ZATÍŽENÍ VYUČUJÍCÍCH HLUKEM V HODINÁCH TĚLESNÉ VÝCHOVY Ladislav Bláha; Vladimír Hladík1 Univerzita J. E. Purkyně; Pedagogická fakulta, Katedra tělesné výchovy a sportu 1
BERYL, spol. s r.o. – terénní pracovník
Úvod Kromě zvuků pocházejících z přirozeného přírodního prostředí vlivem např. povětrnostních podmínek je člověk nucen vnímat řadu zvuků, které působí nelibě, obtěžují ho a při dlouhodobém působení ovlivňují kvalitu jeho života. Moderní industriální společnost se zejména v posledních desetiletích stále častěji zabývá problematikou akusticky nevhodného prostředí negativně ovlivňující zejména zdravotní stav člověka. Povolenou hranici hlukové zátěže, které může být člověk specificky pro různá prostředí a různé situace vystaven, upravuje řada legislativních opatření v ČR (Hladík, 2010). Současná praxe ve snižování hluku a stanovení příslušných norem se soustřeďuje především na oblasti, které jsou obecně hlukově nejvíce závadné. Sem patří především hluk v dopravě a hluk v pracovním prostředí. V obou případech se jedná o technický hluk způsobený stroji a zařízeními, který je regulován úpravami zdroje hluku a úpravami okolního prostředí (Hladík, 2010). Problematika hluku, jehož zdrojem je sám člověk, jeho hlas, zvukové projevy, činnost, apod. je zákony upravena pouze okrajově. Jedná se především zákony související s lidským soužitím ve smyslu případného nežádoucího obtěžování nebo rušení hlukem. Vysoké hladiny hlukové zátěže se běžně dosahuje v prostorách s přítomností většího množství osob. Do jisté míry je přirozenou součástí běžného aktivního života člověka a nemusí být také vždy vnímán jako obtěžující nebo rušivý. Proto je běžně praktikované posuzování hluku, jehož zdrojem je člověk, poměrně tolerantní. Jistě ale existují jisté kombinace situačních podmínek a prostředí, u kterých by byl tento přístup ke zvážení. Podle našeho názoru mezi ně patří právě hlukové zatížení učitele v průběhu vyučovacího procesu. Že je tento problém aktuální, svědčí rovněž pozice WHO a jí stanovené trendy k ochraně žáků a učitelů před hlukem a vibracemi (Markvart, 2002).
1
Problém K přiblížení úskalí problematiky hlukové zátěže je nutné stanovit a přiblížit některá složitější východiska. Fyzikálními ději spojenými se vznikem zvukového vlnění, jeho šířením a vnímáním zvuku sluchem se zabývá akustika. „Zvukem je každé mechanické vlnění v látkovém prostředí, které je schopno vyvolat v lidském uchu sluchový vjem“ (Reichel, 2006, retrieved from: http://slaboproud.sweb.cz/elt2/stranky1/elt039.htm). Zvuková vlna představuje periodické stlačování a rozpínání pružného prostředí, v němž se šíří (např. vzduch, voda). Ve vzduchu např. dochází k periodickým změnám atmosférického tlaku, které uchem vnímáme jako zvuk určité hlasitosti. Hlasitost je veličina subjektivní a závisí na citlivosti sluchu. Pro objektivní hodnocení zvuku byla zavedena intenzita zvuku (Reichel, 2013). Ta je definována podílem výkonu zvukového vlnění a plochy, kterou vlnění prochází a je přímo úměrná energii kmitání, které zvukové vlnění v daném bodě vzbuzuje. Intenzitu zvuku určují změny tlaku vzduchu v daném místě a také výška tónu, přičemž lidské ucho je obzvláště citlivé při určitých frekvencích zvuku. Individuálně mírně se odlišujícími hranicemi intenzity zvuku jsou pro nás: 1. práh slyšení – je charakterizován nejmenší intenzitou zvuku (resp. akustickým tlakem), od níž zvuk vnímáme, 2. práh bolesti - charakterizovaný takovou intenzitou zvuku, že tyto zvuky mohou v uchu vyvolat bolestivý pocit. Hladina intenzity (hlasitosti) zvuku se vyjadřuje pomocí logaritmické stupnice; jednotkou hlasitosti zvuku – akustického tlaku je bel (značka B). V praxi se používají jednotky nižší decibel (dB). Číselné hodnoty tu není možno sčítat, odečítat, průměrovat. Působí-li současně dva zdroje, z nichž každý produkuje hladinu 50 dB, není společný efekt 100 dB, ale 53 dB. Hladina 60 dB představuje desetinásobek a 70 dB stonásobek akustického tlaku oproti 50 dB, každý posun o 10 dB je 10 x silnější než předchozí). Pro představu slouží hodnoty uvedené v tabulce 1.
2
Tabulka 1 Orientační hodnoty akustického tlaku 0 dB
práh vnímání zvuků a bezzvukovost – nejslabší zvuk, který slyší lidské ucho
20 dB
šeptaný hlas, zvuky v tiché knihovně
30 dB
zahrady, tichá obydlí
40 dB
tiché kanceláře
50 dB
normální hovor, tiše jedoucí automobil, tiché ulice
60 dB
středně hlučné ulice, šicí stroj, hlasitý (normální) rozhovor, ruch v davu
70 dB
statické (nehybné) stroje, silně frekventované ulice velkoměsta
80 dB
auta, motocykly, hlučné ulice, posluchačem vnímaný zvuk orchestru, křik
90 dB 100 dB 110 dB 120 dB 140 dB 160 dB
hlučné křižovatky, pneumatická vrtačka, sekačka na trávu – maximálně 8 hodin denně bez následků na sluch v blízkosti vlaků, těžkých nákladních aut, lanovek, řetězová pila – maximálně 2 hodiny denně bez ochrany sluchu hlučné dílny, uvnitř velkého orchestru, klakson auta, rocková kapela – maximálně 15 minut denně bez ochrany a bez rizika poškození sluchu válcovací stolice, buchary, velmi hlučné dílny, nízko přeletující letadla, rachot hromu proudová letadla, některé sirény, střelné zbraně, petardy zábavné pyrotechniky tento hluk už způsobuje bolest a i krátká expozice může vážně poškodit sluch start kosmických lodí (až 200 dB)
(Špryňar & Peterková, 2001) – upraveno Hlukem obecně rozumíme každý zvuk nebo zvuky, které škodí lidskému organismu a které vyvolají nepříjemný nebo rušivý vjem, pocit, přičemž mohou mít i další škodlivé účinky na lidský organismus (Špryňar & Peterková, 2001). Podle Němečka (1998) je hluk každý nežádoucí zvuk, který vyvolává nepříjemný nebo rušivý vjem, nebo poškozuje lidské zdraví (Smetana et al., 1998). Zachycený zvukový impuls je vždy podnětem, který dráždí určitá místa mozku. Podle typu člověka, jeho nálady nebo třeba podle zkušeností je vnímán jako podnět libý nebo naopak nežádoucí. Mezi zdroje hluku patří hlavně věci člověkem vyrobené nebo člověk sám (hluk ve třídě). Je zřejmé, že řada lidí je největší hlukové zátěži vystavena v průběhu zaměstnání. Proto také ochrana před hlukem a vibracemi při výkonu povolání patří k těm nejvíce propracovaným. Podle toho by z hlediska zvukových zátěží měli být i učitelé jako profesní skupina zkoumáni a chráněni. V našich podmínkách dochází k průzkumům 3
sporadicky a z hlediska řady zátěží, kterým jsou vystaveni, mezi rizikové skupiny zatím zařazeni nebyli. V této souvislosti se v komentované brožuře WHO dá najít zmínka o tom, že učitelé patří do skupiny dlouhodobě exponované různým hladinám hluku z různých zdrojů, což se samozřejmě odráží negativně na jejich zdravotním stavu a na kvalitě jejich profesního života a života vůbec (Markvart, 2002). Zasluhovali by si větší pozornost a preventivní péči ještě z dalšího důvodu: nejen z hlediska expozice hluku, ale i proto, že většinovým zdrojem hluku jsou zvukové projevy žáků. Na otevřených sportovištích, ale zejména pak v uzavřených sportovních halách a v tělocvičnách pak tyto zvukové projevy umocňují zvuky náčiní a kumulované projevy např. herních činností, zvuky náčiní, pokřikování, povzbuzování apod., které sice často dokazují, jak se „výuka daří a je zábavná“, ale které také při dlouhodobém a opakovaném působení vyvolávají únavu, podrážděnost, stres a vedou k vyčerpání. Některé studie naznačují prokazatelný vliv „akustické nepohody“ na výkon žáků i učitelů (Markvart, 2006). Tentýž autor zároveň do popředí klade právě typy činností, které hlučnost na školách zvyšují:
manipulace lidí s předměty (pomůckami, herním náčiním, nářadím, nábytkem),
lokomoce: kroky, skoky, údery,
sportovní a tělocvičná činnost (tělocvična, školní hřiště),
ústní komunikace, hlasové projevy.
Pochopitelně je nutné rozlišovat zvuky a hluk žádoucí – komunikace, řídící činnost doprovázená signály jsou jevy žádoucí. Problém tělocvičen spočívá v tom, že se jedná o uzavřené prostory. Zvuk se odráží od stěn, podlahy i stropu směrem zpět ke zdroji, čímž dochází k nárůstu hladiny akustického tlaku. Samozřejmě je otázkou, jak je zvuk pohlcován různými materiály a jak se tu vlny odrážejí (Kaňka, 2009). Také tady se jistě vyskytuje hluk z lidské činnosti, který je nežádoucí a rušivý. Jeho zdrojem se mohou stát samy účelné činnosti, jestliže zvuky z nich pocházející jsou nadměrné a přesahují přijatelnou hladinu hluku (u běžné konverzace se uvádí hodnota hladiny hluku 45 – 50 dB). Zdrojem rušivého hluku jsou spontánní projevy žáků, jako je křik až řev, dupot a další hluk z jejich pohybu. Tady se dostaneme v roli učitelů – tělocvikářů do svízelné pozice, na jedné straně jsou z hlediska cílů vyučování projevy neúčelné, ale výuku tělesné výchovy doprovázejí, neboť mohou být i součástí duševní hygieny žáků. Na straně druhé vyučující i škola s rizikem jejich výskytu počítá a podle charakteru výuky je částečně připouští a na straně druhé jim předchází využitím optimálních řídících stylů, obsahem učiva apod.
4
Nařízení vlády č. 272/2011 Sb.) O ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací vzhledem k danému typu prostředí upravuje: a) hygienické limity hluku a vibrací na pracovištích, způsob jejich zjišťování a hodnocení a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnance, b) hygienické limity hluku pro chráněný venkovní prostor, chráněné venkovní prostory staveb a chráněné vnitřní prostory staveb, c) hygienické limity vibrací pro chráněné vnitřní prostory staveb, d) způsob měření a hodnocení hluku a vibrací pro denní a noční dobu. Jak uvádí Hladík (2010) jsou podle rozsahu stanovených hlukových limitů v zákonech a nařízeních platných pro akustická a jiná měření hlukových hladin uvedeny tabulky, které jsou zpracovány z příslušných zákonů a ukazují některé výchozí hodnoty použité pro základní měření. Obecně lze vycházet z hodnot uvedených v tabulce 2. Tabulka 2 Nejvyšší přípustné hodnoty hluku na pracovištích v závislosti na pracovní době a druhu vykonávané práce (podle (NV č. 272/2011 Sb.). Prostředí
Zvuk na pracovišti celkem max. LAeq,8h = 85 dB *)
Pracoviště Přípustný expoziční limit ustáleného a proměnného hluku při práci
max. LAeq,8h = 50 dB
Práce náročná na pozornost Hygienický limit ustáleného a proměnného hluku pro pracoviště, na němž je vykonávána práce náročná na pozornost a soustředění, a dále pro pracoviště určené pro tvůrčí práci. Poznámky:
LAeq,8h = ekvivalentní hladina akustického tlaku A za 8 hodin pracovní doby LAeq,T = ekvivalentní hladina akustického tlaku A za dobu T (hodin) rušivého zvuku *) jedná se jen o ochranu sluchu. Při překročení limitu LAeq,8h = 80 dB musí zaměstnavatel poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pomůcky proti hluku. Při překročení limitu LAeq,8h = 85 dB musí zaměstnavatel zajistit, aby zaměstnanci osobní ochranné pomůcky používali. *Nevztahuje se: a) hluk z užívání bytu, b) hluk a vibrace způsobené prováděním a nácvikem hasebních, záchranných a likvidačních prací, jakož i bezpečnostních a vojenských akcí, c) akustické výstražné signály související s bezpečnostními opatřeními a záchranou lidského života, zdraví a majetku. 5
Uvažujeme-li o tělocvičnách, třídách a sportovních halách, je nutné si uvědomit, že nejvyšší přípustné hodnoty hluku ve chráněném vnitřním prostoru staveb (podle Nařízení vlády č. 272/2011 Sb.) je 40dB + tzv. korekce, jejíž hodnota je odvislá od charakteru činnosti. Takže obsahuje-li zvuk tónové složky, nebo má-li výrazně informační charakter, přičte se další korekce – minus 5 dB. Hluk s tónovými složkami je hudba nebo zpěv, informační charakter má řeč. Pro stanovení nejvyšších přípustných hodnot hluku ve chráněném vnitřním prostředí prostoru staveb platí u přednáškových síní a učeben korekce + 5 dB a u sportovních hal + 20 dB. Od 1. listopadu 2011 vstoupilo v platnost nové Nařízení vlády č. 272/2011 Sb. "O ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací", které stanovuje hygienické limity pro hluk a vibrace v chráněných venkovních a vnitřních prostorech staveb, v chráněném venkovním prostoru a na pracovištích. Toto nařízení oproti původnímu NV č. 148/2006 Sb. obsahuje několik změn. Podle nich se nově např. hodnocení hluku při měření v chráněném venkovním prostoru staveb hodnotí včetně nejistoty měření. A naopak, doba dozvuku ve školních učebnách a tělocvičnách se už nehodnotí. Zavedl se pojem hodnotitelná změna, který při hodnocení změny hodnot hlukového ukazatele určuje, jaký rozdíl hlukového ukazatele již lze hodnotit.
Metodika Započtením výchozích hodnot a korekcí lze dojít k údajům, které sloužily jako východiska pro měření. Byla určena nejvyšší přípustná hodnota hluku v chráněném vnitřním prostoru staveb stanovená pro hluk šířící se ze zdrojů uvnitř objektu v denní i noční době: LAeq = 40 dB + 20 (korekce „za sportovní halu“) - 5 dB (korekce „informačního charakteru hluku“). Sledovaná hodnota LAmax = 55 dB. Pro potřeby měření hlukové zátěže osoby pro tento výzkum byla vyrobena a použita pracovní vesta k upevnění snímacího zařízení (obrázek 1). Umístění mikrofonu bylo požadováno ve vzdálenosti cca 10 cm od ucha měřené osoby. Vesta neměla omezovat pohyb vyučujícího v průběhu hodiny při vědomí, že může dojít k nepřesnostem při pohybu mikrofonu, jeho samovolném vysunutí, vypadnutí, při nějakém nárazu apod. Vyučující byl podrobně instruován o použití měřící techniky. K měření byl firmou BERYL zapůjčen moderní akustický měřicí přístroj: CELL 110 vyrobený italskou firmou CASELLA, i s příslušenstvím. Způsobilou osobou je přístroj před samotným použitím třeba kalibrovat dle platných norem a
6
nastavit příslušné hodnoty. Měření se neobešlo bez konzultací s pracovníky firmy BERYL, spol. s r.o. Vyučovací jednotka byla připravena ve vzájemné spolupráci s vyučujícím, přičemž se výrazně projevovaly rozdílné postupy učitelů. Před zahájením výuky došlo k proměření hlukového pozadí prázdného objektu. Tento záznam byl realizován před každým jednotlivým měřením, v prázdné tělocvičně. Délka záznamu měla trvání cca 5 min. Měření bylo zahájeno po domluvě s ohledem na zaměření hodiny a počátek činnosti, která měla být měřena. V průběhu měření docházelo k různým spontánním, náhodným i záměrným špičkám (výraz pro jednorázový záznam impulsního hluku), které byly monitorovány a zapisovány. Tyto údaje se staly součástí protokolu o provedeném „náměru“. V průběhu výuky tělesné výchovy (TV) během charakterově odlišných hodin při početně srovnatelných skupinách žáků byly naměřeny určité hodnoty akustického tlaku, který působí na učitele i na žáky, různou intenzitou v proměnlivých časoprostorových podmínkách (dvě odlišné tělocvičny). Tyto hodnoty byly následně porovnány a vyhodnoceny. Obrázek 1
Fotografie V. Hladík (2010)
7
Výsledky a diskuse V průběhu typově různých hodin výuky tělesné výchovy byly naměřeny rozdílné, obvykle ovšem poměrně vysoké hodnoty akustické zátěže. Příkladem jsou hodnoty ze sledování uskutečněné při výuce basketbalu (obrázek 2 a 3). Obrázek 2 Měření během výuky sportovních her - basketbal
Ekvivalentní hladina akustického tlaku LAeq = 89,9 dB Obrázek 3 Měření během výuky sportovních her – basketbal – hladina hluku LAFmax/LAFmin
Hry - Hladina hluku LAFmax / LAFmin = 119,0 / 49,3 dB
8
Hodina basketbalu se také z pohledu akustické zátěže ukázala jako ta s nejvyššími hodnotami a v tabulce jsou vybrané hodnoty uvedeny v souvislosti s charakterem činnosti během výuky (tabulka 3). V tabulce je rovněž uvedena distribuční procentní hladina hluku L90, která znázorňuje hodnotu kritéria vzhledem k 90% hladině hluku v uvedeném časovém úseku. Tabulka 3 Porovnání hodnot kritérií naměřených u tělovýchovných činností Druh
A.
B.
C1
C2
D
kritéria
Atletické
Gymnastické
Herní
Herní
Úpolové
LAeq
82,8 dB
77,1 dB
89,9 dB
87,1 dB
72,7 dB
LFmax
101,4 dB
104,3 dB
119,0 dB
120,7 dB
92,4 dB
LFmin
51,5 dB
29,5 dB
49,3 dB
46,2 dB
32,1 dB
L90
66,5 dB
52,5 dB
70,5 dB
64,5 dB
50,0 dB
Vysvětlivky: Pro vliv na člověka je důležitá zejména celková akustická energie zvuku působící na člověka v určitém časovém intervalu: Ekvivalentní hladina akustického tlaku = LAeq (LAeq,T = ekvivalentní hladina akustického tlaku A za dobu T (hodin) rušivého zvuku) L90 = distribuční procentní hladina hluku, která znázorňuje hodnotu kritéria vzhledem k 90% hladině hluku v uvedeném časovém úseku. LAFmax: hodnota maximální hladiny akustického tlaku LAFmin: hodnota minimální hladiny akustického tlaku Obě hodnoty jsou výsledkem vyhodnocení měření daného měřícího zařízení se zhodnocením nastavených kritérií.
U atletických činností se ukázalo, že vliv impulsního hluku, který je obvykle vytvářen údery, nárazy, výkřiky a jinými ostrými zvuky je v hodinách s atletickou náplní činnosti minimální. Výrazně rozdílně působí gymnastické činnosti (hlavní část obsahovala cvičení na kruzích a prostná), kde se v hlavní části zvýšil předpoklad kumulace impulsního hluku. U her došlo k měření při basketbalu a volejbalu. Jedním ze sledovaných kritérií byl hluk impulsního charakteru, jehož zdrojem byla siréna u basketbalu a píšťalka u volejbalu. Potvrdila se pro velkou většinu herních činností charakteristická nadprůměrně vysoká hladina akustického tlaku, vzhledem ke spontánním projevům při hře a činnosti s převažujícím impulsním hlukem.
9
Hlavní část hodiny, tedy hra, se podílela impulsním charakterem zvuku na celkové vysoké hodnotě ekvivalentní hladiny akustického tlaku v hodině tělesné výchovy zaměřené na basketbal. Toto zvýšení dosáhlo hodnoty 3,4 dB což lze, na tak relativně krátkém časovém úseku, považovat za velmi výrazné zvýšení, které nebylo zaznamenáno u jiných obdobných náměrů. U hodiny volejbalu se rovněž, podobně jako u basketbalu siréna, projevilo časté používání píšťalky. U úpolových cvičení byl zvuk impulsního charakteru tvořen převážně projevy žáků jako výkřiky, dupání apod. a dosahoval výrazně nižších hodnot než u předešlých měření. Překvapením bylo naměření vyšších hodnot hlukové zátěže u nové budovy stavěné podle novějších norem oproti budově z počátku 20. století (LAeqA = 77,2 dB; LAeqB = 84,2 dB). Výsledky potvrdily složitost šetření a zejména velký vliv počtu účastníků a charakteru činnosti na zjištěné hodnoty. Zjištěné hodnoty se pohybují nad úrovní jednoduchého měření při výuce v učebnách učiněného Hořínkem (2004), který udává průměrné hodnoty v učebnách v různých hodinách na úrovni 53,1 dB až 66,5 dB, o přestávkách na úrovni 69,5 dB (stejnou metodou měření v traktoru ukázalo průměrnou hodnotu 79,5 dB). Ačkoli metody měření byly odlišné, potvrdily okamžiky velmi exponovaného zvýšení hlučnosti, které při celkové kumulaci pobytu mohou působit na lidský organismus negativně.
Závěry a doporučení Druh vykonávané činnosti je hlavním činitelem, který v průběhu vyučovací hodiny významně zvyšuje hladinu hluku. Platí to zejména v případě herních činností a pro použití prostředků, které neúměrně zvyšují hodnoty impulsního hluku (píšťalka, siréna). Ty se ukazují jako hlukově velmi náročné až zdraví nebezpečné. Editace měření, tedy výpočetní odstranění hodnot impulsního charakteru, a hodnoty distribuční hladiny hluku L90 vypovídají o průměrné hladině akustického tlaku v hodinách tělesné výchovy. Z provedených měření vyplývá, že hladina hluku v celém průběhu vyučovací hodiny je na horní hranici snesitelnosti pro lidský organismus a může tedy přímo ovlivňovat kvalitu vyučovacího procesu i zdraví přítomných osob. Pomocné měření skupin žáků potvrdilo, že v charakterově podobných hodinách tělesné výchovy s větším počtem žáků se dosahuje výraznějšího nárůstu akustického tlaku při než v hodinách s malým počtem žáků. Vyšší počet žáků tedy znamená zvýšení hladiny hlukové zátěže přítomných osob.
10
Možnosti učitele jak efektivně ovlivnit hladinu hluku v hodinách TV jsou velmi omezené a případné snahy o omezení hluku by zřejmě šly proti smyslu tohoto vyučovacího předmětu. Pro řadu vyučujících je naopak jistá oblast zvuků známkou úspěšnosti vyučovacího procesu a znamením, že výuka splnila i své psychohygienické poslání. Je zřejmé, že jisté řešení lze hledat v alternativních programech v jiném prostředí apod. Zároveň je patrné, že pro vyučujícího TV je z dlouhodobého hlediska větší hlukové zatížení namáhavé a má potenciál negativně ovlivňovat jeho zdraví. Cestou ke zlepšení může být jiná „kvalita výuky“, jako např. dělení velkých skupin žáků, úpravy rozvrhu hodin, spolupráce s dalšími vyučujícími, střídání hlukově náročných činností s činnostmi umožňujícími částečnou či úplnou fyziologickou regeneraci. Ke zvážení je také nadměrné používání zvukových signalizačních prostředků. Samozřejmě, nelze zapomínat na případnou regulaci zbytečně a nevhodně používaných zvukových projevů žáků.
Literatura 1. Hladík, V. (2010). Hlukové zatížení vyučujícího tělesné výchovy v průběhu vyučovacího procesu [bakalářská práce]. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Pedagogická fakulta. 2. Hořínek, M. (2004). Hlučnost školního prostředí. Opava: MSŠZe a VOŠ. 3. Smetana, C. et al.(1998). Hluk a vibrace, měření a hodnocení. Praha: Sdělovací technika. 4. Kaňka, J. (2009). Akustika stavebních objektů. Brno: ERA. 5. Markvart, K. (2002). Světová zdravotnická organizace - Série č. 38 - informační materiály pro místní samosprávu. Praha: Státní zdravotní ústav. 6. Markvart, K. (2006). Zdroj: Světová zdravotnická organizace, Státní zdravotní ústav. Retrieved 19. 9. 2013 from: http://www.bozpinfo.cz/win/knihovna-bozp/citarna/clanky/ clanky_skolstvi/ceske_skolstvi_hluk.html. 7. Němeček, P. (1998). Hluk v technické praxi. Liberec: Technická univerzita. 8. Reichel, J. (2006). Fyzika. Retrieved 19. 9. 2013 from: http://fyzika.jreichl.com/main.article/ view/208-zakladni-definice. 9. Světová zdravotnická organizace (2001). Hluk a zdraví., informační materiály pro místní samosprávu. Praha: Státní zdravotní ústav. 10. Sbírka zákonů 2006, Nařízení vlády č.148/2006 Sb. O ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Praha: Ministerstvo vnitra.
11
11. Nařízení vlády ze dne 24. Srpna 2011 o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. (2011). Praha: Ministerstvo zdravotnictví. Retrieved 23. 9. 2013 from: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=272~2F2011&rpp=15#seznam 12. Špryňar, M. & Peterková, L. (2001). Hluk a jeho vliv na lidský organismus. Pardubice: Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera. Příspěvek byl konzultován s firmou BERYL spol. s.r.o. Kontaktní adresa: Doc. PaedDr. Ladislav Bláha, Ph.D. KTVS PF UJEP České mládeže 8 400 96 Ústí nad Labem E mail:
[email protected]
12
