I.
Závěr zjišťovacího řízení má být dle § 7 odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), vydán nejdéle do 30 dnů od zveřejnění informace o oznámení záměru. Pokud magistrát jako příslušný orgán potřeboval k vyhodnocení záměru a formulaci svých závěrů více informací (jakož i času), bylo na místě spíše stanovit oznamovateli požadavek, že záměr bude posuzován. Postup magistrátu, kdy si obstaral další podklady (a neseznámil s nimi dotčené orgány státní správy ani veřejnost) a po půl roce od zveřejnění oznámení vydal 67 stránkový závěr zjišťovacího řízení (s ústředním sdělením, že záměr nebude posuzován) nezbývá než vnímat ve shora uvedeném kontextu jako obejití smyslu a účelu právní úpravy.
II.
Závěr zjišťovacího řízení je, obdobně jako další výstupy z procesu EIA, řazen mezi tzv. jiné správní úkony ve smyslu části čtvrté (§ 156 a násl.) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, tj. nemá povahu správního rozhodnutí (sám o sobě nezpůsobuje vznik, změnu či zánik práv a povinností) a nelze jej nechat autoritativně přezkoumat ze strany instančně výše postaveného úřadu, ať už na základě odvolání či v přezkumném řízení dle § 94 a násl. správního řádu. Závěr zjišťovacího řízení, byl-li vydán v rozporu s právními předpisy a trvají-li jeho účinky, je oprávněn samostatně zrušit jen ten správní orgán, který jej vydal, a to postupem podle § 156 odst. 2 správního řádu.
Zástupce veřejného ochránce práv JUDr. Stanislav Křeček V Brně dne 10. července 2013 Sp. zn.: 728/2013/VOP/JCZ Vážený pane inženýre, dne 25. 1. 2013 Kancelář veřejného ochránce práv obdržela podání Vašeho občanského sdružení Z. R., se sídlem P. (dále též „sdružení“), kterým jste se na ochránce obrátili ve spojitosti s procesem posouzení záměru výstavby výškových administrativních staveb P. E. T., P. 11, k. ú. Ch. (dále též „záměr P. E. T.“ či jen „záměr“), dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon EIA“). Vyřízení Vašeho podnětu jsem se na základě pověření veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského ujal já, neboť ochránce využil své možnosti, dané mu ustanovením § 2 odst. 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon o veřejném ochránci práv), přenést na mě některé oblasti své činnosti, mezi něž patří i problematika právní úpravy posuzování vlivů na životní prostředí, do níž spadá Váš podnět. Dovolte mi nejprve, abych se Vám omluvil za delší dobu, po kterou jste čekali na odpověď. Bylo to způsobeno především velkým množstvím podání, která k ochránci směřují. Ochránce se snaží vyřizovat stížnosti v pořadí, v jakém došly,
s upřednostněním těch případů, ve kterých je schopen v rámci své působnosti účinně pomoci. Z Vašeho podání konkrétně vyplývá, že si stěžujete na postup odboru životního prostředí Magistrátu hlavního města Prahy (dále též „magistrát“) v případě závěru zjišťovacího řízení ze dne 19. 4. 2012, vydaného pod čj. S-MHMP1000032/2011/OOP/VI/EIA/794-2/Be, kterým magistrát stanovil, že záměr P. E. T. nebude posuzován. S tím nesouhlasíte, zpochybňujete proces, který k tomuto závěru vedl (z hlediska celkového časového trvání, pořízení doplňujících a aktualizovaných studií již po zveřejnění oznámení apod.), a upozorňujete, že jde o záměr kontroverzní, proti kterému byly podány zásadní připomínky z řad místních obyvatel, občanských sdružení, a dokonce České inspekce životního prostředí. Kontrolní výbor Zastupitelstva hlavního města Prahy, na nějž jste se obraceli se žádostí o prošetření, Vám dne 19. 10. 2012 sdělil, že jeho pravomoc se týká pouze výkonu samostatné působnosti, s tím, že v daném případě jde výlučně o proces výkonu přenesené působnosti. Ve věci jste se obraceli i na Ministerstvo životního prostředí (dále též „ministerstvo“ či „MŽP“), které Vám odpovědělo dopisem ze dne 26. 10. 2012, že provedení zjišťovacího řízení je výhradně v kompetenci magistrátu s tím, že postupem magistrátu nebyl porušen zákon. Po shromáždění a prostudování nezbytných souvisejících podkladů (včetně obsahu 67stránkového závěru zjišťovacího řízení) si dovoluji odpovědět následovně. Ochránce již v několika svých šetřeních, týkajících se zamýšlených velkých investičních záměrů v území, kriticky zhodnotil postupy orgánů veřejné správy v rámci přípravných fází projednávání těchto záměrů (zejména územně plánovací procedury, resp. související procedury koncepčního a projektového hodnocení vlivů na životní prostředí, tzv. koncepční posuzování či procedura SEA – Strategic Environmental Assessment, resp. projektové posuzování či procedura EIA – Environmental Impact Assessment). Poukázal přitom na nedostatky spočívající v chybějícím koncepčním posouzení, v nerespektování logické posloupnosti přípravných kroků či v nedůsledném zhodnocení a vzájemném srovnání více relevantních variant. Ochránce dlouhodobě zdůrazňuje, že každý záměr na nové využití území by se měl stát předmětem důkladného posouzení v procesech k tomu účelu právním řádem založených. Zejména v případech navrhovaných aktivit s očekávanými významnými dopady na okolí je zapotřebí, aby příslušné správní orgány dbaly, ve spolupráci se samosprávou, na komplexní posouzení, s cílem jejich maximálně citlivého začlenění do stávající sídelní struktury s respektem k zásadám urbanismu i požadavkům na zachování pohody bydlení. U záměrů tohoto typu je také nezbytné neopomíjet jak ze strany investora, tak především úřadů potřebu intenzivní komunikace s veřejností. U těchto investičních záměrů musí být veřejnost v co nejširší míře zapojena do jejich plánování, musí mít již ve fázi jejich přípravy veškeré relevantní informace k dispozici a je zapotřebí respektovat v maximálně možné a únosné míře její názor na výslednou podobu záměru v území. Ochránce zdůrazňuje, že je právě úkolem nezávislé státní správy, aby mj. s pomocí institutů územního plánování a posouzení vlivů na životní prostředí veškeré skutečnosti ke konkrétní investici se vážící rozkryla, a zajistila tak objektivní zhodnocení. V tomto ohledu nutno vyjádřit pochybnost k dosavadním krokům magistrátu jako příslušného orgánu ve věci. Dle mého přesvědčení mělo především fázi 2
projektového posuzování předmětného záměru předcházet zevrubné koncepční posouzení v kontextu mnohem širším, než je rámec projektové EIA (kupř. na platformě pořizování a schvalování územně plánovací dokumentace, tj. zásad územního rozvoje, resp. územního plánu sídelního útvaru, které by již se záměrem výškových administrativních staveb v území počítaly1, což se jeví účelným už se zřetelem k potřebě řádného vyhodnocení možných kumulativních a synergických efektů v rámci celého sídelního útvaru a jeho okolí2). Kriticky pak nutno hodnotit i fakt, že magistrát jako příslušný orgán poté, co se ocitl v situaci, kdy obdržel k uplatněnému oznámení investora vyjádření dotčených orgánů státní správy a veřejnosti a zjevně potřeboval pro své postupy další informace či odborné podklady, tzv. „neposlal záměr do klasického procesu projektového posuzování“. Závěr zjišťovacího řízení přitom má být dle ustanovení § 7 odst. 3 zákona EIA vydán nejdéle do 30 dnů od zveřejnění informace o oznámení záměru. Jinými slovy, pokud magistrát jako příslušný orgán potřeboval k vyhodnocení záměru3 a formulaci svých závěrů více informací (jakož i času), bylo namístě spíše stanovit oznamovateli požadavek, že záměr bude posuzován. Postup magistrátu, kdy si obstaral další podklady (a neseznámil s nimi dotčené orgány státní správy ani veřejnost) a po půl roce od zveřejnění oznámení vydal 67stránkový závěr zjišťovacího řízení (s ústředním sdělením, že záměr nebude posuzován), nezbývá než vnímat ve shora uvedeném kontextu jako obejití smyslu a účelu právní úpravy. Potvrzuje to ostatně i sdělení samotného MŽP v dopisu občanskému sdružení Z. R. ze dne 26. 10. 2012, kde se uvádí, že došlo k porušení pořádkové lhůty pro ukončení zjišťovacího řízení, resp. že by podle názoru MŽP bylo vhodné, ve vazbě na obdržená vyjádření a v nich uvedené připomínky a požadavky na zpracování dokumentace, provést celý proces EIA (zde nutno připomenout, že MŽP je orgánem vrchního státního dozoru v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí a metodicky řídí krajské úřady, potažmo magistrát). Ochránci je také známo, že v případě obdobného záměru výstavby rozsáhlého administrativního komplexu „N. O.“ při ulici Ch. na J. M. magistrát jako příslušný orgán stanovil na podkladě provedeného zjišťovacího řízení, že záměr posuzován bude (sdělení magistrátu sp. zn. S-MHMP1572233/2012/OZP/VI/EIA/845-2/Pac, ze dne 15. 5. 2013, dostupné na stránkách informační agentury CENIA)4. Co se týče Vašich dalších možností, tyto se odvíjejí od právní povahy Vámi zpochybňovaného závěru zjišťovacího řízení k záměru P. E. T. Závěr zjišťovacího řízení je, obdobně jako další výstupy z procesu EIA, řazen mezi tzv. jiné správní 1
Jak vyplývá ze závěru zjišťovacího řízení (str. 5), dle platného územního plánu je záměr situován mj. do funkční plochy IZ – izolační zeleň, kterou územní plán sleduje vytvoření pásu izolační zeleně podél ul. P. Ch. 2 Ochránci je z jiných jeho šetření známo, že již v současnosti je kupř. dopravní situace v širším území, které bude záměrem patrně ovlivněno, neuspokojivá a mnohé komunikace jsou automobilovou dopravou zahlceny do té míry, že to vyvolává opakované stížnosti obyvatel v okolí – viz šetření ochránce pod sp. zn. 5942/2011/VOP/TM v záležitosti obtěžování hlukem a imisemi z dopravy v okolí ulice Spořilovská, Praha 4, závěry dostupné na www.ochránce.cz. 3 Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona EIA se zjišťovací řízení zahajuje na podkladě oznámení a provádí se podle zásad (kritérií) uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Při určování, zda záměr nebo změna záměru má významné vlivy na životní prostředí, přihlíží příslušný úřad vždy k a) povaze a rozsahu záměru a jeho umístění, b) okolnosti, zda záměr nebo změna záměru svou kapacitou dosahuje limitních hodnot uvedených u záměrů příslušného druhu v příloze č. 1 k tomuto zákonu kategorie II, c) obdrženým vyjádřením veřejnosti, dotčených správních úřadů a dotčených územních samosprávných celků. 4 Projekt bude proto podroben hodnocení podle zákona o posuzování vlivů staveb na životní prostředí. Po developerské firmě, která ho má „v referátu“, teď magistrát chce, aby zpracovala dokumentaci, v níž zohlední všechny relevantní připomínky. „Důraz je přitom nutno klást především na ověření dopravně-inženýrských podkladů, hodnocení kvality ovzduší a akustické situace a z toho vyplývající dopady na veřejné zdraví,“ uvádí šéf magistrátního odboru Josef Pavlík. Zdroj: http://www.krajskelisty.cz/praha/1382-obyvatele-opatova-vitezi-obri-developersky-projekt-jim-ustoupi.htm
3
úkony ve smyslu části čtvrté (§ 156 a násl.) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Tyto jiné správní úkony nemají povahu správního rozhodnutí a samy o sobě nezpůsobují vznik, změnu či zánik práv a povinností. Specifická povaha těchto jiných správních úkonů vzešlých z procesu EIA je rovněž dána jejich zvláštní procesní závazností, kterou zakládá ustanovení § 10 odst. 4 (v případě závěru zjišťovacího řízení ve spojení s ustanovením § 10 odst. 5) zákona EIA, kdy výstup z procesu EIA, zde závěr zjišťovacího řízení, je jedním z podkladů pro následná rozhodnutí správních orgánů. Tyto orgány rozhodující v návazných správních řízeních jsou tak povinny zajistit, aby procesní závaznost závěru zjišťovacího řízení ve smyslu § 10 odst. 4 a 5 zákona EIA byla respektována (aby podmínky závěru byly do následného rozhodnutí převzaty, nebo aby bylo zdůvodněno, proč ta která podmínka nebyla do rozhodnutí zahrnuta nebo byla zahrnuta pouze částečně). K tomu je zapotřebí též uvést, že závěr zjišťovacího řízení (obdobně jako stanovisko EIA) je toliko odborným podkladem pro další povolovací řízení5 – zejména územní a stavební. Stavebník jej tedy musí získat, aby ho jako jeden z mnoha dalších podkladů předložil v těchto povolovacích řízeních, sám o sobě však vydaný závěr zjišťovacího řízení (s vymezenými podmínkami) neznamená, že k povolení záměru dojde. Realizace investorského záměru je tak odvislá teprve od následných, samostatně stojících rozhodovacích procesů. Závěr zjišťovacího řízení je výjimečný i tím, že jej nelze nechat autoritativně přezkoumat (stejně jako stanovisko EIA) ze strany instančně výše postaveného úřadu, ať už na základě odvolání, či v přezkumném řízení dle § 94 a násl. správního řádu6. Závěr zjišťovacího řízení (jako tzv. jiný správní úkon dle části čtvrté správního řádu), byl-li vydán v rozporu s právními předpisy a trvají-li jeho účinky, je oprávněn samostatně zrušit jen ten správní orgán, který jej vydal, a to postupem podle § 156 odst. 2 správního řádu. Specifický charakter závěru zjišťovacího řízení se nakonec odráží i v tom, že může být následně „překonán“ výsledkem procesu řádného posuzování − nic totiž nebrání investorovi, aby nechal zpracovat dokumentaci EIA a předložil ji k posouzení příslušnému úřadu navzdory závěru zjišťovacího řízení (že záměr nebude dále posuzován). Je mi známo, že k takovému kroku přistoupil investor kupř. v případě zamýšleného závodu na energetické využití komunálního odpadu Ch. v působnosti Krajského úřadu Plzeňského kraje (dostupné rovněž na stránkách informační agentury C.). Judikatura správních soudů vychází z toho, že závěr zjišťovacího řízení není ani rozhodnutím ve smyslu zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), a nelze se proti němu bránit samostatnou žalobou ke správnímu soudu. Závěr zjišťovacího řízení (stejně jako stanovisko EIA) tak, ať již z hlediska věcného, nebo z hlediska procesních postupů, které k jeho vydání vedly, může být přezkoumán k námitkám účastníků řízení až v tzv. navazujícím procesu, tedy primárně právě ve výše již zmiňovaném řízení územním a stavebním, pro něž je podkladem7.
5
Dle ustanovení § 1 odst. 3 zákona EIA účelem posuzování vlivů na životní prostředí je získat objektivní odborný podklad pro vydání rozhodnutí, popřípadě opatření podle zvláštních právních předpisů, a přispět tak k udržitelnému rozvoji společnosti. 6 S ohledem na znění zákona EIA platí v souladu s jeho ustanovením § 23 odst. 14, že na řízení podle zákona EIA se nevztahuje správní řád, pokud samotný zákon EIA nestanoví jinak. 7 Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu z 29. 8. 2007, čj. 1 As 13/2007-63: „případná pochybení v procesu posuzování vlivů na životní prostředí podléhají přezkoumání soudem v rámci soudního přezkumu následného rozhodnutí správního orgánu.“
4
Ve svém rozsudku ze dne 28. 11. 2008, čj. 4 As 35/2008-183, se pak Nejvyšší správní soud vyslovil k problematice přezkumu závěru zjišťovacího řízení následovně: „Vnitrostátní právní úprava, která sice neumožňuje jednotlivé dílčí úkony v rámci povolování záměrů přezkoumat samostatnou správní žalobou, ale umožňuje jejich přezkoumání v rámci přezkumu rozhodnutí o povolení záměru, je tedy za splnění podmínek uvedených v čl. 9 odst. 4 Aarhuské úmluvy8 v souladu s požadavky této úmluvy. Nejvyšší správní soud považuje možnost domoci se soudního přezkumu napadeného závěru zjišťovacího řízení a navrhnout přiznání odkladného účinku žaloby či žádat o vydání předběžného opatření, kterou stěžovateli zaručuje vnitrostátní právní úprava, za souladnou s požadavky čl. 9 odst. 2, 3 a 4 Aarhuské úmluvy. Pokud žadatel podá žádost o povolení záměru ve správním řízení, bude mít stěžovatel v takovém řízení postavení účastníka řízení, a to na základě § 70 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Nejvyšší správní soud si je vědom okolnosti, že stěžovatel se nemůže účastnit správního řízení o žádosti o povolení záměru na základě § 23 odst. 9 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, neboť není naplněna podmínka § 23 odst. 9 písm. b) citovaného zákona, že příslušný úřad ve svém stanovisku podle § 10 odst. 1 citovaného zákona uvedl, že vyjádření občanského sdružení zcela nebo zčásti do svého stanoviska zahrnul. V daném případě však zcela postačí, že stěžovatel se jako občanské sdružení bude moci následujících správních řízení účastnit na základě výše uvedeného § 70 odst. 2 a 3 zákona o ochraně přírody a krajiny. Občanské sdružení je totiž podle těchto ustanovení oprávněno požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, poté se toto sdružení může účastnit správního řízení, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů ode dne, kdy mu bylo příslušným správním orgánem zahájení řízení oznámeno. Proti rozhodnutí vydanému ve správním řízení pak bude mít stěžovatel právo podat žalobu podle § 65 s. ř. s. V řízení o žalobě soud k jeho žalobní námitce přezkoumá podle § 75 odst. 2 s. ř. s. z hlediska procesního i hmotněprávního i zákonnost napadeného závěru zjišťovacího řízení. Z uvedeného vyplývá, že v řešeném případě je stěžovateli zaručena vysoce efektivní, včasná a dostupná ochrana jeho práv a zájmů.“ Je zřejmé, že ve věci předmětného záměru P. E. T. bude zapotřebí ještě vést další řízení (což ostatně i závěr zjišťovacího řízení předpokládá9) a v nich bude teprve autoritativně rozhodováno o právech a povinnostech. Důležité je, že zainteresovaná veřejnost (institucionalizovaná do podoby občanských sdružení) se těchto navazujících řízení může za konkrétně stanovených podmínek účastnit jako účastník a hájit v nich příslušné právem chráněné zájmy. Jak již bylo shora avizováno, možnost účasti v řízeních navazujících na proces EIA zakládá především § 70 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ale třeba i § 115 odst. 6 a 7 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách). Konkrétně ve smyslu ustanovení § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. platí, že občanské sdružení, jehož hlavním posláním je podle stanov ochrana přírody a krajiny, je oprávněno požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné tímto zákonem. Žádost je platná jeden rok ode dne svého podání a lze ji podávat opakovaně s tím, že musí být 8
Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí − vyhlášena sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 124/2004 Sb. m. s. 9 Jak se kupříkladu uvádí na str. 63 Závěru zjišťovacího řízení, územní plán jako celek nebyl v době svého vzniku projednán z hlediska ochrany krajinného rázu ve smyslu odst. 4 § 12 zákona č. 114/1992 Sb.
5
věcně a místně specifikována. Jinými slovy, k uplatňování takového účastenství je zapotřebí co nejdříve požádat o informování o zahajovaných řízeních, tj. podat písemně nebo osobně žádost na jednotlivých úřadech, zejména na místně příslušném stavebním úřadě (územní a stavební řízení), místně příslušném orgánu ochrany přírody (případný souhlas z hlediska ochrany krajinného rázu, významných krajinných prvků, event. výjimky k zásahu do zvláště chráněných druhů). V případě, že se poté sdružení touto cestou (případně ale i dohledáním na úřední desce, v tisku apod.) dozví, že dané povolovací řízení bylo zahájeno, je třeba se do něj ve smyslu ustanovení § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. přihlásit do 8 dnů, kdy je zahájení řízení sdružení takto oznámeno, popř. samotným sdružením zjištěno. V takovém případě bude mít občanské sdružení postavení účastníka řízení a jako takové se bude moci řízení plně účastnit (navrhovat důkazy, vyjadřovat námitky k podkladům, podat odvolání atd.). Účast občanských sdružení (potažmo občanů dotčených zamýšleným záměrem v nich sdružených) v těchto navazujících povolovacích řízeních je klíčová. Jen tímto způsobem je možné efektivně vznášet námitky proti záměru, předkládat odborné posudky, požadovat doplnění jednotlivých již shromážděných důkazů apod. V případě, že v prvním stupni je záměr schválen, lze také následně uplatnit odvolání k nadřízenému správnímu úřadu a v případě neúspěchu i na této úrovni eventuálně podat správní žalobu k příslušnému správnímu soudu. Dále bych si dovolil ještě jednou zopakovat, že v dalších řízeních, navazujících na závěr zjišťovacího řízení a nezbytných k realizaci záměru, je v konkrétní věci rozhodující správní orgán povinen do svého rozhodnutí či opatření zahrnout požadavky k ochraně životního prostředí uvedené v závěru zjišťovacího řízení, resp. pokud tak neučiní či učiní jen zčásti, je povinen tento svůj krok zdůvodnit (§ 10 odst. 4 zákona EIA). Pro účely dozoru nad plněním tohoto požadavku má potom Magistrát hlavního města Prahy, který závěr zjišťovacího řízení vydal, v navazujících řízeních a postupech postavení dotčeného správního úřadu. Lze poznamenat, že výsledky procedury EIA (zde závěr zjišťovacího řízení) plní pro další řízení ve věci, ve kterých se již autoritativně rozhoduje o uskutečnění záměru, i úlohu určitého expertního podkladu. Nicméně to nebrání účastníkům v předkládání dalších odborných podkladů a v uplatňování námitek směřujících třeba i proti závěrům realizovaného posouzení EIA (včetně závěru zjišťovacího řízení). Správní orgán rozhodující v konkrétním řízení je pak povinen se s veškerými předloženými podklady, resp. s námitkami z nich vycházejícími, vypořádat. Závěrem připomínám, že právní úprava ukládá veřejnému ochránci práv působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí státní správy, pokud by postupovaly v rozporu s právem nebo porušovaly principy právního státu, dobré správy, jakož i před jejich nečinností. Zdůraznit je přitom zapotřebí, že působnost, kterou ochránce disponuje ve vztahu ke správním úřadům, je svou povahou působností iniciační, nikoli rozhodovací. Ochránci nepřísluší rozhodování orgánů státní správy nahrazovat, není ani oprávněn rozhodnutí orgánů státní správy autoritativně měnit či rušit. Institut veřejného ochránce práv nebyl vytvořen za účelem zdvojování ochrany, kterou již stávající právní předpisy zakotvují tím, že stanoví možnost využít konkrétních právních mechanismů ke zjednání nápravy. Ochránce tak v zásadě (nejedná-li se v konkrétním případě například o nečinnost) nevstupuje do probíhajících správních procesů. V příloze pro úplnost zasílám informační letáky „Správní řád“ a „Soudní ochrana proti rozhodnutí správních orgánů“, kde naleznete
6
základní informace, které se uplatňování opravných prostředků týkají, včetně příslušných lhůt, jež je zapotřebí dodržet. Podávám Vám tuto zprávu a zůstávám s pozdravem
JUDr. Stanislav K ř e č e k v. r. (dopis je opatřen elektronickým podpisem) Příloha Správní řád Soudní ochrana proti rozhodnutí správních orgánů
Údolní 39 602 00 Brno tel: (+420) 542 542 888, fax: (+420) 542 542 112
7
