I. Cena zemního plynu (komodity) není regulovaná, a proto ji může dodavatel stanovit jednotně pro všechny zákazníky nebo různě pro různé skupiny zákazníků vymezených dle jasných a nediskriminačních kritérií. Jednou z možností je rozčlenění cenových pásem dle odběrných pásem rozhodných pro stanovení regulované ceny za distribuci plynu. V takovém případě účtuje dodavatel cenu zemního plynu dle její reálné spotřeby, tj. dle tzv. přepočtené roční spotřeby plynu. II. Charakter odběru určený ve smlouvě o dodávkách plynu, resp. údaj o předpokládané spotřebě nelze považovat za závazné ujednání, ledaže to smlouva stanovuje, nýbrž za orientační údaj pro účely stanovení záloh, který pak bude upraven dle skutečné spotřeby plynu.
Zástupce veřejného ochránce práv JUDr. Stanislav Křeček V Brně dne 10. ledna 2014 Sp. zn.: 6970/2013/VOP/PN Vážený pane F., odpovídám na Váš podnět ze dne 5. listopadu 2013, doplněný dne 26. listopadu 2013,1 který se týká postupu Energetického regulačního úřadu (dále také jen „ERÚ“) ve Vašem sporu se společností ČEZ Prodej, s. r. o., pramenícím z Vámi tvrzeného nesprávného vyúčtování dodávek plynu. Energetický regulační úřad se danou věcí zabýval z dvojího pohledu: jednak jako orgán vykonávající státní dozor dle ustanovení § 17 odst. 7 písm. f) ve spojení s ustanovením § 18 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, přičemž předmětem dozoru je dodržení veřejnoprávních povinností dodavatele plynu. ERÚ také rozhodoval soukromoprávní spor dle ustanovení § 17 odst. 7 písm. a) a § 17 odst. 7 písm. e) bod 1 energetického zákona. V obou případech vystupuje ERÚ v pozici úřadu dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, proto mohu jeho jednání posoudit. Provedení kontroly, resp. dozoru Z Vašeho prvního podání zaslaného Energetickému regulačnímu úřadu vyplývá, že jste nesouhlasil s vyúčtováním dodávek plynu za období od 15. 3. 2011 do 5. 3. 2012, v němž Vám dle vystavené faktury měl vzniknout nedoplatek ve výši 953,- Kč. Z uvedeného důvodu jste dané vyúčtování reklamoval a opakovaně jste komunikoval se společnostmi patřícími do skupiny ČEZ. V reakci na tento podnět Vám ERÚ zaslal poučení ze dne 18. 6. 2012, čj. 06090-2/2012-ERÚ, v němž Vás správně informoval o svých pravomocech a také 1
Na základě výzvy Mgr. Petry Janouškové, vedoucí oddělení justice, migrace a financí, ze dne 14. listopadu 2013.
o možnostech řešení Vašeho problému. V dané souvislosti považuji za matoucí, že ERÚ prezentoval výkon kontroly za stejně efektivní, dokonce preferovaný způsob řešení v porovnání se zahájením sporného řízení. Jádro Vašeho sporu je totiž zcela evidentně soukromoprávního charakteru, a proto prošetření navazujících dílčích veřejnoprávních otázek [soulad provedeného odečtu plynoměru s vyhláškou č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném uskladňování, neoprávněné přepravě nebo neoprávněné distribuci plynu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o měření plynu“) nebo vyřízení reklamace v souladu s ustanovením § 16 vyhlášky č. 545/2006 Sb., o kvalitě dodávek plynu a souvisejících služeb v plynárenství, ve znění pozdějších předpisů] sice mohlo vést k částečnému objasnění situace, nic by to však neměnilo na skutečnosti, že o oprávněnosti Vám účtovaného nedoplatku lze rozhodnout jedině ve sporném řízení. Z jiných případů je mi známo, že i provedení dozorových úkonů může vést k vyřešení problémů zákazníka, děje se tak však jedině z důvodu projevené vstřícnosti podnikatelského subjektu, a nikoliv snad proto, že by v průběhu kontroly byla uložena povinnost přímo regulující jeho vztahy se zákazníkem (což ostatně ani není možné). Z dopisu ERÚ ze dne 24. 7. 2013, čj. 08885-10/2013-ERÚ, vplývá, že o výsledcích jeho kontrolní a dozorové činnosti jste byl informován dopisem ze dne 20. 7. 2012, čj. 06090-11/2012-ERÚ, a dopisem ze dne 8. 7. 2013, čj. 08885-6/2013ERÚ. Uvedené odpovědi jste však přes výslovnou výzvu Mgr. Janouškové 2 nezaslal, proto je nemohu posoudit. Jak jsem však uvedl výše, jádro Vašeho problému je soukromoprávního charakteru, proto postačí pro jeho komplexní posouzení vyhodnocení rozhodnutí ERÚ vydaných ve sporném řízení. Rozhodnutí sporu Energetický regulační úřad ve svém rozhodnutí ze dne 10. 5. 2013, čj. 0914627/2012-ERU, správně určil, že jádrem sporu, o němž rozhodoval na základě Vašeho návrhu ze dne 13. 8. 2012, „je posouzení otázky, zda je obchodník s plynem oprávněn změnit zařazení odběrného místa zákazníka do odběrného pásma, resp. charakteru odběru, v závislosti na spotřebě plynu, či nikoli, a to především ve vztahu k údajům o předpokládané roční spotřebě v předmětné Smlouvě o sdružených službách dodávky plynu, resp. posouzení splnění povinnosti ze Smlouvy ze strany odpůrce a oprávněnosti postupu směřujícího k omezení či přerušení dodávek plynu z důvodu neoprávněného odběru.“ ERÚ dále na základě provedeného dokazování konstatoval, že „z předložené Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 9. června 2010 vyplynulo, že charakter odběru plynu byl smluvně sjednán v kategorii ohřevu vody (TUV) na základě instalovaného příkonu plynových spotřebičů (3,5 kW), přičemž předpokládaná roční spotřeba byla sjednána v hodnotě 2100 kWh/rok.“ Dodavatel plynu proto postupoval dle Vašeho názoru nesprávně a v rozporu se smlouvou, když ve vyúčtování dodávek plynu za období od 15. 3. 2011 do 5. 3.
2
Mgr. Janoušková Vás dopisem ze dne 14. 11. 2013 žádala, abyste zaslal „Váš podnět ze dne 1. 6. 2012, a také záznamy o veškeré další komunikaci s ERÚ v návaznosti na něj, včetně odpovědí ERÚ.“
2
2012 na základě skutečné spotřeby Vám účtoval cenu plynu dle nižšího odběrného pásma (Vařím). Konečná cena za dodávky plynu, kterou má zákazník zaplatit, se skládá z několika složek, přičemž cena některých složek je regulována (pevně stanovena cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu), tvorba cen dalších je pak determinována tržními mechanismy a dohodou smluvních stran. Cena za distribuci plynu patří do první, regulované skupiny, a pro účely jejího stanovení určil ERÚ několik odběrných pásem dle přepočtené roční spotřeby plynu. 3 Naproti tomu cena samotného zemního plynu není nikterak regulována; může být proto stanovena jednotně pro všechny zákazníky nebo různě pro různé skupiny zákazníků vymezené dle jasných a nediskriminačních kritérií. Jednou z možností je i rozčlenění cenových pásem dle odběrných pásem rozhodných pro stanovení ceny za distribuci plynu. Zvolí-li dodavatel plynu tuto možnost, účtuje i cenu zemního plynu dle její reálné spotřeby, tj. dle tzv. přepočtené roční spotřeby plynu. Uvedený postup ostatně vyplývá z části B přílohy č. 10 vyhlášky č. 365/2009 Sb., o Pravidlech trhu s plynem, ve znění pozdějších předpisů, dle níž přepočtená roční spotřeba plynu4 „bude použita pro zařazení odběrného místa zákazníka kategorie domácnost a maloodběratel do odběrného pásma pro účely fakturace spotřeby plynu v odběrném místě zákazníka“. Bylo by totiž zcela nelogické, aby se jednotlivé složky ceny účtovaly v rozdílných cenových pásmech. Poukazuji také na všeobecné obchodní podmínky dodávky plynu účinné v době vystavení Vámi rozporovaného vyúčtování,5 dle nichž: „Cena za plyn se stanovuje Ceníkem Obchodníka (dále jen „Ceník“) podle charakteru odběru sjednaného ve Smlouvě či dle skutečného odběru plynu Zákazníkem za předchozí období.“ Charakter odběru určený ve smlouvě (resp. údaj o předpokládané spotřebě) nelze, dle mého soudu, považovat za závazné ujednání,6 nýbrž za orientační údaj pro účely stanovení záloh, který pak bude upraven dle skutečné spotřeby plynu. Kdyby tomu tak nebylo, mohl by se zákazník samozřejmě domáhat dodávek plynu za cenu odpovídající sjednanému odběrnému pásmu, danému právu by však patrně odpovídala jeho povinnost skutečně odebrat deklarované množství plynu, což je alespoň u domácností zcela nereální představa. Předpokládanou roční spotřebu plynu považujete za údaj orientačního charakteru dokonce i Vy, 7 proto mi není zcela zřejmé, z jakého důvodu se tak úporně bráníte změně daného orientačního údaje v návaznosti na skutečnou spotřebu plynu. Provedení odečtu stavu plynoměru dne 5. 3. 2012, tj. před uplynutím celé a přesné doby jednoho roku, rovněž není v rozporu s právními předpisy. Dodavatel plynu je totiž ve smyslu ustanovení § 4 odst. 5 vyhlášky o měření plynu povinen provést zpracování údajů z měření plynu u měření typu C8 nejméně jedenkrát za 18 měsíců. Skutečně odečtená hodnota tedy zpravidla nebude hodnotou 3
viz např. cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 3/2013 ze dne 27. listopadu 2013, o regulovaných cenách souvisejících s dodávkou plynu, s. 15 a násl. 4 Dle ustanovení § 2 odst. 2 písm. r) vyhlášky o Pravidlech trhu s plynem je přepočtenou roční spotřebou plynu hodnota spotřeby plynu získaná ze skutečných odběrů plynu přepočtená na období jednoho roku podle přílohy č. 10 k této vyhlášce. 5 Dostupné na stránkách: http://www.cez.cz/edee/content/file/pece-a-podpora/plyn/cezprodej_vopdp-20120101_web.pdf. 6 Pro ilustraci viz vzor smlouvy o sdružených službách dodávky plynu oprávněnému zákazníkovi dostupný na stránkách: http://www.cez.cz/edee/content/file/pece-a-podpora/plyn/sossd-plyn-domacnosti.pdf. 7 Viz Vaše odvolání proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 3. 6. 2013, s. 2. 8 K vymezení typů měření viz ustanovení § 3 vyhlášky o měření plynu.
3
za období odpovídající přesně jednomu roku. Aby však daná diskrepance neměla neodůvodněné dopady na fakturaci plynu (zejména co se týče zařazení zákazníka do odběrného pásma), zohledňuje a koriguje danou skutečnost vzorec pro výpočet přepočtené roční spotřeby plynu. Co se týče účtování dvou smluvních pokut za zaslané upomínky, správní orgán konstatoval, že postup dodavatele plynu byl v souladu s ustanovením čl. V odst. 2 písm. a) všeobecných obchodních podmínek dodávky plynu. Domnívám se, že uvedený závěr je v souladu i s později vydaným nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 ve věci sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle něhož ustanovení spotřebitelských smluv o smluvní pokutě by zásadně neměla být obsažena ve všeobecných obchodních podmínkách.9 Dle ustanovení § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,10 lze sjednat smluvní pokutu „pro případ porušení smluvní povinnosti“. Dle citovaného ustanovení všeobecných obchodních podmínek dodávky plynu se však daná pokuta účtuje nikoliv za porušení povinnosti, nýbrž „za každou písemnou upomínku jednotlivého porušení povinnosti“. Dle svého obsahu se tedy jedná nikoliv o smluvní pokutu, nýbrž o náhradu nákladů vzniklých v souvislosti se zasláním upomínky.11 S ohledem na uvedené úvahy nemám námitek proti rozhodnutí ERÚ ze dne 10. 5. 2013, čj. 09146-27/2012-ERU, ani proti rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 2. 10. 2013, čj. 09146-34/2012-ERU, o Vámi podaném rozkladu. Dodávám dále, že Energetický regulační úřad je ústředním správním úřadem, proto bylo Vaše odvolání ze dne 3. 6. 2013 správně posouzeno jako rozklad, o němž je příslušná rozhodovat jedině předsedkyně ERÚ, jelikož ona je vedoucí tohoto ústředního správního úřadu.12 Ustanovení § 152 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších přepisů, dle něhož „o rozkladu rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu“, je totiž třeba vykládat v tom smyslu, že o rozkladu rozhoduje ministr, jenž stojí v čele ministerstva rozhodujícího v prvním stupni, resp. vedoucí toho ústředního správního úřadu, který rozhodoval v prvním stupni. Přídavné jméno jiný použité v uvedeném ustanovení totiž pouze činí rozdíl mezi ministerstvy jakožto ústředními správními úřady, v jejichž čele stojí ministr (člen vlády), a dalšími ústředními správními úřady, jejichž vedoucí není členem vlády. Rozhodně však nemá vést k tomu, aby o rozkladu rozhodoval vedoucí odlišného, věcně nepříslušného ústředního správního úřadu.13 Na základě provedeného rozboru jsem neshledal důvod pro zahájení šetření, a proto Váš podnět odkládám v souladu s ustanovením § 12 odst. 2 písm. b) zákona o veřejném ochránci práv pro neopodstatněnost. Věřím, že můj závěr přijmete s pochopením. 9
Viz body 30 a 33 uvedeného nálezu: „Naopak [všeobecné obchodní podmínky] nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. […] Z uvedeného plyne konečný závěr, který dopadá na věc stěžovatele, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ 10 Obdobnou úpravu obsahuje i ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 11 Danou úvahu potvrzuje i výše uvedené platby. 12 viz ustanovení § 17b odst. 1 energetického zákona 13 viz také VEDRAL, J. Správní řád. Komentář. Praha: RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2006. s. 850 až 857
4
S pozdravem
JUDr. Stanislav K ř e č e k v. r. Údolní 39 602 00 Brno tel: (+420) 542 542 888, fax: (+420) 542 542 112
5
