Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra občanského práva
Diplomová práce
Zástavní právo podle nového občanského zákoníku Petr Novák
Akademický rok 2013/2014
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma zástavní právo podle nového občanského zákoníku zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. V Brně dne ………………….
………….………………………….. Petr Novák
2
Na tomto místě bych rád poděkoval svému vedoucímu JUDr. Jiřímu Handlarovi Ph.D. za vstřícnost, cenné rady, věcné připomínky a návrhy, jakož i za odborné vedení při zpracovávání této diplomové práce.
3
Abstrakt Diplomová práce se zabývá institutem zástavního práva. Zaměřuje se na předcházející právní úpravu daného institutu, a především na jeho právní úpravu aktuálně účinnou. V práci je vymezena základní právní terminologie vztahující se ke zpracovávanému tématu, zástavní právo je systematicky zařazeno v právním řádu České republiky, dále je vymezena jeho podstata, povaha, účel, funkce, vznik, rozsah, práva a povinnosti z něj, jakoţ i jeho zánik, rovněţ je zohledněn jeho historický vývoj. V závěru je obsaţeno zhodnocení předcházející právní úpravy zástavního práva s právní úpravou aktuálně účinnou.
Abstract The main focus of the final thesis is the institute of the lien. The former legislation is mentioned, although the primary concern is dedicated to the legislation currently valid. The basic legal terminology concerning the given topic is listed. Lien is systematically incorporated in the legal system of the Czech Republic. Further in the thesis the principle, nature, objective, function, historical development, origin, scope, exercise, extinction, discretion and duties from the lien are defined. In the conclusion of the thesis the evaluation of former and current legislation is presented.
Klíčová slova Zástavní právo, vznik zástavního práva, práva a povinnosti ze zástavního práva, výkon zástavního práva, zánik zástavního práva, změny v zástavním právu
Key Words Lien, origin of the lien, discretion and duties from the lien, exercise of the lien, extinction of lien, changes in the lien
4
Obsah 1 Úvod .................................................................................................................................... 8 2
3
4
Institut zástavního práva ................................................................................................... 10 2.1
Vymezení základních pojmů ..................................................................................... 10
2.2
Podstata zástavního práva .......................................................................................... 10
2.3
Akcesorita a subsidiarita zástavního práva ................................................................ 11
2.4
Účel a funkce zástavního práva ................................................................................. 12
2.5
Systematické zařazení zástavního práva.................................................................... 13
Historický vývoj zástavního práva.................................................................................... 17 3.1
Vývoj zástavního práva v římském právu ................................................................. 17
3.2
Vývoj zástavního práva v českých zemích ................................................................ 18
3.2.1
Právní úprava zástavního práva ve středověku .................................................. 18
3.2.2
Zástavní právo podle ABGB .............................................................................. 19
3.2.3
Zástavní právo podle středního občanského zákoníku ....................................... 20
3.2.4
Zástavní právo podle starého občanského zákoníku do 31. 12. 1991 ................ 21
3.2.5
Zástavní právo podle zákoníku mezinárodního obchodu ................................... 22
3.2.6
Zástavní právo podle hospodářského zákoníku ................................................. 22
3.2.7
Vývoj zástavního práva po roce 1989 ................................................................ 23
Zástavní právo podle starého občanského zákoníku v závěru roku 2013 ......................... 25 4.1
Vznik zástavního práva ............................................................................................. 25
4.1.1
Vznik zástavního práva na základě zástavní smlouvy ....................................... 27
4.1.2
Vznik zástavního práva na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu.... 29
4.1.3 Vznik zástavního práva na základě rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví ........................................................................................................... 30 4.1.4
Vznik zástavního práva na základě zákona ........................................................ 30
4.2
Neplatná ujednání ...................................................................................................... 30
4.3
Zastavení cizí věci ..................................................................................................... 32
4.4
Rozsah zástavního práva ........................................................................................... 32
4.5
Obsah zástavního práva ............................................................................................. 34
4.5.1
Práva a povinnosti ze zástavního práva.............................................................. 34
4.5.2 Práva a povinnosti ze zástavního práva vznikající po splatnosti zajištěné pohledávky ........................................................................................................................ 36 4.5.3 Práva a povinnosti ze zástavního práva u obchodního podílu na společnosti s ručením omezeným ........................................................................................................ 39 5
4.5.4
Práva a povinnosti ze zástavního práva u cenného papíru ................................. 40
4.5.5
Práva a povinnosti ze zástavního práva u pohledávky ....................................... 40
4.6
5
Zánik a promlčení zástavního práva .......................................................................... 41
4.6.1
Způsoby zániku zástavního práva ...................................................................... 41
4.6.2
Promlčení zástavního práva ............................................................................... 41
Zástavní právo podle občanského zákoníku ..................................................................... 43 5.1
Vznik zástavního práva ............................................................................................. 43
5.1.1
Vznik zástavního práva na základě smlouvy ..................................................... 46
5.1.2
Vznik zástavního práva na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci ................ 50
5.1.3 Vznik zástavního práva na základě rozhodnutí soudu o schválení dohody o rozdělení pozůstalosti........................................................................................................ 51 5.1.4
Vznik zástavního práva na základě zákona ........................................................ 51
5.2
Zakázaná ujednání ..................................................................................................... 51
5.3
Zastavení cizí věci ..................................................................................................... 52
5.4
Rozsah zástavního práva ........................................................................................... 53
5.4.1
Obecná úprava rozsahu zástavního práva .......................................................... 53
5.4.2
Rozsah zástavního práva k věci hromadné ........................................................ 55
5.4.3
Rozsah zástavního práva k účtu zaknihovaných cenných papírů ...................... 55
5.4.4
Rozsah zástavního práva při spojení, rozdělení nebo přeměně zástavy ............. 56
5.4.5
Rozsah zástavního práva při přeměně nebo výměně zastaveného cenného papíru ………………………………………………………………………………….57
5.5
Obsah zástavního práva ............................................................................................. 57
5.5.1
Práva a povinnosti ze zástavního práva.............................................................. 57
5.5.2 Práva a povinnosti ze zástavního práva vznikající po splatnosti zajištěné pohledávky ........................................................................................................................ 60 5.5.3
Práva a povinnosti ze zástavního práva u podílu v korporaci ............................ 66
5.5.4
Práva a povinnosti ze zástavního práva u cenného papíru ................................. 67
5.5.5
Práva a povinnosti ze zástavního práva u pohledávky ....................................... 67
5.6
6
Zánik a promlčení zástavního práva .......................................................................... 69
5.6.1
Způsoby zániku zástavního práva ...................................................................... 69
5.6.2
Promlčení zástavního práva ............................................................................... 70
5.6.3
Uvolněné zástavní právo .................................................................................... 71
5.6.4
Konverze zástavního práva ................................................................................ 72
Závěr ................................................................................................................................. 74 6
Seznam pouţitých pramenů a literatury ............................................................................... 83 Seznam zkratek ..................................................................................................................... 89
7
1 Úvod Diplomová práce na téma zástavní právo podle nového občanského zákoníku je prací teoretickou, jejímţ hlavním cílem je analýza právní úpravy institutu zástavního práva dle současně účinné právní úpravy vyplývající ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném k 30. 4. 2014 (dále také jen „OZ“). Dílčím cílem je pak historický exkurz do vývoje zástavního práva od doby římského práva přes jeho vývoj v českých zemích ve středověku, ABGB, období po II. světové válce aţ po následnou transformaci oblasti soukromého práva na trţní ekonomiku. Dalším dílčím cílem je zhodnocení poznatků vztahujících se k právní úpravě v OZ a změnám, které tato právní úprava přinesla. Téma diplomové práce jsem si vybral z důvodu stoupajícího významu zajištění vzhledem k současné ekonomické situaci v České republice. Například počet insolvenčních návrhů v segmentu firem vzrostl mezi léty 2012 a 2013 o 34,2 %.1 Zástavní právo je nejhojněji vyuţívaným zajišťovacím institutem. Výhody zástavního práva spočívají v jeho flexibilnosti a silné uhrazovací funkci, na rozdíl od zajišťovacího převodu práva, můţe být jedna majetková hodnota pouţita k zajištění vícero věřitelů s tím, ţe vlastníkem zástavy zůstává nadále zástavní dluţník, oproti ručení se zajištěný věřitel nemusí obávat nelikvidnosti poskytovatele zajištění (případné sníţení hodnoty zástavy lze řešit pomocí pojištění), hlavní výhodou v porovnání s institutem zadrţovacího práva je zase moţnost k zajištění zástavním právem vyuţít i věci nemovité, coţ činí tento zajišťovací institut atraktivním. Práce přes počáteční vymezení základní právní terminologie, která se vztahuje ke zpracovávanému tématu, se v dalších pasáţích zaměřuje na vymezení podstaty zástavního práva, jeho povahy, účelu a funkcí, systematické zařazení institutu v právním řádu České republiky, historické pojetí vývoje zástavního práva s důrazem na právní úpravu poplatnou zákonu č. 40/1964 Sb., občanskému zákoníku, ve znění účinném k 31. 12. 2013 (dále také jen „SOZ“), a zejména právní úpravu v OZ s následným zhodnocením úpravy institutu zástavního práva v OZ včetně změn z nové právní úpravy vyplývajících. V předloţené
diplomové
práci
bylo
vyuţito
metody
práce
s dostupnými
odbornými zdroji, a to s legislativou, odbornou literaturou, odbornými články, judikaturou 1
SAMKOVÁ, D., Vývoj insolvencí v ČR v roce 2013 [online]. IDG Czech Republic, a. s. © 2013. Publikováno 6. 1. 2014. [cit. 25. 3. 2014]. Dostupné z: http://cfoworld.cz/financni-sluzby/vyvoj-insolvenci-v-cr-v-roce-20132803
8
a internetovými zdroji. Dále bylo vyuţito obsahové analýzy dílčích právních úprav s cílem podat maximálně moţný shrnující pohled na zajišťovací institut zástavního práva pro účely této kvalifikační práce. V závěru předkládaného textu je podáno komplexní zhodnocení právní úpravy institutu zástavního práva k období závěru roku 2013 v souvislostech s právní úpravou zástavního práva k datu 30. 4. 2014. Zpracovaná oblast zástavního práva souhrnným způsobem podává základní přehled v historickém vývoji o účelu, funkcích či moţnostech vyuţití pro aplikační praxi v návaznosti na teoreticko-právní úpravu institutu zástavního práva. Dosud zpracování dané problematiky bylo značně tříštivé, předkládaná textová analýza obsaţená v diplomové práci poskytuje komplexní pohled na právní úpravu zajišťovacího institutu zástavního práva a upozorňuje na její nejpodstatnější odlišnosti od právní úpravy předešlé. Ačkoliv hovořím o komplexnosti zpracování tématu, je nutno podotknout, ţe mnou uvedená komplexnost se v úplnosti nevztahuje na veškerou legislativu týkající se zástavního práva, jakoţto speciální právní úpravu rozvíjející obecnou právní úpravu, a to z důvodu značné obsáhlosti tématu v jednotlivých právních předpisech, komplexní právní pojetí otevírá prostor pro případná další hlubší zpracování dané problematiky.
9
2 Institut zástavního práva 2.1 Vymezení základních pojmů Pro správné pochopení institutu zástavního práva je třeba vymezit, co se rozumí pohledávkou, zástavou, zástavním věřitelem, zástavním dluţníkem, zástavcem a osobním dluţníkem. Pohledávka je tím, co je zástavním právem zajišťováno. OZ se sice v reakci na nekonzistentnost předchozí právní úpravy v označování toho, co je zástavním právem zajišťováno, drţí pojetí, ţe se zajišťuje dluh.2 Avšak zajištění dluhu není úplně nejšťastnější formulací, jelikoţ můţe evokovat dojem, ţe se posiluje postavení dluţníka3, navíc se zástavní právo dle § 1313 OZ vztahuje i na příslušenství. Ovšem příslušenství má dle § 513 OZ pohledávka, nikoliv dluh. Vzhledem k výše uvedenému a proto, ţe zástavní právo slouţí k zajištění pohledávky věřitele, vychází tato diplomová práce z pojetí, ţe zástavním právem se zajišťuje pohledávka. Zástavou je to, čím je pohledávka zajištěna.4 Osoba, jejíţ pohledávka je zástavním právem zajištěna, se označuje jako zástavní věřitel. Vlastník zástavy se označuje jako zástavní dluţník. Zástavce je ten, kdo uzavírá zástavní smlouvu. A osobní dluţník ten, kdo je zavázán z pohledávky zajištěné zástavním právem.5 Zástavce a zástavní dluţník budou ve velké většině případu jistě tou samou osobou a často budou také shodnou osobu s osobním dluţníkem, ale ne vţdy, a tak mezi nimi i jejich právy OZ rozlišuje.6
2.2 Podstata zástavního práva Z ustanovení § 2012 odst. 1 OZ plyne, ţe zástavní právo je jedním ze způsobů, kterým lze dát jistotu. Podle § 2016 OZ jde dokonce o jistotu privilegovanou před jinými jistotami, které nejsou věcným právem, a její privilegovanost ještě roste, je-li zástavní právo zapsáno ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav. Vzhledem k systematickému zařazení pravidla však není zcela jednoznačné, zda se privilegovanost věcně-právního zajištění vztahuje pouze na případy, kdy takové zajištění vznikne konsensuálně, nebo i na ty
2
ELIÁŠ, K., a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012, s. 555 ISBN 978-80-7208-922-2 3 PIECHOWICZOVÁ, L. Propadná zástava dle nového občanského zákoníku. Právní fórum, 2012, č. 8, s. 340 4 Novinky v zástavním a zadrţovacím právu. Zástavní právo. Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR © 2013-2014 [cit. 14. 3. 2014]. Dostupné z:http://obcanskyzakonik.justice.cz/vecnaprava/konkretni-zmeny/novinky-v-zastavnim-a-zadrzovacim-pravu/ 5 HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 245 ISBN 978-80-7380-377-3 6 ELIÁŠ, K., a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012, s. 554 ISBN 978-80-7208-922-2
10
případy, kdy vznikne nekonsensuálně.7 Jak bylo uvedeno výše, zástavní právo zajišťuje jak pohledávku, tak i její příslušenství, má-li však zástavní právo zajistit i smluvní pokutu, musí to být podle § 1313 OZ zvlášť ujednáno. Legální definici zástavního práva pak najdeme v prvním z obecných ustanovení o zástavním právu.8 Zástavní právo tedy podle § 1309 odst. 1 OZ slouţí k uspokojení zástavního věřitele, nesplní-li dluţník dluh odpovídající zajištěné pohledávce a jejímu případnému příslušenství či smluvní pokutě (dále také jen „dluh“) řádně a včas. Zástavní věřitel se v takovém případě můţe uspokojit ze zpeněţení zástavy do ujednané výše, a pokud výše ujednána není, tak do výše pohledávky s jejím příslušenstvím ke dni zpeněţení zástavy. Avšak ustanovení § 1359 odst. 1 OZ umoţňuje
zástavnímu
věřiteli,
aby
si
se
zástavcem,
popřípadě
se
zástavním
dluţníkem, písemně dohodnul jiný způsob uspokojení. Tomu na druhé straně odpovídá povinnost zástavního dluţníka zakotvená v § 1367 odst. 1 OZ strpět výkon zástavního práva a vydat zástavu s listinami potřebnými k jejímu převzetí, prodeji a uţívání, jakoţ i poskytnout další potřebnou součinnost. Aby nemohl být výkon zástavního práva zmařen z důvodu, ţe zástavu nebo listinu má u sebe třetí osoba, má stejné povinnosti i ona.
2.3 Akcesorita a subsidiarita zástavního práva Podle
odborné
literatury
nelze
o
akcesoritě
zástavního
práva
mluvit
v obecné
9
rovině. Ve fázi vzniku zástavního práva je zjevným odklonem od doktríny akcesority moţnost zajistit pohledávku, která ještě neexistuje.10 Při uspokojování ze zástavního práva se zástavní věřitel nemusí ze zástavy uspokojit do výše pohledávky s příslušenstvím ke
dni
zpeněţení
zástavy,
ale
do
ujednané
výše.
Je-li
zajištěna
pohledávka
nepeněţitá, stanovuje § 1368 odst. 1 OZ, ţe zástavnímu věřiteli náleţí peněţité plnění do obvyklé ceny pohledávky v době vzniku zástavního práva. Ale jelikoţ se jedná o dispozitivní úpravu, je i zde moţnost jiného ujednání. Ve fázi zániku zástavního práva sice obecně platí, ţe zástavní právo zaniká, pokud zanikne pohledávka, kterou zajišťuje. Zástavní právo však přetrvá novaci, narovnání i odstoupení od smlouvy. Dalším odklonem
7
RICHTER, T. Zajištění dluhů podle nového občanského zákoníku – základní otázky a obecná úprava. ipravnik.cz [online]. C. H. BECK © 2013. Publikováno 3. 12. 2013. [cit. 24. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/art_8708/zajisteni-dluhu-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku-zakladniotazky-a-obecna-uprava.aspx#33 8 HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 244 ISBN 978-80-7380-377-3 9 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1066 ISBN 978-80-7400-499-5 10 Tamtéţ, s. 1069
11
od akcesority zástavního práva je tzv. uvolněné zástavní právo.11 Uvolněné zástavní právo podle § 1380 OZ spočívá v tom, ţe zástavní právo zapsané ve veřejném seznamu sice zanikne, ale z veřejného seznamu není ještě vymazáno. V takovém případě je pak vlastník věci oprávněn spojit ono uvolněné zástavní právo s jinou pohledávkou nepřevyšující pohledávku původní. V odborné literatuře bylo také uváděno, ţe zástavní právo materiálně sice zaniká, ale formálně dále trvá.12 Akcesorita se podle J. Fialy dělí na existenční akcesoritu a funkční akcesoritu. Existečnční akcesorita spočívá v existenční závislosti vedlejšího závazku (zástavního práva) na závazku hlavním, coţ znamená, ţe vedlejší závazek nemůţe (aţ na výjimky) vzniknout dříve, neţ vznikne závazek hlavní, a zanikne-li hlavní závazek, pozbývá vedlejší závazek smyslu a zaniká téţ. Funkční akcesoritu určuje obsahová podmíněnost vedlejšího závazku závazkem hlavním, coţ však nemusí znamenat totoţnost obsahu, ale podmíněnost musí vţdy směřovat k plnění funkcí poţadovaných pro daný typ zajištění.13 Subsidiarita zástavního práva spočívá v moţnosti zástavního věřitele uspokojit se ze zpeněţení věci, která je zástavou, popřípadě se uspokojit jiným dohodnutým způsobem, aţ tehdy, nebude-li dluh splněn řádně a včas. Subsidiarita zástavního práva však dle odborné literatury nemusí platit bezvýjimečně, jedná se totiţ o vnitřní vztah mezi stranami, tedy vztah, u kterého je moţné účinně ujednat práva a povinnosti odlišně od zákona.14 Takovým ujednáním zřejmě můţe být například ujednání spočívající v oprávnění zástavního věřitele uspokojit se ze zástavy jiţ tehdy, bude-li objektivně zřejmé, ţe nedojde k řádnému a včasnému splnění dluhu.
2.4 Účel a funkce zástavního práva Podle odborné literatury vztahující se k předcházející právní úpravě se funkce zástavního práva dělí na funkci zajišťovací a uhrazovací. Zajišťovací funkce zástavního práva spočívá v trvalé hrozbě, která podněcuje dluţníka k řádnému a včasnému splnění dluhu. Uhrazovací
11
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1130 a násl. ISBN 978-80-7400-499-5 12 ROUČEK, F., SEDLÁČEK, J. a kol. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl druhý, (§§285 až 530). Reprint původního vydání. Olomouc CODEX Bohemia, s. r. o., 1998, s. 790 ISBN 80-85963-60-4 13 FIALA, J. Zánik zástavního práva jako důsledek zániku obligačního dluţníka. Právní rozhledy, 2003, č. 6, s. 291 14 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1066 ISBN 978-80-7400-499-5
12
funkce, ve které tkví hlavní účel zástavního práva, spočívá v oprávnění zástavního věřitele uspokojit se ze zpeněţení zástavy.15 Z tohoto pojetí je třeba vycházet i nadále, jelikoţ zástavní právo zajišťuje pohledávku pro případ, ţe dluţník nesplní dluh řádně a včas (nebo, vycházíme-li z premisi, ţe subsidiarita zástavního práva nemusí platit bezvýjimečně, ale je moţné i jiné ujednání, pro případ, který byl ujednán) tak, ţe se zástavní věřitel můţe uspokojit ze zástavy. Do okamţiku, neţ nastane případ, pro který zástavní právo pohledávku zajišťuje, tedy zástavní právo motivuje osobního dluţníka k tomu, aby učinil vše pro řádné a včasné splnění dluhu nebo, aby nenastala jiná skutečnost, na základě které by byl zástavní věřitel oprávněn se ze zástavy uspokojit. Není-li dluh splněn řádně a včas nebo nastane-li jiná ujednaná skutečnost, můţe se zástavní věřitel uspokojit ze zpeněţení zástavy či jiným způsobem, na kterém se se zástavním věřitelem dohodnul.
2.5 Systematické zařazení zástavního práva Zástavní právo je řazeno mezi absolutní majetková práva. Z ustanovení § 976 OZ pak plyne charakteristický
znak
těchto
práv,
tedy
ţe
absolutní
majetková
práva
působí
vůči kaţdému (není-li něco jiného stanoveno zákonem). V odborné literatuře jsou absolutní práva definována jako „práva, u nichž určitému, individuálně určenému subjektu práv, odpovídá povinnost neurčitého počtu blíže neurčených subjektů povinnosti, přičemž se tato
povinnost
omezuje
na
nekonání
něčeho
(nerušení
oprávněného
v jeho
16
právech).“ Kaţdý, kdo do absolutního práva neoprávněně zasáhne, musí odstranit následek svého zásahu (resp. odčinit újmu).17 Ustanovení § 978 OZ u absolutních majetkových práv stanovuje neúčinnost ujednání odlišných od zákona ve vztahu ke třetím osobám, z čehoţ by a contrario mělo vyplývat, ţe ve vztahu ke stranám ujednání platí obecná široká dispozitivnost zakotvená v § 1 odst. 2 OZ, podle které si lze ujednat práva a povinnost odlišně od zákona vţdy, pokud takové ujednání neporušuje dobré mravy, veřejný pořádek či právo týkající se postavení osob včetně práva na ochranu osobnosti, ledaţe něco jiného stanoví zákon. 15
ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 947 ISBN 978-80-7400-004-1 16 KNAPP, V., LUBY, Š. a kol. Československé občanské právo. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Orbis, 1974, s. 270 17 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2 ISBN 978-80-7400-499-5
13
Mezi absolutními majetkovými právy je zástavní právo zařazeno spolu s ostatními věcnými právy k věci cizí, vlastnictvím, spoluvlastnickým právem, drţbou a správou cizího majetku mezi práva věcná. Věcná práva jsou práva vztahující se k věcem, která upravují otázky, jako komu věc patří, kdo je oprávněn s ní disponovat či kdo věc ovládá. Předmětem věcných práv nemůţe být nic jiného neţ existující věc.18 Věcnými právy k věci cizí jsou vedle zástavního práva téţ věcná břemena, právo stavby a zadrţovací právo. Věcná práva k věci cizí spočívají v oprávnění určitého subjektu k věcem, které nevlastní. Oprávněný tak díky nim získá částečné panství nad věcí na úkor vlastníka věci.19 OZ v § 980 stanovuje, ţe je-li věcné právo zapsáno do veřejného seznamu, nemůţe se nikdo bránit jeho neznalostí. Neznalost údaje zapsaného do veřejného seznamu totiţ neomlouvá a má se za to, ţe věcné právo je ve veřejném seznamu zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Naopak, bylo-li věcné právo z veřejného seznamu vymazáno, platí vyvratitelná domněnka, ţe takové věcné právo neexistuje. Podle § 984 OZ je pak chráněna dobrověrná osoba nabyvší věcné právo za úplatu, která vycházela ze stavu zapsaného ve veřejném seznamu. Taková osoba (je-li to v její prospěch) nabyde věcné právo od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu i tehdy, není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, ledaţe se jedná o věcné právo vznikající ze zákona, nezbytnou cestu či výměnek. Nutno podotknout, ţe OZ v § 7 dobrou víru předpokládá. K omezení negativních účinků spojených s uplatňováním důvěry v zápisy ve veřejném seznamu umoţňuje OZ v § 985 pro případy, ţe stav, který je ve veřejném seznamu zapsán, není v souladu se skutečným právním stavem, aby se osoba, jejíţ věcné právo je tímto dotčeno, domáhala odstranění nesouladu ve veřejném seznamu, a především, prokáţe-li uplatnění svého práva, zapíše se tato skutečnost na její ţádost do veřejného seznamu. Je-li o věcném právu osoby domáhající se odstranění nesouladu rozhodnuto, je takové rozhodnutí účinné vůči kaţdému, komu bylo zapsáno právo do veřejného seznamu poté, co osoba domáhající se odstranění nesouladu poţádala o zápis. V odborné literatuře se zápis uvedené skutečnosti nazývá zápisem poznámky rozepře.20
18
HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 199-200 ISBN 978-80-7380-377-3 19 Tamtéţ, s. 233 20 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 49 ISBN 978-80-7400-499-5
14
Dále OZ k omezení negativních účinků spojených s uplatňováním důvěry v zápisy ve veřejném seznamu umoţňuje v § 986, aby se osoba tvrdící, ţe je dotčena ve svém právu zápisem ve veřejném seznamu ve prospěch jiného, má-li být zápis ve veřejném seznamu bez právního důvodu, domáhala výmazu takového zápisu a ţádala, aby to bylo ve veřejném seznamu poznamenáno (tato poznámka se nazývá poznámkou spornosti zápisu). Nedoloţí-li však taková osoba při ţádosti o zápis poznámky spornosti zápisu ani ve dvouměsíční lhůtě od doručení ţádosti uplatnění svého práva u soudu, bude poznámka spornosti zápisu (orgánem vedoucím veřejný seznam) vymazána. Právo osoby, která poţádala o zápis poznámky spornosti do jednoho měsíce ode dne, kdy se o popíraném zápisu dozvěděla (popřípadě do tří let ode dne provedení popíraného zápisu, nebyla-li o zápisu cizího práva řádně vyrozuměna), působí vůči kaţdému, komu svědčí popíraný zápis nebo na základě popíraného zápisu dosáhl zápisu dalšího. Poţádala-li však osoba o zápis poznámky spornosti později, působí její právo jen vůči tomu, kdo dosáhl zápisu bez dobré víry. Další výhodu zápisů do veřejného seznamu zakotvuje § 981 OZ, tato výhoda spočívá v tom, ţe věcné právo k věci cizí, jeţ je zapsáno ve veřejném seznamu, má přednost před věcným právem tam nezapsaným. Pro pořadí věcných práv k věci cizí zapsaných ve veřejném seznamu pak podle § 982 odst. 1 OZ platí, ţe se určí dle doby podání návrhu na jejich zápis. U těch práv, u kterých byl podán návrh na jejich zápis do veřejného seznamu ve stejné době, platí, ţe mají stejné pořadí. Ustanovení § 982 odst. 2 OZ upravuje výhradu přednostního pořadí. Vlastníku věci zřizujícímu k ní věcné právo je umoţněno před zřizovaným právem vyhradit a do veřejného seznamu zapsat přednostní pořadí pro jiné právo. Pokud tak ale hodlá učinit aţ poté, co je k věci nějaké věcné právo jiţ zřízeno, musí získat souhlas osoby, jejíţ právo má být dotčeno. K zápisu práva, pro nějţ bylo přednostní pořadí vyhrazeno, se jiţ souhlas osoby, jejíţ právo je výhradou omezeno, v zásadě nevyţaduje, ledaţe má být právo, pro nějţ bylo vyhrazeno přednostní pořadí zapsáno v širším rozsahu, neţ jaký z výhrady vyplývá. Podle § 983 OZ je umoţněno do veřejného seznamu zapsat přednostní právo ke zřízení věcného práva jiné osobě. Aby však takovéto zapsané přednostní právo netíţilo vlastníka věci nepřiměřeně dlouho, musí jej oprávněná osoba vyuţít ve stanovené lhůtě, jinak se vlastník věci můţe domoci výmazu přednostního práva.
15
Pořadí věcných práv je moţno změnit ujednáním o jejich pořadí. Nepochybná je přípustnost ujednání u zástavních práv, avšak odborná literatura dovozuje moţnost ujednat si pořadí i pro jiná věcná práva.21 Nutno podotknout, ţe zástavní právo i přesto, ţe je v OZ řazené mezi absolutní majetková práva, má v menší míře prvky práva relativního. Relativními prvky, které obsahuje zástavní právo, jsou například povinnost zástavního dluţníka zdrţet se všeho, čím se zástava zhoršuje, jde-li o takové zhoršení, které je na úkor zástavního věřitele. Dalším příkladem mohou být relativní prvky obsaţené v charakteristických funkcích zástavního práva.22 Na zástavní právo se pouţijí i obecná ustanovení o zajištění (samozřejmě jen v těch případech, nestanoví-li zvláštní úprava zástavního práva něco jiného).
21
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 20 ISBN 978-80-7400-499-5 22 HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 244 ISBN 978-80-7380-377-3
16
3 Historický vývoj zástavního práva 3.1 Vývoj zástavního práva v římském právu Jakýmsi předchůdcem zástavního práva byl v civilním římském právu fiduciární převod práva spočívající
v převodu
vlastnického
práva
k předmětu
zajištění
z dluţníka
na věřitele. Převod vlastnictví však nebyl zamýšlen jako trvalý a konečný. Věřitel se při převodu zavazoval, ţe převede věc dluţníku zpět, pokud dluţník splní dluh. Postavení věřitele
tedy
nebylo
moţno
ve
všech
aspektech
ztotoţňovat
s postavením
vlastníka, byť věřitelův závazek ke zpětnému převodu byl původně pouze morální (právně vynutitelným se stal aţ později). Nevýhodou fiduciárního převodu práva byl jeho přílišný formalismus a zneuţitelnost věřitelem. A tak jiţ za republiky se vedle fiduciárního převodu práva začal objevovat nový způsob věcného zajištění, který byl skutečným vývojovým východiskem zástavního práva. U tohoto způsobu zajištění nedocházelo k převodu vlastnictví, ale jen k odevzdání věci věřiteli. Věřitel k věci nabyl tzv. odvozenou drţbu a byl chráněn preatorskými drţebními interdikty. Dosaţením preatorské drţební ochrany byly vytvořeny všechny předpoklady pro to, aby uvedený vztah mohl být chápán jako skutečné zástavní právo (ruční zástavní právo). Rovněţ ještě za republiky se začala vyvíjet druhá forma římského zástavního práva. Její vznik byl zprvu spojen s pachtovními smlouvami. Řádné placení pachtovného se zajišťovalo tím způsobem, ţe pachtýř zastavil neformální dohodou propachtovateli
věci,
které
pouţíval
pro
obdělávání
propachtovaného
pozemku
a které na propachtovaný pozemek přivedl nebo dopravil. Přesto, ţe věci byly zastaveny, neměl je propachtovatel ve své moci, protoţe je pachtýř pouţíval. Propachtovatel se věcí mohl zmocnit, aţ pachtýř neplatil pachtovné. Tímto se vytvářel vývojový základ budoucího hypotekárního práva, pro které bylo charakteristické, ţe drţbu zástavy mohl věřitel získat aţ v době, kdy nebyl splatný dluh splněn. Skutečným zástavním právem se tento vztah však
stal
aţ
preatorskou
ochranou,
která
zástavního
věřitele
v závěru
vývoje
chránila tak, ţe jeho oprávnění bylo skutečným věcným právem k věci cizí. Preatorská ochrana byla dvoustupňovitá. Prvním stupněm byl tzv. salviánský interdikt. Dalším stupněm byla tzv. serviánská ţaloba. Serviánská ţaloba se později rozšířila na všechny vztahy, kdy zastavení věci bylo ujednáno pouhou dohodou a věc nebyla odevzdána zástavnímu věřiteli. V nové funkci získala také nový název a byla označována jako ţaloba kvasiserviánská. Tím se vývojový základ hypotekárního práva odloučil od pachtovních poměrů a stal se skutečně novou všeobecnou formou zástavního práva s výrazným věcněprávním rázem. Ochrana z kvasiserviánské ţaloby se později přiznala i zástavním 17
věřitelům při ručním zástavním právu. V závěru vývoje obou forem zástavního práva se vyhranily jejich vzájemné odlišnosti. Výhodou ručního zástavního práva bylo to, ţe zástavní věřitel měl zástavu, naopak nevýhodou bylo, ţe při ručním zástavním právu mohla jedna zástava zajišťovat jen jednu pohledávku. U hypotekárního zástavního práva mohla jedna zástava zajišťovat i více pohledávek. Jiţ v římském právu bylo zástavní právo chápáno jako právo
akcesorické,
tedy
nemohlo
vzniknout
ani
trvat
bez
pohledávky,
kterou
zajišťovalo. Zastavit bylo moţno kaţdou věc, kterou bylo moţno prodat. Zástavní právo vznikalo především právním jednáním, kterým byla vţdy dohoda mezi zástavcem a zástavním věřitelem, původně bez ohledu na formu. V pozdním vývoji však bylo zvýhodňováno zástavní právo zřízené určitou úřední formou. Zástavní právo mohlo vzniknout také úředním rozhodnutím, magistrátským nařízením i ze zákona. Přesto, ţe obsah zástavního práva se při porovnání obou forem lišil, lze konstatovat, ţe zástavní právo obsahovalo dvě základní oprávnění. Jednalo se o právo zástavního věřitele drţet zástavu a zástavu po splatnosti zajištěné pohledávky prodat. Zánik zástavního práva byl spojen především se
zánikem
zajišťované
pohledávky,
dalšími
způsoby
zániku
bylo
splynutí
zástavního práva s vlastnickým právem a vydrţení.23
3.2 Vývoj zástavního práva v českých zemích 3.2.1 Právní úprava zástavního práva ve středověku Poprvé se v českých zemích vyskytlo právo obdobné právu zástavnímu jiţ v roce 1186. Toto právo spočívalo v odevzdání věci, která byla předmětem sporu, soudcům do drţby. Přechod mezi tímto právem obdobným zástavnímu právu a zástavním právem smluvním, tvořila zástava svémocná (zájem) a zástava zákonná. Smluvní zástavní právo se vyvinulo nejdříve pro věci movité (bylo to proto, ţe nemovité věci se staly předmětem
právních
vztahů
později,
jelikoţ
neměly
v dávných
dobách
ţádnou
hodnotu, jednotlivec si totiţ mohl pouhým zabráním půdy získat prakticky tolik půdy, kolik chtěl). V době, kdy ještě nebyly rozšířeny peníze a obchodovalo se barterovým způsobem, byla běţná zástava movité věci s výhradou pozdější výměny za jinou věc. Takovéto zástavní právo se označovalo jako „základ“. Výkon základu nebyl upraven, a tak záleţel na dohodě smluvních stran. Prvním datovaným zastavením věci nemovité bylo zastavení dvou vsí za hřivnu stříbra Přemyslem I. z roku 1215. Běţně bývaly zastavovány
23
KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M., Římské právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 202 – 209 ISBN 80-7179-031-1
18
celé vsi a hrady, jednotlivé kusy pozemků byly méně časté. Základní povinnost zástavního dluţníka spočívala v tom, ţe musel převést na zástavního věřitele drţbu zastavené nemovité věci a nerušit jej v drţení. Vyplatit nemovitou věc mohl zástavní dluţník jen do uplynutí promlčecí lhůty, jejíţ délka byla tři roky a osmnáct týdnů. Nevyplatil-li zástavní dluţník nemovitou věc, nabyl k ní zástavní věřitel vlastnické právo vydrţením (jednalo se tedy o propadnou zástavu). Zástavní právo k nemovitým věcem prodělalo rozkvět ve 14. století v souvislosti s rozvojem zemských desek. V této době se zástavní právo k nemovitým věcem rozdělilo na zástavní právo s drţbou (zástava se správou) a zástavní právo bez drţby (zástava bez správy). Zástava se správou byla vývojově starší, souvisela jiţ s dobou před rozvojem zemských desek, byla chápána jako časově omezený směnný obchod a zapisovala se do desek trhových. V případě nezaplacení dluhu zástava nejčastěji propadala zástavnímu věřiteli, ale v úvahu přicházel i prodej zástavy. Vývojovým článkem mezi zástavou se správou a zástavou bez správy byla zástava umořovací mající svůj původ v kanonickém právu. Při této zástavě byla převedena drţba nemovité věci na zástavního věřitele, avšak plody zástavy se započítávaly na zajištěnou pohledávku. Aby se zabránilo tomu, ţe si zástavní věřitel ponechá zástavu po libovolnou dobu, bývalo někdy určeno, kolik se ročně od pohledávky odečte. Zástava bez správy lépe vyhovovala potřebám obchodu. Postupem času se stalo pravidlem, ţe tato zástava byla zapisována do desek. Nemovitou věc, jeţ byla zástavou, si ponechával zástavní dluţník, musel však platit sjednaný úrok a byl zcela omezen v nakládání s nemovitou věcí. V případě nezaplacení dluhu řádně a včas propadla zástava zástavnímu věřiteli. Odlišný vývoj zástavního práva se odehrál na Moravě a v právu městském.24
3.2.2 Zástavní právo podle ABGB ABGB rozlišoval zástavu movitou (ruční zástavu) a hypotéku (neboli zástavu pozemkovou). Bylo moţno zastavit i věc, která byla fakticky neodevzdatelná, a to tak, ţe věc byla označená způsobem, ze kterého bylo kaţdému zřejmé, ţe se jedná o věc zastavenou. Za předpokladu, ţe předmětem zástavního práva byla nemovitá věc zaevidovaná v pozemkových knihách, vzniklo zástavní práva k ní aţ jeho zápisem do pozemkových knih. Tudíţ z výše uvedeného lze usuzovat na značnou podobnost se současnou právní úpravou. Zástavní právo mohlo zaniknout zánikem zajištěné pohledávky, vzdáním se zástavního práva zástavním věřitelem, uplynutím doby, bylo-li sjednáno na určitou dobu, zničením zástavy nebo jejím vrácením zástavci nebo zástavnímu dluţníkovi. ABGB při výkonu zástavního 24
ROZEHNAL, A. Úvěry zajištěné zástavním právem. 1. vydání. Praha: Nakladatelství G plus G, 1997. s. 30 – 35 ISBN 80-86103-04-8
19
práva rozlišoval jeho výkon pravidelný a nepravidelný. Pravidelným výkonem se na základě exekučního titulu mohl zástavní věřitel obrátit s ţádostí o soudní draţbu zástavy a provedení exekuce na soud. Nepravidelný výkon zástavního práva mohl být vyuţit jen u těch případů, kdy měl zástavní věřitel zastavenou věc v drţbě. Výhodou bylo, ţe zástavní věřitel u tohoto způsobu výkonu zástavního práva nepotřeboval ţádný exekuční titul a svoji pohledávku tak mohl uspokojit mimosoudně.25
3.2.3 Zástavní právo podle středního občanského zákoníku ABGB byl nahrazen aţ zákonem č. 141/1950 Sb. tzv. středním občanským zákoníkem (dále jen „střední občanský zákoník“), který stanovil zásadu, ţe nebyla-li pohledávka zajištěná zástavním právem zástavním dluţníkem uspokojena, mohl se zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy soudně. Zástavnímu věřiteli tedy nejdříve musela být v nalézacím řízení přiznána zajištěná pohledávka formou exekučního titulu a aţ potom se mohl domáhat uspokojení ze zástavy u soudu. V případě, kdy byla zastavena movitá věc, provedl soud zabavení této věci. Poté soudní úředník provedl prodej zabavené věci prostřednictvím exekuční draţby. Exekuční draţba se konala buď přímo u soudu, nebo v místě, kde se nalézala movitá věc. Po prodeji zástavy byla pohledávka zástavního věřitele přednostně uspokojena z výtěţku tohoto prodeje. Byla-li zástavou věc nemovitá, musel být prvně získán exekuční titul, a poté se zástavní věřitel mohl obrátit na soud. Soud nařídil odhad ceny nemovité věci, následně v souladu s exekuční vyhláškou provedl exekuční draţbu. Z výtěţku exekuční draţby se opět přednostně uspokojil zástavní věřitel. Střední občanský zákoník připouštěl tři výjimky z výše uvedeného postupu. Šlo především o výkon zástavního práva k movitým věcem bez předchozího nalézacího soudního řízení, tedy bez exekučního titulu, dále pak o prodej zastavené movité věci mimo exekuci ve veřejné draţbě. Třetí výjimkou byla moţnost přímého prodeje movité zástavy za cenu stanovenou úředním odhadem.26
25
ROZEHNAL, A. Úvěry zajištěné zástavním právem. 1. vydání. Praha: Nakladatelství G plus G, 1997. s. 39 – 42 ISBN 80-86103-04-8 26 Tamtéţ, s. 42 – 43
20
3.2.4 Zástavní právo podle starého občanského zákoníku do 31. 12. 1991 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, připouštěl vznik zástavního práva pouze na základě zákona, smluvní zástavní právo nepřipouštěl. Instituty smluvního zástavního práva vzniklé před 1. 4. 1964 se řídily ustanovením o zákonném zástavním právu.27 Zástavní právo k movitým věcem bylo vykonáváno prodejem movitých věcí, který nařídil a provedl soud. Z výtěţku prodeje byl přednostně (tak jako tomu bylo v předchozím období) uspokojován zástavní věřitel. Výkon zástavního práva, které vázlo na nemovité věci, byl vykonáván prostřednictvím soudem nařízeného a státním notářstvím prováděného výkonu soudního rozhodnutí prodejem nemovité věci, kde z výtěţku prodeje byl opět přednostně uspokojen zástavní věřitel. Vzhledem k povrchní úpravě zástavního práva v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, svým způsobem nahrazoval institut zástavního práva institut omezení převodu nemovité věci, jehoţ pomocí věřitel zajišťoval uspokojení své pohledávky písemnou smlouvou, kterou uzavřel s dluţníkem. Touto smlouvou se dluţník zavázal k nepřevedení nemovité věci, aniţ by k převodu získal věřitelův souhlas. Omezení převodu nemovité věci mohlo mít účinky i vůči dědicům, bylo-li tak ve smlouvě o omezení převodu nemovité věci uvedeno. Smlouva o omezení převodu nemovité věci byla registrována státním notářstvím. Převod nemovité věci zatíţené omezením jejího převodu byl bez souhlasu věřitele absolutně neplatný. Zajišťovací funkce institutu omezení převodu nemovité věci tedy převaţovala nad uhrazovací funkcí, jako tomu bylo u předchozí úpravy zástavního práva. Věřitel však měl moţnost přednostně uspokojit svoji pohledávku z prodeje nemovité věci, pokud dluţník nesplnil svůj závazek dobrovolně a došlo k výkonu rozhodnutí prodejem nemovité věci, a to dokonce i tehdy, kdyţ by navrhovatelem výkonu rozhodnutí nebyl věřitel. Smlouva o omezení převodu nemovité věci mohla být uzavřena na nemovitou věc nacházející se ve vlastnictví osobním nebo soukromém. K právu, které bylo zajištěno omezením převodu nemovité věci, se vztahovala promlčecí lhůta o délce deseti let. Při prodeji nemovité věci výkonem rozhodnutí byl přednostně uspokojen ten věřitel, který svoji pohledávku zajistil omezením převodu nemovitosti jako první, aţ poté byli uspokojování věřitelé, kteří svoje pohledávky omezením převodu nemovité věci zajistili později. Doba zajištění nemovité věci omezením jejího převodu se určovala podle dne, kdy bylo omezení převodu nemovité věci registrováno na státním notářství. Nevýhodou institutu omezení převodu nemovité věci bylo, ţe jeho prostřednictvím mohla být zajištěna pouze peněţitá
27
ROZEHNAL, A. Úvěry zajištěné zástavním právem. 1. vydání. Praha: Nakladatelství G plus G, 1997. s. 43 ISBN 80-86103-04-8
21
pohledávka. Jak jiţ bylo uvedeno výše, smlouva o omezení převodu nemovité věci byla registrována státním notářstvím, které bylo povinno ověřit platnost smlouvy o omezení převodu nemovité věci a její soulad se zájmem společnosti. Po registraci smlouvy o omezení převodu nemovité věci státním notářstvím, zaslalo státní notářství opis o registraci smlouvy orgánu geodézie, na jehoţ základě orgán geodézie vyznačil předmětné skutečnosti v evidenci nemovitých věcí. Omezení převodu nemovité věci zanikalo souhlasem věřitele k převodu nemovité věci třetí osobě, vázáno tedy bylo pouze na osobu dluţníka (popřípadě dluţníkova dědice).28
3.2.5 Zástavní právo podle zákoníku mezinárodního obchodu V roce 1963 byl přijat zákon č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodní obchodu (dále jen „zákoník mezinárodního obchodu“), upravující vztahy vznikající v mezinárodním obchodu. Vzhledem k této diplomové práci však bylo nejpodstatnější, ţe podle jeho úpravy mohlo být zřízeno i smluvní zástavní právo. Ve smlouvě o zřízení zástavního práva bylo třeba přesně určit zástavu a pohledávku, která měla být zajištěna. Zástavní právo mohlo být zřízené jen pro zajištění platného závazku, a to i závazku budoucího či podmíněného. Při zřízení zástavního práva písemnou smlouvou docházelo k vzniku zástavního práva jiţ uzavřením této smlouvy. V případě, ţe zástavní právo nebylo zřízeno odevzdáním zastavené věci zástavnímu věřiteli nebo v případě, ţe nešlo o zástavní právo, které vznikalo přímo ze zákoníku mezinárodního obchodu, byl zástavce povinen zjevným způsobem zastavovanou věc označit. Pokud nebyl dluh splněn řádně a včas, mohl se zástavní věřitel uspokojit soudním prodejem zástavy. Jestliţe měl zástavní věřitel zástavu u sebe, a bylo-li tak ujednáno v zástavní smlouvě, mohl zástavní věřitel zástavu prodat sám ve veřejné draţbě. Byl však povinen o tom vyrozumět jak zástavce, tak dluţníka. Pokud na jedné zástavě vázlo vícero zástavních práv, určilo se pořadí zástavních věřitelů při jejich uspokojování podle doby vzniku zástavního práva. Zástavní právo zanikalo zánikem zajištěné pohledávky či sloţením ceny zástavy zástavcem zástavnímu věřiteli, ale to však pouze za předpokladu, ţe cena zástavy byla niţší neţ výše pohledávky, která byla zajištěna.29
3.2.6 Zástavní právo podle hospodářského zákoníku Zástavní právo bylo upraveno rovněţ v zákoně č. 409/1963 Sb., hospodářském zákoníku (dále jen „hospodářský zákoník“), vzniknout podle něj mohlo ze zákona i smlouvou. V případě 28
ROZEHNAL, A. Úvěry zajištěné zástavním právem. 1. vydání. Praha: Nakladatelství G plus G, 1997. s. 43 – 45 ISBN 80-86103-04-8 29 Tamtéţ, s. 45 – 47
22
smlouvy byl pak modem vzniku buďto zápis do evidence nemovitostí, nebo odevzdání zástavy zástavnímu věřiteli s tím, ţe byl zástavní věřitel povinen vydat zástavci zástavní list. Zajímavým na hospodářském zákoníku bylo pravidlo, které stanovilo, ţe převzal-li někdo na základě smlouvy věc, na níţ vázne zástavní právo, a věděl-li nebo alespoň musel vědět v době uzavření smlouvy o tomto zástavním právu, stal se dluţníkem vedle původního obligačního dluţníka, jehoţ závazek byl zástavním právem zajištěn (zástavní právo podle této úpravy totiţ nebylo právem věcným), a také moţnost si písemně sjednat výkon zástavního práva za cenu, která byla úředně stanovena (propadná zástava však být ujednána nemohla). Zástavní
právo
obchodu,
navíc
zanikalo
stejnými
hospodářský
způsoby
zákoník
jako
uváděl
podle
zánik
zástavy, vzdáním se zástavního práva a uplynutím času.
zákoníku
zástavního
mezinárodního práva
zánikem
30
3.2.7 Vývoj zástavního práva po roce 1989 Díky novele hospodářského zákoníku provedené zákonem č. 103/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník, byla dnem 1. 1. 1990 navrácena moţnost sjednat věcné zástavní právo, a to obecně.31 Od
1.
1.
1992
byla
úprava
zástavního
práva
přesunuta
do
zákona
č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, s nepříliš rozsáhlou zvláštní úpravou v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, která však byla postupně zrušena. Úprava zástavního práva koncipovala zástavní právo rovněţ jako právo věcné, vycházela z úpravy zástavního ve středním občanském zákoníku a v této podobě s několika nepodstatnými změnami platila aţ do 31. 8. 1998. První podstatnou změnou institutu zástavního práva
byla
nepřímá
novelizace
zákona
č.
40/1964
Sb.,
občanského
zákoníku
v zákoně č. 165/1998 Sb., kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Byla tak vyplněna mezera dosavadní právní úpravy, která nepamatovala na zástavní ţalobu. Od 1. 5. 2000 byla zákonem č.
26/2000
Sb.,
o
veřejných
draţbách
umoţněna
veřejná
draţba.
V návazném
zákoně č. 27/2000 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o veřejných draţbách, bylo pamatováno na zakotvení moţnosti výkonu zástavního práva prostřednictvím veřejné draţby. Poměrně rozsáhle byla úprava zástavního práva změněna
od 1. 1. 2001, a to zákonem č.
30
367/2000 Sb., kterým se
mění
PELECH, J. Zástavní právo. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 41 – 42 ISBN 978-80-7380-466-4 31 Tamtéţ, s. 42
23
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Došlo k přesunu úpravy zástavního práva z § 151a aţ 151m do § 152 aţ 174. Zároveň došlo k nepřímé novelizaci zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, do nějţ byla zařazena ustanovení § 200y, 200z a 200aa, v nichţ byl upraven soudní prodej zástavy. Podle zákona č. 367/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platila úprava zástavního práva, která byla účinná od 1. 1. 2001 od tohoto dne i na nároky zástavních věřitelů na uspokojení ze zástavy, které vznikly podle právní úpravy zástavního práva účinné od 1. 9. 1998 do 31. 12. 2000, ovšem samotný vznik nároku zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy se řídil podle právní úpravy účinné od 1. 9. 1998 do 31. 12. 2000. Vznikl-li však nárok zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy do 31. 8. 1998, řídil se i po 1. 1. 2001 právní úpravou zástavního práva účinnou do 31. 8. 1998. Zefektivnění procesu vedoucího k uspokojení věřitele přinesl také zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Rovněţ byla efektivita procesu vedoucího k uspokojení věřitele zlepšena zákonem č. 317/2001 Sb., kterým se mění občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a o změně dalších zákonů. Tato novela přinesla řadu změn, díky ní byly nově upraveny otázky soudního prodeje zástavy a zaveden tzv. rejstřík zástav.32
32
ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 943 – 946 ISBN 978-80-7400-004-1
24
4 Zástavní právo podle starého občanského zákoníku v závěru roku 2013 4.1 Vznik zástavního práva Předpokladem vzniku zástavního práva byl způsobilý předmět zástavního práva (zástava), pohledávka zajištěná zástavním právem a právní skutečnost poţadovaná zákonem ke vzniku zástavního práva. Podle autonomie vůle smluvních stran se dal rozlišit vznik zástavního práva na vznik dobrovolný (zástavní smlouva, rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví) a nucený (zákon, rozhodnutí soudu nebo správního úřadu). Jiným kritériem bylo, zda byl vznik zástavního práva vázán na jednu, anebo dvě právní skutečnosti. Moţné bylo uplatnit také doktrínu o titulu (důvodu) a modu (způsobu) vzniku zástavního práva. Ta se prosazovala u zástavní smlouvy (vyjma vzniku smluvního zástavního práva k pohledávce) a soudem schválené dohody o vypořádání dědictví. Naopak se neuplatňovala u vzniku zástavního práva ze zákona. V případech, kdy se doktrína o titulu a modu uplatňovala, nestačilo ke vzniku zástavního práva titulu, ale musel k němu přistoupit i modus.33 Kaţdý předmět, který měl být zástavou, musel mít majetkovou hodnotu, být zpeněţitelný, převoditelný a povaha věci ani zvláštní právní úprava nesměla zastavení vylučovat.34 Z důvodu poněkud úzkého pojetí věcí, kterými podle odborné literatury byly pouze hmotné předměty a přírodní síly (navíc jak hmotné předměty, tak přírodní síly musely slouţit potřebám lidí a být ovladatelné)35, bylo nutno umoţnit, aby předmětem zástavního práva (zástavou) mohly být i jiné majetkové hodnoty neţ věci. Proto § 153 odst. 1 SOZ obsahoval taxativní výčet majetkových hodnot, které mohly být zástavou. Kromě věcí movitých a nemovitých se jednalo o podnik či jinou věc hromadnou, soubor věcí, pohledávku nebo jiné majetkové právo (připouštěla-li to jeho povaha), byt, nebytový prostor, obchodní podíl, předmět průmyslového vlastnictví nebo cenný papír. Pro cenné papíry dle § 39 odst. 2 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném k 31. 12. 2013 (dále jen „ZCP“), v zásadě platilo, ţe cenný papír
33
PELECH, J. Zástavní právo. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 66 – 67 ISBN 978-80-7380-466-4 34 Tamtéţ, s. 55 35 ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 581 ISBN 978-80-7400-004-1
25
nemůţe být po dobu trvání zástavního práva opětovně zastaven, tedy jinými slovy, ţe zástavní právo nemůţe vzniknout k cennému papíru, na kterém jiţ zástavní právo vázne. Obchodní
podíl
na
společnosti
s ručením
omezeným
mohl
být
podle § 117a odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném k 31. 12. 2013 (dále jen „OBCHZ“), v případech, kdy byl pro jeho převod nutný souhlas valné hromady, zastaven rovněţ jen se souhlasem valné hromady. Navíc za trvání zástavního práva k němu, nemohl být zastaven opětovně. Podle § 120b odst. 2 OBCHZ byla značně omezena moţnost, aby společnost s ručením omezeným přijala do zástavy vlastní obchodní podíl. Byť § 93 odst. 4 OBCHZ stanovoval přiměřené pouţití ustanovení OBCHZ o společnosti s ručením omezeným i na právní postavení komanditistů v komanditní společnosti, zastavení podílu komanditisty v komanditní společnosti bylo sporné.36 Jak bylo uvedeno výše, jedním z předpokladů způsobilého předmětu zástavního práva byla jeho převoditelnost. Které pohledávky byly převoditelné a které ne, určoval § 525 SOZ, podle kterého byly převoditelné jen ty pohledávky, jeţ nezanikaly nejpozději smrtí věřitele z pohledávky, jejich obsah se změnou věřitele nezměnil, mohly být předmětem výkonu rozhodnutí a ani dohoda s dluţníkem z pohledávky jejímu postoupení neodporovala. Ustanovení § 153 odst. 3 SOZ umoţňovalo, aby se zástavní právo vztáhlo i na vícero zástav (vespolné zástavní právo). Vespolné zástavní právo mohlo podle judikatury vzniknout i reálným rozdělením jedné zástavy na více samostatných věcí, popřípadě, byla-li zástavou budova nebo bytový dům, vznikalo zástavní právo i rozdělením zástavy na jednotky.37 Podle § 155 odst. 1 aţ 4 SOZ mohlo zástavní právo zajišťovat pohledávku peněţitou i nepeněţitou (ta byla zajištěna do výše její obvyklé ceny v době, kdy došlo ke vzniku zástavního práva), v budoucnu vzniklou i takovou, jejíţ vznik byl vázán na splnění podmínky. Dokonce bylo umoţněno zajištění pohledávek určitého druhu, do určité výše, které však měly teprve vznikat v určité době v budoucnu (maximální zástavní právo). Maximální zástavní právo bylo zřejmě reakcí na potřeby praxe, kde mohlo vznikat větší mnoţství třeba i menších pohledávek s nedlouhou dobou splatnosti. V takových 36
ELIÁŠ, K., a kol. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2013, s. 219 ISBN 978-80-7478-013-4 37 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 661/2006. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2008 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/16E4AFDC967EE04BC1257A4E0068BF35?ope nDocument&Highlight=0
26
situacích je evidentní, ţe by náročnost sjednávání zástavního práva ke kaţdé z nich převáţila výhody z jeho zajišťovací a uhrazovací funkce. Určitá doba, ve které měly pohledávky v zástavní 38
neplatná.
zajišťované smlouvě
maximálním
určen
svůj
zástavním
počátek
i
právem
konec,
jinak
vznikat, byla
musela
zástavní
mít
smlouva
Nevznikla-li pohledávka, kterou mělo zástavní právo zajišťovat, nestávala se jen
proto zástavní smlouva neplatnou, ovšem zástavní právo na základě ní nevzniklo.39 Právní skutečnosti poţadované zákonem ke vzniku zástavního práva byly zakotveny v § 156 odst. 1 SOZ. Jednalo se o některou z následujících právních skutečností (výčet je taxativní):
a)
zástavní
smlouva; b)
zákon;
c)
rozhodnutí
soudu
či
správního
úřadu; d) rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví).
4.1.1 Vznik zástavního práva na základě zástavní smlouvy Forma a náleţitosti zástavní smlouvy byly upraveny v § 156 SOZ. Vznikalo-li zástavní právo na základě zástavní smlouvy, coţ bylo v praxi nejčastějším případem, musela mít smlouva písemnou formu a ve smlouvě musela být specifikována zajišťovaná pohledávka a zástava. Měla-li však být zástavou nemovitá věc, která nebyla evidována v katastru nemovitostí, věc hromadná, soubor věcí či movitá věc, ke které mělo zástavní právo vzniknout, aniţ by byla odevzdána zástavnímu věřiteli či třetí osobě, nestačila pouhá písemná forma zástavní smlouvy, ale zástavní smlouva musela mít formu notářského zápisu. Při specifikaci zajišťované pohledávky v zástavní smlouvě však nemuselo být rozlišeno, zda se jedná o pohledávku jiţ existující nebo budoucí.40 Nebyl-li
v zástavní
smlouvě
ujednán
pozdější
okamţik
vzniku,
vznikalo
podle § 159 SOZ zástavní právo k pohledávce samotným uzavřením zástavní smlouvy. Proti dluţníku ze zastavené pohledávky však zástavní právo nemělo účinky jiţ okamţikem jeho vzniku, ale aţ poté, co mu byl prokázán vznik zástavního práva zástavním věřitelem, nebo mu bylo doručeno písemné oznámení zástavního dluţníka o zástavním právu. 38
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 29 Odo 423/2006. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2008 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/3E9A381222AF0B9CC1257A4E0065B385?open Document&Highlight=0 39 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 957/2001. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2002 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/F92854552127ECFDC1257A4E0065AA73?open Document&Highlight=0 40 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11. 2005, sp. zn 29 Odo 1014/2003. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2005 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/8EA467EB83BF1D72C1257A4E00650033?open Document&Highlight=0
27
Nebyla-li zástavou pohledávka, nevznikalo zástavní právo samotným uzavřením zástavní smlouvy (či ujednaným okamţikem pozdějším), ale musel přistoupit ještě některý z modů vzniku zástavního práva, které SOZ upravoval v § 157 – 158. Jednalo-li se o věc nemovitou zapisovanou do katastru nemovitostí, byt či nebytový prostor, vznikalo zástavní právo vkladem do katastru nemovitostí. U movitých věcí pak jejich odevzdáním zástavnímu věřiteli, které však mohlo být nahrazeno (pokud tak bylo ujednáno v zástavní smlouvě)
předáním
do
úschovy
nebo
ke
skladování
(pro
zástavního
dluţníka
nebo pro zástavního věřitele u třetí osoby). V případě, kdy smlouva musela mít formu notářského zápisu, vznikalo zástavní právo zápisem do rejstříku zástav. Zápis musel bezodkladně provést notář, který sepsal zástavní smlouvu ve formě notářského zápisu. Typickou zástavou zapisovanou do rejstříku zástav byl podnik, který byl totiţ podle § 5 odst. 2 OBCHZ, věcí hromadnou. U podniku vznikaly potíţe, byl-li modem vzniku zástavního práva k některé majetkové hodnotě náleţející k podniku zápis do příslušné evidence (typicky zápis zástavního práva k nemovité věci do katastru nemovitostí). Nebylo totiţ zřejmé, zda zástavní právo vzniká jeho zápisem do rejstříku zástav k podniku jako celku, tedy i k těm majetkovým hodnotám náleţejícím k podniku, ke kterým zástavní právo obecně vzniká aţ zápisem do příslušné evidence, nebo zda zápisem zástavního práva k podniku do rejstříku zástav vznikne zástavní právo jen k těm majetkovým hodnotám náleţejícím k podniku, ke kterým se ke vzniku zástavního práva nevyţaduje zápis do příslušné evidence, a u těch majetkových hodnot, ke kterým zástavní právo obecně vzniká aţ zápisem do příslušné evidence, vznikne zástavní právo aţ oním zápisem.41 Praxe si s tímto problémem poradila, alespoň ohledně majetku náleţejícímu k podniku v okamţiku zřízení zástavního práva k podniku tak, ţe zápis do příslušné evidence byl proveden ještě předtím, neţ bylo zřízeno zástavní právo k podniku jako celku.42 Pro cenné papíry upravoval modus vzniku zástavního práva § 40 a násl. ZCP. Zástavní právo k listinnému cennému papíru zřizované na základě smlouvy obecně vznikalo předáním tohoto cenného papíru zástavnímu věřiteli. Předání listinného cenného papíru zástavnímu věřiteli mohlo být nahrazeno předáním třetí osobě do úschovy (či do úschovy a správy) za podmínky, ţe této třetí osobě byl současně předán i prvopis nebo úředně ověřená kopie zástavní smlouvy. Byl-li listinný cenný papír jiţ v úschově (či v úschově a správě), vznikalo 41
PELECH, J. Zástavní právo. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 131 ISBN 978-80-7380-466-4 42 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1080 ISBN 978-80-7400-499-5
28
zástavní právo oznámením o zřízení zástavního práva schovateli nebo opatrovateli zastavovaného cenného papíru zástavním věřitelem, dluţníkem nebo zástavcem. K oznámení musel být připojen prvopis nebo úředně ověřená kopie zástavní smlouvy. Jednalo-li se však o listinný cenný papír převoditelný rubopisem, byl ke vzniku zástavního práva ve všech v tomto odstavci výše uvedených případech navíc nutný zástavní rubopis. Zástavní právo k zaknihovanému cennému papíru zřizované na základě smlouvy vznikalo zápisem zástavního
práva
k tíţi
účtu
vlastníka
v evidenci
investičních
nástrojů.
Příkaz
k zápisu, ke kterému musel být také připojen prvopis nebo úředně ověřená kopie zástavní smlouvy, podával zástavní věřitel, dluţník nebo zástavce. Zástavní právo k účtu vlastníka zaknihovaných cenných papírů vznikalo zápisem zástavního práva u příslušného účtu v evidenci cenných papírů. Na zápis se obdobně pouţila pravidla o zápisu zástavního práva k zaknihovaným cenným papírům. Pravidla o vzniku zástavního práva k cennému papíru se přiměřeně pouţila i pro ty případy, kdy zástavní právo k cennému papíru vznikalo jiným způsobem neţ na základě smlouvy, ledaţe to bylo vyloučeno povahou věci nebo ZCP. U obchodního podílu na společnosti s ručením omezeným byl dle § 117a odst. 3 OBCHZ modem vzniku zástavního práva jeho zápis do obchodního rejstříku, přičemţ návrh na zápis mohl podat zástavní věřitel či zástavce. K návrhu na zápis musela být obecně přiloţena zástavní smlouva a doklad o souhlasu valné hromady se zastavením obchodního podílu, pokud byl takový souhlas potřebný. Pro zástavní smlouvu vyţadoval § 117a odst. 1 OBCHZ nejen písemnou formu, ale navíc podpisy na ní musely být úředně ověřeny.
4.1.2 Vznik zástavního práva na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu Zástavní právo vznikající na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu vznikalo podle
§
160
SOZ
dnem,
kdy
předmětné
rozhodnutí
nabylo
právní
moci.
V případech, kdy takto zástavní právo vzniklo k nemovité věci nezapisované do katastru nemovitostí, k věci hromadné, souboru věcí nebo i k věci movité, ke které vzniklo, aniţ by byla odevzdána zástavnímu věřiteli či třetí osobě, zaznamenalo se takovéto zástavní právo v rejstříku zástav.
29
4.1.3 Vznik zástavního práva na základě rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví Bylo-li dědiců více, bylo jim dle § 482 SOZ umoţněno se mezi sebou vypořádat dohodou, kterou soud schválil, neodporovala-li zákonu nebo dobrým mravům. Zástavní právo však vzniklo aţ přistoupením modu vzniku zástavního práva, kterým bylo rozhodnutí soudu, jímţ se dohoda o vypořádání dědictví schvalovala.43
4.1.4 Vznik zástavního práva na základě zákona Zákonné zástavní právo, tedy zástavní právo vznikající ze zákona bez jakékoliv další právní skutečnosti, mohlo vzniknout jen v taxativně uvedených případech.44 Příkladem vzniku zástavního práva ze zákona mohlo být zástavní právo zakotvené v § 672 odst. 1 SOZ. Toto zákonné zástavní právo pronajímatele nemovité věci zajištující nájemné vznikalo k movitým věcem na pronajaté věci, jeţ byly nájemce nebo osob s ním ţijících ve společné domácnosti. Nemohlo však vzniknout k věcem, které byly vyloučené z výkonu rozhodnutí. Rovněţ nemohlo vzniknout k zajištění nájemného ze smlouvy o
podnájmu.45
Dalším
příkladem
mohlo
být
zástavní
právo
zakotvené
v § 608 OBCHZ. Zde se jednalo o zákonné zástavní právo zasílatele k zásilce, které zajišťovalo nároky zasílatele vůči příkazci.
4.2 Neplatná ujednání Jaká ujednání v zástavní smlouvě, v dohodě o vypořádání dědictví a samostatná ujednání byla neplatná,
bylo
taxativně
stanoveno
v
§
169
SOZ.
Těmito
ujednáními
byly: a) ujednání o tom, ţe zástava nesmí být zástavním věřitelem nebo zástavcem vyplacena; b) ujednání zakazující zástavnímu dluţníkovi nebo zástavci dále zastavit nemovitou věc nebo byt nebo nebytový prostor jinému, dalšímu věřiteli; c) ujednání, které by zástavnímu věřiteli umoţňovalo se ze zástavy uspokojit jinak, neţ bylo stanoveno zákonem; d) ujednání, které by zástavnímu věřiteli zakazovalo domáhat se po splatnosti zajištěné pohledávky jejího uspokojení prodejem zástavy; e) ujednání pro případ, ţe se osobní dluţník dostane do prodlení s plněním dluhu, o tom, ţe zástava propadne zástavnímu 43
FIALA, J. Občanské právo hmotné: [právní stav k 1.1.2002]. 3. opr. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s. 161 ISBN 80-210-2793-2 44 PELECH, J. Zástavní právo. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 72 ISBN 978-80-7380-466-4 45 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2006, sp.zn. 28 Cdo 311/2006. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2006 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/BB8035BC1FFA1578C1257A4E0067B7DE?ope nDocument&Highlight=0
30
věřiteli, jakoţ i o tom, ţe si zástavní věřitel můţe zástavu ponechat za určenou cenu, nestanovil-li zvláštní zákon jinak. Bylo však třeba odlišovat vztah dluţníka a věřitele ze zajištěné pohledávky a vztah mezi zástavním věřitelem a zástavním dluţníkem. Dluţník a věřitel ze zajištěné pohledávky se mohli dohodnout, ţe dluţník přenechá věřiteli k úhradě dluhu zástavu.46 Avšak smlouva o postoupení pohledávky, jejímţ účelem bylo uspokojení zástavního věřitele tím, ţe se zastavená pohledávka stane majetkem zástavního věřitele, byla jakoţto propadná zástava neplatná.47 Podobně podle dalšího rozhodnutí Nejvyššího soudu platilo, ţe protiprávní bylo nejen sjednání samotné propadné zástavy, ale i kterákoliv smlouva umoţňující zástavnímu věřiteli nakládat se zástavou jako se svou vlastní a aby zástavu jako svou vlastní k uspokojení zajištěné pohledávky prodal nebo zpeněţil jiným způsobem (takto byla v rozhodované kauze neplatná plná moc, na základě které měl být zástavní věřitel oprávněn zástavu prodat).48 Dalším judikovaným případem propadné zástavy byla situace, kdy věřitel v určitý den půjčil dluţníkovi finanční částku a ve stejný den s dluţníkem uzavřel kupní smlouvu, podle které mělo k převodu vlastnického práva na věřitele dojít aţ poté, co se dluţník ocitne v prodlení.49 Propadnou zástavou však nebyla smlouva o zajišťovacím převodu práva, u které byl vedle rozvazovací podmínky sjednán okamţik, kdy se převod stal „trvalým“ (v
dané
kauze
se
ujednáním
o
trvalém
převodu
práva
rozumělo
stanovení
okamţiku, od kterého se věřitel mohl uspokojit z předmětu převodu, byť formulace byla poněkud nešťastná) s tím, ţe věřitel si předmětné nemovité věci nemohl ponechat, ale mohl se uspokojit jejich prodejem.50
46
FIALA, J. KINDL, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. I. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR. a. s., 2009, s. 615 ISBN 978-80-7357-395-9 47 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 728/2003. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2006 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/B0411D5CD78F0BC8C1257A4E00695C56?open Document&Highlight=0 48 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2037/2006. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2007 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/C0E97105003C245AC1257A4E006A8B7E?open Document&Highlight=0 49 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 33 Odo 38/2006. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2008 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/E8668F565144C8C4C1257A4E0065C286?open Document&Highlight=0 50 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 33 Odo 188/2005. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2006 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/FC1D94A0BFB59490C1257A4E006909DA?ope nDocument&Highlight=0
31
4.3 Zastavení cizí věci Chtěl-li někdo zastavit cizí movitou věc, potřeboval podle § 161 odst. 1 SOZ souhlas vlastníka a osoby, která k věci měla jiné věcné právo, jeţ bylo neslučitelné s právem zástavním. Bez potřebného souhlasu (potřebných souhlasů) zástavní právo obecně nevzniklo. Výjimkou byla situace, kdy byla movitá věc odevzdána zástavnímu věřiteli, který ji přijal v dobré víře v oprávnění zástavce onu movitou věc zastavit. Cizí nemovitou věc, soubor věcí, věc hromadnou, byt či nebytový prostor bylo podle § 161 odst. 2 SOZ moţno zastavit rovněţ jen se souhlasem vlastníka a osoby, jeţ k nim měla jiné věcné právo, které bylo neslučitelné s právem zástavním. Na tyto případy se nevztahovala ani ţádná výjimka. Totéţ platilo, měla-li být zastavena cizí pohledávka, jiná majetková hodnota, obchodní podíl, předmět průmyslového vlastnictví či cenný papír. Moţnost zastavit cizí majetkovou hodnotu bez potřebného souhlasu (potřebných souhlasů), tak byla omezena, jak co do předmětu zástavního práva, kterým mohla být pouze movitá věc, tak co do způsobu vzniku, kterým mohlo být pouze odevzdání věci zástavnímu věřiteli, tak i co do zástavního věřitele, kterým mohla být pouze osoba dobrověrná v oprávněnost zástavce věc zastavit. Problémová situace pro zástavního věřitele mohla nastat například tehdy, nabyl-li zástavce nemovitou věc (tedy majetkovou hodnotu, na kterou se výjimka vztáhnout nemohla), avšak od titulu, na základě něhoţ nemovitou věc nabyl, bylo následně odstoupeno. V takovém případě nemohlo působit proti tomu, kdo od smlouvy o převodu vlastnictví důvodně odstoupil, zástavní právo zřízené bez jeho souhlasu na základě zástavní smlouvy zástavcem, který své vlastnické právo odvozoval od oné smlouvy, od níţ bylo odstoupeno (a to ani tehdy, nabyl-li zástavní věřitel zástavní právo v dobré víře, dobrá víra měla relevanci jen u věcí movitých).51
4.4 Rozsah zástavního práva Zástavní
právo
se
podle
§
153
odst.
2
SOZ
nevztahovalo
jen
na zástavu, ale i na její příslušenství, přírůstky a plody (z plodů však jen na ty, které byly od zástavy neoddělené).
51
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5061/2008. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/E4E017CB51F8E4D7C1257A4E00657746?open Document&Highlight=0
32
V souvislosti s rozsahem zástavního práva je třeba uvést i to, co se rozumělo součástí věci. Podle § 120 SOZ bylo součástí věci vše, co k věci podle její povahy náleţelo a nemohlo být od věci odděleno bez jejího znehodnocení, avšak stavba nebyla součástí pozemku. Příslušenství věci vymezoval § 121 odst. 1 SOZ, podle kterého se u věcí za jejich příslušenství povaţovaly jiné věci, které náleţely témuţ vlastníku jako věc hlavní a byly určeny
k tomu,
příslušenství
aby
s věcí
se hlavní
s věcí
hlavní
muselo
být
trvale trvalé,
uţívaly. jen
Byť
společné
přechodným
uţívání
odloučením
příslušenství od věci hlavní nepřestávalo být podle odborné literatury příslušenství příslušenstvím věci hlavní.52 Příslušenstvím bytu byly podle § 121 odst. 2 SOZ vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem uţívány. U pohledávek byly podle § 121 odst. 3 SOZ příslušenstvím úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejich uplatněním. SOZ neobsahoval definici přírůstků ani plodů a uţitků. Podle odborné literatury se za přírůstek povaţovalo to, co k věci přirostlo a stalo se součástí věci, jakoţ i to, co bylo od věci odděleno, pokud k oddělení došlo při běţném hospodaření s věcí, podstata věci byla zachována a tvořilo to samostatnou věc. Přírůstek byl pojem obecný, který zahrnoval i plody a uţitky. Mezi plody a uţitky patrně ani nebyl ţádný zásadní rozdíl, jejich právní reţim byl shodný.53 U
cenných
papírů
měl
rozsah
zástavního
práva
speciální
úpravu
v § 43 odst. 3 ZCP, kde bylo stanoveno, ţe se zástavní právo po dobu svého trvání vztahuje i na výnosy z cenného papíru. Byl-li zástavou účet zaknihovaných cenných papírů, vztahovalo se dle § 42a odst. 2 a 3 ZCP zástavní právo nejen na všechny cenné papíry, které byly na účtu při vzniku zástavního práva k němu, ale i na ty cenné papíry, které v době trvání zástavního práva k účtu přibyly, naopak zanikalo u těch cenných papírů, které byly s předchozím souhlasem zástavního věřitele z účtu převedeny. U podniku byla situace komplikovanější. Podle T. Richtera platilo, ţe se zástavní právo vztahovalo i na majetkové hodnoty, které k podniku za trvání zástavního práva přibyly. Vzhledem k majetkovým hodnotám od podniku odloučeným vycházel T. Richter z pravidla o tom, ţe se zástavní právo vztahuje na neoddělené plody zástavy, za které by se podle něj daly povaţovat i hotové výrobky. Oddělením plodu (výrobku) od podniku se pak zástavní 52
ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 607 ISBN 978-80-7400-004-1 53 Tamtéţ, s. 712
33
právo přestalo na oddělený plod (výrobek) vztahovat. Sám autor však u uvedené konstrukce s výrobky jako s plody podniku připouštěl, ţe patří spíše do právního „voodoo“, neţ aby byla takovou analýzou právního rizika, jakou vyţaduje úvěrový trh. Je tedy zřejmé, ţe citelně chyběla výslovná úprava dané problematiky.54
4.5 Obsah zástavního práva 4.5.1 Práva a povinnosti ze zástavního práva Zástavní věřitel měl podle § 162 odst. 1 SOZ právo zástavu, která mu byla odevzdána, drţet po celou dobu trvání zástavního práva. O zástavu se však musel starat s péčí řádného hospodáře. Co se rozumělo péčí řádného hospodáře, nebylo v ţádném právním předpise definováno. Vzhledem k péči zástavního věřitele bylo pouze stanoveno, ţe ten je zejména povinen zástavu opatrovat a chránit ji před poškozením, ztrátou a zničením. Podle odborné literatury se však obecně jednalo o takovou péči, která zajistila, ţe nedojde ke sníţení hodnoty zástavy.55 Pokud v souvislosti s péčí řádného hospodáře o zástavu vznikly zástavnímu věřiteli účelně vynaloţené náklady, zakotvoval § 162 odst. 1 SOZ právo zástavního věřitele na jejich náhradu vůči zástavnímu dluţníku. Došlo-li v době, kdy měl zástavní věřitel zástavu u sebe k její ztrátě, zničení nebo jen poškození, odpovídal zástavní věřitel dle § 162 odst. 3 SOZ za škodu, která tak vznikla podle obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu. Zástavu uţívat a si přisvojovat její přírůstky, plody a uţitky umoţňoval § 162 odst. 2 SOZ zástavnímu věřiteli pouze se souhlasem zástavce. Práva a povinnosti třetí osoby, které byla zástava odevzdána, byly upraveny v § 162 odst. 4 SOZ. Třetí osoba zástavu nesměla pouţít ani nemohla pouţití zástavy umoţnit jinému, stejně tak jí bylo zakázáno odevzdání zástavy další osobě. Ostatní práva a povinnosti měla třetí osoba obecně stejná jako schovatel, mohlo být ovšem dohodnuto, ţe bude mít jiná práva a povinnosti. Ne vţdy však musela být zástava odevzdávána zástavnímu věřiteli či třetí osobě, a tak se mohlo stát, ţe zůstala u zástavního dluţníka. Pro tyto případy SOZ zakotvoval v § 163 povinnost zástavního dluţníka zdrţet všeho, co by na újmu zástavního věřitele zhoršovalo zástavu a v případě takového poklesu hodnoty zástavy, ţe se zajištění pohledávky stalo nedostatečným, povinnost na ţádost zástavního věřitele 54
RICHTER, T. Zástavní právo k podniku z pohledu teorie a praxe dluhového financování – 1. část. Právní rozhledy, 2004, č. 3, s. 91 – 93 55 ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 997 ISBN 978-80-7400-004-1
34
zajištění
bezodkladně
přiměřeně
doplnit
(nesplnil-li
zástavní
dluţník
povinnost
doplnit zajištění, nezajištěná část pohledávky se zesplatnila). Avšak ze samotného porušení povinnosti zdrţet se všeho, čím se zástava zhoršuje na újmu zástavního věřitele, ještě nevyplývala neplatnost právního jednání týkajícího se zástavy, které předmětnou povinnost porušovalo.56 Jelikoţ povinností bylo doplnit zajištění, nikoliv zástavu, mohl svou povinnost zástavní dluţník splnit i jinak neţ doplněním zástavy (například prostřednictvím ručitele nebo bankovní záruky).57 Nutno také upozornit, ţe způsobil-li zástavní dluţník sníţení hodnoty zástavy zřízením věcného břemene k ní ve prospěch třetí osoby, mohl se dopustit i trestného činu poškozování věřitele, nemohl-li zástavní věřitel dosáhnout uspokojení ani ze zpeněţení zástavy.58 Nejvyšším soudem bylo také judikováno, ţe zástavní právo v zásadě nebránilo zástavnímu dluţníkovi se zástavou dále nakládat. Ujednání, které by zástavnímu dluţníku v nakládání se zástavou v rozporu se zákonem bránilo, bylo neplatné, zástavní dluţník tedy mohl zástavu například zcizit.59 Zástavní právo však podle § 164 SOZ působilo vůči kaţdému pozdějšímu vlastníku zastavené movité nebo nemovité věci, souboru věcí, bytu nebo nebytového prostoru. Stejně tak působilo vůči kaţdému pozdějšímu věřiteli zastavené pohledávky, oprávněnému z jiného
zastaveného
majetkového
práva
či
předmětu
průmyslového
vlastnictví
i vůči kaţdému pozdějšímu majiteli zastaveného cenného papíru nebo obchodního podílu, ledaţe zákon stanovil jinak (ten vůči komu začalo zástavní právo takto působit, měl postavení zástavního dluţníka).
56
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 296/2003. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2003 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/9925D7292A318DC1C1257A4E00655483?open Document&Highlight=0 57 Srovnej ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1002 ISBN 978-80-7400-004-1 58 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 8 Tdo 1078/2004 Sb. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2004 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/68D80B6EE46916D5C1257A4E00670E16?open Document&Highlight=0 59 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 296/2003. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2003 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/9925D7292A318DC1C1257A4E00655483?open Document&Highlight=0
35
4.5.2 Práva a povinnosti ze zástavního práva vznikající po splatnosti zajištěné pohledávky Nebyl-li dluh třeba jen z části splněn včas, stanovoval § 165 odst. 1 SOZ, ţe zástavní věřitel má právo na uspokojení své pohledávky z výtěţku zpeněţení zástavy. Ustanovení § 165a odst. 1 SOZ pak zástavnímu věřiteli dávalo moţnost výběru mezi zpeněţením zástavy ve veřejné draţbě a jejím soudním prodejem. Odborná literatura uváděla, ţe včasné splnění musí být navíc řádné (bez vad).60 Situace, kdy na zástavě vázlo vícero zástavních práv, upravoval § 165 odst. 2 SOZ tak, ţe se zajištěné pohledávky uspokojovaly postupně, a to v pořadí podle doby vzniku zástavních práv. Byl-li zástavní věřitel zajištěný vespolným zástavním právem, umoţňoval mu § 165a odst. 2 SOZ vybrat si, kterou ze zástav navrhne ke zpeněţení. Mohl (bylo-li to třeba k uspokojení jeho pohledávky) navrhnout i vícero ze zástav, dokonce i všechny zástavy. Právo zástavního věřitele navrhnout zpeněţení zástavy ve veřejné draţbě nebo soudním prodejem zástavy jej však podle § 165a odst. 3 SOZ nezbavovalo práva domáhat se uspokojení zajištěné pohledávky u soudu. Odborná literatura uváděla, ţe jelikoţ zpeněţení zástavy bylo v podstatě silovým řešením, měla klíčový význam úprava draţby nedobrovolné.61 K té mohlo podle § 36 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách, ve znění účinném k 31. 12. 2013 (dále také jen „VD“), dojít na návrh zástavního věřitele, který měl pohledávku přiznanou vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným soudním nálezem nebo doloţenou
vykonatelným
notářským
zápisem
či
doloţenou
jiným
vykonatelným
rozhodnutím, jehoţ soudní výkon připouštěl zákon (počítaje v to platební výměry a výkazy nedoplatků). Dále byla podle § 39 VD k draţbě nutná písemná smlouva o provedení draţby uzavřená mezi navrhovatelem (zástavním věřitelem) a draţebníkem, jejichţ podpisy musely být úředně ověřeny (smlouva musela být navrhovatelem i draţebníkem podepsána před orgánem pověřeným legalizací). Díky nutnosti úředního ověření podpisů mohlo být přesně určeno, kdy došlo k uzavření smlouvy o provedení draţby.62
60
FIALA, J. KINDL, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. I. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR. a. s., 2009, s. 605 ISBN 978-80-7357-395-9 61 PELECH, J. Zástavní právo. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 150 ISBN 978-80-7380-466-4 62 VESELÝ, J., RAKOVSKÝ, A., MIKŠOVSKÝ, P., ŠIMKOVÁ, R. Zákon o veřejných dražbách. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 345 ISBN 80-7179-348-5
36
Ustanovení § 40 odst. 1 VD zakotvovalo povinnost draţebníka, ve lhůtě sjednané ve smlouvě o provedení draţby, zaslat oznámení o draţbě zástavnímu dluţníkovi, zástavci, (osobnímu) dluţníkovi a draţebním věřitelům. Byla-li předmětem draţby nemovitá věc evidovaná v katastru nemovitostí, přikazoval § 41 odst. 1 VD draţebníkovi současně zaslat oznámení o draţbě i příslušnému katastrálnímu úřadu k zápisu poznámky (podpis na takovémto oznámení musel být úředně ověřen). Aţ na výjimky, byla podle § 40 odst. 3 VD, ode dne doručení oznámení o draţbě zástavci, neplatná ta právní jednání zástavce, kterými by byl předmět draţby zcizen, zatíţen, uzavřena nájemní smlouva nebo kterými by vůči předmětu draţby vznikly nové závazky sniţující hodnotu předmětu draţby nebo omezující nakládání s ním (stejně omezen byl i zástavní dluţník ode dne doručení oznámení o draţbě jemu). Ustanovení § 166 SOZ upravovalo ţalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy. Tu mohl u soudu proti zástavnímu věřiteli a draţebníkovi podat ten, kdo se domníval, ţe prodej zástavy ve veřejné draţbě není přípustný. Ţalobu bylo moţné podat v nejvýše jednoměsíční lhůtě ode dne doručení oznámení o veřejné draţbě zákonem určeným osobám (nejpozději však do sedmi dnů přede dnem konání veřejné draţby). Veřejnou draţbu nebylo moţno vykonat dříve, neţ uplynula lhůta k podání ţaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné draţbě, a pakliţe ţaloba byla ve lhůtě podána, mohla být veřejná draţba vykonána aţ poté, co rozhodnutí o ţalobě nabylo právní moci. Jelikoţ oddálením prodeje zástavy mohla nepochybně vzniknout škoda, musel ten, kdo podal ţalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné draţbě bezdůvodně, škodu vzniklou oddálením prodeje zástavy nahradit, uplatnil-li zástavní věřitel nebo draţebník své právo na náhradu takovéto škody v průběhu řízení soudu prvního stupně o ţalobě. Nahrazovala se škoda vzniklá oddálením prodeje zástavy ode dne podání ţaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné draţbě do dne rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci. K zajištění toho, ţe škoda bude skutečně uhrazena, mohla být ţalujícímu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy na návrh zástavního věřitele či draţebníka uloţena povinnost sloţit do soudní úschovy zálohu aţ do výše moţné náhrady škody. SOZ však soudu nedával ţádné vodítko, kdy měl ţalobce ke sloţení zálohy zavázat, a tak tedy záleţelo na úvaze soudu, zda ţalobce ke sloţení zálohy vzhledem k okolnostem případu zavázal.63
63
VYMAZAL, L. Zástavní právo (§ 152 – 172 občanského zákoníku) – podrobný komentář k jednotlivým ustanovením včetně vybrané judikatury. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2012, s. 223 ISBN 978-80-7201894-9
37
Draţebník vydával o veřejné draţbě také vyhlášku, která musela být podle § 43 VD draţebníkem před zahájením draţby mimo jiné uveřejněna způsobem vzhledem k předmětu draţby v místě obvyklým a vyvěšena spolu se všemi jejími dodatky ve veřejně přístupné části objektu, v němţ se draţba konala. Podle § 53 VD přešlo vlastnictví k předmětu draţby k okamţiku udělení příklepu na vydraţitele, uhradil-li ve stanovené lhůtě cenu dosaţenou vydraţením. Situaci, kdy i po vypořádání nákladů draţby a uspokojení všech přihlášených pohledávek zbyla nějaká částka, řešil § 59 VD tak, ţe tato částka připadla zástavnímu dluţníku. Výsledkem řízení o soudním prodeji zástavy bylo usnesení o nařízení prodeje zástavy, které se podle § 200za zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2013 (dále také jen „OSŘ“), stalo vykonatelné dnem nabytí právní moci. Podle vykonatelného usnesení o nařízení prodeje zástavy, mohl být na návrh zástavního věřitele nařízen výkon rozhodnutí prodejem zástavy. U soudního prodeje zástavy nebyla přípustná ţaloba na určení nepřípustnosti soudního prodeje zástavy, jelikoţ soudní prodej zástavy byl sám o sobě soudním řízením, a tedy se zástavní dluţník mohl bránit prodeji zástavy v rámci něj a také v následujícím řízení o výkonu rozhodnutí prodejem zástavy.64 Nutno však podotknout, ţe k nařízení prodeje zástavy vyţadoval § 200z odst. 1 OSŘ pouze, aby zástavní věřitel doloţil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dluţníkem, moţnost obrany tedy byla malá. Doloţení skutečností je třeba rozlišit od
jejich
najisto,
prokázání.
zatímco
Prokázáním
k doloţení
se
postačí,
rozumí jeví-li
se
postavení jako
rozhodných
pravděpodobné.65
skutečností Zástavní
dluţník se nemohl bránit ani tím, ţe zajišťovaná pohledávka jiţ zanikla, obrana byla relevantní aţ ve vykonávacím řízení.66 V této souvislosti dospěl Ústavní soud k závěru, ţe z důvodu malé moţnosti obrany by bylo porušením práva na spravedlivý proces
64
FIALA, J. KINDL, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. I. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR. a. s., 2009, s. 610 ISBN 978-80-7357-395-9 65 DRÁPAL, L., BUREŠ, J., a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1560 ISBN 978-80-7400-107-9 66 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2004 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/BA926D55C56C88D5C1257A4E0064DBAD?op enDocument&Highlight=0
38
i rovnosti účastníků, kdyby v řízení o soudním prodeji zástavy bylo rozhodnuto o nákladech řízení.67 Byla-li zástavou movitá nebo nemovitá věc, stanovoval § 338a OSŘ, ţe se na výkon rozhodnutí prodejem zástavy pouţijí ustanovení OSŘ o výkonu rozhodnutí prodejem movitých a nemovitých věcí, ledaţe zákon stanovil jinak. Zástavní věřitel i osoba, která zástavu měla podle zástavní smlouvy u sebe, byli povinni umoţnit soupis a ocenění zástavy a zástavu vydat soudu k draţbě. Byl-li zástavou podnik, stanovoval § 338zr odst. 1 OSŘ, ţe se na výkon rozhodnutí prodejem zastaveného podniku pouţijí ustanovení OSŘ o výkonu rozhodnutí prodejem podniku. Opět však s výhradou, ţe zákon nestanovil jinak. Kromě soudního výkonu rozhodnutí se mohl zástavní věřitel obrátit i na soudního exekutora, který mohl podle § 59 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném k 31. 12. 2013 (dále jen „EŘ“), provést exekuci prodejem zástavy pro zajištěnou pohledávku prodejem zastavených movitých nebo nemovitých věcí. Na exekuci prodejem movitých a nemovitých věci se podle § 69 EŘ přiměřeně pouţila ustanovení OSŘ, ledaţe EŘ stanovil jinak. „Plnil-li zástavou“ zástavní dluţník odlišný od osobního dluţníka dluh, vznikl mu regresní nárok vůči dluţníku osobnímu.68
4.5.3 Práva a povinnosti ze zástavního práva u obchodního podílu na společnosti s ručením omezeným Zvláštní úprava práv a povinností ze zástavního práva, byl-li zástavou obchodní podíl na společnosti s ručením omezeným, byla obsaţena v § 117a odst. 4, 6 a 7 OBCHZ. Podle této úpravy vykonával práva spojená s účastí ve společnosti po dobu trvání zástavního práva nadále společník (zástavní dluţník), avšak plnění, na která vznikl nárok na základě účasti ve společnosti po splatnosti zajištěné pohledávky, náleţela zástavnímu věřiteli. Plnění náleţela do výše zajištěné pohledávky s jejím příslušenstvím a započítávala se vůči zajištěné pohledávce. Zástavní právo mohlo být vykonáno, nebyl-li dluh řádně a včas splněn, prodejem 67
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. II.ÚS 114/06. Ústavní soud[online]. Ústavní soud, © 2007 Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=54930&pos=1&cnt=2&typ=result 68 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2105/2007. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/ED4FC586E4A728DAC1257A4E0068B968?ope nDocument&Highlight=0
39
zastaveného obchodního podílu ve veřejné obchodní soutěţi nebo ve veřejné draţbě. K prodeji zastaveného obchodního podílu jiţ nebylo třeba souhlasu valné hromady. Pokud nebyl prodej zastaveného obchodního podílu úspěšný, byl zástavní věřitel od neúspěšného pokusu o prodej oprávněn vykonávat práva spojená se zastaveným obchodním podílem a také se mohl se zástavcem dohodnout, ţe ten na něj zastavený obchodní podíl převede na úhradu dluhu. Takto převáděný obchodní podíl musel být oceněn znalcem, avšak souhlas valné hromady s převodem se nevyţadoval.
4.5.4 Práva a povinnosti ze zástavního práva u cenného papíru Zvláštní
úprava
práv
a
povinností
ze
zástavního
práva,
nacházející
se
v § 40 a násl. ZCP, platila téţ pro případy, kdy byl zástavou cenný papír. Byl-li cenný papír opatřen
zástavní
rubopisem,
nesměl
zástavní
věřitel
cenný
papír
dále
převádět, ledaţe ze zvláštního zákona vyplývalo něco jiného. Co se týkalo práv se zastaveným cenným papírem spojených, nemohl je obecně zástavní věřitel vykonávat, ovšem jak smlouva, tak zákon i zvláštní právní předpis mohl stanovit jinak. Plnění, na která vzniklo ze zastaveného cenného papíru právo, plnil emitent zástavnímu věřiteli, a nestanovila-li zástavní smlouva jinak, zástavní věřitel tato plnění započetl vůči zajištěné pohledávce. Schovatel nebo opatrovatel listinného cenného papíru uloţeného v úschově či v úschově a správě musel jeho zastavení vyznačit ve své účetní evidenci, z které muselo být zřejmé, kdo je zástavním věřitelem. Jednalo-li se o samostatnou úschovu nebo byl-li listinný cenný papír uloţen na základě smlouvy o uloţení cenných papírů, musel být cenný papír uloţen odděleně od ostatních cenných papírů. Pokud nebyl dluh splněn řádně a včas, mohl zástavní věřitel především vykonat zástavní právo prodejem zastaveného cenného papíru prostřednictvím obchodníka s cennými papíry. O prodeji však musel předem informovat zástavce.
4.5.5 Práva a povinnosti ze zástavního práva u pohledávky Dluţník ze zastavené pohledávky byl po její splatnosti podle § 167 odst. 1 SOZ povinen plnit zástavnímu věřiteli. Poddluţníkovo plnění mělo, aţ do doby neţ se z něj mohl zástavní věřitel uspokojit, povahu tzv. věcné nepravé zástavy (pignus iregulare), kterou musel zástavní věřitel vydat, byl-li dluh splněn řádně a včas.69 Byla-li předmětem plnění z pohledávky věc, stanovoval § 167 odst. 2 SOZ, ţe předáním věci zástavnímu věřiteli k ní vzniklo zástavní právo ve prospěch zástavního věřitele, a naopak zástavní právo k pohledávce zaniklo. 69
FIALA, J. KINDL, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. I. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR. a. s. 2009, s. 594 ISBN 978-80-7357-395-9
40
4.6 Zánik a promlčení zástavního práva 4.6.1 Způsoby zániku zástavního práva Zástavní
právo
podle
§
170
odst.
1
písm.
a)
SOZ
zanikalo,
zaniknula-li
pohledávka, kterou zajišťovalo. Takovýto zánik zástavního práva byl důsledkem jeho akcesorické povahy.70 Další způsoby zániku zástavního práva byly upraveny v § 170 odst. 1 písm. b) aţ f). Jednalo se o zánik zástavního práva zánikem zástavy, vzdáním se zástavního práva jednostranným písemným právním jednáním zástavního věřitele, uplynutím doby (bylo-li
zřízeno
na
určitou
dobu),
sloţením
obvyklé
ceny
zástavy
zástavním
dluţníkem či zástavcem zástavnímu věřiteli, zánik zástavního práva specifickými způsoby zániku stanovenými zvláštními právními předpisy a o zánik zástavního práva smlouvou uzavřenou v písemné formě mezi zástavním věřitelem a zástavním dluţníkem či zástavcem. Specifickým způsobem zániku zástavního práva stanoveným ve zvláštním právním předpise podle
§
mohlo
být
170
odst.
například 5
zákona
rozhodnutí č.
správce
280/2009
Sb.,
daně,
kterým
daňového
správce
řádu,
ve
daně znění
účinném k 31. 12. 2013, ruší zástavní právo jím zřízené či přechod vlastnictví k movité věci na
vydraţitele
při
soudním
výkonu
rozhodnutí
prodejem
movité
věci,
kterým
podle § 329 odst. 7 OSŘ zanikají mimo jiné zástavní práva. Zaniklo-li zástavní právo k nemovité věci, ke které vzniklo vkladem do katastru nemovitostí, byl podle § 171 SOZ proveden k témuţ dni výmaz zaniklého zástavního práva z katastru nemovitostí. Jednalo-li se o zástavní právo zapsané nebo zaznamenané v rejstříku zástav, provedl jeho výmaz kterýkoliv notář, poţádal-li jej o výmaz zástavní věřitel nebo byl-li mu zánik zástavního práva osobou odlišnou od zástavního věřitele prokázán.
4.6.2 Promlčení zástavního práva SOZ v § 170 odst. 2 stanovoval, ţe zástavní právo nezaniká promlčením zajištěné pohledávky, tedy i tehdy, kdy byla zajištěná pohledávka jiţ promlčena, zástavní právo, které ji
70
ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1024 ISBN 978-80-7400-004-1
41
zajišťovalo, trvalo dál. Zástavní právo také nemohlo být podle § 100 odst. 2 SOZ promlčeno dříve neţ jím zajištěná pohledávka. Otázkou však bylo, zda u zástavního práva vůbec mohlo dojít k promlčení. Z judikatury Nejvyššího soudu sice vyplývalo, ţe se zástavní právo promlčuje, a to ve lhůtě tří let ode dne, kdy mohlo být poprvé vykonáno, a jestliţe zástavní věřitel neuplatnil své právo na uspokojení z výtěţku zpeněţení zástavy včas a zástavní dluţník vznesl námitku promlčení, mělo to za následek i to, ţe se zástavní věřitel nemohl úspěšně domoci ani zpeněţení zástavy, ani uspokojení z výtěţku zpeněţení zástavy. Navíc u promlčeného zástavního práva Nejvyšší soud připouštěl i ţalobu na určení, ţe tu zástavní právo není.71 S judikaturou Nejvyššího soudu (vyjma moţnosti ţaloby na určení) souhlasil T. Tintěra, moţnost ţaloby na určení popíral z důvodu nemoţnosti rozšířit způsoby zániku zástavního práva stanovené právními předpisy.72 Avšak M. Králík a J. Mikeš povaţovali promlčení zástavního práva za pojmově stěţí přijatelné, jelikoţ ze samotného zástavního práva nevyplývala povinnost nějakého plnění, pokud by promlčení mělo být přece jen připuštěno, promlčení zástavního práva by nic neměnilo na jeho trvání.73 V odborné literatuře se také objevil názor, ţe po promlčení pohledávky trvalo zástavní právo (byť promlčené) nadále a zástavnímu věřiteli nic nebránilo ve výkonu zástavního práva.74
71
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2185/2009. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/ABB7018D1972A628C1257A4E006547DB?ope nDocument&Highlight=0 72 TINTĚRA, T. Otázky nad promlčením zástavního práva. Právní fórum, 2012, č. 8, s. 336 73 ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1025 – 1026 ISBN 978-80-7400-004-1 74 ELIÁŠ, K., a kol. Občanský zákoník: velký akademický komentář: úplný text zákona s komentářem, judikaturou a literaturou podle stavu k 1. 4. 2008. 1. vydání. Praha: Linde, 2008, 2 sv. s. 420 ISBN 978-807201-687-71-2.
42
5 Zástavní právo podle občanského zákoníku 5.1 Vznik zástavního práva Ke
vzniku
zástavního
práva
je
rovněţ
třeba
způsobilého
předmětu
zástavního
práva, pohledávky zajištěné zástavním právem a některé z právních skutečností poţadovaných zákonem k jeho vzniku.75 OZ jiţ taxativně nevyjmenovává právní skutečnosti poţadované ke
vzniku
zástavního
práva,
výslovně
je
zmíněna
pouze
zástavní
smlouva
v § 1312 odst. 1 a rozhodnutí orgánu veřejné moci v § 1342. V odborné literatuře jsou však uvedeny i další dvě právní skutečnosti vedoucí ke vzniku zástavního práva, a to zákon a rozhodnutí soudu o schválení dohody o rozdělení pozůstalosti.76 I dle současně účinné právní úpravy je moţno rozdělit vznik zástavního práva podle autonomie vůle stran na dobrovolný a nucený i podle kritéria, zda je jeho vznik vázán na jednu, nebo dvě právní skutečnosti, stejně tak je moţné uplatnit doktrínu o titulu a modu vzniku zástavního práva, která se uplatní tehdy, bude-li zástavní právo vznikat na základě smlouvy nebo na základě dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti.77 Předmětem zástavního práva můţe být podle § 1310 odst. 1 OZ jakákoliv věc, s níţ lze obchodovat. Současné široké pozitivní vymezení věci v právním smyslu obsaţené v § 489 OZ povaţuje za věc vše, co je odlišné od osoby a slouží potřebě lidí, tedy je uţitečné. Uţitečností věci v právním smyslu se nerozumí pouze faktické přinášení uţitku jednotlivým
předmětem
určitému
vlastníkovi,
ale
objektivní
způsobilost
přinášet
uţitek, a to uţitek především hospodářský, coţ však nevylučuje uţitek jiný (například estetický). To co je věcí v právním smyslu, musí být také způsobilé k tomu, aby se toho týkala subjektivní majetková práva (především vlastnické právo). Pro věc v právním smyslu je obecně typická přivlastnitelnost. V tom je vystihnuto, ţe předmět, který má být věcí v právním smyslu, musí být ovladatelný.78 Negativní vymezení věcí obsaţené v § 493 – 494 OZ pak z mnoţiny věcí vylučuje lidské tělo a jeho části i ţivá zvířata (části lidského těla nejsou věcí ani v tom případě, kdy jsou od těla odděleny, výjimka je však zakotvena v § 112 OZ pro vlasy či podobné části 75
HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 247 ISBN 978-80-7380-377-3 76 Tamtéţ 77 Tamtéţ 78 ELIÁŠ, K., a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012, s. 224 ISBN 978-80-7208-922-2
43
lidského těla, které se přirozenou cestou obnoví a jejich odejmutí je bezbolestné, aniţ by bylo potřeba znecitlivění). Na ţivá zvířata se dle § 494 OZ ustanovení o věcech (obdobně) pouţijí jen v těch případech, kdy to jejich povaha nevyloučí. V odborné literatuře se uvádí, ţe u kaţdé věci navíc záleţí na komerční hodnotě a její realizovatelnosti, jakoţ i na tom, zda lze dostát poţadavkům zákona na vznik zástavního práva.79 Zástavou se podle § 339 odst. 1 OZ nemůţe stát to, co tvoří nadační jistinu (to neplatí v rozsahu potřebném pro plynulý provoz obchodního závodu, provozuje-li jej nadace) a podle § 398 odst. 1 OZ ani to, co je v majetku nadačního fondu. Podle § 1320 odst. 1 OZ není moţné zastavit podíl v korporaci, zakáţe-li jeho zastavení společenská smlouva, pokud společenská smlouva zastavení podílu pouze omezí, je moţno podíl zastavit jen v těch případech, na které se omezení nevztahuje. Lze-li podíl v korporaci převádět jen za určitých podmínek, vyţaduje se splnění těchto podmínek i pro zastavení podílu. Ustanovení § 1321 OZ však znemoţňuje korporaci přijmout do zástavy vlastní podíl. Otázkou je, u kterých podílů v korporaci lze jejich zastavení zakázat či omezit. V § 32 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném k 30. 4. 2014 (dále jen „ZOK“), je stanoveno, ţe podíl v korporaci lze zastavit jen za splnění těch podmínek, jeţ mají být splněny pro převod podílu (coţ se jeví redudantně) a ţe zastavitelnost podílu v bytovém druţstvu lze podmínit, či vyloučit ve stanovách. O ostatních podílech v korporaci se jiţ ZOK v dané souvislosti nezmiňuje. V odborné literatuře se zamítá moţnost vyloučení či omezení zastavitelnosti podílu v akciové společnosti a u společnosti s ručením omezeným, která vydala kmenové listy.80 Navíc v případech, kdy je podíl představován cenným papírem, je podle § 1320 odst. 2 OZ způsobilou zástavou pouze onen cenný papír. Z uvedeného pak podle mého názoru vyplývá, ţe zastavení takovéhoto podílu se řídí ustanoveními OZ o zastavení cenného papíru a zaknihovaného cenného papíru, nikoliv ustanoveními o zastavení podílu v korporaci. Ke stejnému výkladu se přiklání i odborná literatura, ta však rovněţ uvádí, ţe takový závěr by u společností s ručením omezeným, které vydaly kmenové listy, znamenal, ţe mohou přijímat do zástavy vlastní podíly, coţ povaţuje za regulatorní lapsus. U společnosti s ručením omezeným, která nevydala kmenové listy, a u podílu 79
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1068 ISBN 978-80-7400-499-5 80 Tamtéţ, s. 1082
44
komanditisty
v komanditní
společnosti
je
doporučováno
prozkoumání
společenské
smlouvy s tím, ţe je právní situace vytvořená OZ těţko předvídatelná.81 U veřejné obchodní společnosti je situace jednoduchá, jelikoţ u ní § 116 ZOK jasně stanovuje, ţe podíl ve veřejné obchodní společnosti nelze převést. Stejné je to i u podílu komplementáře v komanditní společnosti, jelikoţ na převod podílu se podle § 119 ZOK vztáhne ustanovení o veřejné obchodní společnosti o nepřevoditelnosti podílu. Vzhledem k pohledávkám OZ v § 1335 odst. 1 uvádí, ţe zastavit je moţno jen ty pohledávky, které jsou postupitelné. Jako zástavu je však moţno pouţít i pohledávku zástavního dluţníka vůči zástavnímu věřiteli. Které pohledávky lze postoupit, upravuje OZ v § 1881, podle kterého je moţno postoupit pohledávku, kterou lze zcizit, ledaţe to vylučuje ujednání mezi dluţníkem a věřitelem. Nepostupitelná je však pohledávka, jejíţ obsah by se postoupením změnil v neprospěch dluţníka, a pohledávka, jeţ zaniká smrtí. Je-li věc způsobilá být předmětem zástavního práva, umoţňuje § 1310 odst. 2 OZ k ní zřídit zástavní právo i v případě, ţe ji zástavní dluţník ještě nevlastní. Pokud se ale jedná o věc zapsanou ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, je vyţadován zápis zástavního práva k ní do příslušné evidence, který není moţno učinit bez souhlasu vlastníka věci. Nemusí se
ani
jednat
o
věc
jiţ
existující,
kterou
vlastní
někdo
jiný
neţ
zástavní
dluţník, ale můţe jít i o věc, která má teprve vzniknout.82 Je však potřeba, aby bylo alespoň vzhledem k známým skutečnostem předpokládatelné, ţe věc vznikne.83 Ustanovení § 1345 OZ umoţňuje zajistit jednu pohledávku zástavním právem k více zástavám, coţ ocení zástavní věřitelé zejména tehdy, nemůţe-li zástavní dluţník zastavit ţádnou věc, kterou by byla ta která pohledávka dostatečně zajištěna. OZ v § 1351 zakotvuje pravidlo, podle kterého vespolné zástavní právo vznikne i rozdělením zástavy. Jakou pohledávku lze zajistit, upravuje § 1311 OZ, podle kterého můţe být zajištěna pohledávka peněţitá i nepeněţitá, podmíněná i nepodmíněná, dokonce i taková, která vznikne teprve v budoucnu. Je ovšem třeba, aby byla zajištěná pohledávka určité výše (tedy například 81
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1082 – 1083 ISBN 978-80-7400-499-5 82 ELIÁŠ, K., a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012, s. 555 ISBN 978-80-7208-922-2 83 DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J., ZUKLÍKOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část. 1. vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2013, s. 381 ISBN 978-80-7478-325-8
45
2.870.000,-Kč) nebo aby její výše byla určitelná kdykoliv v čase, v němţ bude zástavní právo trvat (tedy určitý mechanismus zjištění výše zajištěné pohledávky, díky kterému půjde výši zajištěné pohledávky určit kdykoliv v době trvání zástavního práva). Lze však zajistit i pohledávky určitého druhu vznikající v určité době nebo různé pohledávky, které vznikají ze stejného právního důvodu (maximální zástavní právo). Při určení doby, ve které mají pohledávky vznikat, by mělo nadále platit, ţe musí být v zástavní smlouvě určen její počátek i její konec, jinak je zástavní smlouva neplatná.84 Relevantní by měla být nadále také judikatura, podle které nevzniknutí pohledávky, jeţ má být zajištěna, samo o sobě nezpůsobuje neplatnost zástavní smlouvy, zástavní právo však nevznikne.85
5.1.1 Vznik zástavního práva na základě smlouvy Má-li zástavní právo vzniknout na základě smlouvy, musí být v zástavní smlouvě podle § 1312 odst. 1 OZ ujednáno, co je zástavou a jakou pohledávku zástava zajišťuje. Zástavu je podle § 1312 odst. 2 OZ nutno ve smlouvě určit buďto jednotlivě, anebo jiným způsobem tak, aby ji bylo moţno určit kdykoliv v době, kdy zástavní právo trvá. Při určení pohledávky by stále měla být relevantní judikatura, podle které není nutno v zástavní smlouvě rozlišovat, zda jde o pohledávku jiţ existující, anebo o pohledávku, která má teprve vzniknout.86 Ustanovení § 1312 odst. 1 OZ stanovuje, ţe v případě, kdy je zajišťována pohledávka, která ještě není splatná nebo více pohledávek, postačí ujednat maximální výši jistiny, do které se zajištění poskytuje. V odborné literatuře se objevují pochybnosti, zda se tohle pravidlo pouţije jako alternativa k § 1311 OZ, nebo se s ním pouţije kumulativně, nebo
84
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 29 Odo 423/2006. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2008 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/3E9A381222AF0B9CC1257A4E0065B385?open Document&Highlight=0 85 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 957/2001. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2002 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/F92854552127ECFDC1257A4E0065AA73?open Document&Highlight=0 86 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11. 2005, sp. zn 29 Odo 1014/2003. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2005 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/8EA467EB83BF1D72C1257A4E00650033?open Document&Highlight=0
46
zda znamená ještě něco jiného. Nejistotu tímto vyvolanou je však moţno odstranit tak, ţe se stanoví maximální výše jistiny, do níţ se zajištění poskytuje, ve všech případech87 Forma zástavní smlouvy je upravena v § 1314 OZ, podle kterého musí zástavní smlouva mít písemnou formu, je-li zástavou věc movitá, která se neodevzdá zástavnímu věřiteli ani třetí osobě k opatrování pro zástavního věřitele. Smlouva ve formě veřejné listiny je pak vyţadována pro následující případy: a) zástavou je závod nebo jiná věc hromadná; b) zástavou je nemovitá věc, která se nezapisuje do veřejného seznamu; c) má-li zástavní právo k movité věci vzniknout zápisem do rejstříku zástav. Shora uvedený výčet případů, kdy je nutná písemná forma zástavní smlouvy, však není taxativní. Písemná forma je podle § 560 OZ obligatorní i v případě, kdy zástavou bude jakákoliv nemovitá věc, dále pak podle § 1328 odst. 1 OZ tehdy, vzniká-li zástavní právo k cennému papíru odevzdáním třetí osobě či v případě, kdy si strany zástavní smlouvy v ní podle § 1359 odst. 1 OZ ujednají způsob uspokojení zástavního věřitele. Má-li být zástavou nehmotná movitá věc (například pohledávka), musí mít zástavní smlouva písemnou formu, jelikoţ takovouto věc není moţno odevzdat zástavnímu věřiteli ani třetí osobě k opatrování pro zástavního věřitele. Úprava však zde kontrastuje s úpravou zajišťovacího převodu práv, u něhoţ písemná forma vyţadována není.88 Vzniká-li zástavní právo na základě smlouvy, je obecně třeba, aby přistoupil ještě modus vzniku zástavního práva. Výjimkou je pohledávka, u které zástavní právo vzniká podle § 1335 odst. 2 OZ účinností zástavní smlouvy, pokud si strany neujednají, ţe zástavní právo vzniká aţ později. Ovšem účinky vůči dluţníku ze zastavené pohledávky má zástavní právo, aţ je mu oznámeno zástavním dluţníkem nebo prokázáno zástavním věřitelem. V odborné literatuře se uvádí, ţe v případech, kdy k pohledávce vznikne zástavní právo zápisem do rejstříku zástav, odpadá výše popsaná informační povinnost.89 Jedná-li se o věc zapsanou ve veřejném seznamu, tedy například v katastru nemovitostí, jeţ je podle § 1 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění účinném k 30. 4. 2014, seznamem veřejným či v leteckém rejstříku, který je podle § 4 odst. 2 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a
doplnění zákona č.
455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský
87
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1068 ISBN 978-80-7400-499-5 88 Tamtéţ, s. 1072 89 NOVOTNÝ, P. a kol. Nový občanský zákoník. Vlastnická a věcná práva. 1. Vydání. Praha: Grada, 2014, s. 135 ISBN 978-80-247-5166-5, srovnej § 1335 odst. 2 OZ
47
zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném k 30. 4. 2014, rovněţ veřejným seznamem, vzniká zástavní právo podle § 1316 OZ aţ zápisem do veřejného seznamu, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. A zřejmě nejen zvláštní právní předpis, jelikoţ i sám OZ obsahuje odlišnou úpravu pro případy, kdy zástavní právo vzniká rozhodnutím orgánu veřejné moci.90 Podle ustanovení § 1317 odst. 1 OZ vzniká zástavní právo k movitým věcem jejich odevzdáním zástavnímu věřiteli, přičemţ zástavce je oprávněn poţádat zástavního věřitele o vydání zástavního listu. Zástavní věřitel v případě ţádosti zástavce musí zástavci zástavní list vydat a popsat v něm zástavu takovým způsobem, aby byla dostatečně odlišena od jiných věcí.
Neměl
by
být
problém
zástavu
dostatečně
odlišit
od
jiných
věci
například u automobilů, které mají tzv. VIN nebo novějších mobilních telefonů, které mají tzv. IMEI, také by neměl být problém u věcí, které mají své výrobní číslo. Ovšem u věcí druhových si dovedu představit, ţe s jejich přesným odlišením mohou nastat v praxi obtíţe. Ustanovení § 1318 OZ smluvním stranám nabízí moţnost určit si v zástavní smlouvě, ţe zástavní právo k movité věci vznikne jejím odevzdáním třetí osobě, aby třetí osoba zástavu opatrovala pro zástavního věřitele a zástavního dluţníka. Jelikoţ třetí osoba bude zřejmě jen ve velmi málo případech opatrovat zastavenou věc zdarma, je také upraveno, kdo nahradí náklady spojené s tímto modem vzniku zástavního práva, a to tak, ţe povinným k náhradě je zástavce. Pravidlo je ovšem dispozitivní, a tedy je moţno si ujednat například, ţe veškeré náklady nahradí zástavní věřitel, nebo ţe zástavce nahradí polovinu nákladů a zástavní věřitel zbytek. Situace, kdy jiţ zástavu třetí osoba opatruje, není obecně u movitých věcí výslovně řešena. Vzhledem k poţadavku § 10 odst. 1 OZ posoudit případy,
které
nelze
rozhodnout
na
základě
výslovného
ustanovení,
primárně
podle ustanovení týkajícího se případu povahou a účelem nejbliţšího, by se na takovou situaci měl vztáhnout § 1329 odst. 1 OZ, podle kterého platí, ţe zástavní právo k jiţ uschované věci (cennému papíru) vznikne oznámením zástavního věřitele nebo zástavce, které je doručené se stejnopisem zástavní smlouvy schovateli. Ustanovení § 1317 odst. 2 OZ umoţňuje nahradit odevzdání movité věci jejím označením jako zastavené, takto vzniklého zástavního práva se však lze vůči třetí osobě dovolat, pokud třetí osoba nebyla v dobré víře, ţe se jedná o věc nezastavenou, jinak se má za to, ţe věc označena nebyla. 90
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1076 ISBN 978-80-7400-499-5
48
U movité věci je také podle § 1319 OZ umoţněno v zástavní smlouvě určit, ţe zástavní právo vznikne zápisem do rejstříku zástav. Dále vzniká zástavní právo zápisem do rejstříku zástav, má-li vzniknout k některé z následujících věcí: a) nemovitá věc nezapisovaná do veřejného seznamu; b) závod; c) movitá věc hromadná. Zápis zástavního práva do rejstříku zástav provede bez zbytečného odkladu od uzavření zástavní smlouvy notář, který zástavní smlouvu sepsal. Přínosem vzniku zástavního práva zápisem do rejstříku zástav je moţnost zastavit i věci, u kterých by jinak zastavení nepřicházelo v úvahu proto, ţe nemohou být odevzdány, aniţ by zkolabovalo dluţníkovo podnikání91, navíc bez obtíţí spojených se zastavením movitých věcí označením. Vyvstává však otázka, zda je ustanovení o vzniku zástavního práva ke věci zapisované do veřejného seznamu speciální k ustanovení o vzniku práva k věcem zapisovaným do rejstříku zástav nebo je tomu naopak. V odborné literatuře je uveden názor, ţe zástavní právo ke věci zapisované do veřejného seznamu vzniká aţ zápisem do onoho seznamu i tehdy, jedná-li se o věc hromadnou.92 Podle P. Bezoušky, K. Eliáše a B. Havla však zástavní právo vznikne zápisem do rejstříku zástav k celé hromadné věci, případný zápis do veřejného seznamu je jen zápisem deklaratorním.93 Má-li vzniknout zástavní právo k podílu v korporaci, vznikne podle § 1322 odst. 1 OZ zápisem do veřejného rejstříku, v němţ je korporace zapsána. Kdy vzniká zástavní právo k cenným papírům, upravuje OZ v § 1328 – 1329. Obecně u cenných papírů zástavní právo vznikne odevzdáním cenného papíru zástavnímu věřiteli. Strany si však mohou v zástavní smlouvě určit, ţe zástavní právo k cennému papíru vznikne předáním cenného papíru se stejnopisem zástavní smlouvy zástavcem či zástavním věřitelem třetí osobě, aby pro ně cenný papír opatrovala. Pokud se zastavuje cenný papír na řad, je ke vzniku zástavního práva navíc nutný rubopis, který bude obsahovat doloţku se slovy „k zastavení“ (nebo slovy stejného významu) a označení zástavního věřitele. U cenných papírů na doručitele je dána moţnost ujednat si vznik zástavního práva k takovému cennému papíru zápisem do rejstříku zástav, je ale nutné, aby byl zastavovaný cenný papír na dobu trvání zástavního práva odevzdán osobě, jeţ má zástavní právo 91
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1078 ISBN 978-80-7400-499-5 92 Tamtéţ, s. 1080 – 1081 93 BEZOUŠKA, P., ELIÁŠ., K., HAVEL, B., Rekodifikace v ASPI. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. a. s. [cit. 14. 4. 2014]
49
do rejstříku zástav zapsat. Pokud je cenný papír jiţ v úschově, vznikne k němu zástavní právo oznámením doručeným schovateli společně se stejnopisem zástavní smlouvy. Oznámení vedoucí ke vzniku zástavního práva můţe učinit pouze zástavce nebo zástavní věřitel. Jedná-li se o cenný papír na řad, je i k tomuto vzniku zástavního práva k cennému papíru nutný zástavní rubopis. U
zaknihovaného
cenného
papíru
vzniká
zástavní
právo
k němu
podle § 1331 odst. 1 OZ zápisem na účtu vlastníka v příslušné evidenci. Příkaz k zápisu můţe podat zástavní dluţník, zástavní věřitel, zástavce i osobní dluţník, avšak pouze zástavní dluţník nemusí dokládat zřízení zástavního práva. Zápis provádí osoba oprávněná příslušnou evidenci vést k tíţi účtu zástavního dluţníka. K účtu zaknihovaných cenných papírů vzniká podle § 1333 OZ zástavní právo zápisem u účtu zaknihovaných cenných papírů v příslušné evidenci. Na zápis se obdobně pouţijí pravidla o zápisu zástavního práva k zaknihovanému cennému papíru. Jelikoţ OZ nově umoţňuje zřídit zástavní právo ke věci, ke které vznikne zástavnímu dluţníkovi vlastnické právo teprve v budoucnu, je třeba upravit i okamţik vzniku zástavního práva k takové věci. OZ tak činí v § 1341, podle kterého zástavní právo k věci, ke které zástavnímu dluţníkovi vznikne zástavní právo teprve v budoucnu, vzniká nabytím vlastnického práva zástavním dluţníkem. Jedná-li se však o věc zapsanou ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, vyţaduje OZ pro vznik zástavního práva předchozí zápis budoucího zástavního práva do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav. Z čistě gramatického výkladu, ze kterého by vyplývalo, ţe vznik zástavního práva je spojen s nabytím zástavního práva k předmětné věci zástavním dluţníkem, není moţno vycházet. Takový výklad by vedl k absurdním závěrům. Jedná se o zjevně chybně napsané ustanovení a správný bude závěr, ţe místo „zástavního práva“ mělo být uvedeno „vlastnické právo.“94
5.1.2 Vznik zástavního práva na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci Pokud
se
zástavní
právo
zřizuje
rozhodnutím
orgánu
veřejné
moci,
stanovuje
§ 1342 OZ, ţe vzniká vykonatelností rozhodnutí, ledaţe orgán veřejné moci v rozhodnutí stanoví dobu pozdější. Pokud je jinak ke vzniku zástavního práva potřebný zápis zástavního práva do zvláštního veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav, zástavní právo se tam zapíše.
94
ELIÁŠ, K. Problematická ustanovení nového občanského zákoníku. Bulletin advokacie, 2013, č. 11, s. 30
50
Pouţití přívlastku zvláštní k veřejnému seznamu je podle odborné literatury redakční nedůsledností a neznamená nic jiného neţ veřejný seznam bez přívlastku.95
5.1.3 Vznik zástavního práva na základě rozhodnutí soudu o schválení dohody o rozdělení pozůstalosti Zvláštním případem vzniku zástavního práva je vznik zástavního práva na základě dohody o rozdělení pozůstalosti, kterou OZ upravuje v § 1694 a násl. Dohodou lze zřídit zástavní právo, i kdyţ o něm zůstavitel nepořídil. Vzhledem k tomu, ţe dohodu opět schvaluje soud a ani důvodová zpráva k OZ v dané souvislosti neuvádí, ţe by došlo ke změně od právní úpravy předchozí, je třeba mít za to, ţe zástavní právo vzniká aţ přistoupením modu jeho vzniku, kterým je rozhodnutí soudu, jímţ se dohoda schvaluje.
5.1.4 Vznik zástavního práva na základě zákona V těch případech, kdy tak zákon stanovuje, můţe zástavní právo vzniknout na základě zákona, bez jakékoliv další právní skutečnosti.96 Zástavní právo takto vzniká například podle § 2481 odst. 1 OZ zasílateli k zásilce, podle § 2571 odst. 1 OZ dopravci k zásilce či podle § 2344 OZ pachtýři k věcem náleţejícím do inventáře propachtovale.
5.2 Zakázaná ujednání Zakázaná ujednání jsou vymezena v § 1315 OZ. Ve všech případech se zakazuje ujednání, které by dluţníku či zástavci zakazovalo zástavu vyplatit. Před splatností zajištěné pohledávky se zakazují následující ujednání: a) ujednání zakazující zástavnímu věřiteli domáhat se uspokojení ze zástavy; b) ujednání umoţňující věřiteli zástavu zpeněţit libovolným způsobem nebo si zástavu ponechat za cenu libovolnou, anebo předem určenou; c) ujednání umoţňující věřiteli brát ze zástavy plody nebo uţitky. K ujednání uvedenému pod písmenem b) se navíc nepřihlíţí v těch případech, kdy je zástavcem nebo zástavním dluţníkem spotřebitel nebo člověk (tedy fyzická osoba), který je malý nebo střední podnikatel, a to bez ohledu k tomu, kdy k takovému ujednání došlo. Kdo se rozumí člověkem, který je malým nebo středním podnikatelem, rozhodne zřejmě aţ soudní praxe, která můţe vycházet ze zákona č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání a nařízení Komise ES č. 800/2008, kterým se v souladu
95
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1102 ISBN 978-80-7400-499-5 96 HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 249 – 250 ISBN 978-80-7380-377-3
51
s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách), kde je kategorie malých a středních podnikatelů ohraničena z hlediska velikosti podnikatelova závodu maximálně dvě stě padesáti zaměstnanci, maximálním ročním obratem stanoveným na padesát milionů euro a maximální bilanční sumou roční rozvahy ve výši čtyřicet tři milionů euro.97 Přikláním se k názoru uvedenému v odborné literatuře, podle kterého z výše uvedeného plyne moţnost sjednat způsob zpeněţení zástavy i před splatností pohledávky, způsob zpeněţení zástavy však nebude moci být libovolný. Podobně by mělo být moţné sjednání propadné zástavy. U té však cena, za kterou si věřitel můţe zástavu ponechat, nesmí být ani libovolná, ani předem určená, v úvahu tak přichází ujednání si znaleckého ocenění ex post.98 Při tvorbě OZ byl zvaţován i zákaz ujednání, které by zástavnímu dluţníkovi zakazovalo převést vlastnické právo k zástavě. Vzhledem k tomu, ţe takové ujednání zkvalitňuje zástavní právo a argument o tom, ţe vlastník má k zástavě zákonné právo s věcí nakládat, a tedy se jej nemůţe ani v zástavní smlouvě vzdát, je nesprávný (jelikoţ vlastník se můţe derelikcí svého vlastnického práva vzdát úplně, tím spíše se tedy můţe ve svém vlastnickém právu pouze omezit), nebyl takový zákaz do OZ včleněn.99
5.3 Zastavení cizí věci Obecně není podle § 1343 OZ moţné zastavit cizí věc bez souhlasu jejího vlastníka a případně i toho, kdo má k zastavované věci věcné právo, které není slučitelné se zástavním právem. Nemoţnost ovšem není absolutní. Výjimkou můţe být odevzdání movité věci zástavnímu věřiteli, který věc přijme v dobré víře, ţe zástavce je osobou oprávněnou věc zastavit. V takovém případě k věci vznikne zástavní právo ve prospěch dobrověrného zástavního věřitele V odborné literatuře se objevují další výjimky. První se týká situace, kdy dobrověrný nabyvatel úplatně nabyde věcné právo zapsané ve veřejném seznamu, avšak zápis ve veřejném seznamu neodpovídá skutečnosti. Zástavní právo zřízené v souvislosti s poskytnutím úvěru či přijetím jiného hospodářského rizika, jeţ na sebe zástavní věřitel vzal či se k jeho převzetí alespoň (ve spojení se zřízením zástavního práva) zavázal, by tak mělo být moţno platně nabýt dobrověrným nabyvatelem od osoby zapsané ve veřejném seznamu 97
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1075 ISBN 978-80-7400-499-5 98 Tamtéţ, s. 1074 99 ELIÁŠ, K., a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012, s. 558 ISBN 978-80-7208-922-2
52
jako vlastník zástavy (popřípadě se svolením takové osoby od jiného zástavce), i pokud zápis ve veřejném seznamu neodpovídá skutečnosti. Poslední výjimkou je situace, kdy dojde k odstoupení od smlouvy na základě, které vlastník zástavy zástavu nabyl, odstoupením totiţ nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Tedy i zástavní právo nabyté v dobré víře nebude takovýmto odstoupením dotčeno.100 Na eliminaci negativních následků, které mohou být spojeny s přijetím movité věci jako zástavy v dobré víře, ţe zástavce je oprávněn danou věc zastavit, je zřejmě zaměřeno pravidlo zakotvené v § 1344 OZ. Podle tohoto pravidla platí (nejedná-li se o věc, kterou vlastník svěřil zástavci), ţe prokáţe-li vlastník své vlastnické právo a pozbytí oné movité věci činem povahy úmyslného trestného činu či ztrátou, má v případě zastavení věci zástavcem v zastavárenském závodu právo na vydání věci, aniţ by musel platit provozovateli zastavárenského závodu částku, kterou provozovatel zastavárenského závodu zaplatil zástavci, natoţ přirostlé úroky.
5.4 Rozsah zástavního práva 5.4.1 Obecná úprava rozsahu zástavního práva Součást věci, tedy i zástavy, vymezuje OZ v § 505 – 509. Je jí vše, co k věci podle její povahy náleţí a nemůţe být od věci odděleno, aniţ by došlo ke znehodnocení věci. U pozemků je jejich součástí i prostor nad povrchem a pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (pokud se nejedná o stavbu dočasnou). Podzemní stavba, která není nemovitou věcí, je součástí pozemku i tehdy, zasahuje-li pod jiný pozemek. Dále je součástí pozemku to, co je zapuštěno v pozemku nebo ve zdech, jakoţ i rostlinstvo vzešlé na pozemku. U inţenýrských sítí platí vyvratitelná domněnka, ţe jejich součástí jsou stavby a technická zařízení, které s nimi provozně souvisí. Inţenýrské sítě však nejsou součástí pozemku. U strojů je moţno vyhradit, ţe nejsou součástí nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, výhrada musí být ve veřejném seznamu zapsána. Zástavní právo se však podle § 1346 odst. 1 OZ vztahuje nejen na zástavu, ale i na její přírůstek, příslušenství a neoddělené plody a uţitky, přičemţ vyjma plodů a uţitků je přípustné v zástavní smlouvě určit i jiný rozsah zástavního práva. V případě,
ţe
je
zastavena
pohledávka,
náleţí
zástavnímu
věřiteli
podle § 1346 odst. 2 OZ i kaţdé právo pohledávku zajišťující. To dle odborné literatury znamená, ţe zástavní věřitel bude oprávněným z takovýchto práv místo věřitele ze zastavené 100
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1103 – 1104 ISBN 978-80-7400-499-5
53
pohledávky, pokud se zajištěná pohledávka stane splatnou. Ovšem pokud bude právem zajišťujícím zastavenou pohledávku zástavní právo, aplikují se ustanovení o právu podzástavním.101 Příslušenství věci vymezuje § 510 – 513 OZ. Je jím věc vedlejší, která náleţí stejnému vlastníku jako věc hlavní a jejímţ účelem je, aby se jí s věcí hlavní trvale uţívalo, a to v rámci hospodářského určení těchto věcí. Jen přechodným odloučením věci vedlejší od věci hlavní nepřestává být věc vedlejší příslušenstvím věci hlavní. U staveb, které jsou součástí pozemku, jsou vedlejší věci vlastníka u stavby příslušenstvím pozemku za předpokladu, ţe jejich účelem je, aby se jich se stavbou nebo pozemkem trvale uţívalo v rámci jejich hospodářského účelu. U pohledávky jsou příslušenstvím úroky, úroky z prodlení i náklady spojené s jejím uplatněním. V případě pochybností, zda je něco příslušenstvím věci, je třeba případ posoudit podle zvyklostí. OZ jiţ obsahuje podrobnou úpravu přírůstků obsaţenou v § 1066 aţ 1082, které dělí na přirozené (plody, které pozemek vydává sám od sebe, naplavenina, strţ, narozené zvíře), umělé (zpracování, smísení) a smíšené (osetí pozemku cizím semenem, osázení pozemku cizími rostlinami). Definice pojmu přírůstek ale opět v OZ chybí. Podle odborné literatury je přírůstek širším pojmem zahrnujícím plody i uţitky, má jím být obecně vše, co k věci přibude, i to, co se stane z původně samostatné věci součástí věci hlavní.102 Plody a uţitky naopak definovány jsou. „Plod je to, co věc pravidelně poskytuje ze své přirozené povahy, jak je dáno jejím obvyklým účelovým určením a přiměřeně k němu, ať s přičiněním člověka nebo bez něho.“103 „Užitky jsou to, co věc pravidelně poskytuje ze své právní povahy.“104 Je-li stavba zatíţena zástavním právem, zástavní právo se podle § 3057 OZ vztahuje i na náhradu, na kterou vzniká nárok vlastníkovi stavby, jeţ je znehodnocena tím, ţe vlastník pozemku, na němţ stavba stojí, zřídí k onomu pozemku věcné právo, které nabyde třetí osoba v dobré víře v to, ţe stavba je součástí pozemku, a tedy se bude vůči takovéto dobrověrné třetí osobě stavba za součást pozemku povaţovat. Je-li pozemek, na němţ se stavba zatíţená zástavním právem nachází, na osobu, které svědčí dobrá víra, ţe předmětná stavba je součástí 101
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1106 – 1107 ISBN 978-80-7400-499-5, srovnej § 1390 a násl. OZ 102 Tamtéţ, s. 282 103 § 491 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 30. 4. 2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 4. 2014]. 104 § 491 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 30. 4. 2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 4. 2014].
54
pozemku, dokonce převeden, a tedy stavba přestane být samostatnou věcí a stane se součástí pozemku, na kterém je zřízena, přejde podle § 3058 odst. 2 OZ zástavní právo na pohledávku vlastníka stavby, která mu vznikne na náhradu.
5.4.2 Rozsah zástavního práva k věci hromadné Rozsah
zástavního
práva
k věci
hromadné
vymezuje
OZ
v
§
1347,
který
stanovuje, ţe „při zastavení hromadné věci se zástavní právo vztahuje na zástavcovy jednotlivé věci náležející k zástavě a jí sloužící, ať jsou kdekoli. Zástavní právo se vztahuje na každou jednotlivou věc, která k hromadné věci přibude, a zanikne ke každé jednotlivé věci, která se od hromadné věci odloučí.“105 Přes jisté pochybnosti uvedené v odborné literatuře, zda je hromadnou věcí i závod106, se domnívám, ţe i závod hromadnou věcí je. V opačném případě by se jednalo o podstatnou změnu od předchozí právní úpravy, která by si jistě ţádala řádné zdůvodnění, ale ţádné takové zdůvodnění důvodová zpráva k OZ neobsahuje, naopak zmiňuje závod v souvislosti s věcí hromadnou, čímţ nepřímo potvrzuje skutečnost, ţe závod je věc hromadná.107 Navíc i v předmětné odborné literatuře je dosaţeno závěru, ţe minimálně pro účely zástavního práva je třeba závod povaţovat za věc hromadnou, jinak by se na něj nedala vztáhnout pravidla týkající se rozsahu zástavního práva u věcí hromadných, coţ by, vzhledem k faktu, ţe závod je společně se zásobami prakticky jedinou hromadnou věcí, která se zastavuje, byl neúnosný interpretační výsledek.108 V § 1348 vylučuje OZ následné zastavování jednotlivých věcí patřících k věci hromadné, která je jiţ zastavena. Pokud však jiţ byla jednotlivá věc tvořící věc hromadnou zastavena předtím, neţ přibyla k věci hromadné nebo neţ k zastavení hromadné věci došlo, zástavní právo k předmětné jednotlivé věci nadále platí s tím, ţe se pouţijí ustanovení upravující pořadí zástavního práva.
5.4.3 Rozsah zástavního práva k účtu zaknihovaných cenných papírů Podobně jako u hromadných věcí se zástavní právo k účtu zaknihovaných cenných papírů vztahuje podle § 1334 OZ ke všem zaknihovaným cenným papírům na účtu v okamţiku 105
§ 1347 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 30. 4. 2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 4. 2014]. 106 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1080 a násl. ISBN 978-80-7400-499-5 107 ELIÁŠ, K., a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012, s. 567 ISBN 978-80-7208-922-2 108 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1107 ISBN 978-80-7400-499-5
55
vzniku zástavního práva a i k těm, které na účet budou v době trvání zástavního práva převedeny. Naopak k cenným papírům, které budou ze zastaveného účtu cenných papírů převedeny se souhlasem zástavního věřitele, zástavní právo zaniká. Podle odborné literatury je zde problémový poţadavek předchozího souhlasu zástavního věřitele k převodu jednotlivého cenného papíru ze zastaveného účtu k tomu, aby k převáděnému cennému papíru zaniklo zástavní právo. Takový poţadavek můţe fungovat u účtů, které jsou v podstatě neměnné a kde provozní podmínky daného systému evidence zabraňují provést převodní příkaz bez předchozího souhlasu zástavního věřitele. U jiných účtů není moţné jeho doslovné účinky akceptovat.109
5.4.4 Rozsah zástavního práva při spojení, rozdělení nebo přeměně zástavy Přemění-li se zastavená věc ve věc novou, stanovuje OZ v § 1350 odst. 1, ţe zástavní právo zatíţí i onu novou věc. Bude jistě zajímavé, jak široce bude vykládána přeměna věci. Zda převáţí uţší výklad, který se bude vztahovat pouze na přeměny ve fyzickém smyslu slova, nebo výklad širší, který by řešil i situace, kdy se při prodeji věci prodaná věc přemění na pohledávku na zaplacení kupní ceny či pohledávka, na níţ bylo zaplaceno, na inkasované peníze.110 Pro ochranu zástavního věřitele by jistě bylo ţádoucí, aby převáţil výklad širší. Je-li zastavená věc rozdělena na více věcí, stanovuje OZ v § 1351, ţe zástavní právo zatíţí všechny nově vzniklé věci, jedná se tedy o případ, kdy dojde ke vzniku vespolného zástavního práva. Sloţitější situace nastává v případě spojení více věcí, pokud se nejedná o více zastavených věcí k zajištění jedné pohledávky, kde by, jak plyne z § 1352 OZ, byla nově pohledávka zajištěna pouze jednou věcí, namísto vícero. V případě spojení věci zastavené s věcí nezastavenou můţe zástavní věřitel podle § 1350 odst. 2 OZ ţádat obnovení předešlého stavu a náklady takového obnovení zaplatí zástavní dluţník, pokud však obnovení předešlého stavu není moţné, zatíţí zástavní právo věc vzniklou spojením, ale jen do hodnoty původní zastavené věci v době spojení, přičemţ platí vyvratitelná domněnka, ţe pokud byla zástava oceněna, určuje její cenu výše ocenění. Pokud k ocenění nedošlo, dovedu si představit častý vznik sporů o hodnotu původně zastavené věci, a ani pokud k ocenění došlo, nebude zřejmě určení hodnoty věci bezproblémové, zvlášť pokud se jedná o věc, jejíţ hodnota se rychle mění a od ocenění uplynulo mnoho času. I v případě spojení vícero zastavených věcí, je moţno 109
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1094 ISBN 978-80-7400-499-5 110 Tamtéţ, s. 1109
56
ţádat obnovení předešlého stavu.111 Pokud obnovení předešlého stavu nebude moţné, vychází se dle § 1352 OZ z toho, ţe ke spojení nedošlo. Kaţdému ze zástavních věřitelů tak bude zaloţeno právo domáhat se svého uspokojení z celé věci, avšak opět jen do výše hodnoty zastavené věci v době spojení112 (a opět s moţnými problémy týkajícími se hodnoty věci). Zákonnou fikcí nespojení ztratí podle odborné literatury na významu pořadí zástavních práv, zástavní práva si budou v zásadě rovná, co se týče jejich pořadí. Problémy dle odborné literatury také mohou nastat v případě odlišných představ zástavních věřitelů o výkonu jejich zástavních práv nebo v případě insolvenčního řízení.113
5.4.5 Rozsah zástavního práva při přeměně nebo výměně zastaveného cenného papíru Dojde-li k výměně zastaveného cenného papíru eminentem zástavnímu dluţníkovi za jiný cenný papír, stejně jako dojde-li k přeměně cenného papíru na zaknihovaný cenný papír (nebo i naopak), stanovuje OZ v § 1349, ţe výměna nebo přeměna nijak neovlivní rozsah ani trvání zástavního práva, avšak v případě, ţe z výměny nebo přeměny vzejde cenný papír na řad, vzniká jeho emitentovi povinnost cenný papír na řad opatřit zástavním rubopisem, a to ještě před jeho vydáním osobě, která je oprávněna mít jej u sebe.
5.5 Obsah zástavního práva 5.5.1 Práva a povinnosti ze zástavního práva Zástavní věřitel, kterému byla zástava odevzdána, je podle § 1356 odst. 1 OZ oprávněn mít zástavu u sebe po celou dobu trvání zástavního práva, avšak musí o ni pečovat jako řádný hospodář.
Péče
řádného
hospodáře
není
v OZ
vymezena
obecně,
nýbrţ
v § 159 ve vztahu k členovi voleného orgánu. Analogicky je však třeba z tohoto vymezení vycházet i vzhledem k péči o zástavu. Pokud zástavnímu věřiteli vzniknou v souvislosti s výše uvedenou péčí náklady, má podle § 1356 odst. 1 OZ nárok na to, aby mu je zástavce nahradil jako poctivému drţiteli. Nezíská-li zástavní věřitel souhlas zástavního dluţníka (popř. zástavce, je-li v dobré víře, ţe zástavce a zástavní dluţník je jedna a táţ osoba) k uţívání zástavy, není podle § 1356 odst. 2 OZ oprávněn zástavu uţívat. Pokud souhlas získá, je povinen zástavu uţívat způsobem, který je pro zástavního dluţníka neškodný. Není-li 111
ELIÁŠ, K., a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012, s. 569 ISBN 978-80-7208-922-2 112 Tamtéţ 113 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1110 – 1111 ISBN 978-80-7400-499-5
57
ujednáno jinak, započítává se prospěch onoho uţívání na náhradu nákladů zástavním věřitelem vynaloţených v souvislosti s plněním povinnosti zástavního věřitele pečovat o zástavu jako řádný hospodář. V případě, ţe je zástava odevzdána k opatrování třetí osobě, zakazuje § 1357 OZ této třetí osobě zástavu uţívat, jakoţ i ji odevzdat nebo umoţnit její uţívání někomu jinému. Je-li tato povinnost porušena, nese třetí osoba riziko náhody, která by zástavu u ní nepostihla. Třetí osoba je tedy sankcionována přísněji neţ zástavní věřitel. Zůstane-li zástava u zástavního dluţníka, musí se zástavní dluţník podle § 1353 OZ zdrţet všeho, čím by se zástava zhoršila na úkor zástavního věřitele, ovšem doplnit jistotu je povinen jen tehdy, kdyţ jiţ nedostatečná jistota ještě více poklesne nebo se dostatečná jistota stane jeho činem nedostatečnou. Právní jednání týkající
se
zástavy
a
porušující
povinnost
zástavního
dluţníka
zdrţet
se
všeho, čím dochází ke zhoršení zástavy na úkor zástavního věřitele, by však nadále
nemělo
být
samo
o
sobě
důvodem
pro
neplatnost
takového
právního
jednání.114 Vymezení povinnosti doplnit jistotu, která poklesla, je poměrně úzké, jedná se o uţší pojetí povinnosti neţ v případě obecné doplňovací povinnosti při zajištění, přičemţ je nasnadě interpretace, podle níţ je vymezení povinnosti doplnit jistotu týkající se zástav speciální a má před vymezením obecné doplňovací povinnosti přednost.115 Nadále by však měla být relevantní i judikatura, podle které zhoršení zástavy na úkor zástavního věřitele mohlo znamenat spáchání trestného činu poškozování věřitele.116 „Zástava je v praxi velmi často ponechávána zástavnímu dlužníku, protože ten ji potřebuje pro své podnikání.“117 Má-li však být zástava přenechána k uţívání jinému, musí podle
§
1355
OZ
dát
k přenechání
souhlas
zástavní
věřitel,
jinak
to
nemá
vůči zástavnímu věřiteli účinky (ledaţe by si strany ujednaly, ţe souhlasu není třeba).
114
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 296/2003. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2003 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/9925D7292A318DC1C1257A4E00655483?open Document&Highlight=0 115 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1111 ISBN 978-80-7400-499-5, srovnej 2017 OZ 116 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 8 Tdo 1078/2004 Sb. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2004 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/68D80B6EE46916D5C1257A4E00670E16?open Document&Highlight=0 117 NOVOTNÝ, P. a kol. Nový občanský zákoník. Vlastnická a věcná práva. 1. Vydání. Praha: Grada, 2014, s. 138 ISBN 978-80-247-5166-5
58
Dojde-li ke změně podstatné skutečnosti, která je o zástavním právu zapsaná v rejstříku zástav nebo ve veřejném seznamu a jiný právní předpis nestanoví povinnost jiné osoby poţádat o provedení změny zápisu, musí o provedení změny zápisu podle § 1358 OZ bez zbytečného odkladu poţádat osoba, které se změna týká (nelze-li určit osobu, které se změna týká, poţádá o provedení změny zápisu zástavní věřitel). Má-li o provedení změny zápisu poţádat vícero osob, postačí, pokud poţádá alespoň jedna z nich. Zajímavé jistě můţe být vymezení, která skutečnost je podstatná a která není. Domnívám se, ţe z hlediska právní jistoty by mělo být omezení na podstatné skutečnosti vypuštěno, a tak by měly být stanoveny osoby povinné k ţádosti o provedení změny zápisu v rejstříku zástav či veřejném seznamu pro veškeré skutečnosti tam zapisované. Pro případy, kdy je zástava pojištěna a nastane pojistná událost, stanovuje OZ v § 1354, ţe prokáţe-li zástavní věřitel včas své zástavní právo k zástavě nebo zástavní právo zástavního věřitele k zástavě pojišťovně včas oznámí zástavce nebo zástavní dluţník, plní pojišťovna z pojistné smlouvy zástavnímu věřiteli. Není-li ujednáno jinak, je navíc umoţněno, aby zástavní věřitel zadrţel ono plnění z pojistné smlouvy, a pro případ nesplnění dluhu řádně a včas, má právo se z pojistného plnění uspokojit. To, co převýší zajištěnou pohledávku s příslušenstvím a náklady, na jejichţ náhradu má zástavní věřitel právo, musí zástavní věřitel vydat zástavnímu dluţníku. Vzhledem k pouţití slova zadrţet však vzniká otázka, zda má zástavní věřitel k plnění mu poskytnutém pojišťovnou zadrţovací právo. Odpověď na otázku je důleţitá zejména proto, ţe osoba oprávněná ze zadrţovacího práva má podle § 1398 OZ přednostní právo na uspokojení se z výtěţku zpeněţení před zástavním věřitelem. Bylo by jistě nelogické, v rozporu s právní jistotou a ve většině případů i nespravedlivé, kdyby například zástavní věřitel se zástavním právem v nejhorším pořadí se mohl dostat před zástavního věřitele se zástavní právem v nejlepším pořadí jen díky tomu, ţe se například jako první dostal k informaci o pojistné události a své zástavní právo k zástavě prokázal pojišťovně, coţ nasvědčuje výkladu, ke kterému se přiklání i odborná literatura118, ţe zadrţením se zde nemyslí vznik zadrţovacího práva. OZ také v § 1309 odst. 2 připouští ujednání zakazující zřídit zástavní právo (negative pledge), takovéto ujednání má však účinky vůči třetím osobám jen tehdy, je-li zapsáno ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, jinak má účinky jen vůči třetím osobám, kterým 118
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1112 ISBN 978-80-7400-499-5
59
bylo známo. Nebylo-li třetím osobám ani známo, má ujednání účinky jen mezi jeho stranami. Ujednat zákaz zřízení zástavního práva je moţné i vzhledem k věci, která není vůbec zastavena, stejně jako si lze ujednat k jiţ zastavené věci, ţe jiţ nebude dále zastavována.119
5.5.2 Práva a povinnosti ze zástavního práva vznikající po splatnosti zajištěné pohledávky Nejpodstatnějším právem ze zástavního práva je moţnost zástavního věřitele se z něj uspokojit. Zástavní věřitel se podle obecného pravidla v § 1309 odst. 1 OZ můţe uspokojit z výtěţku zpeněţení zástavy, nesplní-li dluţník dluh řádně a včas. Jakým způsobem se zástavní
věřitel
ze
zástavy
uspokojí,
si
můţe
podle
§
1359
odst.
1
OZ
se zástavcem (popřípadě se zástavním dluţníkem) písemně dohodnout. Pro případ, ţe není způsob, jakým se zástavní věřitel uspokojí, dohodnut, je zástavnímu věřiteli dáno na výběr, zda se uspokojí ze zpeněţení zástavy ve veřejné draţby nebo z jejího prodeje podle jiného zákona. Lze tedy sjednat jako způsob uspokojení zástavního věřitele privátní prodej zástavy nebo převod vlastnického práva k zástavě na zástavního věřitele (propadná zástava). V takovém případě však bude nutno dbát na to, aby sjednaný způsob uspokojení zástavního věřitele nespadal pod zakázaná ujednání. Pokud se jedná o zástavního věřitele z vespolného zástavního práva, umoţňuje OZ v § 1345 takovémuto zástavnímu věřiteli, aby si vybral, ze které zástavy se chce uspokojit, můţe jich zvolit více, ba i všechny. Právo na uspokojení však dle § 1359 odst. 1 OZ vzniká, aţ je zajištěná pohledávka splatná. Je-li třeba k zesplatnění pohledávky zvláštních úkonů (pohledávka se nestane splatnou samotným porušením určitého závazku, ale je nutno její zesplatnění navíc ještě oznámit dluţníku)120, stanovuje OZ v § 1361, ţe tyto zvláštní úkony musí být, v případě rozdílnosti v osobě osobního a zástavního dluţníka, namířeny proti nim oběma. V případě existence ujednání o tom, jak zástavní věřitel zástavu zpeněţí, umoţňuje OZ v § 1365 odst. 2 změnit i během výkonu zástavního práva způsob zpeněţení na prodej zástavy ve veřejné draţbě nebo zpeněţení zástavy podle jiného zákona, ovšem taková změna musí být včas písemně oznámena zástavnímu dluţníkovi.
119
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1066 ISBN 978-80-7400-499-5 120 Tamtéţ, s. 1117
60
Ujedná-li si zástavní věřitel se zástavcem jiný prodej zástavy neţ ve veřejné draţbě, je zástavní dluţník chráněn pravidly obsaţenými v § 1365 odst. 1 OZ před výkonem zástavního práva pro něj nepřiměřeně nevýhodným. Zástavní věřitel tak musí při prodeji zástavy postupovat s odbornou péčí a nejen ve svém zájmu, ale i v zájmu zástavního dluţníka tak, aby byla zástava prodána za takovou cenu, za jakou lze obvykle prodat srovnatelnou věc za srovnatelných okolností v tom místě a v tom čase, kde dochází k prodeji zástavy. V případě ţe zástavní věřitel nebude postupovat, jak má, nedotkne se to práv třetích osob nabytých v dobré víře. Avšak porušení se projeví odpovědností zástavního věřitele vůči zástavnímu dluţníku.121 Ujednání o jiném prodeji zástavy neţ ve veřejné draţbě zavazuje podle § 1360 OZ i právního nástupce zástavního dluţníka (zástavní dluţník na to musí při převodu zástavy upozornit svého právního nástupce). OZ sice výslovně nestanovuje obecnou vázanost právního nástupce zástavního dluţníka ustanoveními zástavní smlouvy, naopak tak stanovuje právě pouze pro ty situace, kdy je ujednán jiný prodej zástavy neţ její prodej ve veřejné draţbě. Z toho by mohlo být dovozováno, ţe a contrario není právní nástupce zástavního dluţníka vázán jakýmikoliv jinými ustanoveními zástavní smlouvy. Ovšem s ohledem na úpravu OZ týkající se nabytí práv, povinností i závad při nabytí vlastnického práva k věci, platí podle odborné literatury, ţe nedojde-li k zániku zástavního práva, zavazuje zástavní právo nového vlastníka v takovém rozsahu a podobě, v jaké bylo sjednáno v zástavní smlouvě.122 Co
se
týče
nákladů
spojených
s výkonem
zástavního
práva,
stanovuje
§ 1359 odst. 2 OZ, ţe zástavní věřitel má právo na náhradu nutných nákladů, které vynaloţil při výkonu zástavního práva, vůči zástavci. Jsou-li zástavce a zástavní dluţník odlišnými osobami, má zástavní věřitel nárok na náhradu patrně i proti zástavnímu dluţníku.123 Ustanovení § 1362 odst. 1 OZ stanovuje
povinnost
zástavního věřitele
písemně oznámit zástavnímu dluţníku započetí výkonu zástavního práva a v oznámení uvést, jak se ze zástavy uspokojí. Oznámení je pak zástavní věřitel podle § 1366 OZ povinen prokázat na ţádost zájemce o nabytí zastavené věci nebo draţebníka. Je-li zástavní právo
zapsáno
ve
veřejném
seznamu
nebo
v rejstříku
zástav,
vyţaduje
OZ
v § 1362 odst. 2 vedle oznámení také to, aby zástavní věřitel zajistil zápis započetí výkonu 121
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1121 ISBN 978-80-7400-499-5, srovnej § 1106 a 1107 OZ 122 Tamtéţ, s. 1117 123 Tamtéţ, s. 1116
61
zástavního práva v této evidenci. S oznámením započetí výkonu pak § 1363 OZ spojuje zákaz zcizení zástavy pro zástavního dluţníka (ledaţe zástavní věřitel udělil zástavnímu dluţníku ke zcizení zástavy souhlas) a § 1364 OZ začátek běhu třicetidenní lhůty, po jejímţ uplynutí můţe zástavní věřitel zástavu zpeněţit. Mělo-li však být započetí výkonu zástavního práva zapsáno do příslušné evidence, neběţí lhůta dříve neţ ode dne, kdy je započetí výkonu zástavního práva do příslušné evidence zapsáno. Lhůtu lze ujednat i jako kratší neţ třicetidenní, avšak pokud je lhůta zkrácena před oznámením, nepřihlédne se k tomu. V případě
porušení
zákazu
zcizení
je
podle
odborné
literatury
zcizení
zřejmě neplatné.124 Avšak „porušení zákazu se nedotýká práv nabyvatele, na něhož zástavce převedl vlastnické právo k věci v rámci běžného obchodního styku při svém podnikání, ledaže nabyvatel věděl nebo z okolností musel vědět, že s výkonem zástavního práva bylo započato.“125 Je-li zástava zpeněţována prostřednictvím veřejné draţby nebo soudním prodejem zástavy, jsou ustanovení o nutnosti oznámení o započetí výkonu zástavního práva a třicetidenní lhůtě, před jejímţ uplynutím nemůţe být zástava zpeněţena, poněkud nadbytečná, jelikoţ u těchto způsobů uspokojení existují speciální pravidla chránící před neoprávněným výkonem zástavního práva.126 Při výkonu zástavního práva musí podle § 1367 OZ zástavní dluţník nebo i třetí osoba mající zástavu u sebe strpět výkon zástavního práva, vydat zástavu, a to i s případnými listinami potřebnými k převzetí, prodeji a uţívání zástavy, jakoţ i poskytnout další potřebnou součinnost. Tomu, kdo má zástavu u sebe, je uloţena povinnost zdrţet se všeho, čím by se hodnota zástavy zmenšila, avšak dojde-li pouze k běţnému opotřebení, nepřihlíţí se k němu. Bez zbytečného odkladu po zpeněţení zástavy je zástavní věřitel podle § 1369 OZ povinen podat zástavnímu dluţníkovi písemnou zprávu o prodeji zástavy a o nákladech s prodejem zástavy spojených (i o jiných nákladech, pokud na jejich náhradu má zástavní věřitel právo), výtěţku z prodeje zástavy a o jeho pouţití. Pouţití
výtěţku
ze
zpeněţení
zástavy
upravuje
§
1368
odst.
1
OZ.
Z výtěţku zpeněţení zástavy se hradí zajištěná pohledávka, a to i s jejím příslušenstvím 124
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1119 ISBN 978-80-7400-499-5, srovnej § 1106 a 1107 OZ 125 § 1363 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 30. 4. 2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 4. 2014]. 126 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1118 ISBN 978-80-7400-499-5
62
a náklady, na jejichţ náhradu má zástavní věřitel právo. Pro případ, ţe je pohledávka či příslušenství nepeněţité, platí vyvratitelná domněnka, ţe zástavnímu věřiteli náleţí peněţité plnění do výše obvyklé ceny pohledávky (příslušenství) v době, kdy došlo ke vzniku zástavního práva. „Úhradou pohledávky ze zpeněžené zástavy vznikají zástavnímu dlužníku stejná práva, jako by dluh splnil sám.“127 Podle odborné literatury ustanovení odkazuje na obecná pravidla o subrogaci.128 Pokud tedy budou zástavní dluţník a osobní dluţník jinými osobami, vstoupí podle § 1937 odst. 2 OZ zástavní dluţník do práv věřitele a bude mít právo, aby mu osobní dluţník vyrovnal, co on za něj splnil, na zástavního dluţníka dokonce přejde i příslušenství, zajištění a další práva s pohledávkou spojená. Zástavní věřitel bude muset zástavnímu dluţníku vydat potřebné doklady o pohledávce a sdělit mu vše, co je k uplatnění pohledávky třeba. Ovšem nejčastěji nastanou případy, kdy i po výkonu zástavního práva nedojde k uhrazení celé pohledávky, nebo naopak ze zpeněţení zástavy bude získáno více, neţ je k uhrazení pohledávky potřeba. Pro případy, kdy nedojde k uhrazení celé pohledávky, stanovuje OZ v § 1370, ţe zbytek doplatí osobní dluţník, zůstane-li po uhrazení dluhu přebytek, vrátí se zástavnímu dluţníku. Zástavní dluţník bude mít při rozdílnosti v osobách osobního a zástavního dluţníka, nebude-li splněna pohledávka celá, podle § 1938 OZ právo, aby mu bylo vyrovnáno jen to, co za osobního dluţníka splnil a zástavní věřitel bude mít přednostní právo poţadovat po osobním dluţníku vyrovnání zbytku své pohledávky, nezaručil-li se, ţe zástavnímu dluţníkovi bude nahrazeno to, co za osobního dluţníka plnil. V případě více zástavních dluţníků, coţ můţe nastat tehdy, kdy je zástavou věc ve spoluvlastnictví, mají zástavní dluţníci právo na vyrovnání v poměrné výši podle výše jejich podílů. Výkon zástavního práva při více zástavních věřitelích je upraven v § 1371 – 1375 OZ. Pokud na zástavě vázne více zástavních práv, obecně dle § 1371 OZ platí, ţe se jejich pořadí určí podle doby vzniku zástavního práva. Je-li však zástavou věc zapisovaná do veřejného seznamu, je pro pořadí rozhodný okamţik, kdy je podán návrh na provedení zápisu zástavního práva do veřejného seznamu. Pokud je zástavou věc, ke které má vlastnické právo vzniknout teprve v budoucnu, určí se pořadí zástavních práv podle doby, kdy byla zástavní smlouva uzavřena, ledaţe se budoucí zástavní právo zapisuje do veřejného seznamu nebo rejstříku 127
§ 1368 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 30. 4. 2014. In: ASPI [právní
informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 4. 2014]. 128
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1122 – 1123 ISBN 978-80-7400-499-5
63
zástav. Pak je pro pořadí rozhodný okamţik podání návrhu na zápis do těchto evidencí. U movitých věcí platí, ţe se uspokojí právo zástavního věřitele, které je zapsáno ve veřejném seznamu či v rejstříku zástav podle pořadí zápisu přednostně před zástavním právem, které vzniklo jinak. Mezi zástavními právy, která vznikla jinak, je pak dána přednost těm, která vznikla odevzdáním zástavy zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě před zástavními právy, která vznikla označením věci znamením. Pořadí zástavního práva však není dáno pevně, zástavní věřitelé si mohou podle § 1372 odst. 1 OZ ujednat pořadí jinak. Ujednání ovšem musí být v písemné formě, a vzniká-li zástavní právo zápisem do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav, musí navrhnout zápis ujednání do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav všichni zástavní věřitelé, kteří si pořadí zástavních práv ujednali. Aţ od předmětného zápisu má ujednání účinky i vůči třetím osobám. V případech, kdy se nejedná o zástavní právo zapisované do veřejného seznamu nebo rejstříku zástav, vzniká otázka, zda je ujednání o pořadí zástavních práv účinné vůči třetím osobám bez dalšího. V odborné literatuře je uvedeno, ţe výkladem a contrario je moţno k takovému závěru dospět. Ovšem je uveden i
jiný
výklad,
lépe
odpovídající
ochraně
práv
třetích
osob
nabytých
v dobré
víře, podle kterého je třeba brát ujednání o pořadí zástavního práva jako závadu na věci.129
Závada podle § 1107 odst. 1 OZ přejde na nabyvatele vlastnického práva
k věci, jestliţe jí ten měl a mohl zjistit nebo byl přechod závady ujednán. Ujednání o pořadí zástavních práv však podle § 1372 odst. 2 OZ není nikdy účinné vůči zástavnímu věřiteli, který na něj nepřistoupil, pokud má ujednání zkrátit jeho práva. Tedy pokud by zástavní věřitel z nějakého důvodu nepřistoupil k ujednání, které jeho práva nezkracuje, ale třeba mu i dává pořadí výhodnější, bude ujednání účinné i vůči němu. Pravidlo o neúčinnosti ujednání o pořadí zástavního práva by mělo být podle odborné literatury analogicky vztaţeno i na případné poškozené, kteří jsou oprávněni z jiných věcných práv. Navíc, ustupuje-li zástavní právo a právem předstupujícím je jiné věcné právo neţ právo zástavní, měl by být vyţadován i souhlas vlastníka věci.130 Je-li více zástavních věřitelů a některý z nich, který není zástavním věřitelem s nejlepším pořadím, se rozhodne započít s výkonem zástavního práva, zakotvuje OZ v § 1373 povinnost takového zástavního věřitele oznámit započetí výkonu zástavního
129
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1127 ISBN 978-80-7400-499-5 130 Tamtéţ, s. 20 – 21
64
práva i všem zástavním věřitelům, kteří mají zástavní práva lepšího pořadí, neţ je jeho. Oznámení musí být písemné a musí v něm být uvedeno, jak se zástavní věřitel ze zástavy uspokojí. Ve lhůtě třiceti dnů od oznámení započetí výkonu zástavního práva je umoţněno kterémukoliv ze zástavních věřitelů se zástavním právem lepšího pořadí oznámit zástavnímu věřiteli,
který
s výkonem
zástavního
práva
započal,
ţe
sám
započíná
s výkonem zástavního práva. S výkonem pak ale musí skutečně bez zbytečného odkladu započít, jinak se k jeho oznámení nepřihlíţí. Uplyne-li kaţdému ze zástavních věřitelů se zástavním právem lepšího pořadí třicetidenní lhůta daná k oznámení, ţe s výkonem zástavního práva započíná, aniţ by k oznámení došlo, nebo přestane-li se k uskutečněným oznámením přihlíţet, můţe zástavní věřitel, který s výkonem zástavního práva započal jako první, zástavu zpeněţit. V případě vykonání zástavního práva nepřednostním zástavním věřitelem stanovuje OZ v § 1375 odst. 1, ţe na nabyvatele přejde zástava zatíţená zástavními právy zástavních věřitelů s lepším pořadím, o čemţ musí zástavní věřitel, jenţ zástavní právo vykonává, včas poučit nabyvatele zástavy. Podle odborné literatury však budou zástavní práva s lepším pořadím, která nevznikla registrací přecházet na nabyvatele zástavy jen v těch případech, kdy to bude slučitelné s ustanovením OZ o přechodu závad váznoucích na věci.131 Vyţaduje-li se ke vzniku zástavního práva zápis v rejstříku zástav nebo ve veřejném seznamu, zástavní věřitel, jenţ vykonává zástavní právo, musí podle § 1375 odst. 2 OZ společně s nabyvatelem zástavy zajistit zápis změny v osobě zástavního dluţníka v této evidenci, jinak musí nahradit škodu, kterou tak způsobí. Pro práva zástavních věřitelů, kterým svědčí zástavní práva horšího pořadí, platí podle § 1375 odst. 3 OZ obdobně § 1374 OZ. Zástavní práva horšího pořadí tak na nabyvatele nepřecházejí, ovšem zbyde-li část výtěţku ze zpeněţení zástavy i poté, co je uspokojena pohledávka zástavního věřitele (který zástavní právo vykonal) i s příslušenstvím a náklady, na jejichţ náhradu má právo, musí tento zástavní věřitel zbylou část výtěţku uloţit do soudní úschovy ve prospěch zástavního dluţníka a ostatních zástavních věřitelů, jejichţ zástavní právo nepřešlo i se zástavou na nabyvatele, ledaţe se s nimi dohodne jinak. Ti věřitelé, v jejichţ prospěch byla zbylá část výtěţku uloţena do soudní úschovy, se z ní poté uspokojí podle pořadí, zbyde-li i tak něco, vydá se to zástavnímu dluţníku. 131
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1129 ISBN 978-80-7400-499-5, srovnej § 1106 a 1107 OZ
65
Pro případ, ţe zástavní právo vykoná zástavní věřitel se zástavním právem nejlepšího pořadí, platí podle § 1374 OZ výše uvedené s tím rozdílem, ţe nejsou ţádní zástavní věřitelé, jejichţ zástavní práva by přecházela na nabyvatele, a tak ani není zapotřebí zajišťovat zápis změny v osobě zástavního dluţníka ve veřejném seznamu či v rejstříku zástav a poučovat nabyvatele zástavy o přechodu zástavních práv.
5.5.3 Práva a povinnosti ze zástavního práva u podílu v korporaci Je-li zastaven podíl v korporaci, zakotvuje OZ v § 1322 odst. 2 povinnost zástavce nebo zástavního
věřitele
oznámit
bez
zbytečného
odkladu
vznik
zástavního
práva
korporaci, ledaţe jiţ byl dán příslušným orgánem korporace souhlas se zastavením podílu. Hlasovací práva s podílem v korporaci spojená můţe zástavní věřitel podle § 1323 OZ vykonávat namísto zástavního dluţníka jen tehdy, bylo-li tak ujednáno. Dojde-li však k neúspěšnému pokusu zástavního věřitele o zpeněţení zastaveného podílu v korporaci, umoţňuje § 1326 OZ zástavnímu věřiteli od neúspěšného pokusu o zpeněţení vykonávat společnická práva, dokonce můţe být ujednáno, ţe neúspěšným pokusem o jeho zpeněţení podíl v korporaci zástavní věřitel nabývá.
Nebylo-li tak ujednáno a pokus
zástavního věřitele o zpeněţení podílu v korporaci skončil neúspěchem, umoţňuje § 1327 OZ zástavnímu věřiteli ţádat zástavního dluţníka v prekluzivní lhůtě v délce jednoho měsíce ode dne neúspěšného pokusu o zpeněţení zastaveného podílu v korporaci o převedení onoho podílu za obvyklých obchodních podmínek na úhradu dluhu. Zástavní dluţník pak musí zastavený podíl v korporaci na zástavního věřitele převést do jednoho měsíce ode dne ţádosti zástavního věřitele o převedení, jinak se můţe zástavní věřitel domáhat určení obsahu smlouvy o převodu podílu v korporaci soudem. Pro ty případy, kdy po splatnosti zajištěné pohledávky dojde k peněţitému či jinému věcnému plnění vyplývajícímu z účasti na korporaci, stanovuje OZ v § 1324, ţe na tato plnění má právo zástavní věřitel, a není-li sjednáno jinak, započítávají se na úhradu dluhu. Pokud bude osobní dluţník nebo zástavní dluţník popírat výši nebo dokonce existenci pohledávky v soudním řízení, poskytne se plnění vyplývající z účasti na korporaci aţ po rozhodnutí soudu o výši či existenci pohledávky, a to bez zbytečného odkladu po soudním rozhodnutí (osoba k plnění povinná se v takovém případě nedostává do prodlení). OZ také v § 1325 zakotvuje povinnost zástavního věřitele oznámit započetí výkonu zástavního práva všem společníkům. Mají-li tito společníci předkupní právo k předmětnému podílu, které neuplatní při zpeněţení zástavy, předkupní právo zanikne. Je zřejmé, ţe u 66
společností s rozptýlenou strukturou společníků, bude velmi obtíţné oznámit výkon zástavního práva všem společníkům, proto bude (vzhledem k tomuto pravidlu) zvlášť důleţité, aby převáţil výklad, podle kterého se na případy, kdy je zastavován podíl v korporaci představovaný cenným papírem, vztáhnou pravidla OZ o zastavení cenného papíru nebo zaknihovaného cenného papíru, nikoliv o zastavení podílu v korporaci (viz podkapitola „5.1 Vznik zástavního práva“).132
5.5.4 Práva a povinnosti ze zástavního práva u cenného papíru Pro případy, kdy je zastavený cenný papír uschován podnikatelským způsobem, stanovuje § 1329 odst. 2 OZ povinnost toho, kdo cenný papír uschoval vyznačit jeho zastavení ve své evidenci tak, aby z evidence bylo zřejmé, kdo je zástavní věřitel a uloţit jej odděleně, ledaţe se jedná o hromadnou úschovu. V § 1330 OZ je pak zakotveno pravidlo, podle kterého nemůţe být za trvání zástavního práva vydán cenný papír, který se již při zastavení nalézá u třetí osoby na základě smlouvy s vlastníkem tohoto cenného papíru, zástavnímu dluţníku bez souhlasu zástavního věřitele. Po dobu trvání zástavního práva má zástavní věřitel podle § 1332 OZ právo vykonávat práva, která jsou spojená se zastaveným cenným papírem v ujednaném rozsahu. Avšak na výnosy a jiná peněţitá plnění z cenného papíru se pouţijí ustanovení týkající se plnění ze zastavené pohledávky (viz oddíl „5.5.5 Práva a povinnosti ze zástavního práva u pohledávky“), zástavní věřitel se však můţe práva na výnosy a jiná peněţitá plnění ze zastaveného cenného papíru i vzdát ve prospěch zástavního dluţníka. Kromě vzdání se práva můţe být podle odborné literatury právo na výnosy a jiná peněţitá plnění ujednáno také v jiném rozsahu, neţ jak náleţí věřiteli ze zastavené pohledávky.133 Pro uspokojení zástavního věřitele, je-li zástavou cenný papír přijatý k obchodování na evropském regulovaném trhu, stanovuje § 1359 odst. 1 OZ, ţe se zástavní věřitel uspokojí prodejem cenného papíru na evropském regulovaném trhu nebo i prodejem mimo tento trh, vţdy však minimálně za cenu, která je evropským regulovaným trhem určena.
5.5.5 Práva a povinnosti ze zástavního práva u pohledávky Před
splatností
pohledávky
zajištěné
zastavením
upravuje
plnění
dluţníka
ze zastavené pohledávky § 1336 odst. 1 OZ. Dluţník ze zastavené pohledávky plní nedílně
132
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1085 – 1086 ISBN 978-80-7400-499-5 133 Tamtéţ, s. 1092 – 1093
67
zástavnímu věřiteli a zástavnímu dluţníku. Zástavní dluţník i zástavní věřitel můţe ţádat, aby dluţník ze zastavené pohledávky uloţil plnění ve prospěch zástavního dluţníka a zástavního věřitele do úschovy. V případě, ţe se zástavní dluţník a zástavní věřitel nedohodnou na tom, kdo bude schovatelem plnění ze zastavené pohledávky, můţe se kterýkoliv z nich domáhat určení schovatele na soudu a soud schovatele musí určit. Poté, co zajištěná pohledávka dospěje, má schovatel povinnost vydat zástavnímu věřiteli vše potřebné k jejímu uspokojení. Po splatnosti
pohledávky zajištěné zástavním právem je plnění dluţníka
ze zastavené pohledávky upraveno v § 1336 odst. 2 OZ. Zástavní věřitel můţe uplatnit u dluţníka ze zastavené pohledávky své právo, aby tento dluţník plnil jen jemu. Pak je dluţník ze zastavené pohledávky povinen plnit jen zástavnímu věřiteli. O uplatnění práva na to, aby dluţník ze zastavené pohledávky plnil jen zástavnímu věřiteli, musí zástavní věřitel podat zprávu věřiteli ze zastavené pohledávky. Není-li však zastavená pohledávka ještě splatná, můţe zástavní věřitel ţádat dluţníka z ní, aby mu pohledávku postoupil. Pro případy, kdy je třeba ke splatnosti zastavené pohledávky právní jednání věřitele ze zastavené pohledávky, stanovuje OZ v § 1338, ţe k takovému jednání není třeba souhlas zástavního věřitele, ten se navíc můţe domáhat onoho právního jednání věřitele ze zastavené pohledávky, pokud hrozí ohroţení jistoty. Vyţaduje-li se právní jednání dluţníka ze zastavené pohledávky, má vyţadované právní jednání účinky, jen pokud bylo oznámeno i zástavnímu věřiteli. Ustanovení § 1336 a 1338 OZ jsou podle § 1340 OZ dispozitivní, avšak s tím, ţe bude-li ujednáno, ţe věřitel ze zastavené pohledávky potřebuje k výpovědi či jinému právnímu jednání souhlas od zástavního věřitele, má věřitel ze zastavené pohledávky právo se domáhat udělení souhlasu zástavního věřitele, opět ovšem jen v tom případě, ţe hrozí ohroţení jistoty. Bylo-li zástavnímu věřiteli plněno ze zastavené pohledávky peněţité plnění, stanovuje § 1337 OZ povinnost zástavního věřitele vydat zástavnímu dluţníku vše, co převyšuje zajištěnou pohledávku s jejím příslušenstvím a náklady, na které má zástavní věřitel nárok, pokud se však plní věc jiná neţ peněţité plnění, přejde zástavní právo na tuto věc. Zvláštní úpravu má pohledávka z účtu, u ní § 1339 OZ zakotvuje právo zástavního věřitele přikázat osobě vedoucí účet, aby mu vyplatila zůstatek na účtu (samozřejmě jen do výše zajištěné pohledávky), avšak takové právo má aţ poté, co tomu, kdo účet 68
vede, oznámí výši a splatnost zajištěné pohledávky. Navíc zástavní právo bude muset být vůči tomu, kdo účet vede účinné.134
5.6 Zánik a promlčení zástavního práva 5.6.1 Způsoby zániku zástavního práva Ustanovení § 1376 OZ zakotvuje typický způsob zániku zástavního práva, který spočívá v zániku pohledávky zajištěné zástavním právem. Pravidlo vyplývá z akcesority zástavního práva
v době
jeho zániku,
princip
akcesority
však
v této
fázi
není
aplikován
bez výjimky, výjimkou můţe být odstoupení od smlouvy, narovnání, novace či uvolněné zástavní právo.135 Zástavní právo zaniká i bez zániku zajištěné pohledávky, tyto způsoby zániku zástavního práva upravuje § 1377 OZ, podle kterého zástavní právo zaniká zánikem zástavy, uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno, vzdáním se zástavního práva zástavním věřitelem, sloţením ceny zastavené věci zástavcem nebo zástavním dluţníkem zástavnímu věřiteli, jakoţ i vrácením zástavy zástavci nebo zástavnímu dluţníku zástavním věřitelem. Nejedná-li se o věci zapsané v rejstříku zástav nebo ve veřejném seznamu, zanikne zástavní právo i tehdy, kdyţ vlastnické právo k zástavě nabyde třetí osoba v dobré víře, ţe zástava není zatíţena zástavním právem. Za předpokladu, ţe věc a zástavní právo nejsou zapsány ve veřejném seznamu, zaniká zástavní právo také tehdy, je-li zástava (nebo její část) převedena a zástavní smlouva určuje, ţe zástavu (či její část) lze převést bez zatíţení zástavním právem, jakoţ i tehdy, jedná-li se o převod zástavy (či její části) při podnikání zcizitele, a navíc v rámci běţného obchodního styku. Posledně uvedený způsob zániku zástavního práva se pro zástavního věřitele jeví jako nejproblematičtější, jelikoţ se u něj nevyţaduje ani dobrá víra, ani smluvní ujednání. Výčet způsobů zániku v ustanoveních OZ věnujících se zániku zástavního práva však není vyčerpávající. Tak například: Zástavní právo podle § 170 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném k 30. 4. 2014, zaniká rozhodnutím správce daně
o
zrušení
zástavního
práva
jím
zřízeného,
také
zástavní
právo
zaniká
podle § 329 odst. 7 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném
134
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1100 ISBN 978-80-7400-499-5 135 Tamtéţ, s. 1130
69
k 30. 4. 2014, přechodem vlastnictví k movité věci na vydraţitele při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci. Výmaz zaniklého zástavního práva z veřejného seznamu či z rejstříku zástav upravuje § 1379 OZ. Zaniklo-li zástavní právo zapsané v rejstříku zástav, je zástavní věřitel povinen poţádat o výmaz zástavního práva a zástavní právo se z příslušné evidence vymaţe. V případě, ţe zaniklo zástavní právo zapsané ve veřejném seznamu, platí stejné pravidlo, ledaţe bylo ujednáno, ţe zástavní věřitel o výmaz zástavního práva ţádat nebude nebo vlastník zástavy poţádal o zápis uvolněného zástavního práva. Avšak i zástavní dluţník můţe
poţádat
o
výmaz
zástavního
práva
z veřejného
seznamu
či
z rejstříku
zástav, ale nejedná-li se o případ, kdy zástavní právo zaniklo uplynutím doby, musí zástavní dluţník jeho zánik prokázat. Prokázat zánik zástavního práva můţe zástavní dluţník jen listinou,
kterou
mu
potvrdí
zástavní
věřitel
(který
navíc
odpovídá
za
škodu
pro případ, ţe listinu zástavnímu dluţníkovi na jeho výzvu nepotvrdí, ač tak měl učinit) nebo rozhodnutím soudu či jinou veřejnou listinou. Ve vztahu k zaknihovaným cenným papírům je výmaz zástavního práva upraven v § 1331 odst. 2 OZ, podle něhoţ zástavní právo z příslušné evidence vymaţe osoba, která je oprávněna evidenci vést, na základě příkazu zástavce, zástavního dluţníka či osobního dluţníka. Takový příkazce však musí doloţit, ţe nastala skutečnost, která je jinak důvodem zániku zástavního práva. Dle odborné literatury můţe podat příkaz k výmazu zástavního práva i zástavní věřitel, který jej navíc nemusí ani dokládat.136 Podle § 1333 OZ se pravidla o výmazu zástavního práva k zaknihovanému cennému papíru obdobně pouţijí i pro výmaz zástavního práva k účtu zaknihovaných cenných papírů. Je-li zástavní právo zapsáno ve veřejném seznamu či v rejstříku zástav i poté, co zaniklo, stanovuje OZ v § 1378, ţe se jedná o závadu váznoucí na zástavě.
5.6.2 Promlčení zástavního práva Ustanovení § 615 odst. 1 OZ stanovuje, ţe se zástavní právo nemůţe promlčet dříve neţ pohledávka, která je jím zajištěna a ţe samotné promlčení zajištěné pohledávky nebrání zástavnímu věřiteli uspokojit se ze zástavy. Zástavní právo váznoucí na movité věci se podle § 615 odst. 2 OZ nepromlčí také do té doby, dokud má movitou věc u sebe zástavní věřitel, popřípadě, dokud ji pro zástavního věřitele opatruje třetí osoba. 136
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1091 ISBN 978-80-7400-499-5
70
Podle odborné literatury se zástavní dluţník můţe úspěšně domáhat určení, ţe tu zástavní právo není, jestliţe se v rámci v rámci takového návrhu důvodně dovolá promlčení zástavního práva a na takovém určení je naléhavý právní zájem.137 OZ také v § 618 umoţňuje, aby bylo promlčené zástavní právo zapsané v rejstříku zástav či ve veřejném seznamu z této evidence vymazáno na návrh osoby, která na tom má právní zájem. Avšak podle odborné literatury bude moţno takto dosáhnout výmazu bez součinnosti zástavního věřitele zřejmě jen na základě vyhraného soudního sporu.138
5.6.3 Uvolněné zástavní právo Uvolněné zástavní právo je dle § 1380 institutem, který se týká zástavních práv zapsaných ve veřejném seznamu. Pokud dojde k uvolnění zástavy zánikem zástavního práva, a není-li zápis zástavního práva ve veřejném seznamu ještě vymazán, dochází k tomu, ţe se zástavní právo povaţuje za uvolněné. Vlastník věci pak můţe spojit zástavní právo, k jehoţ uvolnění došlo, s jinou pohledávkou, avšak jen takovou, která nepřevyšuje pohledávku původní. Výhoda uvolněného zástavního práva tedy spočívá v tom, ţe zástavní právo nemusí být do veřejného seznamu znovu zapisováno a můţe zajistit jinou pohledávku neţ tu, kterou zajišťovalo původně. Postavení nového zástavního věřitele zřejmě bude shodné se zástavním věřitelem původním. Zástavní právo nového zástavního věřitele bude mít pořadí uvolněného zástavního práva, avšak pravděpodobně i jeho vady (nejasná je otázka moţnosti odporu).139 Vlastník zástavy můţe podle § 1381 OZ poţádat o zápis uvolněného zástavního práva do veřejného seznamu, ovšem musí prokázat zánik zástavního práva listinou potvrzenou zástavním věřitelem nebo rozhodnutím soudu nebo jinou veřejnou listinou, tedy stejně jako kdyby ţádal o výmaz zástavního práva (u zápisu uvolněného zástavního práva jiţ OZ výslovně neuvádí odpovědnost zástavního věřitele za škodu spojenou s nepotvrzením zániku zástavního práva, avšak analogicky by i zde měl být zástavní věřitel odpovědný). Vlastník zástavy pak má deset let od zápisu uvolnění zástavního práva na to, aby uvolněným zástavním právem zajistil jinou pohledávku. Uvolněné zástavní právo, jeţ bylo zapsáno do veřejného seznamu, nelze dle § 1382 OZ před uplynutím desetileté lhůty vymazat bez výmazu 137
ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 1549 ISBN 978-80-7478-370-8 138 NOVOTNÝ, P. a kol. Nový občanský zákoník. Vlastnická a věcná práva. 1. Vydání. Praha: Grada, 2014, s. 144 ISBN 978-80-247-5166-5 139 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1135 ISBN 978-80-7400-499-5
71
zástavního práva. Pro případ zpeněţení zástavy stanovuje § 1383 OZ, ţe se nepřihlíţí při rozdělení výtěţku k tomu uvolněnému zástavnímu právu, se kterým nebyla spojena nová pohledávka. Jedná se o logický důsledek toho, ţe takové zástavní právo nemá co zajišťovat, a tak by jiné pravidlo přineslo pouze komplikace. Jelikoţ institut uvolněného zástavního práva skýtá nebezpečí pro zástavní věřitele se zástavním právem horšího pořadí, neţ je uvolněné zástavní právo, spočívající v tom, ţe se před jejich zástavní právo mohou stále dokola dostávat zástavní věřitelé, jejichţ zástavní právo by při nevyuţití institutu uvolněného zástavního práva (potaţmo konverze zástavního práva, o níţ bude pojednáno níţe) mělo pořadí ještě horší, upravuje OZ v § 1384 moţnost, aby se vlastník zástavy zavázal hned při zřízení zástavního práva nebo i později, ţe se zástavním právem, které má lepší pořadí, nezajistí novou pohledávku. Bude-li závazek zapsán ve veřejném seznamu, nemůţe vlastník zástavy zajistit uvolněným zástavním právem novou pohledávku, dokud bude trvat zástavní právo věřitele, v jehoţ prospěch se zavázal. Podle odborné literatury je moţno, aby tímto způsobem byly ochráněny i osoby, které jsou oprávněné z jiných práv, neţ ze zástavního práva.140
5.6.4 Konverze zástavního práva Obdobný institut jako uvolněné zástavní právo upravuje OZ v § 1385 – 1389, jedná se o konverzi zástavního práva. Konverze zástavního práva se rovněţ týká pouze zástavních práv zapsaných ve veřejném seznamu. Spočívá v tom, ţe se na ţádost vlastníka zástavy zapíše do veřejného seznamu nové zástavní právo ve stejném pořadí, jako je jiţ některé zástavní právo ve veřejném seznamu zapsané, navíc nové zástavní právo nesmí zajišťovat pohledávku vyšší, neţ je pohledávka, kterou zajišťuje ono zapsané zástavní právo. Nové zástavní právo je do veřejného seznamu zapsáno pod podmínkou, ţe původně zapsané zástavní právo bude do jednoho roku od zápisu nového zástavního z veřejného seznamu vymazáno (tedy pouhý zánik původního zástavního práva nepostačí). O výmaz původního zástavního práva můţe poţádat vlastník zástavy i věřitel, v jehoţ prospěch má být nové zástavní právo zřízeno. Neučiní-li tak ale s úspěchem ţádný z nich do jednoho roku, nové zástavní právo zanikne uplynutím doby a příslušný orgán veřejné moci jej vymaţe se všemi zápisy, které se k němu vztahují, a to i bez návrhu. Pokud vázne na původním zástavním právu jiné právo nebo omezení, které je ve veřejném seznamu zapsáno, je moţno, aby bylo nové zástavní právo zapsáno jen ve dvou případech. Prvním z nich je zápis nového zástavního práva 140
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 21 ISBN 978-80-7400-499-5, srovnej § 1106 a 1107 OZ
72
pod podmínkou, ţe závada bude vymazána. Druhým případem, kdy je moţno nové zástavní právo zapsat, je situace, kdy předmětná závada bude se souhlasem stran převedena na nové zástavní právo. Vlastník zástavy se můţe při zřízení zástavního práva či později zavázat, ţe neumoţní zápis nového zástavního práva namísto původního. V případě, ţe to bude zapsáno ve veřejném seznamu, není moţno přeměnit původní zástavní právo v nové. I v případě institutu konverze zástavního práva lze podle odborné literatury sjednat závazek o neumoţnění konverze i ve prospěch osob oprávněných z jiných práv neţ práva zástavního.141 Podle ustanovení § 1389 OZ lze pomocí konverze zástavního práva nahradit i vícero zástavních práv zapsaných ve veřejném seznamu, která mají pořadí přímo za sebou. V takovém případě pak platí výše uvedená pravidla pro konverzi zástavního práva přiměřeně. Uvedenou moţnost jistě uvítá věřitel, který potřebuje zajistit pohledávku vyšší, neţ je sama o sobě kterákoliv z pohledávek zajištěných zástavním právem, na jehoţ místo připadá v úvahu zapsání nového zástavního práva ve věřitelův prospěch.
141
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 21 ISBN 978-80-7400-499-5
73
6 Závěr Diplomová práce na téma zástavní právo podle nového občanského zákoníku prostřednictvím metody práce s odbornými zdroji, obsahové analýzy a zhodnocení příslušných ustanovení dotčených právních předpisů, tímto podává komplexní přehled předkládané problematiky pro účely zpracovávané kvalifikační práce. OZ upravuje zástavní právo v porovnání s předchozí právní úpravou velmi komplexně. Není tedy v takové míře potřeba řídit se různými právními předpisy, jako tomu bylo dříve (příkladem mohou být cenné papíry, tedy aktivum, které se stává zástavou bezpochyby velmi často). Nicméně ani nyní se pouţití dalších právních předpisů vţdy nevyhneme, nedá se totiţ předpokládat například úplný distanc zástavních věřitelů od zpeněţení zástavy ve veřejné draţbě či jejím soudním prodejem. Došlo také k prohloubení, zpřesnění i pozměnění právní úpravy. Například je v § 1318 OZ určeno, kdo platí náklady spojené s tím, ţe zástavní právo k movité věci vznikne jejím odevzdáním třetí osobě, v § 1335 odst. 2 OZ se výslovně stanovuje, které pohledávky se mohou stát zástavou či je také v § 1358 OZ určeno, kdo má poţádat o zápis změny podstatné skutečnosti do veřejného seznamu nebo rejstříku zástav. Tou asi nejpodstatnější změnou oproti předchozí právní úpravě je moţnost podle § 1359 odst. 1 OZ písemně dohodnout propadnou zástavu či její privátní prodej, čímţ je evidentně posílena uhrazovací funkce zástavního práva. Samozřejmě vznikat
obavy,
s takovouto zda-li
jí
liberalizací nebude
výkonu
zneuţíváno.
zástavního Danou
práva
mohou
problematikou
se
reálně zabývá
L. Piechowiczová, podle které jsou obavy ze zneuţívání institutu propadné zástavy zbytečné, jelikoţ autoři OZ mysleli i na spotřebitele, malé a střední podnikatele, vůči kterým bez dalšího nelze sjednat propadnou zástavu.142 S uvedeným však souhlasím jen částečně. Jak je uvedeno v podkapitole „5.2 Zakázaná ujednání“, přikláním se k názoru, ţe není omezeno ujednání propadné zástavy, pokud cena, za kterou má zástava zástavnímu věřiteli propadnout, nebude libovolná ani nebude ujednána předem (tedy bude ponechána například na pozdější stanovení znalcem), stejně jako není omezeno ujednání privátního prodeje zástavy, bude-li takový způsob zpeněţení zástavy v ujednání blíţe specifikován.143 Navíc zákaz se po splatnosti zajištěné pohledávky bude podle § 1315 odst. 3 OZ vztahovat pouze na ochranu fyzických osob, jelikoţ malým nebo středním podnikatelem musí být člověk.
142
PIECHOWICZOVÁ, L. Propadná zástava dle nového občanského zákoníku. Právní fórum, 2012, č. 8, s. 343 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1074 ISBN 978-80-7400-499-5 143
74
A tedy budu-li i brát v potaz potenciální trestní odpovědnost znalce za jeho znalecký posudek vyplývající z § 346 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném k 30. 4. 2014, nemohu být natolik optimistický. Ovšem L. Piechowiczová nevychází pouze ze zakázaných ujednání, ale bere v potaz i zásadu poctivosti a spravedlnosti. Jako konkrétní projev zásady spravedlnosti pak uvádí institut neúměrného zkrácení, jehoţ účelem je zabránit hrubému nepoměru mezi plněním a protiplněním.144 Spotřebitelé jsou také chráněni ustanoveními o spotřebitelských a adhezních smlouvách145, a jde-li o spotřebitelský úvěr, není podle § 18a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném k 30. 4. 2014, moţno, aby zajištění bylo ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky, a to bez výjimek, které jsou stanoveny v § 1793 OZ u institutu neúměrného zkrácení. I tak by ale měl být kaţdý velmi opatrný, má-li se stát zástavním dluţníkem s tím, ţe má být sjednána propadná zástava či její privátní prodej. Privátní prodej zástavy bude zřejmě pro zástavního dluţníka přece jen o něco bezpečnější, jelikoţ přímo OZ v § 1365 odst. 1 zakotvuje pravidla chránící zástavního dluţníka před tím, aby pro něj bylo sjednání jiného prodeje zástavy neţ ve veřejné draţbě nepřiměřeně nevýhodné. Překvapivé je, ţe přes značnou liberalizaci moţných ujednání v zástavní smlouvě vzhledem k propadným zástavám či jejich privátnímu prodeji je nově před dospělostí zajišťované pohledávky zakázáno ujednat oprávnění věřitele brát ze zástavy plody a uţitky.146 Díky širokému rozsahu předmětů, které mohou být zástavou, je moţno institut zástavního práva
vyuţít
i
v těch
případech,
kdy
to
zatím
bylo
sporné,
tedy
například
u doménových jmen147 či k zastavení podílu komanditisty v komanditní společnosti, který OZ v § 1320 odst. 1 umoţňuje zastavit za podmínek, za jakých jej lze převést (ledaţe zastavení zakáţe či omezí společenská smlouva). Častějšímu vyuţití institutu zástavního práva také jistě napomůţe moţnost zřídit zástavní právo k věci, ke které vznikne zástavnímu dluţníku vlastnické právo teprve v budoucnu či opětovně zastavit cenný papír nebo podíl v korporaci. Avšak
vyuţití
budoucího
zástavního
práva
můţe
být,
neţ
judikatura
přinese
řešení, problémové zejména u pohledávek, a to z důvodu nutnosti označit zástavu v zástavní smlouvě alespoň takovým způsobem, aby ji bylo moţno určit kdykoliv v době trvání 144
PIECHOWICZOVÁ, L. Propadná zástava dle nového občanského zákoníku. Právní fórum, 2012, č. 8, s. 343 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1075 ISBN 978-80-7400-499-5 146 Tamtéţ 147 BEZOUŠKA, P., ELIÁŠ, K., HAVEL, B., Rekodifikace v ASPI. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. a. s. [cit. 14. 4. 2014] 145
75
zástavního práva.148 Další obtíţe týkající se budoucího zástavního práva můţe působit i pravidlo vyţadující po zápisu budoucího zástavního práva do veřejného seznamu nebo rejstříku zástav ještě nabytí vlastnického práva k předmětné věci, a to zejména tehdy, dostane-li se zástavní dluţník před nabytím vlastnického práva k předmětné věci do insolvenčního řízení, jelikoţ v takovém případě zástavní právo nevznikne.149 Liberálnější
je
OZ
také
vzhledem
k zajišťovaným
pohledávkám,
kdyţ
v § 1311 umoţňuje zajistit pohledávku, jejíţ výše nemusí být určitá, postačí, aby byla určitelná kdykoliv v době trvání zástavního práva a z těch pohledávek, které mají teprve vznikat, lze zajistit i ty, které nejsou stejného druhu a nevznikají zástavnímu věřiteli v určité době, postačí, aby vznikaly z téhoţ právního důvodu.150 Při zajištění nepeněţité pohledávky jiţ nemusí být pohledávka zajištěna výhradně do její obvyklé výše v době vzniku zástavního práva, jako tomu bylo podle § 155 odst. 2 SOZ u předchozí právní úpravy, ale výši, do které je nepeněţitá pohledávka zajištěna, umoţňuje § 1368 odst. 1 OZ sjednat libovolně151, čímţ mohou být odstraněny potíţe s určováním obvyklé ceny nepeněţité pohledávky. Zástavní smlouva jiţ podle § 1314 OZ nemusí mít vţdy určitou formu, byť případů, kdy není určitá forma vyţadována, je v konečném důsledku poskrovnu a i pro ty lze alespoň písemnou formu v zásadě doporučit. Na druhou stranu konkrétní situace mohou být různé a nedají se všechny dopředu předvídat, a tak není na škodu, kdyţ OZ umoţňuje v některých situacích sjednání zástavního práva bez poţadavku na formu zástavní smlouvy. Pro vznik zástavního práva přibyl ustanovením § 1317 odst. 2 OZ další modus, a to označení movité věci jako zastavené. Jedná se o komfortní modus vzniku zástavního práva, který je ale značně riskantní. Zástavní věřitel se na jedné straně chce zajistit a na druhé straně nechává věc, která je jeho zajištěním, v lepším případě u vlastníka věci (pokud se liší zástavní a osobní dluţník), v tom horším, ale bezpochyby častějším, u jeho osobního dluţníka (pokud
je
osobní
a
zástavní
dluţník
jedna
a
táţ
osoba).
Zástavní
věřitel
pak můţe někdy jen doufat, ţe zástavní dluţník dodrţí povinnost stanovenou v § 1353 OZ a zdrţí se všeho, čím se zastavená věc zhoršuje na úkor zástavního věřitele, popřípadě, ţe jistotu přiměřeným způsobem doplní v těch případech, kdy je k tomu povinen. 148
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1071 ISBN 978-80-7400-499-5 149 Tamtéţ, s. 1102 150 Srovnej tamtéţ, s. 1070 151 Srovnej BARTŮŇKOVÁ, E. Změny v úpravě zástavního práva dle nového občanského zákoníku. epravo.cz. [online]. Publikováno 22. 7. 2013. [cit. 22. 4. 2014]. ISSN: 1213-189X. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zmeny-v-uprave-zastavniho-prava-dle-noveho-obcanskeho-zakoniku91939.html
76
K přiměřenému doplnění jistoty je na tomto místě potřeba alespoň podotknout, ţe v případě, kdy není ujednáno jinak, je zástavní dluţník podle § 1353 OZ povinen k přiměřenému doplnění jistoty zřejmě jen tehdy, kdy se dostatečná jistota změní v nedostatečnou jeho činem nebo tehdy, kdy jiţ nedostatečná jistota ještě více poklesne (zde se jiţ nevyţaduje, aby se jednalo o čin zástavního dluţníka). Dá se tedy předpokládat, ţe zástavní dluţník v situaci, kdy hodnota zástavy poklesne a teprve se jistota stane nedostatečnou, bude velmi vehementně zapírat, ţe se tak stalo jeho činem, a pokud bude mít věc u sebe, bude jistě velmi těţké mu jeho čin vůbec prokázat (natoţ pak příčinnou souvislost mezi jeho činem a zhoršením zástavy). Navíc povinnost, třeba i soudem uznaná, je jedna věc. Na druhé straně uhrazovací funkce zástavního práva v případě znehodnocené zástavy, kterou nebude mít zástavní dluţník z čeho doplnit, můţe být aţ nulová. Nejde však o jedinou podstatnou nevýhodu tohoto modu vzniku zástavního práva (koneckonců stejné problémy se zhoršením zástavy mohou vzniknout, i pokud je modem vzniku zástavního práva jeho zápis do rejstříku zástav, navíc se dají vyřešit například pomocí pojištění). Další nevýhoda spočívá v tom, ţe podle § 1317 odst. 2 OZ je moţno dovolat se vzniku zástavního práva vůči třetí osobě jen v tom případě, kdy třetí osoba není v dobré víře, ţe věc není zastavena, jinak se má za to, ţe věc označena nebyla. Vzhledem k presumpci dobré víry, hrozí zástavnímu věřiteli, ţe se vůči třetí osobě vzniku zástavního práva nedovolá. Zástavní právo k movité věci vzniklé označením je znevýhodněno i při jeho výkonu, jelikoţ přednost v pořadí před takto vzniklým zástavním právem mají podle § 1371 odst. 3 OZ všechna zástavní práva, která vznikla jiným způsobem. Zástavní právo, které vzniká označením, tedy není ve většině případů vhodné. Znevýhodněné pořadí zástavního práva vzniklého označením by bylo moţno teoreticky vyřešit díky sjednání zákazu zastavení věci, u kterého se dá předpokládat, ţe jej budou vyuţívat nejčastěji banky.152 Předchozí právní úprava takovéto ujednání u nemovitých věcí výslovně zakazovala, OZ naopak počítá jako s platnými nejen s takovými ujednáními, ale i s ujednáními, ţe zástavní právo nebude zřízeno vůbec.153 Jenţe vzhledem k tomu, ţe zákaz nezapsaný ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav je dle § 1309 odst. 2 OZ účinný jen vůči těm třetím osobám, kterým byl znám, jeví se jako lepší řešení, rovnou v zástavní smlouvě určit, ţe zástavní právo vznikne zápisem do rejstříku zástav.
152
JEDLIČKA, M. Právní úprava zástavního práva dle nového občanského zákoníku. Právní fórum, 2012, č. 8, s. 335 153 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1066 ISBN 978-80-7400-499-5
77
Nově je podle § 1319 odst. 1 a 1328 odst. 3 OZ také moţno sjednat si, ţe zástavní právo k movité věci či k cennému papíru na doručitele vznikne jeho zápisem do rejstříku zástav. Vzhledem k přednosti zástavních práv zapsaných do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav se dá předpokládat, ţe tento modus vzniku zástavního práva bude sjednáván velmi často, jelikoţ rozumný zástavní věřitel chtějící se zajistit pravděpodobně nebude spoléhat na to, ţe k zástavě nebude zřízeno další zástavní právo mající před tím jeho přednost ani se vzhledem k výše uvedenému chtít chránit pomocí zákazu zastavení věci. Moţnost ujednání pořadí zástavních práv je dalším důkazem celkové liberalizace, kterou OZ přináší. To, jak kladně má být hodnocena, bude záleţet především na tom, zda soudní praxe přijme výklad, ţe před negativními účinky ujednání o pořadí zástavních práv mohou být chráněni i oprávnění z jiných věcných práv, neţ je právo zástavní.154 Vítaná by mohla být například tehdy, bude-li zástavní věřitel, který se ujednáním vzdá svého výhodnějšího pořadí, s vysokou pravděpodobností vědět, ţe jeho pohledávka bude ještě uspokojena bez realizace zástavního práva, neboť předmětná pohledávka bude například zanedlouho splatná, avšak zástavní věřitel s horším pořadím se jiţ bude, kvůli špatným výsledkům hospodaření osobního dluţníka, obávat, ţe na něj se jiţ nedostane. Popřípadě v situacích, kdy uhrazovací funkce zástavního práva je ještě vzdálená, avšak některý ze zástavních věřitelů se chce „pojistit“ například pro to, ţe by pro něj mohlo mít neuspokojení zajištěné pohledávky fatální následky. Nedá se však předpokládat, ţe by ujednání o pořadí zástavních práv byla častá v situacích, kdy by byla nutnost výkonu zástavního práva velmi pravděpodobná a zástavní věřitelé si byli špatné hospodářské situace dluţníka vědomi. Ustanovení chránící vlastníka věci při jejím „neţádaném zastavení“ v zastavárenském závodu zřejmě nebude mít příliš časté vyuţití, jelikoţ je otázkou, jak často jsou v zastavárenských závodech uzavírány zástavní smlouvy. V rámci rozhodování Nejvyššího soudu se sice objevilo rozhodnutí v kauze, ve které měly být zastavárně zastaveny zlaté šperky zástavní smlouvou. Pravděpodobně bude ale častěji vyuţívána kupní smlouva s právem zpětné koupě, na kterou se uplatní odlišné pravidlo.155 Podle onoho odlišného pravidla, jeţ je zakotveno v § 1110 OZ, můţe vlastník movité věci ţádat její vydání po tom, kdo věc získal za úplatu a v dobré víře od podnikatele, jeţ při své podnikatelské činnosti v rámci běţného obchodního styku obchoduje s takovými
154
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 21 ISBN 978-80-7400-499-5 155 Tamtéţ, s. 1105
78
věcmi, jako je předmětná movitá věc. Aby vlastník věci dosáhnul jejího vydání, musí prokázat nejen své vlastnické právo, ale i pozbytí věci ztrátou či její svémocné odnětí a ţe od ztráty či odnětí neuplynuly více neţ tři roky. OZ také řeší rizika spojená s odstoupením původního vlastníka od smlouvy, na základě které zástavu nabyl zástavní dluţník (viz podkapitola „4.3 Zastavení cizí věci“), a to tak, ţe se odstoupení od smlouvy nedotkne práv nabytých třetí osobou v dobré víře.156 Horší postavení však má osoba odstupivší od smlouvy, která i v případě platného odstoupení bude ohroţena tím, ţe věc bude zastavena. U rozsahu zástavního práva lze jistě kladně hodnotit pravidla vztahující se k přeměně, rozdělení a spojení zástav, a zejména výslovně umoţňující tzv. plovoucí zástavu, coţ je velice moderní způsob zajištění umoţňující, aby byl zastaven soubor
věcí,
který se
v čase mění
(jednotlivé
věci
mohou
k zástavě
přibývat
či ubývat).157 Zřejmějšímu vymezení rozsahu zástavního práva také jistě pomůţe vymezení toho, co se rozumí přírůstkem a výslovná definice plodů a uţitků. Jako jistou nevýhodu nové právní úpravy lze brát úzké vymezení povinnosti zástavního dluţníka doplnit zajištění, jelikoţ tato povinnost je zřejmě vymezena úţeji, neţ tomu bylo u právní úpravy předchozí. Je však třeba vzít v potaz moţnost jiného ujednání, jelikoţ by se jednalo pouze o odchýlení se od ustanovení OZ mezi stranami, které je podle § 976 OZ moţné. Co se týče ujednání o výkonu hlasovacích práv spojených s podílem v korporaci, je pravděpodobné, ţe nebude příliš časté, a to vzhledem k odpovědnosti, kterou by takovýmto ujednáním na sebe zástavní věřitel převzal. Výjimkou by mohlo být ujednání o výkonu hlasovacích práv v situaci, kdy byl zástavní věřitel nucen převzít selhávající projekt vyuţitím tzv. práva vstupu (step in rights) či ujednání výkonu hlasovacích práv aţ od okamţiku vstupu předmětné korporace do insolvenčního řízení. Většina zástavních věřitelů nebude mít zájem ani o vykonávání společnických práv od okamţiku neúspěšného prodeje zastaveného podílu v korporaci, natoţ nabýt podíl v korporaci, který se jim nepodařilo zpeněţit.158 Podrobná pravidla upravující komu má poddluţník plnit nejsou zejména pro období před splatností zajištěné pohledávky stanovena nejlépe. Podle odborné literatury jsou v praxi 156
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1103 ISBN 978-80-7400-499-5 157 NĚMEC. R. Zajištění závazků podle nového občanského zákoníku. Právní rádce, 2011, č. 6, s. 18 158 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1084 a násl. ISBN 978-80-7400-499-5, srovnej § 71 odst. 3 a 76 odst. 3 ZOK
79
dokonce zcela nerealizovatelná a strany budou nuceny si danou problematiku ujednat odlišně. Situace po splatnosti je jiţ upravena o něco lépe, avšak úplně bez problémů také není. V odborné literatuře se objevují pochybnosti nad tím, co se myslí „uplatněním“ práva na to, aby po splatnosti zajištěné pohledávky bylo plněno jen zástavnímu věřiteli. Zda takové právo vznikne zástavnímu věřiteli přímo ze zákona, nebo zda musí nastat nějaká právní skutečnost, kterou by bylo právo uplatněno, pokud ano, tak jaká a zda se jedná o jinou právní skutečnost neţ prokázání vzniku zástavního práva zástavním věřitelem dluţníkovi ze zastavené pohledávky. Konečnou odpověď zřejmě přinese aţ soudní praxe. Osobně se však domnívám, ţe předmětné právo bude muset být uplatněno právní skutečností, a to jinou neţ je prokázání vzniku zástavního práva zástavním věřitelem dluţníkovi ze zastavené pohledávky. Další problém spočívá v tom, ţe v případě postoupení zastavené pohledávky, která se ještě nestala splatnou, není výslovně stanoveno, ţe postoupení pohledávky se děje namísto plnění, avšak k jinému závěru není moţno z logiky věci dojít. Hůře řešitelná situace však můţe pro zástavního věřitele nastat tehdy, nebude-li zástavní dluţník spolupracovat. V takové situaci by si své právo zřejmě musel vynutit „pořadem práva“, coţ v případech, kdy zástavní věřitel potřebuje realizovat své zástavní právo, nepřichází v úvahu. Spory mohou vznikat také ohledně hodnoty postoupené pohledávky. Naopak kladně by měla být u pohledávek hodnocena moţnost poskytnout zástavnímu věřiteli jako zástavu pohledávku, ze které je sám zástavní věřitel povinným vůči zástavnímu dluţníku. V praxi taková moţnost můţe být uţitečná zejména pro banky či jiné finanční instituce, a to pro případy, kdy chtějí získat zástavní právo k pohledávkám z účtu jejich dluţníka, který samy vedou (tzv. charge-back).159 Podle § 1377 odst. 2 a 3 OZ jiţ zástavní právo nepůsobí bez výjimky vůči kaţdému pozdějšímu vlastníku zástavy, ale s převedením
zástavy,
coţ
zřejmě
zanikne v určitých případech i v souvislosti zvýší
právní
jistotu
při
nabývání
věcí.
Na druhé straně můţe zástavní věřitel velmi snadno přijít o zajištění. Dalším novým způsobem zániku zástavního práva je vrácení zástavy zástavci nebo zástavnímu dluţníku zakotvené v § 1377 odst. 1 písm. c) OZ. Případy stanovené zvláštními právními předpisy jiţ nejsou výslovně uvedeny jako důvod zániku zástavního práva, tím však není dotčena moţnost zvláštního právního předpisu takový způsob zániku stanovit, jelikoţ zvláštní právní předpis deroguje předpis obecný. Rovněţ není u zániku zástavního práva výslovně uvedena moţnost zástavního věřitele si se zástavcem či zástavním dluţníkem sjednat 159
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1095 a násl. ISBN 978-80-7400-499-5
80
jeho zánik, avšak takováto moţnost zániku zástavního práva by měla přicházet v úvahu i nadále, a to podle obecného pravidla o ujednání zániku závazku zakotveného v § 1981 OZ. Tím, ţe k promlčení zástavního práva podle § 615 odst. 2 OZ nedojde ani tehdy, bude-li mít movitou zástavu u sebe zástavní věřitel, popřípadě třetí osoba zástavu pro něj opatrující, jsou mírně redukovány nevýhody zástavního práva, které vzniká odevzdáním zástavy zástavnímu věřiteli či třetí osobě, avšak nebude-li sjednán zákaz zřídit zástavní právo působící erga omnes, nemůţe takováto výhoda vyváţit nevýhodné postavení zástavního věřitele při výkonu zástavního práva. Dalším novým institutem, který OZ přináší je institut uvolněného zástavního práva, které tím, ţe se nový zástavní věřitel můţe dostat na místo zaniklého zástavního práva, usnadňuje nové úvěrování dluţníka.160 Osobní dluţník tak můţe snadněji předejít riziku nesplnění svého dluhu a pravděpodobnému výkonu zástavního práva tím, ţe předmětný dluh splní pomocí nového úvěru, který bude později splatný. Díky tomu, ţe podle § 1380 OZ nová pohledávka nemůţe být vyšší neţ pohledávka původní a ţe je navíc ustanovením § 1384 OZ umoţněno, aby se zástavní dluţník zavázal vůči zástavnímu věřiteli, ţe se zástavním právem lepšího pořadí nespojí novou
pohledávku,
zástavních
věřitelů
není
tímto
s horším
institutem
pořadím.
ani
nepřiměřeně
Nezajištěným
věřitelům
zhoršeno však
postavení není
takto
výslovně stanovena moţnost obrany proti vyuţití uvolněného zástavního práva, je tak otázkou, jak široce bude soudní praxe přiznávat moţnost závazku zástavního dluţníka zavázat se k nevyuţití uvolněného zástavního práva.161 Pokud by se nezajištění věřitelé nemohli spojení zástavního práva s novou pohledávkou účinně bránit, bylo by tak výrazně zhoršeno jejich postavení. „Přeskočit“ zástavní práva lepšího pořadí nově lze kromě výše uvedeného ujednání o pořadí zástavních práv a uvolněného zástavního práva také podle § 1385 OZ pomocí konverze zástavního práva, avšak i u ní jsou sice dostatečně chránění zástavní věřitelé tím, ţe nově vzniklé zástavní právo nemůţe zajišťovat pohledávku vyšší, neţ byla pohledávka původní a bezpochyby se vůči nim můţe zástavní dluţník podle § 1388 OZ zavázat, ţe
160
BEZOUŠKA, P., ELIÁŠ, K., HAVEL, B., Rekodifikace v ASPI. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. a. s. [cit. 14. 4. 2014] 161 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 21 ISBN 978-80-7400-499-5
81
moţnosti konverze zástavního práva nevyuţije. Postavení nezajištěných věřitelů však je méně jisté. Za významné dále povaţuji uvést, ţe zajišťovací práva vzniklá přede dnem nabytí účinnosti OZ se dle § 3073 OZ posuzují primárně podle předchozí právní úpravy s tím, ţe strany mají moţnost si ujednat posuzování těchto práv od nabytí účinnosti OZ podle něj. Výjimkou jsou instituty uvolněného zástavního práva a konverze zástavního práva, které OZ v § 3068 umoţňuje pouţít i u zástavních práv vzniklých přede dnem jeho účinnosti, podmínkou pouţití je však souhlas zástavních věřitelů se zástavními právy zapsanými v době účinnosti předchozí právní úpravy, která mají horší pořadí, neţ je ono zástavní právo, vzhledem ke kterému má být institut uvolněného zástavního práva či konverze zástavního práva vyuţit. Zástavní právo vzniklé díky záměně zástavního práva se jiţ bude řídit právní úpravou podle OZ, zato zástavní právo vzniklé pouţitím institutu uvolněného a
není
zástavního zcela
jasné,
práva zda
se
bude
pouţití
nadále
právní
řídit úpravy
předchozí podle
právní
OZ
bude
úpravou vůbec
moţno ujednat.162 Co se týče spojení stavby s pozemkem, nespojí se ty stavby a pozemky, na kterých vázne zástavní právo, které zajišťuje různé pohledávky, pokud by však zástavní právo vázlo jen na pozemku nebo jen na stavbě, mělo by dojít ke spojení stavby s pozemkem, přičemţ by na tuto situaci bylo aplikovatelné ustanovení OZ týkající se spojení zástav163, s čímţ jsou však spojeny obtíţe praktické vyuţitelnosti moţnosti ujednání, ţe zástavní právo vzniklé podle předchozí právní úpravy se bude řídit právní úpravou podle OZ, jelikoţ zástavní věřitel by se v případě spojení stavby s pozemkem mohl uspokojit pouze do výše hodnoty zástavy v den spojení stavby s pozemkem.164 Předkládaná diplomová práce se zpracovávanou problematikou zabývá v rozličných právních liniích, včetně historického exkurzu do vývoje institutu zástavního práva. Je však nutno podotknout, ţe z důvodu obsáhlosti tématu je stále ponechán prostor k hlubšímu zkoumání zajišťovacího institutu zástavního práva, a to jak v rovině teoreticko-právní, tak v rovině praktické.
162
SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1246 – 1247 ISBN 978-80-7400-499-5 163 Tamtéţ, s. 1238 164 MYŠÁKOVÁ, P., PAVLŮ, R. Propadná zástava v NOZ. Rekodifikace a praxe, 2013, č. 4, s. 6
82
Seznam použitých pramenů a literatury Monografie 1. DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J., ZUKLÍKOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část. 1. vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2013, 432 s. ISBN 978-80-7478-325-8. 2. DRÁPAL, L., BUREŠ, J., a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1600 s. ISBN 978-80-7400-107-9. 3. ELIÁŠ, K., a kol. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2013, 316 s. ISBN 978-807478-013-4. 4. ELIÁŠ, K., a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012, 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. 5. ELIÁŠ, K., a kol. Občanský zákoník: velký akademický komentář: úplný text zákona s komentářem, judikaturou a literaturou podle stavu k 1. 4. 2008. 1. vydání. Praha: Linde, 2008, 2 sv. ISBN 978-80-7201-687-71-2. 6. FIALA, J. Občanské právo hmotné: [právní stav k 1.1.2002]. 3. opr. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 433 s. ISBN 80-210-2793-2. 7. FIALA, J. KINDL, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. I. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR. a. s., 2009, 866 s. ISBN 978-80-7357-395-9. 8. HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 308 s. ISBN 97880-7380-377-3. 9. KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M., Římské právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995, 386 s. ISBN 80-7179-031-1 10. KNAPP, V., LUBY, Š. a kol. Československé občanské právo. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Orbis, 1974, 587 s. 11. NOVOTNÝ, P. a kol. Nový občanský zákoník. Vlastnická a věcná práva. 1. Vydání. Praha: Grada, 2014, s. 129 ISBN 978-80-247-5166-5 12. PELECH, J. Zástavní právo. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 192 s. ISBN 978-80-7380-466-4. 13. ROUČEK, F., SEDLÁČEK, J. a kol. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
83
Díl druhý, (§§285 až 530). Reprint původního vydání. Olomouc: CODEX Bohemia, s. r. o., 1998, 970 s. ISBN 80-85963-60-4. 14. ROZEHNAL, A. Úvěry zajištěné zástavním právem. 1. vydání. Praha: Nakladatelství G plus G, 1997, 123 s. ISBN 80-86103-04-8. 15. SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1260 s. ISBN 978-80-7400-499-5. 16. ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, 1736 s. ISBN 978-80-7478-370-8 17. ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, 1236 s. ISBN 978-80-7400004-1. 18. VESELÝ, J., RAKOVSKÝ, A., MIKŠOVSKÝ, P., ŠIMKOVÁ, R. Zákon o veřejných dražbách. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, 776 s. ISBN 80-7179-3485. 19. VYMAZAL, L. Zástavní právo (§ 152 – 172 občanského zákoníku) – podrobný komentář k jednotlivým ustanovením včetně vybrané judikatury. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2012, 270 s. ISBN 978-80-7201-894-9 Právní předpisy 1. Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách, ve znění účinném k 31. 12. 2013. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 4. 2014]. 2. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 31. 12. 2013. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 4. 2014]. 3. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném k 30. 4. 2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 4. 2014]. 4. Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném k 30. 4. 2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 4. 2014]. 5. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 30. 4. 2014 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 4. 2014]. 6. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném k 30. 4. 2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 4. 2014]. 84
7. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném k 31. 12. 2013. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 26. 4. 2014]. 8. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném k 30. 4. 2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 4. 2014]. 9. Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění účinném k 31. 12. 2013. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 4. 2014]. 10. Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném k 30. 4. 2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 4. 2014]. 11. Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění účinném k 30. 4. 2014 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 4. 2014]. 12. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném k 31. 12. 2013. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 4. 2014]. 13. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném k 30. 4. 2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 4. 2014]. 14. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném k 31. 12. 2013. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 4. 2014]. 15. Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném k 31. 12. 2013. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 4. 2014]. Soudní rozhodnutí 1. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/06. Ústavní soud[online]. Ústavní soud, © 2007 Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=54930&pos=1&cnt=2&typ=result 2. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 957/2001. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2002 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/F92854552127ECFDC 1257A4E0065AA73?openDocument&Highlight=0 3. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 296/2003. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2003 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/9925D7292A318DC1C 1257A4E00655483?openDocument&Highlight=0 85
4. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 8 Tdo 1078/2004 Sb. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2004 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/68D80B6EE46916D5C 1257A4E00670E16?openDocument&Highlight=0 5. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2004 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/BA926D55C56C88D5 C1257A4E0064DBAD?openDocument&Highlight=0 6. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11. 2005, sp. zn 29 Odo 1014/2003. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2005 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/8EA467EB83BF1D72 C1257A4E00650033?openDocument&Highlight=0 7. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2006, sp.zn. 28 Cdo 311/2006. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2006 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/BB8035BC1FFA1578 C1257A4E0067B7DE?openDocument&Highlight=0 8. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 728/2003. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2006 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/B0411D5CD78F0BC8 C1257A4E00695C56?openDocument&Highlight=0 9. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 33 Odo 188/2005. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2006 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/FC1D94A0BFB59490 C1257A4E006909DA?openDocument&Highlight=0 10. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2037/2006. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2007 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/C0E97105003C245AC 1257A4E006A8B7E?openDocument&Highlight=0 11. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 661/2006. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2008 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/16E4AFDC967EE04B C1257A4E0068BF35?openDocument&Highlight=0 12. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 29 Odo 423/2006. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2008 Dostupné z: 86
http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/3E9A381222AF0B9CC 1257A4E0065B385?openDocument&Highlight=0 13. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2105/2007. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/ED4FC586E4A728DA C1257A4E0068B968?openDocument&Highlight=0 14. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 33 Odo 38/2006. Nejvyšší
soud [online]. Nejvyšší soud, © 2008 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/E8668F565144C8C4C 1257A4E0065C286?openDocument&Highlight=0 15. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5061/2008. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/E4E017CB51F8E4D7C 1257A4E00657746?openDocument&Highlight=0 16. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2185/2009. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/ABB7018D1972A628 C1257A4E006547DB?openDocument&Highlight=0 Odborné články 1. ELIÁŠ, K. Problematická ustanovení nového občanského zákoníku. Bulletin advokacie, 2013, č. 11. 2. FIALA, J. Zánik zástavního práva jako důsledek zániku obligačního dluţníka. Právní rozhledy, 2003, č. 6. 3. JEDLIČKA, M. Právní úprava zástavního práva dle nového občanského zákoníku. Právní fórum, 2012, č. 8. 4. MYŠÁKOVÁ, P., PAVLŮ, R. Propadná zástava v NOZ. Rekodifikace a praxe, 2013, č. 4. 5. NĚMEC. R. Zajištění závazků podle nového občanského zákoníku. Právní rádce, 2011, č. 6. 6. PIECHOWICZOVÁ, L. Propadná zástava dle nového občanského zákoníku. Právní fórum, 2012, č. 8. 7. RICHTER, T. Zástavní právo k podniku z pohledu teorie a praxe dluhového financování – 1. část. Právní rozhledy, 2004, č. 3. 87
8. TINTĚRA, T. Otázky nad promlčením zástavního práva. Právní fórum, 2012, č. 8. Elektronické prameny 1. BARTŮŇKOVÁ, E. Změny v úpravě zástavního práva dle nového občanského zákoníku. epravo.cz. [online]. Publikováno 22. 7. 2013. [cit. 22. 4. 2014]. ISSN: 1213189X. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zmeny-v-uprave-zastavnihoprava-dle-noveho-obcanskeho-zakoniku-91939.html 2. BEZOUŠKA, P., ELIÁŠ, K., P., HAVEL, B., Rekodifikace v ASPI. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. a. s. [cit. 14. 4. 2014] 3. Novinky v zástavním a zadrţovacím právu. Zástavní právo. Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR © 2013-2014 [cit. 14. 3. 2014]. Dostupné z:http://obcanskyzakonik.justice.cz/vecna-prava/konkretni-zmeny/novinky-vzastavnim-a-zadrzovacim-pravu/ 4. RICHTER, T. Zajištění dluhů podle nového občanského zákoníku – základní otázky a obecná úprava. ipravnik.cz [online]. C. H. BECK © 2013. Publikováno 3. 12. 2013. [cit. 24. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/art_8708/zajistenidluhu-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku-zakladni-otazky-a-obecna-uprava.aspx#33 5. SAMKOVÁ, D., Vývoj insolvencí v ČR v roce 2013 [online]. IDG Czech Republic, a. s. © 2013. Publikováno 6. 1. 2014. [cit. 25. 4. 2014]. Dostupné z: http://cfoworld.cz/financni-sluzby/vyvoj-insolvenci-v-cr-v-roce-2013-2803
88
Seznam zkratek ABGB
Císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský rakouský
EŘ
Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění účinném k 31. 12. 2013.
OBCHZ
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném k 31. 12. 2013.
OZ
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 30. 4. 2014.
SOZ
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 31. 12. 2013. VD Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách, ve znění účinném k 31. 12. 2013.
ZOK
Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném k 30. 4. 2014.
89
90
91
