Záskok. Tom Stoppard. Bouřlivá plavba. Podle Hry na zámku Ference Molnára

Záskok

Tom Stoppard Bouřlivá plavba Podle Hry na zámku Ference Molnára

Překlad: Šimon Dominik, 2012

Osoby

Turai Gal dramatici a spolupracovníci, středního věku Adam mladý skladatel, 25 let Nataša herečka, 35 – 40 let René herec, 45 – 50 let Dvorníček stevard

a dámy ze sboru

Děj se odehrává na palubě parníku Italský zámek, jenž pluje ze Southamptonu do New Yorku přes Cherbourg.

Poznámka k přízvukům

Nic nebo jen velmi málo upozorňuje na národnost postav. Při prvním uvedení hry hovořili Turai a Gal, jimž zůstala jména z maďarské předlohy, prakticky bez přízvuku. Nataša mluvila s maďarským přízvukem, který upomínal na tradici anglicky mluvících kontinentálních hvězd, avšak není to nezbytně nutné. Větší důraz je v textu kladen na Adamův francouzský původ, a tak hovořil s příslušným akcentem. René je Angličan. V Dvorníčkově případě se domnívám, že ať už je jakékoliv národnosti, jeho angličtina je jakýmsi záhadným způsobem dokonalá.

1

První dějství

Soukromé balkóny dvou nejdražších apartmánů na parníku Italský zámek. Turaiův balkón je zapotřebí víc než Natašin, lze na něj vstoupit zezadu jeviště přes Turaiovu kajutu, do níž je částečně vidět. Je pozdě večer, scénu však dostatečně ozařuje svit měsíce i elektrických lamp, abychom nemžourali do šera. Turai stojí u zábradlí. Dvorníček vejde z kajuty, v jedné ruce balancuje stříbrný tác a zároveň se sám pokouší nalézt rovnováhu, jako by loď proplouvala bouří. (Později, když se loď skutečně ocitne v bouři a všichni ostatní vrávorají, se zdá, že lodní pohyby vyrovnávají ty Dvorníčkovy, a on jediný se pohybuje normálně.)

Dvorníček (vejde) Prosím, pane! Váš koňak! Turai Děkuji. Dvorníček Když nasazujete život na moři, nic nepomáhá udržovat rovnováhu tolik jako velký koňak. Turai Vám by se taková pomoc rozhodně hodila. Šoupněte to tam. (pokyne Dvorníčkovi, aby tác odložil) Dvorníček Děkuji, pane. Na zdraví. (vypije koňak) A když dovolíte, je mi ctí obsluhovat vás, pane! (kymácí se) Jsem z toho celý rozechvělý! Aby to se mnou neseklo. Turai (skromně) Děkuji. Dvorníček Ještě nějaké přání, pane? Turai Možná koňak. Dvorníček Velice doporučuji, pane. Zejména když se vám houpá žaludek. Turai Děkuji… ehm… Dvorníček Dvorníček jméno mé. Turai Dvorníčku. Ale zatím jsme stále ještě v přístavu.

2

Dvorníček (překvapen) Skutečně, pane? Nikde ho nevidím. Turai Je na druhé straně (lodi) 1. Dvorníček Proboha, máte pravdu. Myslel jsem, že támhle je předek, ale je to zadek, viďte? A vy tedy máte pokoj vpravo. Turai Kajutu. Dvorníček Prosím? Turai Ehm… Dvorníček Dvorníček. Turai Tohle je vaše první plavba, Dvorníčku? Dvorníček (ohromeně) Já smekám! Ve vaší branži zřejmě umíte člověka odhadnout jedním pohledem. Turai Je to dar. Nemám na něm žádnou zásluhu. Kde jste naposledy pracoval? Dvorníček V Paříži, pane. U Admirála. Turai To je botel? Dvorníček Bordel. Byl bych vám vděčný, kdybyste si to nechal pro sebe. Tvrdil jsem, že jsem sloužil na Mauretánii. V přízemí nic netuší. Turai Být vámi, naučím se pár námořnických výrazů. Dvorníček To je vynikající nápad, pane. Hned začnu. Turai A sežeňte mi pana Gala. Dvorníček Není problém. Šel k telegrafu. Turai To je kde? Dvorníček Jen pár… kajut od nás, pane. V podkroví. Pití hned přinesu. Turai Vezměte něco i pro pana Adama, bydlí naproti. Dvorníček Ano, pane. Turai A hlavně, prosím, de-ko-rum! Dvorníček Jistě, pane, rum. A koňak. Turai Ehm… Dvorníček Dvorníček. 1

Poznámka překladatele: Kulaté závorky označují text, který je případně možné vypustit..

3

Turai Tak ještě jednou: nezapomeňte na vychování, Dvorníčku, a obrňte se trpělivostí, až se ho budete ptát, co chce pít. Trpí jistou nervovou poruchou, nebo spíš vadou řeči, která se projevuje dost neobvyklým Všimne si, že Adam vstoupil do kajuty a blíží se k nim. Když Adam vystoupí na balkón: Konečně! Pojď dál, chlapče. Dvorníček Dobrý večer, pane. Všechno

ustrne.

Adamův

handicap

se

projevuje

několikasekundovou pauzou, která předchází začátku každé věty. Nicméně jak jednou začne, mluví zcela normálně a nezadrhává. V některých situacích to vede k tomu, že Adam odpovídá vždy na předposlední položenou otázku. Pokud není uvedeno jinak, Adam v průběhu hry otálí vždy, než začne větu, ale toto váhání je většinou pomyslné. Adam (konečně) Dobrý večer. Dvorníček Vítejte na palubě, pane. Pokud budete cokoliv potřebovat, jsem vám k službám. Pauza Adam Děkuji. Turai Máš tam dost místa? Vybalil sis? Dvorníček Dáte si něco k pití, že? Adam Ano, ale moc toho s sebou nemám. Dvorníček Není problém, jsme plně zásobeni, žízní trpět nebudete. Adam Spíš asi ne. Dvorníček Určitě ano. Kajuta vám, doufám, vyhovuje. Turai Co tvoje drahá? Adam Velice pohodlná, děkuji. Turai Už jsi s ní mluvil?

4

Dvorníček Vážně ho tam nešoupnete? Adam Zatím ne, ještě je na večeři. Dvorníček Myslím panáčka. Rum, jestli se nepletu. Turai Nepočkáme na ni spolu? Adam Skutečně ne, díky. Dvorníček Máme kubánský i jamajský. Adam Díky, to je dobrý nápad. Dvorníček Takže který? Turai (dopáleně) Chcete něco? Dvorníček Á, děkuji, já si dám koňak. Adam Já rum nepiju. Turai Mohli bychom jí vzkázat, že jsme se nalodili. Dvorníček Nechte rum plavat, máme úplně všechno. Stačí říct. Adam Ne, má to být překvapení. Dvorníček Překvapení. Jistě. Turai Ehm… Dvorníček Dvorníček. Turai Dvorníčku – zmizte. Dvorníček Zmizet… jistě. Není problém. Odejde. Pokud jsou na scéně židle, Turai a Adam se v nich uvelebí. Nastane poměrně dlouhá pauza, zatímco se Adam snaží promluvit. Adam Raději nemluvme, jestli dovolíš, dneska se rozjíždím hůř než obvykle, nepochybně proto, že jsem nervózní ze setkání s Natašou, a připadám si příšerně hloupě, když mám na výběr buď znovu a znovu lopotně navazovat přetrženou nit hovoru, nebo neustále žvanit ve snaze vyvolat dojem nenucené konverzace, na níž ovšem nenuceného není vůbec nic, neboť jsi lapen jako lasička ve

5

splašeném vlaku čím dál složitějších vět, které kličkují před blížící se tečkou jako – jako – krucinál! Turai (galantně mu pokyne, aby přestal) Jako můra kličkující před plamenem. Moc obyčejné. Před entomologem. Banální. Jako dívka kličkující před prvním komplimentem. To se mi líbí. Jako chlapec kličkující před kokosem, to ne, to jsem zase přehnal. Jaká ironie! To mně by se měl jazyk plést a tobě by měl slova splétat. Hodil by se mi první milovník a ty jsi na něj jako ulitý, jenže, jen mezi námi, jsme bohužel odkázáni na tupce jako je René Sleď, když chceme lidstvo seznámit s naším géniem. S tvým géniem pochopitelně také, Gale, buď zdráv. Dodá, protože Gal se právě vynoří z kajuty. Na oblečení zřejmě nedbá tolik jako Turai, ale vyzařuje z něj minimálně stejný stupeň důstojnosti, což nijak neoslabuje ani fakt, že chroupe kus celeru. Gal

Nazdar, Turaii. Dobrý večer, Adame. Nataša už je tu taky? Nic neříkej. A neposlouchej Turaie. On žádný talent nemá. Umí trochu psát, ale bohužel píše moc. Ani já žádný nemám. Umím jen šetřit se slovy. Poslal jsem telegram do New Yorku.

Turai Jak jinak. Adam Ne, ještě večeří. Gal

Objednal jsem si koňak.

Turai Cos řekl? Gal

„Přineste mi koňak.“

Turai To jsi telegrafoval do New Yorku? Gal

Jsi nějak zmatený. Máme skvělého stevarda. Jméno jsem zapomněl. Požádal jsem ho, aby mi přinesl koňak. Telegram do New Yorku byla úplně jiná záležitost: „Naloděni na parník Italský zámek,

6

příjezd v neděli i s novým koncem, nemějte obavy.“ O novém začátku jsem pro jistotu pomlčel. Turai Co je špatného na začátku? Gal

Nebude fungovat. Opony nahoru. Chlápci žvaní. Co jsou zač? Nevíme. Mluví o něčem, o čem evidentně vědí všechno, ale my ani ň. Pak další chlápek. Kdo to je? Oni to vědí, tak nám nic neřeknou. Pět minut v tahu. Všechno do sebe musí zapadnout, jinak ztratíme zájem. Zmiňují se o ženě. O jaké ženě? Nevíme. Oni ano, tak nám to neřeknou. A tak to pokračuje.

Turai Takhle začíná Kupec benátský. Gal

Tak vidíš. Nebude to fungovat.

Turai Co navrhuješ? Gal

Připsat postavu. Bude na palubě, ale mimo hlavní příběh; přijde na začátku a všechny figury zná, ví přesně, o co jim jde, a doplní celou mozaiku jedním monologem. Mohl by to být irský policista jménem Murphy.

Turai Ano… Ale stejně nevím… Irský policista jménem Murphy na začátku Kupce benátského? Gal

Nemluvím o Kupci benátském.

Turai Aha. Ale proč by ten policista něco takového dělal? Gal

Proč ne?

Turai A proč je z Irska? Gal

To jsem věděl, ale už jsem to zapomněl.

Turai A co vůbec dělá irský policista na lodi? Gal

Chce emigrovat.

Turai Je to okružní plavba kolem světa. Gal

Už ne.

Turai Ne, ne, ne. Zklamals mě, Gale. Tohle tedy skutečně doplňuje mozaiku! Od teď už jenom posíláš telegramy.

7

Vejde Dvorníček s tácem, na němž jsou koňak a koktejl odporného vzezření. Dvorníček Prosím, pánové! Jeden koňak a jeden Vzteklej vořech. Turai Konečně. Gal si vezme koňak, Turai dorazí k podnosu příliš pozdě. Co je to za dryák? Dvorníček Překvapení. Turai Nemám rád překvapení, zvlášť když očekávám koňak. Jak by se to líbilo vám? Schválně si to zkuste. Dvorníček Děkuji, pane, jste velmi pozorný. Na vaše zdraví. Ale nejdřív – jestli laskavě dovolíte – přípitek! Přípitek třem pasažérům, kteří prokázali velikou čest parníku Italský zámek, mířícímu do New Yorku, když se na něj dnes (večer) v Cherbourgu nalodili. Na Sandora Turaie a Alexe Gala, světoznámé dramatiky a divadelníky, muže, kteří jsou přáteli a spolupracovníky už více než dvacet let a na svém kontě mají bezpočet komedií, dramat, operetek, revuí, skečů, písní a libret na pěti světadílech a v mnoha jazycích, a také spoluautory, jak jinak, nové operety Plavba na parníku Dodo! A také na jejich objev, přítele a chráněnce, mladého maestra, vytaženého doslova z ničeho na pokraj slávy, nového skladatele Adama Adama! – Jenž je partnerem půvabné hlavní hvězdy z kajuty nad námi (nebo „z vedlejší kajuty“, záleží na scénografii) – miláčka bohů, Nataši Navrátilové, mezi čtenáři společenské rubriky známé též jako… Nataša Navrátilová! – A samozřejmě také na prvního milovníka z kajuty D4, idola odpoledních představení, Reného Sledě! Ti dva teď večeří, neboť se nalodili již odpoledne v Southamptonu. Připíjím na váš úspěch v New Yorku a je mi jen velice líto, že jako milovník nevystoupíte vy sám, pane Adame; viděl jsem vás loni v Chapeau Rouge v Deseti malých koloušcích a

8

rozhodně byste byl lepší než René Sleď, a to za všech okolností /třeba i ve tři ráno/2, ale nechme to plavat, jménem vedení podniku vás vítám zde mezi čtyřmi zdmi parníku Italský zámek, a když dovolíte, jsem uchvácen, že jste si na zkoušky zamluvili náš lodní klavír! (Vypije sklenici do dna.) Turai To je skandál. Gal

Děkujeme… ehm…

Dvorníček Dvorníček. Gal

Můžu vám říkat Murphy?

Dvorníček Jak si přejete, pane. Adam:

Nataša Navrátilová!

Dvorníček: Ještě něco, pane? Gal

No, trošku nám dělá starosti konec.

Dvorníček To chápu. Gal

Skutečně?

Dvorníček Slečna Navrátilová mi laskavě dala vaši hru přečíst. Turai Poslechněte, co tady člověk musí udělat, aby dostal pití? Gal

Ještě jeden koňak, Murphy.

Dvorníček Jistě, pane. Gal

A něco malého k zakousnutí. Adam se pokouší promluvit k Dvorníčkovi.

Dvorníček Není problém… (Adamovi) Dvorníček. Gal

(Turaiovi) Ten člověk by mohl Kupci benátskému hodně pomoct. Kromě toho, proč nás Nataša čeká až ráno, řekl úplně všechno. Dvorníček zatím nechápe, proč má Adam potíže jej oslovit.

Dvorníček Dvorníček… Adam to zkouší znovu. Murphy. 2

Poznámka překladatele: Hranaté závorky označují možné variantní řešení.

9

Adam (nakonec se mu podaří promluvit) Já vím, že bych byl (lepší), ale bohužel krátce poté, co jsem vystupoval v Chapeau Rouge, mě postihla tahle prapodivná vada, která mi zabránila v další kariéře Dvorníček (účastně) A proč? V čem je problém? Turai (Dvorníčkovi) Vy jste tu ještě?! Dvorníček (odvrátí se od Adama) Ano, pane Adam (pozdě) V načasování. Dvorníček (pokračuje) Právě odcházím, promiňte – zaskočili jste mě, pánové, uprostřed večeře, když jste přijeli soukromým člunem. Slečna Navrátilová mi říkala, že pracujete v Deauville na novém konci a nalodíte se až po snídani s (ostatními) pasažéry z Cherbourgu. Gal

To ano, ale -

Dvorníček Nic mi neříkejte – už jste měli po krk práce i Deauville a pan Adam už nevydržel další noc bez své lásky. Gal

(vděčně) Murphy – dejte si koňak.

Dvorníček Děkuji, pane! Hned jsem zpátky. (odejde) Turai (rozzlobeně) Ty si toho chlapa platíš? Gal

(Adamovi) Murphy má naprostou pravdu. Věčná škoda, že nemůžeš hrát roli Justina Deverella. Zvlášť, když na ni máme Reného Sledě. René je nepochybně velice populární, ovšem pár hodin v jeho přítomnosti jednou za rok a půl je tak akorát, na loď s ním nikdo z diváků úmyslně nevleze. Adam se chystá promluvit.

Adam (konečně) Klidně bych to mohl hrát, jen kdyby to absurdní váhání bylo pokaždé stejné. Turai Jak to myslíš? Adam Stačilo by, kdybych své repliky dokázal předvídat. Gal

Rozumím. To nezní špatně.

Adam Potom bych začal přesně v okamžiku, kdy bych přišel na řadu.

10

Gal

No samozřejmě! Rozumíš, Turai?

Adam Bohužel to nedokážu načasovat. Gal

Teď to časuješ dokonale.

Adam Záleží na štěstí, jestli vystihnu správný okamžik. Gal

Na jakém štěstí? Vždyť jsi to vyřešil.

Adam Kdykoliv se to může zvrtnout, protože někdy promluvím po pár vteřinách a jindy nepřetržitě váhám celé minuty – a nikdy nevím, co z toho přijde. Gal

(ignoruje ho) Pošlu telegram do New Yorku. „Sleď přes palubu, zrodila se hvězda.“

Turai Která z těch možností je častější? Gal

Musíme ti připravit kostým. Jak máš velkou hlavu?

Adam Záleží na tom, jak se cítím. Gal

To je zajímavé. A jaká je teď?

Turai (Galovi) Zmlkni. (Adamovi) Ostatní herci by mohli pauzu nějak vyplnit, ale kdybys váhal moc dlouho, způsobilo by to obrovské potíže. Gal

A nohy máš velké jak?

Adam Obrovské. Gal

Nohy obrovské.

Turai S tebou nikdo nemluví! (Adamovi) Jak nejdéle to trvalo? Adam Dva dny, ten večer v Chapeau Rouge, kdy to začalo. Turai Dva dny? To by diváci dávno odešli. Adam (pauza) Tamti odešli. (pauza) Uprostřed první písničky jsem se rozhlédl a u stolku hned vepředu seděla moje matka. Turai A ty jsi na dva dny oněměl? Adam Nevěděl jsem, že ji pustili z vězení. Zatkli ji před Monou Lisou, kde od té doby, co nabyla dojmu, že je reinkarnací té dámy, strávila pozoruhodně dlouhou část života, a z tajemného úsměvu, který mi

11

věnovala, jsem pochopil, že se ani kapku nezměnila. Zjistil jsem, že nemůžu mluvit. Gal

Už se ti to někdy stalo?

Adam Stávalo se mi to od dětství vždycky, když ji pustili. Gal

Ale proč ji pořád zavírali?

Adam Napadení, ublížení na těle, pokus o incestní znásilnění nezletilého, nepřístojné chování na veřejném místě, konkrétně před Monou Lisou. Gal

Úžasná žena.

Adam Úděsná. Turai Tak teď jsi jí pláchnul. Adam Snad. Ještě že máme Reného Sledě, a mně je úplně jedno, kdo hraje Natašina milence, dokud jsem jejím milencem já, protože ona je má múza a bez ní bych oněměl doopravdy a navždy. Gal

Noviny by slintaly blahem. Adam Adam a Nataša Navrátilová, dvě hrdličky večer co večer na jednom jevišti. A dodalo by to grády konci, kdybychom tedy nějaký měli.

Turai Zbývají nám ještě čtyři a půl dne. Za čtyři a půl dne jsme napsali Lottie z Brestu Litevského. Gal

Taky běžela jen čtyři a půl dne. Byla to první hra v dějinách, co skončila po odpoledním představení.

Turai Protože jsme v ní neměli Adamovu hudbu. Gal

To je fakt. Adam se pokouší promluvit. Nic neříkej, pokud nemáš v hlavě konec.

Adam Nebo aspoň Natašu. Turai Cože? Adam (pauza) Neměli jste ani mou hudbu, ani Natašu. Gal

Taky pravda.

12

Turai A nezapomeň, i když nás Deauville nechalo ve štychu co se týče konce, přivezli jsme Nataše novou písničku do druhého dějství. Gal

Svatá pravda. S Adamovou hudbou a Natašou a novou písničkou a novým koncem a irským policistou budeme mít v New Yorku sukces i v případě, že René Sleď nám zůstane na krku, pokud tedy trošku zapracujeme na prostředku.

Turai (s nadějí) Renému s Natašou to spolu přece ladilo, třeba v té hře, jak jezdil na motorce… Gal

Ano, strávili spolu báječných osmnáct měsíců v psychodramatu Pavlínka to má ráda na tandemu a ne už tak báječné tři týdny v Romeovi a Julii. Bože, to byl průšvih, lidi dělají ty nejnesmyslnější věci, když jsou do sebe...

Turai (kvapně) Mám skvělý nápad! Co ji přivítat tou novou písničkou, až se vrátí z večeře! Adame, skoč pro noty, a (taky) klavír nebo něco takového Gal

Ano, ano, a kdyby přišla, než se vrátíš, budeme jako myšky, a pak ji společně zahrajeme serenádu. Co říkáš? Adam se pokouší promluvit. Stačí kývnout. Adam přikývne a odejde. Promiň. Uklouzlo mi to.

Turai Víš co… měli jsme jí poslat telegram: „Přijedeme večer.“ Gal

Adam ji chtěl překvapit.

Turai To se mu možná podaří. Gal

Ale no tak, to už je dávno. Byla strašně mladá a lichotila jí pozornost staršího muže. René byl tehdy slavnější a jak to tak chodí, najednou byla ruka v rukávě, jenže teď je všechno jinak – on stárnoucí blb se ženou a čtyřmi dětmi a ona je hvězda. A Nataša stejně miluje

13

Adama – ne, to je absolutně vyloučeno. (Zamyslí se.) Měli jsme jí poslat telegram. Turai (těžce pokývá hlavou) Nikdy se nesnaž ženu překvapit. Ženy milují překvapení, ale jen když je předem upozorníš. Gal

Tak dobře. Určitě to není nutné, ale co kdybych tedy zabavil Adama do doby, než se Nataša v pořádku vrátí do kajuty? Pak nám dáš vědět a překvapíme ji všichni. Potřebujeme šťastného skladatele, aby skládal, a šťastnou herečku, aby zpívala, a pak se taky můžeme dočkat šťastného konce, až ten konec budeme mít. Vejde Dvorníček s tácem, na němž je koňak a vařená brambora.

Dvorníček Prosím, pane, jeden koňak a něco malého k zakousnutí. Gal

Co to je?

Dvorníček Vařený brambor, pane. Gal

(bere si ji a odchází) Díky, Murphy.

Turai Kde jste byl tak dlouho? Dvorníček To byste nevěřil. Vzal jsem to po špatném schodišti a skončil na střeše. Turai (popuzeně) Na horní palubě. Dvorníček A pak jsem málem přepadl přes zábradlí, vzal to šipkou mezi chobotnice a zavrtal se do země. Turai (rozzlobeně) Do dna, Murphy! Dvorníček Do dna, pane! (vypije koňak na ex) – A u záchranné lodi jsem zakopl o lano od velryby. Turai Mohl byste se, prosím, naučit nazývat věci pravými jmény Dvorníček Jistě, pane. Budete si přát ještě něco, pane? Turai (chabě) Snad koňak. Dvorníček Není problém, pane. (starostlivě a nevinně) Je všechno v pořádku, pane?

14

Turai Ne. Všechno je – V tu chvíli slyší zevnitř Natašiny kajuty její hlas. Ano! Ano, všechno je skvělé, Murphy. Skočte pro – ne, dojdu pro ně sám. Přineste šampaňské. Perrier Jouet, ročník 21. Dvorníček Ano, pane. Turai A čtyři skleničky. Dvorníček Není problém. Turai spěchá za Dvorníčkem ven přes kajutu. Nataša pokračuje ve zpěvu a vzápětí se objeví na svém balkóně. Zpívá si pro sebe. Nataša

(zpívá) Anděli, anděli, Natašce, Natašce, já zpívám anděli Natašce, Natašce...

(This could be the time. Never been so fancy free Till I kissed you And you kissed me. Isn‘t it sublime? This could be the time. When I saw you My knees went weak My throat went dry. I could hardly speak.) Ve dveřích se objeví René Sleď ve večerním úboru, v ruce láhev šampaňského a dvě skleničky. Jde k ní na balkón. René

Musíš zpívat... zrovna tohle?

Nataša

Jo. Mám tuhle písničku ráda a napsal ji pro mě on…

(zpívá) Múzo, múzo! (Turtle doves sang two for tea Yes, it’s true, when I kissed you Wedding bells rang tea for two)

15

… a jestli ti to vadí, máš svou vlastní kajutu. Anděli, anděli, Natašce, NaVlastně nevím, proč tam nejsi. Nikdo tě nezval. René Natašo, Natašo, jak můžeš mít tak krátkou paměť? Nataša

Nic krátkého nemám. Vrazil jsi ke mně a začal otevírat mé šampaňské.

René To já ti ho poslal. Nataša

A proto je moje.

René Proč jsi na mě tak zlá? Byl jsem tvou životní láskou. Nataša

V minulém životě. Jdi si lehnout, René. Je od tebe velmi nezodpovědné takhle riskovat, že mě zkompromituješ.

René Já? Tebe? Já, který jsem tě objevil? To mám za všechno? Já, který si tě posadil na tandem? Nataša

(rezervovaně) Za to jsem ti už poděkovala.

René Já, který ti šplhal na balkón! Nataša

(chladně) Sotva tři týdny.

René A co dnešní odpoledne ve tvé kajutě? Nataša

To není slušné, takhle se hrabat v minulosti.

René Natašo! Nataša

Na okamžik jsem zakolísala, když jsi řekl, že se zabiješ.

René Kolísala jsi pětadvacet minut. Nataša

Říkal jsi, že vyhladíš celou svou rodinu. Kdybys měl aspoň kouska citu v těle, tak bys pochopil, že (dnes) odpoledne jsem se s onou částí svého života loučila. Ráno přijede Adam. Říká mi madono. Takže nic z tamtoho už nebude.

René Ty mě nemiluješ? Nataša

Ne.

René Zabiju se. Nataša

Nepovídej.

16

René Nejdřív zabiju ženu, pak děti a nakonec sebe. Nataša

Neunavuj

se,

nemám

náladu.

Krom

toho

je

mnohem

pravděpodobnější, že tvá žena bude chtít zabít tebe, až zjistí, o co se snažíš. Vzpomínáš si, že máš ženu? Piraňu? René Palomu. Stejně by mě zabila. (hrdinsky) Jsem ochoten to risknout – chceš muže, nebo hošíka? Nataša

Hošíka.

René Zabiju ho! Nataša

To bych nedělala. Jak znám Gala a Turaie, ti tři se ráno objeví maximálně s půlkou druhého dějství.

René (slabošsky) Já tě tak strašně miluju a ty mě tak strašně mučíš. Nataša

Nebuď jak malej. Nesnáším, když fňukáš. Běž si lehnout!

René Dobře. Půjdu. Jen mi dovol počkat, než si lehneš, a dát ti polibek na dobrou noc, a pak odejdu, přísahám. Nataša

Dobře. Ale než se převleču, zůstaneš tady. A ne abys šmíroval.

René Děkuju, děkuju, každý okamžik má pro mě cenu zlata. Nataša

Hned jsem zpátky.

Nataša odchází a zpívá si pro sebe. René se hloubavě dívá do moře. Dole se na scénu – na svůj balkón – přikradou Turai, Gal a Adam. Gal nese noty a přikusuje kuřecí stehno. Adam má v ruce banjo. Turai jim mimicky zavelí a seřadí je do postavení na serenádu. Gala k jeho nevoli připraví o svačinu. Turai si důkladně prohlédne notový zápis. Když je spokojen a vše je připraveno, zaujme postoj dirigenta. Nahoře vejde Nataša, převlečená do překrásného negližé, ovšem s vysokým límečkem. Zastaví se ve dveřích v okamžiku, kdy se Turaiova ruka už už chystá dát pokyn k zahájení skladby. Nataša

Jsem připravena.

René Miláčku!

17

Tři trubadúři ztuhnou. Nataša

Teď mě můžeš mě políbit.

René Anděli! Trubadúři se otočí. Nataša

Počkej, slíbil jsi, že se nenecháš unést.

René Nemůžu si pomoct. Nataša

Nezačínej zas!

René Ano, zas! Trubadúři ucuknou v tichém zmatení. A zas! A zas! Turai (jemně k Adamovi) To nutně nemusí znamenat… René Miluju tě, obdivuju tě, zbožňuju tě! Gal

(zamyšleně) Vždycky byl jejím velkým fanouškem.

René Zbožňuju tě, jako můra zbožňuje plamen svíčky! Turaiovi profesionálně cukne v obličeji. Miluju tě, jako Eiffelova věž miluje nadýchaný obláček, který kolem ní tančí v letním vánku. Adam se posadí. Nataša

Zítra si na mě ani nevzpomeneš!

René Ne, ne, jsem do tebe blázen. Ale ty jsi mi probodla srdce jako olivu ze suchého Martini a odvrhla mě od svých rtů. Přese všechno na sebe Gal a Turai s údivem pohlédnou. Nataša

Nepokaz všechno, co mezi námi bylo.

Adam přetrhne strunu u banja. Podej mi své ruce. Nezapomenu na ně, tak šikovné, tak neposedné, nezapomenu na to, co dělaly. Adam přetrhne další dvě struny. Tak nezlob – vzpomeň si na dnešní odpoledne… Adam se postaví.

18

…a nechej se políbit. René To není polibek. To je spropitné! Nataša

Nekřič tak!

René No a co. Ať celý svět ví, že pro tebe nic neznamenám. Jsem zředěné Martini. Turai (tiše Adamovi) Možná bychom Nataša

To není pravda – pro mě vždycky budeš ten první. To ty jsi ze mě udělal ženu. I kdybych měla deset manželů, žádný tě nemůže nahradit.

Adam vezme Turaiovi notový zápis, přetrhne ho v půli a odhodí na zem. Ale jsem zasnoubená, tak buď tak laskav a běž pryč. Adam se má k odchodu, ale následující repliky ho zadrží. René Dobře. Půjdu. Jen tě prosím, ukaž se mi tak, jak si tě chci pamatovat. Zvedni si vlasy. A dovol, abych ti upravil límeček. Nataša

Ty jsi neuvěřitelný. Co to děláš?

René Jen ještě jeden pohled, ještě jeden dotek, snažně tě prosím! Ach ta narůžovělá zaoblená dokonalost! Kéž smím přiložit rty k té růžové hebkosti. Gal

Myslí rameno.

René A k té druhé také. Gal

Myslí druhé rameno.

René Jak nádherně se houpu! Gal

Měli jsme jí poslat telegram.

Nataša Gal

Tak už přestaň -

Skočím přes palubu. Adam odejde.

Turai (Galovi) Běž za ním. Gal odejde. Nataše

A dost!

19

René Odpusť mi, prosím. Nataša

Odpustím ti, jen když odejdeš, ty osle.

René Odcházím. Sbohem, Natašo, sbohem. Navždy. Nataša

Nashle po snídani.

René

Dobře Turaie se to dotkne. Doufám, že se o mého chudáčka malého postarali. To se Turaie dotkne ještě víc.

René Poslední polibek! Turai se stěží ovládne. Nataša

Dobrou noc, René. No tak… Dobrou noc…

René Dobrou noc. (odejde) Nataša

(zpívá) Anděli, anděli...(This could be heavenly

This could be the one.) Nataša odejde do kajuty. Turai No konečně! /Díkybohu!/ Turai se zhroutí do křesla nebo k zábradlí. Nataša ještě chvilku potichu zpívá a pak slabé světlo zevnitř zhasne. Turai zvedne roztržené noty. Gal se vrací, při tom jí. Gal

Už zmlkli? Turai kývne. A nějaké jiné zvuky? Turai zavrtí hlavou.

Turai Odešel. (trpce) Eiffelova věž… Adam je v pořádku? Gal

Adam ano. Banjo už tolik ne.

Turai Říkal něco? Gal

Pokoušel se.

Turai Hlavou kýval, nebo vrtěl? Gal

Mlátil s ní do stěny.

20

Turai Vysvětlíš mi, jak to máš s tím jídlem? Gal

Ne.

Turai Mně stačí jíst jednou denně. Gal

To se ti odteď bude hodit,

Turai Mám strach o toho chlapce. Gal

To nemusíš. Mládežníci si vždycky nějaký ten žvanec najdou.

Turai Možná jsme zbytečně pesimističtí. Na Natašu je spolehnutí a Adam si uvědomí, že hudba je pro něj důležitější než jakákoliv žena. Gal

Zatím roztrhal zbytek partitury.

Turai Pouhé gesto. Ryc! – dneska jsou vejpůl a zítra je slepí. Ne? Gal

Vypadá to tam jako ve svatebním apartmá. Jen nevěsta (nějak) chybí. (jedovatě) Nadýchaný obláček… Neměla by opouštět kajutu, dokud nevyhlásíme všeobecný poplach. A co se týče toho zatraceného Martini…

Turai Zředěného. Gal

Zatraceného zředěného Martini – René nepochybně vyřešil náš problém s koncem – teď už nebudeme žádný potřebovat.

Turai (zamyšleně) Ano… Ano… Gal

Pošlu telegram do New Yorku. „Vyloděni. Nemějte obavy.“

Turai Počkej. Mám takové divné tušení… že všechno dobře dopadne. Gal

Měl bys něco sníst.

Turai Pst!... (zastaví se a intenzivně se soustředí) Budeme mít svou premiéru! Gal

S Adamovou hudbou?

Turai S Adamovou hudbou, s Natašou, i s irským policajtem, jestli chceš! Cítím to. Vidím světlo… Obraz, který není úplně zřetelný, ale jeho okraje září nadějí! Vidím úspěch – štěstí – svatbu… Gal

Nedostatek cukru v krvi.

Turai (vzrušeně) Zůstaň s Adamem! Celou noc! Nenech ho samotného. Dej mu prášek na spaní.

21

Gal

Žádný nemám.

Turai Tak ho opij! Potřebuju, aby osm hodin spal. A zítra uvidíme, jak si stojí naše odvaha! Gal

(vstává) Jak chceš. Opiju ho. Jde ke dveřím a potká Dvorníčka, který vchází se šampaňským a čtyřmi skleničkami.

Dvorníček Prosím, pane! Šampaňské! Turai Výtečně! Gal

Skvěle! (Vezme šampaňské a dvě skleničky a odchází. Na odchodu) Dobrou noc, Turaii!

Turai On si to šampaňské vzal. Dvorníček Promiňte, že mi to tak trvalo. Oběhl jsem celou loď. Nevěřil byste, jak to tady vypadá ve sklepě – toho rámusu – té špíny Turai (rozzlobeně) To byla strojovna! Dvorníček (souhlasně) To mi povídejte! Turai A co jste tam dělal? Dvorníček Ale, takové nedorozumění. Američtí manželé /Američané/ z E5 požádali o dva bavoráky. Chtěl jsem zjistit, kde ti Němci bydlí, ale nemohl jsem najít recepci. Tak jsem zavolal ředitele. „Vy tuhle loď řídíte?“ povídám. „Ano,“ říká on. „Nevíte, kde bych tady sehnal dva Bavoráky?“ ptám se slušně. A on mně s tím praštil. Turai Poslechněte, od chvíle, co jsem na palubě, se marně snažím sehnat drink. Dvorníček Mohu vám něco donést, pane? Turai Snad koňak. Dvorníček Jistě, pane. Turai A víte co… Dvorníček Ano, pane? Turai Přineste rovnou láhev. Dvorníček Není problém.

22

Dvorníček odejde. Turai prudce vytáhne zlatou tužku a začne si čmárat do notýsku. V hlubokém zamyšlení přechází sem a tam, čas od času si něco poznamená. Dvorníček se vrací, na tácu láhev brandy a sklenička. Dvorníček Mám vám nalít, pane? Turai (netrpělivě) Ano, ano. A nerušte mě. Pokračuje v zapisování, zatímco Dvorníček otevře láhev a nalije skleničku brandy. Tím se láhev vyprázdní. Turai je najednou spokojen. Uvolní se. Vezme si od Dvorníčka sklenici, přičichne k ní a pozvedne ji proti světlu. Když už se chystá napít Dvorníček Budete si ráno přát čaj, pane? Turai Ano. Dvorníček V kolik hodin? Turai Kolik je teď? Dvorníček Bude jedna. Turai Dám si ho v půl druhé, ve tři, v půl páté a v šest. Dvorníček S mlékem, nebo s citrónem? Turai S koňakem. Snídani v sedm. Dvorníček Jistě, pane. Turai znovu pozvedne sklenici, ale Dvorníček K snídani čaj, nebo kávu? Turai Černou kávu. Půl grapefruitu. Možná trochu šunky… Dvorníček vytáhne zápisník a pokusí se objednávku zapsat. Párek, míchaná vejce, ledvinky, pár brambor… trochu studeného nářezu – hovězí, kuře, jazyk, salám – a taky nějakou uzenou rybu, jakoukoliv, nejsem vybíravý – sýr, bílé pečivo, toasty z tmavého chleba, pár loupáků…

23

Dvorníček se stále snaží zkonsolidovat se a napsat si první položku. Turai netrpělivě odloží sklenici, sebere Dvorníčkovi zápisník a pokračuje dál, přičemž simultánně zapisuje. Máslo, jahodovou marmeládu, med, palačinky a trošku kompotu. Turai vrátí Dvorníčkovi notýsek. Dvorníček vezme stříbrný ponos, na nějž Turai odložil svůj netknutý drink. Dvorníček Smetanu? Turai (ostře) Ne. (pak zmírní) Možná trošku. Jím pouze jednou za den. Víte, na co si musíte v životě dávat největší pozor? Dvorníček Ano, pane. Turai Na zdraví. Dvorníček Děkuji, pane. Na zdraví! (vypije Turaiovu skleničku) Čaj za půl hodiny. Udělám ho sám. Turai Děkuji, ehm… Dvorníček Murphy. Turai Děkuji, Murphy. Dvorníček Já děkuji, pane. Dvorníček odejde. Změna. Jsme v Turaiově kajutě. Stříbrný čajový servis, hrneček s podšálkem, bez podnosu, jsou na psacím stole. Turaiova impozantní snídaně dorazila na servírovacím stolku a Dvorníček prostírá na stůl. Turaie slyšíme, jak vesele zpívá za scénou. Turai vejde, vypadá, jako by omládl, je vysprchovaný, oholený, vymydlený, na sobě má elegantní námořní (cestovní) oblek. Dvorníček, který prostírá, ho zvesela přivítá. Dvorníček Loď ahoj! Bocman odtloukl sedmou, matrósové kmitaj po šífu. Slunce nám visí nad ráhnem, v zádech jihovýchodní bríza tři jedna,

24

viditelnost dobrá. Byl jsem v bunkru nafasovat proviant, kam ho chcete? Turai Kdo jste? Dvorníček Murphy, pane. Turai Koukám, že jste pochytil hantýrku. Dvorníček Jako bych se s ní narodil, pane. Musel jsem to zvládnout trochu fofrem. Přestávají mi tu Mauretánii věřit. Turai Vážně? Jak to? Dvorníček To zase ten kapitán. V půl páté si zavolal pro kakao a čokoládovou sušenku. „A kde jste?“ ptám se. „Kde asi, na můstku, hňupe,“ říká on. „Koukej naklusat.“ Tak klušu, rozhlížím se po celé terase, ale široko daleko není jediný můstek. Když jsem na kapitána konečně narazil, jak chodí sem a tam po předním balkónu, byl úplně bez sebe a vyhrožoval mi, že mě hodí žralokům. Jak jste se měl vy? Turai Celkem úspěšně, díky. (nadzvedává na stole různé stříbrné poklopy) Kde je uzenáč? Dvorníček Na pravoboku kávové konvice. Turai Aha. Turai se posadí a Dvorníček nalije kávu. Turai se začne ládovat. Dvorníček jde uklidit čajovou konvici apod. Dvorníček Kam se poděl tác? Turai O ten se nestarejte. Zavolejte slečně Navrátilové a panu Sleďovi. Vyřiďte mé pozdravy, omluvte se, že ruším tak časně, a požádejte je, aby za mnou přišli. Dvorníček Rozkaz, pane. (zvedne sluchátko a promluví do něj konverzačním tónem) Loď ahoj. Spojte mě, prosím, se slečnou Navrátilovou. Turai A pak dohlédněte, aby nás nikdo nerušil. Dvorníček Ani pan Gal nebo pan Adam? Turai Ti už vůbec.

25

Dvorníček Rozkaz, pane. (do telefonu) Ano, slečno. Zde Dvorníček. Ano, slečno, volám z kajuty pana Turaie. Ano, je tady a rád by vám – (Zavěsila. Dvorníček zavěsí také.) Myslím, že jde sem. (Znovu zvedne telefon. Do něj.) Ještě jednou loď ahoj. Spojte mě s panem Sleděm z D4, prosím. Turai Nemusíte pořád říkat loď ahoj. Dvorníček Rozkaz, pane. (do telefonu) Ano, budí se těžko… Není problém, skočím mu zabušit na dveře. Bon voyage. (zavěsí) Ještě něco, pane? Turai Ne. (podá Dvorníčkovi list papíru) Jen mi pošlete tenhle telegram, je pro pana Adama Adama, t.č. na parníku Italský zámek na cestě do New Yorku. Dvorníček Bleskem, nebo do druhého dne? Turai Bleskem. Ne! Vlastně asi tak za půl hodiny přijde sem, tak ho doručte, jakmile zazvoním. Dvorníček Není problém. Turai Jste si jistý? Dvorníček Čím? Turai Ale nic. Telegraf je, jak si jistě pamatujete, na pravoboku. Dvorníček Jistě. Turai Nahoře u provaziště. Dvorníček Jistě. Akorát se tomu neříká provaziště, ale lanoví. Turai To by stačilo. Dvorníček Jistě, pane. Dvorníček jde ke dveřím, při tom se potká s Natašou, která vchází. Dobré ráno! Nataša

Dobré, Dvorečku.

Všimne si Turaie. Dvorníček odchází, zavírá dveře. Sandore! Drahý! To je báječné! Už jste tu všichni? I Alex? A můj Adam? Turai Všichni na palubě.

26

Nataša

Vy jste mi ranní ptáčata! Museli jste přijet za svítání.

Turai Ne, přijeli jsme, když jste večeřeli. Nataša

Co? Vy jste tady celou noc? Proboha, proč jste nic neřekli, vy pitomci? Objednala bych šampaňské. Byla jsem do půlnoci vzhůru a moje kajuta je doslova nad vámi. Stačilo, abys jen trošku zvedl hla-vu – Ježíši ne.

Turai Ježíši ano. Nataša

To ne.

Turai Ale ano. Nataša

Ale jen ty.

Turai Ne. Nataša

Ty a Alex?

Turai Ne. Nataša

(sáhne na ni smrt) Adam?

Turai Každičké slovo. Flegmaticky snídá. Nataša se vrhne ke stolu a popadne nůž. (klidně) To ti nepomůže. Nataša

Ty mě neznáš, Sandore! V žilách mi proudí cikánská krev.

Turai To je nůž na ryby. Nataša odhodí nůž a zhroutí se do křesla, vzlyká. Nataša

Kde je Adam?

Turai Spí. Aspoň doufám. Nechal jsem u něj Gala. Nataša

Říkal, že jsem jeho madona. Sandore, ty jediný víš, jak jsem ho milovala.

Turai Ne, jak říkám, byli jsme tu všichni tři. Nataša

Nebuď bezcitný. Doběhla mě vlastní velkorysost. René je tak trapný, pořád vzlyká a chce, abych vzpomínala na staré časy na tandemu. (zlostně) Do téhle situace mě dostalo to poskakování

27

nahoru dolů na tom tandemu. Přísahám ti, že je konec. Včera to byl poslední záchvěv plamínku svíčky. Je slyšet zuřivé zaklepání na dveře. Turai Přichází můra. Dveře se otevřou a vejde René v pyžamu a županu. Turai Dobré ráno, René. René Co se ksakru děje? Proč mě budíte? (všimne si Nataši) Á – dobré ráno, má drahá. Turai Odpusť, že ti ruším spánek. René Vlastně jsem až do svítání oka nezamhouřil… pořád jsem se převaloval, chodil sem a tam – Nataša

Mlč.

René Děje se něco? Nataša

Jo.

Turai Posaď se. Naše představení je ohroženo. René Nevymysleli jste konec. Upřímně, Turaii, člověk vám pisálkům rád dá trošku volnosti, ale Turai (vybuchne) Sklapni! (ničivě ukazuje na Reného) Eiffelova věž! Zředěné Martini. René Kdy jste přijeli? Turai Včera, když jste večeřeli. Nalodili jsme se, (trochu) vybalili a pak jsme si při měsíčku sedli na balkón a čekali, než přijdete. René jde ven a prohlíží si polohu přilehlých balkónů. Vrací se zpět. René Ty a Gal. Nataša se dá opět do pláče. A Adam. Jestli se to dostane ven, bude to moje smrt. Turai Ano. Jak se má paní Sleďová? René (panikaří) Přece by jí to neřekl… Co říkal? Turai Říkal, že z tebe nadělá nudličky a pošle jí je v balíčku. Poštou.

28

René (vyděšeně, ale též překvapeně) To řekl? Turai Pokoušel se. Nataša

Chudáček, ten můj postižený chudáček! Vidíš, cos udělal, ty sobecká kreaturo? Zničil jsi mu život! A mně taky! Chce se mi zemřít!

René (hrdinsky) Zemřeme spolu! Jako Romeo a Julie! (hrábne mezi příbory a popadne jeden kousek) Turai To je lžíce. Nataša

(Turaiovi) Kolik toho slyšel? Když si pomyslím, kolik hloupostí člověk řekne… Bylo to mezi tím, kdy jsme se vrátili z večeře a než René odešel?

Turai Ne tak docela. Zhruba od Eiffelovky po narůžovělou zaoblenou dokonalost. Nataša

(s pláčem vykřikne) O té ví také?

Turai I o té druhé. Otázka stojí, jak tu škodu napravit. Myslím v Adamově případě. Jde mi jen o něj. Nataša

Tak mladý, tak nadaný… a tak zničený!

René Škoda že nemá potíže s ušima. Nataša

Sklapni, ty zrůdo!

Turai Ano, sklapni, René, snažím se vás z toho dostat. Nataša

To nepůjde.

Turai Ale ano. Za okamžik vynesu trumf. Nataša

Ty nějaký máš?

Turai Mám. Nataša

Sandore, budu ti na věky sloužit, podepíšu jakoukoliv smlouvu – já – (promluví opatrnost) Co máš?

Turai Včera večer jste se tam nahoře učili role. Rozumíte? Nataša

Ano! Ne.

Turai Ten rozhovor, který jsme zaslechli, nebyl rozhovor, ale zkouška.

29

Nataša

(ohromeně) To je geniální! (okamžitě se rozčílí) To je blbost – kde proboha najdeme hru s takovými replikami?

Turai (ukazuje na stůl) Támhle. Nataša jde ke stolu. Nataša

Tady?

Turai Držíš ji v rukou. Nataša

(pochopí) No jistě…! Sandore…

René Tys nějakou našel? Nataša

Sklapni, René. Jak jsi to dokázal, Sandore?

Turai Člověk buď dramatikem je, nebo není. René Tys ji napsal? Turai Ano. A ještě nikdy nikdo nenapsal hru s upřímnějším účelem. Nikdy! Všichni bojujeme se životem zbraněmi, jimiž nás vybavil Bůh. Tou mou je divadlo. Bohužel. Ale teď si připadám jako řecký atlet v bitvě u Marathonu. Ano, říká si, ano, alespoň pro jednou se zdá, že vrhání oštěpem má nějaký smysl. Nataša listuje Turaiovým rukopisem. Nataša

„Miluju tě, jako Eiffelova věž miluje nadýchaný obláček, který kolem ní tančí-“

René jí stránku vytrhne z ruky. Nataša čte z další stránky. Nataša

„Probodla jsi mi srdce jako olivu ze suchého Martini-“

Turai Čte se to líp, než hraje. Ale vy už jste to jednou zahráli, tak to zvládnete i podruhé. Nataša

Co tím chceš říct? Musíme to zopakovat?

Turai Pochopitelně. Kdo by vám jinak věřil? Zkouška odpoledne, čtrnáct nula nula, salónek U Šikmé věže. Naučte se to pořádně, Adam přijde taky. René Tohle všechno se za dopoledne nenaučím. Turai Proč ne? Včera večer jsi to všechno tak pěkně uměl.

30

René No jo, včera večer... Nataša

Nikdy jsem neřekla „žádný tě nemůže nahradit“.

Turai Ale řekla. Nataša

Ale nemyslela jsem to tak.

René Ne? Nataša

Samozřejmě, že ne. Na to by stačil i cvičený kanár.

René Mrcho! Nataša

Nenávidím tě!

Turai (Na to už je pozdě.) To jste si měli říct včera večer. Tak běžte. Každý máte svůj výtisk. René Promiň, ale proč zkoušíme tuhle novou hru, když máme být uprostřed zkoušek Plavby na parníku Dodo? Nataša

(Ivorovi) Sklapni, René. Prosím tě, nebuď tak – (Turaiovi) Můžu se zeptat, proč zkoušíme tuhle novou hru?

Turai To není nová hra, to je nový konec. Nataša

To je geniální. To je pitomost! Nemůžeme vylézt na jeviště a říkat tyhle blbosti! Byli bychom pro smích! „Zbožňuju tě, jako můra zbožňuje plamen svíčky“!

René (dotkne se ho to) Co se ti na tom nelíbí? Nataša

(Turaiovi) A jen tak na okraj, abych těm tvým trumfům vytrhla trn z paty, můžu se zeptat, proč jsme zkoušeli o půlnoci a támhle?

Turai Je to velice prosté. Gal a já jsme měli přijet ráno. Měli jste poslední příležitost vybrousit své malé překvapení. René Jaké překvapení? Turai Tvůj nový konec. René Můj co?! Turai No ovšem. Kdo by uvěřil, že takovou slátaninu jsem napsal já? A krom toho jsem to napsat nemohl, protože bych to poznal. Ne: vy dva jste

31

moc dobře věděli, že já a Gal se v Deauville nikam nepohneme, tak jste si řekli, že to zkusíte sami. Nataša

On neumí psát.

René Já neumím psát. Turai (smutně) Já vím. Ale má jistý cit pro kompozici. René Vážně mám? Turai Vypráví příběh, ale nerozumí postavám. (mačká Renému rameno) Přesto umí dojmout. Neboj se, zas taková ostuda to nebude. Ta nová scéna začíná větou „Matka jde dnes odpoledne do dražby.“ Nat. + René „Matka jde dnes odpoledne do dražby.“ Turai

Budeme zkoušet starý konec, a když se shodneme, že tomu něco chybí, řekne René...

René:

Jako já.

Turai

Jako ty... „Víš, Turaii,...

René:

Jako ty.

Turai:

Jako já... když jste byli v Deauville, něco jsem jen tak hodil na papír a pak jsme to s Natašou nazkoušeli,...

René:

Jako ona.

Turai:

Jako ona... tak byste se na to možná mohli mrknout,“ a já řeknu „Drahý René,...

René:

Jako ona.

Turai:

Jako ona... jsem hluboce dojat, tak se předveď, co jste spáchali,“ a pak vystartujete od věty...

René:

„Matka jde dnes odpoledne do dražby.“

Turai:

...a nevím, co by se muselo stát, aby to nevyšlo. A teď vás čeká náročné dopoledne, tak šup do svých kajut. René vzdychne.

Turai Přestaň kvílet. René To bylo úlevou. Piraňa, vzpomínáš?

32

Turai

Palomy se bát nemusíš. Usmaží nějakého jiného sledě. Tak, a nezapomeňte, až se v ty dvě potkáme,...

René

Jako my tři.

Turai:

...týden jsme se neviděli.

Nataša:

Jako dneska?

René Tak tedy ve dvě. (odejde) Nataša

Sandore, tys to dokázal. Pomáhal ti Gal?

Turai Nic netuší. Říkal jsem si, že po dvaceti letech manželství si dopřeju noc bez dozoru. Tak ve dvě, a nezapomeň, budeš mi sloužit do konce života. Nataša

(políbí ho) To se jen tak říká, když je člověk na lopatkách.

Nataša odchází. Turai jde k telefonu a zvedne sluchátko. Turai (do telefonu) Dobré ráno, tady Sandor Turai. Můžete mě, prosím, spojit s panem Galem? Skutečně? To je od vás moc milé. Víte, je to dar. Někdy (nejdřív) slova a pak hudbu, někdy (nejdřív) hudbu a pak slova. Vlastně nemám žádnou nejoblíbenější. No, to ve skutečnosti napsal někdo jiný. Nic se neděje. Vy také? Já teď bohužel nemám na čtení moc času, ale pan Gal si to nepochybně přečte velmi rád. Jistě, můžu se ho zeptat, ale co kdybyste se ho zeptala sama, je teď v kajutě B2. Velice vám děkuji. Ano, počkám. Pauza. Gale, jsi vzhůru? Nebuď puntičkář.

33

Tak to mě mrzí. Asi půl osmé. Adam už je vzhůru? Jak to myslíš? A kde teda je? Po tobě tak něco chtít! Řekl jsem, abys opil jeho. Tak to bys ho nejspíš měl jít hledat! Já nevím – podívej se do vody. Musím za tebe dělat úplně všechno? Už teď mám na starosti zápletku, postavy, lepší vtipy a naše smlouvy – jestli se tomu chudákovi něco stalo, najdu si i na posílání telegramů někoho jiného. Zaklepání na dveře. Dále. (pokračuje) Přestaň si nacvičovat to své lakonické vyjadřování na mně, ty ochlasto – Spatří, že příchozím je Adam. Adame! Chlapče! Pojď dál – (do telefonu) Našel se Adam. (Adamovi) Dáš si něco k snídani – kávu? (do telefonu) Jsem moc rád, že sis tak hezky odpočinul, příteli, tak co kdybys vstal a přidal se k nám? Slunce nám visí nad ráhnem a čeká nás krásný den s čerstvou severojihovýchodní brízou a dobrou viditelností. Všimne si, že vešel Gal. Ahoj, Gale, pojď dál – Udělá double-take na sluchátko, které drží v ruce, a položí ho. Gal má na sobě včerejší oblečení, značně pomačkané a zválené. Adam je oblečen tak, že je zjevné, že chce loď opustit – jeho oděv zahrnuje i svrchník a deštník. Zavazadla s sebou nemá, ale může si nést diplomatku. Gal a Turai předstírají, že ji nevidí. Adam podává Galovi ruku, chce se rozloučit. Gal jí nonšalantně potřese.

34

Gal

Dobré ráno, Adame.

Adam … Adam podá ruku i Turaiovi, který s ní energicky zatřese. Turai (vesele) Dobré ráno! Vypadáš báječně. Byl ses projít? Přístav nic moc, viď? Adam … Gal

Snídals? Já ráno většinou nejím.

Adam … Turai Nesnaž se mluvit. Dej si kávu. Adam … Turai Já vím, Já vím. Můžeme zazvonit a hrnek nám přinesou. (jde ke zvonku a dlouze a silně ho stiskne) Já vím, co chceš říct. Že ses probudil jako nový člověk. Lásce se vysmíváš. Ha! Ha! Jenom takhle luskneš (luskne) a tyranie srdce se tě netýká. Nezajímá tě nic než slyšet, jak hrají tvou hudbu. Už pro tebe neexistují ženy, jen Žena s velkým ž, duch ženství, který se nemění, zatímco všechny ty Nataši a Marie a Zsa Zsy přicházejí a odcházejí, každá se chvíli zdá, že ztělesňuje ideál, ale pak ustupuje další, iluzorní, těkavé, až příliš lidské, nedosahující velikosti umělce, nehodné jeho loutny. Gal

Z toho si tak můžeš udělat představu, jaké hry by psal, kdybych tu nebyl já a nezastavil ho. (zatím uždiboval z množství jídla, které zbylo po Turaiově snídani)

Turai Byl bys tak laskav a objednal si vlastní snídani? Gal

Ne, díky, potřebuju si akorát zobnout, abych se udržel v kondici.

Adam (konečně) Nashledanou! (Pauza) Promiňte. Turai Adame, ty mě udivuješ. A přece ti rozumím. První láska. Všechna její bolest. Ale nech si poradit od staršího muže. Gal

Ochutnej ty uzené sledě.

Turai Počkej!

35

Gal

Počkej, až ochutnáš ty sledě.

Turai Počkej! Protože zatímco čekáš, karavana osudu kráčí dál. Nic nedělej! Nic neříkej! Čekej! Gal

Nejde to. Nemůžu polykat. Mám stažené hrdlo.

Turai Ano, já vím. Chceš zabít sebe. Nebo ji. Nebo Reného. Rozumím, zejména v Reného případě. Ale zůstaň tady – na hodinu – na dvě – kde je sakra ten stevard? (tiskne zvonek ještě silněji) Adam Zavazadla mám nahoře (na lávce) a až tato loď za deset minut zvedne kotvy, já na ní už nebudu, neboť má múza je mrtvá a já už nikdy nebudu skládat! Gal

Chlapče drahý, to je nesmysl. O autorském bloku něco vím. Potřebuješ akorát teplou snídani.

Turai Adame, sedni si a uklidni se! Adam Jak můžete mluvit o jídle, když je se vším konec a má hudba se proměnila v tisíce útržků papíru unášených příbojem, myslel jsem, že jsme přátelé Gal

Ale to jsme, to skutečně jsme... Smetana by nebyla?

Turai Ne! Gal

Ty nemáš smetanu?

Turai Ne! A jeho nech na pokoji. Omlouvám se, Adame. Nemám žádné právo. Je to tvůj život. Jestli musíš jít, tak musíš jít, a bůh s tebou. Nemůžu ti bránit v rozletu Jen chci, aby sis něco vzal s sebou, jeden nepatrný kousek rodinného stříbra Turaiů, který jsem ti chtěl věnovat u příležitosti tvého amerického debutu – ne, už jsem se rozhodl – nechť je to památka na šťastné dny, které jsme spolu strávili na vinicích operety. Plody zůstaly na révě, ale dá Bůh a přijdou další sklizně. Turai poodstoupil a vytáhl plochý balíček v hedvábném papíře, na němž se třepetá bílá obálka, obsahující kupodivu bílý lístek. Turai

36

velmi důstojně předává balíček. Adam vypadá dojatě. Adam sejme obálku, vytáhne lístek a čte. Je ještě dojatější. Obejme Turaie a políbí ho na obě líce. Adam položí lístek na stůl a začne rozbalovat balíček. Gal lístek vezme a čte z něj. Gal

„Kolt, maestro.“ Ty chceš, aby se zastřelil?

Turai (vezme Galovi lístek) Hold, maestro… jeden za všechny a všichni za jednoho… Adam rozbalí stříbrný podnos. Turai Snad se ti bude líbit. Stříbro pochází z horního toku Dunaje a tohle je jeden z vůbec posledních kousků. Rodinná sbírka už je bohužel značně zdecimovaná. To vyryté (tady) je motto Turaiů, vidíš? Festina lente. Obávám se, že to jsme celí my, Turaiové. Ale nikdo nás nezamáčkne! Gale, zmáčkni zvonek, musíme připít Adamovi na zdraví, než odejde. Adam Počkejte! Nemůžu vás takhle opustit… Turai (oddechne si) Příteli… Adam (rozmyslí si to) Ale musím. Sbohem. Vejde Dvorníček, na podnosu obřadně přináší obálku s telegramem. Dvorníček Váš telegram. Turai Á! Právě včas! Dvorníček Je pro pana Adama. Turai Přesně tak. Gale, telegram pro Adama. (Dvorníčkovi) Tomu říkáte „bleskem“? Dvorníček Tuhle loď vymyslel šílenec. Když jdete zepředu, pravobok je nalevo. Adama telegram evidentně vyvede z míry. Důkladně si prohlíží obálku. Mezitím Gal zkoumá Adamův podnos. Gal

„Festina lente.“

Dvorníček „Spěchej pomalu.“

37

Turai Díky, Murphy. Dvorníček Není zač. Gal

„Festina lente M.L.D.“ Co znamená to M.L.D.?

Turai To je letopočet. Gal

1450. To je dost dávno.

Turai Chci říct váha. Dvorníček Mezinárodní lodní doprava. MLD. Turai Děkujeme, Murphy. Přineste šampaňské a čtyři skleničky. Dvorníček (na odchodu) Čtyři? Jste velmi laskav. Když za sebou Dvorníček zavírá dveře, dostane Adam, který mezitím otevřel telegram, přečetl si ho a ztuhnul, menší křeč. Gal

Co se stalo, Adame?

Turai Špatné zprávy? To snad ne… Adam se zhroutí na židli, telegram mu vypadne na podlahu. Gal ho zvedne a čte. Gal

3 krát /:(čte) „Jsem v Cherbourgu. Vystup a obejmi svou milující matku.“

Turai Vypadá to, že tě vystopovala.:/ Adam se postaví a sundá si kabát. Změna plánu? (Galovi) Zavolej Nataše. Řekni jí, že jsme se nalodili a pozvi ji k nám. (Adamovi) Sedni si, Adame. Gal

(do telefonu) Dobré ráno.

Turai A dobře mě poslouchej. Gal

(do telefonu) Tady Alex Gal, spojte mě, prosím -

Turai Můžeš zůstat pod jednou podmínkou. Gal

(do telefonu) Vážně? To je od vás moc milé.

Turai Musíš se chovat, jako by se vůbec nic nestalo. Jinak se můžeš sbalit, nasednout s matkou na vlak do Paříže a my si najdeme nového skladatele. Gal

(do telefonu) Většinou já. Píše pod mým dohledem.

38

Turai (to vzbudí jeho pozornost) Počkej chvilku. Gal

(do telefonu) Skutečně? Hru o spojovatelce z telefonní ústředny? To je panečku nápad.

Turai (pokračuje) Protože nám zbývá čtyři a půl dne. Operetu zvládneme, ale melodrama si dovolit nemůžeme. Gal

(do telefonu) Já bohužel nemám na čtení čas, ale zeptám se slečny Navrátilové… Ano, počkám.

Turai Zkrátka a dobře, tvoje hudba i přítomnost nebudou naprosto k ničemu, pokud nedokážeš udržet jazyk za zuby. Gal

(do telefonu) Nataša? Tady Alex! Jsem s Turaiem… ano, pochopitelně i s Adamem. Nechceš za námi přijít – myslím, že už jde. (zavěsí)

Turai Tak pro co se rozhodneš? Pro odvahu, důstojnost, styl a mou úctu? Anebo pro matku? Adam se postaví. Zmuchlá telegram a pak si vezme stříbrný podnos. Postaví se před Turaie a pokouší se promluvit. Adam (konečně) Tímhle darem jsi měl přijal do rodiny. Jsem Turai a poslechnu tě. Turai (radostně) Věděl jsem, že to dokážeš. Bude to, jako by se včera večer nic nestalo. Prostě jsme spali na pevnině a nalodili se dnes ráno se vzácným darem – novou písní pro Natašu. A jakmile vstoupí do dveří, tento dar jí předáme a ukážeme, na koho je a na koho není spoleh, když dojde na lámání chleba!

Zaklepání na dveře. Turai pokyne Adamovi, aby otevřel. Adam tak učiní a do kajuty vkročí Nataša. Adam a Nataša na sebe chvilku hledí a pak se políbí, přece jen poněkud obezřetně, přestože se oba snaží předstírat, že se nic neděje. Turai a Gal jsou připraveni zazpívat Nataše její píseň. Všichni tři muži se pustí do zpěvu, doprovázejí se při tom na různé misky a talíře a stříbrné

39

poklopy, rozprostřené po Turaiově stole, které využívají jako improvizované bicí. Píseň může zpívat buď trio, nebo se jednotlivé verše mohou rozdělit mezi postavy. Verše „up or down“ a „round and round“ může zpívat Adam sám. V tom případě Adamovo váhání píseň na moment přeruší. Po verši „You have a volunteer“ zazní lodní siréna a Nataša řekne „Tady jste! A právě včas!“ (a může se věrohodně připojit na poslední dva verše). Zpíváme trio („Where Do We Go From Here?“ We just said hello and how do you do, And both of us know I’m leaving with you, The signs are all too clear But where do we go from here?

We’ll sail through the night And sleep through the day, We’re travelling light, Let’s go all the way. It sounds a nice idea – But where do we go from here?

This way, that way, up or down We could go both ways. Forward, backwards, round and round, What do I care So long as when we get together And you‘re restless again

40

And closing your grip And you need a friend To help with the zip, You have a volunteer So where do we go – When do we go – Darling I’m so ready to go – So why don’t we go from here?) PAUZA

Druhé dějství

Salonek na Italském zámku. Přiměřeně přepychová společenská místnost, kterou si lze najmout pro soukromé účely. Vyvýšené vstupy jsou vzadu vlevo i vpravo na podestě, do hlavní místnosti se vstupuje krátkým, centrálně umístěným schodištěm (nejspíš jen pár schodů). Místnost je důkladně vyklizena. Jeden stůl však zůstal, je na něm rozmístěno poměrně bohaté občerstvení. V salonku je i telefon. A také krátké koncertní křídlo. U něj sedí Adam, Gal je u stolku s jídlem. Jsme uprostřed zkoušky. Nataša a René zpívají duet, jsou v civilu. Po první sloce rovnou přejdou do dialogu. Turai, který sedí po straně a formálně zkoušku vede, dělí svou pozornost mezi flegmatické pozorování a čtení novin. Turai + Gal:

Když prvně jsem tě zřel...

(„This Could Be The One“ Nat. + René This could be the one, Never knew the sky so blue Till you kissed me and I kissed you. When all’s said and done,

41

This could be the one.) Nataša

Všude jsem tě hledala, Justine.

René Skutečně? Nataša

Justine! Potřebuji, abys mi pomohl. Jde o mou matku.

René A Reggieho Robinsoda požádat nechceš? Nataša

Reggieho Robinsoda? Proč to říkáš?

René (vypadne z role) Protože je to tak napsané. (pauza) Aha, jasně. (pokračuje) A Reggieho Robinsoda požádat nechceš? Nataša

Právě Reggie za všechno může. Telegrafoval, aby italská policie zatkla matku hned, jak Dodo přistane v Neapoli!

René Promiň, že to říkám, Ilono, ale tvoji matku měli zavřít už dávno. Nataša:

Justine

René

Nechápu, že je pořád ještě na svobodě.

Nataša

Justine!

René Tvoje matka skutečně dokáže nasadit brouka do hlavy, Ilono. Nebo spíš celou jedenáctku brouků, abych byl upřímný. A pár z nich, přiznejme si to, jistě věnuje i Mussolinimu… Tak si nelam svou roztomilou hlavičku italskou policií a řekni matce, že ani ona si nemusí lámat tu svou sloní kebuli. Nataša

Justine!

René To pohled na tvou matku mě donutil zaváhat a požádat (tě) o ruku až celé tři hodiny poté, co jsem tě poprvé spatřil u tohoto zábradlí, když jsem se nalodil v Monte Carlu. Nataše:

Justine!

René:

Všiml jsem si jí v půli cesty na palubu. „To je pěkné,“ řekl jsem si a považoval ji za malé podium pro lodní kapelu,...

Turai:

Smích!

René:

...ale pak jsem uslyšel, jak říkáš „Dobré ráno, mami,“ a slova „Buďte mou ženou, ať už jste kdokoliv,“ mi zamrzla na rtech.

42

Nataša

Justine! (k Turaiovi) To opravdu neřeknu nic víc? On se mi těma svýma kousavýma poznámkama vozí po matce a já akorát zakňourám „Justine“?

Turai Dobrá, můžeme se zastavit a kritizovat mou práci, nebo naopak postoupíme k mnohem k důležitějším věcem. Nataša

(okamžitě jí to dojde) Justine!

René Domnívám se, že o tvé matce mohu mluvit naprosto otevřeně, teď když jsi očividně zrušila naše tajné zasnoubení. Nataša

Justine! (Turaiovi) No dobře.

René Jak slepý jsem byl! Když jsi mě včera večer líbala tam dole (vypadne z role)… Nemůže si to někdo špatně vyložit? Řeknu radši v podpalubí, ano? (pokračuje) Když jsi mě včera večer líbala v podpalubí… (opět vypadne z role) A co v kajutě? Gal

Při měsíčku.

René Když jsi mě včera večer líbala při měsíčku v kajutě Gal

Zapomeň na kajutu.

René Když jsi mě včera večer při měsíčku líbala, v tvých myšlenkách byl jen Reggie Robinsod. Nataša Gal

Reggie!

Justine.

Nataša

Justine! Jak si můžeš myslet -?

René Jak by ne? Když jsi mě včera večer políbila, dal jsem ti na důkaz lásky do zástavy smaragdovou náušnici, kterou kdysi nosila císařovna Josefína a kterou vlastnila rodina mé matky od chvíle, kdy ji malý kaprál hodil z okna svého kočáru mému předku z matčiny strany, brigadýrovi Jean-Francoisovi Perigordovi de St. Emilion, jenž ho vyprovázel do exilu. Ten šperk byl naším tajemstvím, ale prozradil tě. Zde ho mám. Nataša

Kde jsi ho našel?

43

René Tam, kdes ho nechala. V kajutě, kde bydlí Reggie! Nataša Gal

Reggie!

Justine.

Nataša

Justine!

René Ano. Stavil jsem se u něj před snídaní, abych mu řekl, že jsem zamluvil pingpongový stůl. Ale byl už pryč. Když jsem zavíral dveře, cosi u postele upoutalo mou pozornost. Náušnice císařovny Josefíny. Mlč, Ilono. Už není co říci. Vím, že Reggie Robinsod má peníze, zatímco já nemám nic než své hrdé jméno Deverell. Nataša

Nemáš ani to, Justine. Tvé jméno není Deverell a nikdy nebylo!

René Ilono! Nataša

Jsi Tomkins!

René Ilono! Nataša

Chtěla jsem ti dát šanci, abys mi to řekl sám. Odpustila bych ti. Ale už je pozdě.

René Ale jak jsi na toNataša

Byl jsi mi povědomý, už když jsem tě viděla nastupovat na loď. A když jsem si všimla tvého forhendového topspinu, všechno se mi vrátilo – Bobby Tomkins, vítěz pingpongového turnaje na koupališti Hotelu des Bains v Benátkách v roce 26. Přiznávám, že už tehdy jsem do tebe byla kapku zamilovaná.

René Tak! Ani jeden z nás není tím, čím se zdá, Ilono. Jsem Tomkins. Možná že k sobě přece jen patříme. Nataša

Ještě jednu věc jsem ti neřekla.

René Kterou? Nataša

Tuhle! (odhrne své krásné vlasy z jednoho ucha, dramaticky)

René (vydechne) Josefínina druhá náušnice! Nataša Gal

Náušnice jsou přece do páru, Justine.

Bobby.

44

Nataša

Bobby. Reggie Robinsod je právoplatným majitelem těchto smaragdových náušnic. Jedna z nich před lety zmizela a jen bůh ví, jak skončila v držení mé nevinné matky, nepovšimnutá a nepoznaná až do včerejšího večera, než si jí Reggie všiml mezi jejími tretkami. Nařkl matku, že je zlodějka, odběhl telegrafovat neapolské policii a náušnici si vzal s sebou do kajuty, kdes ji našel ty! Zatímco tahle, kterous mi dal včera, byla nedávno ukradena z jeho apartmánu v Hotelu Grand v Monte Carlu – viď, Tomkinsi?

René To nemohu popřít. Nataša

(vášnivě) Řekni, že to bylo jen chvilkové pominutí smyslů! Že ve skutečnosti nejsi zloděj šperků!

René Jsem. A vždycky jsem byl. Nejdřív jen vesnický zloděj šperků, ale pak jsem se vypracoval – na krajského – národního – mezinárodního! Kradl jsem náušnice, náhrdelníky, náramky a čas od času i čelenky po celý svůj dospělý život. Nataša

Ale proč?

René Kdo ví? Možná mi v dětství chyběla hláska. (vypadne z role) To bude asi překlep, že? (nepřátelské ticho) Chápu. Ale když už jsme to stopli, jak by se nějaký kaprál dostal k náušnicím císařovny Josefíny? Zdá se to divné jenom mně? (pauza) Jasně. (pokračuje) Nešel jsem do Reggieho kabiny kvůli ping pongu. Čekal jsem, až odejde, a pak jsem šel dovnitř ukrást cokoliv, co mi přijde pod ruku. Nejsem svatý, nemá cenu zapírat. Nataša Gal

Jidáši!

Bobby.

Nataša

Bobby! Copak ses pomátl? Nepřišlo ti divné, žes tu náušnici našel zrovna v kajutě člověka, jemuž jsi ji ukradl?

René Jméno Reggie Robinsod mi nic neříkalo. V pokoji, který jsem vykradl, bydlel lodní magnát Sir Reginald Sackville-Stew.

45

Nataša

Chceš říct, že Reggie Robinsod je Sir Reginald Sackville-Stew ze společnosti Sackville-Stew, která vlastní Dodo?

René (vypadne z role) Poslyšte, v tomhle se každý ztratí. A to jsme se ještě vůbec nedostali k tomu místu, jak v Harrods ukradnou to dítě, zatímco si chůva rodiny Sackville-Stew kupuje praktickou obuv, a najdou tu první náušnici v Ilonině nočníku. Nataša

V jakém nočníku? Tu náušnici jsem svírala v pěstičce.

René Byla v tvém nočníku. Nataša

To je obscénní. V mém scénáři je pěstička.

René Ve všech ostatních je nočník. Nataša Gal

(odchází) Jak chcete.

Pěstička.

Nataša

(vrací se) Díky.

René Co hodláš dělat, Ilono? Nataša

Nemám na vybranou. Matka byla označena za sprostou zlodějku. Musím očistit její jméno a oznámit italské policii všechno, co vím, včetně, když nad tím tak uvažuji, mých podezření týkajících se většího počtu krádeží v Hotelu des Bains v Benátkách v onom roce, kdy Bobby Tomkins pod svým pravým jménem vyhrál dvouhru na turnaji v pingpongu.

René Vlastně nebylo pravé. Používal jsem spoustu jmen. Nataša

A jaké je tvé pravé jméno?

René Gerald bude doplněno. Dá se to zjistit ve školní matrice, jestli tě to tak zajímá. Pořád mám ještě někde poháry za přespolní běh a box. Vyšetřovala to tehdy i policie, ale mě nikdo nikdy nepodezříval. Vlastně mě nikdy za nic nechytili. Vždycky jsem si dával velký pozor… dokud jsem se nezamiloval! Adam u piána znovu nasadí melodii. Nataša

Kéž bych věděla, co mám udělat, Justine!

46

Gal

Geralde.

Nataša

Geralde.

René a Nataša opět začnou zpívat. René Když prvně jsem tě zřel...(When I saw you My knees went weak My throat went dry. I could hardly speak. Nataša

Isn’t it heavenly?

Nat. + René This could be the one Glory be, when you kissed me Turtle doves sang two for tea René Yes, it’s true, When I kissed you Wedding bells rang tea fot two Nataša

Want to jump the gun?

This could be heavenly This could be…) Turai A teď ji polib! Zdrženlivě se políbí. Někdy kolem tohoto místa se zjeví Dvorníček s koňakem na tácu a míří k Turaiovi. Turai Tomu říkáte polibek? Znovu! Políbí se znovu, tentokrát o něco méně zdrženlivě. Ne, ne, myslíte to vážně! René a Nataša se políbí přesvědčivěji a Adam udeří do všech kláves a zvedne se… přesně v okamžiku, kdy kolem něj prochází Dvorníček s koňakem. Adam si koňak v mžiku vezme a kopne ho do sebe. Dvorníček, který byl vyrušen a nevšiml si toho, bezelstně nabídne Turaiovi prázdný podnos. Turai Klid, Adame, chápu tě – musíš se cítit příšerně. (Dvorníčkovi) Koňak.

47

Dvorníček (na odchodu) Jistě. Nataša

(nervózně) Sandorku, jak to myslíš? Že by se měl cítit...příšerně?

René

...Adámek?

Turai To je snad jasné, jak to myslím. Je děsivé, když umělec zjistí, že plody jeho génia se dostaly do rukou zelinářů. Ty máš být zamilovaná do Justina Deverella, mezinárodního zloděje šperků, který se nalodil v Monte Carlu. Zažehl ti v srdci plamínek v okamžiku, kdy sis ho všimla, jak stoupá po lávce. A jako teď doplula do jižních, teplejších krajů loď, stejně doplul i plamínek; a ty ho líbáš, jako by se měl proměnit v žábu. René Ty jsi řekl, že jsem zelinář? Turai Ano. Proč se ptáš? Gal

Znal jsem pár velice slušných zelinářů. Zpívat jsem je ovšem nikdy neslyšel. Nedá si někdo kousek kuřete, šunky, kachny…?

Turai Ty pořád ještě jíš? Gal

Maličko. Můj organismus jídlo odmítá, jak dobře víš. Musím se uchylovat k válečným lstem, abych vůbec něco polkl…

Turai Vypadá to, že se spíš uchyluješ k armádě kuchařů. Co znamená tenhle piknik? Čekáš hosty? Nataša

Alexíčku…, já bych si dala kousek kachničky…

Turai Dej si celou. Zpíváš jako celá kachna a ty (Renému) hraješ jako ohryzaná šunka. René Nikoho tak sprostého jsem v životě nepotkal. Turai Také jsi evidentně v životě nepotkal mezinárodního zloděje šperků. Představuju si ho jako chlápka, který cestuje a krade šperky. Někoho jako byla Černá Mamba, jestli chceš a jestli to zvládneš. A ne jako někoho, kdo vykrádá kůlny na předměstí. René Jak to se mnou mluvíš? Kdo si sakra myslíš, že jseš?

48

Turai (překvapeně a chladně) Myslím, že jsem tvůj autor, prostý vypravěč příběhů a stavitel scén… na kterém je tvá budoucnost závislá jako sleď na slané vodě. /na kterém tvá budoucnost visí jako vykuchaný sleď na telegrafním drátě./ Nataša

(varovně) René…

Turai (usmívá se na Reného) Budeme pokračovat? René Ano… jistě… ať se někam pohneme. Chci říct, že bychom možná měli sjet tu část… tu část, která ještě není úplně hotová. (Nataše) Viď? Nataša

Má pravdu, Sandore, měli bychom ještě zapracovat na té pasáži z Casablancy.

Turai A kde byste chtěli začít? Nat. + René Matka jde dnes odpoledne do dražby. Turai Vynikající výběr. Výletní loď Dodo přistála v Casablance Gal

Dido, proboha živého! Přece té lodi nebudeš říkat podle překlepu pitomé písařky.

Turai To rozhodně budu. Měla vnuknutí. Gal

Neměla vnuknutí. Byla z Polska.

Turai Dodo přistála Nataša

Zápletku líčit nemusíš – my se orientujeme, viď, René?

René Naprosto. Gal

Já vůbec ne.

René Vždyť jsi to napsal. Gal

To mě právě zneklidňuje.

Turai Je to jednoduché jak facka.

Sir Reginald Sackville-Stew, který se

nalodil pod falešným jménem Reggie Robinsod Gal

Skutečně mu hodláš říkat Robinsod?

Turai Je to všechno, nebo máš ještě nějaké další výhrady? Gal

Majonéza není z nejčerstvějších.

Turai To je mi líto.

49

Gal

Na moři se stávají i horší věci.

Turai Pokouším se shrnout zápletku a vrátit nám správný směr. Gal

Jistě, jistě. Kéž bych mohl pomoct.

Turai (pokračuje) Sir Reginald Sackville-Stew nebyl přes všechno své bohatství a proslulou sbírku šperků šťasten, a to od chvíle, kdy mu unesli dcerku přímo z kočárku, což bylo před… (pohlédne zkoumavě na Natašu) nějakými sedma..., šesta..., pěta..., čtyřiatřiceti... dvaceti lety. Nataša

A po mně jde v téhle hře kdo? Policie?

Turai Když nebudeš zticha, žádná hra nebude. Nataša

A kde je má skutečná matka, Lady Sackville-Stewová?

Turai (dojde mu trpělivost) Zemřela, když tě hodně zeširoka porodila. A zanechala po sobě nejen tebe a Sira Reginalda, ale také slavné Sackville-Stewovy smaragdové náušnice, největší pár smaragdů na světě, které Sir Reginald nechal pro svou milovanou ženu zasadit do náušnic jako dar k porodu. Nataša

Dar k porodu. (je dojatá) Moje matka nechtěla nic víc než pořádného gynekologa a vy ji místo toho necháte vyexpedovat s párem klipsů na uchu.

René Aha! Takže ta rašple, která má tu druhou náušnici, vůbec není Ilonina matka… Protože Ilona je, pochopitelně, zmizelá dcera Sira Reginalda! Gal

Tak takhle to je!

René To je tím, jak pořád říkáme matce matka. To je matoucí. Gal

Turaii, myslím, že to mám. Bude to jako chór v Jindřichovi V.

Nataša Gal

(překvapeně) V Jindřichovi V. je chór?

(ignoruje ji) Opony nahoru. Dodo na moři. Sluníčko, vlnky. Pasažéři se veselí na palubě. Tu nafukovací míč, tam koktejly. Půl tuctu debutantek. Dívka – stydlivá, nezkažená kráska v jednoduchých

50

šatech – se

usmívá

na

elegantního,

prošedivělého

muže

v dokonalém bílém obleku. Poblíž se její neuvěřitelně nevkusná matka právě odmlčela v rozhovoru s uhlazeným mladíkem ve frajerské jachtařské čepici a s posměšným výrazem v očích… na zádi se zjeví irský policista… Nad schody se zjeví Dvorníček s dalším koňakem. Gal

Jednou replikou nás uvede do děje! Je to Murphy.

Dvorníček Já? Gal

Ne, vy ne -

Dvorníček Není problém. Má se to takhle. Ilona vyhrála hlavní cenu v tombole na charitativním plese, tj. dva lístky na cestu kolem světa, věnované společností Sackville-Stew, která vlastní sesterské lodě Dodo a Aeneas. Gal

(Turaiovi) Vidíš, tady to máš.

Turai Uděláme drobnou změnu, Murphy. Sesterské lodě Dodo a Emu. Dvorníček Mnohem lepší. Tak tedy. Sir Reginald Sackville-Stew si přes celý taneční parket všimne šťastné výherkyně a Ilona ho okamžitě uchvátí, matně mu připomíná jeho zesnulou ženu, ovšem ještě to neví, protože Ilona už jednu matku má, jak se alespoň domnívá, a protože je dosud neprovdaná a tak trošku životem nepolíbená, dokud jí Justin Deverell nevytáhne sponky z vlasů, ale to předbíhám, tak tedy Ilona přirozeně věnuje druhý lístek své matce. A Sir Reginald se rozhodne nalodit inkognito… pod jménem Reggie Robinsod, protože si chce být jistý, že pokud Ilona na palubě zalité měsíčním svitem opětuje jeho city, nebude to proto, že je majitelem té paluby, stíháte to? Všechno samozřejmě vyjde najevo díky těm náušnicím, které Sir Reginald věnoval své ženě – jedna z nich zmizela záhy poté, zhruba ve stejný čas, kdy došlo k únosu Sackville-Stewova dítěte, teď nic neříkejte, a druhou

51

nedávno ukradl hádejte kdo a dal ji Iloně během duetu na zadní palubě; protože když Reggie Robinsod tu náušnici pozná, Justin pochopí, že Reggie musí být Sackville-Stew, protože tomu náušnici uloupil, i když Reggie poznal tu druhou z páru, kterou měla v držení matka celé dlouhé roky – díky čemuž si matka najednou uvědomí, čí dítě ukradla, všichni spokojeni? Ovšem pozor, to všechno je pouze omáčkou k pečeni, jejíž podstatou je fakt, že kvůli ekonomické krizi pronajal Reggie jednu ze sesterských lodí nevědomky gangu obchodníků s bílým masem, kteří dodávají děvčata na severoafrické trhy v Casablance. Naneštěstí se pomíchaly papíry a Emu je v tuto chvíli plná francouzských štětek na cestě kolem světa, zatímco Dodo uvízla i s matkou v Casablance. Gal

Murphy… dejte si koňak.

Dvorníček Děkuji, pane. (vypije koňak) Turai Myslíte, že bych si taky mohl jeden dát? Dvorníček Ale ovšem, pane. René (zastaví Dvorníčka) Jak tohle všechno víte? Dvorníček Ze scénáře. Dvorníček odejde. Zdá se, že Italský zámek poměrně náhle vplul do rozbouřených vod. Dvorníček, který se neustále vyrovnával s nezřetelným houpáním vln, začíná nacházet rovnováhu, zatímco ostatní tu svou ztrácejí… To vše se děje mezi koncem jeho monologu a následným odchodem. Bouře může být na scéně znázorněna jakýmikoliv dostupnými prostředky včetně pohybu nábytku a viditelného horizontu, je-li využit. René Skutečně? Gal

Samozřejmě… je to tam… roztroušené… většina z toho…

52

Nataša

Adame, miláčku, vím, jak ti je, ale buď klidný, do večera bude všechno v pořádku, možná i dřív. (Turaiovi) Od toho zkoušky jsou, ne? Takže popojedem?

Turai Ano, pojďme. Gal

Není to trošku nevybroušené?

Turai Nevybroušené? Jenom nedozkoušené. Kde jsme skončili? Nataša

U matky na dražbě.

Turai No ovšem. Neapol už máme dávno za horizontem. Matka sice upláchla italské policii, ale bohužel skončila v Casablance ve spárech obchodníků s bílým masem. Ilona se na palubě setkává s Justinem. Nataša

Justine.

René Ilono. Nataša

Matka jde dnes odpoledne do dražby.

Ovšem téměř okamžitě se hlasitě rozezní elektrický zvonek. Zkouška ustane a ve stejný okamžik se vzadu zjeví Dvorníček a všechny osloví megafonem. Dvorníček Všichni na palubu! Všichni k panickým člunům! Nepropadejte záchraně! Pardon obráceně! – Všichni k záchranným člunům – nepropadejte panice! Turai Ani hnout! Dvorníček A až K k jeřábům na pravoboku! L až Z levobok uprostřed. A netlačte se! René Jdeme ke dnu? Dvorníček Já věděl, že jsem na něco zapomněl! Vezměte si záchranné vesty! (odběhne) Turai Dovolil jsem vám snad odejít? (Renému) Kam si myslíš, že jdeš? René Neumím plavat! (běží ke schodům a zmizí) Turai Takové sobectví! – Takový nevděk!

53

Nataša

(která zachovala klid) Ale Sandore, pokud vím, tak skutečně jdeme ke dnu.

Turai No a co? Takhle velké lodi to může trvat hodiny! Bojíš se, že si namočíš nohy? Turai si všimne Gala, který si pobral nejnutnější zásoby jídla a chystá se odejít. Turai Et tu, Brute? Gal

Promiň, Turaii, ale záchranné čluny můžou být přeplněné, tak jsem si říkal, že zamluvím stůl. Adam se ani nehnul od klavíru.

Turai Jako krysy opouštějící loď. Budu si stěžovat kapitánovi. Nevíte, kde je? Gal

Zkus záchranný člun. Gal a Turai mizí z dohledu.

Nataša

Adame…? Jestli zůstáváš, zůstanu taky. Neobejdeš se beze mě.

Adam zahraje svou odpověď „Obejdu se bez tebe velmi jednoduše“. Neobejdeš. Adam zahraje „Chci být šťastný“. A já nebudu šťastná, dokud neučiním šťastným tebe. Adam zahraje „Sbohem“. Tak jo. Půjdu. Adam zahraje „Zůstaň se mnou“. Tak jo. Zůstanu. Půjdu ke dnu a budu si při tom zpívat a na piano mě bude doprovázet Adam. Nataša

(zpívá) Říkals mi, že láska... (I’ll never see eighteen again

Or twenty eight or nine I’ll never be so green again To think that love’s a valentine. Adam Let’s not talk if you don’t mind I’m not surprised you look surprised

54

It’s not that I want to be unkind But love is harder than I realized. Nataša

Who said it would be easy?

Not me – you never heard it from me. Whoever told you that love was just a breeze, She was eager to please – not me You’ll never hear it from me Who said it would be cosy? Adam Not me – you never heard it from me. Whoever told you that love was like a rose, He was keen to propose – not me You’ll never hear it from me. Nataša

Who said it would be easy? – Not me.

Adam Not me – you never heard it from me. Nataša

Whoever told you that love was just a breeze.

Adam He was of his trapeze – Nataša

Not me –

Nat. + Adam

You’ll never hear it from me.)

Vejde Dvorníček a okamžitě běží k telefonu. Dvorníček Jde sem. A zuří. A chce mluvit s kapitánem. Nataša

Proč, Dvorečku?

Dvorníček Nepotápíme se. Loď ahoj! (do telefonu) Spojte mě s kapitánem – je na mostě. Nataša

Sandor zuří, protože se nepotápíme?

Dvorníček (do telefonu) No dobře, na můstku, říkejte si tomu, jak chcete. (Nataše) Bylo to jen cvičení. Jako požární poplach, když to není na lodi. (do telefonu) Na Mauretánii jsme můstku vždycky říkali most. Nevím proč – tak už se pohněte – chce s ním mluvit pan Turai.

55

(Nataše) Ještěže to není doopravdy. Kapitán mi vzkázal, že mezi mé povinností patří ověřit, že na lodi nikdo nezůstal. Nataša

Proč vy, Dvorečku?

Dvorníček Evidentně nějaká tradice. Poprvé na palubě, naposled do člunu. Vejde Turai a soptí. Turai Tohle si teda nedá za rámeček! Dvorníček (jemně ho opraví) Dvoreček. Turai Je tam? Dvorníček Kluše. Turai Kde je Gal? A Sleď? Nataša

Uklidni se. Moře je stejně moc bouřlivé a nedá se zkoušet.

Turai To se zařídí. Nataša

(poplašeně) Neměl by sis radši lehnout?

Dvorníček (do telefonu) Á! To jste vy, šéfe? Turai mu vytrhne sluchátko. Turai Turai! – Tak hele, nemám čas na vaše průšvihy, mám dost svých vlastních! Turai, Sandor Turai! Skutečně, to je od vás milé, že to říkáte. Mým receptem je nepřerušovaná zkouška, když už se ptáte. Neříkejte. Vy sám…? Ovšem, strašně rád si ji přečtu. Odehrává se na zaoceánském parníku? – Ale to je nápad! Pošlu pro ni stevarda. Ano, vlastně pro mě něco udělat můžete. Když je ta plavba tak bouřlivá. – Vážně? To je zajímavé. Nicméně v porovnání s plavbou přes Temži je poněkud bouřlivější, a tak mě napadlo, že loď možná nenabrala úplně nejlepší směr – my snad vplouváme do tajfunu… no tak ne, ale hrozně to houpe… Takže kdybyste nám dal tak hodinku dvě v opačném směru… Cože? – Myslím, že by se vám líbila – myslím, že je podle vašeho gusta… Bude mi potěšením, nechám je na pokladně na vaše jméno… Naprosto – a ta druhá záležitost… To je od vás velice milé. Ano, počkám –

56

Vejde René v jasně žluté vestě, která ho téměř celého zakrývá. Nataša

Vypadáš směšně. /Už ses v tom viděl?/

René Rozhodně si to nesundám. Nataša

(Renému) Nehodlám zpívat „This Could Be The One“ někomu v záchranné vestě.

René Myslel jsem, že bychom jen přečetli pár scén – (významný pohled směrem k Adamovi) Moře je na cokoliv jiného příliš bouřlivé. Nataša

Sandor se s tím snaží něco provést.

Turai (do telefonu) Skvělé, skvělé – Jsem vám vděčný, pokračujte… René (strojeně pobavený) Skutečně? – S kým to mluví? S Bohem? A skutečně. Nebezpečně rozhoupaná místnost se velice rychle zklidní. Turai (do telefonu) Lepší… ještě trochu… to je ono… to bude stačit… děkuji vám také se těším, až se setkáme – ale až později, jestli dovolíte! Turai zavěsí, ohromený René jde k telefonu. Dá nám maximálně hodinu. Murphy, přineste mi koňak. Dvorníček Rozkaz, pane. Turai A přineste mi od kapitána ten jeho rukopis. Dvorníček Rozkaz. Turai Mimochodem, kdy spíte? Dvorníček V zimě, pane. (odejde) Turai Neopustím loď, dokud se ten člověk nepřidá k mé družině. René (zkoumá telefon) To je nějaký trik, ne? Nikdo mu nevěnuje pozornost. Turai Kde je Gal? Vejde Gal se svačinkou, sundává si záchrannou vestu. Gal

(cituplně) Na téhle lodi se s ženami a dětmi nedomluvíš na ničem.

Turai (Renému) Sundej si tu ohavnost. Když narazíme na ledovec, nechám ti to oznámit.

57

René si neochotně svlékne vestu. Nataša mezitím odnesla Adamovi podnos s lahůdkami. Nataša

Miláčku, sněz něco. Nemůžeš pořád zůstávat v téhle mollové tónině.

Turai Nech ho být. Chci mu zachránit hlas. (Adamovi) Já fortissimo, ty piano. Nataša

(ztratí trpělivost) Zmlkni! Už tě mám plné zuby!

René A já taky. A jestli narazíme na ledovec, budu to považovat za změnu k lepšímu, zvlášť pokud půjdeš ke dnu i ty. Turai (klidně) Ach tak. Zdá se, že moje legendární vstřícnost ke řvoucím dětem, vzteklým psům a hercům jako třídě, spojená s nenávistí k sarkasmu a výsměchu všeho druhu, především když jsou jeho terčem duševně méněcenní, ve vás probudily drzost a vyvolaly falešný pocit nepostradatelnosti, kterému s oblibou říkám sine-qua-nonšalance. Můžu si za to sám. Rozmazloval jsem vás. Skládal jsem hold vašim útlým talentům. Taktně jsem neupozorňoval na propast, jež odděluje váš výkon od odpovídajícího ztvárnění postavy, kterou jsem pro vás vytvořil. A že taková propast existuje, o tom nemějte pochyb. Já osobně si právě poslal pro bifokály a vážně uvažuji, že si od kapitána půjčím jeho dalekohled. Nataša

(důstojně) Mrzí mě, pokud se ti zdá, že nejsem dost dobrá pro tu tvou

hříčku,

která

po

někom,

kdo

pokračuje

v tradici

shakespearovského divadla, skutečně vyžaduje značnou změnu přístupu. Turai Pokud narážíš na svou Julii, tak se zrovna tak můžeš označit za pokračovatelku tradice Orient Expresu, i když jsi vlakem zatím jela akorát z Budy do Pešti. Nataša

(odchází) Jak chceš. Pokud si budeš přát se mnou mluvit, budu ve své kajutě.

58

Turai (kousavě) Pokud s tebou budu chtít mluvit, nemusím chodit nikam, z mé kajuty mě uslyšíš báječně. René (kvapně) Ne, ne – nehádejme se, ano – omlouvám se, Turaii – Nataša se taky omlouvá – moc rádi bychom pokračovali (Nataše), viď? Nataša

(zklidní se) Ano, pokračujme.

Turai (vesele) Tak se mi to líbí. Má drahá, má nejdražší Natašo, chci vidět úsměv. Ne, úsměv. Tak je to lepší. Odpouštím ti. Mír? Nataša

(zarputile) Sandore, drahý… nejdražší… Jsme v tvých rukou.

Turai (galantně) To je velká pocta. Pro mě též. Můj anděli, také ty mi odpusť. Mluvil ze mě vztek. S tou Julií jsem to tak nemyslel. Byla stejně na výši jako tvá Pavlínka (na tandemu). Tak kde jsme skončili? René Matka jde dnes odpoledne do dražby. Elegantně vejde Dvorníček s koňakem na podnose a kapitánovým rukopisem. Dvorníček Tak jsme tady, pane. Jeden koňak a jeden exemplář hry Všichni jsme na jedné lodi, který s úctou posílá kapitán. Turai Konečně! Dejte to sem a ten sajrajt si odneste. A řekněte mi, co si o něm myslíte. Dvorníček Jistě. (podá Turaiovi rukopis a vypije koňak) Už jsem pil lepší. Budete si přát ještě něco, pane? Turai Koňak. Dvorníček Jistě, pane. Nataša

(křičí) Matka jde dnes odpoledne do dražby.

René (v postavě) Vím vše. Reggie je u rádia a pokouší se spojit s Emu. Nataša

S Emírem?

René Ne, ne, došlo k záměně sesterských lodí. Emu přistála v Aténách a předem zaplacená děvčata, co měla být doručena do Kasby, pobíhají po městě a fotí si Akropoli. Nataša

Justine.

59

René Nevidím žádný problém. Tvá matka je na prodej. Já ji koupím. Od tebe potřebuji jediné, Ilono. Nataša

Ovšem! (předstírá, že si sundala jednu náušnici a podává ji Ivorovi)

René Řekněme sbohem Sackville-Stewovým smaragdům. Tohle všechno se samozřejmě odehrává pro Adamovo dobro… ovšem, jaká smůla, Adam se právě projedl k odhalení rytiny, jež se ukrývala pod chlebíčky na stříbrném podnose. Rytina je mu pochopitelně povědomá. Začíná chápat… a dá se do zkoumání dalších stříbrných podnosů, z jednoho po druhém odstraňuje veškerý obsah, dokud nemá pohromadě asi tak půl tuctu táců naprosto shodných s tím, který mu věnoval Turai. S touto sbírkou jde k Turaiovi, vyčítavě mu je předá a poté odejde. Gal si toho všimne, vrhne po Turaiovi pohled plný úzkosti a vyběhne za Adamem. Nataša a René si jejich odchodu nevšimli. Turai Tak stop. Tohle nemá žádný smysl. René (chopí se příležitosti) Bohužel máš pravdu, Turaii, ale vydrž. Když jste byli v Deauville, říkal jsem si, že zkusím něco hodit na papír… takový nápad, víš, a – ehm – Nataša a já bychom ti rádi něco předvedli. Turai (vážně) Jsem tak dojat, že to neumím ani vyjádřit. René Děkuji. Nejspíš to za nic nestojí. Turai Ne, ne, pojďte, bude mi ctí, když budu smět nahlédnout. René No, je to ten kousek, který začíná matkou v dražbě – zkoušeli jsme a zkoušeli… Nataša se mezitím několikrát neúspěšně snažila zahlédnout po straně Adama a začne ho postrádat… Nataša

René…

60

René (nevěnuje jí pozornost) Až do poslední chvíle, víš, abychom to pro vás dotáhli – myslím, že by tě to mohlo dojmout Turai Nepochybně. Škoda že tu není Adam, aby to taky viděl. René Ano, to jistě – Co? (rozhlédne se) Sakra práce! Do místnosti vtrhne Gal. Gal

U sebe není. Vypadal rozrušeně. (ironicky) Koukám, že jsi získal zpět část rodinného stříbra. Tyhle lodní společnosti nemají naprosto žádné skrupule, co? Vejde Dvorníček s koňakem na obligátním stříbrném podnose.

Dvorníček Prosím, pane! Jeden koňak. Turai, který už drží množství podnosů, zuřivě vytrhne Dvorníčkovi i ten jeho. Sklenku koňaku Dvorníček hbitě zachrání. Turai Přestaňte nás konečně zásobovat těmi nesmyslnými tácy! Dvorníček A co s tím pitím? Turai Se skleničkou koňaku si snad poradíte, ne? Dvorníček do sebe obrátí koňak a poznamená… Dvorníček Velice vám děkuji. Na zdraví. Budete si přát ještě něco, pane? Turai (s obrovskou sebekontrolou) Neviděl jste pana Adama? Dvorníček Ano, pane, nemějte obavy, o všechno je postaráno, není problém. Turai Co není problém? Dvorníček Telegram jsem mu předal. Turai Jaký telegram? Dvorníček Od jeho matky. Turai Já vím. Byl jsem u toho. Dvorníček Myslím ten druhý telegram. Turai Druhý telegram? Dvorníček Přesně tak. Turai Co v něm stálo? Dvorníček V Cherbourgu ho nestihla, tak pojede další lodí do New Yorku.

61

Turai Asi omdlím. Dvorníček Přinesu brandy. Turai To nemusíte, vrhnu se přes palubu. Turai vrátí Dvorníčkovi kapitánův rukopis. Turai a Dvorníček odejdou každý jiným směrem. Gal

Tak budeme pokračovat?

René Proč? Gal

Proč? Myslel jsem, že máme zkoušku.

René Jistě. Gal

Kde jsme skončili?... Matka jde do…

Nat. + René Ne – ne. Gal

Co se děje?

Nat. + René Nic, nic. Gal

Možná bychom to měli vzít od začátku. Bude to asi takhle. Opona nahoru, Dodo je na moři.

Nataša Gal

Panebože.

Slunečný den mírný vánek pasažéři se baví na palubě. Dívka, stydlivá, nedotčená kráska v prostých šatech… Uhlazený mladík ve frajerské jachtařské čapce… Na zádi se objeví irský policista. Vzadu se na scénu vyškrábe Turai, napůl vleče Adama zabaleného do deky.

Nataša

Proboha!

René (zmateně) Jako přímo takhle? Gal

Ustupte… Posaďte ho do křesla.

Nataša Gal

Co se stalo?

Přineste polévku!

Turai Nic mu není – jen skočil do moře. Nataša

Adame, miláčku, vždyť jsi celý mokrý – moc mě to mrzí – můžu ti to vysvětlit.

62

Gal

Určitě ví, proč je mokrý.

Turai Nemusíte to tak prožívat. Nic se mu nestalo. Nataša

Ale kdo ho zachránil?

Vejde Dvorníček v plavkách, má mokré vlasy. Nese koňak na podnose a Adamův promočený slamák. Dvorníček Prosím, pane! Jeden koňak. Turai Konečně. Nataša

Dvorečku!

Dvorníček Není problém. Turai se natáhne pro koňak, ale Nataša je rychlejší a začne ho nalévat do Adama. Nataša Gal

Miláčku…

Neměli bychom ho odvést do jeho kajuty?

Turai Nemůžeme zkoušet v jeho kajutě. Jak bys tam chtěl nacpat klavír? Nataša

Sandore, ty jsi zešílel -

Turai Ještě ne. Zešílí on, zešílím já a zešílíš především ty, jestli se nepřestaneš šklebit a nezareaguješ na svou narážku. Gal

To myslíš vážně?

Turai Dneska mě pořád někdo bezdůvodně vyrušuje a já to nehodlám tolerovat ani o vteřinu déle. Na trhu s otroky se koná lednová dražba a matka je položka číslo jedna. Ilona svěří tu špatnou zprávu Justinovi, ale ten má plán, pokračujte… Nataša

Má pravdu! (Renému, křičí) Matka jde dnes odpoledne do dražby a ty nevidíš žádný problém!

René (pochopil narážku) Nevidím žádný problém! Tvá matka je na prodej! Koupím ji. Nataša

Justine…

Dvorníček Geralde. Nataša

Geralde.

63

René Od tebe potřebuji jediné, Ilono. Nataša

Ovšem!

René Sbohem, Sackville-Stewovy smaragdy. Je zvláštní, jak málo teď pro mě znamenají. To já jsem byl okraden, protože ty jsi mi uloupila srdce… (zpívá) „Uloupila jsi mi srdce a učinila ze mě poctivého člověka.“ Turai Tohle nevydržím. Murphy, přineste mi koňak. Dvorníček Ano, pane. Turai Vezměte láhev. A jednu si nechte pro sebe. Dvorníček (odchází) Děkuji, pane. Dvě láhve koňaku. Turai Obehrané postavy, obehrané situace, obehraná úspornost. Co se zdálo rozkošné a důmyslné jako hrací hodinky, je ve skutečnosti rozhrkaný středověký orloj, kde se čtvrt hodiny nic neděje a pak se přibelhá partička toporných figur a majzne kladivem do prasklého zvonu – bing! – Justin je zloděj šperků! Beng! Reggie je Sir Reginald! Bing! Předvídatelné od začátku do konce. René Já myslím, že to dělá jen ta poslední část. Turai Beng! Zloděj šperků napraven láskou dobré ženy! Bing! A vyhrají smíšenou čtyřhru v pingpongu! Přichází Reného velký okamžik. René Kdybys dovolil, Turaii, myslím, že s tímhle bych mohl pomoct. Turai Skutečně? René Ano. Vlastně jsme s Natašou... Nataša:

Jako se mnou

René:

…mluvili o tom konci, když jste vy tři byli v Deauville, a právě jsme si říkali, že je to trošku bing beng, nemyslíš?

Nataša

Spíš hrc prc.

Turai (chladně) Co prosím? René Kapku předvídatelný, říkali jsme si. (Nataše) Viď?

64

Nataša

Jak říkám, trošku hrc… prc.

Turai Hrc prc? René Ano. A jak víš, mám tak trochu nadání na, ehm, psaní. Turai Jak bych mohl, když jsi ho vždycky tak úspěšně tajil? Nataša

Ani ne tak na psaní, ale má cit pro kompozici.

René To je ono – vyprávím nádherné příběhy. Turai (nedůvěřivě) Komu? Nataša

(okřikne ho) Nech ho mluvit, Sandore!

René Zkrátka – říkal jsem si, že zkusím sednout k papíru a dali jsme s Natašou dohromady takovou scénku, kterou bychom vám teď rádi s dovolením předvedli. Můžeme? Turai Něco tak nestoudného jsem jakživ nezažil. Měl jsem herce, kteří si nechtěli sundat kalhoty, měl jsem herce, kteří nechtěli hrát s kočkami nebo na venkově; prostě, herci se mi do procesu tvorby pletli snad všemi myslitelnými způsoby, ale žádný z nich ještě neměl tu drzost psát. René Poslyš, Turaii Turai To se mi snad zdá! Nataša

(konečně) Sandore!

Turai A co ráčí být podstatou vaší scénky? René Snad by se dalo říct, že je míň hrc… a víc… pecka. Turai Pecka? René Ano. Před fází kluk-dostane-holku ještě jednou zopakujeme kluka-coztratí-holku. Gal

(zaujme ho to) A jak to chcete udělat?

Nataša

Ilona souhlasí, že si Reggieho vezme, ale když oznámí zásnuby, matka dostane hysterák, protože její dcera si přece nemůže vzít vlastního otce, a pravda vyjde najevo, čímž je Ilona volná a může si

65

přece jen vzít Justina. Připadalo mi to docela chytré. Výborně, René. Turai Už jsi někdy slyšel něco takového, Gale? Gal

Ano, ale kvůli tomu bych to neodmítal. (Nataše) Odkud začneme?

Nat. + René Matka jde dnes odpoledne do dražby. Nataša a René se vtělí do svých postav. René Já vím, je to smůla. Ale na druhou stranu je dost nepravděpodobné, že by ji někdo chtěl koupit. Nataša

A právě v tom se mýlíš. Reggie ji koupí.

René Reggie! To je nechutné! Pomyslet, že Angličan Nataša

Ne, on ji koupí pro mě!

René Ach tak. Nataša

Víš, co to znamená, Justine?

René Tvoje matka tu zas bude strašit. Nataša

Kromě toho. Slíbila jsem Reggiemu, že se za něj provdám.

René Co? Nataša

Musím. Je to otázka cti.

René Přeplatím ho! Nataša

Čím?

René Máš pravdu, Ilono. Nikdy jsem si neukládal stranou na budoucnost, ani jeden manžetový knoflíček. Počkat! – Ještě není pozdě! Ukradl jsem ty náušnice už dvakrát, můžu je ukrást potřetí! Nataša

Je pozdě. Pohleď – (na obou stranách odhrne své krásné vlasy dozadu) – zásnubní dar od Reggieho!

René Sackville-Stewovy perly! Gal

Smaragdy.

René Přepsal jsem to na perly. Gal

Proč?

René No -

66

Nataša Gal

Ale vždyť jsi ji měla v pěstičce.

Nataša Gal

Perly jsou mnohem lepší – malé děti je vždycky polykají.

Ne, v nočníčku.

Říkala jsi, že je to obscénní.

Nataša

Smaragd by byl obscénní. Perla je roztomilá. (pokračuje) Sbohem, Justine.

René Dovol, abych tě naposledy políbil, miláčku. Adam se pomalu začal probírat a jevit zájem. Ale když ho projevil, zase ho ztratil. Rozhodl se odejít. Vydá se vyčerpaně na cestu, a zdá se, že by se mohl ztratit z doslechu, než scéna dospěje k tomu nejpodstatnějšímu místu… ale když si René a Nataša všimnou, jak odchází, vyrazí rezolutně kupředu, a jak Adam začne poznávat slova, zastaví se. Nataša

Ale jen protentokrát. A nenech se unést.

René Anděli! Nataša

Počkej, slíbil jsi, že se nenecháš unést.

René Nemůžu si pomoct! Nataša

Nezačínej zas!

René Ano, zas! A zas! Miluju tě, obdivuju tě, zbožňuju tě! Zbožňuju tě, jako můra zbožňuje plamen svíčky. Miluju tě, jako Eiffelova věž miluje nadýchaný obláček, který kolem ní tančí v letním vánku. Gal a Adam se otočí a s úžasem ne sebe pohlédnou. Nataša Gal

Zítra si na mě ani nevzpomeneš!

Pardon… Co to říkal?

Nataša

Prosím,

nepřerušovat…

(pokračuje)

Zítra

si

na

mě

ani

nevzpomeneš! René Ne, ne, jsem do tebe blázen. Ale ty jsi mi probodla srdce jako olivu ze suchého Martini a odvrhla mě od svých rtů. Nataša

Nepokaz všechno, co mezi námi bylo.

67

Gal

(Turaiovi) Prosím tě, Turaii.

Turai Ano? Nataša Gal

Podej mi své ruce.

Jako bych to už někdy slyšel.

Nataša

Nezapomenu na ně -

Turai Znělo mi to povědomě. Nataša

Tak šikovné, tak neposedné, nezapomenu na to, co dělaly.

Turai Od koho to má? Od Sardoua? Gal

Ne, tohle jsme zaslechli včera večer.

Turai No ovšem! René Tak co je? Tohle si mé dílo nezaslouží. Nataša

Tak nezlob – vzpomeň si na dnešní odpoledne. A nechej se políbit.

René To není polibek. To je spropitné! Nataše:

Nekřič tak!

René:

No a co? Ať celý svět ví, že pro tebe nic neznamenám, jsem zředěné Martini.

Nataša

To není pravda. Pro mě vždycky budeš ten první. I kdybych měla deset manželů, žádný tě nemůže nahradit. Ale jsem zasnoubená, tak buď tak laskav a běž pryč.

René Dobrá. Půjdu. Jen tě prosím, ukaž se mi tak, jak si tě chci pamatovat. Zvedni si vlasy. A dovol mi, abych ti upravil límeček. Nataša

Ty jsi neuvěřitelný. Co to děláš?

René Jen ještě jeden pohled, ještě jeden dotek, snažně tě prosím! Ach ta narůžovělá zaoblená dokonalost! Kéž smím přiložit rty k té růžové hebkosti. Gal

Její náušnice!

René A k té druhé také! Gal

Její druhá náušnice.

René Jak nádherně se houpou!

68

Turai To by stačilo. Adam Natašo! Turai To je nechutné. René Tak co tomu říkáte? Rámcově… Turai To nepůjde. Adam (bez pauzy) Ale půjde. Bude to skvělé! Turai Tobě se to líbilo? Adam (bez pauzy) Je to nejlepší hra, jakou jsem kdy viděl. Nataša

(dochází jí to) Adame -

Adam (Nataše) Byla jsi skvělá. Nikdy ses mi nelíbila víc a já tě nikdy víc nemiloval. Gal

(dochází mu to) Adámku -

Adam (rozzářeně) Neříkej mi Adámku. Podle mě René strčí do kapsy Gala i Turaie i Shakespeara. Turai (dochází mu to) To je pozoruhodné! Adam René, dovol, abych ti potřásl rukou. René Těší mě. Vlastně jsme se nikdy pořádně nepozdravili. Adam Buď zdráv, buď zdráv, buď zdráv. Nataša

Adame! Ty mluvíš!

Adam Samozřejmě, že mluvím! Nataša

Ty jsi vyléčený!

Adam zaváhá, uvědomí si to. Adam Panebože. (pauza) Opravdu. Nataša

Nepřestávej! Miluju tě. (pauza) Adame?

Adam se zarazí, ale dobírá si ji. Adam (překotně) Miluji tě, miluji tě, miluji tě. Zeptej se mě na něco – rychle – na cokoliv. Nataša

Vezmeš si mě?

Adam (okamžitě) Okamžitě, protože tě miluji, miluji, miluji.

69

Do toho vejde s jednou skleničkou a lahví koňaku na podnose Dvorníček. Jde k Turaiovi. Dvorníček Prosím, pane – jeden koňak. Adam popadne láhev i skleničku. Adam Díky, Dvorníčku. Taky vás miluji. Miluji celý svět. Nalije skleničku a nečekaně ji podá Turaiovi. Ten ji důstojně přijme. Tvůj koňak. Turai Konečně. A vypije ho. Zazvoní telefon – Adam ho zvedne. Adam (do telefonu) Haló? Zde Adam, virtuózní diskutér… Dobrý den, kapitáne! Kam s tou lodí?... Moment, zeptám se. (Turaiovi) Měl jsi čas kouknout se na jeho hru Všichni jsme na jedné lodi? Turai Musím se zeptat svého literárního poradce. Dvorníček Škvár. Turai Škvár. Adam (do telefonu) Škvár. (zavěsí) Asi ho to zklamalo. Zvuk lodní sirény. O vteřinu později se loď zakymácí a vše se znovu začne houpat, jak se loď vrací zpátky do špatného směru. Turai Někteří lidé prostě nejsou schopni přijmout konstruktivní kritiku. Dvorníček Brzká chvála jim nedělá dobře. Ať se zapotí, jinak se nikdy nebudou snažit být dokonalí – psát a přepisovat, do posledního okamžiku. Turai Přesně – přineste mi koňak. Dvorníček Jeden máte v ruce. Ponocovat. Turai Chci dva koňaky. Dvorníček Láhev je támhle. Psát celou noc. Jako vy. Adam (Dvorníčkovi) Co jste to říkal? Dvorníček Co máte na mysli? Adam Pan Turai psal celou noc?

70

Dvorníček (pauza) Problém! Adam Jsem já to hlupák. (Renému) René, napsal jsi tu scénu, když jsme byli v Deauville? Na něco jsem se tě ptal. Napsal jsi tu scénu? Nataša Gal

Samozřejmě, že napsal! Odpověz mu, René!

Nemůže mluvit. Má Adamovu nemoc. (Má ji.)

Adam (Turaiovi) Vděčím ti za všechno, tobě a panu Galovi. Jste mí patroni, mí přátelé. Vím, že bys mi nelhal. Turai A máš naprostou pravdu. Nedokázal bych ti lhát. Jsi jako můj syn. Jsi víc než to. Ztělesňuješ mládí, ideály. V tobě je budoucnost. Lhát ti by bylo zločinem. Adam Napsal tu scénu René? Turai Každé slovo. Gal

Díkybohu.

Nataša

Vidíš!

Adam (ještě neslaví) Pak mám ještě jednu otázku. Turai Zřejmě tě zajímá, na čem jsem včera v noci pracoval, že? Adam Ano. Turai Řeknu ti to naprosto přesně. Včera večer jsem si uvědomil, že jsme na špatné lodi. Gal

Do New Yorku?

Turai Do Casablancy. Máte pravdu o konci, máte pravdu o začátku a prostředek už vůbec nestojí za nic. Celý den jsem se mučil pochybami, ale teď už jsem rozhodnutý. Dodo je debilní a musíme ji okamžitě potopit. Gal

Ale podepsali jsme smlouvu, že přijedeme do New Yorku s –

Turai Máme pod nosem mnohem lepší příběh. Gal

Jaký?

Turai Plavba na Emu. Dvorníček To zní mnohem lépe. Adam Díky bohu!

71

Turai Myslel jsem, že se vám to bude líbit. Adam Ne, chci říct – promiňte! Dvorníček Adame, co zas? Adam Nic. Jen bouře ve sklenici vody! Všechny vás zase miluji! Psal o plavbě na té druhé lodi! Gal

Máme čtyři dny. Kde začneme?

Turai No… Gal

Vím – s Murphym!

Dvorníček Se mnou, pane? Gal

Ne, vlastně jsem měl na mysli…

Dvorníček Není problém. Má se to takhle. Emu pod velením pohledného mladého kapitána, jenž neví, že má na palubě krásnou černou pasažérku, která, aniž to oba tuší, je ztracenou dědičkou, pluje kolem světa plná francouzských štětek, které nemají ponětí, že obchodníci s bílým masem, nemající tuchy, že došlo k záměně sesterských lodí, se s Němým Pepem chystají loď přepadnout. Turai Kdo je sakra Němý Pepe? Dvorníček (ukáže na Reného) Ohyzdný lokaj obchodníků s bílým masem, jemuž vyřízli jazyk, a jelikož je do ztracené dědičky němě zamilován, zachrání jí život a zůstane zamlklý, zatímco ona odchází s mužem, jehož miluje; velmi dojemné, většinou. Turai Sledi, jsi šťastný muž. Jak tohle všechno víte? Dvorníček Z kapitánova rukopisu, pane. Turai Vážně? Dvorníček Psát neumí, ale má jistý cit pro kompozici a naprosto žádné nápady. Turai To vypadá na přirozený talent. Ta role je Adama. Gal

Kdo bude hrát na klavír?

Turai Murphy? Dvorníček Trošku už na mě sedla rez.

72

Turai To máš z toho, že ses zlil. Umíš noty? Dvorníček Není problém. Turai Murphy, dej si koňak. Dvorníček Děkuji, pane. A když dovolíte, je mi ctí obsluhovat vás, pane – vy jste, když dovolíte – doopravdy sekáč. Dvorníček si sedne ke klavíru. Nataša a Adam začnou zpívat. Nataša

When I saw you…

Adam My knees went weak, my throat went dry. I could hardly speak. Nat. + Adam

Isn’t it heavenly?

- This could be the one. Glory be, when you kissed me, Wedding bells rang two for tea. When all’s said and done. This could be the one. Turai A teď ji polib. Políbí se. Což znamená konec… ale možná, podle podoby děkovačky, vede Dvorníček ansámbl k…

„Where Do We Go From Here?“

We just said hello and now it’s goodbye, So mind how you go, we hope it keeps dry, And please excuse my tear But where do we go from here?

We’ll just catch the tide, It’s anchors aweigh,

73

So thanks fot the ride, And have a nice day We have to disappear – But where do we go from here?

This way, that way, up or down We could go both ways. Forward, backwards, round and round, What do I care So long as when we get together And we’re sat by the fire Canoodling and then You feel the desire To go round again. You have a volunteer So where do we go from here?

So where do we go – When do we go – Darling I’m so ready to go – So why don’t we go from here?

KONEC