Zásady péče o významné druhy motýlů Bílých Karpat

Zásady péče o významné druhy motýlů Bílých Karpat

Jan Uřičář, Ivana Jongepierová & Tomáš Ernest Vondřejc

foto Bohumil Jagoš

foto Marián Filípek

Modrásek hořcový.

foto Bohumil Jagoš

Ohniváček černočárný.

Členitá krajina Kopanic. Titulní strana – Pohled na Javorinu od Suchovských Mlýnů (foto Jan W. Jongepier). Zadní strana – Přástevník kostivalový (foto Bohumil Jagoš), modrásek očkovaný (foto Bohumil Jagoš), jasoň dymnivkový (foto Bohumil Jagoš).

Zásady péče o významné druhy motýlů Bílých Karpat

Jan Uřičář, Ivana Jongepierová & Tomáš Ernest Vondřejc

Veselí nad Moravou 2016

Vydala ZO ČSOP Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty za finanční podpory projektu LIFE 09 NAT/CZ/000364 „Integrovaná ochrana vzácných druhů motýlů nelesních stanovišť v České republice a na Slovensku“.

Autoři textů: RNDr. Jan Uřičář, RNDr. Ivana Jongepierová, Mgr. Tomáš Ernest Vondřejc Recenzent: doc. Ing. Milan Králíček, CSc. Doporučená citace: Uřičář J., Jongepierová I. & T. E. Vondřejc (2016): Zásady péče o významné druhy motýlů Bílých Karpat. – ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, 51 pp. Grafický návrh a sazba: Dagmar Uhýrková Tisk: Tiskárna Didot, spol. s r.o. Náklad 1000 ks 1. vydání

© ZO ČSOP Bílé Karpaty, září 2016 ISBN 978-80-903444-9-5

Obsah Úvod .............................................................................................................................. 5 Poděkování ..................................................................................................................... 5 Historie .......................................................................................................................... 6 Projekt LIFE+ ................................................................................................................. 8 Jasoň dymnivkový ........................................................................................................ 10 Ohniváček černočárný ................................................................................................. 14 Modrásek hořcový ........................................................................................................ 16 Modrásek černoskvrnný ................................................................................................ 21 Modrásek bahenní a modrásek očkovaný ...................................................................... 26 Modrásek komonicový ................................................................................................. 32 Perleťovec dvouřadý ..................................................................................................... 36 Bourovec trnkový ......................................................................................................... 40 Přástevník kostivalový ................................................................................................... 45 Závěr ............................................................................................................................ 49 Použitá a doporučená literatura .................................................................................... 50 Vysvětlení některých pojmů a zkratek ........................................................................... 51

3

Úvod Pohoří Bílé Karpaty je jedinečným územím, které svým historickým spolužitím člověka a přírody představuje malebný a harmonický celek. Jeho nejcennější a nebývale rozsáhlou součástí jsou bělokarpatské louky, které už v roce 1928 nazval entomolog V. Vorálek trefně „pralukami“. Tyto louky mají mnohasetletou historii. Jejich vysoká druhová pestrost je výsledkem práce desítek generací lidí – hospodářů, kteří zde kvůli své obživě klučili a žďářili lesy, pásli dobytek, kosili louky a sklízeli seno. Jejich další existence v původním stavu je proto podmíněna pravidelnou péčí s ohledem na jejich historické využívání i nároky vzácných druhů. Tato publikace chce přispět k bližšímu seznámení s nejvýznamnějšími druhy motýlů Bílých Karpat, hlavně však s jejich životními nároky a způsobem hospodaření, který je pro ně optimální. Zároveň na příkladu typických lokalit ukazuje pestrost a vzácnost bělokarpatské přírody a nutnost péče o nejcennější území.

Poděkování Chtěli bychom poděkovat všem pracovníkům, kteří prováděli terénní mapování motýlů v posledních 15 letech. V rámci projektu LIFE+ „Motýli ČR - SR“ to byli Rostislav Bartas, Vladimír Bělín, Michal Bližňák, Jiří Darebník, Albert Gottwald, Josef Holomek, František Kopeček, Milan Králíček, Jindřich Loprais, Michal Pikner, Štěpán Pichler, Pavel Potocký, Jiří Skala, Vojtěch Tomeček, Vlastimil Trochta, Ivo Uřičář, Jan Uřičář, Martin Uřičář, Petr Vicherek, František Vodrážka. Náš dík patří i Jitce Šmýdové za jazykovou revizi textu. Karlu Fajmonovi a Liboru Ambrozkovi pak děkujeme za připomínky k textu.

5


Travní společenstva Bílých Karpat se v minulosti harmonicky vyvíjela a prosperovala i bez jakýchkoliv ochranářsky zaměřených zásahů díky pravidelné ruční seči a pastvě menších stád. Zlom nastal po kolektivizaci a následném velkoplošném obhospodařování, jež umožňovala nová těžká technika. Část luk byla rozorána, část byla kvůli špatné dostupnosti opuštěna a ponechána bez údržby a většina ostatních porostů se pro zvýšení produkce začala hnojit organickými či průmyslovými hnojivy. První krok k zastavení tohoto likvidačního procesu znamenalo vyhlášení CHKO Bílé Karpaty v roce 1980. Silnější pozici pak získala ochrana přírody po roce 1990. Jak ze zemědělských, tak z ochranářských důvodů se postupně přistoupilo i na opětovné zalučnění většiny rozoraných luk.


Historie

Vyhynulý žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone).

Prvotní snahy o optimální údržbu (management) luk byly úzce zaměřeny na rostliny a jejich prosperitu. Vliv jednostranného pojetí sice znamenal velký pokrok po botanické stránce, ovšem pro spoustu živočichů byl na mnoha místech zničující. Lokální specializované druhy bezobratlých ztrácely vhodné životní prostředí a začaly z naší přírody mizet. Jednalo se zejména o druhy závislé na předchozím maloplošném, časově rozrůzněném hospodaření, o živočichy žijící na solitérních stromech a křovinách, v terénních nerovnostech, na prosvětlených lesních okrajích, kolem lučních cest, v prameništích a na vlhkých loukách, nebo naopak v extrémně suchých, nezapojených nízkostébelných trávnících. Po roce 2000 se postupně začínal náhled na ochranu přírody měnit a patřičný prostor konečně dostala také ochrana živočichů. Ochrana druhové pestrosti je zakotvena také legislativně. Významným mezníkem bylo přijetí směrnice o ochraně volně žijících ptáků (409/EHS/79) a směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů Bourovec trnkový (Eriogaster catax).

foto Ivan Střítecký

a planě rostoucích rostlin (43/EHS/92), známé pod označením Natura 2000. Tyto dokumenty se zaměřují nejen na ochranu vybraných druhů a jejich nalezišť, ale zejména na ochranu evropsky významných lokalit. Jejich cílem je zastavení poklesu biologické rozmanitosti v rámci celé Evropské unie. Pro stanovení kvality a biologické stability území se mnohdy využívá tzv. bioindikátorů – vybraných druhů rostlin nebo živočichů. Označují se také jako deštníkové druhy, neboť svou přítomností signalizují výskyt mnoha dalších organismů – jako by je schovávaly pod deštníkem. Na základě stability jejich populací lze vyhodnotit stav, kvalitu a zdraví celého systému živé a neživé přírody. Živočichové reagují na změny prostředí mnohem rychleji než rostliny a než to postřehne člověk, proto se v posledních letech jako indikačně významné deštníkové druhy uplatňují některé nápadné druhy motýlů. Jejich předností je hlavně relativně snadná metodika výzkumu a výborná citlivost ke změnám prostředí.

Terénní sledování výskytu motýlů.

Pro získání maximálního množství věrohodných údajů o druhovém bohatství Bílých Karpat byly realizovány dva výzkumné projekty: „Analýza biodiverzity v CHKO Bílé Karpaty jako podklad pro stanovení nové zonace a vhodného managementu cenných území“ programu Biosféra - SE (téma VaV/620/12/03) a „Syntéza poznatků o stavu biodiverzity travních porostů v CHKO Bílé Karpaty s cílem vytvoření metodiky pro zachování biodiverzity tohoto ekosystému“ (VaVSP 213/54/07). Bylo při nich podrobně studováno také rozšíření mnoha druhů, které dnes chápeme jako deštníkové. Výsledky mapování jsou prezentovány v publikaci Atlas rozšíření vybraných druhů živočichů CHKO Bílé Karpaty (Horal et al. 2006). 7

foto Zdeněk Laštůvka

Projekt LIFE+

Projekt LIFE+ „Integrovaná ochrana vzácných druhů motýlů nelesních stanovišť v České republice a na Slovensku“ (zkráceně „Motýli ČR - SR“) se zaměřil na praktické využití poznatků z předešlých výzkumů i ze současných terénních pozorování. Hlavním cílem projektu bylo na základě vyhodnocení výskytu deštníkových druhů udržovat jednotlivé luční porosty tak, aby vznikla pestrá mozaika, která umožní přežití a další rozvoj populací ohrožených druhů živočichů. Nezbytnou součástí proto bylo sledování motýlů s denní aktivitou a detailní mapování výskytu vybraných deštníkových druhů chráněných v rámci soustavy Natura 2000. Výsledky z projektů VaV, které zaznamenávají stav před 10 lety, jsou v této publikaci v mapkách výskytu význačných druhů motýlů zaznamenány černými body. Současné rozšíření těchto druhů, zjištěné při projektu LIFE+ „Motýli ČR - SR“, Přehled mapovaných čtverců. je vyznačeno v mapkách zeleně. Na terénním průzkumu v letech 2011, 2013 a 2015 se na moravské straně Bílých Karpat podílelo různou měrou 20 specialistů, kteří podle jednotné metodiky zpracovali 83 mapovacích čtverců sledovaného území. Díky jejich svědomité a náročné práci máme dobrý podklad pro posouzení současné situace. Zaznamenali celkem 28 413 údajů jednotlivých druhů motýlů s uvedeným datem pozorování, konkrétním místem výskytu a odhadnutou četností populace. Byly zjištěny dva nové druhy motýlů pro Bílé Karpaty (perleťovec červený a lišaj pupalkový) a znovu nalezen hnědásek diviznový, který zde byl naposledy zaznamenán před třiceti lety. Pro terénní pozorování je příznačné, že je významně ovlivněno chodem počasí. Například rok 2015 byl pro populace motýlů velmi nepříznivý. Teplá zima způsobila obrovské ztráty přezimujících vývojových stadií – např. u druhů, které přezimují ve stadiu housenek na větvičkách, došlo vlivem tepla a sucha k vysoké úmrtKukla babočky jilmové (Nymphalis polychloros). nosti a jejich počty byly na hranici pozoro

foto Jitka Říhová

vatelnosti. Vše ještě podtrhlo extrémní suché předjaří už prakticky od února a neobvykle vysoký počet tropických dní a nocí v letním období. Výše uvedený počet získaných údajů o motýlech vypadá docela příznivě, ale četnost pozorovaných jedinců, představujících základ další generace, byla v roce 2015 velmi nízká. V rámci projektu byly rovněž zpracovány studie k jednotlivým deštníkovým druhům motýlů jako podklad pro plán managementu. Pracovníkům ochrany přírody usnadňují a zpřesňují práci při stanovování dílčích plánů péče o konkrétní lokality. Motýli jsou krásnou součástí přírody a bělokarpatské louky bývaly a mnohé ještě jsou místem, kde se pozorný a vnímavý návštěvník může kochat půvabem a pestrostí obrovského množství nejrůznějších druhů. Podtrhují biologickou rozmanitost a stabilitu celého životního prostředí. Naše poznatky z minulosti a zejména dobrá znalost současného stavu nám umožňují vhodným managementem zachovat a podpořit aktuální druhovou skladbu. Společnou prací ochrany přírody a hospodařících zemědělců dokážeme také vytvářet vhodné podmínky pro návrat mnoha druhů nejen motýlů do míst, kde byla nevhodným obhospodařováním původní luční společenstva zdevastována.

Mozaikovitá seč na Vojšických loukách.

9

Jasoň dymnivkový Červený seznam ČR: kriticky ohrožený Chráněný soustavou Natura 2000

♂

♀

♀

foto Jan Uřičář

♂

Jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne).

Stanoviště, vývoj a chování Motýl je jednogenerační, samička klade jednotlivě vajíčka v květnu a začátkem června na suché listy dymnivek, které rostou v polostínu. Housenka se líhne po přezimování často už koncem března a živí se právě rašícími listy. Kuklí se v dubnu a dospělec se líhne po 2–3 týdnech. Nejdříve se líhnou samci a po několika dnech samice. Motýli létají na otevřených místech a aktivují pouze za slunečního svitu. Samičky pro plnohodnotný vývoj vajíček nezbytně potřebují květní nektar, sají modrofialové květy, zejména zběhovce plazivého. 10

foto Tomáš Dufek

Stanovišti jsou lesní paseky, světliny, rozvolněné lesní okraje, široké lemy lesních cest.

Housenka jasoně dymnivkového.

foto Karel Fajmon

foto Jan Uřičář

Sameček jasoně dymnivkového se vyhřívá na slunci.

Celkové rozšíření Vyskytuje se v nesouvislém pásu od Španělska (Pyreneje) až po Ural a jižní Sibiř. Na sever zasahuje do jižní Skandinávie, na jih do Turecka. V České republice se v minulosti vyskytoval na mnoha místech, v Čechách vymřel v 90. letech dvacátého století. Na Moravě vymřely jeho populace téměř v celé severní a střední části. Na současných místech výskytu (Pomoraví, Podyjí, Moravský kras, Pavlovské vrchy a Bílé Karpaty) je velmi lokální a jednotlivé populace jsou prostorově izolovány.

Dymnivka dutá (Corydalis cava).

Hostitelská rostlina Jasoň dymnivkový je vázán na některé druhy dymnivek, zvláště dymnivku plnou. V Bílých Karpatech se tito motýli nacházejí především v místech výskytu dymnivky duté.

Výskyt v CHKO Bílé Karpaty Populace žijí spíše ve vyšší nadmořské výšce v nesouvislém pásu na jihu od Javorníka přes Velkou Javořinu až po Starý Hrozenkov. Druhý pás výskytu začíná u Bojkovic a pokračuje směrem na Brumov-Bylnici až po Nedašov.

11

Ochrana a vhodná opatření Jasoň dymnivkový je v Bílých Karpatech kriticky ohrožený. Vymírá v důsledku radikálních změn hospodářského využití lesů a na ně navazujících stanovišť. Proces začal v 60. letech minulého století a dále se prohlubuje. V minulosti se vyskytoval v tzv. nízkých, středních a pastevních lesích. Dnes je řada lesních porostů ponechána bez zásahu, proto dochází k zapojování stromového patra a zastínění bylinného podrostu. Negativní je i celoplošné kácení. Pro svoji existenci vyžaduje nezapojený listnatý les s dobrými světelnými podmínkami pro růst dymnivek a vývoj housenek v návaznosti na vhodná krmiště pro dospělce. Podmínky pro jeho záchranu: Vytvářet postupně sérii na sebe navazujících lesních pasek a světlin v doletové vzdálenosti motýla (max. 300–500 m) a s časovým odstupem 5–10 let. Po těžbě nefrézovat pařezy a vyloučit orbu. Vysazovat pouze listnáče a důsledně likvidovat jehličnatý nálet. Aktivně zvyšovat členitost a světelnou prostupnost lesních lemů, vytvářet zářezy do lesa a odstraňovat křovinatý nálet na rozhraní les – louka. Vytvářet prosvětlené koridory kolem lesních cest (šířka nejméně 10 m), odstraňovat nálet pod elektrovody, z okolí sjezdovek, chat a jiného osídlení.

foto Bohumil Jagoš

V okolí současného výskytu cíleně umožnit další rozšíření pomocí vhodných biokoridorů na nové předem připravené paseky, světliny a rozvolněné lesní okraje. Umožnit genetické propojení jednotlivých dosud izolovaných populací.

Prosvětlování porostu u Březové.

12

Modelové území – PR Ve Vlčí

foto Bohumil Jagoš

Výměra: 21,68 ha Travní porosty s rozptýlenými lesíky v členitém terénu asi 0,8 km severovýchodně od kóty Kykula (746 m) u Vyškovce.

Porost prstnatců bezových (Dactylorhiza sambucina) v PR Ve Vlčí.

Rostlinstvo

foto Dagmar Uhýrková

V území bylo nalezeno téměř 300 druhů rostlin, z toho 4 chráněné druhy. V květnu zde rozkvétá nápadná orchidej prstnatec bezový, v červnu se místy hojně vyskytuje mečík střechovitý. Živočišstvo Květnaté louky hostí řadu fytofágních brouků (druhy živící se výhradně rostlinnou potravou), jako jsou nosatci a klikorozi. Údržba

Mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus).

Lokalita byla historicky využívaná jako jednosečná louka, místy extenzivně přepásaná. Místy, především v okolí bývalých samot, bývala i políčka. Část území však zůstala ležet ladem a zarostla náletem dřevin. V posledních letech jsou louky pravidelně koseny, úživnější místa i dvakrát ročně. Na několika místech byl odstraněn nálet dřevin, především s ohledem na potřeby jasoně. 13

Ohniváček černočárný Červený seznam ČR: – Chráněný soustavou Natura 2000

♂

♀

♀

foto Jan Uřičář

♂

Ohniváček černočárný (Lycaena dispar).

Stanoviště, vývoj a chování Motýl žije spíše na vlhčích a podmáčených místech často ruderální povahy (v okolí potoků, odvodňovacích struh podél silnic a cest, v obytné a rekreační zástavbě, v průmyslových areálech), od nížin po pahorkatiny. Ohniváček má u nás dvě generace, létá od konce dubna do června a od půli července do září. Samičky se z místa svého zrození často daleko rozletují a vyhledávají další vhodné biotopy pro vývoj potomků. Vajíčka kladou v malých skupinách poblíž silnějších žilek na rub listů živných rostlin. Část housenek jarní generace přezimuje a dokončuje svůj vývoj společně s housenkami letní generace na jaře. Kukla je buď připevněná na spodní části živné rostliny nebo na zemi v její blízkosti. 14

Celkové rozšíření

foto Karel Fajmon

Vyskytuje se v souvislém pásu od jižní Anglie přes jižní a střední Evropu, jižní Sibiř až po Japonsko. V Evropě je několik poddruhů lišících se chováním, potravními a stanovištními nároky. V České republice se v minulosti vyskytoval velmi vzácně pouze v jižních Čechách a na jižní Moravě. V Čechách postupně vyhynul. V polovině 20. století se začal na Moravě šířit, do roku 2000 byl doložen i z nejsevernější části Moravy. První opětovný nález v Čechách byl z roku 1991 a v současnosti se dále šíří.

Šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius).

foto Jan Uřičář

foto Hana Šefrová

Hostitelská rostlina

Sameček ohniváčka černočárného.

Ohniváček je vázaný na různé druhy nekyselých širokolistých šťovíků.

Kopulující ohniváčci černočární (samička nahoře).

Výskyt v CHKO Bílé Karpaty V současnosti se vyskytuje na všech místech, kde rostou šťovíky.

Ochrana a vhodná opatření Ochrana není nutná. Druh není v současnosti v Bílých Karpatech ohrožen, naopak se úspěšně šíří. 15

Modrásek hořcový Červený seznam ČR: kriticky ohrožený

♂

♀

♀

foto Jan Uřičář

♂

Modrásek hořcový (Phengaris alcon).

Stanoviště, vývoj a chování V Bílých Karpatech byl tento modrásek pozorován pouze na hořci křížatém, s výjimkou NPR Zahrady pod Hájem, kde byl zaznamenán výskyt i na hořci hořepníku. Obývá sušší, místy i vlhčí louky a pastviny, řídká křovinatá a výslunná místa až lesostepního charakteru a rozvolněné lesní lemy. Motýl má jednu generaci. Na nejteplejších místech létá už od poloviny června až do konce července. Samice klade poměrně velká a nápadná vajíčka na svrchní stranu horních listů, na poupata a rozvíjející se květy hořců. Preferují mohutné rostliny vyčnívající z okolního porostu. Housenky se vyvíjejí v květech a později v semenících. Po třech týdnech vypadávají na zem, kde musí být nalezeny dělnicí hostitelského mravence rodu Myrmica. Housenka produkuje chemické látky, které „voní“ stejně jako mravenčí larvy, a proto ji dělnice přenese do hnízda. Tam jsou housenky krmeny i ošetřovány dělnicemi stejně jako mravenčí larvy. Část jich roste rychle a kuklí se v květnu. Pomalu rostoucí larvy se kuklí až po dalším přezimování příští rok. 16

foto Lubomír Hrouda

foto Ivana Jongepierová

Nakladená vajíčka na listu hořce křížatého.

Celkové rozšíření Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe).

foto Karel Fajmon

Vyskytuje se od severního Španělska a Portugalska téměř přes celou Evropu (kromě severní Skandinávie a jihu Itálie a Řecka) a jižní Sibiř až po Dálný východ. V České republice byl v minulosti rozšířený mnohem více než nyní. Na mnoha místech vymřel a zbytky jeho populací jsou kriticky ohrožené. Ukončení drobného extenzivního pastevectví a následné zalesňování má fatální dopad. V Čechách se tento modrásek vyskytuje už jen na několika stanovištích v jižních a středních Čechách, na Moravě pouze ve střední části východní Moravy. K jeho vzácnosti přispívá i ústup obou hostitelských hořců, které dnes patří k silně ohroženým druhům naší květeny.

Hořec křížatý (Gentiana cruciata). foto Jan Uřičář


Samička modráska hořcového.

Modrásek hořcový je vázán na hořec hořepník a hořec křížatý. 17

Výskyt v CHKO Bílé Karpaty V této oblasti má výskyt modráska hořcového silně lokální charakter, často se špatnou možností genetické komunikace mezi populacemi. Centrum výskytu je v jižní a střední části Bílých Karpat, izolované lokality a málo početné populace se nacházejí v severní části u Bylnice, Přečkovic a Nedašova.

Ochrana a vhodná opatření Modrásek hořcový je v Bílých Karpatech kriticky ohrožený. Kromě péče o dosud přežívající populace je nutné obnovit nebo vytvořit vhodná stanoviště v jejich okolí. Výskyt a obnovu populací hořců i dostatečnou početnost hnízd hostitelských mravenců umožňuje jen nízký a nezapojený porost. Vhodnější je extenzivní až krátkodobě mírně intenzivní pastva nebo ostrůvkovité ruční kosení. Podmínky pro jeho záchranu: Místa s výskytem hořce se nesmí kosit v období od 10. června do 20. srpna, proto je vhodným způsobem managementu mozaikovité kosení v co nejjemnější podobě, přičemž skupiny hořců jsou dobře viditelné a při kosení by měly být zachovány. Jinou možností je kosit část plochy na podzim, část na jaře, příp. může být v nízkých nezapojených porostech kosení prováděno každým druhým rokem. Prováděné zásahy musí vést k maximální pestrosti stanoviště, aby bylo zajištěno přežití mravenců i celého souboru dalších lučních organismů. Zásadně nepoužívat celoplošné mechanizované kosení, následkem kterého vzniká zapojený drn, který brání existenci hořců i mravenců. Na méně často kosených plochách podle potřeby citlivě omezovat ca jednou za 5– 10 let nálet dřevin. V případě nutnosti zabezpečit zvýšení počtu rostlin hořce opatrným obžínáním rostlin a drobným narušením půdního povrchu kolem nich pro snadnější klíčení semen. Porosty nemulčovat. Bránování provádět do konce března, v pozdějším termínu může dojít k poškození mravenišť a tím i vyvíjejících se larev motýlů. S ohledem na další bezobratlé je však vhodné bránovat louky pouze pomístně a jen jednou za 2–3 roky.

18

Umožnit občasnou krátkodobou extenzivní pastvu skotu v jarním období.



Rozšířit takto prováděné zásahy i na blízké okolí současných lokalit s cílem stabilizovat populaci a napomoci migraci jedinců mezi prostorově blízkými populacemi.

Pastva ovcí v PR Drahy.

Ruční sklizeň sena v PR Drahy.

Modelové území – PR Drahy


Výměra: 15,07 ha Zbytek obecních pastvin na mělké půdě s desítkami vzrostlých jalovců a dvěma pěnovcovými mokřady nad obcí Horní Němčí.

Druhově bohatý porost, v popředí s vičencem ligrusem (Onobrychis viciifolia) a koulenkou prodlouženou (Globularia bisnagarica).

19

Nachází se zde mnoho suchomilných druhů rostlin. Na jediném místě v Bílých Karpatech zde roste koulenka prodloužená, která na jaře tvoří modré koberce. V polovině dubna zde rozkvétá vstavač bledý se žlutými květy, v květnu následuje nachově kvetoucí vstavač vojenský, během června pak stovky růžových pětiprstek žežulníků a tmavonachových vstavačů osmahlých. Při pozorném pátrání v travním porostu je možné nalézt i tořič včelonosný.


Rostlinstvo

Vstavač vojenský (Orchis militaris).

Na různé rostliny jsou vázáni i mnozí živočichové, především hmyz. Zoologové zde při průzkumech zjistili například 62 druhů střevlíků, 29 druhů mravenců a 44 druhů pavouků i mnohé další druhy bezobratlých. Měkkýše zastupuje evropsky chráněný drobný vrkoč útlý, který zde žije ve dvou pěnovcových mokřadech. Vzácně je možné spatřit brouka chrobáka ozbrojeného s dlouhým rohem na hlavě samců.


Živočišstvo

Tořič včelonosný (Ophrys apifera).

V polovině minulého století přestaly být obecní pastviny využívány a začaly zarůstat náletem dřevin, především hlohem. Částečně udržována zůstala jen spodní část s višňovým sadem. V 80. letech začaly první snahy o obnovu zdejších porostů. V současnosti je spodní část mozaikovitě kosena s ponecháváním části porostu s hořci nepokosené do dalšího roku. Horní část je pasena ovcemi, přičemž se dokosují nežádoucí nedopasky (například třtina křovištní) a výmladky hlohů. Mokřady byly ohrazeny pevným oplocením a jsou pravidelně koseny ručně.

20


Údržba

Obkosený hořec křížatý.

Modrásek černoskvrnný Červený seznam ČR: kriticky ohrožený Chráněný soustavou Natura 2000

♂

♀

♀

foto Jan Uřičář

♂

Modrásek černoskvrnný (Phengaris arion).

Stanoviště, vývoj a chování Stanovištěm motýla jsou suchá vyhřátá místa, zvláště extenzivní pastviny, nízkostébelné stepi, písčiny a jiná osluněná místa s nezapojeným drnem a častým výskytem polštářů mateřídoušky. Klíčový význam pro zdárný vývoj larev má přítomnost dostatečného množství mravenčích hostitelů. Dospělci se vyskytují od konce června do první poloviny srpna. Motýl je jednogenerační, samička klade jednotlivě bílá vajíčka do dosud nerozvinutých květenství živných rostlin. Housenka se líhne brzy po několika dnech a v případě, že je v jednom květenství více housenek, dochází ke kanibalismu a přežívá jen jedna. Po třech týdnech vypadne z květenství na zem a musí být nalezena dělnicí mravence rodu Myrmica. Housenka vylučuje sladkou šťávu, kterou dělnice olízá. Poté housenku opatrně vezme do kusadel a přenese ji do hnízda. Tam se housenka živí mravenčími larvami až do konce května příštího roku, kdy se zakuklí. Motýl se líhne zpravidla v červenci, po vylíhnutí rychle opouští mraveniště, protože už není před mravenci chráněn. 21



Čerstvě vylíhlý modrásek černoskvrnný.

Mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides).

foto Pavel Potocký


Sedící modrásek černoskvrnný.

Modrásek černoskvrnný se váže zejména k různým druhům mateřídoušek, vzácně i dobromysli obecné. V Bílých Karpatech se tento motýl v současnosti živí jen na mateřídoušce vejčité.

Celkové rozšíření Vyskytuje se od severního Španělska, Portugalska a jižní Anglie téměř přes celou Evropu (kromě severní Skandinávie) a jižní Sibiř až po Japonsko. V České republice byl v minulosti rozšířený a hojný. Vlivem velkoplošného zemědělského využívání krajiny, ukončením drobného extenzivního pastevectví a zalesňováním tzv. nevyužitelných ploch na mnoha místech postupně vymřel a zbytky jeho populací jsou kriticky ohrožené. V Čechách se vyskytuje už jen v bývalém vojenském prostoru Mimoň – Ralsko, na Moravě přežívá ve Vsetínských vrších a v přilehlé severní části Bílých Karpat. 22

Výskyt v CHKO Bílé Karpaty V jižní a střední části Bílých Karpat před lety vyhynul, po roce 1970 byl jeho výskyt omezen jen na severovýchodní cíp území. V současné době žije velmi vzácně na několika izolovaných stanovištích v oblasti od Sidonie po Nedašovu Lhotu a zaznamenali jsme několik jednotlivých nálezů jižněji podél hranic se Slovenskem až po Starý Hrozenkov.

Ochrana a vhodná opatření Modrásek černoskvrnný je v Bílých Karpatech kriticky ohrožený. Je existenčně závislý na celé síti extenzivně spásaných výslunných stanovišť s nezapojeným drnem a s množstvím mateřídoušky. Podmínky pro jeho záchranu: Nestačí se jen starat o současné lokality výskytu, je nezbytné v jejich okolí aktivně vytvářet další příhodná místa odstraňováním náletu a podpořením pastvy ideálně smíšenými stády koz a ovcí. Na zapojených stanovištích maloplošně narušovat drn a umožnit tak rozšíření jak živných rostlin, tak i na ně vázaných motýlů. Louky v blízkosti výskytu motýla kosit pouze 1× ročně mozaikově (pásy). První zásah provést do 15. června a další sečení až v září. Je vhodné i zářijové mírné přepasení. Vždy ponechat část území (do 15 %) v místech krátkostébelných porostů s mateřídouškou bez údržby a tato místa každoročně měnit. Na kosení použít co nejlehčí techniku, nejlépe lištové sekačky nebo ručně. Zásadně nehnojit a nemulčovat. Likvidovat náletové dřeviny a místa zarůstající třtinou cíleně kosit 2× ročně.



Vyloučit zalesňování, výsadbu sadů a jiné „zúrodňování“.

Ponechaná mraveniště.

Likvidace třtiny křovištní.

23

Modelové území – Sidonie

foto Bohumil Jagoš

Výměra: 10,5 ha Pastviny na svazích na pravém břehu potoka Vlárka na severovýchodním okraji Sidonie, při státní hranici.

Pohled na obnovenou pastvinu.


Rostlinstvo Původní společenstvo horských pastvin zarostlo expanzivní třtinou křovištní. Po obnovení pravidelné údržby v posledních letech (včetně důsledného kosení třtiny) dochází k obnově původního pastevního společenstva, především se rozšiřují plochy s mateřídouškou obecnou. Bylo zde nalezeno 205 druhů rostlin, z toho dva chráněné druhy – orchidej vemeník dvoulistý a typický druh pastvin jalovec obecný. Indikátorem původních pastvin je i pcháč bezlodyžný. Vzácně zde roste i nenápadná kapradina hadilka obecná. Pcháč bezlodyžný (Cirsium acaulon).

24

V oblasti Sidonie najdeme na 64 zákonem chráněných druhů bezobratlých i obratlovců. Řada z nich je vázána především na okolní staré lesy a solitérní stromy. Pod kůrou listnáčů můžeme najít „placatého“ brouka s červeně zbarvenými krovkami – lesáka rumělkového. Oblast Sidonie je také jedním ze třech míst v ČR, Užovka stromová (Zamenis longissimus). kde se vyskytuje náš největší a nejvzácnější nejedovatý had – užovka stromová. Celková délka těla hada může přesáhnout 150 cm. Kromě velikosti užovku poznáme podle žluté břišní strany dospělců.

foto Martin Tomešek

Živočišstvo

Údržba


Do konce 70. let dvacátého století byly na lokalitě paseny krávy, poté byla opuštěna a zarostla náletem borovic a třtinou křovištní. V letech 2009–2015 zde byly postupně odstraňovány náletové dřeviny. Vyčištěné plochy byly oploceny a jsou rotačně paseny ovcemi, přičemž podle termínu pastvy jsou buď před ní nebo až následně i posečeny. Plochy se třtinou křovištní jsou sečeny ručně.

Pastva ovcí.

25

Modrásek bahenní a modrásek očkovaný Červený seznam ČR: téměř ohrožený; zranitelný Chránění soustavou Natura 2000

♂

♀

♀

foto Jan Uřičář

♂

Modrásek očkovaný (Phengaris teleius).

♂

♀

♀

foto Jan Uřičář

♂

Modrásek bahenní (Phengaris nausithous).

26

Stanoviště, vývoj a chování


foto Erin Prado (www.AntWeb.org)

Najdeme je na vlhkých loukách a pastvinách, na okrajích pramenišť, ve vlhkých porostech podél komunikací s častým výskytem živné rostliny. Motýli jsou jednogenerační, létají v červenci až srpnu, modrásek očkovaný vyletuje o několik dní dříve. Na některých lokalitách se oba modrásci vyskytují společně. Nektar sají především z květenství krvavce totenu. Samičky kladou po dvou až třech kusech vajíčka do květních hlávek živných rostlin. U housenek se projevuje vnitrodruhová i mezidruhová konkurence. Housenka se líhne po několika dnech a v jedné hlávce zpravidla přežívá jen jedna. Po dvou až čtyřech týdnech žíru vypadne housenka čtvrtého instaru na zem, kde musí být nalezena dělnicí mravence rodu Myrmica. Housenka vylučuje sladkou šťávu a tvarem napodobuje mravenčí larvy.

Krvavec toten (Sanguisorba officinalis).


Dělnice mravence druhu Myrmica scabrinodis.

Oba modrásci žijí pouze na jediné živné rostlině, a to na krvavci totenu.

V mraveništích jsou housenky krmeny dělnicemi hostitelského druhu, ale při nedostatku potravy se živí mravenčími larvami, a to až do konce června následujícího roku, kdy se zakuklí. Motýli po vylíhnutí rychle opouštějí mraveniště, protože už nejsou před mravenci chráněni.

Celkové rozšíření V širokém pásu od Francie na východ Evropy, kromě její severní a jižní části, a dále na jižní Sibiř, u modráska bahenního po Altaj, modrásek očkovaný je rozšířen i dále na východ až po Japonsko. V České republice se oba motýli dříve vyskytovali na vhodných stanovištích plošně. Vlivem meliorací a zalesňování však na mnoha místech vymřeli. 27

foto Jan Uřičář


Modrásek bahenní na květní hlávce totenu.

Kladoucí samička modráska očkovaného.

Výskyt v CHKO Bílé Karpaty V současnosti tvoří karpatské totenové louky těžiště výskytu obou druhů v České republice. V jižní části území jsou vzácnější a lokální, protože zde převažují sušší louky. Ve střední a severní části mají často ideální podmínky.

Ochrana a vhodná opatření V Bílých Karpatech jsou oba druhy modrásků silně ohrožené. Cílem je dlouhodobá udržitelnost populací obou druhů při zachování prosperity hostitelských rostlin, mravenců a dalších organismů na stanovišti. Podmínky pro jejich záchranu: Před jakoukoliv změnou managementu je nutné se seznámit se stavem lokality, posoudit četnost motýla a přesně znát stávající obhospodařování, zejména jeho časové rozvrstvení – změny nelze stanovit bez terénní znalosti „od zeleného stolu“. 28

Vhodné je mozaikovité kosení, kdy se poseče část plochy na podzim, část na jaře. Je žádoucí čas seče každoročně měnit, to znamená, že část pokosená daného roku na jaře, bude následující rok sečená v září a naopak. Nacházejí-li se v blízkém okolí v dosahu přeletu jedinců (tj. řádově ve vzdálenosti do stovek metrů) další louky, pak je nutné i zde seč časově rozrůznit. Přelety jedinců mezi populacemi je vhodné usnadnit vhodnou úpravou a managementem porostů (např. tvorba průletových koridorů). Je nutné zajistit nabídku květních hlávek s optimální zralostí v době letu motýla a umožnit housenkám dokončit žír – nekosit místa s výskytem krvavce od konce června až do konce srpna. Ideální je louku pásovitě pokosit koncem června a ponechané pásy 4–6 m široké podle potřeby dokosit na podzim. Možné je i lehké přepasení v září. Na vhodných loukách s výskytem totenu v sousedství umožnit další šíření druhů a genetické propojení sousedních populací výše uvedeným způsobem údržby. Místa zarůstající třtinou cíleně kosit 2× ročně a na nekosených místech udržovat bezlesí odstraňováním náletových dřevin podle potřeby. Vyloučit zalesňování, výsadbu sadů a jiné „zúrodňování“. Zásadně travní porosty nehnojit a nemulčovat.

foto Pavel Bezděčka

Případné bránování provádět pouze pomístně a jen jednou za 2–3 roky, a to do konce března. V pozdějším termínu může dojít k poškození mravenišť a tím i vyvíjejících se larev motýlů.

Otevřené hnízdo mravenců v drnu.

29

Modelové území – NPR Porážky

foto Bohumil Jagoš

Výměra: 49,76 ha; ochranné pásmo: 370 ha Komplex druhově bohatých luk se solitérními dřevinami, několika mokřady a dřevinnými hrázemi, který se rozprostírá mezi Suchovem, Vápenkami a Horním Němčím.

Pohled z vrcholu Porážek na Přední louky.

Rostlinstvo


Na výměře 16 m² zde bylo zaznamenáno 109 druhů rostin, což je středoevropský rekord. Vědci se domnívají, že tato bohatost je dána tím, že jihozápadní část Bílých Karpat nebyla několik tisíciletí zalesněna celoplošně a světlomilné druhy zde místy přežily od doby ledové. V rezervaci a jejím ochranném pásmu najdeme 18 druhů orchidejí, žlutočervené koberce zde na jaře tvoří prstnatec bezový, poměrně hojný je i vstavač mužský. Roste zde i 25 dalších chráněných druhů rostlin, například hořec hořepník s nejbohatší populací v Bílých Karpatech. Prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina).

30

Živočišstvo Kromě výše uvedených motýlů zde žije dalších téměř padesát druhů denních motýlů. Vzácnými druhy hmyzu jsou kobylka zavalitá a saranče Nagyova. Louky s rozptýlenou zelení hostí mnohé ptáky, k nejvýznamnějším patří chřástal polní, strnad luční a bramborníček hnědý.

Kobylka zavalitá (Polysarcus denticauda).


Lokalita byla v minulosti využívána jako jednosečná louka. V době kolektivizace byla občas přihnojena minerálními hnojivy. V roce 1978 byl v severní části lokality proveden nevhodný rekultivační zásah, jehož následkem došlo k sesuvu půdy. V současnosti je celá rezervace a většina ochranného pásma kosena mozaikovitě několika uživateli či vlastníky. Na rovnější plochy se používají traktory, sesuvy a mokřady jsou obhospodařovány ručně.

foto Tomáš Ernest Vondřejc

Údržba

Mozaikovitá seč v NPR Porážky.

31

Modrásek komonicový Červený seznam ČR: ohrožený

♂

♀

♀

foto Jan Uřičář

♂

Modrásek komonicový (Polyommatus dorylas).

Stanoviště, vývoj a chování Stanovištěm jsou extrémně suchá prosluněná místa, okraje cest a jejich úvozy, prohřáté extenzivní nízkostébelné pastviny. Motýl má jednu generaci od června do srpna. Vzhledem k nepravidelnému líhnutí dospělých motýlů v průběhu celé doby výskytu (často se pozorují čerstvě vylíhlí jedinci i koncem srpna) ho lze na lokalitě pro jeho nízkou četnost velmi obtížně zjistit. Samička klade jednotlivě vajíčka na květy, spodní stranu listů a srdíčka přízemní růžice úročníku. Upředňostňuje rostliny, které rostou na okrajích obnažených plošek. Housenka se po vylíhnutí zavrtá do listu, který z počátku vyžírá zevnitř a posléze okusuje listy a květy. Roste velmi pomalu a po přezimování se živí přízemními zavadlými listy. Je příležitostně vyhledávána mravenci a někdy vývoj dokončuje v mraveništi, nebo se po dokončení vývoje kuklí na zemi pod živnou rostlinou. 32



Vyskytuje se v souvislém pásu od Pyrenejí po Kavkaz a Turecko, na sever zasahuje do jižní Skandinávie. V České republice v minulosti žil na mnoha místech. V Čechách vymřel kolem roku 2000. Na Moravě vymřely jeho populace v celé severní a střední části. Také na jihu území přežívá už jen několik málo velmi slabých, kriticky ohrožených populací. V posledních letech vymřel např. na území Pavlovských vrchů.


Úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria).

Hostitelská rostlina Sameček modráska komonicového.

Modrásek komonicový je monofágem, žije jedině na úročníku bolhoji.

Výskyt v CHKO Bílé Karpaty Ojedinělé a velmi slabé populace žijí zejména v jižní části území Bílých Karpat, odkud máme v posledních letech jednotlivá pozorování výskytu.

33

Ochrana a vhodná opatření V Bílých Karpatech je modrásek komonicový kriticky ohrožený. Vymírá v důsledku radikálních změn v otevřené krajině v celé severní a střední Evropě. Podmínky pro jeho záchranu: Zredukovat zastiňující dřeviny a soustavně odstraňovat nálet. Zvyšovat členitost a rozšiřovat nezapojené okraje cest a jednou za 3–5 let cíleně dotvářet síť cest s vyjetými kolejemi. Udržovat nezapojený a nízký rostlinný kryt a narušovat ho vytvářením drobných obnažených plošek a terénních nerovností. Vyloučit intenzivní pastvu, zejména ovcí, které úročník přednostně konzumují. Vhodná je občasná velmi extenzivní a krátkodobá pastva skotu.

Modelové území – PP Žerotín

foto Bohumil Jagoš

Výměra: 1,85 ha Jediný zbytek šípákové doubravy na území Bílých Karpat, rozkládá se nad obcí Radějov.

Dub šípák (Quercus pubescens) v PP Žerotín.

34

Rostlinstvo


Zdejší loučky hostí řadu vzácných teplomilných druhů. Patří k nim pelyněk pontický, hvězdnice chlumní, koniklec velkokvětý nebo chrpa chlumní. Kromě dubu šípáku jsou zajímavými dřevinami dřín obecný nebo jeřáb oskeruše, jehož staleté exempláře se nacházejí i ve vinohradech v okolí přírodní památky. Živočišstvo

V minulosti byla část současných luk využívána jako pole, což je doposud poznat podle terénních nerovností a hromad kamení. V 80. letech dvacátého století lokalita obhospodařována nebyla a postupně zarůstala dřevinami, především topolem osikou. Travní porosty se podařilo od náletu vyčistit a jsou nyní každoročně mozaikovitě sečeny. Prosvětlovány jsou i navazující hájky. Pole o výměře 13 ha na severním okraji území bylo v roce 2006 zatravněno regionální travinobylinnou směsí semen, která obsahovala i úročník bolhoj. Na bývalé pole se postupně šíří nejen další luční druhy bylin, ale i modrásek komonicový. Dá se předpokládat, že nového prostředí využíjí i mnozí další bezobratlí.

foto Bohumil Jagoš

Údržba

Hvězdnice chlumní (Aster amellus).

Svižník lesomil (Cicindela sylvicola).


Přestože má PP Žerotín jen necelé dva hektary, bylo zde v posledních letech zaznamenáno 15 zákonem chráněných druhů živočichů. Na teplomilnou vegetaci je vázána spousta bezobratlých. Z ohrožených brouků to jsou např. svižník polní, svižník německý nebo silně ohrožený zlatohlávek huňatý. Často zde uvidíme létat oba druhy otakárků. Vzácným druhem je mravenec trávní, který si svá hnízda buduje v otevřených terénech. Na jediné lokalitě v Bílých Karpatech zde byl nalezen vápnomilný stepní plž skelnatka zemní.

V obnovené louce vykvétá také šalvějí luční (Salvia pratensis) a úročník bolhoj.

35

Perleťovec dvouřadý Červený seznam ČR: zranitelný

♂

♀

♀

foto Jan Uřičář

♂

Perleťovec dvouřadý (Brenthis hecate).

Stanoviště, vývoj a chování Stanovištěm jsou lesostepi a květnaté louky se solitérními stromy a skupinkami keřů. Motýl má v roce pouze jednu generaci, a to v období od konce května do července. Samičky kladou jednotlivě vajíčka na živnou rostlinu. Housenka se líhne po přezimování často už koncem března a živí se ve dne za slunečního svitu rašícími listy. Kuklí se v dubnu a v květnu nízko na bylinách. Kukla je přichycena za konec zadečku. Nejdříve se líhnou samci a po několika dnech samice. Motýli aktivují pouze za slunečního svitu. Samci aktivně vyhledávají sedící samičky k páření.

36



Motýl je rozšířen v nesouvislém pásu od Španělska přes jižní Francii, Itálii, jih střední Evropy, Balkán, Turecko, jih Ruska až po Altaj. V České republice se vyskytuje pouze na jihovýchodní Moravě (na severní hranici svého výskytu). Ojedinělá hlášení pocházejí z jižní části Ždánického lesa a Strážnicka. Centrem výskytu jsou Bílé Karpaty.


Tužebník obecný (Filipendula vulgaris).


Slunící se sameček perleťovce dvouřadého.

Prokázán je pouze tužebník obecný, dříve uváděný bílojetel německý se nepotvrdil.

Výskyt v CHKO Bílé Karpaty Stabilní a prosperující populace žijí především v jižní části území, ve střední části jeho výskyt slábne a nejsevernější nehojný záznam výskytu je z okolí Pitína a Šanova.

Ochrana a vhodná opatření V současnosti tento druh na území Bílých Karpat prospívá a není existenčně ohrožen. Přesto je pro stabilizaci jeho populací potřeba důsledně dodržovat mozaikovou údržbu luk tak, aby v době letu měl zdroj potřebného nektaru. 37

Modelové území – NPR Čertoryje


Výměra: 325 ha; ochranné pásmo 383 ha. Rozsáhlé květnaté louky s rozptýlenými duby, lipami a břeky, které se i s ochranným pásmem rozkládají mezi Lučinou a vrchem Kobyla (584 m) na slovenské hranici.

Sklizeň sena v NPR Čertoryje.

38

Rozrazil latnatý (Veronica spuria).


Kromě luk zde najdeme také hájky, křoviny, mokřady a podél dvou vodních toků i vegetaci lužních lesů. V rezervaci a jejím ochranném pásmu bylo nalezeno přes 600 druhů vyšších rostlin, z toho je více než 50 druhů chráněných. Čertoryje jsou jedinou lokalitou, kde se v České republice vyskytuje rozrazil pochybný. Na výměře téměř 30 ha, především v ochranném pásmu, roste evropsky chráněná srpice karbincolistá. Rozkvétá zde 25 převážně lučních druhů orchidejí, k hojným patří rudohlávek jehlancovitý.


Rostlinstvo

Rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis).

V rezervaci žije pestré společenstvo zejména stepních a lesostepních druhů, ale vzhledem k členitosti celého území zde nacházíme také druhy vyloženě lesní nebo druhy vázané na mokřady. Doposud zde bylo zaznamenáno 89 zákonem chráněných druhů. Na staré solitérní duby je vázán například roháč obecný. Nápadná skupina denních motýlů, vřetenušek a nesytek je zastoupena více než 150 druhy. V lesních lemech pak nacházíme batolce a bělopásky.


Živočišstvo

Vřetenuška komonicová (Zygaena viciae) na srpici karbincolisté (Klasea lycopifolia).

Zdejší louky a háje vyhledávají i mnozí ptáci, jako chřástal polní, křepelka polní, ťuhýk šedý, strnad luční nebo strakapoud prostřední. Údržba


Lokalita byla v minulosti využívána jako jednosečné louky, na podzim místy přepásané. V dobách socialistického zemědělství však byly koseny pouze plochy přístupné těžké technice, ty byly i hnojeny minerálními hnojivy. Část území nad potokem Radějovka byla pasena dobytkem. Neobhospodařované louky zarostly náletem dřevin. Od roku 1985 začaly být tyto plochy čištěny a následně koseny. V posledních letech je celé území koseno mozaikovitě traktory, mokřady a svažité terény jsou koseny ručně. Aby se zamezilo rozšiřování dřevinných remízků mezi loukami, jsou jejich okraje ořezávány. V ochranném pásmu bylo v 70. letech dvacátého století rozoráno více než sto hektarů luk. V letech 2000–2004 byla tato pole zatravněna regionální travinobylinnou směsí a později zde byla dosázena i rozptýlená zeleň.

Mozaikovitá seč horskou mechanizací v NPR Čertoryje.

39

Bourovec trnkový Červený seznam ČR: kriticky ohrožený Chráněný soustavou Natura 2000

♂

♀

♀

foto Jan Uřičář

♂

Bourovec trnkový (Eriogaster catax).

Stanoviště, vývoj a chování Druh obývá teplejší křovinatá místa a lesní lemy s hlohy a trnkami. Vyskytuje se také v prosvětlených pařezinách a na pasekách, které nebyly okamžitě po těžbě zalesněny. Vyhovují mu samostatně rostoucí, spíše menší keře hlohů a trnek, jejich menší skupiny, pásy a lemy. Nevyhovuje mu velmi řídká hustota keřů, ani plně zapojený porost pozvolna se měnící v les. Motýl létá na podzim koncem září a začátkem října. Nepřijímá potravu a žije jen velmi krátce. Sameček po setmění prudkým letem vyhledává sedící samičky, které po oplození kladou vajíčka ve spirále nebo pruhu na větvičku hostitelské rostliny, potom je překrývají silnou vrstvou chloupků z konce zadečku. Poté samičky popoletí na další vhodný keř, kde se vše opakuje. Vajíčka přezimují a housenky se z nich líhnou v době rašení keřů, obvykle počátkem dubna. Brzy po vylíhnutí si housenky budují společné hnízdo, ve kterém 40

foto Hana Šefrová


se zdržují přes noc a za nepříznivého počasí. Během dne jsou rozptýleny v keři. Po třetím svlékání se rozlézají na větší vzdálenosti a postupně zůstávají mimo hnízdo. Podle teploty stanoviště a počasí v příslušném roce se housenky kuklí od počátku do druhé poloviny května.

Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna).


Hnízdo housenek bourovce trnkového.

Housenka bourovce trnkového.

Bourovec trnkový se vyskytuje téměř v celé jižní Evropě od Španělska přes Balkánský poloostrov a na východ proniká až do Malé Asie. Na sever zasahuje do západní a střední Francie a do jižní poloviny střední Evropy, kde byl patrně i v minulosti vzácný a lokální. V České republice se v minulosti vyskytoval na mnoha místech, v Čechách vymřel v 90. letech dvacátého století. Na Moravě vymřely jeho populace prakticky v celé severní a střední části. Na současných místech výskytu (Znojemsko, Mikulovsko, Břeclavsko, okolí Uh. Hradiště a Uh. Brodu a jižní část Bílých Karpat) je velmi lokální a jednotlivé populace jsou prostorově izolovány.



Trnka obecná (Prunus spinosa).

Hostitelská rostlina Bourovec žije na hlohu a trnce, starší housenky mohou přelézat a konzumovat i další listnaté dřeviny. 41

Výskyt v CHKO Bílé Karpaty Jeho lokality se nacházejí v jižní a střední části území (často jen na několika desítkách čtverečních metrů) a jsou od sebe prostorově izolované. Severní hranice výskytu je v okolí Rudic a Přečkovic. Zajímavý je izolovaný výskyt na slovenské straně u Červeného Kameňa v blízkosti hranic nedaleko Nedašova, kde na moravské straně dosud nebyl zjištěn.

Ochrana a vhodná opatření V Bílých Karpatech je kriticky ohrožený. Na stávajících lokalitách je nutné udržovat přiměřený rozsah porostů křovin, aby nedošlo k jejich zapojení. Zarůstání probíhá obvykle velmi zvolna, regulační zásahy stačí provádět v desetiletých nebo podle situace ještě delších intervalech. Prořezávání porostů je nejlepší provádět častěji a na velmi malých plochách. Populaci bourovce trnkového může výrazně negativně ovlivnit nepromyšlené odstraňování rozptýlené keřové zeleně, naopak i rostoucí zápoj keřů a zalesnění stanovišť. Podmínky pro jeho záchranu: Každý zásah na lokalitě výskytu konzultovat se zoologem na Správě CHKO, je důležité správně naplánovat rozsah a časové provedení, chyby jsou nevratné. Provádět zásadně jen maloplošné zásahy, často se při likvidaci náletu „vyčistí“ celá oblast, v lepším případě s ponecháním jednoho dvou keřů, což je pro přežití a další žádané navýšení populační četnosti bourovce trnkového naprosto nedostatečné. Při prořezávání ponechávat hlavně mladší a nižší keříky (výška ca 1 m), na dosud často ponechávané staré keře samičky vajíčka nekladou. Druh nedokáže trvale přežívat jen v lemech a hrázích, potřebuje pro svůj zdárný vývoj místa s nezapojeným a spíše lesostepním charakterem, která v Bílých Karpatech rychlým tempem mizí. Častým místem výskytu jsou staré opuštěné sady, při jejich necitlivé revitalizaci druh nenávratně vymírá. 42

Modelové území – NPR Zahrady pod Hájem

foto Bohumil Jagoš

Výměra: 162 ha Louky, extenzivní sady a lesíky na západních svazích kopce Háj (573 m) nad východním okrajem Velké nad Veličkou.

Druhově bohatý porost s orchidejí pětiprstkou žežulníkem (Gymnadenia conopsea).

Rostlinstvo


Rezervace je tvořena pásy květnatých luk a starých sadů, které oddělují pruhy keřů a lesíky. Najdeme zde teplomilné květnaté louky, vzácně i vlhčí louky a prameniště. Z přibližně 500 druhů rostlin patří přes 30 mezi chráněné. Vyskytuje se zde nejbohatší populace tořiče čmelákovitého v České republice. Hojným druhem je pětiprstka žežulník a hustokvětá. Naopak jen vzácně se objevuje vstavač nachový. Na okrajích luk najdeme kosatec různobarvý a trávovitý. Koncem června rozkvétá na nejsušších místech len žlutý, který v podobném barevném tónu doplňují porosty omanu mečolistého. Kosatec různobarvý (Iris variegata).

43

Živočišstvo

Údržba


V NPR Zahrady pod Hájem můžeme nalézt na 60 zákonem chráněných druhů živočichů. Květnaté louky a ovocné sady hostí zejména teplomilné zástupce hmyzu. Bohatá je fauna fytofágních brouků, jako jsou dřepčíci, mandelinky a nosatci. Z motýlů zde byl zaznamenán např. otakárek fenyklový a otakárek ovocný, který je vázán na různé druhy hlohů a slivoní. Z dalších skupin bezobratlých zde bylo zjištěno 24 druhů rovnokřídlého hmyzu, 14 druhů mravenců a 47 druhů pavouků. Z ptáků zde žijí strnad luční, sova pálená, sýček obecný a pěnice vlašská. Otakárek ovocný (Iphiclides podalirius).


Až do dob kolektivizace byla celá plocha nynější rezervace velmi pečlivě obhospodařovaná jednotlivými vlastníky pozemků. Většina území byla kosená, záhumenky ve spodní, západní, části byly orané. V 60. až 90. letech dvacátého století však přestala být většina rezervace obhospodařována, pouze místy byla intenzivně pasena. Od poloviny 90. let zajišťuje údržbu tohoto území Správa CHKO Bílé Karpaty. Travní porosty jsou každoročně mozaikovitě koseny a postupně jsou čištěny hložím zarostlé pozemky. Na vytipovaných místech jsou výmladky hlohů ponechávány pro žír housenek bourovce trnkového.

Mozaikovitě kosené louky a pastviny v NPR Zahrady pod Hájem.

44

Přástevník kostivalový Červený seznam ČR: Chráněný soustavou Natura 2000

♂

♀

♀

foto Jan Uřičář

♂

Přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria).

Stanoviště, vývoj a chování Stanovištěm jsou lesní paseky, světliny, rozvolněné lesní okraje, široké lemy lesních cest, zarůstající travní porosty a pastviny. Přástevníku vyhovují polozastíněná místa s výskytem nektaronosných rostlin, zejména sadce konopáče. Motýl je jednogenerační, s výskytem dospělců v červenci a v srpnu. Poletuje během dne a v noci s vrcholy aktivity v období stmívání a rozednívání. Ve dne motýli především sají nektar a v nočních hodinách samičky kladou jednotlivě vajíčka. Housenka přijímá potravu od září a po přezimování do června. Je velmi pohyblivá a často mění živnou rostlinu. Kuklí se na zemi v šedavém řídkém zámotku.

45



Vyskytuje se v souvislém pásu od Španělska a jižní Anglie na východ až po Ural a Írán (s výjimkou Skandinávie a severní Sibiře). Na mnoha místech západní a severní části svého evropského výskytu vymřel nebo se stal velmi lokálním (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko a Polsko). U nás je všeobecně rozšířen v teplých nižších a středních polohách s výjimkou horských poloh.


Sadec konopáč (Eupatorium cannabinum).


Přástevník kostivalový.

Výskyt v CHKO Bílé Karpaty Vyskytuje se na celém území Bílých Karpat, avšak největší počet jeho populací s nejvyšším počtem jedinců obývá nejteplejší jihozápadní a střední část.

46

Přástevník je polyfágní, jeho housenky se živí na různých bylinách a listnatých keřích, nejčastěji na sadci konopáči.

Ochrana a vhodná opatření Motýl je v současnosti v Bílých Karpatech bez ohrožení a není nutné provádět cílený management. Vyhovují mu raná sukcesní stádia na rozhraní louky a lesa. V případě potřeby stabilizovat a posílit jeho výskyt lze provést: Aktivně zvyšovat členitost a světelnou prostupnost lesních lemů, vytvářet zářezy do lesa a jednou za 3–5 let odstraňovat křovinatý nálet na rozhraní lesa a louky. Vytvářet prosvětlené koridory kolem lesních cest a průseků, obnovovat a udržovat široké lesní lemy. Cíleně vytvářet prosvětlené řídké a různověké listnaté lesy s pestrým podrostem.

Modelové území – PP Hrnčárky

foto Bohumil Jagoš

Výměra: 4,05 ha Svažité louky s teplomilnou vegetací a rozsáhlým prameništěm nad vodní nadrží Žabka, 1,5 km západně od obce Strání.

Pohled na louku s mokřadem v PP Hrnčárky.

47

Živočišstvo


Celkem zde bylo zjištěno přes 300 druhů rostlin. K vzácným lučním druhům patří hrachor panonský pravý, který v České republice najdeme pouze v okolí Strání. Na nejsušší místa, obohacená vápníkem, je vázaná podkovka chocholatá. Na pěnovcovém mokřadu, již zdálky patrném bílými chomáčky suchopýru, vykvétá prstnatec pleťový nebo kruštík bahenní.


Rostlinstvo

Hrachor panonský pravý (Lathyrus pannonicus subsp. pannonicus).

Podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa).

foto Václav Křivan

foto Karel Šimeček

K charakteristickým živočichům patří zejména druhy obývající podhorské louky, pastviny a mokřady. Bylo zde zaznamenáno 221 druhů nočních motýlů. Z okolních křovin proniká na lokalitu za potravou střevlík kožitý, střevlík fialový a střevlík zahradní. Z ptáků je typickým druhem zejména bramborníček hnědý.

Střevlík zahradní (Carabus hortensis).

Bramborníček hnědý (Saxicola rubetra).

Údržba Lokalita byla využívaná jako jednosečná louka, v 80. a polovině 90. let minulého století však zůstala ležet ladem a začala zarůstat náletem křovin. Převážnou část luk a mokřadů se podařilo vyčistit od náletu a obnovit zde pravidelné mozaikovité sečení. Mokřady jsou koseny ručně v srpnu. Plánuje se i prosvětlení zbývajících zarostlých částí.

48

Závěr Pohoří Bílé Karpaty patří svoji biodiverzitou k nejhodnotnějším územím ve střední Evropě. Díky dlouhodobé práci mnoha badatelů, kteří v průběhu 20. století a zejména po roce 2000 intenzivně shromažďovali údaje o výskytu rostlin a živočichů, máme solidní podklady pro naplánování vhodné údržby travních společenstev. Jednotlivé zásahy včetně jejich načasování musí být ale neustále kontrolovány a vyhodnocovány. Do plánů péče o zvláště chráněná území je nutno průběžně zapracovávat také nové vědecké poznatky a výsledky terénních pozorování. Vytváření dobrých životních podmínek je jedním z předpokladů udržení stabilních a životaschopných populací nejrůznějších druhů organismů celého spektra živé přírody. Doufáme, že k tomu přispějí i informace shrnuté v této publikaci.

49

Použitá a doporučená literatura Beneš J., Kepka P., Hotárek V. & Fišer M. [eds] (2016): Mapování a ochrana motýlů České republiky. – Online: www.lepidoptera.cz (30. 8. 2016). Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V. & Weidenhoffer Z. [eds] (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I., II. Butterflies of the Czech Republic: Distribution and Conservation I., II. – Společnost pro ochranu motýlů, Praha, 857 s. Danihelka J., Chrtek J. Jr. & Kaplan Z. (2012): Checklist of vascular plants of the Czech Republic. – Preslia 84: 647–811. Farkač J., Král D. & Škorpík M. [eds] (2006): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 s. Gottwald A. & Bělín V. [eds] (2001): Motýli Bílých a Bielych Karpat. – Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, suppl. 7: 1–153. Horal D., Jagoš B., Resl K., Uřičář J., Jongepier J. W. & Pechanec V. (2006): Atlas rozšíření vybraných druhů živočichů CHKO Bílé Karpaty. – ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, 85 s. Jongepierová I. [ed.] (2008): Louky Bílých Karpat. Grasslands of the White Carpathian Mountains. – ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, 461 s. Králíček M. & Gottwald A. (1984): Motýli jihovýchodní Moravy I. – Muzeum J. A. Komenského, Uh. Brod, 112 s. Kudrna O., Harpke A., Lux K., Pennerstorfer J., Schweiger O., Settele J. & Wiemers M. (2011): Distribution atlas of butterflies in Europe. – Gesellschaft für Schmetterlingsschutz, Halle, 576 s. Nowicki P., Witek M., Skórka P. & Woyciechowski M. (2005): Oviposition patterns in the myrmecophilous butterfly Maculinea alcon Denis & Schiffermüller (Lepidoptera: Lycaenidae) in relation to characteristics of foodplants and presence of ant hosts. – Polish Journal of Ecology 53: 105–111. Tshikolovets V. V. (2003): Butterflies of Eastern Europe, Urals and Caucasus. An illustated guide. – V. V. Tshikolovets & Konvoj, Kyiv & Brno, 176 s. Vliegenthart A., Verovnik R. & Wiemers M. (2012): Lycaenidae. – In: Karsholt O. & Nieukerken E. J. van [eds]: Fauna Europaea: Lepidoptera. Fauna Europaea, Version 2.5. Online: http://www.faunaeur.org/ (15. 11. 2012).

50

Vorálek V. (1928): Nálezy zajímavých motýlů na pralukách jihomoravských Karpat. – Časopis Československé společnosti entomologické 2: 6. Werner P. & Bezděčka P. (2001): Seznam mravenců České republiky. – Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti 6: 174–183.

Vysvětlení některých pojmů a zkratek BK – Bílé Karpaty extenzivní – citlivé, lehké a časově krátké působení, např. extenzivní pastva je krátkodobé jednorázové přepasení, případně trvalejší pastva velmi omezeného počtu hospodářských zvířat fytofág – živočich živící se pouze rostlinnou potravou (býložravec); může být monofágní (živící se jediným rostliným druhem), polyfágní (živící se více různými druhy rostlin), popř. oligofágní (živící se několika druhy příbuzných rostlin) genetická komunikace – schopnost jedinců vzájemně se pohlavně stýkat a produkovat potomstvo CHKO – chráněná krajinná oblast management – veškeré práce, které se na konkrétním území provádějí s určitým cílem monofág – potravní specialista, živočich konzumující výhradně jeden typ potravy – potravní zdroje jsou limitním faktorem => často vzácné druhy (z motýlů např. perleťovec mokřadní) mozaiková seč – časově (zpravidla ve dvou termínech, ale téhož roku) a prostorově rozrůzněná seč. Mozaika může mít podobu pásů, šachovnice, ale může být i nepravidelná. Plocha ošetřená mozaikovou sečí je posečena v tomtéž roce. Vhodné je na 10–20 % plochy ponechat tzv. biopásy (můžou mít podobu pásů nebo čtverců), které budou posečené až při první seči v následujícím roce. NPR – národní přírodní rezervace populace – soubor jedinců téhož druhu, kteří obývají stejné území a vzájemně se rozmnožují PP – přírodní památka PR – přírodní rezervace

51

52

foto Rudolf Hrabák

foto Jan W. Jongepier

Kukla pestrokřídlce podražcového.

foto Bohumil Jagoš

Pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) se v Bílých Karpatech vyskytuje vzácně.

Mozaikovitá seč v NPR Jazevčí.

Zásady péče o významné druhy motýlů Bílých Karpat

Recommend Documents