ZAPOJENÍ VELKÝCH PODNIKŮ A JEJICH NÁRODNÍCH PARTNERŮ DO PROJEKTŮ MEZINÁRODNÍ VAV SPOLUPRÁCE
Vademecum 7. RP EU
INFORMAČNÍ ZDROJE Informační server 7. rámcového programu Evropské komise - CORDIS: http://cordis.europa.eu/fp7/home_en.html Výsledky mezinárodních VaV projektů v rámcových programech k využití v praxi: http://cordis.europa.eu/fetch?CALLER=OFFR_O_BUSI_EN Informace k 7.rámcovému programu v češtině: http://www.fp7.cz/ Zprávy z přípravných workshopů k přípravě nového rámcového programu – Horizon 2020: http://ec.europa.eu/research/horizon2020/index_ en.cfm?pg=workshops&workshop=none Vše o novém evropském programu mezinárodní spolupráce ve VaV pro léta 2014 – 2020: http://ec.europa.eu/research/horizon2020/index_en.cfm Informace o Evropském výzkumném prostoru (charakteristika VaV v ČR): http://cordis.europa.eu/erawatch/index.cfm Informace o Unii inovací: http://ec.europa.eu/europe2020/index_en.htm Portál pro podnikatele Evropské komise Research & Innovation – přehled možných podpor VaV: http://ec.europa.eu/research/index.cfm?lg=en&pg=who&cat=b&tips=on Kontakty na jednotlivá ředitelství DG Research & Innovation: http://ec.europa.eu/research/index.cfm?pg=org&lg=en European Innovation Scoreboard (EIS) 2009: http://www.proinno-europe.eu/sites/default/files/page/10/03/I981-DG%20 ENTR-Report%20EIS.pdf EU Industrial R &D Investment Scoreboard, 2011: http://iri.jrc.ec.europa.eu/research/scoreboard_2011.htm Směrnice OECD pro nadnárodní společnosti: http://www.mfcr.cz
ZAPOJENÍ VELKÝCH PODNIKŮ A JEJICH NÁRODNÍCH PARTNERŮ DO PROJEKTŮ MEZINÁRODNÍ VÝZKUMNĚ-VÝVOJOVÉ SPOLUPRÁCE
VADEMECUM 7.RP
1
INFORMAČNÍ ZDROJE
Informační server 7. rámcového programu Evropské komise - CORDIS: http://cordis.europa.eu/fp7/home_en.html
Výsledky mezinárodních VaV projektů v rámcových programech k využití v praxi: http://cordis.europa.eu/fetch?CALLER=OFFR_O_BUSI_EN
Informace k 7.rámcovému programu v češtině: http://www.fp7.cz/
Zprávy z přípravných workshopů k přípravě nového rámcového programu – Horizon 2020: http://ec.europa.eu/research/horizon2020/index_en.cfm?pg=workshops&workshop=none
Vše o novém evropském programu mezinárodní spolupráce ve VaV pro léta 2014 – 2020: http://ec.europa.eu/research/horizon2020/index_en.cfm
Informace o Evropském výzkumném prostoru (charakteristika VaV v ČR) http://cordis.europa.eu/erawatch/index.cfm
Informace o Unii inovací: http://ec.europa.eu/europe2020/index_en.htm
Portál pro podnikatele Evropské komise Research & Innovation – přehled možných podpor VaV: http://ec.europa.eu/research/index.cfm?lg=en&pg=who&cat=b&tips=on
Kontakty na jednotlivá ředitelství DG Research & Innovation: http://ec.europa.eu/research/index.cfm?pg=org&lg=en
European Innovation Scoreboard (EIS) 2009. http://www.proinno-europe.eu/sites/default/files/page/10/03/I981-DG%20ENTR-Report%20EIS.pdf
EU Industrial R &D Investment Scoreboard, 2011 http://iri.jrc.ec.europa.eu/research/scoreboard_2011.htm
Směrnice OECD pro nadnárodní společnosti: http://www.mfcr.cz
2
POUŽITÁ LITERATURA
Blažek, Ladislav a kol.: Nadnárodní společnosti v České republice I. (Empirické studie), Centrum výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky, Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity, 2010
Navrátil, Martin: Mýty a realita výzkumu a vývoje, nakladatelství Alfa, Praha, 2008
Vavříková, Lucie: Průmysl a 7.RP – role průmyslového sektoru ve výzkumu, ECHO 4-5/2011
Annual Report 2008 http://ec.europa.eu/research/reports/2008/index_en.html
Annual Report 2009 http://ec.europa.eu/research/index.cfm?pg=reports&reportyear=2009#report
Annual Report 2010 http://ec.europa.eu/research/index.cfm?pg=reports&reportyear=2010#report
Horizon 2020 http://ec.europa.eu/research/horizon2020/index_en.cfm?pg=home
Green paper http://ec.europa.eu/research/horizon2020/index_en.cfm?pg=documents
Zpráva o konkurenceschopnosti Unie inovací 2011 http://ec.europa.eu/research/innovation-union/
European Innovation Scoreboard (EIS) 2009 http://www.proinno-europe.eu/sites/default/files/page/10/03/I981-DG%20ENTR-Report%20EIS.pdf
Strukturální fondy v ČR http://www.strukturalni-fondy.cz/programy-2007-2013
3
ZAPOJENÍ VELKÝCH PODNIKŮ A JEJICH NÁRODNÍCH PARTNERŮ DO PROJEKTŮ MEZINÁRODNÍ VÝZKUMNĚ-VÝVOJOVÉ SPOLUPRÁCE Eva Černá
Edice Vademecum 7.RP EU Publikace vychází s podporou projektu “Zapojení velkých podniků a jejich národních partnerů do projektů mezinárodní VaV spolupráce” (projekt OK08004 programu EUPRO) Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, 2011
4
PŘEDMLUVA Rozvoj nadnárodních společností a růst jejich vlivu se projevuje od poslední dekády dvacátého století až do současnosti ve významné míře i v České republice. Vstup velkých nadnárodních společností do stávajících českých podniků i vznik nových podniků ve vlastnictví těchto společností má pro rozvoj české ekonomiky zásadní význam. Z hlediska různorodosti odvětvového zaměření se jedná o poměrně široké spektrum. V současném globalizovaném světě bychom velmi obtížně hledali oblast, která zůstává podnikatelskými aktivitami nadnárodních společností nedotčena – do výčtu oblastí jistě bude patřit peněžnictví a pojišťovnictví, strojírenství, automobilový průmysl, zpracování a distribuce ropy a ropných produktů, dodávky elektrické energie a plynu, obchod, pivovarnictví a mnoho dalších. Rozvoj je patrný také v poradenských a auditorských službách, v oblasti tvorby a aplikací software, ve společnostech zajišťujících personální služby atd. S největšími tzv. mamutími nadnárodními společnostmi se potkáváme zejména v oblasti energetických a těžebních společností, finančních společností a obchodních řetězců (síť supermarketů). Tématikou nadnárodních společností se dnes z různých hledisek (zejména socio-ekonomických) zabývají celé výzkumné univerzitní týmy, existuje rozsáhlá literatura, články v renomovaných časopisech. Složitý a promyšlený organizační systém, důmyslně nastavené procesy, informační tok mezi mateřskou společností a národními partnery, hierarchie kompetencí a sdílená centra, přenos know-how a mezinárodní licenční politika – to všechno jsou témata, která jsou stále více v popředí zájmu odborné i laické veřejnosti. Pochopitelně ne všechny ze jmenovaných oblastí vstupují rovnocenně do oblasti výzkumu a vývoje. Pro některé sektorové oblasti (jako IT, průmysl, energetika, nové materiály apod.), jsou základní výzkum, technologický a průmyslový vývoj (dále VaV) a inovace naprosto nezbytné a prvořadé. Udržení konkurenceschopnosti je hybným nástrojem celosvětového trhu a jedině inovované produkty mají šanci na něm uspět. Při tomto vědomí nadnárodní společnosti vynakládají značné finanční objemy ze svých vlastních finančních prostředků na výzkum, vývoj a inovace technologií, produktů a procesů, stejně jako na rozvoj vzdělanosti svých zaměstnanců. Kromě svých vlastních prostředků využívají také vícezdrojové financování, včetně dotačních a grantových prostředků zapojením se do veřejných soutěží pro jejich získání. Předložená publikace představuje zamyšlení nad otázkou účasti velkých českých podniků, zejména těch, které jsou součástí nadnárodních společností, a to nejenom v projektech mezinárodní VaV spolupráce (se zaměřením na jejich účast v 7. rámcovém program EU), ale šířeji se zamýšlí nad problematikou pravidel a podmínek pro čerpání dotačních a grantových prostředků na podporu jejich VaV aktivit. Jejich interní podmínky jsou v něčem shodné a v něčem značně odlišné od ostatních velkých podniků ČR a uvědomění si této skutečnosti přispívá ke správnému vyhodnocení statistik účasti soukromého sektoru České republiky v projektech mezinárodní VaV spolupráce. Chceme-li si na tyto otázky správně odpovědět, je třeba zohlednit širší kontext, do kterého je nabídka účasti na projektech mezinárodní VaV spolupráce zasazena. Velký podnik je často oslovován s nabídkami pro společnou účast na projektech mezinárodní VaV spolupráce (zejména ze strany univerzit, např. v projektech rámcových programů, JTI apod.). Z pohledu univerzit, pracovišť akademie, malých a středních podniků se zdá být často ne úplně 5
pochopitelný diametrálně rozdílný přístup jednotlivých národních dceřiných společností velkých nadnárodních koncernů k zapojování do mezinárodní VaV spolupráce. Na druhé straně ne vždy je vnímáno pozitivně přidělování podpory z veřejných prostředků velkým podnikům s majetkovou účastí zahraničních společností (zejména z tuzemských dotačních programů), a to jak ostatními žadateli, tak samotnými poskytovateli dotací a také odbornými hodnotiteli. Publikace se pokouší přispět k ozřejmění některých souvislostí s tímto spojených a přispět k jejich pochopení. Publikace v žádném případě nechce a nedokáže dublovat analýzy a statistiky, kterými se ve vazbě k zapojení velkých podniků zabývají instituce a organizace k tomu primárně určené a na tuto problematiku zaměřené. Veřejně dostupná statistická data jsou v nezbytně nutné míře v publikaci použita pouze pro uvědomění si souvislostí či pro demonstraci některých názorových východisek a výstupů. Tam, kde tato data dostupná nebyla, byla zpracována pouze pro účely této publikace. Bylo-li třeba v textu použít informace o jednotlivých dotačních/grantových schématech, byly použity informace z veřejně dostupných webových stránek poskytovatelů. Zkušenosti zde sdělované vycházejí z praktické každodenní činnosti při zajišťování informační, konzultační, asistenční a administrativní podpory při získávání a administraci projektů VaV, realizovaných ve výrobních závodech a divizích společnosti Siemens v České republice. Vzhledem k tomu, že se jedná o soukromé společnosti, které jsou buď samostatné subjekty v rámci skupiny Siemens v České republice nebo jsou již zaintegrovány přímo do společnosti Siemens, s.r.o., pro účely publikace byla zásadně využita pouze data, která jsou veřejně dostupná a nepodléhají obchodnímu tajemství. Vznik této publikace byl umožněn přidělenou podporou MŠMT v rámci veřejné soutěže programu EUPRO v roce 2007 pro čtyřletý projekt (2008-2011) se stejným názvem jako je název publikace. Publikace se pokouší nalézt odpovědi na otázky, které často zaznívají na seminářích a konferencích ve vazbě k hodnocení účasti zapojení velkých podniků do projektů mezinárodní VaV spolupráce. Velkým podnikům by měl přinést souhrn možností pro zvážení vlastního směřování. V žádném případě si však publikace nečiní ambice na vyčerpávající přehled možností. Autorka je si také vědoma jistého nestandardního propojování více problematik dohromady. Tento přístup je ale záměrný. Jedině uvědomění si odlišností a reálných možností je východiskem vstřícné komunikace mezi podnikatelskými subjekty navzájem, mezi podnikatelskou a veřejnou sférou, mezi poskytovateli dotací a grantů a jejich příjemci. Cílem publikace je pokusit se shrnout zkušenosti uplynulého období a přispět do diskuse pro nastavení pravidel a podmínek období následujícího. Publikace je rozčleněna do 4 kapitol: 1. kapitola 2. kapitola 3. kapitola 4. kapitola
shrnuje podmínky pro čerpání dotací na VaV v období let 2007 – 2013 v ČR (k datu vydání publikace v roce 2011) přináší přehled, jak velké podniky ČR dotační příležitosti využívaly zabývá se specifiky nadnárodních společností věnuje se výhledu do dalšího programovacího období 20142020
Mé poděkování patří Ing. Haně Bartkové, Ph.D., za její spolupráci při vytváření grafů publikace a Ing. Karolíně Neuvirtové ze společnosti Interexpert Bohemia spol. s r.o. za cenné zkušenosti z provedených auditů projektů VaV s participací nadnárodních společností.
Mgr. Eva Černá, Siemens, s.r.o., Business Development 6
OBSAH 1
PODMÍNKY PRO ČERPÁNÍ DOTACÍ V OBDOBÍ 2007 - 2013 V ČESKÉ REPUBLICE 8
1.1 Strukturální fondy v ČR, státní rozpočet ČR, 7. Rámcový program EU, ETP a JTI, PPP ......................... 11 1.1.1 Strukturální fondy ................................................................................................................................ 11 1.2 Státní dotace pro výzkum a vývoj ...................................................................................................... 17 1.2.1 Program Ministerstva průmyslu a obchodu ČR - TIP .......................................................................... 17 1.2.2 Programy Technologické agentury České republiky – zejména program alfa a Kompetenční centra 19 1.3 7. rámcový program EU (2007-2013) .................................................................................................. 20 1.3.1 EVROPSKÉ TECHNOLOGICKÉ PLATFORMY (European Technology Platforms - ETP) a SPOLEČNĚ TECHNOLOGICKÉ INICIATIVY (JoinT Technology IniTiatives – JTI) ................................................................... 22 1.3.2 Závěr .................................................................................................................................................... 26 1.4 Další dotační příležitosti .................................................................................................................... 26 1.4.1 Závěr .................................................................................................................................................... 27
2 ZAPOJENÍ VELKÝCH PODNIKŮ DO PROJEKTŮ VAV V ČR A V PROJEKTECH MEZINÁRODNÍHO VAV ................................................................................................................. 28 2.1 Dotační schémata státního rozpočtu a operační programy ČR ........................................................... 28 2.1.1 Účast velkých podniků v projektech VaV v ČR ..................................................................................... 29 2.1.2 Účast velkých podniků ČR v 7.RP ......................................................................................................... 31 2.1.3 Zapojení velkých podniků v JTI ARTEMIS a ENIAC ............................................................................... 34 2.2
SHRNUTÍ KAPITOLY ZAPOJENÍ VELKÝCH PODNIKŮ ČR ........................................................................ 38
3 SPECIFIKA NADNÁRODNÍCH SPOLEČNOSTÍ (NNS) A JEJICH ZAPOJENÍ DO PROJEKTŮ MEZINÁRODNÍHO VAV ........................................................................................... 39 3.1
Nadnárodní společnosti – definice ..................................................................................................... 40
3.2
Významné charakteristiky nadnárodních společností ........................................................................ 41
3.3
Tři typy organizačních modelů ........................................................................................................... 41
3.4 Globalizační proces a NNS ................................................................................................................. 42 3.4.1 Nadnárodní společnost Siemens ......................................................................................................... 43 3.4.2 Nadnárodní společnost Honeywell .................................................................................................... 50 3.4.3 Závěr .................................................................................................................................................... 53
4 VÝHLED ZPŮSOBU ORGANIZAČNÍHO ZAJIŠTĚNÍ A FINANCOVÁNÍ EVROPSKÉHO VAV A DISKUSE K CSFRI – TZV. GREEN PAPER .................................................................... 55 4.1 GREEN PAPER 'From Challenges to Opportunities: Towards a Common Strategic Framework for EU Research and Innovation funding“ ................................................................................................................. 56 4.2
5 7
Výhled pro následující období pro ČR ................................................................................................ 60
RESUMÉ ..................................................................................................................................... 62
1
PODMÍNKY PRO ČERPÁNÍ DOTACÍ V OBDOBÍ 2007 - 2013 V ČESKÉ REPUBLICE
Období let 2007-2013 představuje sedmiletou periodu, která je z více důvodů ve srovnání s předchozími lety z hlediska dotací a grantů1 pro Českou republiku významná a značně odlišná. Kromě jiného utvářela i podmínky pro zapojení velkých podniků. Některé z nich se v této periodě začaly do veřejných soutěží zapojovat poprvé, jiné již navazovaly na předchozí programovací období. Hlavní odlišnosti sledovaného období: 1) Proměnlivé klima bankovního, tržního a společenského prostředí 2) Nové podmínky a pravidla pro čerpání dotací/grantů na podporu VaV (změna v délce programovacího období na sedm let shodná pro čerpání strukturálních fondů a veřejných prostředků 7. rámcového programu , větší důraz na komplementaritu programů, vytvoření nových nástrojů atd.) 3) Pro ČR výrazné dočasné navýšení objemu finančních prostředků ze strukturálních fondů 1. Proměnlivé klima bankovního, tržního a společenského prostředí Na úvod si připomeneme výběr několika podstatných údajů a událostí, které byly pro Českou republiku v letech 2007-2011 důležité: Rok 2007 - z hlediska atraktivnosti pro zahraniční investory patřila Česká republika v rámci zemí regionu střední a východní Evropy (CEE) mezi špičku. Tato pozice vycházela hlavně z příznivého ekonomického a podnikatelského prostředí. Česká republika se zařadila mezi prvních 30 až 40 ekonomik ve světě z hlediska snadnosti podnikání, míry korupce a rovněž globální konkurenceschopnosti. V tomto roce se také začala republika připravovat na předsednictví ČR v radě EU, které mělo být zahájeno v lednu 2009. Rok 2008 - v průběhu roku 2008 vládly v České republice (přes zahájení světové finanční krize, odstartované americkými bankovními domy) optimistické prognózy pro vývoj ekonomiky (hrubý domácí produkt vzrostl o 2,5 procenta, nezaměstnanost se pohybovala kolem 5%). Varovná čísla posledního čtvrtletí roku 2008 ale avizovala, že rok 2009 nebude ani v ČR snadný. Rok 2009 - v 1. pololetí roku 2009 se česká ekonomika nacházela v recesi, která byla vyvolána zejména propadem zahraniční poptávky. K meziročnímu poklesu HDP o 4,2 % přispěly s výjimkou spotřeby vlády a konečných výdajů neziskových institucí všechny složky agregátních výdajů. Průměrná míra inflace měřená indexem spotřebitelských cen zpomalila na 1,0 %. Spotřeba domácností meziročně klesala od 2. čtvrtletí 2009 v reakci na rapidně se zhoršující podmínky na trhu práce. Nejvíce k meziročnímu poklesu HDP přispěla tvorba hrubého kapitálu. Snížila se tvorba hrubého fixního kapitálu a prudce poklesly zásoby, které se staly hlavním faktorem ovlivňujícím meziroční pokles tvorby hrubého kapitálu a tím i HDP. Nicméně – i přes vzniklou situaci byl příspěvek
1
V zásadě neexistuje přesná hranice nebo rozdíl mezi grantem a dotací a oba pojmy bývají často významově zaměňovány. Dotace je vnímána jako forma poskytnutí určitého množství finančních prostředků, nejčastěji ze státního rozpočtu (nebo také z územního rozpočtu). Může a nemusí být stanovena na konkrétní účel. Jediným rozdílem je snad přesnější účelovost a specifika grantu, na rozdíl od dotace. Grant (z angl..) je účelový příspěvek na veřejně prospěšný účel, který se obvykle získává ve více méně veřejné soutěži na základě předloženého projektu. Zatímco v USA a Velké Británii je význam slova grant širší a zahrnuje i soukromou dobročinnost, v ostatní Evropě se jím obvykle míní podpora vědeckých, výzkumných, případně i kulturních projektů, poskytovaná institucemi.
8
zahraničního obchodu již ve 4. čtvrtletí kladný. ČR se v 1. polovině roku 2009 zhostila své předsednické role v radě EU. Rok 2010 - znamenal postupné oživování ekonomiky. Po klidných zimních měsících došlo na jaře roku 2010 k relativně silnému hospodářskému růstu. HDP ve druhém čtvrtletí rostl podstatně rychleji než v prvním kvartále a na této růstové úrovni se stabilizoval i v dalších čtvrtletích roku 2010. Kromě stavebnictví, které se v zimních měsících zákonitě utlumuje a naopak s jarem nabírá na tempu, je hlavní příčinou růstu expanze průmyslové výroby. Průmysl profitoval z hospodářských impulzů ze zahraničí, ale také z oživení investiční činnosti v tuzemsku. Tento trend pokračoval i v roce 2011, avšak od 2. pololetí dochází opět k postupnému útlumu. Rok 2011 - v únoru roku 2011 guvernér České národní banky uvedl, že česká ekonomika ztratí kvůli finanční krizi zhruba tři roky. Její výkonnost by se dle tohoto odhadu měla dostat na předkrizovou úroveň zhruba až na konci letošního roku. Hospodářství ČR se nachází zhruba na úrovni kolem konce roku 2007. Útěchou ale bylo, že jiné země si vedou ještě hůř. Například eurozóna se podle ČTK vrátila až na hodnoty kolem roku 2006 a Velká Británie na čísla z roku 2005. Podle žebříčku organizace Transparency International (TI) se razantně zhoršilo vnímání korupce v ČR, a to již třetím rokem po sobě (tj. za období 2009, 2010 a 2011). Vzhledem k provázanosti českého trhu s německým, k dlouhodobému postavení německé ekonomiky a politického vlivu v rámci Evropy a také vzhledem k tomu, že Siemens v ČR má svou mateřskou společnost v Německu, připomeňme si současnou prognózu pro vývoj ekonomiky v Německu. Prognóza pro rok 2011 v Německu Hospodářský růst v r. 2011 ovlivnila řada vnitřních i vnějších ekonomických faktorů, jakými jsou např. tzv. Atomausstieg (odklon od jádra v energetice, který však z dlouhodobého hlediska může být motorem německého hospodářství zejména v oblasti rozvoje nových technologií), ale zejména krize* hospodářství a státních financí některých zemí EU (tzv. "řecká" krize) i USA, která se bytostně dotýká jak německého odbytu, tak i bankovnictví. Původní signály naznačovaly, že hospodářské ozdravení největší evropské ekonomiky a nejvýznamnějšího obchodního partnera České republiky Německa bude pomalé. Nejprve počítala německá vláda s růstem HDP jen o 1,4%. Realita sice předstihla očekávání (1. čtvrtletí roku – 5%), avšak propad roku 2009 se kompenzovat v plné míře nepodařilo - od 2. čtvrtletí došlo k poklesu na 2,8 % a pro zbývající část roku 2011 jsou prognózy ještě umírněnější. Obavy vzbuzuje budoucnost eura. Vliv na ČR Krize v Německu začala dříve než v České republice – HDP poklesl v Německu již ve 2. čtvrtletí 2008, v ČR až ve 4. čtvrtletí 2008. V Německu také dříve skončila (vzrůst HDP ve 2. čtvrtletí 2009, v ČR ve 3. čtvrtletí 2009). Německá vláda přijala s cílem zmírnit dopad hospodářské krize na ekonomiku dva konjunkturní balíčky tzv. Konjunkturpaket I. a II. Revitalizace německého průmyslu měla pozitivní vliv i na český průmysl. S ohledem na těsnou provázanost se však lze domnívat, že pokles růstu hospodářství v SRN, který probíhá v 2. polovině r. 2011, se dotkne i české ekonomiky. Připomeneme si ještě další dva podstatné momenty, které utvářely klima v ČR a měly nesporně vliv na čerpání dotací (zejména z hlediska schvalování novelizací zákonů a nastavování pravidel pro čerpání dotací): 1) neklidná situace na politické scéně České republiky daná prezidentskými volbami (2008), volbami do Evropského parlamentu (2009), volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, komunálními a senátními volbami (2010), 9
2) probíhající reforma systému VaV v České republice (zahájena Usnesením vlády ze dne 26. března 2008 č. 287). Kolísající kupní síla společnosti v České republice i mimo ni nutila i ekonomicky silné subjekty přehodnocovat podnikatelské strategie, zvažovat a hledat další finanční zdroje pro udržení zaměstnanosti a naplňování svých dlouhodobých podnikatelských vizí. Oblast výzkumu a vývoje je klasicky první oblastí, která se nabízí v takové situaci k úsporám a umenšování vlastních finančních zdrojů do ní vkládaných. Silný tlak na udržení konkurenceschopnosti na tuzemském a zahraničním trhu nedává ale firmám možnost jít tímto směrem. V této situaci firmy hledají další doplňkové finanční zdroje pro pokrytí nákladů na nákup strojů a zařízení, nákup nových technologií, pro vývoj produktů a procesů, pro zajištění inovací, pro udržení kvalifikovaných pracovníků a rozvoj jejich vzdělávání, pro zajištění provozních nákladů na VaV. Po období krize přichází období konjunktury. Firmy jsou zahlceny zakázkami, nabírají znovu zaměstnance, rozšiřují provozy a výrobní haly, posilují sdílená a školicí centra, inovují technologický park. V obou případech je pro ně zajímavá možnost využít dotační prostředky na částečnou úhradu nákladů. Většina velkých firem v roce 2007 již měla alespoň malou zkušenost s dotacemi z předchozího období. Ty firmy, které si již vybudovaly interní mechanismy pro čerpání dotací a měly ve svých řadách odborníky na dotace, mohly při dobře nastavené strategii začít čerpat značné finanční prostředky – pokud to bylo v korelaci s nastavenými interními prioritami a firemní strategií. Zdaleka ne pro všechny velké podniky bylo v této situaci zajímavé zapojení do projektů mezinárodního VaV. Existuje mnoho faktorů, které mají vliv na toto rozhodnutí. Mezi nejpodstatnější patří: 1. Interní strategie společnosti v oblasti VaV 2. Nevhodné načasování výzev ve vazbě na harmonogram podnikových VaV aktivit 3. Nenalezení adekvátní tematické oblasti (pokud není zahrnuta v prioritách Evropy) 4. Nemožnost najít konsensus mezi firemními VaV plány, interními systémy a pravidly programů 5. Nedůvěra k velkým mezinárodním konsorciím zejména z hlediska zajištění IPR k výsledkům VaV v průběhu řešení projektu i po jeho ukončení 6. Potřeba finančních zdrojů zejména na krátkodobý vývoj produktů rychle uplatnitelných na trhu v krátkém časovém intervalu 7. Nevyhovující systém organizace a pravidel 8. Vlastní nedostatečné kvalitní vybavení a technologie, lidské zdroje v potřebném množství a kvalitě pro evropský VaV
Výhled ČR z hlediska podpory VaV po roce 2013 Je třeba si uvědomit, že v současném programovacím období 2007-2013 je dosavadní systém podpory na VaV poskytované prioritně z rozpočtu ČR v převažující míře nahrazen evropskými dotacemi. V následujících programovacích obdobích ale objem evropských peněz bude stále nižší. Česko si proto bude muset vytvořit vlastní nástroje, z nichž bude investovat do VaV aktivit. Situace přitom jistě nebude jednoduchá - řada zemí se v současnosti potýká s vysokým zadlužením a je otázka, jak tyto země budou schopny v blízké době do rozpočtu EU přispívat či dokonce plnit 10
nastavené podmínky. Země EU, a především pak ČR, se budou muset cíleně zaměřit zejména na podporu konkurenceschopnosti. Pochopitelně důležitá bude současně i pokračující absorpce dotací EU v ČR, s čímž souvisí potřeba jednodušší implementační struktury. Ve stručném přehledu si připomeneme přehled nejvýznamnějších dotačních/grantových schémat pro podporu VaV, které se velkým podnikům nabízely ve sledovaném období v ČR, ať už z tuzemských, nebo zahraničních zdrojů. Výčet programů ani pravidel není kompletní a je dán výběrem autora z hlediska vazby na předmět publikace a zaměření společnosti Siemens. Kritériem je v prvé řadě oprávněnost velkého podniku v pozici žadatele (okrajově spolužadatele) a vazba na řešení aktivit VaV.
1.1
STRUKTURÁLNÍ FONDY V ČR, STÁTNÍ ROZPOČET ČR, 7. RÁMCOVÝ PROGRAM EU, ETP A JTI, PPP
1.1.1 STRUKTURÁLNÍ FONDY Na základě definovaných cílů a priorit Národního rozvojového plánu České republiky pro období 2007–2013 a Národního strategického referenčního rámce připravila Česká republika pro využívání fondů Evropské unie v letech 2007–2013 celkem 26 operačních programů pro nově koncipované 3 cíle Politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU. Pro období 2007–2013 tak mohla ČR čerpat z fondů EU přes 26 mld. € v rámci projektů realizovaných prostřednictvím tematických a regionálních operačních programů. Vzhledem ke skutečnostem z uplynulého období čerpání podpor ze strukturálních fondů, které skončilo v roce 2006 a mělo velké problémy s jejich vyčerpáním, byla tentokrát věnována velká pozornost propagaci a publicitě. Je nutné již v tuto chvíli konstatovat, že kampaň přinesla své výsledky a rozpočty některých z níže uvedených operačních programů jsou již před jejich ukončením vyčerpány.2 Přestože velké podniky neměly přístup do všech operačních programů jako oprávnění žadatelé, ty programy, které byly pro ně otevřené, dávaly značné možnosti pro uspokojení jejich požadavků. 1.1.1.1 STRUKTURÁLNÍ FONDY - OPERAČNÍ PROGRAM PODNIKÁNÍ A INOVACE Operační program Podnikání a inovace (OPPI) je hlavním programovým dokumentem realizace politiky hospodářské a sociální soudržnosti v sektoru průmyslu a významným nástrojem realizace Koncepce rozvoje malého a středního podnikání na období 2007-2013. Navazuje na Operační program Průmysl a podnikání (OPPP), který byl vyhlášen po vstupu České republiky do Evropské unie pro zkrácené programovací období let 2004–2006. Globální cíl – zvýšení konkurenceschopnosti ČR a přiblížení inovační výkonnosti sektoru průmyslu a služeb úrovni předních průmyslových zemí Evropy se realizoval přes specifické cíle. Z hlediska velkých podniků byly nejzajímavější definované cíle programu tyto: • Zvýšit inovační činnost v průmyslu • Zintenzivnit zavádění inovací, technologií, výrobků a služeb
2
Ne vždy jsou však ve statistikách uváděny skutečně vyčerpané finanční prostředky. Často se jedná o prostředky smluvně vázané. V případě plateb ex-post se může stát, že subjekt nesplnil podmínky dané smlouvou/rozhodnutí a přiznaná dotace/grant nakonec vyplacena nebude.
11
• • • •
Zvýšit účinnost užití energií v průmyslu a využití obnovitelných, příp. i druhotných zdrojů energie (vyjma podpory spaloven) Povzbudit spolupráci sektoru průmyslu s výzkumem a vývojem Zefektivnit využití lidského potenciálu v průmyslu Zkvalitnit podnikatelskou infrastrukturu
OP PI disponoval pro programovací období 2007-2013 rozpočtem ve výši cca 88,4 mld. Kč, které rozděloval na základě veřejných soutěží do 6 prioritních os a 16 programů. Tyto poskytovaly dostatek možností pro strategicky a koncepčně připravené podniky, aby relativně snadno čerpaly dotační prostředky jak na investiční náklady, tak na mzdy pracovníků a další nezbytné doprovodné náklady dle pravidel a podmínek poskytovatele dotace. K datu 31.10.2011 bylo vyhlášeno v rámci OP PI 55 výzev. Pokud bychom měli vyjmenovat pouze programy, které se týkají explicitně podpory výzkumu a vývoje, museli bychom vyjmenovat pouze: 1) program Potenciál 2) programy Prosperita a Spolupráce Další programy ale umožňují buď navazovat na výsledky VaV (např. program Inovace) nebo VaV aktivity podporovat nepřímo (např. Školicí střediska). Ostatní programy (např. ICT a strategické služby a Nemovitosti) podporují sice primárně jiné oblasti při podnikání důležité, ale získáním podpory z těchto programů, lze zase vytvářet podmínky vstřícné pro rozvoj VaV ve více úrovních. Níže je uveden přehled programů, kde bylo zapojení velkých podniků nejmarkantnější: Program Inovace Pomáhá podnikatelským subjektům při výrobě a uvedení na trh inovovaných výrobků, technologií a služeb. Umožňuje zlepšení firemních procesů, spolupráci s jinými subjekty, zavedení nových obchodních kanálů. V rámci programu jsou možné dva typy projektů – ve druhém z nich ale velký podnik není oprávněným žadatelem: Inovační projekty - u projektů uplatňujících nová, originální řešení program umožní českým firmám pořízení moderních strojů, zařízení, know-how a licencí nutných k jejich realizaci. Podobný program podpořil v období 2004 - 2006 více jak 100 firem a přispěl tak k jejich dlouhodobému růstu. Řada úspěšných žadatelů se prosadila s novými produkty na evropském i světovém trhu a dále se úspěšně rozvíjí. Program je zaměřen na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje. Zatím proběhly 4 výzvy. (Projekty na ochranu práv průmyslového vlastnictví - v tomto případě program přispěje k ochraně nehmotných statků v podobě patentů, užitných vzorů, průmyslových vzorů a ochranných známek. V programu nejsou velké firmy oprávněnými žadateli. Zatím proběhly dvě výzvy.) Program Potenciál Program Potenciál pomáhá podnikatelským subjektům zavádět a rozšiřovat kapacity potřebné pro realizaci výzkumných, vývojových a inovačních aktivit, jejichž výsledky jsou následně využity ve výrobě. Program je zaměřen na podporu průmyslového výzkumu ( s výjimkou prototypů). Ve sledovaném období proběhly zatím 3 výzvy. Program Nemovitosti
12
Program Nemovitosti umožňuje získat finanční podporu na přípravu podnikatelských zón, rekonstrukci staveb a částečně i na výstavbu nájemních objektů v sektoru zpracovatelského průmyslu (CZ-NACE 10-33), dále také strategických služeb a technologických center. V programu proběhly zatím 2 výzvy.
Program ICT a strategické služby Program ICT a strategické služby je zaměřen na rozvoj informační a znalostní společnosti a je určen všem podnikům, které chtějí vyvíjet vlastní softwarová řešení nebo vytvářet tzv. centra strategických služeb. Dosud se realizovaly 3 výzvy. Program Školicí centra V rámci programu mohou podniky žádat o dotaci na výstavbu, rekonstrukci, pořízení či vybavení školicích center nebo školicích místností. Zatím byly realizovány 2 výzvy. 1.1.1.2 STRUKTURÁLNÍ FONDY - OPERAČNÍ PROGRAM LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST Tento program zde uvádíme pro úplnost – nejednalo se o program zaměřený prioritně na rozvoj pracovníků ve VaV, byť jimi mohl být využívaný. Pro velké podniky však přinášel jednu podstatnou výhodu – mohl být realizovatelný v režimu de minimis, dočasného rámce nebo blokové výjimky. Cílem programu je zvyšování kvalifikace stávající pracovní síly, podpora vyloučených z trhu práce, mezinárodní spolupráce, rozvoj veřejné správy a veřejných služeb a další. Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ) je jedním ze tří programů pro realizaci podpory z Evropského sociálního fondu v oblasti rozvoje lidských zdrojů v České republice na období 2007-2013. Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost je spolufinancován z Evropského sociálního fondu, přičemž celková alokace na tento program pro příští rozpočtové období činí 1811,8 mil. €. To představuje 7% z celkové sumy z fondů EU pro ČR. Řídicím orgánem OP LZZ je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Pro prioritní osu 1.1 – Adaptabilita – bylo z fondů EU vyčleněno: 597,9 mil. €, což je 33,0 % OP LZZ. Tato částka byla vyčerpaná na zajištění dalšího profesního vzdělávání podporovaného zaměstnavateli, na tvorbu nových vzdělávacích programů pro zaměstnance včetně přípravy podnikových lektorů a instruktorů, na uplatňování pružných forem organizace práce apod. Jednalo se o tzv. obecné vzdělávání (jazyky, soft skills, IT, odborná školení). Opakem tzv. obecného vzdělávání je vzdělávání specifické. Cílem Globálního grantu EDUCA je zvýšení profesních dovedností a znalostí zaměstnanců a zaměstnavatelů, zvýšení jejich kvalifikační úrovně a přispění tak ke zvýšení konkurenceschopnosti podnikatelských subjektů. Mezi podporované aktivity programu patřily: Další profesní vzdělávání zaměstnanců podporované zaměstnavateli, Aplikování všech forem vzdělávání zaměstnanců dle specifických potřeb zaměstnavatelů s důrazem na přípravu na konkrétní práci/pracovní pozici, Tvorba podnikových vzdělávacích programů pro zaměstnance, Příprava podnikových lektorů. Aktivity musí být zaměřeny zejména na specifické vzdělávání (dle definice v Nařízení Komise (ES) č. 800/2008) s tím, že mohou být v omezeném rozsahu zahrnuty i aktivity zaměřené na obecné vzdělávání.
13
Dle oborového zaměření podnikatelů bylo možné dále čerpat dotační prostředky z Operačního programu Životní prostředí nebo Operačního programu Doprava. Dva další operační programy byly postaveny na partnerství a spolupráci s vysokými školami: Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost a Operační program Výzkum a vývoj pro inovace, kde se jednalo o velké projekty vytváření výzkumných infrastruktur. Oprávněným žadatelem zde byly veřejné instituce, podnikatelský subjekt mohl být pouze v pozici např. partnera. ZÁVĚR Dosavadní praxe ukazuje, že souběh čerpání dotací ze strukturálních fondů zejména pro vytvoření či rozšíření provozů, VaV pracovišť, jejich vybavení zařízeními, stroji, technologiemi a proškolení zaměstnanců, vytváří velmi dobrou doplňkovost, nezbytnou pro vstup řady subjektů do mezinárodní VaV spolupráce. Právě v této souvislosti jsou předmětem výzkumu této publikace. Není cílem této publikace zaměřovat se podrobněji na popisy jednotlivých programů. Připomenuta a shrnuta byla pouze ta data, která jsou podstatná pro další kapitoly této publikace a která budou předmětem dalšího srovnání. Pokusme se na závěr této části kapitoly vydefinovat pozitiva a negativa vyjmenovaných programů na základě praktických zkušeností se zapojením velkých podniků do jednotlivých programů strukturálních fondů. POZITIVA 1. Druhé období čerpání strukturálních fondů v České republice přineslo českým podnikům velmi dobré dotační příležitosti pro podporu jejich podnikatelské činnosti. Podniky si mohly zvolit vhodnou strategii v čerpání fondů a tam, kde byl management společnosti na čerpání dobře připraven i z pohledu administrativního zajištění pro získání a následnou administraci získaných projektů, mohly podniky načerpat velmi slušné dotační prostředky. 2. Nespornou výhodou v etapě hodnocení projektů bylo průběžné vyhodnocování došlých návrhů projektů, relativně velmi krátká hodnotící perioda a administrativně zvladatelné vystavení závazných dokumentů - Rozhodnutí o poskytnutí dotace a Podmínek pro čerpání dotace. 3. Velmi pozitivně lze hodnotit i práci s databázovým a komunikačním IT systémem (eAccount) agentury CzechInvest u všech výše uvedených programů, který přispěl k usnadnění výměny dokumentů mezi žadatelem/příjemcem a poskytovatelem, k procedurálně snazšímu předkládání přihlášek, řešení změn v průběhu projektu, předkládání ročních zpráv, až po předložení závěrečné zprávy a žádosti o platbu a následně onitorovacích zpráv v době udržitelnosti. Přestože ne vše je ještě na systému ideální, ve srovnání s databázovými systémy MPSV a MŠMT se jedná o jednoznačně nejzdařilejší databázi pro práci s žadateli. Velkou výhodou je zavedení elektronických podpisů. V této souvislosti se nabízí srovnání s databázovým systémem Benefit 7 – SW aplikací pro předkládání žádostí a administraci vzdělávacích projektů, kde poskytovatelem dotace je MPSV. Přestože i tento systém doznal v průběhu dosavadních 4 let svého vývoje určitý posun k lepšímu, práce s ním je pro žadatele a řešitele projektů stále ještě uživatelsky nepřívětivá, zakládá velkou chybovost, je nepružná a náročná na čas. Naprostá nekompatibilita mezi generovanými dokumenty ze systému a vkládanými excelovskými tabulkami v přílohách, společně s častými změnami prováděcích dokumentů, vede k velké chybovosti v předkládaných monitorovacích zprávách a v důsledku toho ke zpožďování celého procesu hodnocení monitorovacích zpráv a následně žádostí o platby. Také změnové řízení je zdlouhavé. Překvapující je, že veškeré dokumenty se očekávají
14
v tištěné podobě. Neexistuje obdobný nástroj jako Nástěnka v eAccountu, který by umožňoval pružnou komunikaci s projektovým manažerem projektu v externí agentuře. 4. Strukturální fondy umožnily velkým podnikům přístup k relativně vysokým dotačním prostředkům jako příspěvek k nákladům VaV nebo inovací, které jsou pro ně nezbytné a podstatné. Záleželo pochopitelně také na regionu, kde měla společnost své sídlo (od této skutečnosti se odvíjela % výše příspěvku). Velké společnosti se sídlem v Praze mohly čerpat dotační prostředky pouze pro svá zastoupení a pobočky v regionech mimo území Prahy. Značné omezení totiž znamenaly operační programy pro zapojení velkých pražských podniků, jejichž sídlo a pracoviště jsou výhradně na území Prahy. Většina programů prioritních os v rámci operačních programů Praha Adaptabilita a Praha Konkurenceschopnost značně omezovala velké podniky v pozici oprávněného žadatele vzhledem k omezenému objemu finančních prostředků v rozpočtu. I přes možnost omezeného vstupu velkých podniků do některých programů, byla pro ně nabídka zajímavá, o čemž svědčí velký zájem o některé programy. Pro velké podniky není ve většině případů problémem systém vyplácení příspěvku v režimu expost, tj. po ukončení etapy projektu nebo po jeho celkovém ukončení. Naopak – vzhledem k často nezbytným změnám při řešení projektu je pro ně tento režim vstřícnější, než zálohové platby hrazené předem z jiných dotačních titulů, které je nutí čerpat a dokladovat dotaci v kalendářním roce (pochopitelně v tomto je velký rozdíl v nutném přístupu k univerzitám a malým a středním podnikatelům, kteří ve většině případů nejsou schopni po dobu řešení projektu náklady hradit ze svých vlastních zdrojů). 5. Z hlediska procentuální výše dotačního příspěvku může velký podnik získat 25-50%. Navíc pokud právnický subjekt (bez omezení velikosti) ještě nečerpal v režimu de minimis, tak mohl čerpat až ve výši 100% (využíváno bylo zejména pro oblast vzdělávání) - nesmí však v době tří účetních období po sobě přesáhnout výši částky 200 tis. EUR, případně 500 000 Kč v režimu dočasného rámce). Pokud čerpá v režimu tzv. blokové výjimky na vzdělávací aktivity, může velký podnik dosáhnout až na 60% dotačních prostředků pro nákup služeb (nákup školení a kurzů) při dodržení pravidel programu (podrobněji je uvedeno u každého programu). 6. Pro velké podniky je nutno prokázat tzv. motivační účinek, tj. vysvětlení toho, proč firma nefinancuje celý projekt z vlastních zdrojů a co jí realizace projektů s podporou dotačních prostředků přinese. Požadavek byl stanoven Rámcem společenství a Opatřením č. 800/2008 a zdůrazňuje nutnost cílenosti poskytování dotací u velkých podniků. Ve většině případů velké podniky s tímto požadavkem nemají problémy. 7. Jako velmi pozitivní je u většiny programů hodnocení přihlášky v rámci tzv. dvoukolovosti předkládání – tj. systém předložení jednoduché Registrační žádosti a teprve po té obsažnější Plné žádosti. V případě chybějících dokumentů, či identifikovaných chyb v přihlášce jsou žadatelé vyzváni k nápravě. 8. Relativně vysoká úspěšnost přidělení dotace a částky dotace – pokud žádost odpovídá podmínkám programu a je dobře sestavený zejména Podnikatelský záměr, je velká šance, že projekt bude vybrán k financování. Objem částek je pro velké firmy také zajímavý (v některých programech až 500 mil. Kč z dotace). Pochopitelně problémem může být převis projektů nebo vyčerpání rozpočtu výzvy. NEGATIVA 15
1. Přestože výše jmenované programy jsou v prvé řadě určeny podnikatelským subjektům, ne všechna nastavená pravidla a podmínky pro přidělení dotací jsou pro ně vhodné. Tomu odpovídá systém častých žádostí o výjimky z Podmínek a žádostí o otevření změnového řízení po schválení projektové žádosti a podnikatelského záměru. Určitě by měla v podmínkách programů existovat větší míra flexibility, která by umožňovala podnikatelským subjektům ve vazbě ke svým interním pravidlům řádně a v souladu s legislativou čerpat dotaci na potřebné náklady projektu. Jako ideální by byl systém, který se začíná uplatňovat v programech mezinárodní VaV spolupráce – v době uzavírání smlouvy předložit a nechat si odsouhlasit certifikaci metodik a procedurálních postupů uplatňovaných v konkrétním právnickém subjektu. 2. Ne vždy je snadné vzhledem k reálným podmínkám podnikatelského prostředí dostát podmínkám délky doby udržitelnosti. Častým a těžko řešitelným problémem se mohou například stát nájemní smlouvy (zejména u nadnárodních společností), které ne každý podnikatelský subjekt uzavírá na tak dlouhou dobu dopředu, aby mohl dostát podmínkám pro periodu udržitelnosti (pět let po ukončení projektu). Navíc u nadnárodních společností je třeba si uvědomit, že tyto smlouvy jsou často uzavírány až na úrovni mateřských společností a z tohoto důvodu nemohou vždy dostát požadavku doložení v příloze Rozhodnutí ve stanoveném čase. 3. Ve vazbě k nastaveným podmínkám výběrových řízení by bylo dobré přehodnotit pravidla poskytovatele dotace a umožnit jejich realizaci v intencích zvyklostí v konkrétní instituci pochopitelně při dodržení zákonů daných českou legislativou. Způsob výběrových řízení požadovaný poskytovatelem je pro firmy zbytečně složitý (z hlediska všech formálních náležitostí) a často vede k chybovosti, která ve svém důsledku může vést až k mezní situaci - nevyplacení dotace. V případě velkých firem jde často o nákup tak specifických zařízení, že již v rámci zadávací dokumentace se objevují citlivá data a také okruh dodavatelů může být i v rámci světa značně omezený (v případě nadnárodních koncernů dokonce předem nutně určený), že dodržení podmínek výběrového řízení se stává neřešitelným. Firmám by měla být dána možnost provést výběrové řízení svým obvyklým způsobem, který je dán transparentními směrnicemi každého subjektu. Pro firmy není v mnoha případech adekvátní způsob nastavení kritérií požadovaný poskytovatelem dotace. Vzhledem k tomu, že se jedná o veřejné prostředky, je jasné, že proces musí být transparentní a nediskriminační. Nicméně firma by měla mít větší možnost předem vyjednat podmínky, za kterých je schopná řádně dle pravidel programu výběrové řízení provést. 4. Z hlediska dokladování by bylo dobré zohlednit interní postupy firem. Zejména u českých firem, které jsou součástí nadnárodních koncernů, je často velmi obtížné dostát všem požadavkům. Tyto firmy musí často využívat služeb sdílených center např. pro nákupy zařízení a není možné, aby postupovaly jinak. Takový postup jsou ale schopné kdykoliv doložit. Jistě by také pomohlo zohlednění možnosti využívat interní banku nadnárodní společnosti, protože některé finanční transakce jsou na ni striktně vázány a není možné toto změnit. Často diskutovatelným problémem jsou také náklady versus výdaje. 5. Ne vždy jasný je pro velké podniky vzájemný vztah mezi všemi příručkami programu a závaznými dokumenty jako je Rozhodnutí a Podmínky. Přestože v tomto směru již nastala mnohá zlepšení, pořád zůstává v této oblasti co k řešení. 6. Ne vždy jsou jasně popsaná pravidla a jejich výklad se někdy může měnit v průběhu řešení projektu. (např. výklad data zdanitelného plnění na fakturách versus datum úhrady v bankovním výpise apod.). 7. Zejména u nadnárodních partnerů je někdy obtížné dodržet požadované termíny ze strany poskytovatele dotace – pokud jsou tyto dokumenty vázány na schvalovací procesy u mateřských společností. 16
8. U nadnárodních společností často dochází v průběhu řešení projektu ke sloučení více právnických subjektů pod jeden právní subjekt (nejčastěji fúzí). U některých programů je pak poměrně náročná administrativa spojená s žádostí o změnu v identifikačních údajích společnosti. 9. Velké podniky si někdy při stanovení závazných ukazatelů neuvědomují, že by si samy měly stanovit takové ukazatele a jejich prokázání, které na konci projektu bude reálné. 10. Poměrně problematické může být účtování a prokazování osobních nákladů v projektech velkých firem (ať už formou mzdových nákladů nebo náhrad např. školených osob). Tyto projekty jsou poměrně pracné v závislosti na interních systémech firem a vyžadují zapojení více pracovišť dle interních systémů kompetencí. Pracnost evidence a prokazování je u většího počtu zaměstnanců tak náročná na čas, že dochází k značnému snížení efektu dotace (např. v programu ICT a strategické služby). 11. Dotační projekty jsou značně odlišné od projektů, na které je většina velkých podniků zvyklá. Jejich začlenění do interních systémů projektového řízení včetně kompetencí není vždy snadné. Každopádně je nezbytné věnovat jim zvýšenou pozornost při řešení, byť z hlediska priorit firmy často nejsou např. z hlediska finančního objemu, zcela prioritní. V této souvislosti se někdy mluví o tzv. „novém businessu“, který se firmy musí učit. Značnou odlišnost je třeba vidět v tom, že dotační projekty nemohou být ziskové, tzn. že pro zaměstnavatele přináší úsporu nikoliv zisk. Toto je pak docela problematické v interních systémech např. pro hodnocení pracovníků (ať už odborných řešitelů nebo pracovníků podpůrných oddělení), kteří mají cílové odměny nastavené z cílů vázaných na zisk. ZÁVĚR Každý velký podnik by si měl velmi zvážit, zda pro něj jsou podmínky operačních programů, za kterých je dotace poskytována, výhodné a jejich splnění je reálné. Obzvlášť to platí pro české podniky, které jsou součástí nadnárodních koncernů. Přes výše uvedené výhrady se zdá, že ve srovnání s jinými dotačními/grantovými programy, se jedná o programy, jejichž hodnotící perioda není enormně dlouhá, objemově je výše získané dotace zajímavá a administrativně (s výjimkou vzdělávacího programu realizovaného přes MPSV) není tak náročná. Také z hlediska úspěšnosti, je tato míra poměrně vysoká.
1.2
STÁTNÍ DOTACE PRO VÝZKUM A VÝVOJ
Pro podporu VaV jsou určeny každý rok veřejné prostředky také ze státního rozpočtu. Tyto programy mají svá specifika – jak z hlediska veřejných soutěží, zaměření projektů, tak i čerpání dotace. 1.2.1
PROGRAM MINISTERSTVA PRŮMYSLU A OBCHODU ČR - TIP
Resortní program výzkumu a vývoje "TIP" byl schválen usnesením vlády České republiky ze dne 22. srpna 2007 č. 942 a notifikován u Evropské komise 20. 11. 2008 pod č. N 662/2007. Poskytovatelem dotace je na základě veřejné soutěže Ministerstvo obchodu a průmyslu. Cílem programu je podpořit výzkum a vývoj pro racionální průmyslovou výrobu budoucnosti, za účelem posílení produkce v České republice a následně i v Evropské unii, k zajištění udržitelného rozvoje ve všech jeho dimenzích, tj. ekonomické, sociální a environmentální, k zajištění plynulé a trvalé tvorby poznatků výzkumu a vývoje pro průmyslovou výrobu a k zajištění jejich rychlého a 17
efektivního využívání, poskytovat podporu z veřejných prostředků výzkumným a vývojovým projektům prováděným před vstupem do podmínek soutěže na trhu. Hodnoceno je zapojení interdisciplinarity do VaV aktivit. Tematicky jsou stanoveny poskytovatelem tři podporované priority – Nové materiály a výrobky, Nové progresivní technologie a Nové informační a řídicí systémy. Státní rozpočet umožňuje ve svých programech dotačně podpořit to, co nehradí v převážné většině strukturální fondy, tj. získat příspěvek na zajištění VaV činností, tj. úhradu provozních nákladů – osobní náklady pracovníků, kteří zajišťují výzkum, vývoj a inovace, potřebného materiálu, cestovní náhrady vzniklé při řešení projektů, režijní náklady, případně náklady na právní ochranu výsledku VaV projektu. Náklady na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku celkem mohou v projektu činit maximálně 20 % z celkových uznaných nákladů. Hmotný i nehmotný majetek musí být v žádosti podrobně specifikován a jeho nezbytnost pro řešení projektu musí být náležitě zdůvodněna. Potřeba hmotného i nehmotného majetku bude individuálně posuzována. Délka řešení projektů je stanovena na čtyři roky (48 měsíců) s tím, že řešení musí být zahájeno v roce, ve kterém byla vyhlášena veřejná soutěž. V těchto projektech se očekává spolupráce s vysokými školami na základě Smlouvy o spolupráci. V rámci projektu se pak rozlišuje základní výzkum, aplikovaný a experimentální vývoj. Každá z této kategorie má pak jinou procentuální výši dotačního příspěvku (100%, 40%, 20% - tato výše může být navyšována dle určitých pravidel v souhlasu s podmínkami programu). Projekty mají jasně definované kategorie výstupů projektu – P – patent nebo jiný výsledek chráněný podle zvláštních právních předpisů: Z – poloprovoz, ověřená technologie (uplatněná ve výrobě atd.), odrůda resp. plemeno S – prototyp, uplatněná metodika, funkční vzorek, autorizovaný software výsledky aplikovaného výzkumu promítnuté do právních předpisů a norem, užitný vzor, specializované mapy s odborným obsahem X – ostatní výsledky podle databáze RIV (Rejstřík informací o výsledcích), které nelze zařadit do žádného z výše uvedených druhů výsledků
POZITIVA 1. Výhodou je zafinancování spolupráce - výzkumu prováděného vysokými školami. 2. Program TIP je jedním z mála programů, který hradí vlastní výzkum. 3. Poměrně snadná elektronická přihláška (v tištěné podobě 1x) – ne tak náročná na čas. 4. Možnost konzultací záměru před předložením přihlášky. 5. Dotace je na základě výsledků ročních oponentních řízení vyplácena pro řešení projektu v daném kalendářním roce zálohově, předem. Koncem kalendářního roku dochází k vyrovnání se státním rozpočtem. NEGATIVA 1. Jednokolovost přihlášky. 2. Není výzva ze strany poskytovatele dotace pro případné doplnění chybějících dokumentů – často kvalitní projekt skončí ve veřejné soutěži na formální chybě při podání. 18
3. Jedna roční uzávěrka pro předkládání projektových návrhů – není průběžné hodnocení. 4. Výzva pro předkládání návrhů projektů je většinou pouze jednou za rok – často je uzávěrka v čase letních dovolených (zde je problém zejména s partnery z vysokých škol a se zajištěním podpisů jednatelů a rektorů na přihlášce projektu). 5. Řešení dotačního projektu v rámci firmy si vyžaduje zostřený dohled a režim ve vazbě k avizovaným cílům a harmonogramu. Je třeba např. hlídat si termíny, do kdy je možné žádat o změny. Nelze dělat změny velkého rozsahu v rámci plnění (pouze v rozsahu, nikoliv v obsahu). 6. Je nutné vědět, jak lze zacházet s výsledkem projektu (např. prototyp) a dodržovat pravidla stanovená poskytovatelem dotace. Ne vše je ale jasně napsáno, je potřeba konkretizovat s poskytovatelem dotace individuální situaci a projekt. 7. Je nutné nastavit si velmi dobře interní směrnicí s jasně definovanými kompetencemi a procesy. 1.2.2
PROGRAMY TECHNOLOGICKÉ AGENTURY ČESKÉ REPUBLIKY – ZEJMÉNA PROGRAM ALFA A KOMPETENČNÍ CENTRA
Technologická agentura ČR je organizační složkou státu, která byla zřízena v roce 2009 zákonem č. 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Ustavení TA ČR bylo jedním z důležitých implementačních kroků Reformy systému výzkumu, vývoje a inovací. Technologická agentura ČR centralizuje státní podporu aplikovaného výzkumu a vývoje, která byla do té doby roztříštěna mezi velký počet poskytovatelů. Nejblíže programu TIP je program ALFA. Program ALFA se zaměřuje na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje zejména v oblasti progresivních technologií, materiálů a systémů, energetických zdrojů a ochrany a tvorby životního prostředí a dále v oblasti udržitelného rozvoje dopravy. Získané poznatky, aplikované v podobě inovací, povedou k posílení výkonnosti ekonomických subjektů, růstu konkurenceschopnosti hospodářství a společnosti České republiky. Zvýší se tak kvalita života obyvatel a celková kvalita životního prostředí. Program je koncipován na šestileté období (2011-2016), během něhož by mělo být rozděleno celkem 7,5 mld. Kč. První výzva do veřejné soutěže byla vyhlášena 24. března 2010, druhá 20. července 2011, další se očekává v roce 2012. Minimální délka řešení projektů v tomto programu je stanovena na 24 měsíců, maximální pak na 72 měsíců. Program ALFA podporuje zejména společné projekty soukromého sektoru a vysokých škol či jiných výzkumných institucí. Z hlediska podpořených nákladů je to stejné jako v programu TIP. V programu ALFA mohou být podporovány pouze takové projekty, které odůvodněně předpokládají dosažení alespoň jednoho z následujících druhů výsledků dle Rejstříku informací o výsledcích: • patent, • poloprovoz, ověřená technologie, • výsledky s právní ochranou - užitný vzor, průmyslový vzor, • technicky realizované výsledky - prototyp, funkční vzorek, • certifikované metodiky a postupy a mapy s odborným obsahem, • software. 19
POZITIVA a NEGATIVA programu jsou v podstatě shodná jako u programu TIP. Rozdíl mezi programy je zejména ve výši finančních prostředků na program, který je u TAČRu diametrálně vyšší. CENTRA KOMPETENCE Dalším programem, který velké firmy mohou využívat, je program Centra kompetence. Program Centra kompetence je zaměřen na podporu vzniku a činnosti center výzkumu, vývoje a inovací v progresivních oborech s vysokým aplikačním potenciálem a perspektivou pro značný přínos k růstu konkurenceschopnosti ČR. Vzniklá centra by měla vytvořit podmínky pro rozvoj dlouhodobé spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích mezi veřejným a soukromým sektorem. Důraz je kladen na skutečnou realizaci výsledků v praxi. Stěžejním předpokladem pro vznik a činnost centra je formulace strategické výzkumné agendy (SVA), tj. dlouhodobých strategických a operativních cílů (na 6 - 10 let) ve výzkumu, vývoji a inovacích, kterých chtějí uchazeči společně dosáhnout. SVA je strukturována do tzv. pracovních balíčků, ve kterých se řeší jednotlivé dílčí úkoly. Délka trvání programu je 8 let (2012–2019) s termíny vyhlášení tří dvoustupňových veřejných soutěží v letech 2011, 2013 a 2015. Celkově by mělo být v rámci programu Centra kompetence rozděleno 6 016 mil. Kč. Lze očekávat, že v rámci celého programu bude podpořeno přibližně 35 center s průměrným počtem 5 partnerů na jedno centrum z toho minimálně 3 podniky a 1 výzkumná organizace. Vzhledem k tomu, že první výzva tohoto programu byla vyhlášena v červnu 2011 a nejsou zatím žádné zkušenosti, tímto programem se nebude autor publikace více zabývat a v případě zájmu ze strany čtenářů si dovoluje odkázat v rámci Odkazů na webovou adresu, kde lze získat více informací. V každém případě se ve vazbě na tento program nabízí paralela s programem Výzkumná centra, který byl realizován přes Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a který je z hlediska výzev již ukončen.
ZÁVĚR 1. Pro období let 2007-2013 je možné v ČR čerpat dotační prostředky také ze státního rozpočtu. 2. Programy umožňují získat zejména dotační prostředky na zajištění vlastních VaV prací, což většina operačních programů neumožňuje. 3. Podporovaná je spolupráce zejména s vysokými školami, byť žádost o dotaci může předkládat i soukromý subjekt samostatně. Toto je velmi dobrá příležitost k vyzkoušení spolupráce, která může být později přenositelná do mezinárodního konsorcia.
1.3
7. RÁMCOVÝ PROGRAM EU (2007-2013)
Program mezinárodní VaV představuje zcela jinou dimenzi, jiný přístup a jinou filozofii od výše uvedených dotačních schémat ČR. Zatímco v předchozích programech si velké firmy přímočaře v rámci svých vlastních vývojů produktových řad, procesů a technologií řešily své konkrétní a aktuální požadavky na výstavbu, stavební úpravy, vybavení, zkvalitnění, rozvoj, proškolení VaV pracovníků a 20
předkládaly žádosti o dotaci většinou samy za sebe (kde nebyla spolupráce potřebná) a v relativně krátkém čase celkový projet realizovaly, při zapojení do projektů mezinárodního VaV vývoje se dostávají do řešení projektů, které primárně řeší otázky výhledu a globálních priorit Evropy. To, co je na na programu výrazně odlišné, je vždy přítomný požadavek mezinárodní spolupráce na řešení prioritních témat napříč celým spektrem výzkumu a vývoje (od základního až po experimentální). Z hlediska zařazení programů se jedná o program tzv. komunitární. Sedmý rámcový program Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace je hlavním nástrojem Evropské unie pro financování výzkumu a vývoje. Jeho rozpočet v letech 2007 až 2013 je 50,5 mld. EUR a rozpočet 7.RP EURATOM je téměř 2,8 mld. EUR. Koncepce a struktura 7.RP jsou navrženy v souladu s potřebami Evropy (v oblasti zaměstnanosti a konkurenceschopnosti). Silný důraz je položen na mezinárodní spolupráci ve vysoké kvalitě realizovaného výzkumu. 7.RP program se skládá z 6 specifických programů. Z nich pro širokou odbornou veřejnost jsou určeny čtyři z nich - Spolupráce, Kapacity, Lidé a Myšlenky. Další dva programy – Společné výzkumné centrum (1 751 mld. EUR) a EURATOM (2,8 mld. EUR) jsou specifické a určené pro jasně daný okruh příjemců – JRC (Joint Research Centre) tvoří sedm výzkumných institucí v pěti zemích a EURATOM je tematicky vymezen oblastí termonukleárního výzkumu a podpory jaderného výzkumu realizovaného JRC. Z pohledu možností zapojení velkých podniků se dále budeme věnovat pouze čtyřem z nich: Spolupráce (32 413 mld. EUR) Program je založen hlavně na mezinárodní spolupráci při řešení témat stanovených podle priorit a potřeb evropské společnosti a průmyslu. Představuje rozpočtově největší součást 7.RP. Tematicky je zaměřen na potřeby evropské společnosti a průmyslu. Podporuje spolupráci průmyslové a akademické sféry v mezinárodních výzkumných projektech v 10 tematických oblastech: • Zdraví • Zemědělství, potraviny a biotechnologie • Informační a komunikační technologie • Nanovědy, nanotechnologie, materiály a nové výrobní technologie • Energie • Životní prostředí • Doprava (včetně letectví) • Společensko-ekonomické a humanitní vědy • Kosmický výzkum • Bezpečnost Ve všech 10 tematických evropských prioritách jsou velké podniky vítaným a žádaným partnerem konsorcia. V tomto programu se s jejich účastí počítá. Vstupují do společných konsorcií s dalšími velkými podniky, malými a středními podnikateli, akademickými a univerzitními pracovišti. Myšlenky (7 510 mld. EUR) Tento program má zcela jiné zaměření. Je prioritně zaměřen na špičkové evropské výzkumné pracovníky z veřejného i soukromého sektoru. Vybraným výzkumníkům vytváří podmínky pro špičkový výzkum tzv. hraniční (tj. na hranici lidského poznání). Důraz je v tomto programu jednoznačně kladen na excelenci. Hlavním cílem je identifikovat nejvýraznější talenty v oblasti evropského výzkumu, zjistit, v jaké vědecké oblasti se pohybují, jakých výsledků dosáhli a dát jim příležitost (finanční zdroje) pro jejich výzkum.
21
Lidé (4 750 mld. EUR) Centrem pozornosti v tomto programu je lidský potenciál ve výzkumu a vývoji v rámci EU. Program nabízí různé možnosti pro výzkumné pracovníky v různých fázích jejich profesního růstu. Pamatováno je také na organizace, které se stanou jejich hostitelskými institucemi. Podpora z programu je učena i pro spolupráci s pracovníky jiných zemí. Z hlediska velkých podniků je nejzajímavější program IAPP – Industry-Academia Partnership a Pathways, který podporuje spolupráci akademické a komerční sféry v oblasti výzkumu. Podmínkou je, že návrh musí předložit minimálně jedna akademická instituce a jeden podnik ze dvou různých členských zemí EU nebo zemí asociovaných k 7.RP. Kapacity (4 097 mld. EUR) Program je zaměřen na zvyšování výzkumných a inovačních kapacit v Evropě a zajišťuje jejich efektivní využívání. Program je rozdělen do šesti částí (Výzkumné infrastruktury, Výzkum ve prospěch MSP, Regiony znalostí, Výzkumný potenciál, Věda ve společnosti, Mezinárodní spolupráce – s třetími zeměmi). Ne všechny vyjmenované části programu jsou vhodné pro velké podniky a jejich účast v nich nebývá velká s výjimkou strategických partnerství např. v Regionech znalostí. Nové formy spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem přinesla tzv. 3P, tj. Partnerství veřejného a soukromého sektoru (Public Private Partnership – PPP). Zavedení těchto nástrojů znamenalo pro velké podniky velké očekávání. V další kapitole uvidíme, zda byly tyto nástroje patřičně využívány. Cílem těchto forem je především modernizace poskytování strategických veřejných služeb. Na evropské úrovni PPP posilují efekt klíčových projektů, jako jsou boj se změnami klimatu, propagace alternativních energetických zdrojů, úspora energie a zdrojů, podpora udržitelné dopravy nebo dostupná zdravotnická péče. Pro oblast výzkumu a vývoje byly PPP vybrány jako jeden z nástrojů boje proti ekonomické krizi a jako podpora rozvoje trhů. V oblasti výzkumu jsou PPP orientovány ke koordinaci veřejných a soukromých investic k podpoře generování nových znalostí a technologických objevů. Výsledky by měly být zásadní pro další rozvoj dotčených tematických oblastí, přestože je počítáno i s tím, že budou méně předvídatelné a hmatatelné. Článek 187 (Article 187) Smlouvy o fungování EU umožnil další krok v prohlubování spolupráce mezi členskými státy a EU. Vytváření společných podniků umožnilo vznik Společných technologických iniciativ (o nich podrobněji níže) a také programů jako je ITER, SESAR a GALILEO. 1.3.1
EVROPSKÉ TECHNOLOGICKÉ PLATFORMY (EUROPEAN TECHNOLOGY PLATFORMS - ETP) A SPOLEČNĚ TECHNOLOGICKÉ INICIATIVY (JOINT TECHNOLOGY INITIATIVES – JTI)
Evropské technologické platformy sdružují průmyslové podniky, výzkumné a finanční instituce, národní orgány veřejné správy, asociace uživatelů a spotřebitelů podílející se na výzkumu, vývoji a inovacích ve strategicky významné technologické oblasti. Cílem takového uskupení je vytvořit střednědobou až dlouhodobou vizi budoucího technologického vývoje, která zahrnuje významné otázky týkající se budoucího hospodářského růstu, konkurenceschopnosti a udržitelného rozvoje v Evropě. Jejich vznik se datuje ještě do období 6. Rámcového programu a z jeho finančních zdrojů také první ETP byly zakládány. Hlavní znaky platforem • Klíčový dokument: Strategické výzkumné oblasti (SRA); • Aktivity směřovány na důležité otázky jako evropský růst, konkurenceschopnost a udržitelný rozvoj v závislosti na výzkumu a vývoji ve střednědobém až dlouhodobém horizontu; • Skutečná přidaná hodnota pro společnost; 22
• • • • • • • •
Aktivní účast členských států EU; Vysoká intenzita výzkumu směřující k budoucímu komerčnímu využití; Široký rozsah a vysoký podíl výzkumu a inovativního úsilí; Identifikace středně- a dlouhodobých možností relevantních trhů; Evropský přístup k dané technologii, od výzkumu a vývoje k budoucnosti – působení na trh; Společná vize „klíčových hráčů“ (průmyslu, veřejných orgánů, výzkumných společností, regulačních úřadů, občanských společností, provozovatelů, zákazníků a uživatelů); Mobilizace veřejných a soukromých finančních zdrojů (rámcové programy EU, programy Strukturálních fondů, národní, regionální a soukromé financování výzkumu, EIB, EUREKA); Výuka, školení, komunikace a šíření výsledků
Tři stádia vývoje ETP: • společná vize pro strategickou oblast • definice strategické výzkumné agendy (SRA) • implementace Strategické výzkumné agendy Očekávaný přínos • průmyslová politika – podpora účasti soukromého sektoru, malých a středních podniků => impulsy pro nové technologie • udržitelný rozvoj – posílení zásad EU v oblasti udržitelného rozvoje • společenské přínosy – identifikace problematických sociálních a ekonomických témat => jejich odstraňování • regionální dopad – tvorba infrastrukturálních sítí, využití regionálních prvků pro získání specifických znalostí pro vstup na lokální trhy s novými technologiemi • mobilizace finančních zdrojů – kombinace veřejných a soukromých zdrojů Stupně vývoje platforem • klíčové skupiny (stakeholders) se dohodnou, formálně vytvoří a nastartují platformu, stanoví její strukturu a vedení • definice strategické výzkumné agendy (SRA) založené na průzkumu potřeb dané oblasti, stanovující priority a časový harmonogram jejich výzkumu; její součástí je rozpočet, finanční aspekty, komunikační strategie • implementace SRA (možnost využít veřejnou finanční podporu v podobě nástrojů rámcového programu VaV) První ETP zahájily svoji činnost do roku 2005 a následně do dnešního dne jich bylo vytvořeno 36 – ve výčtu je uvedeno pouze 26 z nich, které vznikly jako první): 1. Hydrogen and Fuel Cells (H/FC) 2. Nanoelectrinics (ENIAC) 3. Nanomedicine 4. Gas Cooled Reactors 5. Plant Genomics and Biotechnology 6. Water Supply and Sanitation 7. Photovoltaics 8. Sustainable Chemistry 9. Inovative and Sustainable Use of Forest Resources 10. European Technology Platform for Global Animal Health 11. Road Transport (ERTRAC) 12. Rail Transport (ERRAC) 13. Watterborne (supported by ACMARE) 14. Mobile and Wireless communications 23
15. Innovative Medicines for Europe 16. Embedded Systems (ARTEMIS) 17. Advisory Council for Aeronautics Research in Europe (ACARE) 18. European Space Technology Platform (ESTP) 19. Steel 20. Textiles and Clothing (ETP-FTC) 21. Manufacturing Technologies (ManuFuture) 22. The European Construction Technology Platform (ECTP) 23. European Technology platform for Advanced Engineering and materials (EuMaT) 24. The European Technology platform on industrial safety 25. The NEM Initiative – European initiative on networked and electronic media 26. Food for Life …… Do dnešního dne pouze 6 z nich prošlo kompletním výše uvedeným vývojem a vytvořilo Společné technologické iniciativy (JTI): · vodík a palivové články (H&FC JTI) · aeronautika a letectví (Clean Sky JTI) · zabudované elektronické systémy (ARTEMIS JTI) · nanoelektronika (ENIAC JTI) · inovativní medicína (IMI JTI) · globální monitoring pro životní prostředí a bezpečnost (GMES JTI) JTI potřebují mobilizaci větších veřejných i soukromých zdrojů k naplnění svých cílů definovaných v SRA. Pro jejich efektivnější realizaci EC navrhla vytvoření partnerství veřejného a soukromého sektoru formou tzv. společných technologických iniciativ (JTI) s implementačním orgánem v právní formě společného podniku dle čl. 187 Smlouvy o fungování EU. To, že všechny společné podniky vznikly jako orgány EU (ve formě agentur podle čl. 185 Finančního nařízení) se všemi náležitostmi a povinnostmi se jeví v dnešní době jako nevýhoda. Pro finanční zajištění činností JTI se předpokládá využití různých zdrojů Společenství (Rámcový program, Strukturální fondy), a dalších evropských zdrojů (EUREKA, COST) nebo národních/regionálních zdrojů. Abychom si vysvětlili, co tento souběh ve využívání „různých zdrojů Společenství a dalších evropských zdrojů“ znamená v praxi a zamysleli se nad tím, zda tento způsob je vyhovující, popíšeme podrobněji způsob organizace a financování dvou JTI - ARTEMIS a ENIAC. JTI ARTEMIS (Advanced Research and Development on Embedded Inteligent Systems) – zabudované počítačové systémy (embedded systems) JTI byla navržena na období 2008-2017 s rozpočtem 2,7 mld. EUR a zahájila svoji činnost v únoru 2008. Právní rámec zajišťuje vytvořený společný podnik ARTEMIS JU. Zájmy soukromého sektoru jsou v JTI reprezentovány průmyslovým sdružením ARTEMIS-IA Toto sdružení bylo založeno v lednu 2007 pěti velkými průmyslovými společnostmi – DaimlerChrysler, NOKIA, Philips, ST Microelectronics a Thales. ČR je v sekci C (průmysl) zastoupena společností Honeywell Aerospace. ARTEMIS získal jako první autonomii na EK. Stalo se tak 26. října 2009. Příspěvky do rozpočtu jsou rozděleny mezi zakládající členy společného podniku, tj. EU zastoupenou EK, účastnící se členské státy a soukromý sektor v poměru 0,4 : 0,7 : 1,6 mld. EUR. Na rozdíl od jiných 24
JTI ARTEMIS kombinuje příspěvky z národních programů pro výzkum a vývoj, 7.RP (prostředky DG INFSO) a ze soukromých zdrojů. V závislosti na typu subjektu je pak nastavena maximální výše financování: · pro soukromý subjekt nesmí být vyšší než 80% celkových uznatelných nákladů projektu Podmínkou je vždy účast na projektu jednoho soukromého subjektu a jedné veřejné výzkumné instituce z ČR. Jednotlivé typy výzkumných aktivit v projektu a jejich financování v případě českého účastníka (soukromý subjekt): · základní výzkum až do 100% uznatelných nákladů (16,7% financuje ARTEMISIA JU, 83,3% MŠMT – základní výzkum je zajišťován veřejnou výzkumnou institucí) · aplikovaný výzkum až do 50% uznatelných nákladů (16,7% financuje ARTEMIS JU, 33,3% MŠMT) · experimentální výzkum až 25% uznatelných nákladů (16,7% financuje ARTEMIS JU,8,3% MŠMT) Národní závazek ČR na účast českých subjektů ve výzvě 2010 byl ve výši 0,8 milonů. EUR. V předchozích dvou výzvách byl národní závazek ČR po 3 mil. EUR. K financování účastníků ve vybraných projektech ARTEMIS JU a ENIAC JU přispívá každá členská země ze svého rozpočtu. Česká republika financuje pouze české účasti, a to v nejlépe hodnocených projektech na mezinárodní úrovni. Obdobné je to ve většině ostatních členských zemí ARTEMIS JU a ENIAC JU. Členské země upravují podmínky a rozpočet při vyhlášení každé výzvy v souladu s vlastními prioritami. Finanční příspěvek ze strany EU je v případě ARTEMIS JU a ENIAC JU nezávislý na typu podporovaného subjektu a dosahuje 16,7 % z celkových uznaných nákladů projektu. Příspěvek ze strany MŠMT se odvíjí od Rámce společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací. Veřejné vysoké školy nebo veřejné výzkumné instituce tedy mohou získat až 83,3 % z celkových uznaných nákladů. Mezi podporované subjekty patří také malé a střední podniky. Ty mohou kombinovat kategorie výzkumu a vývoje a získat až 63,3% celkových uznaných nákladů projektu ve formě institucionální podpory z MŠMT. Maximální výše národní podpory pro velké podniky činí 33,3% celkových uznaných nákladů. Projekty ARTEMIS JU a ENIAC JU jsou blízko uplatnění výsledků na trhu, proto je pro ně typická doba řešení dva až tři roky. ENIAC – Nanoelektronika Společná technologická iniciativa ENIAC (European Nanoelectronics Initiative Advisory Council) byla vytvořena v únoru 2008. ENIAC JTI je pokračovatelem stejnojmenné evropské technologické platformy. Její výzkumná agenda je zaměřena zejména na: · podporu integrace a miniaturizace elektronických přístrojů a zvyšování jejich funkčnosti Asociace AENEAS byla založena v listopadu 2006, V současnosti má přes 50 členů a je otevřena všem organizací, které provádějí výzkum a vývoj v mikroelektronice, nanoelektronice a jejich aplikacích. Z ČR není zastoupení v sekci C, tj. velké průmyslové podniky. Rozpočet JTI ENIAC je navržen na období 2008-2017 ve výši 3 mld. EUR. Z této částky přispívá dílem 0,45 mld. EUR EK, 0,8 mld. EUR členské státy a 1,7 mld. EUR soukromý sektor. Finanční pravidla projektů ENIAC, jednotlivá procenta pokrytí nákladů a národní financování ze strany MŠMT jsou totožná s principy projektů ARTEMIS, které jsou uvedeny v předchozí kapitole. 25
Národní závazek ČR na účast českých subjektů v roce 2010 je ve výši 0,4 mil EUR- v předchozích dvou výzvách byl pro každou výzvu ve výši 1,5 mil. EUR. 1.3.2 ZÁVĚR 1. To, co brání velkým podnikům ve větší účasti v 7.RP a v JTI z hlediska nastavených pravidel je podrobně popsáno v závěrečné kapitole. Každý velký podnik je samostatný, dobře promyšlený organismus se svými specifiky a není možné při popisu bariér přistoupit k zjednodušující generalizaci. Z hlediska nadnárodních společností je jistě rozdíl v přístupu mateřské společnosti a národních partnerů. Vždycky bude skutečnost taková, že některým velkým podnikům budou pravidla vyhovovat a budou se tohoto typu programu opakovaně účastnit a pro jiné mezinárodní spolupráce nemusí být zajímavá nikdy. 2. Pro velké podniky musí být v prvé řadě motivace pro zapojení do projektů mezinárodní spolupráce. Tato motivace je sice i v rovně finanční, ale nemusí to být ani jediná, ani stěžejní motivace. 3. I pro velké podniky je často bariérou v zapojení do projektů mezinárodní VaV spolupráce obava z ochrany IPR (Intelectual Property Rights). Tato problematika je sama o sobě velmi komplikovaná a má za následek dlouhou periodu negociací s EC a zejména přípravy CA (Consorcium Agreement), která často může trvat v případě velkých konsorcií i celý jeden rok. Sama tato problematika by vydala na speciální publikaci. 4. Z hlediska souběhu více finančních zdrojů a společných podniků v rámci JTI se ukazuje, že tento systém je nadále nevyhovující a vyžádá si změnu. Provázanost s národními zdroji často zapříčiní průtahy v zahájení projektu, odstoupení klíčových partnerů od účasti na projektu atd. Na druhé straně je pravda, že Česká republika patří mezi země, které svým závazkům dostojí, a to umožňuje českým podnikům být zajímavým partnerem mezinárodních konsorcií. Nicméně se jasně ukazuje, že z hlediska soukromých podniků to může být výhodná alternativa k 7.RP, kde je často menší pravděpodobnost úspěšnosti. Účast v projektech JTI většinou zaručuje silná konsorcia s jasně definovaným výstupem pro komerční uplatnění. Každopádně u JTI lze jasně definovat slabé a silné stránky dosavadní formy: Slabé stránky složitý systém vícezdrojového dofinancování, nerovnoměrně velký budget zapojených zemí (např. velmi nízké % vykazuje Německo) Silné stránky oproti 7.RP je jasně deklarován budget, ČR má nejvyšší alokovaný budget z Východní Evropy, tzn. že subjekty z ČR jsou vyhledávanými partnery do projektů JTI, v ČR je kvalitní podpora zájemcům o zapojení se do projektů
1.4
DALŠÍ DOTAČNÍ PŘÍLEŽITOSTI
Bavíme-li se o grantových příležitostech pro financování mezinárodní VaV spolupráce velkých podniků, nemůžeme v přehledu vynechat další důležitý nástroj, který sice neprocházel v uplynulých letech tak velkým vývojem jako 7. rámcový program a nevytváří na rozdíl od všech výše uvedených programů žádný vlastní finanční fond, ale standardně pokračoval a přinášel velkým podnikům i jejich partnerům z výzkumných ústavů a vysokých škol snadnější a přímější spolupráci v mezinárodním VaV (s příspěvkem ze státního rozpočtu ČR).
26
EUREKA Program EUREKA byl vyhlášen v roce 1985 s cílem podporovat nadnárodní spolupráci mezi průmyslovými podniky, výzkumnými ústavy a vysokými školami a vytvářet tak podmínky pro růst výkonnosti a konkurenceschopnosti evropského průmyslu a rozvoje jeho společné infrastruktury. Komerční využití výsledků řešení položilo zároveň důraz na aktivní zapojení výzkumu a vývoje do tržní ekonomiky. Projekty EUREKY mají výhradně civilní charakter a jsou zaměřeny na oblast soukromého i veřejného sektoru. Jejich výstupem musí být nové, inovované špičkové výrobky, technologie či progresivní služby, schopné prosadit se na světovém trhu. V současné době EUREKA sdružuje 37 států a řádným členem je rovněž Komise Evropské unie. Z bývalých socialistických zemí jsou členy Česká republika, Maďarsko, Polsko, Rusko, Slovinsko, Rumunsko a Litva, Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Slovensko, Ukrajina, státy bývalé Federace Jugoslávie. Na rozdíl od rámcových programů, které stanovují priority VaV, program EUREKA nestanovuje předem tematická zadání, necentralizuje financování ani výběr projektů. Řídí se zásadou, že návrhy a iniciativa musejí vycházet zdola (tzv. princip bottom up), od jednotlivých průmyslových podniků a firem, výzkumných ústavů a vysokých škol, které mají o spolupráci bezprostřední zájem. Tematické zaměření není omezeno a vyplývá pouze z prioritních směrů rozvoje průmyslových oborů. Rámcově jsou projekty směřovány do těchto oblastí: Elektronika a informační technologie, Průmyslově vyráběné materiály a doprava, Ostatní průmyslové technologie, Chemie, fyzikální a exaktní vědy, Biologické vědy, Zemědělství a mořské zdroje, Energetika, Zemědělství a potravinářské technologie, Měření a normy, Ostatní průmyslové technologie, Technologie pro ochranu lidstva a životního prostředí. Program EUREKA nevytváří žádný společný finanční fond na podporu řešení projektů. Účast v projektech si hradí jejich účastníci sami, avšak spolupráce v rámci EUREKY je ve většině členských zemí podporována státem, což umožňuje rychlou akumulaci finančních prostředků ze soukromých zdrojů, dotací nebo půjček z veřejných prostředků. Vláda České republiky rozhodla o finanční podpoře účasti průmyslových podniků, výzkumných organizací a vysokých škol na řešení projektů EUREKA ze státního rozpočtu. Podpora jednotlivým řešitelským subjektům může činit až 50% finančních nákladů na výzkumnou část řešení projektu. V rámci programu EUREKA nevznikají velká konsorcia, jedná se o snadné projekty s jasným aplikačním výsledkem. Specifickou a velkými podniky monitorovanou oblastí jsou v rámci programu EUREKA tzv. clustery – např. ITEA-2. Tyto klastry jsou tvořeny klíčovými hráči na trhu, vyhlašují si své výzvy pro předkládání projektů apod. 1.4.1
ZÁVĚR
1. Program EUREKA je stále žádaným nástrojem mezinárodní spolupráce. 2. Svými diametrálně odlišnými pravidly, organizací a financováním může být pro některé firmy pro mezinárodní VaV spolupráci i vhodnější.
Dotační příležitosti v letech 2011-2013 Období let 2011-2013 představuje závěrečnou etapu programovacího období a také období posledních vypisovaných výzev pro předkládní projektů. Rozpočty programů se značně zmenšují a 27
v některých tématických oblastech/prioritách/subprogramech již vykazují vyčerpání alokovaných zdrojů. Je proto třeba bedlivě sledovat, jak se pohybuje rozpočet programu, komunikovat ve zvýšené míře s poskytovateli dotací. U větších projektů je také na zvážení jejich příprava a předložení do prvních výzev nového programovacího období.
2
ZAPOJENÍ VELKÝCH PODNIKŮ MEZINÁRODNÍHO VAV
DO
PROJEKTŮ
VAV
V ČR
A
V PROJEKTECH
V případě statistik účasti velkých podniků na projektech VaV se nevyhneme zamyšlení nad definicí velkých podniků a ještě dále – definicí nadnárodních podniků. Z hlediska poskytovatelů dotací je totiž ve statistikách účasti primárně odlišen sektor soukromý a veřejný, často bez dalšího podrobnějšího členění. Z hlediska soukromého sektoru se větší pozornosti těší malé a střední podniky, které jsou sledovaným podporovaným subjektem v programech VaV, mají často upravená pravidla pro čerpání dotace a v některých případech i své vlastní programy. Účast velkých podniků se tak často dá v rámci dat poskytovaných za soukromý sektor vyselektovat jako rozdíl mezi celkovým číslem uváděným za soukromý sektor a uvedeným počtem MSP. Definice velkého podniku v dotačních programech na podporu VaV Z hlediska definice oprávněného žadatele dotačních a grantových schémat se dostaneme do těchto termínů:
2.1
DOTAČNÍ SCHÉMATA STÁTNÍHO ROZPOČTU A OPERAČNÍ PROGRAMY ČR
V projektech MPO (TIP) a TA ČR (ALFA) jsou příjemci podpory z řad podnikatelských subjektů definováni následovně: Podnikatelské subjekty — právnické i fyzické osoby, které vedou účetnictví podle platného zákona o účetnictví a jsou zapsané v obchodním rejstříku — působící v oblasti průmyslové výroby, včetně malých a středních podniků, i výzkumné organizace, výzkumné ústavy, veřejné výzkumné instituce a školy se mohou účastnit řešení projektů jako další účastníci projektu bez omezení.
Operační programy ČR Základním kritériem pro posouzení velikosti podnikatele je počet zaměstnanců, velikost ročního obratu a bilanční suma roční rozvahy (velikost aktiv). Údaje, které se mají použít pro stanovení počtu zaměstnanců a finančních veličin, jsou údaje vztahující se k poslednímu uzavřenému zdaňovacímu období vypočtené za období jednoho kalendářního roku. Za drobného, malého a středního podnikatele se považuje podnikatel, který zaměstnává méně než 250 zaměstnanců a jeho roční obrat nepřesahuje 50 milionů EUR nebo jeho bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů EUR. V rámci kategorie malých a středních podniků jsou malé podniky vymezeny jako podniky, které zaměstnávají méně než 50 osob a jejichž roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 10 milionů EUR.
28
V rámci kategorie malých a středních podniků jsou drobní podnikatelé vymezeni jako podnikatelé, kteří zaměstnávají méně než 10 osob a jejichž roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 2 miliony EUR. V souladu s touto definicí je zřejmé, že: Za velký podnik se považuje podnikatel, který zaměstnává více než 250 zaměstnanců a jeho roční obrat přesahuje 50 milionů EUR nebo jeho bilanční suma roční rozvahy přesahuje 43 milionů EUR Z takto odvozené definice je jasné, jak velké rozpětí podnikatelských subjektů se do této „definice“ vejde už jen z hlediska počtu zaměstnanců (250 až např. několik tisíc). Nicméně z pohledu poskytovatele dotací žádné další členění už není důležité. 7. rámcový program Výše uvedená definice je v souladu s definicí MSP stanovenou doporučením EK 2003/361 EC (Pravidla účasti v 7.RP, článek 2.14), a to následovně: SME (small and medium-sized enterprise) vyhovuje kritériím: • méně než 250 zaměstnanců • obrat do 50 mil. /rok nebo aktivita do 43 mil. € • nezávislá organizace (v případě závislých organizací se údaje sčítají) Zveřejňované statistiky 7.RP následně zásadně pracují s termínem Industry a pouze pro další statistické účely vydělují sledovanou kategorii SME. Detailnější popis (včetně definice kategorie partnerských podniků) přináší Nařízení komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách). V článku 3, odstavec 2 a 3, Přílohy 1 se rozlišuje kategorie „partnerský podnik“ a „propojený podnik“. Z popisu zde uvedeného vyplývá, že nadnárodní podnik odpovídá definici tzv. partnerského podniku, který je definován takto: „Partnerské podniky“ jsou všechny podniky, které nejsou zařazené mezi propojené podniky ve smyslu odstavce 3 a mezi kterými existuje následující vztah: podnik (mateřský podnik) vlastní sám nebo společně s jedním či více propojenými podniky ve smyslu odstavce 3, 25% nebo více procent základního kapitálu nebo hlasovacích práv jiného podniku (dceřiný podnik) Z výše uvedeného je zřejmé, že z hlediska určení podniku, zda spadá do kategorie velkého podniku a do kategorie partnerských podniků se musí jít často až do informací, které poskytuje výpis z obchodního rejstříku. 2.1.1
ÚČAST VELKÝCH PODNIKŮ V PROJEKTECH VAV V ČR
Vzhledem k tomu, že není předmětem publikace zabývat se do detailu účastí velkých podniků v projektech VaV řešených v rámci tuzemských projektů, uvádíme zde pouze pro orientaci graf účasti a získaných prostředků. V programu TIP (poskytovatel MPO) lze pracovat se statistikami 2 výzev: Rok zahájení projektů 2010 – 427 projektů Graf: Zhodnocení projektů roku 2010 dle zapojení subjektů
29
Ostaní 14%
Velký podnik 39%
MSP 47%
Rok zahájení projektů 2011 – 103 projektů V těchto projektech participuje 357 žadatelů. Převažují projekty z oblasti strojního trojního zařízení (53), elektroniky (44) a leteckého průmyslu (13).
Graf: Zhodnocení projektů roku 2011 dle zapojení subjektů
TAČR – program ALFA: 1. výzva - 2010 253 projektů - 780,1 mil. Kč. 1. podprogram - progresivní technologie, materiály materiál a systémy: • 115 projektů v celkové částce 374,136 mil. Kč 2. podprogram – životní prostředí a energetika • 76 projektů - 249,944 mil. Kč 3. podprogram - doprava: • 62 projektů - 156,020 mil. Kč 30
Průměrná míra úspěšnosti se v jednotlivých podprogramech pohybuje mezi 35 a 43%. 51 % podpořených projektů je podle klasifikace oborů CEP (Centrální evidence projektů) zaměřených na průmysl. 90,5% projektů je založeno na spolupráci s VŠ Graf: Struktura schválených projektů dle typu konsorcií (VO – výzkumná organizace, MSP – malý a střední podnik)
Strukturální fondy (podstatná data pro srovnání) Účast velkých podniků v projektech OP PI – 2007-2010 Program Počet projektů Inovace – Inovační projekt 82 Školicí centra 34 Potenciál 32 Nemovitosti 29 ICT a strategické služby 18 Technologické platformy 2 CELKEM 197
Částka (v tis. Kč) 1 799 580 320 794 572 874 563 865 559 424 7 869 3 824 406
Z výše uvedené tabulky lze vyčíst, který program byl velkými podniky nejvíce využíván. Je také zřejmé, že počet programů vždy neodpovídá lineárnímu nárůstu ve výši získaného objemu prostředků. Pro srovnání uvádíme počty projektů dalších subjektů: MSP se účastnily v 1 535 projektech, 1 176 – střední podnik, 12 – VŠ. 2.1.2
ÚČAST VELKÝCH PODNIKŮ ČR V 7.RP
Na úvod pár celkových dat účasti na projektech 7.RP (zdroj databáze Evropské komise E-CORDA k datu 15. června 2011): Za období 2007 - červen 2011 bylo předloženo 80 400 návrhů projektů, na jejich přípravě se podílelo 391 348 týmů z celého světa. Tyto návrhy projektů reagovaly na 267 výzev k předkládání projektů, 31
které měly uzávěrku před rokem 2011. Celkově bylo dosud vyhodnoceno 64 741 návrhů, na jejichž přípravě se podílelo 354 859 týmů. EK v roční zprávě (Annual Report 2010) z hlediska vyhodnocení účasti “industry”, “industry”, tj. průmyslových podniků, v 7. rámcovém programu musela konstatovat, že zapojení těchto podniků je menší než se očekávalo a že stále má klesající úroveň: FP4 39%, FP6 31%, FP7 zatím 25%. Co se týče posledního uvedeného čísla za FP7, může být toto tot hodnocení ale zavádějící – uvedené procentuální vyjádření se týkalo pouze přímých aktivit 7.RP, nikoliv např. JTI. Každopádně už teď se zdá, že ani nové nástroje, od kterých se očekávalo, že zajistí zvýšení účasti průmyslových podniků v projektech mezinárodní meziná vaV spolupráce, nesplní v tomto ohledu svou úlohu. Z ČR se za období leden 2007 – červen 2011 podílelo na přípravě 3 805 návrhů projektů 4 690 týmů z ČR. Účastnická úspěšnost ČR dosáhla hodnoty 20,4%, finanční úspěšnost 16,7%. Týmy z ČR se dosud podílejí ílejí na řešení 597 projektů a v těchto projektech mají 724 účastí. Na tyto projekty je požadována od EK podpora ve výši 129 mil. €. Z této částky podpora pro soukromý sektor tvoří 26% při 24% účasti. Z 597 projektů s účastí ČR je v 35 % zapojen průmyslový průmyslový podnik, ve zbylých je účast univerzit a v.v.i. a sdružení.
Ostatní subjekty 65%
Podniky 35%
Graf: Rozdělení podniků řešících projekty 7. RP dle velikosti
Velké podniky 29%
MSP 71%
32
Z 230 projektů jsou velké podniky zastoupeny z 29 %, malé a střední podniky řeší 71 % Graf: Rozdělení velkých podniků iků z hlediska jejich vlastnictví
Nadnárodní podnik 43%
Podnik ČR 57%
Tabulka: Účastníci z řad velkých podniků z ČR s nejvyšším počtem realizovaných projektů Podnik
100 % český podnik počet projektů
USTAV JADERNEHO VYZKUMU REZ A.S. VYZKUMNY A ZKUSEBNI LETECKY USTAV A.S. HONEYWELL, SPOL. S.R.O ORACLE CZECH S.R.O. SKODA AUTO A.S. AQUATEST AS HONEYWELL INTERNATIONAL SRO
ANO ANO NE NE NE ANO NE
25 7 6 5 3 2 3
Graf: Počty projektů v prioritách dle roků zahájení projektů 80 70
počet projektů
60 50 40 30 20 10 0 2008
33
2009
2010
2011
Graf: Přehled projektů dle priorit
2.1.3
ZAPOJENÍ VELKÝCH PODNIKŮ V JTI ARTEMIS A ENIAC
ARTEMIS JU Doposud byly kompletně vyhodnoceny tři výzvy: • • •
ARTEMIS JU výzva 2008 (datum vyhlášení 8. 5. 2008, uzávěrka 3. 9. 2008, výzva proběhla jako jednokolová), ARTEMIS JU výzva 2009 (datum vyhlášení 5. 3. 2009, uzávěrka pro před-projekty 15. 4. 2009, uzávěrka pro finální projekty 3. 9. 2009) ARTEMIS JU výzva 2010 (datum vyhlášení 26. 2. 2010, uzávěrka pro před-projekty 26. 3. 2010, uzávěrka pro finální projekty 1. 9. 2010).
Výzva 2008 Celkem bylo v EU podáno 27 návrhů projektů, v tom 3 návrhy s účastí ČR (7 účastí: 2 účasti univerzit, 1 účast v.v.i., 4 účasti firem). Přijaty byly 2 projekty (v tom 2 účasti firem, 1 účast v.v.i.). Výzva 2009 Celkem bylo do této výzvy podáno 44 návrhů projektů. V tom 17 návrhů s účastí ČR (40 účastí: 14 účastí univerzit, 5 účastí v.v.i., 21 účastí firem z ČR). Všechna kritéria hodnocení splnilo 24 návrhů projektů, v tom 17 návrhů s účastí ČR (24 účastí: 7 účastí univerzit, 3 účastí v.v.i., 14 účastí firem 34
z ČR). Přijato k financování bylo 13 projektů, v tom 7 projektů s účastí ČR (16 účastí: 9 účastí firem, 6 účastí univerzit a 1 účast v.v.i.). Průměrná míra podpory pro účastníky z ČR z FP7 16,7 %. Průměrná míra podpory pro účastníky z ČR od MŠMT 63,9%. Vlastní zdroje účastníků z ČR vkládané do řešení 19,4 %. Výzva 2010 Bylo podáno celkem 47 návrhů projektů. V tom 14 návrhů s účastí ČR (32 účastí: 14 účastí univerzit, 3 účasti v.v.i., 15 účastí firem z ČR). Kriteria hodnocení splnilo 28 projektů, v tom 10 návrhů s účastí ČR. Po ukončení negociací s ARTEMIS JU jsou týmy z ČR zapojeny ve 2 projektech vybraných pro kofinancování ze státního rozpočtu od roku 2011. Jde celkem o 4 účasti organizací z ČR (2 účasti firem a 2 účasti univerzit).
Výzva 2011 Indikovaný rozpočet JU (FP7) + ARTEMIS JU členské země (nár. poskytovatelé) 72.4M €. V tom indikovaný rozpočet ARTEMIS JU (z FP7) 25.7M€. Uzávěrka pro povinné před-projekty byla uzavřena 31. 3. 2011. Uzávěrka pro podání finálních návrhů projektů měla termín 1. 9. 2011. Rozpočet pro spolufinancování MŠMT je indikován ve výši 1.1 M€.
ENIAC JU V ENIAC JU byly doposud vyhodnoceny a kontrahovány tři výzvy: • • •
ENIAC JU výzva 2008 (datum vyhlášení 6. 5. 2008, uzávěrka: 3. 9. 2008, proběhla jako jednokolová), ENIAC JU výzva 2009 (datum vyhlášení 19. 3. 2009, uzávěrka pro před-projekty 6. 5. 2009, uzávěrka pro finální projekty 3. 9. 2009). ENIAC JU výzva 2010 (datum vyhlášení 26. 2. 2010, uzávěrka pro před-projekty 30. 4. 2010, uzávěrka pro finální projekty 30. 7. 2010).
Výzva 2008 Bylo podáno celkem 12 návrhů projektů. V tom 1 návrh s účastí ČR (2 účasti: 1 účast univerzity, 1 účast firmy). Kritéria hodnocení splnilo celkem 9 návrhů projektů, v tom 1 návrh s účastí ČR (2 účasti: 1 účast univerzity, 1 účast firmy). Bylo přijato 8 projektů, v tom 1 projekt s účastí ČR (2 účasti: 1 účast univerzity, 1 účast firmy). Průměrná míra podpory pro účastníky z ČR od FP7 16,7 %. Průměrná míra podpory pro účastníky z ČR od MŠMT 61,4%. Vlastní zdroje účastníků z ČR vkládané do řešení 21,9%.
Výzva 2009 Indikovaný rozpočet JU (FP7) + ENIAC členské země (nár. poskytovatelé) 104.4M€. V tom indikovaný rozpočet ENIAC JU (z FP7) 37,1M€. Kontrahovaný rozpočet JU (FP7) + ENIAC členské země (nár. 35
poskytovatelé) 106,2M€. V tom kontrahovaný rozpočet ENIAC (z FP7) 40,6M€. Kontrahovaný rozpočet celkem (JU + národní + vlastní zdroje řešitelů) 248,3M€.
JU
Indikovaný rozpočet MŠMT ve výzvě 1,5M€. Aktualizovaný rozpočet MŠMT před vstupem do negociací s JU 1 704 066 €. Kontrahovaný rozpočet MŠMT po ukončení negociací: 1 704 066 €. Kontrahovaný rozpočet pro řešitele z ČR od ENIAC JU (z FP7) 481 890 €. Kontrahovaný rozpočet řešitelů z ČR celkem (JU + národní + vlastní zdroje řešitelů) 2.9M€. Průměrná míra podpory pro účastníky z ČR z FP7 16,7 %. Průměrná míra podpory pro účastníky z ČR od MŠMT 59,0%. Vlastní zdroje účastníků z ČR vkládané do řešení 24,3%. Přijato k financování bylo celkem 11 projektů, v tom 2 projekty s účastí ČR (5 účastí: 2 účasti firem, 3 účasti univerzit).
Výzva 2010 Převis zájmu u podaných před-projektů ve výzvě poukazuje na snahu ČR subjektů o zapojení do projektů. Ve 2 přijatých projektech jsou financovány celkem 4 účasti z ČR (2 účasti firem, 2 účasti univerzit).
Výzva 2011 Čtvrtá ENIAC JU výzva (ENIAC-2011-1) byla v roce 2011 vypsána standardně jako dvoukolová (datum vyhlášení: 23.2.2011, uzávěrka pro před-projekty: 21. 4. 2011, uzávěrka pro finální projekty 16. 6. 2011). Další, pátá ENIAC JU výzva, s označením ENIAC-2011-2, byla vyhlášena 24. 6. 2011 s uzávěrkou 15. 9. 2011 v 17:00 (jednokolové hodnocení). Indikovaný rozpočet JU (FP7) 27.5 M €. Indikovaný rozpočet ČR pro tuto výzvu činí 0.645M€.
Následující graf ukazuje zastoupení velkých českých podniků mezi ostatními partnery ČR v konsorciích. Je vidět, že JTI ARTEMIS je velmi výhodnou platformou pro společnost Honeywell v ČR, která se účastní v několika projektech (viz kapitola 3 publikace). Naopak JTI ENIAC nemá zástupce z řad českých velkých podniků.
Graf: Zapojení ČR do programu JU ARTEMIS z hlediska subjektů konsorcií
36
8 7
velký podnik
6
MSP
5 ostatní 4 počet projektů 3 2 1 0 2008
2009
2010
Poznámka: Levá lišta sloupcového grafu (0-8) udává počty účastí českých subjektů, zatímco žlutý sloupec počty projektů s českými partnery.
Graf: Zapojení ČR do program JU ENIAC z hlediska struktury konsorcií
4 počet projektů 3
velký podnik MSP ostatní
2
1
0 2008
2009
2010
Poznámka: Z grafu je patrné, že žádný velký český podnik v projektech neparticipoval. ZÁVĚR V roce 2009 bylo v rámci programů JU ARTEMIS a ENIAC spolufinancováno prvních 5 účastí ČR ve 3 mezinárodních projektech s počátkem řešení v roce 2009, s celkovou podporou ze státního rozpočtu ČR v úhrnné výši 41.5 mil Kč. V roce 2010 bylo v rámci programů JU ARTEMIS a ENIAC financováno dalších 21 účastí ČR s počátkem řešení projektů v roce 2010, s celkovou podporou ze státního rozpočtu ČR v úhrnné výši 159.5 mil Kč. (zdroj: databáze CEP, projekty 7H, duben 2011). 37
Účastníkům z ČR se podařilo vstoupit do celoevropských projektů v rozsahu srovnatelném s technologicky vyspělými členskými zeměmi EU-15. Česká republika tím získala v oblasti vestavných systémů a mikroelektroniky určitou konkurenční výhodu ve srovnání s ostatními novými členskými zeměmi EU-12. Velké podniky jsou klíčovými partnery projektů a při úpravě podmínek účasti se dá očekávat v JTI nárůst účasti. Mimořádně vhodným je JTI ARTEMIS pro společnost Honeywell v ČR při své několikanásobné účasti v řešených projektech. Neúčast velkých českých podniků v JTI ENIAC není vzhledem k zaměření programu velkým překvapením.
2.2
SHRNUTÍ KAPITOLY ZAPOJENÍ VELKÝCH PODNIKŮ ČR
Obecně - podpora VaV aktivit velkých firem z veřejných prostředků Zatím zásadně platí, že podpora z veřejných programů je pro velké podniky možná pouze v omezené míře a často pouze v některých specifických oblastech, jako je např. VaV a vzdělávání. Vychází to z nastavených pravidel Evropské unie, která svou podporu v prvé řadě cíleně směřuje na malé a střední firmy, a to zejména z těchto důvodů: -
-
pružnější interní struktura, větší ochota pro přijímání nových metod a forem práce, vývoje nových produktů, procesů a technologií, ochota riskovat, flexibilnější MSP vytvářejí zdravé podnikatelské prostředí a zvyšují dynamiku trhu mají schopnost absorbovat část pracovních sil uvolňovaných z velkých podniků např. při restrukturalizaci, globalizaci apod., a tím přispívají ke stabilizaci ekonomického systému společnosti jsou zdrojem významného počtu pracovních míst
Velké firmy tuto strategii podporují a je plně v souladu i s jejich zájmy. Na druhé straně je třeba si ale uvědomit: většina MSP prosperuje díky zakázkám od velkých firem a to často v pozici firem dodavatelských A tady se dostáváme ke specifičnosti českého prostředí. U nás je bohužel situace dost odlišná. Většina velkých podniků ještě stále zápolí s přetrvávajícími zbytky historického tradicionalismu a často se potýká s nedostatečným vybavením moderními technologiemi. Podniky často samy nejsou v některých případech dostatečně konkurenceschopné na světových trzích a nemohou vložit vlastní prostředky v dostatečném objemu do obnovy či inovací. Pokud jsou na ně navázány MSP, byť tyto jsou již za pomoci podpory z veřejných prostředků vybaveny moderními technologiemi, výsledek může být nakonec pro oba subjekty minimální. Pokud MSP nenajde partnera v České republice, může se pokusit ho najít v zahraničí, ale jak se ukazuje, procentuální úspěšnost stále není moc vysoká. Obdobná je někdy i situace u českých výrobních podniků, které se stávají součástí nadnárodních koncernů. Pokud si tyto podniky chtějí v rámci koncernu vydobýt lepší postavení, tj. získávat větší a výhodnější zakázky pro realizaci na našem území, musí koncernu prokázat svou dostatečnou vybavenost, jak z hlediska vybavenosti stroji, zařízeními a technologiemi, tak kvalifikovanými lidskými zdroji, zkvalitňovat a rozšiřovat svoji VaV základnu. Pokud se následně podaří stáhnout na území ČR výhodné výrobní programy, znamená to jistě v prvé řadě možnost udržet stávající počet zaměstnanců ve výrobě nebo tento rozšířit a vytvářet navíc místa ve výzkumu a vývoji. Tato místa mohou být obsazována absolventy českých vysokých škol. Na velký závod jsou navázány české MSP a veřejné prostředky se vrací do společnosti přes zvyšování HDP, exportu apod.
38
Výše popsaná provázanost pak nutí spojovat posilování sektoru MSP s růstem a rozvojem velkých firem. Je tedy krátkozraké stupňovat zabraňující mechanismy pro vstup velkých firem do veřejných soutěží např. formou vymezení oprávněnosti žadatele. Na druhou stranu zde určitě platí zásada, že podpora velkých podniků musí být cílená, musí sloužit růstu a pronikání na nové trhy, k zásadnímu zlepšování jejich postavení v mezinárodním měřítku. Dobře prováděný výběr musí oddělit neperspektivní přežívající velké podniky od perspektivních, u kterých lze předvídat návratnost vložených veřejných prostředků. Pochopitelný je požadavek tzv. motivačního účinku u velkých firem, který je definovaný a jasně říká, zda veřejné prostředky budou použity. Shrnutí zapojení velkých podniků do 7.RP a JTI Z hlediska zapojení velkých podniků ČR do projektů mezinárodní spolupráce lze konstatovat, že velké podniky se do programů zapojují tehdy, mají-li pro tuto svou účast motivaci. Musí to ale být v souladu s jejich podnikovou strategií, musí být na dostatečné úrovni z hlediska vybavení a kvality lidských zdrojů a musí mít dostatečně ošetřené IPR. Je otázka, jak velké české podniky mohou a chtějí být účastni v této době na prioritním výzkumu Evropy. Zdá se, že pokud jsou možné jiné zdroje pro podporu jejich vlastních VaV aktivit, je jim tato varianta v řadě případů stále bližší. Ne všechny podniky mají také navázanou spolupráci se zahraničními partnery na takové úrovni, aby s nimi chtěly jít do mezinárodních konsorcií. Pro některé velké podniky je stále jistější spolupráce na úrovni jednoho jasně definovaného partnera, smlouva uzavřená dle české legislativy než široké konsorcium a smlouva na základě belgického práva. Zdá se také, že v relativně velké nabídce současného programovacího období ve vazbě na řešení aktuálních otázek vlastního výzkumu pro ně bylo bližší zapojení do tuzemských programů. Některé subjekty šly souběžně cestou tuzemských i mezinárodních projektů, jiné volily mezi těmito dvěma variantami a rozhodly se pro jednu z nich ve vazbě na aktuální stav jejich VaV aktivit. Následující kapitola se bude zabývat specifiky českých velkých podniků, která jsou národními partnery nadnárodních koncernů.
3
SPECIFIKA NADNÁRODNÍCH SPOLEČNOSTÍ (NNS) A JEJICH ZAPOJENÍ DO PROJEKTŮ MEZINÁRODNÍHO VAV
Podle definice OECD jsou nadnárodní či multinacionální organizace - ‘transnational (multinational) corporations, multinational enterprise“ - společnosti nebo jednotky, jejichž vlastnictví je soukromé, státní nebo smíšené, které jsou založené v různých zemích a vzájemně propojené tak, že jedna nebo více z nich může vyvíjet významný vliv na činnost druhých, zvláště s ohledem na využívání znalostí a zdrojů. Revidovaná Směrnice OECD pro nadnárodní společnosti byla přijata u příležitosti zasedání Rady OECD na ministerské úrovni dne 27. června 2000. Pro účely Směrnic není zapotřebí přesně definovat nadnárodní společnosti. Obvykle zahrnují podniky nebo jiné organizační jednotky zřízené ve více než jedné zemi a které jsou vzájemně tak provázány, že mohou různým způsobem koordinovat jejich činnost. Jedna nebo více z těchto organizačních jednotek mohou významným způsobem ovlivňovat aktivity ostatních, jejich stupeň nezávislosti uvnitř nadnárodních společností může být odlišný v té či oné nadnárodní společnosti. Vlastnictví může být soukromé, státní nebo smíšené. Směrnice se týkají všech organizačních jednotek v rámci 39
nadnárodních společností (mateřské firmy i místní organizační jednotky). Očekává se, že tyto různé organizační jednotky budou v rámci skutečného rozdělení odpovědností mezi sebou spolupracovat a že si budou vzájemně pomáhat, aby zajistily dodržování Směrnic. Pobočky NNS v zahraničí jsou zakládány prostřednictvím přímých zahraničních investic mateřského podniku formou akvizice existující firmy nebo výstavbou nových provozních kapacit. NNS mohou vzniknout i na základě fúze dvou firem z odlišných zemí původu. Obdobný způsob používají ke své další expanzi již existující NNS. Směrnice obsahuje dobrovolné zásady a standardy odpovědného podnikatelského chování, které jsou slučitelné s platnými právními předpisy. Směrnice si klade za cíl zajistit, aby operace těchto společností byly v souladu se státní politikou, posílit základnu vzájemné důvěry mezi společnostmi a společenským prostředím, kde podnikají, pomáhat zlepšit klima pro zahraniční investice a zvýšit tak možnost nadnárodních společností přispět k trvalému rozvoji. Směrnice je součástí Deklarace OECD o mezinárodních investicích a nadnárodních společnostech, jejíž další prvky se týkají národního zacházení, konfliktních požadavků kladených na společnosti a mezinárodních pobídek a překážek pro investování. Zajímavá je ta část směrnice OECD, která obsahuje doporučení týkající se vědy a technologií ve vazbě k nadnárodním společnostem. Tato směrnice říká, že nadnárodní podniky by měly: • Usilovat o to, aby jejich činnosti byly v souladu s vědeckou a technologickou politikou a s plány zemí, v nichž působí, a aby vhodně přispívaly k rozvoji místní a národní inovativní kapacity. • Tam, kde je to uskutečnitelné, přijímat v průběhu podnikových činností praxi, která umožní transfer a rychlé rozšíření technologií a "know how", s přihlédnutím k ochraně práv v oblasti intelektuálního vlastnictví. • Tam, kde to přichází v úvahu, provádět se zřetelem k potřebám místního trhu vědecké a výzkumné práce v hostitelských zemích a zaměstnávat pracovníky hostitelských zemí při těchto pracích a s přihlédnutím k obchodním potřebám podporovat jejich odborný rozvoj. • Při poskytování licencí k použití práv intelektuálního vlastnictví nebo při jiném transferu technologií činit to za rozumných podmínek a způsobem, který přispívá k dlouhodobým vyhlídkám rozvoje hostitelské země. • Tam, kde je to relevantní pro obchodní cíle, rozvíjet vztahy s místními univerzitami, veřejnými výzkumnými ústavy a podílet se na spolupráci na výzkumných projektech s místními průmyslovými podniky nebo odvětvovými sdruženími.
3.1
NADNÁRODNÍ SPOLEČNOSTI – DEFINICE
Definice nadnárodní organizace není v odborné literatuře ustálená. Obecně je za nadnárodní organizaci považovaná každá organizace (společnost, firma) se sídlem v jedné zemi a vyvíjející stálou činnost pod svou kontrolou nejméně ve dvou dalších zemích. Společnost (organizace) ve své původní zemi bývá označovaná za mateřskou a její pobočky v jiných zemích jsou zahraničními filiálkami. Pobočky (dceřiné společnosti, filiálky) mateřské organizace v zahraničí se také označují pojmem afilace. Jsou definované jako ekonomicky a právně samostatné subjekty působící nejčastěji ve formě akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným a jejich zakládání a činnosti se řídí právními předpisy země, v níž mají sídlo. Ty mohou být dále pod 40
finanční kontrolou (majoritním podílem na kapitálu), pod manažerskou kontrolou (na základě smlouvy) nebo pod technologickou kontrolou (transfer technologie). UNCTAD (Konference OSN o obchodu a rozvoji) definuje NNS velice široce: stačí, aby korporace měla alespoň jednu filiálku v zahraničí. Počet NNS je odhadován na 60 000 a počet jejich filiálek po celém světě na půl milionu. Ne každá z takto definovaných nadnárodních korporací může ovšem svou silou ovlivňovat národní státy. Ani ty podniky, jež jsou kótovány na světových burzách (a těch je přes 50 000), nemají všechny vliv oslabující suverenitu národních vlád. Mluvíme-li o NNS v postavení „stakeholders“ (klíčových hráčů), toto postavení ve světě nemá zase až tak moc NNS – jedná se jen o ty skutečně největší (někdy se používá označení „mamutí“). Někdy se odhaduje tento počet na zhruba okolo několika 100 největších nadnárodních korporací, které zaměstnávají zhruba 15 milionů lidí a ovládají přibližně 25% celosvětového trhu. Většina z těchto „obrů“ si vybudovala své vlastní distribuční sítě k prodeji svých výrobků a servisu ke konečným uživatelům, a tím na principu „páky“ ovlivňuje trhy i nad rámec toho, co prochází jejich účetnictvím (např. leasing a spotřebitelské úvěry). Pochopitelně jejich vliv nezůstává jen na úrovni ekonomiky, ale směřuje i do vysoké politiky vlád jednotlivých zemí.
3.2
VÝZNAMNÉ CHARAKTERISTIKY NADNÁRODNÍCH SPOLEČNOSTÍ
NNS vyvíjejí ekonomické aktivity na několika národních trzích. Mohou využívat odlišností mezi jednotlivými zeměmi, včetně rozdílů v politických prioritách, regulačních mechanismech a například rozsahu pobídek pro přilákání NNS. NNS mají vysokou geografickou flexibilitu a na měnící se místní podmínky mohou rychle reagovat přesunem svých aktivit do vhodnější lokality v jiné části světa.
3.3
TŘI TYPY ORGANIZAČNÍCH MODELŮ
V návaznosti na modely podnikových kultur se rozlišují u nadnárodních organizací tři typy organizačních modelů: • Organizace etnocentrické (jsou založeny na preferování kulturní dominance mateřské organizace. Uplatňují systém řízení, který vychází z kultury země, v níž je umístěna mateřská organizace (centrála). Etnocentrická organizace usnadňuje vytváření jednotného image, mnohonásobné využití know-how, rychlé zavedení výroby (činnosti), zaručuje kvalitu managementu, usnadňuje komunikaci s mateřskou organizací aj. Komplikace mohou vyvolávat jazykové bariéry. Jako etnocentrické se často chovají japonské, americké i evropské organizace při vstupu do méně vyspělých zemí.
41
•
Organizace polycentrické, které respektují pluralitu kultur. Jedná se o organizace orientované na přizpůsobování se místním podmínkám. Polycentrické organizace umožňují „myslet globálně a podnikat lokálně“, využívat tvůrčí aktivity místních pracovníků a získávat konkurenční výhody na místních i světových trzích. Určitým nebezpečím pro mateřské organizace mohou být odstředivé tendence poboček.
•
Organizace geocentrické, které akceptují a usilují o realizaci synergického modelu podnikové kultury. Uplatňují tzv. globální přístup k řízení organizace. Neupřednostňují jednostranně ani zájmy mateřské ani dceřiné organizace, ale usilují o globální integraci a synergii z hlediska výhodnosti pro organizaci jako celek.
Každý z výše uvedených typů (modelů) nadnárodních společností může mít značné množství odchylek nejen v závislosti na národních a podnikových kulturách jednotlivých poboček, ale v závislosti na velikosti organizace, na předmětu a formě jejího podnikání, na počtu a podnikatelském prostředí zemí, v nichž má pobočky, na její strategii apod. Každá nadnárodní organizace se také musí měnit a přizpůsobovat konkurenčnímu prostředí a chce-li být dlouhodobě životaschopná, musí měnícím se podmínkám přizpůsobovat i svůj model řízení.
3.4
GLOBALIZAČNÍ PROCES A NNS
Nadnárodní společnosti a) iniciují a zavádějí technologické inovace a jsou zdrojem rozvoje produktivních sil, b) přispívají k většině toků mezinárodních transakcí, c) jsou doposud jediným aktérem, který může skutečně plánovat, organizovat a kontrolovat přeshraniční aktivity, d) jsou v postavení, které jim dovoluje plně využívat předností informačních a telekomunikačních technologií a nejvíce přispívají k jejich rozšiřování a rozvoji NNS v České republice Nadnárodní společnosti mají pro ekonomický růst České republiky značný význam, a to zejména z hlediska exportu. A to buď přímo, nebo prostřednictvím domácích firem, které zahraničním společnostem v ČR i v cizině dodávají (dominují dodávky do Německa, Rakouska a Nizozemí). Neméně významná je jejich role zaměstnavatele. V rámcové SWOT socioekonomické situace v ČR zaznívají ale také některé výhrady v rámci popisu slabých stránek ekonomiky: • • •
malá integrace filiálek nadnárodních firem do strategických aktivit mateřských firem nízká výzkumná a technologická aktivita nadnárodních firem na území ČR nedostatečné zapojení filiálek nadnárodních firem do místní/regionální ekonomiky
Příklad rozdílu v přístupu českých partnerů nadnárodních koncernů k zapojení do mezinárodních projektů VaV
Ve vazbě k výše uvedenému je jasné, že mezi nadnárodními koncerny existují značné rozdíly v přístupu k národním partnerům ve vazbě ke strategickým cílům a vizí společností. Diametrální rozdíl jistě bude u každého ze tří uvedených typů, přičemž tyto typy mohou mít i mezistupně. Každopádně je třeba si uvědomit, že mezi národními partnery nadnárodních společností vládne vztah spolupráce, ale také konkurence. Ve vazbě ke statistikám zapojení národních partnerů nadnárodních společností v ČR a ve vazbě k e strategii v oblasti VaV můžeme demonstrovat odlišný přístup např. u společnosti Siemens a Honeywell. V jednom případě se jedná o společnost, jejíž mateřská společnost má sídlo v Německu, v druhém případě o společnost, která je vlastněna mateřskou společností v USA.
42
3.4.1
NADNÁRODNÍ SPOLEČNOST SIEMENS
Společnost Siemens AG patří mezi největší globální elektrotechnické a elektronické koncerny. Ve světě zaměstnává zhruba čtyři sta tisíc odborníků. Něco málo z historie koncernu: Firmu založil Werner von Siemens v říjnu 1847 v Berlíně po vynálezu telegrafu, který používal střelku k ukazování písmen místo Morseovy abecedy. Firmu nazval Siemens & Halske Telegrafní výstavby. Nyní je vůbec největším poskytovatelem technologií šetrných k životnímu prostředí, které generují obrat ve výši 23 miliard euro (téměř 600 mld. Kč) a tvoří skoro třetinu celkového obratu. Ve finančním roce 2009 (skončil 30. září 2009) dosáhl Siemens celkového obratu 76.7 miliardy eur (téměř 2 bil. Kč) a na konci srpna 2009 zaměstnával ve světě zhruba 405,000 zaměstnanců. Mezinárodní vedení sídlí v Berlíně a Mnichově. Siemens v ČR Působení firmy na území Čech a Moravy sahá do druhé poloviny 80. let 19. století. Mimo jiné se podílela na dodávce osvětlení do Stavovského divadla. Její působení přerušila válka. V roce 1945 byly její pobočky znárodněny. Zastoupení obnovila v ČR v roce 1990. V Česku firma zaměstnává zhruba jedenáct tisíc lidí. S tímto počtem zaměstnanců se řadí k největším zaměstnavatelům u nás. Roční obrat Siemens v ČR se pohybuje v desítkách miliard korun. Na území ČR působí především v těchto oblastech: průmyslová a veřejná infrastruktura, energetika a zdravotnictví. Vedle obchodních aktivit působí Siemens v České republice také ve výrobní sféře. Nejvýznamnějšími závody jsou podniky na výrobu nízkonapěťových elektromotorů v Mohelnici, Frenštátě pod Radhoštěm a Drásově, brněnský závod na výrobu parních turbín a trutnovský závod na výrobu průmyslové nízkonapěťové techniky. Do skupiny výrobních závodů Siemens v ČR patří i závod na výrobu osvětlovací techniky OSRAM v Bruntále a letohradský podnik OEZ, výrobce jistících přístrojů a zařízení nízkého napětí. V obchodním roce 2008/2009 vykázala skupina podniků Siemens v České republice obrat 30 miliard Kč. Objem exportu dosáhl 16,5 miliardy Kč. S touto výší objemu se Siemens v České republice řadí mezi největší exportéry. Výzkum a vývoj v nadnárodním koncernu Siemens Výzkum a vývoj (VaV) jsou východiskem pro inovace a zajišťují budoucnost společnosti. To je motto, kterým se společnost Siemens řídí od svého vzniku v roce 1847. Specifické místo zaujímá v organizaci zajištění VaV Siemens Corporate Technology, která má přibližně 6 000 výzkumníků, vývojářů a patentových expertů, z nichž 3 700 jsou SW vývojáři. Každým rokem vstupuje Siemens do více než 1000 spoluprací s univerzitami, výzkumnými institucemi a průmyslovými partnery. Více než polovina těchto partnerství je ve vazbě na Corporate Technology a tyto spolupráce mají zásadní význam pro vývoj strategicky důležitých technologií. Siemens má za sebou dlouhou tradici akademické spolupráce a v současnosti spolupracuje s více než 600 univerzitami v 70 zemích. Přínos společných výzkumných programů s univerzitami je dvojího typu: • 43
Siemens vystupuje v pozici inovátora, s přístupem k výsledkům akademického výzkumu a s přístupem k vysoce kvalifikovaným mladým talentům.
•
Univerzity a výzkumné instituce mají možnost rozvíjet své chápání praktických činností a potřeb průmyslového vývoje, a to umožňuje hodnotné kariérové příležitosti pro absolventy ve společnosti Siemens.
Siemens řídí v pozici multiplikátora světové kolaborativní partnerství na bázi specifických projektů, zapojuje se do strategických vědeckých sítí a účastní se dvou dlouhodobých strategických programů partnerství s univerzitami a výzkumnými institucemi. Zaměstnanci z divize Korporátní výzkum a technologie a z Výzkumného centra Siemens vyvíjejí nové technologie a software v 18 lokalitách. Navíc kolem 3700 softwarových vývojářů z vývojového CT centra pracuje ve třech klastrech Středovýchodní Evropy, Indiie a Číny. Výzkum a vývoj je zajišťován také ve 150 lokalitách nadnárodního koncernu Siemens a společnost uzavírá strategická partnerství s vedoucími výzkumnými institucemi světa. Ve fiskálním roce 2010 Siemens investoval přibližně € 4 biliony EUR do výzkumu a vývoje, z nichž kolem € 1000 milionů EUR bylo alokováno na vývoj zelených technologií. V roce 2010 zaměstnanci společnosti Siemens podali 8,800 zlepšovacích návrhů – neboli 40 zlepšovacích návrhů/den.
Přibližně 30,100 zaměstnanců nadnárodního koncernu Siemens v jeho lokalitách ve 30 zemích je zaměstnáno ve výzkumu a vývoji.
44
Patenty v nadnárodním koncernu Siemens
Umístění Siemens AG v žebříčku 1000 firem světa z hlediska vynaložených výdajů na VaV v roce 2010 1. V rámci firem Německa - 3. místo s náklady do VaV ve výši 4 241,00 (v €m).
Volkswagen Daimler
1 3
Siemens Robert Bosch Bayer BMW Boehringer Ingelheim SAP Continental BASF
6 7 8 12 14 19 23 24
Automobiles & parts (335) Automobiles & parts (335) Electrical components & equipment (2733) Automobiles & parts (335) Chemicals (135) Automobiles & parts (335) Pharmaceuticals (4577) Software (9537) Automobiles & parts (335) Chemicals (135)
number of companie s for calculatio n 206 3410 6 258,00 3410 4 852,00 3162 3430 2466 3410 2441 7221 2511 2466
4 241,00 3 824,00 3 211,00 2 773,00 2 453,00 1 730,00 1 524,90 1 507,00
2. S tímto objemem prostředků je na 6. místě v tabulce 1000 firem Evropy (v tabulce pořadí prvních 10 firem) 45
Rank Company
1
R&D Investment 2010 €m
ICB Sector
6 7 8 9
Automobiles & parts (335) Telecommunications equipment Nokia (9578) Daimler Automobiles & parts (335) Sanofi-Aventis Pharmaceuticals (4577) GlaxoSmithKline Pharmaceuticals (4577) Electrical components & equipment Siemens (2733) Robert Bosch Automobiles & parts (335) Bayer Chemicals (135) AstraZeneca Pharmaceuticals (4577)
10
EADS
2 3 4 5
Volkswagen
Aerospace & defence (271)
Country Top 1000 Companies 139 689,20 number of companies for calculation 1000 Germany 6 258,00 Finland Germany France UK
4 938,00 4 852,00 4 390,00 4 378,96
Germany Germany Germany UK The Netherlands
4 241,00 3 824,00 3 211,00 3 204,55 3 084,00
Dle oblasti podnikání – Průmysl – Electrical Components – 1. místo – v rámci Evropy number of companies Electrical components & equipment for (2733) calculation 1 Siemens 6 Germany 2 Schneider 38 France 3 Legrand 113 France 4 Cooper Industries 177 Ireland 5 Leoni 238 Germany 6 Spectris 240 UK 7 Nexans 242 France 8 Prysmian 276 Italy 9 Laird 299 UK 10 Plastic Logic 301 UK
46
30 4 241,00 705,00 173,50 111,59 73,83 72,83 71,00 56,00 49,25 48,97
Celkový přehled umístění v rámci žebříčku 50 světových firem bez rozlišení sektoru z hlediska výše investovaných finančních protředků do VaV (Siemens AG je na 18. místě)
47
Siemens AG a 7.RP V roční zprávě za rok 2010 EC vyhodnotila dosavadní účast podnikatelských subjektů v projektech 7.RP. Siemens AG se v této tabulce umístil na 2. místě v žebříčku 50 nejúspěšných firem z hlediska počtu řešených projektů: Tabulka: Účast podniků v projektech 7. RP Podnik počet účastí Telefonica Investigacion y Desarrollo SA Siemens AG EADS Deutschland GmbH SAP AG Atos Origin Sociedad Aninima Espanola Philips Electronics Niederland B.V. Thales Communications SA D'Appolonia Spa STMicroelectronics SRL
74 68 62 61 61 58 49 49 44
Graf: Počet projektů Siemens AG dle zahájení projektu
30 25 20 15 10 5 0 2008
2009
2010
Graf: Rozdělení projektů Siemens AG dle priorit
48
2011
Graf: Rozdělení projektů Siemens AG dle částky rozpočtu
49
Graf: Projekty Siemens AG s účastí národních partnerů
63
7
Siemens AG
Koncernový partner Siemens AG
Komentář: ze 70 projektů řešených Siemens AG je pouze 7 projektů založeno na spolupráci mezi matkou a dceřiným podnikem
Siemens ČR v projektech 7.RP V současné době se Siemens v ČR účastní jednoho projektu 7.RP. Kromě mateřské společnosti se řešení projektu z oblasti energetiky účastní ještě další národní partneři koncernu Siemens.
Jedná se o projekt, který má několik demonstračních aktivit v různých zemích Evropy. Právě pro tento typ projektu je nejvhodnější zapojení více partnerů z nadnárodního koncernu. Od zahájení projektu je patrná nepříliš vhodná forma zapojení národních partnerů v pozici tzv. „třetích stran“ do projektů 7.RP, a to jak z hlediska účetnictví, administrativní a smluvní zátěže, tak i z hlediska IPR.
3.4.2
NADNÁRODNÍ SPOLEČNOST HONEYWELL
Honeywell je hlavní mezinárodní konglomerátní společnost v USA. Byla založena v roce 1906 a nyní zaměstnává přibližně 116 000 zaměstnanců. Hlavní sídlo společnosti je ve městě Morristown v New Jersey. Společnost se zaměřuje na tyto odvětví: • Letectví • Řešení pro automatizaci a řízení • Speciální materiály • Dopravní systémy Výzkum a vývoj Umístění Honeywellu v žebříčku 1000 firem světa z hlediska vynaložených výdajů na VaV v roce 2010
50
V rámci USA 32
Honeywell
62
General industrials (272)
7487
1 092,78 €M
V rámci non-EU countries 62
Honeywell
General industrials (272)
USA
1 092,78 €M
Průmyslové podniky non-EU pro oblast General Industrials (€M) 1 Toshiba 21 Japan 2 970,99 2 General Electric 22 USA 2 936,20 3 Mitsubishi Heavy 58 Japan 1 188,06 4 Honeywell 62 USA 1 092,78 5 3M 93 USA 685,04 6 Kawasaki Heavy Industries 172 Japan 349,78 7 Eaton 189 USA 316,80 8 Kubota 242 Japan 231,99 South 9 Doosan 243 Korea 230,11 10 Metallurgical Corporation of China 269 China 202,94
Honeywell v České republice Honeywell se v České republice etabloval jako jedna z vedoucích společností v oblasti řízení budov, významných průmyslových procesů a služeb spojených s letectvím. Jako jedna z mála nadnárodních korporací, Honeywell umístil do České republiky i své vývojové centrum. Na území dnešní České republiky Honeywell působí již od roku 1962, kdy zde založila své obchodní zastoupení společnost Honeywell Austria. Dnes tato firma zaměstnává přes 1600 lidí v pobočkách v Praze, Brně, Olomouci a Ostravě. Z hlediska výzkumu a vývoje má Honeywell v České republice dvě centra ve vazbě na zaměření výzkumu a vývoje: 1. Honeywell Prague Laboratory je součástí korporačních laboratoří a jako taková je úzce spjatá s potřebami průmyslu. Hlavním směrem vývoje v HPL jsou Unified Energy Solutions a Decision Support Suite. Pražské vývojové centrum se účastní i řady menších projektů jako aplikace pokročilých algoritmů při zpracování videa. 2. V lednu 2003 založila společnost Honeywell v Brně své globální vývojové středisko, které se stalo pevnou součástí korporační organizace Integrated Design Center (Honeywell Technology Solution) jako IDC(HTS) -Brno. IDC(HTS) -Brno dodává řešení v oblasti automatizační a řídící techniky pro průmysl, budovy a domácnosti, která zahrnují výrobky a systémy pro řízení prostředí a spalovacích procesů, například termostaty, akumulátory, ventily, prvky rozvodů pitné vody nebo součásti zabezpečovacích systémů. Řešení pro oblast letecké techniky zahrnují mimo jiné programové vybavení pro systémy řízení letu a motorů, elektronické palubní přístroje či ověřování pomocí matematických modelů a simulací.
51
Graf: Účast Honeywell v projektech 7.RP
Honeywell v projektech 7.RP se účastní celkem 16 projektů. Pouze v jednom projektu je Honeywell international s r.o. koordinátorem. 2 projekty z výše uvedených jsou řešeny spolu s partnerem z korporace. Co se týká zaměření projektů: 6 projektů se týká priority Informačních technologií, 2 Dopravy a 1 Bezpečnosti. Tabulka: Zapojení Honeywell v JTI ARTEMIS Výzva počet projektů 2008 2009 2010
1 3 1
Za rozšíření svého výzkumného a vývojového centra v Brně obdržela v roce 2009 společnost Honeywell v kategorii Investor roku 2009 nejvyšší ocenění.
52
3.4.3
ZÁVĚR
Z příkladového srovnání dvou českých společností, které jsou součástí nadnárodních koncernů, vyplývá: 1. Účast národních partnerů nadnárodních koncernů na projektech mezinárodní VaV spolupráce je v prvé řadě ovlivňována korporátní strategií. 2. Aby byla národní společnost pro mateřskou společnost jako partner do mezinárodního projektu zajímavá, musí být na určité úrovni a mít určité zkušenosti. Často figuruje v pozici demonstrátora pro určitou evropskou lokalitu. 3. Nadnárodní společnosti a jejich národní partneři budou mít zájem vstupovat do mezinárodních konsorcií, protože v dnešní době velmi rychle se vyvíjejících komplikovaných technologií ani velké firmy nemohou spoléhat na svůj vlastní (in-house) výzkum a vývoj. Vstup do konsorcií se svými konkurenty či zákazníky jim umožňuje vývoj nové technologie v tzv. předkonkurenčním stádiu. Často se jedná o vzájemné dohody na vytváření standardů pro období dalších desítek let, o demonstrační aktivity atd. 4. Společná účast národních partnerů nadnárodních koncernů na projektech mezinárodní spolupráce není tak snadná, jak by se zdálo – a to jak ve vazbě na programová pravidla, tak na různé právní formy vycházející z národních judikatur (viz text níže). 5. Jako velice chytrá se jeví strategie např. amerických firem ustavit v členské zemi EU společnost, kterou bude vlastnit, a jejíž hlavní náplní bude VaV. Tato společnost bude získávat na zajištění VaV prostředky ze souběhu soukromých a veřejných prostředků tuzemských i mezinárodních. Takto vytvořená společnost je vždy vnímána velice pozitivně i z pohledu tuzemských poskytovatelů dotací, jako subjekt spolupracující se školami a potenciální zaměstnavatel absolventů VŠ. Zajímavým partnerem je pochopitelně do mezinárodních konsorcií a do JTI, kde je důležitým předpokladem znalost subjektu a zaručení kvality. Tzv. koncernová slepota Na závěr kapitoly, která se zabývá specifiky nadnárodních společností a jejich národních partnerů ve vazbě k VaV a jejich účasti na projektech mezinárodní VaV spolupráce, je třeba z hlediska jejich účasti v rámcových programech EU zmínit ještě jednu zajímavou skutečnost. Úspěšnost nadnárodních koncernů v projektech mezinárodní spolupráce a jejich vtahování národních partnerů do projektů mezinárodní VaV nevylučuje určitou chybovost ve vazbě k pravidlům 7.RP, která je dána složitou strukturou nadnárodních společností a s ne vždy vstřícně nastavenými pravidly z hlediska účtování a vykazování. Z hlediska auditů je pro tento typ chyb zavedený odborný pojem tzv. “koncernová slepota”. Nadnárodní koncerny otevírají svá zastoupení a výrobní závody v různých zemích světa. Tato zastoupení či výrobní závody jsou nositeli jednotného obchodního jména, ale různých právních forem včetně podnikatelských, daňových a obchodních povinností vycházejících z různých národních judikatur. Při tvorbě plánu a rozpočtu projektů rámcových programů jsou tyto koncerny velmi často zasaženy tzv. koncernovou slepotou. Tato tzv. slepota se projevuje v následujících oblastech: 53
• • • • • •
Na řešení projektu se podílí právní subjekt, který není uveden v grantové dohodě; Takovému právnímu subjektu vzniká režie v zemi, která opět není uvedena v grantové dohodě; Hmotný a nehmotný majetek a další služby jsou nakupovány v souladu s koncernovou politikou, která je, z obchodních důvodů, v rozporu s pravidly pro zadávání veřejných zakázek; Náklady účtované k tíži projektu se rekrutují z vnitropodnikových dodávek a takto kalkulované vnitropodnikové ceny nejsou v souladu s principy volné soutěže; Vedení účetnictví je outsourcováno napříč zeměmi, či kontinenty; Režie nárokovaná metodou Full cost není očištěna o náklady, kterou jsou pro projekty sedmého rámcového programu nezpůsobilé.
Aktivním přístup k řešení výše uvedených oblastí: Každý právní subjekt, v jehož prostorách dochází k řešení projektu, musí být uveden v grantové dohodě buď jako příjemce nebo jako tzv. třetí strana. Administrativní zátěž pro třetí strany je minimální, protože její náklady vstupují do FORM C prostřednictvím příjemce; Způsobilým nákladem projektu bude taková režie, která vzniká v prostorách, kde dochází ke skutečnému řešení projektu; Hmotný a nehmotný majetek a další služby musí být nakupovány v souladu s pravidlem nejlepšího poměru ceny a výkonu a při zachování transparentního a rovného přístupu. V České republice jsme navíc vázáni zákonem č. 137/2006 Sb. o zadávání veřejných zakázek ve znění pozdějších předpisů. Odpovědní manažeři, kteří rozhodují o účasti svého koncernu v těchto projektech musí zvážit, zdali je pro ně strategicky, obchodně a manažersky výhodnější žádat o grant a vzdát se tak výhod plynoucích z nákupů v rámci skupiny nebo o dotaci nežádat a zachovat koncernové výhody. Každý manažer si však musí uvědomit ještě před sepsáním žádosti o grant, že kombinace obou výhod není možná. Vnitropodnikové dodávky jsou povolené, pokud nenarušují principy hospodářské soutěže a pokud jsou účtované vnitropodnikové ceny podložené kalkulačním vzorcem, ze kterého je zřejmé, že ceny obsahují pouze přímé náklady a výrobní režii. Součástí těchto cen nesmí být příspěvek na správní režii a zisk. Důvodem, proč nelze započítat příspěvek na správní režii je ten, že koncernoví příjemci žádají příspěvek na režii v režimu full cost, kterým je dle pravidel manažerského účetnictví metoda plných nákladů výkonu. Tato kalkulace v sobě již zahrnuje příspěvek na úhradu správní režie a nemůže být tedy účtován podruhé v rámci vnitropodnikových cen. Důvodem, proč není možné započítat zisk je podmínka neziskovosti grantových projektů. Vedení účetnictví napříč zeměmi a kontinenty v praxi znamená, že například vydané faktury jsou zadávány v Maďarsku, přijaté faktury a pokladna v České republice a odpisy a koeficienty pro rozpočítávání režijních nákladů k tíži jednotlivých projektů/zakázek v Německu. Tato praxe s sebou přináší velké nároky na finančního manažera projektu, který se musí ujistit, že všechny náklady účtované k tíži projektu jsou způsobilé a srozumitelně podložené, neboť projekty mohou být v budoucnu kontrolovány auditory, Evropskou komisí nebo OLAF. Základny vstupující do výpočtu příspěvku na režii je nutné pečlivě zkontrolovat a rozklíčovat. Tyto základny musí být očištěny o nezpůsobilé náklady, mezi které patří například náklady na reklamu, inzerci a marketing (mějte na paměti, že grantové projekty musí být neziskové). Jedinou výjimku tvoří náklady na inzerci, která má za cíl nalezení nových zaměstnanců. Dalšími typickými nezpůsobilými náklady jsou kurzové ztráty, nepřímé daně včetně DPH, dlužné úroky a další úvěrové náklady, rezervy a náklady, které vznikly v souvislosti s řešením jiných projektů/zakázek. 54
4
VÝHLED ZPŮSOBU ORGANIZAČNÍHO ZAJIŠTĚNÍ A FINANCOVÁNÍ EVROPSKÉHO VAV A DISKUSE K CSFRI – TZV. GREEN PAPER
Zatímco pro období let 2000-2010 byla platná tzv. Lisabonská strategie, pro období následné, tj. období let 2011-2020, byla formulována strategie jako “Evropa 2020” nebo “Unie inovací”. Obsáhlá zpráva “Union Competitivness Report 2011”ibyla vypracována na zadání komisařky pro výzkum a inovace Márie Geoghegan-Quinn. Zpráva v rozsahu 700 stran bez příloh obsahuje množství statistik a ekonomických analýz z oblasti výzkumu a inovací. Na konci zprávy jsou obsaženy profily jednotlivých zemí, sumarizující dostupné indikátory. Součástí této zprávy jsou pochopitelně I statistiky týkající se 7.RP. To, co je z této obsažné zprávy podstatné resumé, je snaha definovat bariéry, které brání v dosažení základního cíle EU, kterým měl dle Lisabonské strategie být dosažen už v roce 2010, a to je dosažení hranice 3% podílu HDP pro výzkum a vývoj. Mezi definovanými překážkami byly identifikovány níže uvedené: · · · · · ·
nedostatečně vyvinutý jednotný trh nedostatečné podmínky pro podnikový výzkum slabá vědecko-technická spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem nevyvážený tok a přenos znalostí a informací uvnitř Evropy velký a diverzifikovaný soubor kvalifikovaných lidských zdrojů je nedostatečně využíván podnikatelskou sférou (pouze 46% je v soukromé sféře) nedochází k adekvátnímu využití získaných výsledků výzkumu
Z hlediska hodnocení 7. rámcového programu bylo zdůrazněno toto: · rámcové programy představují zhruba 20-25% projektového financování v Evropě · rozpočet rámcových programů stále stoupá Přestože 7.RP bude končit až v roce 2013, na základě všech průběžných hodnocení je již připravována podoba nového rámcového programu. Tento by měl zahrnovat spoustu změn a jednou z těch podstatných je i změna v názvu: od roku 2014 se nebude řešit 8. rámcový program, ale program s názvem Horizon 2020 pro periodu let 2014 – 2020. Střednědobé hodnocení 7.RP posunulo úvahy o finální podobě programu do definování tří jeho pilířů: · Dostát společenským výzvám · Dosáhnout vedoucího postavení v průmyslu a posílit konkurenceschopnost · Zvýšit excelenci vědecké základny
Dle návrhu Evropské komise z června 2011 je zatímní plán rozpočtu pro program Horizon 2020 ve výši 80 mld. €, což představuje 46% nárůst proti alokaci finančních prostředků pro období 2007-2013. Podíl financí z rozpočtu EU pro výzkum a inovace by měl v roce 2020 vzrůst o 8,5%. Toto financování bude doprovázeno významnou podporou výzkumu a inovací ze strukturálních fondů. Návrh harmonogramu programu by měl být hotov do konce roku 2011, Rada EU a Evropský parlament by měly přijmout legislativní rozhodnutí o programu Horizon 2020 během roku 2013.
55
4.1
GREEN PAPER 'FROM CHALLENGES TO OPPORTUNITIES: TOWARDS A COMMON STRATEGIC FRAMEWORK FOR EU RESEARCH AND INNOVATION FUNDING“
Mnohem větší odezvu, než se očekávalo, přinesla veřejná debata k tzv. Zelené knize o budoucí podobě financování výzkumu a inovací. V období 9. 2. 2011 až 20. 5. 2011 bylo získáno 2 078 reakcí (z toho 775 tvořilo pozičních dokumentů a 1 303 odpovědí na elektronický dotazník) Poziční dokument zpracovala také Česká republika (viz odkaz.) Reakce nadnárodního koncernu Siemens (mateřská společnost Siemens AG)- souhrn odpovědí z elektronického dotazníku Z pohledu sledované problematiky se jeví jako velmi zajímavé připomínky, které do diskuse zaslala mateřská společnost Siemens AG. Přestože odpovědi na otázky se jistě budou u jednotlivých nadnárodních společností lišit, dá se předpokládat, že v některých bodech jak hodnocení dosavadního způsobu financování VaV, tak 7.RP a také návrhu opatření pro období 2014-2020, budou relativně shodné. Názory prezentované v diskusi jednoznačně odpovídají na otázku, jak se bude vyvíjet zapojení nadnárodních společností do programů pro podporu evropského VaV. Jak už jsme popsali výše, zapojení jejich národních partnerů, je otázkou nastavení interních strategií ve vazbě k VaV uvnitř nadnárodních koncernů a také ve vazbě na nastavení pravidel čerpání dotací uvnitř jednotlivých členských států. Ze zkušenosti je zřejmé, že mateřské společnosti do projektů mezinárodní VaV spolupráce zapojují: 1. v prvé řadě svá centrální VaV oddělení (pokud jsou takto orientovány) 2. nebo vytvářejí VaV pracoviště v jiných zemích (to je zejména strategie mateřských společností mimo Evropu), která do programů vstupují 3. špičková pracoviště umístěné v jiné zemi (např. VaV při výrobních závodech, pokud se jedná o specialozované pracoviště) 4. divize společností, zajišťující služby a vývojové aktivity na úrovni inženýrinku v rámci např. demonstračních aktivit Pochopitelně těchto variant může být mnohem více. Podmínkou ale je vstřícnost programů pro nastavení výhodných podmínek pro začleňování více národních partnerů nadnárodní společnosti do jednoho konsorcia. Každopádně níže uvedené názory lze brát jako východisko pro nastavení takových pravidel, aby účast velkých podniků neklesala, ale naopak začala mít vzestupnou křivku. Celkem bylo v rámci debaty možné odpovídat na 35 otázek. Některé se překrývaly, jiné se navzájem doplňovaly. V níže uvedeném textu proto nedodržujeme čísla otázek a členění je zde podle okruhu otázek v logickém členění. Podmínky pro zvýšení zapojení velkých podniků do CSFRI (Společný strategický rámec pro výzkum a vývoj) Aby mohl být CSFRI efektivním nástupcem 7.RP je třeba zredukovat jeho složitost, určit jasné priority, zrychlit procesy, zavést výkonnostní kritéria hodnocení a posílit prvek důvěry v rámci nastavených procesů. Pokud se podaří dobře nastavit níže uvedené podmínky, je možné zastavit 15 let trvající pokles účasti zapojení velkých podniků v evropských programech VaV 56
a) Administrativní zátěž – jednoznačně je potřeba zredukovat administrativní zátěž jak z hlediska zeštíhlení procesu při předkládání žádostí, tak při jejich schvalování. Tato redukce by přispěla i k zvýšení zapojení malých a středních podniků. Rozhodně se jeví jako výhodnější dvoukolové podávání přihlášek. b) Prvek důvěry – přístup založený na vzájemné důvěře s sebou nenese vyšší risk a rizikovost – toto lze ošetřit např. Formou pojištění zodpovědnosti, posílením namátkových kontrol a cílených auditů narozdíl od současné”nulové důvěry v žadatele”. c) Vyšší tolerovaná míra chyb – doporučení přijmout zvýšený TRE (threshold) – oproti hodnotě 5 z roku 2010 d) Revize opatření týkající se IPR – umožnění volby IP kontraktu mezi projektovými partnery, zejména při tzv. transferu technologií v kolaborativním výzkumu. IPR opatření by měla zůstat flexibilní a pro partnery čitelná a předvídatelná, zajišťující možnost smluvní volitelnosti mezi účastníky. e) Znovuzavedení kategorie “přidružených partnerů” (aplikované již v 5.RP), která by měla být jednodušší než “třetí strana” a lepší než “subkontrahovaný partner”. Pro korporace je třeba definovat postavení poboček a dceřiných společností v členských zemích EU a v “třetích zemích”, které by neměly vystupovat v projektech jako “třetí strany”. – Tato připomínka je velmi důležitá, protože odstraněním této bariéry se posílí zapojení národních partnerů nadnárodních společností do projektů mezinárodní VaV spolupráce, tedy i velkých podniků ČR f) Aby CSFRI pokryl celý inovační cyklus od základního výzkumu až po pilotní prototypy, je nezbytný holistický přístup na všech jeho úrovních (EU až regionální úroveň). V procesu vyhodnocování žádostí je třeba věnovat více pozornosti vlivu a relevanci aplikovaného výzkumu (tržně orientovaného) a inovačním aktivitám, neboť vědecká „excelence“ není dostatečným kritériem k posouzení inovačního a komercializačního potenciálu. g) Znepokojující je rovněž nerovnováha mezi akademickými a průmyslovými hodnotiteli, která dosáhla nepřijatelné úrovně a je třeba ji přehodnotit. Tato nerovnováha preferuje základní výzkum před výzkumem aplikačním s průmyslovým potenciálem. Velká řada hodnotitelů postrádá strategický nadhled.
Financování Hlavními hnacími mechanismy účasti v mezinárodních projektech nejsou pouze finanční prostředky na VaV, ale také přístup k mezinárodní VaV síti, partnerství a možnosti ovlivnění a tvorby standardů a sdílení výsledků mezi partnery. Zvláštní pozornost musí být věnována zapojení mladých vědců v těchto sítích spolupráce. Nástroje ERA pro získávání národní podpory v mezinárodních výzkumných spoluprací (např. ICT JTIs, ENIAC, ARTEMIS, EUREKA, ICT, ITEA, CATRENE, ERA-NET, ART. 185, EUROSTARS) nejsou optimální. 3 základní problémy těchto nástrojů: 1) Synchronizace národní podpory mezi zeměmi 2) Vyvážení převisu poptávky mezi zeměmi 57
3) Vyvážení národního a obecného zájmu ve společných nabídkách Systém kombinování EU a národních dotací má některá nepříjemná úskalí (např. „ SOFIA“ projekt, kde Siemens AG investoval do přípravy projektu čas, peníze a know-how, nakonec ve vazbě na nedostatečné finanční národní prostředky Německa budou řešit jiné subjekty bez společnosti Siemens). Z hlediska financování projektů mezinárodní VaV spolupráce by měla hrát význačnější roli Evropská investiční banka společně s ostatními poskytovateli podpory. Fragmentace výzkumu Evropské výzkumné a inovační snahy musí být koncentrovány na témata, kde úspěch vyžaduje mezioborovou spolupráci. Spojené programování (JP) je zajímavým pokusem v překonání fragmentace ve výzkumu. Rovnováha mezi menšími, cílenými projekty a těmi většími, strategickými Efektivnější využití zdrojů zvětšením a přesnějším zaměřením jednotlivých projektů („méně větších“ vs. „mnoho malých“). Strategické směřování „větších projektů „ by mělo být v souladu s tzv. „Grand challenges“ Počet partnerů je třeba minimalizovat (konsorcia 30-40 partnerů jsou neřiditelná). Menší projektové nástroje (např. STREPS) budou stále mít svoje výhody (např. v krátkodobě orientovaných výsledcích, které mohou být implementovány rychle v odpovědi na potřeby trhu).
Vazba mezi regionálním a národním financováním Evropské a regionální programy FP7, ESF, ECF, Life long learning, ESF jsou na sobě nezávislé a rovněž nezávislé na národních a regionálních projektech, což má za následek fragmentaci výzkumu v EU. Velké projekty zaměřené na problémy společnosti musí integrovat cíle a operační hlediska těchto oddělených programů. Doporučujeme zvýšit synergii mezi CSFRI a ESF. Toto by mělo za následek kromě jiného také zvýšení atraktivity pro MSP v projektech.
Princip “bottom up” – bylo by přínosné jeho posílení? Je nereálné očekávat, že VaV projekty „zespoda nahoru“ budou určovat směr tzv. „velkých výzev“. Přesto však bude třeba pro nové technologie a „curiosity driven“ výzkum najít prostor v CSFRI. Menší VaV projekty (STREPS) a rovněž aktivity Marie-Curie by měly pokračovat se zachováním svého charakteru „zezdola nahoru“. Jak posílit zájem a podporu občanů pro VaV aktivity V zásadě se jedná o uvědomění si těchto tří vazeb: 1) Pro občana znamenají výsledky VaV činností řešení jeho potřeb např. v oblasti stárnutí populace, v otázkách životního prostředí 2) Pro vlády členských zemí – získání způsobu, jak efektivněji a účinněji plnit jejich úkoly a povinnosti při řešení sociálních problémů 3) Pro průmysl – získá větší příležitosti pro podnikání a export
58
Jak může financování EU nejlépe zohlednit široké spektrum inovací (od technologických, přes ekologické až ke společenským) Velké výzvy samozřejmě vyžadují zapojení nejen technologické sféry, ale řady dalších vědních oblastí. Můžeme to uvést na příkladu: Siemens chce obzvláště vyzvednout ekologické inovace, které musí stále více přispívat k dosažení evropských klimatických cílů, kterých má být dosaženo do roku 2020. Zelené „nízkouhlíkové“ a čisté technologie, zdroje a řešení musí být ve středu zájmu nového CSFRI Hlavním motorem strategických inovací v této oblasti musí být namísto standardní podpory hlavně veřejné zakázky. Veřejný sektor jakožto první zákazník může tedy podporovat vývoj a pilotní ověřování řešení v této oblasti. Zkušenosti s PPP – ETP a JTI PPP PPP jako například JTI jsou účinnou formou výzkumu orientovaného na potřeby průmyslu a komerční sféry, tj. přímo společensky zaměřeného VaV. PPP tedy primárně zahrnuje všechny typy partnerů. Musí být ovšem zajištěna maximální transparentnost takovéto spolupráce. Siemens nasbíral řadu zejména negativních zkušeností s JTI Artemis.
JTI Celková konstrukce JTI je příliš složitá s extrémní administrativní zátěží. Kombinace EU podpory s národními zdroji má řadu negativních efektů (viz výše v textu zmiňovaná zkušenost s projektem Sofia – Siemens AG). Proces ve skutečnosti nepodporuje společný závazek, ale je pouze jinou formou veřejné finanční podpory. 2 fázový proces žádosti ve skutečnosti není opravdovým sítem. ETP Evropské technologické platformy zahájené v letech 2006-2007 spojily všechny relevantní účastníky v dané oblasti a zajistily tzv. kritickou masu. Některé z těchto ETP se vyvinuly v opravdové JTI a jsou na cestě stát se PPP v rámci budoucího CSFRI. Zbylé stále existující ETP mohou hrát roli důležitého poradního fóra, které může pomoci definovat další strategickou výzkumnou agendu (SRA) a tímto přispět ke specifickým programům budoucího CSFRI. CIP Siemens doposud nevyužíval CIP programy v míře, v jaké využíval standardní FP a to zejména kvůli přílišnému zaměření na MSP, značné složitosti procesu žádosti a nevýrazné podpoře, která by pokryla administrativní zátěž a vykompenzovala nízkou pravděpodobnost úspěchu. Podpora MSP Řada MSP je součástí stejného inovačního ekosystému s velkými společnosti. Není tedy nutné vytvářet pro MSP samostatné programy. Výrazně inovativní MSP by určitě měly dostat potřebnou podporu na úrovni EU. V zájmu zlepšení provázanosti mezi EU a regionální podporou by se měla zvýšit synergie mezi ESF a CSFRI. Účast MSP je omezena jejich schopností zpracovat žádost, je zde proto nezbytné zjednodušení procesu. 59
Posílení role akcí Marie Curie v podpoře mobility výzkumníků s průmyslovým sektorem při rozvoji atraktivních kariér Výměna výzkumníků mezi veřejným a průmyslovým sektorem je klíčem k „otevřeným inovacím“. Podpora stipendií by měla v rámci program Marie Curie pokračovat k zajištění mobility a výměny mezi akademickým a průmyslovým sektorem také v budoucím CSFRI. Doporučujeme ze zkušeností znovu zavedení průmyslových hostitelských stipendií (z FP5). Nový pracovní program 2012 se tomuto konceptu z části přibližuje tzv. „evropským průmyslovým doktorátem“.
Pojetí excelence v CSFRI Pokud chce Evropa uhájit přední pozice ve VaV a v nových technologiích, nelze slevit na tomto kritériu a naopak je třeba cíleně posílit silné stránky, které Evropa má. Nelze však zaměňovat kritéria způsobilosti užívaná pro podporu z ESF a kohézních fondů s těmi, které byly dříve užívány v rámcových programech, toto je nežádoucí a vede pouze k oslabení globální konkurenceschopnosti. Je třeba klást větší důraz na kritérium dopadu a relevance v oblasti aplikovaného a průmyslově orientovaného VaV. Existuje reálná obava, že kritérium excelence bude opět (tak jak to převažovalo v 7.RP) použito i v dalším období příliš úzce – pouze ve smyslu vědecké excelence. Pro úspěšnou inovaci je třeba ovšem brát v potaz i dopady a aplikovatelnost. V současné době akademický sektor (obzvláště zástupci základního výzkumu) prosazuje pro nastavení pravidel CSFRI velmi tvrdě kritérium „vědecké excelence“ za účelem omezení čerpání finanční podpory pro aplikovaný a inovační výzkum. Pro ERC aktivity by nadále měla být vědecká excelence ověřená mezinárodním hodnocením zásadním kritériem.
Závěr Dá se předpokládat, že jedině odstranění bariér pro zapojení velkých podniků v dalším programovacím období přispěje k tomu, že budou vstupovat do mezinárodních konsorcií. Vzhledem k dosavadnímu vyhodnocení účasti ale nelze pravděpodobně předpokládat, že jejich účast bude výrazně vyšší. Jestli toto nastane, bude záležet na řadě dalších podmínek a faktorů. 4.2
VÝHLED PRO NÁSLEDUJÍCÍ OBDOBÍ PRO ČR
Je třeba si uvědomit, že v současném programovacím období 2007-2013 byl dosavadní systém podpory na VaV poskytované prioritně z rozpočtu ČR evropskými dotacemi v převažující míře nahrazen. V následujících programovacích obdobích ale objem evropských peněz bude stále nižší. Česko si proto musí vytvořit vlastní nástroje, z nichž bude investovat do VaV aktivit. Situace přitom jistě nebude jednoduchá - řada zemí se v současnosti potýká s vysokým zadlužením a je otázka, jak tyto země budou schopny v blízké době do rozpočtu EU přispívat či dokonce plnit nastavené podmínky. Země EU, a především pak ČR, by se měly proto cíleně zaměřit zejména na podporu konkurenceschopnosti. Pochopitelně důležitá bude současně i pokračující absorpce dotací EU v ČR, s čímž souvisí potřeba jednodušší implementační struktury. V tuto chvíli je navržený pro programovací období 2014+ model politiky soudržnosti , který se opírá o Strategii Evropa 2020 se základními prioritami: inteligentní růst (SMART), udržitelný růst (Sustainable) a růst podporující začlenění (Inclusive). V ČR by operační program navazující na OP PI měl posílit 60
„znalosti“ (OP Inovace a znalosti?), tj. důraz na znalostí ekonomiku, transfery technologií a spolupráci VaV s inovačními firmami. Návrh podporovaných sektorových priorit ze strany Ministerstva obchodu a průmyslu pro období 2014+ se zatím vyvíjí v intencích: Rozvoj podnikání založený na výzkumu, vývoji a inovacích, Rozvoj infrastruktury a služeb podporujících podnikání ve znalostní ekonomice a internacionalizace podnikání, Udržitelné hospodaření s energií a rozvoj inovací v energetice. Každopádně je jasné, že zvýšená pozornost na výzkum, vývoj a inovace si nejspíš vynutí i nové nástroje a formy podpory.
61
5
RESUMÉ
Předmětem publikace bylo zamyšlení nad tím, jak se zapojují velké české podniky a zejména ty, které jsou součástí nadnárodních společností, do projektů mezinárodní VaV spolupráce. Účast a zapojení velkých podniků a jejich národních partnerů v projektech mezinárodní VaV spolupráce jsou ovlivňovány řadou faktorů. Nelze se přiblížit k odpovědi na otázku bez toho, že se pokusíme analyzovat nejdůležitější z nich. Jedině uvědomění si překážek pro jejich zapojování do projektů mezinárodní VaV spolupráce může ve výhledu vést k jejich překonání. Nejdůležitější faktory, které ovlivňují zapojování do projektů VaV spolupráce 1. Ekonomické a společenské klima v daném období Čerpání dotací a grantů vždy ovlivňuje aktuální společenská a ekonomická situace. Ve větší míře se to pochopitelně projevuje u soukromých podnikatelských subjektů. Sedmiletá programovací perioda 2007-2013 zatím probíhá v období hypoteční a finanční krize, krize reálné ekonomiky, krátkého období růstu a současné stagnace, která může opět přerůst v recesi. Tato skutečnost má vliv na rozvoj ekonomiky a společnosti a také nemalý dopad na dotační politiku a čerpání veřejných finančních prostředků na podporu VaV. Ovlivňuje počet předkládaných žádostí o dotace, výběr dotačních schémat, nedočerpání či převis v jednotlivých prioritách a tematických oblastech, příklon či odklon od tuzemských k mezinárodním programům a obráceně u jednotlivých subjektů. Těmito otázkami se částečně zabývá první kapitola publikace. 2. Aktuální programová nabídka dotačních a grantových schémat a vyhodnocení zapojení velkých podniků (a z toho nadnárodních společností) V období 2007-2013 byla nabídka dotačních příležitostí v ČR poměrně široká. To, co je pro ni podstatné, je výrazný odklon od financování ze státního rozpočtu k evropským finančním zdrojům. Podstatné pro rozhodování velkých společností, zda se o dotace v rámci veřejných soutěží ucházet nebo ne, bylo zejména zvážení přínosu a rizik s tím spojených (rizikovost při nesprávném čerpání dotace, IPR atd.). Hned na druhém místě to byla administrativní náročnost nastavená programovými pravidly. První a druhá kapitola publikace přibližuje nabídku tuzemských i zahraničních dotačních programů pro podporu VaV a předkládá statistiky účasti velkých podniků. 3. Specifika nadnárodních společností Těžištěm publikace je 3. kapitola, která definuje specifika nadnárodních společností ve vazbě k VaV, svým národním partnerům, navzájem mezi sebou. To, co rozhoduje pro účast českých velkých podniků, které jsou součástí nadnárodních koncernů, je jednoznačně korporátní strategie k VaV, konkurence v rámci národních partnerů společnosti a případně míra lokální autonomie. Každopádně velký vliv mají také programová pravidla, která řeší různým způsobem možnost společné účasti více korporátních partnerů na jednom projektu a zdá se, že v tomto smyslu pravidla 7.RP nebyla pro nadnárodní společnosti příliš vstřícná. Důležité pro účast korporací v projektech mezinárodní VaV spolupráce je také uvědomění si úskalí ve vazbě na národní juridikatury – pojem tzv. koncernové slepoty. 4. Výhled a definování překážek pro jejich odstranění Přestože ještě probíhá současné programovací období a poslední výzvy ve většině programů budou vyhlášeny v roce 2013, souběžně pokračují přípravy na nové strategii pro evropský výzkum, vývoj a inovace pro období 2014-2020 a přípravy nového programu Horizon 2020. Široká veřejná debata ať 62
už na úrovni pozičních dokumentů nebo dotazníkového šetření přináší názory řešitelů projektů, doporučení a komentáře. Právě z nich se dají nejlépe zjistit bariéry, které brání většímu zapojení velkých podniků. Dá se jen doufat, že dialog mezi veřejnou a soukromou sférou bude směřovat k vzájemnému pochopení a konsensu.
Vysvětlení použitých zkratek
VaV EU EC, EK 7.RP FP7 ETP JTI PPP ESF SF OP NNS MSP SME CSFRI IPR
63
výzkum a vývoj European Union European Commission/Evropská komise 7. rámcový program 7th Framework Programme Evropské technologické platformy Společné technologické iniciativy Public Private Partnership Evropský sociální fond strukturální fondy operační programy nadnárodní společnosti malý a střední podnik Small and Medium-sized Enterprise Společný strategický rámec pro výzkum a vývoj) Intellectual Property Rights
Siemens, s.r.o. Siemensova 1, 155 00 Praha 13 - Stodůlky Česká republika www.siemens.cz (projekt EUPRO v sekci Podpora výzkumu a vývoje)
POUŽITÁ LITERATURA Blažek, Ladislav a kol.: Nadnárodní společnosti v České republice I. (Empirické studie), Centrum výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky, Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity, 2010 Navrátil, Martin: Mýty a realita výzkumu a vývoje, nakladatelství Alfa, Praha, 2008 Vavříková, Lucie: Průmysl a 7.RP – role průmyslového sektoru ve výzkumu, ECHO 4-5/2011 Annual Report 2008 http://ec.europa.eu/research/reports/2008/index_en.html Annual Report 2009 http://ec.europa.eu/research/index. cfm?pg=reports&reportyear=2009#report Annual Report 2010 http://ec.europa.eu/research/index.cfm?pg=reports&reportyear=2010#report Horizon 2020 http://ec.europa.eu/research/horizon2020/index_en.cfm?pg=home Green paper http://ec.europa.eu/research/horizon2020/index_en.cfm?pg=documents Zpráva o konkurenceschopnosti Unie inovací 2011 http://ec.europa.eu/research/innovation-union/ European Innovation Scoreboard (EIS) 2009 http://www.proinno-europe.eu/sites/default/files/page/10/03/I981-DG%20 ENTR-Report%20EIS.pdf Strukturální fondy v ČR http://www.strukturalni-fondy.cz/programy-2007-2013
