Zápis ze 43. schůze výboru pro sociální politiku a zdravotnictví konané dne 20. prosince 2005

Zápis ze 43. schůze výboru pro sociální politiku a zdravotnictví konané dne 20. prosince 2005 Schůzi výboru zahájil v 11.40 hodin předseda výboru J. Krákora. Upozornil, že výbor je časově omezen, a to začátkem schůze ve 14.00 hodin. V úvodu přivítal ministra práce a soc. věcí Z. Škromacha, jeho spolupracovníky a všechny přítomné hosty. Předseda upozornil, že jde o pokračování přerušené podrobné rozpravy. V úvodu své řeči ministr práce a soc. věcí Z. Škromach vyslovil nesouhlas s pozměňovacími návrhy posl. A. Páralové a posl. M. Krajíčka. Zpravodaj výboru posl. F. Koníček navrhl proceduru hlasování podle předloženého písemného materiálu – jednotlivé pozměňovací návrhy byly označeny podle pořadí poslanců, kteří je předložili písmeny abecedy. Posl. Páralová a posl. Grospič přednesli zpřesnění svých návrhů, které bylo i zároveň rozdáno. Dále vystoupil posl. Janeček, který vyslovil politování nad tím, že nedošlo k širší dohodě mezi všemi subjekty, kterých se zákoník práce týká. Po souhlasu výboru (15 poslanců pro, 1 se zdržel) vystoupil p. Uhlíř se stanoviskem Odborových svazů. Vystoupila také posl. Páralová, která upozornila, že takto koncipovaný zákoník práce omezí možnost zaměstnávání, dává velké pravomoci odborovým svazům. Ministr Škromach uvedl, že pozměňovací návrhy i návrh zákona prošly širokou diskusí sociálních partnerů. Posl. Páralová vznesla návrh na zamítnutí. Pro návrh na zamítnutí se vyslovili 4 poslanci, 11 poslanců proti, 2 se zdrželi. Poté se jednotliví poslanci přihlásili písemně k předloženým pozměňovacím návrhům. Posl. Koníček znovu seznámil poslance s procedurou. Posl. Krajíček vyslovil přání, aby o návrzích pod písm. h) a i) bylo hlasováno jednotlivě. K tomuto požadavku se otevřela diskuse: ministr Škromach uvedl, že hlasování o jednotlivých bodech má smysl tehdy, pokud je k jednotlivým návrhům odlišné stanovisko. To bylo posl. Páralovou také odsouhlaseno. Dále byla diskutována otázka, zda návrh posl. Koníčka je komplexní. Tomuto názoru oponovala především posl. Páralová a posl. Krajíček. Výsledkem diskuse bylo, že návrh není komplexní a bude hlasováno o jednotlivých částech pozměňovacích návrhů jednotlivě. Poté předseda výboru spolu se zpravodajem zahájili hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Z časových důvodů nebylo v první části schůze hlasování dokončeno a bylo doporučeno, aby se výbor sešel po skončení jednání Poslanecké sněmovny a hlasování bylo dokončeno, stejně jako projednání tisku 1154. Dopoledního jednání výboru se zúčastnili poslanci Opálka, Zralý, Grospič, Mikuta, Mocová, Michalík, Strnad, Grüner, Krákora, Koníček, Kochan, Tluchoř, Krajíček, Páralová, Janeček, Vojtilová a Říha. Jednání výboru pokračovalo ve 20.30 hodin po skončení jednání Poslanecké sněmovny. Bylo hlasováno o jednotlivých návrzích a byl přednesen návrh usnesení č. 300. Pro toto usnesení se vyslovilo 13 poslanců. O usnesení hlasovali poslanci: Vojtilová, Opálka, Zralý, Grospič, Marková, Mocová, Mikuta, Strnad, Grüner, Krákora, Koníček, Michalík. Dále byl otevřen k projednání tisk 1154, který byl přerušen v podrobné rozpravě. Opět byly předneseny jednotlivé pozměňovací návrhy, doporučena jednodušší procedura hlasování, neboť bylo hlasováno o jednotlivých blocích. Na závěr předložil zpravodaj výboru posl. Koníček návrh usnesení č. 301, pro které se vyslovilo 11 poslanců. O usnesení hlasovali poslanci: Vojtilová, Opálka, Zralý, Grospič, Marková, Mocová, Mikuta, Strnad, Krákora, Koníček a Grüner. V bodě „Sdělení předsedy“ nebyla žádná sdělení. V bodě „Různé“ nebyla též žádná sdělení. 1

Na závěr jednání byl předložen písemně návrh termínu a pořadu 44. schůze výboru, pro který se vyslovilo 9 poslanců. Návrh byl schválen. Schůze výboru skončila ve 21.40 hodin. Zaznamenal: A. Papoušek

Přílohou tohoto zápisu jsou podané pozměňovací návrhy k jednotlivým tiskům.

Václav Grüner, v.r. ověřovatel výboru

Jaroslav Krákora, v.r. předseda výboru

2

Příloha: Pozměňovací návrhy k tiskům 1153 a 1154 Pozměňovací návrhy poslance MUDr. Jaroslava Krákory k vládnímu návrhu na vydání zákona na vydání zákoníku práce (sněmovní tisk č. 1153)

1. K § 43: V § 43 za odstavec 2 doplnit nový odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou zní: „(3) Dočasně přeložit zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě (dále jen „jiná osoba“) na základě písemné dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem lze pouze na časově omezené období, nejdéle však na dobu potřebnou pro získání odborné nebo specializované způsobilosti, vědomostí a dovedností v rámci celoživotního vzdělávání podle zvláštních právních předpisů (stáž)*). V dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem musí být uveden název jiné osoby, k níž se zaměstnanec překládá, den dočasného přeložení, druh a místo výkonu práce a doba, na kterou se dočasné přeložení sjednává. Pracovní úkoly dočasně přeloženému zaměstnanci ukládá, popřípadě jeho práci organizuje, řídí a kontroluje určený školitel jiné osoby, a to v rozsahu písemné dohody mezi zaměstnavatelem a jinou osobou, s níž musí být zaměstnanec seznámen. Po dobu dočasného přeložení poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci mzdu, popřípadě náhradu cestovních výdajů, a dále náhradu škody, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi u jiné osoby, pokud se zaměstnavatel s jinou osobou nedohodne na následné úhradě odpovídající rozsahu plnění úkolů zaměstnance pro jinou osobu. Jiná osoba po dobu dočasného přeložení je povinna vytvořit zaměstnanci příznivé pracovní podmínky a zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci; jiná osoba nemůže vůči zaměstnanci činit jménem zaměstnavatele právní úkony. ------------------------------------------------*) Například zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění zákona č. 125/2005 Sb., zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).“. Odůvodnění: Navrhuje se doplnění dočasného přeložení zaměstnance k jinému zaměstnavateli, tedy tzv. „stáže“. S účinností od 1. 10. 2004, kdy došlo k vypuštění institutu dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce u jiného zaměstnavatele ze zákoníku práce, není možné sjednat v písemné dohodě mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnancem dočasné přidělení k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě bez ohledu na to, zda se jedná o zvýšení nebo o prohloubení kvalifikace. Tento postup právně upravený před 1. 10. 2004 byl využíván pro tzv. „stáž“ zdravotnických pracovníků v rámci jejich dalšího vzdělávání, které je založeno na plnění požadované praxe na určeném odborném akreditovaném pracovišti. Pojem „stáž“, kdy se jedná o časově vymezené období za účelem zvyšování nebo prohlubování odborných znalostí a dovedností na jiném pracovišti a zpravidla u jiného zaměstnavatele, je jinou formou vzdělávání, než účast na školení a studiu při zaměstnání, neboť jde o dlouhodobější působení na jiném pracovišti spojené s praktickým výkonem odborných činností, odpovědností za rozsah plnění a provádění zdravotnických výkonů na pacientech, bezpečností a ochrannou pacientů, náhradou škody, bezpečností a ochrannou zdraví při práci. 3

Vypuštění původního ustanovení § 38 odst. 4 ze zákoníku práce znamená pro zdravotnictví neřešitelnost způsobu dalšího odborného vzdělávání zdravotnických pracovníků, které je upraveno zákonem č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, zákonem č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů a prováděcími právními předpisy k uvedeným zákonům. Přestože zprostředkovatelny práce zneužívaly ustanovení § 38 odst. 4 zákoníku práce, není únosné, aby z důvodu porušování či obcházení právní normy bylo znemožněno provádění dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků. Řešení zrušením předmětného ustanovení bez náhrady způsobilo absenci úpravy „stáže“ pro tuzemské občany. Z důvodů výše uvedených je nutné doplnění zákoníku práce o dočasné přeložení zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě na základě písemné dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem na časově vymezené období, nejdéle však na dobu potřebnou pro získání odborné nebo specializované způsobilosti, vědomostí a dovedností v rámci celoživotního vzdělávání. 2. K § 100: V § 100 za odstavec 1 vložit nový odstavec 2, který včetně poznámek pod čarou zní: „(2) Vláda stanoví nařízením odchylnou úpravu pracovní doby a doby odpočinku od tohoto zákona pro a) lékaře, zubní lékaře a farmaceuty+), b) zdravotnické pracovníky nelékařských zdravotnických povolání++) v případě nepřetržitého pracovního provozu spojeného s příjmem, léčbou nebo péčí, kterou poskytují nemocnice nebo ostatní lůžková zdravotnická zařízení. -----------------------------------------+) Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. ++) Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).“. Dosavadní odstavec 2 označit jako odstavec 3. Odůvodnění: Navrhuje se doplnění zmocnění pro stanovení odchylné úpravy pracovní doby a doby odpočinku pro zdravotnické pracovníky. Podle předloženého vládního návrhu zákoníku práce nebude možné realizovat pracovní pohotovost na pracovišti. Nebude tedy možná tzv. ústavní pohotovostní služba. Zdravotničtí pracovníci by tedy museli pracovat ve směnných provozech. Současný počet zdravotnických pracovníků však neumožňuje pokrýt práci v tomto režimu. Zavedením práce ve směnách v současné době nebudou moci být zajištěny rozsah a kvalita zdravotní péče. Zvýšení limitu celkové týdenní pracovní doby požadujeme maximálně po přechodnou dobu pěti let, a to pro práci přesčas, kterou by bylo možné dojednat se zaměstnancem nad stanovenou týdenní pracovní dobu. Je žádoucí stanovit delší limit práce přesčas, nikoliv délku stanovené pracovní doby, a to do celkových týdenních 60ti, popřípadě 55ti hodin celkové práce v porovnání s obecným limitem do 48 hodin, tedy prodloužit limit práce přesčas z 8 hodin týdně až na možný limit 20 hodin týdně. Odpracovanou dobu nad stanovenou týdenní dobu odměňovat jako práci přesčas. Tato odchylka by platila pro přechodnou dobu, než se plně zajistí směnný provoz v důsledku zrušení pracovní pohotovosti na pracovišti, s cílem udržet dostupnost, úroveň, rozsah a kvalitu zdravotní péče. Tím by měla být zajištěna 4

dostupná a kvalitní zdravotní péče, a to po dobu, než se zdravotnická zařízení vypořádají se zavedením směnných provozů pro všechny zaměstnance. Problém pracovní doby, zejména pak u lékařů, je v současné době velmi aktuálním tématem ve všech státech Evropské unie a vychází z něj upozornění na možnou migraci lékařů v důsledku jejich nedostatku. V oblasti pracovní doby jsou vyneseny 4 rozsudky Evropského soudního dvora. Navrhované řešení práce přesčas není v rozporu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES, ani s připravovanými změnami této Směrnice. Nezapracováním zmocnění pro stanovení odchylné úpravy pracovní doby a doby odpočinku pro zdravotnické pracovníky je ohroženo zajištění zdravotní péče o občany České republiky.

V Praze, 30. listopadu 2005

MUDr. Jaroslav Krákora, v. r.

Pozměňovací návrhy Alena Páralová I. K NÁVRHU ZÁKONÍKU PRÁCE (sněmovní tisk 1153) 1. V § 2 se v odstavci 1 vypouštějí slova „nebo jestliže z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit“. Odůvodnění: Do zákona by tak mělo být zařazeno samostatné ustanovení, v němž budou vyjmenována ta ustanovení zákona, od nichž se účastníci nemohou odchýlit. Je možné též toto vyjádřit v rámci jednotlivých částí zákona. Vymezení okruhu kogentních ustanovení by mělo poslancům PSP navrhnout MPSV. Vládou navržená právní úprava by dle našeho názoru byla zdrojem nejasností a interpretačních problémů, neboť z dikce některých ustanovení není zcela zřejmé, zda se od nich lze odchýlit či nikoliv. Není správné ponechávat v této záležitosti účastníky pracovněprávních vztahů v nejistotě, neboť soudní judikaturu lze očekávat až s časovým odstupem, a to postupně.

2. V § 2 odstavec 2 zní: „(2) Odchylná úprava práv nebo povinností podle odstavce 1 týkající se mzdových, popřípadě platových práv a ostatních práv v pracovněprávních vztazích (§ 307) nemůže být nižší ani vyšší než je právo nebo povinnost, které stanoví tento zákon, kolektivní smlouva, popřípadě vnitřní předpis jako nejméně nebo nejvýše přípustné.“ Odůvodnění: Není důvod bránit tomu, aby úprava v individuálních smlouvách mohla být sjednána výhodněji oproti kolektivní smlouvě či vnitřnímu předpisu. Lze ale připustit, aby tyto dokumenty určitou výši nároků stanovily jako nejvýše přípustné. Každopádně je při sjednávání individuálních práv zaměstnavatel vázán zásadou rovného zacházení se zaměstnanci. 3. Nadpis hlavy III zní: "Základní a další zásady pracovněprávních vztahů" Odůvodnění: V navrženém znění hlavy III jsou vyjádřena nejen právní pravidla mající povahu základních zásad, ale i zcela konkrétní práva a povinnosti. Za základní zásady lze považovat jen takové, které široce prostupují pracovněprávní vztahy a je nutné k nim přihlížet při výkladu jednotlivých konkrétních ustanovení. S tím souvisí následující návrh na formulaci § 13 a § 14. 4. V § 23 v odst. 4 písmenu a) se za slova "více zaměstnavateli" vkládají slova "(skupinová kolektivní smlouva)". Odůvodnění: Je účelné tento pojem, který je uveden v důvodové zprávě, zavést jako právní pojem.

5

5. V § 24 se za slova "odborovými organizacemi" vkládají slova "sdružujícími zaměstnance, na které se má kolektivní smlouva vztahovat". Odůvodnění: Pravidla pro pluralitu odborů je vhodné uplatnit jen v rozsahu působnosti uzavírané kolektivní smlouvy - má-li být například uzavírána KS jen pro část zaměstnavatele (např. organizační jednotku), dopadlo by tak navržené pravidlo jen na jednání těch odborových organizací, které v dané části zaměstnavatele působí. Účelem návrhu je odstranit výkladové pochybnosti, které v této otázce mohou vznikat. Viz též návrh k § 286. 6. V § 35 v odstavci 2 se za slovo "Doba" vkládají slova "celodenních (celosměnových)". Odůvodnění: Je vhodné upřesnit, že se takto posuzují jen překážky v práci trvající po celý pracovní den či směnu, a že se překážky kratší pro tento účel nesčítají. 7. V § 37 návětí v odstavci 1 zní: "(1) Nebyla-li v pracovní smlouvě sjednána práva a povinnosti vyplývající z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o nich písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru; to platí i o změnách těchto údajů. Informace musí obsahovat:". 8. V § 37 odst. 1 se v písmenu f) vypouštějí slova "mzdě nebo platu a způsobu odměňování,". 9. V § 37 odst. 1 se písmeno g) vypouští. Odůvodnění: Vládou navržený text je v rozporu s § 34 odst. 3, podle něhož musí být pracovní smlouva uzavřena písemně. Náš návrh dále vychází z praktických problémů s aplikací nynějšího § 32 odst. 3 ZP, které nesprávně vedlo k tomu, že zaměstnavatelé zahrnují do pracovních smluv údaje informativní povahy - bývá pak i sporné, zda je takový obsah jen informací nebo smluvním ujednáním. Vycházíme z toho, že smlouva zásadně neslouží k informaci, ale obsahuje smluvní podmínky právního vztahu. Požadavek na uvedení údaje o mzdě nebo platu a způsobu odměňování (nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru) je v rozporu s § 113 odst. 4 a § 136, které stanoví zaměstnavateli povinnost vydat zaměstnanci v den nástupu do práce mzdový či platový výměr. Navržené písmeno g) je nadbytečné s ohledem na navržené ustanovení § 13 odst. 2 písm. e) (v našem návrhu § 14 odst. 2). Vládní návrh se v písmenu g) ani nezabývá informacemi o vnitřních předpisech. 10. V § 41 v odstavci 1 písmeno a) se vypouští slovo "dlouhodobě" a na konci textu se vkládají slova: "nejde-li o dočasnou pracovní neschopnost (§ 192); nemá-li zaměstnavatel možnost zaměstnance převést na jinou práci, nevzniká překážka v práci na straně zaměstnavatele," Odůvodnění: V praxi vznikají problémy s požadavkem dlouhodobosti zdravotní nezpůsobilosti, který někteří lékaři v lékařském posudku z neznalosti neuvádějí - v tom případě je zaměstnanec znevýhodněn. Na straně druhé je účelné stanovit, že v případech, kdy zaměstnavatel nemá možnost zaměstnance převést na jinou práci, nevzniká překážka v práci na jeho straně s nárokem zaměstnance na náhradu mzdy. To je odůvodněno skutečností, že jde o tzv. obecné onemocnění, nevznikající v důsledku pracovního zařazení - onemocnění z důvodu pracovního úrazu, nemoci z povolání nebo případy ohrožení touto nemocí jsou řešeny v písmenu b). 11. V § 41 se v odstavci 2 písmeno c) číslice "30" mění na číslici "60". Odůvodnění: Možnost převedení na jinou práci při dočasném pozbytí předpokladů k práci na 30 pracovních dnů je zbytečně krátká a pro zaměstnance nevýhodná. Zaměstnavatel poté musí volit výpověď, například při odebrání řidičského průkazu. 12. V § 42 v odstavci 1 věta druhá zní: "Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu, je-li tak mezi nimi dohodnuto nebo vyplývá-li to z povahy práce, kterou zaměstnanec vykonává, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak (§ 240)." Odůvodnění: Vládou navržená úprava umožňuje výklad, že je nutný souhlas zaměstnance s jeho vysláním na každou jednotlivou pracovní cestu. Dohodu o výkonu pracovní cesty je však nutné umožnit například i v pracovní smlouvě, jako je tomu nyní. Je účelné též uznat, že z povahy některých profesí (druhu práce) vyplývá potřeba pracovní cesty konat - to se týká například řidičů, vlakových čet, strojvedoucích, dealerů, montérů a podobně. 13. V § 47 se vypouštějí slova "po skončení výkonu veřejné funkce nebo činnosti pro odborovou organizaci, pro kterou byl uvolněn v rozsahu pracovní doby, nebo".

6

Odůvodnění: S ohledem na skutečnost, že výkon veřejných funkcí, například uvolněných členů obecních a městských rad a rovněž dlouhodobě uvolněných funkcionářů odborové organizace, obvykle trvá řadu let (například i po několik funkčních období), je sotva možné po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby takovému zaměstnanci držel konkrétní pracovní místo. Pro tyto účely postačuje obecná právní úprava, tj. že je zaměstnavatel vázán pracovní smlouvou. 14. V § 48 se odstavec 5 vypouští. Odůvodnění: Navržená povinnost zaměstnavatele písemně oznámit úřadu práce rozvázání pracovního poměru s osobou se zdravotním postižením je zbytečným zpřísněním právní úpravy oproti nynějšímu stavu. To, že byl propuštěn zdravotně postižený zaměstnanec ještě neznamená, že se bude hlásit jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce. 15. V § 51 odstavci 1 se na konci vkládá středník a slova: "výpovědní doba při výpovědi podle § 52 písm. f) a g) činí 1 měsíc." Dále se vkládá věta: "Ve smlouvě může být mezi účastníky sjednána kratší výpovědní doba než je uvedeno v předchozí větě, jde-li o výpověď ze strany zaměstnance nebo o pracovní poměr sjednaný nejvýše na polovinu stanovené týdenní pracovní doby." Odůvodnění: V případě výpovědi ze strany zaměstnavatele pro nesplňování předpokladů nebo požadavků pro výkon práce nebo pro porušování povinností lze sotva po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnance dále zaměstnával po vládou navrženou výpovědní dobu. Zaměstnanec již ani není k práci příliš motivován. Návrh na možnost dohody o pouze měsíční výpovědní době se týká výpovědi ze strany zaměstnance a reaguje tak na praxi, že zaměstnanci často nechtějí čekat do skončení dvouměsíční výpovědní doby a odcházejí od zaměstnavatele, aniž by pracovní poměr řádně ukončili. Dále se tato možnost navrhuje u pracovních poměrů nejvýše na poloviční časový úvazek, aby tak alespoň v části případů bylo umožněno takovéto řešení s ohledem na skutečnost, že napříště již nebude zákon obsahovat právní úpravu nynějších vedlejších pracovních poměrů (při nichž je výpovědní doba jen 15 denní a běží dnem doručení). 16. V § 51 se vkládá odstavec 3, který zní: "(3) Výpovědní doba může být zkrácena nebo vyloučena pod délku uvedenou v odstavci 1 písemně zaměstnavatelem nebo dohodou účastníků, jestliže zaměstnavatel poskytne zaměstnanci náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za výpovědní dobu nebo její zbývající část; náhrada mzdy je splatná nejpozději v pravidelném termínu výplaty mzdy po skončení pracovního poměru." Odůvodnění: Není důvod bránit tomu, aby se účastníci mohli dohodnout nebo i zaměstnavatel jednostranně stanovit, že se výpovědní doba zkracuje, popřípadě že se vůbec neuplatní. Podmínkou ale musí být, aby ušlá mzda bude zaměstnanci poskytnuta. Návrh vychází ze skutečnosti, že zaměstnanci obvykle ztrácí v případě výpovědi motivaci k práci. 17. V § 52 se v písmenu e) slova "dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci" nahrazují slovy "způsobilosti konat dále dosavadní práci, nejde-li o dočasnou pracovní neschopnost (§ 192)." Odůvodnění: Soudní judiktatura požaduje, aby v lékařském posudku byla dlouhodobost zdravotní nezpůsobilosti k práci vyjádřena. To však řada lékařů z neznalosti nečiní. Nejde tedy o zhoršení v neprospěch zaměstnanců, ale o zpřesnění právní úpravy. 18. V § 52 se na konci písmene g) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno h), které zní: "h) v jiných případech, nelze-li na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnance dále zaměstnával." Odůvodnění: Rigidnost vymezení výpovědních důvodů je často kritizována a jeví se jako nepřiměřená, zvláště pro malé zaměstnavatele. Je často obtížné najít použitelný výpovědní důvod, ačkoliv zaměstnanec z různých důvodů nevyhovuje potřebám zaměstnavatele. Relativní abstraktnost hypotézy právní normy by konkretizovaly soudy svou judikaturou. V souvislosti s tímto návrhem navrhujeme doplnit též § 67 odst. 1 tak, aby u tohoto výpovědního důvodu příslušelo zaměstnanci odstupné. 19. V § 53 se v odstavci 1 písmenu a) část věty za středníkem vypouští. Odůvodnění: Prodloužení ochranné doby při tuberkulóze již není odůvodněné. 20. V § 53 se písmeno c) vypouští, písmeno d) se označuje jako písmeno c) a písmeno e) se označuje jako písmeno d)

7

21. V § 53 odstavci 1 písmenu d) se na konci vkládají slova "nebo kdy čerpají dovolenou na zotavenou podle § 217 odst. 5". Odůvodnění: Vládní návrh zachovává znění, které je dáno novelou nynějšího ZP, provedenou zákonem č. 436/2004 Sb. V praxi vznikla nejasnost, zda je možné dát zaměstnankyni či zaměstnanci výpověď v době čerpání dovolené na zotavenou, o kterou požádali v návaznosti na mateřskou dovolenou, respektive na rodičovskou dovolenou zaměstnance – muže, čerpanou po dobu, po níž ženě přísluší mateřská dovolená. 22. V § 53 se odstavec 2 vypouští. Odůvodnění: Prodlužování pracovního poměru je neodůvodněné, neboť nemá pro ochranu zaměstnance význam – naopak dává mu nepřiměřenou výhodu. Některé ochranné doby jsou velmi dlouhé, například při čerpání mateřské a rodičovské dovolené. Je-li dávána výpověď pro nadbytečnost, důsledkem je, že zaměstnanec se vrací do práce v době, kdy pracovní místo je již zrušeno a zaměstnavatel mu musí poskytovat náhradu mzdy. Zaměstnanci často zneužívají toto pravidlo tak, že se "hodí marod". 23. V § 54 se písmeno b) vypouští a písmeno c) se označuje jako písmeno b). Písmeno b) zní: "b) pro porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, vztahujících se k vykonávané práci [§ 52 písm. g)], pokud nejde o těhotnou zaměstnankyni; z důvodu, pro který může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr lze však těhotné zaměstnankyni dát výpověď." Odůvodnění: Není žádný důvod nadále chránit zaměstnance při porušení pracovní kázně při čerpání mateřské dovolené či rodičovské dovolené. Jde o pozůstatky právní úpravy z doby bývalého režimu. Hmotné zabezpečení podle předpisů o nemocenském pojištění a státní sociální podpoře jim totiž i v případě propuštění přísluší. Je vhodné pouze ponechat ochranu žen po dobu těhotenství v rozsahu nynější právní úpravy. Praktický význam možnosti dát výpověď osobám na mateřské a rodičovské dovolené je beztak omezen skutečností, že musí být dodrženy lhůty uvedené v § 58 odst. 1 ZP. 24. V § 55 v odstavci 1 písmeno a) zní: "a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody." Odůvodnění: Není nadále důvod omezovat možnost okamžitě zrušit pracovní poměr v případě nepodmíněně odsouzených zaměstnanců a podmiňovat ji délkou trestu. Právní úprava trestního řízení ani neukládá soudům povinnost sdělovat délku trestu zaměstnavatelům a ti se tyto skutečnosti někdy obtížně dozvídají. 25. V § 56 odstavec1 zní: "(1) Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část po uplynutí její splatnosti (§ 141 odst. 1, 3 a 4)." Odůvodnění: Napříště již není opodstatněné přebírat úpravu uvedenou pod písmenem a) ve vládním návrhu. Lékařské posudky totiž nejsou nikdy formulovány tak, že zaměstnanec dále nemůže konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví. Navíc formulace vyvolává dojem, že má zaměstnavatel 15 dnů na to, aby zaměstnance zařadil na jinou práci, ačkoliv jej již od okamžiku předložení lékařského posudku nesmí pověřovat prací, k níž není zdravotně způsobilý (§ 103 odst. 1 písm. a) návrhu). Ve vztahu k nevyplacení mzdy, platu nebo náhrady mzdy či platu je třeba 15 denní lhůtu odvozovat nikoliv od pravidelného termínu splatnosti, ale od konkrétního dne splatnosti, což je významné v případech, kdy na výplatní termín připadá volný den, respektive kdy podle § 141 odst. 4 vzniká zvláštní splatnost mzdy před nastoupením dovolené. 26. § 57 zní: „§ 57 Zaměstnavatel nemůže dát zaměstnanci výpověď ani s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pro porušení povinností stanovených v § 56 odst. 2 písm. b) zákona o nemocenském pojištění, pokud jde o režim dočasně práce neschopného pojištěnce; může mu však dát výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr, jestliže zaměstnanec v době pracovní neschopnosti vykonává jinou výdělečnou činnost v rozporu s režimem dočasně práce neschopného pojištěnce."

8

Odůvodnění: Pokud zaměstnanec vyláká náhradu mzdy či nemocenské proto, aby mohl vykonávat jiné výdělečné aktivity, které nejsou v souladu s režimem dočasné pracovní neschopnosti, jde o porušení pracovněprávních povinností zaměstnance. Zaměstnanec se totiž vyhýbá práci a neplní svůj pracovní závazek (takzvaně se "hodil marod"). 27. V § 67 se v odstavci 1 za slova "§ 52 písm. a) až d)" vkládají slova "a h)". Odůvodnění: Viz návrh na zařazení nového ustanovení § 52 písmeno h). 28. V § 73 odstavce 1 a 2 znějí: "(1) V případech uvedených v § 33 odst. 3 může ten, kdo je k tomu příslušný podle zvláštního právního předpisu vedoucího zaměstnance z pracovního místa odvolat, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak; vedoucí zaměstnanec se může tohoto místa rovněž vzdát. (2) Je-li zaměstnavatelem jiná právnická nebo fyzická osoba, než je uvedeno v § 33 odst. 3, může být se zaměstnancem ve smlouvě dohodnuta možnost odvolání z pracovního místa, je-li rovněž dohodnuta možnost, aby se vedoucí zaměstnanec tohoto místa vzdal; pro případ odvolání z funkce musí být zároveň dohodnuto právo zaměstnance na odchodné, s výjimkou případů, kdy odvolání z pracovního místa je odůvodněno porušením povinnosti zaměstnance, vyplývající z právních předpisů, vztahujících se k jím vykonávané práci." Odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4 a odstavec 4 vládního návrhu se zrušuje. Odůvodnění: V navržené právní úpravě spolu kolidují odstavce 1 a 4 paragrafu 73, když v odstavci 1 je dána možnost, aby vedoucího zaměstnance z funkce odvolal zaměstnavatel (což ani není logické, neboť statutárním orgánem je právě tento vedoucí zaměstnanec) a v odstavci 4 je tato možnost svěřena příslušnému orgánu podle zvláštního právního předpisu (nadřízenému orgánu či zřizovateli). Navíc není potřebné znovu vypočítávat všechny příslušné funkce (jak činí vládou navržený odstavec 4), což je duplicitní k § 33 odst. 3. Zásadní otázkou je umožnit odvolání a vzdání se funkce řešit smluvně i u vedoucích zaměstnanců jiných zaměstnavatelů, aby tak bylo zejména možné provádět nezbytné změny ve složení vrcholových managementů. Podstatnou náležitostí takového ujednání pro případ odvolání z funkce by bylo sjednání smluvního odchodného, s výjimkou případů porušení pracovní kázně. 29. V § 76 odstavce 2 a 3 znějí: "(2) Na základě dohody o pracovní činnosti není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Jde-li o práce k zabezpečení naléhavých zvýšených úkolů zaměstnavatele, nepřesahující dobu 3 měsíců v kalendářním roce, lze práci vykonávat až do rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. (3) Dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu pracovní doby podle předchozího odstavce se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů." Odůvodnění: Není důvod k tomu, aby byla vypuštěna výjimka pro práci na základě dohody o pracovní činnosti v průměru až na plnou pracovní dobu, jak to umožňuje nynější § 39 písmeno a) nařízení vlády č. 108/1994 Sb, kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony. Nezapočítávání pracovní pohotovosti do rozsahu pracovní doby není nutné uvádět, neboť tato pohotovost není pracovní dobou. 30. V § 77 písmeno e) zní: „e) jeho skončení.“ Odůvodnění: Vládou navržená formulace, že se na dohody vztahuje úprava pro výkon práce v pracovním poměru s výjimkou skončení dohody o pracovní činnosti zní nelogicky, i když obsah je zřejmý. Jde jen o to vhodněji vyjádřit, že právní úprava skončení pracovního poměru se na dohody nevztahuje, aby nevznikaly pochybnosti. 31. V § 81 se vkládají odstavce 4 a 5, které znějí: "(4) Zaměstnanec si může sám rozvrhovat pracovní dobu nebo její část v případech podle § 317. (5) Pracovní doba zaměstnance, s nímž je ve smlouvě dohodnuto, že pracuje nepravidelně podle potřeb zaměstnavatele (zaměstnanec na nepravidelnou výpomoc) je rozvrhována podle podmínek dohodnutých ve smlouvě.“ Odůvodnění: Z důvodu přehlednosti právní úpravy a zajištění její účelné flexibility je vhodné uvést možnosti, kdy si zaměstnanec sám zcela nebo zčásti rozvrhuje pracovní dobu (viz též návrh k § 317). Dále je účelné výslovně uvést možnost sjednání tzv. nepravidelné výpomoci, která se v praxi využívá jako doplňují zdroj příjmů, zejména důchodců, žen v domácnosti či studentů (nynější prováděcí

9

vyhláška č. 165/1979 Sb. k zákonu o nemocenském pojištění zaměstnanců). Je totiž vhodné, aby tato možnost existovala i nadále v rámci pracovního poměru - její vytěsňování do dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr je nevýhodné především pro zaměstnance, ale rovněž z důvodu výběru pojistného do systému sociálního a zdravotního pojištění. 32. V § 82 se na konci vkládá středník a slova: "to neplatí, jde-li o dohodnutou individuální úpravu pracovní doby na žádost zaměstnance, při které délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin." Odůvodnění: Není důvod zpřísňovat právní úpravu v důsledku vypuštění tzv. jiné vhodné úpravy pracovní doby (nynější § 86 odst. 2 a 3 ZP). Zaměstnanci mají někdy sami zájem o práci v delších směnách po část pracovního týdne z osobních důvodů, například, aby mohli pracovat v kratších směnách v pondělí a pátek z důvodu návštěvy rodiny. 33. V § 83 se v odstavci 1 za slova "za období" vkládají slova "dané celými týdny". Odůvodnění: Jestliže účelem návrhu, aby vyrovnávací období činilo maximálně 26 nebo 52 týdnů je, aby nevznikaly výpočtem zlomky směn, je nutné rovněž stanovit, že i při kratším vyrovnávacím období bude toto dáno celými týdny. 34. V § 84 se slova "na jiné době seznámení" nahrazují slovem "jinak". Odůvodnění: Vládní návrh je přísnější oproti nynějšímu § 85 odst. 3 ZP. Navrhujeme proto ponechat stávající znění. Možnost jiné dohody se zaměstnancem je širší, než je možnost dohody o jiné době seznámení (v současnosti lze například dohodnout i možnost provádět změny v rozvrhu směn v průběhu doby, na kterou je zpracován). 35. V § 85 odstavec 1 zní: "(1) Jestliže je uplatněno pružné rozvržení pracovní doby, musí být průměrná týdenní pracovní doba naplněna nejdéle ve čtyřtýdenním vyrovnávacím období nebo za kalendářní měsíc." Odstavce 2 a 3 se vypouštějí odstavce 4 až 6 se označují jako odstavce 2 až 4. Odůvodnění: Navrhuje se, aby vyrovnávací období bylo eventuelně totožné s kalendářním měsícem, což má význam pro zúčtování mzdy - mnozí zaměstnavatelé v současnosti takové vyrovnávací období uplatňují, ačkoliv to zákon neumožňuje. Celkovou délku pracovní doby za kalendářní měsíc není ani problém aritmeticky stanovit. U pružné pracovní doby je nadbytečné a zavádějící hovořit o rovnoměrném nebo nerovnoměrném rozvržení pracovní doby. Skutečnost, že zaměstnanec si v rámci volitelných úseků pracovní doby sám volí příchod do práce a odchod z ní a při čtyřtýdenním vyrovnávacím obdobím tak vznikají rozdíly v odpracované době mezi jednotlivými týdny, není nerovnoměrným rozvržením pracovní doby. Pojmy "rovnoměrné" a "nerovnoměrné" rozvržení pracovní doby jsou zde nepotřebné a neobsahuje je ani nynější právní úprava v § 85a až 85d ZP. 36. V § 86 se odstavec 3 vypouští. Odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 3 a 4. Odůvodnění: Zákaz uplatnění kont pracovní doby u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr je nadbytečný a zavádějící, neboť podle § 77 písm. b) se právní úprava pracovní doby a dob odpočinku na tyto dohody vůbec nevztahuje. 37. V § 87 odstavec 5 zní: "(5) Ustanovení § 84 platí i zde. V písemném rozvrhu pracovní doby zaměstnavatel může provádět změny, vyplývající z požadavku na zabezpečení provozu, za podmínek dohodnutých v kolektivní smlouvě, popřípadě stanovených ve vnitřním předpisu." Odůvodnění: Vlastní podstatou konta pracovní doby je možnost v organizaci směn pružně reagovat na potřeby provozu, tj. na množství práce, jejíž výkon zaměstnavatel potřebuje zabezpečit (zejména s ohledem na požadavky zákazníků). Vládou navržený text odstavce 5 by byl bez potřebného doplňku zavádějící, protože požaduje vypracování rozvrhu směn na celé vyrovnávací období. 38. V § 89 se v odstavci 2 slovo "započítává" nahrazuje slovem "nezapočítává". Odůvodnění: Je nesprávné, aby zaměstnanci, jimž jsou poskytovány bezpečnostní přestávky, měli přestávku na jídlo a oddech placenu. Šlo by o neodůvodněné zakotvení nerovnosti zaměstnanců. Jestliže se přestávky na jídlo a oddech nezapočítávají do pracovní doby, musí to platit u všech zaměstnanců. Naplňuje-li přestávka na jídlo a oddech i účel bezpečnostní přestávky, tj. zaměstnanec není v této době vystaven expozici příslušného rizikového faktoru, není důvodné zaměstnanci přiznat mzdu.

10

39. V § 91 se v odstavci 2 slovo "požadovat" nahrazuje slovem "nařídit". Odůvodnění: Vládou navržené znění umožňuje výklad, že se zaměstnavatel se zaměstnanci nemůže na práci ve dnech pracovního klidu v jiných případech, než je uvedeno v odstavci 3, ani dohodnout. To však zřejmě nebylo záměrem navržené úpravy - jde spíše o nevhodně použité slovo. Navrhujeme proto ponechat nynější právní úpravu, obsaženou v § 91 odst. 2 stávajícího ZP. Upozornění: V textu vládního návrhu není obsažen text § 6 dosavadního nařízení vlády č. 108/1994 Sb., ačkoliv je to uvedeno v důvodové zprávě. 40. V § 92 se v odstavcích 1 a 3 za slovo "rozvrhnout" doplňují slova "a organizovat". Odůvodnění: Návrh (shodně jako nynější právní úprava) vyžaduje zajistit nepřetržitý odpočinek v týdnu jen v rámci rozvrhu pracovní doby a umožňuje jej tak zkrátit či eliminovat prací přesčas. Je ale nezbytné, aby zaměstnanci měli tento odpočinek zabezpečen, jak to odpovídá článku 5 Směrnice 2003/88/ES. Ve vládním návrhu se navíc zároveň hovoří jak o rozvržení pracovní doby tak, aby zaměstnanec měl příslušný nepřetržitý odpočinek v týdnu, tak i o poskytnutí tohoto odpočinku. To již v současné právní úpravě vyvolává nejasnosti a výkladové problémy. 41. V § 93 v odstavci 4 se za slova "období" vkládají slova "daném celými týdny". Odůvodnění: Viz návrh k § 84. 42. V § 100 odstavec 2 se za slova "plnění úkolů této jednotky" vkládají slova "a strážníků obecní policie x) ______________ x) Zákon č. 553/1991 Sb., obecní policii, ve znění pozdějších předpisů. Odůvodnění: Možnost výjimky by se měla vztahovat i na strážníky obecní a městské policie. 43. V § 111 odstavec 2 zní:

„(2) Výši základní sazby minimální mzdy a dalších sazeb minimální mzdy odstupňovaných podle míry vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance a podle složitosti odpovědnosti a namáhavosti práce a podmínky pro poskytování minimální mzdy stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen; jestliže je mzda sjednána v kolektivní smlouvě nebo je zaměstnanci poskytován plat, je závazná pouze základní sazba minimální mzdy. Základní sazba minimální mzdy činí nejméně 7.185 Kč za měsíc nebo 42,50 Kč za hodinu; další sazby minimální mzdy nesmí být nižší, než 50 % základní sazby minimální mzdy.“ 44. § 112 se zrušuje. Odůvodnění k § 111 a 112: Nyní platná právní úprava, kdy kromě minimální mzdy jsou zavedeny též minimální mzdové tarify, se neosvědčila. Nelze proto ani očekávat, že se vžije právní úprava zaručené mzdy, která má minimální mzdové tarify nahradit. Navíc pojem "zaručená mzda" je zavádějící, neboť zaručené musí být každé vzniklé subjektivní právo (nárok). Navrhujeme proto diferencovat minimální mzdu podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce a oba instituty tak sloučit. Pojem "minimální mzda" je vžitý a všem pochopitelný. Naopak jakýkoli jiný pojem je zavádějící. Je-li mzda sjednána v kolektivní smlouvě, uplatní se pouze základní sazba minimální mzdy, čímž se zachovává dosavadní právní úprava. Totéž platí při poskytování platu, neboť se od této sazby odvozují všechny další tarify. 45. V § 114 se v odstavci 1 vkládá věta: "Zaměstnavatel a zaměstnanec se mohou dohodnout, že dosažená mzda bude zaměstnanci poskytnuta až za dobu čerpání náhradního volna; postup podle odstavce 2 se uplatní i zde. Odůvodnění: V praxi mnohých podniků je vžité, že poskytnutí mzdy za práci přesčas je "odloženo" až na dobu náhradního volna, aby zaměstnanci po dobu jeho čerpání nepoklesla mzda. Protože jde o odchylku od pravidla o splatnosti mzdy (§ 141 odst. 1), je nutné tuto možnost výslovně upravit. 46. V § 114 se vkládá odstavec 3, který zní: "(3) Pokud byla mzda sjednána již s přihlédnutím případné práci přesčas, příplatek ani náhradní volno podle odstavců 1 a 2 nepřísluší. Mzdu lze sjednat s přihlédnutím k případné

11

práci přesčas, je-li současně sjednán rozsah práce přesčas, ke kterému je při sjednání mzdy přihlédnuto." Odůvodnění: Je účelné převzít nynější právní úpravu uvedenou v § 5 odst. 2 zákona o mzdě a odstranit její některé nedostatky. Tento institut je zavedený a zejména v manažerských pozicích využívaný a potřebný. Není napříště potřebné požadovat sjednání hodinového rozsahu práce přesčas, k níž je ve mzdě přihlédnuto, jen v rámci limitů pro nařízen práce přesčas. 47. § 132 se vypouští. Odůvodnění: Příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah je nesystémový a s ohledem na jeho výši (200 % průměrného výdělku) i extrémní. Je-li "nadúvazková" pedagogická činnost současně prací přesčas, přísluší za ni plat či náhradní volno za práci přesčas. Opatření nivelizuje platy ve školství, nedovolí ohodnotit skutečnou kvalitu učitelů. 48. V § 139 se v odstavci 1 slovo "a)" nahrazuje slovem "b)". V odstavci 2 se slova "a) a" "vypouštějí". Odůvodnění: Nárok zaměstnance na doplatek do průměrného výdělku při převedení na jinou práci z důvodu obecného onemocnění je neodůvodněným a výrazným rozšířením zaměstnaneckých výhod oproti nynějším ustanovením § 8 zákona o mzdě a § 15 zákona o platu. Na obecném onemocnění zaměstnance zásadně nemá zaměstnavatel žádný podíl. 49. V § 143 se v odstavci 1 za slovy "Na žádost zaměstnance" vkládají slova "nebo po dohodě s ním". Odůvodnění: Ačkoliv to současná právní úprava neumožňuje, bývá bezhotovostní výplata mzdy se zaměstnanci často dohodnuta v pracovní smlouvě. S ohledem na stabilizaci bankovního sektoru v ČR není nadále důvod tomu bránít. 50. V § 146 odstavci 1 písmeno b) zní: "b) na základě dohody o srážkách ze mzdy (§ 327) nebo k uspokojení závazků zaměstnance podle zvláštního právního předpisu x) nebo na základě dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, _____________ x) § 551 občanského zákoníku." Odůvodnění: Vládou navržená formulace, týkající se uspokojení závazků zaměstnance, může být nejasná. Je proto vhodné uvést, že tyto jiné závazky (kromě dohod o srážkách ze mzdy se zaměstnavatelem podle § 327) vyplývají buď z občanskoprávní dohody o srážkách ze mzdy dle § 551 občanského zákoníku (viz návrh jeho novely v doprovodném zákoně) a dále z eventuelní dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, která je uvedena v § 149 odst. 1. 51. V § 148 v odstavci 1 se číslice "145" nahrazuje číslicí "147". Odůvodnění: Jde o zřejmý omyl. 52. V § 149 se vkládá odstavec 5, který zní: "(5) Nejde-li o srážky podle § 146 odst. 1 písm. c) nebo o srážky ve prospěch zaměstnavatele, má zaměstnavatel právo, aby mu zaměstnanec, z jehož mzdy jsou srážky prováděny, uhradil poplatky za bankovní převod sražené částky nebo za její poukázání prostřednictvím držitele poštovní licence věřiteli. Zaměstnavatel si může tyto poplatky srazit ve svůj prospěch ze zaměstnancovy mzdy. Pořadí této pohledávky zaměstnavatele se řídí pořadím pohledávky, na níž je srážka ze mzdy prováděna; zaměstnavatel má právo na úhradu poplatků v plné výši, i když sražená částka nepostačuje na plné uspokojení pohledávky, na níž se sráží." Odůvodnění: I když novelou § 551 občanského zákoníku, kterou obsahuje návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, dojde k výraznému omezení okruhu srážek ze mzdy, prováděných zaměstnavateli na základě dohod o srážkách ze mzdy, je třeba uznat zásadu, že náklady na výplatu sražených částek třetím osobám - věřitelům (oprávněným) by měl hradit zaměstnanec a nikoliv zaměstnavatel. To platí i při soudních a úředních exekucích - zaměstnavatel v těchto případech nyní hradí převodní poplatky, popřípadě poukazečné, když zajišťuje výplatu těchto částek věřitelům. Na své náklady tak nese výdaje, s nimiž nemá nic společného. Jde o právní úpravu poplatnou bývalému režimu.

12

53. V § 190 odstavec 2 zní: "(2) Odstavec 1 se nevztahuje na používání motorového vozidla při pracovních cestách, u kterého se poskytování náhrad řídí § 157 až 160." Odůvodnění: Zákon by neměl bránit tomu, aby mohla být zaměstnanci poskytována náhrada za opotřebení jeho vlastního motorového vozidla, které je používáno v jiných případech, než při pracovních cestách. Jde o případy, kdy zaměstnanci na základě dohody se zaměstnavatelem takové vozidlo používají v rámci pravidelného pracoviště. Proto je vhodné vládou navržený text doplnit o slova „při pracovních cestách“.

54. V § 203 odstavec 2 písmeno c) se na začátek vkládají slova: „který je členem orgánu odborové organizace,“. Odůvodnění: Zakotvení placeného pracovního volna pro všechny zaměstnance k účasti na odborovém školení v rozsahu 5 pracovních dnů v roce se jeví jako extrémní a navíc nepotřebné. Toto pracovní volno by mělo být proto vztaženo jen na členy odborového orgánu. To je i v souladu s články 2 a 10 Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 140/1974 o placeném studijním volnu (č. 491/1990 Sb.). 55. V § 213 v odstavci 1 se věta druhá vypouští. Odůvodnění: Není žádný důvod k tomu, znemožňovat zaměstnavatelům napříště prodlužování dovolené nad její zákonnou výměru o pracovní dny. Pro účely čerpání je přímo ze zákona dovolená zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou přepočítávána na pracovní směny (§ 213 odst. 4) a u ostatních zaměstnanců tak je činěno v praxi rovněž. Eventuelní prodloužení dovolené pouze o dny nemůže činit v praxi žádné problémy, a to ani při výpočtu poměrné části dovolené, kdy je výsledek zaokrouhlován. Zákaz prodlužovat dovolenou o dny je nevýhodný pro zaměstnance, neboť nemůže-li zaměstnavatel prodloužit dovolenou o celý týden z ekonomických důvodů, nesmí ji prodloužit vůbec. 56. V § 213 v odstavci 4 se vkládá na konec věta: "Pracuje-li zaměstnanec podle rozvržení pracovní doby v různě dlouhých směnách, může mu zaměstnavatel dovolenou přepočítat na hodiny." Odůvodnění: Nynější i nově navržená právní úprava dovolené zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou vyvolává problémy v případech, kdy zaměstnanec má rozdílnou délku jednotlivých směn. Do výpočtu podle § 213 odst. 4 se totiž zahrnují všechny směny, bez ohledu na jejich délku, takže aritmetický výsledek délku směny zprůměruje. Pro tyto zaměstnance by bylo spravedlivější, kdyby nárok na dovolenou byl přepočítán na hodiny (hodinový fond dovolené) a zaměstnanec vyčerpal ze své dovolené vždy jen počet hodin, odpovídající délce příslušné směny, v níž dovolenou čerpá. Tím by se současně ztotožnilo čerpání dovolené s poskytováním náhrady mzdy za dovolenou, která je zaměstnanci poskytována ve výši průměrného hodinového výdělku za příslušný počet pracovních hodin ve směně. 57. V § 213 se vkládá odstavec 5, který zní: "(5) Přechází-li zaměstnanec v průběhu kalendářního roku z rovnoměrného rozvržení pracovní doby do nerovnoměrného a naopak, přepočítá zaměstnavatel již vyčerpanou dovolenou na její délku, která zaměstnanci přísluší v rozvrhu pracovní doby, do něhož přechází. Odstavec 5 se označí jako odstavec 6. Odůvodnění: Jedním z největších výkladových problémů v oblasti dovolené je její přepočet, jestliže zaměstnanec přechází v průběhu roku (někdy i několikrát) z rovnoměrného do nerovnoměrného rozvržení pracovní doby či naopak. V praxi dochází u zaměstnavatelů k řadě pochybení. Například je nárok na dovolenou zjišťován poměrnou částí pro jedno či druhé rozvržení pracovní doby, což odporuje zákonu. Správný postup by měl být proto stanoven zákonem, a to tak, že se již vyčerpaná dovolená v daném roce přepočítá pro režim pracovní doby, do něhož zaměstnanec přechází, a to poměrem délky směny v jednom i druhém režimu pracovní doby (např. 8 : 11). 58. V § 213 se v odstavci 5 (číslování dle vládního návrhu) slovo "drážní" vypouští. Odůvodnění: Návrh zachovává nynější právní úpravu, obsaženou v § 9 zákona č. 475/2001 Sb., která umožňuje přepočítat nárok zaměstnance na dovolenou na kalendářní dny. Důvodem jsou potíže při stanovení délky dovolené u zaměstnanců s rozdílně dlouhými směnami. Přitom stejné podmínky, týkající se rozvrhu pracovní doby v tzv. turnusech, mají i ostatní druhy dopravy. Není proto důvod, aby se tato možnost týkala toliko dopravy drážní.

13

59. V § 216 se vkládá odstavec 5, který zní: "(5) Zjistí-li se poměrná část dovolené (§ 212 odstavce 2 a 3) v necelých dnech, zaokrouhlí se na půldny; to platí i pro dovolenou za odpracované dny (§ 214) a pro krácení dovolené (§ 223 odst. 1 a 4). Odůvodnění: Zaokrouhlování na půldny je vžito, ačkoliv nikdy nebylo právně upraveno. S ohledem na skutečnost, že někteří zaměstnavatelé se nechtějí řídit pouhou interpretací právní normy, jestliže právní úpravu zákon výslovně nestanoví, je vhodné toto pravidlo v zákoně přímo stanovit. 60. V § 224 se v odstavci 1 písmeno c) vypouští. Písmeno d) se označí jako písmeno c). Odůvodnění: Po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat „vytváření podmínek pro

uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb a zájmů zaměstnanců“. Návrh přebírá zastaralou a přežitou úpravu. Lze řešit v rámci zásady “co není zakázáno, je dovoleno“. Je nutné rozlišovat podporu takovýchto aktivit v rámci řízení lidských zdrojů, jako nástroj pro stabilizaci zaměstnanců a upevňování pracovních týmů - což je u dobrých zaměstnavatelů jistě využíváno - od právní povinnosti. 61. V § 232 odstavci 3 se na konci vkládá čárka a slova: "není-li dohodnuto jinak." Odůvodnění: Navržená právní úprava, podle níž zaměstnanci nepřísluší náhrada mzdy nebo platu za pracovní volno poskytnuté k vykonání přijímací zkoušky, opravné zkoušky, k účasti na promoci nebo obdobném ceremoniálu, je zbytečně kogentní. Není důvod bránit tomu, aby kolektivní smlouvou nebo dohodou zaměstnavatele a zaměstnance byla náhrada mzdy v těchto případech zaměstnanci přiznána. 62. V § 286 odstavci 1 a v odstavci 2 větě první a druhé se za slova "u zaměstnavatele" vkládají slova " nebo v části zaměstnavatele nebo zaměstnanců". Odůvodnění: Vládou navržené pravidlo, které vychází z nynějšího zákona č. 120/1990 Sb. vyvolává v praxi problémy a neúčelné dopady. Tzv. pluralita odborů by měla být vždy posuzována v rozsahu působnosti příslušných odborových organizací – jde-li například o záležitost, týkající se jen určité organizační jednotky či skupiny zaměstnanců (např. profesní), měla by být navržená pravidla uplatňována jen ve vztahu k zúčastněným odborovým organizacím v rámci této části zaměstnavatele či zaměstnanců. Byly by tak mimo jiné vyloučeny případy, kdy individuální pracovněprávní záležitosti nečlenů odborů vyřizuje odborová organizace, která je sice u zaměstnavatele největší, avšak působí v jiné organizační jednotce, někdy i značně územně vzdálené. Taková odborová organizace zaměstnance ani nezná. 63. V § 305 věta druhá zní: "Vnitřní předpis může stanovit práva podle věty první také u zaměstnavatele, u kterého působí odborová organizace, jestliže to na něj bylo kolektivní smlouvou přeneseno nebo jde-li o práva mzdová nebo platová nebo na cestovní náhrady." Odůvodnění: Problematika vnitřního předpisu vzbudila v poslední době značné diskuse. Přitom se dá říci, že se nyní platná právní úprava v zásadě osvědčila a není důvod ji měnit. Velkým problémem by bylo zejména odnětí možnosti zaměstnavatele vydat vnitřní předpis k úpravě mezd, platů nebo cestovních náhrad. Jde o práva zaměstnanců, která musí být vždy uspokojována, přičemž zaměstnavatel má zákonem dány určité možnosti ke stanovení výše podmínek těchto nároků. Pro případ, že by kolektivní smlouva nebyla uzavřena, by tak zaměstnavatel byl zbaven možnosti tyto nároky stanovit. 64. V § 307 se v odstavci 2 na konci vkládá středník a slova „neurčí-li zaměstnanec takové právo, přísluší mu to, které je pro něj nejvýhodnější.“ Odůvodnění: Není důvod měnit dosavadní vžitou interpretaci, že nárok vyšší absorbuje i nárok nižší. Lze sotva očekávat, že si zaměstnanec bude výslovně vybírat z více možných stejných práv, například když kolektivní smlouva podniková stanoví vyšší konkrétní mzdový nárok než kolektivní smlouva vyššího stupně nebo když individuální smlouva sjednává vyšší takový nárok než vyplývá z kolektivní smlouvy. Je proto vhodné stanovit pravidlo pro případ, že tak zaměstnanec neučiní. 65. V § 309 se na konec odstavce 1 vkládá čárka a slova "není-li dále stanoveno jinak" a dále se vkládá odstavec 2, který zní: "(2) Uživatel může zaměstnance agentury práce vyslat na pracovní cestu; pro toto vyslání se obdobně použije § 42. Uživatel může poskytovat zaměstnanci agentury práce vyslanému na

14

pracovní cestu cestovní náhrady (§ 151 až 189) namísto zaměstnavatele. Uživatel může též namísto zaměstnavatele poskytovat zaměstnanci agentury práce náhrady za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce (§ 190). Odstavce 2 až 8 se označují jako odstavce 3 až 9. Odůvodnění k § 309 odst. 1 a 2: Vysílání zaměstnanců agentur práce při výkonu práce pro uživatele na pracovní cesty a vyplácení cestovních náhrad vytváří v současnosti problémy. Zcela nadbytečně do těchto operací musí vstupovat agentura jako zaměstnavatel. Problémy vznikají i při refundaci cestovních náhrad, neboť je právně sporné, zda musí být k nim připočítáváno DPH či nikoliv. Proto je účelné umožnit, aby uživatel mohl přímo sám vysílat agenturního zaměstnance na pracovní cestu a poskytovat mu cestovní náhrady. Totéž platí pro účely poskytování náhrady za používání vlastního nářadí a dalších věcí zaměstnance, pokud by je používal na základě dohody s uživatelem k výkonu práce. 66. V § 309 se vkládá odstavec 5 (číslování podle vládního návrhu), který zní: "(5) Zaměstnanec odpovídá uživateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením svých povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním obdobně podle § 248 až 263 a 271 až 274, pokud za škodu neodpovídá agentura práce podle občanského nebo obchodního zákoníku. Uživatel může se zaměstnancem uzavřít dohodu o odpovědnosti podle § 252 nebo dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů podle § 255 odst. 2." Dosavadní odstavce 5 až 8 se označí jako odstavce 6 až 9 (číslování podle vládního návrhu). Odůvodnění: Právní odpovědnost agenturního zaměstnance vůči uživateli není v současné době vyřešena. Za pochybení tohoto zaměstnance agentura zpravidla neodpovídá, neboť dodala pouze pracovní sílu a neodpovídá tudíž za provádění prací dočasně přiděleným zaměstnancem, ani jeho práci neřídí. Je proto nezbytné stanovit pro odpovědnost zaměstnance za škodu zvláštní právní úpravu. 67. V § 309 odstavci 5 (číslování podle vládního návrhu) se na konec první věty vkládá středník a slova: "to platí i pro poskytování stravování zaměstnancům podle § 260 odst. 2 a 3." Odůvodnění: V současné době je výkladovým problémem, zda rovnost v pracovních podmínkách mezi dočasně přidělenými agenturními zaměstnanci a kmenovými zaměstnanci uživatele má být vztažena i na cenově zvýhodněné závodní stravování. Řada agentur práce za účelem snížení ceny pronájmu pracovní síly tento nyní běžný standard pracovních podmínek na agenturní zaměstnance nevztahuje. Aby se zabránilo takovému obcházení zákona, je účelné tuto povinnost stanovit výslovně. 68. V § 309 se odstavec 6 (číslování podle vládního návrhu) vypouští. Odstavce 7 a 8 (číslování podle vládního návrhu) se označují jako odstavce 6 a 7. Odůvodnění: Časové omezení dočasného přidělení agenturního zaměstnance k uživateli je neúčelné a v podstatě jen deklaratorní, a to s ohledem na skutečnost, že tento zaměstnanec sám může požádat agenturu o prodloužení doby dočasného přidělení k témuž uživateli. 69. § 312 zní: "312 Zaměstnavatel je oprávněn vést osobní spis zaměstnance v písemné i elektronické podobě; přitom se řídí zvláštním právním předpisem 51). Zaměstnanec má právo nahlížet do svého osobního spisu.“ Odůvodnění: Je účelné zakotvit, že na vedení osobního spisu dopadá zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Mělo by být též vyjádřeno, že osobní spis smí být veden v písemné i elektronické podobě, pročež není třeba stanovovat, že obsahuje písemnosti. Rozsah možného zpracovávání osobních údajů stanovuje zákon č. 101/2000 Sb. (je zejména možné zpracovávat jen osobní údaje sloužící danému účelu). Je rovněž nadbytečné uvádět, kdo má kromě zaměstnance právo do osobního spisu nahlížet, neboť to stanoví sám zaměstnavatel podle uvedeného zákona, respektive to vyplývá ze zvláštních předpisů, pokud jde o orgány státu. Není ani potřebné stanovovat, že se osobní spis uchovává po dobu 40 let, jak je obsaženo ve vládním návrhu, protože vedení osobního spisu nemá být povinné. I dobu uchovávání osobního spisu je tak možné řešit podle pravidel zákona č. 101/2000 Sb., zejména jeho § 20 o likvidaci osobních údajů. 70. V § 313 se v odstavci 2 za slova "na žádost zaměstnance" vkládají slova "nebo úřadu práce." Odůvodnění: Úřadu práce je třeba přiznat právo požádat bývalého zaměstnavatele o potvrzení o průměrném výdělku uchazečů o zaměstnání pro účely podpory v nezaměstnanosti a podpory při

15

rekvalifikaci. 71. V § 316 odstavci 4 se v písmenu b) vypouštějí slova „rodinných a“ a slova "s výjimkou písmene c), d), e), f) a g)" se nahrazují slovy "s výjimkou písmene c), d), e) a g)". Na konec věty druhé se za slovy „zvláštní právní předpis“ vkládá středník a slova „informace podle písmene a) a e) může zaměstnavatel vyžadovat, jestliže je to nutné ke splnění povinnosti stanovené tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.“ Odůvodnění: Zákaz vyžadovat údaje o rodinných poměrech je neúčelný, neboť by znemožnil plnění některých povinností stanovených tímto zákonem, a to podle § 328, eventuelně 377, jakož i jinými zákony, například zákonem o daních z příjmů – je nutné rozlišovat zákaz zjišťování těchto údajů o zájemci o práci, který vyplývá z § 12 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti od omezení, která jsou nutná v době trvání pracovněprávního vztahu. Pokud jde o vypuštění písmene f), je nutné politickým stranám a hnutím přiznat při přijímání zaměstnanců právo požadovat údaj o členství uchazeče o zaměstnání v politických stranách nebo hnutích (sotva bude chtít KSČM zaměstnávat člena ODS a naopak). Dále je třeba přiznat potřebu získávat údaje o těhotenství a o členství v odborech pro plnění povinností stanovených zákonem, například pro účely zákazu výpovědi podle § 53 odst. 1 písm. d), zákazu okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 2, ochrany člena orgánu odborové organizace při propouštění podle § 61 a jednání v individuálních pracovněprávních záležitostech zaměstnanců podle § 286 odst. 2. 72. V § 317 se navržený text označuje jako odstavec 1 a vkládá se odstavec 2, který zní: "(2) Se zaměstnancem může být rovněž dohodnuto, že nepracuje na pracovišti zaměstnavatele jen po část pracovní doby nebo mu to může zaměstnavatel umožnit. Odchylky v pracovních podmínkách zaměstnance, uvedené v předchozím odstavci se na takového zaměstnance vztahují v rozsahu pracovní doby, kterou si zaměstnanec sám rozvrhuje." Odůvodnění: Je potřebné též upravit případy, kdy zaměstnanec bude pracovat částečně na pracovišti a částečně mimo pracoviště, a to mimo jiné z důvodu odchylné úpravy některých práv zaměstnanců pracujících mimo pracoviště zaměstnavatele. To se týká i pedagogických pracovníků (zákon č. 563/2004 Sb.) jimž je zaměstnavatelem umožněno konat část nepřímé pedagogické činnosti mimo pracoviště. Obdobně to platí i u akademických pracovníků vysokých škol. 73. V § 327 se slovo "povinným" nahrazuje slovem "dlužníkem". Odůvodnění: Pojem "povinný" je zaveden občanským soudním řádem pro účely výkonů rozhodnutí (exekuce). Občanské právo hmotné (např. § 551 občanského zákoníku) používá pojem "dlužník", který by měl být vyjádřen i v zákoníku práce. 74. V § 354 se vkládá odstavec 4, který zní: "(4) Vznikne-li potřeba použít průměrný výdělek již ve čtvrtletí, v němž zaměstnání vzniklo, je rozhodným obdobím doba od vzniku zaměstnání do konce kalendářního měsíce, předcházejícího dni, v němž je potřeba průměrný výdělek použít. Vznikne-li potřeba průměrný výdělek použít již v prvním kalendářním měsíci trvání zaměstnání, je rozhodným obdobím tento měsíc; vždy se však použije pravděpodobný výdělek.“ Odůvodnění: Navržená právní úprava postrádá stanovení rozhodného období, pokud je potřeba průměrný výdělek použít již ve čtvrtletí, v němž pracovněprávní vztah vznikl. Je nesprávné hovořit o tom, že tímto rozhodným obdobím je předchozí kalendářní čtvrtletí, neboť v něm toto zaměstnání ještě neexistovalo a mohla být uplatňována zcela jiná výše mzdy nebo platu.

75. V § 355 odstavec 1 zní: „(1) Jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů nebo 157,5 hodin, použije se pravděpodobný výdělek.“ Odůvodnění: K podmínce 21 dnů je vhodné alternativně uvést i podmínku vyjádřenou v hodinách a kalkulovanou při 7,5hodinové denní pracovní době (obdobnou úpravu obsahuje i slovenský zákoník práce). Podmínka vyjádřená pouze počtem dnů je problémová zejména u zaměstnanců pracujících v delších než obvyklých směnách, například 11hodinových.

16

76. § 358 zní: „§ 358

Jestliže je zaměstnanci v rozhodném období zúčtována k výplatě mzda nebo plat nebo jejich část, která je poskytována za delší období, než je kalendářní čtvrtletí, odečte se od hrubé mzdy nebo platu. První část průměrného hodinového výdělku se zjistí bez této mzdy nebo platu. Druhá část průměrného hodinového výdělku se zjistí tak, že se tato mzda nebo plat vydělí počtem hodin, odpracovaných v celém období, za něž přísluší. Takto zjištěná druhá část průměrného hodinového výdělku se přičte k první části a dále k průměrným hodinovým výdělkům v následujících čtvrtletích, a to podle počtu čtvrtletí, za něž byla tato mzda nebo plat poskytnuta.“ Odůvodnění: Vládní návrh zachovává nynější právní úpravu obsaženou v § 17 odst. 9 zákona o mzdě, která je zaměstnavatelům dosti nejasná a vede zbytečně k rozdílným postupům. Je proto vhodné stanovit přesný postup prostřednictvím hodinové hodnoty příslušné mzdové složky či platu, poskytnuté zaměstnanci za delší období, než je kalendářní čtvrtletí.

II. K NÁVRHU ZÁKONA, KTERÝM SE MĚNÍ NĚKTERÉ ZÁKONY V SOUVISLOSTI S PŘIJETÍM ZÁKONÍKU PRÁCE (sněmovní tisk 1154)

K části dvacátéšesté – Změna zákona o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů Do článku XXVI. se vkládají body 1 až 3, které znějí: „1. V § 4 odst. 1 se slova “jednací jazyk5)” nahrazují slovy “český jazyk” a poznámka pod čarou č. 5) se zrušuje. 2. V § 4 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Fyzická osoba, která není občanem České republiky musí prokázat znalost českého jazyka pohovorem před zástupcem územního samosprávného celku, zpravidla před výběrovou komisí. Znalost českého jazyka fyzická osoba prokáže, jestliže je schopna plynně a jazykově správně reagovat na otázky vztahující se k běžným situacím denního života a umí sdělit obsah textu z denního tisku.”. Číslování dalších bodů se posunuje. Odůvodnění k bodům 1 a 2: Dosavadním předpokladem pro vznik pracovního poměru úředníka je znalost jednacího jazyka. Jednacím jazykem podle některých právních předpisů je i slovenština. Úředníci musí ovšem jednat a vyhotovovat veškerá svá rozhodnutí v českém jazyce. Proto je namístě, aby předpokladem pro vznik pracovního poměru úředníka byla znalost jazyka českého. U občanů České republiky se znalost českého jazyka předpokládá. Proto se upravuje jen způsob ověření znalosti českého jazyka u úředníků, kteří jsou cizinci. „3. V § 10 odstavec 1 zní: „(1) Pracovní poměr s úředníkem se uzavírá na dobu neurčitou. Je-li však pro to důvod, spočívající v potřebě zajistit časově omezenou správní činnost nebo nahradit dočasně nepřítomného úředníka, zejména v případě jeho mateřské nebo rodičovské dovolené, nebo pracovní neschopnosti, u níž lze předpokládat, že bude delší než 3 měsíce, výkonu veřejné funkce nebo pokud zvláštní právní předpis 7a) stanoví jako podmínku pro vznik dalších nároků sjednání pracovněprávního vztahu na dobu určitou, lze uzavřít pracovní poměr na dobu určitou. _____________

7a) § 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.“ Číslování dalších bodů se posunuje. Odůvodnění: Navrhujeme vypustit podmínku, že předpoklad délky trvání pracovní neschopnosti musí být dán na základě lékařského posudku, neboť je pro praxi nepotřebná. Dále navrhujeme vypuštění právně překonané formulace o výkonu civilní nebo vojenské služby a naopak doplnění o odkaz na

17

zákon o důchodovém pojištění, aby nedocházelo k absurdní situaci, že pokud obce a kraje zaměstnávají důchodce, kteří pobírají starobní důchod, musí být tito úředníci – důchodci zaměstnáni na dobu neurčitou. Naopak jiné zaměstnance, kteří jsou poživateli starobního důchodu, je možné zaměstnávat pouze na dobu určitou nejvýše jednoho roku. Tím dochází k věcně neodůvodněnému znevýhodnění těchto ostatních zaměstnanců.

K části čtyřicátéosmé – Změna zákona o zaměstnanosti Do článku XLIX se vkládá bod 3, který zní: 3. V § 66 se za slova „dohody o pracovní činnosti“ vkládají slova „nebo dohody o provedení práce“. Odůvodnění: Napříště se nejeví účelné, aby agentury práce nemohly se svými zaměstnanci, které dočasně přidělují k uživatelům, uzavírat dohody o provedení práce. Vytváří se tím nerovnost mezi zaměstnavateli. To by bylo zvláště markantní s ohledem na skutečnost, že je v návrhu nového zákoníku práce navrženo uvolnit podmínky pro uzavírání těchto dohod.

K části padesátédruhé – Změna zákona o kolektivním vyjednávání V článku LVIII: Bod 4 zní: „4. V § 8 se odstavec 4 vypouští.“ Odstavec 5 se označuje jako odstavec 4. Odůvodnění: Ustanovení je proklamativní a nefunkční, neboť není sankcionovatelné. Smluvní strany samy dobře vědí, že kolektivní smlouva se chýlí ke konci doby účinnosti, přičemž je jen na nich, která ze stran podá návrh na uzavření nové kolektivní smlouvy. Návrh je také rozporuplný, neboť jde-li o změnu kolektivní smlouvy, nebude zahajováno jednání o uzavření nové kolektivní smlouvy. Za bod 4 se vkládá bod 5, který zní: „V § 8 odstavci 5 (stávajícího číslování) se vypouštějí slova „a její rozsah“.“ Odůvodnění: Podmínka sjednání rozsahu případné změny kolektivní smlouvy již předem se napříště jeví jako nepotřebná. V praxi si sami účastníci dojednávají v KS, kdy mohou přistoupit k jednání o změně smlouvy. Za bod 18 se vkládají dva nové body 19 a 20 a číslování ostatních bodů se posouvá: „19. V § 13 odst. 5 se vkládá na konci věta „Rozhodce spor rozhodne v mezích návrhů smluvních stran a v souladu se zákonem.“ Odůvodnění: Jeví se jako potřebné zakotvit vázanost rozhodce návrhy smluvních stran, neboť tato otázka dělá v současné praxi problémy. 20. V § 13 odst. 6 se na konci vkládá čárka a slova „a to v rozsahu obsaženém v rozhodnutí rozhodce a v rozsahu závazků mezi smluvními stranami prokazatelně dohodnutých v průběhu kolektivního vyjednávání.“ Odůvodnění: Je nutné upřesnit, co vše obsahuje kolektivní smlouva, uzavřená rozhodnutím rozhodce, neboť ten v řízení neřeší celý obsah této kolektivní smlouvy. Při uzavření KS rozhodnutím rozhodce tak někdy vznikají nejasnosti mezi smluvními stranami, co vše takto uzavřená KS obsahuje. Za bod 21 se vkládá nový bod 22 (a číslování dalších bodů se posune), který zní: „22. Za § 14 se vkládá § 14a, který včetně nadpisu zní: „Společné ustanovení o řízení před zprostředkovatelem a rozhodcem § 14a

(1) Fyzická osoba nebo právnická osoba zapsaná do seznamu zprostředkovatelů nebo fyzická osoba zapsaná do seznamu rozhodců může odmítnout určení ministerstva práce a sociálních věcí k výkonu činnosti zprostředkovatele nebo rozhodce v konkrétním sporu v případě, že namítne z vážných důvodů do sedmi dnů svoji podjatost; v takovém případě ministerstvo určí bez zbytečného odkladu jiného zprostředkovatele 18

nebo rozhodce. Jinak mohou osoby uvedené v předchozí větě určení ministerstva odmítnout, jen pokud předmět sporu podle návrhů obou smluvních stran odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. (2) Žádost o řešení sporu zprostředkovatelem nebo rozhodcem se předkládá písemně. V žádosti musí být přesně vymezen předmět sporu a uveden předchozí postup při jeho řešení, doložený písemnými dokumenty; k žádosti musí být též připojeno písemné stanovisko druhé smluvní strany. (3) Smluvní strany jsou povinny si poskytovat při zprostředkování nebo rozhodování sporu potřebnou součinnost. (4) Seznámení zprostředkovatele nebo rozhodce s předmětem sporu zahrnuje převzetí písemných podkladů potřebných pro řešení tohoto sporu. (5) O seznámení s předmětem sporu nebo o přijetí žádosti o rozhodnutí ve sporu vyhotoví zprostředkovatel nebo rozhodce protokol a smluvním stranám předá po jednom jeho vyhotovení; v protokolu označí písemné dokumenty, které mu smluvní strany předaly. (6) Zprostředkovatel a rozhodce je povinen navrhnout smluvním stranám ústní jednání. (7) Návrh zprostředkovatele na řešení sporu a rozhodnutí rozhodce musí obsahovat: a) přesné označení smluvních stran, b) skutečnosti, o kterých se nemohou smluvní strany dohodnout, c) názor zprostředkovatele nebo výrok rozhodce, d) odůvodnění, e) datum, f) jméno a podpis.“ Odůvodnění: Navrhuje se přenést do nového § 14a s určitými úpravami podrobnosti o řízení před zprostředkovatelem a rozhodcem, stanovené nyní v prováděcí vyhlášce č. 16/1991 Sb. Její neznalost smluvními stranami totiž činí v praxi potíže. Pro zpřesnění a zrychlení řízení před zprostředkovatelem a rozhodcem se oproti nynějšímu stavu navrhuje, aby jim byla uložena povinnost k sepsání protokolu o seznámení se s předmětem sporu, v němž by byly též uvedeny všechny písemné dokumenty, předané smluvními stranami zprostředkovateli. Nově se též zprostředkovatelům a rozhodcům ukládá, aby provedli se smluvními stranami ústní jednání, jestliže to bude smluvním stranám vyhovovat. Vychází se tak z praktických poznatků, že návrhy zprostředkovatelů a rozhodnutí rozhodců učiněná „od stolu“ zpravidla věc řádně neřeší a míjí se proto účinkem. Článek LX se zrušuje. Odůvodnění: Vydat úplné znění zákona o kolektivním vyjednávání by bylo velmi předčasné. Zákon obsahuje řadu právních nepřesností v právní úpravě práva na stávku a výluku (§ 16 až 31). Nebyla aktualizována právní úprava ustanovení, která jsou poplatná terminologii, používané v roce 1991 (například je stále používáno označení „prokurátor“). Zákon také vyžaduje další novelu v oblasti práva na stávku a výluku. Teprve poté by mělo být vydáno úplné znění.

Pozměňovací návrhy Miroslav Krajíček K vládnímu návrhu zákoníku práce, sněmovní tisk 1153 1a. § 24 odst. 1 zní: (1) Odborová organizace uzavírá kolektivní smlouvu pouze za zaměstnance, kteří jsou odborově organizováni. 1b. V § 24 odst. 2 se za slova "s právními důsledky pro všechny" vkládají slova "odborově organizované". 2. V § 41 odst. 2 písm. c) se vypouští slova „avšak v tomto případě nejdéle celkem na 30 pracovních dnů v kalendářním roce“. Odůvodnění: Převedení na jinou práci. Jde o nedůvodné převzetí současného omezení, které ve svém důsledku směřuje i proti zaměstnanci. Zaměstnavatel by byl nucen se zaměstnance „zbavit“, i když by ho mohl bez takové úpravy nadále zaměstnávat. 19

3a. V § 41 odst. 4 se za slova „bezprostředních následků“ vkládají slova „nebo nemůže-li zaměstnanec konat práci pro prostoj nebo přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy“. 3b. V § 41 se odst. 5 vypouští. Odůvodnění: Je nedůvodné, aby režim při prostojích a překážkách v práci způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy byl odlišný od případů uvedených v odst. 4 návrhu. Pro zaměstnavatele by nemožnost, byť i krátkodobého převedení zaměstnance z uvedených důvodů bez jeho výslovného souhlasu, znamenala další problémy. 4. V § 42 odst. 1 ve větě druhé se slova „jestliže s tím zaměstnanec souhlasí, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak (§ 240)“ nahrazují slovy „je-li tato podmínka dohodnuta v pracovní smlouvě nebo jestliže s tím zaměstnanec souhlasí“. Odůvodnění: Je nelogické, aby zaměstnavatel požadoval absolutně ke každému vyslání zaměstnance na pracovní cestu jeho souhlas. Jsou pracovní místa a činnosti, kde pracovní cesty jsou běžnou součástí výkonu práce, potom by měly být dohodnuty v pracovní smlouvě, teprve v ostatních případech přistoupit k požadavku souhlasu zaměstnance. 5. Za § 43 se vkládá nový § 44, ostatní paragrafy se přečíslují. § 44 zní: Varianta 1: "§ 44 Dočasné přidělení zaměstnance k jiné právnické nebo fyzické osobě (1) Zaměstnavatel, u něhož je zaměstnanec v pracovním poměru alespoň tři měsíce, může s ním sjednat v písemné dohodě, že ho dočasně přidělí k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě. V dohodě musí být uveden název právnické nebo jméno a příjmení fyzické osoby, k níž se zaměstnanec přiděluje, den, kdy dočasné přidělení vznikne, druh a místo výkonu práce a doba, na kterou se dočasné přidělení sjednává. (2) Po dobu dočasného přidělení ukládá zaměstnanci jménem zaměstnavatele, který zaměstnance dočasně přidělil, pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu pro tento účel pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci stejně jako ostatním zaměstnancům zaměstnavatel, ke kterému byl zaměstnanec dočasně přidělený. Vedoucí zaměstnanci zaměstnavatele, ke kterému byl zaměstnanec dočasně přidělený, nemohou vůči dočasně přidělenému zaměstnanci činit právní úkony jménem zaměstnavatele, který zaměstnance dočasně přidělil. (3) Po dobu dočasného přidělení poskytuje zaměstnanci mzdu nebo i cestovní náhrady zaměstnavatel, který zaměstnance dočasně přidělil. Zaměstnavatel dočasně přiděleného zaměstnance má povinnost zabezpečit, aby pracovní a mzdové podmínky dočasně přiděleného zaměstnance nebyly horší, než jsou podmínky srovnatelného zaměstnance zaměstnavatele, ke kterému byl zaměstnanec dočasně přidělen. (4) Jestliže zaměstnavatel, který zaměstnance dočasně přidělil, uhradil zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním u 20

zaměstnavatele, ke kterému byl zaměstnanec dočasně přidělený, má nárok na náhradu vůči tomuto zaměstnavateli, pokud se zaměstnavatelé nedohodnou jinak. (5) Zaměstnavatel a právnická nebo fyzická osoba, ke které byl zaměstnanec dočasně přidělen, mohou uzavřít dohodu, podle níž právnická nebo fyzická osoba uhradí zaměstnavateli, který k ní zaměstnance dočasně přidělil, dohodnutou část poskytnuté mzdy, popřípadě náhrady cestovních výdajů, odpovídající rozsahu plnění úkolů zaměstnance pro právnickou nebo fyzickou osobu, ke které byl zaměstnanec dočasně přidělen. To platí i pro uhrazené pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné veřejného zdravotního pojištění. 9) Dočasné přidělení se končí uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno. Před uplynutím této doby končí dočasné přidělení dohodou účastníků pracovního poměru, popřípadě uplynutím doby deseti pracovních dnů ode dne, kdy byl projev vůle účastníka o skončení dočasného přidělení druhému účastníku oznámen.“ Varianta 2: „§ 44 Dočasné uvolnění zaměstnance pro jiného zaměstnavatele (1) Zaměstnavatel, u něhož je zaměstnanec v pracovním poměru, může zaměstnance dočasně uvolnit k výkonu práce pro jiného zaměstnavatele, jestliže toto uvolnění sjedná se zaměstnancem v písemné dohodě. V dohodě musí být uveden název a sídlo zaměstnavatele, je-li právnickou osobou nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a adresa zaměstnavatele je-li fyzickou osobou, pro níž je zaměstnanec uvolněn, den dočasného uvolnění a doba, na kterou se dočasné uvolnění sjednává. (2) Zaměstnavatel, pro něhož byl zaměstnanec uvolněn (dále jen „dočasný zaměstnavatel“) uzavře se zaměstnancem pracovní poměr na dobu určitou (§ 39), odpovídající době, na kterou byl zaměstnanec zaměstnavatelem (dále jen „uvolňující zaměstnavatel“) dočasně uvolněn. (3) Skončí-li pracovní poměr sjednaný podle odst. 2 před uplynutím dohodnuté doby, končí tím i dočasné uvolnění zaměstnance. (4) Zúčastnění zaměstnavatelé se mohou dohodnout, že uvolňující zaměstnavatel uhradí dočasnému zaměstnavateli mzdu nebo plat, náhradu mzdy nebo náhradu platu a cestovní náhrady, které dočasný zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci, nebo jejich část.“. Odůvodnění: Zrušení ustanovení § 38 odst. 4 ZP s účinností od 1. října 2004, které umožnilo dočasně přidělit zaměstnance k jinému zaměstnavateli, vyvolává v praxi velké problémy. Komplikuje ekonomickou kooperaci firem, a to zejména těch, které tvoří společný koncern (holding). To vedlo mnohé podniky k podání žádosti MPSV o udělení povolení k zprostředkování zaměstnání, aby pak mohly jako agentury práce své zaměstnance dočasně přidělovat do sesterských firem. Ve skutečnosti však nejde o zprostředkování zaměstnání na trhu práce. Návrh tento nedostatek odstraňuje s tím, že se navrhuje věc řešit odlišnou formou, a to tak, že podnik, pro něhož bude zaměstnanec uvolněn, s ním sjedná pracovní poměr. Tím se zamezí zneužívání tohoto institutu k sociálnímu dumpingu (obcházení principu rovných mzdových a dalších pracovních podmínek), což byl deklarovaný podstatný důvod, který vedl ke zrušení dřívějšího ustanovení § 38 odst. 4. 6. V § 49 odst. 2, ve větě první se vypouští slova „jinak je neplatná“.

21

Odůvodnění: V rámci jednotné úpravy písemné pracovní smlouvy a dohody o rozvázání pracovního poměru vypustit sankci neplatnosti. Není důvodné odlišný režim pro smluvní ujednání. 7. V § 51 odst. 1 ve větě druhé slova „2 měsíce“ nahrazují slovy „1 měsíc“. Odůvodnění: Výpovědní doba v navrhované délce je neúměrně dlouhá a velmi ztěžuje pohyb pracovních sil na trhu práce. A to jak z hlediska zaměstnance, který si pro sebe nalezl lepší pracovní místo nebo se nepohodl se zaměstnavatelem a dal výpověď, tak z hlediska zaměstnavatele, který potřebuje reagovat na výkyvy na trhu nebo řešit personální otázky (skladba týmu pracovníků, euspokojivé výsledky atp.). V dnešní době, která stále ve větší míře nutí zaměstnavatele k co nejvyšší efektivitě a flexibilitě, je zcela nepřiměřené požadovat po zaměstnavateli, aby zaměstnával ještě dva měsíce zaměstnance, který bez jeho zavinění nesplňuje požadavky na řádný výkon práce nebo porušuje povinnosti vyplývající z právních předpisů…. Ve výpovědní době z výše uvedených důvodů je pracovní výkonnost zaměstnance minimální a zaměstnavatel tak z morálního hlediska zcela neodůvodněně sociálně zabezpečuje zaměstnance. Navrhovaná úprava dává navíc možnost zaměstnanci i zaměstnavateli sjednat v pracovní smlouvě delší výpovědní dobu. Nic tedy nebrání zaměstnavatelům, kteří si chtějí udržet dobré zaměstnance, ani zaměstnancům, kteří chtějí jistotu zaměstnání, sjednat si v pracovní smlouvě delší výpovědní dobu. Navíc tento nástroj může být zaměstnavateli vhodně používán jako forma vyššího ohodnocení zaměstnance v konkurenčním trhu práce. Zkrácení výpovědní doby napomůže odstranění strnulosti pracovního trhu a současně dá zaměstnavatelům další nástroj k motivaci zaměstnanců nabídkou delších výpovědních dob, než je zákonem zaručené minimum. 8. V § 53 odst. 1 písm. a) se vypouští slova „při onemocnění tuberkulózou se ochranná doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování“ 9. V § 53 odst. 1 se vypouští písmeno c)

Odůvodnění: Jde o zastaralou a přežitou právní úpravu, která jde nad rámec úmluv MOP a směrnic EU. Sociální ochranu zaměstnanců zabezpečují jiné systémy. 10. V § 53 se odst. 2 vypouští Odůvodnění: Není napříště žádný důvod k prodlužování pracovního poměru, jestliže výpověď byla platně dána. Zejména při výpovědi z důvodu „organizačních změn“, kdy je pracovní místo již zrušeno, vzniká pro zaměstnavatele problém, že se zaměstnanec vrátí do práce, ačkoliv mu ji není již možné přidělovat. Následně vzniká překážka v práci na straně zaměstnavatele včetně jeho dalšího finančního zatížení. 11. V § 57 se doplňuje další věta, která zní: „To neplatí, pokud se tohoto jednání dopustil zaměstnanec opakovaně v době posledních 12 měsíců a byl na ně zaměstnavatelem písemně upozorněn.“. Odůvodnění: 22

Obecně je nepřijatelné, aby zaměstnavatel nemohl skončit pracovní poměr se zaměstnancem pro porušování povinností stanovených právním předpisem. Navrhovaný zákon o nemocenském pojištění přenáší povinnost placení „nemocenské“, včetně kontroly dodržování léčebného režimu zaměstnance v prvních 14-ti dnech, na zaměstnavatele. Je očekáváno snížení nákladů na výplaty „nemocenské“ a také lepší kontrola porušování léčebného režimu „zainteresováním zaměstnavatele na zdraví zaměstnance“. Pro zaměstnavatele by to znamenalo další byrokratické i finanční zatížení. Je nezbytné, aby ruku v ruce s placením „nemocenské“ a kontrolou dodržování režimu dočasně práce neschopného ze strany zaměstnavatele, došlo i na pravomoci zaměstnavatele postihovat nedodržování tohoto režimu. Jestliže platí, že nenastoupení do práce je absence spojená pro zaměstnance se ztrátou mzdy a může být posuzována jako porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vážících se k jím vykonávané práci (a současně způsobit zaměstnavateli velké škody, spojené například s pozdním plněním zakázky, které je povinen zaměstnanec uhradit), pak porušení režimu dočasně práce neschopného, kdy je zaměstnanec rovněž placen zaměstnavatelem a jím kontrolován, by mělo mít pro zaměstnance analogické důsledky. Je nesporné, že spolu s kontrolou pravidel musí být stanoven postih za jejich porušování. Jinak je kontrola zbytečná a nemusí být konána vůbec. Vypuštění, případně doplnění navrhovaného § 57 zajistí možnost postihu zaměstnance při nedodržování režimu dočasně práce neschopného v pracovní neschopnosti a bude tak završením procesu „pravidlo – kontrola – nedodržování pravidla – postih“. Vzhledem k úpravě kontrolního oprávnění zaměstnavatelů (vycházky, místo pobytu zaměstnance, složitý mechanismus prokazování) by se jednalo o opatření výjimečné. 12. V § 69 se za odst. 1 zařazuje nový odstavec 2, který zní: „(2) Přesahuje-li celková doba, za kterou by měla být zaměstnanci poskytnuta náhrada mzdy, šest měsíců, může soud na žádost zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy za další dobu přiměřeně snížit, popřípadě náhradu mzdy vůbec nepřiznat. Soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezi tím zaměstnán, jakou práci konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.“. Odůvodnění: Vzhledem k délce doby rozhodování soudů a četnosti pochybení ze strany zaměstnavatelů při správné aplikaci výpovědních důvodů a tedy i prohraných soudních sporů by nemožnost snížení náhrady mzdy při neplatném skončení pracovního poměru byla pro zaměstnavatele další finanční zátěží. Vypuštění této úpravy by bylo možné při zjednodušení úpravy skončení pracovního poměru- viz změny v § 52 a násl. 13. V § 89 odst. 2 se slova „započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby“ nahrazují slovy „přestávka v práci na jídlo a oddech se do pracovní doby nezapočítá“. Odůvodnění: Jestliže přestávka na jídlo a oddech naplňuje i účel bezpečnostní přestávky, to znamená, že zaměstnanec není v této době vystaven rizikovým faktorům, není důvodné tuto přestávku započítávat do pracovní doby, neboť by šlo o neodůvodněné zakotvení nerovnosti zaměstnanců. 14. § 118 se vypouští. Odůvodnění: Povinnost poskytovat příplatek za práci v sobotu a v neděli v minimální výši 10% zákonem nestanovovat. Poskytování příplatku ponechat na dohodě účastníků pracovněprávních vztahů podle zásady „co není zakázáno, je dovoleno“. Navrhovaná plošná úprava nerespektuje 23

konkrétní podmínky jednotlivých zaměstnavatelů, charakter činností, podíl mzdových nákladů na celkových nákladech zaměstnavatele. Měla by výrazný ekonomický dopad na zaměstnavatele a to i na ty, kteří již dnes, aniž jim to zákon ukládal, poskytovali za sobotu a neděli příplatek na základě kolektivních smluv, kde by se z největší pravděpodobností jednalo o další navýšení. 15. V § 120 odst. 1 ve větě druhé nahradit slova „nižší než 80%“ slovy „nižší než 60%“ . Odůvodnění: Minimální výše stanovená 80% průměrného výdělku je příliš vysoká, na úrovni překážky v práci na straně zaměstnavatele, je nemotivující a nedává prostor pro navýšení na základě smluvního ujednání. 16. V § 139 se vypouští odst. 2 a odst. 4. Odůvodnění: Po zaměstnavatelích nelze spravedlivě požadovat, aby poskytovali bývalým zaměstnancům doplatky z důvodů ztráty zdravotní způsobilosti. Doplatky je nutné hradit ze sociálních systémů, do kterých zaměstnavatelé převážnou měrou přispívají. Nepřijatelné je i zmocnění, kdy vláda „může“ stanovit nařízením, za jakých podmínek příslušný správní úřad poskytne refundaci. 17. V § 203 odst. 2 se vypouští písmeno b) a písmeno c). Odůvodnění: Požadavky Úmluvy MOP č. 135 o ochraně zástupců pracovníků v podniku a úlevách, které jim mají být poskytnuty jsou v maximálním rozsahu upraveny v písm. b) tohoto ustanovení a v § 277. Pokud jde o naplnění Úmluvy č. 140 o placeném studijním volnu, jde navrhovaná úprava nad rámec požadavků. Jde o přebírání zastaralé úpravy, rovněž v kontextu s citovanou úmluvou jde o nesystémovou úpravu, protože z celé škály vzdělávání preferuje pouze vzdělávání odborové. Navíc by navrhovaná úprava zakládala nerovnost mezi zaměstnanci i zaměstnavateli z hlediska toho, zda u nich působí, či nepůsobí odbory. Z hlediska péče o kvalifikaci zaměstnanců je v současné době důležitější, aby zaměstnavatelé zabezpečovali „získávání, zlepšení, přizpůsobení odborné kvalifikace potřebné k výkonu práce“( viz - úmluva). A v této otázce návrh zákona ponechává logicky na posouzení zaměstnavatele, zda a v jakém rozsahu placené volno jednotlivým zaměstnancům poskytne a nestanovuje žádné minimální hranice pro poskytování placeného volna. V rámci naplňování smluvního principu a zásady „co není zakázáno, je dovoleno“ nic nebrání tomu, aby konkrétní podmínky účasti na odborovém vzdělávání byly dohodnuty v kolektivní smlouvě. 18. V § 224 se vypouští odst. 2 Odůvodnění: Poskytování odměn při dosažení určitého věku, hašení požáru nebo při jiných událostech nelze považovat za pracovní podmínky. Navrhovaná úprava je nesystémová. Ve smyslu zásady “co není zakázáno, je dovoleno“ není nutné upravovat zákonem, vše lze dohodnout v kolektivní smlouvě či stanovit vnitřním předpisem. 19. V § 234 odst. 3 písm. c) se za slovo „zaměstnání“ doplňují slova „popřípadě zvýšení nebo prohloubení kvalifikace bez vážných důvodů ukončí.“. Odůvodnění: Kursovné a úhrada nákladů za studium (např. MBA) je nejenom vysoce finančně nákladná, ale je často požadována předem. Je nutné finančně zainteresovat i zaměstnance, aby měl zájem studium ukončit. Vazba na skončení pracovního poměru je pro 24

motivaci zaměstnavatelů k investicím do vzdělávání zaměstnanců nedostatečná. Navíc i po uchazečích o zaměstnání lze požadovat úhradu nákladů na rekvalifikaci pokud ji bez vážných důvodů ukončí. Není důvodu, aby toto oprávnění nemohl mít vůči zaměstnanci i zaměstnavatel. 20. V § 252 odst. 1 se vypouští slova „ po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny“. Odůvodnění: Bez této úpravy by nebylo možné dohodu aplikovat, aniž by byly respektovány ustanovení např. přestávky na jídlo a oddech a biologické potřeby zaměstnance.

ostatní

21. V § 255 se vypouští odst. 2,3,4 a 6. Odůvodnění: Navrhovaná úprava by činila v praxi velké potíže. Např. jak postupovat v případě, když zaměstnanci, který pracuje s počítačem, je svěřen počítač v hodnotě přes 50 000 Kč a odmítne podepsat dohodu. Jde o uměle vykonstruovaný problém. Není vhodné zavádět nový typ dohody. 22. § 256 se vypouští Odůvodnění: V návaznosti na úpravu uvedenou k § 255. 23. V § 257 odst. 2 se slovo „čtyřapůlnásobku“ nahrazuje slovem „šestinásobku“. Odůvodnění: S ohledem na dosahovanou průměrnou výdělkovou úroveň a rostoucí ceny různých zařízení by po mnoha letech došlo v této oblasti k narovnání vztahů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. 24. V § 279 odst. 2 se slova „méně než 10“ nahrazují slovy „méně než 20“. Odůvodnění: Navrhuje se stanovit vyšší minimální hranice počtu zaměstnanců zaměstnavatele informovat zaměstnance ve stanovených případech.

pro účely povinnosti

25. V § 280 odst. 2 se slova „méně než 10“ nahrazují slovy „méně než 20“. Odůvodnění: Návaznost na úpravu uvedenou v § 279. 26. § 287 se vypouští. Odůvodnění: Navrhovanou úpravou se sleduje zpřehlednění a zjednodušení návrhu, odstranění duplicity s úpravou v ustanovení § 279 a 280 návrhu. Navrhovaný výčet záležitostí, představuje nevyvážený celek od záležitostí formulovaných velmi obecně, v některých případech velmi konkrétně, jsou přebírána zastaralá ustanovení. Ve smyslu zásady „ co není zakázáno, je dovoleno“ si mohou zaměstnavatelé a odbory dohodnout záležitosti, které budou projednávat, o kterých se budou informovat v rámci kolektivního vyjednávání a není je zapotřebí stanovovat zákonem.

25

27. V § 305 odst. 1 ve větě druhé slova „jestliže to na něj bylo kolektivní smlouvou přeneseno“ nahradit slovy „nejsou upravena kolektivní smlouvou.“. Odůvodnění: Z hlediska praxe je nutné návrh upravit tak, aby zaměstnavatel mohl vydat vnitřní předpis a hromadně upravit práva zaměstnanců i tehdy, pokud nebude zmocnění v kolektivní smlouvě nebo se kolektivní smlouvu nepodaří uzavřít. Situace, kdy by zaměstnavatel musel práva zaměstnanců dojednávat v pracovních smlouvách s každým jednotlivým zaměstnancem by byla administrativně velmi náročná, zejména v případě velkých firem, kromě toho by ve svém důsledku znevýhodňovala zaměstnavatele, kde působí odborové organizace. Z hlediska zaměstnanců by nebyla ani záruka, že právo bude ve stejném rozsahu poskytnuto všem a nedojde k porušení zásady rovného zacházení. 28. V § 305 se vypouští odst. 5. Odůvodnění: Zjednodušení návrhu. Úprava by v aplikační praxi působila potíže. Jde o uměle vykonstruovanou úpravu. 29. V § 306 se vypouští odst. 4. Odůvodnění: Pracovní řád je z hlediska nastavení jednotných pravidel při aplikaci zákoníku práce s ohledem na konkrétní podmínky zaměstnavatele velmi důležitým vnitřním předpisem. Jeho vydání je velmi důležité zejména pro velké firmy s řadou organizačních jednotek. Z hlediska zkušeností z praxe právě v těchto firmách se forma účasti odborů na vydání pracovního řádu neosvědčila, neboť znemožnily jeho vydání a to i v neprospěch samotných zaměstnanců. Navíc by se jednalo o přebírání úpravy uvedené v Usnesení IV. Všeodborového sjezdu o závodních výborech základních organizací Revolučního odborového hnutí, které je uvedeno v příloze k zákonu č. 37/1959 Sb., o postavení závodních výborů základních organizací Revolučního odborového hnutí, který již byl zrušen zákonem č. 3/1991 Sb. Podle zásady „co není zakázáno, je dovoleno“ bude možné, aby si zaměstnavatelé a odbory v rámci smluvního ujednání dohodli formu účasti odborů na pracovním řádu. Navrhovaná změna by zajistila také rovné podmínky zaměstnancům a zaměstnavatelům, u kterých působí, případně nepůsobí, odborová organizace. 30. V § 310 odst. 1 se slova „průměrného měsíčního výdělku“ nahrazují slovy „60% průměrného měsíčního výdělku“. Odůvodnění: Minimum stanovené zákonem, které v rámci posílení smluvního principu předpokládá navýšení nemůže být stanoveno na hranici, která je v ostatních případech stanovena jako maximum. Prostor pro dojednání konkrétní výše s ohledem na povahu informací, osobu zaměstnance, atd. by byl minimální. 31. Vypouští se § 321 a § 322. Odůvodnění: Navrhovanou úpravou se sleduje odstranění rozporu návrhu zákona s čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, neboť kontrola ze strany odborů by byla výkonem státní moci jiným subjektem než státem, což Ústava nepřipouští. Z praktického hlediska by se jednalo o duplicitní kontrolu u zaměstnavatele, neboť kontrolu v těchto oblastech vykonávají za stát příslušné úřady – Státní úřad inspekce práce, oblastní inspektoráty a Ministerstvo práce a sociálních věcí, úřady práce. Návrh umožňuje svévolně 26

a neodůvodněně nařídit zastavení práce u zaměstnavatele. Takovýto zásah do majetkových práv zaměstnavatele může umožnit jen soud nebo odborně způsobilý oprávněný orgán státního odborného dozoru na základě učiněných zjištění o situaci v rozporu se zákonem. V žádném případě nemohou být ponechány na laickém posouzení, proti kterému opět neexistuje pro zaměstnavatele odvolání s odkladným účinkem, ale jen žádost na Inspekci práce o prověření zákazu činnosti daného ze strany odborů a do doby jejího vyjádření zákaz stále platí. Tím mohou být zaměstnavateli způsobeny rozsáhlé hospodářské škody, aniž je ze strany odborů řešena odpovědnost za jejich vznik. Ustanovení o kontrolní činnosti odborů jsou zároveň z věcného hlediska duplicitní a v některých případech i v rozporu s nově převzatými ustanoveními ze směrnice 89/391/EHS v rámci harmonizace. Např. s ustanovením § 108 (současný § 136a), který upravuje účast zaměstnanců (zástupců zaměstnanců, odborů) na řešení otázek BOZP. Kromě informací, projednávání záležitostí, přednášení připomínek jsou v některých otázkách odbory povinny „se zaměstnavatelem spolupracovat tak, aby zaměstnavatel mohl zajistit bezpečné a zdraví neohrožující pracovní podmínky a plnit veškeré povinnosti stanovené zvláštními předpisy a opatřeními orgánů, kterým přísluší výkon kontroly podle zvláštních předpisů“. Navíc je logické, aby odbory kontrolovaly a sankcionovaly svoji práci? 32. V § 348 se vypouští odst. 3. Odůvodnění: Navrhovaná úprava je nedůvodná. Jestliže jsou v tomto zákoně definovány překážky na straně zaměstnance, pro něž nemusí konat práci a je z ní omluven, pak je naprosto nesmyslné, aby zaměstnavatel v dohodě s odborovou organizací určoval, zda o neomluvené zmeškání práce se zaměstnancem jde nebo ne. Zda jde o neomluvené zmeškání práce je zcela v kompetenci zaměstnavatele, který se musí v tomto držet striktně příslušných ustanovení a projednávání s odbory na tom nic nezmění. Jen klade další byrokratickou překážku. Úprava by byla sporná i z hlediska zaměstnanců, kteří nejsou odborově organizováni a nepřáli by si, aby s touto jejich osobní záležitostí byl seznámen a projednával ji někdo další. Jde opět o relikt minulosti.

K vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, sněmovní tisk 1154. K části 52 týkající se zákona č. 2/1991 Sb,. o kolektivním vyjednávání: 1. V § 17 odst. 4 písm. c) se slova „počet zaměstnanců“ nahrazují slovy „jmenný seznam zaměstnanců“. Odůvodnění: Sjednocení způsobu evidence zaměstnanců v případě stávky a v případě výluky, kde je požadován jmenný seznam. Údaje o počtu zaměstnanců, kteří se stávky zúčastní a seznamu pracovišť jsou pro zaměstnavatele nedostatečné s ohledem na povinnosti zaměstnavatele ve smyslu § 22 odst. 4, které by nemohl plnit, včetně povinností týkajících se zabezpečení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, evidování pracovní doby ve vztahu k jednotlivým zaměstnancům. Rovněž z důvodů přehlednosti by se jednalo o sjednocení způsobu evidence zaměstnanců v případě stávky a v případě výluky, kde je rovněž požadován jmenný seznam. 2. V § 17 odst. 4 se doplňuje písm. d), které zní: „d) jmenný seznam zástupců odborové organizace, kteří jsou oprávněni jednat za účastníky stávky.“. Odůvodnění: Nová pracovněprávní úprava posílením smluvního principu ve smyslu zásady „co není zakázáno, jde dovoleno“ zvyšuje roli kolektivních smluv, neboť právně otevírá prostor pro 27

smluvní ujednání práv a povinností v kolektivní smlouvě. Role odborových organizací, které jsou výlučně za zaměstnance oprávněny k uzavírání kolektivních smluv tím roste. Lze očekávat, že z hlediska možného nárůstu požadavků odborů na dojednání nároků a závazků nebude v možnostech zaměstnavatele zejména z ekonomických důvodů všem požadavkům vyhovět. To může častěji, než dnes, vést ke stávce. Snížení kvóty zaměstnanců, které je nezbytné pro vyhlášení stávky - cca 30% zaměstnanců zaměstnavatele rovněž usnadňuje vyhlášení stávky. Právní úprava, kdy je partnerem pro zaměstnavatele pouze „anonymní odborová organizace“ je nepřijatelná, naprosto nevyvážená. Zaměstnavatel musí jasně vědět, kdo zastupuje zaměstnance, s kým jednat za účelem hledání kompromisního řešení a zabránění stávce. poslanec ing. František Koníček Komplexní pozměňovací návrh k vládnímu návrhu na vydání zákoníku práce (tisk 1153) 1. K § 2 Ustanovení § 2 zní: „§ 2 (1) Práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích mohou být upravena odchylně od tohoto zákona, jestliže to tento zákon výslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit. Odchýlení není dále možné od úpravy účastníků pracovněprávních vztahů, od ustanovení, která odkazují na použití občanského zákoníku, a není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, v náhradě škody. Odchýlení není také možné od ustanovení ukládajících povinnost, to však neplatí, jestliže jde o odchýlení ve prospěch zaměstnance. Odchýlení od ustanovení uvedených § 362a odst. 1, kterými se zapracovávají předpisy Evropských společenství není možné, to však neplatí, jestliže jde o odchýlení ve prospěch zaměstnance. Práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích nemohou být upravena odchylně od tohoto zákona také v případech uvedených v § 362a odst. 2. (2) K odchylné úpravě práv nebo povinností podle odstavce 1 může dojít smlouvou a za podmínek stanovených tímto zákonem též vnitřním předpisem. (3) Odchylná úprava práv týkající se mzdových, popřípadě platových práv a ostatních práv v pracovněprávních vztazích (§ 307) nemůže být nižší nebo vyšší než je právo, které stanoví tento zákon, kolektivní smlouva, popřípadě vnitřní předpis jako nejméně nebo nejvýše přípustné. (4) Za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost. (5) Za závislou práci podle odstavce 4 se považují také případy, kdy zaměstnavatel na základě povolení podle zvláštního právního předpisu (dále jen „agentura práce“) dočasně přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti, kterým se agentura práce zaváže zajistit svému zaměstnanci dočasný výkon práce podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti u jiného zaměstnavatele (dále jen „uživatel“) a zaměstnanec se zaváže tuto práci 28

konat podle pokynů uživatele a na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, uzavřené mezi agenturou práce a uživatelem. (6) Práce fyzických osob ve věku do 15 let nebo starších 15 let do skončení povinné školní docházky, je zakázána. Tyto osoby mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.“. Odůvodnění: Změnou § 2 v návaznosti na nový § 362a zařazený do části třinácté se sleduje vytvoření předpokladů pro snazší aplikaci. Zároveň se navrhuje věcně zpřesnění v § 2 odst. 1 větě první. 2. K § 28 Ustanovení § 28 zní: „§ 28 Pro kolektivní smlouvu se nepoužije § 41a, § 42a, § 43a, a § 43b odst. 1 písm. c), § 43c, § 44 a § 49.“. Odůvodnění: Jde o další věcná zpřesnění. 3. K § 33 odst. 1 Ustanovení § 33 odst. 1 zní: „(1) Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.“.

mezi

zaměstnavatelem

Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 33 odst. 3. 4. K § 33 odst. 3 Ustanovení § 33 odst. 3 zní: „(3) Jmenováním se zakládá pracovní poměr pouze u vedoucích organizačních složek státu7), vedoucích organizačních jednotek organizačních složek státu7), ředitelů státních podniků14), vedoucích organizačních jednotek státních podniků14), vedoucích státních fondů15), jestliže je v jejich čele individuální orgán, vedoucích příspěvkových organizací16), vedoucích organizačních jednotek příspěvkových organizací a u ředitelů školské právnické osoby17), nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Jmenování provede ten, kdo je k tomu příslušný podle zvláštního právního předpisu, popřípadě vedoucí organizační složky státu7).“. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 33 odst. 1. 5. K § 37 odst. 1 Předvětí odstavce 1 zní: 29

„(1) Neobsahuje-li pracovní smlouva údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o nich písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru; to platí i o změnách těchto údajů. Informace musí obsahovat:“. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 34 odst. 3. 6. K § 40 odst. 1 věta druhá V § 40 odstavci 1 věta druhá zní: „Změnu pracovní smlouvy je nutné provést písemně.“. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 34 odst. 3. 6a. K § 41 odst. 7 V § 41 odstavec 7 zní: „(7) Zaměstnavatel je povinen předem projednat se zaměstnancem důvod převedení na jinou práci a dobu, po kterou má převedení trvat; dochází-li převedením zaměstnance ke změně pracovní smlouvy, je zaměstnavatel povinen vydat mu písemné potvrzení o důvodu převedení na jinou práci a době jeho trvání, s výjimkou případů uvedených v odstavci 2 písm. c) a odstavci 4.“. Odůvodnění: Jde o další zpřesnění, které navazuje na obsah § 34 odst. 3 o písemné formě pracovní smlouvy.

7. K § 42 odst. 1 V § 42 odstavec 1 zní: „(1) Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal.“. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 240. 8. K předvětí § 48 odst. 1 Předvětí § 48 odst. 1 zní: „(1) Pracovní poměr může být rozvázán jen:“.

30

Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 2 odst. 1. 9. K § 51 odst. 1 V § 51 odstavec 1 zní: „(1) Byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce.“. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 2 odst. 1.

10. K § 53 odst. 1 písm. a) Na třetím řádku nahradit slovo „zneužitím“ slovem „zneužití“. Odůvodnění: Jde o gramatické zpřesnění. 11. K § 54 písm. c) Na prvním řádku za slovo „pro“ doplnit slovo „jiné“, slovo „povinností“ nahradit slovem „povinnosti“ a na druhém řádku nahradit slovo „vyplývajících“ slovem „vyplývající“. Odůvodnění: Jde o gramatické zpřesnění. 12. K § 66 odst. 1 V § 66 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Zaměstnavatel však nemůže ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance.“. Odůvodnění: Jde o zpřesnění v souladu s pozměňovacím návrhem obsaženým v usnesení Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví ze dne 3. 11. 2005 č. 281 k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění (tisk 1006). 13. K § 73 V § 73 odstavec 1 zní: „(1) V případech uvedených v § 33 odst. 3, může ten, kdo je k tomu příslušný podle zvláštního právního předpisu, popřípadě vedoucí organizační složky státu7), vedoucího zaměstnance z pracovního místa odvolat; vedoucí zaměstnanec se může tohoto místa rovněž vzdát.“. 31

V § 73 se odstavec 4 vypouští. Odůvodnění: Jde o legislativně technické zpřesnění úpravy. 13. K dílu 10 části druhé Díl 10 v části druhé zní: „Díl 10 Odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance nebo vzdání se tohoto místa § 73 (1) V případech uvedených v § 33 odst. 3, může ten, kdo je k tomu příslušný podle zvláštního právního předpisu, popřípadě vedoucí organizační složky státu7), vedoucího zaměstnance z pracovního místa odvolat; vedoucí zaměstnanec se může tohoto místa rovněž vzdát. (2) Jestliže je zaměstnavatelem jiná právnická nebo fyzická osoba, než uvedená v § 33 odst. 3, může být s vedoucím zaměstnancem dohodnuta možnost odvolání z pracovního místa, je-li zároveň dohodnuto, že se vedoucí zaměstnanec může tohoto místa vzdát. (3) Vedoucími místy podle odstavce 2 jsou místa a) v přímé řídící působnosti 1. statutárního orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba, 2. zaměstnavatele, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, b) v přímé řídí působnosti vedoucího zaměstnance přímo podřízeného 1. statutárnímu orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba, 2. zaměstnavateli, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba za podmínky, že tomuto vedoucímu zaměstnanci je podřízen další vedoucí zaměstnanec. (4) Odvolání vedoucího zaměstnance podle odstavce 2 může provádět u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, výlučně statutární orgán a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, výlučně zaměstnavatel. (5) Odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být písemné a doručeno druhému účastníku, jinak je neplatné. Výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se místa uveden den pozdější. (6) Odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; to neplatí, jestliže byl pracovní poměr založen jmenováním na dobu určitou. Zaměstnavatel je povinen podat zaměstnanci návrh na změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti s jeho zrušením v důsledku organizační změny.“.

32

Odůvodnění: Jde o upřesněný pozměňovací návrh. Navrhují se jednak legislativně technická zpřesnění a dále se navrhuje, aby bylo možné odvolat vedoucího zaměstnance z pracovního místa také v případech, kdy je zaměstnavatelem jiný subjekt než ten, který je uveden v § 33 odst. 3, jde-li o zaměstnavatele vykonávajícího podnikatelskou činnost, (tzn., aby zákon nezakazoval možnost odvolání i v podnikatelské sféře, ale až poté, co vznikl pracovní poměr, který byl založen pracovní smlouvou). Oproti dosavadnímu právnímu stavu se navrhuje, aby se pracovní poměr v těchto případech jmenováním nezakládal, ale aby možnost odvolání z vedoucího místa, jakož i možnost vzdání se tohoto místa byly mezi účastníky pracovního poměru dohodnuty. Zachování možnosti vzdání se vedoucího místa vedle možnosti odvolání z něj, je nezbytné proto, aby byla vyloučena nucená práce. Pokud jde o okruh vedoucích míst, kde by přicházelo odvolání v podnikatelské sféře v úvahu se navrhuje formulovat jej obdobně jako je tomu v ustanovení § 27 odst. 5 dosavadního zákoníku práce. Obdobně má být koncipována také příslušnost k odvolání z vedoucího místa. Vzhledem k liberální povaze pracovněprávních vztahů bude možné pro případ odvolání z vedoucího místa sjednat mezi účastníky pracovního poměru poskytnutí zadostiučinění ve formě odchodného nebo odbytného. 14. K § 75 Na druhém řádku za slovo „hodin“ se doplňují slova „v kalendářním roce“. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 76 odst. 2. 15. K § 76 odst. 2 Slova „;do tohoto rozsahu se nezapočítává doba případné pracovní pohotovosti“ se vypouštějí. Odůvodnění: Jde o věcné zpřesnění. 16. K § 76 odst. 5 V § 76 odstavec 5 zní: „(5) V dohodě o pracovní činnosti musí být uvedeny sjednané práce, sjednaný rozsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá.“. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 138 a k § 77. 33

17. K § 77 Ustanovení § 77 včetně nadpisu zní: „§ 77 Společné ustanovení (1) Není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak vztahuje se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr úprava pro výkon práce v pracovním poměru, to však neplatí, pokud jde o a) odstupné podle § 67 a § 68, b) pracovní dobu a dobu odpočinku, c) překážky v práci na straně zaměstnance, d) skončení pracovního poměru, a e) odměnu z dohody o práci konané mimo pracovní poměr (dále jen „odměna z dohody“). (2) Pouze v dohodě o pracovní činnosti je možné sjednat, popřípadě vnitřním předpisem stanovit právo zaměstnance na jiné důležité osobní překážky v práci a na dovolenou, a to za podmínek uvedených v § 199, § 206 a v části deváté. U dohody o pracovní činnosti musí však být vždy dodržena úprava podle § 191 až 198 a § 206.“. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 2 odst. 1, části druhé a o doplnění legislativní zkratky. 18. K § 80 Věta druhá se vypouští. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 82. 19. K § 82 Ustanovení § 82 zní: „§ 82 Při rovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny nesmí délka směny přesáhnout 9 hodin; je-li mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodnuta jiná úprava pracovní doby, nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin.“. Odůvodnění: Jedná se o věcné doplnění.

34

20. K § 84 Ustanovení § 84 zní: „§ 84 Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.“. Odůvodnění: Jedná se o zpřesnění ve vztahu k § 86 a § 87. 21. K § 86 V § 86 odstavci 1 na druhém řádku za slovo „obsahovat“ doplňuje slovo „jen“. V § 86 se odstavce 3 a 5 vypouští. Zároveň se mění číslování odstavců včetně odkazů na tato ustanovení. Odůvodnění: Jde věcné a o legislativně technické zpřesnění. 22. K § 87 V § 87 se odstavec 5 vypouští. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu § 84. 23. K § 91 V odstavcích 2, 3 a 4 nahradit slovo „požadovat“ slovem „nařídit“. V odstavcích 3 a 4 nahradit slova „požadovat na“ slovem „nařídit“. V § 91 se doplňuje nový odstavec 5 v tomto znění: „(5) U zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec koná práci v nočních směnách, začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu směny, která v týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první. Větu první je možné použít též pro účely práva na mzdu nebo plat, odměnu z dohod a pro zjišťování průměrného výdělku.“. Odůvodnění: Jedná se o věcné zpřesnění, legislativně technické zpřesnění a doplnění chybějícího ustanovení.

35

24. K § 99 Na prvním řádku nahradit slovo „požadovat“ slovem „nařizovat“. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k pozměňovacím návrhům k § 91.

25. K § 103 odst. 1 písm. l) poznámka pod čarou č. 35 Nahradit obsah poznámky č. 35 tímto textem: „35)

Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými

látkami a o změně souvisejících zákonů.“.

Odůvodnění: Jedná se o legislativně technické zpřesnění.

26. K § 108 odst. 1 Na prvním řádku se slova „se účastní“ nahrazují slovy „mají právo se účastnit“. Odůvodnění: Jde o zpřesnění s ohledem na celkový kontext návrhu zákona. 27. K § 110 V § 110 se doplňují nové odstavce 3 až 4, které znějí: „(3) Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce. (4) Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí. (5) Pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality.“. Odůvodnění: Jde o věcné zpřesnění, které vychází z dosavadní právní úpravy. Pozitivním způsobem se vymezují hlediska, podle kterých lze diferencovat mzdu, protože jinak by bylo uplatnění zásady stejné mzdy za stejnou práci a za práci stejné hodnoty bylo velmi ztížené ne-li nemožné.

36

28. K § 113 odst. 1 Na prvním řádku se slovo „zejména“ vypouští. Odůvodnění: Jde o legislativně technické zpřesnění ve vztahu § 23 odst. 1.

29. K § 117 V § 117 na třetím řádku se číslo „5“ nahrazuje číslem „10“. Odůvodnění: Jde o věcné zpřesnění. Při navržené výši pro rok 2006 by se jednalo o částku od ledna cca 2,30 Kč a od července cca 2,50 Kč. V současné době podle dosavadních právních předpisů činí tato částka 6,- Kč.

30. K § 139 odst. 2 V § 139 odstavci 2 se na druhém řádku slova „a) a“ vypouštějí. Odůvodnění: Jde o věcné zpřesnění ve vztahu k dosavadní právní úpravě.

31. K § 141 odst. 3 Středník za slovem „organizací“ se nahrazuje tečkou a část věty za středníkem se vypouští. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 109 odst. 1.

Odůvodnění: Jde o legislativně technické zpřesnění. 32. K § 142 odst. 3 V § 142 odstavec 3 zní: „(3) Mzda nebo plat se vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebyla-li dohodnuta jiná doba a jiné místo výplaty. Nemůže-li se zaměstnanec dostavit k výplatě z vážných důvodů, zašle mu zaměstnavatel mzdu nebo plat v pravidelném termínu výplaty, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se zaměstnancem nedohodli na jiném termínu nebo způsobu výplaty.“. 37

Odůvodnění: Jde o věcné zpřesnění.

33. K § 144 V § 144 věta první zní: „Jestliže se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou o splatnosti a výplatě jinak, platí pro splatnost a výplatu odměny z dohody, odměny za pracovní pohotovost a náhrady mzdy nebo platu obdobně § 141 a § 142.“. Odůvodnění: Jde o věcné zpřesnění. 34. K § 146 Na konci textu předvětí dosavadního odstavce 1 doplnit slovo „jen“. Vypustit odstavec 2 a zároveň zrušit číslování odstavce 1. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 2 odst. 1.

35. K § 148 odst. 1 Nahradit číslo „145“ číslem „147“. Odůvodnění: Jde o legislativně technické zpřesnění.

36. K § 151 Ustanovení § 151 zní: „Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnanci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce, v rozsahu a za podmínek stanovených v této části.“. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 172 věta druhá.

38

37. K § 178 Na druhém řádku nahradit slovo „nárok“ slovem „právo“. Odůvodnění: Jde o legislativně technické zpřesnění.

38. K § 192 odst. 2 V odstavci 2 věta druhá zní: „Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro stanovení dávek nemocenského pojištění66), s tím, že pro účely této úpravy se redukční hranice stanovené pro účely nemocenského pojištění vynásobí koeficientem 1,4 a poté zaokrouhlí na celé koruny směrem nahoru; pro účely této úpravy se přitom do první redukční hranice započítá částka ve výši 90 %.“. Odůvodnění: Jde o zpřesnění v souladu s pozměňovacím návrhem obsaženým v usnesení Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví ze dne 3. 11. 2005 č. 281 k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění (tisk 1006).

39. K § 193 Vypustit odstavec 2 a zároveň zrušit číslování odstavce 1. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 2 odst. 1.

40. K § 195 odst. 1 V § 195 odstavec 1 zní: „(1) V souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě přísluší zaměstnankyni mateřská dovolená po dobu nejvýše 28 týdnů; porodila-li zároveň 2 nebo více dětí, přísluší jí mateřská dovolená po dobu nejvýše 37 týdnů.“. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 2 odst. 1. Odůvodnění: Pozměňovací návrh uvedený v bodu č. 40 se stahuje, protože navržené zpřesnění by se mohlo jevit jako zavádějící.

41. K § 199 V odstavci 1 na čtvrtém řádku se číslo „3“ nahrazuje číslem „2“. 39

Odstavec 3 se vypouští. Zároveň se dosavadní odstavec 4 označuje jako odstavec 3 včetně odkazů na něj. Odůvodnění: Jde o legislativně technické a věcné zpřesnění.

42. K § 203 odst. 2 písm. c) Na prvním řádku se slovo „nejméně“ vypouští. Odůvodnění: Jde o zpřesnění.

43. K § 207 Odstavec 2 se vypouští. Číslování dosavadního odstavce 1 se zrušuje. Odůvodnění: Jde o věcné zpřesnění.

44. K § 212 odst. 1 V § 212 odstavci 1 větě první se slovo „Zaměstnanec“ nahrazuje slovem „Zaměstnanci“ a slova „má právo na dovolenou“ se nahrazují slovy „náleží přísluší dovolená“. Odůvodnění: Jde o legislativně technické zpřesnění ve vztahu k § 2 odst.1 a o vytvoření souladu s dovolenou za odpracované dny podle § 214.

45. K § 213 odst. 1 V § 213 odstavci 1 se věta druhá vypouští. Odůvodnění: Jde o věcné zpřesnění.

46. K § 213 odst. 2 V § 213 odstavci 2 se středník nahrazuje tečkou a vypouští se část věty za středníkem. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 2 odst. 1.

40

47. K § 213 odst. 3 V § 213 odstavci 3 se středník nahrazuje tečkou a vypouští se část věty za středníkem. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 2 odst.1.

48. Doplnění nového odstavce v § 213 V § 213 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní: „(5) Dochází-li u zaměstnance v průběhu kalendářního roku ke změně rozvržení pracovní doby, přísluší mu za tento rok dovolená v poměru, který odpovídá délce příslušného rozvržení pracovní doby.“. Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6. Odůvodnění: Reaguje se na požadavky praxe k výpočtu dovolené při změně rozvržení pracovní doby v průběhu kalendářního roku. 49. K § 215 odst. 1 V § 215 odstavci 1 se slovo „Zaměstnanec“ nahrazuje slovem „Zaměstnanci“, na třetím řádku se nahrazují slova „má právo na dodatkovou dovolenou“ slovy „náleží přísluší dodatková dovolená“. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 2 odst.1. 50. K § 215 odst. 4 V § 215 odstavec 4 zní: „(4) Dodatková dovolená přísluší uvedeným v odstavci 1, 2 a 3.“.

za stanovených podmínek jen zaměstnancům

Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 2 odst.1.

51. Doplnění nového odstavce v § 216 V § 216 se doplňuje odstavec 5, který zní: „(5) Jestliže poměrná část dovolené (§ 212 odst. 2 a 3) činí necelý den, zaokrouhlí se na půlden; to platí i pro výpočet dvanáctin dovolené za odpracované dny podle § 214 a pro výpočet dvanáctin dovolené pro účely krácení dovolené podle § 223 odst.1 a 4.“.

41

Odůvodnění: Přestože zaokrouhlování dovolené na půldny je vžito ač nebylo právně upraveno, je účelné tuto úpravu v zákoně doplnit. 52. K § 218 odst. 3 V § 218 odstavci 3 se středník nahrazuje tečkou a vypouští se část věty za středníkem. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 2 odst.1. 52. K § 218 Ustanovení § 218 zní: „§ 218 (1) Zaměstnavatel je povinen určit zaměstnanci čerpání alespoň 4 týdnů dovolené v kalendářním roce, ve kterém mu právo na dovolenou vzniklo, pokud jeho pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok a má-li alespoň na 4 týdny dovolené právo. (2) Jestliže zaměstnavateli brání v určení čerpání dovolené podle odstavce 1 překážky v práci na straně zaměstnance uvedené v § 217 odst. 4 nebo naléhavé provozní důvody, je povinen určit tuto dovolenou tak, aby skončila nejpozději do konce příštího kalendářního roku, není-li v odstavci 3 stanoveno jinak. (3) Nemůže-li zaměstnavatel určit čerpání dovolené podle odstavce 1 ani do konce příštího kalendářního roku z důvodu čerpání rodičovské dovolené, určí dobu čerpání této dovolené po skončení rodičovské dovolené. (4) Neurčí-li zaměstnavatel, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 3, zaměstnanci dovolenou podle odstavce 1 ani do 31. října příštího kalendářního roku, je dnem nástupu zaměstnance na tuto nevyčerpanou dovolenou nebo její část první následující pracovní den. Nevyčerpá-li zaměstnanec dovolenou podle věty první ani do konce příštího kalendářního roku, právo na tuto dovolenou zaniká. (5) Jestliže zaměstnanec nemohl z důvodů uvedených v odstavci 2 vyčerpat dovolenou, která přesahuje 4 týdny, ani do konce příštího kalendářního roku, může být s jeho písemným souhlasem tato část dovolené vyčerpána do konce dalšího kalendářního roku.“. Odůvodnění: Navrhuje se jiný pozměňovací návrh, který obsahuje věcné zpřesnění, jež recipuje právní úpravu obsaženou v § 109 odst. 2 dosavadního zákoníku práce, která se přes prvotní problémy v praxi uplatňuje bez vážnějších problémů.

53. K § 233 V předvětí § 233 se na druhém řádku za slovo „zastavit“ doplňuje slovo „jen“. 42

Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 2 odst.1.

54. Doplnění nového odstavce v § 267 V § 267 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Vláda může zvýšit nařízením částku podle odstavce 2.“. Odůvodnění: Jde o podobné zpřesnění jako je tomu v § 255 odst. 6.

55. K § 274 Ustanovení § 274 se vypouští; zbývající ustanovení se přečíslovávají včetně odkazů na ně. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 2 odst. 1.

56. K § 307 odst. 1 V § 307 odstavec 1 zní: „(1) Zakládá-li výměr (§ 113 odst. 4 a § 136) právo zaměstnance na plnění v pracovním poměru v menším rozsahu, než vyplývá ze smlouvy, popřípadě než stanoví vnitřní předpis, je v dotčené části neplatný.“. Odůvodnění: Jde o věcně zpřesnění.

57. K § 308 Dosavadní text se označuje jako odstavec 1. Doplňuje se odstavec 2, který zní: „(2) Dohoda agentury práce s uživatelem o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.“. Odůvodnění: Jde o legislativně technické zpřesnění.

43

58. K § 309 V odstavci 1 větě druhé nahradit slovo „nemůže“ slovem „nesmí“. V § 309 odstavec 7 zní: „(7) Mají-li být mezi uživatelem a zaměstnancem agentury práce přijata opatření k vyšší ochraně majetku uživatele, nesmí být tato opatření pro zaměstnance agentury práce méně výhodná než je tomu podle § 252 až 256.“. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 2 odst. 1 a o návrh reagující na požadavky praxe.

59. K § 312 odst. 4 V § 312 se odstavec 4 vypouští. Odůvodnění: Jde o věcně zpřesnění.

60. K § 313 odst. 2 poznámce pod čarou č. 92 V textu poznámky č. 92 nahradit číslo „43“ číslem „57“. Odůvodnění: Jde o legislativně technické a věcné zpřesnění.

61. K § 322 odst. 3 odkazu na poznámku pod čarou Odkaz na poznámku pod čarou č. 37 nahradit odkazem na poznámku po čarou č. 38. Odůvodnění: Jde o legislativně technické zpřesnění.

62. K § 325 odst. 1 Na prvním řádku se slovo „výslovně“ vypouští. Odůvodnění: Jde o legislativně technické věcně zpřesnění.

44

63. K § 327 Na druhém řádku se slovo „povinným“ nahrazuje slovem „dlužníkem“. Odůvodnění: Jde o legislativně technické zpřesnění.

63a. K § 330 V § 330 se slova „§ 218 odst. 3 část věty za středníkem“ nahrazují slovy 4 věta druhá“.

㤠218 odst.

Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu ke změně § 218, která je uvedena pod č. 52.

64. K § 337 odst. 4 Na druhém řádku zaměnit pořadí slov „dnem doručena“ na „doručena dnem“. Odůvodnění: Jde o legislativně technické a věcné zpřesnění.

65. K § 361 Odstavec 2 se vypouští a zároveň se zrušuje číslování dosavadního odstavce 1. Odůvodnění: Jde o zpřesnění ve vztahu k § 2 odst. 1.

66. K části třinácté V části třinácté – Společná ustanovení se doplňuje hlava XIX, která včetně nadpisu a nového pracovně označeného § 362a zní: „Hlava XIX Ustanovení, kterými se zapracovávají předpisy Evropských společenství a ustanovení, od kterých není možné se odchýlit § 362a (1) Ustanoveními, kterými se zapracovávají předpisy Evropských společenství jsou § 2 odst. 5, § 14 odst. 2, § 16 odst. 2 a 3, § 30 odst. 2, § 37 odst. 1 až 4, § 39 odst. 2 až 6, § 41 v předvětí a písmena c), d), f) a g), § 47 spočívající ve slovech „nastoupí-li zaměstnankyně po skončení mateřské dovolené nebo zaměstnanec po skončení rodičovské dovolené v rozsahu doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, do práce, zařadí je 45

zaměstnavatel na jejich původní práci a pracoviště“, § 53 odst. 1 spočívající ve slovech „zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď“, písm. d), § 62 až 64, § 78 odst. 1 písm. a) až f), k) a l), § 79 odst. 1 a 2 písm. d), § 82, § 83, § 85 odst. 3 a 5, § 86 odst. 3, § 88 odst. 1 a 2, § 90, § 92 odst. 1, 3 a 4, § 93 odst. 2 věta druhá a odst. 4, § 94, § 96 odst. 2, § 101, § 102, § 103 odst. 1 písm. a) až h), j) a k) až do konce odstavce 1, odst. 2 až 5, § 104, § 105 odst. 1 spočívající ve slovech „zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu“, odst. 3 písm. a), 4 a 7, § 106 odst. 1 až 4 písm. a), c), a d), f) a g), § 108 odst. 2, 3, 6 a 7, § 110 odst. 1, § 113 odst. 4, § 136 odst. 2, § 191 spočívající ve slovech „zaměstnavatel omluví nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiného člena domácnosti podle § 115 občanského zákoníku v případech podle § 39 zákona o nemocenském pojištění a po dobu péče o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených v § 39 zákona o nemocenském pojištění nebo z důvodu, kdy se fyzická osoba, která o dítě jinak pečuje, podrobila vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení, které nebylo možno zabezpečit mimo pracovní dobu zaměstnance, a proto nemůže o dítě pečovat“, § 195, § 196, § 197 odst. 3 spočívající ve slovech „rodičovská dovolená podle odstavce 1 se poskytuje ode dne převzetí dítěte až do dne, kdy dítě dosáhne věku tří let. Bylo-li dítě převzato po dosažení věku tří let, nejdéle však do sedmi let jeho věku, přísluší rodičovská dovolená po dobu 22 týdnů. Při převzetí dítěte před dosažením věku tří let tak, že by doba 22 týdnů uplynula po dosažení tří let věku, se rodičovská dovolená poskytuje do uplynutí 22 týdnů ode dne převzetí dítěte“, § 198 odst. 1 až 3, pokud jde o rodičovskou dovolenou, § 199 odst. 1, § 203 odst. 2 písm. a), § 213 odst. 1, § 217 odst. 4, pokud jde o rodičovskou dovolenou, § 218 odst. 1, § 222 odst. 2 věta první a odst. 4, § 229 odst. 1 spočívající ve slovech „odborná praxe se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat“, § 238 odst. 2 a 3, § 239, § 240 odst. 1, § 241, § 245, § 246 odst. 2 věta první, § 276 odst. 1 věta první a odst. 2 až 5, § 277 spočívající ve slovech „zaměstnavatel je povinen na svůj náklad vytvořit zástupcům zaměstnanců podmínky pro řádný výkon jejich činnosti“, § 278 odst. 1 až 3, odst. 4 věta druhá a třetí, § 279 odst. 1 písm. a), b), e) až h) a odst. 3, § 280 odst. 1, § 281 odst. 5, § 288 až 299, § 308, pokud jde o předvětí a písmeno b), § 309 odst. 4 a 5, § 316 odst. 4 spočívající ve slovech „zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance informace zejména o“ a písm. a), c), d), e), g) a h) a dále ve slovech „to neplatí, jestliže je pro to dán věcný důvod spočívající v povaze práce, která má být vykonávána, a je-li tento požadavek přiměřený“, § 319, § 321 odst. 3, § 338 odst. 2, § 339, § 340 a § 350 odst. 2 (§ 2 odst. 1 věta čtvrtá). (2) Účastníci pracovněprávních vztahů se nemohou odchýlit od § 13 odst. 3, § 15, § 19 až 21, § 26 odst. 1, § 27 odst. 1, § 41 odst. 2 až 4, § 61 odst. 4, § 69, § 70, § 71, § 87 odst. 4, § 108 odst. 1, § 113 odst. 1 až 3, § 138, § 141 odst. 3, § 147 odst. 1, § 148 odst. 1, § 192 odst. 1 až 4, § 193, § 197 odst. 1, § 210, § 213 odst. 2 a 3, § 216 odst. 3 a 4, § 217 odst. 4, § 218 odst. 3, § 220, § 223 odst. 1 a 4, § 225, § 234 odst. 1 a 2, § 281 odst. 1 až 4, § 282 až 285, § 286 odst. 1, § 305, § 307, § 310, § 320 odst. 4, § 333 odst. 2, § 348 a § 351 až § 362 odst. 2 (§ 2 odst. 1 věta pátá).“. Odůvodnění: Odůvodnění je uvedeno u § 2 odst. 1. 67. K § 363 odst. 1 V odstavci 1 se slova „1. červencem 2006“ nahrazují slovy „1. lednem 2007“. Odůvodnění: Jde o změny, které navazují na změnu v § 395 odst. 1. 46

68. K § 363 odst. 2 V odstavci 1 se slova „1. červencem 2006“ nahrazují slovy „1. lednem 2007“. Odůvodnění: Jde o změny, které navazují na změnu v § 395 odst. 1. 69. K § 364 V § 364 na pátém řádku se slova „123/1993 Sb.“ nahrazují slovy „125/1993 Sb.“. Odůvodnění: Jde legislativně technické zpřesnění. 70. K § 395 odst. 1 V odstavci 1 se slova „1. července 2006.“ se nahrazují slovy „1. ledna 2007.“. Odůvodnění: Navrhuje se odložit účinnost zákoníku práce z důvodu zabezpečení doby potřebné legisvakance.

V Praze dne 30. listopadu 14. prosince 2005 Legenda: Co se v pozměňovacím návrhu navrhuje vypustit je přeškrtnuto. Co se navrhuje nově doplnit je uvedeno tučnou kurzívou.

47

poslanec ing. František Koníček Komplexní pozměňovací návrh k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce (tisk č. 1154)

Část čtyřicátá druhá zní: „ČÁST ČTYŘICÁTÁ DRUHÁ Změna zákona o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů Čl. XLII Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 3 /2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 128/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 210/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 575/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 359/2004, zákona č. 360/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 676/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb. a zákona č. 441/2005 Sb., se mění takto: 1. V § 6 odst. 7 písmeno a) včetně poznámky pod čarou č. 5 zní: „a) náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné zvláštním právním předpisem5) pro zaměstnance zaměstnavatele, který je státem, územním samosprávným celkem, státním fondem, příspěvkovou organizací, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů nebo školskou právnickou osobou zřízenou podle školského zákona (dále jen „do výše stanovené zvláštním předpisem“), jakož i hodnota bezplatného stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách; jiné a vyšší náhrady než stanoví tento zvláštní předpis, jsou zdanitelným příjmem podle odstavce 1, _________ 5) Např. část sedmá hlava třetí zákoníku práce.“. 48

2. V § 6 odst. 7 písm. b) se za slova „pracovních prostředků,“ vkládají slova „pracovních oděvů a obuvi,“ a za slova „dezinfekčních prostředků“ se vkládají slova „a ochranných nápojů“.

3. V § 6 odst. 8 se slovo „popř.“ zrušuje a za slovo „zaměstnavatele“ se vkládají slova „ , v pracovní nebo jiné smlouvě“.

4. V § 6 odst. 9 písm. c) se za slovo „plnění“ vkládají slova „ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů“. 5. V § 24 odst. 2 písm. j) se na konci textu bodu 1 čárka nahrazuje středníkem a doplňují se slova „výdaje (náklady) na pořízení ochranných nápojů lze uplatnit v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy122),“. Poznámka pod čarou č. 122 zní: „122)

Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů.“.

6. V § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 včetně poznámek pod čarou č. 110, 110a a 23b zní: „4. provoz vlastního stravovacího zařízení kromě hodnoty potravin nebo příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu110), maximálně však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a) při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin. Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad), pokud přítomnost zaměstnance v práci během této stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny. Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad) na další jedno jídlo za zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle zvláštního právního předpisu110a), bude delší než 11 hodin. Příspěvek nelze uplatnit na stravování za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle zvláštního právního předpisu23b). Za stravování ve vlastním stravovacím zařízení se považuje i stravování zabezpečované ve vlastním stravovacím zařízení prostřednictvím jiných subjektů, _______________ 23b) § 176 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. 110 ) § 78 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. 110a) § 88 odst. 4 zákoníku práce.“. 7. V § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 zní: „5. práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak,“.

49

8. V § 24 odst. 2 písm. k) bodě 2 se slovo „stravné“ nahrazuje slovy „zvýšené stravovací výdaje (stravné)5b)“ a slova „§ 7; pravidelným“ nahrazují slovy „§ 7, a to maximálně do výše stravného vymezeného pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a). Pravidelným“. Poznámka pod čarou č. 5b zní: „5b)

Zákon č. …../2005 Sb., zákoník práce.“.

9. V § 24 odst. 2 písmeno zh) zní: „zh) náhrady cestovních výdajů do výše stanovené zvláštním právním předpisem5 ),“. 10. V § 25 odst. 1 písm. d) se slova „a dále peněžní plnění poskytované zaměstnanci vedle mzdy, pokud nárok na toto plnění nestanoví zvláštní předpis, nebo část tohoto plnění, která překračuje nárok stanovený zvláštním předpisem,“ zrušují.

Odůvodnění: Koncepce zvolená při vypracování návrhu nového zákoníku práce, která jednak vychází ze zásady, co není zakázáno, je dovoleno a jednak posiluje ujednání mezi zaměstnavateli a zaměstnanci v kolektivních smlouvách, vnitřních předpisech, pracovních nebo jiných smlouvách, vyžaduje odpovídající reakci v úpravě zdaňování příjmů, a to jak na straně zaměstnance, tak na straně zaměstnavatele. Navrhuje se zachovat současně platný režim u cestovních náhrad, případně dalších položek s vazbou na případné limitování cestovních náhrad (příspěvky na závodní stravování zajišťované jinými subjekty), kdy do výše limitu stravného stanoveného pro zaměstnance státní správy se bude jednat o daňově uznatelnou položku, která nebude u zaměstnance zdaněna. V případě vyšších částek, což návrh nového zákoníku práce umožňuje, budou tyto vyšší částky u zaměstnavatele daňově neuznatelné a u zaměstnance budou podléhat zdanění. V případě úhrad nákladů spojených s realizací práv zaměstnanců dohodnutých v kolektivních smlouvách, vnitřních předpisech, pracovních nebo jiných smlouvách budou daňově uznatelné všechny náklady, které na straně zaměstnance budou podléhat dani z příjmů a současně budou zahrnovány do vyměřovacích základů pro zákonné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění s výslovně uvedenými objektivními výjimkami (např. náhrady škody, věrností horníků apod.). Tento přístup by měl současně eliminovat problém, kdy podle platné právní úpravy jsou u zaměstnavatele daňově uznatelné pouze náklady na výplatu mezd, resp. plnění, která jsou složkou mzdy, tj. odměnou za práci. Podmínka zdanění sjednaného plnění daní z příjmů fyzických osob a současně také jeho zpojistnění zajišťuje pro všechna dohodnutá plnění stejný charakter jako mzda. Proto je dále nezbytně nutné provést změnu zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (viz nová část padesátá šestá a padesátá sedmá). K části čtyřicáté třetí, čl. XLIV: V bodu 2 se za slova „úrazového pojištění“ vkládá slovo „zaměstnanců“. Odůvodnění: Jde o upřesnění v souladu s vládním návrhem zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců (tisk č. 1156). 50

K části čtyřicáté deváté, čl. LI: 1. V bodu 7 se spojka „a“ za slovem „pohotovost“ nahrazuje čárkou a za slovo „celků“ se doplňují slova „a z dávek státní sociální podpory, které nejsou vyplaceny jednorázově“. 2. V bodu 7 v poznámce pod čarou č. 80b se za slova „úrazovém pojištění“ doplňuje slovo „zaměstnanců“. 3. Za bod 7 se vkládá nový bod 8, který zní: „8. V § 299 se na konci textu odstavce 2 doplňuje věta „Výkon rozhodnutí ohledně dávek státní sociální podpory, které nejsou vyplaceny jednorázově, nelze provést přikázáním pohledávky.“. Ostatní body se přečíslují. Odůvodnění K bodům 1 a 3: Pozměňovacím návrhem se sleduje zavedení jednoznačného pravidla pro výkon rozhodnutí ohledně dávek státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově. Z tohoto důvodu se výslovně stanoví, že na výkon rozhodnutí ohledně dávek státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově, se použijí ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Zároveň s tím se stanoví jednoznačný zákaz jakéhokoli jiného způsobu výkonu rozhodnutí na opakující se peněžité dávky státní sociální podpory než srážkami ze mzdy. Důvodem je, aby jeden druh příjmů povinného nebylo možné vymáhat různými způsoby výkonu rozhodnutí. K bodu 2: Jde o upřesnění v souladu s vládním návrhem zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců (tisk č. 1156). K části padesáté první, čl. LV: 1. V bodu 26 (§ 105 odst. 1) se za slova „o úrazovém pojištění“ doplňuje slovo „zaměstnanců“ a za slova „úrazového pojištění“ (§ 105 odst. 2) se vkládá slovo „zaměstnanců“. 2. Za bod 73 se vkládá nový bod 74, který zní: „74. § 193 zní: „§ 193 (1) O služebním poměru státního zaměstnance vede služební orgán osobní spis, který smí obsahovat jen písemnosti nezbytné pro služební poměr a hodnocení státního zaměstnance. (2) Do osobního spisu mohou nahlížet představení, kteří jsou státnímu zaměstnanci nadřízeni. Právo nahlížet do osobního spisu, jakož i právo na zapůjčení osobního spisu má generální ředitelství, úřad práce, soud, státní zástupce, příslušný orgán Policie České republiky, Národní bezpečnostní úřad a zpravodajské služby. 51

(3) Státní zaměstnanec a státní zaměstnanec, jehož služební poměr skončil, má právo nahlížet do svého osobního spisu, činit si z něj výpisy a na náklady služebního úřadu z něho požadovat stejnopisy listin.“.“. Ostatní body se přečíslují. Odůvodnění: K bodu 1: Jde o upřesnění v souladu s vládním návrhem zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců (tisk č. 1156). K bodu 2: Jde o legislativně technické zpřesnění v souladu s úpravou navrhovanou v zákoníku práce. K části padesáté první, čl. LVI: V čl. LVI se za slova „úrazového pojištění“ doplňuje slovo „zaměstnanců“. Odůvodnění: Jde o upřesnění v souladu s vládním návrhem zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců (tisk č. 1156). K části padesáté druhé, čl. LVIII: 1. Za bod 18 se vkládá nový bod 19, který zní: „19. V § 13 odst. 5 se za větu první vkládá věta „Rozhodce spor rozhodne v mezích návrhů smluvních stran.“. 2. Body 37 a 42 se vypouštějí. Ostatní body se přečíslují. Odůvodnění: K bodu 1: V řízení před rozhodcem se navrhuje zakotvit jeho vázanost návrhy smluvních stran. V praxi se stává, že rozhodce, byť v dobré víře, vypracuje nové znění části kolektivní smlouvy, které jde nad rámec původních návrhů smluvních stran a tak dochází k prodlužování rozhodovacího procesu. K bodu 2: Jde o legislativně technické úpravy – navrhovanou problematiku řeší vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o životním a existenčním minimu a zákona o pomoci v hmotné nouzi (tisk č. 1065).

52

Za část padesátou čtvrtou se vkládají nové části padesátá pátá, padesátá šestá a padesátá sedmá, které znějí: „ČÁST PADESÁTÁ PÁTÁ Změna zákona o provozu na pozemních komunikacích Čl. LXIII V příloze k zákonu č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 411/2005 Sb., se slova „ překročení nejdelší přípustné doby řízení nebo nedodržení stanovené 4 bezpečnostní přestávky v řízení vozidla podle zákona č. 475/2001 Sb. “ nahrazují slovy „ překročení nejdelší přípustné doby řízení nebo nedodržení stanovené bezpečnostní přestávky v řízení vozidla podle zvláštních právních předpisů42)

4 “.“

Poznámka pod čarou č. 42 zní: „42)

Nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 ze dne 20. prosince 1985, o harmonizaci určitých sociálních právních předpisů v silniční dopravě. Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR), vyhlášená pod č. 108/1976 Sb. Nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky. Vyhláška č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění vyhlášky č. 55/2003 Sb.“.

ČÁST PADESÁTÁ ŠESTÁ Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti Čl. LXIV Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 113/1997 Sb., zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 437/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., a zákona č. 377/2005 Sb., se mění takto: 1. V § 5 odstavce 1 a 2 včetně poznámek pod čarou č. 3 až 6 znějí: 53

„(1) Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů3) a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském nebo důchodovém pojištění. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, jehož hodnota je na příslušném účtu zaměstnavatele účtována jako náklad nebo úbytek prostředků a které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě poskytnuto zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch. (2) Do vyměřovacího základu zaměstnance se z příjmů uvedených v odstavci 1 nezahrnují tyto příjmy: a) náhrada škody podle zákoníku práce, b) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné poskytovaná na základě zvláštních právních předpisů4), c) věrnostní přídavek horníků5), d) odměny vyplácené podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích6), pokud vytvoření a uplatnění vynálezu nebo zlepšovacího návrhu nemělo souvislost s výkonem zaměstnání, e) jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události, f) plnění poskytnutá po skončení zaměstnání, jde-li o plnění poskytnutá k životnímu jubileu nebo jinému výročí nebo k ocenění zásluh a důvod pro poskytnutí těchto plnění nastal po skončení zaměstnání. _________ 3) § 6 zákona č. 586/1992 Sb ., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. 4) Například zákoník práce, zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů. 5) Zákon č. 62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků. 6) Zákon č. 527/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“. 2. V § 5 se na začátek odstavce 3 vkládá věta „Do vyměřovacího základu zaměstnance se zahrnuje kromě příjmů uvedených v odstavci 1 odměna ve zvláštních případech vyplácená pěstounům podle zákona o státní sociální podpoře7).“. Poznámka pod čarou č. 7 zní: „7) § 40a zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 168/2005 Sb.“.

ČÁST PADESÁTÁ SEDMÁ Změna zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění Čl. LXV Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 324/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., zákona č. 48/1997 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona 54

č. 138/2001 Sb., zákona č. 49/2002 Sb., zákona č. 176/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 437/2003 Sb., zákona č. 455/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 438/2004 Sb., zákona č. 123/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb. a zákona č. 413/2005 Sb., se mění takto: V § 3 odstavce 1 až 3 včetně poznámek pod čarou č. 2 až 7 znějí: „(1) Vyměřovacím základem zaměstnance2) je úhrn příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů3) a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském nebo důchodovém pojištění. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, jehož hodnota je na příslušném účtu zaměstnavatele účtována jako náklad nebo úbytek prostředků a které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě poskytnuto zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch. (2) Do vyměřovacího základu zaměstnance se z příjmů uvedených v odstavci 1 nezahrnují tyto příjmy: a) náhrada škody podle zákoníku práce, b) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné poskytovaná na základě zvláštních právních předpisů4), c) věrnostní přídavek horníků5), d) odměny vyplácené podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích6), pokud vytvoření a uplatnění vynálezu nebo zlepšovacího návrhu nemělo souvislost s výkonem zaměstnání, e) jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události, f) plnění poskytnutá po skončení zaměstnání, jde-li o plnění poskytnutá k životnímu jubileu nebo jinému výročí nebo k ocenění zásluh a důvod pro poskytnutí těchto plnění nastal po skončení zaměstnání. (3) Do vyměřovacího základu zaměstnance se zahrnuje kromě příjmů uvedených v odstavci 1 odměna ve zvláštních případech vyplácená pěstounům podle zákona o státní sociální podpoře7). _________ 2) § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 3) § 6 zákona č. 586/1992 Sb ., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. 4) Například zákoník práce, zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů. 5) Zákon č. 62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků. 6) Zákon č. 527/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7) § 40a zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 168/2005 Sb.“.“. Dosavadní část padesátá pátá se označuje jako část padesátá osmá a čl. LXIII se označuje jako čl. LXVI.

55

Odůvodnění: K nové části padesáté páté: Jde o legislativně technickou úpravu související se schválením zákona č. 411/2005 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. K nové části padesáté šesté a padesáté sedmé: Jde o věcnou úpravu vyměřovacího základu zaměstnanců pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a vyměřovacího základu pro odvod pojistného na veřejné zdravotní pojištění, která souvisí s pozměňovacím návrhem k části čtyřicáté druhé, pokud jde o výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů (tzv. odčitatelné položky). Nově označená část padesátá osmá (dosavadní část padesátá pátá) zní: „ČÁST PADESÁTÁ OSMÁ Čl. LXVI Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2007.“. Odůvodnění: Navrhuje se odložit účinnost stejně jako u zákoníku práce.

56