XVII
Věra Holá
ZÁPADOČESKÉ NAKLADATELSTVÍ PLZEŇ 1981
Osídlení šumavského pohraničí na Sušicku 1945-1948 Odsun německého obyvatelstva z pohraničního území Československa podle postupimské dohody a opětovné osídlení těchto oblastí patří bezesporně k nejzávažnějším událostem našich národních dějin. Pro mnohé příslušníky starší generace, která prožila druhou světovou válku, tyto události zůstávají stále živou vzpomínkou anebo dokonce přímou součástí jejich života; proto jim bylo dosud věnováno v regionálním rozsahu poměrně málo pozornosti. Přesto lze již nyní po třiceti letech provést v rámci dřívějších okresů některé rozbory, které umožňují fondy tehdejších okresních národních výborů zpracované nyní v archívech, někdy také fondy jednotlivých obcí a měst. Z nich bude pak možno posoudit specifický charakter výměny obyvatelstva v určitém kraji nebo místě, jeho odlišnost v různých průmyslových nebo zemědělských oblastech a význam pro další i současný ekonomický rozvoj krajiny. I když rozsah těchto studií po historické a zejména po sociologické stránce se bude vztahovat patrně jen k zcela omezenému časovému úseku, který nevyčerpá plně veškerou problematiku osídlování, neboť migrace obyvatelstva v pohraničí trvala delší dobu a do dnešního dne se stala běžným jevem souvisejícím s moderním rozvojem naší společnosti, zůstane jejich hodnota vždy právě v neopakovatelné jedinečnosti zachycení situace. Jedním z těchto výjimečných momentů je zejména osídlení krajiny reemigranty z ciziny. Území bývalého sušického okresu, který se reorganizací v roce 1960 stal součásti nynějšího okresu Klatovy, bylo od svého vzniku v roce 1850 územím národnostně smíšeným. Zeměpisně bylo vymezeno povodím řeky Otavy a jejich přítoků od pramenů v pohraničním pásmu Šumavy až po jejich vstup do horažďovické kotliny. Ve třech sousedních okresech sušickém, kašperskohorském a hartmanickém žilo před záborem v roce 1938 v 76 obcích téměř 50 000 obyvatel. Počet usedlých Němců dosahoval 19 500 osob a byl soustředěn z 85% do dvou sousedních okresů, kašperskohorského a hartmanického. Zatímco sousední okres sušický patřil téměř celý k oblasti starého českého osídlení soustředěného do nižší obilnářsko-bramborářské polohy, krajem pozdější německé kolonizace v okresech kašperskohorském a hartmanickém se stala výše položená krajina bývalého pohraničního hvozdu, v níž ubývalo s nadmořskou výškou orné půdy a rostla převaha pastvin s chovem dobytka. Průmyslovým centrem bylo především město Sušice se světoznámou výrobou zápalek a dalším průmyslem papírenským a kožedělným; v oblasti německého osídlení prosperovaly zejména sklárny v Anníně a Rejštejně, tradičně zaměřené především na uměleckou exportní výrobu. Ostatní průmysl měl již většinou jenom místní význam. Sociálně patřila asi 43% obyvatelstva okresu k zemědělské vrstvě. Otázka nového osídlení kraje po odsunu německých obyvatel ve shodě s ustanovením postupimské dohody a dekrety prezidenta republiky o národní správě, konfiskaci a osídlování stála před okresním národním výborem od prvních květnových dnů jako problém, který je nutno řešit s veškerou odpovědností. Počet osob německé národnosti silně stoupl ke konci války, neboť celý kraj byl zaplaven „národními hosty“, uprchlíky z východních zemí, jichž bylo v květnových dnech podle zdejšího odhadu rovněž asi 15-17 tisíc. Pro jejich rychlou evakuaci zřídil ONV sběrný tábor v Dlouhé Vsi u Sušice, z něhož byly organizovány evakuační transporty po celý rok 1945. Tím byl počet Němců v okrese opět normalizován, tedy snížen na původní usedlé obyvatele a bylo možno pomýšlet na přípravu jejich řádného vysídlení. Avšak již dříve, prakticky od revolučních dnů, bylo nutno zajišťovat ve všech oblastech potřebný chod národního hospodářství, zavádět národní správu do konfiskovaných podniků a živností, zabezpečit zemědělskou výrobu i ochranu národního majetku ve všech obcích. Již prvnímu revolučnímu ONV v Sušici bylo jasno, že německá část okresu má vzhledem ke své přírodní a ekonomické povaze své osobité problémy. Sušicko nepatřilo k průmyslovým centrům ani k zemědělsky výhodným oblastem. Zeměpisný charakter krajiny, horský ráz většiny obcí, vysoká poloha, zemědělsko-lesnická práce převažující nad možnostmi průmyslu navíc úzce specializovaného, to vše znevýhodňovalo Sušicko proti hospodářsky bohatším okresům, snižovalo jeho přitažlivost a obracelo jiným směrem proudy domácích osídlenců směřujících z vnitrozemí Čech do pohraničí. Osídlovací komise ONV pracovala v Sušici od 18. června 1945 a ve svých odborných sekcích sestavila program pro jednotlivé hospodářské odbory. Údaje z poloviny srpna 1945 jsou sice jen pouhé odhady, avšak snaží se zato situaci ilustrovat. Z přelidněného okresu již ubylo 13 000 uprchlíků, spolu s místními usedlíky zůstávalo asi 22 000 osob německé národnosti. Počet českých obyvatel se však celkem nezměnil. V poznámce přehledu se uvádí, že se osídlování děje zatím pouze přesunem do pohraničí uvnitř okresu.
Chceme-li sledovat charakter prvního přesunu do pohraniční přesněji, zjišťujeme, že do obcí kašperskohorského a hartmanického okresu přišli po 5. květnu 1945 nejdříve státní zaměstnanci finanční stráž, četnictvo, učitelé, zaměstnanci pošty a další, kteří se tak často vraceli zpět na svá předchozí pracoviště. Další vlnou příchozích byli řemeslníci a jiné osoby schopné převzít národní správu v průmyslu, obchodě a živnostech, v menší míře i pracovníci ze zemědělství. Podle zprávy ke dni 1. září bylo zajištěno národní správou celkem 14 obchodů potravinami, 14 hostinských živností, 7 řeznictví, 9 pekařství, 1 mlékárna, 1 cukrárna, 4 mlýny, 12 živností truhlářství, 5 holičství, 7 kováren, 5 živností krejčovských, 4 zámečnické, 2 kolářské, 2 drogerie, po jedné živnosti sedlář, klempíř, knihař a zubní technik. V zemědělství bylo obsazeno národní správou 19 velkostatků, 15 statků od 50 ha půdy a 24 závodů do 50 ha. Tak byly zajištěny potřebné služby obyvatelstvu a základy zemědělské výroby. Značnou překážkou rychlejšího postupu dalšího osídlování byl v jeho počátcích nejen nižší počet uchazečů, ale také nedostatek bytů. Obce byly obydleny německými obyvateli a do počátku odsunu nebylo naděje na zmírnění bytové tísně. Celkem přišlo na Kašperskohorsko a Hartmanicko během roku 1945 a na počátku roku 1946 asi 2000 osob. Současně však lze zaznamenat nesporný úbytek obyvatelstva v okrese - počet Čechů, který dosáhl maxima v září, do konce roku 1945 poklesl na 1400 osob. Lze to vysvětli tím, že i mnozí zemědělci ze Sušicka se místo na Šumavu obrátili jinam, kde hledali uplatnění v příznivějším klimatickém pásmu. Zlepšení celkové situace nastalo teprve s organizovaným odsunem německých usedlíků. Od jara 1946 byly vypravovány ze Sušice pravidelné transporty, k nimž bylo vybíráno obyvatelstvo z celé oblasti po částech tak, aby úbytek odstraňoval bytovou tíseň, neohrozil potřebné práce v letní zemědělské sezoně a umožňoval další plynulé osídlování. Jak první předpoklady plynoucí z hospodářského rozboru situace okresu již na počátku jeho nové existence ukazovaly, tak i další praxe potvrdila, že otázka osídlení Sušicka podle jeho skutečných ekonomických potřeb nebude jednoduchou záležitostí. Brzy bylo zřejmé, že stranou produktivní zemědělské výroby leží celá vlastní Šumava a že veškeré běžně kladené požadavky na osídlování bude třeba přiměřeně upravit. Zejména vysoké polohy jižně od Kašperských Hor přes Modravu, Srní, Prášily, Keply až k Zejbiši (nyní Javorná) a Zhůří byly problémem; byl to domov dřevorubců a lesních dělníků, krajina krásná a poutavá turisticky, ale tvrdá k těm, kdo v ní trvale žijí. Toho si byl vědom ONV v Sušici již od počátku, když se na své prvé schůzi rady dne 13. června 1945 zabýval poprvé návrhem petice o hospodářskou přeměnu okresu z obilnářského na pastvinářský, resp. dobytkářský kraj. Podle projektu zemědělců na konfiskovaných statcích v rozlehlém pásu od Hartmanic po Zhůří oblast Horského šumavského pastvinářského družstva, na než měl být brán zvláštní zřetel při organizovaném osídlování. Předpoklady v petici předložené vládě, jež byly vyjádřeny dále v osídlovacím plánu okresu, se ukázaly jako správné. Po počátečním uvolnění bytové tísně v Kašperských Horách, Hartmanicích a dalších obcích prvními odsuny se další postup osídlování zvolnil a projevil se nedostatek uchazečů pro vyšší polohy. Kromě obcí, v nichž byly zemědělské usedlosti přislíbeny žadatelům do vlastnictví, leželo v osídlovacím pásmu celé velké území pastvinářského družstva, jež mělo být obsazeno zaměstnanci v námezdním poměru. Pracovníky potřebovalo také rozsáhlé lesní hospodářství města Kašperských Hor a státních lesů, obojí v nadmořské výšce kolem 900-1000 m n.m. Základní pomoc této oblasti poskytlo ustanovení o specialistech, kteří mohli být ponechání až do poledních odsunů, popřípadě - vzhledem k naléhavé potřebě - z odsunu vyňati na určitou lhůtu. Rozloha 30 000 ha lesního komplexu vyžadovala, aby do tohoto počtu byli zahrnuti i lesní dělníci, a charakter specialistů jim byl přiznán vzhledem k vysoké odbornosti práce v těžkých šumavských podmínkách (svážení dřeva na saních apod.). Byl tedy již před zahájením odsunu jasné, že skutečnou výměnu obyvatelstva Šumavy a potřebné prosídlení krajiny nebude možno zajistit pouhou migrací obyvatelstva v okresu ani přílivem žadatelů z vnitrozemí Čech. Hlavním úsilím ONV v Sušici se obracelo tedy k celostátním akcím a soustředilo se v prvé řadě na krajany reemigranty, kteří se hodlali opětně v Československu usadit, na Čechy z Volyně a Slováky z Maďarska a Rumunska. V námezdním poměru u pastvinářského družstva vypomáhaly zatím dočasné skupiny, stejně tak u bývalých konfiskovaných velkostatků pracovaly zhruba stočlenné skupiny Slováků, slovenských Maďarů a také Bulhaři, kteří do Československa přišli na roční smluvní výpomoc. (Bulharů bylo v roce 1946 celkem 117, v roce 1947 212.) Málokteří z nich se však stali skutečnými osídlenci natrvalo.
Opravdovým příslibem nového života do celého kraje se mohli stát teprve reemigranti, kteří přicházeli do Československa se svými rodinami, v případě Slováků z Rumunska doslovně v celých rodech a příbuzenských svazcích. Jejich příchodem se uskutečňovalo rovnoměrné osídlení celého území; i když nebylo okamžité a postupovalo ve fázích, které často jen s odstupem navazovaly na prováděný odsun, přesto nejlépe vyhovovalo potřebné komunitě života v obcích. Podle zprávy z počátku listopadu 1946 bylo v okrese z celkového počtu 2189 zemědělských usedlostí osídleno Čechy 339, Slováky ze Slovenska 11, reemigranty z Rumunska 96 a 38 bylo rezervováno pro volyňské Čechy. Dále leželo celkem 682 usedlostí v pastvinářské oblasti JSČZ a 769 usedlostí v oblasti lesního hospodářství. Jako obce plně osídlené se uvádějí Kašperské Hory, Nicot, Červená, Dlouhá Ves, Humpolec a osady města Sušice. Zdůrazňuje se, že konečný výsledek osídlení je hlavně otázkou péče a služeb, jež budou osídlencům poskytnuty. Tuto zprávu lze považovat za jeden z autentických dokladů, podle nichž již v roce 1946 přibyla do sušického okresu první silná skupina rumunských reemigrantů zemědělců. Hlavní informace o postupu osídlení poskytují především jmenovité soupisy reemigrantů, jež byly pořizovány pro ONV stanicemi SNB v delších intervalech, obvykle po příchodu větších skupin. Soupisy zachycují stav osídlení v obcích a sociální postavení rodin, umožňují ve spojení s dalšími doklady rozlišit do určité míry etapy osídlování a tak získat celkový obraz osídlovací akce. Zejména však dovolují poznat strukturu rodin a tím otevírají souhrnný pohled, v němž se noví obyvatelé pohraničí - a jimi rozumíme především reemigrující krajany slovenské národnosti z Rumunska - jeví jako samostatný etnický prvek v dosavadní skladbě obyvatelstva okresu. Prvek velmi vitální, v němž dominují početné vícečlenné rodiny. Prvek, který - jako nejsilnější populační skupina - přináší do krajiny skutečnou naději nové budoucnosti. Je třeba přiznat, že zcela úplné údaje týkající se počtu, ani přesná data o příchodu jednotlivých rodin do nového domova z dochovaných písemností ONV zjistit nelze. Jmenovité soupisy byly pořizovány jednorázově podle stavu ke dni 30. května 1947, k 5. listopadu 1947 a k 15. únoru 1948. Kromě nich je zachován ještě souhrnný nedatovaný seznam osídlenců slovenské národnosti, o němž lze soudit, že je nejstarší a vztahuje se k první fázi osídlení v roce 1946. Zahrnuje celkem 91 rodin reemigrantů z Rumunska usazených kolem Sušice v Dlouhé Vsi, Platiči, Humpolci a Bohdašicích, na Hartmanicku ve Vatěticích, Štěpanicích a Kunraticích a u Kašperských Hor ve Svojších, Kozím Hřbetu a Tužkově. Dalších 20 rodin v Tužkově, Nicově a Řetenicích pochází ze Slovenska, takže soupis zcela odpovídá údajům známým z listopadové zprávy. Kromě toho soupis dokazuje, že podobně jako čeští osídlenci, vyhledávali také první reemigranti nejprve samostatné zemědělské usedlosti v obcích a místech blíže Sušice, Hartmanic a Kašperských Hor. Zhruba podobné údaje - i když s klesající tendencí - lze číst také v dalším méně oficiálním dokumentu, číselném přehledu a průběhu evakuace a nové kolonizaci datovaném dnem 20. února 1947. Podle něho bylo na území okresu 351 rodin Čechů z vnitrozemí, 95 rodin Slováků včetně reemigrantů z Rumunska (celkem 1053 Čechů a asi 500 Slováků), dále 109 Maďarů ze Slovenska a 117 Bulharů. Také rodná data dětí narozených po příchodu do Československa svědčí, že první rodiny slovenských reemigrantů byly na místě již v roce 1946. Během roku 1947 se osídlení Sušicka rozšířilo o další členy reemigračních akcí, jež poznáváme v seznamech k 30. květnu a k 5. listopadu t.r. již na jaře přicházejí silné skupiny českých reemigrantů z Volyně schopných převzít do správy další zemědělské usedlosti v Dlouhé Vsi, Platiči, Bohdašicích, Humpolci, v Kozím Hřbetě a Svojších. Současně se provádí přesídlování Slováku z Maďarska, usazovaných především na Hartmanicku v oblasti Šumavského horského pastvinářského družstva. Celkem přišlo podle výkazu ze dne 4. června 1947 do sušického okresu 213 přesídlenců z Volyně a 134 osob z Maďarska. V další části roku se krajina ještě zalidňuje dalšími rumunskými Slováky, kteří postupují zejména během druhého pololetí do vzdálenějších vysokých poloh pastvinářského družstva a státních lesů, Stodůlek, Velkého Boru, Prášil a Zhůří. Podle výkazu z 25. října přišlo z Rumunska 370 osob a dalších 110 osob se očekává během listopadu ze střediska v Suchém Vrbnu. Mezi nimi, podobně jako mezi přesídlenci z Maďarska, získal také místní průmysl několik schopných dělníků i odborných sklářů. Pro celkové hodnocení konečného počtu osídlenců v roce 1947 nejcennějším i po formální stránce nejlépe zpracovaným dokumentem je souhrnný soupis pořízený v listopadu. Proniká v něm zřetel k sociálnímu postavení nových obyvatel a z jeho konfrontace s předchozími soupisy i následujícím soupisem z roku 1948 lze dobře poznat většinu údajů potřebných ke studiu jednotlivých skupin, jejich struktur, složení rodinných celků, jejich stabilitu i případné vzájemné vztahy. Poslední
ze sledovaných soupisů z února 1948 sice tato data doplňuje o další nové příchozí v zimním období, chybí v něm přesné údaje o předchozím bydlišti, takže má pro naše zjištění pouze omezený význam. Základní jednotkou ve všech soupisech respektovanou je rodina. Je za ni považován počet osob žijících ve společné domácnosti, zpravidla manželé a jejich děti, popřípadě spolubydlící. V několika případech se objevují mezi osídlenci neúplné rodiny, ovdovělé matky s dětmi. Celkem je v uvedeném soupisu z listopadu 1947 a s doplňkem podle soupisu únoru 1948 evidováno 236 rodin. Tento počet je základem pro zhodnocení populačních a sociálních skupin, zahrnujících přes tisíc členů. Postupujeme-li od malých celků k větším, jeví se početně a společensky nejméně významnou skupinou reemigrantů krajané, kteří se na Sušicko vrátili z Německa, Rakouska a Jugoslávie. Byli to většinou pouze jednotlivci či starší manželé, které přivedla zpět touha po domově. Z Jugoslávie se vrátila osamělá matka s rodinou. Z polského území přišly 3 rodiny o 12 členech. Reemigrovaní Slováci z Maďarska tvoří početně nejmenší skupinu příslušníků přesídlovacích akcí. Ze 34 rodin různého původu a zaměstnání patřila většina ke slovenské menšině žijících ve východním úrodném kraji Békés, kde jejich bydliště byla města Békésczaba, Békésgyula, Szarvas, Csorvás; jiní přišli z Budapešti, ojediněle ze slovenského pohraničí, z Cigandu v Zemplinu, skláři ze Salgótarjánu a Kaposváru. Na Hartmanicku vstoupili do námezdního poměru u pastvinářského družstva, skláři do skláren v Anníně a v Rejštejně. Poněkud četnější je skupina volyňských Čechů. Sestávala z 50 rodin, které ponejvíce obsadily přídělové usedlosti na Hartmanicku v Kunraticích a Štěpanicích, v Dlouhé Vsi, Bohdašicích, Humpolci, Platiči i Kozím Hřbetě u Kašperských hor. Samostatní zemědělci v jejich počtu převažují, pouze jednotlivě se vyskytují dělníci, úředník a lesník. Jako rumunští Slováci, tak i Češi z Volyně pocházejí skoro výhradně z téže oblasti a lze mezi nimi odkrýt také příbuzenské vztahy. Jejich rodištěm byly převážně obce Olšinka a Chorovice nebo Krajov. Populačně nejzávažnější skupina Slováků reemigrujících u Rumunska zahrnuje 142 rodin, ve kterých žije 667 členů a 15 dalších samostatných jedinců. Jsou většino z téhož kraje a také ve vesnicích se usazují v příbuzenských skupinách, první u nich na přídělových usedlostech do 13 ha výměry (Kozí Hřbet, Svojše, Tužkov, Kunratice, Štěpnice, okolí Dlouhé Vsi), další při pastvinářském družstvu a státních lesích. Přišli z prostředí tvrdé práce, většinou z oblasti Plopišského pohoří vymezené trojúhelníkem měst Oradea, Marghita, Huedin, z kraje dolů a drobných zemědělců. Jejich domov ležel v obcích Halmožď, Nová Huta, Borod, Feketovo, Tusa, Borumlaca, Lugos, Sinten, Bodonos, Vale Unguruluj nebo Nires. Jen výjimečně přišli odjinud, například skláři z Turdy. Jejich rodiny jsou početné a populačně silné. Krajina dočasně ztichlá znovu ožila hlasem jejich dětí, pro než se otevřely v obcích dveře škol. Právě tato skupina je těžištěm výsledného obrazu, který poskytuje rozbor dochovaného materiálu o novém osídlení Sušicka. Již v předchozích řádcích jsme nalezli zmínku o tom, že slovenské reemigranty z Rumunska na rozdíl od Slováků přicházející z Maďarska i od Čechů z Volyně - lze posuzovat z hlediska etnického celku. Od ostatních skupin osídlenců se odlišují nejenom svým absolutním počtem, v němž zastupují celkem 65 %, ale také relativně; na jednu rodinu připadá v průměru 5 osob. Jsou vzájemně silně spřízněni a již ve svém původním rumunském prostředí tvořili svébytnou slovenskou menšinu, uzavřený celek, v němž si nesporně uchovali řadu sobě vlastních znaků. Grafický rozbor věkové struktury skupiny ukazuje, že pro přesídlení se rozhodovaly hlavně rodiny s větším počtem nezaopatřených dětí. Poměrně slabě je v rodinách zastoupena generace prarodičů, kteří patrně jen v sociálně závažných případech opouštěli svoje dosavadní prostředí. Následuje generace rodičů, která v širokém věkovém rozptylu sahá od 66 let do 20 let a početně vrcholí mezi ročníky 1900-1910 (ve stáří 37-47 let). V poválečných silných ročnících po roce 1919 tato generace splývá s generací dětí (ve stáří od 27 do 0 let), jejichž počet roste směrem k nejmladším ročníkům. Věkový rozbor celé skupiny dává možnost nahlédnout do struktury rodiny ve slovenských menšinách Rumunska a zdá se, že lze vyvodit z něho i některé závěry obecněji platné mimo rámec zde sledovaných rodin. Jedním z nich je patrný vliv první světové války na pokles populace, projevující se ve slabších ročnících z tohoto období. Nenápadný je též vysoký počet příslušníku prvého poválečného ročníku 1919, vystřídaný ihned prudkým poklesem v prvních poválečných letech. Celkem pravidelně početní výkyvy u všech dalších populačních ročníků, jež se zdá, navazují zřetelně na prahový rok 1919, odpovídající svými rytmickými intervaly téměř dokonale přirozenému reprodukčnímu cyklu vícečlenných rodin. Mnoho let uplynulo již od doby, kdy se Sušicko zalidnilo českými i slovenskými reemigranty, kteří sem přišli hledat nová domov pro sebe, pro své děti, jež přivedli s sebou, i pro ty další, dosud nenarozené. Hospodářské změny probíhající v okrese po roce 1950 ovlivnily do značné míry
dosavadní charakter osídlení zejména v nejvyšším pohraničním pásmu, odkud po rozpadu pastvinářského družstva, po založení státních statků a po vzniku vojenského újezdu v rove 1952 většina osídlenců sestoupila do příznivějších míst. Někteří z nich snad odešli později jinam - mnozí však zůstali, žijí zde dosud a jejich děti, tehdy ještě malé, se staly již dávno dospělými občany. Jim všem patří dík za život, který kdysi přinesli do vysídleného pohraničí, a za práci, kterou přispěli k jeho novému vybudování až do podoby dnešních dnů.
SEZNAM RODIN PODLE MÍSTA OSÍDLENÍ (Obce jsou uvedeny podle původního stavu. Zkratky: M - Maďarsko; N - Německo; P - Polsko; R - Rumunsko; Rak - Rakousko; V - Volyně; J - Jugoslávie. V závorce počet členů rodiny.) Obec: Červená, místo: Vogelsang (s.o.Kašperské Hory) R: Polášek(2) Obec: Dolejší Krušec, místo: Prostřední Krušec (o.s.Hartmanice) M: Piegelbauer (2), Piegelbauer (4), Roman (5), Toth (4) Obec: Dlouhá Ves, místo: Dlouhá Ves (s.o.Sušice) M: Liptáková (1) P: Leligdon (6), Simusiak (2), Simusiak (4) Rak: Muchová (5), Petrášek (2), Petrášek (4) V: Bouzová (2), Hrabovská (3), Hulínská (7), Peterková (1), Suchánková (3), Valeš (3), Volný (3) ----------, místo: Bohdašice R: Jedlička (3), Jedlička (4), Lavrenčík (2) V: Doležalová (4), Hašek (4), Hašková (4), Srdínko (3) ----------, místo: Platoř R: Dojčar (4), Dojčar (6), Kostka (5), Lavrenčík (4), Lavrenčík (5), Malaga (8), Michalčák (5), Michalčák (6), Michalčák (6), Skypala (6) Obec: Hartmanice, místo: Dobrá Voda (s.o.Hartmanice) R:Korman (2), Pnáčková (6), Smolenová (7) ----------, místo: Hartmanice V:Kosík (4) Obec: Hořejší Těšov, místo: Hořejší Krušec (s.o.Hartmanice) M:Fabián (4), Madleňák (2) ----------, místo: Hořejší Těšov M:Filip (2), Lengyel (4) N:Staňek (3) ---------, místo: Chlum M:Kaša (4), Kováč (2), Kružič (2) Obec: Humpolec, místo: Humpolec (s.o.Sušice) R:Bubela(2), Kučera (9), Šulaj (6) V:Bouz (4), Kočátko (4), Macháček (8), Novosad (3), Ostapčuková (3), Petrová (2), Polčinský (2), Radovský (3), Vaškovský (3), Zeman (9), Zemanová (6) ----------, místo. Milčice R:Šuba (5) Obec: Javoří, místo: Dolejší Těšov (s.o.Sušice) M:Lesko (10), Tichý (1), Tót (6), Uhliar (3) Obec: Kašperské Hory, místo: Kašperské Hory (s.o.Kašperské Hory) J:Dadáková (6) R:Tóth (5) Rak:Rádecký (1) SSSR (mimo V): Beneš (1) V:Horpeniak (2), Ruskievičová (4), Tabanovič (5) Obec: Kochánov, místo: Keply (s.o.Hartmanice) R:Josefík (5), Liďák (2) Obec: Kozí Hřbet, místo: Dobrodín (s.o.Kašperské Hory) R:Bigas (5), Koniarik(4 ), Švajka (2) V:Hongalová (1), Jahodová (4), Plaňanský (1)
----------, místo: Malý Kozí Hřbet R:Franěk (5), Chudý (2), Jedlička (1), Juhaňák (2), Koleňák (3), Koniarik (8), Linguráš (2), Rosík (2), Rozuta (1), Švajka (6), Zifčáková (5) V:Zeman (2) ----------, místo:Velký Kozí Hřbet R:Franěk (3), Fraňková (2), Polášek (4) V:Bláha )2), Heptíková (4) ----------, místo: Svojše R:Brenkus (2), Jurčík (1), Rosík (2), Šulek (3), Švejdík (2), Švejdík (7), V:Plaňanská (3), Samková (2), Smola (4), Tkačuková (3), Zeman (2), Zeman (8) Obec: Kundratice, místo: Kundratice (s.o.Hartmanice) V:Bělohoubek (1), Bělohoubek (2), Hroch (2), Navleč (2), Vajskebr (5), Velichová (1) Obec: Rejštejn, místo: Rejštejn (s.o.Kašperské Hory) M:Bova (4), Lempochner (2), Lempochner (8) V:Konopka (1), Peterka (2) Obec: Stodůlky, místo: Glaserwald (s.o.Hartmanice) R:Aizner (8), Bálek (2), Gogola (2), Chudý (8), Stolařil (3), stolařil (3), Stolariková (4), Veiber (3) ----------, místo: Rovina R:Hoško (5), Hoško (6), Stolarik (6) ----------, místo: Stodůlky R:Bejdáková (1), Dulocová (4), Gažák (1), Hečko (9), Moronga (14), Sojko (6) ----------, místo: Velký Babylon R:Bachroň (10) ----------, místo: Vysoké Lávky R:Vávra (5), Zetocha (2), Zetocha (4), Zetochová (7) Obec. Štěpnice, místo: Malý Radkov (s.o.Hartmanice) R:Korytár (3), Stašek (3), Tušinovský (2) ----------, místo: Palvínov M:Bohuš (3), Flender (5), Palík (6) Rybářský (7), Soboslai (6) R:Ferenčík (5), Harenčák (5), Hečková (4), Harenčáková (6), Motyčák (1), Valíček (5) ----------, místo:Štěpnice V:Bělohoubek (4) , Hořčíková (4), Kulhánek (3), Peterka (2), Vajskebr (4) ----------, místo: Zalužice M:Batík )2), Boršoš (5) R:Šulek (4) Obec: Tužkov, místo: Dolní Dvorce (s.o.Kašperské Hory) R:Blahota (2), Čavoj (7), Filipčík (1), Kubaláková (2), Kubalák (4), Sedláková (1), Skypala (5), Skypala (8), Stašák (2), Straka (4), Šuba (9) ----------, místo: Kavrlík R:Lavrinčík (2), Smolen (1), Šuba (1), Šubová (2) ----------, místo: Nový Dvůr R:Hajzner (6), Podsklan (2), Podsklan (3), Skypala (5) ----------, místo: Opolenec R:Kurek (1), Troják (4) ----------, místo: Trnov (Dornhof) R:Bubela (6), Bubela (8), Eisner (6), Skypala (8) ----------, místo: Tužkov Rak:Hammerbauer (3), Kolín (2) ----------, místo: Žlíbek R:Aisner (5), Aisner (6), Aisnerová (4), Gašpar (1), Filipčík (3), Horelica (7), Motičák (8), Šubová (2) Obec: Vatětice, místo: Annín (s.o.Hartmanice) M:Lempochner (4) R:Jančí a spol. (6), Jubgbauerová (2), Hatzel (3), Kolár (3), Kvák (1), Kváková (3), Lišková (3), Maškárová a spol. (3) ----------, místo: Nové Městečko R:Salaj (2), Šulan (2) V:Bičiště (5), Lhoták (6), Řehák (7) ----------, místo: Rajsko R:Strapek (9), Zivčák (5) ----------, místo: Vatětice M:Čelár (1), Dijanov (2), Livický (1), Ostrolecká (1) ----------, místo: Velký Radkov
R:Bernard (1), Chudá (6), Chudý (9), Jedlička (4), Šuláková (1), Tušinovský (5), Tušinovský (7), Tušinovský (8), Tušinovský (6), Tušinovský (10), Zinčáková (1) Obec: Velký Bor, místo: Velký Bor, Gruberg (s.o.Kašperské Hory) R:Bubelová (4), Korityák (3), Motičák (7), Sojka (8), Valíček (2) Obec. Zejbiš, místo: Zejbiš (s.o.Hartmanice) M:Horvát (3) R:Daniel (4), Jozefík (2), Lašák (3), Liďák (5), Šuba (6), Valíček (1) Obec: Zhůří, místo: Zhůří (s.o.Hartmanice) M:Kačurík (4), Macáková (1), Molnár (3) R:Balek (2), Koněvalík (4), Krkoška (6), Lavrenčík (10), Šuba (8), Šulaj (6), Šulek (3), Vilček (11), Vrobel (4), Motičáková (7) (Mimo sledované území osídlení patří do počtu reemigrantů další dvě osoby, bydlící v Sušici z Jugoslávie a pět osob v Sušici, Hrádku, Podmoklech a Žichovicích z Rumunska.)
