Západočeská univerzita v Plzni Fakulta aplikovaných věd Katedra matematiky
Semestrální práce Jak správně s lidmi jednat Učme se číst řeč těla
Předmět: KMA/MAB - Matematika a byznys Vypracoval: Lukáš Weber Datum: 13. duben 2010
Předmluva V osobním i pracovním životě je vyjadřování podvědomých emocí gesty přirozeným jevem. My jim musíme pouze porozumět. Gesta vyjadřují, co si lidé myslí, jaké mají postoje, nebo co chtějí gestem naznačit. Jakmile jim porozumíme, můžeme potom předcházet různým situacím a předvídat reakce druhých.
Obsah 1 Jak správně jednat s lidmi 1.1 První dojem . . . . . . . . . 1.1.1 Oblečení . . . . . . . 1.1.2 Podání ruky . . . . . 1.1.3 Časté chyby . . . . . 1.1.4 Užitečná gesta dlaní 1.2 Osobní prostor . . . . . . . 1.2.1 Popis zón . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
2 2 2 3 4 5 6 7
2 Způsoby jednání s lidmi 2.1 Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.1 Zásady při rozhovoru . . . . . 2.1.2 Vzbuzujeme pocit důležitosti 2.1.3 Co bychom měli ovládat . . . 2.2 Projev . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1 Způsob řeči . . . . . . . . . . 2.2.2 Rady pro přednes . . . . . . . 2.3 Postoj . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
8 8 8 9 10 11 11 12 13
3 Strategie jednání 3.1 Strategie při pracovní schůzce . . . 3.1.1 Překlenutí . . . . . . . . . . 3.1.2 Technika přikyvování hlavou 3.1.3 Minimální podněcovače . . . 3.1.4 Zrcadlení . . . . . . . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
14 14 14 16 16 17
. . . . . . . .
19 19 20 21 21 21 23 23 25
4 Čtení gest 4.1 Jak číst řeč těla . . . . . 4.2 Původ gest . . . . . . . 4.3 Některé rady a strategie 4.3.1 Jak na překřížené 4.3.2 Jak poznat lež . . 4.4 Příklady gest . . . . . . 4.4.1 Dobré signály . . 4.4.2 Špatné signály . .
. . . . . . . . . paže . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
5 Závěr
. . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
27
1
1
Jak správně jednat s lidmi
Lidé spolu hovoří stále, ať je to v soukromí, ve společnosti, na pracovišti, při prezentacích před publikem. Proto bychom měli mít alespoň trochu na vědomí některé věci, týkající se o etiketě a navíc o tom, jak udělat rozhovor přijatelným a příjemným. Jde-li o pracovní jednání, či seznámení s novými lidmi, každý chce udělat dobrý dojem. Vždy když někoho potkáme poprvé, utvoříme si až většinu svého názoru za pár minut. Proto je první dojem, kterým zapůsobíme na druhé velice důležitý. Existují čtyři oblasti, u kterých můžeme mít jistou kontrolu. Jsou to: oděv, podání ruky, úsměv a osobní prostor.
1.1
První dojem
Jdeme-li či vstupujeme-li někam, snažíme se o rovný a uvolněný postoj - nejsme ani shrbení, ani se nesnažíme o ramenatost. Je třeba uvolněně a pravidelně dýchat. Nutnost přejít ode dveří do cíle nám usnadňuje přirozený pohyb rukou. Mimickým výrazem se snažíme dát najevo radost (ne však přílišnou), to znamená, že se snažíme o mírný úsměv. Musíme se dívat lidem do očí a sledovat jejich obličejovou mimiku. Doba přímého pohledu by neměla přesáhnout dvě a půl vteřiny a zcela samozřejmě se nejprve snažíme o oční kontakt s nejdůležitější osobou. 1.1.1
Oblečení
Důležitým pravidlem je, že musíme dbát na svůj vzhled. Ač si to připouštíme, nebo ne, stačí nám pár sekund na to, abychom si o druhém udělali první názor podle dojmu, který v nás vyvolá na první pohled. Oblečení zahaluje většinu našeho těla a tak oděv účinně ovlivňuje vjemy ostatních. Tajemství vhodného oblečení Jdeme-li na jednání s klienty, oblékáme se podle toho, co od nás očekávají, co je podle jejich názoru oblečení, které působí důvěryhodně, sympaticky, autoritativně a vzdělaně. Názor našeho klienta je zde důležitější a tak se oblékáme „pro nějÿ. Styl oblékání se liší region od regionu, je ovlivňován podnebím a dalšími faktory, ale vždy existuje standard, podle kterého by se měl oblékat úspěšný člověk. Nesnižujte své šance tím, že se budete oblékat podle svého vkusu a pohodlí. Příklad: Říká se, že obchodník se pozná podle bot. Přijdeme-li na schůzku v zablácených a sešlapaných botách, okamžitě se zcela deklasujeme. Můžete mít sebelepší oblek a není nám to nic platné. . . Závěrem: Stav oblečení říká, jak si vážíme publika, ale pozor, publikum má sledovat obsah naší přednášky a nikoliv módu nebo krásy našeho těla - to vše odvádí pozornost. Nic tedy nepřehánět a oblečení volit přiměřeně akci. Měli bychom se pokusit být vždy lépe oblečeni než naše publikum.
2
1.1.2
Podání ruky
Musíme se naučit správně podávat ruku. Srdečné a sebevědomé podání ruky řekne hodně o tom, jak jste upřímní a otevření. Správné podání ruky znamená podání celé ruky. Způsob podání ruky vyjadřuje náš postoj. Podáním ruky neznáme osobě při představování, vyjádříme tyto tři základní postoje: Nadřazenost Podřízenost Rovnocennost Nadřazenost Nadřazenost vyjadřujeme, jestliže při podání ruky naši dlaň natočíme tak, že bude směřovat dolů. Naše dlaň nemusí směrovat přímo k podlaze, stačí když bude mírně natočena. Tímto podáním ruky sdělujeme druhé osobě, že chceme uchopit kontrolu do svých rukou. Tento styl stisknutí ruky není příliš vhodný pro vytváření vztahů, mnoho lidí toto gesto zastrašuje. Pro zajímavost: Průzkum u 54 úspěšných manažerů, dopadl tak, že 42 z nich nejenže podali ruku jako první, ale také použili dominantní stisk ruky. Tento styl většinou používají muži. Podřízenost Podřízený postoj vyjádříme, použijeme-li při podání ruky gesto dlaní vzhůru. Určitě nás napadlo, že je to přesný opak dominantního stisku ruky - podání ruky s dlaní směřující nahoru. Podání ruky s dlaní natočenou směrem vzhůru je velmi účinné, především když chceme druhému člověku odevzdat kontrolu nebo mu dát pocit, že má nad námi převahu. Rovnocennost Rovnocennost je správný způsob podání ruky. Držíme ruku s dlaní kolmo, ne nadřazeně ani podřízeně, ale rovnocenně. Toto podání ruky nepůsobí žádným ohrožujícím dojmem a každý se bude cítit pohodlně. Nikdo se totiž nebude cítit jako vítěz/poražený a nebude zároveň nijak zastrašen. Každý se tak snáze otevře novým myšlenkám a méně soudí ty druhé.
Nadřazenost
Podřízenost
3
Rovnocennost
1.1.3
Časté chyby
Síla stisku Při podání ruky musíme též dbát na sílu našeho stisku. Sevření je pevné a netrvá dlouho. Vyvarujeme se nevýraznému podání ruky stylem „leklá rybaÿ, ale zároveň bychom neměli mít drtivé sevření. Řídíme se zásadou zlaté střední cesty.
Dva způsoby jak udělat špatný dojem U většiny seznámení při podání ruky použijeme stejnou sílu stisku, jaké se nám dostává. To znamená, že když jsme představeni skupině deseti lidí, změníme pravděpodobně několikrát sílu stisku a upravíme úhel podání ruky. Stisk obouruč Při zdravení neznámých bychom se měli vyvarovat stisku oběma rukama. Zatímco jeho cílem je sdělit pocity vřelého uvítání, náklonnosti a důvěry, ve skutečnosti má na neznámé lidi zcela opačný účinek. To znamená, ten kdo stisk použije vůči neznámé osobě, je nečestný, méně důvěryhodný, nebo má postranní úmysly. Vždy používáme stisk jediné ruky.
Humorný příklad, stisk oběma rukama Další nevhodné podání ruky u neznámých lidí: Zdvojený stisk - velice oblíbený způsob u politiků, kteří chtějí imponovat voličům svými pozitivními vlastnostmi. Naprosto nevhodné při prvním setkání, kde tento stisk je má význam pohrdání 4
Uchopení za zápěstí - vyjádření blízkých, například příbuzenských vztahů Uchopení za paži - podobné jako výše uvedené Poplácání po rameni - používá se v případě, že s danou osobou máme silné emocionální pouto Plné ruce Musíme se naučit držet předměty (např. složky, dokumenty, kufřík, peněženku a skleničku) v levé ruce. Důvody jsou zřejmé, nejenže se zdravíme stiskem pravé ruky, většina z nás používá pravou ruku při otevírání dveří, posouvání židle nebo mávání na rozloučenou. Uvedu dva příklady: 1. Jsme někomu představeni a držíme v pravé ruce chlazený nápoj. Pro podání ruky jsme nuceni předat si nápoj do ruky levé. I když se nám to úspěšně podaří bez nehod, neznámý člověk dostane naši studenou, mokrou ruku a právě takový bude jeho prvním dojmem z nás - studený, vlhký a slizký pocit. 2. Držíme nějaké dokumenty v pravé ruce. Abychom mohli otevřít dveře, přesunout židli či podat někomu ruku, přendáme si je do levé ruky. Přitom ale můžeme všechny dokumenty upustit a vypadat tak jako nemotorný hlupák. Oční kontakt Když někoho potkáme poprvé, díváme se mu do očí a usmíváme se. Toto gesto je považováno za slušné. Jsou zde odlišnosti v délce pohledu. Zatím co krátký oční kontakt je považován za normální, otevřené dlouhé zírání je spíše bráno jako nevychovanost a může vzbuzovat projev nepřátelství. Dlouhý oční kontakt si můžeme dovolit na schůzce s druhým pohlavím. V takovém případě se jedná o výraz zájmu, pozornosti a náklonnosti. Jestliže se někomu díváme do očí, říká mu to: „Jsme si rovni. Můžeme být přátelé.ÿ 1.1.4
Užitečná gesta dlaní
Jedním z neúčinnějších, ale nejméně povšimnutých sdělovacích signálů našeho těla, je použití dlaně ruky. Používáme-li gestikulace dlaní správně, poskytne nám to jistou autoritu a tiché řízení. Ukážeme si rozdíly mezi gestikulací dlaní na přikladu: Požadujeme-li po někom, aby přešel v místnosti na jiné místo. Za předpokladu, že vždy použijeme stejný tón hlasu, stejná slova i výraz obličeje, můžeme použít tyto tři hlavní gesta: Dlaň otočená vzhůru Takto otočená dlaň je brána jako neohrožující gesto a osoba, kterou žádáme o pohyb, se nebude cítit žádostí ohrožena. Jedná se o gesto používané od pravěku, ukazující, že osoba je beze zbraní.
5
Dlaň otočená směrem dolů Takto dáváme najevo okamžitou autoritu. Osoba, kterou řídíme, bude mít pocit, že dostala příkaz a může k vám cítit nepřátelství - především když si myslí, že na to nemáte právo. Ruka se vztyčeným ukazováčkem Vztyčený ukazováček je jedním z nejprotivnějších gest, které mluvčí může použít. Ukazováčkem osobu obrazně ihned „pasujeteÿ do stavu podřízenosti. Je to gesto které se snaží poučovat.
1.2
Osobní prostor
Jestliže stojíme blízko někoho a všimneme si, že pokaždé když se přiblížíme, začne dotyčný ustupovat dozadu, zachovávejme si odstup. Odoláme pokušení posunout se blíže. Druzí nám tím dávají najevo vzdálenost, kterou potřebují k tomu, aby se cítili pohodlně. Každý totiž má okolo sebe zóny, kterými podvědomě odděluje různé typy lidí. Tyto zóny se souhrnně nazývají osobní prostor.
Vizualizace osobního prostoru Velikost osobního prostoru záleží na hustotě obyvatel a kultuře, ze které jedinec pochází a také závisí na některých osobnostních rysech. Osobnostní rysy • Introvert vs. Extrovert Introverti mají tendenci udržovat si větší odstup než extroverti. • Agresivní jedinci Agresivní jedinci (např. vězni odsouzeni za násilné trestné činy) mají osobní prostor dvakrát tak širší než ostatní (vězni odsouzeni ze nenásilné trestné činy). Násilníci se cítí více ohroženi, když k nim někdo přistoupí blíže, očekávají fyzické napadení
6
Osobní prostor dělíme na:
1.2.1
Intimní prostor Osobní prostor Společenský prostor Veřejný prostor
Popis zón
Intimní prostor Intimní prostor se nachází ve vzdálenosti od 0 - 45 cm. Toto je základní délka pro většinu zemí v Evropě. Intimní prostor se nám dále dělí na dvě části. • Užší intimní prostor: Začíná dotykem s částí těla a končí ve vzdálenosti 15 cm či méně. Tento prostor je přístupný druhým osobám při potřebě ochrany či intimním kontaktu. • Širší intimní prostor: Zahrnuje vzdálenost přibližně mezi 15 - 45 cm. Do tohoto prostoru mají přístup příbuzní, partneři, blízcí přátelé. Osobní prostor Osobní prostor se nachází ve vzdálenosti přibližně od 45 - 120 cm. Diskuze s druhou osobou v této vzdálenosti je důvěrná a tak stejně jako intimní prostor, ani tento nelze bez svolení narušit. Při narušení této zóny často nenápadně nebo nevědomky poněkud couvneme, což je projev vrozené obrané reakce (aby na nás protivník nedosáhl). Tato zóna se dělí taktéž na dvě části. • Užší osobní prostor: V tomto prostoru máme odstup asi 45-90 cm. Do takové blízkosti mohou vstoupit blízcí přátelé a příbuzní. • Širší osobní prostor: „Držíme si lidí od těla.ÿ Vzdálenost přibližně 75-120 cm od druhého. Tuto vzdálenost udržujeme mezi známými, při různých společenských aktivitách. Společenský prostor Společenský prostor se nachází ve vzdálenosti 1,2 - 3,6 m. Intuitivně vnímáme, že větší vzdálenost není vhodná pro komunikaci na uzavřeném místě. • Užší společenský prostor: Vzdálenost 120-210 cm, užívá se při setkání s cizími lidmi a pro neosobní jednání. • Širší společenský prostor: Vzdálenost 210-360 cm. Používá se při výuce ve škole, na schůzích. Umožňuje komunikaci více osob. Veřejný prostor Vzdálenost přibližně 3,6 a více. Tuto vzdálenost si zachovávají politici, velitelé či veřejní činitelé. Nazývá se také „únikové pásmoÿ, protože se v něm lze dobře distancovat od ostatních lidí. 7
2
Způsoby jednání s lidmi
Ještě než něco řekneme, je dobré vědět, že lidé mají sklon oplácet náladu a chování druhých lidí. Je velice důležitě, abychom se v prvním okamžiku, během kterého s někým navazujeme oční kontakt, na dotyčného od srdce a upřímně usmáli. Tím jasně sdělíme svou srdečnost. Ve všech kulturách a všude na světě má úsměv tuto symboliku a říká: „Dobrý den, jsem rád, že vás vidím.ÿ Devět z deseti lidí spontánně odpoví úsměvem.
2.1
Rozhovor
Musíme si hlavně uvědomit, že lidé se zajímají pouze o sebe a své problémy. Ať už jsme sobečtí nebo rozdávační, vše co děláme se točí kolem nás samých. To znamená, že nemusíme být konverzačně nadaní, aby nás lidé shledali příjemnými. Platí totiž jedna věc: Mluvte s nimi o nich! Budeme-li s nimi mluvit o jejich rodině, jejich práci, zálibách v jejich volném čase a ostatních věcech, které jsou jim blízké, tento zájem je potěší. Budou si nás více vážit a také získáme jejich úctu. Budeme-li s lidmi mluvit příliš o sobě, dostane se nám spíše negativní odezvy. Doporučení Chceme-li se vyvarovat takovým situacím, pro začátek se stačí ve všech rozhovorech zaměřit na jednu věc: Pokusit se nepoužívat slůvka „ já, můj, mně a mojeÿ a nahradit je slovy „vy, vášÿ jak nejčastěji to půjde. 2.1.1
Zásady při rozhovoru
Respektovat hodnotu každého člověka je základem veškerého účinného umění jednat s lidmi. Důvěra začíná úctou. Prokazovat úctu lidem můžeme následujícími způsoby: Mluvíme klidně a vyrovnaně Při mluvení bychom neměli být ztuhlí ani formální. Měli bychom mluvit s úsměvem, protože způsob jakým mluvíme bývá často důležitější, než to co říkáme. Je dobré mluvit jasně, vlídně a pomaleji. Nesnažíme se vše ze sebe vysoukat na jeden nádech. Tím zabráníme drmolící mluvě a poslouchající budou moci vstřebat vše co jim odprezentujeme. Neděláme ze sebe odborníky Při jednání s lidmi je lepší ze sebe nedělat odborníka. Lidi mají v sobě přirozený skepticismus a tak bychom mohli vypadat nejen namyšleně, ale naše důveryhodnost by nejspíše klesla. Nejlepší způsob jak vypadat věrohodně, je učinit věrohodným někoho jiného. To, co řekne někdo jiný, má mnohem větší váhu než to, co řekneme my. 8
Posloucháme Pokud naše sebedůvěra není nejsilnější, necítíme se mnohem lépe, když si na nás někdo udělá čas a poslouchá nás? Odpověď je ano, cítíme se lépe. A tak musíme druhým naslouchat. Posloucháme-li, je to známka toho, že se o lidi opravdu zajímáme. Zní to jednoduše a jednoduché to opravdu je, jestliže máme o lidi zájem. Pokud ale zájem předstíráme, pak je to ta nejtěžší věc na světě. Doporučení: Posloucháme nejen svýma ušima, ale také očima. Naše oči prozradí, jestli posloucháme, nebo ne. Pokud opravdu nasloucháme, klademe bez sebemenších problémů lidem zajímavé otázky. Dotyčného tyto otázky samozřejmě polichotí a cítí se poctěn, když se ho zeptáme na to, o čem mluvil. Je to důkaz, že nás dostatečně zaujal. Nepřerušujeme a neměníme téma Snažíme se neskákat lidem do řeči. Takové chování je nezdvořilé a neuctivé. Navíc lidé, kterým jsme skočili do řeči, v ten okamžik stejně neslyší, co říkáme. Každý takový zásah, nebo pokus o změnu tématu, dotyčný bude brát jako urážku. Elektronická komunikace To, že používáme telefon, hlasovou poštu a e-mail, neznamená, že bychom měli být neosobní a neuctiví. Naše nálada ovlivní náladu volaného. Úsměvný hlas se přijímá jako příjemný projev. Do telefonu bychom měli být tedy optimističtí a dbáme přitom na stručnost a věcnost. Představujeme se celým jménem a pokládáme zdvořilostní otázky: „Nevolám nevhod?ÿ, „Neruším?ÿ A naopak: Na vzkazy, telefonáty a emaily odpovídáme, jak nejrychleji můžeme. Zkrátka měli bychom k lidem být neustále srdeční a osobní, i když jim necháváme „ jenÿ vzkazy. 2.1.2
Vzbuzujeme pocit důležitosti
Touha cítit se důležitým je jedním z hlavních znaků, jimiž se lidstvo liší od zvířat. Palčivá touha po důležitosti nutí lidi studovat, hromadit bohatství, šplhat po mocenské pyramidě. Každý člověk chce mít pocit, že něco znamená. Většina lidí o sobě však nemá valné mínění. Tím, že lidem budeme prokazovat úctu, podaří se nám toto mínění zlepšit. Existují různé způsoby, jak v lidech vzbudit pocit jedinečnosti. Oslovujeme je jménem Oslovování je ihned po pozdravu základ všech slov - byť jsou pozdrav i oslovení velice krátká sdělení, přesto tímto krátkým sdělením člověk určí nasměrování a aktuální úroveň vztahu či dalšího případného hovoru, který lze už pak během samotného hovoru těžko zvrátit. Pozn. Většina lidí má se zapamatováním jména velké problémy, proto se doporučuje při představování a podání ruky, jméno toho druhého nahlas zopakovat. A jako další pomůcka, 9
najdeme nějaký pozitivní rys člověka, kterého jsme právě potkali a v duchu si tuto vlastnost přiřadíme ke jménu. Odmlčení Taktika odmlčení se spočívá v tom, že dostaneme-li otázku, na chvíli se odmlčíme, než odpovíme. Dotyčného otázka tak získá na důležitosti, protože to znamená, že přemýšlíme o tom, co dotyčný řekl. Nenecháme lidi čekat Dochvilnost je důležitou součástí každodenního života. Tím, že budeme chodit pozdě, dáváme najevo, že nám na druhém nezáleží. Tím, že někoho necháme čekat, připravujeme dotyčného o drahocenný čas, který mohl využít jinak. Pokud se tak stane, musíme být s dotyčným alespoň v kontaktu. To samé platí, pokud s někým mluvíme a dotyčný čeká vedle. Nikdy takového člověka neignorujeme, i kdybychom měli jenom pohledem naznačit, že se mu za chvíli budeme věnovat. Získá pocit, že vám na něm záleží. Skupinová debata Když jednáme se skupinou, věnujeme pozornost jednotlivým lidem. Musíme si pamatovat, že skupina ve skutečnosti nikdy není skupinou. Skupinu tvoří jednotlivci, kteří potřebují uznání a ocenění. Jestliže tedy mluvíme ke skupině, díváme se na jednotlivé lidi a mluvíme přímo k nim.
2.1.3
Co bychom měli ovládat
Vyjádřit souhlas Všichni máme na určité věci svůj názor a jsme rádi, když máme pravdu. Takže pokud s někým budeme souhlasit, dáme mu to vědět. Dříve nebo později však narazíme na něco, s čím souhlasit nebudeme. Ale prostý nesouhlas názor dotyčného nezmění. Nesouhlas může změnit pouze sílu vztahu. Názorová odlišnost vztahy spíše zeslabuje. Pokud souhlasíte, řekněte to. Pokud nesouhlasíte, mlčte. Nesouhlasíme-li s někým, necháme si to pro sebe. Pokud se nejedná o něco naprosto kritického, ponecháme druhému jeho názor. Projevit svůj názor a vyvolat neshodu dokáže kdokoliv, ale pouze moudrý člověk umí souhlasit, i když si myslí, že ten druhý pravdu nemá.
10
Rychlá omluva Myslím, že poznat a přiznat chybu je předpokladem komunikace ve veřejném i soukromém životě. Kdykoliv se mýlíme nebo jsme zodpovědní za něco chybného, nesmíme váhat s omluvou. Lidé mívají tendenci své chyby skrývat, zatloukat a nebo se vymlouvat. Všechno se tím může naopak jen zhoršit. Proto své chyby přiznáváme rychle. Nehádat se Čas od času narazíme na někoho, komu jde jenom o hádku. Nejlepší je nechat ho říct, co chce, aniž bychom mu odporovali. Je třeba akceptovat jiné názory a pozdržet rozhodnutí. Ať máme pravdu nebo ne, argumentování se obrátí proti nám. Nikdo nic nezíská a všichni mohou hodně ztratit. Umět poděkovat Jednou z nejsilnějších stránek umění jednat s lidmi, kterou se můžeme naučit, je vděčnost. Pokud jsme upřímně vděční a dáme to lidem najevo, budou příště ochotni udělat krok navíc. Nejsme-li vděční nebo nedokážeme-li svůj vděk projevit, je docela možné, že žádné příště už nebude. Děkujte lidem za věci, které v běžném životě nejsou zjevné, které většina lidí přehlédne. Jak správně děkovat: • vděk myslíme upřímně - bez upřímnosti nezískáme nic, jednat bez upřímnosti je klam a manipulace • děkujeme nahlas a vesele - nemumláme přitom, ani neděkujeme potichu • vkládáme do poděkování celé své srdce • díváme se lidem do očí
2.2
Projev
Většina lidí má strach mluvit před skupinou lidí, ale pokud zvládneme několik jednoduchých pravidel, budeme překvapeni, jak je to snadné a zábavné. Lidé nás budou se zájmem poslouchat a nás to bude bavit. Při správném projevu se snažíme mluvit spisovně a používáme správnou odbornou terminologii. 2.2.1
Způsob řeči
V lidské řeči nacházíme jisté odlišnosti. Řeč může mít různou rychlost, sílu či zabarvení hlasu. Například takový monotónní přednes uspává posluchače. Při prezentaci nemusíme být poetičtí ani vtipní. Pokusíme se projev podat radostně, ale musíme být struční a mluvit k věci. Zbytečně nezabíháme do detailů. 11
Síla hlasu Sílu hlasu přizpůsobujeme velikosti místnosti, ale zároveň i počtu posluchačů. Mluvíme přiměřeně hlasitě a zároveň se snažíme volit různou sílu hlasu k upoutání pozornosti na důležitá sdělení. Rychlost řeči Rychlost řeči musíme samozřejmě přizpůsobit skupině posluchačů. Mluvíme jinak rychle ke skupině dětí, studentů, seniorů či mluvíme-li s jedním člověkem. Všeobecně však platí, že rychleji můžeme mluvit o známých, případně o méně významných věcech. Pomaleji sdělujeme nové nebo složité informace. Plynulost řeči V přednesu nezapomínáme na přirozené pauzy na nadechnutí, či pauzy gramatické uzpůsobené interpunkčním znaménkem v prezentovaném textu. Dále musíme vědět co chceme říct. S informacemi, které chceme sdělit, musíme být dobře obeznámeni. Můžeme si napsat poznámky, ale musíme si být jisti tématem, o kterém chceme mluvit. Tím bychom měli zminimalizovat možnost, že se v přednesu vyskytnou „oknaÿ. 2.2.2
Rady pro přednes
Díváme se na lidi V průběhu prezentace bychom s publikem měli udržovat pravidelný oční kontakt. Toto je nejdůležitější pravidlo ze všech. Navazujeme kontakt s lidmi, ke kterým mluvíme. Dáváme si však pozor abychom rychle nepřelétali očima z jednoho člověka na druhého. Takové počínání je znak nervozity. Z důvodu navazování očního kontaktu, nikdy svou přednášku nečteme. Poznámky jsou v pořádku, ale jenom jako vodítko. Pak už mluvíme spatra. Přednášíme z pohledu posluchačů O svém tématu přednášíme z pohledu posluchačů. Důležitý je jejich pohled, ne náš. Musíme jim sdělit co potřebují vědět. Výklad musíme přizpůsobit tak, aby byl pro posluchače srozumitelný. Mluvíme dostatečně nahlas, v přiměřeném tempu a v souvislostech(nevytrhujeme informace z kontextu). Nejsme řečníci Na začátku si uvědomme, že nejsme „řečníciÿ, jsme obyčejní lidé. Za řečnickým pultem jsme jen proto, abychom řekli lidem to, co potřebují vědět. Takže ze sebe neděláme řečníka a budeme přirození a struční. Každý dělá chyby, ale snažíme se vyvarovat opakování stále stejných slov, nedokončených vět, odbíhání od tématu, koktání a jiných pazvuků.
12
2.3
Postoj
Vždy a za každých podmínek platí, že základem je vážit si sebe sama. Pokud si nevážíme sami sebe, nebudeme si vážit ani nikoho jiného. Vnitřní mínění, které o sobě máme se nám ukazuje na našem postoji. - Smutný a skleslý člověk o sobě nejspíše nemá nejlepší mínění. - Kráčí-li však s hlavou vzpřímenou a s rovnými zády, můžeme říci, že takový člověk ví kam směřuje. Je zřejmé, že ze sebe má dobrý pocit. Hrdost Většinu toho co si o nás lidi myslí, můžeme ovlivnit. Jelikož jsme pro většinu lidí zpočátku cizí. Jejich názor je tedy nutně ovlivněn tím, co si o sobě myslíme my sami. Buďme hrdi na to, co děláme, kdo jsme, kde pracujeme a hlavně na to, kam směřujeme. Upřímnost Pro správný postoj říkáme, co si myslíme, a myslíme vážně to, co říkáme: opět to znamená buďme upřímní. Nelichotíme lidem, neslibujeme jim, co nemůžeme dodržet. Vaše slovo musí platit. Nadšení Nadšení je velice nakažlivé a proto musíme být nadšení. Máme-li se sebe dobrý pocit, jsme nabiti pozitivní energií. Musíme věřit ve svůj cíl. Lidé jsou přitahováni k lidem, kteří vědí, kam jdou. Nadšení je magnet. Žádné velké starosti Lidé se správným postojem jsou sebevědomí. Vědí, že věci se budou ubírat takovým směrem, jakým se ubírat mají. Věří ve svůj úspěch. Jsou si jisti sami sebou. I když máme obavy, klidný výraz nám je může snížit. Nekritizujeme ostatní Pomlouváním jiných lidí nestoupneme ani v očích svých kolegů, ani nikoho jiného. Respektujme proto svou konkurenci. Naší image nepomůže, pokud budeme ponižovat ostatní. Proto nikomu nic nevytýkáme. Snadno při tom můžeme někoho urazit. Spíše lidi povzbuzujte. Povzbuzení vytváří úspěšné vztahy více než kterákoliv jiná zásada.
13
3
Strategie jednání
Proč je tak těžké, prezentovat vlastní práci, či projednávat na pracovní schůzce své návrhy? Protože prezentujeme-li něco, lidé budou obezřetní nebo defenzivní - bez ohledu na to, jak dobře nás znají. Lidé budou mít námitky vůči všemu, co řekneme. Důvod je jednoduchý, protože jsme vše řekli právě MY. V okamžiku, kdy to řekneme my, je to náš názor, ne jejich. A tak se budou cítit oprávněni klást námitky. Proto se musíme zaměřit právě na ně, protože vše co řeknou oni, je pravda. Jestliže to řeknou oni, je to jejich názor, ne můj. Tím se pro ně stává tento názor přijatelným a necítí žádnou potřebu něco proti němu namítat. Musíme mít na paměti, že neexistují lidé, kteří nemají zájem, existují pouze nepřesvědčivé a nezajímavé prezentace. V této části se budu zabývat otázkou: Jak zjistíme co lidé chtějí? Když lidé mluví o tom , co mají rádi, zvláštním způsobem se ”rozzáří”. Vyzařují více energie a jakoby oživnou. A tak musíme důsledně pozorovat řeč jejich těla.
3.1
Strategie při pracovní schůzce
Pro účinné jednání, prezentaci, pohovoru nebo schůzce nám poslouží následující strategické dovednosti: 3.1.1
Překlenutí
Překlenutí (z angl. Bridging) je technika, která udržuje čilou konverzaci a předchází situacím, ve kterých bychom hovořili příliš mnoho a klient příliš málo. Tato strategie je vhodná i do běžného života - například u seznamování se s novými lidmi. Vymyslet otevřenou otázku a pak na ni získat krátkou odpověď je v každém případě frustrující. Proto v takovém případě použijeme právě toto překlenutí, abychom udržovali plynulý hovor. Účinná překlenutí: Tím máte namysli...? Což znamená...? Například...? Pak tedy...? Po každém takovém překlenutí následuje naše mlčení. Použitím takovýchto překlenutí se dotyčný rozpovídá o tom, co si myslí, cítí a o čem je přesvědčen. A hlavně nemluvíme pořád my. Je to druh otevřené, ale opatrné otázky, která je výhodná u lidí, kteří moc nemluví, nebo odpovídají krátce a stručně. Poskytuje nám navíc možnost tiché kontroly. Řeč těla při překlenutí Používáme-li překlenutí, dodržujeme pro větší účinnost tuto řeč těla: 14
1. Nakloníme se dopředu, vztáhneme ruku s otevřenou dlaní 2. Prodlužujeme výslovnost slabik s dlouhými samohláskami a u posledních slov nepadáme hlasem jako na konci věty ani neintonujeme stejně jako při otázce. Musí vznikat dojem nedokončené věty. 3. Zakloníme se zpět a mlčíme.
Úspěšné použití techniky překlenutí Vysvětlení této řeči těla je jednoduché, naklonění dopředu se vztaženou rukou s otevřenou dlaní má dvojí význam. Zaprvé tím neverbálně sdělujeme, že nejsme agresivní a za druhé dáváme najevo posluchači, že je řada na něm a tímto mu předáváme slovo. Protažením výslovnosti a intonačně i významově náznak nedokončené věty mění překlenutí téměř na otázku. Bez popsaných intonačních náznaků může znít jako tvrzení. Neboť neprodloužením výslovnosti poslední slabiky překlenutí, můžeme vyvolat dojem, že je to naše tvrzení nebo náš názor. Dokonce to může znít i útočně. Jakmile použijeme překlenutí, měli bychom mlčet, odolat touze vložit nějaké vlastní moudrosti do zdánlivě nekonečného ticha, které někdy může po překlenutí následovat. Otevřená dlaň ukazuje, že odpovědnost dále mluvit byla předána klientovi. Řeč těla při naslouchání Po předání slova se zakloníme zpět s rukou na bradě v pozici zvažování a lehce ji hladíme. Tím posluchači vytvoříme podmínky k tomu, aby hovořil po celou dobu, kdy jsme opřeni. Studie těchto gest ukazují, že povzbuzují ostatní k tomu, aby dále pokračovali v mluvení.
15
3.1.2
Technika přikyvování hlavou
Chceme-li někoho přesvědčit, je tato technika velmi účinná. Přikyvování hlavou je gesto vyjadřující souhlas. Řeč těla je vnějším vyjádřením vnitřních pocitů. Jestliže zaujímáme pozitivní postoj a souhlasíme, pak při mluvení začneme přikyvovat hlavou. Jestliže zaujímáme neutrální postoj a záměrně začneme přikyvovat hlavou, začneme mít pocit, že souhlasíme. • Jestliže souhlasíme, začneme přikyvovat hlavou. • Jestliže přikyvujeme hlavou, začneme mít pocit souhlasu. Přikyvování hlavou je navíc také nakažlivé. Jestliže na vás budu kývat hlavou, vy budete většinou kývat také - dokonce i když úplně nesouhlasíte s tím, co říkám. Jedná se tak o vynikající nástroj k tomu, jak získat souhlas a spolupráci. Poté zakončíme každou větu s verbálním ujištěním jako je například: Není liž pravda? To je rozumné. Že ano? Opravu? Že? Důsledek je zřejmý, jestliže mluvčí i posluchač přitakávají hlavou zároveň, posluchač zažívá pozitivní pocity, což vytváří vyšší pravděpodobnost pozitivního výsledku. Druhé využití přikyvování hlavou je pro udržování konverzace. Může se provádět následovně. Když jsme se zeptali otevřenou otázkou, nebo použili překlenutí a posluchač nám odpovídá, přitakávejte hlavou během celé odpovědi. Když dokončí odpověď, pokračujte a zakývejte hlavou ještě párkrát. Než uplyne pár sekund, obvykle posluchač začne opět mluvit. A když zůstaneme opřeni vzadu s rukou na bradě, nic nás nenutí k tomu, abychom mluvili. Tak nebudeme působit jako vyšetřovatel. 3.1.3
Minimální podněcovače
Při rozhovoření druhého člověka, můžeme jeho mluvení ještě povzbudit tím, že bedeme používat minimální podněcovače. Patří mezi ně: To mi povídejte... To mě zajímá... Skutečně? Opravdu? Hmm... Aha... Můžeme tak více než zdvojnásobit množství informací, které nám druhá osoba poskytne. 16
3.1.4
Zrcadlení
Jsou-li dva lidé v mentální shodě, osvojují si stejné pohyby a používají stejná gesta. Takovému chování říkáme zrcadlení. Neverbálně nám toto chování sděluje: „Jsem stejný jako ty a souhlasím s tebou a tvými postoji.ÿ Částečně máme zrcadlení od přírody. Následkem toho intuitivně napodobujeme lidi, ke kterým cítíme nějaký vztah. Velice zřetelné je to u lidí, kteří spolu dobře vycházejí. Dokonce když si tito lidé koupí psa nebo jiné zvíře, bývá jim podobné. Napodobování Jak takové zrcadlení vypadá, si můžeme prohlédnout na obrázku. Zaujímají stejný postoj, drží své skleničky stejným způsobem (pravděpodobně mají i stejný obsah) jsou podobně oblečeni a používají podobnou slovní zásobu. Jestliže si jeden z nich dá ruku do kapsy, druhý jej bezděčně napodobí. Jestliže jeden z nich přesune svou váhu na druhou nohu, jeho přítel to udělá také.Zrcadlení způsobuje, že se ostatní cítí ”uvolněně”. Jedná se rovněž o účinný nástroj pro vytvoření vztahu. Při výzkumu mikrogest na zpomalených videozáznamech se zjistil jeden pozoruhodný jev, že zrcadlení může pozorovat v podobě současného mrkání, rozšiřování nozder, zvedání obočí a dokonce může docházet i ke společnému rozšiřování a zužování zornic. Tyto mikrogesta nelze vědomě napodobovat. V praxi Napodobování je způsob, jak rychle vytvořit přátelský vztah. Napodobujeme jak v řeči těla, tak ve způsobu vyjadřování. V praxi to znamená, setkáme-li se s novým člověkem, zkusíme napodobit jeho způsob sezení, polohu, naklonění těla, gesta, výrazy a tón hlasu. Zanedlouho začne mít pocit, že se mu na nás něco líbí, že mu jsme sympatičtí. Vše jen proto, že v nás vidí svůj vlastní odraz. Musíme jen dát pozor, abychom s napodobováním nezačali příliš brzy. . .
Ukázka zrcadlení
17
Rozdíly mezi mužem a ženou Muž a žena vyjadřují rozdílně své emoce. Zatím co ženy používají více obličejových gest, muži se více spoléhají na tělesné pohyby a gesta. Zrcadlení ženy: Žena čte smysl toho, co bylo řečeno. Vše vyčte z tónu hlasu a řeči těla mluvčího a své porozumění se jí promítne v obličejová gesta. Tyto gesta jsou odrazem emocí mluvčího. Stejnou věc musí udělat muž, aby získal pozornost ženy a udržel ji i při poslouchání. Většina mužů se ostýchá používat obličejová gesta při poslechu, protože se bojí, že to vypadá divně. A za divného je bude dotyčná považovat. Opět nastupuje průzkum, který ukazuje, že pokud muž zrcadlí ženiny emoce, bude jej tato žena považovat za inteligentnějšího, zajímavějšího a přitažlivějšího. Muži chtějí mít situaci vždy pod kontrolou. To, že muži při poslouchání vypadají jako socha, jim umožňuje cítit kontrolu, ale neznamená to, že neprožívají žádné emoce. Muži vnímají emoce stejně silně jako ženy, ale vyhýbají se jejich projevu na veřejnosti. Zrcadlení muže: V opačné situaci, muž používá k signalizaci svých postojů své tělo a nikoliv mimiku obličeje a to je klíčem k zrcadlení mužova chování. Pro většinu žen je zrcadlení muže bez výrazu obtížné, ale dá se to zvládnout. V takovém případě musí zredukovat své výrazy v obličeji, aby na muže nepůsobila ohromujícím a zastrašovacím dojmem. A vyvaruje se zrcadlení toho, co si myslí, že muž cítí. Pokud se žena tohoto nevyvaruje a spletete se, Bude nejspíše mužům připadat jako „pomatenáÿ nebo „smyslů zbavenáÿ. Pokud žena zvládne mít při naslouchání vážnou tvář, muži ji vnímají jako inteligentnější, bystřejší a rozumnější. Držení kroku Během zrcadlení dochází ke shodě i v intonaci, zabarvení hlasu a rychlosti mluvení. To vytváří stejné postoje. V takovém případě se zdá, že si ti dva lidé prozpěvují na stejnou notu. Všimnout si toho můžeme u mluvčího, který dává rytmus poklepáváním rukou, zatímco posluchač ve stejném rytmu pokyvuje hlavou. Držení kroku s druhým člověkem se postupem času stává důležitější než samotné zrcadlení. Nikdy nemluvte rychleji než ten druhý: Ostatní lidé se mohou cítit „pod tlakemÿ, když někdo mluví rychleji než oni. A tak se snažíme mluvit stejnou nebo trošku menší rychlostí, než druhý člověk. Přitom nesmíme zapomenout zrcadlit jejich zabarvení a intonaci hlasu. Tato technika „držení krokuÿ se využívá u sjednávání schůzek po telefonu, protože váš hlas je to jediné, co v tu chvíli můžete použít.
18
4
Čtení gest
Řeč těla je neverbální komunikace. Komunikace prostřednictvím těla se odehrává mezi lidmi již milióny let, ale po vědecké stránce se jí věnujeme teprve v posledních pár desítkách let, což opravdu není dlouhá doba. Tato komunikace je pro nás důležitá, ovlivňuje náš úspěch nebo i neúspěch v jakémkoli jednání. Způsob jak vypadáme, gestikulujeme, jak se usmíváme, oblékáme a pohybujeme ovlivňuje postoj ostatních lidí k nám. Důležitý je způsob jakým věci říkáme, než slova, které používáme. Naše sdělení při osobních prezentacích účinkuje na posluchače následovně: Slova Zvukový projev Řeč těla
4.1
7% − 10% 20% − 30% 60% − 80%
Jak číst řeč těla
Řeč těla je stejná jako každá jiná řeč, také se skládá ze slov a vět. Jedno gesto je jedno slovo a taktéž může mít i několik různých významů. Tímto „slovemÿ za pomocí dalších gest můžeme utvořit větu, jejíž význam je již plně srozumitelný. Tyto věty nazýváme seskupením. Pro správné přečtení řečí těla, čteme celé seskupení gest - minimálně ve skupinkách po třech. Nikdy se nesnažíme číst jednotlivá gesta samostatně. Poškrábání na nose může opravdu znamenat jen svědící nos. Navíc musíme brát v úvahu okolnosti, které mohou ovlivnit význam našich gest. Překřížené ruce a nohy jsou znaky obranné pozice a vyjadřují uzavřený postoj, je-li však chladný den, nejspíše takovéto seskupení gest znamená, že dotyčnému je zima. Ženy dokáží daleko lépe než muži číst drobné detaily řeči těla. Procvičováním se budeme zlepšovat ve čtení řeči těla. Pokud chceme lépe odhadovat ostatní lidi musíme si vyčlenit nějaký čas, který podřídíme studiu gestikulací. Půjdeme na místa, kde se lidé setkávají a jednají, na místa kde otevřeně vyjadřují nadšení, hněv, lítost, radost a jiné emoce. Takové místa mohou být: Společenské akce, večírky, letiště, nebo jednoduché sledování televize. Dáváme pozor na kulturní rozdíly Většina základních gest řeči těla je všude stejná. Šťastní lidé se smějí, smutní nebo rozzlobení se mračí, potvrzení nebo vyjádření souhlasu utvoříme přikývnutím. Avšak máme gesta, která v jedné zemi mohou mít úplně jiný význam než v zemi jiné. Jako příklad nám poslouží gesto utvořené otevřenou dlaní, kdy vytvoříme „kroužekÿ spojením palce a ukazováčku. Toto gesto je ve většině západních zemí vnímáno jako „OKÿnebo „dobřeÿ. Tento význam je běžný i v zemích, kde jsou vysílány západní televizní programy. Má však i jiný význam podle původu. Ve Francii znamená toto gesto „nuluÿ nebo „nicÿ, v Japonsku jsou to „penízeÿ a v některých zemích Středomoří se jedná o sexuální urážku.
19
4.2
Původ gest
Většina gest má svůj původ. Uvedeme si zde pouze některé. . . Podání ruky Stisk ruky je pozůstatkem z pravěké doby. Při setkání dvou jeskynních lidí, vztáhli ruce s dlaněmi směrem vzhůru na důkaz, že nemají a neschovávají žádné zbraně. Toto gesto s dlaněmi ve vzduchu se během staletí vyvíjelo a vznikla gesta jako vztyčení jedné dlaně(pozdrav), dlaň na srdci a mnoho dalších variant. Moderní formu tohoto starobylého pozdravu představuje spojení a potřesení rukou. Přikyvování hlavou Vzniklo z uklánění a klanění se. Přikyvování hlavou je tedy zkráceným pohybem klanění. Překřížené paže před tělem Toto gesto používá člověk, který má uzavřený postoj. Účel toho gesta vychází zřejmě z pocitu ochránit srdce a plíce před útokem. Pro zajímavost, většina primátů toto gesto za tímto účelem skutečně používá. Jedná se o vrozené gesto a přibližně 70% lidí kříží levou paži přes pravou. Je téměř nemožné naučit se křížit paže opačně. Slabší varianty překřížení: Poloviční překřížení Držení si druhé ruky Držení předmětu oběma rukama
Příklady překřížených paží před tělem
20
4.3 4.3.1
Některé rady a strategie Potíže s kritickým gestem - překřížené paže
Jestliže jsme dobře naladěny a z jakéhokoli důvodu si pevně založíme ruce, začneme pociťovat negativní účinky tohoto gesta. Jedná se totiž o situaci příčiny a následku. Naši posluchači si zapamatují méně a budou k nám kritičtější pokud budeme hovořit v tomto negativním postoji. Jak proti tomu bojovat: • Vyloučíme překřížení paží z našich gest. Snažíme se o otevřenou řeč těla. • Pokud je to v našich silách, dáme svým posluchačům židle s opěradly pro ruce. To jim umožní mít ruce nezaložené a budou mít zájem se více zapojit. Vyhneme se židlím bez opěrek na ruce umístěným příliš blízko sebe. Nutí to účastníky založit si ruce, aby se tak nedotýkali osoby, sedící vedle nich. • Když už posluchači sedí se založenýma rukama, můžeme tuto pozici narušit. Můžeme jim rozdat pera a papíry na poznámky nebo jim podáme nápoj. 4.3.2
Jak poznat lež
Doteky tváře rukou se vztahují k negativním emocím. Většina Evropanů zvyšují kontakt rukou a tváře, když nemluví pravdu. Příznakem lhaní může být zrychlená činnost organismu. Stoupající tlak, rychlejší tep, nervozita. Další indicií může být to, že lhář vše zbytečně důkladně vysvětluje a uvádí mnoho nesmyslných podrobností, ač se nikdo neptá. „Lež svědíÿ - Opravdu lež prý vyvolává svědění určitých nervových zakončení v obličeji, a když už svědí nos, není možné zadržet ruku, která zamíří k obličeji, aby tam poškrábala. Někdy toto gesto můžeme v poslední chvíli zvrátit a budeme si třít oko, či něco podobného. Příklady gest při lhaní Zakrytí úst rukama běžně spatříme u dětí, když lžou. Tento podvědomý pohyb ruky zůstává v každém do dospělosti. Jak jsme již poznamenali lhaní zvyšuje citlivost nosu a může vyústit i v pouhý dotek nosu.
Zakrývání úst
Letmý dotyk nosu 21
Zakrytí očí rukama nám brání v pohledu na něco, co neradi vidíme, nebo čemu nevěříme a je původem gesta tření si oka.
Tření oka Gesta jako tření ucha, či škrábání se na krku nám značí, že dotyčný člověk pochybuje nebo nevěří tomu, co slyší. Tření ucha znamená, že už jsme toho slyšeli dost. Škrábeme-li se ukazováčkem za uchem, značí to pochyby a nejistotu. Je zajímavé, že se poškrábáme skoro vždy pětkrát.
Už toho bylo dost, nepřeháněj
Já ti nějak nevěřím
Některé z uvedených znaků můžete pozorovat i u někoho, kdo mluví pravdu, avšak když se jich u dotyčného objeví více najednou, pak raději jeho ”zaručenému” tvrzení příliš nevěřte. Tipy a triky • Samotné gesto nemusí znamenat vůbec nic. Budeme-li zkoumat jednotlivá gesta, můžeme lehce zaměnit svědící noc se lstí. Vždy musíme číst signály ruky na obličeji v seskupeních a v kontextu. • Pro naši důvěryhodnost u posluchačů, se při prezentaci po celou dobu snažíme vyvarovat používání gest ruky na obličeji. Některé gesta lze eliminovat, procvičováním řeči před zrcadlem, či před videokamerou si můžeme vše nanečisto vyzkoušet a lépe tak tyto gesta odstraníme. • Z opačného hlediska, pokud někdo během naší řeči používá gesta doteků rukou tváře, můžeme položením otázky tyto negativní pocity v posluchači zahnat: Vidím, že máte nějaký dotaz - vadilo by vám, kdybyste mi řekl jaký?
22
4.4
Příklady gest
4.4.1
Dobré signály
1. Nakloněná hlava
2. Ruka na líci
1. Nakláníme hlavu, když nás zajímá, co vidíme nebo slyšíme. Jestliže náš posluchač naklání hlavu, pokračujeme v prezentaci. Jestliže se jeho hlava narovná, pohybuje se nebo klesne na hruď, získáme pozornost nebo změníme směr.
2. Toto gesto vyjadřuje pozitivní hodnocení naší prezentace. Ruka je opřená o tvář, ale nepodpírá hlavu. Prst se obvykle dotýká spánku. Jestliže se hlava začne opírat o ruku, zájem ochabuje.
3. Okusování obrouček brýlí
4. Naklánění se
3. Dotyčný může okusovat pero, tužku nebo dokonce vlastní rty. Jedná se o formu hodnocení a můžeme toto gesto spatřit, když se dotyčný snaží dosáhnout vlastního rozhodnutí. Může je rovněž použít při oddálení rozhodnutí.
4. Přibližujeme se k lidem, věcem, ke všemu, co nám připadá zajímavé. Toto gesto nesmíme zaměnit s pozicí startéra, nebo s pozicí vyšetřovatele, kdy posunutím se k dotyčnému vyvoláme větší tlak, který určitě pocítí.
23
5. Věž
6. Vyčnívající palce
5. Gesto vyjadřující vyvážený a jistý postoj. Otázkou však zůstává, jistý vůči čemu? Musíme toto gesto brát v kontextu, ve kterém je použito. Je si dotyčný jistý ve vlastní znalosti probírané problematiky, nebo vše předtím slyšel, jistý vůči sledování nás?
6. Palce mohou vyčnívat z kapes kabátu či kalhot, z klop nebo ze šlí. Vystrčené palce signalizují povýšený postoj - sebejistý a skvělý, podobný gestu věž. Při prezentacích toto gesto nepoužíváme, může být vnímáno jako domýšlivé nebo arogantní.
7. Obě ruce za hlavou 7. Pozici používají většinou muži. Sděluje postoj ve stylu „ já všechno vím, já všechno známÿ. Zkuste tohoto muže požádat: „Vidím, že o tom něco víte - mohl byste se s námi podělit o vaše zkušenosti?ÿ Tím můžete dosáhnout spolupráce nebo debaty, podle toho v jakém kontextu je toto gesto použito.
24
4.4.2
Špatné signály
1. Kritické hodnocení
2. Předstírané obírání
1. Toto velmi často používané gesto odhaluje kritické myšlenky. Ukazováček směřuje přímo nahoru podél tváře, palec podpírá bradu a prostředníček je vedle úst nebo na ústech. Otázkou typu: „Jaký je váš názor?ÿ Můžete z dotyčného vytáhnout jeho námitky.
2. Předstírané obírání smítek odhaluje nesouhlas s tím, o čem se mluví. Dotyčná osoba se při předstíraném obírání smítek nebo chloupků dívá někam pryč. Přístup typu - „Vidím, že máte nějaký dotazÿ - by zde mohl dobře fungovat.
3. Popotahování límce
4. Naklánění se
3. Jestliže se někdo potichu zlobí, je zklamaný nebo nečestný, způsobuje to palčivý pocit svědění na krku. Dotyčného to nutí k tomu, že si chce odtáhnout límec. Zde by byla vhodná otázka typu: „Jaký z toho máte pocit?ÿ
4. Zvyšující se napětí nebo frustrace způsobují, že se dotyčný hladí nebo masíruje vzadu na krku, aby odstranil to palčivé svědění, které se objevuje, když vám někdo či něco takzvaně „leze na nervyÿ. Je to způsobeno pohybem malinkatých svalů erecta pillae na krku.
25
5. Pomalé mrkání
6. Noha přes židli
5. Hovoříme-li s někým, kdo nás považuje za méněcenného, který se cítí lepším, moudřejším či bohatším, může začít mrkat méně často než jindy. Toto gesto je často doprovázeno zvedáním se na špičky, či záklonem hlavy za účelem hledět na nás shora. Takový člověk může i několik sekund hovořit se zavřenýma očima.
6. Gesto má kombinovaný význam. Zaprvé, že se dotyčný cítí uvolněně a sebejistě, především pokud se nejedná o jeho židli. Za druhé se jedná o způsob teritoriality, protože pomocí nohy přes židli vyjadřujeme svůj územní nárok. Celkový postoj vyjadřuje uvolněnou lhostejnost.
7. Sed na židli obkročmo 7. Jedná se především o mužské gesto, které signalizuje dominanci nebo nadřazenost. Opěradlo židle dává ochranu proti možnému „útokuÿ a roztažené nohy jsou klasickým mužským dominantním postojem. Nikdy se nehádejte s člověkem, který zaujímá tento posed. Místo toho jej přinutíme se zapojit nebo jej požádáme, aby si otočil židli tak, jak má správně stát.
26
5
Závěr
Jak se na lidi díváme, odráží se v našich očích, úsměvu i v tónu našeho hlasu. Nejlepší způsob, jak se naučit jednat s lidmi, je sdružovat se s těmi, kdo to umějí. Pokud se chceme stát odborníky ve čtení řeči těla, musíme mít na paměti, že řeč těla musíme číst v seskupeních a ne po jednotlivých slovech. I takové nejčastější příklady, které jsem uvedl a se kterými přicházíme denně do styku, mohou v určité situaci a za rozdílných podmínek mít odlišné významy.
Pozor! Vyšlo již nespočetně knih a studií o této tématice. Nepochybuji o tom, že řada lidí využívá svých znalostí gest jen ve svůj prospěch a jsou dokonalými kouzelníky v řeči těla. A tak bychom se měli mít na pozoru jak v osobním, tak pracovním životě a spoléhat se na vlastní ROZUM.
Mnutí rukou Rychlost mnutí rukou ukazuje pravděpodobné emoce. Rychlé mnutí rukou používá člověk, který je nadšený výsledkem pro všechny, kterých se věc týká. Pomalé mnutí rukou používá člověk, který z diskuse očekává osobní prospěch či výdělek.
27
Reference [1] Pease, A.: V otázkách jsou odpovědi. Praha, PRAGMA 2002. [2] Yager, D.: Umění jednat s lidmi, InterNET Services Corporation 2003
