Magnificence pane rektore, váţený pane generální řediteli, Spectabiles, Honorabiles et Venerabiles vzácní hosté – představitelé významných institucí, členové akademické obce Moravské Vysoké školy v Olomouci, dámy a pánové
Zamyšlení nad hodnotami dneška Jiří V. Musil Vážím si cti, které se mi dostalo vaším pozváním k účasti na dnešní slavnosti. Naše akademické shromáţdění je významným počinem jiţ proto, ţe se koná na oslavu významné události, která byla v toku historického času jednou z nemnoha pozitivních změn, významným zlomem v dějinách našeho státu. A co je přitom zvlášť důleţité je skutečnost, ţe základním činitelem této změny byla mládeţ, vaši předchůdci - studenti středních a vysokých škol, jejich pedagogové, herci, intelektuálové. V neposlední řadě bylo tímto činitelem rovněţ svorné hnutí lidských mas, čítající víc neţ deset milionů osobností našich národů v tehdy ještě existující Československé republice. Jaký význam má tato událost? Jakou cenu, hodnotu má naše dnešní setkání? Nauka o hodnotě, řecky timologie je naukou o hodnotách mravních a estetických. Je to pojem, který provází západní kulturu z antického kadlubu její předkřesťanské doby. Hodnota ve filozofickém pojetí je to, co splňuje nějakou touhu, nějaký poţadavek či potřebu. Různé potřeby lze saturovat různými hodnotami. Hodnotu určíme, kdyţ ji zařadíme správně do hodnotového systému. V obecném měřítku jsou odedávna
uznávány hodnoty náboţenské, mravní, sociální, kulturní,
1
hospodářské. Byly ustaveny rovněţ kategorie uvedených hodnotových okruhů. Kategorie se velmi úzce týkají jednotlivých osobností, tj. individuí, a to podle toho, jak jsou lidmi pojímány podle kritéria individuálního významu: 1/ jestliţe lidé touţí po hodnotách proto, aby prospěly k dosaţení kýţeného cíle, jsou to hodnoty slouţící účelově jako reálný prostředek a jsou tudíţ pokládány za hodnoty zprostředkující, konsekutivní, které přinášejí nějaký materiální výsledek, význam ve smyslu uţitku, zisku. 2/ naopak druhá kategorie teoretických hodnot, tak zvaných hodnot intenzivních, není prostředkem jiných vnějších cílů, nýbrţ tyto hodnoty jsou ţádány pro své vlastnosti jako jsou např. účinnost – důkladnost, vitalita. 3/ kaţdý systém hodnot má hodnotu absolutní,
aby byla dosaţitelná, je
ţádoucí dosáhnout hodnot, které jsou jí podřazeny. K takovému určení se filozofové sice shodli, ale současně vyloučili existenci hodnot bez vztahu k člověku. Nelze uvaţovat o zlu nebo dobru jako fenoménu o sobě, vţdy je to moţné jen tehdy, kdyţ se zlo, dobro vztahuje k něčemu a k někomu. Člověk je tvor v jehoţ ontogenezi a celém biodromálním bytí mají hodnoty velmi
významnou
úlohu.
Ţivotními
spolufunkcemi
autohodnocení
i
allohodnocení jsou v lidské psychice především intelekt, postoje a city. Hodnota má vazby v přesvědčeních a ideálech.
Hodnoty, postoje, zájmy, přesvědčení a ideály Jiţ jsme se zmínili, ţe pojem hodnota je původně termínem filozofickým, také matematickým, teprve později se opět vţil v terminologii společenských věd a ve vědách ekonomických. Hodnoty úzce souvisejí s motivací a zájmy, nadto jsou základní sloţkou postojů, v návaznosti na subjektivní očekávání jsou významnou dynamizující sloţkou lidské aktivizace, chování a jednání. „Zatímco zájmy jsou kognitivně nebo emotivně akcentovaná zaměření na objekty nebo 2
činnosti zprostředkující uspokojení potřeb, hodnotami rozumíme vlastnosti objektu nebo činnosti, uspokojující potřeby. Zájmy se ztrácejí, když jejich objekty už nemají podmíněný vztah k hodnotám." Hodnotou je rozuměna významnost a ţádoucnost, čili vlastnost určité věci, jevu nebo procesu, mající vliv na chování a jednání jedince, společenské skupiny, organizace, ovlivňující výběr cílů a také prostředků k dosahování těchto cílů. Hodnotovými objekty, nositeli hodnot, jsou lidé, jejich konkrétní předměty, věci a materiální danosti, tak také lidské situace a stavy, které nejsou pouze stavy aktuálními, nýbrţ především stavy potenciálními ve smyslu futurálním, dosaţitelnými prostřednictvím lidského chtění a usilování. To, co je lidmi označováno hodnotou ve smyslu věcném, situačním i průběhovém, má tudíţ charakteristiky podmiňující onu ţádoucí humánní kvalitu stavu či průběhu, příznivě posuzovanou jako něco hodnotného. Hodnoty jako vlastnosti objektů mající motivující význam jsou incentivy. Jedinec se učí tyto vlastnosti rozpoznávat a kvalifikovat jako hodnoty během vlastní socializace, tzn., ţe jeho hodnotová orientace je podmíněna tradicemi a kulturou společnosti, v níţ ţije. Přenos hodnot je uskutečňován rovněţ výchovou, ve které má hlavní úlohu nukleární rodina jako pruţné médium tradující sociokulturní hodnoty. Rodina přitom rozlišuje obecnější kulturní hodnoty, které ve svém celku zahrnují hodnoty individuální. Nukleární rodina je institucí, která zprostředkuje přenos hodnot a současně zajišťuje osobní integritu svých členů různými mechanismy, např. filtrováním, modifikováním, zjednodušením, specifikací. Nukleární rodina zajišťuje rovněţ loajalitu svých členů vůči hodnotám společensky významným a jejich přenos na následující generaci. Hodnotová orientace dětí a mladistvých je v procesu utváření jejich – sebekoncepce, identity - v normálních podmínkách výchovy determinována především hodnotovým zaměřením rodičů, jak je prokázáno výzkumně. Hodnotová orientace individua je obsaţena v jeho
3
přesvědčeních, vyznačujících se stabilitou v čase a nezávislostí na situaci a menším afektivním nábojem oproti mínění. Přesvědčením jako hodnotou se u nás zabýval P. Václav Šimerka /1881/, herbartovsky orientovaný matematik a římskokatolický kněz v dodnes aktuální studii Síla přesvědčení. Pojednal o
moţnostech dokonalého
apodiktického poznání pomocí logických a matematických postupů a zkoumal v dané souvislosti vypovídací hodnotu pojmů, souvisejících s poznáním v různé míře těsnosti a vypovídací síly (zabývá se termíny: tušení, důmínka, moţnost, pravděpodobnost, hypothesa, víra, vědění, jistota, poznání, přesvědčení).
Klasifikace hodnot je stanovována podle různých hodnotících hledisek, která odpovídají hodnotovým orientacím, kterými jsou: 1. aspekt rozumový
- mravnost, správnost, pravdivost, logičnost;
2. aspekt teleologický - účelnost; 3. aspekt citový
- hedoničnost;
4. aspekt krásy
- estetičnost;
5. aspekt ideologický - uzurpovaný v totalitních systémech. Dichotomické klasifikace: hodnoty ţádoucí (pozitivní) - neţádoucí (negativní), absolutní - relativní, přímé - nepřímé, vrozené (subjektivní) - získané (objektivní, uznávané). Obsahová kategorizace hodnot: hodnoty hedonické: příjemné - nepříjemné, a hodnoty ekonomické, estetické, etické, religiózní a logické. Jsou rozlišeny hodnoty explicitní a implicitní a také
hodnoty operativní
(vrozené, subjektivní) a objektivní.
Ideály se zpravidla rozumí vysouzený a přaný soubor norem chování plynoucí z představy optimální perspektivy rozvoje ţivotní (sociální) reality od úrovně nedokonalé k dokonalé. Ideály se ve vývoji jedince objevují jako motivační incentivy především v období pubescence, adolescence a rané dospělosti.
4
Postupem času jsou však korigovány v důsledku vzrůstající ţivotní zkušenosti jedince.
Hodnoty současnosti Avšak zamyslíme-li se nad stavem hodnot v současné situaci dneška, zjišťujeme jejich úbytek, dokonce rozvrat. Stabilita je ohroţena vnitřními i vnějšími sociálními rozvraty: rozpad rodin, sedicijní a suicidální chování jedinců – dětmi počínaje a seniory konče, zvýšením kriminálních případů, nárůst duševních a psychosomatických onemocnění, nárůst počtu lidí bez přístřeší. Krize zvyšuje nároky na lidskou práci a sniţuje odměny za zvýšené pracovní úsilí. Společnost se stává výkonovou společností hnanou potřebou dosahovat vyšší výkony a potřebou dalšího zrychlení růstu a rozvoje. Nastává černobílá polarizace výkonové společnosti, a to ekonomická, sociální i politická. Polarizace účelových kvazihodnot je vymezena antonymy: úspěšný - neúspěšný, správný - špatný, dobrý - zlý, aktivní - líný, s námi - proti nám. Systém neustálého růstu nároků se stává uzavřeným, hrozí situace označitelná jako circulus vitiosus. Příčiny a kořeny déletrvajícího stavu našeho národního společenství s dočasně porouchanou ekonomickou, politickou a morální funkcí státního aparátu a smutnou setbou jen povrchně, liberalistně vykládané demokracie jsou všeobecně známé. Jsou plodem provinění, zátěţí a hříchů z dávných časů nebo plodem minulosti od konce předválečné samostatnosti Československé republiky? Je to důsledek nezralé národní povahy, nevšímavě opomíjející Masarykem důsaţně připomínaný tacitus konsensus, důsledek povahy, kterou s osobní lítostí přesně vymezil Viktor Dyk uţ před rokem 1910? 5
Za doslov této úvahy jsme zvolili snad nejkratší charakteristiku českého národa v podobě básně V. Dyka : Smutná píseň venkovského šprýmaře, která je platná i pro dnešní dobu. Je nesrovnatelně kratší neţ všechny pokusy o charakterologii našeho národa, kterou se kdy zabývali mnozí, a o níţ publikovali tak významní myslitelé, filozofové a literáti jako byli Tomáš Garrigue Masaryk, Karel Čapek, Ferdinand Peroutka a Jiří Mahen. Smutná báseň vesnického šprýmaře Kupředu jdeme, je-li vhodná chvíle, vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět. Při kterémkoli tak nás vidím díle: - Ne zlí, ne dobří. Něco uprostřed. Vábeni věčně vším, co pro nás cizí, šumařit jdeme v chladný pro nás svět. Na půli cesty tato náhle mizí. -Ne sví, ne cizí. Něco uprostřed. Zvedneme ruku. Potom zase klesne. Dnes oheň v nás. A zítra zase led. Hrozí se dnes, a zítra sotva hlesne. - Ne živí, mrtví ne. Tak něco uprostřed.
Dikcí poetickou poukázal na tristní vady českého charakteru jimiţ označil: sociálně mravní a osobní nedozrálost a téţ vratkou identitu trabantů a soukmenovců českého národa. Lidé jsou mentálně i materiálně ovládáni a zneuţíváni machiavelisty, osobami bez studu a hany, bez morálky, osobami, které jsou v mnoha případech nekompetentní k vedení a řízení druhých. Domněnka o přetrvávajícím subhodnotovém ohroţení našeho národa a vlasti vyjádřená v básni Viktora Dyka: do jaké míry jsme po staletí pronásledováni svým rozštěpem, do jaké míry jsme autostresoři a podněcovatelé hodnotových rozkolů ve vlastní zemi a mezi sebou?
6
Máme-li úvahy o hodnotách a protihodnotách uzavřít pozitivním způsobem, pak si dovolíme váţeným kolegyním a kolegům podotknout, ţe by moţná stálo zato, promýšlet uvedené poznání nehodnot české národní povahy a srovnávat je s vlastním současným poznáním našeho národního ţivota a rovněţ sebereflexí tady a dnes. A ještě něco dodáme k tomuto podnětu: rádi poukáţeme na jedno poznání, které by mohlo leccos napravit. Je jím potřeba v národě potlačit nesvornost a další nepěkné vlastnosti spadající do tematického a jevového okruhu tzv. negativní psychologie a pedagogiky - jinak také černé psychologie a pedagogiky. S tím souvisí hodnota úplné rodiny a správné výchovy. Uvedené vlastnosti měly a mají různé podoby – ty z doby tři století trvající poroby se liší od těch za poroby národa v letech 1939 aţ 1945. Zase jinou tvář měly za velmi podobné poroby vymezitelné v historickém času od roku 1948 do roku 1989. Jakou tvář má současná doba? Všechna
zmíněná
období
vykazovala
ztrátu
mravních,
sociálních,
ekonomických i politických hodnot, coţ vedlo k sociální nejednotě a nenávisti. Špatné charakterové vlastnosti zákonitě sytí a ovlivňují rozpolcenost činů a ovlivňují tak morálku společnosti. Vzpomeňme na memento tradované ode dávna – máme na mysli příklad s pruty kníţete Velkomoravské říše Svatopluka jako jeho symbolický odkaz pro syny, shromáţděné podle jeho přání předtím, neţ zemřel.
Závěrem k nejaktuálnější hodnotě této chvíle Kaţdý meziosobní kontakt, kaţdá komunikace, kaţdé setkání s druhými jsou protkány významem hodnotovým, coţ platí i pro naše dnešní setkání: Hodnotou je přítomnost osobností, které zde oslavují významné výročí, neboť jsou hodnotami o sobě: za nezbytné proto povaţujeme nejen uznat tuto skupinu jako celek, angaţovanou a myšlenkově cíleně sjednocenou skupinu, nýbrţ současně také cenit si kaţdého člena tohoto seskupení individuálně, jako
7
jednotlivce. Přitom další zde jsoucí hodnotou je ono výročí o sobě. Hodnotou symbolickou, rovněţ estetickou, architektonickou a materiální je výškový moderní palác v jehoţ konferenčním sálu se nacházíme. Nadevše je zde potenciální hodnotou budoucnost vysokoškoláků zde přítomných. V takto vymezeném okruhu máme zklidňující jistoty pozitivního přijetí zmíněných hodnot. Vaše alma mater je ukázkou potřebné koncentrace hodnotového prostředí, sama o sobě ve své celistvosti je hodnotou, neboť je generátorem intelektuálních hodnot nejen pedagogických ve vazbách s estetikou a etikou.
A protoţe je dnes slavnostní den pro alma mater Moravskou vysokou školu Olomouc, její studenty a pedagogický sbor, zopakujme si druhý odstavec Hippokratovské přísahy, slibu: „Slíbíte tedy, ţe si budete vědomi poslání vzdělání a vědy pro společnost, ţe budete stále usilovat o společenský pokrok a šťastnou budoucnost lidstva, ţe své vědomosti a svou činnost zaměříte ku prospěchu všech lidí a své povinnosti budete konat řádně a svědomitě, ţe budete stále prohlubovat vědecké poznání, ke kterému tato věda dospěla a v něm budete stále pokračovat? “ Děkuji vám za pozornost a dovoluji si zakončit svoji účast na této slavnosti zvoláním vivat academia, vivat professores
8
