Záleží nám na tom! Kráčí sociální demokracie k volebnímu vítězství? Drzost jménem školné. Volby 2013

Ventil Podzim - 2013

Polemika - Měla by se ČSSD Historie - Volby od založení více věnovat agendě LGBT? dodnes. Jaká je naše bilance?

Komentář - Sociální bydlení není sprosté slovo

Albert Camus - filozofie a levicové myšlení jdou k sobě

Předvolební číslo časopisu Mladých sociálních demokratů

Drzost jménem školné

Nejsnazší způsob jak zkomplikovat mladým lidem život? Zavést školné!

Za co stojí dnes bojovat Proč si nedáme s tou politikou pořád pokoj? Co motivuje mladou levici?

Volby 2013

Záleží nám na tom! Kráčí sociální demokracie k volebnímu vítězství?

www.votesforyoung.eu

...A trocha levičácké kultury: Slavoj Žižek, The Coup, Camus

Ruce nemusí jen ubližovat

Soukromí domova může být někdy nebezpečné. Domácí násilí je téma, o kterém se u nás dostatečně nemluví a ani nepíše. Přitom nejde o nijak ojedinělý jev. Ruce ale nemusí v našich domácnostech pouze zraňovat. Michaela Marksová a Mladí sociální demokraté z Prahy chtějí pomoct. Násilí není nakonec nikdy řešení. Chceš-li i ty pomoci, sleduj v budoucnu kampaň „Ruce nemusí jen ubližovat” a zapoj se.

Masarykova demokratická akademie Pokud Vás zajímá politika a zároveň akademická sféra, pak se určitě podívejte na stránky www.masarykovaakademie.cz. Tento sociálnědemokratický think-tank pod vedením Vladimíra Špidly za poslední roky připravil desítky přednášek, seminářů a odborných článků, které mají za úkol zlepšit naše povědomí o levicové politice.

2| Ventil

Ventil - Editorial

Dvojitý editorial... Po politicky bouřlivém létě nás čeká neméně horký podzim, během kterého se rozhodne, jakým směrem se bude ubírat naše země v následujících letech. O posledním říjnovém víkendu vyšlou voliči jasný signál, zda si přejí pokračovat pod taktovkou pravice v postupné privatizaci a demontáži státu, ze které profituje privilegovaná vrstva společnosti, či dají přednost sociálnědemokratické vizi fungujícího demokratického státu s kvalitními veřejnými službami a dobře pracujícími úřady. Všichni jsme si během sedmi let pravicových vlád užili mnoho neoliberálních experimentů, které pouze přispěly k přidušení české ekonomiky a ke zhoršení životní úrovně obyvatel. Podnikatelské záměry v podobě nových politických stran uspěly především na poli překračování hranice morálky i zákona, přesto se však objevují stále nové projekty stejného typu. Sociální demokraté chtějí opět vrátit lidem důvěru v politiku a politiky. Stát a jeho instituce musí být pro občana opět oporou. Společnými silami se nám to určitě podaří! Lukáš Kaucký předseda MSD

S předčasnými volbami přichází restart české politické scény. Spousta novinek čeká také nás v MSD. Máme novou facebookovou kampaň a spoustu čerstvé energie po letních prázdninách. A když už se věci mění, tak ať se mění pořádně! Je mi tedy ctí Vám představit nový Ventil. Po šesti letech se obměnila redakce a spolu s ní i celý desing časopisu. Rád bych proto také poděkoval Jakubu Štědroňovi, který se nám o Ventil až doteď staral. Všichni teď máme před sebou spoustu práce, a vy máte navíc před sebou právě předvolební číslo Ventilu. Na co se můžete těšit? Je toho víc než dost. Lukáš Kaucký ve svém titulním článku shrnuje naši pozici před volbami. Pokud byste snad měli pochybnosti o tom, jak (ne)kvalitních bylo posledních sedm let vlády pravice, myslím, že je tento text bezpečně rozptýlí. Dále se můžete podívat na články diskutující náš program. Školství s Lukášem Ulrychem, sociální bydlení, jak o něm píše Stijn Croes, evropské projekty v podání Lucie Válové - to jsou jen některé příklady. Kromě toho se také můžete mrknout na rozhovor s Janem Hamáčkem o vztahu ČSSD a MSD a analýzu boj s extremismem od Jeronýma Tejce. Pro ty hloubavější zase máme rubriku kultura. Přeji pěkné čtení! Matouš Hruška šéfredaktor Ventilu

Ventil - magazín Mladých sociálních demokratů / Vydává MSD, Lidový dům, Hybernská ulice 7, 110 00 Praha 1 / Šéfredaktor Matouš Hruška / Redakce Dan Steindler (kultura) / Členové redakční rady: Lukáš Kaucký, Tomáš Meisner, Lucie Válová, Monika Hermannová, Jakub Štědroň / Grafická úprava Matouš Hruška / Korektury kolektiv editorů / Tisk Cíl a. s. v Praze / Články, podněty, připomínky a komentáře zasílejte na adresu: [email protected] /

Ventil | 3

Obsah téma

Záleží nám na tom!

Mladí sociální demokraté se spolu s ČSSD připravují na volby, které rozhodnou nadouho o budoucnosti české politiky. /strana 6 Text: Lukáš kaucký

rozhovor

Mladí by se měli účastnit.

S Janem Hamáčkem o tom, jaký úkol mají mladí lidé v politice, jak dělat kampaň pro mladé a co plánuje jako stínový ministr obrany po volbách /strana 14

naše agenda

Svoboda patří levici!

Jak si česká pravice přisvojuje pojem svobody. Má na něj nárok? /strana 10

Text: Jan PŠikal, Matouš hruška

... a dále si přečtete: článek

komentář

komentář

Domácí násilí by mělo být politcké téma. /str. 21

Jak selhává česká pravice v boji s korupcí. /str. 10

V čem se lišíme od našich oponentů? /str. 13

Jak řešit složitou bytovou situaci v ČR. /str. 19

Text: Radim Hejduk

Text: Dan hrčka

Text: monika hermannová

Text: Stijn Croes

“Au revoir!” Stop politice domácímu násilí korupce

4 | Ventil

Mýtus pravice a levice

článek

Sociální bydlení

Ventil - Zeptali jsme se

Co vy na to? Svět by byl nuda, kdyby měli všichni stejné názory. Zeptali jsme se tak členů předsednictva MSD na dvě záludné otázky. Kolik žen podle nich nakonec zasedne v nové vládě? A za druhé, kolik by jich ideálně mělo být?

Lukáš Kaucký - Předseda MSD

1. V tomto směru nejsem příliš velkým optimistou. Vycházím totiž z personálního složení stínových vlád opozičních politických stran a složení vlád minulých, včetně té poslední „úřednické“. Zde se bohužel příliš velké množství žen nenacházelo a nenachází. Proto odhaduji, že žen bude v nové vládě opět žalostně málo. 2. Ženy mají stejné schopnosti a vzdělání jako muži, představují polovinu obyvatel i daňových poplatníků, proto je logické, aby jejich počet ve vládě směřoval k polovině. K tomu je nutné vytvořit jim takové podmínky, aby mohly naplno využít svůj potenciál a prosadit se do nejvyšších ústavních funkcí, včetně funkcí ministryň.

Stijn Croes - místopředseda pro zahraničí

1. Co se týká povolební situace, tak jsem velice skeptický. Dokonce i kdyby se jednalo o menšinovou vládu sociální demokracie, pochybuju, že bychom se dostali na průměr rozvinutějších západních zemí. Politická kultura bohužel ještě tak daleko nedospěla. Bylo by navíc naivní si myslet, že pohlaví rozhoduje o kvalitě politické práce. Stačí se podívat, kam jsme to dotáhli s muži politiky. 2. To je snadné. Žen by ve vládě a v politice jako takové mělo být 50%. Přesně tolik jich totiž je v celé populaci. Představa, že politika je mužský sport, nikam nevede. Ovšem kdybych měl být realista, tak bych považoval za obrovský úspěch, aby jakákoliv vláda dokázala představit alespoň třetinu ministryň.

Lucie Válová - Místopředsedkyně MSD

1. Myslím si, že pokud se do vlády dostanou naše dvě stínové ministryně, bude to úspěch. Bohužel nejde o klasické stínové ministryně, ale o „mluvčí” stínové vlády, takže je jejich angažmá ve vládě velmi nejisté. 2. Záleží, podle čeho si definujeme ideál :-). Líbila by se mi třetina, ale důležité je, aby šlo o osoby kvalifikované a manažersky schopné. Nemyslím si, že v této otázce něco vyřeší např. kvóty. Ministerský post je velmi vysoká funkce, ve které jde především o kompetence a zkušenosti. Na druhou stranu je zřejmé, že nejefektivnější týmy jsou složené padesát na padesát z mužů a žen, na to již začínají pomalu přicházet i firmy v ČR.

Ventil s úsměvem...

Ventil | 5

Té m a Záleží nám na tom! Ventil - Téma

ČSSD si kráčí pro své volební vítězství a Mladým sociálním demokratům na tom záleží.

zdroj: http://acrossthemargin.com/

Volby... Konečně! Po třech letech máme opět možnost říct “ne” těm, kdo nás zklamali. Pravice vládne v naší zemi (s krátkou přestávkou) už od roku 2006. Jak ale v posledních měsících mnohokrát zaznělo, “vítr vane doleva”. A česká demokratická levice je připravená. O tom, co chceme dělat jinak, o tom, kdo by měl pečlivě poslouchat, když začneme hovořit o svém programu i o tom, kteří kmotři by se měli bát, píše Lukáš Kaucký, předseda Mladých sociálních demokratů. 6 | Ventil

Ventil - Téma

P

o třech letech se naše země dočkala dlouho vyhlíženého a očekávaného konce pozoruhodného divadelního představení, které před zraky všech občanů rozehrávala pravicová vládní koalice. Zahrnovalo v sobě střídavě prvky komedie i tragédie, dojímalo nás svými hrdiny, vítězi a poraženými, a hlavně spoustou zápletek, ve kterých se postupem času přestali orientovat i představitelé hlavních hereckých rolí a možná i samotní režiséři v zákulisí. Celé představení navíc bylo většinově hodnoceno jako vysoce podprůměrné a u kritiků, kterými jsou všichni obyvatelé této země, podle průběžných průzkumů naprosto propadlo. S velkým napětím je proto očekáván okamžik, kdy budou konečně otevřeny dveře volebních místností a bude vystaven

Celé vládní angažmá bylo hodnoceno jako velmi podprůměrné finální účet těmto politickým „umělcům“. Někteří z nich dokázali přitom ve svých rolích excelovat už od nástupu pravice v roce 2006. Od občanů naší země tak budou moci dostat důvěru političtí představitelé dosud hlavní opoziční strany, kteří napraví škody pravicových dobrodruhů, postaví Českou republiku zpět na nohy a vrátí nám všem víru v budoucnost.

DůvĚra není zadarmo

Důvěra občanů se však nezískává jednoduše a rozhodně není zadarmo. Sociální demokracie, přestože je hlavním favoritem nadcházejících voleb, musí být schopná voliče přesvědčit, že má skutečně nejlepší recept na řešení současné tíživé ekonomické a sociální situace. Kromě toho musí jasně

ukázat, že její představitelé mají dostatečné schopnosti a zkušenosti tyto recepty uvést v praxi a že důvěra vložená v ČSSD nepřijde za dva, za tři roky nazmar, podobně jako se tomu stalo u stran Nečasova kabinetu. V okamžiku očekávaného vítězství ČSSD v předčasných volbách musí vystřídat v útrobách Lidového domu atmosféru triumfu velmi rychle pocit obrovské zodpovědnosti. Pokud se nám podaří voliče přesvědčit o své vizi, v okamžik, kdy dorazí do volební místnosti a vhodí do urny svůj hlas pro ČSSD, vkládají tím do nás svou poslední naději na zlepšení poměrů v naší zemi. Sociální demokracie je však připravena vynaložit veškerý svůj potenciál, aby všem závazkům dostála a nemusela se v příštích volbách stydět jít skládat svým voličům účty. V řadách sociální demokracie máme dostatečné množství respektovaných odborníků, zkušených celostátních, regionálních a komunálních politiků, osobností z nejrůznějších společenských skupin a vrstev. Ti všichni jsou připraveni v rámci jednotlivých resortů i v rámci celku věnovat maximum svých schopností a energie k realizaci našeho volebního programu. Jeho uskutečnění se pozitivním způsobem promítne do života většiny občanů naší republiky a nebude zvýhodňovat pouze úzkou privilegovanou skupinu nejbohatších obyvatel, ke kterým patří i nejrůznější kmotři a oligarchové úzce propojení zejména s ODS a TOP 09.

Kdo by měl naslouchat

Ke klíčovým skupinám, které byly nejvíce znevýhodňovány pravicovými vládami, patří zejména mladé rodiny s dětmi, senioři, ale například i čerství absolventi vysokých a středních škol. Kvůli politice Topolánkova a Nečasova kabinetu je pro mladé rodiny čím

S volebními průzkumy je to těžké. Tento si nechala vypracovat Česká televize ve dnech 5. až 9. září a v době přípravy čísla byl nejaktuálnější. Společnost Aisa, která jej připravila, se ptala více než tisíce lidí a statistická chyba se pohybuje mezi jedním až třemi procenty.

Volby ve střední Evropě Česká republika není jediná středoevropská země, která se připravuje na volby. V Německu a Rakousku se budou volby konat do konce září a v Lucembursku pak v říjnu. Ve všech těchto volbách budou kandidovat také socialistické strany, a protože jsme byli vždy internacionalisté, existuje mezi námi síť kontaktů. V tomto případě je jednou z klíčových institucí frakce socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, která právě tyto strany sdružuje. Pokud byste měli zájem podívat se na další informace o celoevropské levicové politice, podívejte se na stránku „Socialists and Democrats Group in the European Parliament” na Facebooku. A nezapomeňte, že jedním z evropských hesel je take „International solidarity!”

Kurz na vítězství ČSSD Pokud byste si chtěli na ČSSD vsadit, bohatství nejspíš nevyděláte. Kurzy na volby vyhlásila sázková kancelář Fortuna. Na vítězství ČSSD je to pouhých 1,03 koruny za každou vsazenou korunu. Na to, že bychom se nedostali do sněmovny, pak 1000 Kč. Že překročíme hranici 28 % hlasů, je kurz 1,91 a na to, že ne, 1,71. A na to, že mít bude sociální demokracie více hlasů než KSČM, je pak kurz 1,2.

dál obtížnější sehnat dostatečné finanční prostředky na pořízení či splácení vlastního bydlení, pro mnoho absolventů škol je šance nastoupit do zaměstnání souvisejícího s jejich kvalifikací takřka mizivá a senioři měli v posledních letech pouze jedinou jistotu, a sice že jim bude jejich životní úroveň v meziročním srovnání setrvale klesat. Je přitom absurdní, že hlavním zaklínadlem pravicových vlád byla nezbytnost realizace reforem, které měly zabránit údajnému masivnímu zadlužení budoucích generací. Se zadlužením si pravicoví politici nijak neporadili, naopak se dále prohlubovalo, a současně se zvyšovala nezaměstnanost. Jejich pseudoreformy způsobily pouze masivní výpadky v příjmech státního rozpočtu a z toho plynoucí škrty, které na nás všechny tvrdě dopadají. Důsledkem neoliberální politiky pravicových představitelů v čele s geniálním Miroslavem Kalouskem bylo v době hospodářské krize pouze fatální přidušení české ekonomiky, ze

Ventil | 7

Být předsedou největší opoziční strany a snažit se naplnit všechna očekávání není snadné... to ví i Bohuslav Sobotka.

kterého se nemůže dlouhodobě vzpamatovat, a to navzdory současné konjunktuře v sousedním Německu. Jedním z klíčových úkolů pro nové sociálnědemokratické ministry tak musí být realizace takových opatření, která znovu nastartují hospodářský růst a vytvoří množství nových pracovních příležitostí. Současně s tím je nezbytné zrušit chybné a sociálně nespravedlivé pravicové reformy, jež měly pouze negativní dopad na životní úroveň obyvatelstva a vývoj české ekonomiky.

Spravedlivý stát

Samotnou kapitolou ve snažení pravicových ministrů byla předstíraná snaha o provedení důchodové reformy. Ta měla pomoci řešit budoucí negativní dopady nepříznivého demografického vývoje na průběžný důchodový systém. Toto vládou požehnané tunelování státních financí formou jejich vyvádění z průběžného pilíře důchodového systému nakonec skomírá vinou svého nastavení. Nejasné záruky a obavy o uložené úspory vedly k odmítnutí druhého pilíře většinou obyvatel i některými bankovními ústavy. Jediným řešením je zrušení druhého pilíře důchodové reformy a následná motivace občanů a jejich zaměstnavatelů zvyšovat částky spořené ve třetím pilíři. Zároveň zdravý selský rozum napovídá, že nejlepším způsobem, jak řešit hrozící budoucí nedostatek finančních prostředků v důchodovém systému, je učinit veškerá opatření pro zvýšení porodnosti. Zdravý rozum byl ale, jak se zdá, mezi pravicovými

8 | Ventil

Strategii ČSSD ve volební kampani má letos na starosti Milan Chovanec

ministry nedostatkovou komoditou, neboť ti se z nepochopitelných důvodů snažili dělat vše pro to, aby mladé rodiny co možná nejvíce znevýhodnili, případně je o řadu výhod postupně připravili. Je přitom zřejmé, že každá politická strana zaštiťující se dlouhodobě udržitelným růstem musí mít jako prioritní podporu mladých rodin s dětmi. Přitom konkrétní kroky, jež je potřeba realizovat, nejsou nijak složité. Jedná se například o prosazení podpory zaměstnavatelů, kteří vytvoří pracovní místa pro matky a otce po rodičovské dovolené, a podpora služeb, jež umožní skloubit péči

Zdravý rozum byl mezi ministry nedostatkovou komoditou... o dítě s pracovní aktivitou. S využitím evropských fondů a dotací ze státního rozpočtu lze zároveň poskytnout obcím prostředky na vytvoření dostatečné kapacity mateřských škol a jeslí. Ruku v ruce s těmito opatřeními pak musí jít i podpora zvýšení daňové slevy na dítě. Jedním z cílených útoků proti mladým rodinám i studentům a absolventům byla snaha minulých vlád zavést školné na vysokých školách. Vysloveně směšné přitom byly návrhy ODS a TOP 09, na základě kterých by se jednalo „pouze“ o odložené školné, které by studenti začali splácet až po absolvování

vysoké školy a nástupu do zaměstnání. Absolvent vysoké i střední školy musí po studiu vyvíjet maximální úsilí, aby našel adekvátní zaměstnání, což kvůli objektivně malé možnosti získání předchozích pracovních zkušeností v oboru je velmi obtížné. Následně se musí postarat o pořízení vlastního bydlení a v dalších letech uvažuje o založení vlastní rodiny, což je vše velmi finančně nákladné. Proto je poměrně šílená a mimo realitu postavená představa politiků napravo od politického středu, že v rámci tohoto mimořádně složitého a finančně náročného období budou mladí lidé navíc splácet své studium. Sociální demokraté dlouhodobě odmítají zavedení školného na veřejných a státních vysokých školách. Každý má podle našeho přesvědčení právo na kvalitní a dostupné vzdělání. S tím souvisí i náš záměr posílit kontrolu úrovně vzdělávání včetně kvality středních a vysokých škol tak, aby ji stát mohl garantovat.

Kudy dál?

Po sedmi letech vlád pravice se nacházíme v tristní situaci. Máme stát, který řádně nefunguje, nepomáhá, nechrání ani nepodporuje své občany. Sociální demokraté chtějí tuto situaci změnit. Hlavním cílem ČSSD, s nímž jde do předčasných voleb, je prosadit dobře fungující demokratický stát. Nechceme jeho postupnou privatizaci, kterou zde zejména na poli zdravotnictví, sociální péče a školství realizovala v uplynulých

Ventil - Téma letech česká pravice. Budeme usilovat o stmelení společnosti rozdělené neúspěšným vládnutím pravicových kabinetů. Je nejvyšší čas ukončit rozvrat státu a jeho institucí. Lidé si za své daně zaslouží kvalitní veřejné služby, bezchybně pracující úřady, které budou pro občana oporou a u kterých budou lidé cítit zastání. Nyní je rozhodnutí o budoucím směřování naší země v rukou občanů České republiky a sociální demokraté mají krátký čas zbývající k volbám na to, aby je přesvědčili o své vizi. Zda se to podaří, uvidíme o posledním říjnovém víkendu.

Kde má kdo podporu? Tato obtížná otázka se vždy stává předmětem debat politologů. Podívejte se na mapu výsledků z prvního kola prezidentské volby. Co z ní jasně vyplývá, je vítězství pravicového Karla Schwarzenberga v Praze, Brně, Olomouci, Plzni a Středočeském kraji. Kromě toho také silná pozice v kraji Jihočeském, Libereckém a Hradeckém. Zbytek patří levici a Miloši Zemanovi. Menší města pak byla také částečně nakloněná Janu Fischerovi, a to hlavně v Plzeňském kraji. Z těchto čísel lze vyčíst, že rozložení elektorátu se příliš nemění. Doufejme jen, že nyní bude dominující oranžová patřit ČSSD.

Lukáš Kaucký předseda MSD a zastupitel hl.m. Prahy

Komentář MSD

Naděje a zklamání

malé politické strany

P

rožíváme období politické krize. Všeobecná deziluze a naštvanost přitom může v nadcházejících předčasných volbách od základu změnit naši politickou mapu. První část tohoto procesu nastala již ve volbách 2010, kdy obě doposud dominantní strany ČSSD a ODS ztratily řadu voličů ve prospěch nových politických subjektů. Tento proces může být v předčasných volbách ještě rychlejší a to především v důsledku rozkladu ODS na straně jedné a příchodu nového aktéra, Miloše Zemana, na straně druhé.

Nové neznamená lepší

Malé politické strany mohou být příležitostí i zklamáním a etablované strany, jako je například ČSSD, by mezi nimi měly dobře rozlišovat. V zásadě můžeme malé strany rozdělit do tří skupin: 1. Ideové strany (zelení, lidovci), 2.

Single issue strany (tedy strany zaměřující se na jedno konkrétní téma, např. Pirátská strana bojující za svobodu sdílení informací na internetu), 3. Marketingové strany (strany bez jasného konceptu či programu, většinou stojící na konkrétní osobnosti, typicky ANO Andreje Babiše či Úsvit přímé demokracie). Zvláštní stranou je pak SPOZ, kterou lze označit jako servisní prezidentskou stranu.

Marketingová politika

Největším nebezpečím je třetí skupina, tedy strany marketingové. Tyto strany v čele s antipolitickými hrdiny (jak by řekl Václav Bělohradský), parazitující na „blbé náladě“ ve společnosti, jsou největším nebezpečím pro současný parlamentní režim, neboť jsou nečitelné a obsahově prázdné. Je skoro až s podivem, s jakým nadšením jsou řadou lidí tyto subjekty přijímané. Je přece takřka nemožné nevidět podobnost s Věcmi veřejnými. Stejný autoritativní a charismatický lídr v čele, nulová názorová pluralita uvnitř strany a v neposlední řadě programová vyprázděnost. Stačí si vzpomenout, co byl program

Věcí veřejných a jaký je například program ANO. Máte problém si vzpomenout na konkrétní program? Samozřejmě. Možná si ale vzpomenete na „Stop politickým dinosaurům” nebo na „Řídit stát jako firmu.” Ale zkuste si vzpomenout na politický bod programu těchto stran. Na programové prohlášení, které by museli hájit, za kterým by museli stát a jehož tíhu by před voliči museli nést. Žádné takové nenajdete. ČSSD jako strana s ambicí převzít po volbách vládní odpovědnost musí principiálně odmítnout spolupráci s takovými subjekty. Spolupráci je možné opřít pouze o programový základ, který je čitelný a jasný. Bylo by vážnou chybou opakovat chybu pravice s Věcmi veřejnými.

Martin Bártík člen MSD

Ventil | 9

Ventil - Články MSD zdroj: http://www.coroflot.com/languageisalie/illustrations

Sloupek MSD

Protikorupční vláda plná paradoxů

M

áme za sebou necelé 3 roky vlády Nečasovy koalice, která se vznosně označila za vládu rozpočtové odpovědnosti, vládu práva a boje proti korupci. Konkrétně poslední přívlastek vyvolává vzhledem k dosaženým výsledkům trochu rozpaky. Paradox první – sliby a realita. Nový zákon o státním zastupitelství, zákon o úřednících, posílení kontrolních pravomocí NKÚ, zákon o regulaci lobbingu, omezení poslaneckých přílepků a novela jednacího řádu nebo zákon o financování politických stran. To vše si vláda stanovila v Programovém prohlášení z roku 2010. Dodnes nic z toho nesplnila. Paradox druhý – statistika. Přes veškerý důraz kladený vládnoucími elitami na boj s korupcí se podle Transparency International Česká republika v roce 2012 umístila v žebříčku transparentnosti CPI na 54. místě (21. v rámci EU), těsně za Rwandou a Seychelami. V průzkumu Global Corruption Barometer z tohoto roku pouhá 4 % vyslovila důvěru v efektivitu vládního protikorupčního programu. Na ministerských postech se během 3 let objevilo stěží uvěřitelných 35 ministrů, čímž byla překonána i bilance vlády Mirka Topolánka (ta měla „jenom“ 30 ministrů) Paradox třetí – boj s větrnými mlýny. Vláda si za cíl vytkla boj s nešvarem, který ji kvůli bezpočtu skandálů po celou dobu ohrožoval, aby nakonec vedl i k jejímu konci. V souvislosti s vládní krizí dokonce přirovnal německý list Berliner Zeitung ČR k banánové republice. Země prý nepotřebuje jen změnu vlády, nýbrž hlubokou změnu celé politické kultury. Žádné osobnosti schopné provést tyto změny se však nedostává. Pro nás, jako současnou opozici, je tak výzvou dokázat, že tyto osobnosti máme.

Daniel Hrčka studuje Právnickou fakultu UK a pracuje v neziskovém sektoru

10 | Ventil

Svoboda nepatří žádné straně, svoboda je víc než politické téma.

Ve volbách jde o svobodu! I když by si to česká pravice sebevíc přála, svoboda není pravicový pojem. Napříč historií to byla právě demokratická levice, která se snažila přinést lidem možnost realizovat se. Proč jsme si nechali tento pojem ukrást? Je na čase vzít si jej zpět!

„V

těchto volbách půjde o svobodu,” prohlášuje první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek od doby, co začala předvolební kampaň. Zřejmě se tak snaží volbám dodat potřebný emocionální náboj a vyburcovat část voličů. Podobně se mu to ostatně už podařilo před necelými čtyřmi roky s tématem zadluženého Řecka. Na jednom informačním serveru je možné k tomuto výroku najít komentář čtenáře, že tím pan Kalousek hlavně myslel “v těchto volbách půjde o můj pobyt na svobodě”, ale to případně ponechme k vyhodnocení nezávislým policejním a justičním orgánům... Konečně a snad v každých volbách si pravicoví politici nárokují, že jsou ochránci „svobody” oproti „zlé” levici, která se prý voliče chystá o onu „svobodu” připravit. Jedna z malých neparlamentních neoliberálních stran má ostatně „svobodu”, resp. „svobodné občany” dokonce v názvu. Svoboda v pravicovém pojetí totiž znamená hlavně nižší daně a zabránění nástupu komunistů k moci. Nově také boj proti „absolutistické moci“ prezidenta

Miloše Zemana. Takhle jednoduché to ale samozřejmě není. Jak tedy souvisí levice a svoboda?

Co to znamená „svoboda”?

Svobodu většinou chápeme jako možnost volby, možnost učinit rozhodnutí z více alternativ, bez toho, aby výběr jedné z alternativ znamenal šikanování od státu či od lidí z vašeho okolí (případně od zaměstnavatele, rodičů, atd..). Stoprocentní svoboda je ideál, který neexistuje a nikdy existovat nebude, nicméně míra svobody se v různých koutech světa liší. Kromě toho taky svoboda závisí na materiálním zajištění jedince ve společnosti. Představte si, že si chcete pořídit dítě. Máte po boku milujícího partnera či partnerku a zvažujete, jestli jste připraveni. Nežijete ovšem ve vzduchoprázdnu. Okolní společnost vám určuje, jaké další faktory musíte vzít v potaz. Budu moct své dítě uživit? Udržím si svoji životní úroveň? Představte si, že kolem sebe v tu chvíli nemáte žádné školky, síť jeslí, žádnou rodičovskou dovolenou, žádný příspěvek na děti. Můžete po dítěti sebevíc toužit, ale nebudete si moct dovolit si jej pořídit. Vaše

Ventil - Články MSD ekonomická situace vaši svobodnou volbu výrazně limituje. Podobně se třeba budete rozhodovat o studiu na vysoké škole a opět musíte vzít v úvahu školné a například výpověď bez udání důvodu (populární trhák naší pravice). Budeli vás zaměstnavatel navíc šikanovat a vyžadovat práci přes čas a nebude-li vás chránit legislativa, jak svobodně se vám bude volit, zda půjdete studovat? K čemu je vám tedy možnost volby, když vnější faktory, které vás ovlivňují, prakticky udávají, mezi jakými možnostmi můžete volit? Ne, se svobodou to vážně není tak snadné, jak pravice tvrdí. Právě tyto vnější faktory do velké míry ovlivňuje stát. Ten opravdu může vytvořit daňový ráj pro úzkou skupinu nejbohatších lidí a zprivatizovat všechny služby. Zajistit jim tak větší míru svobody, protože si budou moci všechno koupit. Problém ale je, že pro 99 % společnosti to znamená ničivý zásah do jejich svobody, neboť jejich možnosti budou výrazně omezené.

Zlí komunisté

Druhý strašák pravice jsou komunisté. Míra svobody v naší zemi byla před rokem 1989 zcela jistě nižší. Sociální zajištění, jež jsme výše popsali, totiž není všechno. Bylo tady mnoho lidí, kteří nemohli studovat, cestovat, vykonávat určitou pracovní pozici. Lidí, již byli státem šikanováni, protože si nesli nějaký politický „prohřešek“ z

minulosti, lidí, kteří nemohli vyjádřit svůj názor. Hrozí dnes návrat něčeho takového? Ne. Současná KSČM je levicová konzervativní strana, která si nese hlavně stigma čecháčkovství a malosti. Není to leninsko-marxistický předvoj proletariátu, jenž organizuje revoluci (sedmdesátiletí lidé moc revolucí nikdy neudělali). Nesouhlasíte s nimi? Dobře, my také ne, ale to neznamená, že jejich postoje jsou nedemokratické. Je snad nedemokratické to, že

Boj pravice za svobodu je jenom zneužitím a překroucením tohoto pojmu. je KSČM proti členství naší země v NATO? Co omezuje naší svobodu víc? KSČM, která chce vyšší daně, nebo že si pod vládou pravice nebudeme moci dovolit vysokou školu, bydlení nebo přivést na svět potomka?

„Diktátor“ Zeman?

Miroslav Kalousek a část politických komentátorů Miloše Zemana vykresluje jako člověka, který usiluje o převzetí moci v naší zemi. Tato kritika vychází především z postupu, jejž prezident uplatnil při jmenování Jiřího Rusnoka premiérem a následného sestavení vlády. Je pravda, že současný prezident České repuliky postupoval jinak, než to bylo v případě jeho předchůdce. Na druhou stranu klíčovým heslem Zemanovy kampaně byl boj

USA Velká stránka napojená na americké demokraty. Autoři vynikají v parodování konzervativní politiky a mají rádi Obamu. Radikální Obsah

Noam Chomsky

Global Facebooková stránka slavného disidenta kapitalismu a světového intelektuála, lingvisty a aktivisty. Radikální Obsah

proti pravicové vládě. Jmenováním „Nečasovy vlády bez Nečase“ by porušil svůj příslib voličům. Kromě toho se rozhodně nedá říct, že by prezident Zeman nějak tvrdě válcoval opozici – Rusnokova vláda důvěru nezískala a levicový senát odmítl Zemanovi schválit jeho kandidáty na ústavní soudce. Otázka je opět stejná: Souhlasíte s tím, co Zeman dělá? Ne? Také v pořádku, ale nejedná se o žádný boj za naši svobodu. V každých volbách jde o svobodu, ovšem svoboda má mnoho aspektů. Není pojmenovatelná jednoduchými hesly, ani není spojena výhradně s jedním pólem politického směru. Není možné si myslet, že vhozením volebního lístku té či oné straně jsem udělal všechno, co šlo v boji za svobodu. Každá strana, která si svobodu uzurpuje pouze pro sebe, k ní ve skutečnosti bude mít pochybný vztah.

Matouš Jan Hruška Pšikal

MSD a- A6.pdf šéfredaktor inz na člen DR - autori 1 7.8.13 člen15:39 MSD Ventilu

DENÍK REFERENDUM Ventil hodnotí

O všem kromě sportu, protože o něm se vše podstatné dozvíte jinde

Radikální

selanka provokujem revoluční! Kvantita obsahu málo občas každý den

Being liberal

Pokud vás zajímá, jak se k tématu politické svobody staví odborníci - společenští a političtí filozofové, tak si zkuste vygooglovat jména jako Michael Sandel, Nancy Hirschmann a zejména John Rawls. Tito moderní filozofové jsou čelními představiteli kritického uvažování o svobodě. Zatímco u nás si tento pojem přivlastňuje pravice, všude na Západě je svoboda pojmem primárně levicovým.

Reklama

Jak jsme na tom s Facebookem ? Myslet si, že v České republice řešíme problémy, na které ještě nikdo na světě nenarazil, by byla chyba. Nejsme sami, kdo se zajímají o levicovou politiku. Pokud ovládáte alespoň základy angličtiny, máte řadu možností, jak se zapojit do celosvětové komunity lidí s podobnými zájmy jako vy. A protože nejpřístupnější platformou je dneska Facebook, mrkněte na některé z těchto stránek. Třeba by vás mohli zajímat.

Kam dál?

Idealisté.cz

Čr Pražský klub Mladých sociálních demokratů, který má na facebooku aktivní stránku s komentáři k dění u nás. Radikální Obsah

Patrik Eichler

Vladimír Špidla

Lukáš Jelínek

Ivan Štampach

František Kostlán

Saša Uhlová

Jakub Patočka

Ondřej Vaculík

Ondřej Slačálek

Alena Zemančíková

www.denikreferendum.cz

Ventil | 11

Ventil - Články MSD

Chceme evropské peníze do Česka?! Programovací období 2007 – 2013 je téměř u konce. Během těchto sedmi let mohla Česká republika vyčerpat až 26,7 miliard eur prostřednictvím svých operačních programů. Jak píše Lucie Válová, “s blížícím se koncem roku a krachem Nečasovy vlády je na čase trochu bilancovat.” Pokud by Česká republika měla dostat vysvědčení za efektivitu a schopnost čerpání prostředků z fondů EU, za rámeček by si ho určitě nedala. Naše země vyniká v počtu operačních programů vzhledem ke své velikosti, celkem jich má sedmnáct. V dalších disciplínách se ale bohužel řadíme na chvost pomyslného žebříčku úspěšnosti. Evropská komise vydala zprávu o čerpání fondů a ČR se umístila mezi posledními společně se zeměmi, jako jsou Bulharsko a Rumunsko.Důvodem, který sdělilo Ministerstvo pro místní rozvoj (koordinátor v oblasti strukturálních fondů), jsou značné problémy u zhruba poloviny operačních programů. ČR byla schopna ke konci programovacího období načerpat jen pouhých 32 procent určené částky. Nejenže je zřejmé, že se nezdaří vyčerpat všechny peníze, navíc budeme muset značnou část Bruselu vracet. Nečasova vláda mohla zabránit velkým ztrátám přesunem peněz z kritických operačních programů do jiných. Bohužel, chovala se pasivně, nejednala o přesunech s Evropskou komisí a ponechala ČR v rukou černého Petra. Dalším, ještě závažnějším problémem je Evropskou komisí kritizovaná neschopnost při kontrole čerpání evropských peněz. Vyplývá to z výroční zprávy Evropské komise za rok

2012. Dokument generálního ředitelství pro regionální politiku kritizuje české Ministerstvo financí, které má na starost kontrolu systému čerpání peněz v jednotlivých operačních programech. Ministerstvo financí, řízené Miroslavem Kalouskem, mělo vést metodický dohled nad dodržováním pravidel čerpání a mělo provádět audity v jednotlivých programech. Dle sdělení Evropské komise Ministerstvo financí tuto roli naprosto nezvládlo. Pan ministr se ve své reakci typicky zřekl jakékoli zodpovědnosti a vinu svedl na kraje.

Nečasova vláda nám “skutečně dala Černého Petra.

My ne, to ti druzí...

Nečasova vláda vůbec ráda poukazovala na vinu kolem sebe: slýchali jsme výroky, že peníze se špatně čerpají, protože operačních programů je příliš mnoho, protože odpovědnost nad programy nesou kraje, protože čerpání prostředků provází byrokracie a korupce na úrovni krajů apod. Ve finále jsme od některých politiků mohli slyšet, že by nejlépe bylo žádné peníze od EU nečerpat. „Výborný“ argument pro zastření vlastní neschopnosti. Faktem zůstává, že vláda Petra Nečase ne-

byla schopna reagovat na závažná pochybení. Důkazem neuspokojivé situace při správě evropských fondů byla i proklamace Rusnokovy vlády odborníků, že čerpání evropských peněz a napravení škod bude jednou z programových priorit. Pro sociální demokracii musí být efektivní čerpání prostředků z EU rovněž jednou z priorit. Nečasova vláda, zahnaná do kouta díky vlastní neschopnosti, vytahuje falešnou argumentaci, která útočí na samotnou Evropskou unii. Nenechme si vnutit od představitelů ODS a volných radikálů kroužících kolem euroskeptického Klause, že přitakání Evropské unii znamená akceptaci evropských dluhů, ztrátu suverenity. Evropská unie disponuje zdroji, které napomáhají dosahovat ekonomické a sociální soudržnosti. Cílem této politiky je zvýšení konkurenceschopnosti jednotlivých regionů jako odraz solidarity mezi členskými státy. Prostředky z těchto fondů slouží k modernizaci, adaptaci a rozvoji. Jsou to peníze, které přispívají inovacím, díky nim se vytvářejí nová pracovní místa anebo se pomáhají udržet ta současná. Za penězi z evropských fondů stojí postavené mosty, zmodernizovaná dětská hřiště, rekonstruované památky, protipovodňová opatření, rekvalifikace a vzdělávání znevýhodněných osob, stáže studentů i pedagogů, přenos dobré praxe z vyspělejších zemí do České republiky a mnoho dalších projektů, ve kterých pracují tisíce lidí v naší zemi.

Lucie Válová

místopředsedkyně MSD a zastupitelka hlavního města Prahy

Sloupek MSD

Co je psáno, to je dáno!

B

líží se volby a média jsou zahlcená politickými komentáři, články a analýzami… Když se ale podíváme pořádně, zjistíme, že v Česku chybí levicově zaměřené zpravodajství. Bohužel se jistá dávka novinářské manipulace projevuje i ve veřejnoprávních médiích a nemusí jít nutně o politické komentáře, ale třeba o zdánlivě nepodstatné konstatování událostí v zahraničí. Stačí změnit slovosled nebo říct jen část pravdy a význam se posune jinam. Občan, který se o média hlouběji nezajímá (zvláště o jejich vlastnictví), je pak nevědomě názorově tvarován anebo hledá oporu pro své argumenty v různých, často pochybných zdrojích z internetu. Pro oba totiž platí, že co je psáno či bylo v televizi,

12 | Ventil

je pravda. Roztříštěné zprávy, analýzy či komentáře se v obrovském množství informačního balastu na internetu jednoduše ztrácejí. Proč zcela zapadají články předních levicových politologů a sociálních vědců? A proč nejsme schopní předat levicové myšlenky svým vlastním voličům? Jistý potenciál je v Deníku Referendum nebo Britských listech, ale kolik sympatizantů levice o nich ví a kolik tato periodika čte? A jsou jim vůbec srozumitelná? Příliš často se mezi přívrženci socdem setkávám s konzervativními názory v oblastech, kde je sociální demokracie do značné míry volnomyšlenkářská, nebo s obecně negativním

pohledem na EU. Pokud nám nebudou rozumět „naši“, tak jsme dlouhodobě na cestě do pekel. Nesmírně mě těší, že se tento článek objevuje ve Ventilu s novou tváří, která nepochybně přitáhne nové čtenáře a snad i nové sympatizanty a členy MSD. Nemějme však malých cílů a usilujme o vznik kvalitního levicového média pro všechny! Chybějící kvalitní zpravodajství je totiž pro sociální demokracii zásadním handicapem, který by měla chtít ze všech sil odstranit.

Michal Mencl

člen MSD v Olomouci, pracuje na Univerzitě Palackého

Ventil - Články MSD

Mýtus levice a pravice

Proč je dělení na levici a pravici dnes už nefunkční a jakým způsobem toho česká pravice zneužívá? Co se nám snaží tito oponenti podsouvat a kde sami chybují? O těchto a dalších politologických problémech píše Monika Hermannová.

P

ojmy levice a pravice jsou triviálním rozdělením politických stran a zároveň čím dál tím víc nejednoznačnějšími termíny s velkým množstvím interpretací. Rozdělení politického spektra je takto realizováno na základě zjednodušených postojů dané politické strany k některé z ideologických otázek. Dvoustranné dělení pak vede k situaci, kdy je velké množství stran politického spektra „nacpáno do dvou nesourodých pytlů“. Ani původ těchto termínů k lepšímu porozumění nepřispěje, protože vznikly za jiným účelem. Vztahují se totiž k 18. století, kdy na pravé straně francouzského Národního shromáždění zasedali příznivci konstituční monarchie – roajalisté, levá strana pak náležela příznivcům tehdejšího nového řádu – republikánům.

Překonané stereotypy

Pro oba termíny jsou však dnes zažité určité stereotypy, které se alespoň směrem

Politický kompas

Zkuste si komplexnější politický kompas a zjistěte, kde jste vy...

Komunisti

Ekonomicky levicoví a společensky ultrakonzervativní - takoví jsou čeští komunisté. V podání KSČM není komunismus radikálním emancipačním a revolučním proudem, ale odkazem k minulosti.

ČSSD

Sociální demokracie patří spíše do středu, co se týká vztahu k autoritě ve společnosti. Ekonomicky jasně levicoví, ale v řadě společenských otázek umírnění.

Zelení

Zejména po odchodu Martina Bursíka patří zelení k levicovým liberálům. Přímá demokracie, slabá hierarchie strany a progresivní, postmateriální témata je tam bezpečně řadí.

k levici zdají být překonané. Jako priorita pravice je nejčastěji uváděna podpora podnikatelské aktivity, u levice pak sociální politika a jistoty. Tato charakteristika však vytváří mylný dojem, že jediným cílem levicových stran je vytvářet štědré a plýtvající sociální systémy. Přitom se ale jedná zejména o podporu důstojného života seniorů, vytváření pracovních míst nebo podporu rodin nejen finančně, ale také například vznikem rodinných center nebo školek. Levice je rovněž často charakterizována regulací trhů, oproti pravici, která považuje neviditelnou ruku trhu za dokonalou. Regulace však zahrnuje také například ochranu spotřebitelů, bezpečnost zaměstnanců nebo minimální mzdu, které jsou standardem všude ve světě. Přestože je navýsost pravicové sestavovat rozpočty jako vyrovnané, čistě pravicová vláda ve výši schodků za těmi levicovými nikterak nezaostávala. Jediným rozdílem byla skutečnost, že přerozdělovacím kritériem nebyla potřeb-

nost občanů. Pravice je často charakterizována prosazováním rovných příležitostí oproti levici, jíž je přisuzována rovnost výsledků a průměrnost. Školné na VŠ téměř zavedené pravicovými vládami vyrovnaný start mladým lidem do života ale příliš neumožní. Čím vyhrocenější je politický souboj, tím přibývá prostších a agresivnějších „argumentů“. Tím nejjednodušším je strašení návratem komunismu, kterým se pravice levici snaží podsouvat nedemokratičnost, a využívat tak předsudků a fobií, jako kdyby bylo dnes reálné zavřít hranice a znárodnit soukromé firmy. Hit minulých voleb, klip Přemluv bábu, levici vylíčil jako tu, která zničí životy současné mladé generace. Mladí všude na světě ale volí právě levici, protože je progresivní a bez předsudků a snaží se nabídnout opravdu každému příležitost využít svůj život, jak nejlépe dokáže.

Monika Hermannová

studentka VŠE a PF UK, místopředsedkyně ÚKK MSD. Pracuje jako asistentka náměstka hejtmana pro finance a ekonomiku Plzeňského kraje

ODS

ODS je konzervativní strana, zejména některé její frakce. Zakládá si na čistě materialistických ideových základech, zajímá ji volný trh a svoboda podnikání.

Top 09

Ačkoliv se tváří konzervativně, ve skutečnosti je TOP 09 společensky liberální stranou s tolerantními postoji k tématům jako LGBT či ochrana přírody. Ekonomicky jde však tvrdě doprava.

svobodní

Čeští anarchokapitalisté. Žádný stát, žádná autorita a úplná osobní i ekonomická svoboda. Strana svobodných občanů požaduje společnost nesvázanou žádnými vnějšími pravidly. Stát by měl zajistit jen bezpečnost, na ostatní jsou tu jednotlivci.

Ventil | 13

D i a l o g Mladí by se měli účastnit předčasných voleb, byli jsme už schopni táhnout za jeden provaz. Výsledkem hlasování jsou vskutku předčasné volby a to je dobře. Schopnost vystupovat jednotně bude v příštích několika týdnech důležitá více než kdy jindy.

Jana Hamáčka naše návštěva potěšila...

Jan Hamáček je stínový ministr obrany sociální demokracie, místopředseda Poslanecké sněmovny (ačkoliv by se dalo říct, že v této práci nedávno došlo k masovému propouštění) a lídrem kandidátky sociální demokracie ve Středočeském kraji. Pro nás je ale hlavně bývalým dlouholetým předsedou Mladých sociálních demokratů, technicky stále ještě naším členem a osobností nám nakloněnou. Povídali jsme si s ním o mladých lidech v politice i o jeho rezortu obrany.

V

e vyostřené vnitrostranické debatě před hlasováním o Rusnokově vládě se Mladí sociální demokraté postavili proti, i když bylo už dost zřejmé, že strana vládu podpoří. Když jsi viděl toto vyjádření, co ti přitom běželo hlavou? Já si především vzpomínám na živou debatu uvnitř samotné ČSSD a je jen přirozené, že podobná debata probíhala i uvnitř Mladých sociálních demokratů. Situace po pádu vlády pravice byla naprosto bezprecedentní. Rozpad provládní většiny v Parlamentu a skandály pravice vedly k opravdové krizi vládnutí. Z této situace bylo jen jediné východisko, a to předčasné volby a nové rozdání karet. Bohužel zpočátku to vypadalo, že i přes patovou situaci ve sněmovně strany bývalé koalice nehodlaly z různých důvodů souhlasit z rozpuštěním. Do toho přišel prezident Zeman se jmenováním úřednické vlády premiéra Rusnoka. Bylo nutné celou situaci hodnotit nejen z úzkého

14 | Ventil

pohledu ČSSD, ale i z toho širšího, co bude dobré pro tuto zemi. Emoce a názory byly opravdu rozjitřené nejen v naší straně. Je naprosto přirozené, že se objevovaly různé názory a často i značně vyhraněné, a to do určité míry byl i případ stanoviska MSD. Sledoval jsem tu debatu a s řadou mladých sociálních demokratů jsem na toto téma diskutoval. A věř mi, kromě řady zamítavých názorů jsem se často u Mladých sociálních demokratů setkával s názorem, že ČSSD nesmí umožnit návrat bývalé pravicové koalice k moci.

“

Jaký by měl vlastně obecně být vztah mládežnické organizace ke „své domovské“ straně? Předně, mládežnické organizace jsou pro politické strany nesmírně důležité. A tady nemluvím jen jako bývalý předseda MSD, aby mě někdo nemohl osočit z přílišné zaujatosti (smích). Obecně je v českém prostředí velice složité pro politické strany oslovit mladé lidi. Stranictví je v naší zemi vnímáno značně negativně a tahle nedůvěra je mnohem více patrná u mladých lidí. Můžeme si za to tak trochu sami. Ale je potřeba ukazovat mladým lidem, že pokud chtějí věci kolem sebe měnit, musí se více angažovat ve správě věcí veřejných. A upřímně, při veškeré jejich nedokonalosti lze politické strany jako nástroj k propojování lidí s podobnými názory a jejich prosazení v demokratickém zřízení jen těžko nahradit. Mládežnické organizace tak mohou lépe zprostředkovávat mladým lidem první opravdový kontakt s politikou. V tomto ohledu je autonomie na mateřské straně důležitá, neboť omezuje počáteční nedůvěru a neochotu svazovat se s tou či onou stranou. Následně je pak na každém, zdali se rozhodne více zapojit do činnosti strany samotné. Myslíš si, že financování mládežnické organizace pouze stranou je v pořádku? Neměly by se hledat další zdroje? Vždyť třeba na Západě je normální model cestou spolufinancování státem... Tak to je trošičku složitější. V ideálním případě by se měl stát určitě snažit tyto organizace finančně podporovat jako prostředek k lepší občanské společnosti.

Sociální demokraté si berou za své řadu témat, která trápí mladé lidí, ať už se jedná o zajištění volného přístupu ke vzdělání, nebo je to ekologie, či podpora mladých v uplatnění na trhu práce.

Politika je nicméně vždy o kompromisu a Model financování (mládežnických organizací o schopnosti se dohodnout. To se ukázalo i v – pozn. red.) státem funguje například v Rakourámci naší vnitrostranické debaty. Podstatné je, sku. Nicméně v dnešní složité situaci a napjatém že poté, co padlo rozhodnutí podpořit dočas- rozpočtu by se takováto změna u nás obhajovala nou Rusnokovu vládu se záměrem dosáhnout jen těžko. Odpovědnost tedy zůstává především

Ventil - Rozhovor na mateřské straně a schopnosti mládežnické organizace zajistit si dodatečné financování z jiných zdrojů. Analýza české mladé společnosti, která vznikla pod vedením prof. Kellera, tvrdí, že mladí chápou pojem levice negativně, i když konkrétní levicová témata jim imponují. Jak myslíš, že by ČSSD i MSD mohla tento problém řešit? Ano, je to trochu paradox, který částečně vychází z naší historické zkušenosti. Myslím si ale, že je to do určité míry generační věc, která postupně odeznívá. A zde vidím příležitost pro ČSSD i MSD. Sociální demokraté si berou za svá řadu témat, která trápí mladé lidi, ať už se jedná o zajištění volného přístupu ke vzdělání, nebo je to ekologie či podpora mladých v uplatnění na trhu práce. Víš, ono je zároveň podstatné připomínat, že i témata jako mezigenerační solidarita či otázka zajištění adekvátní zdravotní péče se dotýkají nás všech. Nechci vůbec moralizovat, ale kolem devatenácti řešíš úplně jiné starosti, než proč je například důležité mít dostupné zdravotnictví pro všechny. Ono je potřeba se i o těchto věcech bavit a z vlastní zkušenosti vím, že mnozí mladí lidé si jsou těchto problémů dobře vědomi. Důležité je tato témata komunikovat a upozorňovat na ně. Bavit se o nich a nabízet řešení. Prvovoliči ať se pak rozhodnou, komu dají svůj hlas. Mladí sociální demokraté pak představují ideální platformu, jak mladé lidi napřímo oslovit a přiblížit se jim, a to nejen z hlediska věku členů MSD.

Obrana a bezpečnost ČR V Česku zůstává bez většího zájmu i problematika NATO. Jak by podle stínového ministra obrany ČSSD měla Severoatlantická aliance lépe reagovat na výzvy 21. století? Do jaké míry vyhovuje role Aliance jako globálního účastníka potřebám Evropy s jejími specifickými potřebami a problémy? Tak předně si nemyslím, že menší zájem veřejnosti o NATO není v případě České republiky - v porovnání s ostatními členskými státy - nijak výjimečný. Prostě v Evropě žijeme v bezprecedentní době, kdy nám nehrozí žádné přímé vojenské ohrožení, a proto se otázkám národní bezpečnosti dostává omezené pozornosti. To je na jednu stranu pochopitelné a jsem za to rád, nicméně bylo by poměrně krátkozraké bezpečnostní témata, včetně budoucnosti NATO, přehlížet. Vždyť přeci za bezpečností České republiky v Evropě stojí v prvé řadě naše pevné spojenecké svazky a ochota s našimi spojenci spolupracovat. NATO samozřejmě zůstává základním pilířem naší obranyschopnosti, a proto jsme také do Aliance vstupovali. Nicméně je třeba

Sloupek MSD

Chcete více zeleně?

My rozhodně ano!

MSD a Svět Myslet si, že jsme na boj za práva na 99 % sami, je naivní. Po celé Evropě, a dokonce i po celém světě existují organizace, které sdružují mladé sociální demokraty. Jan Hamáček by mohl vyprávět. Byl totiž jak viceprezidentem IUSY – Mezinárodní unie mladých socialistů, jež po celém světě sdružuje mladé levicově smýšlející lidi, tak členem řídícího výboru YES – Mladých evropských socialistů, kteří se specializují na levicovou agendu v rámci Evropy a EU. Čeští mladí demokraté mají být na co pyšní.

si uvědomit, že primární role NATO je zajišťování obranyschopnosti jeho jednotlivých členů. A do budoucna si myslím, že se NATO bude muset vrátit zpátky ke svým kořenům – tedy zajišťování bezpečnosti v euroatlantickém regionu. Snaha o globální NATO byl trochu úkrok vedle a NATO si to uvědomuje. Pravice se často odkazuje na hájení českých národních zájmů, aniž by je konkrétně definovala. Celospolečenská diskuse na toto téma také neexistuje a elity s tímto souslovím pracují víc než opatrně. Jaké jsou české národní zájmy podle Jana Hamáčka? Přesně tak, pravice se ráda ohání národními zájmy, ale často opomene vysvětlit, co tím vůbec má na mysli. Navíc mně připadá, že v jejich podání (v podání české pravice pozn. red.) národní zájmy vlastně existují jen ve vztahu k Evropské unii. Kritika EU se tak u nás často točí jen kolem těchto mytických zájmů, což má za následek, že zde není moc prostor pro debatu. Ono - zkus se bavit o něčem, co nejde moc popsat. Pokud bych se tedy měl pouštět do definice národních zájmů, tak v úplně základní podobě se jedná o zajištění bezpečnosti a prosperity České republiky. A od toho se pak musí rozvíjet naše krátkodobé a dlouhodobé cíle. Takto uvažovat dokáží velice dobře ve Velké Británii či v sousedním Německu. U nás se to bohužel stále učíme. Pokud se například shodneme, že naším dlouhodobým zájmem je udržet funkční Evropskou unii, kde je slovo menších členských států adekvátně zastoupeno, je potřeba tomu uzpůsobit naši strategii a cíle. To je debata, kterou je třeba vést nejen mezi jednotlivými politickými stranami, ale především s širokou veřejností a pečlivě vysvětlovat a naslouchat.

Kdo by nechtěl žít v obci s množstvím zeleně. Tlumí hluk, čistí a osvěžuje vzduch, je to pastva pro oči a čím je jí více, tím více příležitostí přináší například pro hnízdění ptáků. Pro oči developerů je to ale jenom nezastavěná plocha – prozatím! Záleží ale především na zájmu občanů, zda se v jejich obci bude věnovat více pozornosti sázení alejí a péči o přírodní památky, nebo přednost dostanou asfalt s betonem. Ani zeleň ale není zadarmo, a také vyžaduje nějakou údržbu. S ohromným nadšením se do rozšiřování zeleně pustili třeba v Úvalech u Prahy.

Stačí chtít

Místostarosta Petr Petržílek zde připravil koncept rozvoje městské zeleně a koncept obnovy pěšin a výsadby alejí v extravilánu. Po schválení Radou města se na území města vysázely stovky nových stromů. Cenné je zejména propojení občanských iniciativ s těmito projekty. Žákovský parlament při základní škole se podílel na výsadbě 22 hlohů na náměstí a v Husově ulici, rodiče zaplatili výsadbu 60 dubů v aleji úvalských dětí na Vinici (a druhá alej dětí se připravuje na Hodově) a penzisté vysázeli za své krásnou dubovou alej seniorů u požární zbrojnice. Když se chce, tak to jde. A platí to i o chráněných územích. Středočeský kraj na základě řady jednání se zástupci města vyhlásil Přírodní park Škvorecká obora a později v jeho rámci i Přírodní památku Králičina. Vyhlášení navázalo na dosavadní práci několika pečujících dobrovolníků. Městu se také podařilo vysoudit desítky hektarů lesa v oboře, které po téměř sto letech nedokončené první pozemkové reformy připadly z původního lichtentejnského panství do vlastnictví města Úvaly. Ovšem důležité je pořád totéž – musí se chtít.

Jiří Jakl

botanik – dendrolog, absolvent Přírodovědecké fakulty UK, tajemník ekologické platformy Zvonečník

Připravil Matouš Hruška

Ventil | 15

1873| 1919| 1925| 1935| 1946| 1948| 1990| 1992| 1996| 1998| 2002| 2006| 2010| 2013

Století historických Voleb 7

. dubna 1878 byla ve výletní hospodě U Kaštanu napjatá, a přitom povznesená atmosféra. Společnost, která se zde sešla, dobře věděla, že kdyby na ni rakouské úřady přišly, tak by její členové neunikli tvrdé represi. Účelem této schůzky bylo totiž založení socialistické demokratické strany. Tak vznikla původně Československá sociálnědemokratická strana dělnická, později Česká strana sociálnědemokratická. Po sto třiceti pěti letech se můžeme ohlédnout na bohatou historii naší strany. A protože se také blíží volby, podíváme se na největší volební úspěchy a porážky naší strany. „Čím více se sociálnědemokratické hnutí rozvíjelo a rostlo, tím rychleji rostl počet lidí, kteří se rozhodli aktivně zapojit, vzít do ruky vlastní osud. Lidí kteří se rozhodli přijmout odpovědnost vedení svých společností a určit, kudy se budou jejich životy ubírat.”

Rosa Luxembourg - filozofka, revolucionářka a klíčová představitelka středoevropské levice

Předseda Vlastimil Tusar

V roce 1893 se prvních pět zástupců Českoslovanské sociálnědemokratické strany dostalo do parlamentu. V roce 1907 to už bylo dvacet čtyři mandátů a strana tomu vděčila zejména za rozšiřování volebního práva. Kromě strany samotné existovalo již tehdy mnoho přidružených organizací jako například Dělnická akademie.

16 | Ventil

První poválečné volby svobodného Československa byly volby komunální. Na základě nich pak byli také kooptováni zástupci do celostátního Revolučního národního schromáždění. Sociální demokraté spolu s národními socialisty v nich drtivě zvítězili. V těchto volbách také mohly poprvé volit ženy.

První polovinu dvacátých let byla československá politika ovládaná levicovými stranami. Ovšem ve volbách v roce 1925 Sociální demokraté propadli. Nejdůležitějším důvodem této porážky byl totiž vnitřní rozkol levice. Komunistické křídlo a sociálnědemokratické křídlo se nebyla schopná dohodnout a ve straně roku 1921 došlo k rozkolu, který levici oslabil.

Volby 1935 jasně odrážely celoevropskou krizi. Sudetoněmecká strana posílila a socialistické strany, ačkoliv pořád měly silnou pozici, nebyly schopné přehlasovat sudetoněmecký blok spolu s českými nesocialistickými stranami.

1907 1919 1925 1935

1946 1948 1996 2010 Složitá poválečná situace a snaha o rychlou stabilizaci vedly ve volbách roku čtyřicet šest k umožnění kandidatury pouze v rámci tzv. Národní fronty. Sociální demokraté pod vedením Zdeňka Fierlingera (ve skutečnosti komunistického agenta NKVD) tak tvořili vládní koalici. V roce 1947 ale demokratické křídlo vedené Bohuslavem Laušmanem dokázalo komunistům odolat. A během krize v roce čtyřicet osm se také sociálnědemokratičtí ministři přidali ke svým kolegům a podali hromadnou demisi.

Lidové milice - ozbrojená složka komunistické strany

Komunistický puč roku 1948 potřeboval legitimizační formuli v podobě voleb. O demokracii však nemohla být ani řeč. Kandidátka Národní fronty byla jediným volebním subjektem a v zemi panovala atmosféra zastrašování a násilí. Sociálním demokratům pak byly po volbách jednoduše rozeslány komunistické stranické legitimace a ti, kteří odmítli vstup do strany, čelili tvrdým perzekucím.

V porevolučních letech se sociální demokracie soustředila na navázání na demokratickou tradici strany. Ve volebních střetech s Občanským fórem nejprve nebyla příliš úspěšná, ale ve volbách v roce 1996 přišel první skutečný výsledek. Předseda Miloš Zeman dovedl stranu k zisku 26 % a tím znemožnil pravici vytvoření většinové vlády. Demokratická levice tak poprvé od doby první republiky ukázala, že se s ní musí v novém zřízení počítat. V dalších letech se pak ČSSD stala klíčovým hráčem na české politické scéně. I přes kritiku opoziční smlouvy o dva roky později si náklonnost voličů udržela až dodnes, což se o ODS rozhodně říct nedá.

Poslední volby dopadly smutně. I když se ČSSD povedlo zvítězit, bohužel nebyla schopná sestavit většinovou koalici, a prezident Klaus dokonce ani nepověřil předsedu strany tím, aby se vládu pokusil sestavit. Na druhou stranu jsme tak díky tomu nebyli v pokušení hledat příliš pragmatické kompromisy a ústupky v našem volebním programu. Od roku 2010 se toho mnoho změnilo. Nyní máme levicového prezidenta, levicový Senát a nálada ve společnosti je od roku 2010 také výrazně odlišná. Máme za sebou sto třicet pět let demokratické historie a máme na co navazovat.

Připravil Matouš Hruška

Miloš Zeman slaví volební úspěch

Jiří Paroubek smutně přihlíží neschopnosti mladých příznivců pravice vyjádřit svůj nesouhlas kultivovaně...

Ventil | 17

Ventil - Články MSD

Školné? Prý osobní motivace studenta! Česká pravice si ráda vypůjčuje „osvědčené modely” ze Západu. Jedním z nápadů, který se v různých proměnách stále vrací, je také zavedení školného. Škoda jen, že se zapomíná, že ani na Západě tento model nefunguje dobře. A stejně nám nakonec pan Kalousek bude tvrdit, že “školné je osobní motivací pro studenta!”

P

rávě toto heslo totiž hlásá program TOP 09. Ta by údajně tímto opatřením ráda zvýšila kvalitu českého vysokého školství. Není ale motivace jako motivace. O jaké motivaci je vlastně řeč? Ze strany pravice často slyšíme, že si studenti studia za veřejné peníze neváží, a místo toho se oddávají téměř každý den mejdanům a flákání (když se podíváme na studijní výkony a plzeňské tituly pravicových politiků, nejde si nemyslet, že hlavně „ podle sebe soudím nejspíš tebe”). TOP 09 tak přichází s návrhem zavést školné, které má být bičem na údajnou zahálku ve školách, dle logiky, co si zaplatíme, toho si také vážíme. Jenže abychom si mohli dovolit platit, musíme mít taky čím. TOP 09 sice tvrdí, že „vláda navrhne efektivní systém stipendií a půjček umožňující financovat všechny náklady na vzdělání tak, aby žádný talent nebyl ztracen ze sociálních důvodů.“ Už tady ale není těžké poznat trochu populisticky zbožné přání. I kdyby zmiňovaný „efektivní systém“ podpory fungoval, bude znatelně omezena možnost studovat na školách lidem z chudších rodin. Představa, že každý student dostane půjčku, je nesmysl, stejně tak, že tato půjčka bude bezúročná. Umí

si vůbec někdo dnes představit bankovní instituci, která půjčí peníze bez úroku a bez nároku na výdělek? Banky žádnou půjčku neposkytnou, když nemají jistotu navrácení investic, a už vůbec ne v situaci, kdy ani absolventi nemají jistotu zaměstnání.

Týden neklidu Reforma českého školství je jedním z nesplněných snů české pravice. Pustit trochu více trhu do veřejných vysokých škol a zaprivatizovat si, jak to má pravice ráda. Studentů se na názor samozřejmě nikdo neptá. Protesty proti pravicovým reformám veřejných VŠ jsou tak v ČR poměrně časté. “Nejlepší ministr školství” Josef Dobeš svými absurdními návrhy omylem stvořil velkou koalici studentských odborů a organizací, které si v roce 2012 vyprotestovaly jeho odchod z funkce.

Půjčky nic nevyřeší

Nezaměstnanost absolventů vysokých škol není totiž velká jen proto, že jich je podle pravice příliš mnoho, ale protože pracovní místa zkrátka nejsou. Jako smutný žert pak zní argument, že právě školné by skoncovalo s „nadbytečným“ počtem vysokoškoláků v poměru se západními zeměmi. V této situaci by na tom byli hlavně biti nynější studenti a po nich ještě několik dalších ročníků. Pracovní trh je totiž už stejně přesycen absolventy, kteří nenašli zaměstnání. My všichni bychom tak zaplatili pouze za možnost stát ve frontě na práci. Samotná studijní půjčka navíc může být přítěží při začátcích kariéry, kdy jen menšina studentů má po studiích dostatek kapitálu na rozjezd své kariéry. Např. chcete-li podnikat a musíte si nejprve půjčit peníze na rozjetí svého startupu. A tak bude už zadlužený student nucen opět požádat banku o půjčku, přičemž zdroj: izun.eu

první půjčka na studium bude přitěžující okolností pro půjčky další. Tím pravice škodí i začínajícím podnikatelům, jejichž zájmy tvrdí, že hájí. Vliv bank na náš život navíc vzroste svým rozhodnutím „půjčit či nepůjčit na studia“. Ani optimistický scénář není příliš radostný. I když se náhodou uchytíme mezi konkurencí, zatíženi půjčkami budeme nuceni zakládat rodiny ještě později než dosud. To vede k dalšímu snížení porodnosti, k urychlení vymírání národa a dalším krizím důchodového systému. Slovy klasika „všechno prostě souvisí se vším“. Placením školného si na sebe dobrovolně pleteme bič. V některých západních zemích již školné zavedené je. I zde rostlo pomalu, ale jistě. I zde se slibovalo, že školné bude malé, že na něj bude mít každý, ale to byly pouze plané sliby. Dnes je v těchto zemích běžnou praxí prodávat rodinné automobily, aby měly děti na univerzitní studium. V USA se vytrvale vede debata, jak snížit vliv bank na život studentů. Je to tak poučení i pro nás. Musíme umět říct ne ničení naší budoucnosti.

Lukáš Ulrych Vzdělání a dluhy je špatná kombinace...

18 | Ventil

student Pedagogické fakulty UK, člen volebního teamu MSD

Ventil - Článek MSD

Bytová politika by neměla být zcela neregulovaná, ur jisté plánování je na místě.

Sociální bydlení je pro mladé Jedním z hlavních problémů mladých lidí žijících u nás je nemožnost sehnat si dostupné bydlení. Deregulované nájemné v kombinaci s kolísající ekonomikou nás mohou v budoucnu dovést až do chvíle, kdy zjistíme, že podmínky, ve kterých mladí lidé žijí, jsou otřesné. Stijn Croes navrhuje dlouhodobé řešení. Tím je sociální bydlení.

B

ydlení je lidské právo, ale zároveň i nenahraditelný statek, jehož spotřeba je v zájmu nás všech. Kvalita prostředí, ve kterém žijeme, do velké míry ovlivňuje naše chování. Zároveň je dostupnost a kvalita bydlení jednou z podmínek dalšího rozvoje osobnosti. Respektování této zásady je i jedním ze základních předpokladů, proč na trh s bydlením vstupuje stát za účelem pomoci těm skupinám osob, které nemohou na trhu uspět samy. A přesto můžeme vidět, že pro mnoho mladých lidí zůstává cenově dostupné a solidní bydlení pouze vzdáleným snem. Soukromé nájemní byty jsou každým rokem dražší a dražší, aniž by existovaly záruky kvality takového bydlení. A při tom, jak se vyvíjí česká ekonomika, je jasné, že značná část obyvatel ČR a mezi nimi mnoho mladých lidí si nebude schopna vlastními silami zajistit a udržet vlastní bydlení. Jak může tomu všemu pomoci právě sociální bydlení? Situace v oblasti sociálního bydlení v ČR je dle mého názoru velmi problematická(konec konců stejně jako ve všech oblastech sociálního zabezpečení). Mnoho lidí si myslí, že problematika bydlení není zásadní, protože to doteď nějak fungovalo a měli jsme kde bydlet. A je pravda, že různé formy bydlení skutečně podporovány jsou, ale rozhodně nelze tvrdit, že by stát občanům bytovou situaci jakkoliv usnadňoval.

Ačkoliv k demokracii a k tržnímu systému jsme se vrátili už před dlouhou dobou, pořád ještě v České republice neexistuje prakticky žádný ucelený systém sociálního bydlení. Není nijak řešen, legislativně upraven, a dokonce ani definován. Je tak na nové vládě, která bude doufejme levicová, stanovit jasnou koncepci, která určí budoucnost sociálního bydlení v ČR. A přitom, koho by mělo sociální bydlení zajímat víc než právě nás, mladé lidi? Přechod do světa, ve kterém už nemáme možnost se

Kvalita bydlení je “ faktorem v rozvoji osobnosti.

spolehnout na pomoc rodičů, není finančně snadný. Zejména v současné ekonomické situaci je skutečně obtížné shánět bydlení. Vše se navíc točí v začarovaném kruhu. Práce je hodně ve městech, ovšem abyste ji mohli vykonávat, musíte zde sehnat bydlení, a to zase stojí mnoho peněz. Stáváte se tak závislými na rozmarech nejen svých nadřízených, ale i svého pronajímatele.

Evropská zkušenost

V západní Evropě a částečně také v zemích bývalého Rakouska-Uherska má přitom sociální bydlení dlouhou tradici, a to již od

první poloviny 19. století. V současnosti je z celkového počtu evropských nájemních bytů v průměru dokonce 20 % vyčleněno pro sociální bydlení! U nás šla ale od pádu komunismu města i stát cestou privatizace bytových fondů. Nájmy se průběžně zvyšují, zatímco investice do bytů se postupně snižují. Starý systém regulovaného nájmu se kradmo začal deregulovat. Sociální demokraté by měli prosadit jednotnou koncepci sociálního bydlení. Kritéria musí být jasně definovaná, aby nedošlo k eventuálnímu zneužití systému sociálního bydlení. V některých státech EU funguje systém tzv. nájemného podle průměrného výdělku z posledních pěti let. To znamená, že nájemné se postupně zvyšuje na základě rostoucích příjmů do jistého momentu, kdy systém sociálního bydlení už později přestane být zajímavý pro ty, kteří dosahují vyšších příjmů. Tito lidé se potom raději přesunou do tržního bydlení, protože sociální bydlení přestává být výhodné. Co se týká výstavby sociálních bytů, mají stát, regiony, města a obce pořád k dispozici různé prostředky z Evropské unie. V České republice se nám ale zatím nedaří tyto prostředky efektivně využit a rozsáhlý plán na výstavbu sociálních bytů nepomáhá jen konceptu takového bydlení, ale zejména oživení českého stavebního sektoru a hospodářství.

Stijn Croes

místopředseda MSD pro zahraničí, pracuje v Evropském parlamentu

Ventil | 19

Ventil - Postřehy MSD

Srozumitelná politika

Je možné jedním jednoduchým opatřením přiblížit politiku lidem, zlepšit úroveň politické kultury a zvýšit úroveň politických expertů? Ano! A navíc omezíme privatizaci veřejné sféry. Jak? To nám prozradil Patrik Eichler

D

evadesát milionů korun činí limit, který si ČSSD stanovila pro všechny své výdaje na kampaň do předčasných voleb. Už nějaký čas do svých programů také píše, že chce výdaje na kampaně omezit zákonem. Po posledních sněmovních volbách k tomu byly ochotné i další strany. Tím se otevřela možnost prosadit změny, které učiní politiku srozumitelnější. Právě nesrozumitelnost politiky a její uměle budovaná odtrženost od běžného

Máš bolesti? Zaplať!

M

ěli jste někdy ledvinové kameny? Doufám, že ne. A nikomu z vás bych to ani nepřál. Nemůžete se hýbat a zvracíte bolestí. S těmito příznaky jsem nedávno přivezl svou manželku do nemocnice. Po čtvrthodinových peripetiích jako rozměnění peněz a použití automatu na poplatek jsme tedy zaplatili „vstupenku“. Jestliže mají být regulační poplatky využity na zkvalitnění péče, tak mi vysvětlete, co je kvalitního na tom, nechat člověka patnáct minut v bolestech, dokud nezaplatí poplatek. Nedalo mi to a začal jsem pátrat, zda by ženu vůbec ošetřili, kdybych s sebou těch 90 Kč neměl. V případě, že bychom neměli poplatek jak zaplatit, čekali bychom, až zdravotní sestra na příjmu vypíše fakturu. Kdybychom

20 | Ventil

života je to, co nám brání spolurozhodovat o prostředí, ve kterém žijeme. Přitom těžko říct, proč bychom se měli stranit 63 tisíc lidí, kteří se dnes a denně věnují politické práci ve volených orgánech obcí, krajů a státu. A proč v politice získávají na úkor tak či onak fungujících stran prostor nekontrolovatelné firmy. Stačí si vzpomenout na Víta Bártu a ABL, pardon, Věci veřejné.

Politické nadace

Jak tento problém řešit? Například ve volebním programu ČSSD čteme, že strana prosadí zákon o politických nadacích. Cílem těchto nadací pak bude „zkvalitnit demokratickou politickou soutěž a vhled veřejnosti do politických dějů. Politické nadace budou financovány ze státních prostředků ušetřených zau sebe z nějakého důvodu neměli ani doklady, bylo by na dobré vůli zdravotní sestry, zda manželku vůbec přijme. A to není vše. Pokud zapomenete zaplatit 90 Kč, může se tato částka při soudním

“

Je šokující, že někdy naše zdraví závisí na tom, zda u sebe máme 90 Kč v drobných. vymáhání vyšplhat až na několik desítek tisíc. Osobně si myslím, že člověku, který v nočních hodinách vyhledá nemocnici, se honí v hlavě úplně něco jiného než poplatek 90 Kč. Pojišťovny proplácí nesmyslné příspěvky na helmy a permanentky do fitnesscenter, ale za tuto

vedením nových státních limitů na činnost a volební kampaně stran“. Politická nadace je navíc celoevropsky srozumitelný termín. Jde o organizaci, která má za úkol vzdělávat veřejnost v politických programech a vysvětlovat úlohu jednotlivých demokratických institucí. Mimo to politické nadace vzdělávají členy politických stran a rozšiřují stranické expertní zázemí. Ne každý akademik nebo novinář totiž může spolupracovat přímo se stranou. S politickou nadací už ale problém nebývá. Nadace je instituce na pomezí akademického světa a politiky. Na západ od nás tam například běžně pracují profesoři renomovaných univerzit. Nadace také udělují stipendia a jsou nástrojem zahraniční politické i kulturní spolupráce. Zárodkem politických nadací by se v českém prostředí mohly stát sociálnědemokratická Masarykova demokratická akademie nebo lidovecká Evropská akademie pro demokracii. Suma, kterou by politickým nadacím mohl dávat český stát, jistě bude předmětem vášnivé debaty. V sousedním Německu je na provozní náklady určena asi třetina rozpočtu nadací. Zbytek využívají na různé projekty. Při stejném poměru by nadace menší české politické strany pro zaplacení kanceláře a platů pěti lidí potřebovala získat celkový roční příjem kolem osmi milionů korun. To je výrazně méně, než kolik strany oproti předchozím letům ušetří zavedením limitů na předvolební kampaně. A bude to i výrazně levnější, než kdybychom museli pracně sanovat škody způsobené privatizací politiky.

Patrik Eichler člen MSD a Masarykovy demokratické akademie

základní platbu je člověk trochu jednou nohou v kriminále. Po propuštění manželky do domácí péče nám bylo připomenuto, že na zákrok, který žena podstoupí za dva týdny, si máme přinést vlastní obvazy. Ano, platíme si zdravotní pojištění, budeme platit opět 100 Kč za každý den v nemocnici, ale cenu dvou obvazů tyto částky zřejmě nepokryjí. Při představě, že důchodci mají 8 000 Kč měsíčně, z toho 2 000 Kč utratí za léky a za zbývajících 6 000 Kč musejí zaplatit byt, jídlo a další poplatky, se mi dělá mdlo. Stát jakýkoli přeplatek nad 2 500 korun za rok sice seniorům za dva měsíce vrátí, ale může si zrovna tato sorta lidí dovolit žít s dluhem v peněžence?

Pavel Machala místopředseda MSD

Ventil - Článek MSD

“Au revoir!”

domácímu násilí...

Viděli jste dítě, ženu nebo seniora, jak skrývají modřinu? A vypadali už delší dobu nešťastně? Byli nemluvní? Možná se stali obětí domácího násilí. Mladí sociální demokraté se ve spolupráci s Michaelou Marksovou, mluvčí ČSSD pro rodinu a lidská práva, snaží v nové kampani zabránit páchání násilí na našich bližních.

C

o to tedy vůbec domácí násilí je? Domácí násilí může zažít každý z nás. Existují dva hlavní typy. Kromě nejviditelnějšího fyzického násilí (kopání, škrcení, facky, znásilnění apod.) existuje i násilí psychické. To může být častokrát stejně strašné. Je hůře identifikovatelné, protože se jedná například o vyhrožování, nadávky, cílené odpírání kontaktu s přáteli nebo ekonomickou kontrolu (například neposkytnutí prostředků ani na důstojné oblečení). Příčinou přitom můžou být zpočátku drobné rodinné konflikty, jako je například rozdělení domácích povinností. A přímou záminkou se může stát prakticky cokoli, stačí drobnost, co může člověka rozčílit, například mytí nádobí. O domácí násilí se nejedná třeba v případě, kdy se pohádají dva choleričtí manželé. Naopak jde o problém většinou dlouhodobý, opakovaný a jeho intenzita se stupňuje (třeba právě od divoké italské domácnosti k fackování). Důležité je, že se v něm také jasně vymezuje role oběti a násilníka – role slabšího a silnějšího.

Ovšem když dojde na řešení domácího násilí v politice, mnoho lidí má pocit, že by se stát neměl do vztahů mezi lidmi plést - přece když se ve vztahu cítím špatně, můžu jej kdykoliv ukončit. Jednou z odpovědí na tuto povrchní argumentaci ale může být tzv. emocionální spirála. Jen si představte, že jste obětí domácího násilí. Emocionálně kvůli tomu kolabujete, a proto nemusíte být schopní rozumně uvažovat nad svými dalšími kroky. Co má člověk v takové chvíli dělat? Přestože se oběť cítí osamělá, často nevyhledává pomoc zvenčí. Psychologická praxe dlouhodobě ukázala, že v takové chvíli je člověk příliš slabý a nemá sílu situaci řešit. Nevyzpytatelné bývá také chování násilné osoby, která po určitém čase přechází do fáze omlouvání, ve které například přináší oběti dárky a oplývá přehnanou něhou. Vytváří tak na krátkou dobu opět iluzi bezpečí. Tento cyklus může probíhat po celou dobu vztahu násilníka a oběti.

Co s tím?

Domácí násilí u nás není rozhodně malý problém. Jenom od roku 2007 bylo nahlášeno přes sedm tisíc případů násilí v českých domácnostech. Toto číslo je samozřejmě hrozně zkreslené, je to jen maličký zlomek všech případů, které se dějí. Jak to ale můžeme řešit? Bohužel neexistuje žádný zákonný nástroj, který by neuspokojivou situaci zlepšil. Řešení jsou pouze částečná, ale na druhé straně může pomoct každý z nás. Kromě toho, že lze pomáhat každý za sebe a nahlásit případy ze svého okolí na linku DONA (tel. číslo 251 51 13 13), je ale možné zlepšovat povědomí o tomto smutném fenoménu. Pro tento způsob jsme se rozhodli i my a Mladí sociální demokraté z Prahy. Společně se stínovou mluvčí ČSSD pro rodinu a lidská práva Michaelou Marksovou jsme zahájili v září virální kampaň Ruce nemusí jen ubližovat!

“Znásilnil jsi ji, protože tě provokovalo její oblečení? Měla bych ti rozbít hubu, protože mě provokuje tvoje blbost.” - Americké protesty proti násilí na ženách.

Západní levice má vůbec dlouhou tradici v boji proti domácímu násilí. Například už od devatenáctého století se sociální demokraté v Německu zasazovali o eliminaci veškeré diskriminace a násilí na ženách. Ruku v ruce s emancipačními dělnickými hnutími v Evropě se objevovaly další iniciativy chránící práva dětí a žen. Socialistický apel na rovnost všech lidí a ochranu slabších byl vždy velmi důležitý v boji proti domácímu násilí. Této tradice je důležité se držet i dneska. Michaela Marksová k této kampani dodává: „Velmi si vážím iniciativy Mladých sociálních demokratů. Domácí násilí je problém, jemuž čelí mnoho rodin, ale řada obětí se přitom stále stydí s tím vyjít na veřejnost. Cílem ČSSD je tento fenomén co nejvíce potlačit – jak formou prevence, tak účinnou pomocí obětem. Domov musí být místem, kde se každý cítí bezpečně. Ženám, mužům, dětem a seniorům chceme zabezpečit poklidný a důstojný život. Život, během něhož se nemusí bát o vlastní zdraví.“

Kreativita co pomáhá Velmi zajímavou a efektivní kampaň představila španělská nadace Pomoc dětem a dospívajícím v nouzi. Byla zaměřena na domácí násilí na dětech. Plakáty nadace bylo možno spatřit téměř na každé autobusové zastávce, jejich sdělení však mohlo díky tzv. lentikulární technice vidět pouze dítě.

Radim Hejduk člen MSD, student Filozofické fakulty UK a VŠE.

Ventil | 21

Ventil - Jeroným Tejc

budoucnu musíme systém “Vpostavit na větším dohledu nad

Politické strany

propuštěnými a práce s nimi.

Je reálné rozpuštění krajně pravicových politických stran? Je to reálné za předpokladu, že bude doloženo a přesně zdokumentováno konkrétní porušení zákona představiteli této strany, navíc opakovaně. Zrušení politické strany je významný zásah do svobodné soutěže politických stran a demokracie, proto má tento proces velmi přísná pravidla. Ale uspět v něm lze. Je rozdíl, když návrh podával Ivan Langer nekvalifikovaně a podle mého názoru spíš pro mediální publicitu, a když návrh podávala úřednická vláda po kvalitní přípravě. První neuspěl, druhý ano. Daleko větší problém vidím v tom, že vedení zrušené strany si může okamžitě založit novou s obdobným názvem, programem a kandidovat ve volbách. Tuto věc musíme zákonem změnit.

Pět priorit Jeronýma Tejce pro boj s extremismem Prezident Zeman ve svém inauguračním projevu jasně pojmenoval jeden z „ostrovů negativní deviace” v české společnosti. Tím jsou podle něj pravicoví radikálové. Pochody mladíků s vyholenými hlavami, držících transparenty s hrubkami a špatně natočené vlajky, by byly směšné, kdyby nebyly tak nebezpečné pro celou společnost. Demokratická levice byla vždycky zastáncem otevřené a smířlivé společnosti. Jaké jsou tedy základní okruhy, kterým bychom se měli věnovat v boji s extremismem? Na otázky odpovídal Jeroným Tejc – předseda poslaneckého klubu ČSSD a stínový ministr vnitra. Připravil Jakub Štědroň

Ventil - Jeroným Tejc

Policie a trestní předpisy Je reálné navýšení počtu policistů na 40 tisíc, jak s tím počítá Rusnokova vláda v návrhu státního rozpočtu na rok 2014, nebo bychom se měli zasadit o větší navýšení? Reálné je vše, pokud návrh schválí Sněmovna. Je otázkou, jaké bude mít ta příští složení. Dlouhodobý stav přes 45 tisíc policistů se za dobu vlády pravice snížil na méně než 39 tisíc. To se samozřejmě musí někde projevit. Existuje řada analýz a každá z nich doporučuje jiný minimální počet. Osobně se kloním k navýšení na 41 tisíc. Toto číslo považuji pro příští období za realistické. Navíc nově příchozí policisté by neměli být přijímáni plošně, ale cíleně do problémových lokalit. Dnes jsou rozdíly v počtu policistů na počet trestných činů v jednotlivých regionech až neuvěřitelné. To je potřeba změnit. Každý policista stojí daňové poplatníky včetně odvodů přibližně půl milionu korun ročně. Pro větší efektivitu tedy není možné řešit jejich nedostatek jen navýšením počtu. Jednou z cest je změna trestního řádu a vnitřních předpisů tak, aby policisté místo hlídkování v ulicích a hledání pachatelů netrávili většinu času na služebně zakládáním objemných spisů u bagatelních trestných činů, kde se výsledek vedením spisu nedostaví.

Obecná koncepce Jak by se mělo postupovat v boji s pravicovým extremismem? Co by mělo být primárně úkolem policie? Policie dokáže řešit jen následky, nikoliv příčiny. Dokud bude fungovat systém dotací na ubytovny neodpovídající realitě, lichva bude policií přehlížena s ohledem na jejich přetížení a nebude dostatek programů v oblasti prevence kriminality zaměřených především na zabránění recidivě, bude konfliktů tohoto typu přibývat. Roli zde hraje nepochybně i frustrace velké části obyvatel z vývoje naší země, zejména frustrace při hledání práce a pocit, že stát nedokáže a nechce pomoci těm, kteří si to zaslouží. Třeba tím, že řadu let poctivě pracovali, vychovávali děti a nyní jsou v bezvýchodné situaci, kterou se snažili řešit spotřebitelskými úvěry a díky neschopnosti je splácet a tvrdosti exekucí se ocitli na dně. Pravice po celou dobu vlády říkala, že zabrání zneužívání sociálních dávek. Přitom opak byl pravdou. Přídavky na děti vzali nebo snížili právě těm, kde jeden nebo oba rodiče pracovali. A takových případů by se našlo mnoho.

Vláda a boj s extremismem Měl by být boj s extremismem zmíněn v programovém prohlášení vlády? Nepochybně to musí být priorita. Její podcenění v posledních třech letech se ukázalo v plné nahotě právě v posledních měsících. Ale nutné je s extremismem a jeho příčinami bojovat i nepřímo. Pokud se sníží kriminalita v ulicích, od krádeží po loupeže, nebude stoupat deziluze lidí a jejich nedůvěra ke státu. Řešení je nejen ve větším počtu policistů, ale také ve zpřísnění podmínek pro podmínečné propuštění vězňů. Ty Nečasova vláda velmi zjednodušila a fakticky odpustila tresty ve větší míře i tam, kde hrozí recidiva pachatelů. V budoucnu musíme systém postavit na větším dohledu propuštěných a práci s nimi.

Alternativní programy Ministr vnitra v demisi Martin Pecina chce řešit problém sociálně vyloučených lokalit mimo jiné zvýšením počtu asistentů prevence kriminality ze současných 130 na 200. Jak fungují tyto programy, které například rozšiřují řady policistů o příslušníky Romů a dalších národnostních menšin, nebo dokonce cizinců? Zkušenosti od nás i ze zahraničí potvrzují, že zapojení příslušníků menšin přímo do policie má pozitivní dopady. Policie tím získává nejen znalost pro většinu z nás komplikovaného prostředí, ale tito lidé mají ve své komunitě většinou přirozený respekt. Ve všech případech ale platí, že zájemci o práci u policie musí splňovat přísné nároky a není možné je snižovat jen proto, že jsou příslušníky menšiny. Ale i tady může existovat řada způsob, jak jim pomoci, například přípravnými kurzy apod. Ventil | 23

Po l epostavit m i kk aLGBT ? Jak se

Ventil - Polemika

Není snad téma, které by rezonovalo v celé západní společnosti tolik, jako problematika LGBT (Lesbians, Gay, Bisexual and Transsexual). Evropská i americká levice hrála v minulosti při řešení otázek týkajících se sexuálních menšin klíčovou roli. Jak se ale postavit k novým problémům, jako jsou adopce dětí homosexuály či svatby lidí stejného pohlaví? Měla by jim ČSSD věnovat více prostoru? Posuďte sami. Názor pro a proti.

Samotní členové komunity preferují označení gayové a lesby - popisuje sexualitu i indentitu.

Vždy jsme byli obhájci LGBT Sociální demokracie vždy prosazovala rovnost příležitostí a svobodu jednotlivce. Už v období Rakouska-Uherska a za první republiky prosazovaly sociálnědemokratické vlády legislativu směřující k odstranění diskriminace u homosexuálních párů. V západní Evropě sociálnědemokratické hnutí v tomto kurzu pokračovalo, ale zdá se, že v ČR se na to v rámci ČSSD pozapomnělo. Dnes již bezpečně víme, že homosexualita není chorobou, a že pokusy ji léčit patří minulosti. Homosexualita je tedy přirozeným, i když menšinovým jevem. Práva LGBT lidí jsou tedy zároveň lidskými právy. Sociální demokracie vždy hájila práva diskriminovaných a těch, kteří se nemohou hájit sami. Mezi ně patří i práva rodičovská, ať se již jedná o práva biologických rodičů či o právo na osvojení. Letos tomu bylo již sedm let, co mimo jiné i díky řadě sociálních demokratů v ČR platí zákon o registrovaném partnerství. Bylo tím završeno dlouholeté úsilí mnoho LGBT aktivistů, občanských sdružení, iniciativ a v neposlední řadě pokrokově smýšlejících poslanců napříč politickým spektrem. Zároveň se ukázalo, že dokonce i KSČM je schopna v této otázce následovat kurz moderní evropské levice. V ostatní politických stranách byla cesta k získání podpory bohužel trnitá. Registrované partnerství dokázalo částečně změnit pohled společnosti na LGBT minoritu. Následující čísla mluví sama za sebe, v případě srovnání počtu ukončených partnerství s rozvody. V ČR se do pěti let rozvede zhruba 40 % manželství, u registrovaných partnerství je toto číslo poloviční.

Eduard Kopáček člen a zahraniční tajemník MSD

24 | Ventil

Tradiční rodina a LGBT Na registrované partnerství pohlížím jako na svazek osob stejného pohlaví, který upravuje práva a povinnosti homosexuálních párů. Pokud registrované partnerství zaručuje, že se partneři mohou vzájemně zastupovat v běžných záležitostech, mají vůči sobě vyživovací povinnost a jsou zahrnuti do skupiny blízkých osob, pokládám existenci registrovaného partnerství za pragmatickou. Pokud heterosexuálové mohou uzavřít manželství a užívat tím výhody, které sňatek přináší, měli by mít také homosexuálové možnost využít obdobného institutu - v tom problém nevidím. Adopce nebo více odpovědnosti?

Řada dětí žije v dětských domovech, je vychována jen jedním z rodičů, prarodiči nebo jinými osobami. Část veřejnosti tak vidí v adopci dětí homosexuály možnost, jak dětem zajistit péči a zázemí. Ovšem důležité je zamyslet se nad tím, zda za složitou životní situaci dětí může vždy osud, nebo také nezodpovědnost „rodičů“ a lhostejnost příbuzných. Přestože by adopce dětí homosexuály mohla situaci ulehčit, jsem přesvědčen, že primární zodpovědnost mají biologičtí rodiče. Pokud nechtějí nebo nemohou svým závazkům dostát, mělo by svým blízkým pomoci širší příbuzenstvo. Jako zastánce tradičních hodnot se domnívám, že by děti neměly být homosexuály adoptovány. Klíčovou úlohu spatřuji v rodinném modelu: otec, matka, děti. Domnívám se, že politické strany musí řešit důležitější témata než problematiku LGBT. Například nezaměstnanost, investice do vědy, výzkumu, školství, zdravotnictví a infrastruktury. Stát by měl podporovat model tradiční rodiny a přirozený přírůstek obyvatel.

Tomáš Švarc

informatik a předseda klubu MSD Plzeň

Ventil - Kultura

Literatura

novou nadějí. Jejich naivní pohled na americkou společnost se ovšem velmi rychle změní. Syrovost a hrubost – americký sen, který chudí imigranti zkrátka nesmějí snít. Naturalistický prostor jatek, kde Jurgis pracuje a téměř si ani nevydělá na jídlo. Znásilnění jeho ženy - a žádná spravedlnost. Lhostejnost společnosti k těm, kteří potřebují pomoc. Smrt Jurgisovy ženy a dětí. To všechno jsou obrazy, které Sinclair umí tak barvitě a bolestivě vykreslit. A co může být východiskem? Individuální zoufalé vzepětí, které vede pouze k zločinu a zániku? Ne, i zničený Jurgis Rudkus se nakonec vrátí na místa, kde prožil své utrpení, znovu nalezne svou rodinu a setká se s členy socialistické strany. Východiskem tak není revoluce, ale vítězství a změna systému

zevnitř. Znovunalezení naděje, že svět kolem je vůbec možné proměnit. Optimistický závěr pak naznačuje, jak by mohla společnost být uspořádána tak, aby se lidské utrpení už nemuselo opakovat.

tačně a spíše povzbuzuje mladé k tomu, aby se angažovali. Je to patrné již z prvních slov: „We’ve got to get up right now, turn the system upside down...“ The Coup se jasně vymezují vůči politice světového Západu a nejednou ji nazývá jako kolonizační. V USA proto skupiCharismatický rapper Boots Riley se spojil s undergroundovou DJkou Pam the Funk- na rozčeřila vody a vyprovokovala rozsáhlou diskusi o cenzuře v umění. stress a na začátku 90. let nastartovali projekt The Coup samozřejmě nezklame ani zvaný The Coup. Jejich dosavadně nejlepším nepolitické posluchače. Například skladba počinem je album Party Music, které v sobě „Heven Tonite“ potěší fanoušky popu. Svůj hlas nese pár politicky laděných tracků. zde představila undergroundová zpěvačka s Progresivní The Coup vyjadřuje své pseudonymem Kween. nejskalnější politické názory například v Celé album je směsicí klasických funkových písni “Ride the Fence”, kde se ostře vymezují melodií a tvrdého rapového textu. Boots Riley proti globálně-kapitalistické politice USA, o by se dal se vší skromností nazvat verbálním nichž mluví jako o „United Snakes“. Naopak song „Get Up“ vyznívá daleko méně konfron- ekvilibristou, jelikož jeho slovní zásoba takřka

nezná mezí. V kombinaci s jeho přednesem se stává hudba The Coup přitažlivou i pro posluchače, které běžně hip hop tolik neláká.

Určitě jste již někdy četli knihu nebo viděli film, které vás pohnuly k zamyšlení a třeba i změnily váš pohled na svět? Jednou z takových knih je rozhodně i Džungle. Džungle amerického spisovatele, publicisty a levicového politika Uptona Sinclaira, žijícího v letech 1878 až 1968, je sociálně kritický román z prostředí nejchudších amerických imigrantů. Z 90 knih, jež Sinclair napsal, je Džungle (The Jungle) také tou nejznámější. Aby nasbíral podklady k tématu, strávil spisovatel dokonce v utajení sedm týdnů jako pracovník masokombinátu v Chicagu. Děj knihy sleduje osud rodiny Rudkusů, kteří emigrují do USA za novým životem a

Hudba Existuje mnoho skupin, které se pouštějí do levicových témat. Nikdo to však nedělá lépe než americká hip hopová skupina z Oaklandu – The Coup.

Film Co má společného ledovec v Titaniku a Pražské jaro 1968? Odpověď najdete v novém filmu Slavoje Žižeka - Perverzní průvodce ideologií. „Ideologie je, když…“ tak jsme nejspíš začínali odpověď při maturitě z dějepisu. Ať jste ale řekli cokoliv, vsaďte se, že Slavoj Žižek by s vámi nesouhlasil. Tento slovinský filozof a politický aktivista je dnes řazený k předním světovým intelektuálům, ale zároveň také k předním popularizátorům sociálních otázek. A navíc o sobě tvrdí, že je komunista. Zkrátka kontroverzní postava každým coulem. Slavoj Žižek je také autorem množství knih a nyní i filmových scénářů. Spolu s režisérkou Sophií Fiennes se vrátil k motivům, které

jsme už jednou mohli vidět v jeho Perverzním průvodci filmem (z roku 2006). Na nejznámějších světových filmech Žižek ukazuje, co to je a jak působí ideologie. A věřte mi, že rozhodně není konformní. Kritika světového systému, globálního kapitalismu a neoliberální kulturní hegemonie je pro něj normální. Ovšem je důsledný, stejně jako se u něj dozvíte o slabinách a „buržoaznosti“ západní společnosti, stejně jasně umí vysvětlit, že jako ledovec musí narazit do Titaniku, museli Sověti v šedesátém osmém podniknout invazi. Jen to totiž zachraňuje sen. V jednom případě, že by spolu milenci i přes třídní a kulturní rozdíly mohli zůstat, a v druhém, že socialismus s lidskou tváří mohl fungovat. Jednoduché, ale neuvěřitelně trefné paralely ze světa filmů, které známe, se tak vážou ke

společnosti, v níž žijeme. Snad nikdo neumí tak dobře pojmenovat, co se neodvážíme ani domýšlet, jako právě Slavoj Žižek.

Ventil - mezi námi

Akce MSD

MSD se věnuje spoustě činností, patří mezi ně i organizace řady událostí. Podívejte se jen na zlomek z nich. Pro další informace sledujte náš facebook a čtěte maily!

Seminář Obrana Pražská MSD bude těsně po volbách pořádat seminář s tématem obrana. Můžeme se těšit na programové diskuse mladých k otázkám Sýrie, NATO nebo vztah k Rusku atd.

nezaměstnanost mladých je boj Jedním z hlavních bodů programu MSD je boj s nezaměsntaností mladých. Seminář, který k tomuto tématu organizujeme 4. - 6. října 2013 v Brně, je součástí našeho dlouhodobého programu.

Zažili jsme s MSD

Daruj krev s MSD Pomáhat nás baví! V průběhu příštích tří měsíců proběhne celorepubliková akce MSD Daruj krev. Společně se vypravíme do místních nemocnic a necháme se “vysát”. Pečlivě sledujte facebook.

jak u vás uspořádat mediální školení? Tento typ semináře bývá hodně oblíbený. Jak na to? Snadno! Tady je mininávod:

1/ Najděte ve vašem kraji vhodného vzdělavatele, který školení dokáže zrealizovat. 2/ Pro žádost o grant MSD použijte formulář dostupný na našem webu. 3/ Zašlete žádost na adresu [email protected] s názvem “minigrantový program”. ...další otázky odpoví Lucka Válová ([email protected])

Užít si léto, jak se patří - tak to se nám povedlo! Předčasné volby a rychlý konec prázdnin na tom nic nezměnily. Mrkněte na pár fotek... více na webu www.mladi.cz a na facebooku.

Letní YES (Young European Socialist) Summer camp v tureckém Izmiru byl největší akcí této organizace sdružující mladé socialisty po celé Evropě. Letošní ročník byl zaměřený na problematiku LGBT. Česká delegace byla jednou z nejpočetnějších.

V Německu se blíží volby a MSD se rozhodlo podpořit německou SPD a mládežnickou organizace JUSOS. Zúčastnili jsme se semináře o nezaměstnanosti mladých v EU i následné demošky!

26 | Ventil

Letní setkání Mladých sociálních demokratů bylo příležitostí setkat se s přáteli z celé naší organizace. Po “drsných” utkáních ve fotbale a volejbale jsme si vyslechli přednášky od členů ČSSD i dalších levicových organizací. Nakonec jsme věnovali svůj čas tomu, na co jsme se těšili nejvíc - pořádnému mejdanu :-)

K zamyšlení s Ventilem Nejen politikou živ je člověk. Proto se na poslední straně Ventilu můžete vždy těšit na něco zcela jiného. A protože každý mladý člověk, který přemýšlí o společnosti, je trochu filozof, tak jsme se rozhodli, že vás potrápíme úryvkem z divadelní hry Alberta Camuse. O tom, že nic není přirozené, a jaký je vztah člověka ke společnosti - Stav obležení. Do španělského města Cádizu dorazí dva dosud neznámí návštěvníci – Mor a jeho sekretářka Smrt. Vzápětí nato Mor vyhlásí své právo – právo logiky. Lidé jsou rozděleni do skupin a postupně systematicky likvidováni. Ale systém Moru má závadu, jak prozradí jeho sekretářka: „Odedávna, kam paměť sahá, vždycky stačilo, aby jediný člověk překonal svůj strach a vzbouřil se, aby jejich stroj začal skřípat. Neříkám, aby se zastavil, ale konec konců skřípe, a někdy se nakonec opravdu zadře.“ A tímto člověkem se stane Diego, kterému se sice původně podaří utéci z napadeného města, ale který se nakonec vrátí, aby zachránil svou lásku Viktorii. Mor: V tom případě k tobě budu upřímný. Musím být pánem všeho, nebo nejsem pánem ničeho. Unikneš-li mi, unikne mi město. To je pravidlo. Staré pravidlo, které nevím ani odkud pochází. Diego: Já to vím! Pochází z hlubin věků, je větší než ty, vyšší než tvé šibenice, je to pravidlo přírody. Zvítězili jsme. Mor: Ještě ne. Mám tamhle to tělo, rukojmí. A rukojmí je můj poslední trumf. Podívej se na ni. Má-li která žena tvář života, pak je to tato. Zaslouží si žít a ty ji chceš dát život. Já jsem nucen ti ji vrátit. Ale jen za tvůj vlastní život nebo za svobodu tohoto města. Vyber si. Diego se dívá na Viktorii. Z pozadí šumot hlasů dušených roubíky. Diego se otáčí ke sboru. Diego: Je kruté zemřít. Mor: Je to kruté. Diego: Ale je to kruté pro každého. Mor: Hlupáku! Deset let lásky s touto ženou stojí za víc než století svobody těchto lidí. Diego: Láska této ženy, to je mé království. Mohu s ním naložit, jak chci. Ale svoboda těchto lidí patří jim. S tou nemohu volně nakládat. Mor: Nelze být šťastným a neubližovat jiným. To je spravedlnost této země. Diego: Nenarodil jsem se, abych souhlasil s takovou spravedlností. Mor: Kdo tě žádá, abys souhlasil? Pořádek světa se nezmění podle tvých přání! Chceš-li ho změnit, zanech svých snů a ber v úvahu to, co je. Diego: Ne. Znám recept. Je třeba zabít, aby se potlačila vražda, užít násilí, aby se odstranila nespravedlnost. Trvá to už celá staletí! Už po staletí vnáší panstvo tvé rasy sněť do rány světa pod záminkou, že ji léčí, a stále vychvalují svůj recept, protože se jim nikdo nevysměje do tváře! Mor: Nikdo se nesměje, protože já uskutečňuji. Já jsem výkonný. Diego: To jistě! A praktický. Jak sekera. Mor: Stačí přece jen se podívat na lidi. Hned vidíš, že každá spravedlnost je pro ně až dost dobrá. Diego: Od chvíle, kdy se brány tohoto města zavřely, měl jsem až dost času pozorovat lidi. Mor: Pak tedy víš, že tě zanechají vždycky samotného. A samotný člověk musí zahynout.

Ventil - Zábava Albert camus Albert Camus (1913 - 1960) byl francouzský žurnalista, filozof a spisovatel narozený v Alžírsku. Proslavil se hlavně románem Cizinec a sbírkou esejí Člověk revoltující, ve kterých popisuje různé přístupy lidí k revoltě v průběhu věků a ve kterých se také dá nalézt nejvíce z jeho filozofického uvažování. I když bývá často řazen mezi existenciální autory, sám toto označení odmítl.

Diego: Ne, to je klamné! Kdybych byl sám, všechno by bylo snadné. Ale ať dobrovolně nebo z přinucení, oni jsou se mnou. Mor: Pěkné stádo, opravdu, ale silně páchne! Diego: Vím, že nejsou čistí. Já také ne. A pak, zrodil jsem se mezi nimi. Žiji pro své město a pro svou dobu. Mor: Dobu otroků! Diego: Dobu svobodných lidí! Mor: Udivuješ mě! Marně je hledám. Kde jsou? Diego: V tvých okovech a v tvých kostnicích. Otroci jsou na trůně. Mor: Dej svým svobodným lidem šat mé policie a uvidíš, co z nich bude. Diego: Je pravda, že se jim stává, že jsou zbabělí a krutí. A proto nemají větší právo na moc než ty. Žádný člověk nemá dosti ctnosti, aby se mu mohla svěřit absolutní moc. Ale proto také lidé mají právo na soucit, který tobě bude odepřen. Mor: Zbabělost, to znamená žít, jak to dělají oni, být malý, přičinlivý, stále někde uprostřed. Diego: Právě pro tu jejich prostřednost na ně držím. A nejsem-li věren ubohé pravdě, kterou s nimi sdílím, jak bych mohl být věrný tomu, co je ve mně většího a osamoceného? Mor: Jediná věrnost, kterou znám, je pohrdání. (Ukazuje na sbor zhroucený na dvoře. )Podívej se, je čím pohrdat! Diego: Pohrdám jen katy. Ať děláš cokoliv, ti lidé budou větší než ty. Stane-li se jim jednou, že zabijí, pak je to jen v chvilkovém šílenství. Ale ty, ty zabíjíš podle zákona a logiky. Nevysmívej se jejich schýleným hlavám, neboť jsou tomu již staletí, co nad nimi přeletují vlasatice nesoucí hrůzu. Nevysmívej se jejich ustrašenému vzhledu, jsou tomu už staletí, co umírají a co jejich láska je drásána. Největší z jejich zločinů najde vždycky svou omluvu. Ale nenalézám omluvu pro zločiny, které byly za všech časů páchány proti nim, a které ty jsi dovršil tím, žes je uzákonil v tak širokém řádu, jako je ten tvůj. Mor k němu pokročí. Nesklopím oči! Mor: Nesklopíš je, to vidím. Tedy raději ti řeknu, že jsi právě obstál v poslední zkoušce. Kdybys mi byl přenechal toto město, byl bys ztratil tuto ženu a byl by ses zatratil s ní. Zatím má toto město všechnu naději, že se osvobodí. Vidíš, stačí jeden potřeštěnec jako ty… Potřeštěnec zemře, to je jasné, ale nakonec, dříve nebo později, se zachrání ostatní! (Pochmurně) A ten zbytek si nezaslouží být zachráněn. Diego: Pošetilec zemře… Mor: Á! To se ti nelíbí? Ale ne, to je klasické: vteřina zaváhání! Pýcha bude silnější! Diego: Žíznil jsem po cti. A dnes najdu čestnost jen mezi mrtvými? Mor: Řekl jsem to, pýcha je zabíjí. Ale je to velmi únavné po starého muže jako jsem já. (Tvrdým hlasem) Připrav se. Diego: Jsem připraven.

Ventil | 27

Garance práce pro absolventy

Nezaměstnanost mladých je u nás 24%. Je na čase tento trend zvrátit.

Spravedlivý přístup k vzdělání Už žádné pokusy o privatizaci naší budoucnosti. Vzdělání je hodnota sama o sobě.

Podpora alternativ

Každý má právo realizovat se. Nebaví nás společnost, která si myslí, že kdo má nejvíc peněz, když umře, vyhrál.

Stop rasismu, xenofobii a homofobii

Mladý program

Mladí lidé mají být v politice slyšet. I když nás často rozčiluje, i když z ní býváme zklamaní, je to pořád naše politika. A jde o hodně! - www.mladi.cz

“Jsme mladí a myslíme si, že v životě jde o víc než jen o vydělávání peněz.” ladi.cz Přidej se k nám - www.m

V nenávistné atmosféře nechceme žít. Odmítáme všechny formy nesnášenlivosti. Jsme progresivní.

Mladí kandidáti sociální demokracie do voleb Jan Schneider Jihomoravský kraj

Starosta města Tišňova a zapálený sportovec, dříve se zabýval problematikou národnostních menšin. Věnuje se také tématům lidských zdrojů.

Markéta Wernerová Karlovarský kraj Zkušená komunální politička, která se zabývá agendou zdravotnictví, otázkou vztahu zdravotních pojišťoven k lázeňství nebo kvalitou potravin.

František střída Olomoucký kraj Zaměřuje se na problematiku energetiky a životního prostředí. Je členem zastupitelstva a jeho politické heslo zní: „Práce pro mladé, budoucnost pro stát.“

Pavel Ounický Jihočeský kraj

Moravsko slezský kraj

Je místostarostou malebného jihočeského města Blatná, kde v současné době žije. Jak sám říká: “Mám rád nové výzvy a nebojím se zodpovědnosti.”

Celé minulé volební období působil jako nejmladší poslanec v Parlamentu České republiky. Zajímá se o podporu vědy, vzdělání a zaměstnanosti.

Radek navrátil Zlínský kraj Úspěšný manažer, jehož doménou je zlepšování a zvyšování efektivity za pomoci odstranění plýtvání. Věnuje se také mladým v politice.

Michal Musil Vysočina Právník a odborník na bezpečnost. Druhé volební období zasedá v bezpečnostní komisi kraje Vysočina. Jeho témata jsou rovnost a spravedlivá společnost

Adam rykala

Antonín seidel

Středočeský kraj Student politologie na FF Univerzity Karlovy a zastupitel v Kralupech nad Vltavou. Zajímá se o literaturu a má zkušenosti s veřejnou správou z tajemnických funkcí.

Kateřina peštová Praha Zabývá se zdravotnictvím a školstvím, má mnoho zkušeností z komunální politiky. Hodně se angažuje u Mladých sociálních demokratů.

Miroslav Andrt ústecký kraj Místostarosta Štětí a odborník na státní správu by se rád zabýval bojem proti zneužívání dotací na bydlení. Orientuje se v problematice prevence přírodních katastrof.

Václav Kovář Plzeňský kraj Starosta Nepomuku, zajímá se o přírodu, podniká v zahradnictví. Jeho vášní je ornitologie, má zkušenosti s veřejnou správou v oboru ochrany přírody.

Radek Poláček

Středočeský kraj

Lékař v kladenské nemocnici, který se sociálním demokratem stal v osmnácti letech. Je zastupitelem na Kladně. V MSD je letos posledním rokem.

Blíží se volby a záleží nám na tom www.mladi.cz