Rakouské parlamentní volby 2013

166

European Electoral Studies, Vol. 8 (2013), No. 2, pp. 166–176

Rakouské parlamentní volby 2013 The 2013 Austrian legislative election

Jakub Hnát ∗ ([email protected])

Abstract This article deals with the 2013 legislative election in Austria. It is focused on introduciton of basic elements of Austrian electoral system used for elections for the National Council and on presentation of offical results of elections held in 2013. Article is structured accordingly—first part introduces Austrian electoral system used for the elections in the National council. This part is followed by short presentation of complete offical results of all parties which gained any electoral support. Last part is focused on spatial distribution of electoral support of all parties which won at least one seat in the National Council.

Keywords Austrian, elections, National Council, legislative election, FPÖ, SPÖ, ÖVP, NEOS, Frank Stronach, Zelení, Die Grünen

∗ Jakub Hnát je studentem magisterského studĳního programu na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, Joštova 10, 602 00 Brno, Česká republika/Czech Republic.

Hnát, J. Rakouské parlamentní volby 2013

167

Úvod Předkládaný text se zabývá posledními parlamentními volbami v Rakousku z konce září 2013, přičemž jejím cílem je představit základy použitého volebního systému a výsledky, jakých bylo dosaženo. V první části je na základě platné rakouské legislativy představen volební systém od základních ustanovení až po samotný mechanismus volby a rozdělování mandátů jednotlivým uskupením. Druhá část předkládá na základě oficiálních dat kompletní výsledky voleb na celostátní úrovni pro jednotlivé strany. Poslední se pak zabývá geografickým rozložením podpory jednotlivých uskupení. Na úvod je třeba říci následující – ačkoli téma zpracovává volby do rakouského parlamentu, objektem zájmu jsou volby do Národní rady. Je to z toho důvodu, že „druhá komora“ rakouského parlamentu¹ vzhledem ke svému postavení a pravomocím budí oprávněné odborné dohady, zda se vůbec jedná o druhou komoru parlamentu, či zda nejde o samostatný orgán rakouské legislativy² (viz Říchová 2009). Dalším argumentem pro nezabývání se Spolkovou radou je i prostý fakt, že zmíněný orgán je volen nepřímo zemskými sněmy jednotlivých spolkových zemí Rakouska a to ještě navíc nepravidelně podle toho, jak probíhají volby do zemských sněmů, které potom volí své delegáty do Spolkové rady.

Volební systém do národní rady Základními definičními znaky volebního systému do rakouské Národní rady jsou jeho poměrnost a používání preferenčních hlasů (BMI 2013a). Volby do rakouské Národní rady probíhají každých pět let, přičemž aktivní volební právo je stanoveno na 16 let a pasivní na 18 let (VZ 2013). Neexistuje zde povinná volební účast. V celém Rakousku se ve volbách rozděluje 183 poslaneckých mandátů a z hlediska geografického vymezení volebních obvodů jsou volby organizovány takto – existuje devět provinčních volebních obvodů³, které odpovídají devíti spolkovým zemím Rakouska – viz příloha 1. Na nižší úrovni pak v rámci těchto provinčních volebních obvodů existují ještě regionální volební obvody⁴, kterých je celkem 39 (BMI 2013a)⁵ – viz příloha 2. Zmíněná „parcelace“ Rakouska je klíčová pro následné přidělování mandátů⁶. Co se týče soutěžících subjektů, není nutná registrace uskupení jako politické strany a spíše se hovoří o „soutěžících skupinách“ (BMI 2013a). Nicméně zde existuje určitý „filtr“ toho, kdo se voleb může účastnit, aby tak nedošlo k volební participaci nepřeberného množství uskupení. Rakouský volební zákon totiž předepisuje povinnost, aby každá ze soutěžících skupin získala buď přímou podporu 3 dosud sloužících členů Národní rady prostřednictvím podpisu, nebo podporu minimálně 2 600 občanů Rakouska skrze jejich osobní písemné prohlášení. Pro tato prohlášení dále platí dílčí minimální hodnoty, jichž musí podpora dosáhnout v jednotlivých spolkových zemích⁷ (BMI 2013b). Uskupení, jež splnila podmínky pro účast ve volbách, pak sestavují v Rakousku v podstatě tři kandidátky – na úrovni regionu, provincie a spolku a zároveň platí, že jedna strana může v jednom obvodě (na úrovni nezáleží) předložit pouze jednu kandidátní listinu. Samotný proces volby je pak následující. Volič svým hlasováním dává hlas pouze jedné konkrétní straně a tím pádem i kandidátkám, které strana sestavuje na různých úrovních, přičemž volič má možnost svými preferencemi zasáhnout do pořadí kandidátů na všech těchto kandidátkách.⁸ Co se ¹Spolková rada. ²Oficiálně se sice za druhou komoru parlamentu označuje, to však nemění nic na tom, že z odborného pohledu tomu tak být nemusí. ³Tzv. Landeswahlkreise. ⁴Tzv. Regionalwahlkreise. ⁵Resp. pro volby v roce 2013 jich bylo použito 39. Pro volby předchozí to bylo 43 (Říchová 2009) ⁶Viz dále. ⁷Burgenland – 100; Horní Rakousy – 400; Tyrolsko – 200; Korutany – 200; Salzburg 200; Vorarlbersko – 100; Dolní Rakousko – 500; Štýrsko – 400; Vídeň – 500. ⁸V červenci 2013 totiž došlo k novelizaci volebního zákona (Spolkový věstník zákonů 2013), která mimo jiné zavedla možnost ovlivnit pořadí kandidátů i na spolkové úrovni. Do té doby bylo možné udílet preferenční hlasy pouze na úrovni regionu a provincie.

168


preferenčních hlasů týče, volič jej udílí pouze jeden na každé úrovni v rámci kandidátek strany⁹ (Spolkový věstník zákonů 2013). Po skončení hlasování je proces v cestě od hlasu k mandátu následující. Počet mandátů, který se bude přidělovat v jednotlivých dílčích oblastech¹⁰ je určen podle počtu obyvatel dané lokality ještě před samotnými volbami (VZ 2013), přičemž každé konkrétní provincii náleží určitý počet mandátů, který se pak dělí do jejích jednotlivých regionů¹¹. Ještě před samotným rozdělováním mandátů je na úrovni provincie vypočteno pomocí Hareovy kvóty volební číslo – tzv. Wahlzahl¹². Toto číslo platí pro všechny regiony náležící do provincie¹³ v prvním skrutiniu a ve druhém skrutiniu zůstává stejné i pro provincie. Rozdělování mandátů pak probíhá ve třech skrutiniích – první a druhé jsou významně spojeny stejným volebním číslem, třetí lze označit za relativně samostatné. V prvním se přidělují mandáty podle úspěšnosti strany na regionální (nejnižší) úrovni. Straně přísluší tolik mandátů, kolikrát se volební číslo vejde do jejího celkového počtu hlasů, které obdržela na úrovni regionu. Jestliže některý z kandidátů regionální kandidátky obdržel takový počet preferenčních hlasů, který představuje minimálně 14 % hlasů pro celou kandidátku, je mu jako prvnímu přidělen mandát (BMI 2013c). Pro postup do druhého¹⁴ skrutinia je již zavedeno následující omezení – může do něj postoupit pouze uskupení, které získalo alespoň jeden mandát v některém z obvodů, nebo získalo alespoň 4 % hlasů na celostátní úrovni (VZ 2013)¹⁵. V druhém kole přidělování mandátů se postupuje obdobným způsobem, jako v prvním, ale platí, že od celkového počtu mandátů, které jsou k dispozici na provinční úrovni, se odečítá množství mandátů rozdělených už v prvním kole na úrovni regionů (BMI 2013c)¹⁶. Volební číslo zůstává pro druhé skrutinium stejné a stejně tak postup pro přidělování mandátů jako tomu bylo v prvním kole – pouze se operuje s vyšším počtem získaných hlasů. Pro zisk přednostního mandátu na základě preferenčních hlasů pak potřebuje konkrétní kandidát získat v preferenčních hlasech hodnotu alespoň 10 % počtu všech odevzdaných hlasů pro kandidátku na úrovni provincie. Třetí skrutinium se postupem odlišuje od předchozích dvou. Probíhá tím způsobem, že podle zisků celostátních kandidátek stran se rozdělí podle d’Hondtova volebního dělitele všech 183 mandátů jednotlivým stranám – určí se tak vlastně nárok stran na celkový počet mandátů v celostátním měřítku (VZ 2013, Müller 2008). Mohou zde nastat tři situace: 1. Pokud je straně na této úrovni přiřknuto více mandátů, než kolik jich obdržela na regionální a provinční úrovni, přísluší jí rozdíl mezi počtem mandátů přisouzených ve třetím skrutiniu a počtem mandátů získaných v prvním a druhém skrutiniu. 2. Stane-li se, že dojde ke vzniku převislých mandátů – tj. situaci, kdy strana získá více mandátů na předchozích dvou úrovních, než kolik ji přiřkne celostátní výpočet, strana si tyto mandáty ponechá a o to menší počet mandátů rozdělovaných ve třetím skrutiniu zbude pro ostatní strany. 3. Straně celostátní výpočet určí přesně tolik hlasů, kolik získala na předchozích dvou úrovních a k dalšímu přidělování mandátu nedochází.

Co se preferenčních mandátů týče, na celostátní úrovni je stanovena hranice pro zisk preferenčního mandátu na 7 % podle stejného klíče jako v předchozích dvou skrutiniích (VZ 2013, BMI 2013c). ⁹Konkrétně se to děje tak, že volič do záhlaví volebního lístku napíše preferovanou stranu a pod toto záhlaví do tří řádků (pro každou úroveň jeden) vepíše jméno preferovaného kandidáta z konkrétní kandidátní listiny. ¹⁰Regiony, provincie. ¹¹Př. provincie A má regiony a, b, c. Provinci náleží 15 mandátů, které jsou dále na úrovni regionů rozděleny tak, že „a“ má pět mandátů k rozdělení, „b“ má šest a „c“ čtyři mandáty. ¹²Př. volební číslo pro modelovou provincii A bude počet platných odevzdaných hlasů v celé provincii děleno 15. Číslo se zaokrouhluje vždy na jednotky směrem nahoru. ¹³Př. v provincii A (s jejími regiony a, b, c) bylo odevzdáno 450 000 hlasů a k dispozici má provincie celkem 15 mandátů. Mandátové číslo je tak 30 000 a je platné pro všechny regiony provincie bez ohledu na počet mandátů k rozdělení v regionech. ¹⁴A tím pádem i třetího skrutinia. ¹⁵To je zároveň jediná podmínka pro zisk zastoupení v Národní radě. ¹⁶Př. pokud tedy provincie A rozdělila 7 ze svých mandátů už na úrovni regionů, ve druhém skrutiniu se rozděluje 8 mandátů.

169


Oficiální výsledky voleb Následují oficiální výsledky voleb, které publikovalo rakouské Ministerstvo vnitra na celostátní úrovni. Tabulka 1:

Oficiální výsledky voleb (BMI 2013d; BMI 2013e)

Zkrácený název (používaný v němčině)

Počet získaných hlasů

Procento získaných hlasů

Počet získaných mandátů

Sociálně demokratická strana Rakouska

SPÖ

1 258 605

26,82 %

52

Rakouská lidová strana

ÖVP

1 125 876

23,99 %

47

Svobodná strana Rakouska

FPÖ

962 313

20,51 %

40

BZÖ – Kandidátka Josefa Buchera

BZÖ

165 746

3,53 %

0

Zelení – Zelená Alternativa

GREEN

58 2657

12,42 %

24

Tým Frank Stronach

FRANK

268 679

5,73 %

11

NEOS

232 946

4,96 %

9

CPA

48 175

1,03 %

0

PIRATE

36 265

0,77 %

0

CPO

6 647

0,14 %

0

Wandl

3 051

0,07 %

0

M

490

0,01 %

0

EUAUS

510

0,01 %

0

SLP

947

0,02 %

0

Název strany (česky)

NEOS – Nové Rakousko a Liberální fórum Komunistická strana Rakouska Pirátská strana Rakouska Křesťanská strana Rakouska Změna Strana mužů Strana odchodu z EU Socialistická levicová strana

Vítězem voleb se stali rakouští sociální demokraté se ziskem skoro 27 % hlasů a 52 mandátů. Druhá největší strana – rakouští lidovci – získali skoro 24 % hlasů a oproti SPÖ obdrželi o 5 mandátů méně (47). Tyto volby přinesly oproti volbám z roku 2008 dva nové hlavní prvky. Za prvé došlo k situaci, kdy se BZÖ¹⁷ nepodařilo zopakovat relativně slušný výsledek z minulých voleb a v Národní radě po volbách v roce 2013 nezískala ani jeden mandát, přičemž její volební podpora zároveň klesla o více jak 7 % (srov. BMI 2008). Za druhé – z volebních výsledků je patrný úspěch nově vzniklých stran, které se minulých voleb neúčastnily – Tým Frank Stronach a NEOS – Nové Rakousko a Liberální fórum. Vzhledem k míře jejich podpory a oprávněným pochybnostem o stabilitě elektorátu takových stran však lze spekulovat o případných dobrých výsledcích těchto subjektů v dalších volbách.

Teritoriální rozdíly v podpoře nejdůležitějších stran Úvodní „metodologická“ poznámka Následující část textu prezentuje rozdíly v geografickém rozložení podpory nejdůležitějších stran v Rakousku ve volbách v roce 2013. Za nejdůležitější strany budou považovány ty, které získaly zastoupení v Národní radě – celkem tedy půjde o šest subjektů. Ačkoli nejnižší úroveň pro samotné přidělování mandátů jednotlivým stranám je volební region, bude pracováno s nižší geografickou jednotkou – volebním okresem.¹⁸ Je to proto, že na vyšší úroveň by nebyla vidět některá drobná ohniska zvýšené podpory menších důležitých stran¹⁹, která byla ve volbách pro tyto strany naprosto klíčová. ¹⁷Strana, která se v roce 2005 odtrhla pod vedením Jörga Haidera od FPÖ. ¹⁸Těch bylo pro volby do NR v roce 2013 přesně 117. ¹⁹Především se to týká těch nejmenších subjektů – NEOS a Tým FRANK.

170


Obrázek 1: Rozmístění regionální podpory FPÖ (BMI 2013e)

Veškeré mapy byly tvořeny v programu Quantum GIS na základě volebních výsledků publikovaných rakouským ministerstvem vnitra (BMI 2013e), přičemž intenzita regionální podpory je u každé strany odstupňována do šesti úrovní. Závěrem úvodní poznámky je třeba zmínit, že intenzita podpory jednotlivých stran je míněna v rámci výsledků této strany. Logicky z toho pak vyplývá, že pro úplný obrázek volební reality je třeba věnovat pozornost konkrétním hodnotám, jichž daná „třída intenzity“ u konkrétní strany nabývá²⁰. Zmíněno je to z toho důvodu, že hovoří-li se o „silných“ a „slabých“ oblastech podpory stran, hovoří se o oblastech, kde je strana silná nebo slabá ve vztahu ke svým výsledkům z jiných oblastí – neznamená to nutně, že je zde strana nepodporovaná nebo nepopulární.²¹

Územní rozdíly v podpoře nejdůležitějších stran Při pohledu na prostorové rozmístění podpory FPÖ je patrné, že strana získává své voliče především na jihovýchodě Rakouska v obvodech Štýrska²², v některých okresech Vídně a Horním Rakousku²³. Nejlepšího výsledku strana dosáhla ve Vídni ve volebním okrsku Simmering kde získala 31,1 % hlasů. Naopak okresy, kde strana zaznamenává své slabší výsledky, náleží především do oblasti Dolního Rakouska²⁴, Tyrolska a Korutan²⁵. Stojí za povšimnutí, že okresy v nichž je FPÖ v rámci svých výsledků slabší, jsou zároveň okresy, kde se výrazně daří jedné z dvou největších rakouských stran – buď ÖVP (Dolní Rakousko, Tyrolsko) nebo SPÖ (Korutany). Celkově druhá skončila ve volbách ÖVP a z přiložené mapy je patrné, že strana těží především z velmi koncentrované podpory v oblastech Tyrolska a Dolního Rakouska. V těchto okresech volební podpora dosáhla ve svém maximu až 49,8 % hlasů²⁶. V rámci výsledků ÖVP lze pak hovořit o slabších oblastech především ve Štýrsku a Korutanech, kde na její úkor boduje vítěz voleb SPÖ. ²⁰Viz extrémní případ, kdy nejnižší třída u ÖVP je svým maximem rovna absolutnímu maximu všech tříd u FRANK. ²¹Např. město Innsbruck a tamní podpora SPÖ – ačkoli z pohledu výsledků strany je to oblast slabší, jejich 19,9 % hlasů z této oblasti rozhodně nelze označit za výraz nepopularity strany. ²²Steiermark. ²³Oberösterreich. ²⁴Niederösterreich. ²⁵Kärnten. ²⁶Volební obvod Zwe el v Dolním Rakousku.


171

Obrázek 2: Rozmístění regionální podpory ÖVP (BMI 2013e)

Dále se ukazuje, že ÖVP se daří výrazně méně v rakouských městech, kde mají zvýšenou podporu buď socialisté, nebo velmi často i Zelení a FPÖ. Jedinými výraznějšími „městskými“ výjimkami podpory ÖVP jsou Eisenstadt, kde ÖVP získala 34,1 % hlasů a celkově zde zvítězila²⁷, resp. některé volební okresy v rámci Vídně – Hietzing, Währing a Innere Stadt²⁸. Nejvýraznější podporu vítěze voleb – SPÖ, lze vypozorovat zejména v Burgenlandsku²⁹ a v severní části Štýrska. Nejsilnějším volebním okresem z pohledu SPÖ je pak Ma ersburg, jenž se nachází právě v Burgenlandsku. Při srovnání map dvou nejsilnějších stran je poměrně jasně vidět vazba mezi „silnými“ oblastmi ÖVP a „slabými“ oblastmi SPÖ (a naopak) – tam, kde se více daří jedné straně, se většinou³⁰ méně daří té druhé. Z pohledu „průniku do měst“ je SPÖ úspěšnější než ÖVP – města jako Wels, St. Pölten, Steyr a nakonec i Vídeň lze označit za oblast, kde je SPÖ silnější. Avšak i SPÖ naráží na určité limity své podpory ve městech, jelikož větší města jako např. Innsbruck a Graz rozhodně nepatří mezi vyloženě „silné“ oblasti podpory SPÖ z pohledu srovnání jejích výsledků z jiných oblastí. Volební podpora Zelených dosahuje nejvyšších hodnot především v oblastech vybraných rakouských měst a jejich přilehlém okolí – především se jedná o Innsbruck, Graz, Klagenfurt, Salzburg a obvody v centru Vídně – Alsergrund, Josefstadt, Neubau, Mariahilf a Wieden. Nejsilnějším okresem z pohledu Zelených je výše zmiňovaný vídeňský Neubau, kde Zelení dosáhli 32,4 % hlasů. Další podpora je spíše rozptýlená a nachází se v oblastech Tyrolska a Korutan, případně Horního Rakouska. Nejslabších výsledků pak Zelení dosahují v oblasti Štýrska³¹, kde se daří hlavně FPÖ v kombinaci s SPÖ a dále v oblasti Burgenladska, kde dominuje SPÖ. Jedním ze dvou nových uskupení, které v těchto volbách získalo zastoupení v Národní radě, je Tým Frank Stronach. Jedná se mladé uskupení založené v roce 2012 okolo osoby rakouského podnikatele Franka Stronacha. Stranická ideologie hlásá snahu o snížení nákladů byrokracie, opuštění Eura a zavedení národní měny³², případně snahu o snížení „přívalu zákonů“ (Team Stronach 2013). ²⁷Věc je o to zajímavější, že Eisenstadt se nachází v Burgenlandsku, které lze označit za jádrovou oblast SPÖ. ²⁸Hietzing – 27,0 %; Währing – 23,9 %; Innere Stadt – 30,1 %. ²⁹Burgenland. ³⁰Není to však nezbytně pravidlem – např. jižní oblast Štýrska v okolí města Graz je oblastí, kde výrazněji neboduje ani jedna strana a daří se zde FPÖ a Týmu Frank. ³¹Vyjma města Graz a jeho okolí. ³²Z hlediska ideologie se nabízí srovnání s českými Svobodnými.

172


Obrázek 3: Rozmístění regionální podpory SPÖ (BMI 2013e)

Obrázek 4: Rozmístění regionální podpory Zelených (BMI 2013e


Obrázek 5: Rozmístění regionální podpory Tým Frank Stronach (BMI 2013e)

Obrázek 6: Rozmístění regionální podpory NEOS – Nové Rakousko (BMI 2013e)

173

174


Prezentované výsledky ve volební mapě ukazují na výraznou koncentraci volební podpory téměř výhradně do oblasti Štýrska, kde se i nachází nejsilnější volební obvod Weiz, v němž strana obdržela 15,8 % hlasů³³. Další volební podpora je spíše zanedbatelná a rozptýlená, přičemž ji lze sledovat především v okresech Tyrolska, Horního Rakouska, Dolního Rakouska a Burgenladska. Druhým nováčkem v Národní radě je NEOS – Nové Rakousko. Strana se vyznačuje důrazem na zvýšení transparentnosti politického procesu, snahou o zvýšení dostupnosti (vysokoškolského) vzdělání nebo snahou o posílení sociálních programů cílících na kvalitnější péči o děti v rámci rodiny (NEOS 2013a). Podpora NEOS je téměř výhradně koncentrována do oblasti Vorarlbergska a Vídně a jejího okolí. Právě ve Vídni NEOS zaznamenal svůj největší volební podíl, když v okresu Innere Stadt obdržel 15,6 % hlasů. Co se Vorarlbergska týče, tamní zvýšenou podporu lze vysvětlovat faktem, že se zde narodil její zakladatel a výrazná figura této strany Ma hias Strolz (NEOS 2013b). Další oblasti podpory jsou rozprostřeny po celém Rakousku, přičemž ve většině případů jsou tyto okresy buď městského, nebo příměstského typu a zároveň nejde o nĳak masivní podporu.

Závěr Závěrem lze konstatovat, že po rakouských volbách do Národní rady v roce 2013 získalo mandát v tomto legislativním tělese celkem šest subjektů. Novinkou výstupu voleb oproti těm minulým byla neúčast BZÖ v Národní radě a naopak účast dvou nových subjektů – NEOS a Tým Frank Stronach. Byly identifikovány základní oblasti podpory jednotlivých nejdůležitějších subjektů – tj. stran, které dosáhly na poslanecké zastoupení, a stručně představeny základní tendence v rozložení jejich regionálních výsledků za použití vlastních volebních map.

Přílohy

Příloha 1: Mapa rakouských provincí/provinčních volebních obvodů (Statistik Austria 2013b)

³³Nabízí se otázka, do jaké míry hraje roli skutečnost, že okres Weiz, resp. celé Štýrsko je domovským okresem/provincií Franka Stronacha, který se zde narodil (JNF Toronto 2010).

175


Příloha 2: Mapa rakouských regionálních volebních obvodů (Statistik Austria 2013a)

Seznam použité literatury BMI. 2013a. Elections in Austria. [on-line]. [vid. 2013-11-01]. Dostupné na

http://www.bmi.gv.at/cms/BMI_wahlen/english_version/ federal_system.aspx. BMI. 2013b. Wie kann man bei einer Nationalratswahl 2013 kandidieren? [on-line]. [vid. 2013-11-01]. Dostupné na http://www.bmi.gv.at/cms/BMI_wahlen/nationalrat/ 2013/Kandidatur.aspx. BMI. 2013c. Leitfaden für die Nationalratswahl am 29. September 2013. Díl 3. [on-line]. [vid. 2013-11-01]. Dostupné na http://www.bmi.gv.at/cms/BMI_wahlen/nationalrat/ 2013/files/Leitfaden_Teil_3_NRW2013_Gesamt.pdf. BMI. 2013d. Nationalratswahl 2013 – Wahltag, Stichtag, Gesamtergebnis. [on-line]. [vid. 2013-11-01]. Dostupné na http://www.bmi.gv.at/cms/BMI_wahlen/nationalrat/ 2013/End_Gesamt.aspx. BMI. 2013e. Nationalratswahl 2013. [on-line]. [vid. 2013-11-01]. Dostupné na http://wahl13.bmi.gv.at. BMI, 2008. Nationalratswahl 2008. [on-line]. [vid. 2013-11-01]. Dostupné na http://wahl08.bmi.gv.at/. JNF Toronto, 2012. Frank S. [on-line]. [vid. 2013-11-01]. Dostupné na

http://toronto.jnf.ca/images/FrankStronach_invite-web.pdf. M

,W M., M Press.

, C.. 2008. Austria: A Complex Electoral System with Subtle Effects. In G , P. (eds). The Politics of Electoral Systems. Oxford, New York, Oxford University

,

NEOS, 2013a. Programme. [on-line]. [vid. 2013-11-01]. Dostupné na http://neos.eu/plaene/. NEOS, 2013b. Abgeordnete. [on-line]. [vid. 2013-11-01]. Dostupné na http://neos.eu/abgeordnete/. Ř

, B. 2009. Rakouská republika. systém sociálního partnerství v praxi. In Ř politických systémů: Západoevropské politické systémy. Praha.

, B. Komparace

176


Spolkový věstník zákonů. 2013. Novelizace volebního zákona do NR. [on-line]. [vid. 2013-11-01]. Dostupné na http://www.ris.bka.gv.at/Dokumente/BgblAuth/ BGBLA_2013_I_115/BGBLA_2013_I_115.pdf. Statistik Austria. 2013a. Regionalwahlkreise. [on-line]. [vid. 2013-11-01]. Dostupné na

http://www.statistik.at/web_de/static/ regionalwahlkreise_oesterreichs_gebietsstand_1.1.2013_027515.pdf. Statistik Austria. 2013b. Bundesländer. [on-line]. [vid. 2013-11-01]. Dostupné na

http://www.statistik.at/web_de/klassifikationen/ regionale_gliederungen/bundeslaender. Team Stronach. 2013. Internetová prezentace. [on-line]. [vid. 2013-11-01]. Dostupné na http://www.teamstronach.at/de/. Volební zákon pro volby do NR. 2013. [on-line]. [vid. 2013-11-01]. Dostupné na

http://www.ris.bka.gv.at/GeltendeFassung.wxe?Abfrage= Bundesnormen&Gesetzesnummer=10001199&FassungVom=2013-05-14.

Rakouské parlamentní volby 2013

Recommend Documents