Základy ekonomie II Téma č. 4: Mezinárodní obchod, platební bilance, ekonomická integrace
Struktura
Mezinárodní ekonomické vztahy
Platební bilance
Důvody mezinárodního obchodu
Absolutní a komparativní výhoda
Efekty mezinárodního obchodu
Vnější hospodářská politika
Ekonomická integrace
Mezinárodní ekonomické vztahy Jednotlivé národní ekonomiky navzájem propojeny Pohybem výrobků a služeb přes hranice zemí Pohybem kapitálu či Pohybem pracovní síly přes hranice zemí
Tyto aktivity představují mezinárodní ekonomické vztahy (vazby mezi zeměmi) Ekonomiky nejsou uzavřeny, ale navzájem propojeny – hovoříme o otevřenosti ekonomik
Mezinárodní obchod Nákup a prodej zboží a služeb probíhající přes hranice země
Směnné transakce probíhající mezi subjekty různých národních ekonomik Mezinárodní obchod vede k mezinárodní dělbě práce některé komodity vyrábí země sama a vyváží, jiné dováží
Míra otevřenosti ekonomiky často ztotožňována s mírou
propojení zahraničním obchodem
Míra otevřenosti ekonomiky Sledujeme pomocí následujících ukazatelů: Podíl exportu na HDP země
(X/HDP).100 Podíl importu na HDP země
(M/HDP).100 Podíl exportu a importu na HDP
[ (X+M) /HDP ].100
Obecně:
čím větší ekonomika, tím méně otevřená čím vyspělejší ekonomika, tím více otevřená
Otevřenost % (O = X/HDP) a Velikost ekonomiky % (V =podíl na světovém HDP) O
V
O
V
USA
11,8
32,1
Korea
39,3
1,4
EMU
11,1
20,6
Brazílie
14,7
1,5
Japonsko
10,5
12,4
Nizozemí
59,1
1,3
Německo
33,5
6,1
Švýcarsko
40,9
0,8
V. Británie
26,7
4,8
Belgie
80,3
0,8
Čína
27,4
3,9
Švédsko
40,2
0,7
Kanada
14,7
2,2
Polsko
29,7
0,6
Zdroj: World Bank 2004
Otevřenost české ekonomiky (% HDP)
Zdroj: Makroekonomická prognóza MF ČR 2009
Platební bilance platební bilance = statistický účetní záznam,
který sumarizuje všechny ekonomické transakce mezi subjekty domácí země a subjekty ostatních zemí za určité časové období.
PB zachycuje zdroje a užití mezinárodních fondů. dojde-li při určité transakci například k přílivu
zahraniční měny do ČR, záznam v PB nám ukáže:
1) proč jsme obdrželi cizí měnu? (zdroj) 2) co jsme s touto měnou udělali (užití)
Struktura platební bilance A: Běžný účet Bilance obchodu (obchodní bilance) Bilance služeb Bilance výnosů Běžné převody B: Kapitálový účet C: Finanční účet Přímé investice Portfoliové investice Ostatní investice D: Chyby, kurzové rozdíly E: Devizové rezervy
A. Běžný účet PB
Obchodní bilance - nejdůležitější složka běžného účtu, i když se jí
někdy přikládá příliš velká váha. Jde o rozdíl mezi hodnotou zboží vyvezeného a zboží dovezeného. Je-li saldo kladné, je export větší než import a naopak
Bilance služeb - položka, která nabývá u většiny zemí stále výraznější
podíl na běžném účtu PB. Rozdíl mezi příjmy z poskytnutých služeb domácími subjekty (příjmy z cestovního ruchu, dopravy či poskytováním právních a finančních služeb) a výdaji na poskytování služeb zahraničními subjekty (výdaje spojené s cestovním ruchem, dopravou)
Bilance výnosů - odraz předchozího pohybu výrobního faktoru (práce,
kapitálu). Je to rozdíl mezi výnosy z výrobních faktorů poskytnutých do zahraničí a náklady na výrobní faktor poskytnutý domácí zemí
Běžné převody - takové transakce, které nezakládají nárok na
protihodnotu v podobě pohybu zboží služeb či aktiv (hospodářská pomoc, příspěvky mezinárodním organizacím)
C. Finanční účet PB Přímé investice
– v této bilanci finančního účtu se zachycují
investice, jejichž cílem je získání kontroly nad podnikem. Saldem této bilance je rozdíl mezi přímými investicemi investovanými v tuzemsku zahraničními subjekty a přímými investicemi investovanými domácími subjekty v zahraničí.
Portfoliové investice
– v této bilanci se zachycují investice, jejichž
cílem není převzetí kontroly nad podnikem. Saldem této bilance je rozdíl mezi portfoliovými investicemi investovanými v tuzemsku zahraničními subjekty a portfoliovými investicemi investovanými domácími subjekty v zahraničí.
Ostatní investice – zde se zachycují například krátkodobé a
dlouhodobé úvěry poskytnuté bankami vládou a podniky. Saldem je rozdíl mezi úvěry přijatými v tuzemsku od zahraničních subjektů a úvěry poskytnutými tuzemci zahraničním ekonomickým subjektům.
Ostatní účty PB B. Kapitálový účet zahrnuje kapitálové transfery související
s migrací obyvatelstva, promíjením dluhů či převody nevýrobních nefinančních hmotných aktiv (např. pozemky pro zastupitelské úřady) a nehmotných práv (např. patenty, autorská práva)
D. Chyby a opomenutí jsou dopočtovou položkou mezi výsledným
saldem běžného, kapitálového a finančního účtu na straně jedné a změnou devizových rezerv na straně druhé. Představují saldo neidentifikovatelných toků v běžném, kapitálovém a finančním účtu.
E. Změna devizových rezerv (pokles +, nárůst -). Devizové rezervy představují zahraniční aktiva centrální banky, která lze snadno mobilizovat především jako zdroj přímého financování prostřednictvím intervencí na devizovém trhu. proč nárůst DR (-) a pokles DR (+)?
Platební bilance a vnější rovnováha saldo obchodní bilance může být vyrovnáno
finančním účtem nebo změnou devizových rezerv Vnější rovnováha pokud:
deficit BÚ = přebytek FÚ nebo přebytek BÚ = deficit FÚ
Platební bilance ČR, mld. Kč
2005
2006
2007
-39,8
-82,2
-62,6
59,4
65,1
120,6
vývoz
1868,6
2144,6
2479,2
dovoz
1809,2
2079,5
2358,6
36,9
46,4
56,6
příjmy
282,4
314,0
346,6
výdaje
245,5
267,6
290,0
-143,4
-180,9
-221,7
výnosy
105,7
128,0
141,6
náklady
249,2
308,8
363,3
7,3
-12,9
-18,2
příjmy
76,7
56,2
69,7
výdaje
69,4
69,1
87,9
4,7
8,5
19,7
příjmy
5,5
14,3
21,3
výdaje
0,8
5,8
1,6
C. Finanční účet
154,8
92,4
94,4
Přímé investice
279,6
90,3
158,2
0,4
-33,2
-27,1
279,2
123,4
185,3
-81,2
-26,9
-53,2
Finanční deriváty
-2,8
-6,2
1,8
Ostatní investice
-40,8
35,3
-12,3
D. Saldo chyb a opomenutí, kurzové rozdíly
-26,8
-16,6
-35,8
E. Změna devizových rezerv (-nárůst)
-92,9
-2,1
-15,7
A. Běžný účet Obchodní bilance
Bilance služeb
Bilance výnosů
Běžné převody
B. Kapitálový účet
v zahraničí zahraniční v tuzemsku Portfoliové investice
Zdroj, ČNB
Základní salda platební bilance ČR v l. 1994-2006 (% HDP)
Zdroj: Makroekonomická prognóza MF ČR 2006
Salda běžného účtu PB ČR v l. 1996-2008 (% HDP)
Zdroj: Makroekonomická prognóza MF ČR 2009
Důvody mezinárodního obchodu Klimatické a přírodní podmínky Naleziště surovin (ropa, zemní plyn, zlato) Pěstování zemědělských plodin (tropické ovoce) Přístup k moři (lov a vývoz ryb) Odlišné preference spotřebitelů Domácí výrobci mohou vyrábět zboží o které v domácí zemi není
zájem, ale jsou zde pro jeho výrobu příznivé podmínky (například může produkovat vepřové maso či určitou zemědělskou plodinu i když ji domácí spotřebitelé nekupují a je určena na vývoz).
Odlišnost výrobních podmínek V zemích výhodnější podmínky pro výrobu určitých komodit díky
odlišnému vybavení výrobními faktory, jejich kvality a užívaných technologiích
Realizace absolutních a komparativních výhod
Absolutní výhoda =schopnost země vyprodukovat určitou komoditu absolutně efektivněji než země jiné země (např. více kusů při stejném objemu VF, nebo s nižšími náklady na jednotku produkce) Předpokládejme dvě země, které obě produkují obilí a oděvy. Obě země mají k dispozici stejně hodin práce, polovina objemu pracovní síly se věnuje produkci obilí a druhá polovina oděvům. V tabulce je uvedena produkce obou komodit v obou zemích, kterou jsou dané země schopny vyprodukovat
Země A
Země B
Obilí
10 t
5t
oděvy
20 ks
80 ks
Země A vyrobí větší množství obilí – má absolutní výhodu při produkci obilí – zaměří se na produkci obilí Země B vyrobí větší množství oděvů – má absolutní výhodu při produkci oděvů - zaměří se na produkci oděvů
Absolutní výhoda – celkový výstup Před specializací
Země A
Země B
Obilí
10 t
5t
oděvy
20 ks
80 ks
Po specializaci
Země A
Země B
Obilí
20 t
0t
oděvy
0 ks
160 ks
Výstup před mezinárodní dělbou práce 15 t obilí + 100 ks oděvů Výstup po mezinárodní dělbě práce 20 t obilí + 160 ks oděvů (přebytky směněny)
Komparativní výhoda teorie absolutních výhod má nedostatek: mezinárodní obchod se za
určitých podmínek nemusí uskutečnit... ...pokud by absolutní výhoda existovala u jediné země u všech komodit – jediná země by se měla specializovat na všechny komodity – obchod se neuskuteční nedostatek teorie absolutních výhod odstraňuje teorie komparativních výhod, dle které: se země zaměřuje na produkci komodity, kterou dovede vyprodukovat relativně efektivněji ve srovnání se zeměmi jinými jak poznáme komparativní výhodu? u země, která má absolutní výhodu u všech komodit je komparativní výhoda u té komodity, kde je absolutní výhoda největší u země, která má absolutní nevýhodu u všech komodit, je komparativní výhoda u té komodity, kde je absolutní nevýhoda nejmenší ...viz následující příklad
Komparativní výhoda Předpokládejme dvě země, které obě produkují potraviny a televizory. Obě země mají k dispozici stejné množství práce, polovina pracovní síly produkuje potraviny, druhá polovina televizory. Tabulka vypovídá o objemu produkce každé komodity v zemích C a D
Země C
Země D
potraviny
150 ks
200 ks
televize
30 ks
90 ks
Země D má absolutní výhodu při výrobě obou komodit (obojího vyrobí více), ale její absolutní výhoda je největší u televizorů, protože jich vyrobí 3x více, než země C, zatímco potravin jen 1,33x více než země C. Země D má komparativní výhodu u televizorů a bude se na ně specializovat
Země C má absolutní nevýhodu u obou komodit (obojího vyrobí méně), ale její absolutní nevýhoda je nejmenší u potravin, protože jich vyrobí jen 1,33x méně než země D, zatímco televizorů 3x méně než země D. Země C má komparativní výhodu u potravin a bude se na ně specializovat
Výstup před mezinárodní dělbou práce 350 ks potravin + 120 ks televizorů
Komparativní výhoda – celkový výstup Před specializací
Země C
Země D
potraviny
150 ks
200 ks
televize
30 ks
90 ks
Po specializaci
Země C
Země D
potraviny
300 ks
0 ks
televize
0 ks
180 ks
Výstup po mezinárodní dělbě práce 300 ks potravin + 180 ks televizorů Směnné relace se utvoří v rozmezí (2,23 – 5 potravin za televizor) – země směnou získají alespoň stejně pokud směnná relace např. 3 potraviny za 1 televizor Země D schopna za 90 televizorů získat 270ks potravin, země C by na trhu dostala za 150ks potravin 50 televizorů
Vnější hospodářská politika Vnější obchodní politika a kurzová politika Patří k politikám stabilizačním (kurzová politika je součástí politiky monetární a jejím nositelem je Centrální banka) Cíle: Cenová stabilita
Vnější obchodní politika
Plná zaměstnanost Vnější rovnováha Ekonomický růst
Dále se budeme věnovat vnější obchodní politice
Vnější obchodní politika Stanovuje podmínky realizace zahraničního obchodu Užívá tyto nástroje: Cla – daň na dovážené zboží. Částky, kterou musí dovozce
zboží odvést vládě domácí země při dovozu (% sazba). Zdražuje dovážené zboží. Kvóty – maximální množství produkce, kterou lze do země
dovést Vývozní subvence – podpora domácích exportérů
poskytováním úvěrů na export či daňových úlev. Neviditelné překážky obchodu – hygienické normy,
požadované atesty…
Uvalení cla (trh obilí) S (domácí)
P
E Pd Pc PW
dovoz dovoz D Qd Q2
Q1
Q
Clo zvýšilo cenu na domácím trhu – růst množství dodávaného domácími firmami – pokles dovozů – pokles blahobytu v zemi
Stanovení dovozních kvót (trh obilí) S (domácí)
P kvóta
S (domácí+ zahraniční)
E Pd Pk PW
dovoz dovoz D Qd Q2
Q1
Q
Kvóta omezí dovozy do domácí země a zvýší tak cenu na domácím trhu, sníží se blahobyt v zemi
Důvody protekcionismu
Udržení vysoké úrovně zaměstnanosti – ochrana domácích výrobců před levnými dovozy.
Ochrana nově vznikajících odvětví – po dobu, dokud nebude konkurenceschopné.
Levnější dovozy svědčí o schopnosti dané země produkt vyrábět levněji a ochranářská opatření jsou překážkou růstu efektivnosti. Brání domácí ekonomice ve strukturálních změnách a přeorientování na výrobu, kde jsou země schopny uspět
Problematické, jak rozpoznat nové úspěšné odvětví?
Odvetné opatření
všechny důvody protekcionismu jsou ryze politické – neexistuje ekonomické opodstatnění bránění mezinárodnímu obchodu
Ekonomická integrace Vzájemné propojování dříve nezávislých celků
Mikroekonomická Spojování firem Existence nadnárodních firem
Makroekonomická Integrační procesy mezi národními ekonomikami Spojování trhů jednotlivých zemí s cílem vzniku velkého nadnárodního trhu
Fáze makroekonomické integrace Pásmo volného obchodu odstranění překážek obchodu mezi členy, zachování vlastní vnější obchodní politiky vůči nečlenům Např. 1960 Evropské sdružení volného obchodu (EFTA či ESVO) – Švýcarsko, VB, Dánsko, Norsko, Švédsko, Rakousko, Portugalsko, Švýcarsko Celní unie Společná vnější obchodní politika Např. od 1993 do 1.5.2004 ČR a SR Společný trh Volný pohyb zboží a služeb, práce a kapitálu Hospodářská unie Harmonizace hospodářské politiky (např. oblast ochrany hospodářské soutěže, daňová politika, ochrana spotřebitele…) Úplná ekonomická integrace Jednotná stabilizační politika, přijetí jednotné měny - měnová unie
