Základy civilní ochrany

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství

Základy civilní ochrany Ing. Ing-PAED IGIP Jaroslav Kovařík Ing. Marek Smetana, Ph.D.

Ostrava 2006

Obsah: 1.

Úvod_________________________________________________________________ 1

2.

Stručná historie ________________________________________________________ 1

3.

Civilní ochrana z hlediska mezinárodního humanitárního práva __________________ 7 3.1.

Ženevská úmluva __________________________________________________ 7

3.2.

Základní pojmy podle dodatkových protokolů____________________________ 8

4.

Zjišťování a označování nebezpečných oblastí _______________________________ 10 4.1.

Chemický průzkum v terénu_________________________________________ 12

4.2.

Identifikace a stanovení nebezpečných látek. ___________________________ 13

4.3.

Laboratorní kontrola ve stacionární laboratoři ___________________________ 14

5.

Hlásná služba a informování obyvatelstva __________________________________ 15 5.1.

Vyrozumívací centrum I. úrovně _____________________________________ 20

5.2.

Vyrozumívací centrum II. úrovně ____________________________________ 21

5.3.

Vyrozumívací centrum III. úrovně ____________________________________ 21

5.4.

Vyrozumívací centrum IV. úrovně____________________________________ 22

5.5.

Soustava dálkového vyrozumění _____________________________________ 22

5.6.

Soustava místního vyrozumění_______________________________________ 22

6.

Evakuace obyvatelstva__________________________________________________ 27

7.

Organizace a poskytování úkrytů _________________________________________ 36 7.1.

Hlavní zásady chování obyvatel v úkrytu ______________________________ 62

7.2.

Před odchodem do úkrytu___________________________________________ 63

8.

Poskytování nouzového ubytování a zásobování _____________________________ 64

9.

Záchranné práce _______________________________________________________ 67 9.1.

Ženijní záchranná brigáda AČR ______________________________________ 68

9.2.

Organizační struktura ______________________________________________ 69

9.3.

Legislativa a dohody_______________________________________________ 71

9.4.

Možnosti nasazení sil a prostředků záchranných praporů __________________ 73

9.5.

Příklady nasazení záchranného praporu ________________________________ 75

10.

Zásady ochrany před povodněmi __________________________________________ 76

10.1.

Stupně povodňové aktivity __________________________________________ 77

10.2.

Zásady chování při povodních: ______________________________________ 79

11.

Zdravotnické služby včetně první pomoci a náboženská pomoc _________________ 84

11.1.

Vyhledávání a vyprošťování raněných a postižených osob _________________ 85

11.2.

Poskytování první zdravotní a lékařské pomoci__________________________ 85

11.3.

Odsun zraněných do zdravotnických zařízení k poskytování specializované

lékařské pomoci._________________________________________________________ 86 11.4.

Český červený kříž ________________________________________________ 90

11.5.

Nadace ADRA ___________________________________________________ 91

12.

Dekontaminace a podobná ochranná opatření ________________________________ 93

12.1.

Kontaminace biologickými látkami ___________________________________ 94

12.2.

Kontaminace chemickými látkami ____________________________________ 96

12.3.

Kontaminace jaderným materiálem __________________________________ 107

12.4.

Jaderná bomba __________________________________________________ 108

12.5.

Špinavá bomba __________________________________________________ 109

13.

Zatemňování ________________________________________________________ 113

13.1.

Režim úplného zatemnění _________________________________________ 114

14.

Okamžitá pomoc při obnově a udržování pořádku v postižených oblastech________ 115

15.

Bezodkladné pohřební služby ___________________________________________ 120

16.

Individuální ochrana __________________________________________________ 124

16.1.

Prostředky individuální ochrany_____________________________________ 124

16.2.

Základní pojmy užívané v individuální ochraně: ________________________ 125

16.3.

Dělení prostředků individuální ______________________________________ 128

17.

Plánování a příprava personálu civilní ochrany______________________________ 141

17.1.

Odborná příprava se týká __________________________________________ 141

17.2.

Materiální zabezpečení civilní ochrany _______________________________ 142

18.

Použitá literatura _____________________________________________________ 145

1.

Úvod

Součástí bezpečnosti České republiky jsou opatření k zajištění ochrany obyvatelstva před následky mimořádných událostí, včetně živelních pohrom, provozních havárií, násilných společenských konfliktů a terorismu, k zajištění ochrany ekonomiky, vnitřního pořádku a bezpečnosti a také k zabezpečení ochrany státu proti vnějšímu vojenskému ohrožení. Účelem předloženého studijního materiálu je poskytnout ucelenou informaci o teoretických základech civilní ochrany studentům, odpovědným pracovníkům státní správy, samosprávy a také právnickým a fyzickým osobám, které se zabývají ochranou obyvatelstva. Tento materiál je považován za soubor informací o ochraně obyvatelstva, především však pro studijní účely.

Autoři : E-mailová adresa:

[email protected] [email protected]

1

2.

Stručná historie

Historie ochrany obyvatelstva v případě válečného konfliktu, velké havárie nebo přírodní katastrofy, je velmi starou záležitostí. V minulosti najdeme množství důkazů o tom, že ztráty na životech a majetku civilních osob byly chápány jako nezbytný důsledek každého vojenského tažení. V některých dobách dokonce jako součást takovéhoto tažení nebo jako způsob odměňování žoldáků. Dobytá území byla ihned po dobytí pleněna, ženy znásilňovány, muži zabíjení a majetek civilistů zabavován. V těchto dobách vznikaly různé strategie jak ochránit svůj majetek. Jednou z variant byl kočovný způsob života. Civilisté se přesunuli z místa ohrožení do bezpečnějších oblastí. V případě zemědělského způsobu života můžeme rozpoznat strategie jiné. Z jihu Itálie známe způsob stavění obydlí založený na navršování plochách kamenů do tvarů homole a to bez jakéhokoliv spojovacího materiálu. Takovéto stavby bylo možné ihned po jejich rozboření sestavit zpět s minimálními nároky na nový materiál. Další z mnoha strategií spočívaly v budování chráněných míst většinou s využitím okolního prostředí. Takto byly využívány blízké jeskyně, úzká údolí, husté lesy a podobně. Civilní obyvatelstvo se v případě ohrožení uchýlilo do těchto předem připravených prostor spolu s hospodářskými zvířaty a zde nebezpečí přečkalo. Později si lidé začali stavět svá vlastní chráněná obydlí i v místech, kde těch přírodních nebyl dostatek. Vznikly tak první opevnění a později hrady. Je samozřejmostí, že více se v historii ochrany obyvatelstva uplatňovala ochrana před válečnými konflikty. Lidstvo mělo tendenci připisovat živelné pohromy nadpřirozeným silám a chápat je jako variantu trestu za činy jednotlivců. Z tohoto důvodu byla snaha o přípravu na takovéto událostí chápána v lepším případě jako zbytečnou v tom horším jako pokus protivení se osudu. První velký zlom v tomto chápání znamenaly až celosvětové válečné konflikty a rozvoj letectví. Rozvoj letectví znamenal posun směrem ke zbraním s velkým rádiem do-

1

sahu a z počátku s minimální možností ohraničení těchto dopadů pouze na vojenské cíle. Letectvo bylo stále více využíváno k šíření všeobecné zkázy. V této době došlo k rozvoji domobrany a jejího zaměření na ochranu civilního obyvatelstva před leteckými útoky. V létě roku 1934 byla uzákoněná ve Francii organizace pasivní obrany a na podzim téhož roku byl přijat zákon o obraně proti vzdušným útokům také v Německu. Následovalo Polsko, Švýcarsko, Lotyšsko a Itálie. Dne 11. dubna 1935 byla ustavena organizace Civilní protiletecké ochrany (CPO), přijetím Zákona č.82 o obraně proti leteckým útokům. V jednotlivých státech se však přistupovalo k realizaci ochranných opatření různě. Příkladem může být Švýcarsko, které má tento systém do dnešních dob založený na dobrovolných spolcích. Také počátky v Českých zemích jsou založeny na soukromých organizacích, dobrovolných spolcích a sportovních sdruženích. Díky tomu se celý systém kolektivní ochrany rozvíjel spolu se systémem ochrany individuální. Za vzor byl v našich podmínkách použit francouzský systém stanovený tzv. Lavalovou instrukcí pro pasivní ochranu. Velmi brzy se přišlo na to, že budování systému kolektivní ochrany nelze omezovat pouze na technickou ochranu, ale že podstatnou část tohoto systému tvoří organizační složka. Z tohoto důvodu byla zařazena oblast ochrany obyvatelstva před leteckými útoky pod působnost ministerstva vnitra. Jednalo se pouze o přípravné práce nikoli o řešení během válečného konfliktu. Pro zajímavost lze uvést, že v Německu připadly tyto úkoly ministerstvu letectví. Ministerstvo vnitra následně: ¾ zřídilo poradní výbory CPO v jednotlivých městech, ¾ roztřídilo obce podle pravděpodobnosti předpokládaného leteckého napadení do kategorií, ¾ stanovilo opatření k ochraně před útoky podle daných kategorií (prioritně se to týkalo velkých měst s průmyslovými podniky a jinými zařízeními, důležitými pro obranu státu). 2

Hlavním úkolem CPO bylo zabezpečení obyvatelstva ¾ plynovými maskami, ¾ dostatečným počtem veřejných úkrytů. Řízení CPO bylo prováděno zpravidla u větších měst statutárními zástupci samosprávy, dělilo se na několik odborů (např. organizačně-propagační, záchranný, technický, evakuační, výcvikový atd.). V roce 1938 se hrozba války stala reálnou a byl proto přijat Zákon č. 75/1938, který reagoval na blížící se válku. Platnost obou zákonů byla skončena de facto zahájením okupace 15. března 1939, de iure přijetím Zákona č. 40/1961 o obraně ČSSR. V době protektorátu přešla CPO na protektorátní policii, která také zabezpečovala součinnost ostatních složek (Červený kříž, požární jednotky atd.). Do osvobození Československa bylo řízení protektorátních složek CPO začleněno do systému Luftschutzu. V souvislosti s ukončením II. světové války, osvobozením a následnou euforií obyvatelstva došlo k minimalizaci opatření k ochraně obyvatelstva před vzdušným napadením. V letech 1946 až 1947 probíhala organizovaná likvidace protiletecké ochrany (odstraňování ochranných staveb a zařízení, organizačních struktur apod.). Ojediněle bylo prováděno zakonzervování nebo dokončení ochranných staveb.V tomto období neposkytovala protiletecká ochrana ani minimální zabezpečení obyvatelstva před následky nepřátelského napadení. V roce 1948 poúnorový vývoj zásadně ovlivnil novou formulaci obsahu civilní ochrany (CO), jejího materiálně technického a personálního zabezpečení a zejména zajištění principů její výstavby. Budování CO bylo úkolem celé společnosti a probíhalo po dvou základních osách. První osa vedla cestou tehdejších národních výborů a společenských organizací. Druhá osa probíhala celým národním hospodářstvím až do posledního nejmenšího podniku. Bylo přijato vládní usnesení o civilní obraně ze dne 13. července 1951 s přílohou „Nařízení o základních úkolech a povinnostech v civilní obraně na

3

území Republiky československé“, čímž byly vymezeny základní prvky organizace civilní obrany (širší a aktivnější činnost). Nově vzniklá civilní obrana byla svěřena do působnosti tehdejšího Ministerstva vnitra. Struktura civilní obrany se dělila na dvě základní části: 1. Vojenskou část, která zahrnovala: ¾ územní štáby civilní ochrany do stupně okres ¾ vojenské útvary civilní ochrany ¾ speciální zařízení civilní ochrany (laboratoře, školící a výcviková zařízení, sklady materiálu civilní obrany 2. Nevojenskou část, která zahrnovala: ¾ služby civilní ochrany organizované po linii resortů ¾ organizace a jednotky ve výrobně-hospodářské sféře Masové rozšíření zbraní hromadného ničení (zejména jaderných) v průběhu padesátých let vneslo do civilní obrany kvalitativní změny, které musely být řešeny novou koncepcí CO. Dne 15. ledna 1958 bylo přijato usnesení vlády Republiky československé č. 49 o obraně s přílohou Směrnice o Civilní obraně Republiky československé. Se změnou územně-administrativního uspořádání republiky a se změnou názvu státu byl dne 18. dubna 1961 přijat zákon č. 40 o obraně Československé socialistické republiky (byly zrušeny zákony č. 80/1935 a č. 75/1938). Období let 50. a 60. je charakterizováno především výstavbou úkrytů pro obyvatelstvo ve vybraných tzv. kategorizovaných prostorech a snahou o plošné zabezpečení ochrany obyvatelstva prostředky individuální protichemické ochrany. Veliká pozornost byla také věnována nejen přípravě sil a prostředků pro řešení napadení zbraněmi hromadného ničení ale také přípravě obyvatelstva pro případ války za použití zbraní hromadného ničení. Tehdejší systém „Přípravy obyvatel-

4

stva k civilní obraně“ byl povinný pro veškeré obyvatelstvo a skládal se ze dvou částí: ¾ vojensko politické (byla zaměřena na prosazování tehdejší vojensko- politické situace) ¾ odborné (byla zaměřena na odbornou přípravu obyvatelstva) K 1. lednu 1976 byla civilní obrana v ČSSR převedena do působnosti Ministerstva obrany, jak to odpovídalo systému řízení a velení ve Varšavské smlouvě. Od poloviny 80. let se začalo i v ČSSR tak, jak to v tomto období bylo ve vyspělých zemích zcela běžné, uvažovat také o úloze civilní obrany v době míru při likvidaci přírodních a antropogenních katastrof (způsobených činností člověka). V roce 1990 v souvislosti se změnami v naší společnosti a také se změnami v celosvětovém měřítku byla zahájena transformace civilní obrany s cílem vytvořit moderní systém ochrany obyvatelstva odpovídající příslušným systémům ve vyspělých zemích. Byl přijat zákon České národní rady č. 69/1993, který konstituuje civilní ochranu. Její řízení bylo tímto zákonem ponecháno v kompetenci Ministerstva obrany. Dále bylo dne 17. března 1993 přijato usnesení vlády České republiky č. 126, jehož obsahem byla opatření Civilní ochrany ČR. Tento dokument však pouze zachovával stávající stav a rozhodným způsobem neřešil nastalé změny po rozpadu federace a podstatné změny související se změnou politického systému. Zásadním nedostatkem tohoto dokumentu bylo, že neřešil finanční a materiální zabezpečení civilní ochrany. Dokument zároveň uložil ministrovi obrany předložit novou koncepci Civilní ochrany ČR. Nařízením náčelníka generálního štábu (NGŠ) Armády ČR (AČR) byly ke dni 31. prosince 1993 zrušeny štáby civilní ochrany okresů a statutárních měst.Dne 24. listopadu 1993 bylo přijato usnesení vlády ČR č. 660., na základě kterého úkoly civilní ochrany převzaly dnem 1. ledna 1994 nově vytvořené referáty obrany a ochrany OkÚ (okresních úřadů) a magistrátů měst. Přijetím zákona

5

ČNR 21/1993 bylo Ministerstvo obrany určeno ústředním orgánem státní správy, mimo jiné pro civilní ochranu (od této chvíle se termínu „ civilní ochrana“ používá v ČR oficiálně). Přijetím usnesení vlády č. 246/1993, týkajícího se integrovaného záchranného systému (IZS), bylo civilní ochraně svěřeno zabezpečovat konkrétní úkoly v oblasti varování a vyrozumění obyvatel a kolektivní ochrany (ukrytí, evakuace). Rozkazem ministra obrany (MO) ČR č. 44/2000 byl převeden výkon státní správy ve věcech civilní ochrany z působnosti MO do působnosti Ministerstva vnitra (MV) a to v návaznosti na změny zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona č. 239/2000 Sb., o IZS, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2001. Tímto dnem bylo převedeno z působnosti MO do působnosti MV 874 pracovníků MO, kteří zabezpečovali plnění úkolů Civilní ochrany ČR .

Od 1.ledna 2001 tedy v ČR odpovídá za plnění úkolů vyplývajících z „Dodatkových protokolů I a II z r 1977 k Ženevským úmluvám“ MV ČR. V rámci MV zabezpečuje výkon státní správy ve věcech ochrany obyvatelstva Generální ředitelství hasičského záchranného sboru ČR a jeho součásti.

6

3. 3.1.

Civilní ochrana z hlediska mezinárodního humanitárního práva Ženevská úmluva

Ženevská úmluva hovoří mj. o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli ze dne 12. srpna 1949 (byla podepsána za účelem revize Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli ze dne 27. července 1929). Přílohy - Dodatkové protokoly: I. o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů, II. o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemající mezinárodní charakter. Byly přijaty v Ženevě dne 8. července 1977, jménem ČSSR byly podepsány v Bernu 6. prosince 1978 a v platnost vstoupily dnem 7. prosince 1978. Civilní obrana v širším pojetí

v užším pojetí

(z francouzštiny protection civile)

(z francouzštiny défense civile)

Veškerá opatření k národní obraně ne- Opatření k záchraně životů a k omezení mající vojenský charakter, např. zajiš- materiálních škod ve smyslu zákona tění postavení veřejných institucí, udr- ČNR č. 21/1993 se používá pojem cižení veřejného pořádku, fungování ve- vilní ochrana řejných služeb včetně zdravotnických, dodržování veřejné morálky a ochrany vojenského průmyslu

Po listopadu 1989 jejich ratifikací vstoupily v platnost pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku dnem 14. srpna 1990.

7

3.2.

Základní pojmy podle dodatkových protokolů

V rámci Dodatkového protokolu I (čl.61) je definováno také plnění některých nebo všech níže uvedených humanitárních úkolů, jejichž cílem je chránit civilní obyvatelstvo před nebezpečím, pomoci mu odstranit bezprostřední účinky nepřátelských akcí nebo pohrom a vytvořit také nezbytné podmínky pro jeho přežití. Humanitárními úkoly ve smyslu „Ženevských konvencí“ jsou: ¾ Hlásná služba ¾ Evakuace ¾ Organizování a poskytování úkrytů ¾ Zatemňování ¾ Záchranné práce ¾ Zdravotnické služby včetně první pomoci veřejných zařízení a také náboženská pomoc ¾ Boj s požáry ¾ Zjišťování a označování nebezpečných oblastí ¾ Dekontaminace a podobná ochranná opatření ¾ Poskytování nouzového ubytování ¾ Okamžitá pomoc při obnově a udržování pořádku v post. oblastech ¾ Okamžitá oprava nezbytných zařízení k přežití ¾ Bezodkladné pohřební služby ¾ Pomoc při ochraně předmětů nezbytných k přežití ¾ Doplňující činnost nezbytná ke splnění výše uvedených úkolů, včetně plánování a organizování, ale neomezující se pouze na tuto činnost

8

Organizace CO - jsou instituce a jednotky, které jsou organizovány nebo zmocněny příslušnými orgány strany konfliktu k plnění úkolů výše uvedených a jsou určeny a využívány výhradně k plnění daných úkolů. Personál organizací CO- tvoří osoby určené stranou konfliktu výhradně k plnění úkolů výše uvedených včetně personálu určeného příslušnými orgány této strany výhradně k řízení uvedených organizací. Materiál organizací CO - tvoří zařízení, zásoby a přepravní prostředky používané organizacemi k plnění úkolů uvedených výše.

9

4.

Zjišťování a označování nebezpečných oblastí

Nebezpečná oblast (kontaminovaný nebo nebezpečný prostor) zahrnuje prostor kontaminovaný radioaktivními, chemickými nebo biologickými (bakteriologickými) látkami, chemická minová pole a zátarasy, klasická minová pole a zátarasy, prostory s výbušnými nástrahami nebo nevybuchlou municí a prostory zasažené teroristickými útoky. Zjišťování nebezpečných oblastí se provádí průzkumem a následným vytýčením s využitím výstražných značek sloužících k informování osob a jednotek působících v zasažených oblastech. Rozdělení průzkumu: ¾ v době míru o radiační ƒ provádí se při radiačních haváriích a nehodách průzkumné jednotky CO zjišťují a vytyčují hranice „nebezpečné zóny“ (dávkový příkon γ-záření překračuje 10 µGy.h-1, nebo prostor kontaminace, kde je plošná aktivita β vyšší než 10 Bq.cm-2). Činnost při radiačním průzkumu je omezena hodnotou dávkového příkonu 1 mGy.h-1, pokračovat lze jen na zvláštní rozkaz ƒ používají se zejména radiometry DC-3E-83 a další prostředky dozimetrické techniky vhodného měřicího rozsahu o chemický ƒ provádí se v okolí místa havárie zjišťuje se, zda unikla nebezpečná látka, nebo jaká může při havárii vzniknout, jaké nebezpečí látka přestavuje pro obyvatelstvo, životní prostředí a zásahové jednotky vytyčují se prostory kontaminované nebezpečnou látkou a místa pro odběr vzorků pro analýzu 10

ƒ používají se nasávače a průmyslové detekční trubičky, automatické detektory a analyzátory, přenosné laboratoře a soupravy, soupravy pro odběr vzorků, přístrojové a materiální vybavení laboratoří ¾ v době vyhlášení krizových stavů o radiační ƒ provádí se při použití jaderných nebo radiologických zbraní zjišťuje a vytyčuje se prostor vymezené okamžitými hodnotami dávkového příkonu 5, 50 nebo 300 mGy.h-1 ƒ činnost při průzkumu je omezena hodnotou dávkového příkonu 300 mGy.h-1, pokračovat lze jen na zvláštní rozkaz o chemický ƒ provádí se při použití chemických zbraní nebo jiných otravných nebo toxických látek, zjišťuje se přítomnost chemických látek, jejich druh, koncentrace používané otravné nebo jiné nebezpečné látky ve vzorcích, vytyčují se zamořené prostory:hranice se vytyčuje po levé straně komunikace vedoucí do zamořeného prostoru, provádí se odběr vzorků pro laboratorní analýzu a měření meteorologické situace ƒ používá se chemický průkazník CHP-71, polní chemická laboratoř PCHL-75, souprava pro odběr vzorků a materiální vybavení laboratoří V prostoru kombinovaného zamoření (současného radiačního i chemického zamoření) se vytyčovací prostředky připravují pro všechny varianty, které připadají v úvahu při radiačním a chemickém průzkumu.

11

Zásady vytyčování pomocí vytyčovacích znaků s údaji umístěnými vždy tak, aby byly vidět ze strany vstupu do prostoru zamoření radioaktivními látkami (RL)

otravnými látkami (OL)

vlevo

vpravo

vlevo

název prostoru

čas a datum měře- název prostoru

čas a datum zjiš-

RL

ní

tění

OL – otravné látky

vpravo

změřený dávkový např.

VX – nervově para- např.

příkon v Gy.h-1

lytické

07.00 25. 6. 1999

07.00 25. 6. 1999

Y – zpuchýřující BZ – psychoaktivní VJ – všeobecně jedovaté NL – nebezpečné látky (název např. chlor)

Vytýčení místa odběru vzorku – bílý obdélník s uvedením druhu odebrané látky, času, data odběru a toho, kdo vzorek odebral .

4.1.

Chemický průzkum v terénu

V rámci zabezpečení chemického průzkumu jsou plněny následující úkoly: ¾ Odběry vzorků životního prostředí pomocí soupravy pro odběr vzorků, které umožňují odběry plynů, páry, aerosolů, prachů ze vzduchu pomocí speciálních čerpadel na vzduch popř. ručních nasávačů nebo prosávání 12

vzduchu promývačkou naplněnou rozpouštědlem a také kolonkou se sorbentem či filtrem. Pro odběr kapalin se používají speciální odběrová čerpadla nebo odběrové sondy. Pevné vzorky (zemina atd.) se odebírají pomocí půdních vrtáků nebo ocelových vzorkovacích válců. ¾ Detekce nebezpečných látek v terénu se provádí jednoduchými detekčními prostředky vhodnými pro rychlá měření a umožňujícími okamžité rozhodnutí. Jsou to hlavně systémy nasávač - průkazníková trubička. ¾ Detailnější a rozmanitější analýzy v terénu lze provádět přenosnými chemickými laboratořemi, které umožňují rovněž úpravy různých vzorků životního prostředí a provádění různých operací (zahřívání, var, filtrace, extrakce aj.). Jsou používány 2 typy: PCHL-75 a HAZCAT(souprava pro rychlou identifikaci neznámých látek). ¾ Přesná stanovení známých nebezpečných látek jsou prováděna ve stacionárních nebo pojízdných laboratořích. Nejrozšířenější skupiny prostředků chemického průzkumu jsou detektory založené na principu: ¾ vodivostním - Detektor plynů a par PD-6 (explozimetr); ¾ fotoionizačním - Fotoionizační detektor DL-101; ¾ optoelektronickém - Čipový měřící systém. 4.2.

Identifikace a stanovení nebezpečných látek.

Identifikaci a stanovení nebezpečných látek lze provádět analyzátory. Jsou to plně automatizované přístroje s vysokým komfortem měření, možností nepřetržitého monitorování, ukládání dat, vyhodnocení na PC apod. . Jsou používány analyzátory: ¾ Detektor pro rychlou identifikaci a výstrahu RAID-1 - přesný a citlivý spektrometr pohyblivosti iontů pro nepřetržité sledování bojových chemických látek a jiných nebezpečných látek 13

¾ Přenosný multidetektor plynů MX21 Plus - analyzátor na elektrochemickém principu umožňující současně detekovat a měřit koncentraci 4 nebezpečných látek ve vzduchu 4.3.

Laboratorní kontrola ve stacionární laboratoři

Cíle laboratorní kontroly ve stacionární laboratoři : ¾ ověření výsledků chemického průzkumu; ¾ identifikace nebezpečných látek uniklých při haváriích a stanovení jejich koncentrace ve vzorcích životního prostředí; ¾ kontrola dekontaminace nebo asanačních prací stanovením zbytkové kontaminace.

14

5.

Hlásná služba a informování obyvatelstva

Hlásná služba je dle definice usnesení vlády ČR č. 710/1997 definována jako souhrn technických a organizačních opatření pro varování obyvatelstva před hrozícím nebo již vzniklým nebezpečím v důsledku mimořádné události nebo krizové situace a pro vyrozumění orgánů podílejících se na řešení daných situací. Zabezpečení varování a vyrozumění je CO ČR uloženo v zákonu č. 239/2000, kde je stanoveno: „Udržovat v trvalé provozuschopnosti a pohotovosti varovací a vyrozumívací systémy. Vykonávat pravidelné prověrky technické způsobilosti jednotlivých prvků tohoto systému. Obyvatelstvo o možném nebezpečí a opatření CO informovat prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.“ Hlásná služba zajišťuje: ¾ Varování, tj. - souhrn technických a organizačních opatření zabezpečujících včasné upozornění na hrozící nebo nastalou mimořádnou událost a krizovou situaci pomocí veřejného vyhlášení varovného signálu; ¾ Vyrozumění, tj.- souhrn technických a organizačních opatření zabezpečujících včasné předávání informací o hrozící nebo nastalé mimořádné události a krizové situaci určeným orgánům státní správy, samosprávy, právnickým a fyzickým osobám; ¾ Informování - je podání informace obyvatelstvu o povaze nebezpečí a opatření k ochraně života, zdraví , majetku a životního prostředí.

Pro potřeby varování byl v České Republice vytvořen systém varovných signálů. Varovný signál se rozlišuje jako zvukový, slovní a optický. Zvukový využívají především sirénové systémy, slovní je nejčastěji spojován s využitím médií, ale současné elektronické sirény jsou jej také schopny předávat. Optickými va-

15

rovnými systémy jsou myšleny především různé typy majáků a světelných signalizací. Dnem 1. listopadu 2001 byl MV ČR zaveden jeden varovný signál „všeobecná výstraha“ pro varování obyvatelstva při hrozbě nebo vzniku mimořádné události. Do tohoto dne byly využívány ještě další varovné signály. Jejich množství a tudíž nejednoznačnost pro obyvatelstvo vedlo ke zjednodušení a vytvoření pouze jediného signálu. (Zde není uvažován signál „Požární poplach“, z důvodů popsaných níže.) Signál je vyhlašován kolísavým tónem sirény po dobu 140 sekund. Signál může být vyhlašován 3x za sebou v cca tříminutových intervalech.

Princip činnosti Systému selektivního rádiového návěštění (SSRN) je znázorněn na následujícím obrázku:

16

Princip činnosti krajského MSKP (zdroj:HZS MSK):

Master MSKP Elektronická siréna

Koncentrátor - repeatr č. 1

Koncentrátor

SQL Server

Koncentrátor - repeatr č. 2 Klient MSKP

Datová síť HZS ČR

Koncentrátor - repeatr č. 3 1

2...

Klienti MSKP

...N

17

Rotační siréna

Koncentrátor - repeatr č. 4

Pokrytí území ČR radiovým signálem SSRN ukazuje následující obrázek (Zdroj:GŘ HZS ČR) :

Grafické vyjádření varovného signálu „všeobecná výstraha“ Rotační siréna – akustický signál :

Po zvuku sirény, při vyhlášení varovného signálu „všeobecná výstraha“, bude následovat tísňová informace z hromadných informačních prostředků (republiková, regionální a místní působnost) pro vyrozumění obyvatelstva o hrozící nebo vzniklé mimořádné události.

18

Elektronická siréna – akustický signál a verbální sdělení :

Grafické vyjádření signálu „požární poplach“ Rotační siréna :

Elektronická siréna :

Dnem 1. listopadu 2001 byla ukončena platnost dosavadních varovných signálů. Dosud vyhlašovaný signál „požární poplach“ zůstává v platnosti a slouží ke svo-

19

lání jednotek požární ochrany. Signál je vyhlašován přerušovaným tónem sirény po dobu 1 minuty. Tento signál není varovným signálem. Signál „požární poplach“, vyhlašovaný elektronickou sirénou, napodobuje hlas trubky troubící tón „ho-ří“, „ho-ří“ atd. po dobu jedné minuty. Je jednoznačný a nezaměnitelný s jinými signály. Varovacím systémem civilní ochrany

se rozumí souhrn organizačních

a technických opatření a technologií i vazeb mezi nimi zabezpečující veřejné varování, vyrozumění a informování všeho obyvatelstva, který je provozován ČR. HZS Skládá se ze: ¾ soustavy vyrozumívacích center, ¾ dálkového vyrozumění, ¾ místního vyrozumění, ¾ informování obyvatelstva;

Sítě poplachových sirén: ¾ místní (poplachové sirény měst a obcí), ¾ okresní (sirény na území bývalých okresů) ¾ regionální (sirény spádových teritorií – regionů); V ČR existuje okolo 6000 sirén, z toho 4325 veřejných poplachových. Soustava vyrozumívacích center je umístěna na pracovištích HZS a dalších subjektů zapojených do integrovaného varovacího systému.

5.1.

Vyrozumívací centrum I. úrovně

Centrum je umístěno na pracovišti GŘ Hasičského záchranného sboru (HZS) Praha a zabezpečuje varování a vyrozumění obyvatelstva při mimořádných nebo krizových situacích, které přesahují spádová území vyrozumívacích center II. 20

Úrovně. Jsou na něj napojena vyrozumívací centra II. úrovně, ústřední orgány státní správy a ústřední orgány činné při řízení nebo provádění preventivních opatření a opatření k odstraňování následků mimořádných a krizových situací. Vyrozumívací centrum I. Úrovně je napojeno na státní informační systém a monitorovací systémy mezinárodní úrovně. Zajišťuje koncepčně, investičně a organizačně výstavbu, provoz a údržbu systémů varování a vyrozumění jako celku.

5.2.

Vyrozumívací centrum II. úrovně

Centrum zabezpečuje nepřetržitou pohotovost systému varování a vyrozumění na teritoriu spádových oblastí příslušného krajského systému soustavy místního vyrozumění. Umožňuje selektivní ovládání poplachových sirén a předávání sdělení na pagery s využitím systému selektivního radiového návěštění CAS 100. Centrum zajišťuje vlastní výstavbu, provoz a údržbu soustavy místního vyrozumění v okruhu své působnosti. Centrum je napojeno na orgány státní správy a organizace podílející se na řešení krizových situací a mimořádných událostí v dané spádové oblasti a na monitorovací systém provozovatelů nebezpečných provozů, které jsou zdrojem ohrožení obyvatelstva. Prostřednictvím těchto center vstupují do soustavy místního vyrozumění vyrozumívací centra III. a IV. úrovně. 5.3.

Vyrozumívací centrum III. úrovně

Centrum zabezpečuje varování a vyrozumění na územní v působnosti Územního odboru HZS kraje (je zřizováno rozhodnutím ředitele HZS kraje). Jeho prostřednictvím vstupují uživatelé do příslušného krajského systému soustavy místního vyrozumění ze svých vyrozumívacích center IV. úrovně včetně provozovatelů nebezpečných provozů, které mohou způsobit mimořádnou událost na da-

21

ném území a další uživatelé podle konkrétních smluv a dohovorů s orgánem státní správy ve věcech civilní ochrany.

5.4.

Vyrozumívací centrum IV. úrovně

Centrum je umístěno na dispečerských pracovištích organizací, které se podílejí na řešení následků mimořádných událostí, nebo provozovatelů nebezpečných provozů, začleněných do integrovaného systému varování a vyrozumění, což je soubor technických systémů a organizačních vazeb orgánů a organizací odpovídajících za varování a vyrozumění ze zákona nebo dohod.

5.5.

Soustava dálkového vyrozumění

Soustava zabezpečuje přenos signálů a informací varování a vyrozumění mezi vyrozumívacími centry. Soustava je tvořena datovými přenosovými okruhy (do úrovně vyrozumívacího centra III. úrovně je zabezpečuje HZS kraje, připojení vyrozumívacích center IV. úrovně zabezpečuje provozovatel).

5.6.

Soustava místního vyrozumění

Zabezpečuje selektivní ovládání poplachových sirén, doplňkové předávání krátkých textových sdělení na osobní přijímače – pagery na základě požadavků zadávaných z vyrozumívacích center napojených na příslušný krajský systém selektivního radiového návěštění (SSRN). CAS 100 je základní technický prostředek integrovaného systému varování a vyrozumění. Je tvořen: ¾ základnovými radiovými stanicemi, které zajišťují pokrytí území radiovým signálem SSRN (kmitočet 164,525 MHz),

22

¾ zadávacími terminály, které zajišťují vstup z vyrozumívacích center do SSRN pro zabezpečení aktivace koncových prvků varování (sirén) a přenosu krátkých alfanumerických zpráv pro osobní přijímače (pagery), nebo v případě aktivace elektronických sirén jejich modulaci, ¾ přenosovými cestami mezi jednotlivými prvky systému, ¾ přijímači pro ovládání poplachových sirén, ¾ osobními přijímači (pagery) – umožňujícími předání informací odpovědným funkcionářům. Síť poplachových sirén je základním prostředkem pro bezprostřední varování obyvatelstva. Je tvořena elektrickými (rotačními) a elektronickými (mluvicími) sirénami: s právem hospodaření GŘ HZS (4200 veřejných poplachových sirén), ¾ v majetku provozovatelů nebezpečných provozů, ¾ v majetku obcí, ¾ v majetku ostatních právnických a podnikajících osob. Člení se na: ¾ místní síť,která je tvořena poplachovými sirénami měst a obcí, ¾ okresní síť, která je tvořena veškerými sirénami na teritoriu bývalých okresů, krajskou síť tvoří všechny sirény na spádovém teritoriu, které obhospodařuje HZS kraje. Sirénami je přednostně zabezpečováno území: ¾ v povodí ohroženém účinky průlomových vln vodních děl kategorie I, II, III

do hranice stoleté vody,

23

¾ v dosahu ohrožení nebezpečnými látkami z velkých provozních havárií (prostor se zraňující koncentrací), ¾ v zónách havarijního plánování kolem jaderných energetických zařízení. Elektronické sirény umožňují po vyhlášení signálu v případě ohrožení obyvatelstva předat informace upřesňující charakter ohrožení (zdroje, rozsah postižené oblasti a základní pokyny pro činnost obyvatelstva).

Vývoj počtů koncových prvků SSRN v ČR :

Celá Soustava informování obyvatelstva umožňuje rychlé a přesné předávání informací a zahrnuje následující prostředky: ¾ televize – ČT1, ČT2, regionální televizní vysílače, kabelové sítě atd. ¾ rozhlas – Radiožurnál, regionální vysílače, ¾ místních rozhlasů obcí, 24

¾ rozhlasových zařízení policie a hasičské záchranné služby, ¾ provozovatelů nebezpečných látek, ¾ prostředky vybraných právnických osob, ¾ elektronické sirény (v SSRN CAS 100 CZ). Za doplňkové slovní informování obyvatelstva stanovenými prostředky a obsah informace odpovídá ten, kdo varování na příslušném území nařídil.

Koncové prvky SSRN:

Elektronická siréna

25

Rotační siréna

Pagery používané v systému SSRN

26

6.

Evakuace obyvatelstva

Evakuace obyvatelstva je jedním ze základních způsobů kolektivní ochrany obyvatelstva. Jedná se o souhrn opatření směřujících k organizovanému přemístění osob, hospodářského zvířectva a věcných prostředků (strojů, zařízení a materiálu) v daném pořadí priority z ohroženého prostoru na jiné území. Provádí se z míst ohrožených mimořádnou událostí do míst, která zajišťují pro evakuované obyvatelstvo náhradní ubytování a stravování, pro zvířata ustájení a pro věci uskladnění. Pro obyvatele je v ČR evakuace povinná podle zákona č.240/2000 Sb. Způsob provádění evakuace spočívá v organizované péči o obyvatelstvo od vyhlášení evakuace po dobu jejího trvání. Přitom část obyvatelstva využívá k přemístění do příjmových míst plánované prostředky hromadné přepravy a zbývající část použije vlastní dopravní prostředky. V případě, že se někteří obyvatelé, kteří se přesunují vlastními vozidly rozhodnou k přesunu mimo příjmové území, poskytne se jim péče a zabezpečení evakuace pouze po dobu jejich pohybu z evakuovaného území po stanovených evakuačních trasách. Termíny, se kterými se v praxi v souvislosti s evakuací setkáte jsou: ¾ Evakuační zóna je vymezené území, ze kterého je třeba provést evakuaci obyvatelstva . ¾ Evakuační trasa je pozemní komunikace pro evakuace obyvatelstva s jednosměrným provozem ven) z ohroženého území nebo do ohroženého území (přístupová cesta). ¾ Uzávěra

je označené místo na pozemní komunikaci, sloužící pro za-

bránění vstupu nepovolaných osob do evakuační zóny. (Zamezení rabování, organizačním zmatkům) ¾ Místo shromažďování je místo soustředěných evakuovaných osob uvnitř nebo vně evakuované zóny osob bez možnosti vlastní přepravy mimo 27

ohrožený prostor do evakuačních středisek. Místo shromažďování může být v některých případech totožné s evakuačním střediskem. ¾ Evakuační středisko je zařízení (zpravidla mimo evakuační zónu) kde jsou evakuované osoby shromažďovány a informovány. Evakuační středisko je výchozím bodem pro přemístění evakuovaných osob bez možnosti vlastní přepravy, do příjmových území. ¾ Příjmové území je území mimo dosah ohrožení, které je předem připraveno pro příjem evakuovaných a na němž jsou zajištěna místa nouzového ubytování. ¾ Přijímací středisko je zařízení v příjmovém území, kde jsou evakuované osoby evidovány a informovány. Zde jsou evakuované osoby bez možnosti vlastního ubytování přerozdělovány (a v případě potřeby dále přepravovány) do jednotlivých příjmových obcí (cílových míst přemístění) a jednotlivých míst nouzového ubytování. Mezinárodní znak CO. ¾ Místo nouzového ubytování je zařízení , či objekt v příjmové obci (v cílovém místě přemístění), smluvně zajištěné nebo určené k přechodnému pobytu evakuovaných osob (k přechodnému náhradnímu ubytování). Místem nouzového ubytování jsou také dobrovolně nabídnuté domácnosti občanů. ¾ Místo hromadného stravování je místo či zařízení, ve kterém je zajištěno stravování evakuovaných osob a pracovníků pověřených řízením evakuace nebo prováděním evakuace. ¾ Místo humanitární pomoci je místo, či zařízení, ve kterém jsou evakuovaným osobám rozdělovány osobní příděly předmětů nezbytných k přežití, včetně pitné vody a potravin . ¾ Místo speciální očisty je zařízení, ve kterém je prováděna hygienická očista osob a speciální očista dopravních prostředků (dopravní techniky), před opuštěním zamořeného území. 28

¾ Evakuační zavazadlo je osobní zavazadlo evakuované osoby. Doporučená váha pro dospělou osobu je 25 kg, pro dítě 10 kg. Při evakuaci vlastním dopravním prostředkem není váha zavazadla omezena. Evakuace je proces, který může být řízený nebo neřízený. Přičemž, v případě dobře připravených evakuačních cest a přehlednosti není řízení evakuace potřeba. V případě, že se jedná o neřízený proces, hovoříme o „samovolné evakuaci“. Za samovolnou evakuaci je považován únik jednotlivých osob pěšky nebo dopravními prostředky mimo ohrožený prostor bez asistence zasahujících jednotek. V případě, že se jedná o nepřehledný terén, větší urbanistický celek, oblast se složitým dopravním systémem nebo naopak s dopravními trasami, jejichž kapacita neumožňuje plynulý únik z ohrožené oblasti, je nezbytná „řízená evakuace“. V tomto případě je nezbytná asistence zasahujících jednotek. Mimo termínu evakuace se využívá termín „vyvedení“. V tomto případě je přemístění osob je organizováno krátkodobě a není nutné zabezpečit ubytování. Předpokládá se, že doba vyvedení nepřesáhne 12 hodin. Za válečného stavu se plánuje evakuace obyvatelstva, z prostorů předpokládané činnosti vojsk AČR v rámci obranných operací z míst sídelních aglomerací, kde by pobyt obyvatel znamenal vážné ohrožení (přikrytí státní hranice) nebo z prostorů bezprostředního ohrožení průlomovou vlnou vodního díla – ihned po napadení území ČR po hranici dosahu průlomové vlny do 30 minut od protržení hráze. V této době se uskutečňuje centrálně na základě rozhodnutí vlády. V době míru jsou definovány objekty, které jsou povinny evakuaci plánovat. Jsou to objekty, kde hrozí přímé ohrožení zaměstnanců nebo okolního obyvatelstva. Jedná se především o: ¾ jaderně-energetická zařízení a jejich okolí ¾ objekty pro skladování nebezpečných látek ¾ vodní díla a prostory jimi ohrožované 29

¾ budovy a areály s velkou koncentrací osob ¾ zdravotnická a jim podobná zařízení zajišťující péči o osoby s omezenými možnostmi pohybu Stejně tak, jako je možné rozdělovat evakuaci podle stupně organizování jejího průběhu nebo podle objektů z nichž bude probíhat, můžeme rozdělit evakuaci podle osob a míst, které budeme evakuovat na evakuaci: ¾ objektovou – evakuace jedné nebo malého počtu budov, administrativních budov a podobných objektů – rozhodnutí o jejím provedení přísluší pracovníkům: o požární ochrany – v rámci Požárního evakuačního plánu (§ 11 zákona ČNR č. 133/1985 o požární ochraně), o Policie – dle zákona č. 283/1991 o Policii České republiky, o orgánů státní správy nebo samosprávy (zákon č. 239/2000 Sb., o IZS), o vedoucím, ředitelům, majitelům objektů atd. – v případě z prodlení času; ¾ plošnou – evakuace části nebo celého urbanistického celku nebo územního prostoru – rozhodnutí přísluší představitelům státní správy a samosprávy (zákon č. 222/1999 Sb., o zajištění obrany ČR). Z hlediska rozsahu evakuované oblasti pak rozlišujeme evakuaci: ¾ všeobecnou - podléhají jí všechny osoby s výjimkou osob, které ji zajišťují; využívá se při živelních pohromách nebo průmyslových haváriích nebo evakuaci ¾ částečnou - podléhají jí přesně definované skupiny obyvatelstva. Využívá se v případě havárií a některých případech vojenského ohrožení, Nejčastěji se jedná o: ¾ děti do 6 let s doprovodem nebo bez doprovodu, 30

¾ děti od 6 do 15 let, ¾ pacienty zdravotnických lůžkových zařízení a osoby staré a tělesně postižené; Evakuace se plánuje prioritně pro skupiny obyvatelstva, které jsou na nepříznivé vlivy nejcitlivější. Patří mezi ně hlavně děti z předškolních zařízení a ze základních škol, studenty středních škol, vysokých škol a učni a osoby ve zdravotnických a sociálních zařízeních. Evakuační plány se také připravují pro zaměstnance právnických osob, fyzických osob (podnikajících podle zvláštních předpisů „živnostníci“) nebo s péčí orgánů samosprávy – pracovně neaktivní osoby. V souvislosti s náhradou škod lze říci, že každá právnická a fyzická osoba, která poskytla síly a prostředky pro evakuaci, má právo na úhradu nákladů s tímto spojených, kterou uplatňuje u orgánu státní správy daného teritoria. Celkové finanční náklady na provedení evakuace se započítávají do celkových nákladů na likvidaci havárie. Finanční úhradu nemůže uplatnit subjekt, který zapříčinil havárii a tím evakuaci. U evakuace se můžeme setkat ještě se dvěmi způsoby rozdělení. Nejčastějším rozdělením je dělení podle doby trvání. Je to rozdělení, které je také nejvíce medializováno. Při tomto rozdělení rozlišujeme evakuaci krátkodobou a dlouhodobou. Základním kritériem není v tomto případě čas, ale nutnost zabezpečit náhradní ubytování případně ukrytí a výdej prostředků individuální ochrany. Jako poslední možnost rozdělení evakuace uvádíme rozdělení podle varianty následných činností. V případě, že dojde k ohrožení lokálnímu, je možné obyvatelstvo evakuovat přímo do bezpečné oblasti. V tomto případě mluvíme o „přímé evakuaci“. V praxi ovšem mohou nastat případy, kdy z hlediska rozsahu nebo z hlediska rychlosti vzrůstajícího nebezpečí, není přímá evakuace do bezpečné oblasti možná. V tomto případě musí evakuaci předcházet ukrytí obyvatelstva

31

až do doby, kdy bude evakuaci možné dokončit. V tomto případě mluvíme o „evakuaci s ukrytím“. Z hlediska pořádkového zabezpečení zajišťují evakuaci orgány Policie ČR, městské (obecní) policie a po schválení vládou ČR též Armáda ČR. Z hlediska dopravního zabezpečení jsou dopravci v lokalitě na základě uzavřených smluv s místní samosprávou také je možno využít záchranné útvary AČR. Zdravotnické zabezpečení evakuace zajišťuje příslušný zdravotní rada s využitím sítě zdravotnických zařízení (předlékařská zdravotní pomoc, hygienickoepidemiologická opatření). Ubytování, zásobování a distribuce zásob – zpracovatel plánu na základě uzavřených smluv nebo na základě mimořádných pravomocí.

Přírodními silami

Válečným konfliktem

Řízená Samovolná / spontalní

Biologické

Chemickou látkou

Typ ohrožení

Vyvedení z nebezpeč. prostoru

Způsob realizace

Krátkodobá

Objektová

Délka trvání Dlouhodobá

Selektivní

EVAKUACE

Velikost území Plošná

Varianta činnosti

Výběr osob Typ objektu

Všeobecná

Jaderné zařízení

Bez ukrytí

Vodní dílo Zdravotnické zařízení

Objekt s nebezpeč. chemickou látkou

S ukrytím

Areál s velkou koncentrací lidí

32

Informační zabezpečení zásob – útvar obrany a ochrany obyvatelstva zpracovatele plánu (varování, pokyny obyvatelstvu, veřejné informace). Evakuační středisko se zřizuje pro přesně určené území, městský obvod nebo obec. Toto středisko plní následující úkoly: ¾ řízení přepravy z míst shromažďování do evakuačních středisek, ¾ provádění prvotní evidence evakuovaných osob, ¾ přerozdělení evakuovaných osob do předurčených přijímacích oblastí, ¾ vytváření a označení místa pro podávání základních informací v prostoru evakuačního střediska, ¾ zabezpečení první zdravotní pomoci a odsun poraněných nebo nemocných do zdravotnických zařízení, ¾ vytýčení trasy k nástupním stanicím hromadné přepravy, ¾ zabezpečení noclehu a stravování pro personál a evakuované osoby, které se v tomto středisku zdrží déle než 12 hod., ¾ zabezpečení udržování veřejného pořádku v prostoru evakuačního střediska, ¾ podávání informací o průběhu evakuace vyšší úrovni řízení. Orgány územní státní správy pak při přijímání evakuovaných na bezpečné části svého území zajišťují přechodné náhradní ubytování pro evakuované osoby, umístění evakuovaného hospodářského zvířectva a věcných prostředků, zásobování evakuovaných osob pitnou vodou a potravinami, nouzové zásobování evakuovaných ošacením a hygienickými prostředky a řeší otázky spojené se základními hygienickými podmínkami a zdravotní pomocí pro evakuované. Přijímací středisko se zřizuje pro přesně určenou část příjmového území, toto středisko plní následující úkoly: ¾ provedení příjmu a evidenci osob,

33

¾ přerozdělení a přemístění osob do předurčených míst nouzového ubytování, ¾ zabezpečení první zdravotní pomoci a případný odvoz do zdravotnických zařízení, ¾ podávání informací o průběhu evakuace vyšší úrovni řízení a příslušnému evakuačnímu středisku, ¾ podávání informací evakuovaným osobám, ¾ informování místních orgánů samosprávy o počtech a potřebách evakuovaných osob, které směřují nebo dorazily do jejich obce. Samosprávné orgány příjmových obcí evidují evakuované osoby při příjezdu do obce, umísťují evakuované osoby v místech nouzového ubytování, informují o průběhu evakuace příslušné přijímací středisko, spolupracují s územním orgánem státní správy při zabezpečování potřeb evakuovaných osob a poskytují veřejné informace.

Obsah evakuačního zavazadla : - základní trvanlivé potraviny

- pitná voda - osobní léky - toaletní a hygienické potřeby - náhradní prádlo a obuv - přikrývka nebo spací pytel - osobní doklady - peníze a cennosti - dokumenty k pojištění - svítilna s rezervními bateriemi - malé rádio s rezervními bateriemi

34

35

7.

Organizace a poskytování úkrytů

Podle Ženevské úmluvy jsou rozlišovány dva druhy ochrany vzhledem k počtu chráněných osob. Rozlišuje se zde „individuální ochrana“ tzn. ochrana jednotlivců. Druhým typem je „kolektivní ochrana“ – hromadná ochrana osob. V obou případech se mluví o ochraně proti účinkům a následkům ozbrojených konfliktů, velkých provozních havárií a živelních pohrom. V rámci přípravy na případnou nutnost zajistit ochranu obyvatelstva v případě jejího ohrožení se v České republice od konce první světové války budoval systém stálých objektů nebo prostorů se zvýšenou odolností proti některému typu ohrožení. V prvopočátku byly úkryty budovány hlavně pro ochranu proti leteckému bombardování . Rozvoj letectví totiž s sebou přinesl významné změny v taktice vedení války a rozšířil oblast, ve které bylo obyvatelstvo ohrožováno probíhajícím válečným konfliktem. Ukryty, v této době budované, tak byly konstruovány hlavně jako místa odolná proti účinkům konvenční munice shazované z letadel. Později, s rozvojem zbraní hromadného ničení bylo zaměření úkrytů více rozčleněno a z tohoto důvodu dnes existuje celá řada způsobů rozdělení úkrytů podle charakteristik a jejich ochranných vlastností. Většina dnešních stálých úkrytů byla budována v 50. až 80. letech minulého století, čemuž také odpovídá jejich technický stav. Úkryty v nevyhovujícím technickém stavu, na základě žádosti vlastníka (po jejím posouzení) nebo z vlastního podnětu HZS kraje se vyřazují z evidence. Další nakládání s úkrytem vyřazeným z evidence, pokud byl součástí kolaudačního řízení dotčené stavby, je věcí vlastníka stavby (např. žádost o změnu užívání stavby u místně příslušného stavebního úřadu v souladu s příslušnými ustanoveními stavebního zákona). V současné době je v ČR vybudováno cca 5400 stálých úkrytů, přičemž se tento počet neustále snižuje díky vyřazování úkrytů z důvodů jejich technického zastarání nebo nevyužitelnosti v dané lokalitě. Do krytového fondu ČR je také za36

hrnut Ochranný systém pražského metra disponuje kapacitou 342000 osob a Ochranný systém Strahovského tunelu s kapacitou 15000 osob. Úkrytový fond stálých tlakově odolných úkrytů v ČR má celkovou kapacitu 1 007 600 osob, což představuje přibližně 11% všech občanů ČR. Pro srovnání uvádíme následující údaje o kapacitách úkrytů vzhledem k počtu obyvatelstva:Švýcarsko 100 %, Švédsko 70 %, Nizozemí 64 %, Dánsko 60 %, Finsko 47 %, Francie 5 %, Německo 3 % (u úkrytů sledovaných spolkovou CO), Anglie – vybudovala pouze úkryty pro důležité orgány státní správy. USA s ukrytím obyvatelstva ve stálých úkrytech vůbec neuvažuje. Způsob a rozsah kolektivní ochrany obyvatelstva ukrytím se ve smyslu zákona č.239/2000 Sb. a souvisejících předpisů stanoví plánem ukrytí, který je součástí havarijního plánu kraje. Ukrytí obyvatelstva se při mimořádných událostech zajišťuje v improvizovaných a ve stálých úkrytech. Improvizované úkryty se budují v místech, kde nelze k ochraně obyvatelstva využít stálých úkrytů. Budují se k ochraně obyvatelstva před účinky světelného a tepelného záření, pronikavé radiace, kontaminace radioaktivním prachem a proti tlakovým účinkům zbraní hromadného ničení v případě krizových stavů, kterými jsou stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu a válečný stav. Nejvhodnějšími prostory pro zřízení improvizovaných úkrytů jsou: ¾ podzemní prostory v budovách, ¾ prostory částečně zapuštěné pod úrovni terénu, nejlépe se vstupem do úkrytu z budovy. Je vhodné, aby obvodové zdivo IÚ mělo co nejmenší počet oken a dveří s minimálním množstvím prací nutných pro úpravu (všeobecně platí:čím silnější je zdivo, tím kvalitnější je ochrana). Podlahová plocha pro ukrývanou osobu se volí v závislosti na způsobu větrání úkrytu. Doporučuje se, aby jeden IÚ měl kapacitu 50 ukrývaných osob. Výběr vhodného prostoru ke zřízení IÚ se provádí

37

v mírovém stavu. Pro úkryt se zpracovává základní list improvizovaného úkrytu. Improvizované úkryty se budují po vyhlášení krizového stavu podle určených postupů do 5 dnů v těchto etapách: ¾ v první etapě se provádí vyklizení vybraného prostoru, kontrola uzávěru páry, plynu, vody, elektrické energie a příprava k příjmu ukrývaných osob, ¾ v druhé etapě se provádějí úpravy v úkrytu zejména přívodu vzduchu, utěsnění, vnitřní a venkovní úpravy, ¾ ve třetí etapě se provádějí opatření ke zvýšení ochranných vlastností, zejména zesílení únosnosti stropních konstrukcí podpěrami, zvětšení zapuštění úkrytů násypy a provedení opatření k nouzovému opuštění úkrytu. Evidenci improvizovaných úkrytů (základní listy IÚ) vedou obecní úřady, na jejichž území jsou úkryty dislokovány. Evidenční čísla IÚ přidělují obecní úřady po zpracování základních listů IÚ vlastníkem budovy, v níž má být úkryt budován. Po zbudování IÚ obecní úřady předají seznamy IÚ se základními listy hasičským záchranným sborům kraje k provádění likvidačních prací. Stálé úkryty (SÚ) slouží k ukrytí obyvatelstva. Tvoří je trvalé ochranné prostory v podzemních částech staveb, úkryty vestavěné nebo úkryty samostatně stojící. Dělí se na: ¾ stálé tlakově odolné úkryty, ¾ stálé tlakově neodolné úkryty, ¾ ochranné systémy podzemních dopravních staveb. Základní charakteristika stálých úkrytů: ¾ jsou vybaveny kapacitně odpovídajícím filtroventilačním zařízením s filtry, a dalším předepsaným instalačním zařízením, ¾ zajišťují tlakovou odolnost nebo částečnou tlakovou odolnost v rozsahu 50 až 200 kpa (5. až 3. třída odolnosti) a plynotěsnost, 38

¾ umožňují dlouhodobý provoz po dobu až 3 dnů, ¾ kapacita úkrytu může být překročena nejvýše o 20%, ¾ doběhové vzdálenosti jsou do 500 m, ¾ zpohotovují se po vyhlášení krizového stavu do 3 dnů, ¾ jsou vybaveny radiomajáky vysílači, ¾ udržují se podle dokumentace ověřené stavebním úřadem, ¾ jsou vedeny v evidenci hasičských záchranných sborů kraje, městských a obecních úřadů, ¾ jsou určeny k plnění úkolu havarijního plánu včetně poskytovaných služeb k výcviku a přípravě krytových družstev a k přípravě a výkonu práce údržbářů SÚ, ¾ na zajištění jejich údržby a provozu stát poskytuje peněžní prostředky

Evidenci stálých úkrytů (evidenční listy) vedou obecní úřady, na jejichž území jsou úkryty dislokovány a hasičské záchranné sbory kraje. Evidenční čísla SÚ přidělují hasičské záchranné sbory kraje, které jsou také oprávněny SÚ z evidence vyřazovat. Z evidence a z havarijního plánu kraje lze vyřadit úkryty: ¾ technicky nezpůsobilé, které by mohly svým stavem ohrozit ukrývané osoby, ¾ nevyužitelné. K využitelnosti SÚ k ukrytí obyvatelstva na území obce (města) se vždy vyjadřuje obecní úřad, který zabezpečuje ukrytí na území obce. Věcné břemeno, pokud je pro úkryt zřízeno, se před změnou využití stavby (podle stavebního zákona) zruší.

Stálé tlakově odolné úkryty jsou úkryty budované podle dřívějších předpisů civilní ochrana a ČSN 73 9001. 39

Využívají se k ochraně obyvatelstva proti účinkům zbraní hromadného ničení, a to proti účinkům světelného a tepelného záření, pronikavé radiaci, kontaminaci radioaktivním prachem a proti tlakovým účinkům v případě: ¾ stavu ohrožení státu, ¾ válečného stavu.

Stálé tlakově neodolné úkryty jsou určeny k ochraně obyvatelstva proti účinkům světelného a tepelného záření, pronikavé radiaci, kontaminaci radioaktivním prachem a částečně proti tlakovým účinkům zbraní hromadného ničení v případě: ¾ stavu ohrožení státu, ¾ válečného stavu. Stálými tlakově neodolnými úkryty jsou stálé protiradiační úkryty (SPRÚ) a stálé protiradiační úkryty zesílené (SPRÚ-Z). Ochranné systémy podzemních dopravních staveb jsou stálými úkryty. Využívají

se k ochraně obyvatelstva

proti účinkům zbraní hromadného ničení

v případě: ¾ stavu ohrožení státu, ¾ válečného stavu, ¾ mimořádných událostech

Ochranný systém podzemních dopravních staveb zahrnuje stavby metra, městské podzemní rychlodráhy (tunely) a podzemní části tramvajových tratí, které mohly být budovány jako dvouúčelové stavby tak, aby vedle využití k městské hromadné dopravě byly v potřebném a možném rozsahu využity i k ukrytí obyvatelstva. Například Ochranný systém pražského nebo Strahovský tunel.

40

Opatření k ukrytí se organizačně zajišťují a plánují v mírovém stavu. Obecní úřady při výkonu státní správy za účelem ochrany obyvatelstva zajišťují ukrytí osob před hrozícím nebezpečím. K tomu zpracovávají souhrnný plán ukrytí obce. Plány ukrytí jsou základním organizačním opatřením k zajištění ukrytí. Zpracovávají se pro stupeň objekt a obec. Objektem se rozumí souhrn osazenstva, budov, zařízení a dalších částí, které vykonávají činnost v ohraničené nebo jiné ploše. Objekt v tomto smyslu může mít jakoukoliv velikost, tvar a určení. V objektu, kde je umístěno více právnických nebo podnikajících fyzických osob se na zpracování plánu ukrytí podílejí jejich zástupci. Podkladem pro zpracování plánů ukrytí jsou údaje o počtu osob s trvalým pobytem v místě a počtu osob v daném místě dočasně přítomných (zaměstnání, studium), o počtu přijímaných evakuovaných osob, o počtu, kapacitách a dislokaci SÚ a IÚ. Dislokace úkrytů se zakresluje do grafického plánu ukrytí. Zásady ukrytí: ¾ počet osob v obci je určen počtem osob trvale bydlících a počtem osob v daném místě dočasně přítomných (zaměstnání, studium apod.), zvýšený v důsledku evakuace nebo vyvedení (např. z prostorů ohroženého průlomovou vlnou) po jednotlivých kategoriích, kterými jsou obyvatelstvo (O), žactvo (Ž), zaměstnanci (Z) nebo též osazenstvo objektu (OO), ¾ v objektech se ukrytí zajišťuje pro nejsilnější směnu to je na největší počet zaměstnanců nejsilnější směny (mírové nebo válečné), ¾ ve školách se ukrytí zajišťuje pro největší počet žáků a personálu školy, ¾ v objektech, v nichž jsou ubytovány osoby (zdravotnická zařízení, domovy důchodců, internáty, ubytovny, hotely, ústavy nápravné výchovy, uprchlické tábory a pod.), se zabezpečuje ukrytí na maximální kapacitu daného zařízení včetně personálu, ¾ v objektech, kde dochází k většímu shromažďování osob (nádraží, obchodní domy, tržnice a pod. se zabezpečuje ukrytí na největší kapacitu, 41

jakou je možné v objektu zabezpečit. Přednostně se zabezpečuje ukrytí zaměstnanců. Obce upřesňují souhrnné plány ukrytí jednou ročně a současně poskytují záchranným hasičským sborům kraje údaje o souhrnném přehledu ukrytí v obci. Počty SÚ a jejich kapacity se uvádějí podle evidence vedené hasičskými záchrannými sbory kraje a obecními úřady. V přehledech o ukrytí se uvádějí počty IÚ pouze těch úkrytů, které jsou vedeny v evidenci obecních úřadů (to jsou ty, pro které jsou zpracovány základní listy IÚ opatřené evidenčním číslem). Dokumentace plánů ukrytí : Souhrnný plán ukrytí obce obsahuje: ¾ evidenční listy SÚ (jsou-li na území obce dislokovány), ¾ seznam stálých úkrytů, ¾ základní listy IÚ, ¾ seznam IÚ,

42

Vzor tiskopisu Evidenčního listu stálého úkrytu: Strana č.1:

43

Strana č.2:

44

¾ souhrnný grafický plán ukrytí v obci se souhrnným přehledem o ukrytí.

Plán ukrytí objektu (zaměstnanců, žactva) obsahuje: ¾ evidenční listy SÚ (u vlastníků SÚ), ¾ seznam stálých úkrytů, ¾ základní listy IÚ, ¾ seznam IÚ, ¾ grafický plán ukrytí zaměstnanců objektu (žactva) s přehledem o ukrytí.

Plán ukrytí žactva řeší organizaci a způsob ukrytí žactva a pracovníků školských zařízení. Plán ukrytí zaměstnanců objektů (osazenstva objektů) řeší organizaci a způsob ukrytí zaměstnanců objektu (pracovníci, kteří jsou v pracovním poměru k vlastníku objektu, pracovníci jiných firem umístěných v objektu). Odpovědnost za zpohotovení SÚ a vybudování IÚ mají starostové obcí, vedoucí právnických osob, ředitelé škol, podnikající fyzické a právnické osoby a další osoby, které vlastní SÚ a budovy určené plánem ukrytí ke zřízení IÚ. Ukrytí organizují orgány státní správy, samosprávy, právnické, podnikající fyzické a právnické osoby. Personálně zpohotovení a vybudování úkrytů zabezpečují majitelé, uživatelé i jiné osoby. Pro obce, kde se předpokládá využít mimo svépomoci obyvatelstva stavební a výrobní firmy, je účelné zpracovat jako pomocný dokument k souhrnnému grafickému plánu ukrytí harmonogram prací k řízení budování improvizovaných úkrytů zejména ve prospěch žactva s jednoduchými prováděcími dokumenty pro splnění konkrétních úkolů. Vybudování IÚ vyžaduje zajištění potřebného materiálů z místních zdrojů obcemi a objekty. O materiálu z místních zdrojů na

45

území obce vedou obecní úřady přehledy (samostatně zpracované nebo využijí údaje z doložky civilní ochrany).

Evidenční list stálého úkrytu Zpracovává vlastník SÚ ve třech vyhotoveních a to pro vlastní potřebu, pro hasičský záchranný sbor kraje a pro obecní úřad. Obsah je dán vyplněním údajů tiskopisu evidenčního listu se zakreslením situačního plánu dislokace úkrytu.

Seznam stálých úkrytů Seznam se zpracovává se ve dvou výtiscích a to pro potřebu vlastníka a pro potřebu obce. Obec pak zpracovává seznam, který zahrnuje všechny SÚ dislokované na území obce.

Obsah seznamu SÚ: ¾ úsek ukrytí je název objektu (např. Stavební obnova a.s., Základní škola Komenského a pod.) ¾ typ stálého úkrytu může být STOÚ (stálý tlakově odolný úkryt), STNÚ (stálý tlakově neodolný úkryt), OSPDS (ochranný systém podzemních ochranných staveb), ¾ kapacita SÚ může být překročena nejvýše o 20%, ¾ u plánu ukrytí zaměstnanců (osazenstva objektu) se v kolonce Čísla popisná… uvede budova, stavební objekt, provozovna, cech a u plánu ukrytí žactva třída, školské zařízení apod.,

46

¾ kapacita udává maximální počet osob, kterým může být úkryt naplněn, plánováno ukrýt pak skutečný počet osob, pro které je plánováno ukrytí v SÚ.

47

Možný vzor tiskopisu Seznamu stálých úkrytů:

48

Základní list IÚ Základní list se pracovává pro prostory, které budou sloužit po zbudování za krizových situací jako IÚ. Obsahuje evidenční údaje o zpracovateli, místu IÚ, kapacitě, evidenčním čísle úkrytu dále prostorové údaje s údaji o vybavení úkrytu, údaje o tytu, zpohotovení a ochranných vlastnostech úkrytu, jednoduché schéma, orientační plán, postup prací pro zbudování a zpohotovení úkrytu, vybavení úkrytu materiálem a doplňující údaje. Zpracovává se ve dvou vyhotoveních (jeden výtisk je určen majiteli úkrytu, druhý pro obecní úřad).

Obsah základního listu IÚ: ¾ ochranné vlastnosti IÚ proti radioaktivnímu záření se vyjadřují ochranným součinitelem stavby Ko, který udává, kolikrát je dávka radioaktivního záření v úkrytu menší než je dávka radioaktivního záření ve výšce 1m nad odkrytým terénem za předpokladu, že radioaktivní spád je rovnoměrně rozložen na horizontálních plochách a s radioaktivním spádem na vertikálních plochách se neuvažuje. Výpočet ochranného součinitele skutečného a korigovaného lze provést s využitím Směrnice ministerstva obrany CO-6-1, ¾ ochranný součinitel stavby Ko stávající se vypočte pro IÚ bez provedených úprav, ¾ ochranný součinitel stavby Ko korigovaný se vypočte pro IÚ s navrženými úpravami, ¾ prostorové údaje skutečné jsou údaje IÚ bez provedených úprav, ¾ prostorové údaje korigované jsou údaje pro IÚ s navrženými úpravami, ¾ jméno a příjmení velitele úkrytu se vyplňuje tužkou (měnící se údaj), ¾ pro ukrývanou osobu se počítá 1 - 3 m2 podlahové plochy IÚ v prostoru s nuceným větráním a 3 - 5 m2 podlahové plochy v prostoru bez větracího zařízení, 49

¾ při budování a zpohotovování IÚ se v maximální míře využívá materiál z místních zdrojů, ¾ typ vchodu může být z budovy nebo z venku, ¾ telefon ano nebo ne, ¾ určení může být pro obyvatelstvo, žactvo, zaměstnance (osazenstvo objektu), ¾ typ může být nadzemní, polozapuštěný, zapuštěný, polní, Výměna vzduchu může být přirozená (větrací komínky), improvizovaným filtroventilačním zařízením (IFVZ), filtroventilačním zařízením (FVZ), žádná(max.doba pobytu osob v úkrytu“ t „ se pak stanoví podle vztahu:

t =

kde

CCO 2 . V 100 . m

CO 2

.n

t

- doba pobytu v úkrytu [hod],

n

- počet ukrývaných osob,

V

- objem čistých prostor [m3],

m CO 2 - množství oxidu uhličitého [m3] (= 0,02) C CO 2

- dovolené zvýšení obsahu oxidu uhličitého.(= 2)

¾ použití může být jako úkryt, úkryt a velitelské stanoviště (VS), VS.

50

Možný vzor tiskopisu Základního listu IÚ: Strana 1:

51

Strana 2:

52

Strana 3:

53

Strana 4:

54

Seznam improvizovaných úkrytů: Seznam se zpracovává ve dvou výtiscích a to pro potřebu vlastníka úkrytu a pro potřebu obce. Obec pak zpracovává seznam, který zahrnuje všechny IÚ, které mají být zbudovány na území obce. Obdobně pro vyplnění platí stejný návod jako u Seznamu stálých úkrytů.

Obsah seznamu IÚ: ¾ úsek ukrytí je název objektu , ¾ u plánu ukrytí zaměstnanců (osazenstva objektu) se v kolonce Čísla po-

pisná… uvede budova, stavební objekt, provozovna, cech a u plánu ukrytí žactva třída, školské zařízení apod., ¾ kapacita udává maximální počet osob, kterým může být úkryt naplněn,

plánováno ukrýt pak skutečný počet osob, pro které je plánováno ukrytí v IÚ, ¾ ochranný součinitel stavby Ko

(Ko = 0,65*K1*Kst / (1-V2)* (Kz*Kst+1)*KM nebo Ko = 0,65*K1*Kst / (1-V2)*KM

(nejsou-li v IÚ prosvětlovací otvory)

Kde: o K1 – součinitel vlivu vnějších stěn, určuje se z grafu v závislosti na

délce vnějších stěn v % obvodu místnosti, o Kst – součinitel zeslabení záření vnější stěnou. Odečítá se z grafu na

základě tabulky plošných hustot ochranné konstrukce nebo jejím výpočtem,

55

o Kz – součinitel pronikání záření do místnosti otvory, určuje se pro

daný úkryt v závislosti na výšce spodní hrany (parapetu) v obvodové stěně, o KM – součinitel snížení expoziční rychlosti záření v budovách vli-

vem stínících účinků sousedních staveb se určí podle tabulky, o V2 – součinitel závislý na šířce budovy se stanoví podle tabulky, o stávající je vypočten bez navržených úprav IÚ, ochranný součinitel

stavby Ko korigovaný je vypočten pro navržené úpravy IÚ.

Grafický plán ukrytí : Grafický plán zpracovává objekt nebo škola. Grafický plán obsahuje údaj o počtu ukrývaných osob, přehled o ukrytí, potřebu pracovníků pro zpohotovení úkrytů, grafické řešení ukrytí s legendou významu použitých zkratek a značek, údaje o zpracovateli o odsouhlasení a schválení grafického plánu.

56

Možný vzor tiskopisu Seznamu improvizovaných úkrytů:

57

Možný vzor Grafického plánu ukrytí žactva nebo osazenstva objektu: Strana 1:

58

Strana 2:

59

Souhrnný grafický plán ukrytí : Souhrnný grafický plán zpracovává obec k zabezpečení ukrytí na území obce. Obsahuje údaje o počtu ukrývaných osob, souhrnný přehled o ukrytí, grafické řešení ukrytí s legendou významu použitých zkratek a značek, údaje o zpracovateli o kontrole. Přehled o ukrytí a souhrnný přehled o ukrytí : Přehled o ukrytí zpracovává objekt nebo škola ve dvou vyhotoveních. Jedno vyhotovení slouží pro potřeby zpracovatele, druhé pro potřeby obecního úřadu ke zpracování souhrnného přehledu o ukrytí. Souhrnný přehled o ukrytí zpracovává obec pro vlastní potřebu a pro potřebu obce s rozšířenou působnosti. Obec s rozšířenou působností pak přehledy jednotlivých obcí sumarizuje a souhrnné údaje poskytuje hasičskému sboru kraje. Tyto údaje jsou vedeny v plánu ukrytí, havarijního plánu kraje.

60

Možný vzor tiskopisu Přehledu ukrytí školského zařízení:

Možný vzor tiskopisu Přehledu ukrytí objektu:

61

Možný vzor tiskopisu Přehledu ukrytí obce:

7.1.

Hlavní zásady chování obyvatel v úkrytu

¾ Chovat se ukázněně a řídit se pokyny pro ukrytí. ¾ Udržovat v pohotovosti prostředky individuální ochrany nebo improvizo-

vané prostředky ochrany a použít je v závislosti na vzniklé situaci. ¾ Šetřit vodou, jídlem a pitím. ¾ Udržovat pořádek a čistotu. ¾ Zdržovat se v určeném prostoru, zbytečně nepřecházet, nehlučet a hlasitě

nehovořit. ¾ Za všech okolností se chovat klidně a ukázněně, vzájemně si pomáhat,

zejména starším a nemocným osobám a ženám s dětmi.

62

¾ Nekouřit, nezapalovat svíčky, lampy, zapalovače, vařiče ani jiné zdroje

tepla a světla s otevřeným ohněm. Nepoužívat elektrické vařiče jakéhokoliv druhu. ¾ Ve společných stálých úkrytech se stanovuje úkrytový řád a členové úkry-

tového družstva.

7.2.

Před odchodem do úkrytu

¾ uzavřete okna, uzávěry plynu a vody ¾ vypněte ventilaci ¾ vezměte si úkrytové zavazadlo ¾ dodržte zásady pro opuštění bytu nebo rodinného domu ¾ zabezpečte domácí zvířata ¾ uzamkněte byt a na dveřích zanechejte cedulku o tom, že jste byt opustili ¾ přesuňte se na místo ukrytí nebo evakuace.

Ukrytí je významným prvkem kolektivní ochrany. Proto mu musí být ze strany všech stupňů řízení věnována zvláštní pozornost a to jak v etapě zpracování dokumentace tak v etapě vlastní realizace.

63

8.

Poskytování nouzového ubytování a zásobování

Poskytování nouzového ubytování a zásobování je plánováno a realizováno v rámci nouzového přežití obyvatelstva postiženého následky krizových situací. Jeho úkoly jsou zabezpečovány systémem opatření nouzového přežití obyvatelstva v rámci okresních havarijních plánů a krizových plánů. Nouzové přežití obyvatelstva zahrnuje přípravu a realizaci opatření pro: ¾ nouzové ubytování, ¾ nouzové zásobování potravinami, ¾ nouzové zásobování pitnou vodou, ¾ nouzové základní služby obyvatelstvu, ¾ nouzové dodávky energií, ¾ organizování humanitární pomoci.

Tato opatření jsou řešena Plánem nouzového přežití obyvatelstva, který je součástí havarijních plánů. Mimo to je způsob realizace opatření nouzového přežití v působnosti hasičského záchranného sboru České republiky řešen interní směrnicí MV – GŘ HZS ČR. Poskytování nouzového ubytování a zásobování je plánováno na místní a krajské úrovni s využitím zdrojů a sil úřadů a obcí, právnických a podnikajících fyzických osob a IZS. Za nouzové přežití v podmínkách obce je zodpovědný starosta obce. V rámci přípravných opatření je řešena pomoc a dodávky do území postižených krizovou situací (regulace cen atd.). Východiskem pro organizování těchto opatření je Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2006 s výhledem do roku 2015, schválená usnesením vlády č. 417 ze dne 22.4.2002, se změnami schválenými usnesením vlády č. 21 ze dne 5. ledna 2005. V této koncepci se říká: 64

„Zabezpečení opatření nouzového přežití představuje souhrn činností a postupů věcně příslušných orgánů, dalších zainteresovaných subjektů a samotných občanů prováděných s cílem minimalizovat negativní dopady mimořádných událostí na zdraví a životy postiženého obyvatelstva. Opatření nouzového přežití navazují na evakuaci obyvatelstva z postiženého území nebo jsou realizována přímo v prostoru ohroženém následky mimořádných událostí.“ V koncepci je stanoveno, že k zabezpečení nouzového přežití obyvatelstva postiženého mimořádnou událostí budou na centrální úrovni k dispozici pohotovostní kapacity pro 3 000 postižených osob, které budou tvořit stávající materiální základny humanitární pomoci pro 2 250 osob v působnosti Ministerstva obrany a nově vytvořené kapacity pro 750 osob v působnosti Ministerstva vnitra. Pro uvedené počty osob bude stát garantovat další nezbytná opatření pro jejich nouzové přežití. Na úrovni krajů bude vytvořeno 15 mobilních kompatibilních kontejnerových souprav, každá pro 25 postižených osob, tj. celkem pro 375 osob. Pro případy mimořádných událostí, např. velké dopravní havárie, teroristické akce, rozsáhlé požáry, větrné smršti, sněhové kalamity, jejichž vznik a působení zpravidla nelze časově, prostorově a co do počtu postižených osob předvídat, jsou v působnosti HZS ČR připravována další opatření k nouzovému přežití osob postižených důsledky obtížně předvídatelné mimořádné události. V této oblasti rozlišujeme dvě základní činnosti poskytování nouzového zásobování a ubytování: ¾ Nouzové zásobování zahrnuje využití především stálých stravovacích za-

řízení, mobilních stravovacích zařízení, hromadných výdejen stravy a pitné vody, ¾ Nouzové ubytování zahrnuje organizaci a poskytování nouzového ubyto-

vání v předem stanovených objektech státních a nestátních budo65

vách,umísťování osob ve stanovených táborech, v prozatímních přístřešcích, úkrytech, mobilních zařízeních. Včetně evidence ubytovaných osob a stanovení pravidel (režimu) pro nouzové ubytování. Mimo tyto dvě základní činnosti zde probíhají i některé další, které tvoří nezbytné pozadí. Je to zejména komunikace s postiženým obyvatelstvem. Mimoto zabezpečení dostupnosti nezbytného zboží a služeb pro uchování soukromého a veřejného majetku postiženého. Síly a prostředky pro poskytnutí nouzového přežití jsou určeny k doplnění IZS při poskytování pomoci postiženému obyvatelstvu za mimořádných situací, zabezpečení základních životních potřeb postiženého obyvatelstva na dobu nezbytně nutnou, pokud se týká ubytování, stravování, ošacení, základních hygienických potřeb

66

9.

Záchranné práce

Záchranné práce představují souhrn nezbytných činností k záchraně osob, majetku a kulturních hodnot společnosti prioritní částí záchranných prací je záchrana osob, organizují se na celém postiženém území a provádějí se nepřetržitě,jsou zabezpečovány především základními složkami IZS (HZS, Jednotky PO zařazené do plošného pokrytí, Zdravotnická záchranná služba a Policie ČR) spolu s ostatními složkami IZS (§ 4 čl. 2 zákona č. 239/2000 Sb., o IZS). V tomto zákoně jsou záchranné práce definovány takto: „Záchrannými pracemi se rozumí činnost k odvrácení nebo omezení bezprostředního působení rizik vzniklých mimořádnou událostí, zejména ve vztahu k ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, a vedoucího k přerušení jejich příčin.“ Obsahem záchranných prací je: ¾ provádění průzkumu, ¾ poskytování první zdravotnické pomoci, ¾ vyhledávání postižených osob, ¾ vyhledávání a vyprošťování osob ze závalů a trosek, ¾ záchrana osob z hořících budov, ¾ vyhledávání a uvolňování zavalených a rozrušených úkrytů, ¾ vyvedení osob z ohroženého teritoria, dekontaminace, ¾ lokalizace a likvidace požárů, ¾ odstraňování závalů, ¾ uzavření nebezpečného prostoru, ¾ provedení prací k zajištění budov hrozících zřícením,

67

¾ zřizování průchodů a průjezdů, ¾ přemístění kulturních a historických cenností z ohrožených objektů či

prostorů.

9.1.

Ženijní záchranná brigáda AČR

Hlavní úkoly 15. ženijní záchranné brigády se dělí na dvě základní části: ¾ pomoc obyvatelstvu ¾ ženijní podpora vojsk.

Pomoc obyvatelstvu: ¾ plnění humanitárních úkolů civilní ochrany, záchranné, vyprošťovací a

dalších neodkladné práce při pohromách, nebo při jiných závažných situacích ohrožujících životy, zdraví, značné majetkové hodnoty nebo životní prostředí (požáry, povodně, průmyslové havárie, ....) ¾ jako podpora a doplnění základních složek integrovaného záchranného

systému, před nasazením ostatních vojenských útvarů a zařízení

Ženijní podpora vojsk: ¾ ženijní zabezpečení úkolů vojsk (ženijní průzkum, zabezpečení překoná-

vání překážek, odminování, odtarasování a úprava cest, zatarasování a ničení, podpora předsunutého letectva, udržování prostorů rozmístění vojsk a míst velení, maskovací opatření apod.) ¾ odstraňování a likvidování nevybuchlé munice (činnost odřadů EOD) ¾ ženijní podpora a zabezpečení vojsk v misích (mimo území ČR)

68

9.2.

Organizační struktura

Velitelství brigády se nachází ve městě Bechyně. Brigáda je členěna na sedm praporu, z nichž je jeden ženijní a šest záchranných. Každý záchranný prapor má svou přeurčenou územní působnost:

Působnost záchranných praporů

Rozmístění praporu: ¾ 151. ženijní prapor Bechyně ¾ 152. záchranný prapor Kutná hora ¾ 153. záchranný prapor Jindřichův Hradec ¾ 154. záchranný prapor Rakovník ¾ 155. záchranný prapor Bučovice ¾ 156. záchranný prapor Olomouc ¾ 157. záchranný prapor Hlučín

69

V případě větší mimořádné události může velitel 15. ženijní záchranné brigády organizovat posílení záchranného praporu v místě události jiným praporem, organizovat vystřídání praporů k obnově sil atd.

Členění praporu

Velitelská četa - velitelské družstvo, spojovací družstvo, skupina stálých operačních dozorčích a pracoviště podpory a výcviku.

Obvaziště - zařazen lékař, dva zdravotní instruktoři a dva řidiči, sběrači raněných.

Záchranná a ženijní rota -dvě záchranné ženijní čety. V každé četě je záchranné ženijní družstvo, družstvo zemních strojů, záchranné přepravní družstvo a záchranné vyprošťovací družstvo. V první četě je navíc začleněno záchranné lezecké družstvo a ve druhé četě záchranné kynologické družstvo.

70

Záchranná speciální rota -dvě záchranné speciální čety. V každé četě je záchranné hasičské družstvo, družstvo dekontaminace osob, družstvo dekontaminace techniky a družstvo radiačního a chemického průzkumu.

Rota logistiky -četa oprav a zásobovací četa. V četě oprav je družstvo oprav techniky a družstvo oprav speciální techniky. Zásobovací četa má dopravní, hospodářské a zásobovací družstvo.

9.3.

Legislativa a dohody

Nasazení sil a prostředků záchranných útvarů se uskutečňuje v souladu s: ¾ Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky ¾ Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému ¾ Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení ¾ Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy ¾ Dokument „Vojenská strategie České republiky 2004“ ¾ Směrnice náčelníka generálního štábu (dále NGŠ) AČR k nasazování sil a

prostředků AČR v součinnosti se složkami IZS a k plnění úkolů Policie ČR ¾ Rámcová smlouva mezi Ministerstvem vnitra a Ministerstvem obrany

O spolupráci v oblasti integrovaného záchranného systému ¾ Rámcové smlouvy s jednotlivými HZS krajů ¾ Realizační dohoda o poskytnutí podpory při radiační havárii jaderné elek-

trárny Dukovany a Temelín

71

Vyžadování a vysílání jednotek

Vyžadovat síly a prostředky základny k záchranným pracím jsou oprávnění:

a) Nehrozí-li nebezpečí z prodlení: Ministerstvo vnitra, hejtmani krajů, primátor hlavního města Prahy a starostové obcí, v jejichž obvodu došlo k pohromě u NGŠ AČR prostřednictvím příslušných OPIS HZS. b) Hrozí-li nebezpečí z prodlení: Ministerstvo vnitra, hejtmani krajů, primátor hlavního města Prahy a starostové obcí, v jejichž obvodu došlo k pohromě, velitel zásahu a velitel jednotky požární ochrany prostřednictvím příslušných OPIS HZS u velitelů VZÚ, velitele žzb, velitele KVV, u velitele vojenského útvaru nebo náčelníka vojenského zařízení, které je nejblíže místu pohromy. Právo vyslat výjezdovou záchrannou jednotku, požární družstvo (četu) k zásahu má stály operační dozorčí záchranného praporu na přímé vyžádání (prostřednictvím příslušných operačních a informačních středisek IZS) primátorů statutárních měst , krajských hejtmanů a starostů obcí a měst s rozšířenou působností. Právo vyslat záchranný a vyprošťovací odřad k zásahu má velitel záchranného praporu na přímé vyžádání (prostřednictvím příslušného operačních a informačního střediska IZS) primátorů statutárních , krajských hejtmanů a starostů obcí a měst s rozšířenou působností, po případně na vyžádání velitele výjezdové záchranné jednotky záchranného praporu na základě zjištění většího rozsahu pohromy. Vyžadující nese plnou odpovědnost za toto rozhodnutí.

72

Nasazeným silám a prostředkům záchranného praporu po dobu zásahu velí velitel nasazené jednotky – voják z povolání.

9.4.

Možnosti nasazení sil a prostředků záchranných praporů

Každý záchranný prapor je trvale připraven vyslat do prostoru vzniku mimořádné události: ¾ do 60 minut od obdržení žádosti záchrannou skupinu v síle 8 osob a 4 ku-

sů techniky ¾ do 240 minut záchranný a vyprošťovací odřad v síle do 70 osob a 30 kusů

techniky ¾ do 24 hodin jsou připraveny k nasazení všechny disponibilní prostředky

praporu ¾ do 24 hodin od obdržení požadavku je prapor schopen postavit humani-

tární základnu s kapacitou 450 osob

Výjezdová záchranná jednotka

Výjezdová záchranná jednotka záchranného praporu tvoří: ¾ průzkumné vozidlo - osobní automobil terénní s vybavením potřebným k

provádění ženijního a chemického průzkumu ¾ zásahové vozidlo T-815 vybavené malou ženijní a vyprošťovací techni-

kou, jako je například hydraulická vyprošťovací souprava, rozbrušovací pila, motorová řetězová pila, souprava zvedacích polštářů, elektrocentrála a další materiál určený k záchranným a vyprošťovacím pracím, ¾ vyprošťovací jeřáb T- 815 AV-15 ¾ cisternová automobilní stříkačka CAS 32 na podvozku T-148 nebo T-815

s obdobným vybavením jako zásahové vozidlo a dalším vybavením 73

k hasebnímu zásahu, čerpání vody nebo k jiným hasičským činnostem a zvedací vaky.

Výjezdová záchranná jednotka je svým charakterem průzkumnou jednotkou záchranného praporu: ¾ provádí průzkum průjezdnosti komunikací z posádky do místa zásahu ¾ navazuje součinnost s velitelem zásahu v lokality ¾ pohromy, upřesňuje potřebu sil a prostředků útvaru nutných k eliminaci

pohromy ¾ provádí vlastní zhodnocení situace v místě pohrom ¾ předává informace o situaci, požadavcích na techniku a osoby operačnímu

středisku útvaru ¾ provádí prvotní záchranné práce v místě nasazení upřesňuje činnost pro

záchranný a vyprošťovací odřad po jeho příjezdu na určené místo.

Záchranný a vyprošťovací odřad: Záchranný a vyprošťovací odřad je hlavním prostředkem pro provádění záchranných prací a plnění humanitárních úkolů civilní ochrany. Denně je v pohotovosti Záchranný a vyprošťovací odřad v síle roty. Síly a prostředky jsou systémově rozděleny v rotách, četách a družstvech. Základní organizační jednotkou schopnou provádět určitý druh specifických činností je družstvo Záchranný a vyprošťovací odřad tvoří: ¾ vyprošťovací technika (vyprošťovací tank VT-72B, automobil dopravní

AD-20.2, automobil vyprošťovací AV-15) ¾ ženijní technika (univerzální dokončovací stroj UDS-214, pásový obojži-

velný transportér PTS-10, kolový nakládač KN-251)

74

¾ chemická a hasičská technika (speciální požární tank SPOT 55, automobil

speciální ARS-12M)

9.5.

Příklady nasazení záchranného praporu

Síly a prostředky záchranného praporu mohou být nasazeny při: ¾ Záchraně osob a odstraňování následků živelných pohrom ¾ Průmyslových a ekologických haváriích ¾ Zborcení budov a vyprošťování ze závalů ¾ Složitých dopravních nehodách ¾ Radiačních a chemických haváriích (dekontaminace osob a techniky) ¾ Osvětlování místa havárie a zabezpečení dodávky elektrické energie ¾ Nouzové zásobování pitnou vodou ¾ Potápěčské práce ¾ Likvidace polomů ¾ Rozsáhlé lesní požáry ¾ Likvidace ropných haváriích na vodních tocích ¾ Zásobování materiálem pro humanitární potřeby ¾ Evakuace obyvatelstva včetně zabezpečení nouzového ubytování

75

10. Zásady ochrany před povodněmi Ochranou před povodněmi se rozumí opatření k předcházení a zamezení ohrožení zdraví, životů a majetku občanů, společnosti a životního prostředí při povodních prováděná především systematickou prevencí, zvyšováním retenční schopnosti povodí a ovlivňováním průběhu povodní. Ochrana před povodněmi je zabezpečována podle povodňových plánů a při vyhlášení krizové situace krizovými plány. Řízení ochrany před povodněmi zabezpečují povodňové orgány § 77 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č.76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 20/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. ¾ Řízení ochrany před povodněmi zahrnuje přípravu na povodňové situace,

řízení, organizaci a kontrolu všech příslušných činností v průběhu povodně a v období následujícím bezprostředně po povodni včetně řízení, organizace a kontroly činnosti ostatních účastníků ochrany před povodněmi. Povodňové orgány se při své činnosti řídí povodňovými plány podle § 71. Pokud dojde k vyhlášení krizového stavu podle zvláštního zákona, přejímá řízení ochrany před povodněmi územně příslušný orgán krizového řízení § 77 . ¾ Přeroste - li ohrožení z přirozených a zvláštních povodní do krizového

stavu, při němž je vyhlášen stav nebezpečí nebo nouzový stav, je ochrana před povodněmi řízená orgány krizového řízení podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.

¾ Povodňová komise se při vyhlášení stavu nebezpečí nebo stavu nouze

stává součástí územně příslušného krizového štábu. Duplikáty územně 76

příslušných povodňových plánů pro zajištění řízení ochrany před povodněmi při krizových stavech jsou součástí krizových plánů . ¾ Krizový stav vyhlašuje vláda a ve své územní působnosti hejtman kraje.

Vyhlášení krizového stavu jim dává na omezenou dobu zvláštní pravomoci, kterými zabezpečují realizaci opatření pro ochranu obyvatel a překonání následků rozsáhlé povodně. Jako pracovní orgán k řešení krizových situací zřizují krizový štáb. K zajištění připravenosti na řešení a překonání krizových situací se zpracovává krizový plán.

10.1.

Stupně povodňové aktivity

Při vzniku přirozené nebo zvláštní povodně průběžně sledujte vývoj povodňové situace. Informace o vyhlášených stupních povodňové aktivity získáte u příslušného povodňového orgánu, případně ze zpráv hromadných sdělovacích prostředků a u správců vodních toků. Rozsah opatření prováděných při řízení ochrany před povodněmi se řídí nebezpečím nebo vývojem povodňové situace, která se vyjadřuje třemi stupni povodňové aktivity, a to jak na vodních tocích, tak na vodních dílech.

Stupeň povodňové aktivity = STAV BDĚLOSTI Nastává při nebezpečí přirozené povodně, činnost zahajuje hlásná a hlídková služba na vodních tocích; na vodních dílech nastává tento stav při dosažení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností z hlediska bezpečnosti vodního díla, jenž by mohly vést ke vzniku zvláštní povodně.

Stupeň povodňové aktivity = STAV POHOTOVOSTI

77

Vyhlašuje příslušný povodňový orgán, přerůstá-li nebezpečí přirozené povodně v povodeň; vyhlašuje se také při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti; aktivují se povodňové orgány a další účastníci ochrany před povodněmi, uvádějí se do pohotovosti prostředky na zabezpečovací práce, provádějí se opatření ke zmírnění průběhu povodně podle povodňového plánu.

Stupeň povodňové aktivity = STAV OHROŽENÍ Vyhlašuje příslušný povodňový orgán při nebezpečí vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů, zdraví a majetků v zaplaveném území; vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se zabezpečovací

a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.

Druhý a třetí stupeň povodňové aktivity vyhlašují a odvolávají ve svém územním obvodu povodňové orgány. Podkladem je dosažení směrodatného limitu hladin nebo průtoků stanovených v povodňových plánech, zpráva předpovědní nebo hlásné povodňové služby, doporučení správce vodního toku, oznámení vlastníka vodního díla, případně další skutečnosti charakterizující míru povodňového nebezpečí. O vyhlášení a odvolání je povodňový orgán povinen informovat subjekty uvedené v povodňovém plánu a vyšší povodňový orgán. Vznikem mimořádné situace na vybraném vodním díle může dojít k protržení hráze přehrady, vzniku zvláštní povodně, která se řeší podle Plánu ochrany území pod vybraným vodním dílem před zvláštní povodní. Tato situace svým rozsahem, destrukčními účinky a rychlostí průběhu vyžaduje okamžitá bezodkladná opatření (vyrozumění, varování a evakuace obyvatel, zvířat a cenného majetku). 78

10.2.

Zásady chování při povodních:

PŘI VZNIKU PŘIROZENÉ POVODNĚ Zazní varovný signál „VŠEOBECNÁ VÝSTRAHA“ a po ní následuje verbální informace (elektronické sirény): „Všeobecná výstraha, všeobecná výstraha, všeobecná výstraha. Sledujte vysílání českého rozhlasu, televize a regionálních rozhlasů. Všeobecná výstraha, všeobecná výstraha, všeobecná výstraha“. Pro tento případ existují tyto možné předem připravené tísňové informace: ¾ Vážení spoluobčané, na základě rozhodnutí povodňového orgánu obce ---

------, povodí ----------------, byl v obci (na řece) vyhlášen druhý stupeň povodňové aktivity - stav pohotovosti. ¾ Vlivem dlouhotrvajících dešťů (oblevou, rychlým tání sněhu, …

……….) a v důsledku nepříznivé předpovědi počasí na nejbližší dny vyzýváme všechny občany bydlící v záplavovém území, aby zahájili opatření ke své ochraně před povodní podle povodňových plánů. ¾ Vážení spoluobčané, na základě rozhodnutí povodňového orgánu obce ---

------, obce s přenesenou působností ----------------, byl v obci (na řece) vyhlášen třetí stupeň povodňové aktivity - stav ohrožení.

¾ Vážení spoluobčané, v důsledku bezprostředního ohrožení přirozenou po-

vodní na základě rozhodnutí povodňového orgánu je vyhlášena evakuace v obci -----(ulice --------, domů ---------); obce s přenesenou působností -----------------(obcích --------------). ¾ Hrozí (blesková povodeň) zanechte veškeré činnosti opusťte záplavové

území. Činnost obyvatel: 79

¾ Zahájit vlastní činnost k ochraně zdraví, životů, majetku, zvířat a

k případné evakuaci. ¾ Při vyhlášení stavu pohotovosti: o - zajistit si poslech hromadných sdělovacích prostředků, o - řídit se příkazy povodňových orgánů, policie a záchranářů, o - aktivně se zapojit do ochrany před povodní podle pokynů povod-

ňových orgánů, policie a záchranářů, o - informovat se o způsobu a místě evakuace, o - připravit si pytle s pískem a další těsnicí materiál na utěsnění níz-

ko položených dveří, oken, odpadních potrubí atd. ¾ Při vyhlášení stavu ohrožení: o - připravit evakuační zavazadlo pro celou rodinu a vozidlo, o - přemístit cenný nábytek, potraviny a nebezpečné látky do vyšších

pater, o - připravit vyvedení hospodářských zvířat, o - připravit rodinu a domácí zvířata k evakuaci, o - odstranit nebo řádně zajistit snadno odplavitelný materiál, o - při zaplavování domu odpojit přívod elektrického proudu, uzavřít

hlavní přívod plynu a vody.

¾ Při vyhlášení evakuace: o - upozornit sousedy a v případě potřeby jim pomoci při evakuaci, o - zabezpečit dům, byt (vypnout hlavní přívod el. proud, plyn, vodu,

zabezpečit okna, dveře, nebezpečné látky), o - vzít si evakuační zavazadlo pro celou rodinu a máte-li vozidlo,

použít ho, o -přesunout se do prostoru shromaždiště.

80

PŘI VZNIKU ZVLÁŠTNÍ POVODNĚ Zazní varovný signál „VŠEOBECNÁ VÝSTRAHA“ a po ní následuje verbální informace (elektronické sirény): „Nebezpečí zátopové vlny, nebezpečí zátopové vlny. Ohrožení zátopovou vlnou. Sledujte vysílání českého rozhlasu, televize a regionálních rozhlasů. Nebezpečí zátopové vlny, nebezpečí zátopové vlny“

Pro tento případ existují tyto možné předem připravené tísňové informace: ¾ V obci (obci s přenesenou působností) byl vyhlášen třetí stupeň- stav

ohrožení na vodním díle (…..…..) a hrozí bezprostřední vznik zvláštní povodně. ¾ Možná tísňová informace

V důsledku bezprostředního ohrožení zvlášt-

ní povodní byla v obci …………(ulice ………, čtvrti ..………..), obce s přenesenou působností ………….(obce ………) vyhlášena evakuace. Činnost obyvatelstva: ¾ Připravit se k územní evakuaci ¾ Zahájit vlastní činnosti k ochraně zdraví, životů, majetku, zvířat a

k případné evakuaci. ¾ Při hrozbě vzniku zvláštní povodně: o -zajistit si stálý poslech hromadných sdělovacích prostředků, o -informovat se o rozsahu zaplavení, času příchodu čela povodňové

vlny, předpokládané doby zaplavení, o -informovat se o místě evakuace, prostoru soustředění, trasách

evakuace, o -připravit evakuační zavazadla pro celou rodinu, vozidlo, atd.,

81

o -připravit evakuaci hospodářských zvířat, o -zabezpečit dům, byt (vypnout hlavní přívod elektřiny, plynu, vody,

zabezpečit okna, dveře, nebezpečné látky, je-li dostatek času), o -připravit se k okamžité evakuaci.

Při vyhlášení evakuace: o -upozornit sousedy a v případě potřeby jim pomoci při evakuaci, o -uvolnit hospodářská zvířata v ohroženém území, o -okamžitě zanechat veškerou činnost a zahájit přesun na místo, kte-

ré nebude ohroženo zvláštní povodní, o -co nejdříve se přesunout do evakuačního prostoru nebo prostoru

soustředění,

ZÁSADY CHOVÁNÍ PO POVODNÍCH Nechte si zkontrolovat stav obydlí: ¾ statickou narušenost ¾ obyvatelnost bytu, domu ¾ rozvody energií (plynu, elektrické energie) ¾ stav kanalizace a rozvodů vody

Podle pokynů hygienika: ¾ zlikvidujte potraviny, které byly zasaženy vodou ¾ zlikvidujte polní plodiny, které byly zasaženy vodou ¾ zlikvidujte uhynulé domácí zvířectvo, které bylo usmrceno povodní ¾ nahlaste hygienikovi výskyt úhynu cizích domácích a divokých zvířat

Informujte se o místech humanitární pomoci a v případě stavu nouze si vyžádejte: 82

¾ finanční pomoc ¾ pitnou vodu, potraviny, teplé oblečení, hygienické prostředky a pod. ¾ potřebné nářadí pro likvidaci povodňových škod ¾ další potřebné prostředky

Při obnově studní a zdrojů pitné vody se řiďte pokyny odborníků a zabezpečte: ¾ vyčištění studny a odčerpání znečistěné vody ¾ chemické ošetření vody ve studni ¾ laboratorní prověření kvality vody

Kontaktujte příslušné pojišťovny ohledně náhrady škod aby jste mohli: ¾ ohlásit pojistnou událost pojišťovně v souladu s pojistnými podmínkami ¾ vyhotovit soupis škod, případně je zdokumentovat (fotografie, znalecký

posudek, účty, ¾ Pokud možno účastněte se likvidace následků povodní

83

11. Zdravotnické služby včetně první pomoci a náboženská pomoc Tento základní úkol Ochrany obyvatelstva podle ženevských konvencí zrcadlí nutnost zajistit v případě ohrožení dostatečnou kvalitu a dostupnost lékařské péče. V prvé řadě je třeba si uvědomit zásadní rozdíl mezi každodenní praxí situací, která v mnoha směrech vybočuje z normálu. Podstatný rozdíl je hned v první veličině – počtu zraněných. Zatímco v běžné praxi připadá jeden až dva pacienti na jeden záchranářský vůz (resp. posádku tohoto vozu), v případě mimořádné události se tento počet zněkolikanásobí. V této chvíli už nepůjde o to, poskytnout pacientovi kvalitní komplexní péči, ale zajistit udržení základních životních funkcí u co největšího počtu pacientů. A to i za cenu větších zdravotních následků jedince. Z tohoto důvodu se také musí změnit celá strategie zásahu. Na rozdíl od běžného stavu, kdy jedním z prvořadých úkolů je dopravit zraněné do nemocnice, z důvodu poskytnutí péče co největšímu počtu zraněných je při mimořádné situaci tato snaha považována za kontraproduktivní. Záchranáři v těchto okamžicích zřizují improvizované zdravotnické zařízení přímo na místě, zde se také snaží provést vstupní selekci a zajistit základní životní funkce pacientů. Teprve následně, jsou pacienti převážení do nemocnice. Výjimku tvoří pouze situace s extrémními klimatickými podmínkami. Dalším zásadním problémem je určení počtu zraněných resp. počtu záchranářů. Je logické, že při vyšším počtu zasahujícího lékařského personálu bude práce na místě události probíhat rychleji. To ovšem neznamená totéž, co „kvalitněji“. Při příliš velkém počtu lékařského personálu na místě bude nevyhnutelně docházet ke komplikacím s komunikací. Navíc, takto nasazený personál bude chybět po následném transportu zraněných do nemocnic. A je potřeba si také uvědomit, že vzhledem k psychické i fyzické náročnosti je čas nasazení jednotlivých záchranářů limitován. Nedá se očekávat, že například nosič bude schopen přenést stovku zraněných, i když na to bude mít relativně dlouhý čas. A největším problémem zde bude psychický tlak. I když je zdravotnický personál systematicky při84

pravován, citový prožitek z reálné situace bude velmi silný a změní možnosti jednotlivých záchranářů. Z tohoto důvodu je přímo na místě zajišťována také psychologická pomoc nejen pro přeživši postižené, ale také pro zasahující záchranáře. Do této kategorie se dá zařadit také pomoc náboženská. Lze říci, že zdravotnické služby na místě neštěstí zahrnují: ¾ vyhledávání raněných a postižených osob, ¾ Vyprošťování zraněných, ¾ poskytování první zdravotní a lékařské pomoci, ¾ odsun zraněných do zdravotnických zařízení k poskytování specializova-

né lékařské pomoci.

11.1.

Vyhledávání a vyprošťování raněných a postižených osob

Po příjezdu na místo neštěstí, je potřeba co nejrychleji provést prvotní odhad rozsahu neštěstí. A již tato činnost musí být kvalitně organizována, především tam, kde není rozsah zjevný. Při odhadu se vychází z průkazných skutečností (osobní auto má maximálně 5 cestujících, autobus má maximálně do 100 cestujících, vlak podle počtu vagónů až stovky cestujících, letadla podle velikosti až stovky, rodinný dům do 10 obyvatel, panelák dle počtu poschodí a denní doby atd.). Tento prvotní, značně nepřesný odhad slouží především pro rozhodnutí o nutném rozsahu mobilizace dalších vlastních prostředků, případně o potřebě vyžádání součinnosti okolních regionů.

11.2.

Poskytování první zdravotní a lékařské pomoci

Po ukončené rekognoskaci (průzkumu a vyhledávání zraněných v terénu) je zahájeno třídění všech pacientů. S úspěchem jsou zde využívány tzv.“HN visačky“, zavěšované pacientovi kolem krku Jedná se o několikadílné speciální vi85

sačky pro hromadná neštěstí. Tyto visačky na základě barevného označení umožňují lékařům „ve druhé vlně“, rychlou orientaci při ošetřování zraněných. Navíc tyto visačky umožňují záznam nutných léčebných zásahů a díky oddělitelným, perforovaným, částem, také rychlou evidenci v případě transportu zraněného. Oddělitelná část zůstává na místě a je zakládána pro pozdější zpracovávání.

11.3.

Odsun zraněných do zdravotnických zařízení k poskytování specializované lékařské pomoci.

Vedoucí lékař zásahu společně s velitelem HZS (Hasičský záchranný sbor) a PČR (Policie České republiky) rozhodnou podle situace o nejlepší odsunové trase (příjezd, odjezd). Vhodně pak umístí obvaziště – místo, kde budou roztřídění pacienti ošetřeni a připraveni pro odsun – odsunové stanoviště (část obvaziště). Při dobrém počasí a současném nasazení letecké záchranné služby (LZS) je možné konzultovat tato řešení s lékařem .

Odsunová trasa Je trasa, která musí zohledňovat co nejjednodušší příjezd a naprosto plynulý odjezd. Celá trasa, příjezd i odjezd vozidel, by měla být zajištěna PČR.

Obvaziště Je to výrazně označené, ohrazené místo s jedním vstupem a jedním výstupem, kam jsou přinášeni všichni roztřídění pacienti. Zde je jim poskytnuta péče dle

86

pokynů na H.N. visačce. Obvaziště nesmí být příliš daleko od místa neštěstí, současně však v bezpečné vzdálenosti

Odsunové stanoviště Je to místo, kde pověřená osoba organizuje odsun pacientů dle naléhavosti. Směrování je dokumentováno pomocí útržků HN visaček. Více třídících týmů je třeba při neštěstích velkého rozsahu na otevřeném prostranství, kdy jsou všichni pacienti dobře „přístupní“, ale roztroušeni na ploše. Při velkém množství pacientů, avšak v oblasti bez speciální výbavy nepřístupné, zřizujeme několik třídících stanovišť na vstupu na obvaziště. Součástí zdravotnických služeb jsou také ¾ nezbytná hygienicko-epidemiologická opatření, ¾ zásobování zdravotnickým materiálem a léčivy, ¾ zásobování krví a krevními deriváty.

Odpovědnost za funkčnost systému zdravotnické péče je přenesena na Ministerstvo zdravotnictví (MZ) ČR. Všechna zdravotnická zařízeni jsou podle platné legislativy zpracovávat pro případy mimořádné události resp. pro případ velkého počtu zraněných traumatologický plán. V rámci jednotlivých systémů (záchranného, traumatologického, krizového) se zajišťuje podpora ostatními záchrannými aktivitami a provozovateli zdravotnické péče (např. záchrannými týmy Českého červeného kříže, Horskou záchrannou službou, Vodní záchrannou službou, dopravci zraněných a nemocných a rodiček, Lékařskou službou první pomoci, ordinacemi praktických lékařů, sdruženými zdravotnickými zařízeními atd.).

87

Náboženská (duchovní) pomoc, jejímž cílem v případě mimořádných situací nebo při ozbrojeném konfliktu je poskytnout umírajícím a zraněným osobám duchovní pomoc prostřednictvím duchovního personálu.

88

Rozvržení a umístění obvaziště ZZS při MU (možná varianta). PČR

PČR odsunová trasa

zajištění ranění s prioritou dohledu

zajištění ranění s prioritou odsunu

o b v a z i š t ě

zajištění ranění dle priority odsunu

odsunové stanoviště lehce ranění (možná výpomoc na obvazišti)

zdravotnický materiál

vstup na obvaziště ošetření dle výsledků třídění (třídící stanoviště)

bezpečná vzdálenost

HZS velitel(é) zásahu

PČR

přísun (roztříděných) raněných prostředky HZS

Vozidlo řízení zásahu

Mimořádná událost

třídící týmy (dle situace)

MU

třídící týmy (dle situace)

PČR

PČR MUDr. P. Urbánek, ÚSZS v Brně

Duchovnímu personálu je poskytována ochrana na stejné úrovni jako ostatnímu personálu jako ostatnímu personálu zabezpečující první pomoc postiženým. Duchovní služba je zaměřena na

humanitární a náboženskou pomoc při řešení

katastrof a mimořádných událostí se subjekty právní povahy, zajišťují duchovní a psychologickou pomoc při záchranných pracích. Jedná se zejména o: 89

¾ působení na obyvatelstvo v úkrytech a při evakuaci ¾ působení mezi postiženým obyvatelstvem, ¾ působení mezi záchrannými jednotkami, ¾ pomoc při řešení asociálního chování obyvatelstva.

11.4.

Český červený kříž

Dr. Marek Jukl, Ph.D – „Mezinárodní právo reakce na katastrofy“, Český červený kříž – Praha, http://www.cck-cr.cz (cit. 27.10.2005) Světová organizace ČK (www.cck-cr.cz) vznikla na základě Rakousko-Ruské války v roce 1850. Organizaci založil švýcarský občan Henri Dunant po bitvě u Sorferina (autor knihy „Vzpomínka na Sorferino“), jeho snaha je považována za první pokus o pomoc obětem z válčících stran bez rozdílu. Na jeho počest získává nově vznikající Červený kříž symbol červený kříž v bílém poli – jedná se o barevně inverzní vyobrazení Švýcarské vlajky. Pokračovatele myšlenky a ošetřovatelské péče byl Ruský chirurg MUDr. Nikolaj Ivanovič Pirogov na jedné straně a na straně druhé ošetřovatelky Frolence Nightingalová při Krymské válce (válka v letech 1853–1856). Později vznikl Mezinárodní výbor červeného kříže. Datum 26.–29. října 1863 je uznáváno jako počátek celosvětového hnutí Červeného kříže. Hnutí Červeného tedy vzniklo s úkolem pomáhat obětem ozbrojených konfliktů. Dnešní mezinárodní humanitární právo stanoví i práva a povinnosti těch, kdož pomáhají obětem přírodních katastrof, pokud k nim dojde v době ozbrojeného konfliktu. I když toto hnutí vzniklo jako hnutí se zaměřením na pomoc obětem ozbrojených konfliktů, začalo se již od roku 1869 (Mezinárodní konference ČK) zabývat i poskytováním pomoci v případě jiných pohrom. V roce 1919 vznikla Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce, jako orgán zastřešující jednotlivé národní organizace. Po vzniku ČSR a po vzoru v zahraničí byla dne 1. února 1919 založena organizace Československého 90

červeného kříže. Za I. republiky se tato organizace zaměřovala na humanitární pomoc. Před II. Světovou válkou zaměřil ČSČK na informovanost občanů v problematice civilní ochrany. Úkolem ČSČK byl výcvik členů k ochraně občanů v případě napadení. Rozmach této organizace vzniká na širší informovanosti občanů ve II. Světové válce. Následně, během druhé světové války byla organizace, po obsazení Československa němci, zakázána a její majetek zabaven. Po II. Světové válce však opět vznikaly místní organizace ČSČK. Na základě rezoluce Rady delegátů Mezinárodní federace ČK&ČP z listopadu 2001, byl ustanoven Projekt mezinárodního práva reakce na katastrofy. Následně byl vytvořen tým odborníků na mezinárodní právo, expertů OSN, vlád, vládních i nevládních humanitárních organizací. K úkolům týmu patřilo především vymezení „práva reakce na katastrofy", prozkoumání dnes existujících norem v této oblasti, identifikace existujících problémů s tím, že uvedená zjištění by měla směřovat ke kodifikaci „práva reakce na katastrofy" („International Disaster Response Law" -IDRL). To je definováno jako právní normy, pravidla a principy, jejichž účelem je regulovat koordinaci, provádění, kvalitu, dostupnost a odpovědnost mezinárodních aktivit reakce na katastrofy mimo dobu ozbrojeného konfliktu včetně připravenosti na hrozící katastrofy a provádění záchranných a humanitárních činností. 11.5.

Nadace ADRA

Zdroj:„http://www.adra.cz“ Nadace ADRA (www.adra.cz) je nevládní neziskovou organizací (občanským sdružením), zaměřenou na poskytování humanitární a sociální pomoci v zahraničí a v České republice. Název „ADRA“ - je odvozen z anglického originálu „Adventist Developement and Relief Agency“, tedy „Adventistická agentura pro pomoc a rozvoj“. ADRA byla založena v USA v roce 1956 a od té doby vznikají 91

její pobočky při Církvi adventistů sedmého dne v dalších zemích po celém světě. V současnosti ve světě působí asi 120 poboček ADRA. V České republice byla ADRA založena Rudolfem Reitzem v roce 1992 nejprve jako nadace, v roce 1994 pak vzniklo občanské sdružení. ADRA ČR se tak zařadilo mezi šestnáct poboček ADRA, které dary nejenom přijímají, ale také poskytují. ADRA ČR spadá pod divizi ADRA Euro Africa Region, (www.adra.euroafrica.org). Se vstupem do Evropské Unie se v roce 2004 stala také členem ADRA EU, (www.adra-eu.org). Základním posláním ADRA je pomoci lidem v nouzi převzít kontrolu nad svými vlastními životy a pomoci jim lépe využívat ty zdroje, které mají k dispozici. Zahraniční pomoc této organizace v současnosti směřuje především do zemí bývalé Jugoslávie a do nejchudších zemí východní Evropy (Moldávie, Ukrajina). Za období své existence ADRA pomohla ve více než 25 zemích světa a hodnota její pomoci činí necelou čtvrtmiliardu českých korun.

92

12. Dekontaminace a podobná ochranná opatření V období se stále se zvyšujícím nebezpečím terorismu se mění také pohled na dekontaminaci definovanou v Ženevských konvencích. Dřívější pohled na možnost využití těchto látek v rámci některého válečného konfliktu postupně ustupuje do pozadí a je nahrazován pohledem zcela novým. Možností zneužití nebezpečných látek malými skupinami. Celou situaci značně komplikuje dobrá dostupnost některých látek e nemožnost jejího omezení. Jako první bychom měli definovat termín „nebezpečné látky“ ve vztahu k dekontaminaci. Nebezpečnou látkou je pro účely dekontaminace rozuměna chemická látka, chemický přípravek, biologický materiál nebo radiologický materiál, které vykazují jednu nebo více vlastností, které mohou způsobit újmu na zdraví nebo životě lidí nebo životnímu prostředí. Tento termín je úzce spjat s termínem „kontaminace“. Kontaminace je znečištění osob, zvířat, věcí, rostlin, prostor a prostředí škodlivými látkami. Setkáváme se s ní při haváriích s únikem nebezpečných látek, při požárech, výskytu a projevech infekčních onemocnění a nákaz nebo při vojenském užití. Všechny způsoby kontaminace se mohou vyskytnout také při teroristických útocích. Kontaminace (ekvivalentním výrazem je zamoření) může být z hlediska své formy vnější a vnitřní. Vnější forma se projevuje kontaminací povrchu předmětu, rostlin, lidského těla nebo zvířat. Při vnitřní formě dochází k proniknutí kontaminantu do vnitřních vrstev organismů nebo předmětů(vdechnutím - inhalací, požitím - ingescí, kůží – inokulací, sublimací, vsakem apod.). Pro stupeň pronikání kontaminantu je důležitý povrch materiálu a u biologických látek vlastnosti mikroorganismů nebo toxinů. Z hlediska použité látky je možno rozdělit kontaminaci na: ¾ Kontaminaci chemickými látkami

93

¾ Kontaminaci biologickými látkami ¾ Kontaminaci radiologickými látkami

Abychom si plně uvědomili nebezpečí kontaminace, je třeba vzít v úvahu, že radioaktivní, otravné a biologické látky nejsou zjistitelné lidskými smysly a musí být zjišťovány objektivními prostředky detekce. Přitom rychlost detekce je velmi rozdílná a délka samotné detekce (bez přípravných prací) se pohybuje v řádech minut. U biologických látek dosud není uspokojivě vyřešena rychlá, spolehlivá a hlavně univerzální detekce.

12.1.

Kontaminace biologickými látkami

Nebezpečnými biologickými látkami (agens) nazýváme živé choroboplodné mikroorganismy nebo toxiny, které jsou svojí patogenitou schopny vyvolat onemocnění nebo úmrtí u lidí, zvířat nebo rostlin a u nichž je možnost jejich užití jako zbraně nebo prostředku hromadného ničení. K vlastnostem, které tyto látky mají patří zejména patří zejména vysoká virulence, nízká infekční dávka, krátká inkubační doba, rychlý průběh a vysoká úmrtnost. Nemoci, způsobené biologickými látkami, jsou velmi zřídka přenášeny z osoby na osobu (interhumánní přenos). Mezi biologická agens se zařazují ¾ Baktérie - jednobuněčné mikroorganismy, účastnící se přeměny látek

v přírodě, způsobující onemocnění rostlin, zvířat a lidí, ¾ Rickettsie - mikroorganismy na rozhraní mezi viry a bakteriemi, parazitu-

jící v hostitelských buňkách živočichů i člověka, vyvolávající onemocnění, ¾ Chlamydie - nepohyblivé mikroorganismy, tvořící přechod mezi viry

a rickettsiemi, tzv. velké viry, 94

¾ Viry - nejmenší a nejjednodušší známá biologická jednotka, odkázaná na

parazitický způsob života v buňkách baktérií, rostlin, zvířat a lidí, množící se v napadené buňce a schopná vyvolávat chorobné stavy, ¾ Plísně - mikroskopické houby, ¾ Toxiny - látky, které jsou produkovány některými mikroorganismy (např.

bakteriemi, houbami).

Nejčastěji jsou tyto látky připravovány k využití ve formě suchého prášku nebo v kapalné formě. Následně jsou rozptylovány formou prašného nebo aerosolového mraku, infikováním zvířat nebo kontaminací potravinových řetězců. V případě srovnání možnosti a náročnost užití jednotlivých kontaminantů, bychom zjistili, že biologické látky patří mezi nejvíce dostupné kontaminanty vůbec. Mezi základní fakta podporující tuto myšlenku patří: Značný rozsah produkce biologických látek může být proveden skrze fermentaci v relativně krátké době. Je potřeba pouze malé množství biologické látky (2 ml) k výrobě vhodného biologického materiálu ve velkém množství. Některé toxické látky, takové jako kyanovodík nebo nervově paralytické látky mohou způsobit smrt během několika minut po vypuštění, jiné mají latentní průběh a pachatelé tak mají čas na zahlazení stop. První projevy takovýchto látek mohou nastat až po několika hodinách nebo i dnech o nákazy. Rozšíření biologické látky do velkého prostoru, či požadované oblasti je poměrně jednoduché při znalosti proudění vzduchu nebo pomocí lehce dostupných malých průmyslových letadel. Mezi biologické látky, které jsou pokládány za reálně využitelné patří:antrax (Bacilus anthracis), variola (Poxvirus variolae), hemoragické horečky (Lassa – Virus Lassa, Ebola – virus z rodu Filovirus), dengue (Virus Dengue ze skupiny 95

B togavirů), brucelóza (Brucella abortus), mor (Yersinia pestis), cholera (Vibrio cholerae), hemoragické horečky s renálním syndromem (Hantaviry např. typ Hantaan, Puumala), tularemie (Francisella tularensis), otrava Botulotoxinem (Clostridium botulinum), Q horečka (Coxiella burneti), břišní tyfus (Salmonella typhi), ruské jaro – letní encefalitida (virus z rodu Nairovirus), otrava toxinem Clostridia perfringensis (Clostridium perfringensis), stafylokoková enterotoxióza (Staphylococcus aureus) a bacilární dysenterie (Shigella sonnei, Shigella flexneri). Tento seznam se však díky objevům a vytváření nových kombinací látek a protilátek postupně mění.

12.2.

Kontaminace chemickými látkami

Jako toxické chemické látky (TCHL) jsou pojímány ať plynné, kapalné nebo pevné chemické látky, které by mohly být použity jako zbraně hromadného ničení, pro jejich přímé toxické účinky na lidi, zvířata a rostliny. Toxické chemické látky jsou tuhé, kapalné nebo plynné směsi nebo sloučeniny, které svými fyzikálními, chemickými a toxickými vlastnostmi mohou po zasažení živého organismu vyvolat jeho poškození, případně i smrt. Dále mohou svými účinky způsobit znehodnocení potravin, hospodářských plodin a znemožnit použití zamořeného materiálu a bojové techniky. U jednotlivých látek se uvádí jejich skupenství pro teplotu 25°C. U látek se také, jako jeden ze základních údajů rozlišuje jejich toxický účinek. Ten se udává vzhledem k dávce, která danou osobu, rostlinu nebo živočich kontaminovala. Stejná toxická dávka však může mít různé účinky. Tyto účinky jsou ovlivněny především metabolismem, tělesnou konstrukcí, rozsahem zasažení, délkou působení atd.

96

Toxicita otravných látek: K nejdůležitějším charakteristickým fyziologickým vlastnostem OL (otravných látek) patří jejich toxicita (mohutnost jejich ničivého účinku), která umožňuje porovnat jejich účinnost a stanovit potřebné koncentrace těchto látek v polních podmínkách. Toxicita OL je také závislá na cestách průniku do organismu, jeho stavu, rychlosti působení a vliv prostředí. Při opakovaném zasažení organismu je třeba brát v úvahu, že většina OL má kumulativní účinky. Konkrétní stupeň toxicity OL je dán takovým množstvím OL, které při zasažení organismu vyvolá předpokládaný stupeň jeho poškození. Kvantitativní mírou toxického působení OL na organismus jsou toxicitní ukazatele. Při dynamickém vyjádření představují součin určité koncentrace a nutné doby působení, za kterou je vyvolán určitý, přesně definovaný efekt. ¾ Údaje o toxicitě při inhalačním účinku se obvykle vyjadřují střední kon-

centrací (dávkou) k dočasnému vyřazení živé síly (ICt50) a střední smrtelnou koncentrací (dávkou) (LCt50). LCt50 – je bojová koncentrace plynů, par nebo aerosolu OL, která po čase t usmrtí 50% zasažených osob. Rozměr:g . min . m -3 ICt50 – je bojová koncentrace plynů, par nebo aerosolu OL, která po čase t dočasně vyřadí 50% zasažených osob. Rozměr:g . min . m -3

97

Toxické vlastnosti některých látek: Sloučenina

LD50 (µg.kg-1)

Voda

140 000 000

Glukóza

35 000 000

Chlorid sodný

3 700 000

Oxid arsenitý

45 000

Kyanid draselný

10 000

Sírový yperit

3 000

Strychnin

500

Sarin

20

Tetrodotoxin

5

Ricin

0,02

Tetanus toxin

0,001

Botulotoxin

0,00003

¾ Při použití OL v kapalném stavu se jejich toxicita vyjadřuje střední dáv-

kou k vyřazení nebo usmrcení živé síly v hmotnostních jednotkách vztažených na osobu nebo 1 kg její hmotnosti. ID

50

– množství OL v hmotnostních jednotkách na jednotku tělesné hmotnosti,

schopné vyřadit z boje 50% zasažených osob. Rozměr:např. mg . kg -1 LD 50 – množství OL v hmotnostních jednotkách na jednotku tělesné hmotnosti, schopné usmrtit 50% zasažených osob. Rozměr:např. mg . kg -1

98

Hodnoty toxických látek

VX

0,04

0,01

0,005

Sarin GB

0,07

0,02

0,03

Soman GD

0,025

0,014

1,5

0,2

3,2

1,6

0,08 15,0

2,8

8,0

Orientačně toxicita 10 až 20krát větší než u GB

Destilovaný yperit

10,0

2,0

HD Fosgen CG Kyselina kyanovodíková AC

Od 2,0 do 4 až 5

Při použití OL se rozlišují zpravidla čtyři stupně zasažení: ¾ Smrtelné – zasažení umírají v různé době po působení OL.

99

vu oděvu

Přes dvojitou vrst-

kůži

LD 50 (mg/kg) Přes obnaženou

ICt50

krojem

LCt50 nou letním stejno-

námaze

Při malé fyzické

námaze

námaze

Při malé fyzické

látka

ICt50

Při velké fyzické

LCt50

Otravná

Při kožně resorpčním působení

Přes kůži chráně-

Při inhalačním působení

70,0

¾ Těžké – zasažení potřebují dlouhodobé nemocniční léčení (více než 1 mě-

síc) a zpravidla se již do ozbrojených sil nevracejí. ¾ Střední – postižení potřebují nemocniční ošetření delší než 2 týdny. ¾ Lehké – zasažení potřebují ambulantní léčení u útvaru po dobu několika

dnů

(max. do 2 týdnů).

Rychlost působení otravných látek Toxický účinek OL na organismus se projevuje rozdílnou rychlostí v závislosti na mnoha faktorech. Důležitou roli hrají jejich fyzikální a chemické vlastnosti, způsoby jejich bojového použití, vytvořená koncentrace ve vnějším prostředí, doba expozice, stav exponovaného organismu a další podmínky v prostoru bojové činnosti. Příznaky zasažení organismu OL se podle rychlosti klinického rozvoje otravy projevují buď ihned, nebo za delší dobu: ¾ Pomalu působící otravné látky nevyvolávají bezprostřední poškození or-

ganismu při jeho zasažení. Rozvoj klinických příznaků je pomalý a je charakterizován obdobím, během něhož se průběh otravy organismu neprojevuje zřetelným poškozením. Doba latence, po které se projevují příznaky otravy, trvá obvykle několik hodin, výjimečně i dní. ¾ Rychle působící otravné látky účinkují na organismus bezprostředně při

kontaktu, nebo za velmi krátkou dobu. Rychlý rozvoj klinických příznaků umožňuje učinit okamžitá preventivní opatření ke snížení účinků a k zabránění smrtelných otrav. V těchto případech lze včasným podáním antidot v krátké době po zasažení podstatně snížit ztráty osob. TCHL mohou vnikat do organismu různými cestami:zažívacím traktem, dýchacími orgány (inhalací), perkutánně (kůží). Každý ze způsobu zamoření má své zvláštnosti a značně ovlivňuje celý průběh zasažení i míru toxicity. 100

Nejčastěji se k rozdělení toxických chemický látek používá rozdělení podle fyziologických účinků. Rozlišujeme tak: ¾ Všeobecně jedovaté látky ¾ Nervově paralytické látky ¾ Zpuchýřující látky ¾ Dusivé látky ¾ Dráždivé látky

Všeobecně jedovaté látky Do této skupiny patří látky, které svým spektrem účinku postihují celou řadu životně důležitých funkcí. Můžou to být krevní jedy jako je např. oxid uhelnatý CO. Ten se pevně váže na červené krevné barvivo hemoglobin a brání tak přenosu kyslíku do tkaniva. Kyanovodík blokuje dýchací ferment cytochromoxidázu, ale váže se i na hemoglobin. Do této skupiny patří i tkanivové protoplazmatické jedy. Jsou to některé anorganické a organické kovové sloučeniny, některé alkyhalogenidy, fosforovodík a arsenovodík. Do organizmu pronikají nejčastěji inhalační cestou, ale v kapalném stavu také pokožkou. Nejrychlejší působení je zřejmě požitím kontaminované potravy nebo vody. V místě vniku nedochází k žádným patologickým změnám. Nejznámější všeobecně jedovaté TCHL jsou: ¾ kyanovodík ¾ chlórkyan

101

Nervově paralytické látky Látky patřící do této skupiny jsou dnes nejvýznamnějšími TCHL. Působí přednostně anebo selektivně na nervový systém. Nervově paralytické TCHL je vhodné dále rozdělit na tyto podskupiny:

Paralytické inhibitory. Látky této skupiny působí převážně na vegetativní nervový systém. Kromě toho působením na acetylcholin ovlivňují i centrální nervovou soustavu (CNS). Tuto skupinu tvoří převážně syntetické jedy. Jejich hlavními představiteli jsou bojové organofosfáty (sarin, soman, tabun, látky typu V) a takzvané organofosforové insekticidy (amiton, malathion, systox a jiné). Do skupiny paralytických inhibitorů můžeme zařadit i velkou skupinu sloučenin přírodního původu. Mechanismus fyziologického účinku je hlavně v blokádě důležitého enzymu cholinesterázy, který zodpovídá za štěpení substrátu acetylcholinu. Ten se podílí na přenosu nervových podnětů. Psychofarmaka. Tyto sloučeniny působí přednostně na CNS. Po chemické stránce představují velmi pestrou skupinu. Z hlediska vojenského mají využití dva druhy psychofarmak: ¾ psycholeptika, tj. sloučeniny s výrazně tlumivými účinky na centrální

nervový systém. Patří sem převážně alkaloidy. ¾ halucinogeny, tj. látky vyvolávající u osob naprosto duševně zdravých ha-

lucinace, pocity odcizení, rozštěpenosti, ale i euforie, apatie a celou řadu změn ve sféře vnímání a myšlení (BZ, sernyl, LSD-25, deriváty tryptamínu, meskalin a jeho analogy). Tyto látky kromě oblasti duševní zasahují i funkce vegetativní. 102

Myorelaxanty. Je to soubor sloučenin působících na periferní nervovou soustavu. V oblasti vojenství tato skupina nezískala významnější místo. Nemůžeme je ovšem úplně vyloučit z úvah, protože bylo vynalezeno mnoho analogů účinné složky kurare šípového jedu jihoamerických indiánů.

Neurotoxiny. Nemají z hlediska toxikologického charakteristicky vyhrazený účinek. Toxiny se sami nerozmnožují, jsou produkované živými organizmy. Ve většině případů se jedná o složité organické sloučeniny. Mnohé toxiny patří do skupiny všeobecně jedovatých látek, ale tyto látky, označované jako neurotoxiny, je vhodné zařadit mezi látky přednostně působící na centrální nervovou soustavu. Neurotoxíny můžeme dále dělit podle původu: ¾ živočišné, jako jsou neurotoxiny hadů, žab, ryb, mloků, hmyzu (saxitoxin

tetrodotoxin, tarichatoxin, bufotoxin), ¾ rostlinné, jako např. toxiny některých hub (faloidin a amanitin) a ricin, ¾ bakteriální (dyfteriatoxin, botulotoxin, tetanotoxin).

Tento druh TCHL při odpovídající bojové koncentraci je schopný v krátké době usmrcovat nebo těžce poškozovat zdraví. Z tohoto důvodu je zařazujeme do skupiny smrtelně působících látek. Do organizmu vnikají všemi bránami vstupu. Při přechodu jednotlivými tkanivy nevyvolávají žádné závažné morfologické změny. Jejich účinek je vyjádřený závažnými funkčními poruchami v oblasti cholinergního přenosu nervového

103

vzruchu. Tato skupina představuje v současné době nejaktuálnější skupinu TCHL. Mezi nejvýznamnější nervově paralytické TCHL patří: sarin (GB), soman (GD), látky typu "V", tabun, IVA

Zpuchýřující látky Jedná se o skupinu sloučenin, která je takto nazývaná pro svůj silný účinek na pokožku. Obvykle jsou to kapaliny olejovitého charakteru, které po určité době latence (několik hodin) vytváří na pokožce poranění ve formě puchýřů. Zpuchýřující látky jsou rovněž všeobecně toxické. Tato skupina TCHL se dělí podle chemického složení na podskupiny: ¾ sulfidických yperitů, ¾ dusíkatých yperitů, ¾ sloučeniny obsahující v molekule arsen, ¾ látky typu fosgenoxim (působí ihned bez doby latence a jejich styk s po-

kožkou provází značná bolest. Z hlediska toxicity jsou tyto látky na druhém místě. Do organizmu vstupují všemi bránami vstupu. V dýchacích orgánech působí na sliznici a charakteristickým projevem jsou zápalové nekrotické změny na sliznici a pokožce (v místě vniku). Nemají jen zpuchýřující účinek, ale také systematický účinek na organizmus (páry poškozují dýchací orgány a hlavně horní cesty dýchací). Ochrana je do určité míry problematická, tyto látky totiž pronikají i skrz ochranné prostředky. Účinek zpuchýřujících látek: ¾ účinek se vyznačuje dlouhou dobou latence

104

¾ vleklý průběh intoxikace a hojení ¾ v místě zásahu nevyvolávají žádné pocity podráždění ¾ zvýšená afinita některých částí těla účinkem par (hlavně při zpocené nebo

podrážděné pokožce) Mezi zpuchýřujících TCHL patří: yperit (HD), technický yperit (H), oxolový yperit, Sesoyperit (Q), dusíkaté yperity (HN-1, HN-2, HN-3), lewisit (L), Fenylarsendichlorid (PD), Etylarsendichlorid (ED), Metylarsendichlorid (MD), Fosgenoxim (CX)

Dusivé látky Jsou to obvykle prchavé kapaliny, které při vdechnutí ve formě plynů a par vážně poškozují plíce za vzniku edémů a způsobují smrt zadušením. Patří sem chlór, fluoridy halogenů a síry, fosgen a jeho analogy a chlorpikrin. Dusivé látky reagují s nukleofilními funkčními skupinami bílkovin buněčných membrán, které vytvářejí stěny plicních alveol, důsledkem čeho se zaplňují krevnou plazmou. Tím se narušuje normální plicní výměna. Při otravách těžšího typu více jak 30% krevní plazmy přechází do plic. Dochází k naplnění plic, přičemž plíce z hmotnosti 500-600g zvyšují hmotnost až na 2,5 kg. Difúze kyslíku z plic do krevných kapilár se ztěžuje. Krev se stává chudá na kyslík, přitom se zvyšuje obsah oxidu uhličitého. Nedostatek kyslíku a jiné faktory způsobují, že hustota krve se dvojnásobně zvyšuje. Toto způsobuje: ¾ zpomalení krevného oběhu ¾ zátěž srdcového svalu ¾ snížení krevního tlaku

Toxický otok plic je prvotní příčinou smrti v důsledku nedostatku kyslíku.Mezi dusivé TCHL patří:fosgen, difosgen, trifosgen, chlórpikrin 105

Dráždivé látky Dráždivé TCHL lze podle účinku dále rozdělit: ¾ dráždící horní cesty dýchací (sternátory) - DA, DC, DM ¾ slzné (lakrimátory) - CA, CS, CA, CR ¾ se sdruženým účinkem.

V některé literatuře se objevují zprávy o dalších typech dráždivých látek, které je možné rozdělit do dalších zvláštních skupin: ¾ zvracivé látky (emetika), ¾ látky vyvolávající bolest (algogeny).

Dráždivý účinek se projevuje na očích, pokožce, sliznici dýchacího a trávícího ústrojí. Po účinku dráždivých látek dochází k obrannému účinku. Tento účinek vyvolává slzení, sekreci z nosu a uvolňování hlenů, kašel, zvracení, pálení pokožky a její narušení. Při takovýchto účincích postižený na nic nedbá, ztrácí správný úsudek, je zmatený. Dráždivé TCHL se používají ve formě tuhého aerosolu. Brány vstupu jsou: ¾ dýchací orgány ¾ pokožka, sliznice ¾ požití kontaminovaných potravin a vody

U těchto látek není prakticky žádná doba latence, účinek je okamžitý. Zvláštní skupinou látek a zbraní je tzv. binární chemická munice. Původně se začalo na této koncepčně nové zbrani pracovat údajně již v 60. letech. V binární chemické munici není otravná látka, ale pouze výchozí komponenty (tzv. prekurzory), které vytvoří vlastní otravnou látku až při dopravě munice na cíl. Na106

příklad pro binární sarin (označení GB-2) je známo pět vhodných chemických reakcí a pro binární otravnou látku VX (označení VX-2) dvě vhodné chemické reakce k její přípravě.

12.3.

Kontaminace jaderným materiálem

Lze říci, že z hlediska principu existují tři možnosti použití jaderného materiálu. Rozdíl mezi neoprávněným a oprávněným užitím – tedy užití k teroristickým činům a užití v rámci „regulérního“ válečného konfliktu, je pouze v kvalitě přípravy a rozsahu resp. množství užitého materiálu. Jedná se o: ¾ Zkonstruování jaderné hlavice – užití pouze při válečných konfliktech ¾ Tvorba improvizovaného jaderného prostředku využitím štěpného materi-

álu (plutonium nebo obohacený uran) ¾ Použití radioaktivního materiálu jako kontaminantu území.

Z hlediska problematiky konstrukce jaderného prostředku existuje bohatý zdroj informací a návodů jimž je internet. Navíc principy konstrukce jaderných zbraní jsou dnes běžně známy a dostupné v otevřené vědecké literatuře. Takové primitivní jaderné zbraně by vzhledem k velikosti a hmotnosti bylo možné umístit v nákladních automobilech nebo lodích a následně odpálit v hustě obydlených oblastech. Problémem však je získání štěpného materiálu dostatečné kvality – obecně je za minimální množství považováno nejméně 20 kg plutonia nebo 50 kg vysoce obohaceného uranu. Z tohoto důvodu je užití takovéhoto prostředků přinejmenším obtížné a tudíž méně pravděpodobné. Mnohem snazší k provedení je užití radiologického materiálu. V tomto případě je radioaktivní odpad nebo jiné radioaktivní látky jako plutonium, kobalt, cesium, jsou smíchány s konvenční výbušninou. Díky explozi se radioaktivní látky snadno rozptýlí po okolí a vyvolají tak nebezpečné a dlouhodobé zamoření.

107

V cizině je velmi vážně zkoumána také možnost pádu dopravního letadla na jadernou elektrárnu nebo jeho užití k rozptýlení jaderného odpadu. Pokud se podíváme na problematiku energii uvolňovaných při atomovém výbuchu, zjistíme, že pouze 5-10% celkové uvolněné energie vychází prostřednictvím radioaktivního záření, 5% formou ionizujícího záření, 30-50% celkové uvolněné energie se vyzáří formou tepelného záření a většina tzn. 40-60% energie je vydáno na tlakovou vlnu. Tlaková vlna, tepelné a ionizující záření vychází bezprostředně po výbuchu, v případě radioaktivity se její uvolňování děje postupně formou radioaktivního spadu. U jaderné bomby shozené na Hirošimu (explodovala ve výšce 550 m), v epicentru byla teplota přibližně 4 000°C (povrch slunce má teplotu 5 000°C), na několik sekund však byla dosažena teplota asi půl milionu °C.

12.4.

Jaderná bomba

Jaderná bomba se obvykle skládá ze dvou oddělených podkritických množství štěpného materiálu, která v součtu tvoří množství nadkritické (asi 1 litr). Ta jsou proti sobě vymrštěna explozí klasické výbušniny. Podle mechanismu působení výbušniny se pak rozlišuje systém hlavňový a implozivní. Síla výbuchu zajistí, že nebudou obě části od sebe během prvních několika milisekund odhozeny teplem počínající řetězové reakce a tlakem vylétajících neutronů. Ve vzniklém tělese o vysoké hustotě je nastartována řetězová reakce.

Druhy jaderných zbraní ¾ jednofázové ¾ vícefázové

108

Speciální JZ: ¾ Kobaltová bomba – jedná se vlastně o typ vodíkové bomby doplněné ko-

baltem pro zvýšení radioaktivní kontaminace ¾ Neutronová bomba – je další z typ vodíkové bomby, která je technicky

upravená tak, aby bylo zvýšeno vyzařování neutronů a snížen destruktivní účinek. Bomba je určená k zabíjení živých organizmů.

12.5.

Špinavá bomba

Špinavá bomba je určité množství méněcenného radioaktivního materiálu smíchaného s konvenční průmyslovou trhavinou. Při jejím odpálení sice nedochází k žádnému obrovskému výbuchu; princip špinavé bomby totiž tkví v zamoření prostoru exploze a vzniku radioaktivního mraku, který se rychle šíří v závislosti na síle větru, přičemž následný spad radioaktivních (RA) částic zamořuje další a další území. To se následně stává nebezpečným pro další pobyt v něm, z důvodu vzniku nemocí z ozáření a dlouhodobě vzniku rakoviny. Proces, který by měl nebo musí následovat po kontaminaci nazýváme „dekontaminace“. Dekontaminace je soubor metod, postupů a prostředků k účinnému odstranění kontaminantů nebo jeho eliminace na akceptovatelnou úroveň. A následná likvidace odstraněného kontaminantu. Cílem dekontaminace je ¾ snížit zdravotnické a nenávratné ztráty, ¾ zkrátit dobu nezbytného používání prostředků individuální ochrany, ¾ vytvořit podmínky pro ¾ obnovu normálního života v kontaminovaných oblastech, ¾ zabezpečení záchranných a neodkladných prací a asanací území.

109

Dekontaminaci dělíme podle druhu odstraňovaných kontaminovaných látek chemických na detoxikaci, radioaktivních na dezaktivaci, biologických na dezinfekci. V praxi se můžeme setkat s mnoha druhy využití fyzikálních, technických a chemických vlastností kontaminantů s cílem jejich odstranění nebo radikálního snížení. O tom, jakou metodu zvolíme rozhodují následující kritéria: ¾ druhu kontaminantu a jeho hustota, ¾ velikost kontaminované plochy nebo prostoru, ¾ počtu osob, které mají být dekontaminovány, ¾ dostupnost dekontaminační směsi v potřebném množství, ¾ dostupný počet specialistů provádějících dekontaminaci, ¾ kapacita dekontaminačního pracoviště, ¾ množství odpadních produktů a možnosti jeho likvidace

Na základ znalosti těchto údajů je pak rozhodováno o využití některé z následujících vlastností kontaminantu resp. metod dekontaminace: ¾ fyzikální vlastnosti ¾ chemické vlastnosti ¾ biologické vlastnosti

Jako užití fyzikálních vlastností kontaminantů lze považovat metody založené na využití setrvačnosti - vyklepávání, vytřepávání. Lze využít smývání, kartáčování, mechanické otírání nebo odpařování. Do této kategorie je také možno zařadit využití sorbentů pracujících na principu vázání kontaminantů na základě fyzikálních sil. V případě chemických metod dekontaminace je využito chemické přeměny látek za účelem úplného rozložení nebezpečné látky nebo její přeměna na podstatně méně nebezpečnou nebo snadněji odstranitelnou látku. 110

Nejnovější a v poslední době stéle se rozrůstající metodou dekontaminace hlavně v případě ropných produktů, které jsou těžce dostupné, je využití bakterií. Tato metoda je užívána hlavně v případě dekontaminace podzemních vod, kde jiné metody jsou málo účinné nebo dokonce by kontaminaci ještě zvýšily. Princip spočívá ve využití takových druhů bakterií, které se přímo živí ropnými produkty a jejich metabolismus tyto látky přeměňuje a rozkládá. Za nejúčinnější metodu dekontaminace je považována kombinace výše uvedených procesů. Podle forem provedení rozlišujeme dekontaminaci na suchou a mokrou. Zcela převažujícím způsobem při provádění dekontaminace je mokré provedení. Z hlediska druhu kontaminovaného objektu (předmětu) se rozlišuje dekontaminace: ¾ hygienická očista – dekontaminace osob, ¾ veterinární očista – dekontaminace zvířat (dezinfekce – likvidace hmyzu,

deratizace – likvidace hlodavců), ¾ dekontaminace – oděvů, prádla, prostředků, vody a potravin, terénu

a budov. Z hlediska použitých prostředků, techniky a zabezpečujícího personálu se dekontaminace dělí na: ¾ individuální – provádí každá osoba sama s využitím individuálních nebo

improvizovaných prostředků, ¾ hromadnou – provádí se v protichemických zařízeních nebo ji provádějí

dekontaminační jednotky s využitím speciální techniky pro dekontaminaci nebo vhodně přizpůsobených průmyslových nebo zemědělských zařízení; zabezpečuje ji personál daného protichemického zařízení

111

112

13. Zatemňování Zatemňování patří mezi úkoly civilní ochrany. Zatemňovací opatření dříve tvořily základní způsob pasivní ochrany proti vzdušnému napadení, jejichž cílem bylo utajení dislokace ¾ výrobních objektů, podniků a závodů důležitých pro obranu vlasti a chod

národního hospodářství, ¾ objektů státní správy, ¾ předpokládaných cílových prostorů napadení nepřítelem, ¾ sil a prostředků civilní ochrany a obytných zón.

V současné době zatemnění jako prostředek pasivní ochrany a utajení pozbývá svou účinnost s ohledem na nové prostředky pro průzkum a nové technologie a metody zaměřování cílů. Zatemňování se provádí: ¾ zastíráním (zhášení, zakrývání, směrování či zmenšování intenzity vyza-

řovaného světla a tepla), ¾ klamáním (instalace světelných, tepelných nebo radiových zdrojů, které

klamně demonstrují dislokaci a činnost průmyslových objektů, územních celků, vojenských zařízení atd.). Zatemňování se realizuje: ¾ diferencovaně s ohledem na význam předpokládaného cíle napadení, ¾ na celém území bez výjimky, ¾ nepřetržitě po celou noc.

113

Režimy částečného zatemnění: ¾ úplné zatemnění bytových a nebytových prostorů (sídlišť, vnitřního osvět-

lení objektů, dopravních prostředků, světelných reklamních poutačů a výkladních skříní), ¾ dílčí zatemnění pouličního a silničního osvětlení ¾ odstínění tepelných zdrojů, ¾ zatemnění vnějšího osvětlení objektů právnických a podnikajících fyzic-

kých osob, státní správy a samosprávy, technologických světel, vnějších světel dopravních vozidel a dopravního zabezpečení, orientačních světelných a signalizačních světel.

13.1.

Režim úplného zatemnění

Provádí se stejně jako u částečného zatemnění, provede se úplné zatemnění. Navíc se provede dílčí zatemnění technologických ohňů a světel ve výrobních objektech, které jsou nutné pro dokončení výrobního cyklu nebo zabezpečení omezeného chodu výroby, vnějších světel dopravních prostředků, orientačních světelných a signalizačních světel, klamání.

Zatemňování se vyhlašuje a realizuje: ¾ s vyhlášením situace ohrožení, ¾ s vyhlášením signálu vzdušného poplachu,

bude plánováno pouze pro období válečného stavu.

114

14. Okamžitá pomoc při obnově a udržování pořádku v postižených oblastech V případě vzniku mimořádné události či krizové situace související se vznikem živelní pohromy, katastrofy a podobně, na základě vyžádání oprávněnými orgány a v souladu s ustanovením zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR, může být součástí AČR použito: ¾ k plnění humanitárních úkolů CO (tento úkol budou plnit především zá-

chranné a výcvikové základny Sil územní obrany), ¾ k záchranným pracím (mohou plnit všechny součásti AČR), ¾ k odstraňování jiného hrozícího nebezpečí za pomoci vojenské techniky

(mohou zabezpečovat všechny součásti AČR, disponující požadovanou technikou). Část sil a prostředků AČR může být i v případě eliminace pohrom či katastrof nasazena k asistenci Policie ČR k plnění úkolů: ¾ pořádkové policie k zabezpečení klidu a pořádku, ¾ regulace pohybu osob, ¾ ochrany majetku obyvatelstva po provedené evakuaci.

Takto je například i plánováno, v souladu s nařízením vlády ČR č. 332/2001 Sb., nasazení vojáků v činné službě k asistenci PČR v případě radiační havárie: ¾ na JE TEMELÍN celkem 100 vojáků v činné službě s technikou, ¾ na JE DUKOVANY celkem 600 vojáků v činné službě s technikou ve

dvou etapách do 48 hodin. Příslušníci AČR mohou být v případě MU nasazeni až v situaci, kdy příslušné správní úřady, orgány územní samosprávy a základní složky IZS vyčerpaly všechny své možnosti a nemohou situaci řešit jen vlastními silami; 115

Výjimka: MU na JE na území ČR – v tomto případě je společné nasazení základních složek IZS a AČR ošetřeno tzv. realizačními dohodami, uzavřenými velitelem SÚzO (pravomoc byla delegována NGŠ AČR) a hejtmany Jihočeského kraje, kraje Vysočina a Jihomoravského kraje a připravovanými realizačními dohodami velitele PozS s Ř KS PČR Jihočeského a Jihomoravského kraje. ○

Příslušníci AČR mohou být použiti jen k těm činnostem, pro které jsou

připraveni, pro které mají odpovídající odborné schopnosti a pro které jsou patřičně vybavení. ○

Příslušníci AČR při plnění úkolů záchranných prací nebo poskytování

humanitární pomoci nejsou podřizováni civilním orgánům, podléhají vojenskému velení, ale úkoly plní podle „zadání“ civilních orgánů. ÚKOL SIL ÚZEMNÍ OBRANY Síly územní obrany (SÚzO) jsou součástí hlavních obranných sil AČR. Jsou určeny k mírovému a mobilizačnímu doplnění ozbrojených sil, zabezpečení obrany a ochrany teritoria, provedení záchranných a humanitárních operací a provedení operací k podpoře aliančních sil na území ČR (Host Nation Support). Vlastní rozsah úkolů civilní ochrany je specifikován „Dodatkovými protokoly k Ženevským úmluvám“ z 12. srpna 1949. Podle těchto „Protokolů“ znamená civilní ochrana plnění některých nebo všech níže uvedených humanitárních úkolů, jejichž cílem je chránit civilní obyvatelstvo před nebezpečím, pomoci mu odstranit bezprostřední účinky nepřátelských akcí nebo pohrom a vytvořit nezbytné podmínky pro jeho přežití. Opatření zabezpečující okamžitou pomoc

zahrnují varování obyvatelstva

v postižené oblasti a v jejím okolí, vyklizení ohroženého prostoru a jeho ohraničení (případně střežení), zabezpečení regulační a pořádkové služby zejména regulace vstupu nebo výstupu do nebo z postižené oblasti, regulace vjezdu a výjezdu vozidel zdravotnické pomoci, Hasičského záchranného sboru. Zabezpeče116

ní ochrany movitého i nemovitého majetku postižených občanů, podnikatelských subjektů, orgánů státní správy a samosprávy a dalších orgánů a organizací.Opatření k zajištění předmětů a zařízení, které by např. výbuchem mohly ještě více zhoršit vzniklou krizovou situaci. Pomoc při ochraně všech předmětů nezbytných k přežití zahrnuje opatření ke střežení skladů zásob potravin, zdrojů pitné vody a distribuční sítě (vodovody) a také ochranu při distribuci zásob vody, potravin a humanitárního materiálu a dalších předmětů nutných k přežití (šatstvo, přikrývky, léky atd.). Ochranu techniky, speciálních zařízení a materiálu jednotlivých subjektů podílejících se na záchranných pracích. Opatření jsou součástí civilního nouzového plánování. Za koordinaci, metodické řízení a dozorování při plnění odpovídá MV ČR. Přípravu a řízení zabezpečují územní orgány státní správy. K praktickému provádění jsou využívány složky integrovaného záchranného systému, Hasičský záchranný sbor ČR, Policie ČR, jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí okresu jednotkami požární ochrany, záchranná služba a dalších pohotovostních a havarijních služeb (plynárny, energetické závody atd.), záchranné útvary AČR. Okamžitá oprava nezbytných veřejných zařízení představuje rychlou obnovu poškozených dopravních, energetických, vodovodních, kanalizačních a telefonních sítí, zdrojů pitné vody, zařízení pro přenos rozhlasových a televizních signálů, dalších zařízení (budov, zdravotnických zařízení, budov státní správy a samosprávy, policie atd.), které jsou nezbytné pro přežití postiženého obyvatelstva a pro fungování státní správy. Nutnost oprav nezbytných veřejných zařízení nastává po mimořádných událostech (MU) a krizových stavech (KS) jako jsou přírodní pohromy, technologické havárie a násilná řešení společenských vztahů.

117

Pro prevenci a likvidaci MU a KS ustanovují příslušné orgány samosprávy a státní správy

havarijní komise(HK), spolupracující s IZS a v souladu

s komplexem opatření CO při vzniku MU a KS koordinují činnost sil a prostředků s cílem zabezpečit ochranu obyvatelstva – zmírnění následků a dopadů MU na životy a zdraví, majetek fyzických a právnických osob, životní prostředí, rychlou a plynulou likvidaci MU. Je využívána havarijní dokumentace, která je uložena na hlavním i záložním pracovišti HK, které mohou vytvářet odborné sekce, které pracují podle samostatných plánů práce (členové mohou pracovat v HK jako přizvaní experti): ¾ při hašení požárů, ¾ v technickém a chemickém záchranářství, ¾ ve zdravotnickém záchranářství, ¾ v pořádku a bezpečnosti, ¾ při likvidaci ekologických havárií, ¾ při povodních a nákazách, ¾ pro varování a vyrozumění, ¾ pro evakuaci, ¾ pro ukrytí, ¾ pro nouzové přežití obyvatel a humanitární pomoc, ¾ pro spojovací a informační službu, ¾ pro stavebně-technickou a vyprošťovací službu ¾ pro dopravu, ¾ pro osvětu, výchovu a informování obyvatelstva.

Stálá havarijní služba je využívána pro zabezpečení neodkladných nezbytných oprav u následujících subjektů: 118

¾ správa a údržba silnic, ¾ vodovody a kanalizace, ¾ technické služby, ¾ Telecom, ¾ energetické závody, ¾ plynárenské závody.

Při MU opravuje veřejná zařízení ten subjekt, který je spravuje ve své kompetenci na základě uzavřených součinnostních dohod pro MU a KS. Pokud je narušení budov a komunikací většího rozsahu, mohou hejtmani, primátoři vyžádat pomoc u místně příslušných záchranných útvarů AČR, a to zejména při destrukci budov a při obnově průjezdnosti komunikací.

119

15. Bezodkladné pohřební služby Bezodkladné pohřební služby spočívají ve ¾ shromažďování, ¾ identifikaci, ¾ odvozu a ¾ pohřbívání osob zemřelých o při hromadných ztrátách po vzniku MU (především při použití

zbraní hromadného ničení), o osob usmrcených bezprostředními účinky MU (účinkem nebezpeč-

ných látek a zbraní hromadného ničení, živelních pohrom atd.), o osob, které zemřou na následky účinků MU (epidemie, radioaktiv-

ní nebo chemické zamoření atd.). Pohřbení do země závisí na ¾ počtu usmrcených a zemřelých osob, ¾ vzdálenosti a možnostech přepravy z prostoru MU do pohřebiště, ¾ počtu pohřebišť, ¾ možnostech zemních strojů a počtu osob, které budou k dispozici pro po-

hřbívání, a to způsobem o do jednotlivých hrobů, o do menších hromadných hrobů (10 – 15 osob), o do hromadných hrobů (stovky osob), o do zákopů;

Pohřbení kremací závisí na: ¾ celkovém počtu usmrcených a zemřelých osob, ¾ počtu osob, které jsou přípustné pohřbít do země,

120

¾ možnostech

využití

zařízení

ke

zpopelnění

(zařízení

stálá

a improvizovaná), ¾ možnostech přísunu hořlavin, ¾ počtu osob schopných spalování provádět, a to způsobem ¾ zpopelnění ve stávajících krematoriích, ¾ zpopelnění v pecích cihelen, vápenek a dalších průmyslových objektů, ¾ zpopelnění na hranicích (řádově tisíce osob).

Pro shromažďování, převozy, pohřbívání a kremaci usmrcených osob jsou využíváni zejména členové zdravotních technických jednotek. Všechny jednotky, které se podílejí na záchranných a likvidačních pracích, ukládají usmrcené osoby na určená shromaždiště, pokud na tyto práce nestačí pomocné oddíly sběračů. Na shromaždišti usmrcených osob provádějí členové pořádkové jednotky (policie) identifikaci usmrcených osob. Při nedostatku zemních strojů provádí výkopové práce převážně práceschopné obyvatelstvo. Seznamy pohřbených pořizují příslušné územní správní orgány v úzké spolupráci s identifikačními orgány policie. Jednotlivé hroby a pohřebiště se vhodně označují a spolu s údaji o pohřbených se řádně evidují u příslušných územně správních orgánů, které také vydávají zákaz stavební činnosti v těchto lokalitách. Lhůty k pohřbení jsou stanoveny v zimním období do 72 hodin, v letním období do 24 hodin. Mrtví mají být pohřbeni pokud možno podle náboženského vyznání, k němuž patřili a jejich hrobů má být šetřeno. Územní orgány krizového řízení provádějí předběžně propočty trvalých ztrát, stanovení počtu zemřelých k pohřbení (jejich počet je výchozím údajem pro stanovení způsobu pohřbívání). Vydávají nařízení k provedení neodkladného pohřbení, což zahrnuje: ¾ předpokládané počty usmrcených osob, místa jejich výskytu, ¾ stanovení míst a způsobu pohřbívání,

121

¾ úkoly a způsoby jejich plnění: ¾ vyhledávání a soustřeďování usmrcených, ¾ identifikace a evidence usmrcených, ¾ zřizování shromaždišť a pohřebišť, ¾ označení pohřebišť, ¾ pokyny k materiálně-technickému zabezpečení, ¾ stanovení lhůt plnění úkolů, ¾ pokyny pro součinnost zdravotně-technických, vyprošťovacích, pořádko-

vých a dalších jednotek, ¾ pokyny k bezpečnosti práce, dodržování zdravotnických a hygienických

pravidel. ¾ Velitel zásahu ¾ řídí záchranné a likvidační práce v prostoru MU, ¾ využívá všech sil a prostředků, které má k dispozici, včetně práceschop-

ného obyvatelstva. Nezbytné doplňující činnosti Mezi doplňující činnosti nezbytné ke splnění úkolů uvedených v předcházejících kapitolách včetně plánování a organizování, ale neomezující se na danou činnost, patří: ¾ zabezpečení prostředky individuální ochrany, ¾ plánování a příprava včetně příslušných pracovníků odpovědných orgánů, ¾ příprava občanů k sebeochraně a vzájemné pomoci, ¾ materiální zabezpečení, ¾ finanční zabezpečení.

122

123

16. Individuální ochrana Individuální ochrana je tvořena souhrnem organizačních, operačních, ekonomických a dalších opatření, jejichž cílem je v nejvyšší možné míře zabránit účinkům radioaktivních otravných a bakteriologických (biologických) prostředků při napadení zbraněmi hromadného ničení na nejdůležitější části lidského organismu, především dýchací cesty a obličej. 16.1.

Prostředky individuální ochrany

Individuální ochrana se realizuje pomocí prostředků individuální ochrany (PIO), které jsou umístěny ve skladech obcí, měst, škol, zdravotnických a sociálních zařízení nebo u státních orgánů a právnických osob. Výdej se provede v případě potřeby podle zpracovaných plánů. V souladu ze současně platnou „ Koncepcí ochrany obyvatelstva v ČR“ a legislativou se do budoucna předpokládá péčí státu zabezpečovat prostředky individuální ochrany pouze tyto skupiny obyvatelstva: ¾ děti a mládež do 18. let nebo do ukončení středoškolského studia ¾ osoby umístěné ve zdravotnických a sociálních zařízeních. ¾ Osoby zařazené v základních i ostatních složkách Integrovaného systému

Ostatním právnickým a fyzickým osobám bude umožněno prostředky individuální ochrany získat pro vlastní potřebu za úhradu. Rozdělení PIO z hlediska ¾ funkčního o pro ochranu horních cest dýchacích, o pro ochranu povrchu těla, o jako doplňkové ochranné prostředky (brýle proti světelnému impul-

su, ochranné masti, balíčky první pomoci atd.), 124

¾ konstrukčního – roušky, kapuce, respirátory, pláště, čtvrtmasky, ústenky,

pláštěnky, polomasky, kombinézy, masky, přezůvky, rukavice, osobní diagnostické dozimetry, ¾ konstrukčních materiálů – pryžové (ochranné masky), textilní (ochranné

roušky), plastové, kombinované (kombinézy), ¾ uživatelského (kdo je uživatelem) o vojenský sektor o speciální (pro specialisty nebo pro ochranu služebních zvířat), o civilní o pro dospělé obyvatelstvo, o pro děti včetně kojenců, ¾ způsobu ochrany o izolační o filtrační

Prostředky pracující na filtračním principu lze použít pouze za předpokladu, že ve vdechovaném vzduchu je minimálně 17 % kyslíku a maximum 1 % nebezpečných látek. Filtry používané civilní ochranou nemají účinek proti oxidu uhelnatému.

16.2.

Základní pojmy užívané v individuální ochraně:

¾ Ochrana filtrační – ochrana dýchacích cest a povrchu těla pomocí filtrace

vdechovaného vzduchu (např. ochranné masky s filtrem); ¾ Ochrana izolační – ochrana dýchacích cest a povrchu těla vdechován

vzduchu nebo kyslíku izolovaného zdroje (přívod z lahví anebo ze vzdálenějších prostor hadicí);

125

Sorbent – speciálně upravené aktivní uhlí (např. impregnací solemi mědi, chromu, stříbra atd.); Adsorpce – záchyt plynů na tuhé fázi (sorbentu) mechanismem zhuštění plynů na povrchu částice vlivem přitažlivých sil molekul sorbentu na molekuly plynů; Absorpce – záchyt plynů na tuhé fázi mechanismem prolínání plynu do hmoty sorbentu za vzniku tuhého roztoku; Chemisorpce – záchyt plynů na základě chemické reakce nebezpečných látek ve filtrovaném vzduchu se sorbentem. Podíl koncentrací (Kp) nebezpečné látky za filtrem (C1) a před filtrem (C2) se dá vypočíst podle následující rovnice:

Kp =

C1 C2

nebo v % K p =

C1 ⋅ 100 C2

Rezistenční doba filtru – doba od počátku filtrace až do okamžiku průniku nebezpečné látky za filtr; Zorné pole – v podstatě poměr mezi plochou viděnou lidským okem a plochou viděnou skrz ochrannou masku vyjádřenou v %; Zorné pole všeobecné (efektivní) – měřeno jedním okem (Evropská norma EN 136 připouští min. 70 %); Zorné pole binokulární (překryté) – měřeno oběma očima (norma připouští min. 80 %); Snesitelnost, doba snesitelnosti – doba, po kterou za daných podmínek (teplota, vlhkost vzduchu), charakter vykonávané práce atd.) lze setrvat v oděvu; závisí do značné míry na individuálních dispozicích dané osoby; Rezistenční doba (doba ochranného působení, ochranná mohutnost rezistenční doby) doba, která uplynula od okamžiku styku jedné strany zkoušeného ochranného materiálu s kapalnou nebo plynnou otravnou látkou do objevení se par této 126

otravné látky na opačné straně zkoušeného materiálu v množství rovném prahové hodnotě. Orientační doporučené doby pobytu při energetickém výdeji na úrovni těžké práce jsou následující: ¾ nepřetlakový izolační oděv se vzduchovým dýchacím přístrojem o 35 °C - 15 minut nepřetržité činnosti, nebo 2 x 10 minut

s pětiminutovým odpočinkem, o 20 °C - 50 minut nepřetržité činnosti, nebo vždy po 20 minutách

práce zařadit desetiminutovou pauzu, S použitím chladicí vesty se interval nepřetržité práce posouvá na 25 minut při 35 °C (2 x 15 minut s pětiminutovým odpočinkem). Použití chladicí vesty při 20 °C je neúčelné. ¾ přetlakový izolační oděv se vzduchovým dýchacím přístrojem o 35 °C – shodné s nepřetlakovými oděvy, o 35 – 20 °C - 35 minut nepřetržité činnosti, nebo 2 x 20 minut

s pětiminutovým odpočinkem. Dále se doporučuje: ¾ práce v izolačních oděvech zadávat pouze zdravým osobám, ¾ pravidelné lékařské prohlídky, ¾ cvičené zátěže při teplotách 30 °C, ¾ nepovolovat práci při teplotách nad 30 °C osobám, které se subjektivně

necítí dobře, ¾ při opakovaných činnostech dostatek odpočinku mimo oblast vysokých

teplot, ¾ stanovit režim konzumace nápojů.

127

Doba použitelnosti PIO je dána konstrukcí, vlastnostmi materiálu, ale především kvalitou skladování a ošetřování. Pro tuto oblast existuje norma ČSN 63 0001 Uskladnění a ošetřování kaučuků a výrobků z pryže .

16.3.

Dělení prostředků individuální

Prostředky individuální ochrany se dělí podle určení pro věkové kategorie do skupin: -pro děti do 18 měsíců: dětské vaky, které jsou určeny k přenosu do chráněného prostoru (děti se ukládají do vaků lehce oblečeny při teplotách nad 25 °C je vhodné překrývat jejich gumo-textilní částí vlhkými kusy textilu;

128

DV-65

je vyroben z pogumovaného textilu, který se napíná se na kovovou kostru k níž je možné připojit popruh na přenášení, je opatřen jedním difúzním filtrem, průhledem a manipulační rukavicí. Hmotnost tohoto vaku je 5650 g. Doba snesitelnosti je až 8 hod. DV-75

129

je určen pro děti až do 1 roku, je vyroben z pogumovaného textilu, který se napíná na skládací kovovou kostru a pomocí tvarovaného prostěradla se dá upravit jako postýlka v nezamořeném prostoru je vybaven 2 difúzními filtry a 2 manipulačními rukavicemi. Uvnitř vaku jsou 2 kapsy pro zásobu plen a kojeneckou láhev, 2 průzory a propojovací zařízení pro podávání stravy z vnějšku. V příslušenství vaku je zásobní láhev opatřená uzávěrem s injekční jehlou a sací láhev. Vak je vybaven také nosným popruhem a nafukovací podložkou pod hlavu dítěte.

- pro děti ve věku od 1,5 do 3 let: dětské kazajky (DK) jsou určeny pro děti od 15 měsíců do 3 až 4 let, jsou vhodné pro děti nesnášející ochrannou masku a pro děti s onemocněním dýchacích cest; jsou uzpůsobeny tak, že znemožňují samovolné sejmutí dítětem DK-62

DK-62 je zhotovena z pogumovaného textilu žluté barvy, jejími hlavními částmi jsou hlavová kukla s průzorem z plexiskla, část kryjící tělo až do pasu dítěte a 130

rukávy

pevně

spojené

s bezprstými

rukavicemi.

Ventilová

komora

s vdechovacím ventilem je umístěn na hrudi. Do kazajky se vhání vzduch přes malý ochranný filtr (MOF), který je připojen ke křídlovému dmýchadlu vrapovou hadicí. Výdechový ventil je umístěn na vrcholu hlavové kukly. Hmotnost soupravy činí 1740 g a její snesitelnost po nácviku je až 6 hodin. DK-88

DK-88 je určena pro děti od 18 měsíců do 3 až 4 let. Oděvní část sahající do pasu dítěte je vyrobena z pogumované textilie je opatřena filtroventilační jednotkou a pouzdrem na baterie pro pohon ventilátorku. Vzduch je nasáván ventilátorem přes filtr MOF, který je umístěn na nástavci na hlavové kukle, výpustný ventil je na kukle pod panoramatickým plastovým průzorem. Zdrojem proudu je 6 monočlánků, v případě jejich vybití nebo při poruše ventilátoru lze použít ručního dmychadla (pryžový měch a vrapová hadice). Nevyžaduje trvalou obsluhu dospělou osobou, pouze je nutný dozor. DK je vybavena systémem pití, její snesitelnost je až 12 hod. -dětské masky(DM) pro děti od 3 do 10, resp. do 12 let:

131

DM-1

DM-1 je obličejová maska s páskovým upínacím systémem s kulatými zorníky, lícnice je pevně spojena s vrapovou hadicí, je opatřena uvazovacími tkanicemi. CM-3/3 h

132

CM-3/3 h je totožná s ochrannou maskou typu CM-3 velikost č. 3. Komplet masky je přizpůsoben pro použití dětmi s větším obličejem ve stáří do 10 let s tím, že je doplněn vrapovou hadicí. - pro dospělé obyvatelstvo: ochranné roušky jsou jednoúčelovým prostředkem k ochraně proti radioaktivnímu prachu. Chrání částečně proti bojovým biologickým prostředkům, nechrání však proti otravným látkám a ostatním průmyslovým škodlivinám! OR-1

OR-1 se skládá z přední části lícnice, podbradníku, těsnění a zadní upínací části. V lícnici jsou kruhové otvory (zorníky), ve spodní části lícnice jsou mezi dvěma textilními vrstvami vloženy textilní filtrační vložky schopné zachycovat prachové částice. Ochranné masky(masky civilní ochrany

CM)

– v kompletaci s příslušným

vhodným ochranným filtrem slouží k ochraně dýchacích orgánů a očí před účinky ZHN(zbraní hromadného ničení) – nověji CBRNE(chemické, biologic-

133

ké, radiologické, nukleární a explozivní prostředky ničení) a průmyslovými škodlivinami kromě oxidu uhelnatého. CM-3

CM-3 je obličejová maska a skládá se z lícnice a filtru. Její upínací systém zabezpečuje dobrý kontakt s obličejem. Maska se přenáší se v brašně s příslušenstvím (glycerinové mýdélko, korekční brýlové vložky). Tato maska se postupně vyřazuje. CM-4

134

CM-4 je obličejová maska s pětipáskovým upínacím systémem, panoramatickými zorníky, průzvučnou vložkou a ventilovou komorou vyrobenou ze sklolaminátu. Na šroubení ventilové komory se připojuje filtr MOF (případně filtr průmyslového typu). Lícnice masky má na okraji těsnicí manžetovou linii a je doplněna pevně zabudovanou polomaskou. Maska se již nevyrábí. Dříve se dodávala v modifikacích: -CM-4M, která umožňuje pití -CM-4K, která umožňuje kombinaci izolačního dýchacího přístroje Maska má rozsah v teplotním rozmezí –30 až +50 °C. Snesitelnost je až 12 hod. Maska se vyráběla ve velikostech 3 (nejmenší), 4 a 5 a má hmotnost 420 g.

CM-5

CM-5 je obličejová maska s upínacím systémem celopryžovým nebo pryžotextilním.

Vyznačuje

se

velkoplošným

panoramatickým

zorníkem

z polymetylmetakrylátu. Maska má širokou anatomicky tvarovanou těsnicí těsnící plochu, která zvyšuje komfort při dlouhodobém nošení. Lze ji používat buď 135

s 1 nebo 2 vydechovacími ventily. Nasazená maska má velmi dobrou srozumitelnost zajištěnou průzvučnou vložkou. Vyrábí se ve dvou velikostech o hmotnosti 475 g. CM-6

CM-6 je obličejová maska s pětinásobným textilním upínacím systémem. Jde o masku novější konstrukce s možností připojení filtru z pravé nebo levé strany. Prostředky pro ochranu povrchu těla – doplňují individuální protichemickou ochranu. Chrání povrch těla proti radioaktivnímu prachu a látkám, které mohou vniknout do organizmu kůží.

136

SOO CO (speciální ochranný oděv)

SOO-CO se vyrábí ve 3 velikostech. Je to jednodílná kombinéza s kapucí, vyrobená z pogumovaného polyamidového textilu šedého odstínu. Ochranný oděv je určen pouze pro chemické specialisty a záchranáře. V přední části je umístěn vstupní otvor s našitým tunelovým nástavcem umožňujícím neprodyšné uzavření kolem těla pomocí upínacích trnů.

137

Filtry

Filtry pro ochranné masky jsou výměnnou součástí soupravy ochranné masky. Zabraňují průniku nebezpečné látky do vnitřní části masky. Bývají kulatého nebo oválného tvaru, ve vrchní části jsou opatřeny šroubovým hrdlem pro připojení na lícnici, na dně jsou opatřeny vstupním otvorem pro vdechovaný vzduch. Jsou složeny za 2 základních částí: -filtrační (zbavuje vzduch prachu a aerosolů), -sorpční (zachycuje otravné látky a páry) Filtry je možné použít pouze v případě, kdy je koncentrace kyslíku ve vdechovaném vzduchu vyšší než 17 % a koncentrace nebezpečné látky nepřesahuje 1 obj. %. Nechrání před oxidem uhelnatým a podobnými malomolekulárními látkami (nutno použít speciální hopkalitový filtr). Filtry typů MOF (1, 2, 4, 5) se v současné době vyřazují z použití a jsou nahrazovány univerzální kombinovanými filtry jako například filtr MOF-6:

138

Filtry proti plynům Typ filtru

Barevné čení

zna-

Hlavní využití

A

hnědá

organické plyny a páry, rozpouštědla

B

šedá

anorganické plyny a páry (např. chlor, sirovodík, kyanovodík atd.)

E

žlutá

oxid siřičitý, chlorovodík

K

zelená

čpavek, sirovodík

Hg

červená

páry rtuti

Reaktor

oranžová

radioaktivní jod včetně radioaktivního metyljodidu

Filtry typu A, B, E, K mohou být vyráběny podle sorpční kapacity jako malé

třída 1

do vnější koncentrace 0,1 obj. %

střední

třída 2

do vnější koncentrace 0,5 obj. %

139

velké

třída 3

do vnější koncentrace 1,0 obj. %

Třída

Odlučivost

Hlavní využití

P1

malá

obtěžující prach

P2

střední

netoxické pevné a kapalné aerosoly

P3

vysoká

toxické pevné a kapalné aerosoly

Částicové filtry

Kombinované filtry (kombinace filtrů proti plynům a částicových filtrů) – značení např. A2-P3 Typ

Rozměr [mm] Hmotnost [g]

protiplynový

110 x 87

max. 300

kombinovaný

110 x 87

max. 320

částicový

96/87 x 21

max. 50

140

17. Plánování a příprava personálu civilní ochrany Plánování a příprava personálu CO tvoří komplex opatření civilní ochrany. Obsah je stanoven ústředním orgánem státní správy pro civilní ochranu. Tím je od 1. ledna 2001 MV ČR. Hlavním cílem je příprava záchranných systémů a obyvatelstva na řešení mimořádných událostí(MÚ) a krizových situací(KS). Příprava pracovníků a věcně příslušných odpovědných orgánů je zaměřena na získání nezbytných vědomostí a dovedností souvisejících s plánováním, řízením a se zabezpečováním činností nutných pro likvidaci následků MU a KS. 17.1.

Odborná příprava se týká

Odborná příprava je zaměřena na přípravu: ¾ řídicích pracovníků státní správy a samosprávy, ¾ velitelů a specialistů záchranářských jednotek, ¾ personálu určeného k obsluze techniky a přístrojů, ¾ -osob pověřených manipulací s materiálem ¾ právnických a fyzických osob v rozsahu současně platné legislativy

Ústředním vzdělávacím zařízením GŘ HZS v otázkách ochrany obyvatelstva a prevence před katastrofami je Institut ochrany obyvatel Lázně Bohdaneč. Institut je akreditován Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Každoročně organizuje řadu rekvalifikačních, specializačních a zdokonalovacích kurzů. Organizuje také a provádí odborné semináře, mezinárodní semináře a setkání špičkových odborníků z Evropy i NATO v otázkách civilní ochrany. Řídí vzdělávací činnost školicích středisek HZS Kamenice, Třemošná, Tišnov, Olomouc. Institut také koordinuje přípravu občanů k sebeobraně a vzájemnou pomoc jako důležitou součást připravenosti občanů na mimořádné situace a události.

141

Současná koncepce civilní ochrany předpokládá větší podíl občanů na ochraně vlastního zdraví a majetku. Vysoká účinnost přípravy obyvatelstva je zabezpečena prostřednictvím pravomocí územních orgánů státní správy a samosprávy a spočívá v diferencovaném seznamování občanů s aktuálními riziky podle charakteru a míry ohrožení, včasném poskytování a předávání tísňových informací, schopnosti využít veřejně právních i soukromých sdělovacích prostředků pro předání informací potřebných k sebeochraně a vzájemné pomoci. Ve spolupráci s MŠ ČR byla do výuky na základních a středních školách zavedena témata související s přípravou k sebeochraně za mimořádných událostí. Odpovědnost za koordinaci a metodické řízení nese generální ředitelství Hasičského záchranného sboru Ministerstva vnitra ČR jako orgán státní správy příslušny pro civilní ochranu. Základním cílem komunikace s obyvatelstvem v ohrožení je dosáhnout stavu, kdy každý občan bude schopen reagovat pružně na změny vznikající v důsledku MU, na signály varovacích systémů a bude umět se odpovídajícím způsobem za takových situací chovat. Také je potřebné vytvořit komunikační prostředí, které v případě ohrožení umožní odpovědným orgánům neprodleně uvědomit obyvatelstvo o hrozícím nebezpečí a zahájit předávání tzv. tísňových informací.

Základní zpráva Když zazní siréna, okamžitě se ukryjte, zavřete okna a dveře, zapněte rádio nebo televizi!

17.2.

Materiální zabezpečení civilní ochrany

Materiál civilní ochrany je určen pro plnění jejích úkolů. Je tvořen hmotným movitým majetkem ve vlastnictví státu, obcí a jiných právnických osob. 142

Hmotný movitý majetek pořízený v letech 1958 až 1990 ze státního rozpočtu pro potřeby dřívější CO, který byl přidělován organizacím a podnikům centrálně je nazýván materiálem civilní ochrany. Tento materiál nyní patří do působnosti Ministerstva vnitra ČR. Poskytuje se právnickým a fyzickým osobám, které se podílejí na plnění úkolů civilní ochrany. Finanční zabezpečení civilní ochrany je součástí finančního zabezpečení Integrovaného záchranného systému ČR ve smyslu § 31 zákona č.239/2000Sb. Ministerstvo vnitra ČR zabezpečuje materiál civilní ochrany na celostátní úrovni. Jedná se o veškerý materiál civilní ochrany vedený v programu Evidence materiálu CO (EMCO). Hospodaření s materiálem je dáno základními pravidly k hospodaření se státním majetkem (vyhláška FMF č. 119/1988 Sb.) a také interními normami MV ČR. HZS kraje přerozděluje prostředky individuální ochrany (PIO) podle územní potřeby. Řeší požadavky na opravy, kontroly, přezkušování, kalibraci a servis materiálu CO (např. PIO, chemické průkazníky, dozimetrické přístroje atd.). K tomu má GŘ HZS ve své podřízenosti Opravářský závod Olomouc. Právnickým a fyzickým osobám se poskytuje materiál na smluvním základě. Za evidenci materiálu odpovídá subjekt, který má k materiálu CO právo hospodaření nebo převzal k ochraně tohoto materiálu závazek. Materiál CO zabezpečovaný MV ČR je evidován u subjektu (podniku, organizace), kde je uložen. Jeho evidence se řídí zákonem o účetnictví . Likvidace materiálu do 5000,- Kč za 1 kus může být provedena přímo u subjektu, kde je uložen. Materiál civilní ochrany je získáván nákupem hrazeným ze státního rozpočtu jako součást výdajů na obranu v kapitole IZS (Integrovaný záchranný systém). Výdaje jsou realizovány prostřednictvím rozpočtové kapitoly MV ČR. MV ČR jsou financovány výdaje, které souvisí s přípravou CO a vyplývají ze zákona. Jsou to výdaje na plnění úkolů CO ústředních orgánů a některých vybraných 143

subjektů, výdaje související s investiční výstavbou a výdaje orgánů státní správa a obcí.

144

18. Použitá literatura [1] Civilní ochrana. 3. přepracované vydání, Lázně Bohdaneč, Institut Civilní ochrany ČR, 1988. [2] ČSN 73 9001 Stálé tlakově odolné úkryty civilní ochrany. [3] ČSN P 73 9010 Navrhování a výstavba staveb civilní ochrany. [4] ČSN 73 9050 Údržba stálých úkrytů civilní ochrany [5] Sdělení FMZV č. 168/1991 Sb., o přijetí Dodatkových protokolů k ženevským úmluvám ze 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I) a o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter (Protokol II). [6] Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích., ve znění pozdějších předpisů [7] Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích., ve znění pozdějších předpisů [8] Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. [9] Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání atomové energie. [10] Zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičských záchranných sborech. [11] Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému. [12] Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a změně některých zákonů. [13] Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých zákonů. [14] Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. [15] Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií. [16] Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR. [17] Internetový server MV ČR http://www.mvcr.cz [18] Ženevské konvence: www.cck-cr.cz/docs/mhp/konvence.htm 145

[19] Bartlová, I., Balog, K.: Analýza nebezpečí a prevence průmyslových havárií, Ostrava 1998 [20] Hegar, J., Konečný, R., Kratochvílová, D.: Doložka civilní ochrany regulačního plánu, Sborník Stavby a zařízení CO 2003, str.9 [21] Kovařík, J.: Teorie civilní ochrany. SPBI Ostrava. 2002. [22] Sebeochrana obyvatelstva ukrytím, MV – generální ředitelství HZS ČR, Praha 2001 [23] Valášek, J.: Výzkum a vývoj v oblasti ochrany obyvatelstva, Sborník konference PO 2002, str. 389 [24] Vyhláška MV ČR č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva. [25] Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) [26] BARTLOVÁ, I., PEŠÁK, M. Analýza nebezpečí a prevence průmyslových havárií II. Ostrava: SPBI, 2003. ISBN 80-86634-30-2. [27] DVOŘÁK, J. , ŠTEVKO, G. Technika a materiál záchranných jednotek. Vyškov: VVŠ PV, 2001. ISBN 80-7231-087-9. [28] KOVÁŘ, M. Ochrana před povodněmi. Vyd. 1. Praha: TRITON, s. r. o., 2004, 102 s. ISBN 80-7254-499-3 [29] Ministerstvo vnitra-generální ředitelství HZS ČR. Statistická ročenka 2004 Česká republika. Praha. 2005. [30] PROCHÁZKOVÁ, D., ŘÍHA J. Krizové řízení. Praha: MV-generální ředitelství HZS ČR, 2004. ISBN 80-86640-30-2. [31] ŠENOVSKÝ M., ADAMEC, V., HANUŠKA, Z. Integrovaný záchranný systém. Ostrava: SPBI., 2005. ISBN 80-86634-65-5. [32] ŠENOVSKÝ M., ADAMEC, V.,. Právní rámec krizového managementu. Ostrava: SPBI., 2005. ISBN 80-86634-55-8.

146

[33] MARTÍNEK, B. A KOL. Ochrana člověka za mimořádných událostí. Příručka pro učitele základních a středních škol. 2003. [34] Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2006 s výhledem do roku 2015, sválená usnesením vlády č.417 ze dne 22. dubna 2002, se zapracováním změn schválených usnesením vlády ze dne 5.ledna 2005 č.21

147

Základy civilní ochrany Kovařík Jaroslav, Smetana Marek Vydalo Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství v Ostravě, roku 2006 Vytisklo Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství 1. vydání Publikace neprošla jazykovou úpravou ISBN: 80-86634-85-X