Základními nástroji územního plánování jsou podle stavebního zákona územně plánovací podklady, územně plánovací dokumentace a územní rozhodnutí

Název: Kapitola: Pořadí v kapitole:

Základní pojmy 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 1. Územní plánování 1 Možnost vytvářet diskuzi

Klíčová slova: Typ: Kategorie: Určeno pro:

Dokument Článek

Orgány územního plánování Podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu v platném znění (dále jen stavební zákon), jsou od 1.7.1998 všechny obce bez ohledu na svoji velikost orgánem územního plánování. Orgánem územního plánování jsou podle stavebního zákona dále obce s rozšířenou působností, kraje, Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo obrany.

Základní nástroje územního plánování Základními nástroji územního plánování jsou podle stavebního zákona územně plánovací podklady, územně plánovací dokumentace a územní rozhodnutí.

Dotčené orgány státní správy (DOSS) • Jsou to orgány státní správy, jimž zvláštní předpisy svěřují ochranu veřejných zájmů v řízeních probíhajících v režimu stavebního zákona. Chráněnými zájmy jsou zejména:

• Spolupráce pořizovatele s DOSS je nezbytná a je určena stavebním zákonem. Postup řešení případných rozporů mezi orgánem územního plánování a DOSS, případně mezi DOSS navzájem, upravuje stavební zákon. • Při jednání s DOSS je nutno mít na zřeteli, že tyto orgány mohou uplatňovat své požadavky pouze v rámci příslušných předpisů. Nemohou např. při projednávání konceptu řešení územního plánu od obce požadovat podrobnosti, které se týkají regulačního plánu apod.

Registrační listy • Zpracovávají se pro územní plány velkých územních celků (a jejich změn), pro urbanistické studie nebo územní prognózy, pro územně plánovací dokumentaci obce (a její změny). Registrační listy jsou podkladem pro celostátně vedenou evidenci územně plánovací činnosti. Obsah jednotlivých registračních listů je v přílohách č. 5 a 6 či vyhlášky č. 135/2001 Sb., v platném znění. • Evidence územně plánovací činnosti má dvě relativně samostatné části: a) evidenci územně plánovací činnosti obcí, b) evidenci územně plánovací činnosti krajů. • Pořizovatel ÚPD obcí a urbanistických studií průběžně, v souladu s postupem pořizování, doplňuje registrační listy, které předává příslušnému pověřenému pracovníkovi krajského úřadu. Pracovník krajského úřadu pak prostřednictvím počítačové aplikace pořizuje zápis do centrální databáze. • Evidence ÚP VÚC a územních prognóz probíhá také průběžně, rovněž prostřednictvím počítačové aplikace. Zápis do centrální databáze pořizují pověření pracovníci krajských úřadů. Celý postup evidence je upraven „Metodikou OÚP MMR pro postup orgánů územního plánování při evidenci územně plánovací činnosti“.

Územně plánovací podklady (ÚPP) Slouží k trvalému sledování stavu a možností rozvoje území a jako podklad při pořizování nebo změně územně plánovací dokumentace. Jejich pořízení není povinné, ale jestliže jsou pořízeny, nelze je opominout jako podklad pro územní řízení, pokud pro předmětné území nebyla zpracována územně plánovací dokumentace. Stavební zákon stanoví tyto druhy územně plánovacích podkladů: • Urbanistická studie řeší územně technické, urbanistické a architektonické podmínky využití území. Zpracovává se zejména pro získání variantních řešení vybraných problémů v území. Je určena především na podporu při pořizování ÚPD. • Územní generel řeší otázky územního rozvoje vybraných složek osídlení a krajiny. Využívá se rovněž především k podrobnějšímu zpracování problémových částí při zpracovávání ÚPD. • Územní prognóza se zpracovává především pro řešení některých problémů při zpracování územních plánů velkých územních celků. • Územně technické podklady jsou účelově zaměřené, průběžně aktualizované soubory informací, které slouží především pro trvalé sledování a vyhodnocování stavu a možností rozvoje území. Nezbytností je trvalá aktuálnost údajů, které mohou být využívány veřejným i soukromým sektorem.

Územně plánovací dokumentace (ÚPD) • K naplňování hlavního cíle územního plánovaní slouží především územně plánovací dokumentace. I když stavební zákon neurčuje jednoznačnou povinnost pořídit územně plánovací dokumentaci, je zřejmé, že při formulování hlavních podmínek vývoje území, ochrany jeho přírodních, civilizačních a kulturních hodnot, při koordinaci rozsáhlejší výstavby atd. se nelze bez platné ÚPD obejít. O významu ÚPD vypovídá např. i skutečnost, že v současné době má více než 75 % obcí v ČR nějakou ÚPD nebo alespoň projednanou urbanistickou studii. • Každá územně plánovací dokumentace obsahuje textovou a grafickou část. Základní obsah ÚPD je uveden v příloze č. 2 k vyhlášce MMR č. 135/2001 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci, v platném znění. • V textové části musí být uvedeny základní údaje, řešení ÚPD, číselné údaje, které doplňují nebo charakterizují navržené řešení, a vždy jako samostatný oddíl musí být uvedena závazná část ve formě regulativů. • Grafická část musí povinně obsahovat hlavní výkres. Hlavní výkres vždy obsahuje komplexní řešení a graficky vyjádřitelné regulativy. • Schválená územně plánovací dokumentace (ÚPD) obecně závazným způsobem určuje podmínky pro rozvoj a využití příslušného území. Stanovuje obecně závazná pravidla pro rozhodování veřejné správy, je základním právním rámcem o budoucím uspořádání a využití území a podmínkách možných změn v něm. • Podle velikosti řešeného území a míry podrobnosti, kterou se stanovují podmínky pro rozvoj území, se dělí ÚPD na tyto druhy: a) Územní plán velkého územního celku (ÚP VÚC) Dle stavebního zákona se zpracovává pro vymezené území více obcí, popřípadě okresů. V současnosti pořizují některé kraje ÚP VÚC pro území celého kraje, který stanoví v příslušné míře podrobnosti, uspořádání a regulativy řešeného území, významné rozvojové plochy, hlavní koridory dopravy a ostatní technické infrastruktury, nadregionální a regionální územní systémy ekologické stability a vymezí území speciálních zájmů. b) Územní plán obce (ÚPO) Zpracovává se pro celé správní území obce a stanoví základní koncepci územního rozvoje a určí funkční využití ploch. Dále řeší vzájemné uspořádání těchto ploch a stanoví základní regulaci území. Důležitou součástí je i koncepce řešení dopravy a technického vybavení. Využití území je usměrňováno

v zájmu ochrany a přiměřeného využívání neobnovitelných zdrojů. c) Regulační plán (RP) Upravuje nejen funkční využití, ale i plošné a prostorové uspořádání, které je dáno vymezením stavebních a jiných regulačních čar, výškou objektů, tvarem střech apod. Zpravidla se zpracovává následně po územním plánu obce, a to především pro ty části obce, které jsou historicky cenné (památkové rezervace a památkové zóny) nebo ve kterých se očekává rozsáhlá výstavba nebo přestavba. V malých obcích, pokud je to účelné, lze zpracovat regulační plán pro celé území obce.

Limity využití území Vyjadřují omezení ve využití území. Mají obecnou platnost a jsou odvozeny ze zákonů, vyhlášek a správních rozhodnutí. Vymezují území, ve kterých jsou některé činnosti zcela zakázány nebo nějakým způsobem omezeny.

Regulativy Jsou závazná ustanovení, vyjádřená slovně, číselně nebo graficky. Regulativy vycházejí z potřeb území, řešeného územně plánovací dokumentací.

?

Otázky k samostatné úvaze Jakou míru podrobnosti by měly mít regulativy v územním plánu obce ? Může se stát , že příliš striktně stanovený regulativ brání racionálnímu rozvoji území ?

Veřejně prospěšné stavby Za veřejně prospěšné stavby se považují stavby určené pro veřejně prospěšné služby a pro veřejné technické vybavení území, podporující jeho rozvoj a ochranu životního prostředí. V ÚPD se (dle jejího druhu) vymezují koridory, plochy nebo pozemky veřejně prospěšných staveb, pro které lze pozemky, stavby a práva k nim vyvlastnit nebo vlastnická práva k pozemkům a stavbám omezit. Veřejný zájem musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení.

Územní rozhodnutí Umisťovat stavby, měnit využití území nebo chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí. Mezi nástroji územního plánování má územní rozhodnutí zvláštní postavení. Na rozdíl od jiných nástrojů je jeho pořizovatelem stavební úřad a existence územního rozhodnutí před vydáním stavebního povolení je (s výjimkami uvedenými v § 32 stavebního zákona) nezbytná.

Související články :


Činnost orgánů územního plánování 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 1. Územní plánování 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Obec jako orgán územního plánování soustavně sleduje stav a využití svého správního území, rozhoduje o potřebnosti pořídit územně plánovací dokumentaci a o potřebě pořízení změny platné územně plánovací dokumentace. Pořizuje v přenesené působnosti územně plánovací podklady a územně plánovací dokumentaci pro své správní území. • Pořízení ÚPD je odborně náročnou prací, která má významné právní dopady. Za pořízení ÚPD zodpovídá obecní úřad, který příslušné odborníky pro tuto činnost zaměstnává nebo smluvně zajišťuje. Odpovědnost za tuto činnost však vždy nese obec, bez ohledu na to, zda je výkon funkce pořizovatele prováděn pracovníky úřadu nebo na základě smluvního vztahu s fyzickou nebo právnickou osobou. O pořízení ÚPD může obec také požádat obecní úřad obce s rozšířenou působností, do jejíhož obvodu náleží.

?

Otázky k samostatné úvaze Proč je potřebné, aby pořizovatel územně plánovací dokumentace znal velmi podrobně řešené území ?

• Podle stavebního zákona i podle zákona č. 128/2000 Sb , o obcích (obecní zřízení), v platném znění, je povinností obce schvalovat územní plán obce a regulační plán a vyhlašovat jejich závazné části obecně závaznou vyhláškou. • Obecní úřad obce s rozšířenou působností pořizuje na žádost obce územní plán obce, regulační plán a územně plánovací podklady. • Krajský úřad trvale sleduje a vyhodnocuje stav svého správního území, pořizuje územní plány velkých územních celků pro své správní území, pořizuje územně plánovací podklady nezbytné pro svoji činnost a vykonává působnost nadřízeného orgánu územního plánování pro obce. • Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), v platném znění, ukládá kraji povinnost schvalovat územně plánovací dokumentaci pro území kraje a vyhlašovat její závazné části obecně závaznou vyhláškou kraje. • Nadřízeným orgánem ÚP pro obec je krajský úřad. Nadřízeným orgánem pro hlavní město Prahu a pro kraje je Ministerstvo pro místní rozvoj. • V procesu pořizování ÚPD nadřízený orgán posuzuje soulad obsahu a postup při projednávání v jednotlivých fázích pořízení se stavebním zákonem a ostatními souvisejícímu právními předpisy. Nadřízený orgán ÚP rovněž poskytuje orgánům územního plánování metodickou pomoc.


Proces pořízení ÚPD 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 1. Územní plánování 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Podnět k pořízení ÚPD může dát kdokoliv. Rozhodnutí o pořízení ÚPD náleží zastupitelstvu kraje v případě pořízení ÚP VÚC. O pořízení územního plánu obce nebo regulačního plánu rozhoduje zastupitelstvo obce.

Přípravné práce Proces pořízení začíná přípravnými pracemi. Přípravné práce jsou činností pořizovatele, který shromáždí a vyhodnotí veškeré dostupné podklady a informace o území, předchozí zpracovanou ÚPD, platná a připravovaná územní rozhodnutí a další podklady, pořizované orgány státní správy. Zajistí rovněž mapové podklady (státní mapová díla).

Průzkumy a rozbory • Další fází je zpracování průzkumů a rozborů. Jejich cílem je vyhodnotit současný stav území, rozvojové tendence a střety zájmů v území. Průzkumy a rozbory mají textovou a grafickou část. Stavební zákon ani prováděcí vyhláška nestanovují oblasti, které musí obsahovat průzkumy a rozbory. Zkušenosti však ukazují, že pro získání kvalitních podkladů pro zpracování ÚPD je nutné soustředit se zejména na informace z následujících oblastí: 1. demografie, 2. hospodářské, sociální a kulturní podmínky, 3. ochrana přírody, 4. ochrana kulturních památek, 5. ochrana nerostných a jiných zdrojů, 6. technická infrastruktura, 7. dopravní infrastruktura, 8. ochrana a tvorba životního prostředí, 9. hospodaření s odpady, 10. zvláštní zájmy (vojenská obrana a civilní ochrana), 11. stav, potřeba a předpoklady rozvoje bydlení, občanského vybavení, výroby, rekreace atd. • Povinnou součástí grafické části je zpracování výkresu limitů využití území, kde jsou zakresleny limity vyplývající z právních předpisů a správních rozhodnutí. Tento výkres slouží: 1. k inventuře omezení v území a jejich zohlednění při zpracování územně plánovací dokumentace, 2. k ověření a potvrzení těchto omezení dotčenými orgány státní správy, 3. jako podklad pro činnost stavebních úřadů. • Předepsán je rovněž problémový výkres, který zachycuje hlavní střety zájmů v řešeném území a nejdůležitější problémy, které mají být ÚPD řešeny. V tomto výkrese jsou také uvedena omezení ve využití území, která nevyplývají z právních předpisů a správních rozhodnutí.

• Pokud pořizovatel ÚPD zajišťuje zpracování průzkumů a rozborů smluvně, je výhodné zadat jejich zpracování budoucímu projektantovi příslušné dokumentace. Projektant se tak nejlépe seznámí s problémy řešeného území.

?

Otázky k samostatné úvaze Do jaké míry lze zadáním ovlivnit úspěšné projednávání a schvalování ÚPD ?

Zadání • Je vstupním dokumentem do procesu pořízení ÚPD. Zpracování návrhu zadání je povinností pořizovatele. Již v průběhu přípravy zadání může dojít ke střetům v území, např. mezi vlastníky pozemků a obcí, mezi vlastníky pozemků a potenciálními investory, mezi orgány státní správy apod. Zadání proto musí být zcela jednoznačně formulováno, aby se předešlo možným střetům v průběhu dalšího zpracování ÚPD. • Základní obsah zadání územního plánu VÚC, územního plánu obce a regulačního plánu je uveden v příloze č. 1 vyhlášky MMR č. 135/2001 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci, v platném znění. • Zadání se veřejně projednává. Veřejné projednání zajišťuje pořizovatel, který místo a den projednání oznámí veřejnou vyhláškou. Návrh zadání musí být vystaven u pořizovatele 30 dní k veřejnému nahlédnutí. Do 15 dní od posledního dne vystavení může každý uplatnit své náměty. Návrh zadání zašle pořizovatel dotčeným orgánům státní správy (DOSS), které vydávají k návrhu zadání stanovisko. Podmínkou, kterou stanoví stavební zákon, je dosažení dohody s DOSS o zadání. • Návrh zadání musí být rovněž projednán s nadřízeným orgánem územního plánování (viz kap. Činnost orgánů územního plánování). S návrhem zadání územního plánu obce nebo regulačního plánu seznámí pořizovatel sousední obce. S návrhem zadání ÚP VÚC seznámí kraj sousední kraje. Návrh zadání schvaluje podle druhu ÚPD zastupitelstvo obce nebo kraje.

Koncept řešení ÚPD • Na základě schváleného zadání zajistí pořizovatel zpracování konceptu řešení ÚPD projektantem. Výběru projektanta je nutno věnovat zvýšenou pozornost. Projektantem může být pouze fyzická osoba, která obdržela oprávnění k vybraným činnostem podle § 46a stavebního zákona. Pro zpracování ÚPD je to autorizace podle zákona č. 360/1992 Sb., v platném znění, o výkonu povolání autorizovaných architektů…). Kromě této základní podmínky musí mít projektant také schopnost srozumitelně laické veřejnosti objasnit na veřejném projednání záměry a cíle budoucí ÚPD, pro navrhované řešení by měl umět veřejnost získat. • Koncept řešení řeší komplexně rozvoj území a ochranu jeho hodnot. Koncept se zpracovává zpravidla ve variantách. Navržené varianty projektant v konceptu i vyhodnotí, aby bylo možno lépe rozhodnout o výběru budoucí varianty pro zpracování návrhu. Koncept řešení obsahuje textovou a grafickou část, rozsah je stejný jako u budoucího návrhu. Obsahuje vždy i návrh závazné části ÚPD. • Koncept řešení se veřejně projednává. Výklad podává především projektant, ale i pořizovatel, který zná problémy území. Srozumitelný výklad, zaměřený především na nejvýznamnější problémy, doplněný příklady a zkušenostmi i z jiných míst, může pozitivně ovlivnit budoucí projednávání návrhu ÚPD a předejít námitkám a připomínkám, které vznikají z nedorozumění.

• Místo a dobu projednání oznámí pořizovatel veřejnou vyhláškou 30 dní předem. Po tuto dobu musí být koncept vystaven k veřejnému nahlédnutí. Pořizovatel oznámí veřejné projednávání jednotlivě dotčeným orgánům státní správy a nadřízenému orgánu územního plánování. Lhůta pro podání stanovisek těchto orgánů je 30 dnů od veřejného projednávání. Také vlastníci pozemků a staveb, jejichž práva jsou řešením dotčena, mohou do 30 dnů od veřejného projednání podat své námitky. Ve stejné lhůtě může podat své připomínky veřejnost. V případě konceptu řešení územního plánu VÚC mohou dotčení vlastníci pozemků a staveb podat své námitky pouze k navrhovaným veřejně prospěšným stavbám. Obce v tomto případě mohou uplatnit námitky jako dotčené orgány územního plánování. • K jakýmkoliv stanoviskům a námitkám, které byly podány po uplynutí zákonem stanovené lhůty, se nepřihlíží. • Po vyhodnocení všech stanovisek, námitek a připomínek zpracuje pořizovatel návrh souborného stanoviska s pokyny pro zpracování návrhu ÚPD. V návrhu souborného stanoviska je nutno mj. posoudit koncept řešení z hlediska splnění požadavků zadání a z hlediska požadavků nadřízeného orgánu ÚP. Návrh dohodne s DOSS, které uplatnily v zákonné lhůtě svá stanoviska, a zajistí vyjádření nadřízeného orgánu ÚP. Nadřízený orgán ve svém vyjádření zhodnotí soulad se stavebním zákonem a s ostatními právními předpisy, dodržení podmínek vyplývajících pro řešené území ze schválené navazující ÚPD a koordinaci využití území z hlediska širších vztahů. • Takto připravené souborné stanovisko postoupí pořizovatel příslušnému zastupitelstvu ke schválení. • Po schválení souborného stanoviska slouží koncept řešení v území bez platné ÚPD jako závazný podklad pro územní řízení, a to až do doby schválení návrhu ÚPD. • Od zpracování konceptu řešení územního plánu obce a regulačního plánu může být (při schválení zadání) upuštěno, jestliže pro řešené území je zpracována urbanistická studie, která má stejný rozsah jako koncept řešení a byla takto projednána. • Obdobně od zpracování konceptu řešení ÚPN VÚC může být (při schválení zadání) upuštěno, jestliže pro řešené území byla zpracována ve stejném rozsahu územní prognóza, projednaná jako koncept řešení.

Návrh • Po schválení souborného stanoviska ke konceptu řešení se zpracovává návrh, který dopracovává vybranou variantu řešení. Podmínky a požadavky souborného stanoviska jsou pro zpracování návrhu rozhodující, souborné stanovisko může upravit i podmínky, které byly stanoveny v zadání. • Návrh obsahuje závaznou část ve formě regulativů a část směrnou. Při převzetí návrhu od projektanta zkontroluje pořizovatel soulad návrhu se souborným stanoviskem. • Návrh je vystaven po dobu 30 dnů k nahlédnutí, což pořizovatel oznámí veřejnou vyhláškou. V zájmu bezproblémového projednávání návrhu je vhodné najít i další způsoby, jak o návrhu informovat veřejnost. I když v tomto případě stavební zákon již nevyžaduje veřejné projednání, je vhodné znovu zajistit srozumitelný výklad, ve kterém se především podá informace o tom, jak byly v návrhu zohledněny požadavky souborného stanoviska. • O vystavení návrhu musí být opět vyrozuměny jednotlivě DOSS, které mohou do 15 dnů od posledního dne vystavení uplatnit své stanovisko. Pořizovatel musí návrh ÚPD s DOSS dohodnout, případné spory jsou řešeny podle ustanovení § 136 stavebního zákona. Pokud DOSS nesdělily své stanovisko do 15 dnů od posledního dne vystavení, vyzve je pořizovatel ke splnění této povinnosti. Pokud do 15 dnů od doručení této výzvy neobdrží pořizovatel stanovisko, pokládá tuto skutečnost za souhlas s předloženým návrhem. • Dotčený orgán územního plánování může k návrhu uplatnit námitky nebo vyjádřit nesouhlas s tím, jak byly vyřízeny námitky, které byly podány ke konceptu řešení.

• Vlastníci dotčených pozemků a staveb mohou uplatnit do 15 dnů od posledního dne vystavení námitky nebo nesouhlas s vyřízením námitek podaných ke konceptu řešení. • Po shromáždění všech stanovisek, námitek a připomínek zpracuje pořizovatel zprávu o projednání ÚPD a předloží ji příslušnému zastupitelstvu obce spolu s vyhodnocením stanovisek a připomínek včetně návrhu na rozhodnutí o námitkách a o nesouhlasech s vyřízením námitek. Před schválením je nutno návrh ÚPD ještě předložit k posouzení nadřízenému orgánu územního plánování. Návrh není možno předložit ke schválení, pokud by se v posouzení nadřízeného orgánu vyskytly nějaké požadavky na úpravy, podmínkou možného schválení je souhlasné stanovisko tohoto orgánu. • Po zajištění všech předchozích kroků připraví pořizovatel podklady pro schválení ÚPD. • Návrh ÚPD schvaluje příslušné zastupitelstvo. Výsledkem je usnesení o schválení ÚPD, které obsahuje: výrok o schválení; výrok o vymezení závazné části ÚPD; výrok o námitkách k návrhu a zdůvodnění nerespektování námitek ke konceptu řešení; výrok o ukončení platnosti ÚPD, která je nahrazena nově schválenou ÚPD. • Při schvalování ÚPD již nelze měnit návrh, který byl projednán, dohodnut a odsouhlasen nadřízeným orgánem ÚP. Pokud by se vyskytly při schvalování námitky, které by bránily schválení návrhu v předložené podobě, je nutno zapracovat změnu do návrhu a takto upravený návrh znovu projednat se všemi zúčastněnými subjekty. • Na základě výroku o schválení vypracuje příslušný orgán obecně závaznou vyhlášku k závazné části schválené ÚPD. Do pravomoci pořizovatele k úpravám svěřuje zastupitelstvo obce vymezenou směrnou část ÚPD.

Další činnosti pořizovatele • Schválením ÚPD nekončí činnost pořizovatele. Pořizovatel rozešle do 30 dnů po schválení příslušným osobám rozhodnutí o námitkách k návrhu a opatří ÚPD schvalovací doložkou. Schválenou ÚPD pořizovatel v jednom vyhotovení uloží, pro účely evidence ukládá rovněž veškeré doklady, které se ke schválené ÚPD váží a vznikly v procesu pořízení. Schválenou ÚPD rovněž poskytne příslušnému stavebnímu úřadu a nadřízenému orgánu územního plánování. Obecně závaznou vyhlášku spolu se schématem hlavního výkresu zašle pořizovatel dotčeným orgánům státní správy. • Dále pořizovatel informuje nadřízený orgán ÚP o nabytí účinnosti obecně závazné vyhlášky a o ukončení platnosti ÚPD, která je nahrazena nově schválenou ÚPD. ÚPD, která pozbyla platnost, archivuje pořizovatel v souladu s ustanoveními zákona o archivnictví. Pořizovatel rovněž zpracovává a průběžně aktualizuje, a to již od zahájení prací na ÚPD, registrační listy.

Změna ÚPD • Orgán územního plánování, který pořídil ÚPD, soustavně sleduje, zda se nezměnily podmínky, za kterých byla dokumentace pořízena, tj. sleduje její aktuálnost. Pokud nastane stav, kdy ÚPD není aktuální, je nutno pořídit změnu. Potřebu změny může vyvolat u územního plánu obce i následné schválení ÚP VÚC, změnu regulačního plánu pak následné schválení územního plánu obce nebo územního plánu VÚC. Orgán ÚP je ze zákona povinen uvést tyto ÚPD do souladu. Než tento stav nastane, nelze rozhodovat podle těch částí navazující ÚPD, které jsou v rozporu s následně schválenou ÚPD nadřazeného územního celku. • Pokud tedy potřeba změny nastala, předloží pořizovatel schvalujícímu orgánu návrh na pořízení změny závazné části ÚPD nebo rozhodne o úpravě směrné části.

• Na obsah zadání, konceptu řešení a návrhu změn, stejně jako na jejich projednávání, se vztahují ustanovení stavebního zákona o zadání, konceptu řešení a návrhu ÚPD, jakož i o procesu projednávání přiměřeně. • Pojem „přiměřeně“ je nutno chápat tak, že pořízením změny nelze krátit práva dotčených vlastníků pozemků a staveb, opomenout při projednávání DOSS, jestliže se změna týká zájmů, které chrání, stejně tak jako nelze opomenout vyjádření nadřízeného orgánu ÚP. Změnu závazné části ÚPD schvaluje příslušné zastupitelstvo.

• Projednávání územně plánovací dokumentace je v celém procesu pořízení veřejné. Stavební zákon stanoví v některých fázích přímo způsob, jak musí být dokumentace projednána a jakým způsobem může každý uplatnit své podněty a připomínky. Ale pořizovatel by měl kdykoliv být připraven objasnit problémy, se kterými se na něj může veřejnost při pořizování obracet. V zájmu kvalitního pořízení je také žádoucí, aby veřejnost byla o aktuálním stavu co nejlépe informována prostřednictvím místního tisku a dalších v místě obvyklých prostředků. Občané, občanská sdružení a iniciativy musí být vtaženy do procesu pořízení ÚPD, jinak hrozí nebezpečí, že se stanou oponenty již schválené ÚPD a budou blokovat a zdržovat realizaci záměrů v ní obsažených. • Náklady spojené s pořízením ÚPD nebo ÚPP hradí orgán územního plánování, který příslušný dokument pořizuje, nebo obec, na jejíž žádost je dokument pořizován. Podle stavebního zákona však může orgán ÚP požadovat částečnou nebo úplnou úhradu nákladů od fyzických nebo právnických osob, jejichž výhradní potřebou bylo pořízení vyvoláno. • Výši nákladů je možno rámcově odvodit z honorářového řádu České komory architektů, kde jsou kritéria pro stanovení ceny za tato díla. Jednotliví projektanti však při stanovení smluvní ceny mohou vycházet z poptávky po této práci, z ceny obvyklé v jednotlivých regionech atd., takže nabídková cena se může od orientační ceny, stanovené podle honorářového řádu, výrazně lišit. Výsledná cena záleží na dohodě smluvních stran.



Pojmy stavebního řádu 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 2. Stavební řád a vyvlastnění pozemků a staveb 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Za stavbu se považují veškerá stavební díla bez ohledu na jejich stavebně technické provedení, účel a dobu trvání. Stavby mohou být trvalé a dočasné, kde je předem omezena doba jejich trvání. Stavbou jsou rovněž změny dokončených staveb, a to nástavby, jimiž se stavby zvyšují, přístavby, jimiž se stavby půdorysně rozšiřují a které jsou vzájemně provozně propojeny s dosavadní stavbou a stavební úpravy, při nichž se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby. Stavbou jsou z hlediska stavebního řízení i změny staveb před jejich dokončením, čímž se rozumějí změny proti stavebnímu povolení, popřípadě proti dokumentaci staveb ověřené stavebním úřadem.

Jednoduchými stavbami vč. jejich změn jsou stavby pro bydlení, jejichž zastavěná plocha nepřesahuje 300 m·, pokud mají nejvýše 4 byty, jedno podzemní a tři nadzemní podlaží včetně podkroví, stavby pro individuální rekreaci, nepodsklepené stavby s jedním nadzemním podlažím a stavby zařízení staveniště (SZS), pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 300 m·, rozpětí u nosných konstrukcí nepřesahuje 9 m a výška 15 m, přípojky na veřejné rozvodné sítě a kanalizaci, opěrné zdi a podzemní stavby, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 300 m· a hloubka 3 m. Za jednoduché stavby se nepovažují stavby skladů hořlavin a výbušnin, stavby pro civilní obranu, požární ochranu, stavby uranového průmyslu a jaderných zařízení, sklady a skládky nebezpečných odpadů a stavby vodohospodářských děl. • Drobnými stavbami vč. jejich změn jsou stavby s jedním nadzemním podlažím, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 16 m· a výška 4,5 m, podzemní stavby, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 16 m· a hloubka 3 m, stavby na pozemcích určených k plnění funkcí lesa, k zajišťování provozu lesních školek a k provozování myslivosti, se zastavěnou plochou do 30 m· a vysoké do 5 m, oplocení, připojení drobných staveb na rozvodné sítě a kanalizaci stavby hlavní, nástupní ostrůvky hromadné veřejné dopravy, přejezdy přes chodníky, propustky a pod. Za drobné stavby se nepovažují stavby garáží, stavby skladů hořlavin a výbušnin, stavby pro civilní obranu, požární ochranu, stavby uranového průmyslu a jaderných zařízení, sklady a skládky nebezpečných odpadů a stavby vodohospodářských děl.

?

Otázky k samostatné úvaze Jak je definována stavba a jaké druhy staveb zákon rozlišuje?



Územní řízení 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 2. Stavební řád a vyvlastnění pozemků a staveb 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Bez územního rozhodnutí nelze umisťovat stavby, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území. • Existuje 5 typů územního rozhodnutí: 1. rozhodnutí o umístění stavby, 2. rozhodnutí o využití území, 3. rozhodnutí o chráněném území nebo o ochranném pásmu, 4. rozhodnutí o stavební uzávěře, 5. rozhodnutí o dělení nebo zcelování pozemků. • Stavební úřad může sloučit územní řízení se stavebním v případech, že jde o umístění jednoduchých staveb vč. stavebních úprav a rozvodů inženýrských sítí, když jde o umístění, vzhledem k poměrům v území jednoznačné. To platí i u dalších druhů staveb, je-li pro dané území schválený územní plán zóny či regulační plán (územně plánovací dokumentace). • Územní rozhodnutí nevyžadují stavební úpravy a udržovací práce, drobné stavby, stavby umisťované v uzavřených prostorech existujících staveb, pokud se nemění vnější půdorysné ohraničení a výškové uspořádání prostoru, informační, reklamní a propagační zařízení, dělení nebo zcelování pozemků, pokud podmínky pro ně jsou stanoveny jiným rozhodnutím. • K územnímu řízení je příslušný stavební úřad, účastníky územního řízení jsou navrhovatel a osoby, jejichž vlastnická nebo jiná práva k pozemkům nebo stavbám na nich, včetně sousedních pozemků a staveb na nich, mohou být územním rozhodnutím dotčena a dále ten, komu zvláštní zákon toto postavení přiznává. Účastníkem každého územního řízení je obec. • Územní řízení se zahajuje na písemný návrh účastníka (navrhovatele), z podnětu stavebního úřadu nebo jiného orgánu státní správy, který je doložen dokumentací stanovenou prováděcími předpisy stavebního zákona. • Stavební úřad oznámí zahájení územního řízení dotčeným orgánům státní správy a všem známým účastníkům a nařídí ústní jednání většinou spojené s místním šetřením, když místo a den tohoto jednání sdělí jeho účastníkům nejméně 15 dnů předem. • Účastníci mohou své připomínky uplatnit nejpozději při ústním jednání. Pro stanoviska dotčených orgánů státní správy platí stejné lhůty, které platí pro připomínky a námitky účastníků. Dotčené orgány státní správy mohou během této doby požádat stavební úřad o přiměřené prodloužení uvedené lhůty.

?

Otázky k samostatné úvaze Kdy může stavební úřad sloučit územní řízení se stavebním?

Základním podkladem pro vydání územního rozhodnutí je ÚPD, příp. územně plánovací podklady a skutečnosti, zjištěné stavebním úřadem vlastním průzkumem a při místním šetření. Podle věcného rozsahu stavby přezkoumá stavební úřad především soulad návrhu s ÚPD, přiměřeně hledisko péče o životní prostředí a potřeb požadovaného opatření v území. Posoudí, zda návrh vyhovuje obecným technickým požadavkům na výstavbu, podmínkám hygienickým, protipožárním a dopravním, v příslušných případech i ochrany zemědělského a lesního půdního fondu. Předmětem územního řízení je i zajištění souladu stanovisek dotčených orgánů státní správy a posouzení vyjádření účastníků řízení a jejich námitky. • V územním rozhodnutí vymezuje stavební úřad území pro navrhovaný účel a stanoví podmínky pro ochranu veřejných zájmů v něm. Jimi zajistí soulad s cíly a záměry územního plánování a rozhodne o námitkách účastníků. • Rozhodnutí o umístění stavby a rozhodnutí o využití území platí 2 roky ode dne, kdy nabylo právní moci, nestanovil-li stavební úřad v odůvodněných případech dobu delší. Nepozbývá však platnost, pokud byla v těchto lhůtách podána žádost o stavební povolení nebo povolení k terénním úpravám a pracem podle stavebního zákona. Dobu platnosti může stavební úřad na žádost navrhovatele prodloužit. • Z podnětu navrhovatele na změnu může stavební úřad nahradit pravomocné územní rozhodnutí územním rozhodnutím novým, pokud se změnila ÚPD nebo jiné podklady pro územní rozhodnutí. Stejně tak může stavební úřad nahradit územní rozhodnutí, které vydal z vlastního podnětu, a rovněž může po dohodě s dotčenými orgány státní správy povolit výjimku ze stavebního zákazu nebo z omezení některých činností z rozhodnutí o chráněném území, ochranném pásmu a o stavební uzávěře. • Územní rozhodnutí se účastníkům oznamuje doručením písemného vyhotovení, v odůvodněných případech veřejnou vyhláškou, vyvěšenou po dobu 15 dnů v místě obvyklém. Odvolání proti územnímu rozhodnutí může mít odkladný účinek.



Povolování staveb a udržovacích prací 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 2. Stavební řád a vyvlastnění pozemků a staveb 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Stavby a udržovací práce na nich lze provádět jen podle stavebního povolení nebo na základě ohlášení stavebnímu úřadu. • Stavební povolení se vyžaduje, pokud stavební zákon, prováděcí nebo zvláštní předpisy nestanoví jinak, u staveb všeho druhu.

Ohlášení stavebnímu úřadu postačí u drobných staveb a stavebních úprav, kde se nemění vzhled a způsob užívání stavby a nezasahuje se do nosných konstrukcí stavby. Ohlášení se dále vyžaduje pro udržovací práce, které by mohly ovlivnit stabilitu a požární bezpečnost stavby, její vzhled nebo životní prostředí a pro veškeré udržovací práce na stavbě – kulturní památce. Stavební úřad může stanovit jejich provedení jen na základě stavebního povolení.

• Stavební povolení ani ohlášení se nevyžaduje u důlních staveb a staveb v povrchových lomech a skrývkách, pokud podléhají schvalování podle horních předpisů, u nadzemních a podzemních vedení telekomunikační sítě vč. příslušenství, u krátkodobých přenosných zařízení, u scénických staveb pro film a televizi, u geodetických dřevěných a přenosných měřičských věží, signálů a pyramid, u stavebních úprav el. vedení bez omezení napětí. • Stavebník musí provedení stavby, vyžadující ohlášení, předem ohlásit stavebnímu úřadu a po dobu následujících 30 dnů čekat na jeho písemné sdělení. • Žádost o stavební povolení spolu s předepsanou dokumentací podává stavebník u stavebního úřadu; musí prokázat, že je vlastníkem pozemku nebo stavby, anebo že má k nemovitosti jiné právo, opravňující jej stavbu provést. • Účastníky stavebního řízení jsou: 1. Stavebník 2. Osoby, které mají vlastnická nebo jiná práva k pozemkům a stavbám na nich vč. sousedních pozemků a staveb na nich a tato práva mohou být stavebním povolením přímo dotčena 3. V případě staveb prováděných svépomocí osoba, která bude odborně vést realizaci či provádět odborný dozor 4. Účastníkem stavebního řízení je obec a ten, komu zvláštní zákon toto postavení přiznává, nejsou to nájemníci bytů a nebytových prostor, rovněž jimi nejsou projektant a zhotovitel stavby, ti ale mohou být k řízení přizváni

Stavební úřad zastaví stavební řízení, jesliže dokumentace nebyla zpracována oprávněnou osobou a dále pokud stavebník ani ani po jeho výzvě s poučením nedoplní v přiměřené lhůtě zejména dokumentaci stavby tak, aby byla v souladu s podmínkami územního rozhodnutí a s podmínkami pro užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.

• Stavební úřad oznámí zahájení stavebního řízení dotčeným orgánům státní správy a všem známým účastníkům a nařídí místní šetření spojené s ústním jednáním konané alespň 7 dní před zahájením řízení. V případě, že stavební úřad zná poměry staveniště a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení návrhu, může od místního šetření, popř. od ústního jednání upustit. Obec, dotčené orgány státní správy a všichni další účastníci řízení mohou své námitky a připomínky uplatnit nejpozději při ústním jednání, nepřihlíží se však k námitkám, které byly nebo mohly být uplatněny v územním řízení či při projednávání ÚPD. V případě, že bylo od místního šetření, popř. od ústního projednání upuštěno, stavební úřad určí, do kdy lze uplatnit námitky, přičemž tato lhůta nesmí být kratší než 7 dní. U liniových staveb a u rozsáhlých staveb uvědomí stavební úřad účastníky o zahájení stavebního řízení veřejnou vyhláškou nejméně 15 dní před konáním místního šetření, popř. ústního projednání. • Ve stavebním řízení stavební úřad přezkoumá zejména, zda dokumentace splňuje podmínky územního rozhodnutí, požadavky veřejných zájmů, především ochrany životního prostředí, ochrany zdraví a života, a zda odpovídá obecným technickým požadavkům na výstavbu, vč. požadavků zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Dále zkoumá, zda stavba bude prováděna na základě oprávnění k projektové a inženýrské činnosti a k provádění staveb. Ve stavebním řízení je zajišťován soulad stanovisek dotčených orgánů státní správy a posuzována vyjádření účastníků řízení a jejich námitky. V případě zjištění ohrožení zájmů chráněných tímto zákonem se stavební povolení zamítne. • Ve stavebním povolení stanoví stavební úřad závazné podmínky pro provedení a užívání stavby a rozhodne o námitkách účastníků řízení. Jde zejména o zabezpečení ochrany veřejných zájmů při výstavbě a užívání stavby, dodržení obecných technických požadavků na výstavbu, příp. jiných předpisů a norem a požadavků dotčených orgánů státní správy, především pak vyloučení či omezení negativních účinků stavby a jejího užívání na životní prostředí. • Stavební povolení pozbývá platnost, jestliže stavba nebyla zahájena do 2 let ode dne nabytí právní moci. • Stavební úřad může na žádost stavebníka povolit změnu stavby před jejím dokončením. Na řízení o změně se pak vztahují přiměřeně ustanovení o stavebním řízení. Stavební povolení, příp. rozhodnutí o prodloužení jeho platnosti se oznamuje stejným způsobem jako zahájení stavebního řízení a vyrozumění o ústním jednání.



Terénní úpravy, práce a zařízení 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 2. Stavební řád a vyvlastnění pozemků a staveb 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Stavební povolení vyžadují terénní úpravy, kterými se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry a dále těžební a podobné nebo s nimi související práce, pokud se nejedná o hornickou činnost (zvláštní předpis).

• Ohlášení stavebnímu úřadu vyžadují informační, reklamní a propagační zařízení o ploše větší než 0,6 m·, umísťovaná na pozemku nebo na stavbě a viditelná z veřejných prostorů. Pokud umístění těchto zařízení se navrhuje na stavbách - kulturních památkách a v jejich prostorách - je třeba získat souhlas příslušného orgánu památkové péče. • Ohlášené zařízení lze provést jen na základě písemného sdělení stavebního úřadu, přitom může být vyžadováno povolení. • Ohlášení se nevyžaduje u označení budov státních nebo samosprávných orgánů a jiných veřejných institucí, veřejně prospěšných staveb, u návěstí v zájmu veřejné bezpečnosti a pořádku, u uličních, požárních, dopravních a vodohospodářských značek, u označení zvláště chráněných území, geodetických bodů, veřejných telefonních automatů, hovoren, stanic a pod. • Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit své požadavky pro umísťování zařízení ve svém územním obvodu z hlediska místních podmínek. Na řízení o povolení terénních úprav, prací a zařízení se vztahují přiměřeně ustanovení o stavebním řízení.



Užívání staveb 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 2. Stavební řád a vyvlastnění pozemků a staveb 5 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Stavby, které vyžadovaly stavební povolení, lze užívat pouze na základě kolaudačního rozhodnutí. Kolaudační řízení provádí stavební úřad i pokud povolil terénní úpravy, těžební a podobné nebo s nimi související práce, jakož i informační, reklamní a propagační zařízení. Provedení ostatních činností tohoto druhu se kolauduje jen v případě, že to při jejich povolení stavební úřad stanovil. • V kolaudačním řízení zahájeném na písemný návrh stavebníka, popř.uživatele zkoumá stavební úřad, zda byla stavba provedena podle dokumentace ověřené stavebním úřadem ve stavebním řízení a zda byly splněny podmínky územního řízení a stavebního povolení. Pokud nejsou splněny uvedené podmínky, stanoví stavební úřad lhůtu pro jejich odstranění a přeruší řízení. • S kolaudačním řízením může být spojeno řízení o změně stavby před jejím dokončením, pokud se skutečné provedení podstatně neodchyluje od dokumentace ověřené ve stavebním řízení. Účastníky kolaudačního řízení jsou stavebník, vlastník stavby, vlastník pozemku, na kterém se nachází kolaudovaná stavba, a příslušní účastníci stavebního řízení v případě, že stavební úřad sloučí s kolaudačním řízením i řízení o změně dokumentace ověřené ve stavebním řízení. • Stavební úřad oznamuje účastníkům řízení a dotčeným orgánům státní správy zahájení kolaudačního řízení způsobem obdobným stavebnímu řízení. • Pokud jsou nedostatky v rozporu s dříve uvedenými podmínkami územního řízení a stavebního povolení, stavební úřad kolaudační rozhodnutí nevydá. • Stavební úřad může na žádost stavebníka vydat časově omezené povolení k předčasnému užívání stavby před jejím úplným dokončením, pokud to nemá podstatný vliv na uživatelnost stavby a není ohrožena bezpečnost a zdraví osob. Do 15 dnů po dokončení stavby musí stavebník podat návrh na kolaudaci stavby. • Změnu v užívání stavby, spojenou se změnou stavby, projedná stavební úřad ve stavebním řízení a po jejím dokončení provede kolaudaci změny stavby. Změna v užívání stavby nesmí být v rozporu se závaznou částí ÚPD.



Údržba staveb a jejich odstraňování 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 2. Stavební řád a vyvlastnění pozemků a staveb 6 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Stavební úřad může vlastníku stavby na jeho náklady (přiměřeně platí i pro terénní úpravy, práce a činnosti podle tohoto zákona) nařídit provedení: údržby stavby, v případě, že ji vlastník řádně neprovádí, nezbytných úprav v případě, že to vyžaduje veřejný zájem (hygiena, bezpečnost, životní prostředí apod.), po kterých lze stavbu užívat zpravidla jen na základě kolaudačního rozhodnutí, a odstranění stavby, pokud jde o stavbu závadnou, ohrožující život nebo zdraví osob, o stavbu, k níž bylo zušeno stavební povolení, a o dočasnou stavbu, kdy pominula doba či skončil účel jejího trvání. Nařízení nebo povolení (v případě, že vlastník sám z vlastního rozhodnutí žádá odstranění stavby) odstranění stavby se provádí formou rozhodnutí se stanovenými podmínkami, zejména k zajištění dokumentace odstranění stavby, k odbornému vedení prací a bezpečnosti vč. okolních staveb, k příslušným obecným technickým požadavkům na výstavbu. • V případě, že stavem stavby jsou přímo ohroženy životy osob, může stavební úřad vydat ústní příkaz k odstranění stavby bez projednání s vlastníky (dodatečné zdůvodněné rozhodnutí sdělené do 3 dnů), případně nařídit vyklizení stavby. Pokud není nezbytné ihned stavbu odstranit, může stavební úřad nařídit provedení zabezpečovacích prací. • Náklady na odstranění stavby vč. dokumentace nese vlastník; pokud prokazatelně nenese plnou míru odpovědnosti za její stav, může stavební úřad rozhodnout, že část nákladů bude uhrazena z prostředků na státní stavební příspěvek. • U staveb postavených bez stavebního povolení či ohlášení (přiměřeně platí i u staveb zahájených v průběhu stavebního řízení) nemusí stavební úřad nařídit jejich odstranění, pokud stavebník na základě dodatečné žádosti o stavební povolení prokáže, že stavba je zejména v souladu s ÚPD, obecnými technickými požadavky na stavby a se zájmy chráněnými zvláštními předpisy. Okruh účastníků řízení souvisejících s údržbou staveb a jejich odstraňováním je obdobný stavebnímu řízení.

?

Otázky k samostatné úvaze V kterých případech může stavební úřad nařídit odstranění stavby?



Státní stavební dohled 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 2. Stavební řád a vyvlastnění pozemků a staveb 7 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Zajišťuje ochranu veřejných zájmů a zájmů a práv fyzických a právnických osob vyplývajících ze stavebního zákona vč. jeho prováděcích předpisů a ze zvlášních předpisů. • Orgány státního stavebního dohledu jsou pověření pracovníci stavebního úřadu, pověření pracovníci obcí, které nejsou stavebními úřady, a pověření pracovníci jiných orgánů státní správy, oprávněných zvláštními předpisy dozírat na provádění, užívání a odstraňování staveb v intencích těchto předpisů. • Stavebník (vlastník) a příslušné osoby oprávněné k provádění stavby jsou povinni jednak umožnit těmto orgánům vstup na stavbu a nahlížet do její dokumentace, jednak hlásit stavebnímu úřadu závady na stavbě ohrožující zejména její bezpečnost, životy nebo zdraví osob či působcí značné škody. • Na stavbě musí být k dispozici dokumentace stavby ověřená stavebním úřadem včetně dokladové části. Od zahájení stavby až do její kolaudace musí být na viditelném místě u vstupu na staveniště umístěn štítek o povolení stavby s příslušnými údaji. • U staveb patřících či prováděných právnickou nebo fyzickou osobou, podnikající podle zvláštních předpisů, musí být zhotovitelem stavby veden stavební deník, u ostatních staveb jednoduchý záznam o stavbě. Záznamy do něj jsou oprávněny provádět orgány státního stavebního dohledu, osoba určená k odbornému vedení stavby nebo k obornému dozoru nad prováděním stavby a smluvní autorský a technický dozor. Stavebník je povinen uchovávat stavební deník po dobu deseti let od dokončení stavby. • Zjistí-li státní stavební dohled na stavbě závadu, vyzve stavebníka či oprávněnou osobu ke sjednání nápravy a jiný odpovědný orgán k učinění potřebných opatření. Pokud je výzva neúčinná, nařídí stavební úřad zjednání nápravy, může stavební práce i zastavit. Pokračovat lze pak jen po rozhodnutí stavebního úřadu. • Zjistí-li státní stavební dohled neodstranitelnou závadu bránící pokračování stavby, zruší na jeho podnět stavební úřad stavební povolení a určí další postup. • Zjistí-li Státní stavební dohled nepovolenou stavbu, oznámí to stavebnímu úřadu, pokud jde o rozestavěnou stavbu, vyzve stavebníka k zastavení stavebních prací. • Státní stavební dohled může dát na základě výsledků své činnosti podnět příslušnému orgánu k přezkoumání způsobilosti fyzických osob oprávněných k vybraným činnostem ve výstavbě.



Stavební úřady 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 2. Stavební řád a vyvlastnění pozemků a staveb 8 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Obecné stavební úřady Stavebními úřady jsou: • obecní úřady s rozšířenou působností, • krajské úřady, • Magistrát hl. m. Prahy a úřady městských částí určené statutem, • magistráty územně členěných statutárních měst a úřady městských částí nebo městských obvodů určené statutem a • magistráty, městské a obecní úřady, které vykonávaly působnost stavebního úřadu ke dni 31.12.1997 nebo byla jejich působnost k tomuto datu schválena. Krajský úřad je nadřízeným správním orgánem stavebních úřadů měst a obcí.

Speciální, vojenské a jiné stavební úřady • U staveb leteckých, staveb drah a na dráze, staveb pozemních komunikací a vodohospodářských děl vykonávají působnost stavebního úřadu, s výjimkou územního rozhodování a vyvlastnění speciální stavební úřady, což jsou orgány vykonávající státní správu na uvedených úsecích podle zvláštního předpisu. • Povolení pro stavby však mohou vydat jen se souhlasem stavebního úřadu příslušného k vydání územního rozhodnutí a pokud se územní rozhodnutí nevydává, postačí vyjádření o souhlasu navrhované stavby se záměry územního plánování. • U staveb na území vojenských újezdů vykonávají působnost stavebního úřadu, s výjimkou vyvlastnění, vojenské stavební úřady, t.j. orgány Ministerstva obrany. • Působnost jiných stavebních úřadů, s výjimkou územního rozhodování a vyvlastnění, vykonávají: a) Ministerstvo obrany u staveb vojenské správy mimo území vojenských újezdů b) Miniserstvo vnitra u staveb pro bezpečnost státu c) Ministerstvo spravedlnosti u staveb Vězeňské služby d) Ministerstvo průmyslu a obchodu u staveb uranového průmyslu na území vyhrazeném pro tyto účely

Otázky k samostatné úvaze Na základě předešlého textu se pokuste vysvětlit jaký je rozdíl mezi „speciálními“ a „jinými“

?

stavebními úřady.



Působnost obcí 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 2. Stavební řád a vyvlastnění pozemků a staveb 9 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Obce, které nejsou stavebními úřady • Sledují v obci veškerou stavební činnost • dbají zejména na soulad se záměry územního plánu • Dozírají rovněž na stav staveb a kontrolují, zda se stavby, terénní úpravy a zařízení neprovádějí bez povolení nebo v rozporu s ustanoveními stavebního zákona • Pokud zjistí porušení zákona a projednání zjištěných nedostatků se stavebníkem nevede k cíli, obec vydá rozhodnutí o zastavení stavby a vyrozumí o tom příslušný stavební úřad. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

Vyhrazení a přenesení pravomoci stavebního úřadu • U jednotlivých technicky mimořádně obtížných či neobvyklých staveb nebo u staveb s rozsáhlejšími účinky na životní prostředí si může správní orgán nadřízený stavebnímu úřadu vyhradit pravomoc stavebního úřadu. • Naopak pro případy jednoduších stavebních činností a opatření může krajský úřad na žádost obce, která není stavebním úřadem a má podmínky pro odborné rozhodování o stavebně technických záležitostech, určit, že obec bude vykonávat předmětnou část pravomoci stavebního úřadu.

Ochrana zvláštních zájmů • Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra mohou určit a oznámit stavebním úřadům území, v nichž lze vydat v zájmu zajištění obrany státu územní rozhodnutí a stavební povolení jen s jejich souhlasem. Svůj souhlas mohou vázat na splnění zvláštních podmínek pro umístění, provedení a užívání staveb. • Dotýká-li se územní nebo stavební řízení zájmů chráněných zvláštními předpisy (ochrana složek životního prostředí a jiných zvláštních zájmů), rozhodne stavební úřad jen v dohodě, popřípadě se souhlasem orgánu státní správy, který chráněné zájmy hájí (dotčený orgán státní správy).

Evidence a ukládání dokumentace • Územní rozhodnutí s příslušnými písemnostmi včetně případných změn a doplňků je povinen evidovat a jejich ukládání zabezpečovat stavební úřad. • Stavební povolení s příslušnými písemnostmi, kolaudační rozhodnutí a jiná rozhodnutí týkající se staveb eviduje a zabezpečuje příslušný stavební úřad a místně příslušná obec. Stavební úřad je povinen umožnit všem osobám, které prokáží odůvodněnost svého požadavku, nahlížet do této dokumentace a pořizovat z ní výpisy; přitom je povinen učinit opatření, aby tím nebylo porušeno státní, hospodářské či služební tajemství, jakož i zákonem uznaná povinnost mlčenlivosti.

Vstup na cizí pozemky • S vědomím vlastníka jsou oprávněni vstupovat na pozemky, stavby a do staveb jen: a) pověření zaměstnanci krajů a obcí, b) pověření členové komisí obecních rad a pověření zaměstnanci dalších orgánů státní správy, pokud plní úkoly podle stavebního zákona, které se těchto pozemků a staveb dotýkají. • Do obydlí však mohou vstupovat jen z nutnosti: a) ochrany života nebo zdraví osob, b) ochrany práv a svobod druhých nebo c) pro odvrácení závažného ohrožení bezpečnosti a pořádku. • Omezení neplatí, pokud je obydlí užíváno pro podnikání nebo jinou hospodářskou činnost. • Vždy však pro oprávněné osoby platí jen nezbytná míra omezení vlastníka, oprávnění ke vstupu se vždy prokazuje zvláštním průkazem. Oprávněná osoba může s sebou přizvat též znalce či účastníky řízení. V případě odvrácení akutního nebezpečí způsobeného stavem stavby mohou osoby oprávněné (viz úvod kapitoly) na ně vstupovat bez vědomí vlastníka, jsou však povinny jej neprodleně o provedených úkonech informovat.

Opatření na sousedním pozemku nebo stavbě • Pro uskutečnění stavby, pro provedení nezbytných úprav, udržovacích nebo zabezpečovacích prací a pro odstranění staveb a informačních, reklamních a propagačních zařízení může stavební úřad uložit vlastníkům sousedních pozemků a staveb, aby trpěli provedení prací ze svých pozemků a staveb. • Na druhé straně je ten, v jehož prospěch stavební úřad uložil uvedená opatření povinen co nejméně rušit užívání sousedních pozemků a staveb a dbát, aby prováděnými pracemi nevznikly škody, kterým je možno zabránit. Po skončení prací je povinen uvést sousední pozemek či stavbu do původního stavu; pokud to není možné, poskytnout vlastníku náhradu podle obecných předpisů o náhradě škody.

?

Otázky k samostatné úvaze Pokuste se sami zamyslet nad tím, do jaké míry lze požadovat či akceptovat užívání sousedních pozemků pro uskutečnění stavby, tedy jak moc si dokážete představit, že byste požadovali využití pozemku Vašich sousedů a jak moc by jste byli sami ochotni toto strpět při požadavku z jejich strany.

Řešení rozporů • Dojde-li v územním nebo stavebním řízení nebo jiných řízeních, které provádějí správní orgány podle stavebního zákona nebo podle zvláštních předpisů, k protichůdným stanoviskům, řeší takový rozpor orgány nadřízené těmto orgánům dohodou. • Nepodaří-li se rozpor odstranit dohodou do 60 dnů, rozhodne Ministerstvo pro místní rozvoj po projednání s příslušnými správními úřady do 60 dnů od postoupení rozporu k rozhodnutí. Obdobně rozhodne ústřední správní úřad nadřízený orgánům provádějícím řízení podle zvláštních právních předpisů.

Občanskoprávní a jiné námitky, spolupráce orgánů státní správy • Stavební úřady jsou povinny v rámci příslušného řízení podle stavebního zákona usilovat o dosažení dohody účastníků vždy u námitek vyplývajících z vlastnických nebo jiných práv k pozemkům a stavbám, ale překračujících rozsah pravomoci stavebních úřadů nebo spolupůsobících orgánů státní správy. Pokud však k dohodě o uvedených námitkách nedojde, odkáže stavební úřad navrhovatele nebo jiného účastníka na soud a přeruší jednání. Stavební úřad při tom musí stanovit lhůtu k předložení důkazu, že u soudu byl podán návrh na rozhodnutí ve sporné věci. V případě, že v této lhůtě důkaz podán není, rozhodne po vlastní úvaze stavební úřad ve věci sám. • Orgány obcí a jiné orgány konající podle staveního zákona jsou povinny usilovat o dosažení nejúčinnější ochrany přírody a krajiny a jednotlivých složek životního prostředí podle zvláštních předpisů a spolupráci s orgány zabezpečujícími jeho ochranu. • Stavební úřady a orgány státní správy provádějící ve věcech výstavby řízení a vydávající rozhodnutí podle stavebního zákona nebo podle zvláštních předpisů jsou povinny spolupracovat s cílem racioalizovat tyto procesy.

Obecné technické požadavky na výstavbu • Právnické a fyzické osoby a správní orgány jsou povinny při navrhování, umísťování, projektování, povolování, kolaudaci, užívání a odstraňování staveb postupovat podle obecných technických požadavků na výstavbu, obecných technických požadavků zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace a technických požadadavků stanovených prováděcími předpisy (dále jen „obecné technické požadavky“). • Výjimky z ustanovení obecných technických požadavků lze povolit pouze v případě, že to tyto prováděcí předpisy výslovně umožňují a jen pokud se tím neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky a stavby. O těchto výjimkách rozhoduje stavební úřad příslušný rozhodnout ve věci v dohodě se správním orgánem, který hájí zájmy chráněné podle zvláštních předpisů, jichž se odchylné řešení dotýká.



Soustava strategických, rozvojových a programových dokumentů v ČR 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 3. Koncepce rozvoje území 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Soustava strategických a programových dokumentů je členěna na strategické, rozvojové a programové dokumenty České republiky (vypracovávané na úrovni státu, regionů a krajů, mikroregionů a obcí /měst/) a dále programové dokumenty Evropské unie (pro využití zdrojů předvstupních a strukturálních fondů). • Strategické dokumenty Základní dlouhodobé koncepční dokumenty, které orientují rozvoj různých sektorů na národní, regionální a místní úrovni (např. Sektorové strategie rozvoje, Strategický program sociálního a ekonomického rozvoje ČR, Strategie regionálního rozvoje České republiky, Strategie rozvoje kraje, Strategie rozvoje města). • Rozvojové dokumenty Zahrnují střednědobé dokumenty, které formulují přístup státu, regionů a mikroregionů k podpoře rozvoje příslušného sektoru a jeho odvětví, poskytují potřebná východiska a stanoví rozvojové cíle a zásady pro vypracování operačních programů na příslušné úrovni (např. Národní rozvojový plán, Sektorové politiky, Sektorový rozvojový program, Regionální program rozvoje, Koncepce rozvoje mikroregionu). • Programové dokumenty Jsou střednědobé taktické dokumenty vytvořené na příslušné úrovni centrálních, regionálních a místních orgánů veřejné správy, které rozpracovávají problémové celky strategií mající plošný charakter odpovídajícího území, pro které bude požadováno spolufinancování (ze státního rozpočtu, státních fondů, krajského rozpočtu a zdrojů EU). Jedná se např. o tyto dokumenty: Rámec podpory Společenství, Operační programy ČR, Program rozvoje územního obvodu kraje, Místní program obnovy venkova.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Znáte nějaký programový dokument, který využíváte ve své praxi? Jaký? 2. Jaké jsou obecně základní rozdíly mezi jednotlivými strategickými, rozvojovými a programovými dokumenty ČR ? 3. Které dokumenty ze skupin dokumentů z uvedené soustavy jsou podle Vás nejdůležitější a proč ?



Základní principy uplatňované při sestavování dokumentů na všech úrovních NUTS 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 3. Koncepce rozvoje území 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Základní principy uplatňované při sestavování strategických, rozvojových a programových dokumentů na všech úrovních NUTS a) Princip partnerství • Zapojení partnerů • Finanční spoluúčast • Na přípravě dokumentů se v co největší míře podílely samotní příjemci (příslušné národní, regionální a lokální subjekty) b) Princip programování • Snaha o integrovaný, střednědobý až dlouhodobý přístup k řešení územních problémů formou víceletých programovacích období. • Důraz se klade na komplexní přístup k řešení problémových území v co nejširších časových a prostorových souvislostech. • Prostředky jsou alokovány na základě víceletých programů, nikoliv na základě jednoho izolovaného projektu. c) Princip koncentrace • Koncentrace prostředků na rozhodující akce. • Prostředky aby byly využívány co nejúčelněji a nebyly rozmělňovány na řadu drobných a méně významných akcí. • Úsilí soustředit se na nejproblémovější regiony. • Prostředky mohou být využívány pouze k realizaci předem stanovených cílů. d) Princip doplňkovosti (adicionality) • Spolufinancování schválených aktivit (vícezdrojové financování). • Prostředky vynakládané ze společného rozpočtu na různých úrovních (EU, státu, krajské, místní) mají doplňovat ostatní veřejné nebo soukromé výdaje (příjemců podpory), nikoli je nahrazovat. • Prostředky na straně příjemce lze vhodně kombinovat. e) Princip monitorování a vyhodnocování • Průběžné sledování a vyhodnocování prováděných opatření a celkové efektivnosti vynakládaných prostředků. • Důsledná kontrola časového, věcného a finančního plnění. • Před schválením je vyžadováno hodnocení dopadů, poté následuje průběžné monitorování realizace a po stanoveném časovém období dojde ke zhodnocení skutečných přínosů dokumentu.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Charakterizujte obecně základní principy uplatňované při sestavování dokumentů. 2. Který z uvedených principů považujete za nejdůležitější a proč ? 3. Setkali jste se ve své praxi s uvedenými principy ? Uveďte při jaké činnosti.



Strategické, rozvojové a programové dokumenty 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 3. Koncepce rozvoje území 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Na úrovni státu • Sektorové strategie rozvoje jako základní dlouhodobé koncepční dokumenty, které orientují rozvoj různých sektorů na národní úrovni. • Strategický program sociálního a ekonomického rozvoje ČR jako základní strategický dokument rozvoje ekonomiky na vymezené období. • Strategie regionálního rozvoje České republiky jako základní strategický dokument pro podporu regionálního rozvoje na vymezené období. Obsahuje zejména analýzu stavu regionálního rozvoje, charakteristiku slabých a silných stránek v rozvoji krajů, strategické cíle regionálního rozvoje v České republice, vymezení státem podporovaných regionů a doporučení dotčeným ústředním správním orgánům a krajům pro zaměření rozvoje odvětví spadajících do působnosti jednotlivých ministerstev. Strategii regionálního rozvoje schvaluje na návrh MMR vláda České republiky. • Regionální program rozvoje jako střednědobý dokument, který formuluje přístup státu k podpoře regionálního rozvoje a stanoví zaměření podpory regionálního rozvoje pro jeden nebo společně pro více regionů (úroveň regionů soudržnosti NUTS II). Regionální program rozvoje vypracovává MMR ve spolupráci s regiony NUTS II, kraji a dotčenými ústředními správními úřady a podle potřeby s ostatními dotčenými subjekty. Regionální program rozvoje obsahuje zejména vymezení předmětných regionů, cíl, jehož má být podporou jeho rozvoje dosaženo, stanovení oblastí, na něž je podpora zaměřena včetně navrhovaných opatření, podmínky pro poskytování finanční podpory, formy a způsob jejího poskytování a potřebné finanční prostředky na jednotlivá opatření včetně jejich rozdělení dotčeným správním úřadům a krajům a časové období jeho platnosti. Regionální program rozvoje schvaluje na návrh MMR vláda České republiky. Poskytuje potřebná východiska a stanoví rozvojové cíle a zásady pro vypracování regionálních operačních programů. • Sektorové politiky jako střednědobé dokumenty, které formulují přístup státu k podpoře rozvoje příslušného sektoru a jeho odvětví, poskytují potřebná východiska a stanoví rozvojové cíle a zásady pro vypracování operačních programů České republiky. • Sektorový rozvojový program jako taktický dokument, který konkretizuje rozvojové cíle a rozvojové aktivity sektoru ve formě konkrétních opatření a projektů. Tento dokument není zatím konstituován.

Na úrovni regionu soudržnosti (NUTS II) a kraje • Regionální operační programy (ROP – Regional Operation Programme) jako taktické dokumenty, které

budou zpracovány na úrovni regionů NUTS 2 a rozpracovávají ty problémové celky strategií, pro které bude požadováno spolufinancování ze zdrojů EU. • Strategie rozvoje kraje jako základní dlouhodobý strategický dokument, který orientuje další rozvoj kraje na vymezené období. • Program rozvoje územního obvodu kraje (zkráceně Program rozvoje kraje) je základním střednědobým programovým dokumentem k podpoře regionálního rozvoje na úrovni kraje s důrazem na sociálně ekonomickou sféru. Lze jej charakterizovat jako program cílených opatření, příp. intervencí, přijatý pro stimulaci ekonomického a sociálního rozvoje kraje. Program rozvoje kraje obsahuje zejména: 1. analýzu hospodářského a sociálního rozvoje územního obvodu kraje, charakteristiku slabých a silných stránek jeho jednotlivých částí a hlavní směry jeho rozvoje, 2. vymezení regionů uvnitř územního obvodu kraje, jejichž rozvoj je třeba podporovat s ohledem na jeho vyvážený rozvoj, spolu s uvedením problémových oblastí, na něž má být podpora zaměřena, včetně navrhovaných opatření (územní a odvětvové disparity), 3. úkoly a priority v rozmístění a rozvoji občanské vybavenosti, infrastruktury, životního prostředí, sociální politiky, vzdělávání a dalších odvětví v jeho samostatné působnosti.

Na úrovni mikroregionů a obcí • Koncepce rozvoje mikroregionů tvoří základní koncepční střednědobý (dlouhodobý) dokument, který formuluje a řeší problémové oblasti území navržením a schválením příslušných priorit, opatření a aktivit. Navrhované aktivity řeší problematiku, která svým rámcem přesahuje katastrální území obce. Vede ke koordinaci veřejných a soukromých zájmů v zájmovém území. Hlavním smyslem koncepce je organizace všeobecného rozvoje území na základě slaďování jednotlivých zájmů členských obcí tak, aby se jako celek rozvíjelo a prosperovalo. • Strategie rozvoje měst jako základní strategický střednědobý dokument měst zahrnuje komplexní pohled na město jako celek a na jednotlivé sféry života. Usiluje o vytvoření rovnováhy mezi vizí a realitou. • Místní programy obnovy venkova jsou základními střednědobými programovými dokumenty obcí, které jsou podmínkou pro realizaci programu obnovy venkova. Obce v něm definují své investiční a neinvestiční požadavky na zlepšení podmínek života v obci.

Pro využití fondů Evropské unie • Národní rozvojový plán (RDP – Regional Development Plan), který je hlavním dokumentem pro vyjednání podpory ze Strukturálních fondů EU. • Rámec podpory Společenství (CSF – Community Support Framework), který bude vytvořen na základě RDP ve spolupráci s Evropskou komisí, je hlavním dokumentem vymezujícím poskytnutí podpory ze Strukturálních fondů EU. • Operační programy České republiky (OP – Operation Programme) jako taktické dokumenty vytvořené na úrovni ministerstev (řídící orgány), které rozpracovávají problémové celky strategií mající plošný (celostátní) charakter, pro které bude požadováno spolufinancování ze zdrojů EU. • Regionální operační programy (ROP – Regional Operation Programme) jako taktické dokumenty, které budou zpracovány na úrovni regionů NUTS 2 a rozpracovávají ty problémové celky strategií, pro které bude požadováno spolufinancování ze zdrojů EU. Na základě doporučení Komise EU byl vytvořen jeden programový dokument pro Českou republiku – Společný regionální operační program.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Využíváte pro svou praxi některé z uvedených dokumentů ? Jaký ? 2. Existuje podle Vaši zkušeností dokument, který do soustavy strategických, rozvojových a programových dokumentů patři a není uveden ? Jaký a proč ? 3. Můžete charakterizovat strukturu Programu rozvoje územního obvodu kraje ?

Jednotné programové dokumenty jsou taktické dokumenty vytvořené na úrovni ministerstev (řídící orgány), které rozpracovávají problémové celky strategií mající plošný (celostátní) charakter nebo regionální charakter s mezinárodními dopady, pro které bude požadováno spolufinancování ze zdrojů EU. Zahrnují Kohezní fond, Iniciativy Společenství (INTERREG IIIA, IIIB, IIIC, EQUAL), cíle 2 a 3 pro Prahu. Strategické, rozvojové a programové dokumenty nejsou vytvářeny izolovaně. Soustavu strategických a programových dokumentů, jejich základní úrovně a základní vazby mezi nimi lze znázornit schématicky. Schéma 3.1 Soustava strategických a programových dokumentů Související články :


Tvorba strategických, rozvojových a programových dokumentů 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 3. Koncepce rozvoje území 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Na úrovni státu – NUTS I

Účastníci prací na zpracování • Ministerstvo zodpovědné za příslušný dokument, jehož hlavním úkolem je vytvořit řídící výbor a zajišťovat účinnou spolupráci mezi ústředními orgány státní správy. Zodpovědnými ministerstvy jsou: 1. rozvoj lidských zdrojů - MPSV, MŠMT 2. zemědělství - MZe MDS 3. doprava 4. životní prostředí - MŽP 5. podnikatelské prostředí, konkurenceschopnost, energetika - MPO 6. rozvoj venkova - MZe 7. cestovní ruch a kulturní dědictví - MMR • Řídící výbor dokumentu (ŘV) je nejvyšší řídící autoritou. Zřizuje jej příslušné ministerstvo. Odpovídá za výkon celého řízení tvorby dokumentů i za realizaci jednotlivých postupových kroků. • Řídící orgán představuje pověřeného státního úředníka odpovědného za řízení a koordinaci dokumentů. Je řízen řídícím výborem programu a ve své činnosti je nezávislý na organizační hierarchii resortu. • Monitorovací výbor dokumentu je nejvyšší autoritou pro monitorování průběhu realizace dokumentů a navrhování jeho případné revize. Monitorovacímu výboru dokumentů předsedá řídící orgán a jsou v něm zastoupeni představitelé odpovídajících subjektů. • Pracovní skupiny, které si zřizuje řídící výbor, jsou odpovědné za přípravu a doporučení uceleného souboru opatření pro jednotlivé prioritní oblasti dokumentů a prezentaci těchto doporučení řídícímu výboru. • Výkonná jednotka dokumentu (sekretariát) vytváří kapacitní a technické zázemí pro řídící výbor, monitorovací výbor a pracovní skupiny. Je obvykle tvořena pracovníky ministerstva a pracovníky ostatních partnerů. Odpovídá za činnosti spojené s administrací a poskytováním služeb uvedeným orgánům, zabezpečuje technický a finanční monitoring, provádění plateb a podávání informací o projektech. • Zhotovitel dokumentu je odborným zpracovatelem dokumentů, kterého vybírá ŘV a schvaluje příslušné odpovědné ministerstvo. Poskytuje odbornou pomoc účastníkům v procesu tvorby dokumentů efektivně plnit jejich úkoly, zpracovává návrhy částí dokumentů a předkládá je k projednání řídícímu výboru programu.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Měly by být podle Vašeho názoru součástí pracovních skupin při přípravě strategických, rozvojových a programových na národní úrovni zástupci krajů ? 2. Můžete ze své praxe uvést zda strategické, rozvojové a programové dokumenty na národní úrovni mají dostatečnou publicitu ? Pokud ano, z jakých zdrojů získáváte informace vy ?

Celkový postup při zpracování dokumentu 1.

Zhodnocení stávajících dokumentů a nových poznatků a stanovení, zda dokument vychází z příslušných dokumentů a určit, zdali budou využity dříve formulované cíle (globální cíl a dílčí cíle) a prioritní oblasti anebo dojde k jejich modifikaci. 2. Analýza ekonomické a sociální situace sektoru pro horizont dokumentu prezentuje tendence současného hospodářského a sociálního vývoje sektoru a jeho makrookolí. 3. Formulace strategických cílů, prioritních oblastí a opatření pro horizont dokumentu jsou poznatky z hodnocení, v nichž je specifikováno, zda dokument vychází z příslušných dokumentů. Dále je v nich stanoveno, zda budou využity formulované cíle (globální cíl a dílčí cíle) a prioritní oblasti uvedené v konzultačním dokumentu, anebo budou využity cíle formulované v jiných dokumentech sektoru. 4. Vypracování specifikací pro jednotlivá opatření dokumentu bude uvedena jako ucelený popis zahrnující jeho dílčí části. 5. Vypracování požadavků na jiné sektory. 6. Identifikace zdrojů a finanční ohodnocení opatření. 7. Alokace zdrojů na prioritní oblasti a opatření. 8. Úprava cílů a prioritních oblastí a selekce, příp. korekce rozsahu opatření podle finančních možností. 9. Zabezpečení realizace dokumentu. 10. Sestavení úplného dokumentu. 11. Projednání, schválení a vydání dokumentu.

Financování • Státní rozpočet • Státní fondy • Fondy Evropské unie

Na úrovni regionů soudržnosti – NUTS II Účastníci prací při zpracování na Regionálních operačních programech (ROP) • Ministerstvo pro místní rozvoj, jehož hlavním úkolem je zajišťovat metodické vedení a koordinaci prací během přípravného procesu a zajišťovat také účinnou spolupráci mezi ministerstvy a regiony. • Regionální řídící a monitorovací výbory (RŘMV), které reprezentují zájmy regionu a jsou odpovědné za celkové řízení i za realizaci konkrétních úkolů, např. stanovení cílů a priorit programu, zpracování ROP, schvalování jeho návrhů a závěrečného dokumentu atd. Významnou roli při řešení praktických otázek bude mít spolupráce regionálních koordinačních skupin (RKS) s RŘMV. • Pracovní skupiny (PS), které jsou odpovědné za přípravu a doporučení specifických opatření a prezentaci těchto doporučení Regionálním řídícím a monitorovacím výborům. • Konzultanti – zpracovatelé dokumentů, kteří odborně pomáhají účastníkům v procesu zpracování ROP v regionech NUTS 2 efektivně plnit jejich úkoly, usměrňují činnost pracovních skupin, zpracovávají návrhy

dokumentů nebo jejich částí a předkládají je k projednání RŘMV.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Měly by být podle Vašeho názoru součástí pracovních skupin při přípravě strategických, rozvojových a programových na úrovni Regionů soudržnosti zástupci příslušných ministerstev ? 2. Myslíte si, že by měl mít každý NUTS 2 vlastní programový dokument nebo by měl být pouze jen na národní úrovni ?

Celkový postup při zpracování dokumentu 1. Sociálně-ekonomická analýza regionu je prvním krokem zpracování ROP. Analýza regionu prezentuje tendence současného hospodářského a sociálního vývoje regionu, tj. konkrétní popis hlavních tendencí a hlavní příčiny jejich směru, a zkoumá hlavní oblasti ekonomických a sociálních činností s největším potenciálem rozvoje. 2. Formulace cílů, strategických prioritních oblastí a opatření je druhým krokem zpracování ROP. Cílem tohoto postupového kroku je identifikovat opatření, která mají být realizována v regionu k řešení jeho specifických problémů a k zajištění jeho budoucího ekonomického a sociálního rozvoje. 3. Rámcový návrh financování – finanční alokace je třetím krokem. Cílem tohoto kroku je stanovení finančních předpokladů, stanovení rozdělení finančních prostředků mezi prioritní oblasti a stanovení zdrojů financování. 4. Návrh zabezpečení realizace ROP je krokem čtvrtým. Výsledek čtvrtého kroku zahrnuje návrh opatření pro zajištění efektivní realizace, monitorování a hodnocení operačního programu (řádné fungování institucí odpovědných za organizaci programu má zřejmý přímý vliv na efektivní realizaci programu, opatření pro monitorování a hodnocení).

Na úrovni krajů NUTS III

Účastníci prací na zpracování Programu rozvoje kraje (PRK) • Ministerstvo pro místní rozvoj, jehož hlavním úkolem je zajišťovat účinnou spolupráci mezi ústředními orgány státní správy a krajskými orgány. • Samosprávné orgány kraje (rada kraje a krajské zastupitelstvo, komise rady, výbory zastupitelstva) představující základní článek politiky regionálního rozvoje na krajské úrovni. V rámci své samostatné působnosti koordinují a projednávají zpracování PRK a schvalují výsledky hlavních kroků tvorby PRK a závěrečné provedení výsledného dokumentu, tj. Programu rozvoje kraje. • Pracovní skupiny, které si zřizuje Rada pro koordinaci regionálního rozvoje, jsou odpovědné za přípravu a doporučení uceleného souboru opatření pro jednotlivé problémové okruhy a prezentaci. • Odbor regionálního rozvoje kraje (ORR) je výkonná jednotka, která vytváří kapacitní a technické zázemí pro činnost volených orgánů kraje a pro realizaci PRK. Odpovídá za činnosti spojené s administrací, poskytováním služeb samosprávným orgánům kraje a jeho pracovním skupinám, posuzováním návrhů projektů, zabezpečuje technický a finanční monitoring, provádění plateb a podávání informací o projektech.

• Výkonné jednotky jsou příslušné odbory krajských úřadů, které vytváří kapacitní a technické zázemí pro činnost volených orgánů kraje a pro vlastní zajištění realizace projektů, dotačních a grantových programů, které vedou k naplnění PRK. Odpovídají za činnosti spojené s administrací, poskytováním služeb samosprávným orgánům kraje, posuzováním návrhů projektů, zabezpečují technický a finanční monitoring, provádění plateb a podávání informací o projektech, které spadají do jejich odborného zaměření. • Zhotovitel PRK je odborným zpracovatelem PRK, kterého schvaluje krajské zastu-pitelstvo. Poskytuje odbornou pomoc účastníkům v procesu tvorby PRK v krajích při efektivním plnění jejich úkolů, odborně usměrňuje činnost pracovních skupin, zpracovává návrhy částí PRK a předkládá je k projednání voleným orgánům kraje prostřednictvím ORR.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Můžete ze svého pohledu zhodnotit využití Strategie rozvoje kraje a Program rozvoje územního obvodu kraje ? 2. Je podle Vašeho názoru Program rozvoje územního obvodu kraje dostatečně publikován ? Pokud ne, jaká forma pro seznámení s tímto dokumentem by Vám nejlépe vyhovovala ? 3. Účastnili jste se někdy veřejné prezentace, která byla součástí tvorby některého strategického, rozvojového a programového dokumentu na úrovni kraje? Uveďte na jakých ? 4. Měly by být podle Vašeho názoru součástí pracovních skupin při přípravě strategických, rozvojových a programových na úrovni NUTS 3 zástupci příslušných ministerstev ? Jakých ?


Zhodnocení současně platného strategického dokumentu kraje Strategie rozvoje kraje ve všech jeho částech.

2.

Zpracování sociálně-ekonomické analýzy kraje pro horizont PRK prezentuje tendence současného hospodářského a sociálního vývoje kraje a jeho navazujících sousedních regionů, tj. konkrétní popis hlavních tendencí a hlavní příčiny jejich směru, a zkoumá hlavní oblasti ekonomických a sociálních činností s největším potenciálem rozvoje.

3.

Transformace strategické vize, strategických cílů a směrů pro horizont PRK. Pro provedení tohoto kroku je Strategie rozvoje kraje a v ní formulovaná strategická vize a strategické cíle a směry podle jednotlivých problémových okruhů.

4.

Transformace strategie do cílů a opatření pro horizont PRK. Pro provedení tohoto kroku jsou Strategická vize, cíle a směry pro horizont PRK, zpracované v předchozím třetím kroku.

5.

Stanovení způsobu řešení vnitrokrajských disparit v navržených opatřeních. V tomto kroku se provede identifikace opatření, jimiž budou prováděny cíleně orientované intervence, vymezení regionů (mikroregionů, obcí), na něž bude soustředěna podpora s ohledem na vyvážený rozvoj kraje a do nichž budou směřovat intervence vybraných opatření, určení cílových skupin (nezaměstnaní, dlouhodobě nezaměstnaní, handicapovaní apod.), jimž bude určena podpora toho kterého opatření.

6.

Vypracování specifikací pro jednotlivá opatření PRK. Specifikace opatření se provede ve standardní strukturované formě uvedením těchto informací: číslo a název opatření, stručný popis výchozí situace, cíle opatření, aktivity naplňující opatření, kritéria pro výběr projektů, realizační výstupy opatření, dopady do ekonomiky kraje, cílové skupiny.

7.

Vypracování územních a odvětvových aspektů rozvoje kraje. V tomto kroku bude provedeno vymezení územních a odvětvových priorit (mikroregiony) pro účely podpory hospodářského a sociálního rozvoje kraje, stanovení základních směrů rozvoje odvětví a úseků v samostatné působnosti kraje a vypracování doporučení pro ústřední orgány státní správy.

8.

Identifikace zdrojů a finanční ohodnocení opatření PRK je počátečním krokem procesu zpracování

finanční alokace zdrojů a provede se identifikace vynaložených finančních zdrojů na rozvoj kraje za minulé období, identifikace finanční účasti národních zdrojů na financování PRK a vyčíslení finanční potřeby pro realizaci opatření. 9.

Alokace zdrojů na problémové okruhy, opatření a časové úseky je závěrečným krokem procesu zpracování finanční alokace zdrojů a provede se indikativní alokace zdrojů pro jednotlivé problémové okruhy PRK, rozdělení zdrojů na opatření PRK a časové úseky a vypracování tabulek a textu pro finanční alokace zdrojů.

10. Úprava cílů a selekce, příp. korekce rozsahu opatření podle finančních možností bude provedena pouze v případě, kdy v předcházejícím kroku bylo zjištěno, že dostupné zdroje nedostačují pro realizaci navrhovaných opatření. V takovém případě bude zapotřebí provést korekturu cílů programu a adekvátně modifikaci ve specifikaci opatření (snížení jejich rozsahu a úpravu jejich realizačních výstupů), případně vyřazení některých opatření z programu (provádí zpracovatel). 11. Stanovení priorit a opatření pro podporu ze zdrojů EU (SROP a OP). V tomto kroku bude stanoveno, v kterých problémových okruzích bude požadováno intervenční působení předvstupních (strukturálních) fondů EU ve formě finanční spoluúčasti EU. 12. Výběr projektů a zpracování projektových fiší. Jedná se o předložené rozvojové projekty, které shromažďuje průběžně krajský úřad prostřednictvím odboru regionálního rozvoje. Tyto rozvojové projekty mohou být výsledkem zpracovaných studií proveditelnosti anebo strategických programů připravených na úrovni mikroregionů či obcí. Lze předpokládat, že v každém kraji je v rámci zpracování strategie rozvoje kraje identifikována celá řada rozvojových projektů. 13. Zabezpečení realizace a časový harmonogram PRK zahrnuje stanovení úkolů institucí odpovědných za efektivní realizaci programu a specifikace úkolů pro monitorování a hodnocení programu jako součásti navrženého organizačního systému. 14. Sestavení úplného PRK zahrnuje sociálně-ekonomická analýza kraje, cíle a opatření PRK, specifikace opatření PRK, vymezení územních priorit, základní směry rozvoje odvětví a úseků v samostatné působnosti kraje, doporučení pro ústřední orgány státní správy, projektové fiše, finanční alokace pro opatření PRK a zabezpečení realizace a časový harmonogram PRK. 15. Projednání, schválení PRK v zastupitelstvu kraje a jeho vydání.

Financování na úrovni NUTS II, III - státní rozpočet, státní fondy, fondy EU, krajské rozpočty, ostatní finanční zdroje

Na úrovni obcí - NUTS v a mikroregionů

Účastníci prací na zpracování Koncepce rozvoje mikroregionu (KRM) • Samosprávné orgány obce (rada a zastupitelstvo obce) představují základní článek politiky na obecní úrovni. V rámci své působnosti projednávají a schvalují připojení obce k mikroregionu a KRM . • Rada starostů (delegovaní zástupci jednotlivých obcí v mikroregionu) schvaluje KRM na úrovni mikroregionu. • Pracovní skupiny, které si zřizuje Rada starostů pro řešení a zpracování dílčích problémových okruhů KRM, jsou odpovědné za přípravu a doporučení uceleného souboru opatření a aktivit pro jednotlivé problémové okruhy a prezentaci.

• Manažer mikroregionu je výkonná jednotka, která koordinuje práce na KRM, vytváří kapacitní a technické zázemí pracovních skupin a pro realizaci KRM. Odpovídá za činnosti spojené s administrací, poskytováním služeb Radě starostů a komunikaci se zpracovatelem. • Zhotovitel KRM je odborným zpracovatelem KRM, kterého schvaluje Rada starostů. Poskytuje odbornou pomoc účastníkům (pracovní skupiny) v procesu tvorby KRM v obcích, odborně usměrňuje činnost pracovních skupin, zpracovává návrhy částí RKM a předkládá je k projednání v pracovních skupinách, následně Radě starostů.


Zhodnocení současně platného dokumentu mikroregionu ve všech jeho částech.

2.

Zpracování sociálně-ekonomické analýzy mikroregionu prezentuje tendence současného hospodářského a sociálního vývoje a jeho navazujících sousedních mikroregionů, tj. konkrétní popis hlavních tendencí a hlavní příčiny jejich směru, a zkoumá hlavní oblasti ekonomických a sociálních činností s největším potenciálem rozvoje.

3.

Transformace strategické vize, strategických cílů a směrů podle jednotlivých problémových okruhů.

4.

Stanovení způsobu řešení vnitromikroregionálních disparit v navržených opatřeních. V tomto kroku se provede identifikace opatření, jimiž budou prováděny cíleně orientované intervence, vymezení území, na něž bude soustředěna podpora s ohledem na vyvážený rozvoj mikroregionu a do nichž budou směřovat intervence vybraných opatření, určení cílových skupin, jimž bude určena podpora toho kterého opatření.

5.

Vypracování specifikací pro jednotlivá opatření RKM.

6.

Vypracování územních a odvětvových aspektů rozvoje mikroregionu pro účely podpory hospodářského a sociálního rozvoje území, stanovení základních směrů rozvoje odvětví a úseků v působnosti mikroregionu.

7.

Vypracování doporučení pro kraj.

8.

Alokace zdrojů na problémové okruhy, opatření a časové úseky je závěrečným krokem procesu zpracování finanční alokace zdrojů a provede se v indikativní alokace zdrojů pro jednotlivé problémové okruhy RKM, rozdělení zdrojů na opatření a časové úseky a vypracování tabulek a textu pro finanční alokace zdrojů.

9.

Stanovení priorit a opatření pro podporu ze zdrojů EU (SROP a OP). V tomto kroku bude stanoveno, v kterých problémových okruzích bude požadováno intervenční působení strukturálních fondů EU ve formě finanční spoluúčasti EU, státu a kraje.

10. Výběr aktivit a projektů a zpracování projektových fiší. Jedná se o předložené rozvojové projekty. 11. Sestavení úplného RKM, zabezpečení realizace a časový harmonogram RKM. 12. Projednání, schválení RKM v zastupitelstvech členských obcí a Radě starostů a jeho vydání.

Financování na úrovni NUTS III a mikroregionů • Státní rozpočet

• • • • • •

Státní fondy Fondy Evropské unie Krajské rozpočty Mikroregionální rozpočty Místní rozpočty Ostatní finanční zdroje



Evropské přístupy a dokumenty k podpoře podnikání 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 4. Veřejná správa a rozvoj podnikání 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Lisabonská strategie • Představuje propojení hospodářské politiky se sociální politikou a politikou zaměstnanosti. Tato strategie byla stanovena Evropskou radou (summit v březnu 2000) na zasedání v Lisabonu. Jako jádro smělých cílů pro Evropskou unii byla stanovena konkurenceschopnost, schopnost ekonomiky poskytnout svým občanům vysokou a rostoucí životní úroveň a vysokou míru zaměstnanosti na trvale udržitelném základě. Dynamika průmyslu je pak zásadní, aby Evropa dokázala udržet a zvyšovat svou prosperitu a zároveň naplňovat své širší sociální, environmentální a mezinárodní ambice.

Hodnocení průmyslové politiky Hodnocením průmyslové politiky se pak zabývala Evropská komise se sdělením pro Radu, Evropský parlament, Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů v prosinci 2002. Průmyslová politika Evropské unie by měla klíčovým způsobem přispět k následujícím třem úkolům: 1. Prvním z nich je vymezit hranice, ve kterých mohou průmysl a podnikatelé naplňovat své cíle. Snaží se o stanovení předvídatelného právního rámce, který se může přizpůsobit podle potřeb politiky. Současně by průmysl a podnikatelé měli věřit, že budou-li tyto povinnosti dodržovat, Evropské společenství jako celek přijme provozování jejich činnosti. V případě Evropské komise i členských států se musí jednat o aktivní roli, neboť nesprávné nastavení tohoto rámce může vést k ohrožení veřejnosti nebo k mrhání průmyslovými zdroji a frustraci podnikatelské sféry. 2. Druhým úkolem je zajistit, aby existovaly podmínky umožňující průmyslu rozvinout a realizovat svůj soutěžní potenciál. Evropské společenství nemůže mít ke zdroji svého bohatství pasivní přístup. Dostupnost technologie, dovednosti a vzdělané pracovní síly, pozitivní přístup k riskujícím podnikům, finance a ostatní podmínky, které tvoří skutečně soutěžní a moderní podnikatelské prostředí, o to vše by se měli tvůrci politiky aktivně zajímat. 3. Třetím úkolem je zajistit, aby rámce, instituce a nástroje, které jsou nutné pro podnikatelské prostředí a pro průmysl, mohly jednat v souladu se svými veřejnými závazky, byly vytvořeny a účinně fungovaly v nejširším slova smyslu. Ačkoliv to je svojí povahou horizontální, je třeba uplatňování, které je přizpůsobené zvláštním vlastnostem různých odvětví.

• Cíle stanovené lisabonskou Evropskou radou a výzvy udržitelnosti jsou ambiciózní a mohou být splněny, pouze pokud se plně zmobilizuje průmyslová politika EU. Je k dispozici sada nástrojů politiky a mezi zúčastněnými stranami existuje všeobecná ochota spoluúčasti. Avšak úspěch, a v konečném důsledku dostupnost většího počtu lepších pracovních míst, a větší sociální soudržnost budou možné, pouze tehdy bude-li úsilí přesně zaměřené. • Komise proto zamýšlí v nadcházejících měsících kontrolovat způsob interakce mezi jejími hlavními politikami a konkurenceschopností průmyslu EU. Napomůže to rovněž průmyslové politice přispět ke splnění cílů ostatních politik. • Tato diskuse se nesmí omezit pouze na Evropskou komisi. Všechny instituce EU, ale také členské státy a kandidátské země by měly řešit své problémy. Zlepšení průmyslové politiky EU, aby stimulovala a zachovávala konkurenceschopnost, je problémem nás všech. • Průmyslová politika je ve své povaze horizontální a jejím cílem je zajištění rámcových podmínek příznivých pro průmyslovou konkurenci. Její nástroje, které jsou nástroji politiky podnikání, poskytují rámcové podmínky, ve kterých mohou podnikatelé a firmy převzít iniciativu, zužitkovat své nápady.

?

Otázky k samostatné úvaze Zamyslete se nad zmíněnými třemi úkoly průmyslové politiky Evropské unie a pokuste najít možnosti jejich aplikace na Vašem úřadě. Existují vůbec nějaké oblasti, v nichž by mohl i Váš úřad přispět k naplnění těchto úkolů, pokud ano, které to jsou?

Evropská charta pro malé podniky • Evropská charta pro malé podniky – byla přijata Evropskou radou v červnu 2000 a ČR k ní přistoupila v roce 2002. Je dokumentem, který Lisabonskou strategii rozvoje doplňuje a dále rozvíjí. Malé podniky (do 50 zaměstnanců) jsou na změny v prostředí pro podnikání ze všech nejcitlivější. Jako první se jich dotkne zatížení nadměrnou byrokracií, jako prvním se jim bude lépe dařit, pokud dojde k omezení administrativních bariér a pokud bude jejich úspěch doceněn. • Politika podpory malého a středního podnikání představuje v politikách Evropské unie velmi významnou samostatnou oblast, která zaznamenala v posledních letech velký rozvoj. MSP jsou v moderní ekonomice centrem rozvoje zaměstnanosti a inovační kultury, působí příznivě na dynamiku produktivity práce a na růst HDP. • Přínos MSP je charakterizován schopnostmi zmírňovat negativní důsledky strukturálních změn, působit jako subdodavatelé velkých podniků, utvářet podmínky pro vývoj a zavádění nových technologií, generovat pracovní příležitosti za nízkých kapitálových nákladů, rychleji se adaptovat na požadavky a výkyvy trhu, vyplňovat hraniční oblasti trhu, které nejsou pro větší podniky zajímavé, decentralizovat podnikatelské aktivity a napomáhat dynamičtějšímu rozvoji regionů, menších měst a obcí. • Proto prosperující malé a střední podniky bývají označovány za jeden z hlavních symptomů zdraví ekonomiky. Dodávají jí potřebnou pružnost, mnohotvárnost, zvyšují konkurenci, vyvolávají poptávku po nových výrobcích a inovacích. Jsou významné pro tvorbu konkurenčního prostředí, lépe než velké firmy jsou schopny reagovat na požadavky trhu, resp. spotřebitelů. Přispívají k zajištění sociální koheze, společenské stabilitě a rozvoji svobody. • Možnost využití potenciálu malých a středních podniků v ekonomice je do velké míry závislá na prostředí, kterým jsou obklopeny. Na MSP záporně působí především malá ekonomická síla ve srovnání s velkými podniky, ztížený přístup ke kapitálu limitující možnost financování rozvojových aktivit, složitější přístup k odbornému vzdělávání, nižší dostupnost potřebných informací a poradenských služeb, někdy nekalá konkurence ze strany velkých podniků a dumpingové ceny dovážených produktů, omezení v odbytu

hotových výrobků na domácím trhu a zvýšené náklady při jeho vývozu, konkurence obchodních řetězců vytvářených kapitálově silnými firmami, slabší pozice v soutěži o veřejné zakázky, platební nekázeň způsobující druhotnou platební neschopnost a vysoké administrativní zatížení. • Opatření zemí EU se proto zaměřují na snižování těchto nevýhod, na vytváření vhodných legislativních a ekonomických podmínek vedoucích k podpoře vznikajících a rozvoji již existujících malých a středních podniků. Politika podpory MSP je v EU navíc motivována vědomím nerovnosti podmínek vůči velkým firmám na společném evropském trhu. MSP např. nemohou využít úspor z rozsahu a jsou zpravidla omezeny jen na určité trhy. Od roku 2000 je politika podpory MSP v EU spravována vlastním generálním ředitelstvím Evropské komise. Operační prostor pro podporu MSP je však důsledně vymezen, neboť obecně je přímá podpora podniků v EU limitována vzhledem k narušení principu volné soutěže. • ČR v rámci harmonizace legislativních a ekonomických podmínek se zeměmi EU novelizovala legislativní bázi pro podporu MSP zvláště zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání.1 Podpora MSP je zohledněna ve strategických koncepcích a v programovém prohlášení vlády, v resortních dokumentech zejména MPO ČR, v Národním rozvojovém plánu, v Operačním programu průmysl a podnikání, ve Společném regionálním operačním programu a v dalších materiálech. Rovněž ve zpracovaných strategiích a programech krajů, obcí a mikroregionů je přihlédnuto k podpoře MSP.

?

Otázky k samostatné úvaze Jaký význam pro ekonomiku v krajích a obcích mají malé podniky a proč?

• Také schválením Evropské charty pro malé podniky jsme se zavázali zohlednit potřeby malých firem v následujících oblastech, které jsou charakterizovány s ohledem na spolupráci veřejné a podnikatelské samosprávy. Zahrnují následující záměry: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

7.

8.

9.

Vzdělávání a školení pro podnikatelskou veřejnost - povzbuzovat a podporovat podnikatelské snahy mladých lidí a vyvíjet vhodné školicí plány pro manažery v malých podnicích. Levnější a rychlejší založení podniku - zaregistrování nové firmy by nemělo být zdlouhavé a nákladné; měl by se rozšířit přístup k registraci online. Lepší legislativa a předpisy - nové předpisy na vnitrostátní a komunitární úrovni by měly být důkladně zkoumány k určení jejich dopadu na malé podniky a podnikatele. Malým podnikům by měly být uděleny výjimky z určitých zákonných povinností. Dostupnost dovedností - měli bychom usilovat o to, aby vzdělávací instituce (dle zákona č. 301/92 Sb. o HK ČR) poskytovaly celoživotní vzdělávání a poradenství. Zlepšování přístupu online - orgány veřejné správy by měly být důrazně vedeny k tomu, aby zlepšily elektronickou komunikaci se sektorem malých podniků. Více jednotného trhu - dotvoření skutečného vnitřního trhu Unie, který bude k malým podnikům vstřícný, a to zejména v oblastech kritických pro rozvoj malých podniků, včetně elektronického obchodování, telekomunikací, služeb, veřejného zprostředkování a mezinárodního platebního systému, dále aby bylo zaručeno, že malé podniky budou mít neomezenou možnost vstoupit na nové trhy a soutěžit za rovných podmínek. Daňové a finanční záležitosti - daňové systémy by měly být přizpůsobeny tak, aby byly odměňovány úspěšné podniky. Pro zlepšení přístupu malých podniků k finančním službám budeme: - identifikovat a odstraňovat překážky - zlepšovat vztah mezi bankovním systémem a malými podniky - zlepšovat přístup ke strukturálním fondům. Posílení technologické kapacity malých podniků - posílíme existující programy zaměřené na šíření technologií směrem k malým podnikům; podporovat zapojení malých podniků do mezifiremní spolupráce na místní, vnitrostátní, evropské a mezinárodní úrovni. Měla by tedy být podporována činnost na vnitrostátní a regionální úrovni cílená na rozvoj mezifiremních seskupení a sítí, aby se zlepšily možnosti těchto podniků vstoupit na Panevropské trhy a rozšířit svou činnost na trhy třetích zemí. Úspěšné modely elektronického obchodování a podpora špičkových malých podniků.

10. Využívat Evropskou agenturu pro sledování MSP. 11. Rozvoj silnějšího a účinnějšího zastoupení zájmů malých podniků na úrovni Evropské unie a na vnitrostátní úrovni. 12. Pro posouzení pokroku v čase a ve vztahu k nejlepším na světě použijeme účinné ukazatele, abychom posílili naše znalosti a hledání lepších praktik ve všech oblastech, které ovlivňují malé podniky s cílem setrvale zlepšovat svoji výkonnost. • I když Charta pro malé podniky byla vydána a podepsána na úrovni členských a kandidátských států, uplatňování jednotlivých bodů bude vesměs na úrovni regionů. Aplikace těchto záměrů pak bude ve velké míře záviset na krajské schopnosti prezentace, realizace a zavádění jednotlivých opatření.

Zelená kniha – Podnikání v Evropě Tento dokument byl zpracován v návaznosti na stanovenou Lisabonskou strategii a předán k diskusi, která probíhala v roce 2003 na úrovni národních i regionálních institucí. Zejména aktivní pak byly i instituce EK v regionech, tj. Euro Info Centra (EIC), jejichž síť v ČR tvoří sedm kanceláří v různých hostitelských organizacích v Praze, Brně, Plzni, Liberci, Ostravě, Pardubicích a Mostě. • Zelená kniha o podnikání v Evropě charakterizuje dynamiku podnikání v členění: - co je podnikání, - proč je podnikání důležité, - rezervy a potenciál podnikání v EU. • V části alternativy politiky v oblasti podnikání najdeme: - co obnáší zajištění většího počtu produktů, - jak mohou být firmy nasměrovány k růstu, - směřování k podnikatelské společnosti. • Návrh koordinačního přístupu k politice v oblasti podnikání pak vyústí ke specifikaci rozhodujících kroků rozvoje podnikatelské společnosti.

Charta Evropských obchodních a průmyslových komor • Tento dokument byl vypracován Asociací evropských a obchodních komor - Eurochambres a projednán a schválen na Evropském kongresu komor v kyperské Nikósii v říjnu 1999 zástupci 32 národních obchodních a hospodářských komor v Evropě včetně prezidenta HK ČR. • Eurochambres – asociace obchodních a hospodářských komor prezentující 41 národních asociací obchodních a hospodářských komor, evropská síť 2000 regionálních a oblastních komor sdružující přes 17 mil. členů – podnikatelských subjektů. • Z charty komor je možno uvést některé články, které formy, obsah i rozsah spolupráce veřejné správy a podnikatelské sféry charakterizují. • Evropské Obchodní a průmyslové komory prohlašují, že patří k institucionální a samosprávné síti, která je hluboce zakořeněna v místní, regionální a národní úrovni po celé Evropě. Síť je charakterizována různorodými činnostmi směřujícími k uspokojení požadavků podnikatelů, které zastupují, konkrétně malých a středních podniků, a k zajištění místního, regionálního a národního rozvoje. • Evropské Obchodní a průmyslové komory se zavazují k dalšímu rozvoji své role jako prostředníka mezi veřejnou pomocí a podnikateli, aby podporovaly efektivní hospodářský rozvoj.

• Evropské Obchodní a průmyslové komory se zavazují přispívat k nárůstu pracovních míst podporováním celoevropské podnikatelské kultury prostřednictvím využití nových technologií, globalizace a institucionálních a změn v rámci EU. • Evropské Obchodní a průmyslové komory se zavazují napomáhat bližším vztahům mezi regionálními, národními a evropskými institucemi na straně jedné a širokou veřejností včetně podnikatelské na straně druhé s ohledem na zásady volného obchodu a demokracie.



Samostatné podnikatelské instituce jako reprezentant podnikatelské komunity v ČR 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 4. Veřejná správa a rozvoj podnikání 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Se vznikem krajů jako samosprávných veřejných orgánů vznikla mnohem větší potřeba spolupráce jednotlivých institucí v regionu a jejich zhodnocením se zabývaly i některé studie. • Samosprávné podnikatelské instituce v ČR prošly po roce 1989 dynamickým a rozporuplným vývojem, který odrážel politicko-ekonomické klima v naší zemi. Od prvopočátku měly ambice významně se podílet na neustálém zlepšování podmínek pro podnikání i jeho seberegulaci, tak jak je to běžné ve vyspělých demokratických zemích. Znamenalo to především založit příslušné institucionální struktury v podobě všeobecných a profesních komor, živnostenských společenstev, podnikatelských svazů a asociací. Jejich úkolem bylo maximálně se přiblížit podnikatelské sféře a v souladu s jejími zájmy a potřebami jí poskytovat profesionální služby. Vedle toho usilovat o ovlivnění všech důležitých kroků, které stát činil na hospodářském poli. • Postavení, v němž se samosprávné podnikatelské instituce v ČR v současné době nacházejí, je výrazem několikaletého úsilí směřujícího od přehlíženého a trpěného fenoménu společnosti a národního hospodářství ke skutečně uznávaným organizacím, které jsou specifickou součástí občanské společnosti. Jejich působení je však ztíženo nedostatkem kompetencí, a to zcela v rozporu s evropskou tradicí i současností. Na základě několikaletých získaných zkušeností s fungováním samosprávných podnikatelských institucí v ČR se ukazuje, že by ke zkvalitnění jejich činnosti a zejména seberegulačních mechanismů přispěla novelizace příslušné legislativy ve prospěch posílení jejich funkce.

Hospodářská komora České republiky (HK ČR) • HK ČR vznikla podle zákona č. 301/1992 Sb. Sdružuje velké, střední i malé firmy v okresních komorách a živnostenských společenstvech. Na počátku své novodobé existence v roce 1995 měla nulovou členskou základnu, nyní uvádí, že počet členů HK ČR je 15000. • HK ČR zastřešuje a prosazuje společné zájmy svých dvou základních částí: regionálních komor a profesních svazů formou regionální a profesní unie. • Regionální unie zahrnuje Krajské hospodářské komory, nově vytvořené po reformě veřejné správy, kdy vzniklo 14 krajů. Předpokládá se, že nynější okresní komory se budou transformovat symetricky s obcemi III. do oblastních komor. Krajskou komoru by tedy tvořily v budoucnu oblastní komory. • Profesní unie představuje „živnostenská společenstva“ pode litery současného zákona. Živnostenská (profesní) společenstva vyvíjejí činnost v rámci komory i samostatně mimo ni.

Příklad Krajské hospodářské komory (KHK JM) a OHK • KHK JM vznikla jako uskupení okresních hospodářských komor jižní Moravy, jehož právní forma je sdružení právnických osob – jednotlivých samostatných okresních hospodářských komor, jejichž výkonnou složkou je OHK Brno. • OHK Brno vznikla v r. 1993 na základě zákona č. 301/1992 Sb. A pracuje jako samostatný právní subjekt v síti HK ČR. Je právnickou osobou a je zapsána v obchodním rejstříku. Slouží k podpoře podnikatelských aktivit a ochraně zájmů svých členů. • Komora v rámci své působnosti zejména poskytuje poradenské a konzultační služby v otázkách spojených s podnikatelskou činností, organizuje vzdělávací činnost, informační servis, profesní vzdělávání a různé formy rekvalifikace, navazuje a rozvíjí styky s komorami a odbornými institucemi v zahraničí a uzavírá s nimi dohody, vystavuje osvědčení, která vznikají v právních vztazích při mezinárodním obchodě, vykonává vlastní hospodářskou činnosti na podporu řádného plnění svých úkolů.

Projekt Informační místa pro podnikatele (InMP) K odstranění bariér při vstupu firem do EU se HK ČR rozhodla realizovat projekt, jehož předmětem je vybudování informačních míst pro podnikatele v nově vznikajících „malých okresech“ České republiky a jejich propojení do stávajících systémů podpor poskytovaných řadou vládních a dalších agentur. Tím došlo k zintenzívnění a zkvalitnění každodenní obousměrně komunikace mezi veřejnou správou a podnikateli. V přímé souvislosti s řadou kroků, které státní orgány podnikly před vstupem do EU, chtěla Hospodářská komora takto vzniklou sítí Informačních míst pro podnikatele doplnit chybějící článek v poskytování informací k problematice EU.

• K zamezení duplicit ve službách poskytovaných sítí jiných státních a nestátních struktur v rámci podpory MSP byl Hospodářskou komoru ČR vytvořen mezirezortní tým ze zástupců Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva informatiky, Ministerstva vnitra, Svazu průmyslu a dopravy, Agentury pro rozvoj podnikání (ARP), Czech Trade, EuroInfoCentra. • Podle projektu HK ČR by měla informační místa pro podnikatele cílově vzniknout v každé obci s rozšířenou působností. V první etapě se předpokládá vznik 119 regionálních míst po celém území ČR a cca 20 oborových informačních míst. Jejich zapojením do stávajícího systému podpory především MSP dochází k zintenzivnění a zkvalitnění každodenní komunikace mezi veřejnou správou a podnikatelskou samosprávou. • Nejúspěšnější instalovaná podnikatelská informační místa vznikla vždy jako společný projekt místní hospodářské komory a vedení příslušného města. Přímá spolupráce InMP, vedení města, živnostenského úřadu a informačního útvaru přináší významný synergický efekt pro podnikatele. • Rozsah poskytovaných služeb - informační servis (informace o informacích) včetně všeobecných informací o regionu, všeobecné informace o podmínkách, resp. změnách podnikatelského prostředí v rámci EU a jednotného evropského trhu, - česká legislativa pro podnikatele, - informace o programech podpory MSP na regionální a celostátní úrovni, - nabídka vzdělávacích programů (v rámci regionů i centra), - poradenství – obecné, právní, ekonomické, organizační, - přehled o možnostech financování podnikatelské činnosti z podpůrných programů,

-

schopnost zajistit individuální konzultace k problematice EU, komerční nabídky a poptávky v tuzemsku a v zahraničí, informace o produktech CEI, CEBRE, stejně tak i o službách, které nabízejí ostatní informační místa (EuroInfoCentra, RPIC, BIC, střediska CzechTrade, ICU a další instituce podpor MSP (na regionální a celostátní úrovni), databáze poradců na předkládání projektů, zahraniční vztahy (týká se pouze příhraničních regionů),

• V řadě měst a obcí se stávají tato InMP společným projektem města a komory.



Rada hospodářské a sociální dohody 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 4. Veřejná správa a rozvoj podnikání 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Rada hospodářské a sociální dohody kraje (dále jen RHSD kraje) je společným dobrovolným dohadovacím a iniciativním orgánem odborů, zaměstnavatelů a zastupitelstva kraje pro tripartitní vyjednávání s cílem dosáhnout shody v zásadních otázkách hospodářského a sociálního rozvoje. RHSD kraje umožňuje vzájemně respektovanou formou dialogu udržet sociální smír jako základní předpoklad pozitivního vývoje ekonomiky i životní úrovně občanů kraje. • Sociální partneři budou usilovat o spolupráci s dalšími subjekty, které mají zájem přispět k dosažení stanoveného cíle.

?

Otázky k samostatné úvaze Pokuste se charakterizovat možnou spolupráci územně samosprávných celků a podnikatelské sféry. V jakých oblastech ji považujete ze strany veřejné správy za přínosnou?

Obsahové zaměření RHSD kraje: RHSD kraje projednává, navrhuje a prosazuje řešení problémů hospodářského a sociálního rozvoje kraje, a to zejména v následujících oblastech strategie: Hospodářského a sociálního rozvoje kraje Zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů Podmínek podnikání Veřejných služeb (dopravní obslužnost, zdravotnictví, školství, sociální péče, péče o mládež, tělovýchova a sport, kultura) • Pracovně právních a sociálních podmínek občanů • Integrace ČR do Evropské unie a přeshraniční spolupráce • • • •

Plenární schůze RHSD Plenární schůze RHSD kraje je nejvyšším dohadovacím orgánem RHSD kraje, který především: • Řeší závažnou problematiku vyplývající z článku 1 Statutu • Projedná věcné záměry a návrhy vyhlášek, směrnic a zákonů týkající se rozvoje kraje v návaznosti na

článek 1 Statutu • Dohaduje zásadní rozpory mezi partnery • Řeší situace ohrožující sociální smír • Na návrh předsednictva RHSD kraje zřizuje pracovní komise, jmenuje předsedy pracovních komisí a výkonného sekretáře RHSD kraje • Stanoví program jednání na návrh předsednictva RHSD kraje

Příklad: Například v JMK se plenární schůze RHSD účastní delegace 7 zástupců zastupitelstva Jihomoravského kraje, 7 zástupců odborných svazů, 7 zástupců zaměstnavatelských a podnikatelských svazů. Zástupci podnikatelské sféry jsou nominováni ve spolupráci Svazu průmyslu a dopravy, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, Krajské hospodářské komory jižní Moravy a Krajské agrární komory (KAK). Stálými účastníky jsou rovněž ředitelé KHK JM a KAK. V rámci RHSD jednají pracovní komise pro vzdělávání a školství a komise pro oblast zemědělství a potravinářského průmyslu. Při RHSD také pracuje Regionální rada pro rozvoj lidských zdrojů. V celé řadě průzkumů podnikatelského prostředí ČR i jednotlivých regionů se objevuje na předních místech překážek podnikání i nedostatečná transparentnost podnikání, nedostatky při registraci firem, zdlouhavé a byrokratické postupy při zahajování podnikání. Nejedná se o ojedinělou situaci v Evropě. Jak vyplývá i ze záměrů jednotlivých aktivit EK i v rámci stávající EU je nezbytná úzká spolupráce veřejné správy s podnikatelskou sférou. Dosavadní roztříštěnost zastupování zájmů a potřeb podniků může překlenout i navrhovaná úprava zákona o HK ČR č. 301/1992 Sb. Místní, krajské či regionální podnikatelské instituce ve spolupráci s veřejnou samosprávou k očekávané transparentnosti podnikání mohou významně napomoci, a to dokonce natolik, že rozsah „vymáhaného“ práva se výrazně zmenší. Úzká spolupráce veřejné a podnikatelské samosprávy může přinést významné efekty při aktualizaci strategie hospodářského rozvoje kraje. Související články :


Základní pojmy a legislativa 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 5. Živnostenské podnikání 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Živnostenské podnikání představuje v současné době nejrozšířenější formu podnikání. Právní úprava tohoto režimu je provedena zákonem o živnostenském podnikání (tzv. živnostenský zákon) 1, přičemž základním posláním tohoto zákona je vymezit podmínky pro vznik, změnu a zánik živnostenských oprávnění. Mimo to živnostenský zákon upravuje i pravidla pro výkon kontroly nad živnostenským podnikáním. Na obsah živnostenského zákona potom bezprostředně navazuje i zákon o živnostenských úřadech. 2

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Pokuste se vysvětlit znaky „soustavnosti“ a „samostatnosti“ u pojmu „živnost“ a doložte svoje vysvětlení jednoduchými příklady. 2. Zamyslete se nad posláním a významem nař.vl. č. 209/2001 Sb., kterým se stanoví seznam živností, jejichž výkon je podnikatel povinen zajistit pouze osobami splňujícími odbornou způsobilost. Jak tato povinnost souvisí, či nesouvisí, s požadavky na odbornou způsobilost podnikatele?

Členění živností • Právní režim živnostenského podnikání souvisí co do svých odlišností s dělením živností na jejich druhy či kategorie. Zákon o živnostenském podnikání rozlišuje dva základní druhy či kategorie živností, které se vztahují k rozdílným případům podnikatelských činností různého věcného zaměření, pro něž současně platí, že se od sebe také zásadně liší svým právním režimem. • Jedná se o: a) Živnosti ohlašovací, které se dále člení na: 1. živnosti volné, 2. živnosti řemeslné, 3. živnosti vázané. Okruhy živností ohlašovacích řemeslných a živností ohlašovacích vázaných jsou blíže vymezeny v přílohách č. 1 a 2 zákona o živnostenském podnikání. V příloze č. 3 živnostenského zákona jsou pak blíže vymezeny okruhy koncesovaných živností. Okruh živností ohlašovacích volných v žádné z příloh živnostenského zákona není uveden, jejich seznam je stanoven zvláštním právním předpisem. 3 Obsahové náplně jednotlivých živností jsou potom stanoveny dalším prováděcím předpisem. 4

b) Živnosti koncesované • V souvislosti se členěním živností je třeba ještě poukázat na to, že zvláštní kategorii živností představují živnosti provozované tzv. průmyslovým způsobem. 5 Jedná se o případ provo-zování více živností, které spolu vzájemně souvisí tím, že směřují ke vzniku konečného výrobku nebo k poskytnutí služby a jsou pouze dílčím prvkem technologického procesu. Z právní úpravy lze dovodit, že průmyslovým způsobem lze provozovat jak živnosti ohlašovací, tak živnosti koncesované, tzn. že v tomto případě jde o kategorii, která prochází „napříč“ živnostmi ohlašovacími a koncesovanými. Proto se také hovoří o „způsobu“ provozování živností.



Organizace správy na úseku živnostenského podnikání 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 5. Živnostenské podnikání 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• K realizaci vzniku, stejně tak i změn a zániku živnostenského oprávnění, jakož i ke kontrole živnostenského podnikání dochází v souvislosti s výkonem tzv. živnostenské správy. Organizace živnostenské správy je představována jednak příslušnými orgány státní správy, přičemž se dále vedle nich počítá s rozvinutím činnosti i tzv. samosprávných živnostenských orgánů. • Orgány živnostenské státní správy jsou: 6 1. Živnostenský úřad České republiky Je ústředním orgánem živnostenské státní správy v České republice a jako takový řídí, usměrňuje a kontroluje činnost krajských živnostenských úřadů. Do jeho pravomoci a působnosti náleží zejména: a) vedení ústřední evidence všech podnikatelů, kterým byly vydány živnostenský list nebo koncesní listina, rozhodování o odvoláních proti rozhodnutím krajských živnostenských úřadů, b) mimo to mu přísluší plnit ještě některé další úkoly. Živnostenský úřad České republiky jako samostatný ústřední orgán nebyl dosud fakticky zřízen a výkonem jeho působnosti je tč. pověřeno Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. 2. Krajské živnostenské úřady jsou organizační složkou příslušných krajských úřadů v postavení jejich odborů, na území hlavního města Prahy potom jde o odbor Magistrátu hlavního města Prahy. Do jejich pravomoci a působnosti náleží: a) výkon činností v rozsahu stanoveném živnostenským zákonem, týkajících se tzv. řídící, koordinační, kontrolní a metodické činnosti vůči obecním živnostenským úřadům, b) rozhodování o odvolání proti rozhodnutí obecních živnostenských úřadů, c) dále krajské živnostenské úřady vedou pro své územní obvody tzv. živnostenské rejstříky a plní ještě některé další úkoly. 3. Obecní živnostenské úřady nejsou zřizovány ve všech obcích, nýbrž jen v sídlech obecních úřadů tzv. obcí s rozšířenou působností, a to v postavení jejich odborů. Do pravomoci a působnosti těchto živnostenských úřadů spadá: a) Výkon činností v rozsahu stanoveném živnostenským zákonem, které se týkají jak živností ohlašovacích, tak živností koncesovaných. b) V rozsahu své působnosti vystupují v postavení dotčených orgánů státní správy v územních a stavebních řízeních, týkajících se živností, a obdobně jsou také oprávněny v jim příslušejících případech provádět živnostenskou kontrolu a ukládat pokuty podle živnostenského zákona. c) Na území hlavního města Prahy plní úkoly obecních živnostenských úřadů živnostenské odbory úřadů městských částí určených Statutem hlavního města Prahy.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Zamyslete se nad postavením obecních živnostenských úřadů v rámci organizace územní veřejné správy. Jedná se o „státní orgány“? 2. Před ukončením činnosti okresních úřadů byla tzv. prvostupňová agenda živnostenských úřadů rozdělena mezi „obecní“ a mezi „okresní“ živnostenské úřady. Dnes je tato agenda soustředěna toliko u „obecních“ živnostenských úřadů. V čem podle Vás spočívají výhody, příp. nevýhody tohoto řešení.



Obsah správy na úseku živnostenského podnikání 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 5. Živnostenské podnikání 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Charakteristické znaky živnosti S pojmem živnostenské podnikání souvisí vymezení samotného pojmu živnosti jakožto podnikatelské činnosti, která může být vykonávána jen na základě platného živnostenského oprávnění. 1. U živností musí jít především o činnost soustavnou. Tím se rozumí určitá trvalost, stálost a pravidelnost této činnosti, na rozdíl od činností a úkonů jednorázového a nahodilého charakteru. 2. Dalším charakteristickým znakem živnosti je, že musí jít o činnost samostatnou, s čímž souvisí i to, že příslušné subjekty živnostenského podnikání živnost vykonávají vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. 3. Aby šlo o živnost, musí být každá taková činnost dále vykonávána za účelem dosažení zisku. Není přitom rozhodující, zda zisku bude či bylo skutečně dosaženo, nýbrž záleží na tom, zda u dané činnosti dosahování zisků objektivně přichází v úvahu. Naproti tomu činnosti, kde je objektivně sledován jiný účel a dosahování zisku nepřichází v úvahu, např. činnosti čistě dobročinného a charitativního rázu tuto podmínku nesplňují a nelze u nich uplatnit právní režim živnostenského podnikání.

• Živností se však nerozumí každá podnikatelská činnost. Živnostenský zákon totiž počítá s určitými činnostmi, resp. okruhy činností, které jsou z působnosti živnostenského zákona vyloučeny a k nimž tudíž živnostenské oprávnění založit nelze.

Živností se tedy, zjednodušeně řečeno, rozumí taková podnikatelská činnost, která není vyloučena z působnosti živnostenského zákona.

Z působnosti živnostenského zákona je vyloučeno např: • provozování činnosti vyhrazené zákonem státu nebo určené právnické osobě, • využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti, chráněných zvláštními zákony, jejich původci nebo autory apod.,

• vyjmenované činnosti fyzických osob jako např. činnost lékařů, advokátů, znalců, tlumočníků apod., • živností nejsou ještě některé další činnosti jako např. činnost bank, pořádání loterií, provozování rozhlasového a televizního vysílání apod.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Živnostenský zákon k tzv. všeobecným podmínkám provozování živnosti mj. řadí dosažení věku 18 let a způsobilost dané osoby k právním úkonům. Způsobilosti k právním úkonům v uvedeném smyslu se u nás obecně nabývá právě dosažením věku 18 let. Není druhá z uvedených podmínek nadbytečná ? 2. Z povahy podmínek provozování živnosti je zřejmé, že se vztahují k podnikatelům-fyzickým osobám. Jak je tomu v případě podnikatelů-právnických osob ? Znamená to, že právnické osoby živnostensky podnikat nemohou, nebo živnostensky podnikat mohou, ale provozování živnosti je u nich vázáno na jinak koncipované podmínky ?

Subjekty živnostenského podnikání • Subjektem živnostenského podnikání mohou být: 1. Fyzické osoby (tj. občané) 2. Právnické osoby (tj. zejména nejrůznější druhy organizací jako např. obchodní společnosti, družstva, ale i státní podniky apod.)

Pro živnostenské podnikání není rozhodující, kdo je uskutečňuje, nýbrž co je obsahem, resp. na co se zaměřuje každá konkrétní podnikatelská činnost.

• Subjekty oprávněnými provozovat živnostenskou činnost nejsou jen české, tj. „tuzemské“ fyzické a právnické osoby, nýbrž i tzv. zahraniční osoby. - Pro účely živnostenského zákona se za českou osobu považuje fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem na území České republiky. Bydlištěm na území České republiky se přitom rozumí trvalý pobyt. - Za zahraniční osobu se potom analogicky považuje fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky.Zahraniční fyzická osoba, která hodlá provozovat živnost na území České republiky a která má podle zvláštního zákona povinnost mít pro pobyt na území ČR povolení, musí k ohlášení živnosti a k žádosti o koncesi doložit doklad prokazující povolení k pobytu za účelem podnikání. V případě fyzických osob, jimž bylo přiznáno postavení uprchlíka podle zvláštních předpisů, tyto osoby mohou provozovat živnost za stejných podmínek jako občané České republiky s bydlištěm na území České republiky. • Státní příslušník členského státu Evropské unie - Státní příslušník členského státu Evropské unie, který je na území členského státu Evropské unie oprávněn provozovat podnikatelskou činnost, může na území České republiky dočasně poskytovat služby v rozsahu svého podnikatelského oprávnění v souladu s čl. 49 a následujícími Smlouvy o založení Evropského společenství. - Právnická osoba se sídlem, ústřední správou nebo hlavním místem své podnikatelské činnosti v některém z členských států Evropské unie, která je na území členského státu Evropské unie oprávněna provozovat podnikatelskou činnost, může na území České republiky dočasně poskytovat služby v rozsahu svého podnikatelského oprávnění v souladu s čl. 49 a následujícími Smlouvy o založení Evropského společenství.

-

-

Pro účely živnostenského zákona se považuje za státního příslušníka členského státu Evropské unie i státní příslušník jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru a občan Švýcarské konfederace. Za právnickou osobu se sídlem na území členského státu Evropské unie se pro účely tohoto zákona považuje i právnická osoba se sídlem v jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru a právnická osoba se sídlem na území Švýcarské konfederace. Pokud živnostenský zákon požaduje předložení dokladů vydaných příslušným orgánem členského státu Evropské unie nebo výkon podnikatelské činnosti na území členského státu Evropské unie, rozumí se tím i doklady vydané příslušným orgánem smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru a doklady vydané příslušným orgánem Švýcarské konfederace a výkon činnosti na území těchto států.

Vznik živnostenského oprávnění Těžiště výkonu živnostenské správy spočívá v činnostech živnostenských úřadů, spojených s režimem vzniku, změn a zániku živnostenských oprávnění a dále s prováděním kontroly živnostenského podnikání. • Vznik živnostenského oprávnění je u všech druhů živností vázán na splnění určitých zákonných podmínek, přičemž zákon o živnostenském podnikání tyto podmínky dělí do dvou skupin, a to na: a) Podmínky všeobecné Zákon o živnostenském podnikání k všeobecným podmínkám u všech živnostenských oprávnění bez rozdílu řadí: 1. dosažení věku 18 let, 2. způsobilost dané osoby k právním úkonům, 3. bezúhonnost, 4. předložení dokladu o tom, že fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá daňové nedoplatky, 5. předložení dokladu o tom, že fyzická osoba, pokud a území ČR podniká nebo podnikal, nemá nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. b) Podmínky zvláštní Zvláštními podmínkami provozování živností jsou: 1. odborná nebo jiná způsobilost, předepisovaná z části samotným živnostenským zákonem, 2. a dále pak, v návaznosti na obsah jednotlivých příloh k živnostenskému zákonu, předepisovaná zejména zvláštními právními předpisy. Prováděcí předpis přitom stanoví seznam živností, jejichž výkon je podnikatel povinen zajistit pouze fyzickými osobami splňujícími odbornou způsobilost.7 Tyto podmínky přitom nejsou podmínkami jen pro vznik oprávnění, nýbrž současně jsou i podmínkami pro provozování živnosti, tzn. že musí být zachovány po celou dobu živnostenského podnikání. Povaha podmínek živnostenského podnikání vyžaduje, aby jejich splnění bylo posuzováno vždy ve vztahu k určité konkrétní fyzické osobě. Při živnostenském podnikání podnikateli v postavení fyzických osob se tyto podmínky vztahují přímo k těmto osobám, v případě živnostenského podnikání právnickými osobami se pak vztahují k jejich tzv. odpovědným zástupcům. 8 • Překážky provozování živností Se zákonnými podmínkami živnostenského oprávnění bezprostředně souvisí i tzv. překážky provozování živností, jejichž případná existence, stejně jako nesplnění některé z uvedených podmínek, znemožní založení živnostenského oprávnění. K těmto překážkám patří: a) prohlášení konkursu na majetek podnikatele, jestliže bylo soudem rozhodnuto že provozování podniku musí být ukončeno, b) zamítnutí konkursu v posledních třech letech pro nedostatek majetku, c) uložení zákazu činnosti fyzické osobě soudem nebo správním orgánem, pokud zákaz trvá. • Rozdílnost vzniku živnostenského oprávnění Při vlastní proceduře vzniku živnostenského oprávnění se projevuje rozdíl mezi ohlašovacími a

koncesovanými živnostmi spočívající v tom, že u ohlašovacích živností je pro vznik oprávnění k provozování těchto živností rozhodující vůle subjektu, který se rozhodne touto formou podnikat, zatímco v případě koncesovaných živností je pro vznik oprávnění k jejich provozování rozhodující vůle živnostenského úřadu. a) U ohlašovacích živností v případě, že subjekt ucházející se o živnostenské oprávnění splňuje zákonem předepsané všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti, k založení živnostenského oprávnění stačí, aby zamýšlené provozování živnosti předepsaným způsobem ohlásil. Průkazem živnostenského oprávnění v tomto případě je následně vydávaný živnostenský list (do jeho vydání stejnopis ohlášení živnosti s prokázaným doručením příslušnému živnostenskému úřadu). b) Naproti tomu u koncesovaných živností je pro vznik oprávnění k jejich provozování třeba, aby stát, reprezentovaný živnostenským úřadem, nejprve posoudil žádost uchazeče o živnostenské oprávnění a na jeho základě výkon živnostenského zákona povolil, a to rozhodnutím o udělení tzv. koncese. Živnostenský úřad posuzuje v předepsaném postupu splnění jak všeobecných, tak i všech v úvahu přicházejících zvláštních podmínek k provozování živností, a oprávnění k provozování takové živnosti zakládá v každém jejím jednotlivém případě teprve svým rozhodnutím. V těchto případech je průkazem živnostenského oprávnění koncesní listina (do jejího vydání pravomocné rozhodnutí, jímž byla udělena koncese). Průkaz živnostenského oprávnění podnikateli slouží, jak nakonec odpovídá jeho obecnému označení, k prokazování živnostenského oprávnění. Pro tyto účely lze živnostenský list i koncesní listinu nahradit tzv. osvědčením, které podnikateli na jeho žádost vydá živnostenský úřad, a které bude také obsahovat všechny rozhodující údaje, svědčící o předmětném živnostenském oprávnění. Z věcného hlediska je rozdíl mezi ohlašovacími a koncesovanými živnostmi v tom, že u ohlašovacích živností jde o činnosti s méně náročnými zvláštními podmínkami jejich provozování, zatímco u koncesovaných živností jde o činnosti vyžadující splnění nejpřísnějších zvláštních podmínek k provozování živnosti.



Ohlašovací živnosti 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 5. Živnostenské podnikání 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Ohlášení ohlašovací živnosti je nutno provést u místně příslušného živnostenského úřadu. Stanovením místní příslušnosti se rozumí určení, který z živnostenských úřadů věcně příslušných je s ohledem na svoji územní působnost povolán k přijetí ohlášení a k vydání živnostenského listu. Podle platného právního stavu je k přijetí ohlášení živnosti příslušný ten živnostenský úřad, v jehož územní působnosti leží, resp. se nachází u fyzických osob jejich bydliště, u právnických osob potom jejich sídlo. Zahraniční osoby potom ohlašují živnosti u živnostenských úřadů podle místa povoleného pobytu nebo umístění organizační složky na našem území. • Při koncipování ohlášení ohlašovací živnosti je třeba vycházet z požadavků, které jsou pro jeho obsah předepsány platnou právní úpravou. Náležitosti ohlášení se vztahují k osobě a předmětu živnostenského podnikání a jsou stanoveny tak, aby podle nich mohlo být posouzeno naplnění výše uvedených podmínek živnostenského podnikání. Ne všechny údaje a skutečnosti, které jsou rozhodné pro posouzení splnění podmínek provozování živnosti, je možné vtělit do vlastního ohlášení, a proto živnostenský zákon ještě předepisuje, které doklady je třeba k podávanému ohlášení živnosti připojit. Především se jedná o výpis z rejstříku trestů ohlašovatele, je-li jím fyzická osoba, příp. jejího odpovědného zástupce, je-li ustavován, u právnické osoby pak výpis z rejstříku trestů jejího odpovědného zástupce. Výpis z rejstříku trestů přitom nesmí být starší tří měsíců, jinak nemůže plnit v těchto souvislostech svoji funkci, a dále mj. to jsou zpravidla doklady o odborné způsobilosti ohlašovatele a tam, kde to přichází v úvahu, současně, resp. i samostatně, doklad o odborné způsobilosti odpovědného zástupce. • Podáním ohlášení u příslušného živnostenského úřadu, nestanoví-li ohlašovatel živnosti v ohlášení pozdější termín, zpravidla vzniká oprávnění k výkonu ohlašovací živnosti. • Pro vydání živnostenského listu stanoví zákon o živnostenském podnikání živnostenskému úřadu lhůtu 15 dnů ode dne, kdy mu bylo ohlášení živnosti doručeno. Jestliže podání ohlašovatele živnosti nemá předepsané náležitosti včetně připojovaných dokladů, musí živnostenský úřad příslušný k přijetí ohlášení a vydání živnostenského listu vyzvat ohlašovatele, a to ve lhůtě nejpozději do 15 dnů od dne ohlášení, aby zjištěné závady odstranil. K tomu mu stanoví přiměřenou lhůtu ne kratší než 15 dnů, kterou může na žádost ohlašovatele živnosti, a to i opakovaně, prodloužit. Pokud ohlašovatel zjištěné závady ve stanovené lhůtě neodstraní, živnostenský úřad rozhodne, že živnostenské oprávnění ohlášením nevzniklo. Obdobně vždy, kdy živnostenský úřad zjistí, že ohlašovatel nesplňuje zákonné podmínky provozování živnosti, taktéž svým rozhodnutím stanoví, že živnostenské oprávnění ohlášením živnosti nevzniklo. • Naproti tomu tehdy, když ohlašovatel zjištěné závady svého podání ve stanovené lhůtě odstraní, a stejně tak vždy tehdy, kdy živnostenský úřad po obdržení ohlášení živnosti s předepsanými přílohami zjistí, že toto podání je bez závad, živnostenský úřad přistoupí k vydání živnostenského listu a živnostenské oprávnění se považuje za vzniklé ode dne podání ohlášení.

Otázky k samostatné úvaze

?

1. Zamyslete se nad procedurou vzniku živnostenského oprávnění u živností ohlašovacích a poukažte na rozdíly procedury, jejímž výsledkem je vznik oprávnění a procedury, jejímž výsledkem je „závěr“, že ohlášením oprávnění nevzniklo. 2. Vysvětlete, jaký doklad a proč slouží jako průkaz živnostenského oprávnění u živností ohlašovacích do vydání živnostenského listu.



Koncesované živnosti 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 5. Živnostenské podnikání 5 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

U založení oprávnění k provozování koncesované živnosti platí pro stanovení místní příslušnosti živnostenského úřadu stejná pravidla jako pro stanovení místní příslušnosti živnostenského úřadu k přijetí ohlášení ohlašovací živnosti a k vydání živnostenského listu.

• K rozhodnutí o udělení koncese dochází ve správním řízení, zahajovaném na základě žádosti o koncesi, podávané subjektem, který se uchází o založení živnostenského oprávnění ke koncesované živnosti. Podání žádosti o koncesi nemá tedy stejné účinky jako podání ohlášení ohlašovací živnosti. U koncesovaných živností živnostenské oprávnění vzniká až dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese. • Náležitosti žádosti o koncesi jsou až na výjimky v podstatě shodné s náležitostmi předepsanými zákonem o živnostenském podnikání pro ohlášení ohlašovací živnosti. Totéž v zásadě platí i pro doklady, které je třeba k žádosti o koncesi připojit. Z povahy věci plyne, a právní úprava s tím počítá, že u koncesovaných živností jsou stanoveny vyšší nároky na odbornou a dále tzv. jinou způsobilost. Tuto způsobilost je přitom třeba dokládat v návaznosti na právní úpravu provedenou v živnostenském zákoně doklady, jejichž bližší specifikaci lze dovodit z přílohy č. 3 k tomuto zákonu. • Jestliže žádost o koncesi neobsahuje předepsané náležitosti včetně připojovaných dokladů, musí živnostenský úřad příslušný k provedení řízení o založení živnostenského oprávnění k provozování koncesované živnosti vyzvat žadatele, aby zjištěné závady odstranil. Učiní tak nejpozději do 30 dnů od doručení žádosti o koncesi, a žadateli k odstranění zjištěných závad stanoví přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 15 dnů. Tuto lhůtu pak může na žádost podnikatele i opakovaně prodloužit. Pokud žadatel zjištěné závady ve stanovené lhůtě neodstraní, živnostenský úřad řízení zastaví. Naproti tomu, když žadatel vytýkané závady odstraní, živnostenský úřad pokračuje v daném řízení. Zákon o živnostenském podnikání v souvislosti s projednáním žádosti o koncesi výslovně ukládá živnostenskému úřadu, aby sám obstaral ještě další doklady mimo těch, jejichž předložení je uloženo přímo žadateli, pokud je těchto dalších dokladů pro posouzení žádosti třeba. Je-li obsahem takových či takového dokladu vyjádření či stanoviska dotčených orgánů, je živnostenský úřad takovým stanoviskem vázán. Tedy bude-li v určitém konkrétním případě předepsané stanovisko takového orgánu k žádosti o koncesi negativní, musí být negativní i konečné rozhodnutí živnostenského úřadu. • V případě, že živnostenský úřad v daném řízení dospěje k závěru, že nejsou splněny podmínky provozování koncesované živnosti, tj. i tehdy, když je stanovisko některého z dotčených orgánů k žádosti o koncesi negativní, pak žádost o koncesi svým rozhodnutím zamítne. V případě opačném, tj. když živnostenský úřad dospěje k závěru, že pro provozování dané koncesované živnosti jsou splněny veškeré požadované podmínky, pak rozhodne o udělení koncese. Návazně, do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese živnostenský úřad vydá podnikateli koncesní listinu.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Zamyslete se nad procedurou vzniku živnostenského oprávnění u živností koncesovaných a poukažte na rozdíly procedury vzniku takového živnostenského oprávnění oproti vzniku živnostenského oprávnění u živností ohlašovacích 2. Vysvětlete, jaký doklad a proč slouží jako průkaz živnostenského oprávnění u živností koncesovaných.



Účinky a kontrola 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 5. Živnostenské podnikání 6 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Živnostenský list a koncesní listina mají bezprostřední právní účinky především pro daného podnikatele. Existence založeného živnostenského oprávnění se však současně dotýká i činnosti některých dalších subjektů veřejné správy, a proto se také jejich opisy zasílají těmto subjektům. Jde jednak o orgán vykonávající správu daně, dále o příslušný orgán státní statistiky, dále o úřad práce, správu sociálního zabezpečení a orgán, který vede registr všech pojištěnců všeobecného zdravotního pojištění. Mimo to bude živnostenský úřad zasílat opis živnostenského listu a koncesní listiny i dalším orgánům, pokud to budou vyžadovat zvláštní zákony.Všem uvedeným subjektům se opisy živnostenských listů a koncesních listin zasílají s ohledem na jejich úkoly, související s jejich vztahem k podnikatelům jako subjektům živnostenského podnikání. • Přesto, že živnostenský úřad, který přijal ohlášení živnosti a vydal živnostenský list, nebo který rozhodl o udělení koncese a vydal koncesní listinu, je oprávněn u podnikatele kontrolovat soulad jeho činnosti s obsahem jeho živnostenského oprávnění, zákon o živnostenském podnikání stanoví podnikateli povinnost hlášení případných změn souvisejících s touto činností. • Ze zákona o živnostenském podnikání bezprostředně vyplývá, že podnikatel je povinen živnostenskému úřadu, který přijal ohlášení živnosti a vydal živnostenský list, nebo který rozhodl o udělení koncese a vydal koncesní listinu, oznámit všechny změny týkající se údajů a dokladů, které byl povinen uvést a předložit při ohlášení živnosti či při podání žádosti o koncesi, popřípadě předložit doklady o těchto změnách, a to nejpozději do 15 dnů od jejich vzniku. • Živnostenský úřad potom na základě tohoto oznámení rozhodne o změně živnostenského listu nebo změní rozhodnutí o udělení koncese a vydá koncesní listiny se změněnými údaji a pokud by to nebylo možné, rozhodne o pozastavení provozování živnosti, případně živnostenské oprávnění zruší. Mimo to živnostenský úřad živnostenské oprávnění zruší vždy tehdy, když o to podnikatel sám požádá. • Zrušení živnostenského oprávnění však není podle platné právní úpravy jediným způsobem jeho zániku. Zánik živnostenského oprávnění přichází podle živnostenského zákona v úvahu v šesti skupinách případů. Je tomu tak jednak za určitých podmínek při smrti podnikatele, dále zánikem živnostensky podnikající právnické osoby, uplynutím doby při založení živnostenského oprávnění jen na dobu určitou, výmazem zahraniční osoby z obchodního rejstříku, dále stanoví-li tak zvláštní právní předpis a nakonec již uvedeným zrušením oprávnění rozhodnutím živnostenského úřadu. • Pokud jde o kontrolu „nad dodržováním podmínek živnostenského podnikání“, zákon o živnostenském podnikání výslovně stanoví, že živnostenskou kontrolu 9 provádějí samotné živnostenské úřady v rámci své působnosti. • Kontrolní činnost v rámci živnostenské kontroly přísluší vykonávat pověřeným pracovníkům živnostenských úřadů. Ti přitom mohou ke kontrole přizvat i zástupce ještě dalších orgánů a osob, určených zvláštními právními předpisy. Na druhé straně i kontrolovaný podnikatel si může ke kontrole přizvat jím zvolenou třetí osobu.

• Při zjištění nedostatků při provozování kontroly živnostenský úřad může podle jejich povahy jednak kontrolovanému podnikateli uložit odstranění zjištěných nedostatků a jednak může uložit i příslušnou pokutu 10, popř. V krajním případě může i zrušit živnostenské oprávnění. • Aktuální stav v existenci živnostenských oprávnění je veden v tzv. živnostenských rejstřících vedených krajskými živnostenskými úřady. Význam živnostenského rejstříku je dán především tím, že slouží k přesné evidenci podnikatelů, jež mají živnost v územním obvodu vždy daného živnostenského úřadu, a současně i k případnému zveřejňování údajů o těchto podnikatelích a jejich živnostech.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Vysvětlete postup živnostenského úřadu poté, co podnikatel oznámil u ohlašovací živnosti změny a doplnění týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny pro ohlášení živnosti. Jaké možné varianty postupu přichází v úvahu ? 2. Zamyslete se nad tím, jakými právními předpisy se řídí živnostenská kontrola a její výkon.



Porušení pořádku na úseku správy živnostenského podnikání 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 5. Živnostenské podnikání 7 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Zákon o živnostenském podnikání vychází z toho, že k tomu, aby živnostenský úřad mohl náležitě plnit svoje úkoly, musí být vybaven i oprávněním či oprávněními ukládat při zjištění porušení právních povinností na svém úseku postihy, či jinak vyjádřeno - zjednávat nápravu. • Realizace tohoto oprávnění přichází v úvahu především při tzv. neoprávněném podnikání, 11 přičemž podle zákona o živnostenském podnikání se v těchto případech uplatňují postihy jak vůči právnickým osobám, tak vůči fyzickým osobám. Mimo to přichází v úvahu i stíhání fyzických osob pro neoprávněné podnikání podle trestního zákona. • Neoprávněným podnikáním se přitom rozumí podnikání, jež je podle platné právní úpravy předmětem živností a jež se provozuje bez příslušného živnostenského oprávnění. Může jít přitom jak o případy, kdy podnikatel v postavení osoby právnické nebo osoby fyzické nikdy neměl živnostenské oprávnění k danému podnikání založeno, tak o případy, kdy živnostenské oprávnění sice založeno má, ale konkrétní činnosti vykonává nad rámec předmětu tohoto oprávnění, a nakonec i o případy, kdy nadále podniká poté, co jeho živnostenské oprávnění zaniklo. • Nejmírnější v úvahu přicházející postih pro neoprávněné podnikání stanoví zákon o živnostenském podnikání v činnostech, které jsou předmětem živností ohlašovacích volných, nejpřísnější postih pak pro neoprávněné podnikání v činnostech, které jsou předmětem živností koncesovaných. Výše možných postihů je navíc ještě diferencována podle míry neoprávněného podnikání. • Vedle správního postihu podnikatelů při neoprávněném podnikání živnostenský zákon nevylučuje ani příslušný postih odpovědných fyzických osob podle trestního zákona (to i v případě odpovědných fyzických osob při neoprávněném podnikání právnických osob). Trestní zákon přitom stanoví v případě neoprávněného podnikání většího rozsahu trest odnětí svobody až na dobu jednoho roku nebo peněžitý trest, který může být stanoven až do výše 1.000.000,- Kč. Ve specifikovaných případech neoprávněného podnikání však může být pachatel potrestán odnětím svobody až na tři léta.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Vysvětlete v jakých případech, s ohledem na předmět či způsob porušení povinností, přichází v úvahu ukládání sankcí podle živnostenského zákona. 2. Zamyslete se nad tím, zda při porušení povinností, k jejichž postihu jsou příslušné živnostenské úřady, sehrává roli „zavinění“.

• Vedle případů, u nichž přichází v úvahu postih subjektů za neoprávněné podnikání ve sféře působnosti zákona o živnostenském podnikání, pamatuje dále tento zákon i na postihy příslušných subjektů při porušení jiných povinností 12 stanovených živnostenským zákonem. Postihy, které v těchto případech přichází v úvahu, jsou představovány výhradně pokutami, přičemž jejich výše je odstupňována podle

závažnosti porušených povinností, a živnostenský úřad pak může dále ještě v rámci příslušného zákonem stanoveného rozpětí pokuty její konkrétní výši stanovit zejména s ohledem na míru a další okolnosti protiprávního jednání. Zákon o živnostenském podnikání v případě těchto porušení právních povinností nediferencuje mezi jejich subjekty jako právnickými nebo fyzickými osobami, nýbrž jednotně hovoří jen o podnikatelích. To znamená, že ve smyslu tohoto ustanovení lze stíhat jak podnikatele s postavením právnických osob, tak podnikatele s postavením fyzických osob. Současně je třeba uvést, že toto ustanovení výslovně počítá i s postihem odpovědného zástupce, pro případy porušení povinností, které pro něj vyplývají ze živnostenského zákona. • Zákon o živnostenském podnikání upravuje v souvislosti s úpravou postihů příslušných subjektů ze strany živnostenského úřadu také základní podmínky, jimiž je postup při ukládání těchto postihů ovládán. Živnostenský zákon výslovně předepisuje, že v případě pokut ukládaných živnostenským úřadem při neoprávněném podnikání lze dané řízení zahájit jen do jednoho roku ode dne, kdy se o neoprávněném podnikání živnostenský úřad dozvěděl, nejpozději však do pěti let od doby, kdy k porušení došlo, nebo kdy toto neoprávněné podnikání ještě trvalo. V případě pokut ukládaných živnostenským úřadem při porušení jiných právních povinností lze dané řízení zahájit opět jen do jednoho roku ode dne, kdy se o takovém porušení povinností příslušného subjektu, tj. podnikatele nebo ve specifických případech odpovědného zástupce, živnostenský úřad dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne, kdy taková skutečnost ještě trvala, a jedná-li se o nesplnění povinnosti ve lhůtě stanovené živnostenským zákonem, nejpozději do tří let ode dne, kdy uplynula lhůta pro splnění uložené povinnosti.



Nemovité kulturní památky, vymezení pojmu a jednotlivých kategorií 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 6. Památková péče 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Množství kulturních památek, které se nacházejí na území daného regionu, přímo ovlivňuje kulturní politiku obce či kraje. Čím více se na území obce nachází pro turisty přitažlivých památek, tím více je ovlivňován také komunální rozpočet, a to jak z hlediska příjmů, tak i po výdajové stránce. Nemovitosti prohlášené za kulturní památky mají svůj režim ochrany a je jim tedy potřeba věnovat zvýšenou pozornost.

• Prohlášení nemovitosti za kulturní památku má svůj zákonem daný postup. Rozhodujícím orgánem je zde Ministerstvo kultury. Pokud tedy obec či kraj chce prohlásit určitou nemovitost za kulturní památku, musí se obrátit se žádostí na ministerstvo.1 Součástí této žádosti jsou vedle údajů týkajících se popisu a druhu věci také: 1. fotodokumentace, 2. dále informace o současném stavu věci, jejím umístění a způsobu jejího užívání 3. a v neposlední řadě také velice důležitý údaj o vztahu opravňujícího k nakládání s nemovitostí. To vše je důležité pro posouzení, zda nemovitost splňuje zákonem dané vlastnosti. 2 Prohlašovaná věc nemusí být nutně ve vlastnictví obce či kraje, může být tedy ve vlastnictví i soukromé fyzické či právnické osoby. Vlastník věci však vždy podává vyjádření k tomuto návrhu. Vedle vlastníka hraje důležitou roli při samotném rozhodovacím procesu i krajský úřad a obecní úřad obce s rozšířenou působností, které taktéž podávají ministerstvu svoje vyjádření k prohlášení věci za kulturní památku. Vyjádření by mělo obsahovat stanovisko k celkové kulturní hodnotě dané věci pro region, zda prohlášení věci za kulturní památku bude přínosem a zda podmínky ochrany s tím spojené budou efektivně uplatňovány. • Konečné rozhodnutí bude závislé na posouzení předložených dokumentů ministerstvem, které si obvykle vyžádá i odborný posudek zpracovaný odbornou vědeckou nebo uměleckou organizací. Kulturní památky jsou ze zákona zapisovány do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky, který plní funkci evidence a zároveň funkci informační. Ústřední seznam je souborem základních údajů, které určují kulturní památku, památkovou rezervaci a památkovou zónu. Tvoří jej stejnopis o prohlášení věci za kulturní památku, památkovou rezervaci a památkovou zónu, rejstřík, evidenční listy a dokumentace včetně fotografií. Do Ústředního seznamu se rovněž zapíší dotčené parcely a vykreslí se hranice v kopiích pozemkových map.Vedle toho jsou vedeny seznamy kulturních památek v územních obvodech krajů a obcí s rozšířenou působností. Zápisy do těchto seznamů se provádějí podle výpisu z Ústředního seznamu. Na úseku územní památkové ochrany bude hrát důležitou roli jejich přesná evidence v katastru nemovitostí.

Otázky k samostatné úvaze Samotný proces prohlašování věci za kulturní památku je vyjmut z procesu správního řízení

?

(srov. § 44 zák. č. 20/1987 Sb.) Prohlášení věci za kulturní památku je však velkým zásahem do vlastnických práv majitele takové věci, a to především u nemovitosti. Vlastník tedy musí být dobře informován o tom, proč se tak děje. Pokuste se zamyslet nad otázkou, zda v je možné v daném případě se opřít o některé instituty a obecné zásady správního (procesního) práva a zda postup správního orgánu při prohlášení věci za kulturní památku má některé shodné rysy se správním řízením (jeho výsledkem je autoritativní rozhodnutí, které zasahuje do vlastnického práva občana). Mělo by podle Vás rozhodnutí být rozčleněno na výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku? (k tomu srov. Vrchního soudu v Praze, č.j. 7 A 54/97)

Národní kulturní památky, památkové rezervace a památkové zóny • Vyšší stupeň ochrany přináleží národním kulturním památkám, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa. K prohlášení kulturní památky za národní kulturní památku je oprávněna vláda, která tak činí svým nařízením a touto formou také stanovuje podmínky jejich ochrany. Hlavní roli při jejich ochraně hrají vedle jejich vlastníka především krajské úřady vykonávající státní správu na úseku státní památkové péče. • Dále rozlišujeme také dvě kategorie územní památkové ochrany 1. Památková rezervace je území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů. Takováto území může vláda svým nařízením prohlásit jako celek za památkovou rezervaci a stanovit podmínky pro zabezpečení její ochrany. Tyto podmínky se mohou v potřebném rozsahu vztahovat i na nemovitosti na území památkové rezervace, které nejsou kulturními památkami. 2. Památková zóna je území sídelních útvarů nebo jejich části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty. Za splnění těchto podmínek může Ministerstvo kultury takovéto území prohlásit za památkovou zónu a určit podmínky její ochrany. Důležité je, že tak činí po projednání s krajským úřadem.

Kulturní památky a Seznam světového dědictví UNESCO Seznam světového dědictví vedený v rámci UNESCO představuje systém mezinárodní ochrany kulturního a přírodního dědictví, které by mělo být zachováno pro budoucí generace. Zápis nejhodnotnějších památek do tohoto seznamu schvaluje Mezinárodní výbor pro světové dědictví na základě návrhu členských států. Na návrh České republiky bylo do Seznamu postupně zařazeno 12 kulturních památek.3 Tyto památky jsou pečlivě sledovány příslušnými památkovými ústavy, a to na základě Metodiky sledování památek zapsaných na Seznam světového dědictví UNESCO, která byla zpracována Státním ústavem památkové péče v Praze a dne 1. 7. 1999 schválena Ministerstvem kultury. Podnět k zápisu kulturní památky do Seznamu může vůči státu učinit i obec nebo kraj. Musí však vzít v úvahu, zda daná kulturní památka splňuje určitá kritéria nutná pro zápis.

• Tato kritéria jsou poměrně přísná, a proto je nutné pořízení přesné dokumentace týkající se dané kulturní památky. Vyhotovení takovéto dokumentace je velice náročné nejen po odborné stránce, ale také po stránce finanční. Proto je velice důležité pečlivě zvážit všechna pro i proti. Zapsání kulturní památky do Seznamu s sebou přináší na jedné straně publicitu z hlediska cestovního ruchu, ale na straně druhé také vyšší finanční výdaje na její údržbu. Příspěvek na určitou část nákladů lze také získat prostřednictvím

grantů. Navíc v případě obnovy kulturní památky zapsané v Seznamu může stát prostřednictvím Ministerstva kultury nebo obec či kraj ze svých rozpočtových prostředků poskytnout tzv. finanční příspěvek až do výše celkových nákladů spojených s obnovou. • Města a obce, na jejichž území se nachází kulturní památka zapsaná do seznamu UNESCA, vytvořily sdružení obcí, a to v režimu zákona o obcích. Sídlem tohoto sdružení je Olomouc. • Obec či město se může stát členem po splnění následujících podmínek: a) Existence statku, zapsaného v Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, nacházejícího se na katastrálním území předmětné obce b) Podání písemné přihlášky s určením člena a zástupce, který bude člena na jednání Sdružení zastupovat c) Zaplacení řádného členského příspěvku na běžný rok ve výši stanovené valnou hromadou. Členy Sdružení potvrzuje valná hromada Sdružení na základě písemné přihlášky, jejíž součástí je souhlas se stanovami Sdružení.



Role obcí a krajů při ochraně kulturních památek 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 6. Památková péče 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Prohlášení věci za kulturní památku není samoúčelné. Tento proces má především za úkol, aby byla zajištěna jejich náležitá ochrana, zachování a vhodné uplatnění. Soubor činností, opatření a rozhodnutí daných orgánů, které mají za cíl péči o kulturní památky, pak můžeme označit jako státní památkovou péči. Ústředním orgánem státní správy pro kulturní památky v České republice je Ministerstvo kultury. To plní zákonem stanovené činnosti. Vedle toho také zřizuje specializovaný kontrolní orgán v podobě památkové inspekce, která má za úkol především vykonávat dozor nad dodržováním platné právní úpravy na daném úseku. Památková inspekce však není zřizována jako samostatný specializovaný orgán státní správy a při své činnosti tedy není oprávněna přijímat vlastní rozhodnutí a nezbytně nutná opatření k odstranění nedostatků zjištěných kontrolní činností včetně ukládání pokut za porušení povinností uložených zákonem, což velmi oslabuje účinnost prováděné kontroly. • Důležitou roli na poli ochrany kulturních památek hrají vedle státu také územní samosprávné celky v podobě obcí a krajů, a to jak v rámci jejich samostatné, tak i přenesené působnosti. V souvislosti se zrušením okresních úřadů přešly významná oprávnění a povinnosti v oblasti památkové péče na krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Dále jsou uvedeny alespoň ty základní. 1. Řídící funkce památkové péče v kraji přináleží krajskému úřadu. Ten také plní úkoly státní správy na úseku státní památkové péče pro národní kulturní památky, pokud nepřísluší ministerstvu nebo přímo vládě, a v této souvislosti vykonává i statní stavební dohled při obnově národní kulturní památky. Vedle toho dohlíží na dodržování práv a povinností na úseku správy kulturních památek, a to v rozsahu své působnosti. 2. Krajský úřad dále podává vyjádření k prohlášení věci za kulturní památku (nebo jeho zrušení) a vyslovuje se také k prohlášení památkové zóny, vede seznam kulturních památek ve svém územním obvodu, vydává závazná stanoviska v případě provádění údržby, opravy, rekonstrukce nebo restaurování či jiné úpravy kulturní památky, v němž mimo jiné stanovuje základní podmínky, za kterých lze dané práce připravovat a provést, dále vydává závazná stanoviska v územním řízení a řízení o povolování staveb, změn staveb a udržovacích prací, pokud se jedná o nemovitou národní kulturní památku, kdy orgán územního plánování nebo příslušný stavební úřad je povinen rozhodnout v souladu s tímto závazným stanoviskem. 3. Krajskému úřadu přináleží také podání návrhu na zahájení řízení o vyvlastnění nemovité národní kulturní památky, a to v případě, že tato není státním majetkem, vlastník trvale zanedbává svoje povinnosti a ohrožuje tím zachování této kulturní památky, popř. ji užívá v rozporu s jejím významem, památkovou hodnotou nebo technickým stavem. Než však krajský úřad podá takovýto návrh, je povinen se pokusit s vlastníkem kulturní památky uzavřít dohodu o jejím prodeji. Teprve v případě, že dohoda nebude uzavřena, lze tuto kulturní památku vyvlastnit. Stejné podmínky platí i pro vyvlastnění movité národní kulturní památky, avšak s tím rozdílem, že návrh na zahájení řízení o vyvlastnění zde příslušnému stavebnímu úřadu podává obecní úřad obce s rozšířenou působností. 4. V samostatné působnosti kraj pro své území schvaluje koncepci podpory státní památkové péče, a to v souladu s koncepcí rozvoje na celostátní úrovni a po projednání s ministerstvem, schvaluje návrhy

dlouhodobých, střednědobých a prováděcích plánů a programů zachování a obnovy kulturních památek a usměrňuje využití kulturních památek. 5. Obec jako základní jednotka územní samosprávy ve své samostatné působnosti pečuje o kulturní památky a kontroluje plnění povinností vlastníků kulturních památek a může zřídit právnickou osobu pro obnovu kulturních památek. Tato oprávnění a povinnosti přináleží každé obci bez ohledu na její velikost. 6. Jak již bylo výše řečeno, státní správou v oblasti památkové péče byly také pověřeny obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Tyto vykonávají státní památkovou péči ve stanoveném správním obvodu, a to v souladu s její celorepublikovou koncepcí. Ve vztahu k ostatním obcím především usměrňují jimi zajišťovanou péči o kulturní památky. Vedle toho vykonávají státní stavební dohled při obnově kulturních památek z hlediska památkové péče a dozírají v rozsahu své působnosti na dodržování povinností oblasti památkové péče.



Základní povinnosti vlastníka kulturní památky a sankce za jejich porušení 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 6. Památková péče 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Prohlášení věci za kulturní památku představuje vznik práv a povinností, a to jak na straně státu, tak na straně vlastníka dané kulturní památky. Z povahy věci vyplývá, že pravidelnou péči o kulturní památku a její ochranu nelze zajišťovat jinak než prostřednictvím vlastníka.

Základní povinnosti vlastníka kulturní památky: 1. Zachovávání a udržování kulturní památky v dobrém stavu (na své vlastní náklady). 2. Ochrana před poškozením, ohrožením, znehodnocením nebo odcizením (na své vlastní náklady). 3. Užívání kulturní památky pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturnímu významu, památkové hodnotě a technickému stavu. 4. Při převádění či přenechání věci je povinen upozornit toho, na koho věc převádí nebo komu ji přenechává, že se jedná o kulturní památku (výše uvedený okruh povinností se totiž vztahuje i na toho, kdo danou věc užívá nebo má u sebe). 5. Oznámení každé zamýšlené změny v užívání obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (u nemovitostí i její vyklizení). 6. Oznámení každého ohrožení nebo poškození kulturní památky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, u nemovité kulturní památky se vyrozumí i stavební úřad, a vyžádání si rozhodnutí o způsobu odstranění závad. 7. Povinnost písemně nabídnout movitou kulturní památku a národní kulturní památku v případě jejího prodeje Ministerstvu kultury s výjimkou prodeje mezi osobami blízkými nebo spoluvlastníky (v případě nesplnění této povinnosti je daný právní úkon neplatný, pokud se této neplatnosti ministerstvo dovolá ve lhůtě 3 let).

• V případě obnovy kulturních památek je třeba dodržet zvláštní postup. Pokud vlastník kulturní památky zamýšlí provést rekonstrukci, opravu, údržbu, restaurování či jinou úpravu kulturní památky či jejího prostředí, je potřeba si vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a to před zahájením prací (u národní kulturní památky vydává toto závazné stanovisko krajský úřad.). Stejná povinnost se vztahuje také na vlastníka nemovitosti, která sice není kulturní památkou, ale nachází se v památkové rezervaci, památkové zóně nebo v ochranném pásmu. Pokud probíhá řízení o povolení stavby, změn stavby nebo udržovacích prací (tj. v případě nemovitostí), je povinností stavebního úřadu rozhodnout v souladu se závazným stanoviskem (zde je především uvedeno, zda jsou požadované práce z hlediska ochrany kulturní památky žádoucí a zároveň jsou zde stanoveny podmínky pro jejich provedení). Závazné stanovisko je pro stavební úřad určující i v případě, že dané práce lze provést na základě ohlášení. Přípravná a projektová dokumentace obnovy dané nemovitosti je v průběhu zpracovávání projednávána s

odbornou organizací státní památkové péče, která ke každému dokončenému stupni dokumentace zpracovává písemné vyjádření, které je podkladem pro vypracování závazného stanoviska příslušných orgánů státní památkové péče. Příklad ... • Vlastník kulturní památky je ze zákona povinen plnit určitý okruh povinností. V případě, že tomu tak není, je potřebné disponovat nástroji a postupy, které ho svým způsobem k žádanému chování donutí. Při porušení povinností na poli správy kulturních památek jsou nejčastěji ukládány pokuty, jejichž výše se pohybuje od 10 000 Kč až do výše 500 000 Kč, v závislosti na typu protiprávního jednání a jeho závažnosti.

?

Otázky k samostatné úvaze Vlastník kulturní památky má mimo jiné oznamovací povinnost, která spočívá v povinnosti oznámit bez zbytečného prodlení každé ohrožení či poškození kulturní památky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Ten vydá rozhodnutí o způsobu odstranění závady. Jestliže se jedná o nemovitou kulturní památku, musí být rovněž vyrozuměn stavební úřad. Řízení o žádosti o vydání rozhodnutí o způsobu odstranění závady je správním řízením podle správního řádu. Takové řízení je zahajováno na návrh účastníka. Zamyslete se nad tím, zda samotné splnění oznamovací povinnosti lze bez dalšího považovat za návrh na zahájení uvedeného správního řízení, tedy žádosti o rozhodnutí o způsobu odstranění závady.

Následky porušení povinností Nejdůležitější povinnosti vlastníka jsou uvedeny pod body 1 až 4. Při jejich porušení: a) obecní úřad obce s rozšířenou působností vydá rozhodnutí o opatřeních, které má vlastník vykonat, a určí mu k tomu lhůtu (u národních kulturních památek je příslušným v dané věci krajský úřad), b) pokud v dané lhůtě nejsou provedeny požadované úkony, mohou být nezbytná opatření provedena na náklad vlastníka. O tomto postupu je příslušný rozhodovat obecní úřad obce s rozšířenou působností, v případě nemovité kulturní památky Ministerstvo kultury, c) obecní úřad obce s rozšířenou působností je oprávněn uložit pokutu fyzickým a právnickým osobám, které se dopustily porušení povinnosti při výkonu podnikání, až do výše 100 000 Kč, v případě národní kulturní památky pokutu ukládá krajský úřad, a to až do výše 500 000 Kč (u přestupků pak výše pokuty nesmí přesáhnout 10 000 Kč). V případě, že bude zjištěno bezprostřední ohrožení kulturní památky, stanoví zákon obci povinnost provést nutná opatření, a to se souhlasem obecního úřadu obce s rozšířenou působností. U nemovité kulturní památky, která je stavbou, je potřeba nařídit udržovací práce nebo nezbytné úpravy, což může učinit pouze stavební úřad. Obec tedy podá podnět k vydání tohoto nařízení a zároveň vyrozumí obecní úřad obce s rozšířenou působností, v případě národní kulturní památky také krajský úřad.



Finanční otázky spojené s péčí o kulturní památky 01. Oblast územního rozvoje, koncepcí rozvoje \ 6. Památková péče 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Problematika financování péče o kulturní památky je velice složitá. Při hledání odpovědi na otázku, zda jsou kulturní památky, a to především ty nemovité, pouze zátěží veřejných či soukromých rozpočtů, se musí zvážit široký okruh podmínek a otázek s tím souvisejících. Jak již bylo uvedeno, základní povinnost pečovat o kulturní památku náleží jejímu vlastníkovi, a to bez rozdílu, zda se jedná o soukromou fyzickou či právnickou osobu nebo obec, město či kraj. Při sestavování rozpočtu územních samosprávných celků je tedy nutné počítat ve výdajové stránce s příslušnou částkou, která bude určena na péči o kulturní památky v jejich přímém vlastnictví. Vedle toho je vhodné vyčlenit určité finanční prostředky pro pomoc soukromým subjektům, které vlastní kulturní památku nacházející se na jejich území.

?

Otázky k samostatné úvaze V rámci obce lze vytvořit tzv. grantový projekt za účelem podpory zachování a obnovy nemovitých i movitých kulturních památek. V rámci tohoto projektu mohou být finanční prostředky poskytnuty na zachování, záchranu a obnovu kulturních památek. Výši finanční částky lze limitovat, a to např. nanejvýš 70 % nákladů projektu, na nějž jsou peněžní prostředky poskytnuty, maximálně však do výše 1.000.000,- Kč u nemovitých a 100.000,-Kč u movitých kulturních památek. Základní podmínkou bude umístění památky na území obce či kraje, další podmínka může být vázána na absenci spolufinancování ministerstvem kultury.

Formy finanční pomoci lze rozdělit do několika kategorií: 1. Přímá a) Zdroje plynoucí z územních rozpočtů Jednou z forem přímé finanční pomoci je poskytnutí finančního příspěvku. Už z jeho názvu lze dovodit, že se jedná pouze o částečné krytí zvýšených nákladů spojených se zachováním nebo obnovou kulturní památky. Příspěvek je zásadně poskytován pouze vlastníkovi kulturní památky, a to na jeho žádost. Nejedná se o nárokovou částku, správní orgán zde jedná na základě svého správního uvážení a posuzuje především, zda je naplněn obsah pojmu obzvlášť odůvodněný případ. Předpoklady, za nichž může být finanční příspěvek přiznán: • podání žádosti vlastníkem kulturní památky, • přiložení potřebných dokladů (stanoví vyhl. č. 66/1988 Sb.), • zvýšené náklady jsou spojeny se zachováním nebo obnovou kulturní památky, popřípadě vlastník není schopen hradit náklady z vlastních prostředků, • jedná se o obzvlášť odůvodněný případ.

O přiznání příspěvku rozhoduje obec nebo kraj a je poskytován z jejich rozpočtových prostředků. Finanční částka je proplacena až po předložení faktury za provedené práce anebo na základě odborného posudku znalce ceny provedených prací. Jen ve výjimečných případech, pokud takovýto postup je vynucen finanční situací vlastníka, lze příspěvek proplatit předem. Pokud poskytnutá částka není plně vyčerpána, vrací se zpět obci či kraji. b) Zdroje plynoucí ze státního rozpočtu Jedním ze způsobů financování péče o kulturní památky jsou finanční příspěvky plynoucí ze státního rozpočtu. Jednou z forem pomoci soukromým vlastníků je poskytnutí finančního příspěvku (viz předchozí bod), kdy na zachování kulturní památky je mimořádný společenský zájem. V tomto případě může být příspěvek přiznán opět na žádost vlastníka, nicméně tentokrát je poskytován Ministerstvem kultury, a to buď přímo, nebo prostřednictvím krajského úřadu či obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Finanční částka je tedy čerpána ze státního rozpočtu. Ministerstvo kultury dále poskytuje finanční prostředky prostřednictvím specializovaných programů, díky nimž se mohou realizovat významné akce, které nemalou měrou přispívají k rozvoji obcí a krajů. Mezi nejvýznamnější se řadí Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón. Jedná se o jeden z nejkomplexněji pojatých projektů, který je založen na vzájemném propojení aktivit obci či krajů se zájmem státu. V letech 1993-1999 stát prostřednictvím ministerstva vynaložil v tomto programu částku dvě miliardy korun. Jde o konkrétní příklad vícezdrojového financování, kdy poskytnutí státního příspěvku je přísně vázáno na finanční podíl vlastníka kulturní památky, na podíl obce jako místního garanta programu nebo na finanční vstupy dalších soukromých či veřejných zdrojů. Přestože jsou památkové programy vysoce efektivní, došlo během roku 2000 k výrazné restrikci výdajové stránky, takže např. V Programu záchrany architektonického dědictví bylo nutno přerušit proces probíhající obnovy u 55 kulturních památek, což představuje jistě škodu jak z hlediska památkového, tak i ekonomického. V roce 2001 však již byla částka navýšena na 310 mil. Kč. Mezi specializované programy Ministerstva kultury náleží: • Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón (dotace pro rok 2003 je ve výši 175 mil. Kč). • Program záchrany architektonického dědictví. • Program restaurování movitých kulturních památek (dotace pro rok 2001 byla ve výši 25 mil. Kč). • Program péče o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny (dotace pro rok 2001 byla ve výši 25 mil. Kč). • Program podpory záchranných archeologických výzkumů (dotace pro rok 2001 byla ve výši 10 mil. Kč). Systém finanční podpory je doplňován také mezinárodními zdroji. K nim se před vstupem ČR do EU řadily fondy PHARE zřízené EU ve prospěch transformujících se zemí, z nichž nejvýznamnějším je Program přeshraniční spolupráce a Fond malých projektů. Na těchto programech mohou participovat jak obce, tak i kraje. Musí však věnovat patřičnou pozornost přípravě odpovídajících projektů a nesmí ani zapomenout na tzv. spolufinancování, což je jedním z principů, na který EU klade důraz. Významnou šanci uspět mají především obce, které jsou členy regionálních sdružení. Po vstupu do EU vznikly nové možnosti využití programů strukturálních fondů. Vedle fondů EU existují i další možnosti získání zahraničních zdrojů, a to např. programy OSN či bilaterální pomoc některých vyspělých států. c) Ostatní zdroje (např. příjmy z vlastní hospodářské činnosti, sponzorství, dary apod.) 2. Nepřímá a) Daňová zvýhodnění V oblasti nepřímé finanční pomoci vlastníkům kulturních památek se uplatňuje zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, v platném znění, kterým se stanoví podmínky pro osvobození od daně z pozemků a od daně ze staveb, a vyhláška Ministerstva financí č. 12/1993 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, v platném znění, zejména v případech, kdy se jedná o stavby prohlášené za kulturní památku a zpřístupněné veřejnosti pro výchovně vzdělávací

účely na základě smlouvy uzavřené mezi vlastníkem a Ministerstvem kultury, anebo o úpravy staveb, pokud jsou kulturními památkami. Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, v platném znění, upravuje podmínky pro osvobození od daně darovací u nabytí vlastnického práva k nemovitosti, jež je kulturní památkou, pokud k němu dochází mezi příbuznými v řadě přímé a mezi manželi. Zákonem č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, v platném znění, jímž jsou výrazně zvýhodněny odpisy na nemovitých kulturních památkách v případě jejich technického zhodnocení. b) Bezplatná odborná pomoc Stát poskytuje prostřednictvím Státních památkových ústavů odbornou pomoc určenou vlastníkovi kulturní památky, a to při její obnově. Tato činnost je bezplatná a zahrnuje vedle odborných informací také poskytnutí podkladů z výzkumu a dokumentace kulturní památky. Příklad: Jako malý příklad si uvedeme možný způsob financování obnovy nemovité kulturní památky určené po obnově k bydlení a k pronájmu nebytových prostor za účelem podnikání. V tomto případě je nutné nejdříve zpracovat projektovou dokumentaci na obnovu obytných domů, dále vytvořit základní principy získávání finančních prostředků od budoucích nájemců a zpracování a zavedení smluvního nájemného u nově přidělovaných bytů. S tím úzce souvisí i otázky realizace přidělování nebytových prostor s částečnou úhradou nájemného jednorázovou platbou, která je kompenzací nákladů na obnovu objektu. Nájemní smlouvy by měly být uzavírány na dobu pět až patnáct let. Finanční rozvaha pak obsahuje: • hodnotu objektu před rekonstrukcí a velikost veškerých zpoplatněných ploch, • výši budoucího nájemného, 2 • celkové náklady na rekonstrukci a náklady na 1 m , • hodnotu objektu po rekonstrukci a velikost všech zpoplatněných ploch. Zdroje financování pak mohou pocházet: • ze státního rozpočtu jako státní dotace na nové bytové jednotky a dále jako příspěvky na obnovu památkově chráněných objektů, • z rozpočtu obce či města, • ze sdružených finančních prostředků budoucích nájemců bytů a nebytových prostor.



Rozpočet a rozpočtový výhled ÚSC 02. Oblast finanční a kontrolní \ 1. Finanční hospodaření a rozpočtová pravidla ÚSC 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Realizací rozpočtu a rozpočtového výhledu obce nebo kraje se uskutečňují priority veřejných politik. Územní samosprávný celek zajišťuje prostřednictvím svého rozpočtu jak vlastní činnosti, tak ty činnosti, které na něj deleguje stát. Kraj i obec na svém území jsou tak povinny pro své občany zabezpečit potřebný rozsah a strukturu veřejných statků a veřejných služeb. Zajištění dostatečných finančních zdrojů je proto hlavním úkolem obecních i krajských financí.

• Klíčová práva i povinnosti obcí a krajů, které se dotýkají rovněž financování, jsou vymezeny Ústavou ČR. Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodařit podle vlastního rozpočtu. Konkrétněji jsou definovány podmínky fungování obecního a krajského finančního systému v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), v zákoně č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, a v zákoně č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosu některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní) - Schéma rozpočtového určení daní v ČR a Tabulka koeficientů velikostní kategorie obcí. Vzhledem k našemu vstupu do Evropské unie jsou pro nás také důležité evropské dokumenty, jejichž požadavky jsme v té či oné míře v rámci předvstupních jednání implementovali do své legislativy (Evropská charta místní samosprávy). • Nejkomplexněji je vymezeno finanční hospodaření ÚSC v zákoně č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Zákon definuje nejen finanční hospodaření obcí a krajů, ale též dobrovolných svazků obcí. V případě statutárních měst a hlavního města Prahy se vztahuje i na jejich městské části nebo obvody. Obsah rozpočtu včetně struktury příjmů a výdajů těchto složek si však stanovuje již zastupitelstvo statutárního města samo. Zákon také upravuje zřizování a zakládání právnických osob územních samosprávných celků.

?

Otázka k samostatné úvaze Které příjmy se nejvíce a nejméně podílejí na příjmové stránce současného rozpočtu vašeho kraje nebo obce?

Působnost ÚSC Zákony rozlišují dvojí působnost ÚSC, tzn. i dvě skupiny jejich úkolů. 1. Samostatná působnost

• Vymezuje prostor, v němž obec a kraj uskutečňují ústavou podložené právo na samosprávu. Jedná se např. o schvalování programu rozvoje, zřizování organizačních složek a příspěvkových organizací, zakládání obchodních společností a dalších právnických osob, vydávání obecně závazných vyhlášek atd. 2. Přenesená působnost • Do přenesené působnosti pak náleží úkoly, které obec a kraj plní pro stát. Stát je svěřil územním samosprávným celkům a zejména obcím z toho důvodu, že jsou nejblíže občanům a mohou se tak podílet na některých úkolech státní správy ve svém správním obvodu. V přenesené působnosti obce a kraje vykonávají státní správu v rozsahu stanoveném zákony. V případě obcí se např. jedná o výkon státní správy na úseku hospodaření s byty, školství, dopravy a silničního hospodářství, obrany státu, zemědělství, všeobecné vnitřní správy, energetiky, kultury atd. • Na rozdíl od samostatné působnosti je však přenesená působnost pro územní samosprávné celky diferencovaná podle rozhodnutí státu. Tomu odpovídají správní kapacity jejich úřadu a objem finančních prostředků plynoucích do jejich rozpočtu. V případě obcí v oblasti přenesené působnosti dochází k územnímu přesáhnutí působnosti obce, pokud vykonává státní správu i pro jiné obce. Týká se to zejména obcí s rozšířenou působností a obcí s pověřeným obecním úřadem. Stát uhrazuje územním samosprávným celkům určitým způsobem náklady, které jim výkonem svěřené agendy vznikají. Tabulka 1 Příspěvek na výkon státní správy (2004)

?

Otázka k samostatné úvaze Pokuste se odhadnout jaký je vzájemný podíl úkolů (kompetencí) ve vašem úsc, které se nacházejí v samostatné působnosti a v přenesené působnosti. A jak je to z hlediska jejich finančního zabezpečení (pokrytí)?

Nástroje finančního hospodaření ÚSC Základními nástroji finančního hospodaření ÚSC a svazků obcí je jejich roční rozpočet a rozpočtový výhled. 1. Rozpočtový výhled • Je pomocným nástrojem územního samosprávného celku sloužícím pro střednědobé finanční plánování rozvoje jeho hospodářství. • Sestavuje se na základě uzavřených smluvních vztahů a přijatých závazků zpravidla na 2 až 5 let následujících po roce, na který se sestavuje roční rozpočet. • Obsahuje souhrnné základní údaje o příjmech a výdajích, zejména o dlouhodobějších závazcích a

pohledávkách, o finančních zdrojích a potřebách dlouhodobě realizovaných záměrů. 2. Rozpočet územního samosprávného celku a svazku obcí • V rozpočtových pravidlech definován jako finanční plán, jímž se řídí financování činnosti územního samosprávného celku a svazku obcí. Rozpočtový rok je shodný s rokem kalendářním. Při zpracování ročního rozpočtu se vychází z rozpočtového výhledu. • Rozpočet se sestavuje zpravidla jako vyrovnaný. Může být schválen jako přebytkový, jestliže některé příjmy daného roku jsou určeny k využití až v následujících letech nebo jsou-li určeny ke splácení jistiny úvěrů z předchozích let. Rozpočet může být schválen jako schodkový jen v případě, že schodek bude možné uhradit finančními prostředky z minulých let, nebo smluvně zabezpečenou půjčkou, úvěrem, návratnou finanční výpomocí nebo výnosem z prodeje vlastních dluhopisů. • Kladný zůstatek finančních prostředků rozpočtového hospodaření běžného roku se převádí k použití v dalším roce, a to ke krytí rozpočtových výdajů, anebo se převádí do peněžních fondů. Schodek hospodaření se uhrazuje z finančních prostředků z minulých let, nebo se kryje z návratných zdrojů splatných z rozpočtu v následujících letech. • Obsahem rozpočtu ÚSC jsou jeho příjmy a výdaje a ostatní peněžní operace včetně tvorby a použití peněžních fondů. Mimo rozpočet se uskutečňují peněžní operace týkající se cizích prostředků a sdružených prostředků. Podnikatelské činnosti územního samosprávného celku se sledují účetně mimo rozpočtové příjmy a výdaje. Jejich hospodářské výsledky se promítají do rozpočtu vždy nejpozději ke konci kalendářního roku tak, aby byly součástí závěrečného účtu územního samosprávného celku. 3. Územní samosprávný celek může zřizovat peněžní fondy, a to pro konkrétní účely, anebo bez účelového určení. Zdrojem peněžních fondů územního samosprávného celku mohou být zejména přebytky hospodaření z minulých let, příjmy běžného roku, které nejsou určeny k využití v běžném roce a převody prostředků z rozpočtu během roku do účelových peněžních fondů.

?

Otázka k samostatné úvaze Podle jakých kritérií se rozhoduje zastupitelstvo zda danou veřejnou službu bude zajišťovat: a) s finančním přispěním úsc b) v „nákladové ceně“ c) s plnou úhradou občanů



Rozpočtový proces 02. Oblast finanční a kontrolní \ 1. Finanční hospodaření a rozpočtová pravidla ÚSC 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Pracovní postup pro sestavování, projednávání, schvalování, plnění a kontrolu realizace rozpočtu se nazývá rozpočtovým procesem (Schéma rozpočtového procesu územních samosprávných celků). Rozpočtový proces má kontinuální (nepřetržitý) charakter. Sestavování rozpočtu územních samosprávných celků patří mezi nejdůležitější etapy rozpočtového procesu, protože jde o co nejpřesnější předvídání a naplánování příjmové a výdajové stránky rozpočtu. Obec i kraj musí odhadnout a zkalkulovat jak vlastní příjmy, tak dotace plynoucí ze státního rozpočtu, ze státních účelových fondů nebo z Národního fondu, pro obce také dotace z kraje. • Neméně důležité je plánování výdajů, aby byly pokryty požadované potřeby ÚSC a občanů. Obec a kraj přitom musí přednostně zabezpečit krytí veškerých závazků vyplývajících z plnění povinností stanovených jí zákonem. V případě nedostatku finančních prostředků je možné hledat úvěrové zdroje. Deficitní financování je však třeba zodpovědně zvažovat, aby neúměrně nerostlo dluhové zatížení, nepřenášel se dluh na budoucí zastupitelstvo a orgány obce a kraje nebo dokonce na další generace občanů v daném území. • Územní samosprávný celek vypracovává svůj roční rozpočet v návaznosti na svůj rozpočtový výhled a na základě údajů z rozpisu platného státního rozpočtu nebo rozpočtového provizoria, jímž státní rozpočet určuje své vztahy k rozpočtům krajů nebo jednotlivých obcí, rozpočet kraje určuje své vztahy k rozpočtům obcí v kraji. • Návrh rozpočtu musí být vhodným způsobem zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů před jeho projednáním v zastupitelstvu územního samosprávného celku. Připomínky k návrhu rozpočtu mohou občané uplatnit buď písemně ve lhůtě stanovené při jeho zveřejnění, nebo ústně na zasedání zastupitelstva. • Rozpočet se zpracovává v třídění podle rozpočtové skladby, kterou stanoví Ministerstvo financí vyhláškou 1(viz. příloha). Orgány územního samosprávného celku a orgány svazku obcí projednávají rozpočet při jeho schvalování v třídění podle rozpočtové skladby tak, aby schválený rozpočet vyjadřoval závazné ukazatele, jimiž se mají povinně řídit: a) výkonné orgány územního samosprávného celku a svazku obcí při hospodaření podle rozpočtu, b) právnické osoby zřízené nebo založené v působnosti územního samosprávného celku při svém hospodaření, c) další osoby, které mají být příjemci dotací nebo příspěvků z rozpočtu. • Nebude-li rozpočet schválen před 1. lednem rozpočtového roku, řídí se jeho rozpočtové hospodaření v době do schválení rozpočtu pravidly rozpočtového provizoria. Pravidla rozpočtového provizoria potřebná k zajištění plynulosti hospodaření na vlastní úrovni i na úrovni nižších stupňů rozpočtové soustavy a u právnických osob financovaných z územních rozpočtů stanoví zastupitelstvo kraje pro hospodaření kraje, zastupitelstvo obce pro hospodaření obce, orgány svazku obcí pro hospodaření svazku obcí. Rozpočtové

příjmy a výdaje uskutečněné v době rozpočtového provizoria se stávají příjmy a výdaji rozpočtu po jeho schválení. • Po schválení rozpočtu v zastupitelstvu územního samosprávného celku a orgánech svazku obcí se provádí jeho rozpis. Součástí rozpisu rozpočtu je sdělení závazných ukazatelů rozpočtu těm subjektům, které jsou povinny se jimi řídit. Při rozpisu rozpočtu se rozpočet člení podle podrobné rozpočtové skladby.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Mají rozpočty územních samosprávných celků vliv na plnění maastrichtských fiskálních kritérií? 2. Má váš úsc zpracován rozpočtový výhled? Existuje soulad mezi rozpočtovým výhledem a programem rozvoje obce resp. kraje?



Hospodaření podle rozpočtu 02. Oblast finanční a kontrolní \ 1. Finanční hospodaření a rozpočtová pravidla ÚSC 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Územní samosprávné celky a svazky obcí uskutečňují své finanční hospodaření v souladu se schváleným rozpočtem a provádějí pravidelnou, systematickou a úplnou kontrolu svého hospodaření a hospodaření jimi zřízených a založených právnických osob a zařízení po celý rozpočtový rok. • Rozpočet může být po jeho schválení změněn z důvodu: a) Organizační změny - změny v organizaci hospodářství financovaného rozpočtem b) Metodické změny - změny právních předpisů ovlivňujících výši rozpočtovaných příjmů nebo výdajů c) Věcné změny - patří mezi ně také cenové změny ovlivněné změnami právní úpravy regulovaných cen nebo změny objektivně působících skutečností ovlivňujících plnění rozpočtu příjmů či výdajů • Změny rozpočtu se provádějí rozpočtovými opatřeními, které se evidují podle časové posloupnosti. Rozpočtová opatření se uskutečňují povinně, jde-li o změny ve finančních vztazích k jinému rozpočtu, o změny závazných ukazatelů vůči jiným osobám nebo jestliže hrozí nebezpečí vzniku rozpočtového schodku. Rozpočtovým opatřením se rozumí: a) přesun rozpočtových prostředků, při němž se jednotlivé příjmy nebo výdaje navzájem ovlivňují, aniž by se změnil jejich celkový objem nebo schválený rozdíl celkových příjmů a výdajů, b) použití nových, rozpočtem nepředvídaných příjmů k úhradě nových, rozpočtem nezajištěných výdajů, čímž se zvýší celkový objem rozpočtu, c) vázání rozpočtových výdajů, jestliže je jejich krytí ohroženo neplněním rozpočtových příjmů; tímto opatřením se objem rozpočtu snižuje.

?

Otázka k samostatné úvaze Kolik rozpočtových opatření bylo v tomto rozpočtovém roce uskutečněno ve vašem úsc a z jakých důvodů?

• Do plnění rozpočtu se zahrnují jen takové příjmy, které byly skutečně přijaty, resp. takové finanční operace, které byly uskutečněny v kalendářním roce. Do plnění výdajů se zařazuje jen takové čerpání prostředků, které se uskutečnilo v kalendářním roce. Pro zařazení příjmu nebo výdaje do plnění rozpočtu v kalendářním roce je rozhodující datum připsání anebo odepsání prostředků na bankovních účtech. Územní samosprávný celek a svazek obcí může přijímat nebo poskytovat zálohy na věcná plnění smluv, která se uskuteční až v následujícím roce. • Územní samosprávný celek a svazek obcí může stanovit časovou použitelnost dotací nebo příspěvků ze svého rozpočtu jejich příjemcům, a to zpravidla na období do konce rozpočtového roku nebo i do pozdějšího termínu, jestliže to odpovídá účelu poskytnutých peněžních prostředků. • Účelovost rozpočtových prostředků se určí individuálně ve vztahu ke konkrétnímu úkolu, odvětvově ve

vztahu k potřebám daného odvětví, nebo územně ve vztahu k potřebám vymezeného území nebo jeho části anebo místa. Územní samosprávný celek a svazek obcí je povinen respektovat účel použití rozpočtových prostředků, který vyplývá z účelu přijatých dotací ze státního rozpočtu, ze státních fondů anebo z jiného územního rozpočtu, nebo z uzavřených smluv, podle nichž přijímá účelové rozpočtové prostředky od jiných osob, včetně účelových darů, příspěvků či půjček. Podle pravidel účelovosti může územní samosprávný celek a svazek obcí stanovit účel použití těch prostředků, jimiž dotuje činnost jiných osob anebo na ni přispívá. • Rozpočtové prostředky územního samosprávného celku nevyužité do konce roku nepropadají, ale převádějí se do dalšího roku. Případná jejich účelovost se přitom zachovává. Výjimkou jsou nevyužité účelově a časově vymezené dotace nebo příspěvky, které poskytovatel požaduje po skončení roku vyúčtovat a nespotřebované peněžní prostředky vrátit. Vrácené rozpočtové prostředky jsou výdajem toho roku, kdy se uskuteční. Územní samosprávný celek i svazek obcí může při poskytování vlastních rozpočtových prostředků jiným osobám požadovat návratnost nepoužitých rozpočtových prostředků. Vrácené rozpočtové prostředky jsou v tom případě příjmem jejich rozpočtu v roce, v němž k jejich vrácení došlo. • Kompenzační operací se do údajů o plnění rozpočtu zařazují vrácené přijaté zálohy a vrácené neoprávněně přijaté peněžní prostředky, a to ve stejné výši, ale v záporné hodnotě příjmů téhož rozpočtového roku, vrácené poskytnuté zálohy a vrácené neoprávněně vydané peněžní prostředky, a to ve stejné výši, ale v záporné hodnotě výdajů téhož rozpočtového roku. Stejně se postupuje také v případě, že v daném rozpočtovém roce dojde ke vzájemné náhradě uskutečněných výdajů mezi osobami řídícími se rozpočtovou skladbou, nebo jestliže rozpočet zprostředkovává vztahy mezi rozpočtem vyššího stupně a rozpočty nižších stupňů. • Porušením rozpočtové kázně v územních rozpočtech je každé neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků patřících či svěřených územnímu samosprávnému celku. Územní samosprávný celek uloží osobě, která se tohoto porušení kázně dopustila, odvod do svého rozpočtu ve výši částky neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků svého rozpočtu spolu s povinností zaplatit penále ve výši 1 promile denně z neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků, nejvýše však do výše této částky. Povinná osoba musí uložený odvod spolu s penále odvést do rozpočtu územního samosprávného celku ve stanovené lhůtě.



Závěrečný účet ÚSC 02. Oblast finanční a kontrolní \ 1. Finanční hospodaření a rozpočtová pravidla ÚSC 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Po skončení kalendářního roku se údaje o ročním hospodaření územního samosprávného celku a svazku obcí souhrnně zpracovávají do závěrečného účtu. V závěrečném účtu jsou obsaženy údaje o plnění rozpočtu příjmů a výdajů v plném členění podle rozpočtové skladby a o dalších finančních operacích včetně tvorby a použití fondů v tak podrobném členění a obsahu, aby bylo možné zhodnotit finanční hospodaření územního samosprávného celku a svazku obcí a jimi zřízených nebo založených právnických osob a hospodaření s jejich majetkem. Součástí závěrečného účtu je vyúčtování finančních vztahů ke státnímu rozpočtu, rozpočtům krajů, obcí, státním fondům a jiným rozpočtům a k hospodaření dalších osob. • Územní samosprávný celek a svazek obcí je povinen nechat si přezkoumat své hospodaření za uplynulý rok. Předmětem tohoto přezkoumání jsou údaje o ročním hospodaření územního celku, tvořící součást závěrečného účtu. Obsah a podmínky přezkoumávání stanoví zákon č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí (viz. příloha). Zpráva o výsledku přezkoumání hospodaření je součástí závěrečného účtu při jeho projednávání v orgánech územního samosprávného celku a svazku obcí.

?

Otázka k samostatné úvaze Jak skončilo hospodaření vašeho úsc za minulý rok? Pokud skončilo deficitem, jaké byly příčiny této skutečnosti?

• Závěrečný účet schvaluje zastupitelstvo. Podle zákona o obcích a zákona o krajích musí být závěrečný účet spolu se zprávou o výsledcích přezkoumání hospodaření za uplynulý kalendářní rok projednán do 30. června následujícího roku. Obec požádá o přezkoumání hospodaření obce za uplynulý kalendářní rok příslušný krajský úřad, anebo zadá přezkoumání auditorovi nebo auditorské společnosti. Přezkoumání hospodaření obce provádí kraj v přenesené působnosti. Obce tak mají na výběr, zda si objednají auditora, nebo požádají krajský úřad. Vzhledem k tomu, že menší obce mají většinou nedostatek finančních prostředků na zaplacení přezkoumání hospodaření u auditora nebo auditorské firmy, lze předpokládat, že se budou zpravidla obracet na krajský úřad. Hospodaření kraje za uplynulý kalendářní rok přezkoumává Ministerstvo financí. • Důležitou roli v dohledu nad finančním hospodařením obce a kraje a jejich organizacemi sehrává finanční výbor, který si povinně zřizuje zastupitelstvo jako svůj iniciativní a kontrolní orgán. V čele výboru je vždy člen zastupitelstva a finanční výbor provádí kontrolu hospodaření s majetkem a finančními prostředky obce a kraje. Plní samozřejmě i další úkoly, jimiž jej pověřilo zastupitelstvo. Finanční kontrola v územních samosprávných celcích probíhá také dle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě. • Návrh závěrečného účtu územního samosprávného celku před projednáním v zastupitelstvu musí být

vhodným způsobem zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů před jeho projednáním v zastupitelstvu územního samosprávného celku. Připomínky k závěrečnému účtu mohou občané uplatnit buď písemně ve lhůtě stanovené při jeho zveřejnění, nebo ústně na zasedání zastupitelstva. • Projednání závěrečného účtu se uzavírá vyjádřením a) souhlasu s celoročním hospodařením, a to bez výhrad, nebo b) souhlasu s výhradami, na základě nichž přijme územní samosprávný celek a svazek obcí opatření potřebná k nápravě zjištěných chyb a nedostatků; přitom vyvodí závěry vůči osobám, které svým jednáním způsobily územnímu samosprávnému celku nebo svazku obcí škodu.

?

Otázka k samostatné úvaze Kolik občanů zaslalo písemné připomínky k závěrečnému účtu vašeho úsc a kolik občanů se zúčastnilo na zasedání zastupitelstva, které schvalovalo závěrečný účet vašeho úsc?



Organizace zakládané a zřizované ÚSC 02. Oblast finanční a kontrolní \ 1. Finanční hospodaření a rozpočtová pravidla ÚSC 5 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Obec a kraj nemusí všechny potřebné veřejné statky zajišťovat samostatně, nýbrž si mohou k tomu zřídit organizační složky a příspěvkové organizace (viz tabulka). Tabulka 2 Organizace zřizované a zakládané ÚSC

Poznámka: v zákoně č. 250/2000 Sb. se sice neuvádí nadace a nadační fond, nicméně se domníváme, že tato možnost vyloučena není (je možné vyjít ze zákona o nadacích a nadačních fondech). Totéž se týká družstva.

Organizační složka • Organizační složka hospodaří jménem svého zřizovatele a není ani samostatnou právnickou osobou ani účetní jednotkou. O vzniku organizační složky vydá zřizovatel zřizovací listinu, která musí obsahovat příslušné náležitosti, jež jsou uvedeny v zákoně o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. • Zákon doporučuje tuto formu hospodaření pro takové činnosti, které nevyžadují velký počet zaměstnanců, nepotřebují složité a rozsáhlé strojní nebo jiné technické vybavení, nejsou vnitřně odvětvově či jinak organizačně členěné a nevstupují do složitých ekonomických nebo právních vztahů. Obec a kraj

mají ve svém rozpočtu obsaženy veškeré příjmy a výdaje svých organizačních složek. • Rozpočet organizační složky je součástí rozpočtu jejího zřizovatele. Organizační složka je povinna dbát, aby dosahovala příjmů stanovených rozpočtem a plnila určené úkoly nejhospodárnějším způsobem. • Územní samosprávný celek dává oprávnění k dispozicím s rozpočtem organizační složky jednak svému úřadu, jednak také podle potřeby odpovědnému vedoucímu organizační složky. Při dělbě těchto oprávnění vychází z místních podmínek činnosti organizační složky, s přihlédnutím k povaze úkolů, které prostřednictvím své organizační složky zabezpečuje. Na organizační složku přenáší zřizovatel oprávnění disponovat jen s takovými peněžními prostředky, které souvisejí s její běžnou, pravidelnou činností, již je nutné zabezpečovat operativně. Tyto prostředky poskytuje zřizovatel organizační složce formou provozní zálohy v hotovosti nebo zřízením běžného účtu u banky. • Peněžní průběh svého hospodaření vede organizační složka v peněžním deníku v plném členění podle rozpočtové skladby. Údaje z peněžního deníku se převádějí do rozpočtu příjmů a výdajů zřizovatele, a to v jím stanoveném termínu, nejméně však měsíčně a nejpozději před koncem roku. Nevyčerpanou zálohu je organizační složka povinna vrátit zřizovateli v jím stanoveném termínu, nejpozději před koncem roku. Zřizovatel kontroluje hospodaření se svěřeným majetkem a s peněžními prostředky organizační složky.

?

Otázka k samostatné úvaze Jaký je váš názor na transformaci nemocnic z příspěvkových organizací na obchodní společnosti?

Příspěvkové organizace • Obce a kraje zřizují příspěvkové organizace pro takové činnosti ve své působnosti, které jsou zpravidla neziskové a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu. Zřizovatel vydá o vzniku příspěvkové organizace zřizovací listinu, která obsahuje náležitosti vymezené zákonem o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Příspěvková organizace se zapisuje do obchodního rejstříku; návrh na zápis podává zřizovatel. Danou skutečnost včetně následných změn je také povinen do 15 dnů oznámit Ústřednímu věstníku ČR. • Příspěvková organizace hospodaří s peněžními prostředky získanými vlastní činností a s peněžními prostředky přijatými z rozpočtu zřizovatele. Dále hospodaří s prostředky svých fondů a peněžitými dary od fyzických a právnických osob, včetně peněžních prostředků poskytnutých ze zahraničí. Územní samosprávný celek jako zřizovatel poskytuje příspěvek na provoz své příspěvkové organizaci zpravidla v návaznosti na výkony nebo jiná kritéria jejích potřeb. Pokud příspěvková organizace vytváří ve své doplňkové činnosti zisk, může jej použít jen ve prospěch své hlavní činnosti. Zřizovatel ale může organizaci povolit jiné využití tohoto zdroje. • Rozpočet zřizovatele zprostředkovává vztah příspěvkové organizace ke státnímu rozpočtu, jde-li o PO obce, též k rozpočtu kraje. Vztah rozpočtu příspěvkové organizace k rozpočtu zřizovatele lze během roku změnit v neprospěch příspěvkové organizace jen ze závažných, objektivně působících příčin. Zřizovatel provádí kontrolu hospodaření příspěvkové organizace. • Příspěvkové organizaci může její zřizovatel uložit odvod do svého rozpočtu, jestliže její plánované výnosy překračují její plánované náklady, a to jako závazný ukazatel rozpočtu, její investiční zdroje jsou větší, než je jejich potřeba užití podle rozhodnutí zřizovatele, nebo porušila rozpočtovou kázeň. Příspěvková organizace vytváří své peněžní fondy: rezervní fond, investiční fond, fond odměn a fond kulturních a sociálních potřeb. Zůstatky peněžních fondů se po skončení roku převádějí do následujícího roku. • Příspěvková organizace je oprávněna uzavírat smlouvy o půjčce nebo o úvěru jen po předchozím souhlasu zřizovatele. K dočasnému krytí svých potřeb může získat od svého zřizovatele návratnou

finanční výpomoc, jestliže je její vrácení zabezpečeno jejími rozpočtovanými výnosy běžného roku, nejpozději však do 31. března následujícího roku. Příspěvková organizace je oprávněna přijímat na sebe závazek ručitele jen na základě předchozího souhlasu zřizovatele, a to jen jde-li o ručení za dlužníka, jímž je zřizovatel nebo jím zřízená či založená právnická osoba. • Příspěvková organizace může pořizovat věci nákupem na splátky nebo smlouvou o nájmu s právem koupě jen po předchozím souhlasu zřizovatele. Příspěvková organizace není oprávněna nakupovat akcie či jiné cenné papíry. Přijímat je jako protihodnotu za své pohledávky vůči jiným subjektům je oprávněna jen se souhlasem zřizovatele. Příspěvková organizace není oprávněna poskytovat dary jiným subjektům, s výjimkou obvyklých peněžitých nebo věcných darů svým zaměstnancům a jiným osobám ze svého fondu kulturních a sociálních potřeb.

Obec a kraj mohou rovněž zakládat obchodní společnosti, a to akciovou společnost a společnost s ručením omezeným, a neziskové organizace, jako je obecně prospěšná společnost. Územní samosprávný celek nemusí být jediným zakladatelem (netýká se PO), ale může být jedním z podílníků či spoluzakladatelů nebo může finančně přispívat na činnost neziskových organizací na svém území. Rozhodnutí o zabezpečení konkrétního veřejného statku či veřejných služeb vlastní činnosti obce a kraje nebo využití jiných ekonomicko-právních forem organizací závisí na samostatném rozhodnutí obce, resp. zastupitelstva, podle toho, kterou možnost či variantu bude zastupitelstvo pokládat v daném případě za efektivnější. Výjimku představují některé segmenty veřejného sektoru, kde je organizačně právní forma určena zákonem (např. školství). Související články :


Dobrovolné svazky obcí 02. Oblast finanční a kontrolní \ 1. Finanční hospodaření a rozpočtová pravidla ÚSC 6 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Obce mohou také vytvářet dobrovolné svazky obcí k plnění některých společných aktivit. Jedná se o úkoly v oblasti: - školství, - sociální péče, - zdravotnictví, - kultury, - požární ochrany, - veřejného pořádku, - ochrany životního prostředí, - cestovního ruchu a péče o zvířata, - zabezpečování čistoty obce, - správy veřejné zeleně a veřejného osvětlení, - shromažďování a odvozu komunálních odpadů a jejich nezávadného zpracování, využití nebo zneškodnění, - zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod, - zavádění, rozšiřování a zdokonalování inženýrských sítí a systému veřejné osobní dopravy k zajištění dopravní obslužnosti daného území, - ochrany ovzduší, - úkoly související se zabezpečováním přestavby vytápění nebo ohřevu vody tuhými palivy na využití ekologicky výhodnějších zdrojů tepelné energie v obytných a jiných objektech ve vlastnictví obcí, - provoz lomů, pískoven a zařízení sloužících k těžbě a úpravě nerostných surovin. Předmětem činnosti svazku obcí může být také správa majetku obcí, zejména místních komunikací, lesů, domovního a bytového fondu, sportovních, kulturních zařízení a dalších zařízení spravovaných obcemi. • Svazek obcí je právnickou osobou a hospodaří s majetkem, který ze svého vlastního majetku vložily do svazku jeho členské obce podle stanov svazku obcí, a dále s majetkem, který získal svou činností. Majetek vložený do hospodaření svazku zůstává ve vlastnictví dané obce. Orgány svazku s ním mohou nakládat jen v souladu s majetkovými právy, které na ně členská obec přenesla. Svazek sestavuje svůj rozpočet a hospodaří podle něj. Návrh rozpočtu musí být vhodným způsobem zveřejněn v obcích, které jsou jeho členy, nejméně po dobu 15 dnů před projednáním v orgánu svazku, aby se k němu mohli občané obcí, které svazek vytvořily, vyjádřit. Stejně jako obec vyúčtuje výsledky svého hospodaření po skončení rozpočtového roku. Svazek dá přezkoumat hospodaření svazku za uplynulý kalendářní rok. Finanční systém svazku v zásadě funguje v podobném režimu, jako je tomu u obcí. • Ke sdružování prostředků dochází v situacích, kdy je nutné zabezpečit finančně náročné akce, jejichž výsledek slouží pro více obcí. Nejčastěji se jedná např. o financování společné komunální infrastruktury, jako je výstavba vodovodu, čističek odpadních vod atd. Obce tak mohou spolupracovat a sdružovat prostředky na základě smlouvy uzavřené ke splnění konkrétního úkolu nebo mohou zakládat společně obchodní společnosti. Nemohou se však sdružovat podle předpisů o sdružování občanů. Na spolupráci

mezi obcemi nelze použít ustanovení občanského zákoníku o zájmových sdruženích právnických osob a o smlouvě o sdružení. Na spolupráci mezi obcemi a právnickými a fyzickými osobami v občanskoprávních vztazích lze použít ustanovení občanského zákoníku o zájmových sdruženích právnických osob a o smlouvě o sdružení. Obce mohou spolupracovat s obcemi jiných států a být členy mezinárodních sdružení místních orgánů. Svazky obcí mohou uzavírat se svazky obcí jiných států smlouvy o vzájemné spolupráci.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Je vaše obec členem dobrovolného svazku obcí. Jestliže ano, jaké to má výhody? 2. Jsou finanční zdroje DSO dostačující nebo by se mělo usilovat o posílení rozpočtu DSO včetně úpravy legislativy?



Daň z příjmů právnických osob 02. Oblast finanční a kontrolní \ 2. Daňová problematika územních samosprávných celků 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Daň z příjmů právnických osob je upravena zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Obce a kraje jsou podle tohoto zákona zařazeny mezi „poplatníky, kteří nebyli zřízeni či založeni za účelem podnikání“ (tzn. neziskové organizace).

Obcím a krajům mohou vzniknout příjmy: a) které nejsou předmětem daně, b) které jsou předmětem daně, a to: 1. příjmy osvobozené od daně, 2. příjmy, které se zdaňují zvláštní sazbou daně, 3. příjmy zahrnované do základu daně z příjmů.

?

Otázka k samostatné úvaze Jakým způsobem rozlišujete u vašeho ÚSC náklady na jednotlivé druhy příjmů z hlediska zdaňování?

Předmětem daně nejsou: • výnosy daní a poplatků, • příjmy získané zděděním nebo darováním nemovitosti, movité věci nebo majetkového práva - často užívaným termínem zde je tzv. sponzorský příspěvek, za movité věci se považují i peníze, plynou-li z takto nabytých příjmů další příjmy, jsou tyto již zdaněny podle své povahy, • příjmy získané zděděním nebo darováním nemovitosti, movité věci nebo majetkového práva - často užívaným termínem zde je tzv. sponzorský příspěvek, za movité věci se považují i peníze, plynou-li z takto nabytých příjmů další příjmy, jsou tyto již zdaněny podle své povahy, • příjmy získané nabytím akcií podle zákona o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, • příjmy plynoucí z dotací a jiných forem státní podpory, jsou-li poskytnuty podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, • příjmy z úroků z vkladů na běžném účtu, • příjmy z činností vyplývajících z poslání obcí a krajů, ovšem pouze za podmínky, že jsou ztrátové, čili za předpokladu, že výdaje vynaložené podle zákona o daních z příjmů jsou při porovnání s příjmy vyšší.

Předmětem daně jsou, ale jsou osvobozeny: • příjmy z provozu malých vodních elektráren do výkonu 1 MW, větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, zařízení na výrobu bioplynu a dřevoplynu, zařízení na jiné způsoby výroby elektřiny nebo tepla z biomasy, zařízení na výrobu biologicky degradovatelných látek stanovených zvláštním předpisem, zařízení na využití geotermální energie. Osvobození začíná běžet v kalendářním roce, kdy zařízení bylo poprvé uvedeno do provozu, a běží po dobu následujících pěti let. • úrokové výnosy z hypotečních zástavních listů, • úrokové příjmy plynoucí z prostředků veřejné sbírky.

Příjmy zdaňované zvláštní sazbou daně (srážkovou daní) Nejčastějšími příjmy, které se vyskytují u obcí a neziskových organizací a jsou zdaňovány zvláštní sazbou, např. 15 % sazbou, jsou zejména tyto: • dividendové příjmy, podíly na zisku plynoucí z účasti ve společnostech s ručením omezeným, z členství v družstvech, • vypořádací podíly při zániku společníka v akciové společnosti nebo ve společnosti s ručním omezeným. Od roku 2004 je pro právnické osoby zrušena srážková daň na úrokové výnosy. Za řádně sraženou a odvedenou daň je odpovědný plátce daně, to znamená ten, kdo tyto příjmy vyplácí. Příjemce je již nezahrnuje do základu daně. Sražená daň je daní konečnou.

Předmětem daně jsou a zdaňují se v základu daně: • • • •

příjmy z reklam, příjmy z nájemného z nestátního majetku, příjmy z hospodářské (podnikatelské) činnosti, příjmy plynoucí ze ziskové hlavní činnosti. Zákon o daních z příjmů tyto činnosti klasifikuje jako činnosti vyplývající z poslání neziskové organizace za podmínky, že náklady či výdaje vynaložené podle zákona o daních z příjmů v souvislosti s prováděním těchto činností jsou vyšší než příjmy.

Ziskovost je nutné podle zákona o daních z příjmů sledovat: • za celé zdaňovací období, • podle jednotlivých druhů činností • a také podle jednotlivé činnosti v rámci téhož druhu činnosti. Pokud jednotlivá činnost v rámci jednoho druhu činnosti je prováděna jak za ceny vyšší než výdaje vynaložené podle zákona o daních z příjmů, tak za ceny nižší či rovny výdajům, je předmětem daně pouze ta oblast, kde jsou ceny vyšší. Pro daňové účely je nepřípustné zisky a ztráty z činností v rámci hlavní činnosti kumulovat.

?

Otázka k samostatné úvaze Které příjmy jsou předmětem daně z příjmů právnických osob a vstupují do základu daně u vašeho ÚSC?

Výdaje (náklady) • Při sledování výsledků hospodaření obcí a krajů se hlavní pozornost věnuje plnění rozpočtu výdajů a příjmů. Při dělení rozpočtových výdajů (stejně i příjmů) jsou povinny použít hlediska, která jsou stanovena v rozpočtové skladbě. • Podnikatelská (hospodářská, zdaňovaná) činnost obcí a krajů musí být v souladu s ust. § 6 odst. 3 zák. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, sledována na zvláštních účtech mimo rozpočtové příjmy a výdaje (účtová třída 5 - Náklady a účtová třída 6 -Výnosy). Výsledky podnikatelské činnosti se promítají do rozpočtu vždy nejpozději ke konci kalendářního roku tak, aby byly součástí závěrečného účtu. • Pro zachycení různých druhů prováděné podnikatelské činnosti je třeba zvolit v účetním rozvrhu vhodné analytické členění. U obcí a krajů se pro účely stanovení základu daně z příjmů náklady či výdaje rozlišují podle toho, v souvislosti s jakými výnosy či příjmy vznikly, zda s příjmy, které nejsou či jsou předmětem daně anebo předmětem daně, jsou, ale jsou od daně osvobozeny či zdaňovány zvláštní sazbou. U výdajů souvisejících se zdaňovanými příjmy jsou některé výdaje omezeny podle zákona o daních z příjmů nebo limity podle zvláštních předpisů.

Základ daně Základ daně z příjmů právnických osob je charakterizován jako rozdíl, o který příjmy s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období, upravený podle zákona o daních z příjmů.

Daňová ztráta Od základu daně lze odečíst daňovou ztrátu, která vznikla a byla vyměřena za předchozí zdaňovací období nebo jeho část, a to nejdéle v pěti zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje. U obcí a krajů se za vyměřenou ztrátu považuje ztráta z těch činností, z nichž příjmy jsou předmětem daně. Což znamená, že účetně vykázanou ztrátu z tzv. hlavní činnosti nelze uznat za daňově účinnou a nelze ji od základu daně odečítat. V opačném případě lze tedy uplatnit daňovou ztrátu z činností vzniklých v hospodářské oblasti.

Reinvestice • Zákon o daních z příjmů umožňuje poplatníkům odečíst od základu daně 10 %, 15 % a 20 % vstupní ceny hmotného majetku, jsou-li jeho prvními vlastníky. Tento odpočet je nazýván jako reinvestice. Odpočet lze uplatnit nejdříve v tom období, ve kterém je hmotný majetek evidován v majetku. Evidováním majetku se rozumí uvedení majetku do užívání podle zákona o účetnictví. Odpočet je závislý na dalších podmínkách, z nichž pro neziskové organizace platí především, že odpočet nelze uplatnit: a) u hmotného majetku nabytého darováním, b) u hmotného majetku, který je pouze zčásti používán k zajištění zdanitelného příjmu. • Jak pro podnikatelské subjekty, tak i pro neziskové organizace platí tříletý časový test, jak je uvedeno v zákoně o daních z příjmů, tzn. pokud dojde k vyřazení majetku nebo jeho pronájmu v této stanovené lhůtě, nárok na odpočet zaniká. Dojde-li během tří let k přeřazení majetku do hlavní činnosti nebo pokud bude

majetek využíván současně pro potřeby obou činností, tzn. hlavní i hospodářské, nárok na odpočet také zaniká a poplatník je povinen zahrnout uplatněný odpočet nebo jeho část do základu daně z příjmů.

Odpočet 30 % • Uvedenou možnost odpočtu ve smyslu ust. § 20 odst. 7 zákona o daních z příjmů mohou využít pouze neziskové organizace. Základ daně mohou snížit až o 30 %, maximálně o 1 milion Kč. Pokud částka 30 % činí méně než 300 000 Kč včetně, lze odečíst částku ve výši 300 000 Kč, maximálně do výše základu daně. Prostředky získané uplatněním tohoto odpočtu musí nezisková organizace použít ke krytí nákladů (výdajů) takových činností, z nichž příjmy nejsou předmětem daně, zejména hlavní činnosti provozované se ztrátou, a to nejpozději ve třech bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích. • Ze základu sníženého o odčitatelné položky se vypočte prostřednictvím sazby daň z příjmů právnických osob. Neziskové organizace si mohou uplatnit také slevu na dani, a to v případě zaměstnávání zaměstnanců se změněnou pracovní schopností.

Daňové přiznání Jestliže má obec nebo kraj příjmy, které jsou zdaňované v základu daně, má povinnost podat daňové přiznání, a to i v případě, že by byla vykázána daňová ztráta. Daňové přiznání se podává nejpozději do tří měsíců po uplynutí ročního zdaňovacího období. Jedná-li se o poplatníka, který má povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce, prodlužuje se lhůta k podání daňového přiznání do šesti měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Vypočtenou daň obce a kraje správci daně neodvádí, podle současného daňového určení je daň z příjmů právnických osob výdajem a současně příjmem rozpočtu obce nebo kraje. Na základě rozhodnutí Ministerstva financí převádí úhradu daně ze svého vkladového výdajového účtu přímo na svůj příjmový účet. Příslušenství daně (např. penále u doměřené daně po kontrole) obec a kraj z výdajů svého rozpočtu zaplatit do státního rozpočtu musí.



Daň z příjmů fyzických osob 02. Oblast finanční a kontrolní \ 2. Daňová problematika územních samosprávných celků 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Obce a kraje a jimi zřízené neziskové organizace jsou plátci daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, kterou sráží svým zaměstnancům nebo neuvolněným funkcionářům.

Mezi příjmy ze závislé činnosti patří: • příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního vztahu, tj. příjmy zaměstnance v právním vztahu podle zákoníku práce, příjmy ze současného nebo dřívějšího služebního poměru, příjmy ze současného nebo dřívějšího členského poměru nebo obdobného poměru, v němž poplatník při výkonu své práce je povinen dbát příkazů plátce, • příjmy za práci členů družstev a příjmy za práci společníků a jednatelů společnosti s ručením omezeným, • odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob, např. členů představenstva a dozorčí rady akciové společnosti vyplácené ze zisku akciové společnosti, • příjmy poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti, a to i příjmy, které jsou vypláceny jako náhrada za ztrátu příjmů ze závislé činnosti. Mezi tyto příjmy patří i dary poskytované zaměstnavatelem svým zaměstnancům v souvislosti s výkonem závislé činnosti nebo funkce.

Funkční požitky Za funkční požitky jsou u obcí a krajů považovány odměny za výkon funkce v orgánech obcí, v jiných orgánech územní samosprávy, v občanských sdruženích a v jiných orgánech a institucích.

Mezi příjmy ze závislé činnosti patří výše uvedené příjmy bez ohledu na to, zda jsou pravidelně nebo jednorázově vyplácené, zda jsou zaměstnanci vyplaceny nebo jsou mu poskytnuty v jiné formě plnění. Nepeněžní plnění se pro účely daně z příjmů oceňují cenou obvyklou. Zvláštního ocenění se použije v případě, že zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci motorové vozidlo k používání nejen pro služební, ale i pro soukromé účely. Takto poskytovaná nepeněžní výhoda se oceňuje pro daň z příjmů jako příjem zaměstnance částkou ve výši 1 % z pořizovací ceny vozidla v kalendářním měsíci, nejméně však 1 000 Kč.

Za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně nejsou: • náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti, a to do výše stanovené zákonem o cestovních náhradách; jde o výdaje na služební cestě, a to o prokázané jízdní výdaje, prokázané výdaje za ubytování a dále stravné, ale jen do stanovené výše, • hodnota osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a desinfekčních prostředků poskytovaných v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem, • náhrady poskytované zaměstnancům podle zákoníku práce za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce, • částky přijaté zaměstnancem jako záloha na výdaje provedené jménem zaměstnavatele, • náhrady výdajů, poskytované v souvislosti s výkonem funkce, na které vzniká nárok podle zvláštních předpisů, s výjimkou náhrady ušlého příjmu.

Příjmy osvobozené od daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků Obecné daňové osvobození se vztahuje zejména na nemocenské dávky, dávky v nezaměstnanosti, dávky státní sociální podpory, podpory sociálního charakteru z prostředků nadací a občanských sdružení. Dále jsou osvobozeny např. tyto příjmy: • hodnota stravování poskytovaného zaměstnavatelem ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování jako nepeněžní plnění. Peněžní částky vyplacené místo poskytování stravy jsou součástí příjmů zaměstnance ke zdanění, • nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnancům z FKSP nebo sociálního fondu ve formě možnosti používat rekreační zařízení, použití zdravotnických nebo vzdělávacích zařízení, tělovýchovných zařízení a dále také poskytnutí vstupenek na kulturní pořady, u poskytnutí rekreace je osvobozena nejvýše částka 20 000 Kč za kalendářní rok, • nepeněžní plnění formou darů z FKSP podle vyhlášky Ministerstva financí č. 114/2002 Sb., od daně je z hodnoty nepeněžních darů ročně osvobozena jen částka 2 000 Kč, • částky vynaložené zaměstnavatelem za svého zaměstnance na doškolení zaměstnance, které souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, • pojistné na sociální pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění.

Základ daně Základem daně (nebo dílčím základem daně vztahujícím se k příjmům ze závislé činnosti, má-li zaměstnanec ještě jiné druhy příjmů) se rozumí úhrn příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků snížený o pojistné na sociální zabezpečení (důchodové, nemocenské, zaměstnanost) a o pojistné na všeobecné zdravotní pojištění.

Zdanění příjmů ze závislé činnosti Postup při zdanění měsíční mzdy závisí na tom, zda zaměstnanec podepsal u zaměstnavatele daňové prohlášení (tj. tiskopis „Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků“). Zaměstnanec je oprávněn podepsat prohlášení u svého zaměstnavatele nebo u jednoho z případných více zaměstnavatelů. Přitom platí, že toto prohlášení může být podepsáno v jednom období pouze u jednoho zaměstnavatele. Prohlášení předkládá zaměstnanec zaměstnavateli do 30 dnů po vstupu do zaměstnání a také každoročně do 15. února na běžný kalendářní rok.

1. Zaměstnanec s prohlášením V případě, kdy zaměstnanec podepíše prohlášení, sráží zaměstnavatel daň zálohově a při výpočtu této zálohy zohledňuje nezdanitelné části základu daně, a to ve výši 1/12 jejich celoroční výše. Rozlišují se nezdanitelné části: • na poplatníka (na poplatníka samotného, na invaliditu poplatníka, na poplatníka – studenta), • na vyživovanou osobu (na vyživované dítě, na manželku / manžela) a • ostatní nezdanitelné části (dary na veřejně prospěšné účely, úroky z úvěrů na bytové potřeby, příspěvky na penzijní připojištění, pojistné na soukromé životní pojištění). Záloha se srazí při výplatě nebo připsání mzdy poplatníkovi k dobru bez ohledu na to, za kterou dobu se mzda vyplácí. Provádí-li plátce vyúčtování mezd měsíčně, srazí zálohu při vyúčtování mzdy za uplynulý měsíc. Mzdy plynoucí do konce ledna za uplynulé zdaňovací období se zahrnují do základu pro výpočet zálohy v tomto období. 2. Zaměstnanec bez prohlášení V případě, že zaměstnanec nepodepíše prohlášení, rozlišují se dva případy: a) Daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby Pokud úhrn příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků u zaměstnance bez prohlášení nepřesáhne v kalendářním měsíci 5 000 Kč hrubých, srazí zaměstnavatel z příjmu konečnou srážkovou daň sazbou 15 %. b) Měsíční daňová záloha u zaměstnance bez prohlášení Těm poplatníkům, kteří nepodepsali na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani a současně: • jejich hrubá měsíční mzda přesáhne 5 000 Kč nebo • jde o příjmy za práci členů družstev, společníků a jednatelů společnosti s ručením omezeným a komanditistů komanditních společností (nejedná-li se o příjmy z pracovněprávního vztahu) nebo odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob, srazí plátce zálohu na daň, avšak nejméně ve výši 20 % ze zdanitelné mzdy bez přihlédnutí k prokázaným nezdanitelným částkám základu daně.

?

Otázka k samostatné úvaze Jak postupuje váš ÚSC při zdanění svých zaměstnanců, kdy sráží daň zálohově a kdy konečnou srážkou?

Roční zúčtování daně a ostatní povinnosti plátce daně • Po skončení zdaňovacího období může plátce (obec nebo kraj nebo jimi zřízená nezisková organizace) provést roční zúčtování záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků. Roční zúčtování záloh neprovede plátce u poplatníka, který podá nebo je povinen podat daňové přiznání k dani. • Při ročním zúčtování počítá zaměstnavatel celoroční daň z úhrnu zdanitelných příjmů, daňových základů a daňových záloh, přičemž přihlédne i k prokázaným nezdanitelným částkám, které si zaměstnanec v průběhu zdaňovacího období neuplatnil. Výpočet daně a roční zúčtování záloh provede plátce daně nejpozději do 31. března z úhrnu mezd zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi všemi plátci postupně. Rozdíl zálohově sražené daně a vypočtené daně ve prospěch poplatníka vrátí plátce daně poplatníkovi jako přeplatek nejpozději při zúčtování mzdy za březen, je-li částka vyšší než 50 Kč. Případný nedoplatek z ročního zúčtování záloh se poplatníkovi nesráží. • Plátce daně je povinen vést pro poplatníky mzdové listy a rekapitulaci o sražených zálohách a o dani sražené podle zvláštní sazby. Na žádost poplatníka je povinen vystavit potvrzení o výši příjmů poplatníka. • Sražené zálohy na daň a srážkovou daň odvádí plátce svému místně příslušnému správci daně. Po skončení roku je plátce povinen odevzdat finančnímu úřadu vyplněný tiskopis Vyúčtování daně z příjmů

fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků (s povinnou přílohou - Počet zaměstnanců) nebo Vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů fyzických osob.



Daň z přidané hodnoty 02. Oblast finanční a kontrolní \ 2. Daňová problematika územních samosprávných celků 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Daň z přidané hodnoty je upravena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Zákon definuje stát, obce, kraje a právnické osoby, které byly založeny nebo zřízeny zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu jako veřejnoprávní subjekty. Pro účely uplatňování daně z přidané hodnoty se rozlišuje, zda obec nebo kraj vykonává veřejnou správu nebo také ekonomickou činnost.

• Důležitým pojmem je osoba povinná k dani. Veřejnoprávní subjekt se za osobou povinnou k dani považuje v těchto případech: a) pokud při výkonu veřejné správy dojde k narušení hospodářské soutěže, b) pokud uskutečňuje ekonomické činnosti, tzn. činnosti výrobců, obchodníků, osob poskytujících služby a také soustavného využití majetku k získání příjmů, c) pokud uskutečňuje činnosti uvedené v příloze k zákonu č. 3, např. dodávku vody, plynu, elektřiny a tepla, reklamní služby nebo, dopravu nebo závodní stravování. • Jestliže se veřejnoprávní subjekt stane osobou povinnou k dani, je povinen se registrovat jako plátce daně z přidané hodnoty po překročení obratu 1 mil. Kč nejdéle za předcházejících 12 měsíců. Obrat se nově počítá od 1.5. 2004. Obratem veřejnoprávního subjektu se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí výnosy za zdanitelná plnění uskutečněná účetní jednotkou. Do obratu se tedy nezahrnují výnosy za výkon veřejné správy a výnosy za plnění osvobozená od daně. Do obratu se také nezahrnují částky, které nejsou v souladu s účetními postupy účtovány do výnosů (veřejnoprávní subjekt o nich účtuje na zúčtovacích vztazích). • Povinnost registrovat se k dani z přidané hodnoty může veřejnoprávnímu subjektu vzniknout i jako osobě identifikované k dani. Touto osobou se obec nebo kraj může stát v případě, že neuskutečňuje ekonomické činnosti a pořídí zboží z jiného členského státu nad 10 000 eur v kalendářním roce. • Daň z přidané hodnoty se neodvádí z činností, které jsou od daně osvobozeny. Plátce daně nemá nárok na odpočet daně z přidané hodnoty u přijatých zdanitelných plnění, která použije v souvislosti s osvobozenými činnostmi bez nároku na odpočet. Takovou osvobozenou činností je např. pronájem nemovitostí nebo provozování kulturních a sportovních zařízení. • Pokud veřejnoprávní subjekt uskutečňuje činnosti zdanitelné i osvobozené od daně bez nároku na odpočet, rozděluje přijatá zdanitelná plnění na tři části: 1. vstupy, které použije pouze pro zdanitelná plnění s nárokem na odpočet daně – u nich bude mít nárok na odpočet v plné výši, 2. vstupy, které použije pouze pro osvobozená plnění bez nároku na odpočet – u nich nebude mít nárok na odpočet vůbec, 3. vstupy, které použije jak pro zdanitelná plnění, tak i pro osvobozené činnosti bez nároku na odpočet – u této daně bude zkracovat nárok na odpočet, a to pomocí tzv. koeficientu:

kde A = součet cen bez daně za všechna uskutečněná zdanitelná s nárokem na odpočet, B = součet cen za uskutečněná osvobozená plnění bez nároku na odpočet • Do výpočtu koeficientu se nezahrnuje např. prodej dlouhodobého majetku využívaného pro ekonomickou činnost a také příležitostný převod nebo nájem nemovitostí. Vypočtený koeficient se zaokrouhluje na dvě desetinná místa nahoru. Poměrná část odpočtu daně se pak stanoví jako součin celkové daně na vstupu za příslušné zdaňovací období a vypočteného koeficientu. • Krácení daně na vstupu provádí plátce za každé zdaňovací období, ve kterém uskutečňuje osvobozená zdanitelná plnění bez nároku na odpočet, přičemž použije koeficient vypočtený z údajů předchozího kalendářního roku – tzv. zálohový koeficient. Po skončení kalendářního roku je povinnost provést roční vypořádání nároku na odpočet, kdy se vychází z údajů za celý kalendářní rok a počítá se vypořádací koeficient. Vypořádání se uvádí do daňového přiznání za poslední zdaňovací období v kalendářním roce. • Daňové přiznání u daně z přidané hodnoty se předkládá do 25. dne následujícího měsíce po skončení zdaňovacího období, ve stejném termínu je splatná i daň. Daňové přiznání se předkládá vždy, tj. i nulové (plátce neuskutečnil ve zdaňovacím období zdanitelná plnění).

?

Otázka k samostatné úvaze V kterých případech se ÚSC stane plátcem daně z přidané hodnoty?



Daně spotřební 02. Oblast finanční a kontrolní \ 2. Daňová problematika územních samosprávných celků 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Spotřební daně jsou upraveny zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Tyto daně jsou ukládány na výrobu a dovoz minerálních olejů, lihu, piva, vína a meziproduktů a tabákových výrobků. V případech, kdy obec vlastní vinice, ze kterých vyrábí a prodává víno, nebo má svůj pivovar a registruje se jako provozovatel daňového skladu, dostane se do okruhu plátců spotřebních daní a vztahují se na ni všechna práva a povinnosti jako na ostatní subjekty.

?

Otázka k samostatné úvaze Kdy se ÚSC může stát plátcem spotřebních daní?



Majetkové daně 02. Oblast finanční a kontrolní \ 2. Daňová problematika územních samosprávných celků 5 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Daň silniční Silniční daň upravuje zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční. Předmětem této daně jsou silniční vozidla, která jsou registrována v České republice a jsou používána k podnikání nebo v přímé souvislosti s podnikáním nebo k činnostem, z nichž plynoucí příjmy jsou předmětem daní z příjmů - toto se týká organizací založených nebo zřízených k jiným účelům, než je podnikání.

• U obcí a krajů jsou předmětem daně silniční motorová vozidla, která jsou: a) plně nebo zčásti používána v hospodářské činnosti, b) používána v jednotlivých činnostech hlavní činnosti, které budou podléhat dani z příjmů. • Poplatníkem daně silniční je: 1. právnická nebo fyzická osoba, která je zapsána v technickém průkazu vozidla vydaném v České republiky jako provozovatel vozidla, 2. zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla, pokud daňová povinnost nevznikla již provozovateli vozidla. • Některá vozidla jsou od daně silniční osvobozena, např. vozidla požární ochrany nebo zdravotnické služby, dále také vozidla jednostopá, vozidla speciální samosběrná (zametací) a speciální jednoúčelová vozidla.

?

Otázka k samostatné úvaze V kterých případech se ÚSC stane poplatníkem silniční daně?

Daň z nemovitostí Právní úprava je obsažena v zákoně č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Daň z nemovitostí se dělí na dvě relativně samostatné části – daň z pozemků a daň ze staveb. Poplatníkem daně z nemovitostí je vlastník pozemku a vlastník stavby, bytu nebo samostatného nebytového prostoru, v některých

případech nájemce nebo uživatel.

• Obce a kraje jsou poplatníky i daně z nemovitostí, ale vzhledem k rozpočtovému určení tohoto příjmu (jde o příjem obcí) jsou většinou od daně osvobozeny. • Osvobození se nevztahuje na: a) pozemky a stavby ve vlastnictví obce, které se nenacházejí na katastrálním území obce, b) pozemky a stavby ve vlastnictví kraje, které se nenacházejí v územním obvodu kraje, c) pozemky ve vlastnictví kraje, které jsou využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány. • Osvobozeny jsou pozemky a stavby, s výjimkou obytných domů, ve vlastnictví státu, které jsou pronajaty obci, kraji, organizační složce státu nebo příspěvkové organizaci za předpokladu, že nejsou využívány k podnikatelské činnosti. • Jestliže podléhá osvobození jen část stavby, nárok na osvobození se uplatňuje v poměrné výši. Nárok na osvobození se zjistí z poměru podlahové plochy nadzemní části stavby podléhající osvobození k celkové ploše nadzemních částí stavby.

?

Otázka k samostatné úvaze Na které pozemky a stavby se u ÚSC nevztahuje osvobození od daně z nemovitostí?

Daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí Právní úprava je obsažena v zákoně č. 357/1992 Sb., o dani dědické darovací a z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Tyto jednorázové majetkové daně jsou spojeny se změnou v osobě vlastníka a postihují nabytí majetku novým vlastníkem. Poplatníkem je obecně dědic (dědická daň), nabyvatel (daň darovací) nebo převodce – prodávající (daň z převodu nemovitostí). Základem daně je určitým způsobem stanovená hodnota majetku, sazba daně dědické a darovací je klouzavě progresivní a diferencovaná podle zařazení poplatníků do tří skupin dle příbuzenského poměru, sazba daně z převodu nemovitostí je jednotná lineární.

• Obce a kraje jsou poplatníky tehdy, nabývají-li bezúplatně majetek dědictvím nebo darováním nebo prodávají-li nemovitý majetek. Pravděpodobnost zdanění však v praxi není příliš častá, zákon umožňuje rozsáhlá osvobození. Nárok na osvobození si obce a kraje musí uplatnit v podaném daňovém přiznání. • Od daně dědické a daně darovací je osvobozeno bezúplatné nabytí majetku: 1. Českou republikou, 2. územními samosprávnými celky a jimi zřízenými příspěvkovými organizacemi, 3. dobrovolnými svazky obcí. • Od daně z převodu nemovitostí jsou osvobozeny např.

a) přechody vlastnictví k nemovitostem v souvislosti s rozdělováním a slučováním obcí nebo se změnami jejich území podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, b) převody vlastnictví k nemovitostem z vlastnictví obcí do vlastnictví dobrovolných svazků obcí vytvořených podle § 20a zákona č. 367/1990 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů zvláštního zákona, a dále z vlastnictví svazků do vlastnictví obcí, které byly či jsou ve svazku sdruženy a které byly předchozími vlastníky převáděných nemovitostí. • Předmětem daně darovací nejsou dotace, příspěvky a podpory ze státního rozpočtu, z rozpočtu územních samosprávných celků, státních fondů nebo jiných peněžních fondů státu nebo územních samosprávných celků, jakož i z veřejných rozpočtů a jiných peněžních fondů cizího státu. To se netýká peněžních fondů spravovaných podnikatelskými subjekty.



Právní úprava přezkoumání hospodaření 02. Oblast finanční a kontrolní \ 3. Přezkoumání hospodaření obcí a krajů 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Přezkoumání hospodaření obcí a krajů je specifickou aplikací či modifikací finančního auditu. Místo a funkce přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků v rozpočtovém procesu obcí a krajů jsou legislativně vymezeny v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), v zákoně č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, a hlavně v zákoně č. 480/2004 Sb., o přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí.

V zákoně o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů je kodifikována povinnost územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí nechat si přezkoumat své hospodaření za uplynulý rok 1. Předmětem přezkoumání je hospodaření podle rozpočtu, hospodaření s ostatními finančními prostředky a nakládání s majetkem. Zpráva o výsledcích přezkoumání je součástí závěrečného účtu při jeho projednávání v orgánech územního samosprávného celku a DSO.

• Dle zákona o přezkoumání hospodaření je stanoveno, že obce a dobrovolné svazky obcí požádají o přezkoumání krajský úřad, a to do 30. června každého kalendářního roku, anebo v této lhůtě příslušnému úřadu oznámí, že se rozhodly zadat přezkoumání auditorovi nebo auditorské společnosti. Přezkoumání u krajů a hlavního města Prahy 2 vykonává Ministerstvo financí. • Nesplnění povinnosti požádat o přezkoumání krajský úřad (Ministerstvo financí) anebo je zadat auditorovi oznámí příslušný úřad zastupitelstvu příslušnému ÚSC nebo svazku obcí do 28. února následujícího roku a přezkoumání vykoná.

?

Otázka k samostatné úvaze Myslíte si, že nová právní úprava platná od 1.8.2004 je dostačující a odstranila nedostatky předchozí právní úpravy?

Přezkoumání hospodaření se vykonává jako: a) Dílčí přezkoumání – a to v průběhu roku za předchozí část kalendářního roku a potom po skončení kalendářního roku za zbývající část předchozího kalendářního roku.

b) Jednorázové přezkoumání – za celý předchozí kalendářní rok. Toto jednorázové přezkoumání může uskutečnit krajský úřad u obcí, které nevykonávají hospodářskou činnost a mají počet obyvatel menší než 800 osob. V ostatních ÚSC se uskutečňují dílčí přezkoumání.

• Rozhodující pro stanovení počtu obyvatel v obci, pro potřeby přezkoumání obce, je počet obyvatel obce k 1. lednu roku, za který se provádí přezkoumání hospodaření obce. • Rozhodne-li se obec, dobrovolný svazek obcí (včetně hlavního města Prahy nebo městská část města Prahy) zadat přezkoumání auditorovi, uzavře s ním písemnou smlouvu o poskytnutí auditorské služby, a to podle zákona č. 254/2000 Sb., o auditorech. O uzavření této smlouvy je potřeba informovat Ministerstvo financí nejpozději do 31. ledna následujícího roku.



Předmět přezkoumání hospodaření 02. Oblast finanční a kontrolní \ 3. Přezkoumání hospodaření obcí a krajů 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Předmětem přezkoumání jsou údaje, které jsou součástí závěrečného účtu, tj.: • údaje o plnění příjmů a výdajů rozpočtu a o ostatních peněžních operacích včetně údajů o tvorbě a použití peněžních fondů, • údaje o nákladech a výnosech podnikatelské činnosti, • údaje o peněžních operacích týkajících se cizích prostředků, • údaje o peněžních operacích týkajících se sdružených prostředků.

?

Otázka k samostatné úvaze Je předmět přezkoumání hospodaření v zákoně vymezen dostatečně?

Předmětem přezkoumání je rovněž nakládání s majetkem ve vlastnictví územních samosprávných celků včetně majetku vloženého do dobrovolného svazku obcí. Přezkoumání spočívá v ověření dodržování povinností uložených zákonem a dalšími právními předpisy upravujícími finanční hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí, souladu vedení účetnictví územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí se zákonem o účetnictví a právními předpisy vydanými k jeho provedení a souladu hospodaření s finančními prostředky ve srovnání s rozpočtem. Při přezkoumání se využívají úplné a pravdivé informace a doklady o hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí. Přezkoumání se provádí za takových podmínek, aby nebylo ohroženo jeho včasné provedení a řádný průběh. Přezkoumání je prováděno výběrovým způsobem a s ohledem na významnost jednotlivých skutečností podle předmětu a obsahu přezkoumání. Objedná-li si územní samosprávný celek nebo dobrovolný svazek obcí přezkoumání svého hospodaření auditorem, sjedná ve smlouvě s ním předmět, obsah a podmínky přezkoumání podle této vyhlášky. Při použití forem a metod přezkoumání postupuje auditor v souladu se zvláštním zákonem č. 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb. Související články :


Zpráva o přezkoumání 02. Oblast finanční a kontrolní \ 3. Přezkoumání hospodaření obcí a krajů 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

O přezkoumání se vyhotovuje „Zpráva o výsledcích přezkoumání hospodaření“, která je zpracována na základě výsledků jednorázového přezkoumání, anebo na základě zápisů z dílčích přezkoumání. Tato zpráva musí obsahovat identifikační údaje, jimiž jsou název územního celku, jména funkce kontrolorů zúčastněných na přezkoumání a přebraných osob, místo kde se přezkoumání uskutečňovalo, období v němž probíhalo, dále rok, za který bylo přezkoumání vykonáno, a datum vyhotovení zprávy, dále pak popis zjištěných chyb a nedostatků včetně uvedení povinností, stanovených zvláštními právními předpisy, nebo jiných hledisek přezkoumání, které nebyly dodrženy, označení dokladů a jiných materiálů, ze kterých vychází zjištění uvedená ve vyjádření této zprávy. • V závěru zprávy musí být vyjádřeno, že při přezkoumání: 1. nebyly zjištěny nedostatky, nebo 2. byly zjištěny nedostatky, ale nebylo zjištěno porušení rozpočtové kázně ani neúplnost, neprůkaznost nebo nesprávnost vedení účetnictví, nebo 3. byl zjištěn některý z těchto nedostatků: a) porušení rozpočtové kázně, b) neúplnost, nesprávnost nebo neprůkaznost vedení účetnictví, c) pozměňování záznamů a dokladů v rozporu s právním předpisem, d) porušení pravomocí a povinností orgánů územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí stanovených zvláštními právními předpisy, e) nebyly odstraněny nedostatky zjištěné při předchozím přezkoumání, f) nebyly vytvořeny podmínky pro přezkoumání a rozsah uskutečněného přezkoumání proto neumožnil řádné ověření všech požadavků stanovených vyhláškou. • Vzhledem ke skutečnosti, že všechny kraje a dále obce nad 5 tisíc obyvatel jsou povinny si zajistit provedení přezkumu hospodaření za uplynulý rozpočtový rok prostřednictvím auditorů nebo auditorských společností, je pro realizaci tohoto procesu důležitá i legislativa a vnitřní směrnice komory auditorů.

?

Otázka k samostatné úvaze Podívejte se na Zprávu o výsledcích přezkoumání hospodaření ve vaší obci a zhodnoťte zda-li odpovídá po formální i věcné stránky zákonným požadavkům.



Auditorská směrnice č. 52 02. Oblast finanční a kontrolní \ 3. Přezkoumání hospodaření obcí a krajů 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• V roce 1997 ustavila Komora auditorů ČR pracovní skupinu při výboru pro auditorské směrnice, která zpracovala ve spolupráci a po konzultacích s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem financí projekt směrnice pro audit veřejného sektoru. Po připomínkách byl tento návrh schválen jako Auditorská směrnice č. 52 „Audit obcí a organizací veřejného sektoru“ 3. Dnem 1. září 2002 vstoupila v platnost novelizace této směrnice pod názvem „Audit územních samosprávných celků“. Auditorská směrnice č. 52 určuje základní principy přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků, auditu územních samosprávných celků (finančního auditu) a výkonnostního auditu územních samosprávných celků. Obsah směrnice lze přiměřeně využít i pro audit příspěvkových organizací zřízených obcemi a kraji. • Směrnice přitom vychází z příslušné legislativy, tj. ze zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ze zákona o obcích, ze zákona o krajích a ze zákona o hlavním městě Praze, dále pak z vyhlášky ministerstva financí o přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí. Výsledkem přezkoumání hospodaření obcí a krajů podle dané legislativy je zpráva o výsledcích přezkoumání, která není zprávou ve smyslu auditorské směrnice č. 3 (Zpráva a výrok auditora). • Finanční audit, jehož výsledkem je auditorská zpráva, je pojímán nad rámec uvedených zákonů a vyhlášky Ministerstva financí. Je chápan jako prodloužení přezkoumání hospodaření v tom, že je navíc zaměřen na ověření věrného zobrazení stavu majetku a závazků, finanční situace, výsledků hospodaření a účetnictví. V tomto smyslu finanční audit se opírá i o další procedury vyplývající ze zákona o auditorech.

Výkonnostní audit, tj. audit peněžně vyjádřených činností, se orientuje na ukazatele, které v podnikatelské oblasti měří zisk, tedy hospodárnost, účelnost a efektivitu a jde rovněž nad hranici zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Cílem tohoto typu auditu je porovnání vybraných ukazatelů se standardy nebo posouzení, zda vybrané ukazatele, tedy posuzované hodnoty, navazují na účetnictví vedené v souladu s příslušnými předpisy České republiky a ve všech ohledech zobrazují skutečnost.

• Uvedené posouzení lze provádět i samostatně, zejména v případech, kdy posuzované hodnoty jsou základem pro stanovení cen, účelových příspěvků a dotací. Realizuje se tehdy, přeje-li si územní samosprávný celek demonstrovat občanům adekvátní využívání veřejných prostředků. Srovnání se při výkonnostním auditu provádí na základě existujících měřítek nebo kritérií výkonnosti. Hodnocení bez odpovídajících měřítek či kritérií se uskutečňuje jen ve výjimečných případech, kdy sám auditor má dostatečné znalosti k provedení tohoto hodnocení. • Předmětem přezkoumání hospodaření a finančního auditu jsou informace zobrazené v účetní závěrce

definované obecně závaznými předpisy. Předmětem výkonnostního auditu mohou být jakékoliv finanční a nefinanční informace předložené k auditu ve sjednané formě zobrazení (např. detailní rozpis čerpání jedné nebo více účelových dotací, porovnání dvou kulturních zařízení na základě předem definovaných měřítek apod.). • Vzhledem k tomu, že předmět, obsah a podmínky přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí jsou určeny vyhláškou Ministerstva financí, je vyhláška závazná také pro auditory. Při dodržení všech axiomů vyhlášky však lze sjednat i nadstandard, tj. obsah a podmínky pro přezkoumání nad požadavky vymezené vyhláškou. • Rovněž tak finanční audit může být dojednán takovým způsobem, že obsahuje také přezkoumání dodržování jiných než účetních obecně závazných předpisů definovaných vyhláškou nebo dohodou s objednavatelem. • Přezkoumání hospodaření i finanční audit se vždy zabývá zobrazením skutečnosti v účetnictví v souladu s českými účetními předpisy, finanční audit se navíc zabývá věrným obrazem skutečnosti v účetní závěrce. V případě finančního auditu auditor tedy zváží, zda uplatňované postupy účtování mají za následek zkreslení věrného obrazu skutečnosti v účetnictví a finanční situace. V případě zkreslení auditor zváží významnost tohoto zkreslení a nutnost informovat vhodným způsobem uživatele účetní závěrky o tomto zkreslení.

Rozsah přezkoumání nebo auditu může být sjednán buď jen na vlastní územní samosprávný celek, nebo územní samosprávný celek včetně vybraných nebo všech zřízených a založených subjektů. Je-li dojednán široký rozsah přezkoumání včetně těchto organizací a některé subjekty jsou podrobeny auditu jiným auditorem, auditor by měl zvážit, zda se může spolehnout na práci jiného auditora. Pokud auditor zvažuje použití výstupů práce krajského úřadu (u obcí do 5 tisíc obyvatel) pro vydání auditorského výroku, zvolí obdobný postup jako při využívání práce interního auditora. • Je-li dohovořeno přezkoumání nebo audit jen obce či kraje, auditor ověří s přihlédnutím k hledisku významnosti, zda byly vyúčtovány poskytnuté dotace a příspěvky v souladu s podmínkami jejich přidělení. • Auditor ověří závěrečný účet v rozsahu, aby se ujistil, že údaje v závěrečném účtu odpovídají finančním informacím podrobeným přezkoumání nebo auditu. V případě, že se údaje v závěrečném účtu významně liší od finančních informací podrobených přezkoumání nebo auditu, auditor zváží důsledek nesrovnalosti na zprávu o přezkoumání hospodaření nebo auditorský výrok. V případě, že zpráva nebo výrok již byly vydány, auditor zváží další postup včetně vyhledání právní pomoci. • Co se týče vztahu auditorských směrnic pro územní samosprávné celky a obecných auditorských směrnic, tak je auditoři plně využívají. Obecné auditorské směrnice obsahují všeobecně přijaté standardy, které představují základní profesní standardy pro auditory při jejich práci směřující k vyjádření auditorského výroku o účetní závěrce. Všeobecné auditorské standardy zahrnuté v obecných auditorských směrnicích se použijí přiměřeně i v případech, kdy předmětem přezkoumání nebo auditu je dodržování jiných než účetních předpisů. Auditorská směrnice č. 52 doplňuje obecné auditorské směrnice, neboť audit územních samosprávných celků a organizací ve veřejném sektoru má svá specifika. • Auditorská zpráva a vyjádření případné nejistoty jsou předmětem auditorské směrnice č. 3, která se uplatní i při auditu územních samosprávných celků. Pro zprávu o výsledcích přezkoumání hospodaření se využije auditorská směrnice č. 14 Zpráva auditora pro zvláštní účely. Obecně platí, že zpráva identifikuje účetní výkazy podrobené přezkoumání hospodaření nebo auditu a rozliší odpovědnosti auditora a statutárních orgánů územního samosprávného celku. Zpráva popíše rozsah a obsah přezkoumání nebo auditorských prací. Zpráva obsahuje výsledek přezkoumání nebo auditorský výrok, případně odmítnutí výroku (v tom případě popíše příčiny odmítnutí). Zpráva o výsledku přezkoumání hospodaření musí být formulována tak, aby nemohla být považována za auditorskou zprávu a aby její výrok nemohl být považován za auditorský výrok. • Pokud je vydán výrok, tento výrok naznačí, zda účetní výkazy jsou v souladu ve všech významných

ohledech se zákonem o účetnictví a s platnými předpisy České republiky, případně dalšími předpisy, jejichž dodržování bylo předmětem ověřování. Dále výrok uvede, zda účetní výkazy věrně zobrazují ve všech významných ohledech stav majetku a závazků, finanční situaci a výsledky hospodaření. • Auditorská zpráva obsahuje odstavec s prohlášením, že spolu s ověřením účetní závěrky bylo přezkoumáno hospodaření ve smyslu požadavků obecně závazných předpisů, pokud tato skutečnost není již uvedena v části popisující rozsah auditu. • Rozsah výkonnostního auditu musí být dostatečný k opodstatnění závěrů auditu. Auditor se soustředí na použitá měřítka výkonnosti, zvláště v případech, kdy měřítka vyvinulo samo vedení organizace podrobené výkonnostnímu auditu. Měřítka nebo kritéria pro hodnocení předmětu auditu musí existovat před zahájením auditu a auditor zváží za daných okolností jejich vhodnost.

Pokud kritéria nebo měřítka neexistují nebo nejsou dostatečně spolehlivá, navrhne auditor zúžení výkonnostního auditu na ověření, zda posuzované hodnoty navazují na účetnictví vedené v souladu s příslušnými předpisy České republiky a ve všech významných ohledech zobrazují skutečnost, případně zda mohou být základem pro stanovení cen, účelových příspěvků a dotací.

• Ve zprávě o provedení výkonnostního auditu se uvádějí cíle a rozsah auditu včetně všech omezení. Zpráva má obsahovat odkaz na obecné standardy nebo kritéria, popis měřítek či kritérií a způsob jejich stanovení. Zpráva samozřejmě musí obsahovat stručný popis zjištění nebo závěrů auditora. • Uživateli finančních a nefinančních informací zjištěných některým z výše uvedených auditních nástrojů jsou zastupitelstva, rady a další orgány územních samosprávných celků. Dále pak státní orgány, banky a finanční instituce, investoři, veřejnost a další uživatelé. Zastupitelstva a orgány krajů a obcí, jakož i státní orgány používají zprávu o přezkoumání hospodaření pro zjištění, zda územní samosprávný celek hospodařil v souladu s platnými zákony a schváleným rozpočtem. • Banky, ostatní finanční instituce a investoři využívají zprávu auditora jako jeden z podkladů pro posouzení, jak je územní samosprávný celek schopen nést případné zatížení dluhem. Jejich potřebám vyhovuje audit, který zohledňuje i některé jiné okolnosti. V mnoha případech auditor dospěje k závěru, že uživatelé by měli být upozorněni na významné rozdíly mezi účetní a tržní hodnotou majetku a závazků (např. rozdíl mezi jmenovitou a tržní hodnotou cenných papírů nebo účetní a realizovatelnou hodnotou pohledávek). V rámci auditu, jehož výsledky použijí tito uživatelé, auditor vezme tyto rozdíly v úvahu. Lze-li odchylky v ocenění vyvolané specifikou účetních předpisů pro územní samosprávné celky považovat za významné, zdůrazní tuto skutečnost v závěru zprávy po uvedení výroku. • Veřejnost má zájem na tom, aby prostředky daňových poplatníků spravované územními samosprávnými celky byly používány co nejhospodárněji, nejúčelněji a nejefektivněji. Protože běžné auditorské postupy nevedou ke zhodnocení těchto stránek hospodaření v případech, kdy auditor je požádán o výrok na hospodárné, účelné a efektivní hospodaření, jsou nutné specifické postupy. K těmto aspektům hospodaření se auditor vyjádří pouze tehdy, jestliže klient zavedl výkonnostní měřítka a předloží auditorovi dostatečné a vhodné důkazní informace o jejich zavedení a sestavení nebo výpočtu.

?

Otázka k samostatné úvaze Tato auditorská směrnice je dostačujícím vodítkem pro vykonání auditu v územním samosprávném celku auditorem?



Třístupňová organizační struktura finanční kontroly 02. Oblast finanční a kontrolní \ 4. Finanční kontrola ve veřejné správě 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Zákon o finanční kontrole ve veřejné správě se zaměřuje na generaci komplexního vertikálního a horizontálního systému finanční kontroly jako nedílné součásti řízení na všech stupních veřejné správy. Dále na jednotné metodické řízení finanční kontroly v celé veřejné správě, vytvoření právních a institucionálních podmínek pro zajištění finanční kontroly a prostředků poskytnutých České republice ze zahraničí a řešení oprávnění kontrolních orgánů mezinárodních organizací pro provádění finanční kontroly v souladu s uzavřenými mezinárodními smlouvami. A dále na prohloubení provádění předběžné, průběžné a následné finanční kontroly v působnosti řídících struktur (finančního a ostatního managementu veřejné správy a organizací veřejného sektoru) a kontroly systému řídící (manažerské) finanční kontroly nezávislými specializovanými útvary včetně zajištění vzájemné spolupráce a výměny informací. • Do zákona jsou promítnuty obecné principy právních předpisů EU, resp. Evropských společenství, které vyžadují, aby finanční prostředky byly využívány hospodárně, efektivně a účelně. a) Hospodárnost se v zákoně definuje jako takové použití veřejných prostředků k zajištění stanovených úkolů s co nejnižším vynaložením těchto prostředků, a to při dodržení odpovídající kvality plněných úkolů. b) Efektivností se rozumí takové použití veřejných prostředků, kterým se dosáhne nejvýše možného rozsahu, kvality a přínosu plněných úkolů ve srovnání s objemem prostředků vynaložených na jejich plnění. c) Účelnost se vymezuje jako takové použití veřejných prostředků, které zajistí optimální míru dosažení cílů při plnění stanovených úkolů. 1 • Zákonem je zakotvena spolupráce národních kontrolních orgánů s kontrolními orgány ES včetně realizace finanční kontroly na místě. Současně při koncipaci zákona byly respektovány záměry vládního programu boje proti korupci, za zvýšení ochrany veřejných prostředků při zajišťování úkolů veřejného zájmu.

Třístupňová organizační struktura Zákon upravuje třístupňovou organizační strukturu systému finanční kontroly, která je tvořena: 1. Ministerstvem financí ČR, v souladu s kompetenčním zákonem, jako ústředním správním úřadem a gestorem pro finanční kontrolu. MF zabezpečuje funkci centra metodického řízení, koordinaci a usměrňování finanční kontroly ve veřejné správě. Zajišťuje vliv na koordinaci a výstupy zpravodajského systému o fungování kontrolních mechanismů prostřednictvím vlastní kontrolní činností a analýzou předkládaných zpráv správci kapitol a vyššími územními samosprávnými celky 2. Správci rozpočtových kapitol státního rozpočtu a orgány územních samosprávných celků jako správci veřejných rozpočtů. 3. Ostatními organizačními složkami státu, organizačními složkami územních samosprávných celků a právnickými osobami, které hospodaří s veřejnými prostředky. Uvedené kontrolní stupně uskutečňují a pokrývají finanční kontrolu v celém toku veřejných financí, tj. od jejich

zdrojů až po konečnou realizaci. Zákon pak konkrétně stanoví předmět, hlavní cíle, zásady uspořádání a rozsah finanční kontroly vykonávané mezi orgány veřejné správy, mezi orgány veřejné správy a žadateli nebo příjemci veřejné finanční podpory a uvnitř orgánů veřejné správy.

?

Otázka k samostatné úvaze Zamyslete se jaký je vztah zákona o finanční kontrole ve veřejné správě k zákonu o státní kontrole.

• Orgánem veřejné správy se dle interpretace a potřeby zákona rozumí organizační složka státu, která je účetní jednotkou, státní příspěvková organizace, státní fond, územní samosprávný celek, městská část hlavního města Prahy, příspěvková organizace územního samosprávného celku nebo městské části hlavního města Prahy a jiná právnická osoba zřízena k plnění úkolů veřejné správy (nestátní veřejnoprávní subjekty jako např. Všeobecná zdravotní pojišťovna, Česká konsolidační agentura apod.) nebo právnická osoba zřízená na základě zvláštního právního předpisu, která hospodaří s veřejnými prostředky (např. resortní, oborové, podnikové a další zdravotní pojišťovny). Za vedoucí orgán veřejné správy se pokládá osoba nebo orgán oprávněný jednat jménem státu, územního samosprávného celku nebo výše uvedené právnické osoby. V kraji jde o ředitele krajského úřadu, v obci o starostu obce, ve statutárních městech o primátora a v hlavním městě Praze ředitele Magistrátu hlavního města Prahy. • Kontrolovanou osobou je orgán veřejné správy a právnická nebo fyzická osoba, která je žadatelem o veřejnou finanční podporu nebo jejím příjemcem. Může jít i o zahraniční osobu, pokud na území ČR podniká a je příjemcem veřejné finanční podpory. Za kontrolní orgán se pak považuje orgán veřejné správy, který je oprávněný finanční kontrolu u kontrolované osoby vykonávat. Osobou povinnou spolupůsobit při výkonu finanční kontroly je právnická nebo fyzická osoba podílející se na dodávkách zboží nebo služeb hrazených z veřejných výdajů nebo z veřejné finanční podpory. • Veřejná finanční podpora se zákonem explikuje 2 jako dotace, příspěvky, návratné finanční výpomoci a další prostředky plynoucí ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků nebo z rozpočtu jiných – výše jmenovaných právnických osob, státního fondu, státních finančních aktiv, dále státní záruky, finanční podpora poskytnutá formou slev na dani i formou osvobození od cla, prostředky z Národního fondu a jiné zdroje ze zahraničí poskytnuté na základě mezinárodních smluv nebo k plnění úkolů veřejné správy. • Zákon se rovněž vztahuje i na kontrolu státního podniku vykonávanou příslušným ministerstvem, které plní jménem státu funkci jeho zakladatele a na kontrolu Pozemkového fondu České republiky. Naopak se netýká kontroly realizované Nejvyšším kontrolním úřadem, nevztahuje se na přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a na kontrolu právnických osob, k nimž stát nebo územní samosprávné celky plní funkci zakladatele s výjimkou kontroly poskytované veřejné finanční podpory (např. dotací). Vymezuje se jako nástroj doplňující zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole.



Systém finanční kontroly 02. Oblast finanční a kontrolní \ 4. Finanční kontrola ve veřejné správě 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Podsystémy finanční kontroly Finanční kontrola je součástí systému finančního řízení zabezpečujícího hospodaření s veřejnými prostředky. Obsahuje následující podsystémy či segmenty (viz obr. 1): a) Systém finanční kontroly vykonávané kontrolními orgány (MF ČR, SK, ÚSC) 3. Systém finanční kontroly realizovaný kontrolními orgány zahrnuje finanční kontrolu skutečností rozhodných pro hospodaření s veřejnými prostředky, zejména při vynakládání veřejných výdajů včetně veřejné finanční podpory u kontrolovaných osob, a to před jejich poskytnutím, v průběhu jejich použití a následně po jejich použití. Označuje se pojmem veřejnosprávní kontrola. b) Systém finanční kontroly vykonávané podle mezinárodních smluv (mezinárodními organizacemi nebo orgány veřejné správy ČR). Systém finanční kontroly podle mezinárodních smluv zahrnuje finanční kontrolu zahraničních prostředků vykonávanou mezinárodními organizacemi podle vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. c) Vnitřní kontrolní systém v orgánech veřejné správy (řídící kontrola a interní audit), který obsahuje: • Finanční kontrolu zajišťovanou odpovědnými vedoucími zaměstnanci jako součást vnitřního řízení orgánu veřejné správy při přípravě operací před jejich schválením, při průběžném sledování uskutečňovaných operací až do jejich konečného vypořádání a vyúčtování a následném prověření vybraných operací v rámci hodnocení dosažených výsledků a správnosti hospodaření (označuje se pojmem „řídící kontrola“) • Organizačně oddělené a funkčně nezávislé přezkoumávání a vyhodnocování přiměřenosti a účinnosti řídící kontroly, včetně prověřování správnosti vybraných operací - interní audit

?

Otázka k samostatné úvaze Zamyslete se nad skutečností proč byl systém finanční kontroly ve veřejné správě zaveden až v posledních letech. V čem mohly být příčiny tohoto „zpoždění“?

Hlavní cíle finanční kontroly Hlavními cíli finanční kontroly je prověřovat: a) dodržování právních předpisů a opatření přijatých orgány veřejné správy při hospodaření s veřejnými prostředky, b) zajištění ochrany veřejných prostředků proti rizikům, nesrovnalostem nebo jiným nedostatkům způsobeným zejména porušením právních předpisů, nehospodárným, neúčelným a neefektivním

nakládáním s veřejnými prostředky nebo trestnou činností, c) včasné a spolehlivé informování vedoucích orgánů veřejné správy o nakládání s veřejnými prostředky, o prováděných operacích, o jejich průkazném účetním zpracování za účelem účinného usměrňování činnosti orgánů veřejné správy v souladu se stanovenými úkoly, d) hospodárný, efektivní a účelný výkon veřejné správy.



Veřejnosprávní kontrola 02. Oblast finanční a kontrolní \ 4. Finanční kontrola ve veřejné správě 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Finanční kontrolu metodicky řídí a koordinuje Ministerstvo financí ČR (dále jen ministerstvo) jako ústřední správní úřad pro výkon finanční kontroly ve veřejné správě.4 Ministerstvo má k dispozici příslušný aparát, jako jsou územně finanční orgány (osm Finančních ředitelství a přes dvě stovky Finančních úřadů). Ministerstvo a územní finanční orgány vykonávají veřejnosprávní kontrolu u organizačních složek státu, státních fondů a u ostatních státních organizací. Dále u poskytovatelů veřejné finanční podpory, s výjimkou územních samosprávných celků. Realizují finanční kontrolu rovněž u žadatelů o veřejnou finanční podporu a u příjemců této podpory. U ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů a u zpravodajských služeb vykonává veřejnosprávní kontrolu pouze Ministerstvo financí.

?

Otázka k samostatné úvaze Zamyslete se nad tím, proč metodicky řídí a koordinuje finanční kontrolu MF ČR.

• Správce kapitoly je odpovědný za hospodaření s prostředky státního rozpočtu a jinými peněžními prostředky státu ve své kapitole. Každý správce kapitoly státního rozpočtu proto byl povinen vytvořit systém finanční kontroly, kterým zajišťuje finanční kontrolu jak svého hospodaření, tak i hospodaření organizačních složek státu a příspěvkových organizací ve své působnosti. Současně zabezpečuje prověřování přiměřenosti a účinnosti tohoto systému a pravidelně, nejméně jednou ročně, jeho hodnocení. Obrázek 1 Systémy finanční kontroly ve veřejné správě

• Poskytovatelé vykonávají veřejnosprávní kontrolu u žadatelů o veřejnou finanční podporu nebo u příjemců této podpory, s výjimkou těch, jímž byla poskytnuta veřejná finanční podpora z rozpočtu územního samosprávného celku. • Územní samosprávné celky vytvořily systém finanční kontroly, kterým zabezpečují finanční kontrolu jak svého hospodaření, tak i hospodaření svých organizačních složek a příspěvkových organizací ve své působnosti. Současně prověřují přiměřenost a účinnost tohoto systému a pravidelně, nejméně jednou ročně ho hodnotí. Obce a kraje rovněž provádějí veřejnosprávní kontrolu u žadatelů o veřejnou finanční podporu nebo u příjemců veřejné finanční podpory, kterou jim poskytují. K realizaci těchto kontrolních úkolů u územních samosprávných celků vznikly příslušné kontrolní orgány, resp. kontrolní útvary (kontrolní oddělení, kontrolní odbory apod.). • Krajské úřady v přenesené působnosti plní kontrolní funkce vůči obcím. Při výkonu veřejnosprávní kontroly u obcí a jimi zřízených organizací prověřují krajské úřady pouze skutečnosti rozhodné pro poskytnutí prostředků ze státního rozpočtu nebo jiných peněžních prostředků státu, ze státního fondu nebo Národního fondu. Dále pak soulad s právními předpisy, hospodárnost, účelnost a efektivnost při nakládání

s prostředky státního rozpočtu, s jinými peněžními prostředky státu nebo s prostředky poskytnutými ze státního rozpočtu, ze státního fondu, ze státních finančních aktiv nebo z Národního fondu. Konečně pak skutečnosti rozhodné pro poskytnutí státní záruky. Kraje rovněž v rámci přenesené působnosti zpracovávají roční zprávy o výsledcích finančních kontrol obcí ve svém územní obvodu, hlavní město Praha zpracovává roční zprávy o výsledcích finančních kontrol městských částí. • Při veřejnosprávní kontrole, která předchází rozhodnutím o schválení použití veřejných prostředků, prověřují kontrolní orgány podklady předložené kontrolovanými osobami pro připravované operace před jejich uskutečněním. Tato kontrola se soustřeďuje především do období před přijetím rozhodnutí nebo uzavřením smlouvy, která zavazuje orgány veřejné správy k veřejným výdajům nebo jiným plněním majetkové povahy. Kontrolní orgány při předběžné veřejnosprávní kontrole tak posuzují, zda plánované a připravované operace odpovídají stanoveným úkolům veřejné správy a jsou v souladu s právními předpisy, schválenými rozpočty, programy, projekty, uzavřenými smlouvami nebo jinými rozhodnutími o nakládání s veřejnými prostředky. • Při průběžné veřejnosprávní kontrole hospodaření kontrolovaných osob s veřejnými prostředky kontrolní orgány prověřují zejména, zda tyto osoby dodržují stanovené podmínky a postupy při uskutečňování, vypořádávání a vyúčtování schválených operací. Dále jak přizpůsobují uskutečňování operací při změnách ekonomických, právních, provozních a jiných podmínek vůči novým rizikům. Dále zda provádějí včas a přesně zápisy o uskutečňovaných operacích v zavedených evidencích a automatizovaných informačních systémech a zda zajišťují včasnou přípravu stanovených finančních, účetních a jiných výkazů, hlášení a zpráv. • Při veřejnosprávní kontrole vykonávané následně po vyúčtování operací kontrolní orgány prověřují, zkoumají a vyhodnocují u vybraného vzorku těchto operací zejména, zda údaje o hospodaření s veřejnými prostředky věrně zobrazují zdroje, stav a pohyb veřejných prostředků a zda tyto údaje odpovídají skutečnostem rozhodným pro uskutečnění veřejných příjmů, výdajů a nakládání s veřejnými prostředky. Dále se zaměřují na to, zda přezkoumávané operace jsou v souladu s právními předpisy, schválenými rozpočty, programy, projekty, uzavřenými smlouvami nebo jinými rozhodnutími přijatými v rámci řízení a splňují kritéria hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti. Konečně na to, zda opatření přijatá příslušnými orgány veřejné správy včetně opatření k odstranění, zmírnění nebo předcházení rizik jsou kontrolovanými osobami plněna. • Veřejnosprávní kontrola se realizuje jak cestou ověřování a analýzy příslušných dokumentů a písemností, tak i kontrolou na místě. Veřejnosprávní kontrola vykonávaná na místě je zahájena předložením písemného pověření kontrolního orgánu kontrolované osobě. Kontrolovaná osoba je povinna na vyžádání kontrolního orgánu předložit výsledky předchozích kontrol. Veřejnosprávní kontrola vykonávaná na místě je ukončena uplynutím lhůty pro podání námitek nebo odvolání nebo dnem doručení rozhodnutí kontrolního orgánu, proti kterému se nelze dále odvolat. • Kontrolní orgány ukládají kontrolovaným osobám opatření k nápravě nebo předávají svá kontrolní zjištění orgánům veřejné správy, které jsou oprávněny uložit kontrolovaným osobám opatření k nápravě. Kontrolovaná osoba je povinna přijmout opatření k odstranění nedostatků zjištěných při veřejnosprávní kontrole ve lhůtě stanovené kontrolním orgánem. Kontrolní orgány jsou oprávněny prověřit u kontrolovaných osob stanovená opatření k nápravě nedostatků a plnění těchto opatření. V případě, že kontrolované osoby opatření nepřijaly nebo je nesplnily v určených termínech, mohou jim kontrolní orgány uložit pokutu. Pokuty jsou příjmem rozpočtu toho orgánu, který je uložil. Uloží-li je kontrolní orgán financovaný ze státního rozpočtu, jsou tyto pokuty příjmem státního rozpočtu. • O výsledcích finanční kontroly se podávají zprávy ve stanovených termínech (viz dále v textu). O závažných zjištěních z vykonaných finančních kontrol informují kontrolní orgány Ministerstvo financí nejpozději do 1 měsíce od ukončení finanční kontroly. Za závažné zjištění se považuje zjištění, na jehož základě kontrolní orgán oznámil státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Dále zjištění neoprávněného použití, zadržení, ztráty nebo poškození veřejných prostředků v hodnotě přesahující 300 000 Kč. • Orgány veřejné správy vzájemně spolupracují při zajišťování přiměřeného a účinného systému finanční kontroly ve veřejné správě. V rámci spolupráce se orgány veřejné správy na základě vyžádání vzájemně informují o programech a záměrech svých finančních kontrol, o jejich výkonu a výsledcích (pokud to není v

rozporu se zákonem). Orgány veřejné správy spolupracují při zajišťování přiměřeného a účinného systému finanční kontroly rovněž s Nejvyšším kontrolním úřadem, kterému na vyžádání poskytují informace pro zpracování plánu kontrolní činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu.



Finanční kontrola podle mezinárodních smluv 02. Oblast finanční a kontrolní \ 4. Finanční kontrola ve veřejné správě 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána (např. EU a NATO), mohou vykonávat mezinárodní organizace svými kontrolními orgány nebo určenými zmocněnci finanční kontrolu. Mezinárodní organizace jsou oprávněny vyžadovat si u orgánů veřejné správy České republiky spolupráci při finanční kontrole nebo zajištění jejího výkonu. Dožádaný orgán veřejné správy je povinen tomuto požadavku vyhovět. V rámci spolupráce se dotčené orgány vzájemně informují o předmětu, účelu a výsledku finanční kontroly, koordinují její výkon a postupují při finanční kontrole ve vzájemné součinnosti. Orgány veřejné správy jako kontrolované osoby jsou povinny výkon finanční kontroly umožnit.

?

Otázka k samostatné úvaze Zamyslete se nad tím, proč náš zákon obsahuje problematiku finanční kontroly realizovanou podle mezinárodních smluv.

Umožňuje-li to smlouva, mohou si příslušné orgány veřejné správy České republiky vyžádat od mezinárodních organizací zprávy o jimi provedených finančních kontrolách. Orgány veřejné správy jsou také povinny poskytnout Ministerstvu financí informace o finančních kontrolách a jejich výsledcích, které poskytly mezinárodním organizacím na základě jejich vyžádání. Související články :


Vnitřní kontrolní systém 02. Oblast finanční a kontrolní \ 4. Finanční kontrola ve veřejné správě 5 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Vnitřní kontrolní systém vytváří podmínky pro hospodárný, efektivní a účelný výkon veřejné správy.

• Vnitřní kontrolní systém je způsobilý včas zjišťovat, vyhodnocovat a minimalizovat provozní, finanční, právní a jiná rizika vznikající v souvislosti s plněním schválených záměrů a cílů orgánu veřejné správy. Současně zahrnuje postupy pro včasné podávání informací příslušným úrovním řízení o výskytu závažných nedostatků a o přijímaných a plněných opatřeních k jejich nápravě. Každý vedoucí orgánu veřejné správy byl v rámci své odpovědnosti povinen zavést vnitřní kontrolní systém a má povinnost ho nadále udržovat. Ke splnění uvedených povinností každý vedoucí orgánu veřejné správy vymezil postavení a působnost organizačních složek státu, které nejsou účetními jednotkami, organizačních složek územních samosprávných celků, organizačních útvarů, vedoucích a ostatních zaměstnanců tak, aby zajistil fungování řídící kontroly a interního auditu. • K tomu zejména stanovil rozsah odpovídajících pravomocí a odpovědností vedoucích a ostatních zaměstnanců při nakládání s veřejnými prostředky. Zajistil oddělení pravomocí a odpovědností při přípravě, schvalování, provádění a kontrole operací, zejména ve vztahu k výběrovým řízením, uzavírání smluv, vzniku závazků, platbám a vymáhání pohledávek. Dále zabezpečil, aby o všech operacích a kontrolách byl proveden záznam a byla vedena příslušná dokumentace. Přijal veškerá nezbytná opatření k ochraně veřejných prostředků, zajistil hospodárné, efektivní a účelné využívání veřejných prostředků v souladu se zásadami spolehlivého řízení. Nadále sleduje a zajišťuje plnění rozhodujících úkolů orgánu veřejné správy k dosažení schválených záměrů a cílů. • Všichni vedoucí zaměstnanci orgánu veřejné správy jsou v rámci vymezených povinností, pravomocí a odpovědností povinni zajistit fungování vnitřního kontrolního systému. Současně jsou povinni podávat vedoucímu orgánu veřejné správy včasné a spolehlivé informace o výsledcích dosahovaných při plnění stanovených úkolů, o vzniku významných rizik, o závažných nedostatcích v činnosti orgánu veřejné správy a o přijímaných a plněných opatřeních k jejich nápravě. • Uvnitř orgánu veřejné správy zajišťují předběžnou kontrolu plánovaných a připravovaných operací vedoucí tohoto orgánu nebo vedoucí zaměstnanci jím pověření k nakládání s veřejnými prostředky orgánu veřejné správy jako tzv. příkazci operací. Jde např. o podepisování smluvních závazků. V případě menších organizací to zřejmě bude jejich vedoucí, u větších organizací nebo u ministerstva lze předpokládat rozložení činnosti příkazce mezi více vedoucích zaměstnanců. Oprávnění je dáno organizačním řádem či jiným obdobným interním dokumentem. V krajích je příkazcem operace ředitel krajského úřadu a jím pověření vedoucí zaměstnanci. V obcích je příkazcem operace starosta nebo jím pověření vedoucí zaměstnanci obce (např. všichni vedoucí odborů, případně i oddělení). • Vedoucí zaměstnanec organizačního útvaru odpovědný za správu rozpočtu orgánu veřejné správy nebo jiný zaměstnanec pověřený k tomu vedoucím tohoto orgánu se označuje jako tzv. správce rozpočtu. Může se jednat o správce rozpočtu celého orgánu nebo může jít o správce části rozpočtu (rozpočtové

položky). Konkrétní řešení opět záleží na vnitřních předpisech organizace. V krajích je správcem rozpočtu vedoucí zaměstnanec útvaru zodpovědný na správu rozpočtu nebo jiný zaměstnanec, kterého ředitel krajského úřadu tímto pověří. Vzhledem k tomu, že vedoucí ekonomického odboru bude zřejmě také příkazcem operací, nemůže být zároveň správcem rozpočtu. V obcích je správcem rozpočtu zaměstnanec pověřený starostou, který má na starosti rozpočet (analogicky vedoucí ekonomického odboru obecního úřadu bude asi pověřen jako příkazce). • Vedoucí zaměstnanec organizačního útvaru odpovědný za vedení účetnictví orgánu veřejné správy nebo jiný zaměstnanec pověřený k tomu vedoucím tohoto orgánu je pak vymezen jako hlavní účetní. Tato funkce je zřejmě přítomna v každé organizaci (často je tak přímo nazývána) a v praxi nemůže její identifikace a oprávnění činit žádné problémy. Rovněž ve struktuře zaměstnanců krajského a obecního úřadu jsou tyto funkce zřízeny, a tudíž jsou pověřeni ředitelem krajského úřadu, resp. starostou. • Sloučení funkcí je v zásadě nepřípustné. Možné je výjimečně jen v případech, kdy je to odůvodněno malou pravděpodobností výskytu nepřiměřených rizik pro hospodaření s veřejnými prostředky. Záleží to zejména na povaze činnosti orgánu veřejné správy, na stanovených úkolech, stupni obtížnosti finančního řízení a na struktuře a počtu zaměstnanců. Sloučení uvedených dvou funkcí je typické pro malé obce. • Pro zaměření předběžné kontroly, jakož i pro její výkon se uplatní kontrolní postupy jako při finanční kontrole. Zjistí-li správce rozpočtu nebo hlavní účetní, že operace byla provedena bez předběžné kontroly, oznámí své zjištění písemně vedoucímu orgánu veřejné správy. Ten je povinen přijmout opatření k prověření této nekontrolované operace a opatření k zabezpečení řádného výkonu předběžné kontroly. • Uvnitř orgánu veřejné správy zajišťují průběžnou a následnou kontrolu jeho vedoucí prostřednictvím vedoucích zaměstnanců organizačních útvarů nebo k tomu pověřených zaměstnanců, kteří zajišťují přímé uskutečňování operací při hospodaření s veřejnými prostředky. Pro zaměření průběžné a následné kontroly se použijí obdobné metody a kontrolní postupy jako při finanční kontrole. • Zjistí-li relevantní osoby při výkonu průběžné a následné kontroly, že s veřejnými prostředky je nakládáno nehospodárně, neefektivně a neúčelně nebo v rozporu s právními předpisy, oznámí své zjištění písemně vedoucímu orgánu veřejné správy, který je povinen přijmout opatření k nápravě zjištěných nedostatků a opatření k zabezpečení řádného výkonu této kontroly.

?

Otázka k samostatné úvaze Zamyslete se nad skutečností, proč se v současnosti klade takový důraz na předběžnou kontrolu.



Funkce a úkoly interního auditu 02. Oblast finanční a kontrolní \ 5. Interní audit 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Součástí vnitřního kontrolního systému je také interní audit. Interní audit uvnitř orgánu veřejné správy zajišťuje funkčně nezávislý útvar, případně k tomu zvlášť pověřený zaměstnanec, organizačně oddělený od řídících výkonných struktur. Interní audit je nezávislé a objektivní přezkoumávání a vyhodnocování operací a vnitřního kontrolního systému orgánu veřejné správy, které zjišťuje, zda: • právní předpisy, přijatá opatření a stanovené postupy jsou v činnosti orgánu veřejné správy dodržovány, • rizika vztahující se k činnosti orgánu veřejné správy jsou včas rozpoznávána a zda jsou přijímána odpovídající opatření k jejich vyloučení nebo zmírnění, • řídící kontroly poskytují vedoucímu orgánu veřejné správy spolehlivé a včasné provozní, finanční a jiné informace, • příslušná provozní a finanční kritéria jsou plněna, • zavedený vnitřní kontrolní systém je dostatečně účinný, reaguje včas na změny ekonomických, právních, provozních a jiných podmínek, • dosažené výsledky při plnění rozhodujících úkolů orgánu veřejné správy poskytují dostatečné ujištění, že schválené záměry a cíle tohoto orgánu budou splněny. Na základě svých zjištění předkládá útvar interního auditu vedoucímu orgánu veřejné správy doporučení ke zdokonalování kvality vnitřního kontrolního systému, k předcházení nebo ke zmírnění rizik a k přijetí opatření k nápravě zjištěných nedostatků. Současně tento útvar zajišťuje konzultační činnost.

?

Otázka k samostatné úvaze Pokud ve vaši organizaci funguje útvar interního auditu, zhodnoťte jeho dosavadní činnost.

Interní audit zahrnuje zejména: a) Finanční audity Ověřují, zda údaje vykázané ve finančních, účetních a jiných výkazech věrně zobrazují majetek, zdroje jeho financování a hospodaření s ním. b) Audity systémů Prověřují a hodnotí systémy zajištění příjmů orgánu veřejné správy, včetně vymáhání pohledávek, financování jeho činnosti a zajištění správy veřejných prostředků. c) Audity výkonu Zkoumají výběrovým způsobem hospodárnost, efektivnost a účelnost operací i přiměřenost a účinnost

vnitřního kontrolního systému.

Útvar interního auditu je přímo podřízen vedoucímu orgánu veřejné správy, který zajišťuje jeho funkční nezávislost a organizační oddělení od řídících výkonných struktur. Vedoucího útvaru interního auditu jmenuje a odvolává vedoucí orgánu veřejné správy. Je však povinen projednat toto jmenování a odvolání s tzv. třetí stranou, tj. např. u správců kapitol po projednání s ministrem financí, u ostatních organizačních složek státu, které jsou účetní jednotkou a u státních příspěvkových organizací u svého správce kapitoly. V případě krajského úřadu vedoucího útvaru interního auditu jmenuje a odvolává na návrh ředitele krajského úřadu rada kraje. Na obcích na návrh starosty rada obce. • Útvar interního auditu nelze pověřovat úkoly, které jsou v rozporu s nezávislým plněním jemu stanovených úkolů. V případech s malou pravděpodobností výskytu nepřiměřených rizik při hospodaření s veřejnými prostředky, a to zejména v návaznosti na povahu zajišťovaných úkolů, strukturu a stupeň obtížnosti vnitřního řízení, mohou orgány veřejné správy u organizačních složek státu a příspěvkových organizací ve své působnosti, stejně jako územní samosprávné celky u svých organizačních složek a příspěvkových organizací ve své působnosti, nahradit funkci útvaru interního auditu výkonem veřejnosprávní kontroly. • Obce, které mají méně jak 15 000 obyvatel, mohou substituovat funkci útvaru interního auditu přijetím jiných dostatečných opatření. V takovém případě zajišťují průběžné sledování a hodnocení účinnosti těchto opatření a přitom zvažují zavedení útvaru interního auditu. Pokud v návaznosti na toto hodnocení zjistí, že přijatá opatření nejsou dostatečně účinná, jsou i tyto obce povinny útvar interního auditu zřídit. • Interní audit se vykonává v orgánu veřejné správy v souladu se střednědobým plánem a ročními plány jednotlivých auditů. Střednědobý plán stanoví priority a odráží potřeby orgánu veřejné správy z hlediska dosavadních výsledků jeho činnosti a předpokládaných záměrů a cílů na víceleté období. Roční plán upřesňuje na základě střednědobého plánu rozsah, věcné zaměření a typ auditů, jejich cíle, časové rozvržení a personální zajištění. Dále obsahuje zejména odbornou přípravu interních auditorů, úkoly v metodické a konzultační činnosti. • Plány interního auditu zpracovává útvar interního auditu na základě objektivního hodnocení rizik, která vyplývají ze stanovených úkolů, s přihlédnutím k výsledkům veřejnosprávní a jiné kontroly uskutečněné u tohoto orgánu a ke zjištěním vnitřního kontrolního systému. Vedoucí útvaru interního auditu projednává přípravu plánů s vedoucím orgánu veřejné správy, který tyto plány schvaluje. Přitom bere v úvahu jeho doporučení. Ve výjimečných případech může útvar interního auditu na vyžádání vedoucího orgánu veřejné správy operativně zařadit výkon konkrétního auditu i mimo schválený roční plán. Vedoucí orgánu veřejné správy nejméně jednou ročně zajistí prověření účinnosti vnitřního kontrolního systému, který zahrnuje všechny kontrolní činnosti v rámci vnitřního provozního a finančního řízení tohoto orgánu. Tam, kde dosud nebyla zavedena funkce interního auditu, se prověří u tohoto orgánu i potřeba jeho zavedení. Útvar interního auditu předává zprávy o svých zjištěních z provedených auditů vedoucímu orgánu veřejné správy s doporučením příslušných nápravných opatření. Zjistí-li útvar interního auditu, že na základě oznámení řídící kontroly nebo na základě jeho vlastního návrhu nebyla přijata příslušná opatření, je povinen na toto zjištění písemně upozornit vedoucího orgánu veřejné správy. • Výsledky interního auditu jsou souhrnně uváděny v roční zprávě předkládané vedoucímu orgánu veřejné správy, která zejména hodnotí obecnou kvalitu vnitřního kontrolního systému, analyzuje výskyt závažných nedostatků, které nepříznivě ovlivnily činnost orgánu veřejné správy, včetně nedostatků ve fungování vnitřního kontrolního systému, a které byly důvodem snížení finanční výkonnosti v činnosti orgánu veřejné správy. Současně předkládá doporučení ke zkvalitnění řízení provozní a finanční činnosti orgánu veřejné správy a jeho vnitřního kontrolního systému. Na základě doporučení útvaru interního auditu uvedených ve zprávě pak přijímá vedoucí orgánu veřejné správy odpovídající opatření. Zpráva a přijatá opatření jsou podkladem pro vypracování roční zprávy orgánu veřejné správy, která zahrnuje údaje a informace o výsledcích finanční kontroly v tomto orgánu.



Auditní postupy 02. Oblast finanční a kontrolní \ 5. Interní audit 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Auditní postupy zahrnují systematicky uspořádané úkony interního auditu k nezávislému a objektivnímu přezkoumávání a vyhodnocování operací a vnitřního kontrolního systému orgánu veřejné správy. • Program konkrétního auditu se vypracuje na základě ročního plánu interního auditu. Je-li výkon konkrétního auditu operativně zařazen mimo schválený roční plán, zejména v případech podezření na možný výskyt nepředpokládaných rizik, která by mohla nepříznivě ovlivnit činnost orgánu veřejné správy, nebo při bezprostředním zjištění takových rizik, vypracuje se program konkrétního auditu podle konkrétního zadání. • Zaměstnanci útvaru interního auditu pověření jeho výkonem při vypracování programu pro výkon finančních auditů, auditů systému, auditů výkonu nebo jinak zaměřených auditů, ověří svou znalost o činnosti zajišťované orgánem veřejné správy, jeho organizačním útvarem, vedoucími a ostatními zaměstnanci prostřednictvím získaných a předběžně vyhodnocených informací o: 1. Konkrétní funkci a určených úkolech auditovaného subjektu při zajišťování stanovených úkolů a schválených záměrů a cílů orgánu veřejné správy a o místě a postavení auditovaného subjektu v organizační struktuře vnitřních a vnějších vztahů. 2. Ekonomickém a právním prostředí, ve kterém je auditovaná činnost zajišťována, zejména o zdrojích a vývoji financování, schválených veřejných příjmech a veřejných výdajích, právních předpisech a přijatých opatřeních v mezích těchto právních předpisů, stanovených postupech, smlouvách a jiných skutečnostech, významných pro auditovanou činnost. 3. Organizační struktuře, personálním zajištění a rozdělení odpovědností, povinností a oprávnění auditovaného subjektu v rámci přímé nebo funkční podřízenosti v systému finančního řízení zabezpečujícího hospodaření s veřejnými prostředky orgánu veřejné správy při uskutečňování operací k zajištění auditované činnosti. 4. Systémech finanční kontroly, kterými jsou auditované činnosti řízeny a kontrolovány. 5. Hlavních rizicích spojených s auditovanou činností, která byla zapracována do ročního plánu interního auditu, a o jejich významnosti ve vztahu k realizovaným nebo předpokládaným změnám, které mohou mít vliv na auditovanou činnost a na případné přehodnocení konkrétních cílů auditu. • Dále definují cíle připravovaného konkrétního auditu, jejichž splněním se dosáhne splnění úkolů ročního plánu interního auditu nebo splnění úkolů v zadání operativně zařazeného auditu. Určí potřebné informace, jejichž pomocí lze dosáhnout konkrétních cílů připravovaného auditu a které bude třeba shromáždit vlastní činností nebo z podkladů auditovaného subjektu anebo z jiných zdrojů. Vypracují auditní postup na základě: a) zvolených kontrolních metod ke shromáždění informací, které bude nutné získat k dosažení konkrétních cílů připravovaného auditu, b) získaných a předběžně vyhodnocených informací o auditovaném subjektu, c) posouzení potřeby provedení odborných posudků přizvanými osobami, d) zhodnocení plnění opatření stanovených předcházejícím auditem, zejména v návaznosti na dříve zjištěné nedostatky v dané oblasti.

• Následně vypracují program auditu, který obsahuje vždy údaje o auditovaném subjektu, o zaměření interního auditu na finanční audit, audit systému, audit výkonu nebo jinak zaměřený audit, o datu zahájení auditu a předpokládané době jeho trvání, o složení auditorského týmu s jmenovitým uvedením vedoucího týmu, o cílech, kterých má být auditem dosaženo, o prověření účinnosti vnitřního kontrolního systému orgánu veřejné správy, o vymezení případných rizik spojených s auditovanou činností, o schválení vedoucím útvaru interního auditu, o upozornění, že případné změny v programu auditu neprodleně schvaluje vedoucí útvaru interního auditu. • Při posuzování rizik, vypracování auditních postupů a při jejich uplatňování je nutné brát zvláštní zřetel na to, zda v auditované činnosti nebo v souvislosti s ní nedochází k trestným činům, přestupkům nebo jiným správním deliktům. Zda je ve vnitřním provozním a finančním řízení orgánu veřejné správy zaveden odpovídající systém prevence a systém včasného předávání, shromažďování a vyhodnocování informací o skutečnostech, které zakládají podezření ze spáchání trestného činu, přestupku nebo jiného správního deliktu. Při zjištění skutečností, které zakládají podezření ze spáchání trestného činu, přestupku nebo jiného správního deliktu, zda byla přijata odpovídající opatření k jeho odhalení, překažení nebo odrazení od jeho dokonání a k zajištění ochrany veřejných prostředků se zřetelem na prevenci před pácháním takové činnosti

Úkony auditních postupů Auditní postupy zahrnují rovněž úkony, kterými se zajistí: a) Pořizování pracovní dokumentace, jejímž účelem je doložit průběh vykonaného auditu, zjištěné informace a pořízené doklady, které dostatečně přesvědčivě potvrzují závěry a případná doporučení navrhovaná interními auditory ke zjištěním pro každý definovaný cíl vykonaného auditu. b) Vypracování zprávy o zjištěních z vykonaného auditu a doporučení ke zdokonalování kvality vnitřního kontrolního systému, k předcházení nebo ke zmírnění rizik a k přijetí opatření k nápravě zjištěných nedostatků; v případě podezření ze spáchání trestného činu, přestupku nebo jiného správního deliktu útvar interního auditu informuje písemně bez zbytečného odkladu vedoucího orgánu veřejné správy a současně zajistí příslušné doklady. c) Projednání zprávy a navrhovaných doporučení ke zdokonalování kvality vnitřního kontrolního systému, k předcházení nebo ke zmírnění rizik a k přijetí opatření k nápravě zjištěných nedostatků s vedoucím zaměstnancem odpovědným za řízení a kontrolu auditované činnosti, včetně připojení jeho stanoviska, a to před předáním zprávy z vykonaného auditu vedoucímu orgánu veřejné správy. d) Vedení auditorského spisu, do kterého se zakládají: • pracovní dokumentace, zpráva o zjištěních z vykonaného auditu a doporučení ke zdokonalování kvality vnitřního kontrolního systému, k předcházení nebo ke zmírnění rizik a k přijetí opatření k nápravě zjištěných nedostatků, včetně připojených stanovisek vedoucích zaměstnanců odpovědných za řízení a kontrolu auditované činnosti, • všechny pořízené doklady, které jsou významné pro přesné doložení přípravy, průběhu a výsledku vykonaného auditu, zejména harmonogram auditu, jeho změny a důvody těchto změn, pověření k výkonu auditu, účast přizvaných osob, například znalců a tlumočníků nebo odborníků, postupové diagramy, grafy, dotazníky, provedené testy souboru operací nebo vybraného vzorku operací, srovnávací tabulky věcných, časových a finančních ukazatelů, odborné expertizy, které přímo souvisejí s auditovanou činností a odkazy na jiné doklady, které obsahují informace související s výsledky vykonaného auditu, například na zprávy o výsledcích kontrol jiných kontrolních orgánů.

?

Otázka k samostatné úvaze Kdybyste byl interní auditor, byly by pro vás uvedené auditní postupy dostačující pro výkon vaší funkce?

Útvar interního auditu sleduje plnění doporučení ke zkvalitnění řízení provozní a finanční činnosti orgánu veřejné správy, jeho vnitřního kontrolního systému, k předcházení nebo ke zmírnění rizik a k přijetí opatření k nápravě zjištěných nedostatků, které předal vedoucímu orgánu veřejné správy. Podle charakteru těchto doporučení, nejméně však jednou ročně, prověří následnou kontrolou skutečný stav plnění těchto doporučení až do jejich úplného splnění. Nutnost zajištění následných kontrol se vezme v úvahu při sestavování ročního plánu interního auditu.



Pokyny k uplatňování a metodice interního auditu 02. Oblast finanční a kontrolní \ 5. Interní audit 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Ministerstvo financí vydalo „Pokyn k jednotnému uplatňování závazných pravidel a doporučení pro výkon interního auditu v orgánech veřejné správy“ (čj. 171/59 107/2002). V Pokynu se podává přehled hlavních nástrojů, které zohledňují nejlepší zkušenosti z výkonu interního auditu. Hlavní nástroje jsou v Pokynu obsaženy jednak jako závazná pravidla, která vycházejí z § 28 až 31 zákona o finanční kontrole a navazující vyhlášky a jednak jako doporučení, která vycházejí z § 5 zákona o finanční kontrole z mezinárodně uznávaných standardů obsažených v mezinárodním Rámci profesionální praxe interního auditu. Přílohu Pokynu tvoří Etický kodex interního auditora a doporučené vzory písemností. • V Pokynu je podrobněji rozebráno postavení interního auditora, zásady a postupy jeho činnosti. Je popsána kontinuita plánování, organizování, usměrňování, kontroly a plnění zpravodajské povinnosti útvaru interního auditu. Dále jsou zde vymezeny základní předpoklady a požadovaná odborná úroveň interních auditorů, jejich povinnosti a oprávnění. V Pokynu jsou rovněž definovány plány, proces přípravy, program auditu, jeho průběh i auditní postupy. Také je zde interpretován účel a obsah zprávy o zjištěních z vykonaného auditu včetně jejich příloh, způsobu projednání a prezentace zprávy. V Pokynu se též uvádí následná opatření, popisuje se auditorský spis a roční zpráva o výsledcích interního auditu. V závěru Pokynu jsou identifikovány externí subjekty spolupráce, tj. příslušný útvar MF ČR, NKÚ, externí auditor, Český institut interních auditorů, zřizovatel, daný správce kapitoly, kontrolní orgány, které vykonávají kontrolu na základě zvláštních právních předpisů a kontrolní orgány mezinárodních organizací. • Dále Ministerstvo financí vydalo na základě § 7 odst. 1 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, k jednotnému uplatňování závazných pravidel a doporučení pro výkon interního auditu v orgánech veřejné správy „Pokyn upravující metodiku výkonu finančního auditu ve veřejné správě“. • Uvedený Pokyn je určen pro interní auditory působící ve státní správě i v oblasti územních samosprávných celků. Metodicky usměrňuje použití stanovených postupů, závazných pravidel a doporučení a navazuje na obecné podmínky upravené v dokumentech „Pokyn k jednotnému uplatňování závazných pravidel a doporučení pro výkon interního auditu v orgánech veřejné správy“ vydaný MF a „Standardy pro profesionální praxi interního auditu“. • Pokyn definuje cíl finančního auditu, kterým je ověřování údajů vykázaných ve finančních, účetních a statistických výkazech, zda věrně zobrazují majetek, zdroje jeho financování a hospodaření s ním a s rozpočtovými prostředky. Cíl finančního auditu je charakterizován Standardy „2210 - Cíle jednotlivých auditů“ (především se zaměřují na rizika, řídící a kontrolní mechanismy) a „2220 - Rozsah auditu“ (rozsah auditu má odpovídat splnění cíle auditu). • Požadavky na interního auditora jsou vyjádřeny „Etickým kodexem interního auditora orgánu veřejné správy“ uvedeným v Pokynu k jednotnému uplatňování závazných pravidel a doporučení pro výkon interního auditu v orgánech veřejné správy, Standardy s navazujícími dokumenty ve formě „Doporučení pro praxi“ a „Rozvojových a praktických pomůcek“. „Etický kodex interního auditora orgánu veřejné správy“ a Standardy jsou pro interního auditora závazné. Navazující dokumenty mají formu doporučení a jsou návodem, který by měl vysvětlovat znění Standardů, usnadnit jejich pochopení a zavedení do praxe. U interního auditora, který provádí finanční audit, se vyžadují především znalosti, dovednosti a schopnosti

v oblasti interního auditu, účetnictví a rozpočtových pravidel. • V Pokynu je položen důraz zejména na rizika. Interní audit pomáhá společnosti tím, že identifikuje a hodnotí závažná rizika a přispívá ke zlepšování řízení rizik a řídících a kontrolních systémů. Nástrojem k orientaci v řízení rizik je sestavení mapy rizik pro orgán veřejné správy. Mapa rizik může vycházet ze vzorového členění rizik 1.

?

Otázka k samostatné úvaze Proč Ministerstvo financí vydalo Pokyn k jednotnému uplatňování závazných pravidel a doporučení pro výkon interního auditu v orgánech veřejné správy?

Obecně platná rizika • Auditorské riziko a) Inherentní riziko (dále IR) - riziko významné chyby či nesrovnalosti za předpokladu, že neexistuje odpovídající způsob kontroly. b) Kontrolní riziko (dále CR) - může nastat chyba, jíž nelze předejít nebo kterou neodhalí vnitřní kontrolní systém. c) Detekční riziko (dále DR) - je chyba, která nebyla odhalena v průběhu auditu. • Legislativní riziko - dopad legislativních změn na činnost orgánu veřejné správy. • Riziko spojené s řízením orgánu veřejné správy - využití účetních, finančních a statistických výkazů včetně zpráv k řízení orgánu veřejné správy. • Riziko spojené s poškozením pověsti orgánu veřejné správy - vystupování orgánu veřejné správy a jejich zaměstnanců na veřejnosti a její hodnocení veřejností. • Riziko spojené s porušováním předpisů - porušování právních i vnitřních předpisů. • Riziko spojené s náročností a nákladností interního auditu - zaměření a realizace interního auditu v rámci orgánu veřejné správy. • Ostatní rizika - např. kariérní růst, sociální prostředí, politické prostředí atd.

Účetní rizika • Riziko spojené s hospodařením s majetkem - účelné a hospodárné nakládání a využívání majetku. • Riziko spojené se zapojením vlastních a cizích zdrojů - využívání zdrojů financování z rozpočtu, ostatních vlastních zdrojů, z půjček a úvěrů. • Riziko spojené s hospodářskou činností - pravidelné vyhodnocování vlastní hospodářské činnosti. • Riziko nesprávného, nepravdivého nebo neúplného zachycení hospodářských aktiv a pasiv - v rozpočtové sféře zejména příjmů a výdajů v účetnictví, rozpočetnictví a ostatních ekonomických evidencích. • Riziko spojené s hospodařením s fondy - tvorba a čerpání. • Riziko spojené se zálohami - postupy při poskytování záloh a jejich vyúčtování. • Ostatní rizika - např. služební cesty, pokuty a penále, pořizování dlouhodobého majetku atd.

Rozpočtová rizika • Riziko spojené s dodržováním ukazatelů rozpočtu - sledování a dodržování ukazatelů rozpočtu. Riziko transparentnosti, úplnosti a reálnosti rozpočtů - očekávané a projektované efekty výdajů,

•

vícecestného a vícerozvojového financování atd. • Riziko spojené s rozpočtovými opatřeními - úprava rozpočtu. • Riziko spojené s plněním rozpočtu - pravidelné vyhodnocování plnění rozpočtu včetně zprávy o výsledcích hospodaření s rozpočtovými prostředky. • Riziko spojené s dotacemi - vyhodnocování účelového, efektivního a hospodárného využití dotace. • Riziko spojené s mimorozpočtovými zdroji - použití a vyhodnocení. • Ostatní rizika - např. dodržování režimu vystavování limitu účtů, dodržování rozpočtové skladby, sankční postihy atd.

Interní auditor sestaví mapu rizik, která obsahuje výčet rizik, ohodnocení rizik z hlediska závažnosti a dopadu na činnost orgánu veřejné správy, výběr nejrizikovějších oblastí a témat a na jejich základě výběr cíle finančního auditu. Zhodnocení rizik napomáhá internímu auditorovi k výběru nejrizikovějších oblastí u auditovaného útvaru. Zároveň se zváží, zda systémy zabraňují chybám a vedou k jejich zjištění a odstranění.

Průběh finančního auditu zahrnuje: 1. Stanovení postupů podle programu auditu 2. Provedení výběru vzorků 3. Prověřování a analýzy Interní auditor přímo na místě prověřuje a získává podklady a spolehlivá zjištění, jak funguje vnitřní kontrolní systém. Prověřuje přesnost a úplnost finančních a jiných informací. 4. Zaznamenávání výsledků v pracovních dokumentech Auditní zjištění auditor zaznamenává v průběhu provádění auditu v pracovních materiálech. Jako pracovní podklad lze využít vzory vydané MF. 5. Specifikace zjištění Při provádění finančního auditu může auditor využít dotazníky, které budou sloužit k hodnocení a zdokumentování souladu zjištěných skutečností s právními předpisy a opatřeními přijatými na základě předpisů. Zpracováním dotazníků se zvyšuje pravděpodobnost zjištění možných nedostatků. Součástí dokumentace vnitřního kontrolního systému může být popis, postupový diagram a dotazník. Auditor může využít i kombinaci těchto prostředků. 6. Formulace prvních závěrů Na základě shromážděných informací vypracuje auditor první závěry hodnocené oblasti, které projedná s vedoucím týmu pro vykonání interního auditu. K tomu může využít postupové diagramy, dotazníky, popisy nebo využít kombinaci těchto prostředků. 7. Projednání výsledků analýz a prvních závěrů s odpovědnými zaměstnanci Auditor po konzultaci s vedoucím týmu pro vykonání interního auditu v průběhu finančního auditu projednává s odpovědnými zaměstnanci první zjištění, získané informace, analýzy a první závěry. Odpovědný zaměstnanec může v průběhu interního auditu odstranit nedostatky. Pokud interní auditor ověří, že zjištěné nedostatky jsou plně odstraněny, uvede ve zprávě konkrétní nedostatky, které byly odstraněny již v průběhu konání finančního auditu.

• Po prověření a analýze finančních a účetních výkazů interní auditor specifikuje jednotlivé zjištěné nedostatky, které konzultuje s vedoucím týmu pro vykonání interního auditu. Nedostatky a auditorská doporučení projedná s odpovědnými osobami. Zjištěné a zároveň odstraněné nedostatky v průběhu finančního auditu musí být uvedeny ve zprávě z vykonaného finančního auditu včetně informace o

nápravě. • Interní auditor musí mít veškerá zjištění doložená doklady. Tyto doklady musí být dostačující, kvalifikované, odpovídající a přehledně uspořádané. Auditorská zjištění musí být průkazná a srozumitelná. Některá zjištění interní auditor již projedná s odpovědnými pracovníky v průběhu provádění finančního auditu. Interní auditor vypracovává návrh doporučení. Některé návrhy doporučení mohou obsahovat několik variant řešení. Doporučení mohou obsahovat několik úrovní: a) Obecná úroveň - doporučení uvádí pouze problémy a jejich obecná řešení b) Středně konkrétní úroveň - doporučení naznačuje směr řešení c) Konkrétní kroky - doporučení přesně řeší situaci • Zjištěné nedostatky a navrhovaná doporučení musí být projednána předem s vedením auditovaného útvaru. Auditovaný útvar by měl doporučení akceptovat a při několika variantách vybrat variantu pro auditovaný útvar nejpřijatelnější. Interní auditor musí být seznámen s výběrem varianty řešení. • Zpráva z vykonaného finančního auditu je písemným sdělením o tom, co bylo auditováno, jaká je odpovědnost vedení auditovaného orgánu veřejné správy a jaká doporučení navrhuje interní auditor. Zpráva z vykonaného finančního auditu musí být objektivní, jasná, stručná, konstruktivní a musí být předložena v nejkratším možném termínu (vzhledem k aktuálnosti problematiky). • Struktura zprávy interního auditu je uvedena v příloze materiálu „Pokyn k jednotnému uplatňování závazných pravidel a doporučení pro výkon interního auditu v orgánech veřejné správy“ vydaného MF. Zpráva z vykonaného finančního auditu musí být projednána s vedením auditovaného orgánu veřejné správy a musí být vypracován záznam z projednání zprávy o provedení finančního auditu podle materiálu „Pokyn k jednotnému uplatňování závazných pravidel a doporučení pro výkon interního auditu v orgánech veřejné správy“ vydaného MF ČR.



Analýza současného stavu majetku ÚSC 02. Oblast finanční a kontrolní \ 6. Správa majetku a bytové hospodářství 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Před analýzou vlastního majetku získaného přechodem práv a věcí z majetku ČR (viz příslušné zákony č. 290/2002 Sb. a č. 157/2000 Sb.), který takto získaly kraje, je nutné si uvědomit struktury majetku jak pro běžné, tak pro manažerské budoucí účetnictví a pro přípravu podkladů k vybudování virtuálního modelu o majetku kraje.

Nejednotnost ocenění různého typu zjištěného majetku, který získaly kraje, problémy s dosud neaktivovanými přístavbami, nástavbami škol, nemocnic, tělovýchovných zařízení a rozsáhlé sítě technické infrastruktury, dále s účetně nerealizovanou provedenou reprodukcí majetku a s problémy s inventarizací majetku, který by měly kraje či obce mít a dosud nemají ve své evidenci (pozemky pod komunikacemi, pod zařízeními technické infrastruktury a nevyčíslená věcná břemena u inženýrských sítí), neumožňuje odborné a objektivní ocenění výše majetku kraje, obce či města.

• Odborné odhady hovoří o tom, že hodnota nemovitého majetku kraje se pohybuje od 10 do 30 mld. Kč. Pro ekonomický rozvoj regionu (obce), který zlepšuje kvalitu života v obci a spokojenost obyvatel, má obec skupinu nástrojů. Zajištění rozvoje veřejných služeb (služeb ve veřejném či obecném zájmu, např. zdravotnictví, školství, kultury, pohřebnictví, dopravy, energetiky, hygieny, bezpečnosti, životního prostředí, bydlení a sportu) je nemyslitelné bez hmotného majetkového zázemí, kterým se v zásadě: 1. 2. 3. 4.

průběžně mění využívání ploch a budov s cílem optimalizovat jejich provoz, zlepšuje vzhled veřejných prostranství a objektů, zkvalitňují zmiňované veřejné služby, vytváří se hmotný rámec pro dlouhodobé plánování na úseku veřejných služeb, ale i výkonu státní správy a samosprávy.

• Některé kraje nedaly zjištění výše vlastního majetku prioritu a bez hrubých odhadů nelze mluvit ani o typu budoucího virtuálního modelu, kterému se musí přizpůsobit proces digitalizace, to je kvalita příslušného SW a HW pro řízení správy metodami projektového řízení a FM.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Je energetický audit podstatným podkladem pro plán reprodukce (oprav, údržby, rekonstrukcí a modernizací)? Řešení... 2. Jaký horizont analýzy stavu majetku je nutné sledovat. Je důležitá životnost objektu před funkčním (volebním) obdobím? Řešení... 3. Je správné při analýze stavu majetku zahájit práce revizemi zápisů v katastru nemovitostí? Řešení...

4. Jsou priority pro opravy a údržbu majetku stanoveny ve stavebním zákonu č.50/1976 Sb.? Řešení...

Obecné principy správy majetku, Facility Management (FM) • Správce majetku zajišťuje pro tak zvanou hlavní činnost (chod úřadu, chod školy, nemocnice, domova důchodců, bezpečný provoz na silnici apod.) obslužné procesy. V moderním pojetí jde o tzv. metodu 3P Pracovníci (lidské zdroje), Procesy (výkony zaměstnanců) a Pracoviště (architektura). • Definice IFMA uvádí, že FM je metoda, jak sladit pracovní prostředí, pracovníky a pracovní činnosti. Zahrnuje v sobě principy obchodní administrativy, architektury, humanitních a technických věd. Metodou FM se postupuje krok po kroku po jednotlivých modulech tak, jak to vyžaduje praxe. • Pro obecní správu se jeví jako nejvýhodnější zahájit práce od níže uvedených modulů: 1. 2.

Správa ploch je základní minimální modul, který je obdobou SW Majetek. Modul CAD přímo propojený s tabulkovými, textovými, technologickými i fonetickými programy (syntetickým hlasovým programem). 3. Správa klíčů nahrazuje stávající ručně vedené seznamy, eviduje ztráty, odpovědnosti, přístupová práva. 4. Správa nájmů je osvědčeným modulem pro zajišťování plateb, vystavování faktur a je obdobou některých produktů SBS (účtování nájmů). 5. Požární technika – tento modul sleduje umístění hasicích přístrojů a různých typů hlásičů a čidel. 6. Správa únikových cest – je důležitým modulem k signalizaci uzamykání, otevírání, sledování na těchto komunikacích. 7. Úklidové služby – sleduje a vyhodnocuje činnost úklidových čet a jejich efektivitu, obdobně lze napojit domovnické služby. 8. Správa stěhování – sleduje rozmístění a optimalizaci pracovišť. 9. Správa místností – plánuje využívání konferenčních a návštěvních místností včetně přípravy techniky. 10. Odpadové hospodářství, kalendářní termíny, historie atd. Obrázek 1: Model FM

• Technické moduly zajišťují správu technických a technologických zařízení, optimalizují provoz a podávají hlášení o závadách a jejich příčinách. Ve státní správě připadají moduly sledující provoz klimatizace ve školních jídelnách, v administrativních budovách připadají v úvahu moduly uvedené na obrázku. Uvedený příklad firmy TESCO SW Olomouc našel uplatnění při správě majetku ÚP v Olomouci. • Základním konkrétním prvkem, pro který se správní či provozní akce provádí, je objekt buď pro stavební výrobu, pro strojírenskou a jinou výrobu (například v učňovských provozech), pro energetiku – technologické rozvody, technická zařízení tepelné techniky (kotle, vzduchotechnika, chlazení), pro dopravu (dopravní prostředky, signalizační a další zařízení, pozemní komunikace a prvky), pro zdravotnictví – zdravotnické přístroje, měřící technika, inventář a konečně servis pro FM – budovy škol, administrativní budovy, nemocnice, kulturní zařízení, rozsáhlé areály a příslušné plochy, konstrukční prvky, příslušenství, inventář a vybavení. • Objekt je nejmenší jednotkou, na kterou ještě lze sledovat a plánovat náklady. Lze jej navázat na evidenci majetku. Je sledována plánovaná a skutečná životnost objektů. K objektům lze plánovat a provádět prohlídky, při kterých se zjišťuje jejich opotřebení. Objektům lze přiřazovat neomezený počet technických i jiných parametrů. Objekty jsou typizovány v číselníku CZ –CC. Ten obsahuje množství popisných údajů, společných pro příslušné objekty, zejména je to správa externích dodavatelů servisních prací, která ve spojení se záručními lhůtami optimalizuje přidělování zakázek. Podmínkou dodávaných SW musí být tyto možnosti: a) b) c) d) e) f) g)

Přenos dat v rámci Internetu - Intranetu Včasné zjištění a přiměřené řešení závad Komplexní informace o stavu objektů z pohledu vytíženosti, jejich technickém stavu, životnosti Snadná napojitelnost na objednávkové systémy, fakturace, účetnictví či další užívané informační systémy Přesná evidence a kategorizace nákladů všech činností, tj. na provozy, správu a údržbu Optimalizace všech nákladů a tvorba finančních i bilančních plánů, tvorby rozpočtů = úspory nákladů Zkvalitnění služeb uvnitř organizace, tj. usnadnění vzájemné komunikace, zvýšení dostupnosti informací atd.

Krajský úřad Vysočina přistoupil k problematice správy nemovitého majetku z obecného hlediska rozsáhlého regionu, tedy od systému digitálních katastrálních map dodávaných firmou T-Mapy H.Králové. Dodaný SW integruje jednotlivé komponenty informačního systému v jednom uživatelském prostředí, které je naznačeno na následujícím obrázku. Obrázek 3 Model uživatelského prostředí

• Standardní uživatelské prostředí na principu www prohlížeče, minimální nároky na zaškolení obsluhy, jednotné uživatelské prostředí, minimální nároky na hardware koncového uživatele na straně klientů (není třeba nic instalovat), otevřenost, flexibilita, modularita, komunikativnost a přenesení veškerá funkcionalita aplikace na server. • Mimořádně důležitým požadavkem je soulad s koncepcí a využití komplexní datové báze IS Krajského úřadu kraje Vysočina a možnosti využití volně šiřitelných technologií a řada dalších podmínek na bezpečnost systému. • Menší obce a města přistupují k problematice pasportizace i levnějšími cestami, jak ukazují příklady z řady měst, kde stavební průmyslové školy v rámci výuky a seznamování se s projektovými SW ArchiCAD zpracovávají pasporty majetku v SW Archi FM (Facility Management) a tak tato města drží krok s moderními požadavky na přehlednou správu majetku. Centrum pro podporu počítačové grafiky (CEGRA Praha) tak umožňuje plně integrovat požadavky na správu majetku velmi efektivním způsobem.



Optimální organizační struktura, projektové řízení 02. Oblast finanční a kontrolní \ 6. Správa majetku a bytové hospodářství 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Modelově by měl mít kraj (potažmo města, obce) v budoucnosti jednoho správce všeho majetku. Organizační členění v obecné poloze by mohlo mít následující strukturu. Obdobné organizační členění, které odpovídá řízení správy majetku metodou Facility Managementu, je praktikováno v kraji Vysočina. • Organizační schéma bude plně funkční při kontinuálním přenosu manažerských, účetních, provozních a stavebně-technických informacích o objektu.

Projektové řízení správy majetku Projektové řízení správy majetku (na rozdíl od tzv. havarijního řízení) se liší komplexností, systémovostí, dlouhodobým plánováním (až na životnost stavby) a provázáním jednotlivých etap neboli fázováním. Na rozhraní každé etapy se definuje a vyhodnocuje kvalita a rozsah výstupních informací pro další etapu. Koordinačním postupem vzniká synergický efekt, který se jak při samotné reprodukci, tak při následném užívání odhaduje na 30 % úspory nákladů.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Je výhodné rozčlenit správu obecního majetku podle odborů města, obce či kraje? Řešení... 2. Je pravda, že projektové řízení správy majetku pouze usnadňuje práci správci majetku? Řešení...

3. Je pravda, že provozní náklady nových staveb, zvláště veřejných staveb (aquacentra, sportovní haly) dosahují v průběhu životnosti až 1000% k pořizovacím nákladům? Řešení... 4. Předepisuje stavební zákon využívání metod projektového řízení? Řešení...

Havarijní řízení správy majetku Naopak havarijním řízením je operativní odstraňování poruch tak, jak nabíhají z denních požadavků ředitelů škol, nemocnic požadavků OHS, revizních orgánů, státního stavebního dohledu. Tento způsob řízení správy majetku je dosud obvyklý a měl by se postupně vytěsnit pouze na ty objekty, které v dohledné době čeká rekonstrukce, modernizace, demolice a privatizace. Tato metoda je opodstatněná a ekonomicky nejefektivnější pouze v jediném případě: objekt v dohledné době bude demolován. • Projekt ve smyslu FM (nikoliv projektová dokumentace) každé (stavební, provozní, jiné organizačně náročné) akce je jedinečný, neopakovatelný, dlouhodobý a neposuzuje se pouze z momentálního hlediska

např. délky funkčního období, ale z hlediska dlouhodobého účinku, fakticky až do okamžiku předpokládaného a přesně definovaného „ukončení života“ celého projektu. • Koordinací všech činností při zajišťování projektu v dlouhodobém plánovacím horizontu (obvykle až na délku životnosti objektu) se vytváří synergický efekt. Zahraniční zkušenosti, především holandské, hovoří až o 30 - 40 % úsporách, které synergický efekt produkuje u správy obecního - krajského majetku. • Plánovat a koordinovat práci na desítky let dopředu znamená zpracovat přesnou definici pojmů tak, aby bylo možno s nimi pracovat v digitálních modelech a vypracovávat potřebné analýzy pro rozhodování po dlouhou dobu. • U nemovitého majetku je racionální mluvit matematickými a fyzikálními jednotkami (m , m , tuna, životnost v letech, GJ), eventuálně v tzv. „kriteriální řeči“ (hodnocení kvality stavebního prvku stupnicí 1 – 5 apod.) či řečí zákona (objekt nevyhovuje dle zákona, je nutno nařídit demolici apod.). 2

3

• Standardním grafickým a písemným modelem využívaným pro běžné řízení oprav a údržby nemovitého majetku je pasport objektu.

Pasportizace Pasportizace je známým a uznávaným nástrojem správce a důležitým nosičem informací o stavebně-technickém stavu objektu. V některých moderních programech se ke všem stavebním prvkům přiřazuje jejich životnost, k objektům pak informace o nákladech na topení, celkovou a jednotkovou spotřebu TUV, náklady na elektrickou energii, na odstraňování závad způsobených vandalismem či zanedbanou údržbou. Součástí moderní digitální pasportizace je řada modulů, digitální katastrální mapa, inventarizace vybavení nábytkem a zařizovacími předměty v místnostech, přiřazování nákladů k místnostem či funkčním jednotkám.

• Analýzou těchto ukazatelů by bylo možné stanovit normativy pro dlouhodobé plánování prostředků na opravu a údržbu. Například jednotkový ukazatel spotřeby tepla na m3 obestavěného prostoru je systémovým nositelem informace o tepelně-technickém stavu objektu a objektivně určuje pořadí objektu pro rekonstrukci. • Multi-inter-trans disciplinární pojetí správy majetku je generační inovací ve smyslu rozsáhlé koordinační a týmové práce správce majetku se všemi odbornými úseky a nejnovějšími poznatky z různých oborů. • Výkon správy majetku je možné posuzovat podle několika kritérií. Rozhodujícím kritériem odborné správy je dlouhodobost plánování oprav a údržby a následné věcné i finanční plnění těchto plánů. Prakticky to znamená vymýcení havarijních poruch a provádění pouze plánované (preventivní, diagnostické) údržby. • Z pohledu projektového inženýra neobstojí námitka, že pro řádnou správu majetku nejsou peníze, či nájemné je nízké atd. Metody projektového řízení jsou dosud jedinou známou zárukou efektivního hospodaření s obecním majetkem. Naopak v komerčním sektoru je měřítkem hospodaření zisk. • Podle zásad projektového řízení je nemožné fakticky ani právně „sesmluvnit“ správu obecního (krajského) majetku s horizontem plnění 50 – 60 let s jakoukoliv realitní kanceláří kromě případů snahy jej „vytunelovat “. Mandátní či jiná smlouva pro výkon správy obecního majetku končí vydíráním obce realitní kanceláří, která si přivlastní citlivé informace o majetku obce a posléze je odfiltrované popouštěla majiteli.



Bytové hospodářství 02. Oblast finanční a kontrolní \ 6. Správa majetku a bytové hospodářství 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Zahraniční zkušenosti ukazují, že problémy bydlení je nutno řešit především na lokální úrovni. V České republice však dosud nejsou „kompetence jednotlivých územních úrovní a orgánů veřejné správy v oblasti bytové politiky jasně vymezeny“.1 Při utváření systému pravomocí a odpovědností v oblasti bytové politiky je přínosná inspirace zahraničními zkušenostmi. Tak jak je značná diferenciace v uspořádání veřejné správy v té které zemi, obdobné rozdíly jsou při řešení bytové politiky. Z analytické studie zpracované MMR je zřejmé, že využitelné jsou pro ČR pouze zkušenosti zemí s unitárním uspořádáním a s dvoustupňovým systémem územní správy. • Východiskem pro formulaci bytové politiky státu je ekonomická a sociální situace státu. Koncepce bytové politiky, která byla zpracována MMR v roce 1999 a v roce 2001 aktualizována, je uvedena v odkazu. 2 Základním cílem bytové politiky je „vytvoření takové situace, kdy si každá domácnost bude moci nalézt vhodné bydlení, odpovídající jejím potřebám a finančním možnostem“. 3 • Ekonomický rámec pro oblast bydlení vytváří vláda především svou celkovou hospodářskou politikou a dále politikou v oblasti daní, cen apod. Do této skupiny lze zařadit také dotace státu na podporu bydlení. Jedná se o finanční prostředky ze státního rozpočtu a nově také ze Státního fondu rozvoje bydlení (dále SFRB). 4 • Mezi nejvýznamnější subjekty, které působí na trhu s byty, patří obce. Toto jejich postavení vyplývá zejména z lokálního charakteru trhu bytů. Jejich aktivitami se státní bytová politika na místním trhu naplňuje a dle lokálních podmínek v rámci platné legislativy i dotváří. Cílem obecní bytové politiky je tedy „zavedení a realizace účinných opatření a nástrojů, jež by postupnými kroky řešily problémy obce v oblasti bydlení“. 5 • Uspokojování občana (mimo oblast bydlení týkající se sociálních služeb) je pro obce pouze zprostředkovaným úkolem mezi občanem a státním rozpočtem (příspěvky na bydlení). Nadbytek bytů v ČR podporuje argumentaci obcí přenechat starost o bydlení občanům. • Péče o problematiku bydlení je však z různých důvodů, především demografických a sociálních krizí (krizí rodiny z důvodů nedokončené transformace společnosti) ve vlastním zájmu obce pro zajištění spokojenosti obyvatel. Obce však mají tuto povinnost i ze zákona, neboť podle zákona o obcích5 do samostatné působnosti obce patří péče „o uspokojování potřeby bydlení“ v souladu s místními předpoklady a zvyklostmi. Tato potřeba však již není v zákoně dále specifikována, což se projevuje v rozdílných přístupech jednotlivých obcí k této oblasti. Rozdíly se dále odvíjí od velikosti obce, situace na lokálním trhu s byty či od rozsahu obecního bytového fondu. • Výše uvedené cíle nebude samozřejmě realizovat obec sama. Její úloha spočívá zejména v podpoře a

koordinaci jednotlivých subjektů, tedy ve vytváření podmínek pro působení jiných subjektů v oblasti bydlení. Pro zajištění efektivního fungování obecní bytové politiky je velmi důležité vypracovat a posléze také respektovat závazný rámec – koncepci obecní bytové politiky, tedy jeden z nástrojů obecní bytové politiky. Ať tak či onak, koncepce většiny obcí je v privatizaci bytového fondu.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Musí brát obec při řešení bytové problematiky zřetel na všechny příjmové skupiny obyvatel? Řešení...

2. Je zateplení bytových domů efektivní? Řešení... 3. Je výhodné při zateplování panelových domů současně revitalizovat celé sídliště? Řešení... 2 4. Je částka 60 Kč/m podlahové plochy bytů minimální pro běžnou reprodukci (opravy a údržbu) panelových domů? Řešení... 5. Je k plánování oprav a údržby bytových domů nejdůležitější evidenční list bytu. Řešení...

Základní aspekty privatizace bytů Důležitou součástí je spoluúčast občanů a odborných institucí při privatizaci. Vhodné zřetele jsou následující aspekty privatizace bytového fondu. • Obec musí zadat aktualizaci pasportizace staveb (objektů, bytových domů). Velmi často se stává, že domy zateplené či sousední nezateplené mají stejné ceny a v pasportech domů nejsou zaneseny tyto úpravy. • Obec nemůže skokově zvyšovat privatizační ceny bytů, protože by se dostala do rozporu s cenovým 2 2 zákonem (zvyšování měrných cen od 500,- Kč/m do 10.000,- Kč/m podlahové plochy během tří privatizačních vln v průběhu 3 let). • Obec musí privatizaci bytů zajisti komplexně. Dobře míněnou privatizaci zmrazí zápisy na Katastrálních úřadech o několik let. • Je morálně nepřístupné „vyhrožovat“ nájemníkům, z nichž obvykle 80 % je již seniorů, následným komerčním kupcem. V současné době jsou tragické případy vystěhovávání rodin z privatizovaných domů do předem úmyslně realitními kancelářemi připravených bytových rezervací na okrajích lokalit. Obec bude mít následné potíže s usnesením vlády „k seniorům“. Některé případy by bylo možné řešit u mezinárodních právních institucí. Neodborný přístup obcí dokládá neexistence předchozích demografických studií před každým rozhodnutím, kde jsou nuceně dávány do pohybu skupiny obyvatel. • Obec musí přizvat k celé problematice i financující instituce, které za občany převezmou finanční problémy v případě koupě bytu na splátky. Senioři neznalí developerské problematiky by mohli být postaveni před psychicky nezvládnutelné situace. • Privatizací není možné narušit stávající sociokulturní klima sídlišť. Panelová sídliště obývají obvykle senioři s velkými provázanostmi na děti a vnuky. Tvrdá koncepce může vyvolat nevratné procesy ve výchově „sídlištních“ dětí, o něž dosud pečovali prarodiče.

Mezi účinné nástroje, jejichž prostřednictvím může obec ovlivňovat místní trh s byty, tedy patří zejména způsob hospodaření s pozemky a objekty ve vlastnictví obce. Na základě zahraničních zkušeností se obcím doporučuje, aby si ponechaly ve vlastnictví cca 15 – 20 % z celkového bytového fondu. 6 Tím si vytvoří určitý prostor pro řešení sociálního bydlení nebo budou mít možnost nalákat do svého obvodu obyvatele potřebné kvalifikace – učitele, lékaře atd. Podobně je tomu i v případě vlastnictví pozemku. Pokud obec disponuje potřebným množstvím pozemků, může s jejich pomocí např. přitáhnout investory, kteří podpoří ekonomický rozvoj daného území (obce, popř. regionu). Jinou možností je zainvestování pozemků pro případnou bytovou výstavbu. V některých případech je však výhodnější pouze pronájem pozemků. Jedná se o situaci, kdy pozemek může obci přinést dodatečný příjem nebo tehdy, když se jedná o pozemek ve strategické lokalitě.

Samotná koncepce bytové politiky města by měla zahrnovat následující oblasti: • • • • • •

obecné zásady městského zastupitelstva, zásady politiky nájemného, priority investiční politiky – v oblasti bytové výstavby, privatizace bytového fondu, přístup města k životnímu prostředí v rámci bydlení, politika údržby bytového fondu.



Základní pojmy 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 1. Sociální zabezpečení, sociální služby, sociálně-právní ochrana dětí 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Hlavním cílem sociální politiky je čelit sociálním a ekonomickým ohrožením, s nimiž se lidé v průběhu svého života setkávají, případně vytvářet příznivé podmínky pro rozvoj jednotlivců a sociálních skupin. • Veřejnoprávní instituce intervenují tehdy, když jedinec, jeho rodina a komunita nejsou schopny sociální problém řešit vlastními silami. Sociální role se plní na nejnižším stupni společenského uspořádání (obec), tedy co nejblíže lidem. Vyšší stupně veřejnoprávního uspořádání vstupují do hry v případě, když není v silách nižších stupňů sociální problém uspokojivě řešit (nemají kompetence) nebo když se problém týká občanů z více nižších stupňů (tzn. z více obcí). Kraje a obce mají svoji vlastní sociální politiku, jsou veřejnoprávními orgány a samosprávnými součástmi státu. Schéma 1 Členění sociální politiky v ČR

• Cílem krajské a obecní sociální politiky musí být respektování, dodržování a uspokojování lidských práv občanů kraje a obce (pokud toto již nezabezpečuje stát svou státní sociální politikou). V sociální oblasti je to především právo na vzdělání, zdraví a lidsky důstojný život (tj. zajištění životního minima, přístřeší a sociální služby). Cílem je poskytnout občanům první pomoc v krizi (sociální intervence) a péči v sociální nouzi v rámci sociální péče a sociálních služeb. Je nutné připomenout, že stát a jeho samosprávné celky nemusí poskytovat sociální péči a služby vlastními silami, ale lze to svěřit nestátním organizacím za finanční podpory státu. • Sociální politika, jako součást hospodářské politiky země, zahrnuje několik oblastí: politiku zaměstnanosti, sociálního zabezpečení, zdravotní, vzdělávací, politiku ve sféře bydlení a rodinnou politiku. Obecní sociální politika pečuje v souladu s místními zvyklostmi a předpoklady na vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Pečuje zejména o bydlení, ochranu a rozvoj zdraví, výchovu a vzdělávání, pomoc občanům, kteří se ocitli v mimořádně nepříznivých sociálních podmínkách a poskytuje jednorázové peněžité příspěvky.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Sociální politika je součástí hospodářské politiky státu. Jak se navzájem obě politiky doplňují a jak ovlivňují? Zkuste obě varianty diskutovat na konkrétních případech. 2. Co zahrnuje sociální politika kraje a obcí? Mohou kraje a obce vytvářet svoji vlastní sociální politiku? Konkretizujte na vybraném příkladu.Uveďte hlavní nedostatky v tomto systému. 3. Jakým směrem by se v budoucnu měl ubírat sociální stát resp. jeho sociální politika?



Sociální zabezpečení 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 1. Sociální zabezpečení, sociální služby, sociálně-právní ochrana dětí 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Sociální zabezpečení jako součást sociální politiky státu a jako prostředek k uskutečňování jejich úkolů a cílů se chápe jakou soubor institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím a pomocí se uskutečňuje předcházení, zmírňování a odstraňování následků sociálních událostí občanů.

Systém sociálního zabezpečení Sociálnímu zabezpečení se přikládá v různých zemích i v rámci téhož státu různý obsah. Liší se charakterem, formou, cíli i náplní, vymezením okruhu sociálních událostí. Zatímco v užším pojetí se často sociální zabezpečení omezuje např. pouze na důchodové zabezpečení a sociální služby, v širším pojetí je možno zahrnovat do systému sociálního zabezpečení: • péči o zdraví (léčebnou i preventivní), • zabezpečení při dočasné neschopnosti pro nemoc a úrazy, • zabezpečení matek v případě těhotenství a mateřství, • pomoc při výchově dětí v rodině, • zabezpečení v invaliditě, • zabezpečení ve stáří, • zabezpečení rodinných příslušníků a pozůstalých, • zabezpečení v nezaměstnanosti.

Sociální zabezpečení je také systémem zabezpečujícím náhradní (mimořádné) zdroje, relativní stabilitu, přiměřenou minimální úroveň sociálního zabezpečení a sociální suverenitu, a to především těmito formami: 1. Sociálními příjmy (na principu pojištění i prostými dávkami – krátkodobými i dlouhodobými) 2. Sociálními službami (tj. informačními, poradenskými i zprostředkovatelskými sítěmi a navazujícími službami – např. pečovatelská služba, služby pro důchodce) 3. Sociálními azyly (tj. různými formami azylů zejména při selhání přirozených zdrojů sociální suverenity a bezpečnosti, např. ústavy pro těžce postižené, opuštěné, dětské domovy a domovy důchodců)

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Charakterizujte základní principy nové koncepce sociálního zabezpečení. Uveďte i příklady institucí. 2. Charakterizujte širší a užší pojetí sociálního zabezpečení. Z čeho vychází tato pojetí?

3. Jaké základní faktory ovlivňují sociální zabezpečení? 4. Jaké hlavní nedostatky vidíte v systému sociálního zabezpečení od roku 1990? 5. Jaké základní nástroje má k dispozici sociální pomoc?

Základní pilíře systému sociálního zabezpečení Současný systém sociálního zabezpečení v ČR je tvořen třemi základními pilíři, které zároveň vymezují sociální dávky a služby podle právní povahy zabezpečení pro definování povahy nároku občana a vymezují taktéž tři typy sociálních institucí: 1. Sociální pojištění Tato forma je nejvíce preferovaná v moderních průmyslových společnostech s tržní ekonomikou. Je rozvíjena jak ve všeobecných povinných, tak v doplňkových dobrovolných systémech. V podmínkách ČR je nejvhodnější formou zajištění sociálních potřeb občanů ve všech případech, kdy se jedná o sociální událost spojenou se ztrátou příjmu (např. mzdy) z výdělečné činnosti v případech mateřství, ošetřování člena rodiny, nemoci, invalidity, stáří a ztráty živitele. V těchto případech lze velmi průhledně konstruovat vztah „odloženou spotřebou“ (příspěvkem, resp. pojistným) jedince a mírou jeho zajištění (dávkou), a to bez ohledu na to, jak je systém financován. 2. Státní sociální podpora Používá se tam, kde rámce pojištění je úzký nebo z jiného důvodu nepoužitelný pro zajištění sociální stability a bezpečnosti občana. Důvody zpravidla jsou v příliš dynamických změnách a pohybech sociálního jevu nebo v přílišném rozsahu výskytu sociálně potřebných občanů či v nedostatku času před hromadným výskytem sociálních událostí pro akumulování dostatečné rezervy. Systém sociální podpory se orientuje cíleně a diferencovaně na podporu ve prospěch rodin a občanů nacházejících se v určitých, přesně definovaných sociálních situacích. Dávky státní sociální podpory jsou: a) dávky poskytované v závislosti na výši příjmu: • přídavek na dítě, • sociální příplatek, • příspěvek na bydlení, b) ostatní dávky: • rodičovský příspěvek, 1 • zaopatřovací příspěvek, • dávky pěstounské péče, • porodné, • pohřebné. Dávky státní sociální podpory vyplácí od 1. 4. 2004 úřady práce. Náklady na dávky státní sociální podpory hradí stát z kapitoly Všeobecná pokladní správa. 3. Sociální pomoc (sociální péče) Vyjadřuje skutečnost, že se občan dostal do situace, kdy není v jeho silách se sám zaopatřit, není sociálně pojištěn a ani nesplnil podmínky vzniku nároku na státní zaopatření. Liší se od pojištění a státní sociální podpory svou individualizovanou aplikací, podmíněnou chudobou (sociální potřebností) či dočasnou nebo náhlou nouzí. V případě státní sociální správy či obce má sociální subjekt určitou povinnost poskytnout v nezbytném rozsahu pomoc, která plyne z ústavního práva na existenci.



Sociální služby 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 1. Sociální zabezpečení, sociální služby, sociálně-právní ochrana dětí 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, za orgány sociálního zabezpečení prohlašuje: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, krajský úřad, obecní úřad s rozšířenou působností, pověřený obecní úřad a obecní úřad. Tato působnost je konkretizována v §10 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění soc. zabezpečení, kde obecní úřad rozhoduje o ustanovení zvláštního příjemce dávky důchodového pojištění s jeho souhlasem v případě, kdyby se výplatou dávky dosavadnímu příjemci zřejmě nedosáhlo účelu, kterému má dávka důchodového pojištění sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je důchodce povinen vyživovat, anebo nemůže-li oprávněný, popřípadě jeho zákonný zástupce, výplatu přijímat. Obecní úřad dále dohlíží, jak jím ustanovený zvláštní příjemce plní stanovené povinnosti; neplní-li zvláštní příjemce své povinnosti, rozhoduje obecní úřad o ustanovení jiného příjemce. • Obecní úřady poskytují dávky a služby a plní další úkoly sociální péče podle zákona č. 114/1988 Sb. o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, pokud není v zákoně uvedeno, že dávky a služby poskytuje jiný orgán. Přitom obce spolupracují se správami sociálního zabezpečení. Obecní úřady při poskytování dávek a služeb sociální péče poskytují občanům a organizacím odbornou pomoc a zároveň kontrolují, jak občané a organizace plní povinnosti vyplývající pro ně z předpisů upravujících sociální péči. • Obecní úřad organizuje a poskytuje ve spolupráci se státními orgány, občanskými sdruženími, církvemi, charitativními a jinými organizacemi a jednotlivci vyhledávání občanů, kteří potřebují sociální péči. Pokud poskytování služeb a dávek, které je třeba těmto občanům poskytnout, není v působnosti obecních úřadů, upozorní na tyto občany obecní úřad obce s rozšířenou působností, popřípadě jim poskytnutí dávek a služeb zprostředkuje. Obecní úřad může ve své samostatné působnosti poskytnout občanům, kteří se ocitli v mimořádně nepříznivých sociálních podmínkách, jednorázový peněžitý příspěvek. O poskytnutí tohoto příspěvku uvědomí příslušný pověřený obecní úřad, popřípadě příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Obecní úřad nebo kraj poskytne v předem dohodnutém rozsahu organizacím a občanům poskytujícím sociální služby příspěvky na úhradu nákladů za tyto služby a kontroluje hospodaření s poskytnutými příspěvky a vyžaduje jejich vyúčtování. • Sociální zabezpečení podle zákona zahrnuje i sociální péči. Sociální péče je uvedena v části třetí zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Obce organizují a poskytují sociální péči občanům v samostatné a přenesené působnosti.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Jak je organizována koncepce sociální péče v ČR a jak je financována? Jaké vidíte nedostatky v současném systému? 2. Jak je organizován systém sociálních služeb z úrovně krajů a obcí? 3. Jakými formami může být sociální pomoc a sociální služby uskutečňovány?

4. Uveďte základní typologii sociálních služeb. 5. V důsledku čeho se jednotlivec dostává do obtížné situace?

Sociální péče na úrovni obce se člení na: a) b) c) d) e)

péči o rodinu a děti, péči o těžce zdravotně postižené občany, péči o staré občany, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, péči o občany společensky nepřizpůsobivé.

• Sociální péče představuje především systém dávek a služeb určeným občanům, kteří si nejsou sami schopni zabezpečit své nezbytné životní potřeby a péči o sebe v potřebném rozsahu, a to buď z důvodu nedostatečného příjmu, nebo vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu, vysokému nebo nízkému věku, společenské nepřizpůsobenosti, zvláštní životní situaci apod. • Dávkami se buď doplňuje příjem osob do nezbytné výše, nebo se přiznávají na stanovený účel (např. k úpravě bytu zdravotně postiženého). Služby pomáhají občanům překonat nebo alespoň zmírnit jejich nesoběstačnost (např. pečovatelská služba). V rámci sociální péče jsou přiznávány dávky okruhům osob s určitými specifickými potřebami.



Sociálně-právní ochrana dětí 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 1. Sociální zabezpečení, sociální služby, sociálně-právní ochrana dětí 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Posláním sociálně-právní ochrany je využívat v zájmu a ve prospěch dětí ve všech soudních řízeních prostředků a nástrojů ochrany dětí, ať už jde o jejich zastupování v občanskoprávním řízení, jichž jsou účastníky a nemohou být zastoupeny svými rodiči, nebo o intervence v zájmu mladistvých pachatelů trestných činů v soudním řízení.

Podstatnou součástí sociálně-právní ochrany je prevence. Ta spočívá v činnostech směřujících k sanaci rodinného prostředí, ve kterém dítě žije nebo do něhož patří. Prevencí je i nabídka kulturních, zájmových, vzdělávacích a sportovních činností a usměrňování využití volného času dětí, která bude především posláním obcí. Prevencí je též zprostředkování osvojení dětí nejútlejšího věku, které rodiče opustili, jehož smyslem je nalézt pro ně kvalitní náhradní rodinu a domov.

• V nynějším evropském i světovém směřování k otevírání hranic mezi národy a státy přibývá též řešení postavení dětí a uplatňování jejich práv ve vztahu k cizině. Proto zákon též mezi orgány sociálně-právní ochrany začleňuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem v Brně. Jednou z působností tohoto úřadu je i osvojování dětí do ciziny a z ciziny. • Zákon počítá s tím, že nestátní subjekty budou vyhledávat děti vyžadující zvláštní pozornost, vyhledávat osoby vhodné stát se osvojiteli nebo pěstouny, podílet se na přípravě budoucích osvojitelů a pěstounů na přijetí dítěte do rodiny, zřizovat zařízení sociálně-právní ochrany a pokud zřídí zařízení pro výkon pěstounské péče, budou se podílet i na výběru dětí a pěstounů. Vlastní zprostředkování osvojení a pěstounské péče, pokud nepůjde o výjimky, zůstává v působnosti státních orgánů, a to i s ohledem na ustanovení zákona o rodině o tom, že tyto orgány rozhodují ve správním řízení o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů nebo pěstounů.

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí je postaven na těchto základních principech: 1. Sociálně-právní ochrana se poskytuje bezplatně všem dětem mladším 18 let. 2. Stát je odpovědný za ochranu před tělesným nebo duševním násilím, za ochranu jejich zdravého vývoje z hlediska fyzického, psychického a mravního a ostatních aspektů integrity dítěte jako nositele práv daných Ústavou, Listinou základních práv a svobod a práv vyplývajících z mezinárodních závazků ČR (Úmluvy o právech dítěte). Stát však nenahrazuje povinnosti a odpovědnost rodičů, nezasahuje do jejich postavení jako nositelů rodičovské zodpovědnosti, nejsou-li práva nebo vývoj dítěte ohroženy. 3. Hlavním pravidlem pro orgány sociálně-právní ochrany je princip preventivního působení, tzn. předcházení vzniku problémů nebo jejich narůstání, jedná-li se o výchovu dítěte a péči o něj.

4. Pokládá důraz na ochranu dětí před sociálně-patologickými jevy (tj. prevence rizikového vývoje dětí a minimalizace důsledků působení sociálně-patologických vlivů). 5. Nově se koncipuje sledování výkonu ústavní výchovy. 6. Vymezují se jasná pravidla pro zprostředkování osvojení a pěstounské péče (organizace, postup, spolupráce jednotlivých subjektů, náplň poradenství pro náhradní rodinnou péči). 7. Výkon některých úkolů v sociálně-právní ochraně je umožněn některým nestátním subjektům (nadace, občanská sdružení, církve a další právnické a fyzické osoby) na základě pověření.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Jaké orgány se zabývají problematikou sociálně-právní ochrany dětí? 2. Charakterizujte pozitiva a negativa, které přinesl nový zákon o sociálně-právní ochraně dětí (zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, který nabyl účinnosti dne 1. dubna 2000) 3. Na jakých principech je založen zákon o sociálně-právní ochraně dětí? 4. Jak participují na sociálně právní ochraně dětí nestátní subjekty?

Sociálně-právní ochrana se zaměřuje zejména na: • Děti jejichž rodiče zemřeli, neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti nebo nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti • Děti, které byly svěřeny do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, pokud tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy • Děti, které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití • Děti, které se opakovaně dopouští útěků od rodičů nebo jiných fyzických nebo právnických osob odpovědných za výchovu dítěte • Děti, na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, jejich lidskou důstojnost nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu Každý je oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče a orgán sociálně-právní ochrany na porušení povinnosti nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti, na skutečnost, že rodiče nemohou plnit povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti.

Orgány sociálně-právní ochrany • Orgány sociálně-právní ochrany jsou: - Krajské úřady - Obecní úřady obcí s rozšířenou působností - Obecní úřady - Ministerstvo práce a sociálních věcí - Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí • Sociálně-právní ochranu dále zajišťují: - obce v samostatné působnosti, - kraje v samostatné působnosti, - komise pro sociálně-právní ochranu dítěte, - další právnické a fyzické osoby, jsou-li k výkonu sociálně-právní ochrany pověřeny.

• Obec je povinna: - vyhledávat výše uvedené děti, působit na rodiče, aby plnili povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, projednat s rodiči odstranění nedostatků ve výchově dítěte, projednat s dítětem nedostatky v jeho chování, sledovat, zda je na základě kontrolních oprávnění zamezováno v přístupu dětí do prostředí, které je z hlediska jejich vývoje a výchovy ohrožující, poskytnout nebo zprostředkovat rodičům na jejich žádost poradenství, - vytvářet předpoklady pro kulturní, sportovní, jinou zájmovou a vzdělávací činnost dětí. • Obecní úřad při péči o děti uvedené v zákoně 2: - věnuje pozornost využívání volného času těchto dětí, - zvýšenou pozornost věnuje těm dětem, které vyhledávají styky s fyzickými osobami nebo skupinkami těchto osob používajícími alkoholické nápoje nebo návykové látky nebo páchající trestnou činnost, - sleduje u dětí projevy nesnášenlivosti a násilí, - věnuje pozornost dětem z rodin s nízkou sociální úrovní, - zabraňuje pronikání nepříznivých sociálních a výchovných vlivů mezi ostatní, - nabízí dětem programy pro využití volného času, - spolupracuje se školami, pověřenými osobami, zájmovými sdruženími a dalšími subjekty. Tato činnost sociálně-právní ochrany dětí je zabezpečována sociálními pracovnicemi začleněnými v rámci odboru do „orgánu sociálně-právní ochrany dětí“ (dříve oddělení péče o dítě). • Obecní úřad obce s rozšířenou působností při péči o děti uvedené v zákoně: - působí proti opakovaným poruchám v chování a jednání dětí, se zvláštní pozorností věnovanou pachatelům trestné činnosti, - upozorňuje školské úřady na potřebu napomáhat dětem, které ukončily školní docházku při získávání možnosti pokračovat v další přípravě na povolání, zejmén - a pokud jde o děti propuštěné z ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo výkonu trestu odnětí svobody, - spolupracuje s úřady práce při zprostředkování vhodného zaměstnání pro tyto děti, - usměrňuje péči o tyto děti podle programů péče o problémové skupiny dětí zpracovaných státními orgány, obcemi, pověřenými osobami právnickými a fyzickými osobami, - pomáhá dětem překonat problémy, které mohou vést k negativním projevům v jejich chování.

V souvislosti s plněním úkolů podle zákona o sociálně-právní ochraně jsou pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany oprávněny navštěvovat děti a rodinu, ve které žijí, v obydlí a zjišťovat v místě bydliště dítěte, ve škole a ve školském zařízení, ve zdravotnickém zařízení, v zaměstnání nebo v jiném prostředí, kde se dítě zdržuje, jak rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte o dítě pečují, v jakých sociálních podmínkách děti žijí a jaké mají děti chování. Jsou rovněž oprávněny pořídit obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy dětí a prostředí, v němž se děti zdržují, je-li toto třeba pro účely ochrany práv dítěte.



Cíle zdravotní politiky 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 2. Zdravotnictví 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Cíle zdravotnictví ČR a jeho rozvoje v horizontu do roku 2006 jsou vyjádřeny v příslušné kapitole Vládního programového prohlášení ze srpna 2002. Na ni navazuje střednědobá koncepce resortní politiky Ministerstva zdravotnictví (MZ). Ta se odvolává na respektování následujících principů: „vnímavosti k potřebám obyvatel, zlepšování kvality péče, standardizace závazných a doporučujících ukazatelů s cílem dosáhnout dlouhodobě udržitelný, jednotný a bilančně vyrovnaný systém integrovaných a koordinovaných veřejných služeb. Normativní východiska spočívají v uplatnění principů solidarity, spravedlnosti, subsidiarity a zásad formulovaných v Listině základních práv a svobod.“ 1

Hlavním strategickým cílem resortu zdravotnictví (jak jsou definovány ústředním orgánem státní správy) je dosažení „zlepšování zdravotního stavu obyvatel“, zejména: • ochrana a podpora zdraví, • orientace na pacienta ve zdravotní péči a posilování vlastní odpovědnosti za jeho zdraví, výchova lékařů k postoji k pacientovi, • zlepšování základních ukazatelů zdravotního stavu a snižování výskytu nejčetnějších onemocnění a rizikových faktorů, které se podílí na jejich vzniku, • zlepšování kvality života ve stáří, • zrovnoprávnění prevence a podpory zdraví s léčebnou péčí, • mezisektorová kooperace s jinými oblastmi politiky k posílení prevence a podpory zdraví.

?

Otázka k samostatné úvaze Jak se může Ministerstvo zdravotnictví podílet na restrukturalizaci/optimalizaci sítě zdravotnických zařízení?

K dosažení tohoto hlavního cíle si MZ definovalo i následující nástroje (ve střednědobé koncepci se hovoří o střednědobých cílech zdravotní politiky MZ ČR). Z nich je patrný i prostor pro vlastní politiku krajů a obcí v oblasti zdravotnictví: • uplatnění nástrojů programového řízení na úrovni resortu i jednotlivých zdravotnických zařízení, • analýza vlivů determinujících zdraví a možnosti i způsoby pozitivního ovlivňování těchto vlivů, • restrukturalizace sítě zdravotnických zařízení v součinnosti s územními samosprávními celky podle potřeby zdravotní péče, • součinnost s příslušnými resorty a institucemi při zajištění zdravotně sociální péče o staré, chronicky nemocné a handicapované občany, • spolupráce při tvorbě zdravotních plánů krajů pro zajištění veřejných zdravotnických služeb,

• postupná realizace cílů dokumentu Světové zdravotnické organizace „Zdraví pro všechny v 21. století“, • rozvoj činnosti na úseku ochrany a podpory veřejného zdraví, zejména v oblasti hodnocení zdravotních rizik, monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životním podmínkám, • rozvoj komunikace a spolupráce mezi institucemi ve zdravotnictví a občanem i mezi jednotlivými profesními a zájmovými skupinami působícími ve zdravotnictví, • zavedení systému sledování a hodnocení kvality poskytované péče, • rozšíření a zkvalitnění kontrolní činnosti resortu, • rozvoj odpovídajícího informačního systému a jeho využití, • podpora efektivního výzkumu a vzdělávání zaměřeného na nové metody a technologie zaváděné do praxe na principu evidence-base medicíny.



Veřejná správa zdravotnictví 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 2. Zdravotnictví 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Na veřejné správě se podílí jak orgány státní správy, tak subjekty samosprávy. Ústředním orgánem státní správy na úseku zdravotnictví je Ministerstvo zdravotnictví. Do jeho působnosti patří centrální výkon státní správy pro zdravotní péči, ochranu veřejného zdraví, zdravotnickou vědeckovýzkumnou činnost, zdravotnická zařízení v přímé řídící působnosti, vyhledávání, ochranu a využívání přírodních léčivých zdrojů, přírodních léčebných lázní a zdrojů přírodních minerálních vod, léčiva a prostředky zdravotnické techniky pro prevenci, diagnostiku a léčení lidí, zdravotní pojištění a zdravotnický informační systém. Ministerstvo přitom postupuje v součinnosti s ostatními ústředními orgány státní správy, přičemž zvláštní postavení a úkoly na tomto úseku přísluší Ministerstvu obrany a Ministerstvu vnitra. Součástí Ministerstva zdravotnictví je Český inspektorát lázní a zřídel. • Krajům a obcím náleží na územní úrovni výkon veřejné správy. Státní správu vykonávají v některých otázkách kraje a obce s rozšířenou působností, samosprávu potom vykonávají v příslušném rozsahu na svých úrovních kraje a obce. • Mimo to na územní úrovni přísluší vykonávat státní správu v otázkách ochrany veřejného zdraví krajským hygienickým stanicím. Na správě zdravotnictví se dále podílejí subjekty tzv. profesní samosprávy, jimiž jsou Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora a Česká lékárnická komora. • Obsah správy na úseku zdravotnictví je tvořen opatřeními ve vztahu k samotné péči o zdraví a rovněž i opatřeními zabývajícími se zřizováním, postavením a provozem zdravotnických zařízení. 2 Zdravotní péče • Zdravotní péče zejména zahrnuje zdravotní výchovu obyvatelstva, činnost na úseku hygieny a boje proti přenosným nemocem, léčebně preventivní péči, lázeňskou péči, posudkovou činnost a poskytování léků a prostředků zdravotnické techniky. • Zdravotní péče se poskytuje bez přímé úhrady na základě veřejného zdravotního pojištění v rozsahu stanoveném především zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, nebo na základě smluvního zdravotního pojištění, popř. za plnou nebo částečnou finanční úhradu. Za plnou nebo částečnou finanční úhradu jsou poskytovány zdravotní péče, léčiva a zdravotnické prostředky přesahující rámec stanovený zvláštními předpisy. • Léčebně preventivní péče spočívá v péči o ochranu, navrácení a upevnění zdraví osob. Je poskytována ve zdraví i v nemoci, v mateřství a při jiných stavech vyžadujících lékařskou pomoc. Léčebně preventivní péče zahrnuje veškerou ambulantní i ústavní péči včetně lázeňské péče, závodní preventivní péče, přednemocniční neodkladné péče a léčebné výživy, poskytování léků s výjimkou vyhrazených léčiv prodávaných prodejci těchto léčiv, léčebných a ortopedických pomůcek a jiných zdravotnických potřeb a dopravu nemocných. Nedílnou součástí léčebně preventivní péče je lékařská posudková činnost, jejímž předním úkolem je posuzování způsobilosti k práci.

Rozhodování při výkonu zdravotní péče • Výkon léčebně preventivní péče je vázán na poučení a souhlas nemocného. Lékař je vždy povinen poučit vhodným způsobem nemocného, popřípadě členy jeho rodiny o povaze onemocnění a o potřebných výkonech tak, aby se mohli stát aktivními spolupracovníky při poskytování léčebně preventivní péče. Vyšetřovací a léčebné výkony se provádějí se souhlasem nemocného nebo lze-li tento souhlas předpokládat. Odmítá-li nemocný přes náležité vysvětlení potřebnou péči, vyžádá si ošetřující lékař o tom písemné prohlášení (revers). • Bez souhlasu nemocného je možné provádět vyšetřovací a léčebné výkony, a je-li to podle povahy onemocnění třeba, převzít nemocného i do ústavní péče, jen ve výjimečných případech. Převzetí nemocného bez jeho písemného souhlasu do ústavní péče je zdravotnické zařízení povinno do 24 hodin oznámit soudu, v jehož obvodu má sídlo. Převzetí se soudu neoznamuje, jestliže nemocný dodatečně ve lhůtě 24 hodin projevil souhlas s ústavní péčí. • Pro posouzení případů, u nichž vznikly pochybnosti, zda byl při výkonu zdravotní péče dodržen správný postup, popřípadě, zda bylo ublíženo na zdraví, ustanovuje ministr zdravotnictví České republiky a orgán kraje v přenesené působnosti jako své poradní orgány znalecké komise. Postavení a činnosti znaleckých komisí stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. • Lékaři nebo odborné komise zdravotnických zařízení ustavené podle zvláštních předpisů rozhodují v mezích zákona při výkonu zdravotní péče na základě posouzení zdravotního stavu o právech a povinnostech občanů týkajících se jejich zdraví. Pokud má pacient za to, že rozhodnutí nebo opatření učiněné při výkonu zdravotní péče je nesprávné, může podat návrh na jeho přezkoumání vedoucímu zdravotnického zařízení, který o něm rozhodne. Návrh na přezkoumání může podat též okresní správa sociálního zabezpečení. Nevyhoví-li vedoucí zdravotnického zařízení takto podanému návrhu, předloží jej jako odvolání odvolacímu orgánu. O odvolání proti rozhodnutí nebo opatření vedoucího zdravotnického zařízení řízeného Ministerstvem zdravotnictví rozhoduje toto ministerstvo, v ostatních případech krajský úřad, v jehož obvodu se zdravotnické zařízení nachází. Návrh na přezkoumání lze podat do 15 dnů, ve věcech dočasné pracovní neschopnosti do 3 dnů ode dne, kdy rozhodnutí bylo dané osobě doručeno nebo opatření sděleno. Jinak se na rozhodování při výkonu zdravotní péče vztahují obecné předpisy o správním řízení (Správní řád, zák. č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Zdravotnická zařízení

Podle forem poskytované zdravotní péče se zdravotnická zařízení dělí na: • Zařízení ambulantní (zařízení primární péče, specializované ambulantní péče, pracovního lékařství) • Ústavní zdravotnická zařízení (nemocnice zřizované MZ, kraji, obcemi, zařízení následné péče, psychiatrické léčebny, geriatrické léčebny, léčebny tuberkulózy a respiračních nemocí, rehabilitační ústavy, hospice, ozdravovny, lázeňské léčebny) • Zvláštní zdravotnická zařízení (např. záchytné stanice, stacionáře, zařízení domácí zdravotní péče, zařízení transfúzní služby...) • Zařízení zdravotnické záchranné služby • Zařízení lékárenské péče • Zařízení ochrany veřejného zdraví (zdravotní ústavy, Státní zdravotní ústav) Právní úprava u zdravotnických zařízení rozlišuje tzv. státní a tzv. nestátní zdravotnická zařízení, přičemž tato zařízení zřizují Ministerstvo zdravotnictví, kraje a obce v samostatné působnosti, a dále fyzické a právnické osoby. Povahu tzv. státních zdravotnických zařízení mají t.č. jen zařízení zřizovaná ministerstvem, ostatní zdravotnická zařízení mají povahu tzv. nestátních zdravotnických zařízení. Tato zdravotnická zařízení mají vlastní právní subjektivitu a při jejich zakládání je třeba postupovat zákonem stanoveným způsobem. Zdravotnická zařízení zřizovaná Ministerstvem zdravotnictví, kraji v samostatné působnosti a obcemi jsou povinna poskytovat zdravotní péči ve spádových územích stanovených vyhláškou Ministerstva zdravotnictví.

Zřizovaní zdravotnických zařízení • Oprávnění k provozování nestátního zdravotnického zařízení vzniká rozhodnutím krajského úřadu příslušného podle místa provozování nestátního zařízení o jeho registraci. • Registrující správní orgán je povinen registraci provést, pokud žadatel splní zákonem stanoveném podmínky. • Podaná žádost o registraci musí obsahovat určité náležitosti: a) název, sídlo, právní formu právnické osoby, dále jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo jejího statutárního zástupce a stejné identifikační údaje i u odborného zástupce (odborný zástupce odpovídá za odborné vedení zařízení a musí být v pracovním poměru nebo obdobném pracovněprávním vztahu k provozovateli zařízení. Jedná se tedy o fyzickou osobu, která musí být plně způsobilá k právním úkonům, bezúhonná a musí mít odbornou způsobilost v závislosti na druhu a rozsahu poskytované zdravotní péče), b) druh a rozsah poskytované zdravotní péče, c) místo provozování nestátního zařízení, součástí musí být i uvedení právního vztahu, tj. vlastnický nebo nájemní, v případě nájemního vztahu je nutné doložit smlouvu o nájmu d) den zahájení provozu, e) osvědčení příslušné Komory, tj. České lékařské komory, České stomatologické komory nebo České lékárnické komory, které garantuje, že zdravotní péče bude poskytována odborně a za podmínek, které zamezí nepříznivému působení na zdraví osob. Udělením osvědčení ze strany Komory je dán souhlas s personálním a věcným vybavením nestátního zařízení a s předmětem a rozsahem činnosti, f) pokud není Komora v příslušné oblasti zřízena, dává krajský úřad souhlas s personálním a věcným vybavením, s druhem zdravotní péče a jejím rozsahem sám, provozovatel je však povinen předložit doklad o kvalifikačních předpokladech pro výkon profese, tzv. doklad odborné způsobilosti, g) provozní řád, h) výpis z rejstříku trestů, který nesmí být starší tří měsíců, i) pokud se jedná o provozování lékárny nebo výdejny prostředků zdravotnické techniky, je nutný souhlas Státního ústavu pro kontrolu léčiv, j) pokud se jedná o zařízení lázeňské péče, je nutný souhlas Českého inspektorátu lázní a zřídel.

Optimalizace sítě zdravotnických zařízení V optimalizaci sítě (ve smyslu redukce celkového počtu poskytovatelů, jejich funkčního propojení a koordinace především investiční politiky) bývá spatřován nástroj k zvýšení efektivnosti prostředků vynakládaných na zdravotnictví. Dlužno poznamenat, že doposud se i přes některé pokusy státu síť optimalizovat nedařilo. V dnešní situaci, kdy dochází k přenášení výkonu státní správy ve zdravotnictví na základě zákonných i podzákonných právních předpisů na kraje a obce s rozšířenou působností se všemi problémy, které jsou s tím spojeny, se zdá, že optimalizovat síť bude ještě obtížnější. Podle současných představ MZ ČR bude optimalizace prováděna ve spolupráci státní správy a samosprávy. Mají být uzavírány dohody mezi MZ a kraji, které budou garantovat zabezpečení dostupnosti a kvality poskytované zdravotní péče. MZ připravuje vyhlášku o minimálních, nepodkročitelných parametrech sítě zdravotnických zařízení (například zavedení indexu počtu akutních lůžek a lůžek následné péče na počet obyvatel) na základě návrhu zákona o zdravotnických zařízení a jejich provozování a o změně některých zákonů. Garance dostupnosti zdravotní péče bude nadále zajištěna přenesením odpovědnosti za tvorbu a optimalizaci sítě zdravotnických zařízení do samostatné působnosti krajů s ohledem na místní podmínky daného území. Hlavním úkolem přitom má být řízená restrukturalizace nemocnic. Zde budou sehrávat významnou roli kraje, které již zpracovávaly tzv. krajské plány zdravotnických služeb. Ty budou posuzovány ministerstvem s cílem dodržení „udržitelného a symetrického rozvoje všech krajů“. Krajské plány by měly být „obrazem odůvodněné, optimální sítě zdravotnických zařízení s ohledem na místní podmínky daného území s respektováním veřejnoprávního charakteru poskytovaných služeb“. (Teze … MZ, 2003:19)

?

Otázka k samostatné úvaze Co si představujete pod pojmem „udržitelný a symetrický rozvoj všech krajů“ v souvislosti s restrukturalizací sítě nemocnic?

Zdravotničtí pracovníci • Zdravotnickými pracovníky jsou osoby, které získaly předepsanou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání na vysoké či střední škole nebo absolvováním odborného školení. Ostatními pracovníky ve zdravotnictví jsou potom pracovníci, kteří nevykonávají zdravotnické povolání (jejich posláním je vykonávat činnosti spojené se zajišťováním chodu zdravotnických zařízení). • Platná právní úprava přitom předepisuje jako podmínku pro výkon lékařského a farmaceutického povolání členství v příslušné profesní komoře. • Zákonná úprava počítá ve vztahu ke zdravotnickým pracovníkům také se specifickými povinnostmi krajských úřadů a obcí. „Krajské úřady a obce mají usnadňovat zdravotnickým pracovníkům plnění jejich poslání tím, že pro ně vytvářejí příznivé životní podmínky v místech výkonu jejich povolání, a to zejména péčí o zajištění jejich vhodného ubytování.“ (Kadečka et al, 2003:183)

Ochrana veřejného zdraví • Zvláštní formou péče o zdraví je tzv. ochrana veřejného zdraví. Veřejným zdravím se rozumí zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin. Ochrana a podpora veřejného zdraví je souhrn činností a opatření k vytváření a ochraně zdravých životních a pracovních podmínek a zabránění šíření infekčních a hromadně se vyskytujících onemocnění, nemocí souvisejících s prací a jiných významných poruch zdraví a dozoru nad jejich zachováním. Jedním z hlavních cílů v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví je realizace tzv. Akčního plánu zdraví a životního prostředí ČR, který byl schválen usnesením vlády č. 810/1998, závěrů 3. ministerské konference o životním prostředí a zdraví ve smyslu usnesení vlády č. 706/2000 a podíl na implementaci dokumentu WHO „Zdraví pro všechny v 21. století“. Realizace těchto cílů vyžaduje spolupráci více ministerstev a krajských úřadů, jakož i koordinační a kontrolní funkci Rady pro zdraví a životní prostředí jako poradního orgánu vlády pro oblast zdraví a životní prostředí s meziresortní působností. • Platná právní úprava na úseku ochrany veřejného zdraví ukládá k naplnění svého účelu řadu povinností, podmínek a požadavků v oblasti péče o životní a pracovní podmínky (a to zejména z hygienického hlediska), v oblasti předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění, jakož i tzv. dalších povinností v ochraně veřejného zdraví. Orgány ochrany veřejného zdraví jsou v rozsahu své působnosti vybaveny pravomocí k výkonu tzv. státního zdravotního dozoru. Státní správu v ochraně veřejného zdraví vykonává čtrnáct správních úřadů (krajské hygienické stanice), které mají územní pracoviště v okresech, a čtrnáct zdravotnických příspěvkových organizací, tzv. zdravotní ústavy, které mohou mít pobočky v okrese. Všechny krajské hygienické stanice a zdravotní ústavy jsou přímo řízeny a financovány Ministerstvem zdravotnictví. • Zvláštní oprávnění normotvorné povahy na úseku ochrany veřejného zdraví přísluší i obci při výkonu samostatné působnosti. Obec může nařídit obecně závaznou vyhláškou pro území obce provedení speciální ochranné dezinsekce a deratizace. K ochraně před hlukem a vibracemi může obdobně nařídit konec veřejné produkce hudby, provozní doby hostinských provozoven, heren a obdobných provozoven služeb, pokud jejich produkcí nebo provozem dochází k neúměrnému obtěžování občanů.



Transformace zdravotnictví v ČR 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 2. Zdravotnictví 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Po roce 1989 vznikl prostor pro skutečně fundamentální transformaci systému zdravotnictví v ČR. Tehdejší vláda přijala v prosinci r. 1990 dokument, ve kterém bylo formulováno dvanáct základních principů pro výstavbu nového zdravotnictví. Lze je shrnout do tří globálních, vzájemně se podmiňujících cílů, k nimž by měla transformace směřovat (Drbal, 1996:24): 1. k demokratizaci, humanizaci a zvýšení kvality poskytované péče, 2. k nalezení potřebných finančních zdrojů a způsobů jejich efektivního využívání, 3. k odstranění pauperizace zdravotnických pracovníků a k žádoucímu pozvednutí jejich odborné a společenské prestiže. • Hlavní cesty, jimiž se mělo k postupnému dosahování těchto cílů dospět, byly ve své době spatřovány v privatizaci zdravotnických zařízení, zavedení pojišťovacího systému a provázání výkonů poskytovatelů s jejich příjmem. Rozhodující změny ve zdravotním systému se uskutečnily v průběhu let 1992-1994. Místo zrušených krajských a později i okresních a městských ústavů národního zdraví vzniklo více než 20 tisíc samostatných zdravotnických subjektů. • Zákonem č. 550/1991 Sb. bylo zřízeno všeobecné (veřejné) zdravotní pojištění a postupně vzniklo až 27 zdravotních pojišťoven. Od roku 1993 začal být celý systém financován převážně z dávek pojistného na zdravotní pojištění, které je povinnou platbou, na které se podílejí zaměstnanci, zaměstnavatelé a stát. Dalšími zdroji jsou veřejné rozpočty a nezanedbatelný podíl mají též přímé výdaje pacientů.3 Celková výše výdajů dosahuje momentálně 7,2 % HDP, tedy řádově 170 mld. Kč. Tabulka 1 Výdaje na zdravotnictví na 1 obyvatele

• Byla uskutečněna rozsáhlá privatizace, resp. odstátnění (vlastnictví zejména nemocnic přešlo na obce) zejména služeb, které jsou poskytovány praktickými lékaři, ale i lázeňské péče, lékáren a částečně i malých lůžkových zařízení. Velké nemocnice většinou privatizovány nebyly. • Od počátku transformace výrazně až skokově vzrostl objem poskytované zdravotní péče. Nemalé kapacity českého zdravotnictví (měřeno počtem lékařů a lůžek na 1000 obyvatel zaujímala ČR přední místo v Evropě) se „probudily”. Zvýšila se vybavenost zařízení technikou, vzrostlo množství poskytovaných služeb. Zdravotnictví se velmi rychle začalo stávat značně nákladným a neodpovídalo možnostem ekonomiky ČR. Další průběh reformy byl právě proto zaměřen především na vytvoření nástrojů brzdících nekontrolovaný

růst nákladů (generovaný např. nekoordinovanými nákupy techniky) a zvyšujících tlak na dosahování efektivity při poskytování zdravotní péče. • Zdravotní pojištění provádí zdravotní pojišťovny. Vedle Všeobecné zdravotní pojišťovny existuje ještě 8 zaměstnaneckých pojišťoven 4. Pojišťovny jsou veřejnoprávními institucemi. Zprostředkovávají toky finančních prostředků do zdravotnictví a ve zdravotnictví. Jsou povinny hradit zdravotnickým zařízením (ZZ) péči poskytnutou v souladu se zákonem, a to především na základě smluv uzavřených mezi pojišťovnou a ZZ. Vybírají pojistné za své pojištěnce. Část vybraného pojistného je přerozdělováno s cílem vyrovnávat mezi pojišťovnami rozdíly mezi výnosy z pojistného za osoby, za které platí stát a za výdělečně aktivní osoby. Pojišťovny si pro hospodaření v běžném roce sestavují tzv. pojistné plány, které podléhají schválení vlády (u VZP dokonce Poslanecké sněmovny PČR). • Původně existující způsob úhrady zdravotní péče spočíval v ohodnocení náročnosti jednotlivých prováděných výkonů počtem bodů a stanovení hodnoty bodu v korunách. Tento způsob úhrady zdravotní péče platbou za jednotlivé vykazované výkony (zvaný fee-for-service) vedl k neadekvátně vysokému počtu kontaktů lékařů a pacientů spolu s neefektivně vysokým počtem provedených a vykázaných výkonů. (Hovořilo se o tzv. inflaci bodu.) Od r.1996 začalo docházet ke změnám ve způsobu úhrady. U praktických lékařů změna posílila jejich zodpovědnost za účelné vynakládání části prostředků na léčbu pacientů. Začali být placeni tzv. kombinovanou kapitačně výkonovou platbou. Hlavním výkonovým ukazatelem se tu stal zaregistrovaný pacient. Zdravotní péče poskytovaná zubními lékaři je hrazena dnes podle dohodnutých plateb za jednotlivé výkony. Nejde tedy o ocenění prostřednictvím bodů, ale seznam uvádí přímo výši úhrady v korunách. Péče poskytovaná ambulantními specialisty je v podstatě hrazena podle seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami. Významné omezení ovšem představuje limit času lékaře. Proplaceno je pojišťovnami jen tolik výkonů, kolik „se jich vejde” do 12 hodinového „pracovního dne”, posuzováno podle standardních (předem daných) časových limitů - ty jsou často lékaři kritizovány jako neúměrně dlouhé. Zdravotní péče poskytovaná v lůžkových zdravotnických zařízeních je od 3. čtvrtletí 1999 hrazena podle nového přístupu. Byla zavedena tzv. „úhrada na principu výkonové hodnoty bodu“, která nahradila tzv. paušální platby. Tzv. „risk-koridor“ (procentuální vymezení nepodkročitelných a nepřekročitelných nákladů vzhledem k minulému období), přitom chrání plátce i poskytovatele zdravotní péče před dopady náhlých změn ve výši úhrad.. Do budoucna se připravuje postupný přechod na úhrady za případy (tzv. DRGs). Objem platby bude záležet na diagnóze pacienta. • Hodnoty bodu a výše úhrad jsou obecně stanovovány především v dohodovacím řízení, které pololetně probíhá mezi zástupci VZP, zástupci ostatních zdravotních pojišťoven a příslušných profesních sdružení poskytovatelů zdravotní péče. Stát prostřednictvím MZ vyhlašuje výsledky dohodovacího řízení obecně závazným aktem.

?

Otázka k samostatné úvaze Co bylo podle Vás příčinou tzv. „inflace bodu“?



Výchovně vzdělávací soustava 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 3. Školství 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Ústavní právo na vzdělání se v České republice realizuje zejména prostřednictvím tzv. výchovně vzdělávací soustavy, jejíž právní základy jsou položeny školským zákonem. 1

Součástí výchovně vzdělávací soustavy jsou takové školy, předškolní a školská zařízení, která jsou zařazena do tzv. sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení. Způsob zařazování do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení stanovuje zákon o státní správě a samosprávě ve školství. 2 Do této sítě mohou být přitom zařazeny jednak školy (základní školy, základní umělecké školy, učiliště, střední školy, speciální školy a vyšší odborné školy), jednak předškolní zařízení (mateřské školy a speciální mateřské školy) a konečně školská zařízení, kterými jsou školská výchovná zařízení a školská účelová zařízení. Součástí školy mohou být předškolní zařízení, školní družina, školní klub, knihovna, internát, domov mládeže, školní jídelna, školní hospodářství, popřípadě jiné součásti. • Soukromé školy jsou buď obecně prospěšné (neziskové) společnosti, nebo právní formy obchodní společnosti, které jsou určeny pro podnikání a pro vytváření zisku svému zřizovateli – vybírají školné. Soukromé školy, pokud jsou zařazeny do sítě, mají nárok kromě toho na státní příspěvek bez ohledu na typ své právní formy, ve které jsou zřízeny. Způsob přidělení státních dotací se řídí zákonem č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, v platném znění. • Ve vývoji struktury výchovně vzdělávací soustavy lze očekávat změny, které vyplývají z demografického vývoje populace a z předpokládaných společenských potřeb. Očekává se pokles žáků. Objem nevyužitých kapacit škol roste a bude se dále zvyšovat. Bude proto pokračovat optimalizace sítě škol. Jejím cílem je dát do souladu požadavky na vzdělávání s kapacitami škol, ke zvýšení efektivity jejich fungování. I když rozhodující role v této činnosti náleží územním samosprávám, vláda se hlásí k přijetí odpovědnosti za formulaci pravidel, podle kterých probíhají procesy optimalizace, způsob efektivního financování a zohlednění konkrétního veřejného zájmu. Zvláštní pozornost je věnovat optimalizaci učňovského školství ve vztahu k vývoji trhu práce. • Průměrná délka vzdělání, která je nyní 16,4 let, se pravděpodobně do roku 2010 zvýší na 18 let, což odpovídá současné úrovni vyspělých evropských zemí. Počet maturantů by měl kolem roku 2010 vzrůst na 75 %. K reformě maturitních zkoušek bude zřízeno Státní maturitní centrum a k hodnocení kvality na základních školách Centrum pro hodnocení výsledků výchovy a vzdělávání.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Lze stanovit optimální poměr mezi veřejnými a soukromými školskými zařízeními ve výchovně vzdělávací soustavě? 2. Jak řešit postavení soukromých škol z pohledu obsahu výuky, nároků na finanční podporu státu a pozici z hlediska sítě školských zařízení?


Veřejná správa školství 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 3. Školství 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Školská politika pracuje s principem sdílené odpovědnosti centra, krajů, obcí a jednotlivých škol. V souvislostí s reformou veřejné správy došlo k přesunům kompetencí, při kterých přijímá vláda odpovědnost v oblasti koncepční, kontrolní a metodické a zajišťuje integritu a kvalitu české vzdělávací soustavy. • Podle zákona o obcích č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších zákonů, v § 35: obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek výchovy a vzdělávání. • Podle zákona o krajích č. 129/2000 Sb. V § 14: kraj pečuje o rozvoj výchovy a vzdělávání. Rozsah kompetencí v tomto smyslu stanoví zákon o státní správě a samosprávě ve školství. • V dalším textu je věnována pozornost ustanovením zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství v pozdějších zněních. Podle § 1 státní správu ve školství vykonávají: a) ředitel školy, ředitel (vedoucí) předškolního zařízení nebo školského zařízení, b) obce s rozšířenou působností, c) krajské úřady, d) Česká školní inspekce, e) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, f) jiné ústřední orgány státní správy, pokud tak stanoví zvláštní zákon. Samosprávu ve školství vykonávají podle § 2: a) obec, b) kraj, c) rady škol, jsou-li ustaveny. Územní samospráva plní dvě základní funkce: samosprávnou (tzv. samostatná působnost obcí a krajů) a přenesenou (tj. výkon státní správy v oblasti decentralizovaných kompetencí na obce a kraje). V rámci reformy veřejné správy dochází ve smyslu zákona č. 284/2002 Sb., k decentralizaci kompetencí. Důvodem k této obecné vývojové tendenci je lepší uspokojování potřeb a těsnější participace místních funkcionářů, kteří dobře znají situaci a jsou na problematice blíže zainteresovaní (princip subsidiarity). Průhlednější je také přímá odpovědnost za vynakládání veřejných prostředků. Výkon státní správy ve školství

Státní správu ve školství vykonávají následující vykonavatelé: 1. Přímé řízení školy zajišťuje ředitel • Jeho kompetence vypočítává § 3 zákona o státní správě a samosprávě ve školství. Ředitel školy řídí školu, předškolní zařízení nebo školské zařízení, a pokud tyto instituce jsou právnickými osobami, plní povinnosti vedoucího organizace a jmenuje a odvolává své zástupce. Ředitel odpovídá za plnění učebních plánů a učebních osnov, za odbornou a pedagogickou úroveň výchovně vzdělávací práce školy a za efektivní využívání svěřených hospodářských prostředků. Dále odpovídá za vytvoření podmínek pro činnost rady školy, pro výkon školní inspekce včetně přijetí následných opatření. Kontroluje také práci pedagogických pracovníků a ostatních pracovníků a studijní výsledky žáků. • Ředitel má i četné administrativní povinnosti. Odpovídá zejména za zpracování výroční zprávy o činnosti školy včetně jejího zpřístupnění veřejnosti a za přípravu výroční zprávy o hospodaření školy.

Tyto zprávy předkládá radě školy. Zajišťuje, aby zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci byli informováni o průběhu vzdělávání a výchovy žáka. • Ředitel (podle druhu školy, kterou řídí) rozhoduje o odkladu povinné školní docházky a o dodatečném odložení povinné školní docházky, zařazení dětí do různých součástí školy, jako jsou školní jídelny, školní družiny apod., přijetí ke studiu ve středních školách, speciálních středních školách a odborných učilištích, přerušení studia, přiznání a odnětí stipendia a hmotného zabezpečení žákům středních škol, podmíněném vyloučení ze studia a o vyloučení ze studia, výši příspěvku (v jednotlivých případech) na úhradu nákladů ústavní výchovy a ochranné výchovy, na úhradu nákladů spojených s hmotnou péčí o děti a mládež ve školách s celodenní výchovou a internátních školách a školských zařízeních, na školní stravování, na úhradu nákladů spojených s poskytováním základů vzdělání v základní umělecké škole, žádosti žáka ke změně studijního nebo učebního oboru a opakování ročníku po splnění povinné školní docházky. • Ředitel může podle místních potřeb a podmínek na základě požadavků orgánů, které zřídily školu nebo školské zařízení, popřípadě jiného subjektu, upravit výchovně vzdělávací proces školy v rozsahu stanoveném učebními plány. Obdobně může postupovat ředitel předškolního zařízení. Pokud tato úprava vyvolá zvýšené náklady, ředitel stanoví jejich výši a způsob úhrady projedná se zřizovatelem. 2. Obecní úřad s rozšířenou působností • Obecní úřad s rozšířenou působností zajišťuje za školy a školská zařízení v obvodu své působnosti pro krajský úřad podle zákona č. 284/2002 Sb. zejména tyto činnosti: zpracovává návrh rozpisu rozpočtu, zpracovává a předkládá rozbor hospodaření podle závazné osnovy a postupu stanoveného ministerstvem školství, připravuje podklady pro zúčtování prostředků státního rozpočtu poskytovaných krajským úřadem podle společných pokynů Ministerstva školství a Ministerstva financí, zajišťuje podklady pro sumarizaci účetní závěrky a účetních a finančních výkazů v souladu se závazným postupem stanoveným Ministerstvem financí, shromažďuje a zpracovává data z dokumentace a evidencí. • Vedoucí útvaru obecního úřadu obce s rozšířenou působností odpovědný za výkon státní správy v oblasti školství, mládeže a tělovýchovy je jmenován a odvoláván obcí se souhlasem krajského úřadu. 3. Krajské úřady • Zpracovávají a každé dva roky upřesňují a zveřejňují (vycházejíce z dlouhodobého záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy) dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ve svém správním obvodu, zpracovávají a každoročně zveřejňují výroční zprávu o stavu koncepce a rozvoje sítě a o stavu a rozvoji výchovně vzdělávací soustavy v kraji. Krajské úřady dále zejména přijímají opatření na základě výsledků školní inspekce, rozhodují o odvoláních proti rozhodnutí ředitele a rozhodnutí obce, rozhodují o nostrifikaci vysvědčení vydaných zahraničními školami, rozhodují o osvobození žáků od povinnosti docházet do školy a o osvobození žáků od povinné školní docházky, či udělují souhlas se jmenováním a odvoláváním ředitelů předškolních zařízení, škol a školských zařízení, které zřizuje obec. • Krajské úřady sdělují obcím souhlas se zrušením základní školy, která byla jimi zřízena. Rozepisují a přidělují předškolním zařízením, školám a školským zařízením zřizovaných a spravovaných kraji finanční prostředky na platy, odměny, na nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou dětí zdravotně postižených, na výdaje na učební pomůcky a dále na výdaje na učebnice a školní potřeby, pokud se žákům poskytují bezplatně, a rovněž výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků a služby, které souvisejí s rozvojem škol a kvalitou vzdělávání, a kontroluje využití takto přidělených finančních prostředků. Dále rozepisují a prostřednictvím rozpočtů obcí přidělují předškolním zařízením, školám a školským zařízením, zřizovaným a spravovaným obcemi, finanční prostředky na takové výdaje a kontrolují jejich využití. • Na žádost obce, školy nebo pracovníků škol, školských zařízení nebo předškolních zařízení zajišťuje školský odbor krajského úřadu metodickou pomoc. Poskytuje konzultace v pracovněprávních vztazích a mzdových otázkách pracovníkům školství. Odborná školení organizují pedagogická centra, zřízená ve všech krajích. Pro poradu ve speciálních otázkách lze požádat také pedagogicko- psychologickou poradnu. 4. Ministerstvo • Ministerstvo jako odborný resort řídí výkon státní správy ve školství a vytváří podmínky pro realizaci cílů výchovy a vzdělávání. Řídí předškolní zařízení, školy a školská zařízení ve věcech výchovy a vzdělávání. Zřizuje a zrušuje školská zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy, zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Ministerstvo přiděluje v celém rozsahu finanční

prostředky vyčleněné ze státního rozpočtu předškolním zařízením, školám a školským zařízením zřizovaným ministerstvem včetně finančních prostředků nad stanovený rozsah finančních prostředků pro školy a školská zařízení, v nichž probíhá pokusné ověřování nových forem, metod nebo řízení vzdělávání, popřípadě na další rozvojové programy vyhlášené ministerstvem; kontroluje využití takto přidělených finančních prostředků. Stejně postupuje u škol, předškolních a školských zařízení zřizovaných církvemi nebo náboženskými společenstvími a zařazených do sítě škol a školských zařízení. Přiděluje krajům finanční prostředky vyčleněné ze státního rozpočtu. • MŠMT jmenuje a odvolává ředitele předškolních zařízení, škol a školských zařízení, které zřizuje, ústředního školního inspektora a na jeho návrh školní inspektory; při jmenování vychází zejména z výsledků konkursních řízení. • Ministerstvo rovněž koordinuje předpisy pro navrhování a výstavbu budov předškolních zařízení, škol a školských zařízení a stanoví podmínky jejich provozuschopnosti se zvláštním zřetelem na možnost integrace zdravotně postižených dětí, předpisy pro účely zařazování předškolních zařízení, škol a školských zařízení do sítě, pro posuzování návrhů změn v síti a vyřazování předškolních zařízení, škol a školských zařízení ze sítě. • Stanoví normativy jako roční objem mzdových prostředků, zpracovává a zveřejňuje nejméně jednou za 4 roky dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy, který předkládá vládě. Ministerstvo každoročně předkládá Poslanecké sněmovně výroční zprávu o stavu a rozvoji výchovně vzdělávací soustavy; přitom vychází i z výročních zpráv o stavu a rozvoji výchovně vzdělávací soustavy, které zpracovávají kraje. Metodicky řídí a koordinuje tvorbu dlouhodobých záměrů vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy na úrovni krajů. Dlouhodobé záměry s kraji projednává vždy po 2 letech a sestavuje dlouhodobé záměry České republiky. 5. Česká školní inspekce (ČŠI) • Česká školní inspekce (ČŠI) sehrává významnou kontrolní roli. Je specializovaným útvarem pro evaluaci škol. Má pracoviště ve všech krajských sídlech. Vydává každoroční výroční zprávy o výsledcích kontrol. V závěru zpráv jsou doporučení, která mají usnadnit činnost škol a pomáhat lépe naplňovat jejich poslání. ČŠI je orgán státní správy, organizace přímo řízená ministerstvem. Její kompetence vymezuje § 18 zákona o státní správě a samosprávě ve školství. V čele ČŠI je ústřední školní inspektor, který navrhuje ministerstvu jmenování a odvolání školních inspektorů.

Výkon samosprávy ve školství

Působnost obce • Obec je podle § 14 zákona o státní správě a samosprávě ve školství povinna vytvářet podmínky pro plnění povinné školní docházky. Územní obvod obce tvoří spádový obvod základní školy; pro dvě a více základních škol stanoví obec vyhláškou jejich spádové obvody s přihlédnutím k případným alternativním vzdělávacím programům. Je-li v obci více než jedna základní škola, stanoví se spádové obvody pouze pro základní školy zřizované obcí. Obec se může dohodnout se sousední obcí nebo s okolními obcemi na vytvoření společného spádového obvodu základní školy. • Obec zřizuje školy jako příspěvkové organizace s právní subjektivitou. Obec konkrétně zřizuje nebo se souhlasem krajského úřadu také zrušuje předškolní zařízení, základní školu a školská zařízení jí sloužící, základní uměleckou školu, střediska pro volný čas dětí a mládeže, školní družinu, školní klub a školní knihovnu. Jestliže žák plní povinnou školní docházku ve škole zřízené jinou obcí, je povinna hradit obec, ve které má žák trvalý pobyt, obci, která školu zřídila, její neinvestiční výdaje na údržbu a opravy, materiální výdaje, služby a výdaje nevýrobní povahy, mzdové prostředky a ostatní výplaty fyzickým osobám neposkytované školským úřadem připadající na jednoho žáka této školy (pokud se dotčené obce nedohodnou jinak). Náklady však obec nemusí hradit, jestliže má zřízenu školu, ve které má žák zajištěny podmínky pro povinnou školní docházku. • Obec rozhoduje o: a) přijetí dětí do předškolního zařízení, školní jídelny, školní družiny nebo školního klubu, pokud počet přihlášených dětí přesahuje počet dětí, které lze přijmout, b) odvolání proti rozhodnutí ředitele ve věcech správních,

c) přijetí opatření na základě výsledků České školní inspekce v předškolních zařízeních, školách a školských zařízeních, které zřizuje. • Obec spravuje předškolní zařízení, základní školy a školská zařízení (které zřizuje) zejména tím, že zabezpečuje investiční výdaje a neinvestiční náklady kromě mzdových prostředků, učebnic, školních pomůcek a potřeb hrazených státem. Obec může pro školy a školská zařízení, které zřizuje, přispívat na neinvestiční náklady, na mzdové prostředky, učebnice, školní pomůcky a potřeby jinak hrazené státem. • Obec obdrží ze státního rozpočtu příspěvek na úhradu neinvestičních výdajů na žáka. • Obec s předchozím souhlasem krajského úřadu jmenuje na základě výsledků konkurzního řízení a odvolává ředitele předškolních zařízení, škol a školských zařízení, které zřizuje. Bez tohoto souhlasu je jmenování i odvolání neplatné. Podle § 15: Obec uplatňuje své zájmy, zájmy rodičů nebo jiných zákonných zástupců dětí a žáků a pedagogických pracovníků na rozvoji výchovy a vzdělávání vůči předškolním zařízením, školám a školským zařízením v obci. • Obec projednává s ředitelem předškolního zařízení, školy a školského zařízení, které zřídila, zejména: a) koncepci rozvoje, b) rozpočet a materiální podmínky pro činnost, c) personální a sociální podmínky pracovníků, d) požadavky obce na zkvalitnění péče poskytované předškolním zařízením, výchovně vzdělávací činnosti předškolních zařízení, škol a školských zařízení a způsob úhrady nákladů zvýšených z tohoto důvodu, e) zprávy o výsledcích výchovně vzdělávací činnosti předškolních zařízení, škol a školských zařízení. • Obec zpravidla zřizuje komisi pro výchovu a vzdělávání. Komise pro výchovu a vzdělávání se vždy zřizují v obci s více než pěti školami. Předškolní zařízení, školy a školská zařízení jsou zastoupeny v této komisi dvěma pětinami zástupců z řad pedagogických pracovníků. • Je známo, že učitelská komunita vyslovovala jisté obavy z přesunu kompetencí na obce. Celková bilance transferu kompetencí na obce, jak ukazují zkušenosti ze Skandinávských zemí začátkem devadesátých let, je příznivá. Podobně tomu bylo ve Francii v osmdesátých letech. Je nutno však uvést, že jsou i opačné poznatky. V Rakousku, kde ubývalo žáků, se počet učitelů nesnižoval, proto se určité kompetence s tím související vrátily opět do centra. Také v Holandsku bylo nutno regulovat výstavbu školních budov z centra. V Anglii se neprojevila racionalizace působením vzájemné konkurence škol a pravomoci místním úřadům byly odebrány. Z evropských zkušeností je známo, že se po decentralizaci pravomocí na obce nezhoršily pracovní ani platové podmínky učitelů. (GOULLIOVÁ, 2002)

Působnost kraje • Kraj zřizuje (podle §16) v samostatné působnosti jako příspěvkové organizace a se souhlasem ministerstva zrušuje: a) střední školy, b) odborná učiliště, vyšší odborné školy a školská zařízení jim sloužící, c) konzervatoře a školská zařízení jim sloužící, d) speciální základní školy, speciální střední školy a speciální předškolní zařízení, e) jazykové školy, těsnopisný ústav, školské ústavy umělecké výroby a školní hospodářství, f) předškolní zařízení, školy a školská zařízení s jiným vyučovacím jazykem než českým, pokud je nezřídí obec podle § 14 odst. 2, g) speciální základní školy při zdravotnických zařízeních, pomocné školy, zvláštní školy, zvláštní předškolní zařízení při zdravotnických zařízeních, h) základní umělecké školy, i) dětské domovy, j) školská zařízení pro výchovu mimo vyučování, j) školská zotavovací zařízení, k) zařízení školního stravování, k) plavecké školy,

l) střediska praktického vyučování, m) zařízení výchovného poradenství, n) střediska služeb školám a střediska informačních technologií, o) zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, p) další školy a školská zařízení v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ve svém územním obvodu. • Kraj v samostatné působnosti spravuje (ve smyslu § 17) školy a školská zařízení, které zřizuje, zejména tím, že zabezpečuje investiční výdaje a neinvestiční náklady kromě mzdových prostředků, učebnic, školních pomůcek a potřeb hrazených státem. Se souhlasem ministerstva jmenuje na základě výsledků konkursního řízení a odvolává ředitele škol a školských zařízení, které zřizuje (jmenování ředitele bez předchozího souhlasu ministerstva je neplatné). Přijímá opatření na základě výsledků školní inspekce ve školách a školských zařízeních, které zřizuje. Kraj může pro školy a školská zařízení, které zřizuje, přispívat na neinvestiční náklady na mzdové prostředky, učebnice, školní pomůcky a potřeby jinak hrazené státem.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Není nutnost souhlasu MŠMT u jmenování a odvolávání ředitelů škol zřizovaných krajem zasahováním do jejich samosprávné působnosti? 2. Kdo zřizuje střední a vyšší zdravotnické školy? Proč tato kompetence nespadá pod Ministerstvo školství?

Rady škol • Rada školy je významným prostředkem kultivované a efektivní spolupráce školy s obcí a dalšími partnery. Podle současně platného zákona může být zřízena ve škole rada školy podle § 17 zákona o státní správě a samosprávě ve školství. Rada školy je orgánem školy umožňujícím zákonným zástupcům nezletilých žáků, zletilým žákům, pracovníkům školy, občanům obce a dalším osobám podílet se na správě školy, a tím připravovat děti a mládež pro život v demokratické společnosti. •

Radu školy zřizuje zřizovatel školy na základě: a) písemné žádosti nejméně jedné desetiny zletilých žáků a zákonných zástupců nezletilých žáků školy v případě vyšší školy a konzervatoře, pokud má škola více než 300 žáků, nebo b) písemné žádosti nejméně jedné pětiny zletilých žáků a zákonných zástupců nezletilých žáků školy v případě vyšší školy a konzervatoře, pokud má škola méně než 300 žáků, nebo c) písemné žádosti alespoň poloviny pracovníků školy nebo d) rozhodnutí zřizovatele školy.

• Členové rady. Rada školy má šest až patnáct členů. Ředitel školy není členem rady školy. Členové rady jsou voleni, popřípadě jmenováni na funkční období dvou let. Pokud se jedná o školy zřizované státem, obcí nebo státem registrovanou církví (náboženskou společností), třetinu členů rady jmenuje zřizovatel. Třetinu členů rady volí: 1. V případě základní školy zákonní zástupci žáků ze svých řad, 2. V případě střední školy a konzervatoře zletilí žáci a zákonní zástupci nezletilých žáků tak, že nejméně jeden člen do rady školy je volen zletilými žáky a nejméně jedna šestina členů rady je volena zákonnými zástupci nezletilých žáků, 3. V případě vyšší odborné školy s výjimkou konzervatoře, žáci ze svých řad. Třetina členů rady školy je volena pedagogickými pracovníky z řad pracovníků školy. • Náplň činnosti rady školy: a) schvaluje výroční zprávu školy, návrh rozpočtu školy, zprávu o hospodaření školy; tím plní také funkci veřejné kontroly školy, b) vyjadřuje se ke studijním a učebním oborům, které škola připravuje, ke koncepčním záměrům rozvoje školy, k jmenování a odvolání ředitele, c) může podat v odůvodněných případech zřizovateli školy nebo v případě základní školy příslušnému orgánu státní správy ve školství návrh na odvolání ředitele školy, d) může požádat Českou školní inspekci o inspekci a školský odbor kraje o kontrolu hospodaření

školy (pokud jde o střední a vyšší zdravotnické školy, může požádat Ministerstvo zdravotnictví o totéž).



Ekonomika a školství 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 3. Školství 3 Možnost vytvářet diskuzi


?

Dokument Článek

Otázka k samostatné úvaze Do jaké míry a jakou formou je vhodné zapojit do úhrady nákladů samotného spotřebitele (rodinu)?

• Z pohledu ekonomie patří školství mezi tradiční odvětví veřejného sektoru. Vzdělání bylo v historii vždy považováno za statek, který přináší užitek jak jednotlivci, tak i komunitě a je významný pro dlouhodobou konkurenceschopnost země. Rozhodně nebylo náhodou, že povinnou školní docházku v našich zemích zavedla již před téměř 250 lety císařovna Marie Terezie. 3 Stát dokonce financoval tvorbu učebnic. • Důvody pro státní poskytování vzdělávacích služeb a silnou regulaci trhů se vzděláním jsou dvojí, jako je tomu ostatně u celého veřejného sektoru. První skupina důvodů souvisí s převládajícím přesvědčením, že vzdělání je klíčovým při vytváření šancí pro další uplatnění a rozvoj jednotlivce a přístup ke vzdělání by měl být spravedlivě distribuován bez ohledu na majetkové poměry a schopnost platit. Vyšší dosažené vzdělání zvyšuje šanci na získání zaměstnání. Pro ilustraci - míra nezaměstnanosti vysokoškoláků se pohybuje kolem 5 %, vyučených nad 30 % (REKTOŘÍK, ŠELEŠOVSKÝ, 2002). Další důvody souvisí s ekonomickými charakteristikami vzdělání jako statku. Řečeno současnou terminologií, vzdělání s sebou přináší výrazné pozitivní externality. Ze vzdělání a kvalifikace jednotlivce má užitek řada dalších ekonomických subjektů, od zaměstnavatelů až po samotný stát. Vyloučitelnost ze spotřeby vzdělání je jistě technicky možná, nicméně společenské ztráty ze skutečnosti, že vzdělání nemusí získat právě ti, kteří mají talent a předpoklady jej využít, mohou být značné. Dalším dílčím problémem, díky kterému rovněž nelze spoléhat při alokaci zdrojů do vzdělávání čistě na trh, je informační nerovnováha mezi spotřebitelem a poskytovatelem služby. Tato nerovnováha sice nedosahuje intenzitu kupříkladu zdravotnictví, nicméně zejména na nižších úrovních vzdělávací soustavy je nesporná. • Nejvýznamnější praktické problémy, se kterými se potýkají především transformující se společnosti, souvisejí s těmito důvody státních zásahů. Klíčové otázky především směřují vůči optimální kombinaci veřejného a soukromého prvku ve vzdělávacích soustavách a k problému vyjadřování a garantování společenských přínosů ve smyslu kvantity a kvality výstupu školství. Hledání odpovědí je komplikováno všudypřítomným nedostatkem finančních prostředků.4 Dosavadní vývoj veřejných výdajů na školství je vyjádřen v grafu č.1. • Graf 1 Vývoj veřejných výdajů na školství jako % z HDP v letech 1995-2000 • Optimalizace tzv. privat-public mixu je nepochybně záležitost dlouhodobá. Její řešení vyžaduje efektivní cesty k projevování preferencí a zájmů subjektů zainteresovaných ve vzdělávací politice – rodičů, studentů, zaměstnavatelů, veřejné správy. Hlavní podotázky by se zde daly formulovat takto: 1. do jaké míry a jakou formou je vhodné zapojit do úhrady nákladů samotného spotřebitele (rodinu); 2. jak řešit postavení soukromých škol z pohledu obsahu výuky, nároků na finanční podporu státu a pozici z hlediska sítě školských zařízení. V současnosti je pravděpodobné předvídat další vývoj. Vládní prohlášení uvádí, že se vláda zavazuje zachovat srovnatelné postavení škol všech zřizovatelů a posilovat formy vícezdrojového

financování škol a školských zařízení. • Ukazatelem úspěšnosti a potřebného zaměření školy je uplatnění absolventů v povoláních, pro něž byli připravováni. Uplatnění absolventů však také významně souvisí s celkovým vývojem trhu práce a především se stavem ekonomiky. 5 Možná právě zde spočívá důvod toho, že toto kritérium není v podstatě nijak promítnuto do způsobu, jakým jsou školy financovány. • Finanční zabezpečení všech škol a školských zařízení se realizuje v souladu se zákonem o státní správě a samosprávě ve školství, o státním rozpočtu a s příslušným usnesením vlády na bázi rozčlenění finančních prostředků na přímé vzdělávací výdaje a na ostatní výdaje škol. Přímé vzdělávací výdaje určené na platy učitelů a učební pomůcky zajišťuje stát (konkrétně Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy ČR). Kraje a obce v přímé působnosti v oblasti ekonomického zabezpečení ve vztahu ke školám a školským zařízením, které zřizují zajišťují ostatní výdaje škol určené převážně na hospodářský provoz škol. • Rozdělování přímých výdajů se řídí speciální metodikou. Obce získávají potřebné finanční prostředky jako účelovou neinvestiční dotaci ze státního rozpočtu rozdělovanou prostřednictvím krajských úřadů. Výše normativů pro jednotlivé typy škol a dané období je stanovena hlavně podle příslušných učebních plánů, podle vyhlášky určující maximální počet žáků ve třídě a počtu vyučovacích hodin, u kterých se dělí třídy. Pro představu lze uvést např. přibližný normativ na jednoho studenta gymnázia asi 25 tisíc, na studenta umělecké školy asi 40 tisíc. • Mezi hlavní výdajové položky školy patří mzdy, sociální a zdravotní pojištění, energie a materiál, daně, služby a cestovné. Mezi hlavní příjmové položky patří dotace od krajského úřadu, úroky z vlastních finančních prostředků, prodej materiálu a majetku a výnosy z vlastní doplňkové (dříve hospodářské) činnosti. Obce zabezpečují hospodářský provoz škol, školských a předškolských zařízení. K tomu získává dotaci na jednoho žáka základní školy. 6 • Zvláštní pozornost si zasluhuje příspěvek na částečnou úhradu neinvestičních nákladů mateřských škol, školních družin a školních klubů podle § 19a zákona č. 564/1990 Sb. Povinnost platit příspěvek, jeho výši a splatnost upraví obec obecně závaznou vyhláškou po projednání s krajským úřadem tak, aby nepřesáhla 30 % nákladů vynaložených na jedno dítě.



Kultura a kulturní politika 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 4. Kultura a nestátní neziskové organizace 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

V odvětví kultury probíhají specifické procesy, jejichž důsledkem jsou specifické produkty (statky nebo služby). Tyto procesy probíhají z části ve specializovaných institucích, které jsou určitým způsobem uspořádány a jejichž činnost podléhá odbornému managementu. K základním prvkům ekonomického systému kultury lze zařadit kulturní procesy, kulturní instituce a kulturní produkty.

• Z ekonomického hlediska jsou kulturní procesy podmíněny určitými vstupy základních produkčních faktorů (práce, kapitálové statky, hmotné vstupy). Zvláštnost těchto procesů spočívá z hlediska vstupů ve vysoce specializované odborné práci, leckdy unikátního, tvůrčího rázu. Průběh kulturních procesů lze označit jednotlivými fázemi jako jsou tvorba, produkce, zprostředkování a distribuce, spotřeba a ochrana a udržování kulturních hodnot. • Kulturní procesy probíhají buď v rámci odvětví kultury, kdy jde o tzv. institucionalizovanou kulturu, nebo spontánní formou. Hlavním úkolem odvětví kultury je produkce a realizace kulturních statků a služeb, resp. kulturních produktů. Naplnění této úlohy se uskutečňuje prostřednictvím kulturních institucí. V každé zemi, v každém časovém úseku jsou tyto kulturní instituce někým vlastněny, nějak uspořádány a někým řízeny. Tyto tři základní charakteristiky jsou vzájemně podmíněny - např. charakter vlastnictví je jedním ze základních faktorů ovlivňujících organizační strukturu odvětví. Nejtypičtějším vlastníkem kulturních institucí je stát, kraj nebo obce, které je zřizují jako své příspěvkové organizace. Kromě toho však kulturní instituce mohou být zřizovány i jinými subjekty jako nestátní neziskové organizace, nejčastěji jako občanská sdružení či obecně prospěšné společnosti (viz dále). • Důležitým prvkem zabezpečení kulturního procesu je tzv. kulturní infrastruktura, jako pojem sloužící k označení zprostředkovávajících a zpřístupňujících poskytování kulturních statků a služeb. Jde o síť divadel, knihoven, muzeí, galerií, kin apod. To, jakou roli má stát plnit v kultuře, jaké priority vymezuje v odvětví kultury, se skrývá pod pojmem kulturní politika. Obecně je také přijímán názor Organizace spojených národů pro vzdělání, vědu a kulturu UNESCO, který zní: „Jako kulturní politiku označujeme cílevědomé působení na podmínky kulturního života a jejich prostřednictvím na samotnou kulturu.“ 1 Stávající kulturní politika České republiky se odvíjí od dokumentu „Kulturní politika: Funkce kultury, hlavní cíle a nástroje kulturní politiky“.

?

Otázka k samostatné úvaze Domníváte se, že cíle stávající kulturní politiky ČR jsou úplné a dostačující?

Mezi hlavní cíle kulturní politiky patří zejména: • garantovat ochranu svobody tvorby umělců a tvůrců a vytvářet podmínky pro využívání této svobody, • vytvářet podmínky pro realizaci kulturních aktivit občanů zejména na základě občanského sdružování (spolčování), • vytvářet podmínky pro decentralizaci rozhodování v celém kulturním systému a pro přenášení rozhodovacích procesů mimo ingerenci orgánů státní správy a jejich nezávislost i ekonomickou („umělci rozhodují sami o sobě“), • garantovat rovnost přístupu občanů ke kulturnímu bohatství a usnadňovat tento přístup znevýhodněným společenským skupinám (menšiny, osoby se zdravotním postižením), • garantovat ochranu kulturního dědictví a podporovat péči o ně, • garantovat svobodný přístup občanů k informacím, podporovat výměnu informací uvnitř systému kultury, mezi systémem kultury a vnějším prostředím bez ohledu na jazykové a administrativní hranice, • podporovat výchovu a osvětu v systému tvorby i užívání kulturních statků, • brzdit negativní vlivy komercionalizace kultury. Rozvoj české kultury však bude životaschopný pouze v podmínkách účinné spolupráce mezi obcemi, kraji a Ministerstvem kultury.



Rozvoj kultury na úrovni státu , kraje a obce 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 4. Kultura a nestátní neziskové organizace 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Rozvoj kultury na úrovni státu je reprezentován aktivitami Ministerstva kultury České republiky. Ministerstvo kultury podle § 8 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je ústředním orgánem státní správy pro - umění, - kulturně výchovnou činnost, - kulturní památky, - pro věci církví a náboženských společností, - pro věci tisku, včetně vydávání neperiodického tisku a jiných informačních prostředků, - pro přípravu návrhů zákonů a jiných právních předpisů pro oblast rozhlasového a televizního vysílání, - pro provádění autorského zákona, - pro výrobu a obchod v oblasti kultury. • MK ČR se v důsledku reformy veřejné správy vzdalo podstatné části svých zřizovatelských funkcí. Ponechalo si ve své působnosti zřizování takových kulturních institucí, které mají celospolečenský kulturní dopad, jsou reprezentanty kultury českého národa. Kromě toho si ministerstvo zachovává významné postavení v souvislosti s podporou různých neziskových kulturních aktivit prostřednictvím každoročního vypisování grantových programů MK ČR, stejně jako provozováním dvou státních fondů, a to Státního fondu kultury ČR a Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie, v jejichž čele stojí ministr. V tabulce jsou uvedeny výdaje kapitoly MK ČR na kulturu od roku 1991 až do roku 2002. Tabulka je rozšířena též o údaje okresních úřadů, které se autorce v souvislosti s jejich plánovaným zrušením za poslední tři roky nepodařilo zjistit. Tabulka 2 Výdaje veřejných rozpočtů vykazované na kulturu v letech 1991- 2002 v tis. Kč.

• V souvislosti s reformou veřejné správy jsou obce i kraje stále více angažovány v rozvoji kultury v daném regionu, a to jak v rámci své samostatné působnosti, tak i působnosti přenesené. Při své činnosti jsou však limitovány především stránkou legislativní, ekonomickou a v neposlední řadě také institucionální. V rámci reformy veřejné správy se na územní samosprávu přenáší nejen zřizovatelské funkce k příspěvkovým organizacím v oblasti kultury, ale i příslušný majetek. Jedním z cílů regionální politiky je podpora rozvoje kultury, a to jak ve sféře ochrany kulturních památek, tak v oblasti rozvoje společenského života, který je ovlivňován mimo jiné množstvím konaných kulturních akcí, dostupností kulturních zařízení, jako jsou např. kina, divadla, knihovny apod.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Zamyslete se nad kulturní politikou, resp. záměry v oblasti kultury ve vaší obci, resp. kraji. Kdo ji vytváří? 2. Jak hodnotíte výdaje z veřejných rozpočtů vykazované na kulturu v letech 1991-2002?

Kulturní politika na regionální úrovni by měla odrážet následující základní linie: • péče o movité a nemovité kulturní památky, • péče o rozvoj knihoven, muzeí a galerií (každý kraj má povinnost provozovat jednu knihovnu, muzeum i galerii, aby se tak zajistila „síť „ základních kulturních institucí), • podpora ostatních činností v oblasti kultury.



Nestátní neziskové organizace 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 4. Kultura a nestátní neziskové organizace 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Kromě příspěvkových organizací zřizovaných státem, kraji a obcemi působí v odvětví kultury i nestátní neziskové organizace (dále také NNO). Nestátní neziskové organizace mají podle amerického sociologa profesora Lestera Salamona 2 pět charakteristických rysů: a) Jde o organizace, resp. skupiny, které jsou do určité míry institucionalizovány. b) Mají soukromou povahu, tj. jsou institucionálně oddělené od státní správy. Neziskové organizace nejsou součástí státní správy a ani nejsou řízeny orgány, v nichž převládají státní úředníci. c) Nerozdělují zisk, to znamená, že své zisky nerozdělují mezi své vlastníky nebo vedení organizace. Neziskové organizace mohou v určitém období dosáhnout zisku, ten však musí být opětovně použit na cíle dané posláním organizace, nikoli převeden na vlastníky organizace nebo její řídící orgán. d) Jsou samosprávné, autonomní, tj. jsou schopné řídit svou vlastní činnost. Neziskové organizace mají svá vlastní interní pravidla řízení a nejsou ovládány zvenčí. e) Jsou dobrovolné, tj. zahrnují určitý významný prvek dobrovolné činnosti, ať již formou účasti na konkrétních aktivitách nebo ve vedení organizace. • Podle právního řádu České republiky splňují tyto podmínky čtyři typy organizací, a to: 1. Občanská sdružení a jejich organizační jednotky (spolky, svazy, kluby), které se řídí zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. V srpnu 2003 Český statistický úřad evidoval 50 972 občanských sdružení. 2. Obecně prospěšné společnosti, které se řídí zákonem č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění pozdějších předpisů. V srpnu 2003 Český statistický úřad evidoval 849 obecně prospěšných společností. 3. Nadace a nadační fondy, které se řídí zákonem č. 277/1998 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších předpisů. V srpnu 2003 Český statistický úřad evidoval 346 nadací a 856 nadačních fondů. 4. Církevní právnické osoby, které jsou zřizovány církvemi podle zákona 3/2002 Sb., o svobodě víry a postavení církví a náboženských společností. Jsou určeny k realizaci církevních charitativních a humanitárních záměrů. Zdroj Ministerstva kultury udává, že v srpnu 2003 provozovaly registrované církve 4 712 církevních právnických osob. • V souvislosti se vstupem ČR do EU se v posledních několika letech často hovořilo o účelnosti oboustranně vzájemné spolupráce institucí veřejné správy (státní správy a samosprávy) a nestátních neziskových organizací jako představitelů občanské angažovanosti na veřejném životě. Podle Listiny základních práv a svobod, která je nedílnou součástí Ústavy ČR, musí být rozhodující část výdajů státního rozpočtu směřována na zajišťování tzv. funkcí státu. Jedná se o služby, které veřejná správa (tj. státní správa a samospráva) musí pro občany zajišťovat. Jde tedy především o školství, kulturu, dopravu, obranu a bezpečnost, soudnictví, vězeňskou službu, oblast důchodového zabezpečení, zastupitelské úřady v cizině a celou řadu dalších funkcí, se kterými se občané denně setkávají. Na zajišťování těchto veřejných služeb stát (kraj, obec) v první řadě zřizuje své příspěvkové organizace či organizační složky bez právní subjektivity (bývalé rozpočtové organizace). Touto cestou jsou za přímého řízení zřizovatele naplňována jednotlivá ustanovení Ústavy z hlediska funkcí státu. Další možností, jak tyto služby zajistit, je právě spolupráce s nestátními neziskovými organizacemi, která se realizuje především

poskytnutím finančního příspěvku (např. prostřednictvím dotační politiky státního rozpočtu) na produkci těchto služeb. Právě dotace z veřejných zdrojů představují nejvýznamnější zdroj příjmů NNO.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Jak hodnotíte práci nestátních neziskových organizací ve vaší obci, resp. kraji? 2. Souhlasíte s funkcemi státu vymezenými v Ústavě ČR? Jsou úplné, nebo by stát měl zajišťovat ještě další veřejné služby?



Finanční zdroje nestátních neziskových organizací 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 4. Kultura a nestátní neziskové organizace 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Financování nestátních neziskových organizací 3 má tzv. vícezdrojový charakter. Zdroje financování lze rozdělit do dvou základních skupin: 1. Systém veřejného financování, na kterém se podílejí instituce veřejné správy, tj. státní správy a samosprávy, 2. Finance z neveřejných zdrojů (tuzemských i zahraničních), kam patří: • nadace tuzemské i zahraniční, • podnikatelská sféra, • individuální dárci tuzemští i zahraniční, • příjmy z vlastní činnosti, • členské příspěvky (týká se především členských korporací, tj. hlavně občanských sdružení), • část příjmů z loterií a her, • daňová a poplatková zvýhodnění.

?

Otázky k samostatné úvaze Domníváte se, že přesvědčení většiny představitelů neziskových organizací, že jejich organizace jsou efektnější a inovační než srovnatelné organizace státní správy či samosprávy, je opodstatněné?

Prolínaní funkcí veřejné správy a nestátních a neziskových organizací Většina neziskových organizací v České republice má dnes již poměrně jasnou představu o svém místě a fungování ve společnosti. Nelze pochybovat o tom, že v celkovém důsledku tyto představy postupně vedou k vytváření celkové identity neziskového sektoru v ČR. Součástí této identity je přesvědčení většiny představitelů neziskových organizací, že jejich organizace jsou efektivnější a více inovační než srovnatelné organizace státní správy. Vymezování identity neziskových organizací vůči veřejné správě vyznívá velmi pozitivně a působí sebevědomým dojmem. Neziskové organizace totiž své služby nabízí v místě, kde je služba poptávána, tudíž znají nejlépe skutečnou poptávku a jsou schopny pružně reagovat na její změny. Příjemci služeb (tj. klienti neziskových organizací, které veřejné služby poskytují) mohou také okamžitě kontrolovat jejich kvalitu, čímž nutí neziskové organizace k vysoké kvalitě poskytovaných služeb.



Stát, kraj a obce a nestátní neziskové organizace 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 4. Kultura a nestátní neziskové organizace 5 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Stávajícím nejvýznamnějším orgánem, který koordinuje spolupráci mezi ústředními orgány státní správy a spolupracujícími kraji v oblasti podpory NNO (včetně dotační politiky z veřejných rozpočtů), je Rada vlády pro nestátní neziskové organizace (dále RNNO). RNNO je poradním orgánem vlády, byla založena roku 1992 jako Rada vlády pro nadace, od roku 1998 působí pod stávajícím názvem. Radě předsedá ministr bez portfeje, který jmenuje její členy z řad zástupců ústředních orgánů státní správy a ze zástupců všech typů nestátních neziskových organizací. Rada má 36 členů, kterými jsou zástupci NNO, kteří tvoří vždy nejméně polovinu všech členů Rady, zástupci ústředních orgánů státní správy, do jejichž kompetence patří výkon státní politiky vůči NNO, a zástupci spolupracujících krajů. Nestátní neziskové organizace navrhují své zástupce za obory i kraje samy na svých regionálních konferencích. Veškeré aktuální informace o Radě vlády pro nestátní neziskové organizace lze nalézt na http://wtd.vlada.cz/pages/rvk_rnno.htm • Kraje i obce mohou obdobně jako stát spolupracovat s nestátními neziskovými organizacemi při poskytování veřejných služeb, mezi které patří i služby z odvětví kultury. V souvislosti s reformou veřejné správy došlo k narušení struktury spolupráce budované 10 let na úrovni státu a obcí. Očekávalo se, že kraje převezmou principy RNNO a budou je dále rozvíjet. V zásadě k tomu také došlo s tím, že kraje logicky upřednostňují vlastní programy rozvoje kraje před prioritami státní dotační politiky vůči NNO. Právě na téma možné spolupráce krajů, resp. obcí a NNO proběhlo již několik průzkumů, na základě kterých lze navrhnout možná opatření, která by mohla v průzkumu identifikované problémové okruhy odstranit, a tím posloužit krajům při hledání cest možné efektivnější spolupráce. Patří mezi ně: 1. Principy informování veřejnosti o činnosti veřejné správy, a to jak pasivní (dostatečné poučení osob, které přicházejí do styku s její činností, o jejich právech a povinnostech), tak i aktivní (informovat veřejnost o záměru zpracovat určitý dokument, přizvat ji ke zpracovávání analytické části dokumentu i ke zpracovávání celkového návrhu). Tato spolupráce již úspěšně započala, a to formou účasti NNO na tvorbě strategických dokumentů kraje, resp. Programů rozvoje kraje, tzv. PRK, nebo podáním a akceptováním návrhu radě na základě oprávnění, které mají právnické osoby ze zákona, např. „Návrh způsobů komunikace kraje s veřejností, financování NNO a jejich zapojení do poradních orgánů kraje“, navržený ze strany Centra pro komunitní práci západní Čechy, který byl na základě jednání s krajskými představiteli transformován do „Koncepce zapojování veřejnosti do rozhodovacích procesů“. Podobné principy se začaly uplatňovat i v Olomouckém a Jihočeském kraji. 2. Vznik sítě informačních center, která by kromě distribuce informací z kraje do vymezeného území plnila úlohu kontaktního místa kraje s veřejností a neziskovými subjekty. Tuto roli např. V JMK plní Brněnská asociace nestátních neziskových organizací BANNO. 3. Zavedení funkce koordinátora pro spolupráci s NNO na KÚ a rozšíření gesce jednoho z radních o odpovědnost za NNO v kraji a nabídnutí představitelům NNO členství ve vybraných odborných pracovních skupinách kraje.

?

Otázka k samostatné úvaze Domníváte se, že existence Rady vlády pro nestátní neziskové organizace je oprávěná?


Legislativní úprava v oblasti zaměstnanosti v ČR 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 5. Trh práce a politika zaměstnanosti 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, jejímž cílem je dosažení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti, upravuje v podmínkách České republiky nový Zákon o zaměstnanosti, a to v souladu s právem Evropských společenství.

Státní politika zaměstnanosti Státní politika zaměstnanosti v České republice zahrnuje zejména: • zabezpečování práva na zaměstnání, • sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, zpracovávání prognóz a koncepcí zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů, • koordinaci opatření v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů, a to v souladu s evropskou strategií zaměstnanosti, • tvorbu a koordinaci jednotlivých programů a opatření k zajištění priorit v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů, • uplatňování aktivní politiky zaměstnanosti, • tvorbu a zapojení do mezinárodních programů souvisejících s rozvojem zaměstnanosti a lidských zdrojů na úseku trhu práce, • hospodaření s prostředky na politiku zaměstnanosti, • poskytování informačních, poradenských a zprostředkovatelských služeb na trhu práce, • poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, • opatření na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, s osobami bez ohledu na jejich rasový a etnický původ, s osobami se zdravotním postižením a s dalšími skupinami osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, • opatření pro zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením a dalších skupin fyzických osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, • usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území České republiky a z území České republiky do zahraničí. Státní politiku zaměstnanosti vytváří stát a podílejí se na ní další subjekty činné na trhu práce, zejména zaměstnavatelé a odborové organizace. Státní správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti v České republice vykonávají Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a úřady práce.

Právo na zaměstnání

• Právem na zaměstnání je právo fyzické osoby, která chce a může pracovat a o práci se uchází, na zaměstnání v pracovněprávním vztahu a a na zprostředkování zaměstnání. Fyzická osoba má právo si sama svobodně zvolit a zabezpečit zaměstnání a vykonávat je na celém území České republiky, nebo si může zabezpečit zaměstnání v zahraničí. Účastníkům právních vztahů je zakázáno činit nabídky zaměstnání, které mají diskriminační charakter, nejsou v souladu s pracovněprávními nebo služebními předpisy nebo odporují dobrým mravům. • Zaměstnavatel nesmí při výběru zaměstnanců vyžadovat informace týkající se národnosti, rasového nebo etnického původu, politických postojů, členství v odborových organizacích, náboženství, filozofického přesvědčení, sexuální orientace a ani informace, které odporují dobrým mravům, a osobní údaje, které neslouží k plnění povinností zaměstnavatele stanovených zvláštním právním předpisem. • Fyzická osoba má právo na zprostředkování vhodného zaměstnání: a) které zakládá povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, b) jehož délka pracovní doby činí nejméně 80 % stanovené týdenní pracovní doby, c) které je sjednáno na dobu neurčitou, nebo na dobu určitou delší než 3 měsíce a d) které odpovídá zdravotní způsobilosti fyzické osoby a pokud možno její kvalifikaci, schopnostem, dosavadní délce doby zaměstnání, možnosti ubytování a dopravní dosažitelnosti zaměstnání.

Zprostředkování zaměstnání • Zprostředkováním zaměstnání se rozumí: 1. Vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly 2. Zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení 3. Poradenská a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí • Úřady práce zprostředkovávají zaměstnání podle právních předpisů Evropských společenství, upravujících volný pohyb osob. Zprostředkování zaměstnání úřady práce je bezplatné. Při zprostředkování zaměstnání se věnuje zvýšená péče uchazečům o zaměstnání, kteří ji pro svůj zdravotní stav, věk, péči o dítě nebo z jiných vážných důvodů potřebují. Jsou to zejména: a) fyzické osoby se zdravotním postižením, b) fyzické osoby do 25 let věku, c) absolventi vysokých škol po dobu 2 let po úspěšném ukončení studia, nejdéle však do 30 let věku, d) těhotné ženy, kojící ženy a matky do devátého měsíce po porodu, e) fyzické osoby pečující o dítě do 15 let věku, f) fyzické osoby starší 50 let věku, g) fyzické osoby, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání déle než 6 měsíců, h) fyzické osoby, které potřebují zvláštní pomoc; to jsou např. osoby společensky nepřizpůsobené, po ukončení výkonu trestu odnětí svobody či osoby ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. • Úřad práce ve spolupráci s těmito uchazeči může vypracovat individuální akční plán směřující ke zvýšení možnosti jejich uplatnění na trhu práce; uchazečům o zaměstnání mladším 25 let a absolventům škol (do dvou let po ukončení školy) je úřad práce povinen vypracování tohoto plánu nabídnout. Obsahem individuálního akčního plánu je zejména stanovení postupu a časového harmonogramu plnění jednotlivých opatření ke zvýšení možnosti uplatnění uchazeče o zaměstnání na trhu práce, a to v souladu s dosaženou kvalifikací a možnostmi a schopnostmi uchazeče o zaměstnání.

Podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci

• Nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, který: a) vykonával v délce alespoň 12 měsíců v tzv. „ rozhodném období“ zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, zakládající povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, b) požádal úřad práce, u kterého je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti a c) ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, není poživatelem starobního důchodu. • Rozhodným obdobím pro posuzování nároků na podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci jsou poslední 3 roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání. Do předchozího zaměstnání se započítává i tzv. „náhradní doba zaměstnání“, za niž se považuje doba: 1. Přípravy osoby se zdravotním postižením k práci 2. Pobírání plného invalidního důchodu 3. Výkonu vojenské základní (náhradní) služby 4. Výkonu civilní služby 5. Osobní péče o dítě ve věku do 4 let nebo o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči, 6. Osobní péče o převážně nebo úplně bezmocnou fyzickou osobu nebo částečně bezmocnou fyzickou osobu starší 80 let, pokud s uchazečem o zaměstnání trvale žije a společně uhrazují náklady na své potřeby; tyto podmínky se nevyžadují, jde-li osobu, která se pro účely důchodového pojištění považuje za osobu blízkou, 7. Výkonu dlouhodobé dobrovolnické služby v rozsahu překračujícím v průměru alespoň 20 hodin v kalendářním týdnu na základě smlouvy dobrovolníka s vysílající organizací, které byla udělena akreditace Ministerstvem vnitra • Podpora v nezaměstnanosti náleží uchazeči o zaměstnání ode dne podání písemné žádosti o její přiznání, a to po tzv. „podpůrčí dobu“. Ta činí u uchazeče o zaměstnání: a) do 50 let věku 6 měsíců, b) od 50 do 55 let věku 9 měsíců, c) nad 55 let věku 12 měsíců. • Rozhodující pro stanovení délky podpůrčí doby je věk uchazeče o zaměstnání dosažený ke dni podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti. Podmínkou pro poskytování podpory v nezaměstnanosti po dobu 9 měsíců je celková doba účasti na důchodovém pojištění v délce alespoň 25 roků a pro poskytování podpory v nezaměstnanosti po dobu 12 měsíců celková doba účasti na důchodovém pojištění v délce alespoň 30 roků. Uchazeči o zaměstnání ve věku nad 55 let, který neprokáže celkovou dobu účasti na důchodovém pojištění v délce alespoň 30 roků, avšak prokáže celkovou dobu účasti na důchodovém pojištění v délce alespoň 25 roků, náleží podpora v nezaměstnanosti po dobu 9 měsíců. Splnění podmínky celkové doby účasti na důchodovém pojištění prokazuje uchazeč o zaměstnání. • Výše podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci se stanoví procentní sazbou z průměrného měsíčního čistého výdělku, který byl u uchazeče o zaměstnání zjištěn a naposledy používán pro pracovněprávní účely v jeho posledním zaměstnání. U uchazeče o zaměstnání, který naposledy před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání vykonával samostatnou výdělečnou činnost, se stanoví procentní sazbou z posledního vyměřovacího základu v rozhodném období přepočteného na 1 kalendářní měsíc. • Procentní sazba podpory v nezaměstnanosti činí první 3 měsíce podpůrčí doby 50 % a po zbývající podpůrčí dobu 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. Procentní sazba podpory při rekvalifikaci činí 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. Maximální výše podpory v nezaměstnanosti činí 2,5 násobek částky životního minima platného pro jednotlivého občana staršího 26 let věku ke dni podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti, při rekvalifikaci pak 2,8 násobek částky životního minima platného pro jednotlivého občana staršího 26 let věku ke dni nástupu na rekvalifikaci.



Aktivní politika zaměstnanosti 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 5. Trh práce a politika zaměstnanosti 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Aktivní politika zaměstnanosti (dále APZ) je souhrn opatření směřujících k zajištění maximálně možné úrovně zaměstnanosti. Zabezpečují ji Ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce.

Nástroje, jimiž je realizována aktivní politika zaměstnanosti, jsou zejména: • • • • • • • •

rekvalifikace, investiční pobídky, veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, překlenovací příspěvek, příspěvek na dopravu zaměstnanců, příspěvek na zapracování, příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program.

Součástí opatření APZ je rovněž poradenství pro volbu povolání a pro zprostředkování vhodného zaměstnání, dále podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením a také cílené programy k řešení zaměstnanosti. APZ je financována z prostředků státního rozpočtu.

Vybrané nástroje APZ lze charakterizovat takto: • Rekvalifikací se rozumí získání nové kvalifikace nebo rozšíření stávající kvalifikace uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání. Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických znalostí a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání. Rekvalifikaci může provádět pouze akreditované zařízení a vzdělávací nebo zdravotnické zařízení, které má akreditované vzdělávací programy. • Investiční pobídky jsou nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti, kterým se u vybraného zaměstnavatele hmotně podporuje vytváření nových pracovních míst nebo rekvalifikace či školení nových zaměstnanců. Školením se v tomto případě rozumí teoretické a praktické vzdělávání, získávání znalostí a dovedností pro pracovní zařazení zaměstnanců, které odpovídají požadavkům stanoveným zaměstnavatelem. Školení může být zajišťováno i zaměstnavatelem. Hmotná podpora na vytváření nových pracovních míst může být poskytnuta zaměstnavateli, který vytvoří nová pracovní místa v územní oblasti, ve které průměrná míra

nezaměstnanosti za 2 ukončená pololetí předcházející datu předložení záměru zaměstnavatele získat investiční pobídky dosahuje nejméně průměrné míry nezaměstnanosti v České republice. • Veřejně prospěšnými pracemi se rozumí časově omezené pracovní příležitosti spočívající zejména v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které vytváří zaměstnavatel nejdéle na 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, a to i opakovaně, k pracovnímu umístění uchazečů o zaměstnání. Pracovní příležitosti jsou vytvářeny na základě dohody s úřadem práce, který na ně může zaměstnavateli poskytnout příspěvek. Ten lze poskytnout až do výše skutečně vyplacených mzdových nákladů na zaměstnance umístěného na tyto práce, včetně pojistného na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel odvedl z vyměřovacího základu tohoto zaměstnance. • Společensky účelnými pracovními místy se rozumí pracovní místa, která zaměstnavatel zřizuje na základě dohody s úřadem práce a obsazuje je uchazeči o zaměstnání, kterým nelze zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem. Společensky účelným pracovním místem je i pracovní místo, které zřídil po dohodě s úřadem práce uchazeč o zaměstnání za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti. Na společensky účelná pracovní místa může úřad práce poskytnout příspěvek. Má-li být zřízeno více než 5 pracovních míst, je úřad práce povinen vyžádat si vypracování odborného posudku. • Překlenovací příspěvek může úřad práce poskytnout osobě samostatně výdělečně činné, která přestala být uchazečem o zaměstnání a které byl poskytnut příspěvek v rámci institutu společensky účelných pracovních míst. Příspěvek se poskytuje nejdéle po dobu 3 měsíců, v měsíční výši rovnající se polovině částky životního minima platného pro jednotlivého občana staršího 26 let ke dni uzavření dohody. • Příspěvek na dopravu zaměstnanců může úřad práce poskytnout zaměstnavateli na základě s ním uzavřené dohody, pokud zaměstnavatel zabezpečuje každodenní dopravu svých zaměstnanců do zaměstnání a ze zaměstnání v případech, kdy hromadnými dopravními prostředky prokazatelně není provozována doprava v rozsahu odpovídajícím potřebám zaměstnavatele. Příspěvek může být poskytnut i v případě, kdy zaměstnavatel zajišťuje dopravu svých zaměstnanců s těžším zdravotním postižením, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohou využít dopravy hromadnými dopravními prostředky. Poskytuje se maximálně ve výši 50 % nákladů vynaložených na dopravu zaměstnanců. U dopravy zaměstnanců s těžším zdravotním postižením se příspěvek poskytuje ve výši 100 % nákladů. • Příspěvek na zapracování může úřad práce poskytnout zaměstnavateli na základě s ním uzavřené dohody, pokud zaměstnavatel přijímá do pracovního poměru uchazeče o zaměstnání, kterému úřad práce věnuje zvýšenou péči. Příspěvek lze poskytovat maximálně po dobu 3 měsíců, přičemž měsíční příspěvek na jednoho zaměstnance může činit nejvýše polovinu minimální mzdy. • Příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program může úřad práce poskytnout zaměstnavateli na základě s ním uzavřené dohody, pokud zaměstnavatel přechází na nový podnikatelský program a z tohoto důvodu nemůže zabezpečit pro své zaměstnance práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. Příspěvek lze poskytovat na částečnou úhradu náhrady mzdy, která zaměstnancům přísluší podle pracovněprávních předpisů, a to po dobu maximálně 6 měsíců. Měsíční příspěvek na jednoho zaměstnance může činit nejvýše polovinu minimální mzdy. Evropský sociální fond • Vstup České republiky do Evropské unie umožnil využívat finanční prostředky Evropských strukturálních fondů, které jsou určeny ke snižování rozdílů v životní úrovni v jednotlivých regionech Evropské unie. Jedním z těchto fondů je Evropský sociální fond (ESF), který je zaměřen na zvyšování úrovně zaměstnanosti, podporu zaměstnatelnosti pracovní síly, na rozvoj podnikání a na podporu rovných příležitostí na trhu práce. • Pro čerpání prostředků z Evropských strukturálních fondů musí mít každá členská země vypracovány programové dokumenty, které schvaluje Evropská komise. Základním programovým dokumentem pro čerpání finančních prostředků z ESF v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů je v České republice tzv. Operační program Rozvoj lidských zdrojů, v němž jsou stanoveny tyto základní priority:

a) b) c) d)

aktivní politika zaměstnanosti, sociální integrace a rovnost příležitostí, rozvoj celoživotního učení, adaptabilita podnikání.

• V rámci těchto priorit bylo určeno celkem deset opatření, v nichž je možno za finanční pomoci ze zdrojů EU zlepšovat situaci na trhu práce v ČR. Jedná se o: 1. posílení aktivní politiky zaměstnanosti při zaměstnávání uchazečů a zájemců o zaměstnání, 2. modernizace veřejných služeb zaměstnanosti, 3. integrace specifických skupin obyvatelstva ohrožených sociální exkluzí, 4. rovné příležitosti pro muže a ženy, 5. posílení kapacity poskytovatelů sociálních služeb, 6. zkvalitňování vzdělávání ve školách a školských zařízeních a rozvoj podpůrných systémů ve vzdělávání, 7. podpora terciárního vzdělání, výzkumu a vývoje, 8. rozvoj dalšího profesního vzdělávání, 9. zvýšení adaptability zaměstnavatelů a zaměstnanců na změny ekonomických a technologických podmínek, podpora konkurenceschopnosti, 10. specifické vzdělávání.



Vývoj na trhu práce v ČR 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 5. Trh práce a politika zaměstnanosti 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Po roce 1989 došlo v české ekonomice k rozsáhlým přesunům pracovních sil. Nejvíce postiženo bylo odvětví zemědělství a lesnictví, kde v průběhu let 1989 až 2003 zanikly přibližně dvě třetiny z původního počtu pracovních míst. V oborech průmyslové výroby úbytek dosáhl téměř 30 %. Naproti tomu ve stavebnictví se počet pracovníků zvýšil o zhruba 7 % a v odvětvích terciární sféry o 15 %. Celkově se však úhrnná zaměstnanost ve státě v průběhu uplynulých 14 let snížila o více než 600 tis. osob. • Přestože sektorová skladba zaměstnanosti v ČR se v průběhu devadesátých let zřetelně přiblížila struktuře běžné v hospodářsky vyspělých zemích se stabilizovanou tržní ekonomikou, od stavu převládajícího v EU se stále výrazně odlišuje. Na rozdíl od většiny ostatních nově přistoupivších zemí ale největší problém u nás nepředstavuje primární sféra ekonomiky, tedy zemědělství. Podíl této části národního hospodářství na úhrnné zaměstnanosti je v ČR jen o málo vyšší než v EU jako celku. Problémem ČR je spíše stále mimořádně vysoká zaměstnanost v sekundárním sektoru ekonomiky, tedy v odvětvích průmyslu a stavebnictví. Zatímco v ČR v této části národního hospodářství pracuje stále ještě celých 40 % z úhrnného počtu pracovníků, ve členských státech Unie dosahuje zmíněný podíl hodnot nejčastěji na úrovni přibližně 25 %. Ani v těch zemích Unie, kde je sekundární sektor zastoupen nejsilněji (Portugalsko, Německo a Itálie), se na úhrnné zaměstnanosti nepodílí více než jen zhruba jednou třetinou. Přestože podíl pracovníků v sekundárním sektoru ekonomiky v ČR stále klesá, stavu běžnému v Unii se příliš nepřibližuje. V některých zemích EU, především v sousedním Rakousku a Německu, se totiž zastoupení sekundární sféry na úhrnné zaměstnanosti snižuje ještě výrazněji než u nás. Pokles stavů pracovníků v sekundární sféře ekonomiky je jev obecný a dochází k němu ve většině evropských vyspělých ekonomik. Zdá se, že technologická inovace v průmyslu všude způsobuje snižování náročnosti těchto výrob na pracovní sílu, a to jak na její množství, tak bohužel často i na její kvalifikaci. • Pracovní síla uvolňovaná z prvních dvou sektorů ekonomiky nachází uplatnění v odvětvích terciární sféry. Ve všech skutečně vyspělých zemích světa právě tato část ekonomiky dnes soustřeďuje nadpoloviční většinu pracovních míst, přičemž její podíl obvykle dále roste. Například po roce 1980 bylo v zemích EU zřízeno v terciáru téměř 40 mil. nových pracovních míst, což představuje nárůst o více než polovinu původního stavu. Počet pracovních míst v terciární sféře se sice i v ČR zvyšoval už v průběhu osmdesátých let, v porovnání s trendem v zemích EU se ovšem jednalo o nárůst velmi malý. V roce 1990 dosahoval podíl terciáru na úhrnné zaměstnanosti v ČR pouze hodnoty 42,2 %, zatímco ve všech zemích Unie s výjimkou Řecka a Portugalska vysoce přesahoval 50 %, přičemž v řadě z nich se již tehdy blížil 70 %. Přestože do konce roku 2002 se podíl terciární sféry na celkové zaměstnanosti u nás zvýšil až na 55 % a ze zemí EU jsme předstihli Portugalsko, nelze tvrdit, že by se jednalo o rozvoj dostatečně intenzivní. Nejde přitom pouze o to, že ve většině členských států počet míst v terciární sféře rostl ještě výrazněji než v ČR; podstatné je především to, že u nás byl zmíněný nárůst podílu terciáru na úhrnné zaměstnanosti v NH způsoben ani ne tak vlastním rozvojem odvětví terciární sféry, jako spíše celkovým poklesem zaměstnanosti v ostatních odvětvích národního hospodářství. • K 31. 3. 2004 bylo na úřadech práce v ČR evidováno celkem 559,8 tis. osob a míra nezaměstnanosti dosáhla hodnoty 10,7 %. K témuž datu bylo registrováno celkem 42,4 tis. volných pracovních míst; na každé z nich tedy připadlo asi 13 uchazečů. Z regionálního hlediska územím s nejvyšší evidovanou

nezaměstnaností je dlouhodobě oblast Ústeckého kraje, hlavně okresy Most, Teplice, Chomutov a Louny a území Moravskoslezského kraje, zejména okresy Karviná, Ostrava a Bruntál. • Kvalifikační skladba nezaměstnaných se v ČR výrazně odlišuje od kvalifikační skladby zaměstnanosti. V evidenci úřadů práce výrazně převládají lidé s nižší kvalifikací. Přes 30 % z nich má pouze základní vzdělání, přes 40 % střední vzdělání bez maturity (včetně vyučených), 25 % má střední vzdělání s maturitou a pouze asi 3 % z evidovaných vykazuje vysokoškolské vzdělání. Z hlediska mezinárodních srovnání je dnešní míra nezaměstnanosti v ČR již značná. Tab. 1: Vývoj nezaměstnanosti v České republice v letech 1990 – 2003 (stav k 31.12.2003)



Legislativní rámec a základní principy systému přípravy pracovníků ve veřejné správě 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 6. Vzdělávání a presonální funkce ÚSC 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Schválení „Návrhu koncepce přípravy pracovníků ve veřejné správě“ (dále jen „Koncepce“) vládou ČR dne 16. června 1999 znamenalo významný krok ke zvýšení kvality pracovníků veřejné správy.1 • Koncepce navrhuje základní směr pro restrukturalizaci stávajícího systému odborného vzdělávání zaměstnanců veřejné správy spolu s realizací v horizontu deseti let, avšak neodpovídá na všechny otázky, které si informovaný čtenář bude klást. Program Koncepce je především obsažen v soustavě právních předpisů, které z ní vycházejí, jako je zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), vyhláška č. 511/2002 Sb., o uznání rovnocennosti vzdělání úředníků územních samosprávných celků, a vyhláška č. 512/2002 Sb., o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků. • Dle Koncepce by měl být budován systém přípravy zaměstnanců ve veřejné správě na následujících principech: 1. Rovný přístup do systému pro všechny zaměstnance 2 2. Zakončení všech modulů přípravy ověřením znalostí a vydáváním osvědčení/certifikátu, který má stejnou váhu v celém systému 3. Zajištění vysoké kvality ve všech oblastech přípravy zaměstnanců 4. Decentralizace přípravy a dalšího vzdělávání zaměstnanců s využitím regionálních škol a institutů, distančního vzdělávání a informačních technologií • Výše uvedené principy, které jsou v Koncepci formulovány, by se mohly jevit jen jako pouhá deklarace. Ve skutečnosti tomu tak není, jelikož tyto principy jsou již od roku 2003, účinností zákona o úřednících, legislativně prosazovány (např. zákazem diskriminace, namodelováním systému vzdělávání, adaptační přípravou pro všechny nově nastupující zaměstnance, zajištěním kvality vzdělávání prostřednictvím akreditovaných institucí aj.). • V Koncepci se hovoří, že cílem je profesionalita veřejné správy. 3 Tato zásadní změna, reforma celého systému vzdělávání, znamená změnit prakticky vše (strukturu, organizaci, obsah, metody a formy výuky, přístup ke vzdělávání, ale zejména vytvořit vnitřní klima jednotlivých organizací s propojením do širšího konceptu řízení). Z pohledu změny přístupu ke vzdělávání úředníků se jedná především o uvědomění si potřeby celoživotního vzdělávání, vytvoření systému vzdělávání, legislativní povinnosti vzdělávat úředníky, zajištění potřebných finančních zdrojů a zejména i potřeba kvalifikovaného personálního zajištění úseků vzdělávání.

?

Otázka k samostatné úvaze Jaký je cíl koncepce? Řešení ...


Hlavní úkol vzdělávání v organizaci 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 6. Vzdělávání a presonální funkce ÚSC 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Při vzdělávání v organizaci jde o „plánovaný proces modifikace postojů, znalostí a dovedností učením směřujícím k dosažení efektivního výkonu v určité činnosti či okruhu činností. Jejím cílem z hlediska práce je rozvinout schopnosti jedince a uspokojit současné a budoucí potřeby organizace.“ (Armstrong, 1999: 531). Pro budoucnost územních samosprávných celků je však nutné, aby úředníci měli nejen nezbytné znalosti a dovednosti, ale především byli schopni zvládat nové nároky na výkon pracovních míst. Jejich vzdělávání dostává novou podobu, tzv. rozvoje lidských zdrojů. • Rozvoj lidských zdrojů je kombinací vzdělávání, odborného vzdělávání a rozvoje lidí. 4 Mezi těmito třemi pojmy existují určité rozdíly (Systémy…, 2000): 1. Vzdělávání (všeobecné vzdělávání) Vzdělávání je možné charakterizovat jako získávání a formování všeobecných znalostí, dovedností a sociálních vlastností, které umožňují člověku fungovat ve společnosti a jsou nezbytným základem pro získávání a rozvíjení speciálních pracovních schopností a dalších sociálních vlastností. Tento proces probíhá převážně v institucích základního (povinného) školního vzdělávání a kromě vzdělávacího hlediska se v něm uplatňuje i výchovný aspekt. Jednotlivci z něj následně vstupují na trh práce nebo do institucí odborného vzdělávání. 2. Odborné vzdělávání Odborné vzdělávání se definuje jako formování specifických znalostí a dovedností orientovaných na určité zaměstnání a jejich aktualizace a přizpůsobování měnícím se požadavkům pracovního místa. Odborné vzdělávání (ekvivalent moderního, širokého pojetí anglického termínu „training“, který se však používá také jako ekvivalent pro výcvik či doškolování) má svou formální a neformální složku. Formální složku tvoří institucionalizované vzdělávání ve vzdělávacích institucích či programech (např. V rámci vzdělávání pracovníků zabezpečovaného zaměstnavatelskou organizací) a neformální složka zahrnuje formování kvalifikace praxí a odborné sebevzdělávání. Výsledkem odborného vzdělávání je kvalifikace pracovníka pro konkrétní pracovní místo. 3. Rozvoj lidí K rozvoji dochází, když jedinec získává nejen speciální soubor znalostí či dovedností, ale dosáhne-li schopnosti aplikovat informace, které získal, v širším okruhu životních situací. Jedná se spíše o orientaci na kariérní postup pracovníka než na jím momentálně vykonávanou práci, na budoucí potřeby a úkoly, na formování flexibilnějšího jedince i na formování žádoucího profilu osobnosti. Prostřednictvím rozvoje se rozšiřuje možnost uplatnění pracovníka na vnitřním i vnějším trhu práce. Rozvoj pracovníků v souladu s potřebami organizace se realizuje v interním systému vzdělávání pracovníků v organizaci, ale stále více dochází k rozvoji i v důsledku individuální iniciativy samotného zaměstnance.

?

Otázka k samostatné úvaze V systému formování pracovních schopností člověka (vzdělávání) se obvykle rozlišují tři oblasti. Které oblasti to jsou? Řešení ...

• Pro organizaci znamená zvládnutí role vzdělávání pracovníků pečovat o to, aby měla takovou kvalitu zaměstnanců, jakou potřebuje k dosažení svých cílů, zvyšování svého výkonu a pro oblast svého růstu. Od pracovníků se proto očekává, aby vykonávali svou práci efektivně, rozvíjeli se, zvyšovali svůj potenciál, což umožní jejich další růst a možnost postupu v kariérním žebříčku. Pro ilustraci systému vzdělávání pracovníků je uvedeno následující schéma: Schéma 1 Systém formování pracovních schopností člověka 5

Poznámka: Tučným písmem psané a hvězdičkou označené vzdělávací aktivity bývají součástí podnikového vzdělávání pracovníků.

• Uvedené schéma obsahuje také další pojmy - orientace, doškolování, přeškolování a profesní rehabilitace, tj. pojmy, které se týkají podnikového vzdělávání (Koubek, 1995), ale lze je vhodně aplikovat i v systému vzdělávání úředníků územních samosprávných celků (což bylo zakotveno jak v koncepčních materiálech, tak i v návrhu zákona o úředních): a) Orientace Jedná se o zkrácení a zefektivnění adaptace nového pracovníka na podnik, pracovní kolektiv i práci na daném pracovním místě pomocí zprostředkování všech potřebných informací včetně specifických znalostí a dovedností potřebných pro řádný výkon práce, pro kterou byl nový pracovník přijat. Jde o primární proces, který plní určité základní funkce. Nový pracovník se má zorientovat na konkrétním pracovišti, má být vybaven základním univerzálním přehledem, má mu být umožněna orientace v systému dalšího vzdělávání (nastartování k dalšímu kontinuálnímu vzdělání, jež by mělo být pro něj

přirozené a nutné), měla by být zahájena jeho vlastní odborná profilace (jejíž obsah by měl být definován podle konkrétních potřeb) a měla by mu být umožněna plná a rychlá integrace do pracovního kolektivu. b) Doškolování (prohlubování kvalifikace, training v užším slova smyslu) Jde o pokračování odborné přípravy v oboru, ve kterém člověk pracuje na svém pracovním místě. Jedná se tedy o proces přizpůsobování znalostí a dovedností pracovníka novým požadavkům jeho stávajícího pracovního místa, vyvolaným změnami techniky či technologie, požadavky trhu, novými objevy v oboru, rozvojem metod řízení apod. c) Přeškolování (rekvalifikací, retraining) Jedná o formování pracovních schopností člověka, které směřuje k osvojení si nového povolání, nových pracovních schopností, více či méně odlišných od dosavadních. Rekvalifikace může být plná nebo částečná (ve druhém případě jsou některé znalosti a dovednosti původního povolání využitelné v povolání novém). V rámci podnikového vzdělávání pracovníků se odehrává jen ta část rekvalifikace, kterou iniciuje podnik. Zvláštním případem rekvalifikace je tzv. profesní rehabilitace, směřující k opětovnému pracovnímu zařazení osob, kterým jejich stávající zdravotní stav brání trvale nebo dlouhodobě vykonávat dosavadní zaměstnání a jemu odpovídající povolání.



Systematické vzdělávání pracovníků 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 6. Vzdělávání a presonální funkce ÚSC 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Strategický přístup ke vzdělávání • Strategie vzdělávání a rozvoje musí vycházet ze strategie řízení lidských zdrojů, která je zase determinována strategií organizace, tj. dlouhodobými obecnými a komplexně pojatými cíli. • Při tvorbě strategie vzdělávání si musí každá organizace odpovědět na následující otázky: Jaká je současná kvalifikační úroveň lidských zdrojů v organizaci? Jakou úroveň kvality lidských zdrojů očekává v budoucnu v návaznosti na strategii organizace a na celkovou strategii řízení lidských zdrojů? Jaká je současná podoba vzdělávání pracovníků? Jaké podmínky chce v oblasti vzdělávání vytvořit (stanovení základních cílů a nástrojů jejich realizace)? (Systémy…, 2000). • Do systému vzdělávání se zahrnují všechny skupiny pracovníků v návaznosti na systém řízení a organizační strukturu.

Základní cyklus systematického vzdělávání pracovníků • Vytvoření systému vzdělávání pracovníků znamená metodické ošetření a realizaci základního cyklu vzdělávání uvedeného v následujícím schématu 2. • Aby mohl systém vzdělávání fungovat, potřebuje vytvořit vhodné organizační podmínky. Jde o specifikaci organizační jednotky, v rámci které budou činnosti spojené s cyklem vzdělávání zajišťovány (příslušný odbor, oddělení, pracovní místa, počty pracovníků apod.). Schéma 2 Základní cyklus systematického formování pracovních schopností (vzdělávání) pracovníků

• Z výše uvedeného schématu 2 vyplývá, že vzdělávání je opakujícím se cyklem, který zahrnuje tyto základní fáze: 1. Identifikace potřeb vzdělávání Identifikací potřeb se stanoví potřebné dovednosti a aktivně se řídí vzdělávání pracovníků z hlediska jejich budoucích dlouhodobých potřeb obsažených v explicitní strategii organizace. Efektivnost vzdělávání spočívá nejen v rozpoznání potřeb vzdělávání u jednotlivců a skupin, ale také, v jakém souladu jsou jejich potřeby s celkovými cíli organizace. Pro identifikaci potřeb vzdělávání je důležité hodnocení pracovního výkonu jednotlivých pracovníků, z něhož následně vyplývá potřeba vzdělávání. Na základě identifikace potřeb jednotlivé organizace zpracovávají konkrétní plány, vzdělávací projekty a skupinové, popřípadě individuální programy. Při identifikaci potřeby vzdělávání organizace analyzují údaje týkající se úřadu jako celku, údaje o jednotlivých pracovních činnostech a pracovních místech a údaje o jednotlivých pracovnících. Tato fáze vzdělávacího procesu je založena na odhadech a aproximativních postupech. 2. Plánování vzdělávání Prioritním úkolem plánování je zformulovat úkoly vzdělávání, zabezpečit finanční krytí, vybrat adekvátní formy, metody a také účastníky vzdělávání. Potřeba plánu vzdělávání je důležitá pro zodpovězení zejména těchto otázek - jaké vzdělávání je třeba zabezpečit, komu, jakým způsobem, které instituce oslovit, kdy se bude vzdělávání realizovat, kde a s jakými náklady? Organizace si vedou příslušnou dokumentaci (plány, výkazy, prezenční listiny, testy apod.). Formy vzdělávání se dělí na vzdělávání na pracovišti a vzdělávání mimo pracoviště. Metody požívané ke vzdělávání na pracovišti - instruktáž při výkonu práce, koučování, mentoring, counselling, asistování, pověření úkolem, rotace práce, pracovní porady apod. Metody používané ke vzdělávání mimo pracoviště: přednášky nebo přednášky spojené s diskusí, semináře, demonstrování (praktické názorné vyučování), případové studie, workshop, brainstorming, simulace, hraní rolí, assessment centre, outdoor training (adventure education, školení hrou) apod. Zásady pro výběr externího dodavatele vzdělávacích služeb lze shrnout do deseti bodů. Jejich pořadí nevyjadřuje pořadí důležitosti, neboť personální manažer si sám určí kritéria, která považuje za nejdůležitější: poslání a strategie vzdělávací instituce, pověst (image) vzdělávací instituce, záruky kvality, lektorský sbor, nabídka vzdělávacích programů, nabídka poradenských a dalších služeb, vztah ke klientům, odborné spojení s tuzemskými a zahraničními vzdělávacími institucemi, logistika (umístění, prostory, vybavení, ubytování) a cenová politika. (Systémy …, 2000).

3. Realizace Realizací se rozumí uskutečňování konkrétních aktivit v souladu s přijatými plány a programy, které jsou spojeny s organizačním zabezpečením (např. doprava, ubytování a stravování účastníků). Vlastní realizace je více méně organizační záležitostí. 4. Vyhodnocování V rámci vyhodnocovacího procesu se monitoruje průběh vzdělávacího procesu a vyhodnocuje jeho účinnost podle předem stanovených kritérií. Předmětem hodnocení jsou rovněž výsledky vzdělávání jednotlivých pracovníků, popřípadě skupin. Výstupy z této fáze mohou být pro organizace cenným podkladem pro zlepšení způsobu identifikace potřeb vzdělávání, jeho plánování a realizace. V praxi je však hodnocení výsledků vzdělávání a účinnosti vzdělávacích programů často zanedbávanou fází cyklu systematického vzdělávání. K problému hodnocení lze přistupovat jednoduše nebo komplikovaněji. Jednoduchý přístup spočívá v tom, že monitorujeme proces na základě informací účastníků vzdělávání a následně pak upravujeme jednotlivé kurzy a programy. Vhodnější je používat kombinaci více metod, což umožní porovnávat výsledky a získat objektivnější obraz. • Fáze základního cyklu vzdělávání pracovníků uváděné ve schématu by měly fungovat ve vzdělávacím procesu komplexně. Absence, byť jedné z nich, má negativní důsledky na celý systém vzdělávání. Současně také signalizuje nedostatečnou provázanost na systém řízení lidských zdrojů.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Které fáze systematického vzdělávání mají klíčové postavení? Řešení ... 2. Myslíte si, že efektivitu vzdělávání pracovníků v organizaci snižuje absence některé z fází vzdělávacího procesu, tj. identifikace potřeby vzdělávání, plánování, realizace a vyhodnocování výsledků a účinnosti vzdělávacího programu? (ANO)



Místo problematiky vzdělávání v systému řízení lidských zdrojů 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 6. Vzdělávání a presonální funkce ÚSC 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Řízení lidských zdrojů • „Řízení lidských zdrojů může být koncepčně chápáno jako strategický a promyšlený logický přístup k řízení nejcennějšího jmění organizace - lidí, kteří v ní pracují a kteří individuálně a kolektivně přispívají k dosahování hospodářských cílů.“ (Armstrong, 1999: 149). • Řízení lidských zdrojů je považováno v moderní teorii personalistiky za jádro a nejdůležitější oblast podnikového řízení a to zejména proto, že lidské zdroje uvádějí do pohybu ostatní zdroje a determinují jejich využívání (Milkovich, Boudreau, 1993 nebo Koubek, 1995). • Reforma veřejné správy, která se v ČR postupně realizuje, se musí dotknout také personálního řízení.7 Veřejná správa je, přinejmenším stejně jako všechny ostatní sektory, postižena desetiletí trvajícím podceňováním personálního řízení a jeho významu. Prvky moderního personálního řízení (vzhledem k dědictví minulosti) se ve veřejné správě prosazují obtížně a poměrně pomalu, a to i přesto, že některé instituce státní správy, ale i samosprávy, již v tomto směru učinily první významné kroky. U organizací veřejné správy, u nichž se personální řízení omezuje jen na nejužší okruh činností spojených se zabezpečením zaměstnaneckých záležitostí, tedy na tzv. personální a mzdovou agendu, o personálním řízení zpravidla nelze hovořit. Důvod, proč je ČR v personálním řízení opožděna za vyspělými zeměmi, lze spatřovat především ve skutečnosti, že jisté personální činnosti v ČR ještě nejsou ustálené, např. hodnocení pracovníků, plány osobního rozvoje apod.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Který termín označuje nejnovější koncepci personální práce? 2. Patří hodnocení pracovníků mezi personální činnosti (služby, funkce)?

Personální činnosti • Různí autoři uvádějí různý počet a různé pojetí personálních činností (služeb, funkcí), nejčastěji se vyskytují v následující podobě (Koubek, 1995): - analýza pracovních míst, - personální plánování, - získávání a výběr pracovníků, - hodnocení pracovníků,

-

rozmísťování (zařazování) pracovníků a ukončování pracovního poměru, odměňování, podnikové vzdělávání pracovníků, pracovní vztahy, péče o pracovníky, personální informační systém, průzkum trhu práce, zdravotní péče o pracovníky, činnosti zaměřené na metodiku průzkumů, zjišťování a zpracování informací, dodržování zákonů v oblasti práce a zaměstnávání pracovníků.

• Z jednotlivých personálních činností vytváří systém především organizační kultura, která má velmi těsný vztah k řídícím procesům. Zejména v tom smyslu, že svým vlivem na rozhodování a jednání úředníků usnadňuje průběh a realizaci řídících procesů. Pozitivní vliv může mít však tehdy, když je dostatečně silná a propojená s ostatními prvky systému. • Významnou roli ve vzdělávacím procesu sehrává také „psychologická smlouva“. 8 Pokud úřad nabídne zaměstnancům takové vzdělávání a rozvoj, které uspokojí jejich materiální orientaci, ale též potřebu duchovního a morálního rozvoje, dosáhne jistě i potřebného zvýšení motivace, což je důležitý prvek celoživotního vzdělávání. V oblasti vzdělávání může úřad (zejména personální oddělení) významně přispět k vytváření psychologické smlouvy, např. během pohovorů s uchazeči o zaměstnání (realistická informace o pracovním místě), v procesu orientace a zapracování, řízení pracovního výkonu, v plánech osobního rozvoje (potřebnost sebevzdělávání), používáním vzdělávacích programů, vzděláváním manažerů a vedoucích týmů. • Důležité místo v oblasti vzdělávání přísluší koncepcím vzdělávání. Koncepce vzdělávání a rozvoje zaměstnanců jsou jedním z nástrojů manažerského způsobu řízení. 9



Vzdělávání podle zákona o úřednících 03. Oblast rozvoje lidských zdrojů \ 6. Vzdělávání a presonální funkce ÚSC 5 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Schválení zákona o úřednících územně samosprávných celků dne 13. června 2002 je možno považovat za prosazení podstatného aspektu pro zvýšení kvality výkonu veřejné správy. Do účinnosti tohoto zákona, tj. do 31. prosince 2002, byla oblast potřeby vzdělávání zaměstnanců veřejné správy řešena pouze v oblasti zkoušek zvláštní odborné způsobilosti.

Systém vzdělávání úředníků územních samosprávných celků (krajů a obcí) je založen na vzájemně provázaných principech, které lze stručně charakterizovat takto (Projekt …, 2002 a zákon o úřednících): • Vzdělávání úředníků je povinné a územní samosprávný celek má povinnost zabezpečit prohlubování kvalifikace podle zákona o úřednících včetně vypracování plánu vzdělávání každého úředníka • Plán vzdělávání obsahuje časový rozvrh prohlubování kvalifikace úředníka v rozsahu nejméně 18 pracovních dnů v rozmezí následujících tří let • Prohlubování kvalifikace úředníka se zajišťuje prostřednictvím vzdělávacích institucí akreditovaných pro příslušný akreditovaný vzdělávací program • Akreditační řízení zajišťuje Akreditační komise zřízená při Ministerstvu vnitra ČR, • Akreditaci mohou získat právnické nebo fyzické osoby a územní samosprávné celky (kraje a obce), pokud o ni požádají • Ze zákona je akreditovanou institucí Institut pro místní správu, který je příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem vnitra ČR • Vstupní vzdělávání je povinen nový úředník absolvovat do tří měsíců ode dne nástupu do zaměstnání (vstupní vzdělávání se nevztahuje na úředníka, který má zvláštní odbornou způsobilost) • Zvláštním předpisem 10 se stanoví podmínky pro uznání předcházejícího získaného vzdělání studiem v bakalářských nebo magisterských studijních programech na vysokých školách nebo úředník může požádat o vydání osvědčení o uznání rovnocennosti vzdělávání nebo jeho části dle ust. § 34 zákona o úřednících, přičemž se na řízení o vydání osvědčení vztahují obecné předpisy o správním řízení • Je řešena jednotná certifikace v akreditovaných vzdělávacích programech • Současně je nově stanovena odpovědnost a kompetence Ministerstva vnitra ČR v oblasti vzdělávání včetně kontrolní činnosti kvality poskytovaných vzdělávacích služeb akreditovanými institucemi • Úředník – zaměstnanec územního samosprávného celku (kraje a obce) je povinen zúčastnit se ve lhůtě a za podmínek, které zákon o úřednících stanoví: 1. vstupního vzdělávání, 2. průběžného vzdělávání, 3. přípravy a ověření zvláštní odborné způsobilosti, 4. vzdělávání vedoucích úředníků a vedoucích úřadů.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Která oblast vzdělávání zaměstnanců veřejné správy byla legislativně řešena před účinností zákona o úřednících, tj. do 31. 12. 2002? 2. Mohou dle zákona o úřednících územní samosprávné celky požádat o akreditaci instituce a vzdělávacího programu?

Vstupní vzdělávání • Cílovou skupinou jsou všichni nově nastupující zaměstnanci do pracovního poměru. Vstupní vzdělávání je chápáno nejen jako uvedení nového zaměstnance do problematiky veřejné správy, ale především do problematiky vlastní struktury správního úřadu. Zahrnuje znalosti základů veřejné správy, zvláště obecných zásad organizace a činnosti veřejné správy a územního samosprávného celku, základy veřejného práva, veřejných financí, evropského správního práva, práv, povinností a pravidel etiky úředníka, základní dovednosti, návyky potřebné pro výkon správních činností, znalosti základů užívání informačních technologií, základní komunikační, organizační a další dovednosti vztahující se k pracovnímu zařazení úředníka. • Jelikož v procesu orientace úředník získává penzum základních informací o organizaci, pracovním místě, legislativě apod., je zřejmé, že se jedná o oblast, která má ve vzdělávacím systému svoji důležitost.

Průběžné vzdělávání • Průběžné vzdělávání se zaměřuje na všechny úředníky územního samosprávného celku, kteří vykonávají státní správu v přenesené působnosti nebo v samostatné působnosti. • Zahrnuje prohlubující, aktualizační a specializační vzdělávání úředníků zaměřené na výkon správních činností v územním samosprávném celku včetně získávání a prohlubování jazykových znalostí. Průběžné vzdělávání se uskutečňuje formou kurzů. O účasti úředníka na jednotlivých kurzech rozhoduje vedoucí úřadu na základě potřeb územního samosprávného celku a s přihlédnutím k plánu vzdělávání úředníka a pracovník je povinen se kurzu zúčastnit. Jedná se o oblast, ve které bylo ponecháno na rozhodnutí jednotlivých úřadů, na jaké formy vzdělávání své zaměstnance vyšlou, které oblasti považují za prioritní a kolik finančních zdrojů k tomuto účelu vyčlení.

Zvláštní odborná způsobilost (dále jen ZOZ) • Cílovou skupinu tvoří úředníci vykonávající správní činnosti stanovené prováděcím právním předpisem. 11 Úkolem přípravy na ověřování ZOZ je dosažení požadovaných znalostí obecných i speciálních právních norem upravujících výkon státní správy na příslušných úsecích včetně jejich aplikace v praxi. Systém je rozdělen do dvou částí: obecné a zvláštní. Zvláštní část obsahuje 30 oblastí. • Zkouška zvláštní odborné způsobilosti je v systému vzdělávání úředníků územních samosprávných celků považována za klíčovou, jelikož úředníci se bez ní při výkonu správních činností neobejdou.

Zvláštní odborná způsobilost (dále jen ZOZ)

Cílovou skupinou jsou všichni vedoucí úředníci.12 Řízení úředníků zajišťuje územní samosprávný celek prostřednictvím vedoucích úředníků, kteří ukončili vzdělávání vedoucích úředníků. Vedoucím úředníkům je uložena povinnost ukončit vzdělávání do 2 let od dne, kdy začali vykonávat funkci vedoucího úředníka. Vzdělávání vedoucích úředníků zahrnuje obecnou část a zvláštní část. Obecná část zahrnuje znalosti a dovednosti v oblasti řízení úředníků. Zvláštní část zahrnuje přehled o činnostech vykonávaných podřízenými úředníky.

• Stanovit požadavky na přípravu úředníků je úkolem vedoucích pracovníků a personálního oddělení příslušného samosprávného celku. Personální práci je třeba budovat jako aktivní systém a nástroj řízení využívaný v rámci celého úřadu. Za tím účelem musí být stanoveny vazby, kompetence a zodpovědnost jednotlivců včetně kvalifikačních kritérií požadovaných pro jednotlivá funkční místa. • Nově je v zákoně stanovena povinnost pro územní samosprávné celky zajistit úředníkovi prohlubování kvalifikace podle zákona o úředních a postupovat přitom podle plánu vzdělávání. • Plán vzdělávání obsahuje časový rozvrh prohlubování kvalifikace úředníka v rozsahu nejméně 18 pracovních dnů po dobu následujících 3 let. Územní samosprávný celek je povinen vypracovat plán vzdělávání do 1 roku od vzniku pracovního poměru úředníka, nejméně jedenkrát za 3 roky plnění tohoto plánu hodnotit a podle výsledků hodnocení provést jeho aktualizaci. • Pro ilustraci je uváděn v Příloze č. 1 „Plán vzdělávání úředníka“, který používá Statutární město Olomouc.



Charakteristika dopravy 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 1. Doprava 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Doprava je charakterizována jako činnost spjatá s cílevědomým přemísťováním osob a hmotných předmětů v nejrůznějších objemových, časových a prostorových souvislostech za použití různých dopravních prostředků a technologií.

Členění dopravy • Jak již z této definice plyne, základním členěním dopravy je její rozdělení na: a) osobní b) nákladní • Vzhledem k problematice práce bude dále věnována pozornost dopravě osobní, přičemž podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (tzv. Silniční zákon), a dalších pramenů lze interpretovat její další rozdělení. Jedním z nejzásadnějších členění dopravy je její dělení podle původu přepravních potřeb. Dopravu lze provozovat pro: a) vlastní potřeby b) cizí potřeby • V dopravě pro cizí potřeby vzniká právní vztah mezi provozovatelem dopravního prostředku (dopravcem) a osobou, jejíž přepravní potřeba se uspokojuje (cestující). Na základě tohoto členění lze dopravu dále dělit podle její dostupnosti na: a) veřejnou b) neveřejnou • Je-li doprava pro cizí potřeby provozovaná za účelem uspokojení obecných přepravních potřeb a je přístupná pro každého podle předem vyhlášených podmínek (přepravní řád, jízdní řád atd.), jedná se o dopravu veřejnou (drážní osobní doprava, linková autobusová doprava, městská hromadná doprava, taxislužba). Jako její substitut lze chápat dopravu neveřejnou. Tou je doprava pro vlastní potřeby a doprava pro cizí potřeby, která nesplňuje zmíněné podmínky veřejné dopravy (např. podniková doprava, individuální automobilová doprava, zájezdová a smluvní doprava atd.). • Dále lze dopravu dělit na: a) individuální (přičemž do individuální veřejné dopravy lze zařadit např. taxislužbu) b) hromadnou • Dopravu je tedy nutno chápat jako komplexní provázaný dopravní systém jednotlivých druhů dopravy. Jedním z jejích nejvýznamnějších oborů je VHD, kterou lze dále členit podle použité dopravní cesty (infrastruktury) na:

a) b) c) d)

drážní, silniční, vodní a leteckou.

• Jelikož doprava má síťový charakter, musí být prostorově (geograficky) rozčleněna. Čím více je její ekonomika, řízení a regulace spjata s veřejnou správou, tím více organizačně navazuje na řídící správní orgán, který má vymezenou svou územní působnost (obec, kraj, stát). Dle územního rozdělení přepravních potřeb a prostorového členění technické infrastruktury (a do určité míry rovněž podle jejího financování) lze tedy VHD dále členit na: a) městskou, b) regionální c) a dálkovou, přičemž všechny tyto formy mohou nabývat nejen podoby vnitrostátní, ale, zejména v souvislosti se stále více se integrující Evropou, i mezistátní (např. linky MHD ve švýcarsko-francouzsko-německé aglomeraci Basileje atd.). • Významnou a nedílnou součástí VHD je městská hromadná doprava (MHD). V českých statutárních městech žije čtvrtina obyvatel ČR a odehrává se v nich 65 % všech přeprav. dle vystoupení M. Pytlíka z Plzeňského holdingu, a. s., na X. odborném semináři Integrované dopravní systémy pořádaném Institutem Jana Pernera, o. p. s., od 13. do 15. 10. 2003 v Lázních Bohdaneč V roce 2002 ve všech městech ČR provozovalo 19 dopravních podniků 7 tramvajových systémů se 77 linkami o délce 922 km, 13 trolejbusových systémů s 93 linkami o délce 710 km a 1 systém metra. Všechny pak provozovaly MHD o 544 linkách v délce 5 885 km. Dopravní podniky MHD v roce 2002 provozovaly 1 790 tramvají, 659 trolejbusů a 3 142 autobusů. MHD obsluhuje 3,5 miliónu obyvatel, pro které její vozidla v roce 2002 ujela 313 miliónů vozových kilometrů a přepravila 2,2 miliardy cestujících, kteří zaplatili jízdné ve výši 5 miliard Kč. Celkové náklady na provoz MHD činily více než 20 miliard Kč. Soběstačnost MHD se tedy v rámci celé ČR pohybuje kolem 25 %.

?

Otázka k samostatné úvaze Zamyslete se a napište si faktory pro a proti zavádění integrovaných dopravních systémů. Můžete využít zkušenosti (vlastní jako občana, případně jako úředníka ÚSC) z provozování IDS ve vašem regionu. Neopomeňte šířeji pojednat faktor ekologický.

Schematicky je členění dopravy uvedeno na obrázku 1.1. Tučně vyznačené prvky představují jeden z důležitých segmentů dopravy – veřejnou hromadnou dopravu. Obrázek 1.1 Členění odvětví dopravy

Doprava jako systém je ovlivněna: • celospolečenskou objednávkou, která vyžaduje snižování nákladů, existenci kvalitních dopravních cest, a kvalitní legislativou, • občanskou objednávkou, v níž je vyjádřena potřeba občanů být dobře obsloužen dopravou, která bude co nejméně obtěžovat svými důsledky, tj. zápornými externalitami (emisními, hlukovými a znečišťujícími životní prostředí), • finančními možnostmi občanů, obcí, krajů a státu.

?

Otázka k samostatné úvaze V závěru textu této kapitoly máte uvedeny faktory, které významně ovlivňují systém dopravy v každé zemi. Zvažte jednotlivé faktory a pokuste se vytvořit jejich pořadí závažnosti s využitím vašich zkušeností a znalostí z individuální či hromadné dopravy.



Ekonomické pojetí dopravy 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 1. Doprava 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Základy ekonomiky dopravy • Ekonomika dopravy se (podle autora Zeleného) probíhá ve složité soustavě souvislostí, vztahů a prostorů. Z tohoto důvodu je nutné identifikovat subjekty na přepravním a dopravním trhu, vymezit sféry jejich zájmu a definovat vztahy mezi nimi. Každý z těchto subjektů má svůj podíl vlivu na stavu veřejné hromadné dopravy (VHD) a její efektivnost, která je středem zájmu občanů i územních samosprávných celků. Obrázek 1.2 Schéma ekonomické analýzy dopravy

• Zelený ve schématu ekonomické analýzy dopravy identifikuje celkem 4 subjekty: a) uživatele dopravy, b) operátory dopravy, c) infrastrukturní agentury d) a vládu, resp. veřejnou správu. • Skupinu uživatelů dopravy tvoří v osobní dopravě cestující, kteří své potřeby uspokojují nákupem přepravních služeb. Uživatelé dopravy mohou své potřeby uspokojovat také vlastními dopravními prostředky. Jsou pak provozovateli IAD. Z těchto rozdílných pozic mají obě skupiny uživatelů dopravy jiné přístupy k nabídce přepravních služeb na dopravním trhu. Proto by dle Zeleného měla ekonomická analýza vycházet z chování uživatelů a s jejich rozhodováním spojovat většinu současných problémů, které v dopravě vznikají.

• Operátoři dopravy jsou podnikatelské subjekty, kteří nabízejí uživatelům své dopravní výkony a další služby a bezprostředně zabezpečují a usměrňují dopravně-přepravní proces. Jedná se o nejrůznější dopravce (např. České dráhy, a. s.; Dopravní podnik města Brna, a. s., atd.) a organizátory integrovaných dopravních systémů (např. Regionální organizátor Pražské integrované dopravy, organizační složka hl. m. Prahy - ROPID; Koordinátor dopravního integrovaného systému Jihomoravského kraje, spol. s r. o. KORDIS). • Infrastrukturní agentury jsou subjekty a organizace, jejichž základní funkcí je péče o výstavbu a údržbu dopravních cest (např. Správa železniční dopravní cesty, s. o.; Správy a údržby silnic). Pečují o zajištění bezpečného provozu na dopravních cestách a poskytují různé služby pro uživatele i pro operátory dopravy. Jsou nositeli nabídky kapacity dopravních cest ve vztahu k uživatelům a operátorům dopravy, kteří jich užívají. Infrastrukturní agentury jsou vlastníky nebo správci dopravních cest a dalších zařízení s nimi souvisejících a vykonávají dohled státní správy nad provozem na dopravních cestách, pokud tato činnost není přímo vyhrazena státní správě (např. Drážní úřad, organizační složka státu). Vyčlenění této skupiny subjektů souvisí s jejich rostoucí úlohou v zabezpečování kvality dopravní infrastruktury, která může efektivnost VHD podmiňovat. • Vláda představuje v soustavě ekonomických subjektů orgán, který z titulu výkonné moci státu prosazuje svými opatřeními dopravní politiku jako formu hospodářské politiky státu v dopravě. V rámci dopravní politiky vytváří a zabezpečuje obecné podmínky činnosti, dlouhodobé cíle rozvoje dopravy a garantuje a provádí opatření vyplývající z mezinárodních smluv a dalších mezinárodních dohod. Ve schématu je uvedena jako reprezentant institucí usměrňujících činnost a funkce dopravy. Kromě Vlády ČR mají významné místo v této pozici také ostatní státní orgány jako je Parlament ČR a v současném období pak územní samosprávné celky, tj. kraje a obce III. Důležité jsou také další instituce nevládního charakteru a různá zájmová lobby, která mohou vlády a jejich zastupitelstva ovlivňovat. Jedná se tedy o veřejnou správu. Tak cíleně přechází doprava z čistě tržního statku na statek smíšený s různou silou státních zásahů v jejich jednotlivých oborech.

?

Otázka k samostatné úvaze Máte jistě svoje poznatky se zabezpečením provozování jednotlivých druhů dopravy. Zamyslete se a uveďte konkrétní příklady fungování jednotlivých subjektů, které dopravu ovlivňují: uživatele dopravy, operátory dopravy, infrastrukturní agentury a vládu, resp. veřejnou správu.

Ekonomické aspekty dopravy Specificky se projevuje výše uvedená zvláštnost odvětví dopravy v následujících ekonomických aspektech: a) regulační opatření v dopravě, b) poptávka a nabídka služeb dopravních oborů, c) optimalizace dopravy, d) tvorba cen v dopravě.

Cílem regulačních opatření státu v dopravě je: • • • • • •

ochrana životního prostředí, podpora vybraných územních částí (regionů) či skupin obyvatel, ochrana přepravců a cestujících před zneužitím monopolního postavení, ochrana dopravců před nežádoucí (ničivou) konkurencí, zvýšení samostatnosti přepravců při tvorbě cen, zajištění přístupu dopravců na dopravní trh.

Zásahy státu do tržních mechanismů v dopravě představují relativně vysoké výdaje z veřejných rozpočtů, což

vede každý stát k citlivému zvažování velikosti regulačních opatření.

?

Otázka k samostatné úvaze Zamyslete se a zhodnoťte, zda vytváření integrovaných dopravních systémů v regionech s využitím určité direktivy krajských či obecních úřadů nekomplikují jeden z cílů regulačních opatření státu a to „zajištění přístupu dopravců na dopravní trh“.

Poptávka a nabídka služeb dopravních oborů • Poptávka po dopravě je poptávkou odvozenou. Nevzniká tedy uvnitř oborů dopravy, nýbrž je odvozena z motivů, které existují mimo dopravní sektor (přítomnost v zaměstnání, lékařské ošetření, dostupnost služeb veřejné správy, cesta za kulturou a vzděláním, cestovní ruch atd.). Další charakteristikou poptávky po dopravě je obvykle určena pro specifické uživatele, ve specifických časech na specificky prostorovém uspořádání. • Faktory ovlivňující poptávku po dopravě: a) společenská (sociální) poptávka, tj. požadavek společnosti na určitou úroveň a spektrum dopravních služeb, b) cena, která v této souvislosti nezahrnuje pouze peněžní náklady – jízdné, ale i další cenové komponenty (časové náklady, čekání, nejistota) a která v souhrnu představuje náklady uživatele, které je ochoten za dopravní službu zaplatit, c) úroveň příjmů – jejich růst podporuje poptávku po individuální dopravě v neprospěch veřejné dopravy, d) ceny ostatních dopravních služeb usilujících o získání zákazníka, e) vkus, záliba, moderní trendy. • Faktory ovlivňující nabídku dopravy: a) institucionální požadavky a omezení, jimiž jsou regulační opatření a tržní podmínky určované státem, b) technologie, na níž závisí především dopravní náklady (kapacita, rychlost a z toho vyplývající výkon, pohonná média a jejich cena), c) provozní strategie dopravce, tzn. využití technologie, chování a cíle dopravce, d) chování uživatele, který se rozhoduje tak, že volí pro sebe optimální nabídku přepravy.

Optimalizací dopravy se rozumí: • obecné řešení problému převisu nabídky nad poptávkou, • vytvoření alespoň přibližně stejných podmínek pro všechny obory dopravy a to jak u osobní, tak nákladní dopravy, • harmonizace dopravních systémů tak, aby systémy spolupracovaly v energii, výhodně pro zákazníky.

Tvorba cen v dopravě • Stanovení ceny v dopravě není pouze otázkou kalkulace vlastních nákladů a k nim stanoveného procenta zisku. Při rozhodování o ceně se musí brát v úvahu další faktory, jako například budoucí spotřebitelskou poptávku, ceny konkurence, náklady dopravce. Kombinace těchto faktorů tvoří základ jednotlivých metod tvorby cen v dopravě: Tvorba cen založená na respektování hodnotového systému zákazníka a konkurenčního prostředí a tvorba cen s využitím nákladů. Při oceňování přepravních služeb se projevují také problémy související s ekonomickou a sociální funkcí dopravy. Soukromí dopravci se snaží stanovit cenu tak, aby bylo dosaženo „blahobytu“ dopravců, veřejné podniky mohou stanovovat ceny tak, aby

zvýšily „blahobyt“ spotřebitelů. • Motivací soukromého podniku je maximalizace zisku a proto cenová úroveň závisí na stupni konkurence na přepravním trhu. V dokonale konkurenčním prostředí nemůže žádný dopravce dosáhnout dlouhodobě nadnormativních zisků, protože by vyvolal vstup nových subjektů na trh. Pokud chybí konkurence a volnost při stanovení cen, musí zakročit vláda formou regulačních opatření. • Tvorba cen založená na respektování hodnotového systému zákazníka a konkurenčního prostředí prezentují následující tři přístupy: a) Cena jako vyjádření hodnotového (užitkového) systému zákazníka, je odvozená od hodnoty (užitku), kterou přepravní službě připisuje zákazník. Základem ceny nejsou náklady provozovatele dopravy, ale to, jak vnímá přepravní službu cestující nebo přepravce. b) Cena založená na psychologickém oceňování, vychází z toho, jak zákazním vnímá cenu přepravy jako ukazatel úrovně kvality přepravní služby. Takovýto způsob určování ceny je mimořádně náročné na získání objektivních informací souvisejících s cenovou elasticitou poptávky, které se těžce získávají prostřednictvím náročných dopravních průzkumů. c) Cena určovaná na základě cen konkurence (například u letecké dopravy), nevychází z vlastních nákladů dopravce, ale zcela z cen konkurence. • Nákladový přístup k tvorbě cen vychází z myšlenky, že cena by měla minimálně pokrýt náklad realizace a odbytu přepravní služby a současně umožnit přepravci přiměřený zisk. Existují zde zásadně dvě metody a to metoda založená na úplných nákladech a metoda založená na marginálních nákladech. • Náklady v dopravě lze kromě základního kalkulačního členění uvedené v první části publikace dělit dle pohledu subjektů dopravní infrastruktury na: 1. Náklady uživatelů – cena, kterou uživatelé platí za přepravu a přemisťování. Uživatelé tuto cenu poměřují kritériem užitečnosti, výhodami a prospěchem, který jim plyne jako výsledek rozhodnutí pro určitý druh přepravy. 2. Náklady operátorů – přímé náklady podnikatelských subjektů v dopravě. Jsou dotčeny charakterem a oborem podnikání. Kritériem jejich vynakládání je finanční efektivnost. 3. Náklady infrastruktury – tvoří je účelově sestavený blok, do něhož jsou zahrnuty: - náklady na výstavbu, modernizaci a údržbu dopravních sítí, - náklady vyvolané provozem na dopravních sítích, jež zatěžují v různé míře a v různých souvislostech jiné subjekty. • Takto strukturovaná analýza nákladů dopravy (dle hlavních skupin subjektů) je potřebná zejména proto, že problematika nákladů v dopravě překračuje rámec obecné nákladové analýzy. V dopravě je zřetelná tendence k trvalému růstu nákladů a právě chování výše uvedených subjektů může vývoj nákladů rozhodujícím způsobem ovlivnit.



Výkon státní správy 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 1. Doprava 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Vymezení působnosti státní správy a státního dozoru v silniční dopravuje upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů v platném znění (dále jen „zákon“) a to v hlavě V., ze které jsou převzaty následující základní informace. Podrobně viz zákon, který upravuje práva a povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích (zákon č. 13/1997 Sb., o pozemích komunikacích, v platném znění), pravidla provozu na pozemních komunikacích, úpravu a řízení provozu na pozemních komunikacích, řidičská oprávnění a řidičské průkazy a vymezuje působnost a pravomoc orgánů státní správy a Policie České republiky ve věcech provozu na pozemních komunikacích. Zákon má interakce s dalšími zákonnými normami, které se týkají silniční dopravy. Přehled a anotace legislativy týkající se silniční (a související drážní) dopravy. (Například zákony v platném znění č.: 111/Sb., o silniční dopravě; 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích; 283/1991 Sb., o Polici České republiky; 200/1990 Sb., o přestupcích; 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích; 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Vyhlášky ministerstva v platném znění: ze dne 15. června 2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu; ze dne 7.srpna 2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel; ze dne 29.června 2001 Sb., o registraci vozidel; 478 ze dne 30.srpna 2000/Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě (111/1994 Sb.); č. 87/1964 Sb., o řidičských průkazech. Nařízení vlády ČR 347 ze dne 30.srpna 2000/ Sb., kterým se stanoví výše poplatku za užívání dálnice a rychlostní silnice silničními motorovými vozidly.)

Působnost ministerstev, krajských úřadů, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a policie ČR Státní správu ve věcech provozu na pozemních komunikacích vykonává Ministerstvo dopravy (dále jen ministerstvo), které je ústředním orgánem státní správy ve věcech provozu na pozemních komunikacích, krajský úřad, obecní úřad s rozšířenou působností (obce III.), Ministerstvo vnitra a policie. 1. Ministerstvo • povoluje výjimky podle § 43 (zákaz jízdy) odst. 5 a § 83 (vysoký věk u sportovců-motoristů) odst. 5, • stanoví po písemném vyjádření Ministerstva vnitra místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích na dálnici a rychlostní silnici a užití zařízení pro provozní informace na dálnici a rychlostní silnici, • schvaluje na žádost a náklady výrobce nebo výhradního dovozce provedení a používání dopravních značek, světelných a akustických signálů, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace, • rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí krajského úřadu vydaného podle tohoto zákona, • vede centrální registr řidičů, • zabezpečuje výrobu a distribuci řidičských průkazů, mezinárodních řidičských průkazů a dalších dokladů stanovených tímto zákonem, • provádí prevenci v oblasti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. 2. Krajský úřad

• povoluje výjimky podle § 43 (zákaz jízdy) • stanoví po písemném vyjádření příslušného orgánu policie místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích na silnici I. třídy, kromě rychlostní silnice, a využití zařízení pro provozní informace na silnici I. třídy, kromě rychlostní silnice, • provádí prevenci v oblasti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. 3. Obecní úřad obce s rozšířenou působností • pověřuje osoby oprávněné k zastavování vozidel podle § 79 odst. 1 písm. j) – zajištění bezpečného přechodu dětí a školní mládeže, • uděluje, podmiňuje, omezuje, odnímá a vrací řidičské oprávnění a zrušuje podmínění nebo omezení řidičského oprávnění, • nařizuje přezkoumání zdravotní způsobilosti držitele řidičského oprávnění, • nařizuje přezkoušení z odborné způsobilosti držitele řidičského oprávnění, • vydává a vyměňuje řidičské průkazy a mezinárodní řidičské průkazy a vydává duplikáty řidičských průkazů a mezinárodních řidičských průkazů, • vyměňuje řidičské průkazy vydané cizím státem a řidičské průkazy Evropských společenství podle § 116, • zapisuje do mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem skutečnosti podle § 107 a oznamuje je orgánu cizího státu, který tento mezinárodní řidičský průkaz vydal, • vede registr řidičů a vydává data z registru řidičů, • vydává speciální označení vozidel podle § 67 osobám, kterým byly přiznány mimořádné výhody druhého nebo třetího stupně podle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení v platném znění, • projednává přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle zákona č. 2000/1990 Sb., o přestupcích v platném znění, • provádí prevenci v oblasti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. • stanoví po písemném vyjádření příslušného orgánu policie místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích na silnici II. a III. třídy a na místní komunikaci a užití zařízení pro provozní informace na silnici II. a III. třídy a na místní komunikaci. 4. Ministerstvo vnitra vede centrální evidenci dopravních nehod. 5. Policie ČR Policie vykonává dohled na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích tím, že: • kontroluje dodržování povinností účastníků a pravidel provozu na pozemních komunikacích a podílí se na jeho řízení, • objasňuje dopravní nehody, • vede evidenci dopravních nehod, • projednává v blokovém řízení přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle zákona o přestupcích. Při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích jsou příslušníci Policie ve služebním stejnokroji oprávněni zejména: • dávat pokyny k řízení provozu na pozemních komunikacích, • zastavovat vozidla, • zabránit v jízdě řidiči, pokud by pokračování v jízdě znamenalo ohrožení bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích nebo pokud lze mít důvodně za to, že vozidlo bylo odcizeno nebo není zaevidováno předepsaným způsobem nebo je v provozu na pozemních komunikacích užíváno pod jinou než přidělenou registrační značkou nebo bez registrační značky, • zakázat řidiči jízdu na nezbytně nutnou dobu nebo mu přikázat směr jízdy, vyžaduje-li to bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, popřípadě jiný veřejný zájem, • vyzvat řidiče k dechové zkoušce ke zjištění, není-li ovlivněn alkoholem, a v případě pozitivního zjištění i k lékařskému vyšetření s odběrem krve nebo moči k tomuto zjištění, • vyzvat řidiče k odbornému lékařskému vyšetření, není-li ovlivněn návykovou látkou, • vyzvat řidiče motorového vozidla k předložení dokladů k řízení a provozu vozidla podle § 6 odst. 3 (řidičský průkaz, doklady o vozidle, pojištění), • vyzvat řidiče motorového vozidla ke kontrole maximální přípustné hmotnosti na nápravu, maximální přípustné hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy nebo technického stavu vozidla nebo jízdní soupravy,

• rozhodnout o odstranění vozidla, je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci, nebo vozidla, které neoprávněně stojí na parkovišti vyhrazeném pro vozidlo označené znakem O 1, • použít technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla podle zákona 283/1991 Sb., o Policii České republiky

?

Otázka k samostatné úvaze Nyní si dejte kávu nebo dobrý čaj a v klidu se zamyslete nad tím, jak je na vašem úřadě (krajský, obce III.) zajišťován výkon státní správy v dopravě. Jakou strukturu má příslušný útvar, která z agend uvedených v předcházejícím textu je zabezpečována a v jaké kvalitě ve vztahu k občanovi, k řidiči.

Dopravní úřady • Dopravními úřady podle tohoto zákona jsou krajské úřady. Pro městskou autobusovou dopravu je dopravním úřadem Magistrát hlavního města Prahy, magistráty statutárních měst a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Pro taxislužbu je dopravním úřadem v hlavním městě Praze Magistrát hlavního města Prahy, ve statutárních městech magistráty těchto měst a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. • Dopravní úřad zjišťuje zdroj ohrožování provozu veřejné linkové dopravy osob. Při zjištění zdroje ohrožení nařídí provozovateli nebo majiteli zdroje ohrožení jeho odstranění. Nevyhoví-li provozovatel nebo majitel zdroje ohrožení, dopravní úřad rozhodne o odstranění zdroje ohrožení na jeho náklady. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

Státní odborný dozor v silniční dopravě 1. Státní odborný dozor v silniční dopravě vykonávají dopravní úřady a ministerstvo. Dopravní úřady vykonávají ve svém správním obvodu státní odborný dozor ve všech věcech, které nenáleží ministerstvu. Ministerstvo vykonává státní odborný dozor v mezinárodní autobusové linkové silniční dopravě osob a nad financováním dopravní obslužnosti. Při výkonu státního odborného dozoru dozírají, zda dopravci, odesílatelé nebo řidiči dodržují podmínky a plní povinnosti stanovené tímto zákonem a zda provozují dopravu podle uděleného povolení. 2. Osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru je oprávněna v souvislosti s výkonem dozoru, pokud není zvláštními předpisy stanoveno jinak, vstupovat do provozoven a všech prostor souvisejících s vykonávanou činností, nahlížet do dokladů a evidencí týkajících se provozování silniční dopravy. Dopravce je povinen osobě pověřené výkonem státního odborného dozoru umožnit výkon uvedeného oprávnění. Řidič vozidla je povinen předložit těmto osobám doklady, které musejí být ve vozidle při jeho provozu podle tohoto zákona. 3. Při výkonu státního odborného dozoru je osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru povinna prokázat se dokladem o pověření. Doklad o pověření musí obsahovat jméno pověřené osoby, rozsah jejího oprávnění a musí být potvrzen orgánem, který jej vydal. 4. Vrchní státní dozor vykonává ve všech věcech silniční dopravy Ministerstvo dopravy a spojů. Vrchní státní dozor dozírá na výkon státního odborného dozoru vykonávaného dopravními úřady. Na osoby pověřené výkonem vrchního státního dozoru se vztahují při výkonu dozoru oprávnění a povinnosti podle odstavců 2 a 3. Dopravní úřady a dopravci jsou povinni osobě pověřené výkonem vrchního státního dozoru umožnit výkon dozoru a k tomu účelu poskytnout veškeré informace a

doklady o činnosti státního odborného dozoru.



Dopravní politika ČR a EU 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 1. Doprava 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Základní cíle dopravní politiky ČR • Základním cílem dopravní politiky ČR je realizace svobody trvale udržitelné mobility osob a věcí jako nutný atribut naplnění požadavků Listiny základních práv a svobod i požadavků svobodného obchodu a optimální podpory udržitelného rozvoje přiměřeným dotvářením dopravního systému. Tento základní cíl je realizován průběžně přijímanými dokumenty vlády (usnesení) a parlamentem přijímanou legislativou, která se mimo prosazení uvedeného základního cíle také v předcházejícím období přizpůsobovala legislativě EU. V roce 1999 například vláda schválila svým usnesením opatřením pod názvem „Návrh rozvoje dopravních sítí v České republice do roku 2010“. Dopravní politika je proces, který se skládá z řady fází, jako například: formování vizí, tvorba návrhů politik odvětví a oborů, rozhodovacího procesu o návrhu dané dílčí politiky a samotné implementace. Podílí se na ní řada aktérů a to subjektů (nadnárodní instituce, stát, státní správa krajů a obcí) a objektů (jednotlivec, rodina, domácnost, skupina lidí, kraje, obce, euroregiony, operátoři dopravy, zaměstnavatelé, infrastrukturní agentury). • Dopravní politikou se rozumí cílevědomá činnost státu, která je úzce spjata s výkonem státní správy (vč. krajské a obecní) v odvětví dopravy. Je realizována různými nástroji, kterými jsou: 1. Obecně závazné právní předpisy a normy včetně komunitárního práva EU, 2. Sytém daní a poplatků, tarify, ceny 3. Veřejné rozpočty včetně státních fondů a s jejich využitím spojená přímá nebo nepřímá finanční podpora 4. Státní a obecní účast v podnikání 5. Závazky plynoucí ze sjednaných mezinárodních smluv • Od roku 2001 se stal téměř výlučným zdrojem financování dopravní infrastruktury (nikoliv dopravy jako takové), kromě zahraničních zdrojů (jakým byl např. předvstupní program EU ISPA), Státní fond dopravní infrastruktury (zákon č. 104/2000 Sb.). Účelem SFDI je rozvoj, výstavba, údržba a modernizace silnic a dálnic, železničních dopravních cest a vnitrozemských vodních cest. Kromě toho SFDI poskytuje příspěvky na průzkumné a projektové práce, studijní a expertní činnosti zaměřené na dopravní infrastrukturu (podrobněji viz zákon).

?

Otázka k samostatné úvaze Zamyslete se a pokuste se posoudit zda existují nějaké zásadní rozdíly mezi dopravní politikou ČR a vybranou zemí EU (kterou znáte například ze své vlastní zkušenosti ze služební cesty nebo z dovolené pod.).

Evropská dopravní politika pro rok 2010

V roce 2001 vydala Komise evropských společenství Bílou knihu s názvem „Evropská dopravní politika pro rok 2010: čas rozhodnout“, s jejímiž zásadami a principy není dopravní politika ČR v zásadních rozporech. Tento dokument má zásadní význam pro další horizonty a směrování dopravní politiky v Evropě. Země EU si intenzivně uvědomují důležitost dopravní dostupnosti pro rozvoj jednotlivých sídel a celých území. Místní i celostátní dopravní sítě podléhají komplexnímu přehodnocování. Jsou sestavovány strategické plány jejich rozvoje. Jednotlivé dopravní systémy se již navrhují v souladu s vizí sjednocené Evropy bez ohledu na státní hranice s cílem vytvořit plnohodnotnou celoevropskou dopravní síť.



Základní legislativa pro odvětví dopravy v ČR 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 1. Doprava 5 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Základní podmínkou pro pochopení a zabezpečení dopravní politiky v regionu je znalost příslušné legislativy. Proto je do učebního textu zařazen i seznam základních legislativních norem týkající se dopravy v členění podle jednotlivých oborů. (Znění ke 31. 12. 2003 - pramen: www.mdcr.cz.) Související články :


Odvětví vodního hospodářství 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 2. Vodní hospodářství 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Obory vodního hospodářství Vodní hospodářství je národohospodářské odvětví, které se dělí na dva obory, a to obor vodních toků a obor vodovodů a kanalizací. • Obor vodních toků Zabývá se správou, provozem a rozvojem hydrografické sítě, tj. sítě vodních toků včetně jejich úprav, dále pak objektů a útvarů na nich, zejména přehrad, jezů, vodních nádrží, stupňů a jiných vodních staveb souvisejících s využíváním povrchových vod, regulací jejich odtoku a ochrany před povodněmi. Patří sem též vytváření příznivých podmínek pro obecné užívání vod, (např. vodní rekreaci, sportovní rybářství), pro vodní dopravu a pro krajinotvorné využívání vod. Tradičně je v našich podmínkách s tímto oborem spjata i problematika generelního vodohospodářského plánování, hydrologických bilancí a péče o jakost povrchových vod. Významným úkolem oboru vodních toků je vytváření podmínek pro odběry povrchové vody k využívání ve vodárenství, v průmyslu i v zemědělství. Někdy se též označuje jako vodní hospodářství krajiny. • Obor vodovodů a kanalizací Zabývá se zásobováním pitnou vodou a odváděním a čištěním odpadních vod. Slouží jak obyvatelstvu (domácnostem), tak i ostatním uživatelům, ať již průmyslu, tak i službám všeho druhu. Významně se tak podílí na zajištění hygienicky nezávadného prostředí a zdravých životních podmínek (tradičně je tento obor nazýván zdravotním inženýrstvím nebo zdravotně vodohospodářským inženýrstvím). Patří sem budování a provozování vodních zdrojů, úpraven vody, vodovodních distribučních sítí, kanalizačních sítí a čistíren odpadních vod. Je tradičně spjat s životem v urbanizovaném prostředí, proto je někdy též označován jako vodní hospodářství obcí.

?

Otázka k samostatné úvaze Kam zařadíme závlahové a odvodňovací systémy?

Příklad z praxe: Vodohospodářská zařízení se vyskytují i mimo bezprostřední působnost veřejné správy, resp. neslouží bezprostředně pro veřejnou potřebu. Jsou to např. vodovody průmyslových podniků nebo vnitřní instalace budov, což mohou být i velmi rozsáhlé a technologicky složité systémy. Přesto se považují za součást toho oboru nebo odvětví, pro jehož potřebu výhradně slouží, tedy např. průmyslu, resp. strojírenství apod. Související články :


Aktuální legislativní prostředí v ČR 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 2. Vodní hospodářství 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Vodní zákon Základní a obecnou právní normou upravující vztahy k vodám, jejich ochranu a využívání je zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v platném znění (byl dosud změněn dvěma zákony – zák. č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, a zákonem č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činností okresních úřadů. Pro praktické fungování oboru mají z hlediska veřejné správy největší význam orgány obcí a krajů. Pro ně jsou podstatná zejména ustanovení § 104 až 115, která vymezují mj. úlohu obcí a krajů při výkonu státní správy. Obce i kraje jsou dle tohoto zákona vodoprávními úřady, které mají rozsáhlé pravomoci i povinnosti.

Obecní úřady Obecní úřady zejména upravují, příp. omezují obecné nakládání s vodami, vyžaduje-li to veřejný zájem. Tím se rozumí činnosti, které jinak nevyžadují zvláštní povolení (např. odběr vody z toku bez zvláštního technického zařízení, zachycování vody na jednotlivém pozemku nebo stavbě pro účely ochrany před škodlivými účinky vod, koupání, bruslení na ledu apod.). Omezení může obec uložit např. při porušování břehů, staveb, narušování přírodního prostředí, ohrožování jakosti vod, ohrožování bezpečnosti osob apod. Obce jsou též ze zákona (§ 115, odst.4) účastníkem řízení, pokud se jedná o rozhodnutí jiného vodoprávního úřadu, které může ovlivnit vodní poměry nebo životní prostředí na územním obvodu obce.

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností Obecní úřady obcí s rozšířenou působností mají kompetence vymezené v § 105, odst. 2 a § 106 vodního zákona, a to tak, že zejména povolují odběr povrchových a podzemních vod pro účely využívání jednotlivými občany (domácnostmi). Povolují též zřízení, změny nebo zrušení vodních děl pro tyto účely, zejména domovní studny, a povolují též její zrušení, úpravu nebo jiná opatření týkající se této studny. Totéž platí i pro jednoduché stavební úpravy pro jímání povrchových vod jednotlivými občany. Tyto obecní úřady též vydávají souhlas ke stavbám obytných budov a terénních úprav v záplavových územích, pokud tyto stavby neovlivňují odtokové poměry. Rovněž se předběžně vyjadřují k záměrům na opatření, která jsou v jejich povolovací kompetenci. To znamená, že poskytují stanovisko ke zřízení studny nebo jiného jednoduchého jímacího zařízení nebo obytné budovy či terénní úpravy v záplavovém území již v průběhu jejich přípravy na vyžádání potenciálního stavebníka. Pověřené obecní úřady též vykonávají veškeré ostatní vodoprávní úkony, pokud

není zákonem určeno jinak. Tím převzaly většinu působnosti bývalých okresních úřadů.

Krajské úřady Krajské úřady rozhodují v závažnějších věcech (§ 107 vodního zákona), a to hlavně zajišťují agendu hraničních vod po projednání s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem životního prostředí, agendu realizace programů opatření v oblastech povodí, dále rozhodují o řešení mimořádných situací. Významnou součástí činnosti krajů jsou rozhodující kompetence v oblasti poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových a kompetence v problematice technicko-bezpečnostního dohledu nad vodními díly. Jsou rovněž oprávněny povolovat vypouštění odpadních vod ze zdrojů znečištění odpovídajících 10 000 ekvivalentních obyvatel a větších, dále povolovat vypouštění odpadních vod z úprav uranových rud, jaderných elektráren, a to i do kanalizace, povolovat čerpání podzemních vod pro účely snížení jejich znečištění, povolovat vzdouvání vod nad hloubku 10 m nebo akumulaci nad 1 mil. m3, určovat rozsah záplavových území, rozhodovat, zda se jedná o povrchové nebo podzemní vody, zda jde o vodní tok, vyjadřovat se v případech, kdy jim přísluší vydávat povolení nebo souhlas, vydávat výjimky při použití závadných látek a výjimky z průchodnosti vodních toků pro vodní živočichy.

?

Otázka k samostatné úvaze Jak bude postupovat úředník v případě, že ze zákona je k dané problematice kompetentní, avšak konkrétní problém je tak složitý, že přesahuje odborné kapacity úřadu?

Příklad z praxe: O ochranných pásmech vodárenské nádrže, která dosahuje zákonem předepsaných parametrů, rozhoduje (t.zn. že pásma zřizuje, případně ruší ) krajský úřad. Ovšem přístup k problémům vyskytujícím se v již existujících ochranných pásmech není jednotný. Zatím co jeden konkrétní kraj nevylučuje řešení těchto problémů, jiný kraj toto nepovažuje za rozhodování a odkazuje na kompetenci obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Je zřejmé, že záleží na dohodě orgánů, nedojde-li k ní, platí druhá možnost. Na rozdíl od dřívější praxe nemají státní podniky Povodí za povinnost tzv. komplexní péči o jakost vody, takže kompetence ke kontrolám dodržování vyhlášených režimů činností v ochranných pásmech je na příslušných vodoprávních úřadech.

• Vodní zákon zmocňuje některé orgány veřejné správy (převážně ministerstva, event. vládu) k vydání podrobnějších obecně závazných předpisů (vyhlášek, resp. nařízení vlády). Tyto podrobnější právní normy se vydávají postupně, v současnosti ještě není jejich soubor kompletní. • K podrobnějšímu studiu se doporučuje komentované znění vodního zákona včetně dosud vydaných vyhlášek. Tento materiál je přístupný na internetové stránce Ministerstva zemědělství (http://www.mze.cz ) pod adresou Vodní hospodářství, nová legislativa. • Zákonem, který ve značné míře formuje fungování a vývoj odvětví, je zákon o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů č. 274/2001 Sb. a k němu pak prováděcí vyhláška č. 428/2001 Sb. Již z tohoto názvu vyplývá nové pojetí této problematiky. Připouští se, že vodovody a kanalizace pro veřejnou potřebu nemusejí být ve vlastnictví veřejnoprávního subjektu (např. obce). Tím se liší od dřívějšího pojetí, které se zabývalo veřejnými vodovody a kanalizacemi, tedy předpokládalo, že infrastruktura bude veřejnoprávními subjekty (obcemi, státem apod.) vlastněna. V současném pojetí postačí, když jsou vodovod či kanalizace zřízeny a provozovány ve veřejném zájmu. Komentované znění zákona o vodovodech a kanalizacích a jeho prováděcí vyhláška jsou rovněž k dispozici na shora uvedených internetových stránkách Ministerstva zemědělství. Obě komentovaná znění byla vydána i knižně.

• Kromě uvedených zákonů ovlivňují obor vodovodů a kanalizací ještě další právní normy, a to zejména zákon o veřejném zdraví č. 258/2000 Sb., zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. a zákon o ovzduší č. 86/2002Sb.

• Obor vodovodů a kanalizací je v podmínkách ČR tradičně velmi úzce spojen s komunální a regionální sférou. Historicky byly vodovody a kanalizace především záležitostí obecní či městskou. I větší (skupinové) vodovody zpravidla zřizovalo větší město především pro svou potřebu s tím, že po dohodě mohly být připojeny další obce. V době postátnění oboru (v padesátých až osmdesátých letech) zajišťovaly fungování a rozvoj vodovodů a kanalizací regiony, a to nejprve kraje, pak okresy a nakonec opět kraje. Po odstátnění počátkem devadesátých let byla infrastruktura vrácena městům, obcím nebo jejich svazkům. Naproti tomu provozní majetek byl navrácen obcím pouze zčásti, jeho podstatný podíl byl různým způsobem privatizován. Za současného stavu je podstatné zejména to, že podle § 26 a 27 zákona o vodovodech a kanalizacích obce dbají o rozvoj vodovodů a kanalizací tím, že zajišťují zapracování této problematiky do závazné části územního plánu obce. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností vykonávají státní správu na úseku vodovodů a kanalizací, pokud zákon nestanoví jinak. Rozhodují též na území své působnosti o povinnosti veřejné služby. Naproti tomu kraje dle § 28 zákona o vodovodech a kanalizacích zajišťují zpracování a schválení plánů rozvoje vodovodů a kanalizací, rozhodují o povinnosti veřejné služby, vedou evidenci údajů o vodovodech a kanalizacích a vydávají povolení provozovat vodovod a kanalizaci. Krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností jsou též příslušné ve vymezeném rozsahu k ukládání sankcí za porušení zákona (§ 32 – 35). • Přes dlouhou tradici není obcím ani krajům uložena povinnost zajišťovat samotné zásobování vodou a odvádění a čištění odpadních vod (jak bylo ještě v předchozím zákoně o obcích výslovně uvedeno). Mají však vytvářet zákonem určené prostředí, zejména v oblasti územního plánování, plánování rozvoje vodovodů a kanalizací, vyhrazené vodoprávní agendy a v problematice povinnosti veřejné služby. • Obce však kromě úlohy veřejné správy mají též významné povinnosti i kompetence z titulu vlastníka vodovodní a kanalizační infrastruktury. Pokud se práv k tomuto majetku nezřekly (např. prodejem nebo převedením práv a jinou právnickou osobu), vztahují se na ně zákonná ustanovení spojená s fungováním a rozvojem infrastruktury. Podle konkrétní situace a vlastnické formy pak obce mohou vykonávat tyto kompetence buď samostatně (pokud infrastrukturu vlastní i provozují), nebo prostřednictvím dobrovolných svazků (pokud byla infrastruktura do těchto svazků převedena při odstátnění oboru, eventuálně byla za předchozího legislativního stavu do svazku vložena nebo byla svazku zapůjčena nebo pronajata nebo mu poskytnuta ve smyslu stávající zákonné úpravy, avšak zůstává v majetku obce). Tyto svazky (někdy též samostatné obce) pak na základě nájemních či provozních smluv zpravidla pronajímají vodohospodářský infrastrukturní majetek odborným organizacím (zpravidla obchodním společnostem - provozovatelům) za smluvně dohodnuté nájemné. • Forma a rozsah prací, které provozovatelé pro obce či jejich svazky vykonávají a za jakých podmínek, se mohou dosti lišit případ od případu. Na jedné straně je možné svěřit provozovateli téměř veškeré kompetence (počínaje zastupováním při obstarávání záležitostí provozu a rozvoje infrastruktury a konče uzavíráním smluv s odběrateli pitné vody a producenty odpadních vod připojenými na kanalizaci včetně vybírání vodného a stočného). Je však též možné naopak omezit činnost provozovatele pouze na základní technicko-provozní úkony (údržba, manipulace, péče o jakost vod apod.), zatímco tržby, rozvoj a další klíčové činnosti si může vlastník infrastruktury ponechat a vykonávat je sám. Vlastník infrastruktury může dokonce zajišťovat provoz ve vlastní režii. Je však pochopitelné, že k provozním činnostem jsou potřebná nejen příslušná oprávnění (vydává krajský úřad při splnění kvalifikačních a ostatních zákonných podmínek), ale i potřebné technické vybavení a kvalifikovaný personál.



Organizace odvětví vodního hospodářství v ČR 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 2. Vodní hospodářství 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Veřejná správa v tomto odvětví je několikastupňová. Na nejvyšší úrovni stojí zákonodárná moc parlamentu a výkonná moc vlády. Úkolem těchto stupňů je vytváření legislativního prostředí, které se opírá o dříve zmíněné zákony a vládní nařízení. • Ústředním vodoprávním úřadem jsou především dvě ministerstva, a to Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí. Obě vykonávají funkce ústředního vodohospodářského úřadu dle vodního zákona. Jejich kompetence jsou vymezeny zhruba tak, že Ministerstvo zemědělství má především pravomoci výkonné, poskytuje však i podporu rozvoje infrastruktury, zejména vodárenské. Ministerstvo životního prostředí má převážně funkce kontrolní, v důležitých otázkách však obě tato ministerstva spolupracují. Ministerstvo životního prostředí řídí další orgán veřejné správy, a to Českou inspekci životního prostředí, která je organizována oblastně (oblastní inspektoráty mající odborná oddělení ochrany vod). Česká inspekce životního prostředí má podle vodního zákona jisté kompetence k provádění dozoru (§ 112) a ukládání pokut a nápravných opatření (§ 116 nebo § 42). • Postavení ústředního vodoprávního úřadu mají též další ministerstva, a to Ministerstvo zdravotnictví, které řídí řešení otázek hygienických, zejména problematiky hodnocení jakosti pitné vody a s tím souvisejících problémů zdravotní nezávadnosti materiálů a výrobků používaných ve vodárenství, ale též hygienu koupališť a obecného užívání vod.

?

Otázka k samostatné úvaze Jaký je racionální důvod k rozdělení funkce ústředního vodoprávního úřadu mezi více resortů?

Příklad z praxe: Vodní hospodářství je odvětví relativně úzké s omezenými odbornými kapacitami. Praxe ukazuje, že je velmi produktivní využívat spolupráce se subjekty mimo odvětví, jako jsou vysoké školy, akademická pracoviště a různá profesní sdružení. Tímto způsobem je možno docílit efektivního řešení odborných problémů, a to často levněji, než je nabízeno některými drahými soukromými firmami.

• Užším rozsahem se na veřejné správě podílejí též Ministerstvo dopravy a spojů v otázkách plavby na povrchových vodách (též prostřednictvím Státní plavební správy) a Ministerstvo obrany při výkonu veřejné správy podle vodního zákona ve vojenských újezdech.

• Kraje - jak již bylo zmíněno – řeší zejména problematiku vodohospodářského plánování a vymezenou vodoprávní část, zejména pak jsou odvolacím orgánem pro rozhodování úřadů obcí s rozšířenou působností. • Kromě veřejné správy působí v odvětví vodního hospodářství řada dalších subjektů, z nichž některé mají charakter výrobní, jiné jsou odborné instituce podporující. • Svou velikostí a zásadním významem patří k nejdůležitějším statní podniky povodí. Je jich celkem pět (Povodí Labe, Povodí Vltavy, Povodí Ohře, Povodí Moravy a Povodí Odry). Jejich zřizovatelem je Ministerstvo zemědělství a jejich úkolem je především správa, údržba a rozvoj vodních toků včetně objektů na nich (přehrad, jezů, stupňů atd.). Zajišťují též důležité úkoly v ochraně proti povodním. Mají zákonem vymezenou náplň činností charakteru odborné podpory veřejné správy. Příjmy těchto státních podniků tvoří z valné části platby za odběr povrchové vody (z vodních toků), dále prostředky z veřejných rozpočtů na ochranu proti povodním a na činnosti spojené s odbornou podporou veřejné správy. Státní podniky povodí spravují především významné vodní toky. Podstatnou novinkou je jejich postavení správců povodí. • Drobné vodní toky v zemědělsky využívané krajině, jakož i některá vodní díla zemědělského charakteru včetně tzv. hydromeliorační infrastruktury (závlahy a odvodnění) spravuje Zemědělská vodohospodářská správa, péčí o drobné vodní toky v lesní krajině se zabývají Lesy České republiky. • Pod gescí Ministerstva životního prostředí působí další odborné instituce. Je to především Státní fond životního prostředí. Je to odborná agentura, která na základě každoročně vypisovaných programů posuzuje žádosti uchazečů a přiděluje prostředky na podporu investic směřujících ke zlepšení životního prostředí. V odvětví vodního hospodářství se jedná především o výstavbu čistíren odpadních vod, případně jejich rekonstrukce a inovace tak, aby vyhověly aktuálním zákonným požadavkům. V omezeném rozsahu a určitých obdobích tento fond může podporovat i doplňování a obnovu kanalizačních sítí, a to zpravidla tehdy, když se tím docílí lepšího využívání čistíren odpadních vod. Státní fond životního prostředí je též agenturou, která je kompetentní pro styk s některými zahraničními zdroji směřujícími k podpoře investic do životního prostředí. • Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. M. je odborná instituce špičkové vědecké úrovně. Má dlouhou tradici - byl založen již počátkem 20. let a po celou dobu existence až dodnes disponuje odbornými kapacitami, schopnými řešit složité a neobvyklé vodohospodářské problémy, a to jak konkrétní tak i koncepční. Plní úlohu odborné podpory pro Ministerstvo životního prostředí, je zpracovatelem valné části studií pro koncepční dokumenty. Kromě toho provádí výzkum zaměřený na hydrauliku, vodohospodářské technologie, ale též i na ekonomiku odvětví a odpadové hospodářství. Má kromě pražské centrály svoje pobočky v Brně a v Ostravě. • Český hydrometeorologický ústav kromě své nejznámější náplně – sledování a předpovídání počasí též např. monitoruje jakost a množství podzemních vod a řeší problematiku povodní vč. příslušných měření a výpočtů. Vykonává předpovědní povodňovou službu. • V odvětví vodního hospodářství působí i velké množství podnikatelských subjektů, zejména obchodních společností a živností. Jsou to různé projekční, inženýrské, provozovatelské a dodavatelské firmy. Řada těchto firem vznikla privatizací bývalých státních podniků, často s účastí zahraničního kapitálu. Existuje ale i velký počet nových firem střední velikosti, které se na trhu dobře etablovaly a jsou srovnatelně úspěšné se svými konkurenty. V této souvislosti je nutné připomenout, že vodní hospodářství je odvětvím patřícím do veřejného sektoru, to znamená, že jeho řádné fungování je věcí veřejného zájmu. Z toho důvodu také podnikání v tomto odvětví je zahrnuto do režimu veřejných zakázek a je takto i zákonem upraveno.



Poplatky a ceny ve vodním hospodářství 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 2. Vodní hospodářství 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Poplatky ve vodním hospodářství mají za cíl získat prostředky, které mají být prioritně použity na úhradu některých nákladů spojených buď s výkonem veřejné správy, nebo s podporou rozvoje odvětví.

Zákon 254/2001 Sb. (vodní zákon) stanoví v § 88 až 103 tyto poplatky: • Platba za odebrané množství podzemní vody 3 3 Této platbě podléhají veškeré odběry podzemních vod nad 6000 m /rok nebo 500 m /měsíc, s výjimkou čerpání podzemních vod pro získávání tepelné energie a čerpá-li se podzemní voda k sanačním účelům (ke snížení jejího znečištění). • Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových Platí se jednak za vypouštění množství vod, jednak za znečištění. Znečištění je zpoplatněno na základě 9 ukazatelů jakosti, pro něž zákon stanoví limity pro zpoplatnění a sazby za kg vypouštěného znečištění. Zákon též podrobně určuje způsob měření množství i jakosti vypouštěných odpadních vod, přičemž stanoví i pravidla a oprávnění k provádění měření. Také u těchto plateb je zaveden systém poplatkových přiznání a záloh. • Poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních Tento poplatek činí 3500 Kč/rok pro každý jednotlivý případ a jeho správcem je obec. Poplatky se však nevztahují na rodinné domy, které odpadní vody čistí na povolenou úroveň, na vypouštění minerálních vod a vody ze sanačních vrtů. • Platba k úhradě správy vodních toků a správy povodí Tato platba se vztahuje na odběry povrchové vody, stanovuje a vybírá ji správce vodního toku. Platí se za 3 3 odběry větší než 6000 m /rok nebo 500 m za měsíc. Sazby tohoto poplatku se určují zvlášť pro průtočné chlazení parních turbin, pro zemědělské závlahy, zatápění umělých prohlubní a pro ostatní odběry. Kromě shora uvedených plateb zákon umožňuje, aby stát poskytoval finanční podporu k úhradě opatření ve veřejném zájmu, zejména na činnost správy povodí, správu drobných vodních toků, sledování jakosti vod, stavební akce na vodních dílech apod. Tato podpora se řídí pravidly, jejich každoroční vyhlášení je svěřeno vládě.

?

Otázka k samostatné úvaze Je dle vašeho názoru reálné, aby vodní hospodářství bylo ve střednědobém výhledu finančně soběstačné bez podpory veřejných financí?

Příklad z praxe: Po skokovém zavedení ekonomicky zdůvodněných cen ve vodním hospodářství došlo k nárůstu cen na více než desetinásobek, současně však k poklesu poptávky (zvláště po pitné vodě) zhruba na polovinu. Tím byly vyvolány problémy s jakostí pitné vody z titulu předimenzovaných kapacit zdrojů a distribučních systémů. To klade nároky na nové technologické investice, kterýžto trend dále pokračuje. Ukazuje se, že některá jednoduchá opatření mají složité důsledky.

Vodné a stočné • Ceny ve vodním hospodářství se týkají především hlavních produktů oboru vodovodů a kanalizací. Jsou to cena pitné vody (vodné) a cena za odvádění a čištění odpadních vod (stočné). Podrobnosti k jejímu stanovení, k měření množství, k technickým podmínkám připojení na vodovod a kanalizaci a další údaje jsou uvedeny v zákoně č. 274/2001, Sb. o vodovodech a kanalizacích, zejména v § 20. Ceny vypočítává (jako věcně usměrňované) a vyhlašuje vlastník vodovodu nebo kanalizace, ten má též právo na tržby podle těchto cen. Vlastník vodovodu nebo kanalizace však může na základě smlouvy touto agendou pověřit provozovatele vodovodu nebo kanalizace. • Vodné a stočné mohou být vyhlášeny buď jako cena jednosložková nebo dvousložková. Zákon č. 274/2001 Sb. dává přednost ceně jednosložkové, dvousložková cena se připouští tehdy, pokud o ní rozhodne obec obecně závaznou vyhláškou nebo orgán vlastníka vodovodu, pokud v něm mají nejméně dvě třetiny hlasovacích práv obce. Pevná (paušální) složka dvousložkové ceny se stanoví buď v závislosti na kapacitě vodoměru, profilu přípojky nebo množství odebrané vody. • Vodné a stočné jsou ceny, které podléhají regulaci formou věcného usměrňování, neboť jde o ceny v prostředí lokálního přirozeného monopolu. Zásadou věcného usměrňování je, že do kalkulace ceny mohou být zahrnuty pouze oprávněné náklady přímo související se zajišťováním produktu a přiměřený zisk. K tomu vydává Ministerstvo financí vždy na kalendářní rok cenový výměr uveřejněný v Cenovém věstníku Ministerstva financí. Ostatní ceny ve vodním hospodářství, které nejsou tvořeny v prostředí monopolu, jsou cenami tržními, resp. smluvními. Týká se to např. cen projektových a inženýrských prací, stavebních a montážních prací, prodeje materiálů a výrobků, čištění potrubí na zakázku, laboratorních prací, revizí, údržby a oprav soukromých vodohospodářských zařízení, dopravních výkonů a řady dalších služeb, které vlastník nebo provozovatel vodovodů a kanalizací může poskytovat a v rámci komplexní péče zpravidla nabízí.



Základní faktografie odvětví 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 2. Vodní hospodářství 5 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Vybrané údaje, které dávají základní orientaci v problematice. Délka spravovaných vodních toků byla v roce 2001 celkem 76 000 km, z toho 15 421 km významných vodních toků ve správě podniků Povodí, dále 34 783 km v působnosti zemědělské vodohospodářské správy. Hodnota hmotného majetku oboru vodních toků je bilancována hodnotou 41,42 mld. Kč. V oboru vodovodů a kanalizací je vývoj zřejmý z následující tabulky. Tabulka 1 Základní faktografie odvětví

Podrobnější a aktuální faktografie je uvedena např. na nově zřízených internetových stránkách Svazu vodního hospodářství, které lze doporučit k hlubší a obsáhlejší informaci.

?

Otázka k samostatné úvaze Jak by měla být financována protipovodňová ochrana?

Příklad z praxe: Faktografie odvětví ukazuje, že rostoucí nároky na náklady spojené s rozvojem vodohospodářské infrastruktury rostou rychleji, než počet připojených odběratelů, a to při současném poklesu objemu poptávky. Spolu s dalšími externalitami (např. poplatky) to velmi omezuje rozvoj odvětví. Přesto je o privatizaci vodárenských firem enormní zájem. Příčina tohoto zájmu je faktická existence přirozeného lokálního monopolu, jehož regulace je sice možná, avšak obtížná.



Charakteristika aktuálního legislativního prostředí v odpadovém hospodářství 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 3. Odpadové hospodářství a ochrana ovzduší 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Česká právní úprava odpadového hospodářství je tvořena následujícími právními předpisy: • • • • • • • •

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech) Vyhláška MŽP č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů Vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví katalog odpadů a další seznamy odpadů Vyhláška MŽP č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě Vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady Vyhláška MŽP č. 384/2001 Sb., o nakládání s PCB Vyhláška MŽP č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků

Výklad některých pojmů naleznete v příloze kapitoly 4.3. Stručná terminologie v odpadovém hospodářství. Související články :


Státní správa v odpadovém hospodářství 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 3. Odpadové hospodářství a ochrana ovzduší 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Státní správa v oblasti nakládání s odpady je vykonávána Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem zemědělství, Českou inspekcí životního prostředí, celními úřady, orgány ochrany veřejného zdraví, a v přenesené působnosti orgány kraje, obcí s rozšířenou působností a pověřených obcí. • Státní správa v odpadovém hospodářství řídí, kontroluje a vymáhá plnění povinností původců odpadů z provozovatelů zařízení pro využívání a odstraňování odpadů vyplývající ze zákonů č. 185/2001 Sb. a č. 477/2001 Sb., které sjednotily s právním systémem EU v oblasti nakládání s odpady tyto problémové okruhy: - nakládání a evidenci zařízení a látek s obsahem PCB, - evidence produkce a nakládání s odpadními oleji, - nakládání a evidenci obalů a odpadů obalů, - nakládání a evidenci produkce kalů z ČOV a jejich používání v zemědělství, - vedení podrobné evidence produkce a nakládání s komunálními odpady, - vedení evidence využívání odpadů jako zdroje druhotných surovin, - problematika dovozu, vývozu a tranzitu odpadů, - plánování nakládání s odpady pro všechny stupně a články řízení (správní úřady, původci odpadů, obce), - povinnost ustavení odpadového hospodáře, - povinnost zpětného odběru vybraných odpadů. • Každý má při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti povinnost v mezích daných zákonem zajistit předcházení vzniku odpadů, dále zajistit přednostně využití odpadů před jejich odstraněním. Materiálové využití odpadů má přednost před jiným využitím odpadů. • Zákon nastavil od 1.1. 2002 legislativní a ekonomické podmínky pro postupné zvýhodňování využívání spalitelné složky odpadů k výrobě energií a znevýhodňuje tím proces zneškodňování směsných odpadů prostým skládkováním.



Úloha veřejné správy v odpadovém hospodářství 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 3. Odpadové hospodářství a ochrana ovzduší 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Veřejná správa v odpadovém hospodářství je obecně chápána jako soubor procesů, které řídí, regulují a vykonávají specifické instituce za účelem správy veřejných záležitostí - správní úřady. Ty provádějí koncepční a plánovací činnost, vydávají povolení, souhlasy a vyjádření, rozhodují v nejasnostech o zařazení odpadů, vedou evidenci, provádějí dohled a kontrolu, zajišťují prosazování práva a informují veřejnost. Konkrétní pravomoci jsou rozděleny mezi jednotlivé orgány na krajské úrovni následovně:

Česká inspekce životního prostředí (oblastní inspektorát) • Kontroluje dodržování právních předpisů a rozhodnutí ministerstva a jiných správních úřadů právnickými a fyzickými osobami oprávněnými k podnikání a obcemi. Při zjištění protiprávního stavu ukládá subjektům pokuty, stanoví opatření a lhůty k jeho odstranění. Při zjištění protiprávního stavu při výkonu státní správy správními orgány dává Ministerstvu ŽP podněty k uplatnění vrchního státního dozoru. Kontroluje dodržování stanoveného způsobu hodnocení nebezpečných vlastností odpadů pověřenými osobami. Vzniknou-li pochybnosti o dodržení správných metod nebo postupu hodnocení nebezpečných vlastností odpadu, může pozastavit platnost osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu. Pokud nebyly dodrženy správné metody nebo postup stanovený pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadu, může toto osvědčení odebrat. Inspekce úzce spolupracuje s dalšími orgány státní správy a poskytuje jim odbornou pomoc. • S účinností od 1.1.2003 má ČIŽP kompetenci k odejmutí povolení právnickým a fyzickým osobám oprávněným k podnikání k nakládání s odpady při závažném porušení zákona o odpadech, při opakovaném neplnění rozhodnutí příslušných správních úřadů nebo při změně podmínek udělení povolení.

Krajský úřad - v přenesené působnosti • Uděluje právnickým nebo fyzickým osobám oprávněným k podnikání souhlas k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadu a k jeho provoznímu řádu. • Vykonává kontroly dodržování právních předpisů a rozhodnutí vydaných správními orgány u podnikatelských subjektů a obcí. • Uděluje souhlas k míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady. • Ukládá rozhodnutím původci odpadů povinnost zaplatit poplatek za uložení odpadů na skládku, pokud původce tento poplatek ve správné výši nezaplatil. Stanovuje dobu trvání a podmínky péče o skládku. Kraj rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností (ORP). • Rozhoduje v pochybnostech, zda se movitá věc považuje za odpad, při podávání návrhu Ministerstvu

ŽP na zařazení odpadu dle Katalogu v těch případech, kdy není možno jednoznačně tento odpad zařadit. • Uděluje právnickým nebo fyzickým osobám oprávněným k podnikání souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady a k jeho odejmutí při závažném porušení zákona, při opakovaném neplnění rozhodnutí příslušných správních úřadů nebo při změně podmínek udělení povolení. Uděluje souhlas k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování odpadů původcům odpadů (i obcím). • Uděluje souhlas k dispozici s vázaným účtem a k čerpání finanční rezervy provozovatele skládky na rekultivační práce. • Vede evidence vydaných souhlasů k nakládání s nebezpečnými odpady a k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadu (a k jeho provoznímu řádu). Podává informace žadatelům o sídle zařízení vhodných k využití nebo odstranění jimi vyprodukovaného odpadu. • Zpřístupňuje veřejnosti informace z evidence o produkci odpadů a nakládání s nimi na území své působnosti. • Uloží provozovateli zařízení ke zneškodňování odpadů v mimořádných případech, je-li to nezbytné z hlediska péče o životní prostředí, povinnost zneškodnit určitý odpad na náklady původce. • Má pravomoc pozastavit platnost osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů nebo ho zcela odejmout. • Předkládá Ministerstvu dopravy návrhy (plány) tras vhodných pro přepravu nebezpečných odpadů na území kraje. • Vydává souhlas a stanuje podmínky při rozhodování o integrovaném povolení podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). • Vypracovává vyjádření pro příslušný orgán z hlediska EIA.

Obce s rozšířenou působností - v přenesené působnosti • Kontrolují plnění povinností právnických a fyzických osob vyplývajících pro ně z obecně závazné vyhlášky obce, tj. zda využívají systému zavedeného obcí pouze na základě uzavřené smlouvy s touto obcí. • Kontrolují zajištění využití nebo odstraňování odpadu podnikatelskými subjekty, za porušení těchto povinností mohou ukládat pokuty a stanovit opatření a lhůty ke zjednání nápravy. • Kontrolují, zda se fyzické osoby, které nejsou podnikateli, zbavují odpadu v souladu se zákonem o odpadech. • Při nesprávném nakládání s autovrakem mohou fyzickým osobám ukládat pokuty a stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy. • Vedou a zpracovávají na základě hlášení přepravců nebezpečných odpadů (při přepravě mimo areál původce) evidenci přepravovaných nebezpečných odpadů a jejich adresátů. • Zpracovávají evidenci odpadů a způsobů nakládání s nimi na území své působnosti a vedou evidenci zařízení k nakládání s odpady a zařízení, ve kterých jsou odpady za zvláštních podmínek využívány, evidenci shromažďovacích míst nebezpečných odpadů a sběrových míst odpadů a skladů odpadů, evidenci rozhodnutí jimi vydaných. • Na vyžádání podávají informace původci odpadů o sídle zařízení vhodných k odstranění nebo využití jimi vyprodukovaných odpadů. • Provádí kontroly dodržování právních předpisů a rozhodnutí vydaných správními orgány, podnikatelskými subjekty a obcemi. Při porušení daných povinností mohou ukládat pokuty, stanovovat nápravná opatření a lhůty k jejich splnění, dávat podněty kraji nebo ČIŽP při zjištění porušování předpisů o nakládání s odpady v případech, kdy nebudou mít pravomoc toto porušování samy řešit. • Ukládají pokuty fyzickým osobám za neplnění povinností vyplývajících z obecně závazné vyhlášky a za zbavení se odpadu nezákonným způsobem. V mimořádných případech mohou přikázat odstranění odpadu na náklady původce, zakázat původci odpadů činnost, která způsobuje vznik odpadů a také zakázat provoz zařízení k odstraňování odpadů v případech, kdy by dalším pokračováním činnosti mohlo dojít k závažnému poškození životního prostředí. Vydávají vyjádření k podnikání v oblasti nakládání s odpady pro potřeby živnostenského úřadu, ke zřízení zařízení k odstraňování odpadů, k připravovaným změnám výrobního procesu nebo výroby, majícím vliv na nakládání s odpady, v územním a stavebním řízení z hlediska nakládání s odpady. Zpracovávají plány odpadového hospodářství pro území své působnosti. Informují veřejnost o způsobu nakládání s odpady na území jejich působnosti.

• Vypracovávají vyjádření pro příslušný orgán z hlediska EIA týkajících se staveb a činností na území jejich působnosti.

?

Otázky k samostatné úvaze Na základě předchozího textu se pokuste vysvětlit dělbu kompetencí v přenesené působnosti v oblasti odpadového hospodářství mezi krajem a obcí s rozšířenou působností.



Postavení samosprávy v systému nakládání s odpady 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 3. Odpadové hospodářství a ochrana ovzduší 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Postavení samosprávy v systému nakládání s odpady vyplývá z ustanovení §§ 17, 43, 78 a 84 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 477/2001 Sb. Je však třeba rozlišovat výkon samosprávy obcí od výkonu samosprávy kraje. Výkon samosprávy kraje (uplatnění v samostatné působnosti) • Zpracování Plánu odpadového hospodářství kraje pro jím spravované území, případně provádění změn tohoto plánu • Zasílání kopie návrhu plánu odpadového hospodářství kraje ministerstvu • Sdělování ministerstvu, jak byly zapracovány jeho připomínky do plánu odpadového hospodářství kraje • Vyhlašování závazné části plánu odpadového hospodářství kraje a její změny obecně závaznou vyhláškou kraje • Sdělování svých připomínek k návrhu plánu odpadového hospodářství České republiky • Sdělování svých připomínek k návrhu plánu odpadového hospodářství původce odpadů (tedy i obcí) V aplikaci všech ostatních práv a povinností svěřených kraji zákonem o odpadech vystupuje kraj jako orgán veřejné správy v přenesené působnosti.

Výkon samosprávy obce (uplatnění v samostatné působnosti) • V systému nakládání s odpady má obec zvláštní postavení. Veškerý odpad, který vzniká na území obce při činnosti fyzických osob, avšak nikoli při jejich podnikání, se považuje za komunální, přičemž za původce odpadu se považuje obec. Obec se stává původcem komunálního odpadu v okamžiku, kdy fyzická osoba odpady odloží na místě k tomu určeném; obec se současně stane vlastníkem těchto odpadů. • Při tom je obec povinna určit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat komunální odpad, který produkují, a dále zajistit místa k odkládání nebezpečných složek komunálního odpadu. Povinnost zajištění míst k odkládání nebezpečných složek komunálního odpadu splní obec určením místa k soustřeďování těchto složek minimálně dvakrát ročně a dále zajištěním odvozu tohoto odpadu oprávněnou osobou. Většinou se místem k odkládání komunálních odpadů a jeho složek stane sběrný dvůr nebo sběrné středisko odpadů, které jsou jednotlivými obcemi budovány. V těchto zařízeních jsou odpady zabezpečeny před odcizením nebo únikem ohrožujícím životní prostředí. Sběr nebezpečných složek KO může obec zabezpečit i mobilním způsobem. Mobilní způsob obvykle bývá doplňkový, jako určitá nadstandardní služba. Vyžaduje vypracování harmonogramu sběru s přesným vymezením dne, hodiny a času setrvání na jednotlivých zastávkách, zajištění propagace a informovanosti občanů. • Způsob nakládání s komunálním odpadem může obec v samostatné působnosti upravit podle svých potřeb a možností tak, že obecně závaznou vyhláškou stanoví systém shromažďování, sběru, přepravy,

třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním území. Současně v této vyhlášce může stanovit systém nakládání se stavebním odpadem. Po vydání vyhlášky má obec povinnost zabezpečit kontrolu jejího dodržování, správu, výklad a v souladu se zvláštními předpisy případné novelizace. • Obecně závazná vyhláška se potom vztahuje na: 1. všechny fyzické osoby na území obce, při jejichž činnosti vznikají odpady a na které se nevztahují povinnosti původce odpadu, 2. fyzické osoby podnikající podle zvláštních předpisů a právnické osoby, které produkují odpad zařazený podle Katalogu odpadů jako odpad podobný komunálnímu z činnosti právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání a které uzavřely s obcí písemnou smlouvu o nakládání s tímto odpadem. • Obec stanovuje obecně závaznou vyhláškou místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. • Poplatkovou povinnost má každý občan (tedy i děti), který má trvalý pobyt na území obce, nebo který má na území obce ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, a v níž není hlášena žádná osoba k trvalému pobytu (dále jen rekreační stavba). Sazba poplatku je složena ze dvou částí. První je tvořena částkou maximálně 250,- Kč za osobu a kalendářní rok. Tato částka je určena pro hrazení nákladů spojených např. s tříděním a využíváním jednotlivých složek odpadů, k provozu sběrného střediska odpadů, úklidu nelegálně uložených odpadů u sběrných nádob, rozvoje systému apod. Další částka bude každoročně upravována podle skutečných nákladů spojených se sběrem a svozem netříděného KO, tedy za obsluhu běžných „popelnic“. Zákon pro tyto účely stanovuje limit také do maximální výše 250,- Kč. Celková roční sazba poplatku je dána součtem obou uvedených částek, celkem může být maximálně 500,- Kč za každého trvale hlášeného obyvatele obce a dále za každou rekreační stavbu na území města, nezávisle na tom, kde má její vlastník trvalé bydliště nebo kolik má tato rekreační stavba spoluvlastníků. • Poplatek jsou povinni všichni výše uvedení včas a v plné výši zaplatit bez vyměření jednorázově do data určeného obcí. „Bez vyměření“ znamená, že obec není povinna rozesílat ani složenky nebo jiné upozornění na blížící se termín splatnosti. Teprve v případě nezaplacení bude zaslána upomínka se složenkou a dalším krokem již může být doručení platebního výměru, ve kterém může být poplatek zvýšen až o 50 %. Režim místního poplatku umožňuje správci tohoto poplatku postupovat velmi rychle a účinně při jeho vymáhání – k uhrazení je možno použít např. i části sociálních dávek poskytovaných státem. Obec může vyhláškou stanovit úlevy nebo zproštění poplatku pro některé skupiny poplatníků (děti do určitého věku, vojáci vykonávající prezenční službu, důchodci v domovech důchodců, nemocní v LDN apod.).

?

Otázky k samostatné úvaze Právě jste se podrobně seznámili s kapitačním pojetím (platba za hlavu) zpoplatnění komunálního odpadu. Vedle tohoto způsobu existuje též platba za komunální odpad, kdy její výše je odvozena od vyprodukovaného množství. Uveďte alespoň dvě pozitiva a negativa obou způsobů zpoplatnění. Který způsob považujete za vhodnější?

• Způsob třídění komunálního odpadu je třeba stanovit konkrétně, včetně uvedení jednotlivých komodit a určení míst k odkládání odpadu a jeho vytříděných složek. Bude tak řečeno, že občané jsou povinni tyto vyjmenované složky třídit a odkládat do takto označených nádob. Lze jen doporučit, aby barevné rozlišení a označení sběrových nádob bylo v souladu se standardem EU. Nádoby pro využitelné složky KO jsou obvykle rozmístěny na veřejně přístupných stanovištích, v tzv. sběrných místech. Jsou to zejména nádoby na sběr bílého skla, barevného skla, PET lahví, textilu a papíru. • Nebezpečné složky KO jsou ty druhy odpadů, které mají jednu nebo více nebezpečných vlastností (např. léky, použité injekční stříkačky a jehly z domácností, suché baterie, akumulátory, kyseliny, louhy, zbytky barev a ředidel včetně obalů, zářivky, látky neznámého složení a další). Tyto odpady nemohou být odkládány do běžných nádob, pro tento účel jsou používány nádoby speciální, umožňující bezpečné uložení těchto odpadů podle jejich jednotlivých druhů tak, aby se nemohly smíchat. Bývají umístěny ve sběrném středisku odpadů a jsou i součástí sběrného vozidla. Obec, která dosud nemá sběrné středisko

odpadů, stanoví termíny a místa k soustřeďování nebezpečných složek KO a zajistí odvoz těchto odpadů oprávněnou osobou. • Dalšími místy určenými k odkládání určitých složek KO jsou všechny lékárny, které odebírají prošlé nebo nespotřebované léky a konečně sběrny, výkupny odpadů a jiná místa, pokud je v nich organizován sběr určitých složek KO nebo zaveden na základě písemné smlouvy s obcí režim „zpětného odběru obalů a výrobků“. • Sběr a přeprava nebezpečných složek KO se provádí formou zastávkového nebo průběžného sběru a ve sběrných střediscích odpadů. Sběrové dny jsou oznamovány veřejnosti v tiskovinách a na úřední desce. Přepravu odpadů a jeho složek provádí svozová společnost. • Vyhláškou lze udělit povinnosti vlastníku nemovitosti. Jedná se o zajištění dostatečného objemu sběrných nádob, určení stálého a svozového stanoviště sběrných nádob, udržování čistoty na těchto stanovištích. Nachází-li se na katastrálním území obce rekreační nebo zahrádkářská oblast, je vhodné zde vyhláškou zavést speciální režim nakládání s odpady. V systému obec stanoví posloupnost metod využívání a odstraňování komunálních odpadů. Vždy však musí upřednostnit třídění a zajištění využití vytříděných složek KO před pouhým odstraněním odpadu – ať už ve spalovně KO nebo jeho uložením na skládce.



Ochrana ovzduší 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 3. Odpadové hospodářství a ochrana ovzduší 5 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Klimatický systém Země tvoří veškerá atmosféra, hydrosféra, biosféra, geosféra a jejich vzájemné působení, přičemž změnou klimatu se rozumí taková změna, která je vázána přímo nebo nepřímo na lidskou činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle přirozené proměnnosti klimatu pozorována za srovnatelný časový úsek. Látkami ovlivňujícími klimatický systém Země jsou oxid uhličitý, methan, oxid dusný, částečně a zcela fluorované uhlovodíky a fluorid sírový. Blíže viz příloha této kapitoly.

• I když v posledních desetiletích bylo vynaloženo velké úsilí na snižování znečišťování ovzduší, není situace v České republice i Evropské Unii stále uspokojivá. I když se znečišťování ovzduší celkově snížilo a nejvyšší koncentrace poklesly v mnoha velkých městech a městských oblastech, celkové znečištění měřené množstvím znečišťujících látek, které jsou vypouštěny do ovzduší, se často snížilo jen málo anebo dokonce zůstalo beze změny a na některých územích se koncentrace některých znečišťujících látek dokonce zvýšily. Proto byla přijata celá řada legislativních opatření v České republice, která jsou kompatibilní s Evropským společenstvím.

Česká právní úprava ochrany ovzduší je tvořena následujícími právními předpisy: • Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší) • Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší • Nařízení vlády č. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí • Nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší • Nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší • Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu • Vyhláška MŽP č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu • Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování. • Vyhláška MŽP č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší • Vyhláška MŽP č. 358/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky ochrany ozonové vrstvy Země Tato soustava předpisů v principu dobře pokrývá požadavky směrnic Evropského společenství.

Kontrolní kompetence a správní činnost v ochraně ovzduší Správní činnosti na úseku ochrany ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země vykonávají tyto orgány ochrany ovzduší: Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zdravotnictví, Česká inspekce životního prostředí, Česká obchodní inspekce, celní úřady, kraje, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obce.

Česká inspekce životního prostředí Česká inspekce životního prostředí kromě jiných povinností vyplývajících ze zákona č. 86/2002 Sb. (dále jen zákona) vykonává následující činnosti: • dozírá na dodržování právních předpisů a rozhodnutí orgánů ochrany ovzduší týkajících se ochrany ovzduší, ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země, • kontroluje dodržování povinností provozovateli zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů a provádí u nich měření znečišťujících látek za účelem kontroly dodržování emisních limitů a emisních stropů, a to včetně přípustné tmavosti kouře, pachového čísla a přípustné míry obtěžování obyvatelstva zápachem, • ověřuje údaje souhrnné provozní evidence zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a předává je ministerstvu k zajištění evidence o zdrojích znečišťování, • spolupracuje s místně příslušnými orgány ochrany ovzduší a je oprávněna od nich vyžadovat informace, • ukládá nápravná opatření a rozhoduje o omezení nebo zastavení provozu stacionárního zdroje, • kontroluje plnění plánů snížení emisí a plánů zavedení zásad správné zemědělské praxe u zdroje znečišťování, • upozorňuje orgán kraje na nedostatky ve způsobu zjišťování emisí znečišťujících látek, • ukládá provozovatelům zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů pokuty za porušení jejich povinností, • rozhoduje v případě spalování více druhů paliv v jednom zařízení spadajícím do kategorie zvláště velkých, velkých nebo středních stacionárních zdrojů o emisních limitech a dalších požadavcích na jejich provozování, • zpřístupňuje informace na základě zákona a zvláštních právních předpisů, • vydává povolení a je dotčeným orgánem státní správy v řízení o vydání těchto povolení; ke každému řízení vydává své vyjádření a poskytuje odbornou spolupráci orgánům kraje při udělování těchto povolení, ukládá pokuty za porušení povinností vyplývající z ustanovení hlavy třetí tohoto zákona. •

Krajské úřady Krajské úřady mají následující povinnosti v přenesené působnosti (např. odbor životního prostředí a zemědělství): • rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu nebo prominutí části poplatku za znečišťování ovzduší zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů, • kontroluje a hodnotí dodržování imisních limitů a emisních stropů na základě údajů z informačního systému kvality ovzduší, • provádí dozor na úseku ochrany ovzduší ve své územní působnosti, • ukládá plnění plánu snížení emisí nebo zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje, • vypracovává krajský program snižování emisí, • vypracovává programy zlepšování kvality ovzduší v oblastech s jeho zhoršenou kvalitou, které se nacházejí v jeho územní působnosti, • podílí se na tvorbě národních programů snižování emisí jednotlivých znečišťujících látek, • schvaluje návrhy opatření pro případy havárií u zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a návrhy na jejich změny,

• • • • • • • • • • • •

schvaluje plány snížení emisí u stacionárního zdroje, vypracovává integrovaný program zlepšení kvality ovzduší, schvaluje plány zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje, stanovuje pro zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny, pro které budou uplatněny obecné emisní limity, vyhlašuje regulační opatření k omezení emisí ze stacionárních zdrojů, které nepodléhají regulaci; kontroluje dodržování těchto opatření a za jejich porušení ukládá provozovatelům pokuty, zpřístupňuje informace na základě tohoto zákona a zvláštních právních předpisů, vypracovává krajský regulační řád, ode dne 1. ledna 2003 vydává povolení, ukládá pokuty, vede evidenci oznámení pro zvláště velké a velké stacionární zdroje a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu od 1. ledna 2003, je dotčeným orgánem státní správy v územním, stavebním a kolaudačním řízení z hlediska ochrany ovzduší, stanovuje v pochybnostech způsob zjišťování emisí znečišťujících látek. Kraj v samostatné působnosti

Kraj v samostatné působnosti (např. zastupitelstvo, případně rada): • zaujímá stanoviska k návrhu krajského a místního programu snižování emisí a programu ke zlepšení kvality ovzduší, • vyjadřuje se k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, k rozvojovým koncepcím a k programům rozvoje jednotlivých oborů a odvětví ve své územní působnosti. Obecní úřad obce s rozšířenou působností Obecní úřad obce s rozšířenou působností má následující povinnosti: • rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu nebo prominutí části poplatků za znečišťování ovzduší u středních stacionárních zdrojů, • ověřuje údaje souhrnné provozní evidence u středních stacionárních zdrojů a předává je ministerstvu k zajištění evidence o stacionárních zdrojích, • ukládá pokuty, • vede evidenci oznámení pro střední stacionární zdroje a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu. Orgán obce v přenesené působnosti Související články :


Právní rámec 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 4. Ochrana přírody a krajiny 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Základní zákony a předpisy, kterými se řídí oblast ochrany přírody a krajiny, byly schváleny kolem roku 1992. Zákon č. 14/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, byl vytvořen odborníky s využitím zkušeností a nejnovější legislativy vyspělých evropských zemí a byl a dosud je jedním z nejlepších zákonů v Evropě. Zavedl rovněž možnost účasti obcí a občanských sdružení ve správních řízeních, ve kterých mohou být dotčeny zájmy, chráněné tímto zákonem. Prováděcí vyhláškou k zákonu je vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Dále byl v roce 1997 přijat zákon č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (CITES), a prováděcí vyhláška č. 82/1997 Sb. V roce 2000 to pak byl zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, a vyhláška č. 360/2000 Sb. Ministerstva životního prostředí, o stanovení způsobu výpočtu výše náhrady škody způsobené vybranými zvláště chráněnými živočichy na vymezených domestikovaných zvířatech, psech sloužících k hlídání, rybách, včelstvech, včelařském zařízení, nesklizených polních plodinách a na lesních porostech. V roce 1998 byl schválen zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, který upravuje rovněž povinnosti orgánů ochrany přírody v oblasti ekologické výchovy a osvěty veřejnosti.

Mezinárodní úmluvy V rámci Evropy, popřípadě celého světa mají velký význam mezinárodní smlouvy týkající se ochrany přírody a zachování biologické rozmanitosti. Závazky, které z těchto mezinárodních smluv vyplývají pro každý jednotlivý stát, jsou zabezpečovány jeho vnitrostátním zákonodárstvím. Mezi nejvýznamnější smlouvy, jichž je ČR také signatářem, patří: • Úmluva o biodiversitě (Convention on biological diversity) - program OSN pro životní prostředí podepsaná Rio de Janeiro, 5.6.1992. Úmluva o ochraně evropské flóry, fauny a přírodních stanovišť, sepsaná v Bernu v roce 1979. • • Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva, sepsaná v Ramsaru v roce 1971.



Působnost orgánů ochrany přírody a krajiny 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 4. Ochrana přírody a krajiny 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Kompetence orgánů správy v oblasti ochrany přírody a krajiny se řídí zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v novém znění, po zapracování změn přijatých schválením zákona č. 320/2002 Sb. (tzv. tlusťoch), kterým se mění zákony v souvislosti s reformou veřejné správy. Většina pravomocí ze zrušených okresních úřadů přešla tímto zákonem na nově zřízené úřady obcí s rozšířenou působností a krajské úřady. Povinnosti obcí a pověřených obecních úřadů řeší § 76 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, kompetence obcí s rozšířenou působností v oblasti ochrany přírody a krajiny řeší § 77 zákona. Kompetence krajů řeší nový § 77a, který je doplněn o Naturu 2000. Magistráty statutárních měst vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny v rozsahu svěřeném obecním úřadům, pověřeným obecním úřadům a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností (§ 76 a § 77). Krajský úřad je odvolacím orgánem pro všechny typy obecních úřadů.

?

Otázky k samostatné úvaze Co je to NATURA 2000 a jaký je její význam z hlediska ochrany přírody? K odpovědi využijte stránky Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (www.aopk.cz).

Další orgány veřejné správy v ochraně přírody a krajiny • Ministerstvo životního prostředí Ministerstvo životního prostředí bylo zřízeno 19. prosince 1989 zákonem ČNR č. 173/1989 Sb. k 1. lednu 1990 jako ústřední orgán státní správy a orgán vrchního dozoru ve věcech životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy pro ochranu přirozené akumulace vod, ochranu vodních zdrojů a ochranu jakosti podzemních a povrchových vod, pro ochranu ovzduší, pro ochranu přírody a krajiny, pro ochranu zemědělského půdního fondu, pro výkon státní geologické služby, pro ochranu horninového prostředí včetně ochrany nerostných zdrojů a podzemních vod. Pro geologické práce a pro ekologický dohled nad těžbou, pro odpadové hospodářství a posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí včetně těch, které přesahují hranice státu. Je také ústředním orgánem státní správy pro myslivost, rybářství a lesní hospodářství v národních parcích a ústředním orgánem státní správy pro státní ekologickou politiku. K zabezpečení kontrolní činnosti vlády České republiky Ministerstvo životního prostředí koordinuje ve věcech životního prostředí postup všech ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy České republiky. • Česká inspekce životního prostředí Česká inspekce životního prostředí (dále jen ČIŽP nebo inspekce) je orgánem státní správy, který prosazuje a dohlíží na dodržování právních předpisů a rozhodnutí správních orgánů ve věcech životního prostředí. Byla zřízena v roce 1991 zákonem ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a

její působnosti v ochraně lesa, na základě existujících samostatných inspekčních struktur (technické inspekce ochrany ovzduší a vod). ČIŽP je samostatnou organizační složkou, podřízenou Ministerstvu životního prostředí ČR. Základními procesními předpisy pro činnost inspekce jsou správní a přestupkový řád a zákon o správě daní a poplatků. •

•

Správa chráněných krajinných oblastí ČR Správa chráněných krajinných oblastí České republiky (SCHKO ČR) je organizační složka státu. Vznikla na základě rozhodnutí Ministerstva životního prostředí s účinností od 1. března 1995 oddělením od bývalého Českého ústavu ochrany přírody. Předmětem činnosti organizace je zajistit aktivní péči o krajinné a přírodní prostředí chráněných krajinných oblastí s využitím výkonu speciální státní správy propojené s odborně průzkumnými činnostmi, realizace krajinných opatření a práce s veřejností. Správa chráněných krajinných oblastí ČR se skládá z 23 jednotlivých správ chráněných krajinných oblastí a z ředitelství v Praze. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Agentura ochrany přírody a krajiny ČR je odbornou institucí státní ochrany přírody, zajišťující metodickou, dokumentační, informační, výchovně-vzdělávací, vědecko-výzkumnou a poradenskou činnost v oblasti péče o přírodu a krajinu. V roce 1995 ji Ministerstvo životního prostředí zřídilo jako jednu ze dvou nástupnických organizací Českého ústavu ochrany přírody (ČÚOP). AOPK ČR je organizační složkou státu. Má ústředí a speciální odborné útvary v Praze, speciální odborné útvary v detašovaném pracovišti v Brně a dále střediska v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí n/L, Pardubicích, Havlíčkově Brodě, Brně, Olomouci a Ostravě a konečně správy všech dvanácti zpřístupněných jeskyní.



Státní politika ochrany přírody a krajiny 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 4. Ochrana přírody a krajiny 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Dne 17. června 1998 přijala vláda České republiky usnesení číslo 415, jímž schválila Státní program ochrany přírody a krajiny České republiky (dále jen Státní program). V dubnu 1999 byl Státní program zařazen do Státní politiky životního prostředí. Státní program jako výchozí strategický dokument ochrany přírody a krajiny vyžaduje spolupráci různých resortů. Z tohoto důvodu zřídil ministr životního prostředí Stálou konferenci Státního programu ochrany přírody a krajiny České republiky (příkaz číslo 17/1998 ze dne 21. července 1998 o zřízení Stálé konference Státního programu ochrany přírody a krajiny České republiky a vydání jejího Statutu a příkaz číslo 22/1998 ze dne 12. listopadu 1998 o úpravě Statutu Stálé konference Státního programu ochrany přírody a krajiny České republiky a vydání jeho úplného znění). Stálá konference je tvořena radou a plénem. Rada slouží jako poradní orgán ministra životního prostředí. Má devět členů a vedle zástupců ministerstev životního prostředí, zemědělství a místního rozvoje jsou zde i nezávislí odborníci. Plénum sestává z patnácti členů - zástupců některých ministerstev, vědeckých institucí a nevládních organizací. Funkcí tohoto orgánu je přijímat doporučení adresovaná radě. Posláním Stálé konference je dohlížet na naplňování, rozvíjení a upřesňování Státního programu, a to mimo jiné i z důvodů splnění požadavků v oblasti životního prostředí, nezbytných pro vstup České republiky do Evropské unie. Související články :


Krajinný ráz a krajinotvorné programy 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 4. Ochrana přírody a krajiny 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Krajinný ráz a jeho ochrana jsou definovány § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Jde o institut zaměřený na ochranu identity kulturní krajiny v souladu s Evropskou úmluvou o krajině. Těžiště ochrany krajinného rázu leží ve volné krajině, t.j. mimo intravilány. Ochrana krajinného rázu má marginální význam v oblastech s dynamicky se vyvíjející krajinou, která je tak změněna, že nelze uvažovat o obnově původních znaků krajinného rázu (například krajina uhelných pánví s výrazně přeměněným reliéfem).

Hodnocení krajinného rázu Agentura ochrany přírody a krajiny ČR zpracovává posouzení vlivu záměrů umísťovaných ve volné krajině na krajinný ráz. Mezi záměry vyžadující posouzení z hlediska krajinného rázu dle odst. 2 §12 zák. č. 114/1992 Sb. patří zejména: výškové stavby, billboardy, rekreační areály, zemědělské průmyslové areály, nová dopravní infrastruktura a další stavby ve volné krajině. AOPK ČR zpracovala metodické doporučení k ochraně krajinného rázu. Je koncipováno jako odborný podklad pro orgány ochrany přírody při vydávání rozhodnutí a stanovisek, a to pro: • • • • • • •

územní rozhodování, povolování staveb a rozsáhlých terénních úprav, zpracovávání a schvalování ÚPD, navrhování přírodních parků, posuzování návrhů pozemkových úprav, plány péče o velkoplošná chráněná území, zpřesňování zón zvýšené péče o krajinu v rámci EECONET (European Ecological Network), diferenciaci přístupu k udělování dotací vlastníkům a uživatelům půdy z programu péče o krajinu a z dalších souvisejících programů.

Podrobné informace a vybrané podklady pro hodnocení krajinného rázu lze nalézt na webových stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny www.aopk.cz .

Programy péče o krajinu V péči AOPK ČR jsou rovněž programy, které umožňují vlastníkům půdy žádat o účelové dotace pro péči o svůj pozemek. Tyto programy jsou určeny těm hospodářům, kteří mají zájem využívat svůj pozemek s ohledem na přírodu, nijak ji nepoškozovat a neznásilňovat, a půdu využívat rozumným způsobem. Jde o:

• Program péče o krajinu - (PPK) je určen na dotace ve třech hlavních oblastech, a to na A) ochranu krajiny proti erozi, B) udržení kulturního stavu krajiny a C) zachování druhové rozmanitosti. • Program revitalizace říčních systémů - (PRŘS) je určen na podporu opatření zaměřených na obnovu a zlepšení vodního režimu krajiny. • Program drobných vodohospodářských ekologických akcí (dále jen PDVEA) je nejmladším ze tří krajinotvorných programů Ministerstva životního prostředí, vznikl v roce 1998. Cílem programu je zlepšení životního prostředí, a to formou podpory čištění odpadních vod v menších obcích.



Územní a druhová ochrana 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 4. Ochrana přírody a krajiny 5 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Obce s rozšířenou působností mohou vydávat pro svůj správní obvod nařízení k omezení nebo zákazu rušivé činnosti. Povolení ke kácení dřevin podle § 8 zákona 114/1992 Sb. vydávají orgány ochrany přírody obcí. Obecní úřady povolují s výjimkou území národních parků kácení dřevin (mimo les) a jsou oprávněny k pozastavení, omezení nebo zákazu kácení dřevin podle § 8, ukládají náhradní výsadbu podle § 9 s výjimkou území národních parků a vedou přehled pozemků vhodných k náhradní výsadbě. • Zákon č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, stanovuje, že území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná lze vyhlásit za zvláště chráněná; přitom se stanoví podmínky jejich ochrany. Zvláště chráněná území jsou evidována v ústředním seznamu ochrany přírody. Zákon dále určuje základní ochranné podmínky ZCHÚ a jejich ochranných pásem, způsob vyhlašování ZCHÚ, udělování výjimek atd. • Kategorie zvláště chráněných území jsou: 1. národní parky, 2. chráněné krajinné oblasti, 3. národní přírodní rezervace, 4. přírodní rezervace, 5. národní přírodní památky, 6. přírodní památky. • Mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí lze vyhlásit rozhodnutím orgánu ochrany přírody za památné stromy. Pověřené obecní úřady vyhlašují památné stromy a jejich ochranná pásma, zajišťují jejich ochranu, popřípadě ruší jejich ochranu (§ 46), odpovídají za jejich nahlášení do ústředního seznamu památných stromů (§ 42 odst. 1 a 2). Druhy rostlin a živočichů, které jsou ohrožené nebo vzácné, vědecky či kulturně velmi významné, lze vyhlásit za zvláště chráněné. • Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů se dle stupně jejich ohrožení člení na: 1. kriticky ohrožené, 2. silně ohrožené, 3. ohrožené. • Podrobnosti územní ochrany a ochrany druhů stanovilo Ministerstvo životního prostředí obecně závaznou vyhláškou č. 395/1992 Sb.


Název: Kapitola:

Osvěta, vzdělávání a výchova 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 4. Ochrana přírody a krajiny 6

Pořadí v kapitole:

Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Osvěta, vzdělávání a výchova veřejnosti v oblasti životního prostředí, účast obcí a veřejnosti, právo na informace Podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, mají orgány veřejné správy odpovědnost rovněž za osvětu a vzdělávání veřejnosti. Kraj v samostatné působnosti ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a dalšími ústředními orgány je povinen podporovat osvětu, výchovu a vzdělávání široké veřejnosti v oblasti ochrany životního prostředí se zvláštním zaměřením na výchovu dětí a mládeže.Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy usiluje zejména o to, aby byly vytvořeny podmínky pro rozvoj osvěty, výchovy a vzdělávání v oblasti životního prostředí v mezích působnosti úřadů veřejné správy.

Účast občanů Podle § 70 zák. č. 114/1992 Sb. se ochrana přírody realizuje za přímé účasti občanů, prostřednictvím jejich občanských sdružení a dobrovolných sborů či aktivů při orgánech ochrany přírody. Místně příslušná organizační jednotka občanského sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny (dále jen „občanské sdružení“), je oprávněna, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby byla předem informována o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona. Občanské sdružení je oprávněno za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit se správního řízení, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů od zahájení řízení orgánu státní správy, který řízení zahájil; v tomto případě má postavení účastníka řízení.

?

Otázky k samostatné úvaze Pokuste se představit si nějakou situaci ve Vaší obci, kdy byste cítil potřebu založit nebo vstoupit do občanského sdružení s cílem dosáhnout cestou účasti veřejnosti nějakého cíle. O jakou záležitost by se muselo jednat, abyste se k takovému kroku odhodlali?

Účast obcí Obce se prostřednictvím svých orgánů zapojují do ochrany přírody a krajiny ve svých územních obvodech. Vyjadřují se zejména k vyhlašování a rušení zvláště chráněných území, památných stromů a jejich ochranných pásem. Orgány státní ochrany přírody jsou povinny spolupracovat s obcemi, předkládat jim požadované podklady a informace, poskytovat potřebná vysvětlení k zásahům do přírody i způsobům její

ochrany, zejména pokud takové zásahy mohou nepříznivě ovlivnit prostředí v obci nebo omezit výkon práv jejích obyvatel. Obce jsou ve svém územním obvodu účastníkem řízení podle tohoto zákona, pokud v téže věci nerozhodují jako orgány ochrany přírody.

Právo na informace v ochraně přírody a krajiny Orgány, které vykonávají státní správu v ochraně přírody, jsou povinny v rozsahu své působnosti vést přehled informací, který obsahuje zejména: • • • •

normativní správní akty v ochraně přírody, návrhy na zahájení správního řízení, vydaná rozhodnutí včetně rozhodnutí v odvolacím nebo přezkumném řízení, všechny písemné a jiné podklady pro vydaná rozhodnutí, zejména zápisy, protokoly, svědecké výpovědi, písemné důkazy, odborné posudky, • návrhy na vyhlášení části přírody za zvláště chráněnou a vyjádření vlastníků či nájemců pozemků k tomuto záměru (§ 40 a 55), • jiné důležité informace, které se vztahují k výkonu a řízení ochrany přírody známé příslušnému orgánu, zejména údaje o stavu a vývoji přírodního prostředí.

?

Otázky k samostatné úvaze A nyní byste již měli být schopni odpovědět, jak je upraveno právo na informace v oblasti životního prostředí. Zamyslete se tedy a sami pro sebe si řekněte, která z práv jsou z Vašeho hlediska nejdůležitější a bez kterých byste se případně obešli a proč.



Nestátní ochrana přírody 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 4. Ochrana přírody a krajiny 7 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

V oblasti ochrany přírody působí několik významných nevládních neziskových organizací. Tyto organizace působí jako občanské spolky a odborné organizace a do ochrany přírody přinášejí kromě tradičních metod mnoho nových prvků. Nejvýznamnější nevládní neziskové organizace a jejich činnost: • Český svaz ochránců přírody je největší nevládní organizací v České republice sdružující zájemce o ochranu přírody a životní prostředí. V řadách ČSOP naleznete profesionální odborníky, zkušené dobrovolníky i ty, kdo prostě jen mají rádi přírodu. ČSOP úzce spolupracuje s orgány státní správy, s místními samosprávami, školami a dalšími nevládními organizacemi. • Česká společnost ornitologická je dobrovolné zájmové sdružení profesionálů i amatérů, zabývajících se výzkumem a ochranou ptáků, zájemců o pozorování ptáků a milovníků přírody. • Moravský ornitologický spolek (MOS) je nevládní nezisková organizace sdružující profesionální i amatérské ornitology, birdwatchery a milovníky ptactva a přírody. MOS vznikl již v roce 1932 jako jedna z prvních organizací zabývajících se výzkumem a ochranou ptactva v ČR. V současnosti je naše organizace se svými více než 1350 členy z Čech, Moravy i ze Slovenska jednou z největších svého druhu v ČR a její působení je celostátní. • Ekologický právní servis je nevládní, nekomerční a nepolitická organizace právníků a studentů práv, hájící práva občanů a životního prostředí v České republice právní cestou, ovlivňující připravovanou legislativu, právnickou komunitu a studenty práv směrem k ochraně veřejných zájmů, zejména životního prostředí a lidských práv. • Smluvní ochrana některých zvláště chráněných částí přírody Přírodní rezervace, přírodní památky a památné stromy (§ 46) včetně jejich ochranných pásem mohou orgány ochrany přírody zřizovat též na základě písemné dohody o ochranných podmínkách uzavřené mezi orgánem oprávněným k jejich vyhlášení a vlastníkem dotčeného pozemku za předpokladu, že takto zřízená ochrana bude k pozemku vázána trvale formou věcného břemene. Další, u nás se postupně prosazující formou ochrany přírodních hodnot je hnutí pozemkových spolků.

?

Otázky k samostatné úvaze Zamyslete se nad tím, zda jste se při své práci již někdy setkali s nějakou nestátní neziskovou organizací zabývající se ochranou přírody. Pokud ano, při jaké příležitosti, pokud ne, domníváte se, že je nějaká činnost, kdy by se tak mohlo stát?



Úvod 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 5. Zemědělství, myslivost a ochrana zemědělského půdního fondu 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Výkon státní správy ve věcech lesnictví, myslivosti a rybářství je převážnou měrou svěřen správním úřadům se všeobecnou působností. V prvém stupni působí většinou obecní úřady obcí s rozšířenou působností, u agendy s širším regionálním dosahem krajské úřady. Naopak převážná část zemědělské agendy je svěřena specializovaným správním úřadům. Ale podle zákona č.105/1990 Sb. V platném znění obecní úřady zapisují samostatně hospodařícího rolníka do evidence na základě jeho ohlášení. Zákon definuje, kdo je samostatně hospodařícím rolníkem a specifikuje, které údaje se zapisují do evidence. O zápisu do evidence vydá obecní úřad samostatně hospodařícímu rolníkovi osvědčení a současně vyrozumí finanční úřad, příslušnou pojišťovnu, orgán státní správy statistiky a orgán sociálního zabezpečení. • Výkon státní správy v těchto oborech klade vysoké nároky na personální i materiální vybavení úřadů. Zejména na úseku lesnictví a myslivosti by zpravidla měli působit lesní inženýři, samozřejmě se zkouškou zvláštní odborné způsobilosti. Z materiálního vybavení je třeba pamatovat na odbornou literaturu, mapy, náležité počítačové vybavení a přístup do databází katastru nemovitostí. Je rovněž důležité, aby pracovníci státní správy lesů a myslivosti měli k dispozici automobil k okamžitému výjezdu v případě hlášení nepovolených těžeb a podobných situací. • Problematika, vymezená názvem předkládaného textu, je velmi rozsáhlá a heterogenní, a bylo velmi složité rozhodnout, které partie do textu zahrnout a které nikoliv. Relativně jednoduché bylo rozhodování v případě lesnictví a myslivosti, protože každý z těchto dvou oborů je řízen jediným zákonem a přehledným, byť i početným souborem prováděcích předpisů. Výkon státní správy v obou těchto oborech je z podstatné části svěřen právě územním samosprávným celkům v přenesené působnosti, konkrétně obecním úřadům obcí s rozšířenou působností a krajským úřadům. Naproti tomu problematika zemědělství se dotýká uvedených úřadů buď okrajově nebo vůbec ne – hlavní roli zde hrají specializované orgány státní správy: orgány veterinární a rostlinolékařské péče, zemědělská agentura, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský apod. Do předloženého textu jsou proto z oboru zemědělství zahrnuty jen ty partie, které mají přímý vztah k působnosti obecních úřadů všech stupňů, případně krajských úřadů. Výjimku činím u ekologického zemědělství a zacházení s hnojivy, protože právě tato kapitola má těsnou vazbu na předpisy Evropské unie a navíc je předmětem četných dotazů ze strany veřejnosti a různých nevládních organizací. • Pokud se týká ochrany zemědělského půdního fondu, pak je obecná část věnována pozemkovému právu a ze zvláštní části pak je vedle vlastního výkladu o ochraně zemědělského půdního fondu věnována alespoň stručná zmínka režimu pozemků dotčených průzkumem a těžbou nerostných surovin, což je mimořádně závažná problematika, se kterou se vedoucí úředníci nepochybně budou setkávat a na kterou v jiných předmětech není dostatečný prostor.



Lesní hospodářství 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 5. Zemědělství, myslivost a ochrana zemědělského půdního fondu 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Lesní zákon • K současně platnému lesnímu zákonu č. 289/1995 Sb. byla vydána řada prováděcích předpisů, z nichž významné jsou zejména: a) Vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 77/1996 Sb., o náležitostech žádosti o odnětí nebo omezení a podrobnostech o ochraně pozemků určených k plnění funkcí lesa, b) dále č. 80/1996 Sb. o pravidlech poskytování podpory na výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin a o poskytování náhrad zvýšených výdajů, c) a č. 100/1996 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o udělení licence v lesním hospodářství a podrobnosti o udělování licencí v lesním hospodářství, d) a č. 102/1996 Sb., o způsobu výpočtu nákladů na činnost odborného lesního hospodáře v případech, kdy jeho činnost hradí stát. • Lesní zákon definuje les jako lesní porosty s jejich prostředím a pozemky, určené k plnění funkcí lesa. Pozemky určené k plnění funkcí lesa se dělí do dvou skupin. 1. Do prvé skupiny patří pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m, jakož i porosty, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů. Tyto pozemky se označují jako lesní pozemky. 2. Do druhé skupiny patří zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace, s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdových komunikací, a lesní pastviny a políčka pro zvěř. U pozemků této druhé skupiny může správní úřad nařídit označení jejich příslušnosti k pozemkům určeným k plnění funkcí lesa. V pochybnostech, zda se jedná o pozemek určený k plnění funkcí lesa, rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností. • Zákon rozlišuje tři kategorie lesů: 1. Lesy hospodářské zabírají přibližně 60 % plochy lesů v České republice a jsou určeny především k ekonomickému využití. 2. Lesy ochranné slouží ke stabilizaci stanovišť, jsou to lesy na strmých svazích, písečných přesypech apod. Z celkové plochy lesů zabírají asi 3 %. 3. Ostatní lesy spadají do značně heterogenní kategorie lesů zvláštního určení, která zahrnuje např. lesy v ochranných pásmech lesních zdrojů, příměstské a rekreační lesy, lesy sloužící výzkumu a výuce aj. Praktický význam pro vlastníka spočívá hlavně v tom, že obě posledně uvedené kategorie lesů jsou osvobozeny od daně, jsou však podrobeny daleko přísnějším omezením v hospodaření. Stejný efekt má za určitých podmínek i zařazení lesa mezi lesy pod vlivem imisí, což ale není samostatná kategorie.

Lesní hospodářské plánování V českých zemích má staletou tradici lesní hospodářské plánování, které se v současné době realizuje třemi základními typy dokumentů: • Oblastní plány rozvoje lesů pořizuje Ministerstvo zemědělství, které však přitom vyžaduje součinnost nižších správních úřadů, zejména poskytnutí podkladů zpracovateli. • Lesní hospodářské plány povinně a na své náklady zajišťují vlastníci lesů o výměře přes 50 ha a fakultativně i vlastníci lesů o výměře nižší. • Lesní hospodářské osnovy pro vlastníky lesů o výměře pod 50 ha, kteří nemají zpracován lesní hospodářský plán, zajišťují obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které na to dostávají finanční prostředky ze státního rozpočtu. Pro vlastníka lesa se osnova stává závaznou protokolárním převzetím. Pokud vlastník lesa osnovu protokolárně nepřevezme, může těžit dříví jen se souhlasem odborného lesního hospodáře. Odborného lesního hospodáře si může vybrat sám vlastník lesa a pak za jeho činnost také platí, nebo ho určí obecní úřad obce s rozšířenou působností, který jeho činnost hradí ze 3 státního rozpočtu. Těžbu dříví nad 3 m /ha/rok musí vlastník lesa hospodařící bez lesního hospodářského plánu nebo protokolárně převzaté osnovy předem písemně oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Těžbu lze uskutečnit, nevydá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností do 30 dnů od oznámení nesouhlasné stanovisko. Do celkové výše těžeb se započítává těžba nahodilá, tj. těžba prováděná za účelem zpracování stromů suchých, vyvrácených, nemocných nebo poškozených. Přitom těžbu nahodilou je vlastník lesa povinen provádět přednostně tak, aby nedocházelo k vývinu, šíření a přemnožení škodlivých organismů.

?

Otázka k samostatné úvaze Jak prakticky zajistit splnění zákonné povinnosti zalesnit pozemek do 2 let po těžbě?

Příklad: Těžební společnost odkoupila od důchodkyně les, okamžitě provedla mýtní těžbu a vzápětí zanikla. Kupní smlouva měla takové vady, že nebylo možno provést vklad do katastru nemovitostí, takže právně nedošlo ke změně vlastníka. Původní majitelka je tedy povinna pozemek zalesnit, ale prakticky tato povinnost daleko přesahuje její fyzické i finanční možnosti.

Výkon státní správy lesů Státní správu lesů vykonávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady a Ministerstvo zemědělství. Kontrolním a dozorčím orgánem je Česká inspekce životního prostředí, jejíž rozhodnutí přezkoumává Ministerstvo životního prostředí. Až na výjimky platí, že prvoinstančním správním úřadem je obecní úřad obce s rozšířenou působností. Rozhoduje zejména o: • • • • • • •

pochybnostech, zda jde o pozemky určené k plnění funkcí lesa, prohlášení pozemku za pozemek určený k plnění funkcí lesa, odnětí lesních pozemků určených k plnění funkcí lesa do 1 ha, dočasném omezení nebo vyloučení vstupu do lesa, stanovení podmínek ke konání organizovaných nebo hromadných sportovních akcí v lese, udělení nebo odnětí licence pro výkon funkce odborného lesního hospodáře, pověření fyzické nebo právnické osoby výkonem funkce odborného lesního hospodáře,

• ukládání pokut, • uložení opatření k odstranění zjištěných nedostatků.


Název: Kapitola:

Myslivost 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 5. Zemědělství, myslivost a ochrana zemědělského půdního fondu 3

Pořadí v kapitole:

Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• V současnosti je výkon práva myslivosti na území České republiky upraven zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Z prováděcích předpisů je významná zejména vyhláška Ministerstva zemědělství č. 449/2001 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd.

Zákon taxativně vyjmenovává druhy zvěře, které nelze lovit podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, nebo druhy zvěře, které jsou zvláště chráněnými živočichy dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Rovněž taxativně jsou uvedeny druhy zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem. Negativním způsobem jsou vymezeny honební pozemky: jsou to ty pozemky, které nejsou výslovně v zákoně uvedeny jako nehonební. Přitom jako nehonební zákon definuje pozemky uvnitř současně zastavěného území obce, pozemky zastavěné, sady, zahrady a školky řádně ohrazené, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře, obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami a hřbitovy. • Myslivost lze provozovat jen v rámci uznané honitby, a ta musí být tvořena souvisejícími honebními pozemky. Minimální výměra honitby je 500 ha, pro oboru 50 ha. Zákon rozlišuje honitby vlastní a společenstevní. Vlastník pozemků splňujících zákonem stanovená kritéria (velikost, souvislost, tvar, ohraničení) může podat návrh na uznání vlastní honitby. • Návrh na uznání společenstevní honitby podává honební společenstvo, což je právnická osoba, jejímiž členy mohou být pouze vlastníci nebo spoluvlastníci souvisejících honebních pozemků. Honební společenstvo samo vykonává právo myslivosti nebo může honitbu pronajmout. Členové honebního společenstva se na rozhodování podílejí podle výměry svých pozemků. Zákon podrobně upravuje vznik honebního společenstva a vznik jeho orgánů: valné hromady, honebního výboru a honebního starosty. Honební společenstva jsou evidována v rejstříku, který vede obecní úřad obce s rozšířenou působností. Tentýž úřad vede rovněž evidenci honiteb ve svém správním obvodu. • Nejsložitější problémy při výkonu státní správy myslivosti vznikají v souvislosti s tvorbou honiteb. Společenstevní honitba v typickém případě zahrnuje pozemky několika set, někdy i tisíc pozemkových vlastníků, jejichž vztahy zdaleka nebývají ideální. Konflikty rovněž mohou vznikat mezi vlastníky či uživateli sousedících honiteb. Obecní úřad může za účelem vyrovnání hranic přičlenit k honitbě pozemky o celkové výměře nepřesahující 10 % výměry vlastních honebních pozemků navrhovatele honitby. Zákon sice počítá se souhlasem vlastníků přičleňovaných pozemků, nestanoví však tento souhlas jako nutnou podmínku. Naopak samozřejmě je podmínkou souhlas držitele honitby, pokud přičlenění provádí správní úřad ze svého podnětu. • Uživatel honitby je povinen navrhnout správnímu úřadu mysliveckého hospodáře, který musí splňovat zákonem stanovené kvalifikační předpoklady. Myslivecký hospodář zabezpečuje plnění povinností

spojených s chovem a lovem zvěře, navrhuje uživateli honitby opatření k řádnému mysliveckému hospodaření v honitbě a odpovídá za ně. K tomu požívá také přiměřených oprávnění; za povšimnutí stojí právo usmrcovat toulavé psy a kočky a další škodlivá a zdivočelá zvířata. Dle dřívější právní úpravy toto právo příslušelo každému myslivci, zatímco dnes jen mysliveckému hospodáři a myslivecké stráži, což v myslivecké veřejnosti vyvolává obavu z přemnožení těchto škodlivých živočichů. • Zákon obsahuje také ustanovení o škodách způsobených zvěří a na zvěři. O náhradě těchto škod jsou povinni se dohodnout uživatel honitby s vlastníkem pozemku, resp. uživatel honitby s tím, kdo způsobil škodu na zvěři. V případě nedohody řeší spory soud. • Obecní úřad obce s rozšířenou působností stanoví pro každou honitbu minimální a normované stavy zvěře. Uživatel honitby je povinen provádět sčítání zvěře, vypracovávat plány lovu, vést záznamy o honitbě a podávat hlášení obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností pro statistické účely. • Lovit lze jen zvěř, která není hájena, a to ve stanovené době lovu. Lov smí být prováděn jen způsobem odpovídajícím mysliveckým zásadám, zásadám ochrany přírody a zásadám ochrany zvířat proti týrání. Zákon výslovně zakazuje některé způsoby lovu, např. chytání zvěře do ok, na lep, do želez, trávení zvěře jedem, nahánění srnčí zvěře pomocí ohařů, lov s pomocí umělého osvětlení, střílení zvěře jinou zbraní než loveckou apod. • Kdo loví zvěř, musí mít u sebe lovecký lístek, povolenku k lovu a potvrzení o povinném pojištění. Při lovu se zbraní též zbrojní průkaz a průkaz zbraně a při lovu s loveckým dravcem jeho evidenční kartu. Lovecké lístky vydává obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa trvalého pobytu žadatele. Zákon rozlišuje lovecký lístek pro české občany, pro cizince a pro žáky a posluchače odborných škol. • Každý kus ulovené nebo nalezené zvěře spárkaté musí být ihned po ulovení nebo nalezení označen nesnímatelnou plombou. Tyto plomby vydává uživatelům honiteb obecní úřad obce s rozšířenou působností (na jejich nákup je třeba pamatovat v rozpočtu).



Rybářství 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 5. Zemědělství, myslivost a ochrana zemědělského půdního fondu 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Rybářství se řídí zákonem č. 99/2004 Sb.o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství). Rybářství zahrnuje chov, zušlechťování, ochranu a lov ryb, popřípadě vodních organismů v rybníkářství nebo při výkonu rybářského práva.

• Pojem rybníkářství se vztahuje k rybníkům,a zvláštním rybochovným zařízením. V rybníkářství je možno lovit hromadně (sítěmi) nebo na udici. • Rybářské právo lze vykonávat pouze v rybářském revíru. Rybářský revír se vyhlašuje na vodním toku, na rybníce nebo na uzavřené vodě. V rybářském revíru se zpravidla loví na udici, přičemž jednotlivá oprávněná osoba může lovit nejvýše na 2 udice. Jiný způsob lovu než na udici může stanovit příslušný rybářský orgán (zpravidla krajský úřad). Při lovu v rybářském revíru je osoba provádějící lov povinna mít u sebe rybářský lístek a povolenku k lovu a na požádání je předložit rybářské stráži, rybářskému hospodáři nebo orgánu Policie ČR. Povolenku k lovu však nemusí mít uživatel rybářského revíru, protože sám (resp. jeho jménem rybářský hospodář) povolenky vystavuje. Maximální počet povolenek stanoví pro rybářský revír příslušný rybářský orgán. • Státní správu rybářství vykonávají a) obecní úřady obcí s rozšířenou působností, b) kraje v přenesené působnosti, c) Ministerstvo zemědělství d) a v rámci úzce vymezené věcné nebo územní působnosti také Ministerstvo životního prostředí, správy národních parků, Ministerstvo obrany, části hlavního města Prahy a celní orgány. • Obecní úřady obcí s rozšířenou působností na návrh vlastníka nebo uživatele rybářského revíru ustanovují, odvolávají či zrušují rybářskou stráž a vedou evidenci rybářských stráží ve své územní působnosti. Dále též vydávají a odebírají rybářské lístky. • Kraje v přenesené působnosti zejména vyhlašují, mění a zrušují rybářské revíry, povolují a odnímají výkon rybářského práva (tj. určují uživatele rybářského revíru), vyhlašují a zrušují chráněné rybí oblasti, na návrh uživatele rybářského revíru ustanovují a odvolávají rybářské hospodáře a jejich zástupce, projednávají přestupky a správní delikty. • Ministerstvo zemědělství je ústředním orgánem státní správy rybářství.



Veterinární péče a rostlinolékařská péče 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 5. Zemědělství, myslivost a ochrana zemědělského půdního fondu 5 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů je jedním z nejvýznamnějších zákonů z hlediska vstupu do Evropské unie. Zákon upravuje povinnosti chovatelů zvířat, podmínky přemisťování a vnitrostátní přepravy zvířat, zdolávání nákaz, otázky související s živočišnými produkty, veterinární podmínky dovozu, vývozu a tranzitu, veterinární asanaci, výkon státní správy ve věcech veterinární péče, odbornou veterinární činnost, zacházení s veterinárními přípravky, náhradu nákladů a škod a sankce. • Prvoinstančním správním úřadem, jemuž je ve většině případů svěřena realizace tohoto zákona, je ve většině případů okresní veterinární správa. Obce schvalují po stanovení veterinárních podmínek okresní veterinární správou místa, na nichž lze konat svody zvířat a trhy určené k prodeji živočišných produktů, a povolují jejich konání. Na návrh okresní veterinární správy vydávají nařízení o mimořádných veterinárních opatřeních a související správní akty (ukončení mimořádných veterinárních opatření apod.). Mohou zřídit a provozovat útulek pro opuštěná zvířata a hradí náklady na odchyt a zabezpečení karantény pro tato zvířata. • Zákon č. 147/1996 Sb. upravuje zejména ochranu státního území před zavlečením a rozšiřováním škodlivých organismů a podmínky zacházení s přípravky na ochranu rostlin. • Státní správu v oboru rostlinolékařské péče vykonává v prvém stupni Státní rostlinolékařská správa, odvolacím orgánem je Ministerstvo zemědělství. Určitá působnost je svěřena také obecním úřadům a pověřeným obecním úřadům. Obecní úřady přijímají hlášení o připravované letecké aplikaci přípravků toxických pro včely (s předstihem minimálně 48 hodin) a mohou nejpozději 24 hodin předem stanovit podmínky. Vyhlašují začátek leteckého ošetřování porostů. Od chovatelů včel přijímají údaje týkající se stanovišť včelstev a hromadného letu a poskytují je ošetřovatelům porostů. • Pověřené obecní úřady vydávají, mění a ruší na návrh rostlinolékařské správy nařízením obce mimořádná rostlinolékařská opatření týkající se neurčitého množství subjektů. Kromě toho rozhodují o plnění ustanovení k omezení výskytu a šíření plevelů na neobdělávané a nezemědělské půdě.



Ekologické zemědělství a nakládání s hnojivy 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 5. Zemědělství, myslivost a ochrana zemědělského půdního fondu 6 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• V tomto oboru je úřadům územních samosprávných celků svěřen jen výkon státní správy vyplývající z některých věcně souvisejících zákonů, např. zákona o ochraně přírody a krajiny nebo zákona o vodách. Jde o problematiku vysoce aktuální, která má těsnou vazbu na předpisy Evropské unie a je předmětem častých dotazů ze strany občanské veřejnosti. Je proto žádoucí v rámci předkládaného studijního textu poskytnout úředníkům územních samosprávných celků alespoň rámcovou informaci.

Zákon o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. upravuje podmínky pro hospodaření a pro výrobu biopotravin, systém osvědčování bioproduktů a biopotravin a jejich označování a výkon kontroly a dozoru. Osoba, která hodlá ekologicky podnikat v zemědělství, je povinna podat žádost o registraci Ministerstvu zemědělství. Zákon podrobně upravuje podmínky hnojení pozemků, používání krmiv, léčiv a ustájení zvířat. Dozor nad dodržováním zákona vykonává Ministerstvo zemědělství. • S ekologickým zemědělstvím těsně souvisí nakládání s hnojivy, které je upraveno zákonem č. 156/1988 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd. Výkon státní správy v tomto oboru je v prvém stupni svěřen Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému. Zákonem je zakázáno používat hnojiva na zemědělské půdě přesycené vodou, pokryté vrstvou sněhu vyšší než 5 cm nebo promrzlé do hloubky více než 8 cm a způsobem ohrožujícím okolí hnojeného pozemku. • Další omezení užívání hnojiv stanoví nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv, střídání plodin a o provádění protierozních opatření v těchto oblastech. Nařízení vlády bylo vydáno k provedení vodního zákona č. 254/2001 Sb. a jeho realizace tedy přísluší vodoprávním úřadům. Uvedeným nařízením vlády byla současně implementována směrnice Rady EU č. 91/676/EEC. Zranitelné oblasti jsou vymezeny katastrálními územími, jejichž seznam je uveden v příloze citovaného nařízení vlády (jde přibližně o polovinu území ČR). Nařízení vlády stanoví období zákazu hnojení v závislosti na katastrálním území a zpřesňuje obecné zásady ochrany vod výslovným zákazem hnojení, pokud hrozí vniknutí hnojiv do podzemních nebo povrchových vod.



Soukromoprávní aspekty pozemkového práva a katastr nemovitostí 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 5. Zemědělství, myslivost a ochrana zemědělského půdního fondu 7 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Pokud práva k pozemkům vznikají, mění se a zanikají ve sféře soukromého práva, pak se na ně vztahuje režim občanského zákoníku (výjimkou je smlouva o prodeji podniku, která spadá pod obchodní zákoník, přičemž současně s podnikem se prodává i pozemek). • Nejvýznamnějším právem k pozemku je právo vlastnické. Vlastnictví zahrnuje právo v mezích zákona pozemek držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Důležitá je formulace „v mezích zákona“. Pokud sám zákon stanoví pro vlastnictví nějakého typu věci omezení v užívání nebo nakládání, případně povinnosti, nejde o omezení vlastnického práva. • Objektem pozemkového vlastnictví je parcela. Subjektem – tedy vlastníkem – je fyzická nebo právnická osoba, příp. stát. Pozemek lze získat do vlastnictví zejména koupí, dědictvím nebo restitucí, řidčeji směnou, darem, vydržením, rozhodnutím soudu, vyvlastněním nebo jiným způsobem. Recipročně vlastnické právo také zaniká (přičemž za reciprocitu dědictví je třeba považovat zánik vlastnického práva smrtí vlastníka). Vlastnictví zavazuje, vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. V případě užívání pozemku tato obecná zásada zejména znamená zákaz jakékoliv úpravy pozemku nebo stavby na pozemku, která by ohrozila sousedův pozemek nebo stavbu. • Slabším právem než vlastnictví je držba. Právo držby je součástí vlastnického práva, ale může se vyskytovat i samostatně. Držba je definována jako faktické ovládání věci a nakládání s ní jako s věcí vlastní. Rozlišuje se držba v dobré a zlé víře. Držitel v dobré víře vzhledem ke všem okolnostem může předpokládat, že mu věc patří. Držitel má k ochraně držby stejné právní prostředky jako vlastník, ale samozřejmě proti vlastníkovi nemůže uspět v případě soudního sporu. Držba pozemku v dobré víře po dobu deseti let vede k vydržení, tj. umožňuje získat vlastnické právo. • Dílčí práva k věci jsou obsahem věcných břemen. Věcné břemeno vzniká rozhodnutím příslušného orgánu, písemnou smlouvou, vydržením nebo jako výsledek projednání dědictví. Právní teorie uvažuje navíc i věcná břemena vzniklá ze zákona, což je ale kategorie, která by vyžadovala hlubší rozbor, protože – jak již výše řečeno - ne každá povinnost a ne každé omezení dané zákonem může být považováno za věcné břemeno. • Konkrétními příklady věcných břemen jsou právo stavby na cizím pozemku a právo průchodu nebo průjezdu. Dalšími věcnými právy k cizímu pozemku jsou právo zástavní a podzástavní. • Z práv obligačních má ve vztahu k pozemku zejména význam právo nájmu. Nájem vzniká nájemní smlouvou. Pojmovými znaky nájmu jsou přenechání věci za úplatu, určitost věci, dočasnost a úplatnost. Dočasnost není v rozporu s eventuálním uzavřením nájemní smlouvy na dobu neurčitou – v takovém případě je možno ukončit nájemní vztah dohodou nebo výpovědí. Výpověď z nájmu zemědělských pozemků má zákonem stanovenou minimální jednoroční lhůtu a musí být učiněna k 1. říjnu, tj. po sklizni polních plodin. Pokud zní nájemní smlouva na dobu určitou, ale žádná ze stran neučiní kroky k jejímu ukončení, pak se automaticky prodlužuje. Pokud původní smlouva zněla na dobu jednoho roku nebo delší

(což je u zemědělských pozemků typické), pak se nájem prodlužuje vždy o rok. • Nově byl katastr nemovitostí zaveden v r. 1992. V současné době spravují katastr nemovitostí katastrální úřady. Katastr obsahuje polohové určení katastrálních území a jednotlivých nemovitostí, parcelní čísla, výměry pozemků a jejich kategorie, popisná a evidenční čísla staveb a některé údaje o ochraně pozemků (např. ochranná pásma vodních zdrojů). Dále pak údaje o vlastnících a případná jiná práva k pozemkům, zejména věcná břemena. • Zvláštním typem evidence nemovitostí je tzv. zjednodušená evidence, tj. evidence těch parcel, které jsou sdruženy do větších celků, protože v terénu nejsou identifikovatelné hranice. U těchto parcel se evidují jen údaje o vlastníkovi, výměra a parcelní číslo. Tyto parcely jsou zdrojem značných nesnází ve správních řízeních a měly by být řádně vytyčeny a převedeny do standardní evidence v rámci pozemkových úprav. • Katastr nemovitostí je veřejný. Do údajů lze za přítomnosti pracovníka katastrálního úřadu nahlížet a pořizovat si opisy, výpisy a náčrty. Katastrální úřad na základě objednávky zhotoví za úplatu žadateli opis, výpis nebo kopii ze souboru geodetických nebo popisných informací. Pro správní úřady poskytuje informace zdarma, stanoví-li tak zvláštní zákon. • Zápis práv k nemovitostem se provádí formou vkladu, záznamu nebo poznámky. a) Formou vkladu se typicky zapisují práva ze smlouvy. Vklad je konstitutivní, rozhoduje se o něm ve správním řízení. Určitou anomálii v českém právním řádu představuje to, že účinek vkladu nenastává ke dni právní moci rozhodnutí o povolení vkladu, ale zpětně k datu návrhu. Rozhodnutí o návrhu na provedení vkladu má obligatorně písemnou formu (se všemi náležitostmi správního rozhodnutí) pouze v případě negativním, tj. při zamítnutí návrhu. V případě kladného rozhodnutí se samostatné rozhodnutí nevydává. b) Naopak záznam má deklaratorní povahu a slouží k zápisu těch práv k nemovitostem, která vznikla nebo zanikla ze zákona, rozhodnutím správního úřadu, soudním rozsudkem apod. Podkladem pro záznam je například listina vyhotovená správním úřadem. O provedení záznamu se nevede správní řízení. c) Poznámkou se zaznamenávají probíhající správní nebo soudní řízení o dané nemovitosti.



Územní plánování, vyvlastňovací řízení a pozemkové úpravy 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 5. Zemědělství, myslivost a ochrana zemědělského půdního fondu 8 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Územní plán vedle řady dalších funkcí vytváří také předpoklad pro eventuální vyvlastnění práva k pozemku. Vyvlastnění je extrémní zásah do vlastnictví, který však nemá charakter trestu. Vyvlastnit lze právo k pozemku pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Shoda účelu vyvlastnění s územním plánem přitom osvědčuje veřejný zájem. Věcně příslušným úřadem, který provádí vyvlastnění, je stavební úřad. Vyvlastnění probíhá ve správním řízení a lze proti němu uplatnit celou škálu opravných prostředků. Ve vyvlastňovacím řízení se zkoumá nejen existence veřejného zájmu, ale také minimalizace zásahu do práv vlastníka. Zpravidla – pokud vůbec musí dojít k vyvlastnění – se proto dává přednost vyvlastnění věcného břemene před nuceným přechodem vlastnictví. • S územním plánováním věcně souvisí také pozemkové úpravy, které jsou však jinak organizačně a procesně zajištěny. Pozemkovými úpravami se rozumějí změny v uspořádání pozemků v určitém území za účelem vytvoření půdně ucelených hospodářských jednotek. Tyto změny mohou zahrnovat změny vlastnictví a souvisejících věcných břemen, scelování a dělení pozemků, vyrovnání hranic pozemků, zpřístupnění nepřístupných pozemků, příp. výměnu pozemků. Rozlišují se jednoduché a komplexní pozemkové úpravy. Oba druhy probíhají ve správním řízení, k němuž je věcně příslušný pozemkový úřad. Orgány ochrany zemědělského půdního fondu, konkrétně obecní úřady obcí s rozšířenou působností, jsou povinny s pozemkovými úřady spolupracovat, přičemž vystupují ve správním řízení jako dotčený orgán státní správy. Z hlediska věcného je jejich hlavním úkolem sledovat, aby se pozemkovými úpravami pokud možno minimalizovala eroze půdy.



Kategorie pozemků a jejich změny 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 5. Zemědělství, myslivost a ochrana zemědělského půdního fondu 9 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Základem účelové kategorizace pozemků je zákon č. 334/1992 Sb., který rozděluje zemědělský půdní fond na půdu zemědělskou, půdu dočasně neobdělávanou, rybníky s chovem ryb a vodní drůbeže, nezemědělskou půdu potřebnou k zajišťování zemědělské výroby jako polní cesty aj. • Zemědělské půda se dále člení na kategorie: 1. orná půda, 2. chmelnice, 3. vinice, 4. zahrady, 5. ovocné sady, 6. louky, 7. pastviny. • Součástí zemědělského půdního fondu nejsou pozemky určené k plnění funkcí lesa, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy. Ke změně půdy nezemědělské na zemědělskou je nezbytné rozhodnutí o využití území, což je správní rozhodnutí spadající do kompetence stavebního úřadu. • V rámci zemědělské půdy zákon o ochraně zemědělského půdního fondu upravuje jen rozorání luk a pastvin, tj. změnu kultury louka nebo pastvina na kulturu orná půda. Důvodem je to, že orná půda je vystavena daleko intenzivnější erozi. Proto zákon stanoví, že tato změna je podmíněna souhlasem orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, věcně příslušný je v tomto případě obecní úřad obce s rozšířenou působností. • Orgán ochrany zemědělského půdního fondu, tj. obecní úřad obce s rozšířenou působností, rozhoduje v pochybnostech o tom, zda je pozemek součástí zemědělského půdního fondu. Orgány ochrany zemědělského půdního fondu jsou oprávněny uložit vlastníkovi či nájemci pozemku změnu kultury z důvodu ochrany životního prostředí. Jde- li o pozemek o výměře do 1 ha, je věcně příslušný pověřený obecní úřad; jde-li o pozemek o výměře 1 ha a více, je věcně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Podmínky pro takové rozhodnutí blíže specifikuje vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu. Jako důvod pro nařízení změny kultury tato vyhláška uvádí: a) erozní ohrožení území na dotčeném pozemku i na okolních pozemcích, b) zhoršování čistoty a jakosti vody ve vodních tocích a vodních nádržích, c) ohrožení povrchových nebo podzemních zdrojů pitné vody, přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod stolních, d) porušování práv a povinností na úseku ochrany přírody a krajiny, e) poškozování okolních pozemků nebo příznivých fyzikálních, biologických a chemických vlastností půdy, f) ohrožení potravinového řetězce.

• Rozhodnutí o uložení změny kultury opravňuje vlastníka či nájemce, aby mu orgán ochrany zemědělského půdního fondu uhradil vzniklé náklady a ztráty. Na úhradu výdajů lze použít prostředky ze Státního fondu životního prostředí, avšak na tyto prostředky není právní nárok, takže je důvod k obavě, že by takové rozhodnutí mohlo zatížit obecní rozpočet. Snad proto jsou tato rozhodnutí poměrně málo častá. Otázka úhrady je přitom právně sporná tam, kde nařízení změny kultury směřuje k reparaci nebo prevenci škod vyvolaných samotným vlastníkem nebo nájemcem pozemku. Pro hlubší rozbor této problematiky však zatím chybí judikatura.



Odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 5. Zemědělství, myslivost a ochrana zemědělského půdního fondu 10 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• K žádosti o souhlas k odnětí pozemku ze zemědělského půdního fondu je žadatel povinen přiložit doklady specifikované zákonem o ochraně zemědělského půdního fondu, kterými dokládá přesnou identifikaci pozemku, plán rekultivace a předběžnou bilanci skrývky s návrhem využití sejmutých vrstev půdy. Přílohou musí být také výpočet odvodů (s výjimkou případů, kdy se odvody nepředepisují). Orgán ochrany zemědělského půdního fondu může v nezbytných případech požadovat předložení dalších dokladů potřebných k posouzení žádosti. Souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu není správním rozhodnutím, ale stává se integrální součástí navazujícího správního rozhodnutí, např. o využití území. K udělení souhlasu k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu je věcně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, jde-li o výměru do 1 ha, krajský úřad, jde-li o výměru mezi 1 ha a 10 ha a Ministerstvo životního prostředí, jde-li o výměru nad 10 ha. Pokud je udělen souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, musí obsahovat přesnou specifikaci pozemku, podmínky k zajištění ochrany zemědělského půdního fondu, schválení plánu rekultivace (přichází-li v úvahu) a orientační vymezení výše odvodů. • Přesnou výši odvodu stanoví rozhodnutím pověřený obecní úřad poté, co nabude právní moci rozhodnutí o využití území (příp. jiné správní rozhodnutí, určující další využití pozemku). Z celkové výše odvodu je 40 % příjmem obce, v jejímž obvodu se odnímaná půda nachází, a 60 % je příjmem Státního fondu životního prostředí. Zákon stanoví, kdy se odvody nepředepisují: při odnětí pro stavby zemědělské prvovýroby, pro výstavbu zemědělských účelových komunikací, pro zřizování rybníků s chovem ryb a vodní drůbeže, pro investice za účelem zlepšení úrodnosti (meliorace), pro výstavbu objektů a zařízení pro čištění odpadních vod, pro komunikace, nádvoří, zpevněné plochy a zeleň při bytové výstavbě, pro výstavbu občanského a technického vybavení a pro účely, k nimž není třeba souhlasu orgánu zemědělského půdního fondu (viz výše v tomto textu). Odvody se rovněž nepředepisují v případech odnětí pro stavby pro bydlení na plochách určených k tomuto účelu územním plánem obce a v několika dalších situacích. • Výše odvodů se stanoví podle přílohy k zákonu o ochraně zemědělského půdního fondu. Příloha obsahuje základní hodnotové ukazatele, tj. základní sazbu odvodu za odnětí 1 ha. Tato sazba je tabelována v závislosti na hlavních půdních jednotkách a klimatických regionech. Sazba se zvyšuje, pokud se odnímá půda ve zvláště chráněných územích dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, chráněných oblastech přirozené akumulace vod a ochranných pásmech vodních zdrojů, v chráněných ložiskových územích apod., naopak se snižuje v případě zemědělské půdy poškozené spady z průmyslových exhalací, úniky pevných nebo tekutých toxických látek, ropnými látkami, vodní nebo větrnou erozí, dále v případě zemědělské půdy v současně zastavěném území obcí a v ekonomicky zaostávajících územích a v pohraničních územích vymezených usnesením vlády č. 11 ze dne 8. 1. 1992. Přesný algoritmus výpočtu včetně odkazů na informační zdroje je uveden v přílohách zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Sazba korigovaná o uvedená zvýšení a snížení se vynásobí výměrou odnímané půdy, tj. počtem hektarů. Jde-li o trvalé odnětí, je takto vypočtená částka konečná. Při dočasném odnětí se platí jedno procento vypočtené částky za každý rok odnětí (tj. pracuje se s fikcí, že při trvalém odnětí se odnímá na sto let). • Odvody za trvalé odnětí se platí jednorázově. Výjimkou je případ, kdy se půda má rekultivovat zalesněním: v takovém případě se postupuje, jako by šlo o odnětí dočasné. Odvody za dočasné odnětí se

platí každoročně. Nebyl-li odvod zaplacen včas a v plné výši, vzniká právnické osobě nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání povinnost zaplatit penále 0,05 % dlužné částky za každý den prodlení, fyzické osobě 5 % dlužné částky ročně. Odvody a penále vybírá a vymáhá finanční úřad. Nepřevyšuje-li výše odvodu placeného jednorázově 50 Kč, odvod se neplatí.



Ochrana zemědělského půdního fondu při stavební činnosti a při těžbě nerostů 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 5. Zemědělství, myslivost a ochrana zemědělského půdního fondu 11 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Na stavební činnost se vztahují obecné zásady minimalizace zásahu do organizace a plochy zemědělského půdního fondu a neprodlené rekultivace. Obdobně jako při těžební činnosti je třeba skrýt svrchní kulturní vrstvu půdy, příp. i hlouběji uložené zeminy, a zabezpečit další nakládání s nimi dle zákona (viz níže). Kromě těchto obecných pravidel platí další regulace stavby nadzemních a podzemních vedení, podzemních komunikací, celostátních drah a vodních cest. Návrh těchto liniových staveb musí být projednán s orgány ochrany zemědělského půdního fondu a opatřen jejich souhlasem. Nepřesahuje-li trasa správní obvod obecního úřadu obce s rozšířenou působností, je příslušný tento úřad, pro trasy nepřesahující území kraje krajský úřad a pro ostatní Ministerstvo životního prostředí.

Ochrana zemědělského půdního fondu při těžbě nerostů • Nerosty se dělí na vyhrazené a nevyhrazené. Vyhrazené jsou rudy a kaustobiolity a některé nerudy, např. grafit. Výhradní ložiska jsou ložiska vyhrazených nerostů a ložiska nevyhrazených nerostů, která byla v minulosti za výhradní prohlášena (dnes již to není možné). Ložiska vyhrazených nerostů jsou vlastnictvím státu, ložiska nevyhrazených nerostů jsou příslušenstvím pozemku. Pro ochranu ložisek vyhrazených nerostů stanoví Ministerstvo životního prostředí rozhodnutím chráněné ložiskové území, jehož význam lze přibližně charakterizovat jako stavební uzávěru. Území pro těžbu výhradního ložiska stanoví obvodní báňský úřad jako dobývací prostor, přičemž rozhodnutí je podmíněno souhlasem orgánu ochrany zemědělského půdního fondu: do 20 ha je příslušný krajský úřad a nad 20 ha Ministerstvo životního prostředí. Území pro těžbu nevýhradního ložiska stanoví stavební úřad územním rozhodnutím. • Těžbu výhradního ložiska lze zahájit na základě povolení hornické činnosti, těžbu nevýhradního ložiska na základě povolení dobývání ložiska. Tato povolení vydává obvodní báňský úřad na základě plánu otvírky, přípravy a dobývání, jehož součástí musí být i plán rekultivace po ukončení těžby. Plán musí zajistit oddělené skrývání a uskladnění, příp. využití svrchní vrstvy půdy, ukládání odklizových zemin ve vytěžených prostorech, soustředění prací do období vegetačního klidu a splnění dalších povinností dle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu.

?

Otázka k samostatné úvaze Jak prakticky zajistit rekultivaci pozemku a nápravu škod po ukončení těžby nerostných surovin?

Příklad: Těžební organizace v souladu s horním zákonem ukládala pravidelně určenou částku na rekultivaci

pozemku po ukončení těžby. V okolí dobývacího prostoru však došlo k pohybům skalního masivu, přičemž s ohledem na všechny okolnosti lze předpokládat, ža tyto pohyby byly vyvolány odlehčením vytěžené části ložiska. Tím byly tektonicky postiženy okoní lesní a zemědělské pozemky a snížena jejich cena. Je zřejmé, že finanční rezerva zdaleka nedostačuje a soudní pře by s největší pravděpodobností vyústila v platební neschopnost a následný konkurs těžební společnosti.



Výkon státní správy na úseku ochrany zemědělského půdního fondu, sankce 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 5. Zemědělství, myslivost a ochrana zemědělského půdního fondu 12 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Státní správu ve věcech ochrany zemědělského půdního fondu vykonávají pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady a Ministerstvo životního prostředí. Na území národních parků jsou orgánem ochrany zemědělského půdního fondu správy národních parků a na území vojenských újezdů příslušné orgány resortu obrany. • Odvolacím orgánem proti rozhodnutí pověřeného obecního úřadu a obecního úřadu obce s rozšířenou působností je krajský úřad. Odvolacím orgánem proti rozhodnutí krajského úřadu je ministerstvo. • Jedná-li se o zemědělský půdní fond spadající do správních obvodů několika správních úřadů stejné úrovně věcně příslušných k vyřízení věci, pak je místně příslušný ten z nich, v jehož správním obvodu leží největší část dotčených pozemků. • Podání v režimu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je třeba učinit vždy u pověřeného obecního úřadu. Ten - není-li věcně příslušný - postoupí věc vyššímu úřadu, který případně postupuje stejně. • Organizace státní správy v tomto oboru je výjimečná tím, že obecní úřady obcí s rozšířenou působností mají v tomto smyslu postavení vyšší než pověřené obecní úřady. Mají také právo a povinnost sjednocovat, kontrolovat a usměrňovat činnost pověřených obecních úřadů ve svém správním obvodu, aniž by však byly odvolacím orgánem.

Sankce • Věcně příslušným k ukládání sankcí dle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je pověřený obecní úřad. Sankce se ukládají právnickým osobám a fyzickým osobám oprávněným k podnikání za porušení povinností stanovených zákonem o ochraně zemědělského půdního fondu, tj. za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu bez potřebného souhlasu, za nedovolenou změnu kultury nebo za neprovedení uložené změny kultury a za neplnění opatření uložených na základě zákona. Sankcí je pokuta, pro niž je stanovena jen horní hranice, a to pětisetnásobek minimální mzdy. Pro ukládání pokut platí jednoroční subjektivní a tříletá objektivní prekluzivní lhůta. Uložením pokuty není dotčena případná trestní odpovědnost ani odpovědnost za škodu. Výnos pokut je z 50 % příjmem Státního fondu životního prostředí a z 50 % příjmem orgánu, který pokutu uložil. Pokuty vymáhá a vybírá finanční úřad podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. • Poškození nebo znehodnocení půdy fyzickou osobou je postižitelné podle zákona o přestupcích č. 200/1990 Sb.


Partnerství veřejného a soukromého sektoru 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 6. Využití metody PPP (Public Private Partnership) pro financování infrastruktury 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Ministerstvo financí má řadu funkcí, mezi nimi povinnost vytvářet podmínky pro financování veřejných služeb v rozsahu a struktuře odpovídající vůli demokraticky zvolených zastupitelů a přitom prosazovat takové formy financování veřejných služeb, které pozitivně ovlivňují účelné, hospodárné a ekonomicky efektivní využívání veřejných prostředků. • Jednou z těchto forem může být „Partnerství veřejného a soukromého sektoru“ (dále „PPP“ podle obvykle užívané anglické zkratky slov Public Private Partnership). Partnerství veřejného a soukromého sektoru se v poslední době u nás stalo frekventovaným pojmem. Jde v podstatě o budování velkých investičních projektů a poskytování veřejných služeb na bázi dlouhodobých smluvních vztahů mezi subjekty veřejného a soukromého sektoru. Může tedy jít jak o financování, výstavbu a provozování nové infrastruktury, tak o převzetí a provozování stávajících aktiv. • Role soukromého sektoru v poskytování veřejných služeb ve světě posílila zejména v posledním desetiletí. Projekty tohoto typu se osvědčily ve Spojeném Království, v Portugalsku, Irsku, Španělsku, Francii, Kanadě a Jihoafrické republice a dalších zemích.

?

Otázka k samostatné úvaze Zamyslete nad stavem veřejného sektoru ve svém nejbližším okolí, nad aktivitami veřejných služeb, které zajišťuje a posuďte, zda v této oblasti došlo od roku 2000 ke zlepšení, či ke zhoršení. Jak významně se na těchto aktivitách podílejí nestátní neziskové organizace. Podporujete jejich činnost?

• Princip modelu je možné ve zjednodušené formě charakterizovat takto: konkrétní veřejnou investici nebo službu nebuduje, neprovozuje a neposkytuje přímo stát, region či obec, ale soukromý subjekt. Instituce veřejného sektoru jsou partnerem soukromého sektoru, u něhož zadávají a nakupují služby pro klienta – občana, nebo zprostředkovávají nákup těchto služeb. Jako stručnou charakteristiku „PPP“ je možné použít heslo „Veřejné poslání – soukromá dodávka“ (z anglického „Public Mission – Private Delivery“). • Oblastmi kde obvykle bývá model „PPP“ využíván, jsou výstavba a údržba silnic a vodohospodářských objektů, výstavba a provozování budov a poskytování služeb ve vzdělávání, zdravotní a sociální péči, v městské hromadné dopravě, IT systémy pro veřejnou správu.



Zkušenosti ze zahraničí 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 6. Využití metody PPP (Public Private Partnership) pro financování infrastruktury 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Nejvíce zkušeností s projekty PPP má v současné době nepochybně Velká Británie. Od roku 1993 bylo v Británii a Walesu podepsáno několik set PPP projektů, z nichž více než 200 je dnes funkční a zajišťuje veřejné služby ve vysoké kvalitě. Jedná se především o projekty z oblasti silniční infrastruktury, školství, zdravotnictví, věznice, soudní budovy a sociální a vojenské ubytování. Od roku 1997 bylo takto postaveno či rekonstruováno a provozováno 68 velkých a 36 středně velkých nemonic, 558 škol (v rámci 49 projektů zaměřených na školy v hodnotě více než 1,3 mld. liber), 45 armádních projektů (v hodnotě 2,3 mld. liber) a 7 věznic. • Jako konkrétní příklad z mnoha projektů realizovaných ve Velké Británii lze uvést Army Foundation College v Yorkshiru, kde zadavatelem je ministerstvo obrany, kapitálová hodnota činí 73 milionů liber. Kontrakt byl uzavřen v roce 2000 na 30 let, poskytované služby obsahují celoživotní vzdělávání vojáků z povolání (výcvik a vzdělávání), dopravu, zásobování, sportovní a sociální zázemí, ubytování pro 1700 osob a péči o nemovitý a movitý majetek. • Zkušenosti Velké Británie v oblasti PPP ovlivnily Irsko. Vzhledem k historické a jazykové blízkosti těchto zemí docházelo i k přenosu určitých institucionálních modelů. Projekty zde vycházejí z „Národního plánu rozvoje“. Pilotní, již zahájené projekty PPP v Irsku, zahrnují most West-link na dálnici D50 západně od Dublinu, provozování dráhy Luas Line v Dubinu, projekt výroby energie z odpadků v Dublinu, vybudování dvou sídlišť sociálně dostupného bydlení, dále dopravní projekt N4 Kilcock-Kinnegad na hlavní spojnici mezi východem a západem země a také stavbu první z pěti plánovaných škol. • Nizozemí je považováno společně s Velkou Británií, a Irskem za zemi, která je v čele rozvoje PPP projektů v Evropě. Rozvoj PPP je na pořadu politických priorit už několik let, první výsledky se dostavily až po roce 2001. Existuje proto určitá frustrace z pomalého rozvoje těchto projektů. Nová středově pravicová vláda potvrdila PPP jako jednu z vládních priorit ve zprávě „Hodnocení PPP“, kde uvádí, že PPP umožňuje přenést poskytování veřejných služeb na soukromý sektor a dosáhnout dobrého poměru návratnosti z investovaných zdrojů. • Vlajkovou lodí PPP v Nizozemí je kontrakt na dodávku a údržbu tratě a signalizace vysokorychlostní železnice mezi Belgií a Amsterdamem, na který navazuje i koncese provozovat tuto trať udělená konsorciu vedenému společnostmi KLM a Dutch Railways. • Aktivní v oblasti PPP je Portugalsko, a to zejména co se týče budování silniční infrastruktury. Portugalsko přistoupilo k zavádění PPP decentralizovaně a nemělo v počátku žádný zvláštní institucionální mechanismus, který by tyto projekty koordinoval nebo je usměrňoval. Iniciativy se poté chopilo Ministerstvo veřejných prací, které zahájilo projekt „SCUT“ založený na budování silnic při účasti soukromého sektoru. V rámci tohoto programu byly financovány tři projekty placených silničních spojů a jeden projekt je ve stádiu zajištění financování. Desítka dalších silničních projektů je ve stádiu přípravy. Portugalská vláda podporuje nejenom velké projekty PPP jako je budování dálnic, železnic, letišť a vodních staveb, ale i projekty středního a malého rozsahu (parkoviště, muzea, místní doprava). Většina iniciativy vychází od odvětvových ministerstev.

• Francie má bohaté zkušenosti s budováním a provozováním veřejné infrastruktury soukromými subjekty; nejvýznamnější jsou zejména projekty týkající se dálniční sítě. Ve Francii jsou intenzivně využívány zejména koncesní smlouvy, od 60. let minulého století se postupně snižuje finanční podíl státu na těchto projektech.

?

Otázka k samostatné úvaze Domníváte se, že by mohla být spolupráce s využitím metody PPP použita v České republice v oblasti vězeňství. Že by bylo možné, aby služby ve věznicích zabezpečovala soukromá firma, která by byla smluvním majitelem věznice? Když se rozhodnete pro ne!, tak si napište důvodu svého rozhodnutí, které můžete při tutoriálu diskutovat s lektorem.



Stav metody PPP v ČR 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 6. Využití metody PPP (Public Private Partnership) pro financování infrastruktury 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Česká vláda se začala systematicky zabývat partnerstvím veřejného a soukromého sektoru v procesu přípravy Koncepce reformy veřejných rozpočtů, jejíž první etapa byla zahájena v červnu roku 2003. Mezi základní cíle reformy patří podpořit dlouhodobou udržitelnost a stabilitu veřejných financí a současně vytvářet podmínky pro účelné a efektivní poskytování veřejných služeb. • To v partnerství veřejného a soukromého sektoru znamená využít potenciálních přínosů které tento koncept nabízí, a současně monitorovat a regulovat závazky vznikající veřejnému sektoru. Proto zadání vlády v oblasti partnerství veřejného a soukromého sektoru znělo: vytvořit právní a institucionální rámec pro kvalifikovaný výběr efektivních řešení, která neovlivní negativně budoucí bilance veřejných rozpočtů. • Pokud se podaří splnit tento cíl, podpoříme efektivní poskytování veřejných služeb, orientaci na občana jako klienta, na kvalitu a dostupnost služeb. Současně budou dlouhodobé závazky jednotlivých složek veřejných rozpočtů, spojené s projekty „Partnerství veřejného a soukromého sektoru“ regulovány tak, aby bylo s vysokou mírou pravděpodobnosti zajištěno, že neohrozí fiskální stabilitu. To předpokládá, že tyto závazky budou přijímány jen v ekonomicky zdůvodněných případech a že budou beze zbytku podchyceny v sofistikovaném systému řízení veřejného dluhu. • V posledních letech byly získány zkušenosti s poskytováním veřejných služeb soukromými subjekty, mimo jiné ve zdravotnictví a ve vzdělávání. V České republice existuje již mnoho soukromých společností i jednotlivců kteří na základě smluv a licencí dlouhodobě poskytují veřejné služby. • Všichni praktičtí lékaři, stejně jako mnoho odborných ambulantních lékařů poskytují své služby v postavení soukromých fyzických nebo právnických osob. Existují také soukromé nemocnice, které na bázi veřejného zdravotního pojištění poskytují služby v kvalitě srovnatelné se službami veřejnoprávních nemocnic. • Ve školství fungují předškolní zařízení i soukromé základní a střední školy, které jsou zařazeny do sítě škol. To v podmínkách ČR znamená, že vzdělání které poskytují, je uznáváno stejně jako vzdělání poskytované veřejnými školami. Současně tyto soukromé školy mají právo na veřejné finanční prostředky, v závislosti na počtu žáků, na charakteru poskytovaného vzdělání a na dodržování kvalitativních parametrů. • Většina soukromých subjektů které poskytují zdravotnické a vzdělávací služby, vznikla v procesu privatizace. Jsou zde ale také nové instituce, vybudované v průběhu posledních deseti let. • Ve srovnání s privatizací nabízí partnerství veřejného a soukromého sektoru vyšší stupeň spolupráce mezi obcí, krajem nebo státem a soukromými poskytovateli veřejných služeb. Jde o dlouhodobé vztahy, ve kterých obě strany na sebe berou řadu závazků, dělí se o rizika a očekávají předem definované výstupy a zisky. • Pokud jsou tyto vztahy spolupráce nastaveny vyváženě, mohou přinášet vysokou míru záruk jak občanům jako příjemcům služeb, tak zúčastněným institucím veřejného sektoru a soukromým subjektům. Již ze

samotného výčtu účastníků takového vztahu a z rozdílnosti cílů, se kterými do vztahu vstupují, vyplývá složitost transakcí. • V České republice v posledních letech byly připraveny a realizovány některé projekty, které nesou typické znaky „Partnerství veřejného a soukromého sektoru“. Po vyhodnocení zkušeností s nimi lze konstatovat, že: 1. existují určité právní překážky které často komplikují realizaci takových projektů; 2. bez předem stanovených, velmi profesionálně definovaných podmínek hrozí riziko nenaplnění cílů projektu nebo přinejmenším riziko neefektivního vynaložení veřejných prostředků; 3. je nutné nastavit obecný rámec pro aplikaci partnerství, mimo jiné s ohledem na budoucí závazky veřejných rozpočtů.

?

Otázka k samostatné úvaze Zamyslete se a vytipujte ze svého regionu veřejné služby, které jsou již v současnosti realizovány s vyžitím metody PPP (i kdy se v ČR tak doposud nenazývala) a které další služby by se takto daly realizovat a jak můžete k jejich realizaci přispět vy.



Politika vlády ČR v implementaci PPP 04. Oblast technické infrastruktury a životního prostředí \ 6. Využití metody PPP (Public Private Partnership) pro financování infrastruktury 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• S využitím výše uvedených zkušeností Ministerstvo financí spolu s dalšími ministerstvy a v dialogu se soukromým sektorem připravilo strategický dokument nazvaný „Politika vlády České republiky v oblasti Partnerství veřejného a soukromého sektoru“ (dále jen „Politika“). Tento dokument schválila v lednu roku 2004 vláda. • Politika deklaruje podporu profesionálně řízené realizaci projektů partnerství a řeší úlohu regulace a regulátora. Cílem vlády v této oblasti je monitorovat a regulovat budoucí závazky ,které vzniknou jednotlivým segmentům veřejných rozpočtů ze smluv o partnerství. Vládní politikou je podporovat zavedení a používání projektů partnerství tam, kde je to pro veřejný sektor výhodné, jak na úrovni centrální státní správy, tak na úrovni samosprávných územních celků.

Základní principy Předpokladem aplikace partnerství je programový a systémový přístup, při němž bude zajištěno dodržování základních principů. Mezi tyto principy vláda řadí především: 1. Hodnotu za peníze – hlavním požadavkem je, aby výsledný ekonomický přínos PPP projektu byl vyšší než ekonomický přínos při dosud uplatňovaných způsobech realizace projektu veřejným sektorem. 2. Přenesení rizik – strana, která je nejlépe schopna řídit riziko, je tou stranou, která by ho měla nést, předpokladem realizace projektu prostřednictvím PPP je, že budou významná rizika přenesena na soukromý sektor. 3. Specifikaci standardů veřejné služby – veřejný sektor musí definovat parametry požadovaných veřejných služeb tak, aby byly optimálně zajištěny veřejné služby a současně zvažovány ekonomické aspekty. 4. Údržbu hodnoty veřejných aktiv – je třeba jasně definovat pravidla údržby hodnoty veřejných aktiv spravovaných soukromým sektorem. 5. Zajištění inovace a konkurence – výsledkem PPP smluv nesmí být vytvoření monopolu jednoho kontraktora. Naopak, konkurence musí být řízena tak, aby vedla k maximálnímu prosazení inovací v dané oblasti veřejných služeb. 6. Makroekonomické efekty – každý PPP projekt má obsahovat též analýzu a vyhodnocení makroekonomických efektů.

• Vláda předpokládá, že subjekty veřejného sektoru při posuzování svých investičních záměrů budou zvažovat využití PPP jako jedné z variant realizace projektů. Nepředpokládá ale všeobecné ověřování vhodnosti PPP, tedy povinné testování každého projektu. • Vláda ve své Politice deklaruje, že pravomoc k rozhodnutí o použití PPP, definice očekávaných výstupů projektů ve formě veřejné služby a jejich implementace je v kompetenci zadavatelů, tedy orgánů státní správy a samosprávy, které odpovídají za poskytování konkrétních veřejných služeb. • Ministerstvo financí zřídilo Centrum pro podporu implementace PPP. Od tohoto Centra vláda očekává, že bude poskytovat odbornou podporu zadavatelům. • Ministerstvo financí je pověřeno zpracováním metodiky pro posuzování a schvalování PPP a také je zmocněno schvalovat zahájení přípravných prací na konkrétních projektech. • Vláda je připravena podpořit legislativní změny, které jsou nutné pro umožnění nebo zjednodušení implementace partnerství. Rovněž budou prosazovány legislativní změny směřující k ochraně veřejného sektoru před riziky, která mohou vyplývat z neuváženého využívání PPP. Důraz bude kladen na průhlednost a spravedlivé podmínky při přípravě a realizaci projektů. • Diskusi o návrhu Politiky na úrovni české vlády předcházela právní analýza podmínek pro projekty partnerství v České republice. Z výsledků analýzy budou vycházet změny právních předpisů, které navrhne Ministerstvo financí a odvětvová ministerstva. Bezpochyby bude třeba přijmout legislativní změny v zadávání veřejných zakázek, v právní úpravě nakládání s majetkem státu a v regulaci budoucích závazků veřejných rozpočtů. Současně budou vytvořeny podmínky pro uzavírání koncesních smluv. Pokud by měly být v souvislosti s některými projekty vybírány poplatky od příjemců veřejných služeb, bude přijata adekvátní právní úprava také v této oblasti. • Schválením „Politiky vlády České republiky v oblasti partnerství veřejného a soukromého sektoru“ byl učiněn významný krok, který představuje vyjádření shody na úrovni vlády o základním přístupu k tématu partnerství. Bylo dosaženo konsensu o dělbě kompetencí v této oblasti a o nezbytných podmínkách profesionálního, programového využití partnerství veřejného a soukromého sektoru. • Na tento krok navázala příprava konkrétních podmínek pro systémové využití partnerství, tedy založení „PPP Centra“ a regulátora a faktické zahájení jejich činnosti, příprava legislativních změn a dokumentace potřebné k zahájení prací na pilotních projektech.

?

Otázka k samostatné úvaze V textu kapitoly je uvedeno šest základních principů, kterými vláda podmiňuje programovou implementaci PPP v ČR. Který z principů je podle vás pro tento proces nejdůležitější, který nejméně důležitý, a který bude podle vás jen obtížně zajistitelný. S tímto zamyšlením si dejte na čas. Uvařte si dobrý čaj, nejlépe darjeeling z letošní sklizně, připravte si i dobrý zákusek a v dobrém rozmaru a náladě posuzujte daný problém, protože svým výsledkem můžete výrazně ovlivnit efektivní rozvoj veřejných služeb ve vašem regionu. Hodně úspěchů.



Právní předpisy územních samosprávných celků 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 1. Krajská a obecní normotvorba, přestupky 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Právními předpisy územních samosprávných celků jsou: 1. V oblasti samostatné působnosti: • obecně závazné vyhlášky obcí, • obecně závazné vyhlášky krajů. 2. V oblasti přenesené působnosti: • nařízení obcí, • nařízení krajů. Právní předpisy obcí a krajů (místní právní předpisy) tvoří nedílnou součást českého právního řádu. Z pohledu právní síly neexistuje mezi místními právními předpisy navzájem žádná hierarchie. Podléhají pouze dozoru státu z hlediska zákonnosti a ústavnosti. Právním předpisem kraje tedy nelze rušit právní předpis obce.

Obecně závazné vyhlášky obcí a krajů • K vydávání obecně závazných vyhlášek jsou článkem 104 odst. 3 Ústavy zmocněna zastupitelstva územních samosprávných celků. Zastupitelstva obcí a krajů tedy mohou obecně závazné vyhlášky vydávat „v mezích své působnosti“, která může být stanovena jen zákonem. Zákon o obcích (zákon č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a zákon o krajích (zákon č. 129/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) vymezují pravomoc zastupitelstev místní samosprávy vydávat obecně závazné vyhlášky jako pravomoc tzv. vyhrazenou, kterou nelze přenést na jiný orgán územního samosprávného celku. Při vydávání obecně závazných vyhlášek se zastupitelstva obcí a krajů řídí jen zákony, ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy, kterými je Česká republika vázána, neboť jde o výkon samostatné působnosti. • Tento druh místních právních předpisů, resp. jeho vydání není dle čl. 104 odst. 3 Ústavy vázán na konkrétní zákonné zmocnění, jako je tomu u nařízení obcí a krajů, jak bude pojednáno níže. Obecně závazné vyhlášky obcí a krajů mají širší základ ve vymezení samostatné působnosti obcí a krajů Ústavou. Ústava tedy chápe v citovaném ustanovení normotvornou pravomoc zastupitelstev jako originární, čili neodvozenou. V nesouladu s čl. 104 odst. 3 Ústavy jsou zákon o obcích a zákon o krajích, které rozlišují vyhlášky na ty, které stanoví subjektům povinnosti a ty, které jim nestanoví povinnosti (viz § 10 zákona o obcích a § 6 zákona o krajích). Tyto zákony totiž reflektovaly názory Ústavního soudu, který k této problematice judikoval argumentací, že podle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakožto součásti ústavního pořádku, mohou být povinnosti ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích; rovněž podle čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny nesmí být nikdo nucen činit nic, co zákon neukládá. Z těchto ustanovení pak Ústavní soud dovodil, že pokud obec vystupuje jako subjekt určující pro občana povinnosti jednostrannými příkazy a zákazy, platí ustanovení čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny.

?

Otázka k samostatné úvaze Obec Horní Dolní vydala obecně závaznou vyhlášku o stanovení příspěvku (§19c zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství) na úhradu neinvestičních nákladů mateřských škol. Citovaný školský zákon stanoví, že pokud není příspěvek zaplacen včas nebo ve správné výši, plátce zaplatí penále, které nesmí přesáhnout výši dlužného příspěvku. Je porušení uvedené povinnosti plátce příspěvku zaplatit příspěvek včas nebo ve správné výši přestupkem (přestupek podle §46 odst.2 přestupkového zákona,– porušení povinností stanovených v obecně závazné vyhlášce - sankce do výše 30 000,- Kč)? Lze do obecně závazné vyhlášky zakotvit, že takové jednání je možné postihovat podle školského zákona a zároveň podle přestupkového zákona?

Obecně závazné vyhlášky ukládající povinnosti • S ohledem na uvedenou judikaturu Ústavního soudu jsou obce a kraje nadále zákonem k úpravě povinností v obecně závazných vyhláškách výslovně zmocněny. V případě zákona o obcích je to zmocňovací ustanovení § 10, kdy obec může obecně závaznou vyhláškou ukládat v samostatné působnosti povinnosti: a) k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány, b) pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku, c) k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti, d) stanoví-li tak zvláštní zákon. • Pokud jde o stanovení povinností v obecně závazných vyhláškách obcí dle speciálních zmocňovacích ustanovení jednotlivých zvláštních zákonů lze například citovat § 17 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kterým je obec zmocněna stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním území, včetně systému nakládání s odpadem. • Podle ustanovení § 6 zákona o krajích je v obecně závazných vyhláškách krajů výslovně zakázáno stanovovat povinnosti bez příslušného zákonného zmocnění. I zde se tak odráží dřívější judikatura Ústavního soudu ve věcech rušení obecně závazných vyhlášek obcí, což pak vede k faktickému stírání rozdílů mezi obecně závaznou vyhláškou v samostatné působnosti a nařízením v přenesené působnosti. • Příkladem zákonného zmocnění pro ukládání povinností kraji v obecně závazných vyhláškách je např. § 43 odst. 11 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kde je kraj zmocněn vyhlásit obecně závaznou vyhláškou kraje závaznou část řešení plánu odpadového hospodářství a její změnu.

?

Otázka k samostatné úvaze Obec Kotěhůlky vydala nařízení obce o stavební uzávěře a toto nařízení v přenesené působnosti je v rozporu s obecně závaznou vyhláškou obce o závazných částech územního plánu této obce; obec je tak v daném předmětu právní úpravy regulována 2 právními předpisy obce, které jsou ve vzájemném rozporu. Který právní předpis obce by měl být zrušen a proč?

Nařízení obcí a krajů • Zmocnění pro orgány územních samosprávných celků k vydávání předpisů jiného druhu než jsou obecně závazné vyhlášky územních samosprávných celků obsahuje čl. 79 odst. 3 Ústavy, dle kterého „orgány územní samosprávy mohou na základě zákona a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny“. • Ústava tedy v cit. čl. 79 odst.3 nestanoví konkrétní název těchto právních předpisů. Na rozdíl od obecně závazných vyhlášek obcí a krajů není Ústavou založena originární pravomoc k vydávání jiných právních předpisů územních samospráv, než jsou obecně závazné vyhlášky, neboť jejich vydávání podmiňuje již samotná Ústava ještě dalším speciálním zákonným zmocněním. Název jiných právních předpisů územních samosprávných celků stanoví až zákon o obcích, a to v ust. § 11, dle kterého „obec může v přenesené působnosti vydávat na základě zákona a v jeho mezích nařízení obce, je-li k tomu zákonem zmocněna“. • Obdobně je tomu pak v ust. § 7 zákona o krajích, dle kterého „na základě a v mezích zákona rada kraje vydává právní předpisy v přenesené působnosti, je-li k tomu kraj zákonem zmocněn; tyto právní předpisy se nazývají nařízení kraje“. • Jak v případě nařízení obce, tak v případě nařízení kraje jde tedy o vydávání právních předpisů ve věcech svěřeného výkonu státní správy; při jejich vydávání se obce a kraje řídí zákony. Společným příkladem zákonného zmocňovacího ustanovení pro vydání nařízení obce i nařízení kraje v přenesené působnosti je ustanovení § 27 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého příslušný kraj nebo obec s rozšířenou působností svým nařízením vymezí úseky silnic, na kterých se pro jejich malý dopravní význam nezajišťuje sjízdnost a schůdnost odstraňováním sněhu a náledí.



Vyhlášení právních předpisů územních samosprávných celků, platnost a účinnosti 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 1. Krajská a obecní normotvorba, přestupky 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Platnost právních předpisů obcí a krajů Platností právních předpisů územních samosprávných celků se rozumí skutečnost, že přijatý právní předpis je předepsaným způsobem vyhlášen. Samotným nabytím platnosti však ještě právní předpisy nepůsobí vznik práv a povinností svých adresátů. Jejich vznik začne působit teprve nabytím účinnosti. Platnost právního předpisu je tedy základním předpokladem účinnosti. Z toho také vyplývá, že právní předpis z hlediska časového nemůže nikdy nabýt účinnosti dříve, než se stane platným. Předpis pozbývá platnosti jeho zrušením, ať již samotným orgánem, který jej vydal, či orgánem k tomu zákonem zmocněným.

Vyhlášení právních předpisů obcí • Zákon o obcích stanoví shodné podmínky pro způsob vyhlášení obecně závazných vyhlášek i nařízení obcí a pro jejich platnost a účinnost. • Podmínkou platnosti právního předpisu obce je jeho vyhlášení – publikace. Vyhlášení se provede tak, že se právní předpis obce vyvěsí na úřední desce obecního úřadu po dobu 15 dnů. Dnem vyhlášení je první den vyvěšení právního předpisu na úřední desce. • Z výše uvedeného tedy vyplývá, že den schválení (vydání) právního předpisu příslušným orgánem musí předcházet nebo se shodovat se dnem vyhlášení (vyvěšení) právního předpisu. Platnosti nabývá právní předpis již prvním dnem vyhlášení (vyvěšení) na úřední desce, nikoli až po uplynutí 15 dnů od jeho vyhlášení (vyvěšení). Obec může právní předpis obce zveřejnit způsobem v místě obvyklým, což však samo o sobě nezakládá žádné právní účinky. • Obec je dle zákona o obcích povinna vést evidenci vydaných právních předpisů obce, která obsahuje číslo a název předpisu, datum jeho přijetí (schválení), datum platnosti, datum účinnosti. Právní předpisy obce se označují pořadovými čísly; číselná řada se uzavírá koncem kalendářního roku.

Vyhlášení právních předpisů krajů • Pro právní předpisy krajů stanoví zákon o krajích odlišný způsob vyhlášení, což se provede tak, že se zveřejní ve Věstníku právních předpisů kraje. Den vyhlášení ve Věstníku je tedy dnem platnosti právního předpisu kraje, což je den rozeslání částky Věstníku, který musí být v záhlaví příslušné částky

Věstníku uveden. • Věstník je tiskovinou, vydává se v postupně číslovaných částkách označených pořadovými čísly; právní předpisy kraje se označují rovněž pořadovými čísly. Číselná řada právních předpisů kraje i číselná řada jednotlivých částek Věstníku se uzavírá koncem kalendářního roku. Novela zákona o krajích zavedla s účinnosti od 1. 1. 2003 povinnost kraje zveřejnit stejnopis Věstníku i způsobem umožňujícím dálkový přístup. Věstník právních předpisů kraje zároveň nahrazuje evidenci právních předpisů, kterou vedou obce. Po vyhlášení právního předpisu kraje jej zašle krajský úřad neprodleně ministerstvu.

Účinnost právních předpisů obcí a krajů • Účinností právních předpisů územních samosprávných celků se rozumí skutečnost, že od určitého okamžiku z právního předpisu vznikají adresátům v rámci jeho územní působnosti práva a povinnosti. Ustanovení o účinnosti nemusí být v právním předpise obce nebo kraje výslovně uvedeno, pak platí pro všechny předpisy územních samosprávných celků, že nabývají účinnosti 15. dnem po jejich vyhlášení, pokud přímo předpisem územní samosprávy není stanovena účinnost pozdější. Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, je možné stanovit právním předpisem obce (kraje) i dřívější počátek účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení, dřívější počátek účinnosti musí být v prvním předpise kraje uveden. To platí logicky i pro právní předpis obce, i když v případě právních předpisů obcí toto výslovně platný zákon o obcích (na rozdíl od zákona o krajích) neuvádí. • U právních předpisů krajů zakládá dřívější počátek jejich účinnosti jiný postup v souvislosti s publikací právního předpisu kraje. V tomto případě se právní předpis kraje zveřejní rovněž na úřední desce krajského úřadu a na úředních deskách obecních úřadů, kterých se dotýká, a v hromadných informačních prostředcích, což kraj nijak nezbavuje povinnosti zveřejnit právní předpis kraje ve Věstníku, neboť jinak by právní předpis kraje nenabyl platnosti, tj. nebyl by předepsaným způsobem vyhlášen. • Dle zákona o obcích účinného do 31.12.2002 nabýval právní předpis obce účinnosti, nebyla-li stanovena účinnost pozdější, patnáctým dnem následujícím po dni jeho vyhlášení. S účinností od 1.1.2003 zákon o obcích stanoví, že právní předpis obce nabývá účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení. Z toho vyplývá, že patnáctidenní lhůta pro stanovení účinnosti začíná běžet od účinnosti novely zákona o obcích již dnem vyhlášení - vyvěšení právního předpisu obce na úřední desce, není-li z důvodu naléhavého obecního zájmu stanoven dřívější počátek účinnosti.

Legisvakance Legisvakance je doba mezi okamžikem platnosti a účinnosti právního předpisu. Předpis je platný, ale ještě se neaplikuje, tj. není účinný. Smyslem legisvakanční lhůty je, aby se adresáti právního předpisu mohli seznámit s jeho obsahem, aby byla provedena potřebná organizační technická opatření pro aplikovatelnost právního předpisu územní samosprávy, aby se na aplikaci připravily i příslušné orgány veřejné moci. V zásadě existují tři modely legisvakanční lhůty: a) legisvakance je nulová, okamžik platnosti a účinnosti splývají, b) účinnost je dána speciálním ustanovením předpisu a legisvakanční lhůta se rovná rozdílu účinnost platnost, c) účinnost je dána generálním ustanovením zákona a legisvakanční lhůta činí 15 dní.



Dozor státu nad zákonností místních právních předpisů 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 1. Krajská a obecní normotvorba, přestupky 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Dozor nad právními předpisy obcí • Zákon o obcích svěřuje dozor nad výkonem samostatné a přenesené působnosti obcí krajskému úřadu a Ministerstvu vnitra. Dozor se provádí následně a zjišťuje se při něm soulad obecně závazných vyhlášek a nařízení obce se zákony. Zákon o obcích stanoví, že právní předpis obce zašle obecní úřad neprodleně po jeho vyhlášení příslušnému krajskému úřadu. Vlastní lhůta pro zaslání je stanovena jako „neprodleně “, tuto lhůtu lze z právní praxe definovat do tří pracovních dnů. Výkonu dozoru podléhá celý postup orgánů obce od počátku až po ukončení, zkoumá se vždy soulad jak samotného rozhodnutí obce a samostatné, resp. přenesené působnosti, tak i řízení či postupu, tedy i řádnost vyhlášení právního předpisu, které mu předcházelo, nejen se zákony a ústavními zákony, ale i s ostatními obecně závaznými předpisy. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby obec poskytla krajskému úřadu následně i doklad o snětí právního předpisu z úřední desky obecního úřadu. Dále je třeba zdůraznit, že v případě zasílání právního předpisu dozorovému orgánu je třeba zaslat právní předpis celý včetně jeho případných příloh. V případě zasílání právních předpisů, které doplňují či mění jiný právní předpis, je třeba zaslat i tento (původní) právní předpis, opět včetně případných příloh a dokladu o jeho vyvěšení (a sundání) na úřední desce obecního úřadu. • Odporuje-li obecně závazná vyhláška obce či nařízení obce zákonu, vyzve krajský úřad obec ve lhůtě 30 dnů ke zjednání nápravy. Pokud obec v zákonem stanovené lhůtě nápravu nezjedná, navrhne krajský úřad Ministerstvu vnitra pozastavení účinnosti právního předpisu obce. Pokud krajský úřad nepodá návrh na pozastavení obecně závazné vyhlášky či nařízení obce do 30 dnů ode dne účinnosti právního předpisu obce, ministerstvo je povinno pozastavit jeho účinnost i bez návrhu. Rozhodnutí Ministerstva vnitra o pozastavení účinnosti právního předpisu obce nabývá právní moci dnem doručení jeho písemného vyhotovení obecnímu úřadu. Ministr vnitra má pak následně povinnost podat nejpozději do 15 dnů od pozastavení účinnosti právního předpisu obce návrh na jeho zrušení Ústavnímu soudu. Pokud Ústavní soud návrh odmítne, zamítne nebo řízení zastaví, rozhodnutí Ministerstva vnitra o pozastavení účinnosti pozbývá platnosti dnem, kdy rozhodnutí Ústavního soudu nabude právní moci. V mezidobí od podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení právního předpisu obce do doby rozhodnutí Ústavního soudu může obec sama zjednat nápravu, v takovém případě Ministerstvo vnitra zruší své rozhodnutí o pozastavení do 15 dnů od doručení usnesení příslušného orgánu obce o zjednání nápravy. • Zákonem upravený postup znamená, že k výkonu dozoru nad právními předpisy obcí mohou být příslušné v určitý okamžik zcela nezávisle dva dozorové orgány. Problém totiž nastává v případech, kdy krajský úřad zjistí rozpor se zákonem u právních předpisů obcí, které již nabyly účinnosti. Za těchto okolností nemůže krajský úřad nikdy podat ministerstvu návrh na pozastavení právního předpisu obce ve lhůtě 30 dnů od jeho účinnosti, neboť právě oněch 30 dnů (lhůta navíc běží od doručení výzvy ke zjednání nápravy) má obec na to, aby sama odstranila rozpor svých předpisů se zákonem. V praxi mohou tedy nastat případy, kdy obec přistoupí ke zjednání nápravy na základě výzvy zaslané krajským úřadem, avšak než stihne zjednání nápravy provést – s ohledem též na termíny zasedání příslušného orgánu obce, zahájí ministerstvo řízení ve věci pozastavení účinnosti právního předpisu obce. Důležitým by však mělo být

upřednostnění zjednání nápravy orgánem, který právní předpis vydal před autoritativními zásahy ze strany státu, s ohledem na to, že pozastavení účinnosti předpisu s následným nevyhnutelným podáním návrhu na jeho zrušení Ústavnímu soudu již představuje určitý druh represe.

Dozor nad právními předpisy krajů • K výkonu dozoru nad právními předpisy krajů jsou ze zákona o krajích oprávněna věcně příslušná ministerstva a jiné věcně příslušné ústřední správní úřady. Dozor se provádí následně a zjišťuje se při něm soulad obecně závazných vyhlášek kraje a nařízení se zákony. • Ministerstvo pozastaví účinnost obecně závazné vyhlášky kraje, pokud je v rozporu se zákonem. Rozhodnutí ministerstva, kterým byla pozastavena účinnost obecně závazné vyhlášky kraje, nabývá účinnosti dnem jeho doručení krajskému úřadu. Kraj má povinnost uveřejnit neprodleně toto rozhodnutí ve Věstníku právních předpisů kraje. Pokud ve lhůtě 3 měsíců ode dne účinnosti rozhodnutí o pozastavení zastupitelstvo kraje napadenou obecně závaznou vyhlášku nezruší či neuvede ji do souladu se zákonem, podá ministr vnitra Ústavnímu soudu návrh na její zrušení. V případě, že Ústavní soud tento návrh odmítne nebo zamítne či řízení zastaví, rozhodnutí ministerstva o pozastavení pozbývá účinnosti dnem právní moci rozhodnutí Ústavního soudu. Obdobný postup platí pro výkon správního dozoru v případě nařízení kraje, kdy je k pozastavení nařízení a případného podání návrhu na jeho zrušení Ústavnímu soudu oprávněno věcně příslušné ministerstvo nebo jiný věcně příslušný ústřední správní úřad.



Přestupkové řízení 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 1. Krajská a obecní normotvorba, přestupky 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Působnost zákona o přestupcích 1. Časová působnost Odpovědnost za přestupek se zásadně posuzuje a sankce se ukládá podle zákona účinného v době spáchání přestupku. Toto pravidlo zákazu retroaktivity (zpětné účinnosti) se nepoužije, pokud je pozdější zákon pro pachatele příznivější. V takovém případě se odpovědnost za přestupek posuzuje a sankce se uloží podle zákona účinného v době rozhodování o přestupku. Uložit lze však jen takový druh sankce, který dovoluje uložit zákon účinný v době rozhodování o přestupku; o ochranném opatření se rozhodne podle zákona účinného v době, kdy se o něm rozhoduje. Řízení o přestupku se vždy vede podle zákona účinného v době řízení. 2. Místní působnost • Uplatňuje se princip teritoriality – přestupkem je protiprávní jednání spáchané na území ČR bez ohledu na osobu pachatele a jeho pobyt. • Princip personality – je přípustné, aby některé přestupky byly projednány dle přestupkového zákona, i když se přestupku dopustil mimo území ČR občan ČR nebo cizinec s trvalým pobytem v ČR; podmínkou je, že takové porušení zákona nebylo projednáno v cizině. Tyto přestupky jsou výslovně označeny v přestupkovém zákoně (přestupek ublížení na zdraví z nedbalosti, úmyslného narušení občanského soužití, přestupek proti majetku). Jiné přestupky lze projednat u těchto osob v ČR, pokud jimi uvedené osoby porušily povinnost, kterou mají podle čs. právních předpisů v cizině nebo jestliže to vyplývá z mezinárodních dohod. 3. Osobní působnost Za přestupek je odpovědný ten, kdo má způsobilost spáchat přestupek a nést důsledky svého jednání, tedy ten, kdo má deliktní způsobilost. Určité osoby jsou z důvodu svého osobního postavení z působnosti přestupkového zákona vyňaty. Jde o osoby podléhající vojenské kázeňské pravomoci (příslušníci BIS, Policie ČR, Vězeňské služby ČR) a osoby, které se dopustily protiprávního jednání během výkonu trestu odnětí svobody. O takovou osobu musí jít v době spáchání činu a musí v době projednávání činu trvat její postavení. Vyňaty z působnosti přestupkového zákona jsou rovněž osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva. Protiprávní jednání soudců, poslanců a senátorů se projedná jako přestupek, pokud tyto osoby nepožádaly o projednání v kárném řízení; pro tyto případy je rozhodné, že osoby byly ve funkci v době spáchání skutku.

Příslušnost orgánů k projednání přestupku Příslušnost k orgánů projednání přestupků stanoví zákon o přestupcích, příslušnost rozlišuje na věcnou, místní a funkční.

1. Věcná příslušnost – zkoumá otázku, který druh správního orgánu a který jeho stupeň rozhoduje ve věci v I. instanci. K projednání přestupků jsou věcně příslušné: • Obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí (projednávají přestupky proti pořádku ve státní správě ve věcech, které jsou jim svěřeny, přestupky proti pořádku v územní samosprávě, přestupky proti veřejnému pořádku, majetku, občanskému soužití). • Obecní úřady obcí s rozšířenou působností ((projednávají přestupky ve věcech, které spravují, a ostatní přestupky, pokud k jejich projednání nejsou příslušné jiné správní orgány).) • Orgány policie ČR (projednávají přestupky spáchané neoprávněným přechováváním omamné nebo psychotropní látky, přestupky spáchané nepředložením dokladů o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). • Jiné správní orgány určené zvláštními zákony (finanční úřady, celní úřady, úřady práce). 2. Místní příslušnost – řídí se místem spáchání přestupku, příslušný k projednávání přestupku je správní orgán, v jehož obvodu byl přestupek spáchán. Místně příslušný správní orgán může věc postoupit orgánu (bez jeho souhlasu i bez souhlasu účastníka řízení), v jehož obvodu se pachatel zdržuje nebo pracuje. Výjimka, kdy se místní příslušnost řídí trvalým pobytem pachatele: • pokud byl přestupek spáchán v cizině, • místo spáchání přestupku nelze spolehlivě zjistit (projedná správní orgán podle posledního místa trvalého pobytu pachatele), • pokud tak stanoví zvláštní zákon. 3. Funkční příslušnost – jde o určení, který orgán obce (nebo organizační jednotka správního orgánu) je příslušný přestupek projednat. Starosta obce zřizuje zvláštní orgán obce – komisi pro projednávání přestupků; kde není komise zřízena, je příslušný k řízení obecní úřad.

Činnost orgánů před zahájením řízení Podkladem pro zahájení řízení o přestupku je: 1. Oznámení o přestupku - má právo učinit každý. Státní orgány, orgány Policie ČR a obce mají oznámení o přestupku jako povinnost, pokud nejsou sami příslušní k jeho projednání. Zvláštní postavení mají orgány Policie ČR u některých zákonem stanovených přestupků (proti veřejnému pořádku, občanskému soužití s ublížením na zdraví, majetku, proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, proti pořádku ve státní správě, přestupky na úseku zdravotnictví, zemědělství, myslivosti a rybářství, přestupky na úseku ochrany před alkoholismem), mají povinnost udělat širší šetření ke zjištění osoby podezřelé ze spáchání přestupku a zajištění důkazů, které by později mohly být zničeny nebo ztraceny. Policie o těchto skutečnostech sepíše úřední záznam, který přiloží k oznámení. Tento postup provádí policie tehdy, pokud má oznamovací povinnost. Pokud se o přestupku dozví první příslušný správní orgán, nemůže šetření přenést na policii, musí ho provést sám. 2. Poznatek z vlastní činnosti správního orgánu – správní orgán musí posoudit, zda došlé oznámení neodůvodňuje zahájení řízení. K prověření oznámení může vyzvat k podání vysvětlení, avšak jen před zahájením řízení. Každý je povinen podat vysvětlení. Nedostavení se k podání vysvětlení, jeho bezdůvodné odmítnutí lze postihnout uložením pořádkové pokuty do 1 000,- Kč. 3. Postoupení věci – k postoupení věci dochází v těchto případech: • správní orgán není příslušný k projednání přestupku, • správní orgán shledal závažný důvod k postoupení do místa trvalého pobytu pachatele, • pachatel je vyňat z působnosti přestupkového zákona, • pokud se jedná o trestný čin, věc se postoupí státnímu zástupci nebo v případě jiného správního deliktu příslušnému správnímu orgánu.

Odložení věci Odložení věci, kdy došlé oznámení neodůvodňuje postoupení věci ani zahájení řízení, nastává v těchto případech: • pachatel požívá výsad a imunit, nedovršil 15 let věku v době spáchání skutku nebo zemřel, • sankce je bezvýznamná vedle trestu, který má být uložen v trestním řízení za jiný trestný čin, • došlé oznámení neodůvodňuje postoupení věci ani zahájení řízení; o skutku se vede řízení jinde, již bylo pravomocně rozhodnuto jinde (jinak – bloková pokuta), zanikla odpovědnost, byl podán opožděně návrh na zahájení řízení, ve lhůtě 60 dnů od oznámení přestupku se nezjistí skutečnosti, odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě. O odložení věci se nevydává rozhodnutí, vyznačí se jen ve spise a vyrozumí se poškozený.Po odložení věci lze zahájit řízení z moci úřední, pokud pominul důvod odložení a dosud nezanikla odpovědnost za přestupek. Pokud správní orgán neshledal důvod k odložení ani postoupení věci, je povinen zahájit řízení bezodkladně, nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl.

Zahájení, účastníci a průběh řízení

Zahájení řízení Řízení je zahájeno: a) Z moci úřední – v případě, že správní orgán věc neodloží ani neshledá důvod pro postoupení věci. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán učinil vůči účastníku řízení první úkon (viz správní řád); od tohoto data běží lhůta pro rozhodnutí věci. Správní orgán je povinen projednat každý přestupek, o kterém se dozví, a řízení zahájit z vlastního podnětu (nejde-li návrhový přestupek). b) Na návrh – se projednávají přestupky podle § 49 1a) a § 49 1 b), c) a § 50 přestupkového zákona spáchané mezi osobami blízkými. Přestupky podle § 49 odst. 1 písm.a) jsou vždy návrhovými přestupky, povinným stadiem řízení je pokus o smír. Přestupky podle § 49 1 b), c) a § 50 přestupkového zákona se na návrh mohou projednat, jen pokud jde o osoby blízké. Řízení je zahájeno dnem, kdy návrh došel správnímu orgánu. Návrh musí být podán do 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o přestupku nebo o postoupení věci orgánem činným v trestním řízení. V návrhu musí být uvedeno, kdo je postiženou osobou, koho navrhovatel označuje za pachatele, kdy, kde a jak měl být přestupek spáchán. Vyjde-li v řízení zahájeném na návrh najevo, že skutek nebyl spáchán mezi osobami blízkými, pokračuje se v řízení z úřední povinnosti.

?

Otázka k samostatné úvaze V zahájeném řízení o přestupku podle § 49 odst. 1 písm. c) bylo zjištěno, že návrh podala bývalá manželka obviněného, která není osobou blízkou. Jaký bude další postup přestupkové komise?

Účastníci řízení • Obviněný – může jím být pouze fyzická osoba; obviněný je účastníkem řízení v plném rozsahu. Obviněný má právo se vyjadřovat ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, může uplatňovat důkazy na svou obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky, klást otázky svědkům. K

výpovědi ani k doznání nemůže být donucován, nemá povinnost mluvit pravdu či mluvit vůbec. Mladistvý obviněný (15 - 18 let) je procesně způsobilý, může v řízení samostatně jednat, nemusí být v řízení zastoupen. U mladistvého je nutné zahájení řízení o přestupku oznámit zákonnému zástupci a orgánu sociálněprávní ochrany dětí. • Poškozený – je jím fyzická nebo právnická osoba, pokud uplatní nárok na náhradu majetkové škody. Není účastníkem řízení v celém rozsahu, ale jen pokud jde o projednávání náhrady majetkové škody, která byla přestupkem způsobena. • Vlastník věci zabrané – účastníkem řízení je pouze v části jednání, ve které se o zabrání věci rozhoduje. • Navrhovatel – je jím osoba postižená, na jejíž návrh bylo zahájeno řízení o přestupku, může být zároveň i poškozeným. V rámci opravného prostředku se nemůže odvolat do výše a druhu sankce. Způsobilost být účastníkem řízení je u obviněného dána 15. rokem věku, u ostatních je dána narozením. Procesní způsobilost je způsobilost účastníka vlastními úkony v řízení realizovat svá práva a brát na sebe povinnosti (činit procesní úkony). Procesně způsobilá je každá osoba, která dosáhla zletilosti (18 let), procesně způsobilý je i mladistvý obviněný z přestupku, který má způsobilost k protiprávnímu jednání, proto může v řízení samostatně jednat.

?

Otázka k samostatné úvaze Při projednávání přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst.1 a) přestupkového zákona bylo v odvolacím řízení zjištěno, že v řízení na I stupni nebyl učiněn pokus o smír; navrhovatelka i obviněná shodně uvedly, že spáchání výše uvedeného přestupku nebyl nikdo další přítomen. Jak rozhodne v tomto případě odvolací orgán a jaký bude další postup orgánu I. stupně?

Průběh řízení Řízení o přestupku má v prvním stupni povinně formu ústního jednání. V nepřítomnosti obviněného lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k jednání dostavit nebo se nedostaví bez řádné omluvy nebo bez důležitého důvodu. Pro zajištění průběhu řízení se používají tzv. zajišťovací prostředky dle správního řádu: předvolání, předvedení, dožádání, předběžná opatření, pořádková opatření (pořádková pokuta, vykázání z místa jednání).

Společné řízení Jestliže se pachatel dopustil více přestupků, které je příslušný projednávat týž správní orgán, projednávají se přestupky ve společném řízení v těchto případech: • pachatel se dopustil více přestupků předtím, než bylo o některém z nich rozhodnuto, • pro projednávání všech sbíhajících přestupků je příslušný (věcně, funkčně a místně) týž správní orgán, • společné řízení se koná též proti všem pachatelům, jejichž přestupky spolu souvisejí a jsou projednávány týmž správním orgánem. K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze věc některého pachatele vyloučit ze společného řízení.

Zastavení řízení Spolu s rozhodnutím o přestupku představuje možný výsledek prvoinstančního řízení.

Důvody pro zastavení řízení jsou: • skutek, o němž se vede řízení, se nestal nebo není přestupkem; přestupek nespáchal obviněný, • obviněný není za přestupek odpovědný, • odpovědnost za přestupek zanikla, obviněný zemřel, • o skutku již bylo rozhodnuto správním orgánem nebo orgánem činným v trestním řízení, • věc byla postoupena po zahájení řízení; důvody zastavení vyplývající z provedeného řízení: • obviněný požívá výsad a imunit, • spáchání skutku nebylo obviněnému prokázáno, • o skutku bylo rozhodnuto v disciplinárním řízení a rozhodnutí je dostačující; důvody vyplývající z povahy řízení zahájeného na návrh: • navrhovatel zemřel nebo vzal návrh zpět, • navrhovatel se nedostavil, ač řádně předvolán k ústnímu jednání bez náležité omluvy, • v řízení o přestupku ublížení na cti došlo ke smíru. Rozhodnutím lze zastavit v případě, že sankce za přestupek by byla bezvýznamná vedle trestu, který byl nebo bude obviněnému uložen za jiný trestný čin či v trestním řízení. Rozhodnutí s právem odvolání se vyhotovuje v těchto případech: • skutek se nestal nebo není přestupkem, • skutek nespáchal obviněný, spáchání skutku nebylo obviněnému prokázáno, • navrhovatel vzal návrh zpět nebo se bez omluvy nedostavil na řádné a včasné předvolání. Jinak se rozhodnutí pouze vyznačuje ve spise a účastníci se neformálně vyrozumí.

Rozhodnutí o přestupku

Rozhodnutí o přestupku Podkladem pro rozhodnutí jsou: • podání, • podklady pro zahájení řízení, • důkazy (svědecká výpověď, znalecký posudek, listina, ohledání), • čestná prohlášení, • předběžné otázky (otázky důležité pro rozhodnutí). Tyto instituty upravuje správní řád. Rozhodnutím se rozumí pouze rozhodnutí, jímž se obviněný uznává vinným, přestupkové řízení nezná rozhodnutí, jímž se obviněný zprošťuje viny. Rozhodnutí musí být vydané v souladu se zákonem, musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a musí mít stanovené náležitosti (viz správní řád).

?

Otázka k samostatné úvaze Obviněný byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti majetku podle § 50 odst. 1 písm.a) přestupkového zákona, kterého se měl dopustit tím, že rozbil sklo od kabinky výtahu, kde byl uvězněn. Od uložení sankce i nákladů řízení přestupková komise upustila s odůvodněním, že obviněný spáchal přestupek v tísni. Posuďte postup přestupkové komise.

Náležitosti rozhodnutí jsou: • výrok – kromě obecných náležitostí dle správního řádu musí obsahovat popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, druh a výměru sankce, započetí doby zákazu činnosti, rozhodnutí o uložení ochranného opatření, o nároku na náhradu škody a o náhradě nákladů řízení, • odůvodnění – pokud je v plném rozsahu vyhověno, není odůvodnění třeba, • poučení o odvolání – obsahuje údaj, zda je rozhodnutí konečné nebo zda se lze odvolat, do kdy, ke komu a prostřednictvím koho a od kdy běží lhůta pro odvolání. Lhůty pro vydání rozhodnutí stanovuje správní řád – v jednoduchých případech bezodkladně, jinak do 30, resp. ve složitých případech do 60 dnů. Rozhodnutí musí být oznámeno účastníkům řízení, oznamuje se zpravidla doručením písemného vyhotovení rozhodnutí. Při ústním jednání lze účastníkům rozhodnutí vyhlásit pouze ústně, pokud se vzdají prohlášením protokolu nároku na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí; ve spise musí být rozhodnutí písemné. Rozhodnutí nelze na rozdíl od správního řádu doručit veřejnou vyhláškou.



Úvod 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 2. Matriky, státní občanství, evidence obyvatel, volební zákony 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Problematika matrik a státního občanství, jako relativně samostatné, i když významně propojené či navazující agendy z hlediska příslušnosti k odvětvím veřejné správy, náleží do oblasti správy vnitřní, resp. představuje jeho významné specializované úseky. • Vnitřní správa představuje jedno z tradičních odvětví veřejné správy, zahrnující v sobě několik dílčích úseků. • Oblasti náležející v současné době do tzv. vnitřní správy jsou naznačeny přehledem působností Ministerstva vnitra, uvedených v zákoně ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších změn a doplnění, jehož § 12 stanoví, že Ministerstvo vnitra je ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci a hlavními oblastmi věcné působnosti Ministerstva vnitra ve věcech vnitřních (stranou ponecháváme jeho kompetence ve věcech policejní, resp. bezpečnostní správy) jsou vedle problematiky jména a příjmení, matrik, státního občanství, dále zejména věci občanských průkazů, evidence obyvatel, sdružovací a shromažďovací právo, archivnictví, cestovní doklady, povolování pobytu cizinců, azylové věci, územní členění státu, státní symboly a některé další otázky. • Uvedené přiblížení obsahu vnitřní správy naznačuje význam tohoto odvětví veřejné správy, jehož posláním je regulace právních vztahů vznikajících v souvislosti se zabezpečováním osobního stavu obyvatelstva (tedy souhrnu jednotlivců, kteří pobývají na území ČR a podléhají pravomoci orgánů ČR a kterými jsou nejen státní občané České republiky, ale také cizinci, uprchlíci a bezdomovci) a státním občanstvím ČR, a dále vztahů souvisejících s realizací obecného práva sdružovacího a práva shromažďovacího, jakož i zabezpečování pořádku v uvedeném okruhu vnitřních záležitostí státu. • S tím je nezbytně svázána nutnost zajišťovat vytváření a aktualizaci odpovídajících základních evidencí, resp. informačních systémů, a odpovídající způsob nakládání s informacemi obsaženými v těchto systémech. Na takto vytvořeném základě se potom přímo či nepřímo odvíjejí aktivity a právní úpravy dalších odvětví veřejné správy, ale také jiných oblastí realizace veřejné moci. Tento základ je však v mnoha ohledech významný rovněž pro soukromoprávní sféru. • Na výkonu vnitřní správy se v souladu s příslušnými předpisy upravujícími jednotlivé úseky vnitřní správy vedle Ministerstva vnitra dále významně podílejí kraje a obce, resp. obecní (městské) úřady, úřady městských obvodů (částí), krajské úřady, převážně v přenesené působnosti. Některé významné působnosti z odvětví vnitřní správy byly na orgány územní samosprávy přeneseny v souvislosti se zrušením okresních úřadů. • Význam agendy matriční a státního občanství je, jak patrno, nepochybný. Uvedené záležitosti v rozsahu, ve kterém jsou vykonávány kraji a obcemi, resp. obecními úřady a krajskými úřady, náleží zcela do oblasti přenesené působnosti. • Typicky jde o záležitosti, u kterých jejich jednotný a precizní výkon v rámci celého státu je nezbytností.

Proto také osoby, jež uvedené agendy vykonávají (začasté jde o matrikáře), jsou podrobovány zkouškám odborné způsobilosti. Rovněž metodické řízení v uvedených oblastech by mělo být dostatečné a jednoznačné, vylučující rozpory. • Potřebná úroveň výkonu daných působností klade vysoké nároky na personální zajištění a materiální podmínky, což představuje důležitý úkol zejména pro vedoucí úředníky a představitele územních samosprávných celků. • Nedostatky v uvedené oblasti mohou mít významné právní důsledky pro fyzické osoby, což může návazně vést k uplatnění přezkumných postupů včetně soudního přezkoumání, resp. odpovědnosti za event. škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem úřadu. • Na daných úsecích vnitřní správy jsou hlavním předmětem zájmu osobní údaje, proto je nutno zvláště bedlivě dbát principu ochrany těchto dat, jak je založen jednotlivými pojednávanými zákony, včetně povinnosti mlčenlivosti, resp. jak jej rozpracovává zákon o ochraně osobních údajů (uplatní se tehdy, není-li pro zpracování osobních údajů stanoven speciální režim).



Matriky 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 2. Matriky, státní občanství, evidence obyvatel, volební zákony 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Matriky a matriční úřady • Základ právní úpravy matrik – mezinárodní smlouvy, vnitrostátní úprava zákonná a podzákonná (prováděcí předpisy). • Matrika - zákonem definována jako státní evidence narození, uzavření manželství a úmrtí fyzických osob na území České republiky a také narození, uzavření manželství a úmrtí, k nimž došlo v cizině, jde-li o státní občany České republiky. • Působnost na úseku matrik - "matriční úřady" ( obecní úřady, městské úřady, úřady městských částí, úřady městských obvodů - v přenesené působnosti). Příslušnost k zápisům do matričních knih. Dále obecní úřady obcí s rozšířenou působností („úřad s rozšířenou působností“ a krajské úřady ( v hlavním městě Praze a ve městech Brně, Ostravě a Plzni magistráty těchto měst), a ministerstvo vnitra. Vyšší stupně mají kontrolní pracomoc vůči nižším. • Matrikáři (a starosta, místostarosta, primátor, náměstek primátora, pověřený člen zastupitelstva, tajemník obecního úřadu), kteří mají přístup k osobním údajům uvedeným v matričních knihách a sbírkách listin mají povinnost mlčenlivosti o těchto údajích. • Matriční úřad vede matriční knihy (kniha narození, kniha manželství a kniha úmrtí) a sbírky listin, a to pro obec, v níž má sídlo a dále pro obce patřící do jeho správního obvodu. • Zapisují se matriční události (narození, uzavření manželství, úmrtí) a další tzv. matriční skutečnosti ( rozvod manželství, údaje o osvojení, určení otcovství, změně jména nebo příjmení), jimiž se mění a doplňují zápisy v matriční knize. • Zákon stanoví i formu provádění zápisů. Podkladem pro zápisy je sbírka listin. • Matriční knihy, do nichž se zapisují matriční události, k nimž došlo u občanů České republiky v cizině, vede Úřad městské části Brno-střed( zvláštní matrika).

?

Otázky k samostatné úvaze 1. V čem spatřujete význam matrik pro oblast veřejnoprávní a pro oblast soukromoprávní ? 2. Zamyslete se nad vývojem forem vedení matrik. Dá se v dohledné době předpokládat plně elektronické vedení matrik ?

Jméno a příjmení • Upravuje zákon o matrikách. • Občan - právo i povinnost užívat při jednání před orgány veřejné moci jméno, popřípadě jména, která jsou uvedena v jeho rodném listu vydaném matričním úřadem, a příjmení, které je uvedeno v matričním dokladu vydaném z matriční knihy. Mohou být zapsána dvě jména. Dítěti, které není občanem, a jehož rodiče nemají státní občanství ČR, lze zapsat více jmen ( podle souhlasného prohlášení rodičů, za stanovených podmínek prohlášení rodiče, a jinak podle pravomocného rozhodnutí soudu). • Do matriční knihy nelze zapsat jména zkomolená, zdrobnělá a domácká, ani jméno žijícího sourozence při společných rodičích. V případě pochybnosti o správné pravopisné podobě jména je žadatel povinen předložit doklad vydaný znalcem. • Jméno, resp. jména, nebo příjmení lze změnit pouze na žádost osoby, případně jejích zákonných zástupců. Rozhoduje matriční úřad. Pro oblast matrik a jména a příjmení jsou v zákoně o přestupcích založeny odpovídající skutkové podstaty přestupků.

Ověřování shody opisů nebo kopie listin a ověřování pravosti podpisu Založení kompetence pro ověřování shody opisů nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu podle zákona č. 41/1993 Sb., v platném znění. Spojeno s výkonem působnosti matrik.



Státní občanství ČR 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 2. Matriky, státní občanství, evidence obyvatel, volební zákony 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Ústavní a zákonný základ (zákonem ČNR č.40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství ČR, ve znění změn a doplnění) právní úpravy státního občanství. • Pojem státní občanství České republiky vyjadřuje trvalý právní vztah občana České republiky a státu České republiky. Obsahem státního občanství jsou oprávnění a povinnosti subjektů tohoto vztahu, tj. státu a jednotlivého občana. • Ústava ČR stanoví, že nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. V dalších otázkách nabývání a pozbývání státního občanství odkazuje na zákonnou úpravu která - zákon ČNR č.40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství ČR, v platném znění. • Vznik samostatné České republiky reflektrován v z.ČNR č.40/1993 Sb. tak, že fyzické osoby, které ke dni 31.prosince 1992 byly státními občany České republiky a zároveň státními občany ČSFR, jsou od 1.ledna 1993 státními občany České republiky. • Podle současné právní úpravy lze státního občanství ČR nabýt a) Narozením Narozením nabývá státního občanství dítě Ve smyslu novely provedené zákonem č. 357/2003 Sb. se dítětem rozumí fyzická osoba mladší 18 let, pokud podle právního řádu, který se na ni vztahuje, nenabyla zletilosti dříve (např. dle § 8 odst. 2 o.z.)., je-li alespoň jeden z rodičů státním občanem České republiky, a to bez ohledu na místo narození (tedy určení dle původu - ius sanguinis). Narozením (pouze na území ČR), se stane občanem ČR také dítě, jehož rodiče jsou osobami bez státního občanství ( bezdomovci) a alespoň jeden z nich má trvalý pobyt na území ČR. b) Osvojením Osvojením -občanství nabývá dítě, jehož alespoň jeden osvojitel je státním občanem ČR, a to dnem právní moci rozsudku o osvojení. c) Určením otcovství Určení otcovství je rozhodné pro nabytí státního občanství ČR dítěte narozeného mimo manželství, jehož matka je cizí státní občankou nebo bezdomovkyní a otec státním občanem ČR. Ius soli ( určení dle místa) - při určování občanství fyzické osoby mladší 15 let nalezeného na území ČR (pokud se neprokáže, že nabyla narozením státního občanství jiného státu). d) Nalezením na území ČR e) Prohlášením Fyzická osoba, která byla k 31.prosinci 1992 státním občanem ČSFR, ale neměla státní občanství České republiky ani státní občanství Slovenské republiky, si může zvolit státní občanství ČR prohlášením. f) Udělením

Otázky k samostatné úvaze 1. V čem lze spatřovat význam institutu státního občanství z pohledu občana a z pohledu státu ? 2. Jak se projevuje specifičnost státního občanství, pokud jde o uplatnění předchozích právních

?

úprav státního občanství ? Jak se v této oblasti projevil vznik samostatné České republiky k 1.1.1993 ?

Udělení státního občanství ČR Na žádost lze udělit státní občanství ČR fyzické osobě, která splňuje současně několik podmínek: 1. Má na území ČR ke dni podání žádosti povolený trvalý pobyt po dobu nejméně pěti let, přičemž po tuto dobu se zde převážně zdržuje, 2. Prokáže, že nabytím státního občanství ČR pozbyde dosavadní státní občanství nebo prokáže, že pozbyla dosavadního státního občanství, nejde-li o bezdomovce nebo osobu s přiznaným postavením uprchlíka na území ČR, 3. V posledních pěti letech nedošlo k jejímu pravomocnému odsouzení pro úmyslný trestný čin, 4. Prokáže znalost českého jazyka. Znalost českého jazyka neprokazuje žadatel, který je nebo byl státním občanem Slovenské republiky.

• Žádost o udělení státního občanství mohou podat manželé společně, rodiče mohou do žádosti zahrnout i dítě. • Žádost se podává u úřadu příslušného podle místa trvalého pobytu žadatele. Úřad ověří pohovorem znalost českého jazyka. Neprokazuje se, pokud žadatel je či byl státním občanem Slovenské republiky. Úřad zašle žádost ministerstvu vnitra. • Ministerstvo povinno posoudit žádost o udělení státního občanství i z hlediska bezpečnosti státu. Může si vyžádat stanoviska Policie ČR. • O žádosti o udělení státního občanství rozhoduje, a to ve správním řízení, a státní občanství uděluje Ministerstvo vnitra ČR. Žadateli vydá Listinu o udělení státního občanství. • Státního občanství se nabývá dnem složení státoobčanského slibu. • V souvislosti se zánikem ČSFR stanovily příslušné právní předpisy možnost pro státní občany Slovenské republiky za stanovených podmínek zvolit si státní občanství ČR prohlášením (opce). • Novela z roku 1999 přinesla také možnost učinit prohlášení o nabytí státního občanství ČR pro fyzické osoby, které měly k 31.12.1992 státní občanství ČSFR a které nebyly občany ČR, přičemž měly ke dni 31.12.1992 na území ČR trvalý pobyt ve smyslu tehdy platného zákona o hlášení a evidenci pobytu občanů, resp. zákona o pobytu cizinců na území ČSFR, a tento pobyt dosud trvá, anebo které doposud trvale žijí na území ČR. Uvedená úprava směřuje k zabránění apatrismu ( tzn. bezdomovectví) u uvedených osob. Zákon stanoví podrobnosti postupu. • Novela zákona z roku 2003 šla ještě dále, a umožňuje občanu Slovenské republiky, který měl k 31.12.1992 státní občanství ČSFR a který nabyl státní občanství SR udělením v době od 1.1.1994 do 1.9.1999, učinit prohlášení o nabytí státního občanství ČR, pokud je v mezidobí nenabyl jinak. K přijetí prohlášení je příslušný zastupitelský úřad, pokud je činěno v cizině, jinak příslušný úřad podle místa trvalého pobytu nebo posledního trvalého pobytu v ČR.

Pozbytí státního občanství 1. Státního občanství ČR lze podle zákona pozbýt prohlášením nebo nabytím cizího státního občanství. 2 Státní občan ČR, který se zdržuje v cizině a současně je státním občanem cizího státu, může nejdříve dnem, kdy dosáhne zletilosti, prohlásit, že se vzdává státního občanství České republiky.

3. Státní občan ČR pozbývá státního občanství ČR okamžikem, kdy na základě výslovného projevu vůle nabyl cizí státní občanství. 4. K pozbytí státního občanství tedy obecně nedojde, kdy cizího státního občanství bylo nabyto v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením. Podrobnosti stanoví zákon.

• Státní občanství ČR se prokazuje občanským průkazem, cestovním dokladem, osvědčením , resp. potvrzením o státním občanství vydaným úřadem, nebo vysvědčením o právní způsobilosti k uzavření manželství, je-li v něm obsažen údaj o státním občanství. • Ve sporných případech provádí zjišťování státního občanství ČR úřad podle místa trvalého pobytu, resp. posledního trvalého pobytu a pokud takový pobyt žadatel nikdy neměl, Úřad městské části Praha 1. Úřad vystaví potvrzení o výsledku provedeného zjištění. • Krajský úřad vede evidenci fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství ČR, pokud mají nebo měly v územním obvodu kraje trvalý pobyt. Pokud takový pobyt nikdy neměly, vede evidenci Úřad městské části Praha 1. Ústřední evidenci pak vede ministerstvo vnitra. • Zákon č.88/1990 Sb. zrušil předchozí úpravu a rozhodnutí o odnětí státního občanství podle dřívějších předpisů byla zrušena s účinností od jejich vydání a osoby, jimž bylo státní občanství odňato, se považují za osoby propuštěné ze státního svazku. Byla poskytnuta možnost do určité lhůty navázat na takto pozbyté čs. státní občanství (lhůta pro sdělení nebo žádost byla stanovena do 3l. l2. l993). • V roce 1999 přijat zákon o státním občanství některých bývalých československých státních občanů , kterým má být umožněno zmírnit následky některých křivd, k nimž došlo v období let 1948 až 1989 vůči nynějším zahraničním Čechům a krajanům. Zákon umožňuje nabýt státního občanství formou prohlášení o státním občanství. • Všechny působnosti svěřené na tomto úseku obecním úřadům (magistrátům, úřadům městských částí), resp. krajským úřadům, jsou výkonem přenesené působnosti.



Evidence obyvatel 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 2. Matriky, státní občanství, evidence obyvatel, volební zákony 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Evidence obyvatel • Obsahuje údaje o státních občanech České republiky, a s účinností od 1.1.2003 obsahuje rovněž údaje o cizincích s povolením k pobytu (nebo k přechodnému pobytu nebo k trvalému pobytu) na území ČR a o cizincích, kterým byl udělen azyl na území ČR. • Vedena v „informačním systému evidence obyvatel“, jehož správcem je ministerstvo vnitra. • Subjekty vykonávající státní správu na úseku evidence obyvatel (ministerstvo vnitra, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, v hlavním městě Praze městské části určené Statutem hl.m. Prahy a ve městech Brno, Ostrava a Plzeň magistráty těchto měst), obecní úřady, resp. úřady městských částí nebo městských obvodů, pokud tak stanoví statuty těchto měst, a újezdní úřady. Kategorii obecních úřadů zákon souhrnně označuje názvem "ohlašovna". U orgánů územní samosprávy jde o výkon přenesené působnosti. • Údaje vedené v informačním systému (jméno, příjmení, případně jejich změna, rodné příjmení, datum narození, pohlaví a jeho změna, obec a okres narození, a u občana narozeného v cizině pouze stát narození, rodné číslo, státní občanství, adresa místa trvalého pobytu, včetně adres předchozích míst, počátek trvalého pobytu, resp. datum jeho zrušení, zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, zákaz pobytu a doba jeho trvání, rodné číslo otce, matky, rodinný stav, datum a místo jeho změny, rodné číslo manžela, dítěte, osvojení dítěte, záznam o poskytnutí údajů z této evidence, datum, místo a okres úmrtí, resp. stát úmrtí). • Upraven systém zdrojů informačního systému evidence obyvatel. • Údaje z informačního systému ( a to i způsobem, umožňujícím dálkový přístup), se poskytují v rozsahu nezbytně nutném a za podmínek stanovených zákonem o evidenci obyvatel nebo zvláštním právním předpisem. Ochrana dat musí být zajištěna.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Pokuste se najít důvody vedení evidence obyvatel a formulovat účely, pro něž je evidence obyvatel využívána. 2. V čem spatřujete důvody pro omezení přístupu tzv. soukromých osob k údajům vedeným v informačním systému evidence obyvatel ? Je takové omezení nutné ? 3. Domníváte se, že vedení evidence obyvatel formou výpočetní techniky je dostatečně bezpečné ? Jakými opatřeními je systém chráněn ?

Trvalý pobyt • Místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít pouze jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem, a který je podle stavebního zákona určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci. • Změnu místa trvalého pobytu občan ohlásí ohlašovně v místě nového trvalého pobytu. • Občan, který se rozhodl ukončit trvalý pobyt na území ČR, sdělí tuto skutečnost ohlašovně podle místa trvalého pobytu. • Ohlašovna vyzve občana k odstranění nedostatků zjištěných v předkládaných dokladech nebo rozporů s údaji v informačním systému, zjištěných při hlášení. Pokud občan nedostatky ve stanovené lhůtě (nejméně 15 dnů) neodstraní, rozhodne ohlašovna o tom, že změna trvalého pobytu nebude zaevidována. • Zákon upravuje také zrušení údaje o místu trvalého pobytu, o kterém ohlašovna rozhodne v taxativně stanovených případech. • Specifická úprava přestupku dle zákona o evidenci obyvatel. • Povinnost zachovávat mlčenlivost při provádění zákona nebo v přímé souvislosti s ním pro zaměstnance uvedených úřadů. Tím není dotčena povinnost poskytovat určité skutečnosti orgánům podle zvláštních právních předpisů, jako např. trestního řádu.

Rodné číslo • Identifikátor fyzické osoby, která splňuje podmínky pro jeho přidělení podle zákona o evidenci obyvatel. Upravuje zákon o evidenci obyvatel. • Definováno jako desetimístné číslo, dělitelné jedenácti beze zbytku. Prvních šest čísel vyjadřuje datum narození, s tím, že u žen se druhé dvojčíslí, vyjadřující měsíc, zvyšuje o 50. Čtyřmístná koncovka je rozlišujícím znakem obyvatel narozených v témž kalendářním dnu. • Rodné číslo je oprávněna užívat nebo rozhodovat o jeho využívání v mezích stanovených zákonem výlučně fyzická osoba, které bylo rodné číslo přiděleno, nebo její zákonný zástupce. • Rodná čísla lze využívat jen za podmínek stanovených zákonem o evidenci obyvatel, a to jednak jde-li o činnost ministerstev, jiných správních úřadů, orgánů pověřených výkonem státní správy, soudů ( v rámci jejich zákonem stanovené působnosti) nebo notářů (pro potřeby vedení Centrální evidence závětí). Dále lze rodných čísel využívat pokud tak stanoví zvláštní zákon, a jinak již pouze se souhlasem nositele rodného čísla nebo jeho zákonného zástupce. • Ministerstvo vnitra vede registr rodných čísel, přidělených podle tohoto zákona i podle předchozích úprav. Zákon stanoví údaje vedené v registru rodných čísel a údaje využívané z informačního systému, jež mají sloužit účelům zpracování údajů v registru a jejich jednoznačnému přiřazení k přesně specifikované fyzické osobě. • Výdejové místo přidělí rodné číslo fyzické osobě v taxativně stanovených případech, zejména při narození nebo nezrušitelném osvojení, a dále cizinci s povolením k pobytu nebo s uděleným azylem. • Zákon upravuje také změnu rodného čísla (kterou se rozumí přidělení nového rodného čísla). • Novela zákona zakotvila novou skutkovou podstatu přestupku spočívající v neoprávněném, nakládání s

rodným číslem jiné fyzické osoby (pokuta do výše 100 000 Kč, projednávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností), a jiných správních deliktů, a to neoprávněného nakládání s rodným číslem a neoprávněného využívání rodných čísel (s pokutami do 1 000 000, resp. 10 000 000 Kč, projednává Úřad pro ochranu osobních údajů).



Občanský průkaz 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 2. Matriky, státní občanství, evidence obyvatel, volební zákony 5 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Občanský průkaz je veřejná listina, kterou občan prokazuje své jméno, příjmení, rodné číslo, podobu a státní občanství ČR, jakož i další údaje zapsané v ní podle zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, v platném znění. • Těmito údaji jsou rodné příjmení, datum, místo a okres narození ( u občanů narozených v cizině pouze stát narození), pohlaví, rodinný stav a trvalý pobyt občana, doba platnosti občanského průkazu, datum jeho vydání a úřad, který jej vydal. Některé z těchto údajů jsou obsaženy rovněž v strojově čitelné zóně občanského průkazu. • Občanský průkaz jsou zásadně povinni mít občané ČR, kteří dosáhli věku l5 let, mající trvalý pobyt na území České republiky, včetně občanů, jejichž způsobilost k právním úkonům byla omezena rozhodnutím soudu, kterážto skutečnost se zapisuje do občanského průkazu zapisuje. • Občanské průkazy vydávají na žádost obecní úřady obcí s rozšířenou působností, resp. magistráty měst Brna, Ostravy a Plzně, a Magistrát hlavního města Prahy, v jejichž obvodu jsou občané hlášeni k trvalému pobytu. • Vyhotovený občanský je povinen občan převzít, a to osobně, na obecním úřadě obce s rozšířenou působností příslušném k jeho vydání. • Doba platnosti občanského průkazu je 5 let u občanů ve věku od 15 do 20 let, a 10 let u občanů starších 20 let. Skončení platnosti občqanského průkazu může nastat také např. z důvodů jeho ohlášené ztráty nebo odcizení, nebo došlo-li k podstatné změně podoby občana, nebo pozbyl-li občan státní občanství nebo zemřel. • Skutečnosti zapsané v občanském průkazu není občan povinen prokazovat jiným způsobem, pokud tak nestanoví zvláštní právní předpis. • Je zakázáno ponechávat a přijímat občanský průkaz jako zástavu a odebírat jej při vstupu do objektů nebo na pozemky. • Občanům-držitelům občanského průkazu zákon stanoví povinnosti ve způsobu nakládání s občanským průkazem, v péči o aktuálnost údajů v něm zapsaných a ve sledování doby jeho platnosti. • Je veden informační systém evidence občanských průkazů, jehož správcem je ministerstvo vnitra. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností vedou evidenci občanských průkazů, které vydaly. • Správně právní odpovědnost za úmyslné zničení, poškození nabo zneužití občanského průkazu a za nesplnění povinností stanovených zákonem o občanských průkazech je uplatňována podle zákona o přestupcích, s možností uložit pokutu do výše 5 000 Kč.

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Pokuste se vymezit povahu a funkce občanského průkazu. 2. Domníváte se, že občanský průkaz je vhodnou formou prokazování totožnosti ? Jaké jiné způsoby prokazování totožnosti připadají, resp. by mohly do budoucna připadat, v úvahu ?



Cestovní doklady 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 2. Matriky, státní občanství, evidence obyvatel, volební zákony 6 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Úprava reaguje na skutečnost připojení České republiky k Evropské unii, resp. ke společnému evropskému prostoru volného pohybu osob, avšak ve znění novely provedené zákonem č. 217/2002 Sb. váže nabytí účinnosti některých ustanovení na den odstranění kontrol na tzv. vnitřních hranicích uvnitř tzv. schnegenského prostoru. • Úprava doplňována zákonem č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic), která rovněž uvedené změny reflektuje. • Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České republiky, má právo svobodně je opustit, a každý občan ČR má právo na svobodný vstup na území ČR. • Základem právní úpravy zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v platném znění. • Opustit území přes hraniční přechod ( resp. ve znění novely – z.č. 217/2002 Sb. - „překročit vnější hranici“ ) lze jen s platným cestovním dokladem v provozní době a v souladu s účelem zřízení hraničního přechodu ( k překročení tzv. vnitřní hranice lze jako cestovního dokladu použít i občanský průkaz). • Občan mladší 15 let smí opustit území bez vlastního cestovního dokladu jen s rodičem, v jehož cestovním dokladu je zapsán. • K opuštění území k cestě do států Evropské unie lze jako cestovní doklad použít i občanský průkaz. • Občan opuštějící území nebo vstupující na území ČR (překračující vnější hranici) povinen na výzvu předložit svůj cestovní doklad a strpět jeho kontrolu. Provádí Policie ČR (služba cizinecké a pohraniční policie). • Cestovní doklad je veřejná listina opravňující občana k opuštění území - překračování státních hranic České republiky přes hraniční přechod, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána. • Cestovním dokladem občan prokazuje své jméno, příjmení, rodné číslo, podobu, státní občanství ČR a další údaje v cestovním dokladu zapsané podle zákona. • Zakázáno cestovní doklad ponechávat a přijímat jako zástavu a odebírat jej při vstupu do objektů nebo na pozemky.

Otázky k samostatné úvaze 1. Jakým způsobem se v úpravě cestovních dokladů a cestování do zahraničí odrazil společenský a politický vývoj od roku 1989 ?

?

2. Jaký vliv má na otázky pohybu občanů přes hranice vstup České republiky do Evropské unie ? 3. Které druhy cestovních dokladů znáte, a v čem spočívají jejich rozdíly ?

Cestovními doklady občanů jsou: 1. 2. 3. 4. 5.

Cestovní pas Diplomatický pas Služební pas Cestovní průkaz Jiný cestovní doklad na základě mezinárodní smlouvy, jíž je ČR vázána

Cestovní doklady uvedené pod písmeny a/ až c/ se vydávají s územní platností do všech států světa a s dobou platnosti na 10 let, občanům mladším 15 let na 5 let. Cestovní pas bez strojově čitelné zóny se vydá s dobou platnosti na 1 rok. • Cestovní doklady se vydávají, nebo změny v nich provádějí, na žádost, a to stanovených tiskopisech. Žádost může podat občan starší 15 let. • Žadatel je povinen uvést v žádosti pravdivě všechny požadované údaje a jejich pravdivost prokázat. • Cestovní doklad se vydá, pokud k tomu jsou splněny podmínky stanovené zákonem 329/1999 Sb. nebo mezinárodní smlouvou. Další cestovní doklad - jen v odůvodněných případech, např. pro vyřízení vízových záležitostí souvisejících s cestou do zahraničí jestliže občan cestovní doklad naléhavě potřebuje k jiné cestě do zahraničí. • Orgán příslušný k vydání cestovního dokladu také rozhoduje o odepření vydání nebo odnětí cestovního dokladu, a to ve stanovených případech na žádost soudu (54) nebo žádost orgánu činného v trestním řízení u občana, proti kterému je vedno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin nebo orgánu, jenž vykonává rozhodnutí nebo jeho výkon zařizuje podle zvláštního právního předpisu ( trestního řádu). • Za stanovených podmínek může být cestovní doklad zadržen. • Zákon stanoví důvody, kdy je cestovní doklad neplatný, např. po uplynutí doby platnosti. • Zákonem jsou stanoveny povinnosti občanů v nakládání s cestovními doklady (i s cizími). • Občanovi, který je podezřelý ze spáchání přestupku na úseku cestovních dokladů, může být zadržen cestovní doklad obecním úřadem příslušným k projednání přestupku, nebo policií provádějící kontrolu cestovních dokladů při překračování hranice. • Skutkové podstaty přestupků na úseku cestovních dokladů jsou založeny v zákoně o přestupcích, a spočívají např. v úmyslném zničení, poškození nebo zneužití cestovního dokladu, a dále zejména v porušení povinností stanovených zákonem o cestovních dokladech, a mohou být sankcionovány pokutou do výše 5 000 Kč. • Ministerstvo vnitra je správcem informačního systému evidence cestovních dokladů, vedeného na prostředcích výpočetní techniky. • Některé konkrétní prvky úpravy překračování hranic ČR, resp. vstupu na území pro občany ČR a občany jiných ( resp. sousedních) států a další osoby jsou založeny některými dvoustrannými dohodami.


Úkoly krajských a obecních úřadů při volbách 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 2. Matriky, státní občanství, evidence obyvatel, volební zákony 7 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Krajský úřad pro volby do Poslanecké sněmovny zajišťuje organizačně a technicky přípravu, průběh a provedení voleb ve volebním kraji, projednává a registruje kandidátní listiny, informuje starosty o registraci kandidátních listin, poskytuje adresy zmocněnců politických stran, politických hnutí a koalic, jejichž kandidátní listiny byly zaregistrovány, okrskovým volebním komisím, zajišťuje tisk hlasovacích lístků pro volební kraj, zajišťuje místnosti a pomocné prostředky pro činnost pracoviště Českého statistického úřadu na úrovni volebního kraje a spolupracuje s ním na zajištění potřebných technických zařízení pro zpracování a poskytování výsledku voleb na tomto pracovišti, zajišťuje pomocné prostředky pro zajištění voleb na úrovni volebního kraje, archivuje volební dokumentaci a plní další úkoly podle zákona. • Krajský úřad pro volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu řeší stížnosti na organizačně technické zabezpečení voleb na úrovni obce, kontroluje průběh hlasování ve volebních místnostech, ukládá pokuty podle zákona, spolupracuje s Českým statistickým úřadem na zajištění potřebných technických zařízení a pracovních sil pro pracoviště vytvářená u pověřených obecních úřadů. • Pověřený obecní úřad v sídle volebního obvodu pro volby do Senátu zajišťuje organizačně a technicky přípravu, průběh a provedení voleb ve volebním obvodu, projednává a registruje přihlášky k registraci, informuje starosty o registraci přihlášek k registraci, určuje losem číslo, kterým budou označeny hlasovací lístky kandidátů pro volby do Senátu, poskytuje adresy zmocněnců politických stran, politických hnutí, koalic a nezávislých kandidátů, jejichž přihlášky k registraci byly zaregistrovány, okrskovým volebním komisím, zajišťuje tisk hlasovacích lístků pro volební obvod, zajišťuje místnosti a pomocné prostředky pro činnost pracoviště Českého statistického úřadu na úrovni volebního obvodu a spolupracuje s ním na zajištění potřebných technických zařízení pro zpracování a poskytování výsledku voleb na tomto pracovišti, zajišťuje pomocné prostředky pro zajištění voleb na úrovni volebního obvodu, archivuje volební dokumentaci a plní další úkoly podle zákona. • Pověřený obecní úřad zajišťuje místnosti a pomocné prostředky pro činnost pracoviště Českého statistického úřadu při přejímce, kontrole a zpracování zápisů přebíraných od okrskových volebních komisí a zvláštních okrskových volebních komisí, spolupracuje s Českým statistickým úřadem na zajištění potřebných pracovních sil a technických zařízení pro vstup výsledku z jednotlivých volebních okrsků do systému zpracování na tomto pracovišti, kontroluje průběh hlasování ve volebních místnostech, kontroluje sčítání hlasů okrskovou volební komisí. • Obecní úřad zajišťuje pro okrskové volební komise volební místnosti, potřebné pracovní síly a pomocné prostředky, vede zvláštní seznam, vydává voličské průkazy, řeší stížnosti na organizačně technické zabezpečení voleb na úrovni volebního okrsku, archivuje volební dokumentaci a plní další úkoly podle zákona. • Krajský úřad při volbách do zastupitelstva kraje zajišťuje organizačně a technicky přípravu, průběh a provedení voleb v kraji, projednává a registruje kandidátní listiny, poskytuje adresy zmocněnců politických stran, politických hnutí a koalic, které byly zaregistrovány, okrskovým volebním komisím, zajišťuje tisk hlasovacích lístků pro kraj, zajišťuje místnosti a pomocné prostředky pro činnost pracoviště Českého

statistického úřadu na úrovni kraje a spolupracuje s ním na zajištění potřebných technických zařízení pro zpracování a poskytování výsledku voleb na tomto pracovišti a pracovištích vytvářených u pověřených obecních úřadů, vyhlašuje a uveřejňuje výsledek voleb do zastupitelstva kraje vyvěšením na úřední desce neprodleně po jeho zjištění, předává osvědčení o zvolení členem zastupitelstva kraje zvoleným kandidátům, zajišťuje pomocné prostředky pro zajištění voleb na úrovni kraje, zajišťuje ověřování způsobilosti na úseku voleb pro zaměstnance obce zařazeného do pověřeného obecního úřadu a pověřeného činností na úseku voleb, který prokáže zkouškou potřebné znalosti; o kladném výsledku ověření způsobilosti vydá osvědčení; ověření způsobilosti na úseku voleb nahrazuje prokázání zvláštní odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu; ukládá pokuty podle zákona, řeší stížnosti na organizačně technické zabezpečení voleb na úrovni obce a města, kontroluje průběh hlasování ve volebních místnostech a archivuje volební dokumentaci. • Pověřený obecní úřad při volbách do zastupitelstva kraje zajišťuje místnosti a pomocné prostředky pro činnost pracoviště Českého statistického úřadu při přejímce, kontrole a zpracování zápisů o průběhu a výsledku hlasování, přebíraných od okrskových volebních komisí, spolupracuje s Českým statistickým úřadem na zajištění potřebných technických zařízení a pracovních sil pro vstup výsledku hlasování z jednotlivých volebních okrsků do systému zpracování na tomto pracovišti, kontroluje průběh hlasování ve volebních místnostech, kontroluje sčítání hlasů okrskovou volební komisí, řeší stížnosti na organizačně technické zabezpečení voleb na úrovni městských částí nebo městských obvodů a archivuje volební dokumentaci. • Obecní úřad při volbách do zastupitelstva kraje zajišťuje volební místnosti pro okrskové volební komise, zejména jejich vybavení, a potřebné pracovní síly, řeší stížnosti na organizačně technické zabezpečení voleb na úrovni volebního okrsku a archivuje volební dokumentaci.



Základní pojmy a právní předpisy 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 3. Veřejný pořádek, prevence kriminality,protidrogová prevence 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Základním a určujícím pojmem v této oblasti je pojem „policie“, nebo „policejní správa“. Obsah pojmu policie, odvozeného z řeckého slova "politeia" (spořádaný stav města nebo činnost směřující k jeho dosažení), se v průběhu historického vývoje společnosti měnil, resp. zužoval. V původním významu znamenala policie veškerou státní činnost, později tento termín zahrnoval státní správu a v období tzv. policejního státu už pouze správu vnitřní, ovšem v tehdejším pojetí, tj.veškerou vnitřní státní činnost, kromě obrany, financí a justice. • Období liberálního státu přineslo pak pojetí policie jako určité obsahově zvláště kvalifikované výseče vnitřní správy, která se odlišuje od ostatní správy zvláštním účelem, tj. ochranou řádu a odvracením jeho ohrožení a poruch, a zvláštními prostředky, jimiž jsou použití pohrůžky donucení či přímo donucení.Základním úkolem policie se stala ochrana (veřejné) bezpečnosti a veřejného pořádku. Policie přitom znamenala správní činnost realizovanou správními orgány. • Z této obsahové charakteristiky lze vyjít i pro současné vymezení pojmu policie, i když není již zpravidla zařazována do správy vnitřní a tvoří relativně samostatné odvětví veřejné správy. Současné chápání pojmu se redukovalo na institucionální hledisko, kdy se slovem policie rozumí specifický druh, resp. specifická část systému orgánů veřejné správy. Odpovídající úsek veřejné správy bývá označován jako správa policie, správa policejní nebo správa bezpečnostní, i když označení uvedené na posledním místě reprezentuje obvykle rozsáhlejší výseč veřejné správy než prvá dvě, jak bude dále v textu zmíněno v souvislosti s výkladem širšího pojetí policejní správy. • To, co umožňuje rozlišit policejní správu jako relativně samostatné odvětví veřejné správy, je kvantitativní podíl a intenzita donucovací činnosti, která je spravovanými subjekty pociťována zpravidla jako zásah do soukromé sféry, a dále je to přesnější určení výseče chráněného řádu, kterou je (veřejná) bezpečnost a veřejný pořádek.

?

Otázka k samostatné úvaze Pokuste se vymezit obsah pojmů bezpečnost a veřejný pořádek.

Základními pojmy policejní (bezpečnostní) správy jsou: 1. Bezpečnost (veřejná bezpečnost) jako ochrana společnosti a jednotlivců před nebezpečím ohrožujícím: • Bezpečnost státu, jeho institucí, jakož i nerušený výkon funkcí státu (jinak též vnitřní pořádek ve státě) • Život, zdraví, svobodu,lidskou důstojnost a osobní čest jednotlivce • Majetek

2. Veřejný pořádek • V užším smyslu - jako ochrana pravidel chování lidí na veřejnosti, jež nejsou sice výslovně formulována v právních normách, ale jejich zachování je podle panujících obecných názorů v určitém místě a čase nutnou podmínkou spořádaného společenského soužití. Tato neformalizovaná pravidla chování jsou právně závazná pouze v mezích právní normy, která obsahuje výslovně termín "veřejný pořádek". • V širším smyslu - jako ochrana pravidel chování jak obsažených výslovně v právních normách, tak i pravidel chování, jež nejsou výslovně formulována v právních normách. Není sem zahrnuta ochrana zachovávání pravidel chování obsažených ve všech normách právního řádu, ale právě jen pravidel souvisejících se zachováváním spořádaného společenského soužití.

• V dalším textu řada úprav a řešení bude vztahovat nejen na klasickou oblast veřejného pořádku, ale bude součástí širšího rámce bezpečnostní, resp. policejní správy. • Právní úprava oblasti policejní, resp. bezpečnostní správy je poměrně rozsáhlá a zahrnuje velké množství právních předpisů různé právní síly. • Je to především ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, v platném znění, dále zákon ČNR č.2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústřeních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších změn a doplnění („kompetenční zákon“), zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, zákon ČNR č.283/1991 Sb., o Policii České republiky, v platném znění, zákon č.128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) v platném znění, zákon ČNR č.553/1991 Sb., o obecní policii, v platném znění, vyhláška ministerstva vnitra ČR č. 88/1996 Sb., k provedení zákona č. 558/1991 Sb., o obecní policii, nařízení vlády ČR č.397/1992 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava vztahů Policie ČR k orgánům obcí a obecní policii, zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, v platném znění, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, v platném znění, a další zákony a prováděcí předpisy. • Z právní úpravy oblasti širší bezpečnostní správy je možno uvést například zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, v platném znění, nařízení vlády č. 246/1998 Sb., kterým se stanoví seznamy utajovaných skutečností, zákon č.124/1992 Sb., o Vojenské policii, v platném znění, zákon ČNR č.133/1985 Sb., o požární ochraně, v platném znění, zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru a o změně některých zákonů, v platném znění.



Organizace a výkon správy na úseku ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 3. Veřejný pořádek, prevence kriminality,protidrogová prevence 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Ústředním orgánem státní správy pro veřejný pořádek a další věci vnitřního pořádku a bezpečnosti je ministerstvo vnitra ČR. • K vlastní realizaci úkolů bezpečnostní politiky a plnění dalších stanovených úkolů je zřízena jako ozbrojený bezpečnostní sbor Policie České republiky. Řadu úkolů v jednotlivých oblastech plní dále různé specializované státní orgány a instituce. Nezastupitelné místo, zejména v oblasti místních záležitostí veřejného pořádku, mají obce a také kraje.



Obce a kraje při zabezpečování ochrany veřejného pořádku 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 3. Veřejný pořádek, prevence kriminality,protidrogová prevence 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Některé úkoly v oblasti zajišťování bezpečnosti a veřejného pořádku jsou svěřeny krajům a obcím. Jsou to jednak úkoly v oblasti krizového řízení a integrovaného záchranného systému, kterým se nebudeme podrobněji věnovat, neboť náleží do širšího rámce bezpečnostní správy. Patří sem také některé další úkoly, z nichž některé náleží do oblasti samostatné působnosti a některé pak do oblasti působnosti přenesené, jako je například projednávání přestupků. • Součástí samostatné působnosti kraje představuje péče o uspokojování potřeb jeho občanů, včetně ochrany veřejného pořádku. Ve smyslu zákona o obcích pak tvoří součást samostatné působnosti obcí ochrana veřejného pořádku, jakož i další úkoly směřující k zajištění spořádaného života obce ( čistota obce, odvoz odpadu, a další). • Zákonná definice pojmu veřejného pořádku není, nebyla,a lze stěží očekávat, že kdy bude, k dispozici. Plyne to z šíře a neustálého vývoje jeho obsahu, a také z jeho, což je pro naše účely podstatné, relativnosti časové a místní. A závisí také na osobě nebo subjektu jeho vykladatele, resp. mocensky - autoritativně vybaveného garanta či prosazovatele. • Teorie správního práva pod pojem veřejný pořadek zpravidla podřazuje takové hodnoty, jako je veřejný klid, veřejná bezpečnost a veřejná mravnost. • Pro potřeby pozitivněprávního vymezení veřejného pořádku, resp. místních záležitostí veřejného pořádku, lze jako určitého prvotního vodítka využít pojmů, resp. hodnot zahrnutých do §§ 47 až 48 zákona č.200/1990 Sb., v platném znění, o přestupcích, jejichž porušením je naplněna skutková podstata přestupku proti veřejnému pořádku. • Veřejný pořádek je zde tedy přiblížen negativním způsobem, to znamená výčtem jednání, která jej porušují. Je to neuposlechnutí výzvy veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci (písm.a/), porušení nočního klidu (písm.b/), vzbuzení veřejného pohoršení (písm.c/), a dále porušení podmínky uložené na ochranu veřejného pořádku při konání veřejných tělovýchovných, sportovních nebo kulturních podniků anebo v místech určených k rekreaci nebo turistice (písm.f/). • U tohoto posledního ustanovení (zejména pokud jde o místa určená k rekreaci nebo turistice) nacházíme určitý styčný bod s obecní normotvorbou v oboru veřejného pořádku, která by takové "podmínky" mohla stanovit (např.formou obecně závazné vyhlášky - rekreačního řádu nebo provozního řádu v turisticky nebo rekreačně významných místech), nejde-li v konkrétním případě o porušení ochranného opatření omezujícího opatření dle § 17 zákona o přestupcích, ukládaného spolu se sankcí za určité druhy přestupků, včetně přestupku proti veřejnému pořádku. • K pojmu čistota, jako součásti veřejného pořádku, se přibližuje skutková podstata přestupku proti veřejnému pořádku spočívající ve znečištění veřejného prostranství, veřejně přístupného objektu nebo veřejně prospěšného zařízení, anebo zanedbání povinnosti úklidu veřejného prostranství (písm.d/).

• Dále jsou v § 47 odst.1 zařazeny skutkové podstaty, které již spíše, nebo do jisté míry, spadají pod kategorii ochrany životního prostředí (neoprávněné založení skládky nebo odkládání odpadů mimo vyhrazená místa - písm.h/) nebo slouží také, nebo spíše, ochraně majetku, resp. finančních zájmů obce nebo jiného subjektu (neoprávněné zabrání veřejného prostranství, veřejně přístupného objektu nebo veřejně prospěšného zařízení - písm.g/), zatímco poškození těchto zařízení nebo prostranství rovněž zde uvedená již k porušení veřejného pořádku přiřazovat nepochybně lze, stejně jako pod písmenem h) zařazené odkládání odpadků mimo vyhrazená místa. • Ne zcela jednoznačně podřaditelné pod pojem veřejného pořádku je pod písm.e) zařazené úmyslné zničení, poškození, znečištění nebo neoprávněné odstranění, zaměnění, pozměnění, zakrytí nebo přemístění turistické značky nebo jiného orientačního označení, kteréžto skutky jsou různorodější povahy a jejich objektem může být i majetek, životní prostředí nebo kulturní statky, nebo občanské soužití (působením schválností) - tedy ne vždy a pouze veřejný pořádek. • Novelizace z posledních let přinesly doplnění skutkových podstat přestupků proti veřejnému pořádku jednak o (z věcného hlediska problematický ) přestupek křivého vysvětlení o trestném činu před orgánem činným v trestním řízení (§ 47a) a zejména částečnou překvalifikaci některých dosud tzv. jiných správních deliktů ze zákona o obcích na skutkové podstaty přestupků (samozřejmě pouze pro odpovědné fyzické osoby – jak to obecně úprava odpovědnost za přestupek vyžaduje) z oblasti označování ulic nebo domů, a také přestupek neudržování čistoty a pořádku na svém nebo jím užívaném pozemku tak, že je narušen vzhled obce (§ 47b), které nepochybně do oblasti veřejného pořádku náleží. • Jak je zřejmo, uvedený výčet ve „ veřejnopořádkových“ ustanoveních zákona o přestupcích není zcela bezproblémový. Pro posuzování přestupků proti veřejnému pořádku je však závazný. • Uvedený okruh skutkových podstat přestupků proti veřejnému pořádku se však může rozšiřovat, a také obec od obce lišit, pokud v uvedených obcích byly přijaty obecně závazné vyhlášky, upravující záležitosti veřejného pořádku, jež mohou být vydávány v rámci samostatné působnosti obce. • Následující paragraf zákona o přestupcích ( § 48), který je možno označit za blanketní, totiž praví, že "přestupkem proti veřejnému pořádku je porušení i jiných povinností, než které jsou uvedeny v § 47, jestliže jsou stanoveny zvláštními právními předpisy. Tímto ustanovením zákon, a zde tedy státní moc, sankcionuje porušení „místního“ veřejného pořádku, upraveného obecně závaznou vyhláškou obce v samostatné působnosti. Ke stanovení povinností k zbezpečení místního veřejného pořádku je však vždy třeba konkrétního zákonného zmocnění. • Vlastní projednání takového přestupku se pak zákonitě odehrává v režimu zákona o přestupcích (v procesní stránce s podpůrným použitím zákona o správním řízení), a je součástí výkonu přenesené působnosti. • Dosud citovaná ustanovení zákona o přestupcích, zákona o obcích a zákona o krajích dokládají, že zákonodárce rozlišuje v podstatě dvě sféry veřejného pořádku. Jedna z nich spadá do působnosti státu, který ji reguluje zákony a dalšími právními předpisy vydávanými (podle současného právního stavu) ústředními správními úřady. Dále také na základě zákona a v jeho mezích mohou být některé záležitosti z jejího rámce regulovány rovněž nařízeními obcí a krajů vydanými v přenesené působnosti, ovšem za podmínky, že jsou k tomu obce a kraje zákonem zmocněny. • Uvedená sféra veřejného pořádku je tedy pojímána jako součást výkonu státní správy. Měla by proto nést všechny znaky té části veřejné správy, kterou označujeme za státní, včetně požadavku na jednotnost její právní úpravy, jejího výkonu a uplatňování odpovědnosti za porušení příslušných ustanovení, resp. naplnění odpovídajících skutkových podstat deliktů v této oblasti. • Vedle toho je zde ještě další sféra, nebo oblast veřejného pořádku, která je předvídána zákonem o obcích a zákonem o krajích. Jde o ochranu veřejného pořádku na úrovni obcí a krajů, jsou to místní, resp. krajské záležitosti veřejného pořádku, které jsou spravovány na úrovni obcí a krajů v rámci jejich samostatné působnosti. Obsah a rozsah právní úpravy těchto místních záležitostí veřejného pořádku je dosud pozitivněprávně vymezen pouze v § 10 zákona o obcích, a dále pak jen ojediněle v některých zvláštních zákonech a je úzce svázán s otázkou obsahu a rozsahu samostatné působnosti obcí. Ten však také, jak již bylo řečeno a je známo, je pozitivněprávně vymezen spíše rámcově, a vzhledem k povaze územní samosprávy ani zcela přesně definovatelným nebude. Pro oblast územní samosprávy pak

požadavek jednotnosti vznášen není, ba právě naopak zákon o obcích předpokládá u výkonu samostatné působnosti „soulad s místními předpoklady a místními zvyklostmi“. • K tomu zákonodárce svěřuje obcím a krajům pravomoc samostatně místní a krajské záležitosti veřejného pořádku spravovat a k plnění svých úkolů vydávat obecně závazné vyhlášky. • Sankcionování porušení takové vyhlášky (stejně jako dalších obecně závazných vyhlášek obce nebo kraje) je však ze systémového hlediska řešeno velmi zajímavě. Postih jednání fyzických osob, naplňujícího skutkovou podstatu přestupku proti veřejnému pořádku, a to v celém jeho rozsahu, tedy podle našeho členění v obou jeho sférách (státněsprávní i samosprávné), zákonodárce zařazuje do sféry výkonu státní správy vykonávané orgány obce, tedy přenesené působnosti, čímž je naplněn, požadavek jednotného (rovného) režimu postihu i palety sankcí. Avšak delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob při výkonu podnikatelské činnosti svěřuje k postihu orgánům samosprávy, do jejich samostatné působnosti, jak bude ještě blíže popsáno. • Obci, resp. i kraji, pak v intencích této koncepce přísluší řešit některé záležitosti věcně související s místním veřejným pořádkem v rámci výkonu dalších úseků přenesené působnosti - např. podle zákona o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi č.37/1989 Sb., zákona o právu shromažďovacím č.84/1990 Sb., zákona o pozemních komunikacích č.13/1997 Sb., zákona o požární ochraně č.133/1985 Sb., stavebního zákona, a dále podle zákonů z oblasti ochrany životního prostředí, a dalších. U těchto záležitostí nejde o samostatnou působnost obce, resp. kraje, a vymykají se tedy z rámce možností upravit je vlastní obecně závaznou vyhláškou. • Z dalších předpisů ingerujících do sféry veřejného pořádku neměli bychom zapomenout na vyhl. ministerstva zdravotnictví č.13/1977 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, která také patří do rámce výše zmíněných předpisů, avšak navíc ve svém § 9 odst.2 dává obcím možnost přijímat opatření k vytvoření nebo udržení oblastí ticha. A protože tak mohou činit v rámci péče o zdravé životní podmínky, bez ohledu na dobu vydání vyhlášky č.13/1977 Sb., kdy ještě o obcích a samostatné působnosti nemohlo být řeči, lze přijetí uvedených opatření v dnešním právním kontextu vykládat jako vydání vyhlášky v oblasti obecní samosprávy, a to v rámci vytváření podmínek pro uspokojování potřeb občanů obce v oblasti rozvoje zdraví dle § 35 odst.2 zákona o obcích, a to na základě zmocnění obsaženého v § 10 písm. b/ cit. zákona ( „činnosti, jež b mohly mohly…být v rozporu …s ochranou zraví…“).

?

Otázky k samostatné úvaze 1. Které subjekty se na úrovni obce podílejí na zajištění veřejného pořádku? 2. Jaké jsou jejich vzájemné vztahy?



Obecně závazné vyhlášky 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 3. Veřejný pořádek, prevence kriminality,protidrogová prevence 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Jak jsme již uvedli, obce mohou k plnění těchto úkolů v samostatné působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky a v nich stanovit povinnosti k zabezpečení „místních záležitostí veřejného pořádku“. Obdobně je tomu u krajů, kde se již mluví o „veřejném pořádku“. • K tomu, aby obce místní záležitosti veřejného pořádku řešily, je zákon zmocňuje a jsou za ně před občany (a nepominutelně rovněž před státem) také odpovědné. Přijetím obecně závazné vyhlášky potřebné záležitosti z dané oblasti obec odpovídajícím způsobem a podle místních poměrů závazným způsobem upraví, včetně možnosti stanovit v zákonem vymezeném rámci povinnosti směřující k dosažení a udržení místního veřejného pořádku na území obce. Porušením těchto povinností se pak odpovědná osoba dopustí přestupku podle § 48 zákona o přestupcích, nepůjde-li v konkrétním případě o naplnění jiné skutkové podstaty přestupku uvedené v zákoně o přestupcích, resp. v jiném zákoně, nebo o jiný správní delikt, jak bude dále objasněno. • Jde tedy o záležitost z okruhu samostatné, resp. samosprávné působnosti obce (kraje), kterou zastupitelstvo obce, resp. zastupitelstvo kraje může na základě ústavního zmocnění obsaženého v čl. 1O4 odst.3 Ústavy ČR upravit obecně závaznou vyhláškou. Pravomoc ukládat povinnosti v těchto vyhláškách musí být vždy stanovena zákonem (§ 10 zákona o obcích, § 6 zákona o krajích), a při vydávání obecně závazné vyhlášky se musí obec i kraj vždy řídit zákonem (§ 35 odst. 3 zákona o obcích, § 16 zákona o krajích). • Zákon o obcích v tomto směru již takové konkrétní zmocnění přináší, a to v § 10. Podle tohoto ustanovení může obec v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou ukládat povinnosti k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kdy může zejména stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených nebo stanovených, nebo stanovit, že na některých veřejně přístupných místech v obci jsou takové činnosti zakázány. Dále takto mohou být stanoveny závazné podmínky, v rozsahu nezbytném pro zajištění veřejného pořádku, pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték. Rovněž mohou být uloženy povinnosti k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti. • Obcím může pravomoc uložit povinnosti ve své obecně závazné vyhlášce, kromě již citovaného zmocnění ze zákona o obcích, svěřit také zvláštní zákon. • Právě v předestřeném pojetí oprávnění obce vydávat obecně závazné vyhlášky v oboru samostatné působnosti ke spravování místních záležitostí veřejného pořádku lze spatřovat smysl a účel zařazení otázek místních záležitostí veřejného pořádku do samostatné působnosti obce v zákoně o obcích. V tom tkví součást práva na územní samosprávu, vyjádřeného v čl.8 a čl. 100 odst.1 Ústavy. • Jen pro úplnost zdůrazňujeme, že obec (ani kraj) nemůže svou vyhláškou zakládat další skutkové podstaty

přestupků a stanovit za ně sankce, event. stanovit sankce k již v zákonech zakotveným skutkovým podstatám přestupků.



Obecní policie 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 3. Veřejný pořádek, prevence kriminality,protidrogová prevence 5 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Významnou součástí samostatné působnosti obcí na tomto úseku je rovněž možnost zřizovat obecní (městskou) policii. • V souvislosti se vznikem místní samosprávy část bezpečnostních úkolů státu přešla na obce. Základem pro vznik obecní policie se stal zákon o obcích a zákon ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní policii, v platném znění. • K úkolům obecní policie patří zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce, což představuje významnou součást samostatné působnosti obce. Ve vztahu k obecní policii je nutno zdůraznit, že tato složka policejní správy není součástí státně-bezpečnostního aparátu, charakterizovanou zvláštním služebním poměrem svých příslušníků. Jde o tzv. organizační složku obce. Strážníci (pracovníci obecní policie) jsou v pracovním poměru k obci a jsou ze zákona přímými nositeli úkolů při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. • Obecní policie je zřizována a zrušována zastupitelstvem obce, pokud se rozhodne ji zřídit, a to formou obecně závazné vyhlášky (§ 1 odst. 1 zákona o obecní policii, § 84 odst. 2 písm. o/ zákona o obcích). Záleží tedy na rozhodnutí zastupitelstva obce, zda se rozhodne obecní polici zřídit. • Obecní policie nenahrazuje činnost Policie ČR, neboť zaměření její činnosti je odlišné, a určitým způsobem na činnost Policie ČR navazuje. Policie České republiky plní podle příslušného zákona v rozsahu vymezeném zákonem úkoly ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti. Do tohoto rámce lze zařadit také místní záležitosti veřejného pořádku, svěřené obecně zákonem o obcích do samostatné působnosti obcí, a prvořadě náležející do působnosti obecní policie, pokud je zřízena. Úloha Policie ČR se zde projevuje jako podpůrná (zejména výkonem tzv. pořádkové služby Policie ČR). Při podezření, že došlo ke spáchání trestného činu, jsou pracovníci obecní policie – strážníci povinni orgánům Policie ČR tuto skutečnost oznámit. • Podrobnější úprava vztahů mezi obcemi, obecní policií a Policií České republiky je zakotvena v nařízení vlády ČR č. 397/1992 Sb., jehož ustanovení však byla nepřímo novelizována zákonem o obcích z roku 2000. Policie ČR podle tohoto nařízení plní úkoly při ochraně veřejného pořádku ve spolupráci s orgány obcí a obecní policií. Podle § 103 odst. 4 písm.d/ může starosta požadovat po Policii ČR spolupráci při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. • Úkoly obecní policie jsou vymezeny rámcově. Strážníkům jsou demonstrativně stanoveny úkoly, které spočívají zejména v dohledu nad dodržováním obecně závazných právních předpisů o ochraně veřejného pořádku, v povinnosti přispívat k ochraně bezpečnosti osob a majetku, dohledu nad dodržováním pravidel občanského soužití, odhalování přestupků a v rozsahu stanoveném zákonem o obecní policii též ukládaní a vybírání pokut v blokovém řízení za přestupky. • Řízení obecní policie je zákonem o obecní policii svěřeno starostovi, pokud zastupitelstvo obce nepověří řízením obecní policie jiného člena zastupitelstva obce. Obecní rada může mimo to pověřit plněním

některých úkolů při řízení obecní policie určeného strážníka. • Strážníkem obecní policie se může stát bezúhonný občan ČR starší 21 let, který je tělesně a duševně způsobilý k výkonu povinností a oprávnění podle zákona o obecní policii. Osvědčení o splnění stanovených odborných předpokladů, které je nezbytným předpokladem pro výkon funkce obecního strážníka, vydávalo, resp. odnímalo, ministerstvo vnitra České republiky, a po 1.1.2001 mají tuto pravomoc krajské úřady v přenesené působnosti. Platnost osvědčení je nejdéle tři roky. • Při plnění úkolů při výkonu služby mají strážníci přesně stanoveny povinnosti a oprávnění. Při jejich uplatňování platí přesná a striktní pravidla, jako je povinnost mlčenlivosti, povinnost dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob, vůči kterým strážník úkon provádí, i své vlastní, dbát zásady minimalizace a přiměřenosti, poučovací povinnost a další. Při výkonu své pravonoci je strážník povinen prokázat sou příslušnost k obecní polici stejnokrojem s odznakem obecní policie, identifikačním číslem a názvem obce. • Ke konkrétním oprávněním strážníka náleží oprávnění požadovat prokázání totožnosti, požadovat vysvětlení, předvést osobu, odebrat zbraň, zakázat vstup na určená místa, otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor, odejmout věc, oprávnění k použití technických prostředků, zastavovat vozidla, oprávnění ke vstupu do živnostenských provozoven. • Okruh donucovacích prostředků, kterých mohou strážníci použít, je adekvátní zaměření jejich činnosti, a tedy užší než je tomu u policie státní. Zákon rovněž přesně vymezuje podmínky a meze použití donucovacích prostředků, psa a služební zbraně strážníkem.



Sankce ukládané obcemi a kraji za tzv. jiné správní delikty 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 3. Veřejný pořádek, prevence kriminality,protidrogová prevence 6 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Souvislost s problematikou „místních“ a „krajských“ záležitostí veřejného pořádku mají také některá ustanovení tzv. "sankčních paragrafů" zákona o obcích (§ 58 – 59) a zákona o krajích (§ 11 ). • Pokud podnikající fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti nebo právnická osoba neudržuje čistotu a pořádek na svém pozemku, může jí být uložena pokuta do výše 100 000 Kč. Z a znečištění veřejného prostranství, narušení životního prostředí v obci nebo odložení věci mimo vyhrazená místa může těmto osobám být uložena pokuta do výše 200 000 Kč. Za porušení právních předpisů obce, tedy i obecně závazných vyhlášek vydaných v samostatné působnosti a upravujících záležitosti veřejného pořádku, může být uvedeným osobám uložena pokuta do výše 200 000 Kč. • Ve všech uvedených případech jde o tzv. jiný správní delikt, nikoliv o přestupek. I kdyby tedy šlo o jednání fyzické osoby jež není podnikatelem, nebylo by posuzováno a projednáváno jako přestupek, což by mimo jiné vyžadovalo také zkoumání otázka zavinění. Je to odůvodněno tím, že uvedené protiprávní jednání není zákonem výslovně označeno za přestupek (což je jedním ze zákonných znaků přestupků – viz § 2 odst. 1 zákna o přestupcích). • Uvedená řízení lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy se orgán obce dozvěděl o protiprávním jednání, nejpozději však do dvou let ode dne, kdy k tomuto jednání došlo. Postup podle zákona o obcích se však nepoužije, jestliže zvláštní zákon stanoví za nesplnění nebo porušení těchto povinností vyšší sankci. Pokud obec uloží sankci podle zákona o obcích, nezbavuje to porušitele zákona povinnosti odstranit závadný stav ve stanovené lhůtě, kterou obec určí. • Projednávání uvedených deliktů náleží do samostatné působnosti obce, přičemž řízení probíhá podle zákona o správním řízení (§ 147 odst. 1 zákona o obcích). Projednání těchto deliktů je svěřeno do vyhrazené působnosti rady obce, která však může tuto působnost svěřit příslušnému odboru obecního úřadu, a to zcela nebo zčásti (§ 102 odst. 2 písm.k/ zákona o obcích). • U krajů jsou tyto záležitosti řešeny poněkud odlišně. Rovněž kraj může podnikající fyzické osobě při výkonu její podnikatelské činnosti nebo právnické osobě uložit za porušení povinnosti stanovené právním předpisem kraje, pokutu do 200 000 Kč. Jde o výkon samostatné působnosti kraje, přičemž ostatní pravidla pro řízení o ukládání pokut platí obdobně, jako tomu bylo u obcí. Vedení sankčního řízení je však svěřeno krajskému úřadu (§ 67 písm. b/ zákona o krajích).



Projednávání přestupků 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 3. Veřejný pořádek, prevence kriminality,protidrogová prevence 7 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• K dané oblasti je možno rovněž přiřadit pravomoc obcí (resp. v novelizovaném znění § 53 zákona o přestupcích pravomoc obecních úřadů nebo zvláštních orgánů obcí) projednávat, a to v přenesené působnosti, přestupky proti veřejnému pořádku, majetku a občanskému soužití, jakož i přestupky ve věcech, které obce spravují. • S ohledem na náročnost a rozsáhlost problematiky přestupků přiblížíme ji pouze v základním rozsahu. • Základem právní úpravy přestupků je zákon ČNR. Č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, již mnohokrát novelizovaný.. Podle tohoto zákona mají orgány státní správy a orgány obce vést občany k tomu, aby dodržovali zákony a jiné právní předpisy a respektovali práva spoluobčanů. Dbají zejména o to, aby občané neztěžovali plnění úkolů státní správy a nerušili veřejný pořádek a občanské soužití. • K tomuto „výchovně-preventivnímu“ ustanovení však zákon připojuje zcela konkrétní režim uplatňování odpovědnosti za přestupek a stanoví paletu sankcí (napomenutí, pokuta - obecně do výše 1 000 Kč, ovšem u mnoha skutkových podstat přestupků v mnohem vyšší částce, zákaz činnosti až na dva roky a propadnutí věci) a ochranných opatření (omezující opatření, zabrání věci). Pokuta uložená orgánem obce je příjmem obce, jejíž orgán ve věci rozhodoval v prvním stupni. • Přestupkem je podle zákonné definice zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v přestupkovém zákoně nebo v jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů nebo o trestný čin. Přestupkem však není jednání v tzv. krajní nouzi nebo tzv. nutná obrana. • Odpovědnost za přestupek obecně vzniká dosažením věku 15 let, přičemž při projednávání přestupku a ukládání sankce se přihlíží k věku tzv. mladistvých (do 18 let věku). Odpovědnost může být uplatňována vždy pouze vůči konkrétní fyzické osobě, u níž se pak musí zkoumat otázka zavinění (postačí nedbalost, pokud zákon nevyžaduje úmyslnou formu zavinění). • Přestupek nelze projednat, uplynula-li od jeho spáchání doba 1 roku. • Tzv. zvláštní část zákona pak obsahuje řadu skutkových podstat přestupků, které lze podle druhu objektu rozčlenit do čtyř skupin, a to přestupky proti pořádku ve státní správě a územní samosprávě, dále přestupky proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití a proti majetku. Jak již bylo naznačeno, další skutkové podstaty přestupků nacházíme v mnoha dalších zákonech upravujících výkon veřejné správy. • Třetí část zákona upravuje procesní stránku, tedy řízení o přestupcích, které je vlastně zvláštním druhem správního řízení. Jsou zde však obsažena pouze speciální procesní ustanovení. Pro potřeby správního řízení o přestupku je pak třeba pro věci zákonem o přestupcích neupravené podpůrně používat obecnou úpravu správního řízení obsaženou v zákoně č. 71/1967 Sb., správním řízení (správním řádu). • Obce si mohou k projednávání přestupků jako svůj zvláštní orgán zřídit komise k projednávání přestupků.

Takové komise mohou jednat a rozhodovat ve tříčlenném složení, vždy za předsednictví osoby s právnickým vzděláním nebo se zkouškou zvláštní odborné způsobilosti pro projednávání přestupků. Počet komisí a jejich možná věcná specializace není zákonem omezena. • Pokud obec nezřídí komisi k projednávání přestupků, jsou funkčně příslušnými výkonné orgány obce na příslušném úseku, tedy odbory obecního úřadu, komise (pokud jí bude svěřen výkon této přenesené působnosti - podle § 103 odst. 4 zákona o obcích může starosta po projednání s okresním úřadem svěřit komisi výkon přenesené působnosti), která pak musí při rozhodování o přestupcích splňovat kritéria stanovená pro komisi k projednávání přestupků. Zastupitelstvo ani rada obce nejsou k projednávání přestupků příslušné a nemohou si tuto pravomoc vyhradit.



Prevence kriminality 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 3. Veřejný pořádek, prevence kriminality,protidrogová prevence 8 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Prevence kriminality je vymezována jako ofenzivní strategie boje s trestnou činností. Na rozdíl od represivních metod, koncipovaných zejména v rámci trestní politiky, využívá především metod nerepresivních, na nichž se podílí široká škála veřejných institucí i soukromých subjektů. Cílem preventivní politiky je snížení míry a závažnosti trestné činnosti a zvýšení pocitu bezpečnosti občanů. Preventivní politika se zaměřuje na eliminaci kriminogenních faktorů a kriminálně rizikových jevů a na pomoc obětem trestných činů. • Oproti poměrně nedávné minulosti, kdy byla preventivní teorie spojována zejména s tzv. tradiční kriminalitou (majetkovou, násilnou a mravnostní), se její současné pojetí významně rozšiřuje. V rámci politických strategií, výzkumné činnosti i praktických opatření se zabývá eliminací sociálních příčin, které potencují šíření kriminální infekce mezi ohroženými sociálními skupinami populace. Z tohoto hlediska se stává prevence také významnou složkou strategií boje proti organizovanému zločinu, terorismu, ekonomické kriminalitě a korupci. Přijímaná opatření staví na analytické, vyhodnocovací i prognostické činnosti a na expertním přístupu. Obdobně jako u tradiční kriminality směřují do oblastí sociální a situační, ale i do složitých mechanismů fungování veřejné správy, legislativy, organizace práce policie a mezinárodní spolupráce atp. Prevenci organizovaného zločinu jsou zpravidla věnovány specifické koncepční vládní materiály. • V České republice byly institucionální podmínky pro rozvoj preventivní politiky vytvořeny v roce 1993, kdy byl usnesením vlády při Ministerstvu vnitra zřízen meziresortní koordinační a metodický orgán tzv. Republikový výbor pro prevenci kriminality. Členy Republikového výboru jsou Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo obrany, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo financí, Ministerstvo pro místní rozvoj, Nejvyšší státní zastupitelství, Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky a Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity. Předsedou Republikového výboru je ministr vnitra a výkonným místopředsedou je jeho první náměstek, do jehož gesce spadá oblast veřejného pořádku a bezpečnosti. Úkoly související s činností sekretariátu Republikového výboru plní odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra. • Předmětem činnosti Republikového výboru je vytváření preventivní politiky vlády České republiky na meziresortní úrovni a podpora její realizace na úrovni místní. Rozhoduje i o přidělování finančních prostředků na projekty vytvářené v rámci jednotlivých preventivních programů Republikového výboru. • Základním pilířem systému prevence kriminality v České republice je program prevence kriminality na místní úrovni, k jehož rychlému rozvoji výrazně přispěl státní dotační systém. Preventivní programy se staly součástí sociální a bezpečnostní politiky měst (mnohá města zřídila funkci manažera programu a vyčleňují ve svých rozpočtech cílené částky na prevenci kriminality). Od roku 1996, kdy vláda poprvé vyčlenila na prevenci kriminality finanční prostředky, byly takové programy vytvořeny v 95 městech České republiky s počtem obyvatel nad 10 tisíc a v roce 2003 bylo vytvořeno dalších 24 programů v menších městech a obcích. V rámci programů měst bylo podpořeno 3 188 dílčích projektů celkovou částkou 550 112 000,- Kč. Tyto programy integrují sociální a situační přístup s ohledem na bezpečnostní situaci v

lokálních komunitách. • V oblasti situační prevence, jejímž úkolem je ztížit dostupnost cílů trestné činnosti, bylo podpořeno 499 projektů částkou 317 316 800,- Kč. Za nejefektivnější jsou považovány projekty na zřizování městských kamerových dohlížecích systémů. Základní charakteristikou MKDS je jejich preventivní funkce - vytváření bezpečných zón v exponovaných lokalitách. MKDS slouží k dohledu na dodržování veřejného pořádku a k předcházení trestné činnosti a přestupků. Zvyšují pocit bezpečí občanů v monitorovaných lokalitách. Zároveň jsou využitelné pro aktuální koordinaci postupu složek integrovaného záchranného systému při ohrožení bezpečnosti občanů. Splňují řadu dalších funkcí důležitých pro zkvalitňování života občanů v obcích. Nejčastějším realizátorem MKDS jsou místní samosprávy prostřednictvím městských policií. Z výsledků hodnocení MKDS vyplývá, že kriminalita v monitorovaných lokalitách výrazně poklesla nebo byla zcela vytlačena. • V oblasti sociální prevence byly prioritně podporovány projekty směřující k prevenci kriminality mládeže, (např. bylo podpořeno 481 projektů rozšiřujících nabídku sportovních aktivit pro neorganizovanou mládež). Patří sem vybavení školních hřišť otevřených v odpoledních hodinách pro veřejnost, sídlištní a meziblokové sportovní plácky, skate a in line areály. Prakticky ve všech městech zapojených do dotačního systému byl podpořen některý z projektů rozšiřujících nabídku zájmových a klubových aktivit, projektů určených rizikovým skupinám dětí a mladistvých s již zaznamenanými kriminálními delikty a mládeži s výchovnými problémy. Podpořeno bylo zřizování poradenských a krizových zařízení, linek důvěry, nízkoprahových kluboven a řada projektů směřujících k sociálně vyloučeným skupinám obyvatelstva (azylová bydlení, sociální terénní práce - streetwork, rekvalifikační programy atd). • Z každoročního vyhodnocování programů prevence kriminality na místní úrovni vyplývá, že v řadě měst se výrazně zkvalitnila síť preventivních sociálních aktivit, zlepšila se spolupráce mezi subjekty, které je zabezpečují, stejně jako jejich koordinace na místní i regionální úrovni. Zejména díky dobře vytipovaným opatřením situační prevence dochází ke stabilizaci nebo dokonce poklesu vývoje trestné činnosti v “ošetřených” lokalitách. • Nedořešeno zůstává postavení krajů v systému prevence kriminality. To je dáno jednak tím, že ze zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ani jiného zákona upravujícího záležitosti svěřené kraji v rámci přenesené působnosti, nevyplývá pro kraje povinnost zabezpečovat úkoly v oblasti prevence kriminality, ale i tím, že postoje vedení jednotlivých krajů jsou v této oblasti různé. Pro vznikající manažery prevence kriminality na krajských úřadech bude vytvořena metodika práce, bude pro ně uspořádán další vzdělávací program. Zástupci krajů se stávají účastníky výběrového řízení v rámci nového Programu prevence kriminality na místní úrovni. • Strategie prevence kriminality na léta 2004 – 2007 je formulována na základě analýzy vývoje trestné činnosti v České republice, zkušeností z předcházejících let v oblasti prevence kriminality, sociologických a kriminologických výzkumů na národní, regionální i místní úrovni, hodnocení efektivity preventivních realizovaných opatření a zahraničních zkušeností v oblasti prevence kriminality. • Základním úkolem strategie je omezování příležitostí k páchání trestných činů. Konkrétně se jedná o cílené aktivity orientované na identifikaci a nápravu slabých míst v legislativě, v organizaci práce institucí veřejné správy, Policie ČR, finančních, podnikatelských a soukromých subjektů, které umožňují pachatelům dopouštět se trestné činnosti s minimální mírou rizika a s vysokou pravděpodobností zisku. Při vytváření preventivních programů na místní úrovni bude kladen důraz na situační prevenci.

?

Otázka k samostatné úvaze Pokuste se v hlavních bodech zpracovat návrh koncepce boje proti kriminalitě, četně protidrogových opatření, pro jednání zastupitelstva vaší obce.

Programy prevence na místní úrovni:

1. Prioritně budou podporovány projekty prevence následujících typů trestné činnosti a přestupků: • majetkové kriminality, • násilné kriminality, • kriminality s rasistickým a extrémistickým podtextem, včetně prevence xenofobie, • projekty směřující ke zvýšení bezpečnosti v silničním provozu. 2. Prioritně budou podporovány projekty zaměřené na následující cílové skupiny: • děti a mládež (projekty primární prevence, tj. volnočasové aktivity, osvěta, s možnosti podpory Minimálních preventivních programů škol a školských zařízení od více resortů a projekty sekundární prevence (SVI) a následné programy pro mladistvé a dětské delikventy s možností dotační podpory u zařízení institucionální výchovy od více resortů), • sociálně vyloučené skupiny a komunity, • oběti trestných činů, včetně obětí domácího násilí. Cílem těchto programů je ochrana lokálních komunit před kriminalitou, zvyšování pocitu bezpečnosti občanů, kooperace všech institucí působících na místní úrovni v oblasti prevence a integrace Policie ČR do preventivních aktivit na místní úrovni.

?

Otázka k samostatné úvaze Myslíte si, že počet heren v městech má vliv na místní kriminalitu?



Základní pojmy 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 4. Zadávání veřejných zakázek 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Veřejnou zakázkou (§ 2 zákona) se rozumí zakázka na dodávky nebo stavební práce. Veřejná zakázka se uskutečňuje za úplatu na základě písemné smlouvy s jedním nebo více vybranými uchazeči nebo zájemci. Z procesního hlediska se veřejná zakázka uskutečňuje v rámci zadávacího řízení. K jeho základním subjektům patří: zadavatel, zájemce, uchazeč, dodavatel.

Zadavatel Zadavatelem může být (viz § 2 zákona): a) Tzv. veřejný zadavatel, jímž je Česká republika, územní samosprávný celek (v případě hlavního města Prahy a statutárních měst městský obvod nebo městská část a jimi řízené zřizované příspěvkové organizace), Fond národního majetku České republiky, Pozemkový fond České republiky, státní fond, Česká národní banka, Český rozhlas, Česká televize, Česká konsolidační agentura, zdravotní pojišťovna, dobrovolný svazek obcí a jiná právnická osoba, pokud byla zřízena zákonem nebo na základě zákona za účelem uspokojení potřeb veřejného zájmu a je financována převážně veřejnými zadavateli nebo je veřejnými zadavateli řízena nebo veřejní zadavatelé jmenují více než polovinu členů v jejím správním, řídícím nebo kontrolním orgánu, b) Jiná právnická osoba nebo fyzická osoba, zadává-li zakázku na dodávku, služby nebo stavební práce, která je z více než 50 % financována veřejným zadavatelem, nebo c) Podnikatel, v případě, že je ovládán veřejným zadavatelem nebo jehož podnikání je podmíněno udělením oprávnění, které mu poskytne zvláštní nebo výhradní práva, a vykonává některou z činností definovaných § 3 zákona o veřejných zakázkách (např. přeprava či distribuce pitné vody, elektřiny, plynu, tepla).

Zájemce Zájemcem o veřejnou zakázku (§ 12 zákona) se rozumí dodavatel, který podal ve stanovené době žádost o účast v užším řízení nebo v jednacím řízení s uveřejněním nebo kterého zadavatel vyzval k účasti v jednacím řízení bez uveřejnění.

Dodavatel Dodavatelem se rozumí (§ 11 zákona) právnická nebo fyzická osoba, která poskytuje služby, dodává zboží, provádí stavební práce.

Uchazeč Zákon o veřejných zakázkách (§ 13) definuje uchazeče jako dodavatele, který ve stanovené době podal nabídku v otevřeném řízení, nebo jím může být zájemce, který ve stanovené době podal nabídku v užším řízení nebo v jednacím řízení s uveřejněním.



Zadávací řízení a jeho druhy 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 4. Zadávání veřejných zakázek 2 Možnost vytvářet diskuzi


?

Dokument Článek

Otázka k samostatné úvaze Představte si, že stojíte před úkolem připravit zadání veřejné zakázky. Sestavte metodické kroky, jak budete postupovat!

Zadávací řízení Zadavatel je ze zákona povinen při zadávání veřejné zakázky do uzavření smlouvy s dodavatelem dodržet stanovený postup. Tento postup se nazývá zadávací řízení. Zadávacím řízením (§ 10) se rozumí postup, který musí zadavatel dodržet při zadávání veřejné zakázky do uzavření smlouvy s dodavatelem (pokud zákon nestanoví jinak). Veřejnou zakázku lze v zadávacím řízení zadat ve formě otevřeného zadávacího řízení, užšího zadávacího řízení, jednacího řízení s uveřejněním a jednacího řízení bez uveřejnění. • Při otevřeném zadávacím řízení mohou podat nabídku všichni dodavatelé, kteří mají zájem (tzv. otevřené řízení). Zadavatel oznamuje v otevřeném řízení neomezenému počtu dodavatelů svůj úmysl zadat veřejnou zakázku v otevřeném zadávacím řízení. Oznámení otevřeného řízení je výzvou k podání nabídek. Zadavatel je povinen je uveřejnit na centrální adrese prostřednictvím informačního systému, a jde-li o nadlimitní veřejnou zakázku, pak také v Úředním věstníku Evropské unie prostřednictvím Úřadu pro úřední tisky Evropských společenství. Pro oznámení otevřeného řízení je zadavatel povinen použít formulář předepsaný zákonem. • V užším zadávacím řízení mohou podat nabídku pouze zadavatelem vybraní zájemci (tzv. užší řízení). V užším řízení oznamuje zadavatel neomezenému počtu dodavatelů svůj úmysl zadat veřejnou zakázku formou užšího zadávacího řízení. Pro oznámení užšího řízení je zadavatel povinen použít formulář stanovený zákonem. Počet zájemců, kteří budou vyzváni k podání nabídky, nesmí být nižší než 5 a vyšší než 20. Přitom je nutno dodržet zákonem stanovené lhůty k prokázání kvalifikace. • Při jednacím řízení s uveřejněním zadavatel oznamuje neomezenému počtu dodavatelů svůj úmysl zadat veřejnou zakázku v tomto zadávacím řízení. Oznámení jednacího řízení s uveřejněním je výzvou k podání žádosti o účast. Zadavatel je povinen je zveřejnit na centrální adrese prostřednictvím informačního systému a v případě nadlimitní veřejné zakázky také v Úředním věstníku Evropské unie prostřednictvím Úřadu pro úřední tisky Evropských společenství. Pro oznámení jednacího řízení s uveřejněním je zadavatel povinen použít formulář, jehož obsah definuje zákon. Počet zájemců, kteří budou vyzváni k jednání, nesmí být nižší než tři. Jednací řízení s uveřejněním může zadavatel použít tehdy, jestliže v předchozím otevřeném řízení nebo užším řízení byly podány pouze neúplné nabídky a zadavatel podstatně nezmění zadávací podmínky. Pokud zadavatel vyzve k jednání všechny uchazeče, kteří podali v předchozím otevřeném řízení nebo užším řízení nabídku (a splnili kvalifikaci požadovanou zadavatelem), není uveřejnění jednacího řízení nezbytné.

• Při jednacím řízení bez uveřejnění zadavatel ve výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění oznamuje písemně dodavateli nebo omezenému počtu dodavatelů svůj úmysl zadat veřejnou zakázku v tomto zadávacím řízení. Zadavatel přímo vyzve k jednání jednoho nebo více dodavatelů. Podrobnosti vyjmenovává zákon. Tuto formu zadávacího řízení je možné např. podat, jestliže jsou k tomu důvody technické, důvody ochrany duševního a průmyslového vlastnictví či je nutné veřejnou zakázku naléhavě zadat z důvodu krizového stavu. Zadavatel může v oznámení otevřeného řízení, v oznámení užšího řízení, v oznámení jednacího řízení s uveřejněním, ve výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění požadovat, aby uchazeči k zajištění plnění svých povinností, vyplývajících z účasti v zadávacím řízení poskytli jistotu. Výši jistoty v absolutní částce stanovuje zadavatel v rozmezí až 3 % předpokládané ceny veřejné zakázky. Formu poskytnutí jistoty stanovuje zadavatel. Jestliže uchazeči nebyla přidělena veřejná zakázka, pak ji zadavatel uvolní do 7 dnů po doručení oznámení tomuto uchazeči o přidělení veřejné zakázky. Jistotu uchazeče, kterému byla přidělena veřejná zakázka, zadavatel uvolní do 7 dnů po uzavření smlouvy. Zadavatel okamžitě uvolňuje jistotu těm uchazečům, kteří byli ze zadávacího řízení vyloučeni.

Nadlimitní a podlimitní veřejná zakázka 1. Nadlimitní veřejnou zakázkou (§ 14) je taková zakázka, u níž předpokládaná cena veřejné zakázky (cena předmětu veřejné zakázky bez DPH) dosáhne nebo přesáhne finanční limity, které jsou stanoveny pro vyjmenované případy a veřejného zadavatele. V současné době je finanční limit pro veřejné zakázky na dodávky a pro veřejné zakázky na služby částka v české měně odpovídající: • 130 000 eur pro zadavatele, jímž je Česká republika a státní příspěvková organizace a pro Českou republiku – Ministerstvo obrany pro zboží uvedené v příloze číslo 3 zákona o veřejných zakázkách • 200 000 eur pro zadavatele, jímž je územní samosprávný celek, případně v případě hlavního města Prahy a statutárních měst městský obvod nebo městská část a jimi zřizované příspěvkové organizace • 400 000 eur pro zadavatele v odvětví vodního hospodářství, energetiky • 600 000 eur pro zadavatele v oblasti telekomunikací 1 2. Pokud předpokládaná cena veřejné zakázky nedosáhne finančních limitů stanovených zákonem, jedná se o tzv. podlimitní veřejnou zakázku. Zadavatel je povinen zadat nadlimitní i podlimitní veřejnou zakázku v zadávacím řízení. Mezi zadavatelem a uchazečem se uzavírá rámcová smlouva.

Rámcová smlouva • Rámcovou smlouvou se rozumí smlouva uzavřená mezi zadavatelem a uchazečem (uchazeči) na podkladě otevřeného řízení, nebo užšího řízení, jejímž obsahem je stanovení smluvních podmínek pro veřejné zakázky, které mají být zadány v určitém časovém období. • Smluvní podmínky zohledňují zejména cenu a předpokládané množství. Pro zadávání veřejné zakázky je rozhodující předpokládaná cena předmětu veřejné zakázky (cena je bez daně z přidané hodnoty). • Předpokládanou cenou předmětu veřejné zakázky na dodávky je celková suma dodávky, u veřejné zakázky na služby je to celková cena za poskytnuté služby. V případě předmětu veřejné zakázky na stavební práce je předpokládanou cenou celková cena stavebních prací. U rámcových smluv je předpokládanou cenou předmětu rámcové smlouvy součet předpokládaných cen předmětů všech zakázek, které zadavatel uvažuje zadat v souvislosti s danou rámcovou smlouvou v příslušném časovém období. • Zadavatel je povinen zadat nadlimitní i podlimitní veřejnou zakázku v zadávacím řízení, pokud není zákonem stanoveno jinak. Zadavatel volí mezi otevřeným řízením, užším řízením, jednacím řízením s uveřejněním nebo mezi jednacím řízení bez uveřejnění.


Kvalifikační kritéria 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 4. Zadávání veřejných zakázek 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Kvalifikační kritéria Předpokladem účasti dodavatele v užším řízení a předpokladem hodnocení nabídek v otevřeném řízení je splnění kvalifikace. Zákon definuje tzv. základní kvalifikační kritéria a tzv. další kvalifikační kritéria. • Základní kvalifikační kritéria splňuje uchazeč nebo zájemce, který není v likvidaci, nebyl proti němu v uplynulých 3 letech prohlášen konkurs, nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin, nemá nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. • K dalším kvalifikačním kritériím patří odpovídající úroveň finanční, ekonomické a technické způsobilosti dodavatele a zabezpečení jakosti podle druhu, rozsahu a složitosti zadávané veřejné zakázky, prokázání oprávněnosti k podnikání a prokázání odborné způsobilosti. Podrobnosti definuje zákon. Zahraniční osoba prokazuje splnění základních kvalifikačních kritérií doklady podle právního řádu platného v zemi jejího sídla, případně bydliště nebo výpisem ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů. Doklady prokazující splnění kvalifikace předkládá zahraniční osoba v původním jazyce současně s jejich úředně ověřeným překladem do českého jazyka.

?

Otázka k samostatné úvaze Analyzujte roli kritérií k výběru nabídky.

Prokázání způsobilosti • Co se týká finanční a ekonomické způsobilosti, tak tu prokazuje uchazeč nebo zájemce vyjádřením banky, u níž má uchazeč nebo zájemce veden běžný účet, účetní závěrkou v plném nebo zjednodušeném rozsahu, včetně zprávy auditora, je-li uložena zákonem, výkazem celkového obratu uchazeče nebo zájemce a obratu dosaženého za provedené práce, dodávky zboží nebo poskytnutí služeb za předcházející 3 účetní období nebo dokladem o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání. • Technickou způsobilost prokazuje uchazeč nebo zájemce o veřejné zakázky na stavební práce, veřejné zakázky na dodávky, resp. veřejné zakázky na služby. Požadované dokumenty vyjmenovává zákon.

Kvalifikace uchazečů • Zájemci poskytují informace o své kvalifikaci včetně dokladů požadovanými zadavatelem ve lhůtě pro podání žádosti o účast uvedené v oznámení užšího řízení nebo jednacího řízení s uveřejněním. • Zadavatel vyhodnocuje kvalifikaci uchazečů podle kritérií stanovených v oznámení příslušného zadávacího řízení. Uchazeči, kteří nesplnili podmínky kvalifikace, musí být z výběrového řízení zadavatelem vyloučeni. Zájemci, kteří podali žádost o účast v užším řízení nebo v jednacím řízení s uveřejněním a nesplnili kvalifikaci, musí být zadavatelem odmítnuti. Dodavatel, který nesplnil kvalifikaci v jednacím řízení bez uveřejnění, musí být zadavatelem z jednání vyloučen.

Zadávací řízení a hodnocení nabídek • Zadávací řízení zahajuje zadavatel uveřejněním oznámení otevřeného řízení, užšího řízení nebo jednacího řízení s uveřejněním nebo výzvou v jednacím řízení bez uveřejnění. Každý dodavatel může podat pouze jednu nabídku. Nabídka obsahující varianty se považuje za jednu nabídku. Nabídky se podávají písemně na uvedenou adresu zadavatele. Lhůta pro podání nabídky je stanovena zadavatelem podle druhu a charakteru veřejné zakázky. • Zákon rozlišuje dva druhy základních kritérií pro zadání veřejné zakázky, a to tzv. ekonomickou výhodnost nabídky nebo nejnižší nabídkovou cenu. Volba kritérií je v kompetenci zadavatele. Měla by však brát na zřetel druh veřejné zakázky, který je dán jejím předmětem, a cíle, jež by zakázka měla splnit. Jestliže zadavatel rozhodne pro zadání veřejné zakázky hodnotit nabídky podle ekonomické výhodnosti, pak hodnotíme nabídky podle dílčích kritérií. Ta odvozujeme od cílů zakázky tak, aby co nejpřesněji vypovídala o potenciální míře uspokojení příjemce (cílové skupiny) z realizace veřejné zakázky. Zadavatel má povinnost stanovit váhu jednotlivých kritérií (v procentech). Současně jedním z dílčích kritérií musí být vždy kritérium nabídkové ceny. • Hodnocení nabídek provádí hodnotící komise podle kritérií, která byla stanovena v oznámení otevřeného nebo užšího řízení. Tato komise musí být minimálně pětičlenná, přičemž alespoň jedna třetina členů musí být odborně způsobilá k provádění hodnocení. Zároveň platí, že členem hodnotící komise musí být i zástupce zadavatele. Zadavatel musí za každého člena komise jmenovat náhradníka. V žádném případě nesmí být žádný člen ani náhradník komise podjatý ve vztahu k veřejné zakázce ani k jejím uchazečům. Člen komise nesmí být spojen osobními ani pracovními vztahy s uchazeči o veřejnou zakázku. O této nepodjatosti sepisuje každý člen komise a náhradník na prvním jednání komise písemné prohlášení zadavateli. • První zasedání komise svolává zadavatel. Na tomto zasedání si komise zvolí ze svých členů předsedu a místopředsedu. Komise je usnášeníschopná, jestliže jsou na jejím zasedání přítomny nejméně dvě třetiny členů, resp. náhradníků. Rozhodování komise je založeno na většinovém rozhodování všech přítomných členů.O jednání se sepisuje protokol, který podepisují všichni členové hodnotící komise. Jestliže některý z členů hodnotící komise zastává odlišný názor proti názoru většiny, uvádí se tato odchylka v protokolu.



Otevírání obálek s nabídkami a hodnocení 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 4. Zadávání veřejných zakázek 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Uchazeči zasílají ve stanoveném termínu obálky s nabídkami. Komise nesmí tuto obálku otevřít do uplynutí lhůty pro podání nabídky. Jestliže přijde některá nabídka po uplynutí lhůty pro podání nabídky, komise tuto obálku neotevírá a vrací ji ihned uchazeči. Obálky s nabídkami shromažďuje a eviduje zadavatel. Ty pak předává hodnotící komisi spolu se seznamem nabídek. O otevírání obálek sepisuje hodnotící komise protokol o otevírání obálek. Přitom komise uvede u každé nabídky identifikační údaje o uchazeči, které podrobně vyjmenovává zákon (§ 60). Komise konstatuje, zda nabídka vyhovuje formálním požadavkům, tj, zda je zpracována v požadovaném jazyku, podepsaná oprávněnou osobou a z hlediska požadovaného obsahu úplná. Současně je sdělována nabídková cena. Před otevřením další obálky se účastníkům otevírání obálek přečte příslušná část protokolu o otevírání obálek. • Hodnotící komise posuzuje nabídky podle splnění zadávacích podmínek. Jestliže některá z nabídek nesplňuje zadávací podmínky, musí být ze soutěže vyřazena. Existují dva základní druhy nabídek, a to hodnocení nabídek podle jednoho kritéria (nabídkové ceny) nebo podle více kritérií. Při obou druzích hodnocení komise vždy posuzuje výši nabídkových cen ve vztahu k předpokládané ceně předmětu veřejné zakázky. V případě, že některá z nabídek obsahuje mimořádně nízkou nabídkovou cenu, komise si vyžaduje od uchazeče písemné zdůvodnění. • Jestliže jediným hodnotícím kritériem je nabídková cena, pak komise seřazuje nabídky podle výše nabídkové ceny. Jestliže některá z nabídek má mimořádně nízkou nabídkovou cenu, je hodnotící komise povinna si vyžádat od uchazeče písemné zdůvodnění ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení žádosti o vysvětlení nabídky. Při volbě kritéria nabídkové ceny je potřebné dodržet dva základní předpoklady použití kritéria nabídkové ceny. Prvním je předpoklad, že jsou natolik vhodně a adekvátně definovány podmínky soutěže, aby dané užitky (výstupy) z projektu vedly k naplnění očekávání. Druhým předpokladem je vzetí na zřetel střednědobého (resp. dlouhodobého) koncepčního záměru rozvoje daného segmentu veřejného sektoru. Měli bychom např. vzít v úvahu, zda jediné hodnotící kritérium nabídkové ceny při výběru počítačů pro vybavení pracovníků ministerstva je vhodné, jestliže z koncepce rozvoje resortu lze zjistit, že v polovině životnosti počítačů bude zaváděn integrovaný informační systém, který předpokládá vyšší technické parametry počítačů. • Pokud se jedná o hodnocení na základě více kritérií, pak komise hodnotí nabídky podle kritérií stanovených v oznámení otevřeného nebo užšího řízení. Komise přitom musí vzít na zřetel jednotlivá dílčí kritéria a jejich váhu. • O posouzení a hodnocení nabídek pořizuje hodnotící komise zprávu. K jejímu sepsání se používá předepsaný formulář. Zpráva obsahuje seznam hodnocených nabídek, seznam vyřazených nabídek s uvedením důvodu vyřazení, způsob hodnocení nabídek spolu s výsledky hodnocení. Součástí zprávy jsou i údaje o složení hodnotící komise. Zprávu podepisují všichni členové hodnotící komise. Zpráva je odevzdávána zadavateli. Zadavatel musí, v případě žádosti, umožnit všem uchazečům zúčastněným v hodnocení nahlédnout do zprávy, jakož i umožnit pořídit si její opis či výpis. • Na základě hodnocení nabídek komisí následuje přidělení veřejné zakázky. Proces přidělení veřejné

zakázky řeší § 65 zákona o veřejných zakázkách. Ten stanovuje povinnost zadavateli v otevřeném nebo v užším řízení „přidělit veřejnou zakázku uchazeči, jehož nabídka byla vyhodnocena jako a) ekonomicky nejvýhodnější nabídka v případě zadání veřejné zakázky na základě ekonomické výhodnosti nabídky, nebo b) nabídka s nejnižší nabídkovou cenou“. • Zadavatel pak uzavírá písemnou smlouvu s vybraným uchazečem za podmínek a časových termínů podrobněji definovaných zákonem (§ 66).

?

Otázka k samostatné úvaze Pokud pracujete v oblasti zadávání veřejných zakázek, jak hodnotíte zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách?



Zákon o integrovaném záchranném systému 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 5. Příprava na nevojenské krizové situace a hospodářská opatření pro krizové stavy 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Po přijetí ústavního zákona o bezpečnosti České republiky byl zahájen proces tvorby dalších, souvisejících zákonů. V roce 2000 byla přijata řada zákonů, které více či méně řešily problematiku krizových situací. Vstupním zákonem pro řešení zejména mimořádných událostí je zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů. Tento zákon zejména vymezuje integrovaný záchranný systém, stanoví složky integrovaného záchranného systému a jejich působnost a stanoví působnost a pravomoc jak státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků, tak práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na mimořádné události a při záchranných a likvidačních pracích a při ochraně obyvatelstva. Z dikce zákona je zřejmé, že integrovaný záchranný systém (IZS) se použije v přípravě na vznik mimořádné události a při potřebě provádět současně záchranné a likvidační práce dvěma anebo více složkami IZS.

Složky IZS Složky IZS jsou při zásahu povinny řídit se příkazy velitele zásahu, popřípadě pokyny starosty obce s rozšířenou působností, hejtmana kraje, v Praze primátora hlavního města Prahy nebo Ministerstva vnitra, pokud provádějí koordinaci záchranných a likvidačních prací. 1. Základními složkami IZS jsou: • Hasičský záchranný sbor České republiky (HZS ČR), • jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany, • Zdravotnická záchranná služba, • Policie ČR. Základní složky IZS zajišťují nepřetržitou pohotovost pro příjem ohlášení vzniku mimořádné události, její vyhodnocení a neodkladný zásah v místě mimořádné události. Za tímto účelem rozmísťují své síly a prostředky po celém území České republiky. 2. Ostatními složkami IZS jsou: • vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil, • ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory, • ostatní záchranné sbory, • orgány ochrany veřejného zdraví, • havarijní, pohotovostí, odborné a jiné služby, • zařízení civilní ochrany, • neziskové organizace a sdružení občanů. Ostatní složky IZS poskytují při záchranných a likvidačních pracích plánovanou pomoc na vyžádání (řeší § 21 zákona o IZS). V době krizových stavů se stávají ostatními složkami IZS také odborná zdravotnická zařízení na úrovni fakultních nemocnic pro poskytování specializované péče obyvatelstvu.

Stálými orgány pro koordinaci složek IZS jsou operační a informační střediska IZS, kterými jsou: • operační střediska hasičského záchranného sboru krajů, • operační a informační středisko generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady při přípravě na mimořádné události, při provádění záchranných a likvidačních prací a při ochraně obyvatelstva jsou povinny se připravovat na řešení úkolů v oboru své působnosti. Zvláštní postavení má Ministerstvo vnitra, které sjednocuje postupy ministerstev, krajských úřadů, obecních úřadů, právnických osob a fyzických osob vykonávajících podnikatelskou činnost, usměrňuje IZS, zpracovává koncepci ochrany obyvatelstva, zajišťuje a provozuje jednotný systém varování a vyrozumění, stanoví způsob informování obyvatelstva, organizuje instruktáže a školení, řeší celou oblast civilní ochrany a v neposlední řadě provádí kontrolu.



Krizový zákon 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 5. Příprava na nevojenské krizové situace a hospodářská opatření pro krizové stavy 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Ke stanovení působnosti a pravomocí státních orgánů a orgánů samosprávných celků a práv a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace, které nesouvisejí se zajišťováním obrany České republiky před vnějším napadením, a při jejich řešení byl s účinností od 1. ledna 2001 vydán zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). Tento zákon definuje krizové řízení jako „souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na analýzu a vyhodnocení bezpečnostních rizik, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizové situace”. Z této definice lze odvodit, že krizové řízení je vše, co se týká jak přípravy na řešení krizové situace, tak i vlastní řešení již vzniklé krizové situace. Věcně příslušné orgány lze chápat tak, že jde především o orgány krizového řízení – viz schéma. Schéma 1 Orgány krizového řízení

• Ze schématu je patrné, že rozhodující roli sehrává vláda ČR, která ukládá úkoly ostatním orgánům krizového řízení, řídí a kontroluje jejich činnost, zřizuje Ústřední krizový štáb jako svůj pracovní orgán k řešení krizových situací a v neposlední řadě v přípravě na krizové situace a jejich řešení projednává s Českou národní bankou opatření, která se týkají působnosti této banky. Dalšími orgány krizového řízení jsou ministerstva a jiné správní úřady. Zvláštní postavení zde mají zejména ministerstva vnitra, zdravotnictví, dopravy a informatiky. Zcela specifické úkoly má i Česká národní banka. Dalšími orgány krizového řízení jsou orgány kraje a orgány určené obce. • Krizový zákon dále vymezuje pojem krizová situace takto: „je to mimořádná událost, při níž je vyhlášen stav nebezpečí nebo nouzový stav nebo stav ohrožení státu (dále jen „krizové stavy”). Z dikce zákona o IZS lze dovodit, že je-li tedy mimořádná událost velkého rozsahu a potažmo ohrožení velkého rozsahu, které není možno odvrátit běžnou činností správních úřadů a složek integrovaného záchranného systému, lze vyhlásit jako neodkladné opatření krizový stav.

Krizová situace

Vycházeje z ústavního zákona o bezpečnosti a z krizového zákona, krizová situace nastává: a) b) c) d) e)

je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy ČR, je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně, je-li ve značném rozsahu ohrožen vnitřní pořádek a bezpečnost, jsou-li ve značném rozsahu ohroženy životy nebo zdraví, majetkové hodnoty či životní prostředí, vyplývají-li ohrožení uvedená v písm. c) a d) z živelné pohromy, ekologické nebo průmyslové havárie, nehody nebo jiného obdobného nebezpečí.

Za těchto ohrožení musí být vyhlášen krizový stav. Vzájemné vztahy mezi krizovými stavy a situacemi je znázorněn na následujícím schématu: Schéma 2 Krizová situace, krizové stavy

Krizová opatření Současně s vyhlášením krizových stavů se musí přijmout příslušná krizová (mimořádná) opatření, přičemž: • stav nebezbečí lze vyhlásit jen s uvedením důvodů a na nezbytně nutnou dobu, a rozhodnutí o vyhlášení stavu nebezpečí musí obsahovat krizová opatření a jejich rozsah, • s vyhlášením ostatních krizových stavů musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně (krizový zákon a zákon a zajišťování obrany) a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají.

?

Otázka k samostatné úvaze 1. Pokuste se najít kontinuitu mezi mimořádnou událostí a krizovou situací. 2. Jaký je podstatný rozdíl mezi bezpečnostními radami a krizovými štáby ?

Stav ohrožení státu

Znázorněné vyjádření jednotlivých krizových stavů a zejména skutečnost, že krizový stav „stav ohrožení státu” může být jak nevojenský, tak vojenský, je třeba pojmout tak, že stav ohrožení státu může být vyhlášen: a) je-li ve značném rozsahu ohrožen vnitřní pořádek a bezpečnost a jsou-li ve značném rozsahu ohroženy životy nebo zdraví, majetkové hodnoty či životní prostředí (nevojenské krizové situace), je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy a je-li třeba plnit b) mezinárodní závazky o společné obraně (vojenské krizové situace).

Úkoly orgánů krizového řízení • Zákon o krizovém řízení stanoví pro orgány krizového řízení další úkoly. Jde zejména o to, že musí např. V rámci přípravy na řešení krizových situací zejména: 1. Zpracovávat krizový plán 2. Zřizovat krizový štáb, eventuálně bezpečnostní rady • Možná struktura krizového plánu pro ministerstvo a správní úřad je uvedena v následujícím schématu. Schéma 3 Možná struktura krizového plánu ukázka • Zpracovatelem krizového plánu ministerstva (správního úřadu) je ministerstvo nebo jiný správní úřad a schvaluje jej statutární orgán (ministr, vedoucí správního úřadu). • Zpracovatelem krizového plánu kraje jsou příslušné orgány kraje. Zpracování krizového plánu kraje zabezpečuje hasičský záchranný sbor kraje a schvaluje jej hejtman. Hasičský záchranný sbor kraje projedná v bezpečnostní radě kraje rozsah a postup zpracování krizového plánu a podíl krajského úřadu, hasičského záchranného sboru kraje a ostatních subjektů na jeho zpracování. • Obce určené hasičským záchranným sborem kraje rozpracovávají vybrané úkoly krizového plánu kraje (dále jen „krizový plán určené obce“). Zpracovatelem krizového plánu určené obce je obecní úřad. Je-li určená obec obcí s rozšířenou působností, rozpracovává vybrané úkoly krizového plánu kraje na podmínky správního obvodu obce s rozšířenou působností. Tento dokument schvaluje starosta určené obce po projednání se starosty dotčených obcí a po posouzení bezpečnostní radou kraje. • Způsob zpracování krizového plánu kraje je stanoven v § 16 nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 krizového zákona, ve znění nařízení vlády č. 36/2003 Sb. Další dílčí upřesnění ke zpracování jak základní, tak přílohové části krizového plánu kraje (určené obce) jsou obsaženy v Metodice zpracování krizových plánů ze září 2003, vydané Ministerstvem vnitra – GŘ HZS ČR. • Ve smyslu krizového zákona jsou koordinačními orgány pro přípravu na krizové situace bezpečnostní rady kraje a určené obce. Obsah jejich činnosti a složení jsou uvedeny v novelizovaném nařízení vlády č. 462/2000 Sb.

Bezpečnostní rada kraje Bezpečnostní rada kraje projednává: • • • •

stav připravenosti kraje na řešení krizových situací, krizový plán kraje, havarijní plán kraje, vnější havarijní plány, je-li jejich zpracovatelem kraj,

• návrh koncepce ochrany obyvatelstva na území kraje a její rozpracování do plánů pro jednotlivá ochranná opatření, • zprávu o stavu monitorovacích, informačních a spojovacích systémů kraje a návrhy rozvoje těchto systémů, • finanční zabezpečení přípravy a řešení mimořádných událostí a krizových situací na území kraje včetně informace o náhradách za omezení vlastnického nebo užívacího práva a poskytnutí pomoci a náhrady škody vzniklé v souvislosti se záchrannými a likvidačními pracemi nebo cvičením při zásahu integrovaného záchranného systému, • závěry z kontrol prováděných v rámci prověřování krizové připravenosti kraje, • dokumenty související s krizovou připraveností kraje a činností integrovaného záchranného systému v kraji, • závěrečnou zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních a navrhuje způsob odstranění nedostatků, • způsob seznámení obcí, právnických a fyzických osob s charakterem ohrožení na území kraje a s krizovými opatřeními.

Bezpečnostní rada určené obce Bezpečnostní rada určené obce projednává: • zajištění připravenosti správního obvodu určené obce na krizové situace včetně návrhů opatření, • rozpracovávání úkolů krizového plánu kraje uložených hasičským záchranným sborem kraje, • roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob ve správním obvodu určené obce a způsob zajištění náhradního varování, • plán evakuace osob z ohroženého území správního obvodu určené obce, • zprávu o činnosti a připravenosti složek integrovaného záchranného systému umístěných ve správním obvodu určené obce, • návrh objemu finančních prostředků v rozpočtu určené obce,vyčleněných k zajištění přípravy na krizové situace ve správním obvodu určené obce, • informaci o financování krizových opatření ve správním obvodu určené obce při vyhlášeném krizovém stavu v uplynulém rozpočtovém roce, • způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možného ohrožení ve správním obvodu určené obce, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení, • způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, • zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, • vnější havarijní plán, • podmínky nouzového přežití obyvatelstva.

Krizové štáby • Podle krizového zákona jsou k realizaci řešení krizové situace zřizovány krizové štáby. Krizový štáb kraje svolává hejtman a krizový štáb určené obce starosta v případě, že: a) je vyhlášen krizový stav pro celé území státu nebo pro jeho část patřící do působnosti orgánu krizového řízení, b) je vyhlášen stav nebezpečí pro celé území patřící do působnosti orgánu krizového řízení nebo pro jeho část, c) jej použije ke koordinaci záchranných a likvidačních prací, d) je k tomu vyzván Ministerstvem vnitra při ústřední koordinaci záchranných a likvidačních prací, e) jde o úkol prováděný při cvičení.

• Členy krizového štábu kraje nebo obce jsou: 1. členové příslušné bezpečnostní rady, 2. členové stálé pracovní skupiny krizového štábu (tajemník KŠ, pracovníci krajského úřadu nebo obecního úřadu určené obce, zástupci složek IZS a odborníci s ohledem na druh řešené mimořádné události nebo krizové situace). • Z uvedeného vyplývá, že bezpečnostní rady jsou koordinačními orgány pro přípravu na řešení krizových situací, zatímco krizové štáby jsou realizační orgány pro řešení již vzniklé (vznikající) krizové situace. Vzájemný vztah těchto orgánů je zřejmý z následujícího schématu: Schéma 4 Provázanost bezpečnostních rad a krizových štábů



Zákon o hospodářských opatřeních pro krizové stavy 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 5. Příprava na nevojenské krizové situace a hospodářská opatření pro krizové stavy 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Celou soustavu krizových zákonů završuje zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů.Tento zákon upravuje přípravu hospodářských opatření pro všechny výše uvedené krizové stavy (tj. stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu a válečný stav) a přijetí hospodářských opatření po vyhlášení krizových stavů. Hospodářským opatřením pro krizové stavy se přitom rozumí opatření: a) organizační, materiální nebo finanční (přijímané správním úřadem v krizových stavech pro zabezpečení nezbytné dodávky) b) výrobků, prací a služeb (bez níž nelze zajistit překonání krizových stavů). • Hospodářská opatření jsou přijímána až při nebo po vyhlášení krizového stavu a jsou určena k zabezpečování základních potřeb fyzických osob na území České republiky, umožňujícího přežití bez těžké újmy na zdraví (základní životní potřeba). Dále pro činnost složek integrovaného záchranného systému a pro podporu výkonu státní správy. Jde o věcné zdroje k řešení krizových situací s možností jejich dělení na civilní a organické. Schéma 5 Členění věcných zdrojů

• Systém hospodářských opatření pro krizové stavy zahrnuje: a) systém nouzového hospodářství, b) systém hospodářské mobilizace, c) použití státních hmotných rezerv, d) výstavbu a údržbu infrastruktury, e) regulační opatření. • Pro ekonomický systém mají podstatný význam zejména regulační opatření. Slouží především ke snížení spotřeby nedostatkových surovin, výrobků a energií nebo usměrnění spotřeby v souladu s krizovými plány v případech, kdy krizová situace nabývá takového rozsahu, že běžné ekonomické nástroje nejsou při zajišťování nezbytných dodávek pro ozbrojené síly dostatečně účinné. Mohou být proto přijímána na nezbytně nutnou dobu a k jejich zrušení musí dojít nejpozději při zrušení krizových stavů. Zákon stanoví pravomoci hejtmana kraje, vlády a guvernéra České národní banky v jednotlivých krizových stavech.



Vymezení základních pojmů 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 6. Záchranné a likvidační práce, ochrana obyvatel, požární ochrana 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Základní složky IZS zajišťují nepřetržitou pohotovost pro příjem ohlášení vzniku mimořádné události, její vyhodnocení a neodkladný zásah v místě mimořádné události. Za tímto účelem rozmísťují své síly a prostředky po celém území České republiky. • Ostatní složky IZS poskytují při záchranných a likvidačních pracích plánovanou pomoc na vyžádání. V § 21 zákona je stanovena povinnost územních správních úřadů, orgánů krajů a obcí plánovanou pomoc na vyžádání poskytnout (odst. 2, písm. a)). O oprávněních vyžadovat pomoc pro provádění záchranných a likvidačních pracích se hovoří v § 20 zákona o IZS. • Složky IZS jsou při zásahu povinny řídit se příkazy velitele zásahu, popřípadě pokyny starosty obce s rozšířenou působností, hejtmana kraje, v Praze primátora hlavního města Prahy nebo Ministerstva vnitra, pokud provádějí koordinaci záchranných a likvidačních prací. Velitel zásahu vyhlašuje podle závažnosti mimořádné události odpovídající stupeň poplachu podle příslušného poplachového plánu IZS. Pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, je velitelem zásahu velitel jednotky požární ochrany nebo příslušný funkcionář hasičského záchranného sboru s právem přednostního velení. Pokud na místě zásahu není ustanoven velitel zásahu, řídí součinnost složek IZS velitel nebo vedoucí zasahujících sil a prostředků složky IZS, která v místě zásahu má převažující činnost. • Stálými orgány pro koordinaci složek IZS jsou operační a informační střediska IZS, kterými jsou: a) operační středisko hasičského záchranného sboru kraje b) operační a informační středisko generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. • V zákoně jsou zvýrazněny úkoly ministerstev, které mají dle svých kompetencí zvláštní postavení v systému příprav na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací. Rozhodující úkoly plni zejména Ministerstvo vnitra: a) sjednocuje postupy ministerstev, krajských úřadů, obecních úřadů, právnických osob a fyzických osob vykonávajících podnikatelskou činnost, b) usměrňuje IZS, c) provádí kontrolu a koordinaci poplachových plánů IZS krajů a zpracovává ústřední poplachový plán IZS, který schvaluje ministr vnitra, d) řídí výstavbu a provoz informačních a komunikačních sítí, e) zpracovává koncepci ochrany obyvatelstva, f) zajišťuje a provozuje jednotný systém varování a vyrozumění, g) organizuje instruktáže a školení, h) řeší celou oblast civilní ochrany včetně zřizování zařízení civilní ochrany, i) rozhoduje v dohodě s Ministerstvem zahraničních věcí o humanitární pomoci. • Specifické úkoly jsou v zákoně stanoveny rovněž pro Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo dopravy. • Druhá část zákona pojednává o právech a povinnostech právnických a fyzických osob při mimořádných událostech. K provedení některých ustanovení zákona byly vydány prováděcí právní předpisy.


Úkoly orgánů kraje 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 6. Záchranné a likvidační práce, ochrana obyvatel, požární ochrana 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Krajský úřad Orgány kraje zajišťují přípravu na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva. K tomu plní krajský úřad při výkonu státní správy tyto úkoly: • organizuje součinnost mezi obecními úřady obcí s rozšířenou působností a dalšími správními úřady a obcemi v kraji, zejména při zpracování poplachového plánu IZS, zajišťuje havarijní připravenost a ověřuje ji cvičeními, usměrňuje integrovaný záchranný systém, • • sjednocuje postupy obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a územních správních úřadů s krajskou působností v oblasti ochrany obyvatelstva, • zpracovává plán k provádění záchranných a likvidačních prací na území kraje (dále jen „havarijní plán kraje“), • zpracovává poplachový plán IZS kraje, • spolupracuje při zpracování a aktualizaci povodňového plánu uceleného povodí podle vodního zákona, • uzavírá dohody s příslušným územním celkem sousedního státu, pokud mezinárodní smlouva schválená Parlamentem České republiky a vyhlášená ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv nestanoví jinak, • pokud zóna havarijního plánování zasahuje více než jeden správní obvod obcí s rozšířenou působností vlastního kraje nebo zasahuje na území kraje z území jiného kraje, zpracovává krajský úřad ve spolupráci s dotčenými obecními úřady obcí s rozšířenou působností plán k provádění záchranných a likvidačních prací v okolí zdroje nebezpečí (tzv. vnější havarijní plán). V případě, že zóna havarijního plánování zasahuje území více krajů, zabezpečuje koordinaci zpracování vnějšího havarijního plánu a společné řešení mimořádné události krajský úřad, na jehož území se zdroj nebezpečí nachází, • pro zpracování havarijního plánu kraje a vnějších havarijních plánů je krajský úřad oprávněn za podmínek ochrany údajů využívat, shromažďovat a evidovat údaje z krizového plánu kraje.

Hasičský záchranný sbor kraje Všechny tyto úkoly krajského úřadu plní hasičský záchranný sbor kraje zřízený dle zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky. Ten pro zabezpečení záchranných a likvidačních prací dále: • řídí výstavbu a provoz informačních a komunikačních sítí a služeb IZS, • organizuje instruktáže a školení v oblasti ochrany obyvatelstva a v přípravě složek IZS zaměřené na jejich vzájemnou součinnost; k tomu účelu zřizuje vzdělávací zařízení, • zabezpečuje varování a vyrozumění,

• koordinuje záchranné a likvidační práce a plní úkoly při provádění záchranných a likvidačních prací stanovené Ministerstvem vnitra, • organizuje zjišťování a označování nebezpečných oblastí, provádění dekontaminace a dalších ochranných opatření, • organizuje a koordinuje evakuaci, nouzové ubytování, nouzové zásobování pitnou vodou, potravinami a dalšími nezbytnými prostředky k přežití obyvatelstva, • organizuje a koordinuje humanitární pomoc, • organizuje hospodaření s materiálem civilní ochrany, • vede evidenci a provádí kontrolu staveb civilní ochrany a staveb dotčených požadavky civilní ochrany v kraji. Hasičský záchranný sbor kraje je ve smyslu stavebního zákona dotčeným orgánem v územním a stavebním řízení z hlediska ochrany obyvatelstva. Krajský úřad vykonává všechny výše uvedené úkoly tak, aby byly přiměřené a svým obsahem a rozsahem odpovídaly účelu a podmínkám konkrétní mimořádné události.

Hejtman Úloha a místo hejtmana: • organizuje integrovaný záchranný systém na úrovni kraje, • koordinuje a kontroluje přípravu na mimořádné události prováděnou orgány kraje, územními správními úřady s krajskou působností, přednosty okresních úřadů, právnickými a fyzickými osobami, • koordinuje záchranné a likvidační práce při řešení mimořádné události vzniklé na území kraje, pokud přesahuje území jednoho správního obvodu obce s rozšířenou působností a velitel zásahu vyhlásil nejvyšší stupeň poplachu nebo jej o to požádal anebo jej o koordinaci požádal starosta obce s rozšířenou působností. Pro koordinaci záchranných a likvidačních prací může hejtman použít krizový štáb kraje zřízený podle krizového zákona, • schvaluje havarijní plán kraje, vnější havarijní plány a poplachový plán IZS kraje.



Orgány obce s rozšířenou působností a orgány obce 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 6. Záchranné a likvidační práce, ochrana obyvatel, požární ochrana 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Obecní úřad obce s rozšířenou působností při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva. Úkoly obecního úřadu obce s rozšířenou působností plní hasičský záchranný sbor kraje, který pro potřebu správních obvodů obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a přípravu záchranných a likvidačních prací dále: • plní úkoly při provádění záchranných a likvidačních prací stanovené Ministerstvem vnitra, • organizuje součinnost mezi obecním úřadem obce s rozšířenou působností a územními správními úřady s působností v jeho správním obvodu a ostatními obcemi, • pro zabezpečení záchranných a likvidačních prací vykonává činnosti obdobně jako v rámci kraje tak, aby přiměřeně a svým obsahem odpovídaly účelu a podmínkám konkrétní mimořádné události, • shromažďuje a používá pro zpracování vnějších havarijních plánů a havarijního plánu kraje potřebné údaje, • seznamuje ostatní obce, právnické a fyzické osoby ve svém správním obvodu s charakterem možného ohrožení obyvatel a s připravenými záchrannými a likvi-dačními pracemi, • zpracovává vnější havarijní plán, pokud to vyplývá ze zvláštního právního předpisu, jako je např. atomový zákon, zákon o prevenci závažných havárií aj., a zóna havarijního plánování nepřesahuje správní obvod obecního úřadu obce s rozšířenou působností, • spolupracuje při zpracování vnějšího havarijního plánu a při koordinovaném řešení mimořádné události s krajským úřadem, pokud zóna havarijního plánování přesahuje území správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností, • zajišťuje havarijní připravenost stanovenou havarijním plánem kraje a vnějšími havarijními plány a ověřuje ji cvičeními.

Úloha a místo starosty obce s rozšířenou působností: • koordinuje záchranné a likvidační práce při řešení mimořádné události vzniklé ve správním obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností, pokud jej velitel zásahu o koordinaci požádal, • pro koordinaci záchranných a likvidačních prací může starosta obce s rozšířenou působností použít krizový štáb své obce, • schvaluje vnější havarijní plány.

Obecní úřad • Orgány obce zajišťují připravenost obce na mimořádné události a podílejí se na provádění záchranných a likvidačních prací a ochraně obyvatelstva. K tomu plní obecní úřad při výkonu státní správy tyto úkoly: a) organizuje přípravu obce na mimořádné události, b) podílí se na provádění záchranných a likvidačních prací s IZS, c) zajišťuje varování, evakuaci a ukrytí osob před hrozícím nebezpečím, pokud toto není upraveno jiným právním předpisem (atomový zákon, zákon o prevenci závažných havárií aj.), d) hospodaří s materiálem civilní ochrany, e) poskytuje hasičskému záchrannému sboru kraje podklady a informace potřebné ke zpracování havarijního plánu kraje nebo vnějšího havarijního plánu, f) podílí se na zajištění nouzového přežití obyvatel obce, g) vede evidenci a provádí kontrolu staveb civilní ochrany nebo staveb dotčených požadavky civilní ochrany v obci. • K plnění výše uvedených úkolů je obec oprávněna zřizovat zařízení civilní ochrany. Při zřizování těchto zařízení a plnění úkolů ochrany obyvatel jsou orgány obce povinny postupovat dle zákona o IZS a zákona o požární ochraně. • Obecní úřad seznamuje právnické a fyzické osoby v obci s charakterem možného ohrožení, s připravenými záchrannými a likvidačními pracemi a ochranou obyvatelstva. Za tímto účelem organizuje jejich školení. • Z hlediska ochrany obyvatel je obec ve smyslu stavebního zákona považována za dotčený orgán ve stavebním a územním řízení.

Úloha a místo starosty Úloha a místo starosty při provádění záchranných a likvidačních prací: • zajišťuje varování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím, • organizuje v dohodě s velitelem zásahu nebo se starostou obce s rozšířenou působností evakuaci osob z ohroženého území obce, • organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatel obce, • je oprávněn vyzvat právnické a fyzické osoby k poskytnutí osobní nebo věcné pomoci.



Požární ochrana 05. Oblast vnitřní správy a ochrany obyvatel \ 6. Záchranné a likvidační práce, ochrana obyvatel, požární ochrana 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

• Správními úřady na úseku PO jsou ministerstva (vnitra, obrany a financí) a hasičské záchranné sbory krajů. Úkoly státní správy na úseku PO stanovené na základě zákona o PO plní v přenesené působnosti také orgány krajů a orgány obcí. • Ministerstvo vnitra schvaluje koncepci organizace a rozvoje PO, předkládá návrh rozpočtu HZS, návrh účelové dotace pro jednotky sborů dobrovolných hasičů obcí, řídí výkon státní správy, vykonává SPD a je dotčeným orgánem státní správy na úseku PO, kontroluje plnění úkolů uložených zákonem o PO HZS krajů, zabezpečuje výzkum a vývoj, stanoví postup ZPP, zpracovává rozbory příčin vzniku požárů, vytváří a provozuje informační systém PO, stanoví zaměření preventivně výchovné činnosti, soustřeďuje a vyhodnocuje informace potřebné pro zásahy JPO, zabezpečuje statistické sledování požárů a mimořádných událostí se zásahy JPO, zabezpečuje provádění požárně technických expertíz, zajišťuje mezinárodní spolupráci HZS. Ministerstvo je orgánem státní správy ve věcech škol požární ochrany. Úkoly Ministerstva vnitra plní na úseku PO generální ředitelství HZS ČR. • Hasičský záchranný sbor kraje zpracovává koncepci PO kraje, vykonává SPD a je dotčeným orgánem státní správy na úseku PO, kontroluje plnění nařízení orgánů kraje vydaných na úseku PO, odpovídá za připravenost a akceschopnost jednotek HZS, zabezpečuje výstavbu a údržbu objektů pro potřeby HZS, řídí po odborné stránce výkon služby v JPO, koordinuje zabezpečování PO v kraji s ostatními orgány, soustřeďuje podklady pro zabezpečení materiálních a finančních prostředků jednotek sborů dobrovolných hasičů vybraných obcí, zpracovává podklady pro vydání nařízení kraje na úseku PO, soustřeďuje a vyhodnocuje informace potřebné pro zásahy jednotek PO a řízení záchranných prací, zabezpečuje SSU se zásahy JPO na území kraje, v rozsahu stanoveném ministerstvem řídí a organizuje odbornou přípravu příslušníků, velitelů jednotek HZS podniků, velitelů a strojníků JSDH obcí, velitelů a strojníků JSDH podniků, projednává přestupky a správní delikty na úseku PO, zpracovává jedenkrát ročně zprávu o stavu PO v kraji a předkládá ji krajskému úřadu, zabezpečuje preventivně výchovnou, propagační a ediční činnost podle zaměření stanoveného Ministerstvem vnitra. • Kraj projednává koncepci PO v kraji, vytváří podmínky pro dislokaci a vybavení jednotek HZS, organizuje s HZS kraje požární ochranu v období stavu ohrožení státu a válečního stavu, hradí k zabezpečení plošného pokrytí území kraje jednotkami PO náklady JSDH vybraných obcí spojené se zásahy mimo jejich územní obvod a podílí se na financování jejich akceschopnosti, pořízení a obnově požární techniky. • Rada kraje vydává nařízením kraje požární poplachový plán kraje a stanoví nařízením kraje podmínky k zabezpečení plošného pokrytí území kraje jednotkami PO, zabezpečení zdrojů vody k hašení požárů a tyto zdroje určí, stanoví PO v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru, PO v budovách zvláštního významu, PO při akcích, kterých se zúčastňuje větší počet osob. • Kraj v samostatné působnosti projednává roční zprávu o stavu PO v kraji, k zabezpečení plošného pokrytí území kraje JPO přispívá HZS na financování jeho potřeb a obcím na financování potřeb jejich jednotek SDHO.

• Obec v samostatné působnosti na úseku požární ochrany zřizuje jednotku sboru dobrovolných hasičů obce, která provádí hašení požárů a záchranné práce při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech a plní další úkoly podle zvláštního právního předpisu ve svém územním obvodu; členům jednotky sboru dobrovolných hasičů obce za hašení požárů a záchranné práce při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech v mimopracovní době poskytuje odměnu, udržuje akceschopnost jednotky sboru dobrovolných hasičů obce, zabezpečuje odbornou přípravu členů jednotky sboru dobrovolných hasičů obce, zabezpečuje materiální a finanční potřeby jednotky sboru dobrovolných hasičů obce a požární ochrany, zajišťuje péči o členy jednotky sboru dobrovolných hasičů obce, jakož i péči o zaměstnance zařazené v jednotkách hasičských záchranných sborů podniků, členy jiných jednotek sborů dobrovolných hasičů obce nebo podniků, popřípadě i o osoby vyzvané k poskytnutí osobní pomoci, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce, poskytuje náhradu ušlého výdělku členu jednotky sboru dobrovolných hasičů obce, který se ve své pracovní době nebo v době, ze které mu plyne příjem z podnikání nebo jiné samostatně výdělečné činnosti, zúčastní zásahu při požáru nebo jiných záchranných prací při živelních pohromách nebo jiných mimořádných událostech nebo nařízeného cvičení anebo nařízené odborné přípravy, zabezpečuje a hradí pro členy jednotky sboru dobrovolných hasičů obce preventivní zdravotní prohlídky, zabezpečuje výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení zejména pro potřeby svého územního obvodu, zpracovává stanovenou dokumentaci požární ochrany, zřizuje ohlašovnu požárů a další místa, odkud lze hlásit požár, zabezpečuje zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti, umožňuje dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívá na provoz a vybavení těchto jednotek, spolupracuje se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany (za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky), organizuje preventivně výchovnou činnost, obecně závaznou vyhláškou vydává požární řád obce a stanoví podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob. • Obec plní obdobně povinnosti uložené tímto zákonem právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám. Obecní úřad na úseku požární ochrany zajišťuje účast velitelů a strojníků jednotky sboru dobrovolných hasičů obce na jejich odborné přípravě a zajišťuje úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu. • Vybrané obecní úřady zabezpečují podle požárního poplachového plánu kraje hašení požárů a záchranné práce při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech mimo svůj územní obvod, zabezpečují akceschopnost jednotky sboru dobrovolných hasičů obce k zásahům mimo svůj územní obvod na základě nařízení kraje, kterým se stanoví podmínky plošného pokrytí území kraje jednotkami požární ochrany, zabezpečují nepřetržitou pracovní pohotovost mimo pracoviště v počtu nejméně jednoho požárního družstva o sníženém početním stavu. Vláda stanoví nařízením druhy dokumentace požární ochrany krajů a obcí, jejich obsah a vedení.



Řešení - Analýza současného stavu majetku \ 1 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument

1. Ano. Správně zpracovaný energetický audit přímo doporučuje stavěbně- technická opatření a k nim určuje efektivnost vynakládaných zdrojů. 2. Ano. Životnost objektu je cca 50 – 80 let a na tuto dobu je vhodné stanovit reprodukční činnosti. 3. Ano. Následnou údržbu a opravy je možné provádět z vlastních finančních zdrojů na vlastním majetku, zapsaném na LV. 4. Ano. Stavební zákon je harmonizován na předpisy EU, které spatřují tyto priority v odstraňování statických, mikrobiologických, hlukových, požárních, environmentálních, energetických a bezpečnostních poruch Související články :


Řešení - Optimální organizační struktura, projektové řízení \ 2 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument

1. Ne. Správa všeho majetku obce metodami projektového řízení a facility managementu musí být soustředěna u jednoho majetkového manažera 2. Ne. Řízením správy majetku metodami projektového řízení vzniká synergický efekt, který má za následek snížení provozních nákladů až o 30% 3. Ano. Investoři neprovádějí podrobné analýzy nákladovosti provozování nových investic a na tento údaj neradi slyší. 4. Ne. Projektové řízení je dáno vyhl.č.40/2001 Sb. tzv. ISPROFIN. Související články :


Řešení - bytové hospodářství \ 3 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument

1. Ne. Obec řeší pouze problematiku tzv. sociálního bydlení. 2. Ne. Zateplení je efektivní investice pouze s podporou různých dotačních programů státu (např. sanace panelových vad, event. ekologických programů). 3. Ano. Nejvýhodnější je komplexní řešení bezbarierovosti, architektury, životního prostředí vč. dětských hřišť a ostatních veřejných prostranství na sídlištích 2

4. Ne. Pro pokrytí běžné reprodukce majetku je minimální částka cca 35 Kč/m podlahové plochy. 5. Ne. Nejdůležitějším dokumentem, který vyžaduje i Stavební zákon č.50/1976 Sb. je pasport domu (bytů). Související články :


Poznámky ke kapitole 01.5 \ 4 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

1

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), v aktuálním znění.

2

Zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění zák. č. 286/1995 Sb., zák. č. 132/2000 Sb. a zák.č. 320/2002 Sb.

3

Nařízení vlády č. 140/2000 Sb., kterým se stanoví seznam oborů živností volných, ve znění nař. vl. č. 468/2000 Sb.

4

Nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností.

5

Viz ust. § 7a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

6

Ust. §§ 3 až 5 zákona č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění zák. č. 286/1995 Sb. a zák.č. 132/2000 Sb.

7

Ust. § 11 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

8

Nařízení vlády č. 209/2001 Sb., kterým se stanoví seznam živností, jejichž výkon je podnikatel povinen zajistit pouze fyzickými osobami splňujícími odbornou způsobilost.

9

Ust. §§ 60a až 60d zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

10 Viz dále v textu pojednání o porušení pořádku na úseku správy živnostenského podnikání. 11 Ust. §§ 61 až 63a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 12 Ust. § 65 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Související články :




Dokument Článek

1

Ministerstvo kultury je ze zákona oprávněno prohlásit věc, a to jak movitou, tak i nemovitou, za kulturní památku i z vlastního podnětu.

2

Za kulturní památku jsou prohlášeny nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory, které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty historické, umělecké, vědecké a technické, popřípadě které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem.

3

K dosavadním 11 kulturním památkám přibyla dne 3. července 2003 Třebíč s bazilikou sv. Prokopa a Židovskou čtvrtí zvanou Zámostí. Třebíč uspěla v konkurenci 36 kulturních památek z celého světa.





1

Dokument Článek

Vyhláška MF ČR č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě.





Dokument Článek

1

Viz zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

2

Přezkoumání hospodaření hlavního města Prahy, jakož i městských částí je upraveno zvláštním právním předpisem. Vykoná ho Ministerstvo financí nebo si ho město nebo městské části zadají auditorovi.

3

S auditorskou směrnicí č. 52 korespondoval Metodický pokyn MF ČR k provedení přezkoumání hospodaření obcí okresními úřady a auditory rozeslaný v prosinci 1998 všem přednostům tehdejších okresních úřadů. Metodický pokyn byl plně kompatibilní s uvedenou směrnicí a také shodně vymezoval tři typy auditních činností: přezkoumání hospodaření obcí, audit obcí (finanční audit) a výkonnostní audit.





Dokument Článek

1

Viz zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole).

2

Kategorie finanční podpory vymezená zákonem o finanční kontrole ve veřejné správě nemusí být vždy shodná s terminologií zákona o veřejné podpoře.

3

MF ČR = Ministerstvo financí ČR, SK = správci kapitol, ÚSC = územní samosprávné celky.

4

Na MF ČR byl zřízen odbor 17 – Centrální harmonizační jednotka pro finanční kontrolu.





1

Dokument Článek

Viz Pokyn upravující metodiku výkonu finančního auditu ve veřejné správě, MF 2003.





Dokument Článek

1

Analytická studie zaměřená na rozdělení kompetencí v oblasti bytové politiky mezi centrální úrovní veřejné správy, kraji a obcemi, MMR 2001.

2

Aktualizovaná verze Koncepce bytové politiky byla vytvořena v souvislosti se zpracováním Střednědobé koncepce sociálního a ekonomického rozvoje, 2002 (usnesení vlády č. 18/02).

3

dtto.

4

Zřízen zákonem č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení.

5

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, hlava II Samostatná působnost obce, díl 1, § 35 odst. 2.

6

Metodická příručka pro obce v oblasti bydlení, MMR, květen 1998.





Dokument Článek

1

Nárok na rodičovský příspěvek má rodič, který se stará o dítě ve věku do 4 let. Od 1.1.2004 si může neomezeně přivydělat.

2

§ 6 odst. 1 zákona o sociálněprávní ochraně dětí.





Dokument Článek

1

Článek 31 Listiny stanoví: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“

2

K nejdůležitějším právním předpisům patří (odkazy na pozdější předpisy upravujících znění jednotlivých citovaných zákonů viz např. KADEČKA et al, 2003): Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu; zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví; zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech (lázeňský zákon); zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění; zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře; zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách; zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění; zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

3

Odhadován ve výši cca 8 % z celkových výdajů.

4

Vojenská zdravotní pojišťovna, Hutnická zaměstnanecká pojišťovna, Oborová zdravotní pojišťovna bank, poj. a stav., Zaměstnanecká pojišťovna Škoda, Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR, Revírní bratrská pokladna, Zdravotní pojišťovna METAL-ALIANCE, Česká národní zdravotní pojišťovna.





Dokument Článek

1 Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 2 Zákon ČNR Č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů. 3 Povinná školní docházka od 6 do 12 let byla zavedena v r. 1774. Děti se učily čtení, psaní a počítání. 4 Jakkoliv je nedostatek prostředků zjevný a všeobecně známý, nelze jej samotný chápat jako ústřední problém, jak se často děje. Problémem je to, co systému znemožňuje dosahovat dlouhodobě udržitelné stavy relativní rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou. 5 Absolventi škol v ČR patří, podobně jako jinde ve světě, ke skupině se zhoršujícím se vývojem. Je to dáno tím, že v období ekonomické stagnace podniky nerady zaměstnávají absolventy s malými nebo žádnými praktickými zkušenostmi. 6 Výdaje na školství tvoří asi 12 % výdajů obcí. Přitom přibližné průměrné výdaje na předškolní zařízení tvoří 210 Kč/obyvatele, výdaje na základní školy 840 Kč/obyvatele, a to při poměrně značných rozdílech mezi kraji (HALÁSEK, D, 2002). Související články :




Dokument Článek

1

Krbová, J. Vybrané obory kultury a masmédií. 1. vyd., Praha: VŠE 2002. ISBN 80-245-0287-9, str. 13.

2

Salamon, Lester M., Anheier, Helmuth K., Sokolowski, W. and Associates: The Emergigng Sector. Baltimore. Institute for Policy Studies, the Johns Hopkins University, 1996.

3

Detailní informace o financování NNO jsou zpracovány v Škarabelová, S. a kol. Když se řekne nezisková organizace. Příručka pro zastupitele měst, krajů a obcí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-3031-3.





Dokument Článek

1

Koncepce byla zveřejněna v č. 32 časopisu Veřejná správa´99, v č. 33 pak další materiály k ní.

2

Z hlediska ideových východisek je možno na princip rovného přístupu do systému pohlížet jako na jeden z princ politiky. Jedná se o „princip rovných šancí v přístupu ke vzdělávání.“ (Krebs a kol., 1997: 300).

3

„Profesionalita jako sdílená hodnota významně překračuje rozměr odbornosti, se kterým byla v minulosti spoj Současné pojetí profesionalitu chápe jako komplex způsobilostí soustřeďující do jednoho celku odbornost ve stále prohlubované kvalifikace, schopnost vysoké výkonnosti a odolnosti vůči zátěži všeho druhu a oso zahrnující také vysoké morální a etické kvality, podporující dosahování ostatních sdílených hodnot.“ (Burget, Adá

4

„Rozdíl mezi odbornou přípravou (nyní) a rozvojem (v budoucnosti) se často stírá, především pokud jde o jejich Koordinátor odborné přípravy ani posluchači se příliš nezajímají o to, zda jejich kurs má být kursem „odborné pří „rozvoje“.“ (Werther, Davis, 1992: 271-272).

5

Zpracováno dle: Koubek, J., Hüttlová, E., Hrabětová, E. Personální řízení (vybrané kapitoly). Praha: VŠE. 1995,

6

Zpracováno dle: Koubek, J., Hüttlová, E., Hrabětová, E. Personální řízení (vybrané kapitoly). Praha: VŠE. 1995,

7

„Human Resource Management (HRM), nikoliv zcela přesně u nás i personální řízení.“ (Koubek, Hüttlová, Hrabě

8

Viz Schein, 1968: 91.

9

„Jen málo českých podniků, úřadů a dalších institucí má vypracovanou ucelenou koncepci vzdělávání s vycházející z objektivního zjišťování vzdělávacích potřeb.“ (Výzva… 1999, příloha B).

10 Viz vyhláška č. 511/2002 Sb., o uznání rovnocennosti vzdělání úředníků územních samosprávných celků, ve zně přepisů.

11 Problematika je upravena vyhláškou Ministerstva vnitra č. 512/2002 Sb., o zvláštní odborné způsobilosti ú samosprávných celků v souladu se zákonem o úřednících územně samosprávných celků. 12 Viz ust. § 2 odst. 5 a 6 zákona o úřednících. Související články :




Dokument Článek

1

ZELENÝ, L. Doprava (Ekonomické souvislosti rozvoje). 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1998. ISBN 80-7079-402-X, s. 7.

2

Např. dle zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (tzv. Drážní zákon).





1

Dokument Článek

Podrobnosti stanovuje zákon o veřejných zakázkách.



Řešení - Legislativní rámec \ 18 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Připravit systém vzdělávání pracovníků veřejné správy v návaznosti na: a) reformu veřejné správy b) analýzu pracovních činností ve veřejné správě c) vstup ČR do EU Reaguje na celosvětový fenomén - potřebu celoživotního vzdělávání. Související články :


Řešení - Hlavní úkol vzdělávání \ 19 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Správná odpověď: a) oblast všeobecného vzdělávání b) oblast odborného vzdělávání c) oblast rozvoje Související články :


Řešení - Systematické vzdělávání \ 20 Možnost vytvářet diskuzi


Dokument Článek

Správná odpověď: a) identifikace potřeby vzdělávání b) plánování vzdělávání c) vyhodnocování výsledků vzdělávání a účinnosti vzdělávacího programu, včetně použitých metod Související články :

Základními nástroji územního plánování jsou podle stavebního zákona územně plánovací podklady, územně plánovací dokumentace a územní rozhodnutí

Recommend Documents