JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Hra na kontrabas
Základní umělecká škola, Brno, Vranovská 41 Osmdesát let její existence
Bakalářská práce
Autor práce: Petr Sládek, DiS. Vedoucí práce: Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D. Oponent práce: MgA. Lukáš Hurtík
Brno 2012
Bibliografický záznam SLÁDEK, Petr. Základní umělecká škola, Brno, Vranovská 41 : Osmdesát let její existence [The Primary Music and Art School, Brno, Vranovská 41 : Eighty years of its existence]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra strunných nástrojů, 2012. 29 s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Jana Michálková-Slimáčková, Ph.D.
Anotace Diplomová práce „Základní umělecká škola, Brno, Vranovská 41 : Osmdesát let její existence“ představuje Základní uměleckou školu na Vranovské ulici v Brně a popisuje její osmdesátiletou historii. Práce je rozdělena do tří kapitol. V první kapitole se věnuji hudebním spolkům v českých zemích, založení hudební školy a zakladateli školy Josefu Leopoldovi Kubíčkovi. Ve druhé kapitole charakterizuji jednotlivé období, kterými škola prošla. V poslední kapitole představuji významné žáky a absolventy školy.
Annotation The Diploma Thesis „The Primary Music and Art School, Brno, Vranovská 41 : Eighty years of its existence“ presents the Primary Music and Art School in Vranovská street in Brno and comments on its eighty-year history. The thesis is divided into 3 chapters. The first chapter is dedicated to music groups in the Czech lands, to the period of foundation itself and to the founder of this school, Josef Leopold Kubíček. The second chapter describes the individual periods that the school went through. Finally, in the last chapter, famous students and graduates of this school are presented.
Klíčová slova Hudební škola, historie, období školy, pedagogové, ředitelé, žáci školy
Keywords Music and art school, history, specialists in pedagogy, schoolmasters, students
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jsem uvedené informační zdroje. V Brně, dne 20. dubna 2012
Petr Sládek
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval především své mamince Janě Sládkové, která mi nejvíce pomohla s dohledáním dostupného materiálu k práci. Dále děkuji současnému řediteli školy Mgr. Milanu Kalouskovi a Ludmile Neumannové za ochotu a doplnění některých důležitých informací. Poděkování patří také mé vedoucí práce Mgr. Janě Michálkové Slimáčkové Ph.D.
Obsah
ÚVOD ...................................................................................................................... 6 1.
2.
3.
VZNIK ............................................................................................................... 8 1.1
HUDEBNÍ SPOLKY V ČESKÝCH ZEMÍCH ....................................................... 8
1.2
ZAKLADATEL LEOPOLD JOSEF KUBÍČEK ...................................................... 9
HISTORIE ŠKOLY ............................................................................................. 11 2.1
OBDOBÍ SPOLKU (1924–1949) ................................................................. 11
2.2
OBDOBÍ MĚSTSKÉ HUDEBNÍ ŠKOLY (1949–1961) ..................................... 12
2.3
OBDOBÍ LIDOVÉ ŠKOLY UMĚNÍ (1961–1990) ........................................... 14
2.4
OBDOBÍ ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY (1990–DOSUD) ............................. 17
VÝZNAMNÍ ŽÁCI A ABSOLVENTI ŠKOLY ........................................................ 24 3.1
IVANA TOMÁŠKOVÁ ............................................................................... 24
3.2
ROMANA ZIEGLEROVÁ ............................................................................ 25
3.3
MAGDALENA KOŽENÁ ............................................................................ 26
ZÁVĚR .................................................................................................................... 28 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ............................................................................. 29
ÚVOD
Základní umělecká škola, Brno, Vranovská 41, je příspěvkovou organizací Jihomoravského kraje. Škola má tři obory – hudební, taneční a výtvarný. Povolená kapacita školy je 500 žáků, z toho pro hudební obor je plánováno 365 žáků, pro taneční obor 75 žáků a pro obor výtvarný 65 žáků. Kromě školní budovy na ulici Vranovská 41 má škola také čtyři odloučená pracoviště. Jsou jimi Základní škola Hamry v Obřanech, kde se vyučuje hudebnímu oboru, Základní škola Milénova na Lesné, kde se učí hudebnímu a výtvarnému oboru, Základní škola Janouškova v Černých Polích, kde je v nabídce obor výtvarný, a Střední průmyslová škola chemická na Vranovské 65, kde se vyučuje též výtvarnému oboru. Současným ředitelem školy je Mgr. Milan Kalousek. Pedagogický sbor čítá 25 pracovníků s průměrným věkem kolem 40 let. Více než polovina z nich vyučuje na zkrácený pracovní úvazek, což dokládá snahu vedení školy o pestřejší nabídku vzdělávacího programu. Část těchto učitelů působí v divadelních orchestrech města Brna (orchestr Národního divadla Brno a orchestr Městského divadla Brno) a přinášejí tak zkušenosti ze své hudební praxe. Učitelský sbor je stabilní, což se pozitivně odráží na výsledcích práce i na atmosféře, která ve škole panuje. Vedení školy také podporuje další vzdělávání učitelů. Toto téma k bakalářské práci jsem si vybral z několika důvodů. Na škole dlouhá léta působí moje maminka Jana Sládková, která byla do minulého roku zástupkyní ředitele Mgr. Milana Kalouska po dobu 14 let a stále zde učí hře na housle a vede cimbálový soubor. I já mám ke škole osobní vztah, neboť jsem jako dítě, člen dětského souboru Javorníček, účinkoval na akcích školy. Školu v současné době znám i z pohledu pedagoga, od září roku 2009 zde vyučuji hře na kontrabas a baskytaru. Zjistil jsem, že škola má zajímavou historii, kterou dosud nikdo nezpracoval. I to je jeden z důvodů, proč jsem toto téma zvolil. Rozhodl jsem se, že zpracuji 80 let existence školy, tj. od roku 1924 – 2004.
-6-
V práci vycházím především ze dvou dochovaných školních kronik. Kroniky nemají svůj vlastní název, dělím je proto podle období, která dokládají. Jedna je z let 1957– 1964 a druhá z let 1965–2008. Tyto kroniky však bohužel nebyly ve všech obdobích existence školy důsledně vedené, některé informace nebylo proto možné dohledat (např. u některých jmen známe pouze jeho iniciálu). Kroniky nemají číslované strany, poznámky proto uvádím z období školních roků. Tyto kroniky spolu s dalším materiálem (z nečíslovaných listů, které byly do kronik vloženy, z programů školních koncertů a akcí, brožury k 80. výročí založení školy) jsou uloženy v archívu školy.
-7-
1. VZNIK
1.1 HUDEBNÍ SPOLKY V ČESKÝCH ZEMÍCH Názvem hudební spolky jsou označovány instituce, v nichž se organizují zájmové skupiny zaměřené na hudební aktivity. Slovo spolek znamenalo ve staročeštině společenství či spojení a dodnes se jím mohou mínit sdružení nejrůznějšího typu a funkce. Jsou to organizace, které sdružují na základě dobrovolného členství jedince se společnými cíli a zájmy. V českých zemích se v 19. století rozvíjely spolky zábavní, dobročinné, čtenářské, vzdělávací, odborné, tělovýchovné, vědecké, ale také umělecké a hudební. Nesly jména jako spolek, jednota, obec, beseda apod. Mnohé novodobé spolky poskytly v 19. a 20. století i jistý rámec pro pěstování hudebních aktivit. Vývoj tak směřoval k ustanovení speciálních hudebních spolků. Spolky byly mnohdy předstupněm jiných institucí. Rozvoj hudebně spolkového hnutí nastal v 50. letech 19. století, zvláště prudký vývoj se datuje od 60. let. Nejpočetnější kategorii představují zpěvácké spolky, neboť nově zakládané sbory nalézají ve spolkové formě nejvýhodnější organizační formu, na spolkové bázi se však ustavovala i další reprodukční tělesa, např. orchestry a divadelní spolky. Po roce 1948 došlo v Československu ke zrušení tradičních spolkových formací a jejich částečnému a okleštěnému nahrazení systémem tzv. dobrovolných společenských organizací. Po roce 1989 dochází opět k obnovení činnosti spolků v podstatě na tradičním základě. K typu hudebních spolků směřovaly též různé jednoty, spolky, akademie a společnosti, jež si vytyčovaly rozmanité zásadní cíle a úkoly, např. zakládání hudebně školských organizací. České hudebně spolkové hnutí prakticky po více než jedno století zabezpečovalo rozvoj hudební kultury v rámci českých zemí i českého národního života a poskytlo
-8-
činnou organizační platformu širokému spektru hudebních aktivit, rozpjatému mezi póly amatérismu a profesionalismu. 1
1.2 ZAKLADATEL ŠKOLY LEOPOLD JOSEF KUBÍČEK Roku 1920 byl založen hudebně-pěvecký spolek Dalibor. Při něm bylo roku 1924 schváleno založení hudební školy. Učilo se na Vranovské ulici 17 v Brně, první zápis čítal 97 žáků. Největší zásluhu na jejím založení měl i její první ředitel Leopold Josef Kubíček. Narodil se 13. října roku 1876 v Prostějově jako syn akademického sochaře. Při studiu na tamější reálce se objevily v jeho životě první překážky, pro těžkou zrakovou vadu byl totiž nucen studií roku 1889 zanechat. Ve čtrnácti letech byl přijat do brněnského ústavu pro výchovu nevidomých. Věnoval se zde hře na několik hudebních nástrojů. Kromě toho krátkou dobu studoval soukromě u Leoše Janáčka. Státní zkoušky z hudby vykonal v letech 1898– 1900 na konzervatoři v Praze a to ze hry na housle, klavír, varhany a ze zpěvu. Byl druhým kvalifikovaným učitelem hudby na Moravě, který vyšel z brněnského ústavu (i když jako slabozraký). Po vykonání první státní zkoušky v roce 1898 ústav opustil a začal vyučovat hudbě ve svém rodišti. V roce 1900 založil hudební školu ve Vyškově, kterou vedl do roku 1905. Vyučoval zpěvu také na místním gymnáziu a vedl pěvecký sbor Vlasta. V letech 1906–1910 působil nejdříve krátký čas v Prostějově a potom v Chyrově. V této době udržoval styk jak se svým rodným Prostějovem, tak i s brněnským ústavem. Po odchodu Roberta Bauera do penze v roce 1910 vyhověl nabídce ředitele Františka Pavlíka a nastoupil do brněnského ústavu na jeho místo. Působil zde jako
1
FUKAČ, Jiří. Hudební spolky. Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, s. 335–336.
-9-
učitel hudby do roku 1938. Jeho zásluhou se zvýšila úroveň přípravy k profesionálnímu provozování hudby a v důsledku toho i přípravy k hudebněpedagogické činnosti nevidomých studentů. Kromě svého působení v ústavu se aktivně účastnil brněnského hudebního života. Vyučoval zpěvu na reálném gymnáziu na Křenové ulici, stal se členem spolku Beseda brněnská, zastával funkci místopředsedy Česko-slovenské jednoty hudebních stavů. Působil také jako ředitel kůru kostela Nejsvětějšího srdce Páně v Brně – Husovicích a jako sbormistr pěveckého spolku Dalibor, při němž založil roku 1924 – jak již bylo řečeno – hudební školu. Jméno Leopolda Josefa Kubíčka bylo v té době v brněnských kulturymilovných kruzích známé. Stýkal se zde se všemi významnými hudebními umělci a pedagogy. Byl vyhledávaným hudebním improvizátorem, měl také velmi dobré organizační schopnosti. Je autorem učebnice Hudební nauka v otázkách a odpovědích (vyšla v Braillově bodovém písmu a je uložena v archivu brněnského Slepeckého muzea), přispěl do Zemanova sborníku (Otázky slepecké výchovy) statí Slepci a hudba a napsal několik dalších článků do odborného tisku. Z hudebních děl se dochoval jeho Trojlístek pro mladé pianisty, několik mazurek a valčíků. V důchodovém věku odešel do ústraní. Zemřel 25. listopadu 1956 ve věku osmdesáti let.2
2
SMÝKAL, Josef. Hudební tradice ve škole pro nevidomé a slabozraké v Brně. Brno: Slepecké muzeum v Brně, 1997, s. 18–29.
- 10 -
2. HISTORIE ŠKOLY
2.1 OBDOBÍ SPOLKU (1924-1949) Hudební spolek Dalibor vznikl roku 1920. O čtyři roky později – roku 1924 – došlo ke schválení hudební školy. Původcem myšlenky vytvořit hudební školu byl Leopold Josef Kubíček, který se také stal jejím prvním ředitelem. Učilo se na literní škole Vranovská 17. Učitelský sbor měl pouze pět členů včetně ředitele. Při prvním zápisu bylo uvedeno 97 žáků, ale postupně počet žáků klesal. Nejhorší krize postihla školu v roce 1929, kdy se přihlásilo pouhých 38 žáků, které učili pouze dva učitelé. Spolek byl v organizačním rozkladu. Školu tížily značné dluhy i odchod osvědčených pracovníků. Bylo nutno ji postavit na nový základ. Zasloužil se o to předseda spolku pan Lakomý, který zaplatil dluhy za dva klavíry i notový archív a získal státní a městskou subvenci. Ředitele Františka Lejska vystřídal roku 1929 J. Dvořáček. Škola se začala rozrůstat o nové oddělení. Roku 1934 byl novým ředitelem školy jmenován Čestmír Drápal. V tomto desátém školním roce bylo dosaženo nebývalého počtu žáků – a to 132. Mezi hlavní obory patřily housle, klavír, sólový zpěv, violoncello, kontrabas, viola a dechové nástroje. Součástí výuky byla také všeobecná hudební nauka. Byla zavedena orchestrální a komorní hra. První žákovský orchestr školy řídil její ředitel Čestmír Drápal. Další těžká léta nastala za doby okupace. V roce 1940 byla budova školy na Vranovské 17 tzv. Husův sbor, přebudována na lazaret pro vojáky. Po pět let se vyučovalo v bytě paní Ježkové, tajemnice spolku Dalibor. Dnes si můžeme jen těžko představit, jak se mohli za jeden den u jednoho klavíru vystřídat tři učitelé. Ve vedlejší místnosti se střídali houslisté. Učilo se po dvaceti minutách denně až do pozdních večerních hodin. Škola se však s obdivem udržovala v činnosti po celou dobu okupace. Teprve po válce v roce 1945 byla spolku přidělena nynější budova hudební školy na Vranovské 41, i když tehdy pouze její první poschodí. Škola postupně začala rozšiřovat svoji činnost.
- 11 -
Svým významem a aktivitami přesáhla hranice svého obvodu a stala se jedním z průkopníků brněnského základního uměleckého školství. V tomto období působili na škole tito pedagogové: Leopold Josef Kubíček (ředitel, housle, klavír, zpěv), Josef Petzný (ředitel, violoncello), Čestmír Drápal (ředitel, housle, komorní a orchestrální hra), Jan Hrdlička (housle), M. Pšeničková (housle), Marie Janská (klavír) a Milada Müllerová (klavír). 3
2.2 OBDOBÍ MĚSTSKÉ HUDEBNÍ ŠKOLY (1949–1961) V březnu 1949 začala nová éra hudební školy. Školu přebral do správy Městský národní výbor Brno jako pobočku Hudební školy Jaroslava Kvapila. V čele pobočky stál ředitel Josef Petzný. V září téhož roku se však škola osamostatnila a ředitelkou se stala I. Šimková. Budova byla přestavěna a ve dvoře byl vybudován sál pro večírky a taneční obor. Učitelský sbor tvořilo 12 členů. Za stejných platových podmínek byli nyní vyučování tři žáci na hodinu místo dřívějších dvou žáků. Do výuky byla zařazena přípravná hudební výchova. V lednu 1953 byla zřízena exponovaná třída oboru hry na klavír, která využila učebny i nástroje 81. Střední školy v Brně-Maloměřicích. Učilo se však třeba i v budově farního úřadu na Vranovské 103, kde škola získala čtyři učebny a kde se vyučovalo až do roku 1955. Pak byly tyto místnosti uvolněny ve prospěch kursů hudební výchovy zřízených při obvodě Brno 3. Zásluhou ředitelky Šimkové bylo postaráno o základní vybavení školy hudebními nástroji poměrně dobré kvality. Roku 1954 byla ředitelka Šimková úředně přeložena na jiné pracoviště a na její místo byl jmenován Vítězslav Kühn. Ve školním roce 1957/1958 bylo ve starší budově školy využíváno jedno poschodí, zahrádka a malý sál ve dvoře. Učilo zde 16 učitelů. Vyučovala se hra na klavír, housle, akordeon, sólový zpěv, přípravná hudební výchova a taneční výchova. Zavedla se také přípravka nástrojové hry v houslích a klavíru. Přihlášeno bylo 388 žáků. 3
Nečíslované listy vložené v kronice školy.
- 12 -
Žáci se účastnili soutěží městských hudebních škol (ve školním roce 1958/1959 se probojovalo do krajského kola třináct žáků), v rámci školy hráli ve smyčcovém souboru nebo ve smyčcovém orchestru, který řídil Josef Pokorný (1959). Za zmínku stojí také tři sólové klavírní koncerty ředitele Vítězslava Kühna v roce 1985. Ve školním roce 1960/1961 sice neměla škola žáky, kteří by dosahovali špičkových výkonů, ale jejich průměrná úroveň byla daleko vyšší než v minulých letech. V tomto období vyučovali na škole tito pedagogové: Jaroslava Muzikantová (housle, do roku 1960), Věra Nováková (housle, souborová hra), J. Pospíšil, Miroslava Kružíková-Zouharová (klavír, do roku 1975), Vlasta Báčová (zpěv, klavír), Vítězslav Kühn (ředitel, klavír), Dagmar Ambrosová (klavír, do roku 1984), Olga MaláKonečná (klavír, do roku 1982), Marie Klimešová (klavír), Iris Pokorná (klavír), Adolf Žemlička (akordeon), Věra Böhmová (zpěv), V. Petránek (violoncello), Zdenka Mišurová (klavír, do roku 1983), Petr Čihánek (housle, viola, souborová hra), Josef Pokorný (dirigent), Jarmila Tlasková (klavír), Eduard Musil (ředitel, akordeon, lesní roh), Světlana Kučerová (housle, viola, kytara, do roku 1985), H. Šebestová (klavír), Alena Chudáčková (klavír, akordeon, do roku 1974), Bohumil Kutnohorský (klarinet a další dřevěné dechové nástroje, kytara), Hana Malá (klavír, hudební nauka), Zdenka Šebestíková (klavír, housle, přípravná hudební výchova, do roku 1973), Marie Jánská (klavír) a Milada Plchová.4
4
Nečíslované listy vložené v kronice školy, kronika školy z let 1957–1961.
- 13 -
2.3 OBDOBÍ LIDOVÉ ŠKOLY UMĚNÍ (1961–1990) Dne 1. září 1961 se hudební škola stala lidovou školou umění. Ředitelem byl stále Vítězslav Kühn. V tomto roce vzpomínala škola na šedesáté narozeniny Aloise Sarauera, jehož klavírní díla a školy jsou užívány dodnes. Alois Sarauer byl škole častým rádcem a byl s ní neustále v kontaktu. Významnou návštěvou školy byl v dubnu 1965 brněnský skladatel Vilém Petrželka, který zde vedl besedu s klavíristy. Návštěvy se zúčastnila i jeho manželka, která „byla účastna při vzniku hudební školy Dalibor…“5 V letech 1965–1971 byla kronika vedena postupně třemi učiteli, a to formou shromažďování dokumentace, ne písemným vylíčením důležitých událostí. Co se školní budovy týče, v tomto období byla ve špatném stavu. Kompletní rekonstrukce baletního a současně koncertního sálu se dočkala až roku 1966. Budova chátrala s výjimkou menších oprav a zkrášlením interiéru nebo zahrady až do roku 1981, kdy pod vedením ředitele Eduarda Musila proběhla její generální oprava. Počet žáků školy se pohyboval mezi 300 a 400, řada z nich uspěla v celostátních soutěžích. Mezi významnější úspěchy patří postup klarinetového tria ze třídy Bohumila Kutnohorského do ústředního kola soutěže lidových škol umění (1962) a Evy Kejvalové (klavír) a Luďky Poláškové (akordeon) do ústředního kola rozhlasové soutěže ve školním roce 1964/1965. V roce 1966 získala třetí cenu v krajském kole soutěže lidových škol umění zpěvačka Ludmila Urpesová. První cenu z ústředních kol si odneslo kytarové trio (1972/1973), Klára Samková ve hře na zobcovou flétnu (1975/1976) a Ivana Tomášková z houslové třídy Stanislava Tomáška v roce 1975. Nejvyššího ocenění dosáhla Yvetta Pavláková ze třídy Stanislava Tomáška, která ve hře na housle získala třetí cenu v mezinárodní soutěži Jaroslava Kociana v Ústí nad Orlicí (7. – 9. května 1977) v kategorii do deseti let věku. Získala také diplom nejlepší československé houslistky ve své kategorii (první a druhou cenu získali zahraniční soutěžící). Stanislav Tomášek byl porotou oceněn jako nejúspěšnější houslový 5
Citace z kroniky – školní rok 1964/1965.
- 14 -
pedagog v ČSSR. Ve školním roce 1977/1978 získala Yvetta Pavláková ještě druhou cenu z ústředního kola soutěže lidových uměleckých škol. Na konzervatoř byli přijati tito žáci: Jarmila Keprtová a Jiřina Bednářová (zpěv 1963), Eva Kejvalová (klavír 1965), Přemysl Švihálek (zpěv 1965), Miroslav Veselý (klavír, ze třídy Marie Klimešové, 1973), Yvetta Pavláková (housle 1978), Roman Kocourek (klarinet, ze třídy Bohumila Kutnohorského, 1978), Vladislav Musil (flétna, ze třídy Bohumila Kutnohorského, 1980), Milan Černoch (klarinet, ze třídy Bohumila Kutnohorského 1980, přijat na Vojenskou střední školu v Roudnici nad Labem), Svatopluk Mareček (klarinet, 1981), Sylvie Merclová (klarinet, 1987), Magdalena Kožená (zpěv, 1987). Ve školním roce 1979/1980 si škola připomněla výročí 55 let své existence, při té příležitosti byl uspořádán slavnostní koncert jejích žáků. Rád bych ještě uvedl některé důležitější záznamy. V roce 1961 absolvovala bývalá žačka školy (ze třídy Erika Knirsche) V. Hlaváčová na bratislavské konzervatoři. Ve školním roce 1962/1963 byl znovuotevřen taneční obor, který vyučovala J. Doffková. Na škole působila řada souborů, smyčcový, akordeonový, ale také soubor klarinetů. Roku 1976 byl zaveden nový systém v průzkumu hudebnosti dětí prvních tříd základních devítiletých škol. V roce 1981 se škola rozloučila s ředitelem Vítězslavem Kühnem, který odešel do důchodu. Ve funkci ředitele na Vranovské byl od roku 1954 a působil zde 27 let. Novým ředitelem lidové školy umění se stal Eduard Musil. Za plného provozu školy proběhla generální oprava budovy. V celé budově bylo vyměněno elektrické vedení. Na chodbách i ve třídách byly instalovány zářivky. Bylo vybudováno nové schodiště a vyměněna okna a dveře z ulice i do dvora a do všech tříd. Byla instalována plynová kotelna a zavedeno ústřední topení v celé budově. Proběhly malířské a natěračské práce. Do tříd byly položeny nové podlahové krytiny. Budova dostala novou fasádu z ulice i do dvora. Školní rok 1983/1984 byl Rokem české hudby. Škola se zúčastnila slavnostního koncertu 6. května v Besedním domě. Bohumil Kutnohorský byl oceněn první cenou
- 15 -
v krajském kole za pedagogické čtení na téma Pedagogické a metodické problémy při hře na klarinet na LŠU, v ústředním kole získala práce třetí cenu. Do městského kola soutěže lidových škol umění ve hře na klavír postoupila toho roku Magdalena Kožená, která zde získala druhé místo. Stejného úspěchu dosáhla i v roce 1987, kdy byla zároveň přijata na brněnskou konzervatoř, nikoliv však v oboru klavír, ale zpěv. První místo v městském kole a následné druhé místo v krajském kole vyhrála ve školním roce 1986/1987 houslistka Romana Zieglerová. Roku 1988 byl ředitel Eduard Musil kvůli pobytu v nemocnici dočasně zastoupen Aloisem Zouharem. Ve školním roce 1988/1989 byly zlikvidovány vyřazené věci, vyklizen sklep. Poprvé byla povinná lékařská prohlídka učitelů. Toho roku zemřela učitelka klavíru a zástupkyně ředitele Eduarda Musila Hana Slámová. V prosinci roku 1989 se škola účastnila vánočního koncertu žáků lidových škol umění jihomoravského kraje. Za školu zde vystoupila Soňa Roffeisová (klavír). Rok 1989 byl úzce spjatý s obdobím tzv. sametové revoluce. Byla zbourána kůlna, která jako přístavek k sálu školy hyzdila vzhled budovy. Byla provedena oprava podlah a byl dokoupen různý nábytek. Také notový archív byl obohacen o nové materiály, nové knihy a učebnice. Hudební obor měl 293 žáků, taneční 100. V tomto období vyučovali na škole tito pedagogové: J. Doffková (taneční obor), Elmarita Divíšková (taneční obor), Zdenka Čechová, Josef Smýkal, Anna Kovářová, Jiří Tvarůžek, Lída Kvapilová, Erik Knirsch, Eva Krieblová (klavír), N. Budníčková, Tonina Pavlovská, Dr. Vladimír Lederer (klavír, do roku1972), Jarmila Kotlářová (taneční obor, do roku 1989), Jarmila Martinková (klavír, hudební nauka), Jiřina Petrlová (zpěv, přípravná hudební výchova, do roku 1979), Blanka Hlaváčová (klavír, hudební nauka, do roku 1974), Jiřina Prušková (klavír, do roku 1978), Bohuslav Navrátil (housle, pěvecký sbor), Eva Závodná (klavír), PhDr. Renata Malinová (klavír, hudební nauka, přípravná hudební výchova, učí na škole dodnes), Stanislav Tomášek (housle, do roku 1977, poté pedagog na brněnské konzervatoři), Irena Květoňová (klavír, akordeon), Božena Mudruňková (klavír, do roku 1979), Marie DobrovolnáOttová (kytary, do roku 1979), Jarmila Petřeková (klavír), Ludmila Neumannová
- 16 -
(rozená Urpesová, zpěv, hudební nauka, učí na škole dodnes), Zdeněk Klimeš (housle, kytara), Mgr. Dalibor Brázda (zobcová flétna, akordeon), Miluše Krejčiříková (zpěv, klavír), Hana Slámová (klavír, do roku 1989, kdy po těžké nemoci umírá), Drahomíra Fialová (klavír, hudební nauka, do roku 1986), Zdenka Palečková (akordeon, hudební nauka, do roku 2001), Jitka Poledníková (klavír), Lenka Kuchařová (kytara, do roku 2006), Šárka Sehnalová-Besperátová (klavír, hudební nauka, učí na škole dodnes), Věra Šigutová (klavír, hudební nauka), Aleš Hruška (klavír, do roku 1989), Mgr. Michaela Macháčková (klavír) a Ilona Novotná (taneční obor). Lidová škola umění končila svoji činnost v duchu totalitního režimu. Od 1. června 1990 mění škola název na základní uměleckou školu.6
2.4 OBDOBÍ ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY (1990–dosud) Po sametové revoluci se stav žáků školy až doposud pohyboval kolem 400 (snad s výjimkou roku 1992/1993, kdy bylo na škole jen 145 žáků). Budova školy se dočkala mnoha změn. Ve školním roce 1991/1992 byla průběžně vylepšována úpravami i vybavením. Proběhla rekonstrukce tanečního sálu, dodány byly nové skříně pro uskladnění nově zakoupených hudebních nástrojů (kytary, housle, flétny). Pořízeny byly také magnetofony, noty a hudebniny. Počet učeben však stále nevyhovoval. Sborovna se stala průchozí místností k dalším dvěma učebnám. V dalším školním roce se opravila střecha budovy. Pod vedením ředitele Eduarda Musila, který vykonával svoji funkci až do roku 1996 byla dále škola vybavena mnoha nástroji (housle, akordeon, zvonkohry, trubka, keyboardy), notovým materiálem, nábytkem i dalším vybavením učeben (televizor, video, kamera, kopírovací stroj, elektrický psací stroj, mikrofon). Provedla se rekonstrukce obou toalet. Dále se proti vloupání zasadily bezpečnostní mříže v celém přízemí školní budovy, v sále školy i v ředitelně.
6
Nečíslované listy vložené v kronice školy, kronika školy z let 1965–1990.
- 17 -
V roce 1990 se škola prezentovala na dvou městských přehlídkách. Městské přehlídky smyčcových nástrojů konané dne 12. února 1990 se zúčastnili houslisté Bohumír Krejčík, Iveta Žíchová a Jaroslav Sobotka. Na druhé přehlídce žáků základních uměleckých škol města Brna dne 12. března 1990 vystoupili flétnisté Roman Resl a Vendula Karkanová. Významnější akcí byl o rok později – 12. března 1991 – slavnostní koncert současných a bývalých žáků školy. V pestrém programu vystoupili klarinetisté Lubor Pokluda a Lukáš Daňhel, houslistka Roman Zieglerová, ale i pěvkyně Magdalena Kožená. Tradičními se staly také koncerty učitelů. Dva se konaly v sále Husova sboru na Botanické ulici (dne 9. března 1994 a 7. prosince 1994), další v barokním sále Moravské galerie na Moravském náměstí (8. ledna 1997). Významnou novinkou bylo zavedení nového hudebního oboru – hra na keyboard v roce 1993. V soutěžích základních uměleckých škol v roce 1994 získali dvě první místa ve hře na akordeon žáci Petra Zámečníka, v následujícím školním roce se podařilo zvítězit i akordeonovému triu téhož pedagoga. Dalším úspěchem bylo čestné uznání Pavla Šnajdra v ústředním kole ve hře na housle. Z klavírních úspěchů jmenujme Ondřeje Pivce, jenž získal druhé místo v Mozartovské soutěži v prosinci 1992 v Brně, a Lenku Kučerovou, která ve druhém ročníku mozartovské soutěže mladých klavíristů Amadeus vybojovala čestné uznání (školní rok 1994/1995). Na konzervatoř byli přijati: Hana Bednářová (1993), Petr Sedlák a Miluše Zichová (1994). Na JAMU do třídy kompozice byl přijat Pavel Šnajdr (1993). V závěrečných měsících školního roku 1995/1996 probíhalo konkurzní řízení na nového ředitele školy. V tomto řízení zvítězil Mgr. Milan Kalousek. Eduard Musil odešel do důchodu. Od školního roku 1996/1997 byl ředitelem školy Mgr. Milan Kalousek, pod jehož vedením proběhla kompletní rekonstrukce koncertního a tanečního sálu (výměna stropu, nová elektrická instalace, okapový svod, sál byl vymalován, byla dána nová venkovní omítka). Během roku došlo také k nátěru oken a dveří celé budovy,
- 18 -
malování tříd i k oplocení školní zahrady. V následujících letech bylo postaveno koncertní pódium v sále školy, šatny pro žáky tanečního oboru včetně skříní na kostýmy a rekvizity, šatna pro rodiče, nové toalety, skříně pro nástrojovou sbírku a školní archív. Bylo zakoupeno nové koncertní křídlo Bohemia do sálu školy a několik pianin do tříd. Významné bylo zavedení třetího vyučovacího oboru. Kromě hudebního a tanečního se otevřel od druhého pololetí školního roku 1996/1997 obor výtvarný. Vedla ho Mgr. Lucie Wernerová-Faitová. Škola postupně vybavila výtvarný obor dvěma keramickými pecemi a grafickým lisem. Velká změna v učitelském sboru nastala v roce 1997/1998, kdy došlo ke změně personálního obsazení dechového oddělení ve snaze zkvalitnit výuku hry na dechové nástroje. Důležité postavení měli – a stále mají – na škole soubory. Kromě již tradičního houslového (smyčcového) souboru, funguje od roku 1997 cimbálový soubor, který pod vedením Jany Sládkové vychoval již několik generací cimbálových muzik pro dětský folklórní soubor Javorníček, se kterým škola dodnes spolupracuje. Pro potřeby cimbálového souboru byl zakoupen cimbál a kontrabas. Roku 2001 byl zaveden také kytarový soubor, který od té doby vede Lea Kupčíková. Ve školním roce 1998/1999 škola oslavila 75. výročí svého založení. V tomto jubilejním roce byly uspořádány mimo všechny pravidelné akce školy čtyři slavnostní koncerty. Dne 26. listopadu 1998 se uskutečnil v koncertním sále hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění koncert bývalých absolventů. Vystoupili na něm Andrea Zieglerová (housle), Linda Bártková (klavír), Miluše Zichová (akordeon), toho času všichni posluchači Konzervatoře Brno. Skladbu Pavla Šnajdra (studium kompozice na JAMU) Fantazie pro sólovou violu přednesl Petr Pšenica (j.h.). V závěrečném čísle programu vystoupila houslistka Romana Zieglerová (v té době posluchačka HAMU). V březnu se konal koncert učitelů (24. března 1999, Malá sněmovní síň, Dominikánská ulice, Brno), na němž učinkovali Renáta Kružíková a Jan Kružík (housle), Lenka Kuchařová a Lenka Finkelštejnová (kytara), Markéta Muchová (hoboj), Blanka Kaderová, Milena Chalupová a Daniela Karapetjan (klavír). Dne 7.
- 19 -
května 1999 se opět v sále na Dominikánské ulici konal slavnostní koncert žáků hudebního oboru spojený s výstavou prací žáků výtvarného oboru a dne 31. května v Dělnickém domě na Jamborově ulici slavnostní vystoupení žáků tanečního oboru ve spolupráci s hudebním oborem. Ze soutěžních úspěchů jmenujme Zuzanu Klimešovou, která získala dvě čestná uznání na mozartovské soutěži pro mladé klavíristy Amadeus v roce 1996 a 1997, druhé místo Blanky Šašekové (akordeon, ze třídy Petra Zámečníka) v celostátní soutěži základních uměleckých škol v roce 1996/1997, třetí místo Ivety Žíchové v krajském kole ve hře na housle (1998/1999), stejně úspěšné umístění Martiny Klusákové ve hře na zobcovou flétnu ve školním roce 1999/2000 a čestné uznání cimbálového souboru v krajském kole soutěže základních uměleckých škol (1999/2000). Z kytaristů byli oceněnými David Jura, který získal třetí místo v krajském kole Národní soutěže základních uměleckých škol v roce 2001/2002 a Petr Možný, který získal v roce 2000/2001 čestné uznání prvního stupně v soutěži Prague Junior Note (oba žáci z kytarové třídy Ley Kupčíkové). První místo v krajském kole Národní soutěže základních uměleckých škol patřilo v roce 2004 houslovému duu Lukáše Zíky a Vojtěcha Konečného (pod vedením Mgr. Milana Kalouska). V přijímacím řízení na konzervatoř uspěli Andrea Zieglerová (1998, z houslové třídy Zdeňka Klimeše), Filip Prechtl (2000, také ze třídy Zdeňka Klimeše), Anna Filkuková ve hře na klavír (2001, ze třídy Mgr. Larisy Vackové). Na taneční konzervatoř byla přijata Lea Černohorská ze třídy Kateřiny Čechové a na grafickou školu Ladislav Našinec z výtvarné třídy Jarmily Šejkové (zastupovala Lucii WernerovouKovaříkovou, která odešla na mateřskou dovolenou). V roce 2002 byla zahájena výuka hry na cimbál – vyučující Mgr. Bronislava Schoříková. V pozdějších letech byl pro potřebu cimbálového oddělení a také z důvodu pořádání okresních kol Národní soutěže základních uměleckých škol ve hře na lidové nástroje pořízen koncertní cimbál Holak. Stejného roku se otvírá výuka hry na violoncello (Šárka Mitevová). Škola se pravidelně účastnila Festivalu základních uměleckých škol města Brna. Byl to slavnostní koncert žáků v rámci třetího ročníku festivalu konaném dne 9. května
- 20 -
1996 v sále brněnské konzervatoře, slavnostní koncert žáků hudebního oboru dne 22. dubna 1998 v Místodržitelském paláci na Moravském náměstí, kde vystoupil cimbálový soubor školy. Dále to byl slavnostní koncert spojený s výstavou prací výtvarného oboru k 75. výročí založení školy dne 7. května 1999 v sále na Dominikánské ulici, kde proběhly v rámci festivalu ještě další tři koncerty vždy spojeny s výstavou výtvarných děl žáků školy (dne 2. května 2000, 19. dubna 2001 a 11. dubna 2002). V rámci festivalu se také uskutečnil dne 6. května 2000 společný slavnostní koncert základních uměleckých škol Vranovská, Charbulova a Slunná konaný v Besedním domě nebo dne 8. dubna 2001 společný všeoborový koncert školy spojený s vernisáží výtvarného oboru v Janáčkově divadle. Výčet koncertů doplňuje matiné hudebních oborů základních uměleckých škol města Brna v koncertním sále Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění ze dne 14. dubna 2002 a taneční koncert v Dělnickém domě ze dne 29. dubna 2002. Uzavírá ho dne 13. května 2003 společný koncert hudebních oborů základních uměleckých škol města Brna k příležitosti desátého ročníku festivalu. Dále se škola pravidelně podílí na Evropských svátcích hudby, které se konaly 21. června 2002, kde vystoupil cimbálový soubor školy, 17. a 21. června 2003, kde vystoupil také soubor kytarový. Na jubilejním desátém ročníku v roce 2004 tyto soubory doplnil ještě soubor taneční. Škola se také zapojila do projektu Vánoční mosty mezi městy (konaly se dne 27. listopadu 1999 a 14. prosince 2000). Školní rok 2003/2004 byl ve znamení jubilea. Škola oslavila 80 let od svého vzniku. K tomuto výročí byla vydána pamětní brožura s informacemi o škole i řadou fotografií. Dne 3. dubna 2004 byl uspořádán koncert učitelů v koncertním sále Janáčkovy akademie múzických umění. Vystoupili zde Lea Kupčíková (kytara), Iveta Hejlková (flétna), Indigo Quartet (Martina Himmerová – viola), Šárka Besperátová a Marie Burešová (klavír) a Magda Crháková (zpěv). Dále se uskutečnily koncert hudebního oboru s ukázkami prací žáků výtvarného oboru dne 29. dubna 2004, taneční koncert v divadle Bolka Polívky dne 17. května 2004, výstava výtvarného oboru v prostorách dětské nemocnice a velmi významné vystoupení žákyně Lenky Kučerové (z klavírní třídy PhDr. Renaty Malinové) se Symfonickým orchestrem základních uměleckých škol města Brna, který se konal v rámci Roku české hudby
- 21 -
dne 29. května 2004 v Besedním domě. Tento rok byl na brněnskou konzervatoř přijat Martin Pokorný z klavírní třídy Mgr. Larisy Vackové. Dnes pokračuje ve svých studiích na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění. V tomto období vyučovali na škole tito pedagogové: Olga Schniererová (taneční obor), Petr Zámečník (akordeon, hudební nauka), Alois Barotek (dechové nástroje, hudební nauka, do roku 1997), Kateřina Holeňová (housle), Ivona Fišerová (taneční obor), Mario Kudela (keyboard), Ilze Švabíková (klavír), Anna Turečková (klavír, hudební nauka, dosud), Miroslav Černohlávek (dřevěné dechové nástroje), Milena Chalupová-Procházková (klavír), Zdeněk Mareček (housle), Pavla MusilováHorňáková (keyboard, hudební nauka), Jiří Pitra (zobcová flétna), Jaryna Richterová (klavír), Bronislav Šmíd (dřevěné dechové nástroje), Ivona Grégová (taneční obor), Alice Bezděková (klavír), Mgr. Jan Kružík (housle), Mgr. Libor Novotný (dechové nástroje, do roku 1997), Mgr. Milan Kalousek (ředitel, housle, dosud), Mgr. Daniela Zavřelová-Karapetjan (klavír, keyboard), Mgr. Renata Kružíková (housle), Lenka Michnová (taneční obor), Kateřina Novotná (dechové nástroje, do roku 1997), Lucie Wernerová-Kovaříková (výtvarný obor, dosud), Miluše Zíchová (akordeon), Jana Sládková (housle, cimbálový soubor, dosud), Mgr. Larisa Vacková (klavír), Mgr. Jiří Bělík (dřevěné dechové nástroje), Petra Červinková (dřevěné dechové nástroje), Petr Hojač (trubka), Martin Paulík (dechové nástroje), Blanka Kaderová-Jandová (klavír, do roku 2002), Mgr. Magda Crháková (zpěv, dosud), Robert Kukla (dechové nástroje), Markéta Muchová (dechové nástroje), Miroslav Valeš (klarinet, saxofon, zobcová flétna, dosud), Lenka Filkenštejnová (kytara), Jaroslav Hladík (trubka, zobcová flétna, dosud), Marie Burešová (klavír), Lea Kupčíková (kytara, kytarový soubor, dosud), Irena Cenková (flétna), Kateřina Čechová (taneční obor), Ludmila Řezníčková (housle), Martin Kratochvíl (flétna, do roku 2002), Mgr. Andrea Kadrnožková (taneční obor, do roku 2005), Martin Procházka (klavír), Mgr. Radek Lička (akordeon, keyboard, hudební nauka, dosud), Mgr. Soňa Marešová (hudební nauka), Mgr. Martina Himerová (housle, dosud), Šárka Mitevová (violoncello), MgA. Iveta Hejlková (flétna, hudební nauka, dosud), Kamila Nečasová (klavír, do roku 2005), Mgr. Bronislava Schoříková (cimbál, hudební nauka, dosud), Marta Kalábová
- 22 -
(kytara), Zoja Navrátilová (klavír, dosud), Helena Moldavčuková (taneční obor) a MgA. Pavla Hochmanová-Dvorská (výtvarný obor, dosud). Škola tradičně – každý školní rok – pořádá jedenkrát měsíčně žákovský večer, jedenkrát až dvakrát ročně oborové večery (klavírní, smyčcový, dechový, pěvecký, kytarový nebo večer elektronických klávesových nástrojů) i třídní předehrávky žáků. Na pravidelných absolventských koncertech účinkují absolventi prvního i druhého stupně hudebního oboru, kteří bývají za své výkony obdarování pěknými dárky v podobě poukázek na zakoupení knih, notového materiálu nebo hudebních CD. Finanční prostředky na tyto dary věnuje Rodičovské sdružení, které při škole pracuje. Tradičními jsou také předvánoční koncerty pro žáky přípravné hudební výchovy a jejich rodiče, kde jsou dětem představeny hudební nástroje, které škola vyučuje. V rámci dlouhodobé spolupráce škola připravuje také výchovné koncerty pro mateřské i základní školy. Osmdesátiletá úspěšná existence školy nejlépe dokládá její význam a postavení v systému brněnského uměleckého školství. Své pevné místo má zejména v brněnských částech Husovice, Maloměřice a Obřany. Školu však navštěvují i žáci ze středu města, Lesné, Černých Polí a dalších i vzdálenějších míst. Velmi často přivádějí do školy své děti bývalí žáci školy, což svědčí o jejím dobrém jméně.7
7
Kronika školy z let 1990–2004.
- 23 -
3. VÝZNAMNÍ ŽÁCI A ABSOLVENTI ŠKOLY
3.1 IVANA TOMÁŠKOVÁ (*1963) Houslistka Ivana Tomášková pochází z hudební rodiny, její matka byla klavíristka, otec houslový pedagog. Na housle hraje od sedmi let. Jako žákyně lidové školy umění na Vranovské ulici v Brně získala v roce 1975 první cenu v ústředním kole celostátní soutěže lidových škol umění v Liberci (25. – 27. dubna 1975).8 Ve svém hudebním vzdělání pokračovala pod vedením svého otce Stanislava Tomáška na experimentální hudební škole. Od roku 1977 studovala na brněnské konzervatoři, kterou absolvovala v roce 1983. Když její hru uslyšel houslový virtuos a pedagog Leonid Kogan, doporučil ji ke studiu na Konzervatoři Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě. Studium ve třídě profesorky Mají Glezarové ukončila absolutoriem v roce 1988. V roce 1992 dokončila tříletou uměleckou aspiranturu na AMU v Praze. Během studia se zúčastnila předních mezinárodních soutěží v Itálii, USA, Anglii a Jižní Africe. Obdržela řadu ocenění za mimořádný umělecký projev. Během studia se také zúčastnila interpretačního kurzu u profesora Yfraha Neamana. Během své bohaté koncertní činnosti koncertovala v České republice, Anglii, Německu, Rakousku, Španělsku, Itálii, Belgii, Lucembursku a Austrálii. V letech 1992–1997 byla členkou a sólistkou orchestru Českých komorních sólistů a v letech 1994–2000 členkou Tria Belle Époque. Od roku 1994 vystupuje v recitálech s klavíristkou Renatou Ardaševovou. První CD Ivany Tomáškové vyšlo v roce 1996. Natočila řadu skladeb pro Český rozhlas i australskou ABC. Její široký repertoár obsahuje houslové koncerty Bacha, Vivaldiho, Myslivečka, Vaňhala, Mozarta, Beethovena, Brahmse, Dvořáka, Bartóka, Hartmana atd. Hudební kritika si všímá především krásy a výraznosti jejího tónu, technické dokonalosti, smyslu pro styl a pozoruhodné poetičnosti a zpěvnosti jejího osobního přednesu. Od roku 1995 do roku 2000 pedagogicky působila na 8
Kronika školy – školní rok 1974/1975.
- 24 -
konzervatoři v Brně. Od roku 2001 žije v Austrálii, kde vyučuje houslovou a komorní hru na Melba Memorial Conservatorium of Music a na Monach University v Melbourne. Stále také aktivně pokračuje v koncertní činnosti. Mimo jiné vystupuje jako sólistka s Melbourne Musicians, triem Vivace a v recitálech s klavíristkou Tamarou Smolyar. Pravidelně se vrací do Evropy koncertovat s klavíristkou Renatou Ardaševovou. Jejich zatím poslední společné CD bylo vydáno v České republice v roce 2005.9
3.2 ROMANA ZIEGLEROVÁ (*1977) Romana Zieglerová vystudovala hru na housle na brněnské konzervatoři u Bohumila Kotmela a pražskou HAMU u prof. Václava Snítila. V roce 2001 byla fakultou vybrána na roční studijní pobyt do Tasmánie, který zakončila magisterským diplomem a titulem Master of Music. Australské veřejnosti se představila na mnoha koncertních recitálech, např. na Koncertu české hudby, jehož výtěžek byl věnován postiženým povodněmi v Čechách. Romana Zieglerová je od roku 1998 členkou Pražské komorní filharmonie a od února 2004 koncertním mistrem tohoto orchestru. V roce 2005 zavítala opět do Austrálie, kde působila tentokrát i pedagogicky na konzervatoři v Hobartu. Koncertovala jak s orchestry, tak na recitálech. Provedla Beethovenův trojkoncert v hlavním městě Alžíru za doprovodu tamního symfonického orchestru. V srpnu uzavírala mezinárodní festival Pražské hudební slavnosti spolu s Janáčkovou filharmonií Ostrava pod taktovkou amerického dirigenta Theodora Kuchára. V roce 2006 koncertovala především jako koncertní mistr Pražské komorní filharmonie, ale také sólově např. se Symfonickým orchestrem FOK hlavního města Prahy pod
9
Renata Ardaševová [online]. Dostupné z: http://www.ardasev.com/renata-
ardasevova/duo-tomaskova-biografie.html. [citováno dne 15. dubna 2012].
- 25 -
taktovkou Maxima Šostakoviče. Od roku 2006 je členkou a zároveň uměleckou vedoucí Českého noneta.10 V kronice školy je zaznamenán její úspěch na celostátní soutěži lidových škol umění ve školním roce 1986/1987, kdy získala druhou cenu v krajském kole. Přijala také pozvání vystoupit na koncertě bývalých absolventů školy k 75. výročí založení školy dne 26. listopadu 1998, tehdy jako posluchačka HAMU v Praze.11
3.3 MAGDALENA KOŽENÁ (*1973) Již od dětství se Magdalena Kožená věnovala hudbě. Žákyní lidové školy umění na Vranovské ulici v Brně byla v letech 1980–1987, kde se učila hře na klavír pod vedením Jarmily Martinkové. Ve školním roce 1983/1984 získala druhé místo v okresním kole celostátní soutěže lidových škol umění. Dne 20. listopadu 1984 zahrála v sále brněnské konzervatoře na přehrávce tvorby pro mládež Malé obrázky od Jiřího Matyse. Stejné dílo zaznělo v jejím podání na klavír i 10. dubna 1985 na koncertě z tvorby pro mládež v Besedním domě. Ve školním roce 1986/1987 je opět zaznamenána její účast na koncertě z tvorby pro mládež ze dne 2. dubna 1986. Dále pak úspěch v celostátní soutěži lidových škol umění (druhé místo v městském kole). Ve stejný rok byla přijata na brněnskou konzervatoř. Jako studijní obor zvolila zpěv. Na školu nezapomněla ani při svých studiích u Něvy Megové na konzervatoři a 12. března 1991 vystoupila na slavnostním koncertě školy, který se konal v koncertním sále Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. 12 Vysokoškolského vzdělání dosáhla na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě pod pedagogickým vedením Evy Blahové. Z jejich četných domácích i zahraničních soutěžních úspěchů
10
Czech Nonet [online]. Dostupné z: http://nonet.cz/cz/nonet/members. [citováno
dne 15. dubna 2012]. 11 12
Kronika školy – školní rok 1986/1987 a 1998/1999. Kronika školy – školní rok 1983/1984 a 1986/1987.
- 26 -
je nejvýznamnější absolutní vítězství v 6. mezinárodní soutěži Wolfganga Amadea Mozarta v Salcburku v roce 1995. Kožená dnes patří mezi nejproslulejší světové pěvkyně, jak dokládá řada domácích i zahraničních ocenění a exkluzivní smlouva s nahrávací společnosti Deutsche Grammophon. Její první nahrávka s českým písňovým repertoárem (Dvořák, Janáček, Martinů) získala v roce 2001 cenu Gramophone Solo Vocal Award. Další nahrávky zahrnují Mozartovy, Gluckovy a Myslivečkovy árie s Pražskou komorní filharmonií a dirigentem Michelem Swierczewskym, francouzské árie s Mahlerovým komorním orchestrem pod vedením Marka Minkowského, Gluckovu operu Paris a Helena se souborem Gabrieli Consort, recitál s klavíristou Malcolmem Martineau, dále uznávané a kritikou ceněné CD Lamento s kantátami členů bachovské rodiny (Musica Antiqua Köln pod vedením Reinharda Goebela), CD s Mozartovými áriemi (Orchestra of the Age of Enlightenment se Sirem Simonem Rattlem) či händelovský projekt s Venice Baroque Orchestra a Andreou Marconem. Jejími novějšími nahrávkami jsou písňové CD Když mě stará matka a CD nazvané Vivaldi. Novinkou je CD Lettere Amorose, které Magdalena Kožená nahrála společně s Private Musicke v roce 2010. Za své nahrávky získala pěvkyně řadu významných ocenění udělovaných hudebními časopisy včetně prestižní Gramophone Award pro Umělce roku 2004. Nahrávka Fragmentů k opeře Julietta Bohuslava Martinů, kde Magdalena Kožená ztvárnila titulní roli za doprovodu České filharmonie pod vedením Sira Charlese Mackerrase, zvítězila v roce 2009 na Gramophone Awards v kategorii Recital. Magdalena Kožená pravidelně spolupracuje s předními světovými orchestry a dirigenty. Rozsáhlá jsou i její operní angažmá na nejproslulejších operních podiích. V roce 2003 se stala Rytířem řádů umění a literatury Francouzské republiky. 13
13
Magdalena Kožená [online]. Dostupné z:
http://www.kozena.cz/core.php?section=bio&lmut=0&li=5. [citováno dne 16. dubna 2012].
- 27 -
ZÁVĚR
V současné době má Základní umělecká škola, Brno, Vranovská 41 tři obory – hudební, taneční a výtvarný, které navštěvuje přibližně 400 žáků. V podvědomí veřejnosti má škola velmi dobré jméno díky kvalitě pedagogické práce, každoročně prezentované řadou domácích produkcí, veřejnými koncerty, výstavami a vystoupením tanečního oboru. Nejlepší žáci se tradičně zapojují do národních uměleckých soutěží, v nichž dosahují velmi dobrých výsledků. Kvalita pedagogické práce je patrná také z výsledků přijímacích řízení na konzervatoře a další umělecké školy. Významné místo v práci školy zaujímají její soubory - smyčcový, kytarový, komorní soubory dechových nástrojů, komorní pěvecký sbor a zejména cimbálový soubor. Základní umělecká škola, Brno, Vranovská 41 je druhou nejstarší institucí tohoto druhu v Brně. Již ve dvacátých letech minulého století škola formulovala své poslání. Hra na hudební nástroj byla považována za prostředek k dosažení vyššího cíle, kterým, řečeno dobovým jazykem, bylo „vychovati národu eticky a esteticky cítící jedince…“.14 V současné době je poslání formulováno ředitelem školy panem Mgr. Milanem Kalouskem takto: „Poslání školy je třeba chápat ve dvou rovinách. Jednak v poskytování základů uměleckého vzdělání v daných uměleckých oborech a s cílem obohatit duchovní, citový a mravní vývoj dětí a mládeže. A dále připravit žáky po odborné stránce pro vzdělávání ve středních a vyšších odborných školách uměleckého zaměření a pro studium na konzervatořích.“ Od vzniku školy uplynulo 88 let, mnohé se změnilo, ale myšlenka o poslání školy z dvacátých let minulého století ani ta dnešní z úst pana ředitele Mgr. Milana Kalouska, která s ní v základu souhlasí, nic neztratila na své aktuálnosti dodnes.
14
Citace z nečíslovaných listů vložených v kronice školy.
- 28 -
POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE Publikace FUKAČ, Jiří. Hudební spolky. Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, s. 335–336. SMÝKAL, Josef. Hudební tradice ve škole pro nevidomé a slabozraké v Brně. Brno: Slepecké muzeum v Brně, 1997, 58 s. (nemá ISBN)
Materiály školy Kronika školy z let 1957–1964. Strojopis. Kronika školy z let 1965–2008. Rukopis. Nečíslované listy vložené v kronikách školy. Strojopis.
Osobní rozhovory SLÁDKOVÁ, Jana. Brno, 30. března 2012. KALOUSEK, Milan, Mgr. Brno, 2. dubna 2012. NEUMANNOVÁ, Ludmila. Brno, 9. dubna 2012.
Internetové stránky Renata Ardaševová [online]. Dostupné z: http://www.ardasev.com/renataardasevova/duo-tomaskova-biografie.html. [citováno dne 15. dubna 2012]. Czech Nonet [online]. Dostupné z: http://nonet.cz/cz/nonet/members. [citováno dne 15. dubna 2012]. Magdalena Kožená [online]. Dostupné z: http://www.kozena.cz/core.php?section=bio&lmut=0&li=5. [citováno dne 16. dubna 2012].
- 29 -
