Základní škola Čimelice Číslo 48 – leden, únor 2014
1
Úvodem Vítám vás u prvního čísla zpravodaje v roce 2014. Vracíme se v něm sice ještě k některým událostem z konce roku minulého, ale určitě není na škodu připomenout si, co se dělo u nás ve škole během adventu, kam jsme se v závěru roku vypravili nebo co jsme měli možnost zhlédnout. Pokud jde o věci aktuální, je to především anketa v 9. třídě, ze které se dozvíte, na jaké střední školy a učiliště si naši deváťáci podávají přihlášky. Kromě toho ještě stačili absolvovat exkurzi do Policejního muzea v Praze a napsat pár řádek o tom, jaký by měl být náš nový ministr školství a hlavně co oni by na jeho místě udělali. Věřte mi, že je to docela zajímavé počtení. Sedmáci také popustili uzdu své fantazii, a sice na téma „pohádky“, které jsme probírali v literatuře a na které jsme se zaměřili i ve slohu – s tím rozdílem, že vzniklé pohádky nebyly zrovna tradiční (jak se také můžete přesvědčit na vlastní oči). Pokud vás zajímá spíše dění na 1. stupni ZŠ Čimelice, určitě si nenechte ujít článeček Nely Valové o tom, k čemu všemu jsou dobré tablety, a nebo rozhovor s paní učitelkou Marií Filipovou. Vrátili jsme se také k rubrice věnované zajímavé osobnosti, kterou tentokrát vybírala Anna Ševčíková ze 6. třídy. Rozhodla se pro známou českou kuchařku a literátku v jedné osobě. Víte, o koho jde? A tohle není poslední hádanka, Anička pro vás připravila i hádanky další... Tak se pusťte do čtení! Vám „starším“ přejeme za redakci hezkého Valentýna a všem hodně úspěchů ve 2. pololetí. Jana Kubátová
Obsah 3 = Vystoupení dramatického kroužku a pěveckého sboru 4 = Advent v ČB 5 = Předvánoční divadlo v družině 6 = Vánoční besídka v 1. třídě 7 = Radúz a Mahulena v ND 8 = Florbal Čimelice 9 = ZOH Soči 10 = Zápis do 1. třídy 11 = Rozhovor s pí. Filipovou 12 = Jak to bylo od 1. do 3. třídy 13 = Policejní muzeum 14 = Hádanky 15 = Vtipy 16 = Hudební tip 17 = Tip na film a knihu 18-19 = Popletené pohádky 20 = M. D. Rettigová 21 = Anketa v 9. třídě, Proč vůbec chodit do školy 22 = O přátelství 23-25 = Jaký by měl být ministr školství 26 = Výprava do zámku, Venku sněží
2
Vystoupení dramatického kroužku a pěveckého sboru Letošní vánoční turné jsme odstartovali na 1. neděli adventní zpíváním u adventních věnců. Ještě v tom samém odpoledni jsme navštívili Domov Rakovice, kde jsme zazpívali pásmo vánočních písní. Tradičně jsme se zúčastnili setkání důchodců ve Varvažově. Poslední školní den jsme dopoledne obsadili hostinec Na Hvížďalce, kde jsme poprvé předvedli pohádku O slavíku z perleti a brokátové růži. Publikum z řad žáků ZŠ doplnila mateřská škola. Velký aplaus na závěr byl odměnou všem aktérům vystoupení. V 18:00 večer se sál zaplnil dospělými diváky. Po pohádce jsme zazpívali koledy a začaly Vánoce! Vystoupení mělo velký úspěch. Irena Filipová
3
Advent v Českých Budějovicích I když už je adventní čas dávno pryč, my stále vzpomínáme na předvánoční výlet do Českých Budějovic. Jeli jsme vlakem. Ještě nemrzlo, měli jsme štěstí. Cestou do krajského města jsme přesedali v Protivíně. Vlak jel, jako by mu za kolejemi hořelo. :-) Dopoledne jsme dorazili na hlavní nádraží. Po pěší zóně jsme došli až k Planetáriu. Tam nás čekal program o hvězdné obloze a naší soustavě. V poznávání hvězd bodovaly hlavně holky. Noční obloha byla krásná. Našli jsme kuřátka, delfína, malý i velký vůz, Orion i Casiopeu. Podívali jsme se, jak vznikla naše planeta i ty okolní. Pak jsme vyšli na denní světlo. Na náměstí Přemysla Otakara II. jsme si prohlédli adventní trhy. Byl tam krásný veliký lipový betlém, muzikant s flašinetem, plno různých obchůdků s původními řemesly. Prohlédli jsme si radnici a Černou věž. Nakonec jsme se připojili k sousoší několika zaměstnanců, kteří chvátají do jedné banky na Lannově třídě. Ještě jsme si dali něco dobrého a už jsme zase procházeli nádražní halou na perón č. 1. Domů jsme přijeli už za šera. Čtvrťáci, foto Šárka Maštalířová
4
Předvánoční divadlo v družině Poslední týden před Vánočními svátky připravily starší děti, které navštěvují družinu, pro své mladší kamarády divadelní představení – pohádky „Vystrašení čerti“ a „Kašpárek a Lišák“. Druhou pohádku pak předvedly i pro žáky 1. třídy na jejich vánoční besídce. Děkujeme: paní učitelce M.Filipové za poskytnuté texty paní učitelce Maštalířové za extrémní přizpůsobivost a krytá záda paní učitelce Hájkové za podporu a pomoc v přípravě a samozřejmě hercům : Pohádka „Vystrašení čerti“ Darina Počtová Karolína Kudelová Sabina Prokopová a Michaela Mrzenová Pohádka „Kašpárek a Lišák“ Lukáš Petr – rychtář Tomáš Provazník – kašpárek Ondra Prokop – řezník Lišák Marek Ulč – hajný Adéla Partíková – Káča
foto Olga Vilímová
5
Vánoční besídka v 1. třídě Ve čtvrtek ráno 19. prosince jsme se do školy těšili o něco více než obvykle. Vytvořili jsme si totiž takové naše školní před-Vánoce. Domluvili jsme se na malém občerstvení a že si ten den pořádně užijeme. Největším, nečekaným překvapením pro žáčky první třídy bylo, že k nám zavítal "školní" Ježíšek. Pravda, nikdo z nás jej nezahlédl, ale zanechal po sobě stopy ozdobenou vánoční jedličku a dopis. Dopis Ježíšek položil na katedru. Stálo v něm, aby naše paní učitelka došla do sborovny, kde pro nás budou vánoční dárečky. Všichni nechali ochutnávání cukroví a čekali, zda to nebyl jen žert. Po rozbalení dárečků došlo na přípitek, při kterém jsme si popřáli krásné Vánoce. Zazpívali jsme si vánoční koledy, zapálili prskavky a také jsme pouštěli lodičky po vodě.Byl to příjemný den a bez učení. text a foto Andrea Zelenková
6
Radúz a Mahulena v Národním divadle Už v předvánočním čase (19. prosince) jsme s žáky 2. stupně naší školy (přesněji s výběrem žáků, kteří projevili zájem) navštívili představení Radúz a Mahulena v Národním divadle. Tato Zeyerova dramatická báseň patří k nejkrásnějším příběhům lásky, které české jeviště zná. Radúz a Mahulena ze znepřátelených království překonávají pro svou lásku nejen nástrahy osudu, ale i kouzla královny Runy. Zeyer dal své hře podtitul „Slovenská pohádka o čtyřech jednáních“ a do vínku kouzelný prolog „Jsem pohádka. Kdo se mnou půjde, povedu jej do modrých krajů báje...“ Vytvořil neobyčejně působivé dílo, jehož poezii pro nás podtrhovala ještě předvánoční atmosféra Prahy (Staroměstské náměstí s nazdobeným vánočním stromem jsme si prohlédli z výšky radniční věže). Kouzelná byla i jevištní výprava představení a nezklamalo ani skvělé obsazení samotné inscenace s Vojtou Dykem a Pavlou Beretovou v hlavních rolích. A třebaže večerní představení trvalo 2 hodiny a 40 min, rozhodně jsme se nenudili a hlavní město jsme opouštěli slavnostně naladění a plní dojmů. (-jak- s využitím informačního textu ND)
www.narodni-divadlo.cz
MLADŠÍ I STARŠÍ DĚVČATA SI PO ROCE OPĚT ZAHRÁLA KRAJSKÁ FINÁLE VE FLORBALU Ve čtvrtek 9. ledna 2014 se v Sezimově Ústí uskutečnilo krajské finále ZŠ ve florbalu mladších dívek ( 6.+ 7.třída) a v úterý 14. ledna 2014 se v Kaplici uskutečnilo krajské finále ZŠ ve florbalu starších dívek ( 8.+ 9.třída). Okres Písek zastupovala v obou kategoriích čimelická děvčata, protože v říjnu vyhrála okresní kolo!
7
V konkurenci velkých škol ze Strakonic, Tábora, Kaplice, Českých Budějovic, Dačic, Třeboně a Týna nad Vltavou obsadila mladší děvčata 4. místo (od 3. místa je dělilo pouze horší skóre – o 1 gól). Starší děvčata obsadila 7. místo. Dívkám se sice nepodařilo navázat na loňský úspěch v podobě 2. místa, ale už sama účast na krajském finále podruhé za sebou v obou kategoriích je obrovským úspěchem pro čimelickou základní školu!! Děvčata odehrála oba turnaje parádně a patří jim dík za odvedené výkony! Sestava ZŠ Čimelice na turnajích: Karolína Habichová, Irena Filipová, Magdalena Kulasová, Michaela Počtová, Žaneta Žahourová, Denisa Cígnerová, Aneta Pavelková, Denisa Žahourová, Anna Válová, Vendula Kůrková, Štěpánka Motejzíková, Lucie Počtová, Klára Lišková, Karolína Štětinová, Barbora Janotová, Dita Rudolfová a Natálie Hulešová
FLORBALOVÝ ÚSPĚCH CHLAPCŮ A DĚVČAT V TURNAJI O POHÁR STAROSTY MĚSTA MIROVICE Ve čtvrtek 12. 12. 2013 se v čimelické sportovní hale uskutečnil další ročník florbalového turnaje O POHÁR STAROSTY MĚSTA MIROVICE. Turnaje se zúčastnily tradičně 4 školy - ZŠ Chraštice, ZŠ Čimelice, ZŠ Mirotice a pořádající ZŠ Mirovice. Hrálo se ve třech kategoriích – dívky 6. - 9. třída, chlapci 6. - 7. třída a chlapci 8. - 9. třída. A ve všech kategoriích obsadila ZŠ ČIMELICE 1. místa!!!
Vláďa Linhart
8
Zimní olympijské hry v Soči XXII. zimní olympijské hry se konají od 7. až do 23. února 2014 v ruském přímořském městě Soči. Rozhodlo o tom hlasování členů Mezinárodního olympijského výboru v Guatemale 5. července 2007. Hry jsou organizovány ve dvou centrech, v pobřežním městě Soči a v horském středisku Krasnaja Poljana. Jedná se o druhé olympijské hry pořádané na území Ruska a o první zimní olympiádu v Rusku. Vstupenky stojí 15-26 tisíc korun. Po skončení olympijských her se budou na stejných sportovištích konat i Zimní paralympijské hry 2014. V porovnání s předchozími hrami ve Vancouveru 2010 se bude rozdávat 98 sad medailí, tedy o 12 více. Soutěžit se bude v 15-ti sportech. Odhaduje se, že hry budou stát přes 50 miliard dolarů, tedy pětkrát více než původní odhady olympijského výboru a více než dvojnásobek nákladů předchozích letních her v Londýně. ZOH v Soči tedy budou nejdražšími olympijskými hrami v historii. Jako maskoti pro tyto hry byli po dlouhém hlasování vybráni leopard, zajíc a lední medvěd. Zatím se na OH v Soči kvalifikovalo 90 národních olympijských výborů. Oproti hrám v roce 2010 se neúčastní: Kolumbie, Etiopie, Ghana, Severní Korea, Jižní Afrika a Senegal, naopak tyto státy přibyly: Britské Panenské ostrovy, Filipíny, Portoriko, Thajsko a Panenské ostrovy, a dalších šest národů je na zimních olympijských hrách poprvé: Malta, Paraguay, Východní Timor, Togo, Tonga a Zimbabwe. Česko bude v Soči reprezentovat 88 sportovců. Bude se hrát na 18 různých stadionech a příprava zimních olympijských her stála opravdu „majlant“, o což se hodně zasloužil i prezident Ruska Putin. Soutěžit se bude na Olympijském stadionu Fišt. Olympijský oheň na velké pochodni zapálily před stadionem dvě olympijské legendy ruského sportu, hokejista Vladislav Treťjak a krasobruslařka Irina Rodninová. Soči je ruské město v Krasnodarském kraji, nacházející se mezi pobřežím Černého moře a úpatím Kavkazu. Žije v něm okolo 330 tisíc obyvatel. Soči s předměstskými oblastmi je roztaženo do délky 147 kilometrů a může proto být v závislosti na pojetí evropských hranic označováno za nejdelší město v Evropě. Městská aglomerace Velké Soči je rozlohou 3502 km2 největší v Rusku, 3,5krát větší než Moskva. Českou republiku reprezentují na hrách mimo jiné Tomáš Kraus, Lukáš Bauer, Jaromír Jágr, Martina Sáblíková, Šárka Strachová (Záhrobská) a další. Vojtěch Štěpánek a Lukáš Vala zdroj: Wikipedia; http://olympijske-hry-sochi-2014.cz/
9
Zápis do 1. třídy V pátek 24. ledna 2014 odpoledne a v sobotu 25. ledna 2014 se konal zápis budoucích prvňáčků. Dostavilo se celkem 22 adeptů v doprovodu rodičů. Děti se velmi snažily a jejich výkony byly oceněny. Každý si odnesl večerníčkovou čepici, sladkosti i výrobky z keramiky. Jak vlastně takový zápis probíhá? Po seznámení se příchozího ujme jeho budoucí paní učitelka a podrobí ho zkoušce z geometrických tvarů, počítání a barev. Poté následuje grafická část, kde budoucí žák překresluje tvary a vytváří postavu. Nakonec přednese báseň, či písničku. Rodiče mezitím poskytnou informace nutné k zápisu do školy. Marie Filipová
foto Ivana Zieglerová
10
Rozhovor s paní učitelkou Marií Filipovou nejen o první a třetí třídě Doslechli jsme se v redakci zpravodaje, že v příštím školním roce nastupujete opět do první třídy. Těšíte se? První třída je vždy nová výzva. Děti jsou natěšené, a tak se budu snažit nebrat jim iluze. Je to vždycky trochu obav a těšení zároveň. Kolikátí prvňáčci v pořadí to pro vás budou? Třetí. Moji první „bobánci“ jsou v současné osmé třídě. Kdo převezme vaši nynější třetí třídu? Paní učitelka Karasová, která se vrací po mateřské dovolené. Nebudete se vám stýskat? Jak byste zatím necelé tři roky v této třídě zhodnotila? Stýskat se mi bude určitě. Po dvou a půl letech jsme si na sebe zvykli a naučili se navzájem respektovat. Tato třída je poněkud komplikovanější díky skladbě – jedenáct chlapců a pět dívek. Když v září po nástupu do první třídy stačili chlapci vytrhnout trubku na záchodě a svedli několik vítězných bitek se spolužáky o rok i více staršími, začala jsem tušit, že to nebude procházka růžovou zahradou. Práce s nimi je občas náročná a vyžaduje být neustále ve střehu. Ale výsledky se dostavují a námaha nese svoje ovoce. Z toho mám velkou radost. Kdybyste měla srovnávat prvňáčky za celou dobu své praxe, pozorujete na nich obecně nějaký vývoj, nějaké změny? Bohužel spíše k horšímu. Nejvíce se mne dotýká projevovaný nezájem o vědění, nechuť ke čtení a uvolnění kázně. Problémy s řečí a komunikací všeobecně. Samozřejmě to neplatí pro všechny, ale skupiny dětí s těmito problémy se ve třídách zvětšují. Ve které třídě na prvním stupni – pokud jde o ročník – učíte nejraději? Kde je vám třeba učivo nejbližší? To se nedá přesně určit. Vždycky chodím ráda tam, kde je prima parta. Moc mě bavila vlastivěda v 5. třídě, ale stejně tak i ostatní předměty – z každé látky se nechá udělat dobré téma. Skutečně nejvíce záleží na tom, jak ji žáci přijímají a do jaké míry jsou ochotní spolupracovat. Zaslechli jsme také, že na jaře odjíždíte za dcerou do Skotska. Učíte se anglicky? A vrátíte se nám vůbec?:-) Jestli to vyjde tak, jak je to naplánováno, měla bych skutečně strávit jarní prázdniny ve Skotsku. No a pokud mi neuletí letadlo nebo mě tam někdo neprodá do otroctví za stádo angusů – což doufám nehrozí – měla bych se vrátit. Anglicky se mě snažil něco naučit můj syn, ale zatím to dotáhl pouze na „to be or not to be“ – a s tím asi nevystačím. Můj francouzsko-německo-ruský přízvuk ho ničí, a tak si budu muset vystačit s „rukama-nohama“ a spoléhat se na to, že mi dcera bude dělat tlumočnici. Tedy jestli mě nenechá bloudit po skotských vysočinách až do mého návratu. Děkujeme za rozhovor.
(jak)
11
Jak to bylo od první do třetí třídy Když jsem šla poprvé do školy, moc jsem se těšila. Ale když jsem přišla do třídy, tak jsem trochu znervózněla. Dostali jsme od paní učitelky čokoládu. Druhý den jsme jenom kreslili a vybarvovali. A když už to bylo i s velkýma přestávkama, tak jsem byla trochu vystrašená, protože kluci běhali, křičeli a praskali pytlíky. Paní učitelka na nás někdy křičela, protože byl ve třídě hluk. V druhé třídě už to bylo lepší. Už nepraskali pytlíky. Ale pořád běhali a křičeli. No a teď už jsem ve třetí třídě. Kluci dostali k Vánocům tablety. Takže hrajou na tabletech a jsou víc potichu. Nela Valová
www.domusweb.it
12
Policejní muzeum Žáci deváté (někteří i sedmé) třídy navštívili Policejní muzeum v Praze. Prohlídku zahájila přednáška zkušeného kriminalisty o kriminalitě mládeže. Jako první se zabývali šikanou. Pod tímto pojmem se rozumí opakované ubližování na zdraví, jak fyzickém tak psychickém. Pověděli si, proč k šikaně dochází a některé příklady. Dále přišly na řadu rozdíly mezi krádeží a loupeží. Krádež není trestný čin, pokud se nejedná o kapesní krádež nebo pokud obrat nepřesahuje 5000 korun. V některých zemích bylo zavedeno právo, že se přestupky sčítají. Například pokud někdo nakrade za 4999 Kč, není to trestní čin a zítra to může udělat znovu. Kvůli právu se krádeže sčítají, takže zloděj, který nakrade za 4230 Kč a druhý den také, může jít do vězení. Loupež je trestný čin v jakémkoli případě. Při loupeži zločinec vyhrožuje ublížením na zdraví, proto je loupež trestným činem. Po skončení besedy se žáci zúčastnili prohlídky policejního muzea, ve kterém byly vystaveny zbraně a uniformy. Dokonce tam bylo k vidění umělé místo vraždy. Z ohlasů návštěvníků:
Už se těšíme, Fantomasi! :) Jsme rádi, že v době vycházek navštívil právě naše muzeum.
více na www.muzeumpolicie.cz
Na závěr naší exkurze v Praze jsme se zúčastnili prohlídky Vyšehradu, pevnosti, kterou podle pověsti založila kněžna Libuše. Vyšehrad byl mnohokrát dobyt a přestavěn. Velmi významným přestavěním jsou kasematy v hradbách. Skrz kasematy se mohli přemisťovat vojáci i koně. Jsou zde i sochy z Karlova mostu. Prohlídky kasemat jsme se bohužel nezúčastnili. Uvnitř hradu byla ještě rotunda, která sloužila jako sklad prachu. V její špičce vězí dělová koule. Pavel Čerňavský
13
Hádanky Když se černoušek narodí, má černé tělo, černé ruce, černé nohy, černou hlavu, a jaké má zuby? (Žádné.) Co přidáte do kbelíku vody, aby byl lehčí? (Díry.) Víš, proč se Smrtka musí tahat s kosou? (Protože neudělala papíry na kombajn!)
Víte, co je kostra v dětském pokoji za skříní? (Vítěz loňské hry na schovávanou.)
Co to je? Kdo to dělá, nechce to, kdo to koupí, nepotřebuje to, kdo to potřebuje, neví o tom. (Rakev.) připravila Anna Ševčíková
14
Vtipy Chuck Norris dokáže vysypat prázdný koš. "Pepíčku, řekni dvě zájmena." "Kdo, já?" "Výborně, Pepíčku." Paní rodí doma. Je u ní doktor a vypadne proud. Zavolá tedy pětiletého synka, aby svítil baterkou. Porod se podaří, doktor plácne mimino po zadečku a syn s očima navrch hlavy vyhrkne: "Správně! A ještě druhou přes hubu, neměl tam lízt!" Pane doktore, mám stále červený nos. Nedá se proti tomu něco dělat? Je-li červený od narození, tak nic. Jestli je to ale od pití, tak musíte pít dál a časem vám zfialoví. Tatranka.rar - energie sbalená na cesty! vybíral Tomáš Biskup
Perličky Proč je Oidipus jedním z nejtragičtějších řeckých hrdinů? Zemřel. Co objevil Jan Jánský? Tiramisu.
www.puntarellarossa.it
(Ve skutečnosti krevní skupiny.)
http://cs.wikipedia.org/
15
Hudební tip: Milky Chance – Stolen Dance I want you by my side So that I never feel alone again They’ve always been so kind But now they’ve brought you away from here I hope they didn’t get your mind Your heart is too strong anyway We need to fetch back the time They have stolen from us.
Chci tě po svém boku, to abych se už nikdy víc necítil sám. Všichni jsou tak milí, ale teď tě odsud odvedli. Já doufám, že to nezměnilo tvůj názor. Tvé srdce je stejně moc silné. Potřebujeme vrátit čas, ukradli nám ho.
And I want you We can bring it on the floor You’ve never danced like this before But we don’t talk about it Dancin on doin the boogie all night long Stoned in paradise Shouldn’t talk about it.
A já tě chci, můžeme to přenést na parket. Nikdy si netancovala tak jako teď, ale nemluvíme o tom. Tancovat, celou dlouhou noc, sjetý v ráji. Raději o tom nemluvit.
www.thechuckness.com
www.junodownload.com
16
Tip na film: Ledové království Nová dobrodružná pohádka, která vás pobaví i dojme. Pohádka o princezně Else, která se narodila s ledovou mocí. Její mladší sestře Anně, která si s ní odmalička užívala spousty zábavy, se stala nehoda. Elsa ji omylem zasáhla svým kouzlem. Annu museli její rodiče odvést k trollům, aby ji zachránili. V den Elsiny korunovace se Elsa rozzlobí na Annu a jejího nového přítele a uteče do hor, kde si postaví krásný ledový zámek. Mezi tím se Anna vydá do veliké zimy, kterou způsobila její sestra, aby ji přivedla zpět do království. Cestou se jí do cesty připlete sob Sven a mladý, silný chlápek Kristoff. Vydají se s Annou pokračovat v cestě za Elsou. Anna najde její ledové království i s malým srandovním sněhuláčkem Olafem. Anna se dostane k Else, ale Elsa ji odmítne a znovu zasáhne svým kouzlem, ale toto je vážnější, Annu může zachránit jen čin z pravé lásky… Irena Filipová
Tip na knihu: Staré pověsti české (pro děti) Od praotce Čecha přes Horymíra a Šemíka až k legendě o propasti Macocha. Celkem 21 pověstí, které zná každý správný Čech, je připraveno pro další generaci. Staré pověsti české jsou převyprávěny tak, aby jim s pomocí krásných ilustrací porozuměly i malé děti. Tato kniha je k dispozici také jako e-kniha.
www.fragment.cz
17
Popletené pohádky ze 7. třídy Tři oříšky pro Madagaskar Za jednou horou a jednou řekou žila Sněhurka v chaloupce na kuří nožce. Byl to krásný domeček, měla tam asi -20 stupňů, jeden stůl a jednu pohovku. Nedalo se říct, že měla postel, protože spala na slámě. Jednoho dne z rána roznesla se zpráva, že byla chaloupka na kuří nožce posprejována. Udělala to Popelka, která nechala doma sestru a matku pracovat. Popelka byla následovně zatčena Rákosníčkem a hozena do žaláře. Přišel ji zachránit drak, když ji vysvobodil, olízl se a Popelku sežral. Viděl to Artuš a šel draka zabít. Neměl odvahu a tak se s tím drakem vzali. Oslíkovi to bylo líto, že nemůže mít svou vysněnou lásku. Rozhodl se s Artušem bojovat, to znamenalo oslík VS Artuš. Zabili se na v zájem a drak zůstal na ocet. Každý den za ním chodila Barbie, tu nesežral, protože byla moc uměla. Drak žil ve vesnici jménem Dejvice. V Dejvicích také žili Pat a Mat, Křemílek a Vochomůrka, prasátko Pepa a Krteček. Uprostřed náměstí v Dejvicích stála Socha Svobody. Jednoho dne přišla do Dejvic Polednice a sebrala Pata a Vochomůrku. Potom je nedaleko v lese snědla. Mat a Křemílek koukali na NOVU. Viděli co se stalo Patovi a Vochomůrkovi. Mat a Křemílek se nastěhovali do perníkové chaloupky. A žili šťastně až do smrti. Anna Válová
Jak Mařenka prohloupila a přišla o Jeníčka Bylo nebylo, kdysi dávno žila krásná dívka jménem Moana. Byla to princezna z jiného světa. Když si hrála v království se svým kamarádem faunem, objevila kouzelnou skříň s kabáty. Vešla do ní a ocitla se v jeskyni s Rumcajsem, Mankou a Cipískem. Rumcajs poznal, že dívka je z královského rodu, a tak se uklonil. Moana se posadila vedle Cipíska na prkno a čekala, co se bude dít. Za malou chvíli do jeskyně přiletěl Spiderman s krásnou Mary Jane. Všichni se rozhodli, že se vydají na cestu ke Karkulčině babičce. Spiderman vzal Mary Jane a odletěli za pomoci pavučin. Ostatní šli pěšky. Za pár týdnů dorazili k domu, zaklepali na dveře a chvíli čekali. Otevřela jim malá roztomilá holčička. „Ahoj, jmenuji se Mařenka a právě jsme upálili tu divnou babičku, co ležela v posteli,“ řekla. Rumcajs byl smutný, rozbrečel se a posadil se na nejbližší židli. Moana, protože je stejného věku jako Mařenka, ji vytáhla z chalupy a šly na maliny. Po cestě jim do džbánu spadly tři ořechy. Mařenka však chtěla dva pro sebe a Moaně dát jen jeden. Mařenka se nerada dělí a ten druhý rychle spolkla i se skořápkou. Oříšek se ale zasekl Mařence v krku, a protože byla Moana stále naštvaná za to, jak se Mařenka zachovala, nechala ji umřít. Moana se vrátila do chalupy, přivítala se s Jeníčkem, všichni se usadili a Moana mezi tím připravila na stůl sedm koblížků od babičky. Jeden jí ale utekl, a tak musel být Cipísek o hladu. Za pár týdnů se zase vrátil Rumcajs s rodinou do jeskyně a Spiderman s Mary Jane odcestovali domů. Jeníček se oženil s Moanou a pokud neumřeli, žijí dodnes. Irena Filipová
18
Popletená pohádka Žili byli dva chlapci, Baštík a Svašík. Měli ale zlé rodiče: Křemílka a Vochomůrku. Jednou řekl Křemílek Vochomůrkovi: „Odveď ty kluky ušatý do lesa.“ V lese našli perníkovou chaloupku a hned se do ní pustili, až se jim dělaly boule za ušima. Po dvou hodinách zjistili, že v ní nikdo není a že ji celou snědli. Už se stmívalo, když v tom zahlédli létajícího havrana, který je zavedl k lodi. Na ní byl kapitán Jack Svalouš a viděli ho zápasit s Aladinem. Baštík navrhl, ať se utáboří. V noci uslyšeli strašné zvuky. „To asi medvídek Pů,“ řekl Svašík. A opravdu, medvídek honil Ijáčka. Potom se vydali do místního hotelu "Traransylvania". Byl to tak proslulý hotel, že i Miloš Zeman tam bydlel v pokoji s Rákosníčkem. Vtom zahlédli Batmana, který bojoval s Dártrem Vaderem. Potom šli do KFC, kde vařil Hanson krocana, tak raději utekli. Zazvonil konec a pohádky byl zvonec! Jakub Jelínek
www.i-creative.cz
batman.wikia.com
www.mubrno.cz
19
Osobnost zpravodaje: Magdalena Dobromila Rettigová Magdalena Dobromila Rettigová byla spisovatelkou, autorkou kuchařek, básní, divadelních her a krátký próz. Dodnes je známá především jako autorka Domácí kuchařky. Její dětství nebylo příliš šťastné, poznamenala je smrt otce a sourozenců. Po smrti její poslední sestry se matka s malou Magdalenou odstěhovala nejprve do Plzně. Další stěhování čekalo Magdalenu k tetě do Prahy. Zde se musela již starat o domácnost a pomáhat matce vydělávat na živobytí. Do svých 18 let Magdaléna žila v německojazyčném prostředí a neuměla česky. Díky seznámení a manželství s českým buditelem a spisovatelem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem se z ní po sňatku z roku 1808 stala vlastenecky orientovaná buditelka. Rettig, který poznal schopnosti své ženy, neomezoval ji, ale naopak její schopnosti podporoval. Jeví se jako moderní muž, uznalý k ženské osobnosti a jejím vlohám. Měl porozumění pro svou pracovitou a aktivní manželku jako málokterý muž té doby. Rettigová se rozhodla věnovat zejména výchově a výuce dívek. Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracím a české literatuře. Půjčovala dívkám české knihy a předčítala jim z nich. Pořádala literární posezení, na nichž se recitovaly české básně. Stála u všech významných kulturních akcí svého okolí a referovala o nich jako dopisovatelka časopisu Květy. Osobně se stýkala s vlastenci, s Františkem Palackým, s Josefem Jungmannem a dalšími. Z díla Rettigové je dodnes nejznámější Domácí kuchařka, vydaná poprvé roku 1826 a dále v mnoha vydáních více než sto let. Její tvorba sice nikdy nedosahovala vysokých uměleckých kvalit, ale velký význam má Rettigová šířením národního vědomí a osvěty v ženském měšťanském prostředí. I díky své Domácí kuchařce přispěla k rozšíření českého jazyka v měšťanském a lidovém prostředí. Vybrala Anna Ševčíková. zdroj: cs.wikipedia.org
ceskaposta.cz
20
Anketa Anketu na téma „přihlášky na střední“ uspořádala v 9. třídě Natálie Hulešová. Dita Rudolfová: Zdravotní škola Příbram. Chci být doktorkou. Natálie Hulešová: Zdravotní škola Příbram nebo Písek. Odmala jsem toužila po tom, být doktorkou. Tereza Maštalířová: Gymnázium Písek. Vždy jsem chtěla chodit na gympl. Monika Štětinová: Obchodní akademie nebo Ekonomické lyceum Praha. Z důvodu zaměření na matematiku. Kristýna Račanová: Střední hotelová škola v Mariánských Lázních a Střední škola pedagogická v Praze. Chci tam kvůli zaměření na hudbu. Pavel Čerňavský: Gymnázium nebo Průmyslová škola Písek. Miroslav Kříž: Střední odborné učiliště Příbram. Chci být kuchař. Michal Samko: Střední odborné učiliště v Krkonoších. Také chci být kuchař. Kryštof Tomášek: Grafika a design ve Strakonicích nebo autotronik v Písku. Jiří Šuk: Automechanik a autotronik na Středním odborném učilišti v Písku. Pavel Hadáček: Elektrotechnická škola v Hluboké nad Vltavou. Josef Biskup: Gymnázium v Písku nebo v Příbrami. Vladislav Kníže: Hotelová škola v Příbrami nebo Střední odborné učiliště v Písku, zaměření na kuchaře-číšníka.
A proč vůbec chodit do školy? Zadání ve slohu v 9. třídě znělo tentokrát takto: vysvětli holčičce z 1. třídy, které se nechce chodit do školy, proč je to třeba, a to způsobem přiměřeným jejímu věku. Vysvětlení se ujal Pepa Biskup: Celkem tě chápu, mně se taky nechce do školy. Ale já si třeba moc rád čtu. A proto musím chodit do školy. Tam mě totiž naučili číst a teď si čtu to, co mě baví. Taky se do školy moc těším na kamarády, určitě tu taky máš nějaké. A ve škole se často jezdí na výlety, to je taky super. Dokonce tě ve škole naučí cizí jazyky. Teď si představ, jak by bylo hustý, kdybys přijela do Anglie a mohla si pokecat s jejich královnou. Nebo o pracovkách, to budete potom vařit. Když teda vaří holky od nás, smrdí celá škola, ale ty budeš určitě šikovnější. A taky je tu výtvarka, to si malujete obrázky a někdy se jde malovat i ven. No a nesmím zapomenout na dějepis a tělocvik. Až budeš větší, budete mít dějepis s panem ředitelem. To je strašná sranda. Nevím, jaký máš názor ty, ale podle mě jsou nejlepší obědy. Proto každopádně musíš chodit do školy.
21
O přátelství Ze slohových prací žáků 8. třídy Přátelství je něco jako kamarádství, ale je pevnější a důvěrnější. Aby dva lidé mohli být přátelé, musí si navzájem důvěřovat. Dva lidé mohou být kamarády jednoduše, prostě se jen můžou začít bavit a jsou kamarádi, ale aby byli přátelé, musejí se znát déle a udržovat spolu kontakt. Varianty přátelství jsou různé, např. kluk s holkou, kluk s klukem, holka s holkou… Variant je spoustu. Člověk potřebuje přátele. Když někdo žije sám, je to veliký nápor na psychiku člověka. Někdo to zvládne a někdo ne a může se zhroutit, někdy si musíme s někým popovídat. Ti, co trpí samomluvou, nemluví sami se sebou, ale se svými imaginárními přáteli. Přátele prostě potřebujeme, i když jsou někdy dny, kdy litujeme, že jsme je kdy potkali, a jindy jsme za to zase vděční. Přátelství je věc, která se dá vysvětlit tak těžce, jak vzniká. Přítele musíme mít rádi v dobrém i ve zlém, v čase i v nečase, i přes různé vady. Saša Jodas
Přátelství – tím míním blízkost lidí, kteří si navzájem rozumí, těší se na sebe, věří si a mají stejné záliby. Přátelství je jako strom, který zapustí kořeny hluboko do země. Někdy do stromu uhodí blesk a vytrhne ho i s kořeny. Takže se přetrhne pouto stromu a země. Tak je to někdy i u lidí, ale opravdové přátelství má pevná pouta, která nelze roztrhnout. Takováto vzácná přátelství, kdy by jeden umřel pro druhého, jsou kapičky vody v poušti. A myslím si, že láska a pravda ne vždy zvítězí nad lží a nenávistí. Ale také si myslím, že by každý měl najít přátele. Tereza Márová Přátelství je velmi záludná věc. My si pořád myslíme, jak s tamtím a támhle tím hrozně „přátelujeme“, ale ono tomu tak většinou není. Podle mě by pravý přítel měl určitě pomoci v nouzi. Rozhodně by přítel neměl urážet, nebo ubližovat svému kamarádovi. Přátelství je ale velmi nutné, protože pak nejsme ve společnosti „sami“. Když máme po boku dobrého kamaráda, na kterého se můžeme spolehnout, můžeme být nejšťastnější člověk na světě. Na druhou stranu zase takový přítel se hledá velmi těžko. O přátelství stojí každý člověk na Zemi, ale jen málo z nich má kamaráda, který pěstuje stejné sporty, neuráží ho, no zkrátka opravdového kamaráda. Když vás ale váš kamarád zklame, cítíte k němu najednou nenávist a poznáte, jaký opravdu může být. Já nevím, jak je to u dívek, ale kluci se většinou nakonec stejně smíří. Přátelství je zrádná, ale důležitá a krásná věc. Lukáš Vala
22
Jaký by měl být ministr školství? Ukázky z prací žáků 9. třídy Ministr školství by měl být chytrý a bystrý. Měl by to být nějaký bývalý učitel, který něco udělal pro vzdělání dětí a zlepšení školy. Kdybych byl ministrem školství, spoustu bych toho změnil. Investoval bych více peněz do školních jídelen a do vzdělání. Změnil bych školní docházku na čas od 8:45 do 12:20 hod, každý den kromě soboty a neděle. Zvýšil bych plat učitelů a kuchařek. Dal bych do každé třídy notebooky pro žáky, aby nemuseli psát poznámky do sešitu. V češtině bych zavedl míň diktátů a více slohovek. Čtenářský deník bych zrušil. Také bych dal do každé třídy interaktivní tabuli. Do každé místnosti bych dal „wifinu“, vždy o hodinách by se vypínaly. Vladislav Kníže Ministr školství by měl být spravedlivý, slušný, neměl by být chamtivý, zlý, měl by tomu rozumět a také by se měl umět vžít do dětí, co ty děti ve škole prožívají. Kdybych byla ministryní školství, tak bych zavedla školu od 8 do 14 hodin a škola by byla tři dny: pondělí, úterý, středa nebo pondělí, středa, pátek. Některé starší budovy škol bych dala zrekonstruovat. Dita Rudolfová Chci, aby ministr byl pilný, aby byl ohleduplný a nekašlal na práci, a také aby byl chytrý. Kdybych byla ministryně já, zavedla bych školní docházku od 9 hodin do oběda (kolem 12. hodiny). Zavedla bych místo sešitů notebooky nebo tablety, učitelé si totiž stěžují na „škrabopis“ některých dětí. Také bych zavedla místo normální tabule tu interaktivní. Chtěla bych zavést i jiné zvonění na přestávku a na hodinu. Vybrala bych třeba nějaké písničky. Myslím, že to by stačilo. Natálie Hulešová Ministr školství by měl být mladý komunikativní člověk, který je vzdělaný a chytrý. Ačkoliv to není jednoduché, měl by být schopen sehnat peníze na školy. Do školy by se mělo chodit od 9 do 14 hodin, také by se měly změnit osnovy učení a mělo by se učit to, co každý v životě využije. Na základních školách by se měly vyučovat základy ekonomie. Také by se měly zachovat rukou psané sešity, protože z notebooků by děti „zmagořily“. Kryštof Tomášek Kdybych byl ministrem školství, rozhodně bych zavedl, že do školy se bude chodit o něco později nežli teď, protože by žáci měli chodit do školy vyspalí, a ne vstávat v šest hodin (a někdo i dříve), aby vše stihli. Zrušil bych některé předměty a dal je jako nepovinné, protože ne každý je využije. Kdybych byl ministr školství, rozhodně bych prosazoval svůj názor, jelikož když člověk neřekne svůj názor, lidé si myslí, že můžou vše prosazovat na váš účet a vy s tím nic neuděláte. Jako ministr bych asi zavedl notebooky, protože přečíst po některých žácích jejich sešit je velice obtížné. Dále bych chtěl, aby škola byla pro žáky spíše hrou, a ne utrpením, jako to někdy bývá. Čtenářský deník na češtinu bych nezrušil úplně, ale dal bych dětem vlastní výběr, aby se většina z nich nekoukala na internet a nepsala jen jednu knížku. Myslím, že ministr školství by měl být bývalý učitel, protože by věděl, co ve škole chybí, nebo naopak přebývá. Michal Samko
23
Kdybych já byl ministrem školství, změnil bych tělesnou výchovu tak, že bych do ní přidal bojová umění jako sebeobranu atd. Zrušil bych učebnice dějepisu, protože v nich nevidím smysl. Dějepis vyprávějí nejlépe učitelé. Dále bych základní násobilku přesunul do první třídy. Zrušil bych povinnou literaturu, aby v četbě byly jakékoliv knížky. Zavedl bych přísnější tresty za šikanu. Pavel Čerňavský Nezáleží na tom, kdo to bude, jestli to bude žena či muž nebo učitel či ekonom. Myslím, že ministr školství by měl být vzdělaný a chytrý člověk, který umí prosadit svůj názor. Měl by být také rozumný, hodný a chápavý. Ale myslím, že by neměl být psychicky na dně, zlý a hloupý jak poleno. Určitě by měl umět dobře číst a měl by umět psát spisovně a bez chyb. Já bych nechtěla být ministryně školství, protože by mě nebavilo pořád nosit to černé oblečení. Kristýna Račanová Já se popravdě o politiku moc nezajímám, a proto nevím, jakého ministra školství bychom potřebovali. Ale podle mě by měl být chytrý a nadaný na řízení ministerstva. Hlavně by to měl být takový ministr, aby mu nešlo jen o peníze, které si za dobu ministrování vydělá. Měl by se zajímat o žáky i o učitele. Nemusel by to být ani bývalý učitel, ale prostě muž, který tomu rozumí. Měl by být vzdělaný a rozumný. Popravdě, já bych nechtěla být ministryně. Monika Štětinová Ministr školství by měl být učitel s dlouhodobou praxí. Měl by do škol dodat novější učební pomůcky. Ale také by mohl zkrátit hodiny na 30 minut místo 45 minut. Mohl by častěji vystupovat na veřejnosti a nějaké školy by také mohl navštívit. Mohl by se postarat o to, aby se do školních jídelen dodávaly kvalitní suroviny. A mohl by zařídit, aby se do školy chodilo pouze čtyři dny v týdnu. Pavel Hadáček Kdybych byl ministr, opravil bych školy a ve škole bych pořídil v každé třídě plátno a projektor. Přidal bych více jazyků a také bych udělal, aby všichni žáci nebyli drzí na paní učitelky a aby paní učitelky moc nekřičely na žáky. A to je všechno, co bych změnil. Tomáš Kříž Kdybych já byl ministrem školství, tak bych změnil, aby ve škole nebyla taková zima. Také bych změnil, aby všichni lidé byli k sobě hodní a přátelští. A chtěl bych delší prázdniny a mohli bychom se školou končit třeba ve tři nebo ve dvě hodiny. Já bych byl asi hodný ministr, ale to nevadí. Mirek Kříž Já bych nechtěla být ministryně školství. Ale kdybych musela být, tak bych se na to velmi soustředila. Určitě bych nezaváděla kruté tělesné tresty, ale tělesný trestík jako třeba pohlavek nebo dát malým dětem přes zadek by vůbec neuškodilo. Dnešní malé děti, neříkám, že všechny, jsou velmi „roztažené“. Nezaváděla bych školu od jiné doby, od osmi hodin se mi zdá v pořádku. Ale ukončení by mohlo být dřív. Nezaváděla bych do škol notebooky nebo tablety místo sešitů, sice by to možná bylo snazší, ale to by děti za chvíli nenosily do školy už vůbec nic. Takže se mi zdají podmínky dnešních škol celkem v pořádku. Tereza Maštalířová
24
Měl by to být bývalý učitel, aby zjistil, jak se týráme, a poté bude moct vylepšovat školy. Tak za prvé - měly by být místo sešitu notebooky a o tělocviku by mohl zařídit, aby se pořád hrál florbal. Školní hodina by nemusela být 45 min, ale 25 min , obědy by měly být dobrý a měl by být taky výběr obědů ze dvou až tří jídel. Každý by dostal kartu, na tu by si dával peníze, přiložil ke stroji , tam by si vybral oběd a rovnou by se mu odečetly peníze. A kuchařky by vařily to, co si kdo dá. Kdybych se já stal ministrem školství, tak by byly ve škole velké změny. Nejdříve bych změnil všechny hodiny tak, že by se učilo od 8:00 do 12:00 hodin. Učitelé by mohli jít domů, protože by tam byli jenom dva, a to: David Čadek a Martin Froněk, dva moji vynikající trenéři. První dvě hodiny - ježdění na motorce na školských tratích, pak 30 min ve škole – učili bychom se sklon v zatáčce, pod jakým úhlem tu zatáčku projet atd. Pak 1 hod a 30 min posilovna plus nějaké přestávky. Byly by i výlety do Itálie a Holandska na výborné tratě. Byly by i speciální uniformy: dres motokrosový, kalhoty motokrosové a boty motokrosové, ve škole si žák nemusí brát helmu a brýle, když vyjde ven, tak si vezme helmu a brýle. Nemusely by být školní autobusy, protože by všichni jezdili domů na motorce. A kdyby to byla tato škola, tak bych chodil do školy velice rád, a myslím si, že bych nebyl sám. Jirka Šuk
Slíbila jsem v deváté třídě, že se připojím k jejich úvahám o tom, jaký by měl být nový ministr školství a co bych všechno udělala já na jeho místě. Nejdříve jsem samozřejmě chtěla zcela vážně pojednat o tom, co se mi po těch pěti a půl letech ve školství zdá nutné napravit a změnit, jak bych některé učivo přesunula až na střední školy a jinému naopak věnovala na základní škole větší prostor, jak bych se snažila obnovit přijímací zkoušky, redukovat počet středních škol, podpořit malé základní školy na venkově, které díky nedostatku žáků bojují i s nedostatkem financí, podpořit učňovské školství a zajistit tak pro tenhle stát kvalitní řemeslníky, v současné době již pomalu vymírající … Pak jsem si ale řekla, že na to všechno bych já určitě neměla dost energie a zarputilosti, že bych to raději přenechala těm pánům v černém oblečení (o kterém se zmiňuje Kristýnka R.), a po přečtení Jirkova příspěvku mě napadlo, že daleko zábavnější (a snazší) je samozřejmě popustit uzdu své fantazii a představit si, jaká škola by bavila mě. Tak tedy: Do školy by se chodilo na desátou hodinu, mohla by být tak do dvou, tzn. čtyři vyučovací hodiny, včetně patnáctiminutových přestávek. Pokud bychom se během polední přestávky nasvačili, vydrželi bychom do oběda, podávaného po skončení vyučování. V létě a za pěkného počasí by se oběd podával v zahradní „restauraci“, kde bychom si vychutnali i následnou kávičku a nějaké to pivko (pánové) či dvojku bílého (dámy). Dozory o přestávkách by drželi zvláště placení dozorci, nejlépe bývalí zaměstnanci podniků typu Bytíz a Pankrác. Tělesná výchova by byla určena i pro učitele, kteří by se tak mohli dostatečně zrekreovat pohybem, zařadila bych i plavání, jízdu na koni, tenis, kanoistiku a v zimě lyžování. Třídní schůzky, opravy písemných prací a domácích úkolů, přípravu kopií a pracovních listů pro vyučování apod. by měli na starosti asistenti vyučujích. Připouštím, že učitelé by mohli mít asistentky, ale ženy-učitelky by měly k dispozici asistenty. Ti by samozřejmě zajišťovali i přenášení sešitů a dalších pomůcek pro výuku, kam by bylo potřeba. Nošení sešitů (a čtenářských deníků) domů by díky nim samozřejmě odpadlo. Pokud jde o prázdniny, přidržela bych se francouzského modelu, tj. vždy šest týdnů výuky a následně dva týdny prázdnin. Po pěti odučených letech by měl učitel nárok na jeden rok placeného volna. … No bylo by to všechno skutečně hezké a dalo by se vymyslet ještě víc věcí, ale otázkou stále zůstává, kdo by to všechno platil. Jana Kubátová
25
Výprava do zámku V pátek 7. února se nám, první a druhé třídě, podařilo s velkým nadšením navštívit pro nás doposud neznámé prostory místního zámku. Průvodce nám dělal jeho správce pan Voříšek. Prohlédli jsme si všechna patra včetně sklepních prostor. Dozvěděli jsme se něco z historie zámku i jednotlivých místností. Viděli jsme pozůstatky po natáčení seriálu britské televize Tři mušketýři – upravená okna i okenice, ostění, dveře, krb i umělé pavučiny. Všechno tak, jak to využíval filmový Athos. Ve věži jsme navštívili kulatý pokojík kněžny, zdobený původními tapetami. Nejvíc nás zajímala tajná chodba za skrytými dveřmi. Vyzkoušeli jsme si točité schodiště pro služebnictvo. Nosit po něm něco na podnosech by vyžadovalo ještě pořádný trénink. Viděli jsme i zámeckou kapli v její původní výšce a velikosti. Do velkých sklepních prostorů jsme vstupovali se zatajeným dechem. Na závěr pan Voříšek odpověděl na naše všetečné otázky, včetně otázky jedné slečny, jak se stát kněžnou. Marcela Vejcharová a účastníci expedice
Venku sněží Za zmrzlými okny vidím světýlka z oken domů. Na nich jsou přilepené obličeje dětí, které nedočkavě vyhlíží první vločky, padající na zem. Je ticho, prázdno na cestách. Jenom vánoční výzdoba na pouličních lampách svítí. A najednou je to tu! Jdu ven a vidím, jak se z nebe sypou první zimní vločky. Každá má jiný tvar a velikost. Každá je nějak výjimečná. Děti volají na rodiče: „Venku sněží!“ Kolik vloček z nebe asi padá? To nevím. Ale když jedna nebo více vloček spadnou na mou dlaň, je to příjemné, a přesto mrazivé pohlazení, které cítím. Kristýna Račanová
za redakci: A. Ševčíková, T. Bašta, T. Biskup, I. Filipová, K. Habichová, M. Kulasová, J. Pavelka, P. Štěpánek, Ž. Žahourová, V. Štěpánek, L. Vala, N. Hulešová, K. Račanová šéfredaktor: J. Kubátová, grafické zpracování: J. Kubát, autor titulní strany: Olga Vilímová webové stránky: www.skolni-zpravodaj.estranky.cz Děkujeme všem, kteří se podíleli na tomto čísle.
26
