Základní škola Dolní Lhota, příspěvková organizace Čs. tankistů 76, 747 66 Dolní Lhota
Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání „Škola pro život - zdravá škola‘‘
Obsah Identifikační údaje Charakteristika školy Charakteristika ŠVP Klíčové kompetence v 1. a 2. období Zabezpečení výuky žáků s SVPUCH Průřezová témata Učební plán –tabulace Učební osnovy Vzdělávací oblast jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací oblast Anglický jazyk Vzdělávací oblast Matematika a její aplikace Vzdělávací oblast Informační a komunikační technologie Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět Hudební výchova Výtvarná výchova Vzdělávací oblast Člověk a zdraví Tělesná výchova Vzdělávací oblast Člověk a svět práce Pracovní činnosti Hodnocení žáků a autoevaluace školy
3 4 6 12 15 17 34 37 40 48 52 62 64 74 78 86 95 101
Dodatek č. 1………………………………………………………….108 Dodatek č. 2………………………………………………………… 109 Dodatek č. 3……………………………………………………….. 110 Dodatek č. 4 Sexuální výchova………………………………….. 111 Dodatek č. 5 Využití etické výchovy……………………………. .. 116
2
1. Identifikační údaje ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Název:
ŠKOLA PRO ŽIVOT- ZDRAVÁ ŠKOLA
Adresa:
Základní škola Čs. tankistů 76, 747 66 Dolní Lhota
Telefon:
+420 553 768 030
Fax:
+420 553 768 030
e-mail:
[email protected]
Stránky www:
www.zsdolnilhota.cz
IČO:
750 27 551
IZO:
102 420 882
RED-IZO:
600 420 882
Kapacita školy:
103 žáků
Kapacita družiny:
60 žáků
Platnost dokumentu:
od 1.9.2007
Ředitelka školy:
Mgr. Věra Lasáková
Zřizovatel:
Obec Dolní Lhota, Poštovní 250
Starosta:
Mgr. Vladimír Sobas
e-mail: Razítko školy:
3
2. Charakteristika školy 2.1 Úplnost a velikost školy, vybavení školy Základní škola vesnického typu sdružující školní družinu se dvěma odděleními.
2.1.1 Podmínky školy prostorové Školní budova po rekonstrukci, spojená s tělocvičnou, kterou provozuje Obec Dolní Lhota. Má sedm samostatných učeben: pět tříd, počítačovou učebnu, multifunkční třídu. U školy je travnaté hřiště s odpočinkovou zónou pro školní družinu. materiální Třídy jsou vybaveny novým nábytkem, koberci, taburetky. Počítačová učebna má devět žákovských počítačů a jeden učitelský. Slouží k obohacení výuky a k zájmovým činnostem ve školní družině. Multifunkční místnost je vybavena kobercem, nábytkem, audio a videotechnikou. Slouží pro školní družinu, v dopoledních hodinách pro výuku dramatické výchovy, hudební a pohybové výchovy. V době volna a přestávek žáci mohou využívat všech prostor školy, odpočinkové koutky na chodbách, učebnu PC, školní hřiště. Škola využívá budovu tělocvičny se saunou, kterou pravidelně navštěvují žáci školy. V místnosti školní jídelny je 36 míst. Obědy dodává smluvně Mateřská škola Dolní Lhota. Všichni vyučující mají volný přístup na internet, používají tiskárnu, kopírku a společně se scházejí ve sborovně. Sportovní areál mohou ve volném čase využívat žáci i učitelé.
2.2 Charakteristika pedagogického sboru 2.2.1 Personální Ve škole vyučuje celkem osm pedagogů, šest učitelek, dvě vychovatelky. Dále na škole pracují dvě provozní pracovnice, z toho jedna na zkrácený úvazek. Vyučující se dále vzdělávají v oblasti výpočetní techniky, anglického jazyka, prevence patologických jevů a ředitelka školy kurzy řízení.
2.2.2 Řízení školy Škola pracuje podle plánu práce školy, kontrolního plánu zpracovaného ředitelkou. Třídní schůzky probíhají pravidelně dvakrát do roka. Kromě toho vyhlašují vyučující podle potřeby konzultační hodiny pro rodiče. Pravidelně probíhají metodické schůzky, na kterých pedagogové řeší problémy a postupy výchovně vzdělávacího procesu.
4
2.3 Dlouhodobé projekty, mezinárodní spolupráce, spolupráce s rodiči a jinými subjekty 2.3.1 Spolupráce s rodiči . Vynikajících výsledků dosahuje náš pěvecký sbor Čtyřlístek, který patří ke špičkovým dětským pěveckým souborům v našem regionu. Zúčastňuje se pravidelně i celostátních a mezinárodních soutěží. Při základní škole pracuje rodičovské sdružení, které je zaregistrováno a má svoje IČO. Pomáhá při organizování akcí pro děti, jako je např. mikulášská,dětský ples,dětský den dny otevřených dveří. Materiálně vypomáhá z výtěžku při financování plavání, školních výletů, zakoupení dárků pro žáky při ukončení školní docházky apod.Také pomáhá při organizování brigád vyhlášených školou. Dlouhodobým projektem je nakládání s odpady, respektování zásad Zdravé školy a projekty k prevenci patologických jevů. Dobrá je spolupráce se zřizovatelem, tj. Obcí Dolní Lhota, dále škola spolupracuje metodicky se ZŠ v Hrabyni, Chlubičově, s Mateřskou školou Dolní Lhota.
2.3.2 Charakteristika žáků Celkem je možno podle zřizovací listiny vzdělávat 103 žáků ve věku od šesti do jedenácti let. Průměrný počet žáků ve škole se pohybuje v rozmezí od 85-92. Většina dojíždějících žáků je z Čavisova. Na škole mohou být vzdělávání žáci s mentálním postižením (integrace). Rovněž školní docházku plní děti s pěstounskou péčí.
2.3.3 Zájmová činnost Od roku 2007/2008 škola pracuje podle vlastního školního vzdělávacího programu. Dětem naší školy navíc nabízíme celou škálu mimoškolních aktivit a kroužků. V rámci školní družiny pracují tyto zájmové útvary: pěvecký sportovní hra na flétnu hra na varhany V rámci školní družiny navštěvují žáci saunu v místní tělocvičně.
Od školního roku 2007/ 2008 mohou být v nabídce ještě tyto kroužky: angličtina taneční informatika
5
3. Charakteristika školního vzdělávacího programu 3.1 Zaměření školy 3.1.1 Základní filozofie programu: Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život – zdravá škola naplňuje výchovné a vzdělávací cíle Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání (dále jen RVP ZV). Program je založen na principech činnostního učení. Školní vzdělávací program vychází v souladu s RVP ZV z poznatků, že: • v základním vzdělávání jde o to, aby si žáci osvojili základní poznatky o životě kolem sebe, (nelze naučit vše, k čemu lidstvo v poznání došlo); • k učení je třeba žáky motivovat a činit je zajímavým a přiměřeným jejich věku; • nejlepších a trvalých výsledků lze dosáhnout na základě porozumění určitému jevu, k tomu lze dospět tehdy, když žák zapojí do učení co nejvíc smyslů, když bude provádět činnosti, pozorovat, hovořit o nich, vyslovovat závěry – objevovat; • chceme-li dosáhnout dobrých výsledků u všech žáků, musíme jim dát prostor pro učení, protože stejných výsledků nelze dosáhnout u všech žáků za stejnou dobu; • kvalitu vzdělávání neurčuje množství poznatků, ale jejich propojenost, smysluplnost a použitelnost pro život; • efektivitu vzdělávání nelze založit jen na posuzování chyb žáků a na přípravě (připravenosti) pro přijímací zkoušky, ale je nutné využít nové mechanismy k hodnocení výsledků vzdělávání postavené na průběžném hodnocení činností žáků, na ověřování schopnosti řešit problémy komplexně a na celkovém posunu žáka nejen v kvalitě vědomostí a rozvoji dovedností, ale zejména v komplexním rozvoji osobnosti žáka; • pozitivně laděné hodnotící soudy, užívané průběžně, mají vyšší motivační hodnotu a vedou k celkově dobrému zvládání učiva. Činnostní učení vede žáky ke spolupráci, podnikavosti a vynalézavosti. Učí je, že trvalých vědomostí lze nabývat hlavně na základě vlastní činnosti. Vzdělávací program nepředkládá žákům zpravidla hotové výsledky a poznatky k osvojení, ale vede je k tomu, aby vše nové, pokud to lze, získávali na základě činností, pozorování, pokusů – na základě objevování. Nezaměstnává jednostranně rozum a paměť žáků, ale působí také na jejich city a vůli. Nehromadí jen množství vědomostí místo jejich kvality, ale snaží se rozvíjet schopnosti žáků a seznamovat je s pracovními metodami a postupy. Tyto metody a postupy si žáci osvojují tak, aby je uměli uplatnit v životě a mohli se sami dál vzdělávat. Činnostní učení je založené na metodě objevování. Žáci objevují principy a zákonitosti jevů a problémů sami, na základě kroků určených učitelem. Manipulací s pomůckami a vlastní činností si žáci poměrně rychle a především trvale osvojují praktické zkušenosti, poznávají k čemu nový poznatek a dovednost slouží. Učivo se procvičuje na konkrétních příkladech a situacích, které přináší každodenní život kolem nás, a tak má pro žáky osobní smysl, a zároveň se zaměřuje na zvládnutí podstatných jevů. Činnosti s konkrétními věcmi a pokusy učí žáky vnímat učení jako činnost důležitou pro vlastní život i existenci okolního světa. V průběhu vzdělávacího procesu je žák veden k sebekontrole, sebehodnocení a samostatnému rozhodování. Učí se pracovat sám i spolupracovat v týmu. 6
Základní metoda činnostního učení – metoda objevování – staví do popředí význam otázek žáků ve vyučování. Je-li dítě schopno k určitému jevu položit otázku, je to znamení, že o pozorovaném jevu přemýšlí, hledá vysvětlení, je schopno mu porozumět a na otázku najít správnou odpověď. V pokládání otázek pomáhá žákům hlavně pozorování určité prováděné činnosti. Další důležitou metodou činnostního učení je individualizace, tzn. dát každému žákovi možnost, aby daný úkol nebo problém řešil vlastním způsobem, na základě svých zkušeností a dovedností. Tato metoda napomůže učiteli dobře poznat, do jaké míry žáci zvládli učivo, zvláště když učitel dovede využívat individualizaci pro zpětnou vazbu. Tato metoda vede také k tomu, že si žáci uvědomí, co se vlastně učí a co z toho už umí. Významnou roli při této práci má zdůvodňování zvoleného řešení, tedy odpovědi na otázku, proč jsem řešení provedl právě tak. Žáka tím vedeme k přemýšlení o své práci, k jejímu srovnávání s prací spolužáků, k uvědomění si dalších možností řešení. Tato činnost přispívá značnou mírou k rozumovému vývoji žáka. Velkým kladem, který činnostní metody přinášejí do výuky, je chuť a radost, s jakou děti pracují. K základním pracovním metodám činnostního učení patří metody aktivizující, zejména metoda situační, problémová a projektová, metody názorně demonstrační, metody slovní, zejména dialogické, metody samostatné práce, metody výzkumné, tvořivá práce s učebnicemi, pracovními sešity a didaktickými pomůckami a hrami. Menší nadání nebo částečná neznalost v některé oblasti by neměly být překážkou rozvoje žáka v jiných oblastech. Aby toho mohlo být dosaženo, zaměřuje se Tvořivá škola na využívání mezipředmětových vztahů. To znamená, že učí žáky užívat všech vědomostí a dovedností, kterým se naučili při každé vhodné příležitosti, ve všech učebních předmětech i v praktickém životě. Psychologické zdůvodnění činnostního učení spočívá v uvědomění si toho, že nejpevnější spoje se vytvářejí životními situacemi. Psychologové totiž poznali, že v paměti vydrží dlouho, často i trvale to, co žák sám pozoroval, prožil, promyslel či vykonal. Je nutné vědět a dodržovat, že žákova paměť nemá být přetěžována zbytečnými podrobnostmi. Při osvojování nového učiva dbáme vždy na to, aby nové učivo vycházelo z učiva předešlého, aby byly nové představy zařazovány do okruhu představ starších. Rozvoj inteligence žáka je podporován tím, že je mu umožněno samostatně se rozhodovat, uvažovat, provádět svoje činnosti, učit se řešit problémy. Žák své činnosti provádí samostatně. Vedeme ho přitom k samostatnému pozorování, srovnávání, rozboru pozorovaného jevu, k vlastnímu uvažování, kladení otázek, ke komunikaci. Činnosti organizujeme tak, aby žáci byli často v situacích, které vyžadují, aby o práci přemýšleli. Škola pro život- zdravá škola se uplatněním činnostního učení stává školou založenou na radostné práci žáků. Učitel sám je při činnostních formách výuky organizátorem a usměrňovatelem práce žáků. Zájem žáků, který je při tomto způsobu výuky zřejmý, jejich vnitřní zaujetí pro řešení předkládaných problémů, jejich radost i z dílčích úspěchů, to vše přináší pocit vnitřního uspokojení také pro učitele. Prožívání každodenních drobných překvapení z někdy i nečekaných úspěchů žáků, které běžná výuka řadí mezi méně schopné, přináší učiteli radost, dává mu pocit naplnění a uvědomění si krásy učitelského povolání. Přikláníme se k názoru, že je nutné na školách co nejvíce dbát na zachování přirozené skladby žákovských kolektivů. Nejlépe v počtu kolem 25 žáků. Je proto vhodné minimalizovat vyčleňování žáků talentovaných i žáků se sociálními, učebními nebo zdravotními problémy. Náš ŠVP počítá s integrací těchto dětí, hlavně dětí s LMD, vývojovými poruchami učení a chování, dětí mentálně postižených a v neposlední řadě dětí nadprůměrně nadaných. Funguje i dobrá spolupráce s odborníky a všechny 7
kvalifikované učitelky 1. stupně jsou proškoleny a mají zkušenosti s reedukací poruch žáků v českém jazyce a v matematice a aplikují tyto postupy ve výuce a v individuálním přístupu k žákům. Zmíněné problémy jsou zde také řešeny vnitřní diferenciací, individualizací a samoučením. Pracovní postup k dosažení určitého učebního cíle se řídí nejen povahou probíraného učiva, ale též charakterem vývojového období žáků. Snažíme se nehodnotit žáky podle unifikovaného modelu. Každý má mít nárok na individuální tempo, možnost chybování a znovuobjevování, hodnocení podle individuálního pokroku v učení. Každý má mít prostor na individuální projev a názor, prostor pro vzájemnou komunikaci a spolupráci. Připravujeme pro žáky podmínky, ve kterých by cítili jistotu, bezpečí, sebedůvěru, sounáležitost, ve kterých by se mohli seberealizovat. V průběhu vyučování dbáme na pozitivní ladění hodnotících soudů. Uvědomujeme si, že všechny neúspěchy žáků, obzvláště počáteční, nepříznivě dopadají na vztah žáků ke škole i k dalšímu učení. Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání navazuje svým pojetím na tradice české činné školy, kterou lze charakterizovat: má činnostní ráz je pozitivní vůči žákům podněcuje žáky k tvořivé práci navrací do školy „zdravý selský rozum“ při výuce využívá zkušeností žáků klade důraz na motivaci žáků k učení při výuce se dbá na vysvětlení, proč se čemu učí zpětná vazba je důležitou formou zařazovanou do každé vyučovací hodiny je snahou všech vyučujících, aby bylo probírané učivo žáky dobře zvládnuto umožňuje účelně spojovat učiva několika předmětů do projektů zdůrazňuje mezipředmětové vztahy V popředí záměrů a cílů školního vzdělávacího programu je rozvoj tvořivosti žáků. Důležitým předpokladem pro rozvoj tvořivosti je motivovat žáky tak, aby měli radost z pochopení probíraného učiva. Přitom je třeba respektovat jejich individuální vlohy. Aby žáci byli schopni tvořivě riskovat při řešení úkolů a problémů, je třeba podporovat jejich samostatnost, sebejistotu, zodpovědnost, pozitivní sebehodnocení. Učitelé se pro žáky stávají partnery a poradci, pomocníky na cestě za sebeobjevováním, stanou se jejich oporou. Veškerá činnost učitelů a především žáků bývá doprovázena pocity uspokojení a radosti z dobrých výsledků. Dalším principem školy je ta skutečnost, že žák je stále podněcován k produkování myšlenek, nápadů, kladení otázek, odpovídání. Často se tak děje při činnostním učení, ať už s pomůckami, nebo na základě úloh ze života. Důraz je kladen na využívání poznatků v rámci smysluplných celků, na individuální porozumění a nepřetěžování žáků. Každá činnost, která žáka zapojuje do vyučovacího procesu, která mobilizuje jeho síly, je tou nejlepší metodou získávání nových zkušeností. Ve srovnání s tradičními metodami je činnostní metoda mnohosmyslová, motivující a je velmi často zdrojem pozitivních prožitků, bez pasivního osvojování si hotových poznatků.
8
Žákům v různých vyučovacích předmětech při činnostech proto vytváříme situace, které budou schopni řešit. Vícesmyslovým zapojením žáků do vyučování je podněcovaná jejich aktivita, posiluje se v nich sebedůvěra, která je vede k soustředěné práci.
3.1.2 Přednosti školního programu založeného na principech činnostního učení: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Tempo výuky se přizpůsobuje schopnostem žáků ve třídě. Činnostní charakter výuky podporuje soustředění žáků na výuku. Každý den přináší dítěti pokrok. Činnostní učení neustále podněcuje zájem žáků o učení. Důsledkem radosti z práce a zájmu žáků o učení je dobrá kázeň ve třídě. Žáci jsou činnostmi, svými otázkami a odpověďmi vedeni k sebedůvěře, nezávislosti a lepším pracovním návykům. 7. Zpětná vazba mezi učitelem a žákem umožňuje okamžitě odhalovat chyby žáků, pracovat s nimi, průběžně a snadno je odstraňovat. 8. Žáci nejsou přetěžováni, jejich psychický vývoj probíhá přirozeně. Činnostní učení napomáhá rozvoji schopností všech žáků. 9. Učiteli činnostní učení umožňuje důkladnější poznání každého žáka, vede ho k úvahám o tom, co dál který žák potřebuje ke svému individuálnímu rozvoji. 10. Prostor pro naučení je dán i žákům, kteří by jinak mohli být pokládáni za průměrné nebo i podprůměrné. 11. Činnostní charakter výuky dává dostatek prostoru k dobrému individuálnímu rozvoji nadaných žáků. 12. Výsledky jsou trvalejší – pokračuje se až po zvládnutí předchozí látky většinou žáků. Stálé podněcování žáků k samokontrole a sebehodnocení, které činnostní výuku vždy provází, přivádí mnohé žáky k dovednosti pracovat bezchybně. 13. Činnostní učení vyhovuje dětem typů zrakového, sluchového i motorického, protože se do výuky zapojuje více smyslů. 14. Hodnocení žáků je snadnější, neboť učitel může průběžně sledovat pokroky v pochopení a aplikaci učiva. 15. Při činnostním učení se vytváří velmi dobrý lidský kontakt mezi učitelem a žákem i mezi žáky navzájem. Tento kontakt se postupně přetváří ve společně uznávaná pravidla naplněná aktivitou, spoluprací, prostorem pro každého. 16. Díky aktivnímu zapojení všech žáků do výuky vede činnostní učení k přirozené integraci dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí.
9
3.2 Výchovné a vzdělávací strategie Klíčové kompetence mají žákům pomáhat při získávání základu všeobecného vzdělávání. Úroveň klíčových kompetencí získaných na základní škole není konečná, ale tvoří základ pro další celoživotní učení a orientaci v každodenním praktickém životě.
3.2.1 Výchovně vzdělávací cíle a kompetence školního vzdělávacího programu Vzdělávací program se v plném rozsahu ztotožňuje s výchovně vzdělávacími cíli a kompetencemi uváděnými v RVP ZV: 1. Osvojit si strategii učení a být motivován pro celoživotní učení. 2. Tvořivě myslet, logicky uvažovat a řešit problémy. 3. Všestranně a účinně komunikovat. 4. Spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých. 5. Projevovat se jako svobodná a zodpovědná osobnost. 6. Projevovat pozitivní city v chování a v prožívání životních situací; vnímavost a citové vztahy k lidem, svému prostředí i k přírodě. 7. Aktivně rozvíjet a chránit své fyzické, duševní a sociální zdraví. 8. Žít společně s ostatními, být tolerantní a ohleduplný k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám. 9. Poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnosti a uplatňovat je při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci. Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Ve vzdělávacím obsahu RVP ZV je učivo chápáno jako prostředek k osvojení činnostně zaměřených očekávaných výstupů, které se postupně propojují a vytvářejí předpoklady k účinnému a komplexnímu využívání získaných schopností a dovedností na úrovni klíčových kompetencí. Získané klíčové kompetence tvoří důležitý základ pro celoživotní učení žáka, jeho vstup do života a do pracovního procesu. V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány: kompetence k učení; kompetence k řešení problémů; kompetence komunikativní; kompetence sociální a personální; kompetence občanské; kompetence pracovní. K naplnění výše uvedených výchovně vzdělávacích cílů a získání kompetencí lze dospět v rámci školního vzdělávacího programu prostřednictvím činnostního učení. Z této filozofie vyplývá nejenom nutnost plnit dílčí výchovně vzdělávací cíle, ale i dodržovat pedagogické přístupy a postupy specifické pro činnostní učení.
3.2.1.1 Cíle směřované k žákům a k učitelům 1) Cílem školního programu je, aby žáci: poznali a osvojili si strategii učení a byli motivování pro celoživotní vzdělávání; zvládli základy všestranné komunikace; 10
naučili se spolupracovat a respektovat práci a úspěchy druhých; byli utvářeni a projevovali se jako zdravé individuality a svobodné osobnosti; projevovali pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací; vnímali citové vztahy k lidem, k prostředí, kde žijí, k přírodě; získali pozitivní vztah ke svému fyzickému a duševnímu zdraví, aktivně je chránili; byli schopni žít společně s ostatními lidmi, byli tolerantní a ohleduplní k druhým lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám; poznali své reálné možnosti a dovedli je uplatňovat při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci; dokázali v životě používat všech ve škole nabytých zkušeností. 2) Cílem školního programu je, aby učitelé: a) porozuměli smyslu a principům činnostního vyučování a vzdělávání, tj.: vyučovat prostřednictvím vlastní činnosti žáků, využívat smyslové poznání a zkušenosti žáků; vytvářet prostředí, ve kterém se žáci cítí dobře a chtějí se učit, které dává prostor pro žákovu seberealizaci a sebedůvěru; poznávat (diagnostikovat) žáky, jejich potřeby a schopnosti; dát žákům přiměřený čas k učení a vést je k trvalému osvojení vědomostí; rozvíjet klima dobrých vztahů mezi žáky, mezi žákem a učitelem; volit učivo ve shodě s individuálními možnostmi a zájmy žáků, klást důraz na smysluplné učení (dialog, kooperaci), respektovat schopnosti žáků; vytvářet u žáků logické a kritické myšlení; učit žáky pracovat s informacemi, vyhledávat souvislosti, propojovat poznatky různého druhu, rozumět grafům, diagramům a tabulkám; rozvíjet schopnost žáků spolupracovat a pracovat v týmu; utvářet u žáků schopnost poslouchat a brát v úvahu názory jiných lidí; vést žáky k vlastní organizaci učení. b) osvojili si dovednosti činnostního učení, např.: využívat vhodných učebnic a učebních pomůcek k nim náležejícím; využívat vhodné pomůcky pro individuální činnosti žáků; organizovat vnitřní diferenciaci ve třídě; hodnotit znalosti žáků, nikoli jejich slabiny; organizovat práci žáků ve skupinách; vytvářet projekty s využitím mezipředmětových vztahů. c) osvojili si vyučovací metody a formy činnostního učení, které: podporují u žáků poznávání a aplikaci poznatků v praxi; využívají objevování na základě tvořivosti žáků (výběr vhodných problémů); využívají sebekontrolu a sebehodnocení žáků. d) chápali souvislosti činnostního učení a jiných modelů současného vyučování. 11
3.2.1.2 Klíčové kompetence v 1. a 2. období základního vzdělávání 1. Kompetence k učení
Pro rozvíjení této kompetence u žáků v 1. – 5. ročníku je třeba: dát žákům k učivu, pokud je to možné, vždy konkrétní názor, aby bylo učivo žákům předkládáno s využitím co nejvíce smyslů, zejména zraku, hmatu a sluchu nechat žáky individuálně s názornými pomůckami manipulovat, pozorovat, třídit a rozlišovat dbát, aby každý nový činnostní postup měl určitý didaktický cíl, přivést žáky k úvahám problému, k vyjádření svých závěrů, k znovuobjevování poznatků klást důraz na porozumění učivu a návaznost mezi jednotlivými poznatky snažit se podporovat čtení s porozuměním nechat žáky vyjadřovat se k přečtenému textu a stručně vyprávět jeho obsah dát příležitost k využívání žákovských zkušeností ve výuce podporovat tvořivou činnost žáků klást na žáky v učivu přiměřené nároky, vést je k dobrému zvládnutí základního učiva a dát jim k tomu takový časový prostor, který zohledňuje individuální schopnosti jednotlivých žáků pomáhat podpořit sebedůvěru žáků ve vlastní schopnosti upozorňovat na konkrétní využití vědomostí a dovedností v životě vést je k sebehodnocení a pochopení, proč se danému učivu učí vytvářet návyky k pozdějšímu samostatnému učení domácí úkoly směřovat k procvičování učiva, které žáci ve škole zvládli individuálně vést žáky k získávání poznatků i z jiných zdrojů, než jsou školní materiály
1. Kompetence k řešení problémů Činnostní učení je založeno na předkládání problémů a úkolů ke konkrétnímu řešení každým žákem, dbá se na to, aby se žáci v úkolu orientovali, přitom: žáci třídí, rozlišují, seskupují, přidávají i vyřazují určité pojmy, pomůcky nebo připravené kartičky s údaji vzhledem k tomu, co mají sledovat podle svého uvážení žáci na základě uvedených činností nacházejí shodné, podobné nebo naopak odlišné znaky postupujeme od jednoduchých problémů ke složitějším na základě pochopení sami žáci navrhují a provádějí obměny činností objevené poznatky aplikují v obdobných situacích, které sami vymýšlejí, mají možnost využívat své dosavadní individuální poznatky, dovednosti a zkušenosti předkládáme též neobvykle zadané úlohy, např. pomocí schémat nebo obrázků, později i grafů podporujeme účast žáků, podle jejich schopností, v různých soutěžích, zvláště tvořivých, tj. takových, kde je třeba uvažovat a hledat nové způsoby řešení úloh nebo zpracovávání údajů 12
žáky vedeme k tomu, aby se nedali odradit případným nezdarem, docházeli ve své činnosti k závěrům, pokoušeli se najít vhodné řešení různé závěry, řešení a rozhodnutí necháváme žáky obhajovat umožňujeme žákům vyhledávání nových informací, jejich třídění i propojování s učivem vedeme žáky k jednoduchému zaznamenávání svých pozorování a objevů
3. Kompetence komunikativní K rozvíjení této kompetence poskytuje činnostní učení ve všech vyučovacích předmětech v 1. a 2. období mnoho vhodných příležitostí, jelikož s každou činností je spojena komunikace mezi žáky navzájem i mezi žáky a učitelem. K utváření této kompetence je nutné: nechat žáky při každé jejich činnosti hovořit o pozorovaném jevu nebo o vlastním způsobu řešení daného úkolu přijímat často neodborně vyjádřené žákovské názory, upřesňovat je, vyjadřovat uspokojení nad správnými závěry žáků a povyšovat je na objev umožnit žákům hovořit o poznaných souvislostech a zkušenostech z jejich života dávat žákům prostor k vyjádření vlastního názoru učit žáky naslouchat názorům spolužáků, využívat možností o názorech diskutovat, respektovat se navzájem zkusit hovořit o pozorováních v přírodě, o zajímavých poznatcích z četby nebo ze sledování naučných pořadů do výuky českého jazyka zařazovat jednoduchá mluvní cvičení na zvolené téma v matematice vymýšlet slovní úlohy, otázky, vyvolávat se mezi sebou navzájem hovořit o postupu ve složitější početní úloze, zkusit druhým poradit s řešením, ptát se navzájem na problémy v učivu ve výtvarné a hudební výchově nechat žáky pokusit se vyjadřovat dojmy z uměleckého díla
4. Kompetence sociální a personální Individuální činnosti zařazované do výuky jsou střídány s činnostmi žáků ve dvojicích což vyžaduje spolupráci, vzájemnou domluvu a respektování se navzájem. Proto dbáme na to, aby: se žáci podíleli na stanovení pravidel pro práci v různě velkých skupinách a aby tato pravidla respektovali se učili vzájemné toleranci a zodpovědnosti za plnění dílčích částí společného úkolu v případě potřeby dokázali požádat o pomoc a sami byli ochotni pomoc podle svých možností poskytnout vzájemná komunikace byla vedena v příjemné atmosféře. Tomu mimo jiné napomáhá i vhodné oslovování žáků mezi sebou. 13
5. Kompetence občanské Činnostní učení prolíná výukou všech předmětů, žáci cítí sounáležitost s třídním kolektivem, neboť vzájemně komunikují, dotazují se navzájem, diskutují o problémech, vyprávějí si různé zkušenosti aj. Tento ráz výuky vede žáky: k vzájemnému slušnému chování bez hrubostí a násilí ke snaze si mezi sebou pomáhat, uznávat se a oceňovat nápady druhých ke snaze o co nejlepší plnění svých povinností i uvědomování si svých práv Žáci pak také snáze respektují témata vztahující se k péči o zdraví a k jeho ochraně.
6. Kompetence pracovní Tato kompetence se při činnostním charakteru výuky rozvíjí ve všech vyučovacích předmětech spolu s pracovními činnostmi, které podporují tuto výuku. Zaměřujeme se na: dosažení zručnosti žáků při práci s různými materiály, provádění činností a pokusů- udržování pořádku na pracovním místě, systém v ukládání pomůcek a nářadí samostatnou přípravu jednoduchých pomůcek pro výuku žáky dodržování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při pracovních činnostech poznávání různých oborů lidské činnosti, jejich výsledků a významu pro ostatní lidi
14
3.3 Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Škola bude vytvářet prostor pro rozvíjení osobnosti každého žáka. Ve spolupráci se speciálním pedagogem a psychologem se věnujeme žákům se speciálními vzdělávacími potřebami (rozumí se tím žáci s postižením mentálním, s poruchami učení a chování, apod.). Žáci pracují podle předem vypracovaného individuálního vzdělávacího plánu, který vychází z diagnostiky , doporučení pedagogicko- psychologické poradny a vzdělávacího obsahu a je tvořen se souhlasem zákonných zástupců.
3.3.1 Obecné podmínky pro vzdělávání dětí se speciálními potřebami spolupráce se speciálně pedagogickým centrem, zdravotnickým zařízením, apod. připravenost učitelů na výuku žáků se speciálními vzdělávacími potřebami úzká spolupráce vyučujících se speciálním pedagogem a zákonnými zástupci žáka vypracování individuálního plánu, dodržování, vyhodnocování vhodná organizace výuky vhodné pomůcky relaxační a kompenzační respektování zdravotního stavu jedince podporování nadání a talentu žáka hodnotit slovně nebo známkou po domluvě s rodiči V případě potřeby zajistit pomoc asistenta pedagoga k mentálně postiženým dětem nebo osobního asistenta k tělesně postiženým dětem.
3.3.2 Vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení a chování (dále jen SPUCH) Žáci s poruchami učení a chování patří do skupiny žáků se zdravotním postižením nebo se zdravotním znevýhodněním. Jsou posíláni do pedagogicko-psychologické poradny v doprovodu rodičů nebo zákonných zástupců. Na základě diagnózy jsou zařazování do reedukační péče, která probíhá podle počtu žáků jednou nebo dvakrát týdně mimo vyučování. Reedukaci vede speciálně vyškolený pedagog a výuka probíhá ve zvláštní místnosti. Vyučující používá relaxační a kompenzační pomůcky, jako např. bzučáky, okénka, tabulky gramatických jevů, učebnice, pracovní sešity, výukové programy na PC, apod. Reedukační hodinu zahajujeme motivací (pohybové hry, hádanky,povídání o různých tématech, apod.). Poté přistupujeme k vlastní činnosti. Uvědomujeme si, že žáci s SPUCH zažívají málo úspěchů, proto se snažíme vyzdvihovat jejich klady. Závěr hodiny patří oddechovým chvilkám, kdy si žáci vyberou sami jednotlivé činnosti. Každý žák pracuje podle individuálního vzdělávacího plánu, na kterém se podílejí třídní učitel, učitel, který vede reedukační péči a rodič.
3.3.2.1 Specifika žáků se SPUCH na 1. stupni neustálé posilování získaných dovedností prostřednictvím přiměřených metod respektování osobního tempa žáka reedukace specifických chyb 15
cvičení dovedností: psychomotorické koordinace, slabikování, sluchové analýzy a syntézy, zrakového vnímání, pravolevé orientace, rozlišování měkkých a tvrdých slabik rozvíjení: prostorové představivosti, matematické představivosti, paměti, komunikačních schopností, orientace v čase.
3.3.3 Vzdělávání nadaných žáků V každém ročníku se vyskytují žáci, kteří jsou nadprůměrně nadaní a potřebují rozvíjet své schopnosti, zejména žáci 5.ročníků, kteří se připravují na víceletá gymnázia. Pracují podle předem vypracovaného individuálního vzdělávacího plánu, na kterém se podílí třídní učitel ve spolupráci s rodiči. Pro tyto žáky je zapotřebí zvýšené motivace k rozšiřování základního učiva do hloubky především v těch předmětech, které reprezentují nadání dítěte. V rámci matematiky projevují žáci kvalitní koncentraci, dobrou paměť, zálibu v řešení slovních úloh a svými znalostmi přesahují stanovené požadavky. Těmto žákům umožňujeme více pracovat na počítači, individuálně používat naučnou literaturu, řešit různé kvízy, hlavolamy, zajímavé úlohy.Jsou jim zadávány náročnější domácí úkoly, projektové úlohy, zejména v přírodovědě a vlastivědě, referáty k probranému učivu, apod. Usměrňujeme žáky v osobnostní výchově , vedeme je k rovnému přístupu k méně nadaným spolužákům, k toleranci, ochotě pomáhat slabším. Tito nadaní žáci často reprezentují školu na veřejnosti.
16
3.4 Začlenění průřezových témat
Průřezová témata reprezentují ve školním vzdělávacím programu okruhy aktuálních problémů současného světa a jsou nedílnou součástí základního vzdělávání. Tematické okruhy průřezových témat procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a umožňují propojení vzdělávacích oborů. Abychom této možnosti využili co možná nejlépe, nevytváříme pro průřezová témata nové samostatné vyučovací předměty, ale integrujeme je do jiných vyučovacích předmětů a realizujeme jejich obsah formou projektů, ve kterých musí žáci používat znalosti a dovednosti z různých vzdělávacích oborů.
Ročník/obsah 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník
Průřezové téma – Námět VDO –Příběhy k problematice lidských práv a práv dítěte MKV – Náměty pro MKV (Odkud pocházím, Malý princ) OSV – Co vše už víme o koni; ENV – Za tajemstvím lesa MV - Cestování časem aneb k čemu slouží média VMEGS – Poznáváme Evropu
17
3.4.1 Osobnostní a sociální výchova (OSV) - rozvíjí praktické dovednosti, které žáci mohou využít v běžném životě. Jejím cílem je, aby si žák vytvářel dobrý vztah k sobě samému i k ostatním lidem, aby získal dovednosti potřebné ke zdravému duševnímu a sociálnímu životu. - je zaměřena na osobnost žáka, na konkrétní žákovskou skupinu, na vztah mezi žákem a učitelem i na některé situace každodenního života. - umožňuje pro všudypřítomnost předmětu učiva (žáka) uplatnit OSV prakticky ve všech školních aktivitách. - je blízká tématům Jazyková komunikace a Vnitřní svět člověka. - pracuje s pojmy sebepoznání, sebepojetí, seberegulace, podobnost a odlišnost lidí, mezilidské vztahy a zásady soužití, osobní rozvoj, spolupráce a komunikace v týmu.
Tematické okruhy průřezového tématu a) Osobnostní rozvoj – rozvoj schopností poznávání, sebepoznání a sebepojetí, seberegulace a sebeorganizace, psychohygiena, kreativita b) Sociální rozvoj – poznávání lidí, mezilidské vztahy, komunikace, kooperace a kompetice c) Morální rozvoj – řešení problémů a rozhodovací dovednosti, hodnoty, postoje, praktická etika d)
3.4.1.1 Co už všechno víme o koni Tematický okruh: Sociální rozvoj Ročník: 3. Anotace Prostřednictvím tohoto námětu lze kromě věcných znalostí (v tomto případě o koni) rozvíjet rovněž základní mezilidské vztahy. Lekce je postavena tak, aby si žáci zformovali a procvičili zásady efektivní žádosti o pomoc a děkování za poskytnutou pomoc. Jedná se o dovednosti, které žáci denně používají ve škole i mimo ni. Žáci si na vlastní kůži prožijí, jak je někdo o něco žádá (děkuje) příjemným (efektivním) způsobem a jak oni sami mohou tento způsob při žádání a děkování používat. Klíčové pojmy: žádost, poděkování, myšlenková mapa Metodický přehled Klíčové kompetence - k učení: instrukce jsou zadány tak, aby žáci získávali potřebné informace od spolužáků, při konstrukci myšlenkové mapy musí mezi sebranými informacemi najít systém a utřídit je do jednotlivých kategorií k řešení problémů: v příslušných kategoriích co nejdokonaleji vytvořit myšlenkovou mapu zachycující jednotlivé informace o koni, žáci během týmového řešení diskutují o svých návrzích a vznášejí argumenty komunikativní: efektivně o něco žádat a efektivně děkovat patří k základním mezilidským dovednostem, které mají přímý dopad na vztahy s druhými lidmi sociální a personální: žáci jsou během aktivity odkázáni na žádost o pomoc a na její poskytnutí
18
Mezioborové vztahy - Člověk a jeho svět Výukové metody a strategie - hraní rolí, myšlenkové mapy, skupinová práce Co potřebujeme - učebnu s dostatkem prostoru, čtvrtka A5 pro každého žáka, čtvrtky nebo balicí papír A3 (podle počtu skupin při tvorbě myšlenkových map), fixy, pracovní list Úvod Námět lze realizovat v rámci kteréhokoli vzdělávacího oboru v 1. – 5. ročníku. Základním principem je sběr informací o zvířeti, rostlině, události, věci apod. Zde ilustrujeme na příkladu zvířete. Popsaná realizace se vztahuje ke vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Metodický komentář Na začátku seznámíme žáky s oborovým cílem lekce, oznámení cíle v oblasti dovedností může proběhnout až po dalším kroku (zcitlivění). Evokace dovedností Vyzveme žáky, aby pozorně sledovali, jakým způsobem bude některý z nich o něco žádán. Jednotlivé způsoby mohou vypadat např. takto: učitel přijde k žákovi, vezme si jeho sešit a při odchodu řekne zády k němu „Díky!“ učitel přijde k žákovi a řekne: „Potřebuji propisku.“ Bez čekání na reakci ji vezme a odejde. učitel přijde k žákovi a sdělí mu: „Vzpomínáš, jak jsem ti půjčil pravítko? Tak já si teď půjčím kalkulačku.“ učitel přijde k žákovi a zeptá se ho: „Smím si půjčit tvoji učebnici?“ Počká na odpověď a odejde. učitel přijde k žákovi a sdělí mu: „Mohl bych si prosím půjčit tvoji tužku? Potřeboval bych si s ní napsat do sešitu zadání domácího úkolu.“ Počká na odpověď a poděkuje. Po přehrání těchto situací vyzveme žáky, aby nám popsali, který ze způsobů se jim nejvíce líbil a proč. Poznámka: Při popisování toho, co se žákům líbilo a nelíbilo na jednotlivých způsobech žádostí, je vedeme k věcnému popisu (vyjádřit, proč se jim daný způsob jevil agresivní). Nezeptal se. Nepodíval se do očí. Nepočkal na reakci druhého. Nepoděkoval. Soupis zásad efektivní žádosti:
Když chci někomu o něco říct, je dobré: dívat se mu do očí poprosit poděkovat oslovit ho příjemným (nepříliš hlasitým) hlasem počkat, pokud zrovna hovoří s někým jiným sdělit, na co věc potřebuji a kdy ji vrátím 19
nechat mu čas na rozmyšlení odpovědi pokud mi věc půjčit nechce, neříkat mu, že je lakomec Každý žák na kartičku napíše 2-3 věci, které považuje za důležité při žádosti o cokoli. Ve dvojicích diskutují nejprve o tom, co mají na svých kartičkách, potom si nacvičí krátkou ukázku, ve které bude jeden druhého o něco žádat a bude při tom používat to, co bylo na kartičkách. Vybereme několik dvojic, které předvedou svoji ukázku. Ostatní žáci sledují a případně doplní do svých kartiček, co bylo v ukázce nového. Vyzveme žáky, aby přečetli vše, co mají zapsáno na kartičkách. Vše zapisujeme na tabuli. Shromažďování informací (aktivita) Každému žákovi rozdáme pracovní list Kůň a vysvětlíme, jak s ním pracovat. vyplní do levého sloupce křestní jména svých spolužáků v dolní části si každý svůj list podepíše vysvětlíme pravidla: žáci se navzájem navštěvují, každý může druhému do kterékoli řádky tabulky napsat cokoli, co tam ještě není. Cílem je, aby všichni od všech získali nějakou informaci. Každý si odškrtne jméno toho, kdo už mu něco napsal. do spodní kolonky pracovního listu (PL) – Věc, kterou je dobré dělat, když někoho o něco žádám – přepsat jednu věc, kterou si vybral poslední kolonka PL - zaznamenat věci týkající se efektivního děkování při vyplňování tabulky je třeba hlídat, jestli v řádku, do kterého přispívá, nejsou už tři věci. Pokud ano, zvolí jiný řádek. žáci parafrázují (řeknou vlastními slovy) zadání aktivity. Dotazy na několik žáků zajistíme, že složí v odpovědích dohromady celou instrukci aktivity. délka aktivity je zhruba o třetinu méně minut, než je ve třídě žáků. Poznámka: U menších dětí je vhodné zařadit „demokolo“ (aktivitu nanečisto). Upozornit, že si to nejprve vyzkoušíme a nechat aktivitu rozběhnout 2 – 3 minuty. Potom ji zastavit a doladit společně s dětmi pravidla, která nepochopily. Rozbor aktivity Nejprve vyzveme žáky, aby nám na škále (např. prsty 1 – 5) ukázali, jak se jim dařilo během aktivity pracovat s věcí, kterou si vybrali. Poté vedeme mluvenou reflexi. Cílem je znovu se zamyslet nad žádostmi a děkováním ve vztahu k sobě.
Je možné položit některé z následujících otázek: jak vám bylo, když jste tu chodili, žádali, děkovali? na co nejčastěji zapomínáte, když o něco žádáte? co se objevilo v řádku věnovaném děkování? kdybyste měli dát dohromady tři zásady efektivního děkování, jak by zněly? napadá vás ještě něco, co by nemělo chybět v našich zásadách efektivní žádosti a děkování?
20
Mluvenou reflexi je možné ukončit závazkem do příští hodiny: Každý si vybere jednu jinou věc, než kterou měl, a zkusí s ní do příštího týdne pracovat. Na začátku příští hodiny si řekneme, jak se komu dařilo. Poznámka: U škály je dobré ptát se rovněž žáků, kteří ukázali jeden prst (dařilo se mi ve všech případech): co ještě jiného jsi použil/a? čeho sis všiml/a, že používají ostatní? daří se ti to tak i mimo tuto aktivitu? pokud ano, na čem z toho, co tu máme ještě sepsáno, bys mohl/a ještě pracovat? Mluvenou reflexí o děkování je možné dát dohromady, že je efektivní: říkat někomu děkuji říkat, za co přesně děkuji udržovat s partnerem oční kontakt Tvorba myšlenkové mapy Rozdělíme žáky do 3 – 5ti členných skupin. Každá skupina za pomocí svých vyplněných záznamových archů zkonstruuje přehlednou a podrobnou myšlenkovou mapu o koni. Mapa se píše fixy na čtvrtky (balicí papíry), v jejichž středu je v oválu napsáno „kůň“. Tuto mapu bude skupina prezentovat. Jednotlivé prezentace budou ostatní žáci hodnotit. Hodnotí se přehlednost a srozumitelnost mapy a poutavost prezentace, která se musí vejít do tří minut. Poznámka: Smyslem myšlenkových map je zachytit vlastní myšlenky, které se váží k nějaké věci. S žáky 4. ročníku se osvědčil tento postup: a) Ukážeme princip tvorby mapy na nějakém příkladě na tabuli. Doprostřed napíšeme např. „slunce“ a vyzveme žáky aby říkali vše, co je k tomuto slovu napadá. Když někdo řekne nějaký nápad a jiný to nazve jako „nesmysl“, vyzveme žáky, aby popsali, co se stalo. co se stane, když tímto způsobem komentuji něčí nápad? jak se může dotyčný potom cítit? co je dobré dělat ,aby spolužáci takové pocity neprožívali? Dovedeme třídu k tomu, že nápady se při tvorbě myšlenkové mapy nekomentují, pouze se zapisují. b) Vyzveme žáky, aby věcem sepsaným u sebe vymysleli společné nadpisy. c) Vysvětlíme, jakou úlohu pro zapamatování hrají obrázky. Necháme žáky vymyslet několik jednoduchých obrázků k nadpisům jednotlivých skupin na tabuli.
21
Prezentace a hodnocení Jednotlivé skupiny jsou vyzvány k prezentacím, ostatní je hodnotí. Během 1,5 minuty se musí hodnotitelé dohodnout na počtu bodů (např. 1 – 5), které dané prezentaci udělí. Bodování se zapisuje na tabuli. Poznámka: Při bodování jednotlivých prezentací zjišťujeme, co se komu konkrétně líbilo a nelíbilo a proč. Jinak se z bodování snadno stane přehlídka toho, kdo s kým kamarádí. Vyhodnocení Každý žák jednou větou sdělí důležitou věc (poznatek), kterou si z dnešní lekce odnáší. Poté dostanou větší prostor k vyjádření všichni žáci, kteří chtějí.
Závěr Dovednosti, na které je tato lekce zaměřená ( děkování za pomoc a žádost o pomoc), je vhodné po nějaké době znovu připomenout či procvičit. K připomenutí mohou stačit úkoly/dotazy učitele na žáky či skupiny, které potom mají čas na zformulování odpovědí. K procvičení se osvědčila forma, při které se skupinkám žáků rozdají papíry s popisem konkrétních situací ve třídě, ve kterých se daná dovednost projevuje: děkování: poděkování za půjčení tužky od spolužáka; poděkování za konkrétní chování (např. doprovod domů), které mi udělalo radost žádost: žádost kamarádovi o půjčení tužky, o pomoc při psaní úkolu, o radu. Úkolem skupin žáků je potom připravit a předehrát krátké scénky, ve kterých se daná dovednost projeví. Očekávané cíle a výstupy Žáci:
srovnávají, hodnotí, argumentují formulují, diskutují, vyvozují závěry předvádějí modelové situace analyzují předváděné ukázky třídí dosavadní vědomosti o koni a získávají nové poznatky učí se efektivně děkovat a žádat
22
3.4.2 Výchova demokratického občana (VDO) - kultivuje hodnoty spravedlnosti, tolerance a odpovědnosti. - rozvíjí dovednosti potřebné pro plnohodnotný občanský život, aktivní postoj k životu ve společnosti. - vede žáka k osvojení základní úrovně občanské gramotnosti, aby se dokázal orientovat v otevřené pluralitní společnosti a participoval na ní, aby dokázal konstruktivně a demokraticky řešit problémy, jednat s ohledem na zájem celku a s vědomím svých práv a povinností, uplatňovat zásady slušné komunikace. - má blízko zejména ke vzdělávací oblasti Člověk a společnost a také ke vzdělávacím oblastem a tématům zaměřeným na vztah žáka k sobě samému i k ostatním, na okolní prostředí. - lze ve škole uplatňovat při vytváření celkového klimatu školy, demokratické atmosféry třídy i partnerských vztahů mezi učiteli a žáky. - umožňuje žákům sami na sobě si ověřit význam dodržování pravidel i vlastní roli při vytváření pravidel nových. Tematické okruhy průřezového tématu a) b) c) d)
Občanská společnost a škola Občan, občanská společnost a stát Formy participace občanů v politickém životě Principy demokracie jako formy vlády a způsob rozhodování
3.4.2.1 Příběhy k problematice lidských práv a práv dítěte Dominantní průřezové téma: Vztah k průřez.tématům: Ročník:
Výchova demokratického občana (Občan, občanská společnost a stát) Osobnostní a sociální výchova, Multikulturní výchova 1.
Anotace Příběhy jsou určeny pro kritické čtení, poslech a diskuzi nad tématem lidských a dětských práv s dětmi mladšího školního věku. Uvedené vyučovací celky jsou návrhem práce s příběhy. Každý kolektiv je jiný a tato tematika vyžaduje velké přizpůsobení konkrétní skupině žáků. Klíčové pojmy příspěvku Spravedlnost, respektování odlišností, diskriminace, pomoc druhému, mezilidské vztahy, rodina a její význam, komunikace, sebeovládání, morální hodnoty, aktivní uplatnění ve společnosti, kritické čtení, řešení problémů
23
Obsah Metodika (viz publikace ) 1. Úvod 2. Dopis ze školy v přírodě 3. Slonibába 4. O mravenci Jaromírovi 5. Tři zajíčci 6. Závěr Materiál (viz příloha 7 v publikaci) Metodický přehled Klíčové kompetence Mezioborové vztahy Výukové metody a strategie Co potřebujeme
k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské Člověk a jeho svět (tematický okruh Lidé kolem nás), Český jazyk a literatura, Výtvarná výchova, Matematika a její aplikace brainstorming, kritické čtení, individuální a skupinová práce, sebereflexe pracovní skupiny, dramatické etudy, frontální čtení, řízená diskuze Konkrétní pomůcky jsou uvedeny u jednotlivých námětů (viz přílohy)
Očekávané cíle a výstupy Žáci si uvědomují vztahy ve skupině, diskutují o problémech v kolektivu, učí se jednat otevřeně a bez zbytečných konfliktů reflektují vlastní postavení ve skupině školní třídy, analyzují příčiny svého postavení učí se empatii při rozboru věkově odpovídající náročné sociální situace s hledáním vlastních řešení hledají řešení formou komunikace se spolužáky, při které trénují vyjadřovací schopnosti, vyjednávání, kritický poslech pojmenovávají své předsudky a učí se toleranci k odlišnému etnickému původu, kulturním odlišnostem a vymezení, pěstují solidaritu věnují se nácviku plynulého psaní, vyprávění, popisu, a dalších vědomostí a dovedností ze základních vzdělávacích oblastí
24
3.4.3 Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech (VMEGS) akcentuje vazby jednotlivce a lokálního společenství na Evropu a svět. vede žáky k pochopení vnitřní propojenosti světa, objasňuje vazby mezi lokální, národní, evropskou a globální úrovní uvažování, rozhodování i jednání. směřuje podporou globálního myšlení k překonávání předsudků a stereotypů. vede k porozumění souvislostí mezi děním ve světě a možnostmi jednotlivců. otevírá žákům perspektivy poznání a života v evropském prostoru a seznamuje je s možnostmi, které jim tento prostor poskytuje v občanském, profesním i osobním životě. podporuje hodnoty humanismu a svobody. realizace je možná ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět, široké možnosti poskytuje obor Výchova k občanství, v jehož obsahu průřezové téma zdůrazňuje sociální, ekonomické, právní a kulturní souvislosti v evropské a globální dimenzi. cizí jazyky a informační a komunikační technologie se v rámci VMEGS uplatní při získáváni informací o světě nebo při práci v mezinárodních projektech. Tematické okruhy průřezového tématu a) Evropa a svět nás zajímá b) Objevujeme Evropu a svět c) Jsme Evropané
3.4.3.1 Poznáváme Evropu Dominantní průřezové téma Vztah k průřez. Tématům Ročník
Výchova k myšlení v globálních souvislostech (tematický okruh Evropa a svět nás zajímá, Objevujeme Evropu a svět) Osobnostní a sociální výchova, Environmentální výchova, Mediální výchova, Výchova demokratického občana, Multikulturní výchova 5.
Anotace Předložený projekt ITV (integrované tematické výuky) propojuje různé vzdělávací obory. Na základě učiva o Evropě žáci získávají dovednosti potřebné ve škole i v běžném životě (např. vyhledávání a zpracování informací, práce v týmu, komunikace mezi lidmi, řešení problémů, argumentace a diskuse, dodržování pravidel, hodnocení a sebehodnocení aj.)
25
Klíčové pojmy globální myšlení, mezinárodní porozumění, národní a evropská identita, evropská integrace, přírodní a kulturní dědictví Obsah Metodika (viz publikace) 1. Úvod 2. Realizace napříč obory – Člověk a jeho svět 3. Český jazyk a literatura, Matematika a její aplikace 4. HV, VV, Informační a komunikační technologie, nápady na další aktivity 5. Hodnocení a sebehodnocení Materiál (viz přílohy 6 – 16 v publikaci) 6. – 12. Pracovní listy pro žáky č. 1 – 7 13. – 16. Přílohy pro učitele č. 1 – 4 Metodický přehled Klíčové kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské, pracovní Mezioborové vztahy Člověk a jeho svět (Místo, kde žijeme, Rozmanitost přírody, Lidé kolem nás, Lidé a čas), Český jazyk a literatura, Matematika a její aplikace, Výtvarná výchova, Hudební výchova, Informační a komunikační technologie, Tělesná výchova Výukové metody Metody RWCT (Čtením a psaním ke kritickému myšlení), a strategie dramatická výchova, kooperativní učení, práce s portfoliem Co potřebujeme nástěnnou mapu Evropy politickou a fyzickogeografickou, příruční mapu Evropy (různé druhy zaměřené na vodstvo, povrch, flóru a faunu, podnebí atd.), mapy některých států, flip, namnožené texty a slovní úlohy, poznámkové bloky, čtvrtky, lepidla, fixy, křídy, reprodukce slavných obrazů, portréty malířů a hudebních skladatelů, hudební nahrávky (Beethovenova 9. symfonie), encyklopedie, počítače s připojením na internet, vodové nebo temperové barvy, fotografie, pohlednice a průvodce z různých států Evropy, pravítka, kalkulačky, obrázky různých evropských slohů a staveb v nich postavených
26
Očekávané cíle a výstupy Člověk a jeho svět žák se seznamuje se zeměpisem Evropy, poznává způsob života lidí v minulosti, současnosti, uvědomuje si základní globální problémy (problémy konzumní společnosti, nesnášenlivost mezi lidmi, problémy přírodního prostředí), učí se respektovat mezilidské vztahy a chápat smysl solidarity Český jazyk běžně využívá tiché čtení, vystihuje jádro sdělení, uvědomuje si rozdíl a literatura mezi faktem a tvrzením, zkoumá ověřitelnost informací, dokáže podávat informace ze svých poznámek, obhájí vlastní názor, učí se základy techniky mluveného projevu, pěstuje kultivovaný projev, dělá si poznámky a výpisky, napíše věcně a formálně správně delší písemný projev Matematika a její narýsuje síť krychle, kvádru, případně jiných těles a sestaví jejich aplikace model, řeší slovní úlohy o Evropě, učí se číst tabulky a grafy, pracuje s mapou, určí polohu bodu v soustavě souřadnic, odhaduje vzdálenosti, řeší ekonomické a pohybové úlohy, počítá s desetinnými čísly, zaokrouhluje čísla, porovnává a převádí jednotky délky a plochy Výtvarná výchova rozvíjí cit pro kompozici, výtvarně přepisuje skutečnost pomocí nefigurativního užití linií, tvarů a barev, uspořádá objekty do celku, seznamuje se s některými výtvarnými slohy, slavnými evropskými umělci a jejich díly, vyjadřuje své pocity a zážitky Hudební výchova charakterizuje poslouchanou hudbu, uvědomuje si použité výrazové prvky v písni či skladbě, poznává slavné evropské hudební skladatele a jejich díla Informační dokáže otevřít pomocí internetového prohlížeče webovou stránku, vyhledává informace na portálech a komunikační technologie
27
3.4.4 Multikulturní výchova (MKV) - umožňuje žákům seznamovat se s rozmanitostí a hodnotami různých kultur a zároveň si uvědomovat svojí kulturní identitu; toto poznávání by mělo vést k porozumění odlišným kulturám. - rozvíjí smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci - hluboce se dotýká mezilidských vztahů ve škole, mezi školou a rodinou, mezi školou a místní komunitou. - prolíná všemi vzdělávacími oblastmi, šíře vazeb na tyto oblasti je dána především tím, že v centru pozornosti MKV jsou vzájemné vztahy mezi příslušníky různých společenských skupin. - efektivita spočívá především na projektech a prožitkových aktivitách. Tematické okruhy průřezového tématu a) b) c) d) e)
Kulturní diference Lidské vztahy Etnický původ Multikulturalita Princip sociálního smíru a solidarity
3.4.4.1 NÁMĚTY DO MULTIKULTURNÍ VÝCHOVY Dominantní průřezové téma Vztah k průřez.tématům Ročník
Environmentální výchova (tematické okruhy Kulturní diference Lidské vztahy, Etnický původ, Multikulturalita, Princip sociálního smíru a solidarity) Osobnostní a sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech 2.
Anotace Aktivity pro žáky 1. stupně ZŠ v multikulturní výchově jsou rozděleny na tzv. Ledolamky a náměty pro další aktivity. Ledolamky pomáhají navodit pozitivní atmosféru ve třídě a zbavit žáky ostychu. Tyto zážitkové aktivity lze využít jako evokaci nejen k multikulturní výchově. Probouzejí a aktivují vnímání a prožívání světa i vlastního těla a nitra a také vedou ke schopnosti reflektovat toto prožívání. Následuje několik námětů pro delší aktivity, projekty, skupinové práce. Klíčové pojmy Multikulturní výchova, identita, domov, kultura, komunikace, komunikační šum, tolerance, předsudky, rozmanitost Obsah Metodika (viz publikace) 1. Úvod 2. Ledolamky 3. Samostatné lekce – Odkud pocházím 4. Navštívil nás Malý princ 5. Modrá planeta Země 6. Závěr 28
Materiál (viz přílohy 7. – 9. v publikaci) 7., 8. Pracovní listy pro žáky č. 1, 2 9. Příloha pro učitele č. 1 Metodický přehled Klíčové kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské a pracovní Mezioborové vztahy Člověk a jeho svět, Výtvarná výchova, Hudební výchova, Český jazyk a literatura, Matematika a její aplikace Výukové metody hra, diskuze, vyprávění, výklad, brainstorming, myšlenkové a strategie mapování, skupinová práce Co potřebujeme konkrétní přehled u jednotlivých aktivit Očekávané cíle a výstupy LEDOLAMKY Žáci
jsou schopni spolupracovat, naslouchat a oceňovat druhé rozvíjejí schopnost neverbální komunikace zbavují se ostychu z kontaktu s ostatními dětmi jsou schopni spolupracovat, komunikovat a naslouchat ostatním procvičují krátkodobou paměť pochopí na základě hry komunikační šum vnímají rozmanitost světa jsou schopni pozitivně myslet na ostatní seznamují se s různými národy a zeměmi světa zažívají lásku k Zemi a k ostatním lidem vnímají krásu a rozmanitost světa kolem sebe jsou schopni mluvit o svých pocitech a vyjadřovat je rozmanitým způsobem, naslouchají pocitům ostatních
Ostatní očekávané výstupy jsou uvedeny v publikaci na straně , vždy za každou aktivitou.
29
3.4.5 Environmentální výchova (ENV) přispívá ke vnímání života jako nejvyšší hodnoty a k citlivému přístupu k přírodě a krajině. umožňuje poznávat komplexnost vztahů mezi člověkem a životním prostředím a seznamuje s principy trvale udržitelného rozvoje společnosti. rozvíjí osobnost žáka jak po stránce racionální, tak po stránce emocionální a volně aktivní. vede k pochopení vztahů a souvislostí mezi lokálními a globálními problémy a mezi současným jednáním a budoucností a mělo by být doplněno rozvíjením odpovědností žáků. směřuje žáky k řešení problémů životního prostředí na úrovni místní, regionální i mezinárodní. učí žáka komunikovat, vyjadřovat vlastní názory a zdůvodňovat je. široké možnosti uplatnění průřezového tématu nabízejí vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět, Člověk a příroda, Člověk a společnost, Člověk a zdraví i Člověk a svět práce. lze propojit i s oblastmi informační a komunikační technologie, Jazyk a jazyková komunikace, Matematika a její aplikace i Umění a kultura. Tematické okruhy průřezového tématu a) b) c) d)
Ekosystémy Základní podmínky života Lidské aktivity a problémy životního prostředí Vztah člověka k prostředí
3.4.5.1 ZA TAJEMSTVÍM LESA Dominantní průřezové téma Vztah k průřez.tématům Ročník
Environmentální výchova (tematický okruh Ekosystémy) Osobnostní a sociální výchova 3.
Anotace Cílem tříhodinového programu je seznámit žáky s ekosystémem lesa, především pak s pobytovými znameními a co z nich při návštěvě lesa lze vyčíst. Děti si tak lépe uvědomí, že les je domovem mnoha rostlin a živočichů, i když je zrovna nevidíme, a je proto zajímavé tento ekosystém pozorovat, učit se o něm a chránit ho. Program je veden hravou formou, děti se stávají detektivy a hledají různé stopy, které jim odhalí tajemství lesa. Klíčové pojmy lesní ekosystém, pobytová znamení, stopy, trus, okusy, predátor, dřeviny Obsah Metodika (viz publikace) 1. Úvod 2. Realizace 3. Závěr
30
Materiál (viz přílohy 4. – 9. v publikaci 4. – 6. Pracovní listy pro žáky č. 1 – 3 7. – 9. Přílohy pro učitele č 1 – 3
)
Metodický přehled Klíčové kompetence Mezioborové vztahy Výukové metody a strategie Co potřebujeme
k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální Člověk a jeho svět (tematické okruhy Místo, kde žijeme, Lidé kolem nás, Rozmanitost přírody) pozorování, učení prožitkem, kooperace ve třídním kolektivu, samostatné i skupinové řešení problémových situací, cvičení jemné motoriky, diskuse smíšený les, či rozlehlejší park, ve kterém je možné objevit a pozorovat některá pobytová znamení; pracovní listy, tužky, šátky, ukázky okousaných šišek, určovací klíče či samostatné obrázky zvířat, jejichž pobytová znamení se v dané lokalitě vyskytují
Očekávané cíle a výstupy Žáci rozlišují přírodní a umělé prvky v okolní krajině a vyjádří různými způsoby její estetické hodnoty a rozmanitost (poznávají základní pobytová znamení v lese např. stopy, okousané šišky, trus) určí světové strany v přírodě i podle mapy, orientují se podle nich a řídí se podle zásad bezpečného pohybu a pobytu v přírodě (získají konkrétní praktické zkušenosti přímo uprostřed ekosystému lesa) rozlišují základní rozdíly mezi jednotlivci, obhájí své názory, popřípadě připustí svůj omyl, dohodnou se na společném postupu a řešení se spolužáky (zlepšují vzájemnou skupinovou kooperaci) všímají si v nejbližším společenském a přírodním prostředí změn a poukazují na některé problémy a navrhují možnosti zlepšení životního prostředí obce pozorují, popisují a porovnávají viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvedou příklady výskytu organismů ve známé lokalitě objevují a zjišťují propojenost prvků živé a neživé přírody, princip rovnováhy přírody a nacházejí souvislosti mezi konečným vzhledem přírody a činností člověka zkoumají základní společenstva ve vybraných lokalitách regionu, zdůvodňují podstatné vztahy mezi organismy a nacházejí shody a rozdíly v přizpůsobení organismů prostředí porovnávají základní projevy života na konkrétních organismech, prakticky třídí organismy do známých skupin, využívají k tomu i jednoduché klíče a atlasy zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišují aktivity, které mohou prostředí i zdraví člověka podporovat nebo poškozovat
31
3.4.6 Mediální výchova (MV) má žákům zprostředkovat poznatky o fungování společenské role medií a rozvíjet dovednosti, které podporují nezávislé zapojení jednotlivce do mediální komunikace naučí ho základům mediální gramotnosti, což je především schopnost analyzovat nabízená sdělení i využít jejich podněty ukazuje, že ne každé mediální sdělení je věrným zprostředkováním události nebo realistickým obrazem člověka a že obraz události bez kontextu nemůže být ničím jiným než konstrukcí vysvětluje, že autor mediálního sdělení je člověk s určitými zájmy a že média ve svých sděleních pozměňují obraz reality, ať už záměrně nebo nezáměrně má nejblíže k oblastem Člověk a společnost, Jazyk a jazyková komunikace, Umění a kultura a vztahuje se i k oblasti Informační a komunikační technologie. Tematické okruhy průřezového tématu a) b) c) d) e)
kritické čtení a vnímání mediálních sdělení interpretace vztahu mediálních sdělení a reality stavba mediálních sdělení vnímání autora mediálních sdělení fungování a vliv médií ve společnosti
3.4.6.1 CESTOVÁNÍ ČASEM ANEB K ČEMU SLOUŽÍ MÉDIA Dominantní průřezové téma Vztah k průřez. tématům Ročník
Mediální výchova tématický okruh:Fungování a vliv médií ve společnosti. Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Osobnostní a sociální výchova 4.
Anotace Metodické zpracování lekcí lze využít v rámci integrace mediální výchovy do vzdělávacího obsahu vybraných vzdělávacích oborů jako materiál k realizaci projektu. Nabízí učitelům pohled na média „z druhého konce“ než jsou zvyklí je obvykle vnímat. Odhaluje principy mediální komunikace jako jevu, který měl (a má) zásadní vliv na vývoj lidské společnosti. Projekt tak předchází přístupu k mediální výchově jako apriorní kritice médií a jednostrannému zdůrazňování domnělého negativního vlivu na společnost. Obsah projektu se zaměřuje na „objevování“ sumerské kultury a nezříká se příchuti romantiky a dobrodružství. Klíčové pojmy média, komunikace, písmo, Sumerové, Mezopotámie, mýtus
32
Obsah Metodika (viz publikace ) 1. Úvod 2. Práce ve skupinách 3. Aktivity 4. Reflexe 5. Závěr Materiál (viz přílohy 6. – 7. v publikaci ) 6.- 7. Pracovní listy pro žáky č. 1 – 2 Metodický přehled Klíčové kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské, pracovní Mezioborové vztahy Český jazyk a literatura, Člověk a jeho svět, Matematika a její aplikace, Výtvarná výchova Výukové metody nácvik týmové práce a prosazení ve skupině, posilování schopnosti deduktivního myšlení, skupinová, činnostní a frontální a strategie výuka, brainstorming a strukturovaná diskuse Co potřebujeme pro každého žáka fotografie klínopisné tabulky, přílohy, list papíru na poznámky, pastelky; pro skupinu školní atlas světa, nástěnnou mapu Eurasie, modelovací hmotu, špejle, podložky, váleček na nudle Očekávané cíle a výstupy Žáci si uvědomují základní princip mediální komunikace – snadný přenos sdělení v prostoru a čase spolupracují ve skupině, logicky uvažují; vyvozují závěry, nacházejí pro ně podpůrná tvrzení a prezentují je prožívají radost z objevování, nalézají uplatnění pro své zkušenosti procvičují čtení s porozuměním, základní matematické operace, práci s mapou rozvíjejí jemnou motoriku a estetické cítění
33
4. Učební plán pro 1.- 5. r. základního vzdělávání 4.1 tabulace učebního plánu Vzdělávací oblast
Vyučovací předmět
minimální časová dotace
ročník
disponibilní hodiny
1.
2.
3.
4.
5.
Český jazyk
9
10
7 +2
7 +1
7
40
+3
Anglický jazyk
-
-
3
3
4
9
+1
matematika a její aplikace
Matematika
4
4 +1
5
4 +1
4
21
Informační a komunikační technologie člověk a jeho svět
Informatika
-
-
-
-
1
1
Prvouka
2
2
2 +1
-
-
6
+1
Přírodověda
-
-
-
3
3 +1
6
+1
Vlastivěda
-
-
-
Hudební výchova
1
1
1
1
1
5
Výtvarná výchova
1
1
1
2
1 +1
6
člověk a zdraví
Tělesná výchova
2
2
2
2
2
10
člověk a svět práce
Pracovní činnosti
1
1
1
1
1
5
jazyk a jazykové komunikace
umění a kultura
týdenní hodinová dotace a disponibilní hodiny celkový týdenní počet hod. - maximum týdně
20 + 0 21 + 1 22 + 3 23 + 2 20
34
22
25
25
23 + 3 26
+2
+1
109
+9 118
4.2 Poznámky k učebnímu plánu Celková týdenní hodinová dotace je RVP ZV stanovena: • pro 1. – 2. ročník maximálně 22 hodin • pro 3. – 5. ročník maximálně 26 hodin 1. Závazná minimální časová dotace je uváděna u jednotlivých vyučovacích předmětů. Lze ji navýšit podle záměrů školy prostřednictvím disponibilních hodin – pro 1. – 5. ročník celkem o 9 vyučovacích hodin. 2. Celková časová dotace 118 hodin týdně (včetně disponibilních) je pro 1. – 5. ročník závazná. (Uvedené rozvržení minimálních a disponibilních hodin je provedeno na základě dohody zkušených učitelů.) 3. Učební plán lze modelovat variabilně podle vzdělávacích potřeb žáků a pedagogických záměrů školy, neboť časová dotace uváděná rámcovým vzdělávacím programem je vztahována ke vzdělávacím oblastem a je doplněna disponibilní časovou dotací, jejíž využití je plně v kompetenci ředitele školy. 4. V rámci učebního plánu může v 1. – 3. ročníku probíhat výuka jednotlivých předmětů bez pevné časové dotace v menších časových celcích než je jedna vyučovací hodina; jednotlivé řízené činnosti mohou být kombinovány a propojovány při zachování celkové stanovené denní a týdenní dotace pro vyučovací předměty a dodržení požadavků na odpočinek.
4.2.1 Poznámky k zařazení vzdělávacích oblastí do učebního plánu (určuje RVP ZV) 4.2.1.1 Jazyk a jazyková komunikace Český jazyk a literatura • vyučovací předmět je zařazen povinně do všech ročníků. Cizí jazyk • předmět s časovou dotací tří hodin týdně je zařazen povinně od 3. do 9. ročníku. S jeho zařazením je možné začít při zájmu žáků a souhlasu jejich rodičů i v nižších ročnících; přednostně musí být žákům nabídnuta výuka anglického jazyka; pokud žák (jeho zákonný zástupce) zvolí jiný cizí jazyk než anglický, musí škola prokazatelně upozornit zákonné zástupce žáka na skutečnost, že ve vzdělávacím systému nemusí být zajištěna návaznost ve vzdělávání zvoleného cizího jazyka při přechodu žáka na jinou základní nebo střední školu.
- 35 -
4.2.1.2 Matematika a její aplikace Matematika • předmět je povinně zařazen do všech ročníků.
4.2.1.3 Informační a komunikační technologie Informatika • učivo v 1. – 3. ročníku je realizováno jako součást jiných vyučovacích předmětů; • ve 4. – 5. ročníku je zařazován jako samostatný vyučovací předmět, je též spojován s obsahem jiných vyučovacích předmětů.
4.2.1.4 Člověk a jeho svět • realizuje se v 1. – 3. ročníku ve vyučovacím předmětu prvouka a ve 4. – 5. ročníku v předmětech přírodověda a vlastivěda, tedy ve všech ročnících 1. stupně základního vzdělávání.
4.2.1.5 Umění a kultura • realizuje se v samostatných vyučovacích předmětech hudební výchova a výtvarná výchova, které jsou zařazeny ve všech ročnících.
4.2.1.6 Člověk a zdraví • tělesná výchova je zařazena do všech ročníků, její týdenní časová dotace nesmí klesnout pod 2 vyučovací hodiny; • výchova ke zdraví je realizována zejména v tělesné výchově, prvouce a přírodovědě.
4.2.1.7 Člověk a svět práce • učivo vzdělávací oblasti se realizuje ve všech ročnících jako samostatný předmět pracovní činnosti.
- 36 -
5. Učební osnovy 5.1 Cílová a obsahová specifikace jednotlivých vyučovacích předmětů 5.1.1 První vzdělávací období (1. – 3. ročník) Vzdělávací program realizuje požadavky na základní vzdělávání prostřednictvím formulovaných vzdělávacích oblastí a vytváří pro školní praxi dílčí celky – vyučovací předměty. Oblast: 1. Jazyk a jazyková komunikace 2. Matematika a její aplikace 3. Informační a komunikační technologie 4. Člověk a jeho svět 5. Umění a kultura 6. Člověk a zdraví 7. Člověk a svět práce
Předmět: – český jazyk – anglický jazyk – matematika – v 1. – 3. ročníku (není samostatným předmětem) – v 1. – 3. ročníku - prvouka – hudební výchova – výtvarná výchova – tělesná výchova – výchova ke zdraví (není samostatným předmětem) – pracovní činnosti
Hlavní cíle 1. období Cílem prvního období základního vzdělávání je naučit žáky základům čtení, psaní, počítání a prvního cizího jazyka. Vyučování má ve všech předmětech činnostní charakter. Při vytváření dovedností a návyků v 1. – 3. ročníku se požaduje, aby žáci chápali účel a smysl každé své činnosti, aby o činnostech hovořili a měli pro ně dostatečný časový prostor. V souladu s charakterem myšlení žáků je těžiště vyučování v přímém poznávání skutečností kolem nás. K výuce v tomto období patří i vyučovací předměty s výchovným zaměřením, tj. hudební, výtvarná, tělesná výchova a pracovní činnosti. V programu jsou uplatňovány též: dramatická výchova jako metoda, výchova ke zdraví a informační a komunikační technologie, ale netvoří samostatné předměty. Charakteristické pro toto období je prolínání učiva mezi všemi vyučovacími předměty.
- 37 -
5.1.2 Druhé vzdělávací období (4. – 5. ročník) Vzdělávací program Tvořivá škola realizuje požadavky na základní vzdělávání žáků ve 2. období prostřednictvím vzdělávacích oblastí a pro školní praxi určuje vyučovací předměty. Učební plán pro 2. vzdělávací období (4. a 5. ročník): Oblast:
Vyučovací předmět
1. Jazyk a jazyková komunikace
český jazyk anglický jazyk
2. Matematika a její aplikace
matematika
3. Informační a komunikační technologie
informatika
4. Člověk a jeho svět
přírodověda vlastivěda
5. Umění a kultura
hudební výchova výtvarná výchova
6. Člověk a zdraví 7. Člověk a svět práce
tělesná výchova pracovní činnosti
V jednotlivých vzdělávacích oblastech je splněna minimální časová dotace určená RVP ZV.
Hlavní cíle 2. období Vyučování má ve všech předmětech činnostní charakter. Je nutné dodržovat návaznost na dovednosti a vědomosti získané žáky v 1. vzdělávacím období. Učivo, které je uvedeno pod orientačními očekávanými výstupy, je třeba průběžně upevňovat; ostatní učivo, které bylo s žáky v 1. období probráno, je nutné opětovně činnostně předložit a dostatečně procvičit. Ve 2. období uplatňujeme ve větší míře aktivní zapojování žáků do výuky, sebekontrolu a sebehodnocení žáků. Žáky vedeme k objevování souvislostí mezi látkou naučenou a látkou aktuálně probíranou. Důraz klademe na propojování učební látky jednotlivých vyučovacích předmětů mezi sebou a na zautomatizování základních vědomostí, a to zejména v matematice a českém jazyce. Žáky učíme
- 38 -
nedostatky nejen odhalovat, ale ukazujeme jim, jak lze zjištěné nedostatky postupně odstraňovat. Žákům dáváme prostor k samostatným úvahám a dodáváme důvěru k dosažení dobrých výsledků. Cílem tohoto období základního vzdělávání je připravit žáky k snadnému přechodu na 2. stupeň.
- 39 -
5.2 Charakteristika vyučovacího předmětu 5.2.1 Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace 5.2.1.1 Český jazyk a literatura a) Kompetence k učení učíme žáky: - využívat při učení co nejvíce smyslů - pracovat s názornými pomůckami - číst s porozuměním - vyjadřovat se k přečtenému textu a vyprávět obsah - využívat vědomosti a dovednosti v praktickém životě (čtení, psaní, vyjadřování) b) Kompetence k řešení problémů učíme žáky: - nacházet shodné, podobné nebo naopak odlišné znaky (čtení, psaní) - postupovat od jednoduchého k složitějšímu - na základě pochopení navrhovat a provádět obměny činností - podle jejich schopností účastnit se literárních i jazykových soutěží c) Kompetence komunikativní učíme žáky: - hovořit o poznaných souvislostech z jejich života - hovořit o pozorovaných jevech, poznatcích z četby nebo ze sledování naučných pořadů - využívat mluvních cvičení na zvolené téma d) Kompetence sociální a personální Učíme žáky: - pracovat v různě početných skupinách a stanovovat si pravidla pro tuto práci (pravidla dodržovat) - v případě potřeby požádat o pomoc - poskytovat dle svých možností pomoc druhým - vzájemně komunikovat v příjemné atmosféře - oslovovat se mezi sebou vhodně, křestními jmény e) Kompetence občanské učíme žáky: - vzájemnému slušnému chování a vyjadřování bez hrubostí a násilí - plnit pečlivě své povinnosti f) Kompetence pracovní Učíme žáky: - zručnosti při manipulaci s pomůckami - udržovat pořádek na pracovním místě
- 40 -
-
systematicky ukládat pomůcky samostatně připravovat pomůcky pro výuku
A) 1. OBDOBÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučování tohoto předmětu probíhá v klasických 45 minutových vyučovacích hodinách, v půlených hodinách (např. ČT/PS), ale také v blocích. Využíváme běžné třídy a odborné učebny ( relaxační a hudební učebna, počítačová učebna). S vyučováním českého jazyka v 1.-3. ročníku jsou bezprostředně spojeny počátky prvoučného vyučování. Zkušenosti žáků získané pozorováním okolní přírody a života lidí se prohlubují čtením uměleckých textů. Myšlení a řeč žáků se přitom rozvíjí v souladu s rozvojem fantazie, citů, vůle a smyslu pro krásu. V českém jazyce a v prvouce se nám velmi dobře daří využívat metody dramatické výchovy. Dramatická výchova rozvíjí tvořivost děti a přispívá k obohacení jejich slovní zásoby. S její pomocí učíme žáky volně, beze strachu, svými slovy vyjadřovat myšlenky a názory nejen v českém jazyce. Pomocí dramatické výchovy se žáci učí slušnosti, vzájemnému respektování i tvořivému řešení praktických situací. Přitom se učí též cítit s druhými, vzájemně si pomáhat. Uplatňujeme tak snadno ve výuce prvky etické výchovy.
Časové rozvržení uvedené v tabulce je pouze orientační. Hodiny lze přizpůsobit aktuálním potřebám žáků při zachování celkového počtu hodin, jak je uvedeno výše v učebním plánu (kapitola 4.1). Obsah Ročník
Komunikační výchova, sloh
Čtení a literární Psaní výchova
Jazyková výchova
1. ročník 2. ročník 3. ročník
1 hodina týdně 1 hodina týdně 1 hodina týdně
5 hodin týdně 4 hodiny týdně 4 hodiny týdně
1 hodina týdně 4 hodiny týdně 3 hodiny týdně
- 41 -
2 hodin týdně 1 hodina týdně 1 hodina týdně
Výchovné a vzdělávací strategie 1) Výchovně vzdělávací cíle: rozumět spisovné řeči mluvené, čtené i psané vyjadřovat se srozumitelně, zejména mluvenou řečí, myšlenky, psanou formou se vyjadřovat jen v jednoduchých větách číst správně a s porozuměním texty přiměřené délkou i obsahem znát příklady literárních děl vhodných pro daný věk včetně ilustrací číst s porozuměním přiměřené naučné texty, pokusit se vyjádřit jejich myšlenky vnímat krásu a bohatost mateřského jazyka vytvářet vztah žáků k literatuře a jejich zájem o četbu, vychovat budoucí čtenáře svou schopnost vyjadřovat se umět uplatnit i v prvouce, matematice i dalších vyučovacích předmětech 2) Charakteristika výuky: Cíle výuky českého jazyka jsou naplňovány: Komunikační a slohovou výchovou Čtením a literární výchovou Psaním Jazykovou výchovou I.
Komunikační a slohová výchova
V komunikační výchově se žáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení (mluvená a psaná), mluvit a rozhodovat se na základě vnímaných pokynů a přečteného textu. Žáci se učí výstižně formulovat a sdělovat své myšlenky, prožitky a pocity, učí se rozumět různým typům textů, jež se vztahují k nejrůznějším situacím ve škole i mimo ni. Komunikační dovednosti žáků jsou vytvářeny nejen ve všech složkách českého jazyka, ale ve všech vyučovacích předmětech. Jednotlivé vyučovací předměty musí poskytovat dostatek prostoru k vyjadřování myšlenek a postřehů žáků k tomu, co se učí a co pozorují. Slovní zásoba je rozšiřována zejména využitím učiva prvouky, četby a vlastních zážitků. V tomto období je kladen důraz zejména na ústní vyjadřování žáků. Samostatná písemná forma vyjadřování je uplatňována od 3. ročníku. Při prvním písemném projevu se požaduje používat krátké jednoduché věty o tom, co žáci prožili nebo co dobře znají. Pro rozvoj vyjadřovacích schopností v prvním vzdělávacím období využíváme: vyprávění (o obrázku, vlastních zážitcích, přečteném textu, podle obrázkové osnovy) rozhovory žáků k určitému tématu formulace otázek a odpovědí k danému tématu možnosti svobodného výběru způsobu vyjádření myšlenek jednoduchých popisů z písanek, hlavně z prvoučného učiva, k psaní podobných textů
- 42 -
dětské knihy a encyklopedie Komunikační výchova tedy obsahuje činnosti: receptivní, tj. čtení a naslouchání produktivní (tvořivé činnosti ), tj. mluvený a písemný projev žáka II.
Čtení a literární výchova
Při výuce čtení v tomto období se snažíme naučit všechny žáky, i průměrně nadané, číst přiměřeně náročné, umělecké i naučné texty jasně, zřetelně a s porozuměním. Při práci s texty se spojuje výcvik čtení s rozvojem vyjadřování, se vzděláváním v různých oborech i s výchovou žáků. Při prožívání literárních ukázek a čtení prvních knížek poznávají žáci život dětí i dospělých, učí se chápat a hodnotit jejich životní příběhy, činy, charaktery a lidské vztahy. Tím rozšiřují svoji životní zkušenost, obohacují svůj citový život. Žáci se při vyučování čtení učí esteticky prožívat a chápat přiměřené texty, později je výrazně číst, předčítat, přednášet, vyprávět, někdy i ilustrovat, něco podle popisu vyrobit, jindy text dramatizovat. V literární výchově seznamujeme žáky s literární tvorbou vhodnou pro mladší školní věk včetně ilustrací. III.
Psaní
Při výuce psaní v tomto období získají žáci správné psací dovednosti, základy čitelného, přiměřeně hbitého a úhledného rukopisu. Píší slova a texty vhodného a žákům přiměřeného obsahu, který vyjadřuje zkušenosti žáků, nebo poznatky získané v jiných vyučovacích předmětech. Písanky se zaměřují na psaní s porozuměním. IV.
Jazyková výchova
V jazykové výchově se žáci učí prostě a jasně vyjadřovat spisovným jazykem s využitím slovní zásoby odpovídající jejich věku a zároveň poznávají elementární základy mluvnické stavby jazyka a osvojují si základní pravopisné jevy. Dbá se na rozvoj jejich slovní zásoby a postupně se vytvářejí návyky správné spisovné výslovnosti. Žáci zpočátku při samostatném vyjadřování reagují na otázky a pokyny učitele, později vytvářejí krátké souvislé projevy na témata blízká jejich zájmům a zkušenostem. 3) Výstupy Komunikační a slohová výchova Žák plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené složitosti respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných situacích - 43 -
na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev zvládá základní hygienické návyky spojené se psaním píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena a i slabiky; kontroluje vlastní písemný projev píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh Jazyková výchova Žák rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky porovnává význam slov, zvláště slova opačného významu a slova významem souřadná, nadřazená a podřazená, vyhledá v textu slova příbuzná porovná a třídí slova podle zobecněného významu – děj, věc, okolnost, vlastnost rozlišuje slovní druhy v základním tvaru užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami i jinými spojovacími výrazy rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové i zvukové prostředky odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ú, bě, pě, mě, vě – mimo morfologický šev; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a místních pojmenování Literární výchova Žák čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku vyjadřuje své pocity z přečteného textu rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností
B)
2. OBDOBÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučování tohoto předmětu probíhá v klasických 45 minutových vyučovacích hodinách, v půlených hodinách (např. ČT/LV), ale také v blocích. Využíváme běžné třídy a odborné učebny ( relaxační a hudební učebna, počítačová učebna). Časové rozvržení uvedené v tabulce je pouze orientační. Hodiny lze přizpůsobit aktuálním potřebám žáků při zachování celkového počtu hodin, jak je uvedeno výše v učebním plánu (kapitola 4.1).
- 44 -
Obsah ročník 4. ročník 5. ročník
Komunikační . a slohová výchova 1 hodina týdně 1 hodina týdně
Čtení a literární výchova 3 hodiny týdně 2 hodiny týdně
Jazyková výchova 4 hodiny týdně 4 hodiny týdně
Výchovné a vzdělávací strategie 1. VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍ CÍLE Cíle výuky českého jazyka ve 2. období jsou naplňovány:
komunikační a slohovou výchovou jazykovou výchovou literární výchovou naučit se správně, plynule, hbitě a výrazně číst rozumět přiměřeně dlouhému a srozumitelnému textu čtenému nahlas i potichu postupně rozšiřovat slovní zásobu správně se vyjadřovat spisovným jazykem v řeči i psaném projevu osvojit si základy pravopisu ve výuce podporovat samostatnost žáků, vést k uvažování, jevy pozorovat, třídit, srovnávat podporovat tvořivou práci žáků vést žáky k používání různých přehledů, grafických znázornění, náčrtových schémat vytvářet návyk vlastní kontroly ukončené práce, uvažovat nad chybami klást důraz na komunikaci mezi žáky vypěstovat jazykový cit, tak aby se dovedl prostě stručně a jasně vyjádřit slovem i písmem dbát, aby se nevyskytovala hrubá a hanlivá slova v projevech žáků, ani slova z dětské hantýrky, nahrazovat je tvary správnými vést žáky k zájmu o četbu naučnou i o četbu, blízkou jejich citovým prožitkům,dále jim ukázat, jak zaznamenávat, co přečetli i dojmy z četby dbát na mezipředmětové vztahy u naučných textů učit žáky vyjádřit hlavní myšlenku, nebo poznatek
- 45 -
2. CHARAKTERISTIKA VÝUKY Jan Amos Komenský , Didaktika velká, kapitola XIX.: „Všude řeč s věcmi a věci z řečí půjdou spolu stejným krokem.“ Komunikačním a slohovým dovednostem je v tomto vzdělávacím období vyučováno tak, aby byl podporován a podněcován duševní rozvoj žáků a zároveň byla rozvíjena jejich individualita. V předmětu český jazyk se komunikační a slohové dovednosti realizují při čtení, naslouchání, mluveném a písemném projevu žáků. Na plnění tohoto úkolu se ve 4. a 5. ročníku podílí i výuka v rámci ostatních předmětů. Díky činnostnímu způsobu vzdělávání mají totiž žáci dostatek příležitostí k tomu, aby hovořili, diskutovali, vyjadřovali se o tom, co pozorují, dělají, co právě zjišťují a prožívají ve všech předmětech. V průběhu 2. vzdělávacího období soustavně dbáme na to, aby žáci četli správně a s porozuměním. Jazyková výchova má za úkol zautomatizování základních pravopisných jevů, určených pro 1. vzdělávací období, proto věnujeme jazykové výchově značnou pozornost. Chceme- li při výuce českého jazyka dosáhnout dobrých výsledků, je třeba stále dbát o to, aby všichni žáci porozuměli významu slov. K tomuto využíváme vjemy sluchové, zrakové i motorické. Činnostní výuka českého jazyka, při které dostávají žáci stále příležitost k aktivní činnosti, má neocenitelný význam jak pro jazykové vyučování, tak pro výuku naukových předmětů. K uspokojivým výsledkům vede jedině vyučování, které je pro žáky srozumitelné a pochopitelné. Pro rozvíjení slovní zásoby žáků s důrazem dobře naučit pravopis a ostatní učivo jazykové výchovy zařazujeme do výuky pravidelná pravopisná a mluvní cvičení. Soustavně prováděná cvičení vedou k zautomatizování mluvnických a pravopisných jevů. Dbáme, aby cvičení měla praktický ráz a žáci byli při cvičeních aktivní. Žákům stále umožňujeme, aby o učivu přemýšleli a předložené jevy používali v řeči i písmu. Při vyučování pravopisu pravopisné jevy vždy odůvodňujeme. Žáky vedeme k praktickému používání mluvnických jevů. Při užívání jednotlivých pravopisných a mluvnických jevů ve spojeních si žáci tyto jevy osvojí lépe než z teoretických výkladů a pouček. Gramatika i pravopisná pravidla vyplývají z praktického využití přirozeně a nenásilně a žáci si je osvojují snadněji a trvaleji. V literární výchově věnujeme pozornost při čtení uměleckých textů, při čtení článků přírodovědného a vlastivědného obsahu a to jak z čítanek, tak i z jiných učebnic nebo vhodných vybraných knih. Při literární výchově se soustavně rozvíjí ústní a písemné vyjadřování žáků, vytvářejí se a upevňují návyky žáků vyjadřovat myšlenky logicky, souvisle a mluvnicky správně. Ve 4. a 5. ročníku se ve výuce ČJ začíná více využívat tichého čtení a žáci jsou vedeni k samostatné práci s textem. Dbáme na uvědomělé čtení žáků, a proto při něm dáváme žákům takové úkoly, které umožní zjistit, zda žáci potichu přečtený text pochopili. Text určený k tichému čtení nemá být zpočátku dlouhý. Otázky k obsahu si mohou zadávat sami žáci, může se ptát i učitel. Je možné využívat otázek připravených v čítankách. Žáci také mohou vyprávět o tom, co četli nebo si nakreslit k textu obrázek. Součástí literární výchovy v tomto období je též pokračování nácviku hlasitého čtení. Žáci se při tom učí správně členit čtené věty nejen podle interpunkce, ale i logickými pauzami a také klást správný větný přízvuk.
- 46 -
Práce v hodinách čtení přispívá k rozvoji poznávacích schopností žáků, rozvíjí jejich smyslové vnímání, myšlení, řeč, fantazii a paměť. Novým úkolem, který literární výchova, společně s naukovými předměty v tomto období plní, je určení hlavních myšlenek v textu, jejich sestavení do krátké osnovy a souvislé vyprávění základního obsahu článku podle této osnovy – žáci se učí učit z učebnic. Slouží nám k tomu krátké naučné texty s přírodovědným a vlastivědným obsahem. Výstupy na konci 2. vzdělávacího období Komunikační a slohová výchova Žák: čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu vhodném pro daný věk, podstatné informace zaznamenává posuzuje úplnost či neúplnost jednoduchého sdělení reprodukuje obsah přiměřeně složitého sdělení a zapamatuje si z něj podstatná fakta vede správně dialog, telefonický rozhovor, zanechá vzkaz na záznamníku rozpoznává manipulativní komunikaci v reklamě volí náležitou intonaci, přízvuk, pauzy a tempo podle svého komunikačního záměru rozlišuje spisovnou a nespisovnou výslovnost a vhodně jí užívá podle komunikační situace píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační žánry sestaví osnovu vyprávění a na jejím základě vytváří krátký mluvený nebo písemný projev s dodržením časové posloupnosti Jazyková výchova Žák: porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova vícevýznamová rozlišuje ve slově kořen, část příponovou, předponovou a koncovku určuje slovní druhy plnovýznamových slov a využívá je v gramaticky správných tvarech ve svém mluveném projevu rozlišuje slova spisovná a jejich nespisovné tvary vyhledává základní skladební dvojici a v neúplné skladební dvojici označuje základ věty odlišuje větu jednoduchou a souvětí, vhodně změní větu jednoduchou v souvětí užívá vhodných spojovacích výrazů, podle potřeby projevu je obměňuje píše správně i / y ve slovech po obojetných souhláskách zvládá základní příklady syntaktického pravopisu Literární výchova Žák: vyjadřuje své dojmy z četby a zaznamenává je volně reprodukuje text podle svých schopností, tvoří vlastní literární text na dané téma rozlišuje různé typy uměleckých a neuměleckých textů při jednoduchém rozboru literárních textů používá elementární literární pojmy
- 47 -
5.2.1.2 Vzdělávací oblast Anglický jazyk Klíčové kompetence: Kompetence k učení: - učíme žáky vhodně vybrané a didakticky rozpracované písničky, hry a říkanky v hodinách hudební výchovy, jazykové výchovy, prvouky a dalších předmětech - učíme žáky orientaci v cizojazyčných materiálech, používat terminologii CJ - učíme základy výslovnosti a pravopisu Kompetence k řešení problému: -
učíme řešit komunikační problémy- používat slovník, PC, obrázek, mimiku, apod. vedeme žáky k tomu, aby rozuměli nejrůznějším typům zadání řešíme zadané problémy formou nejrůznějších her
Kompetence komunikativní: učíme naslouchat cizí řeči a reagovat na ni používáme různé formy poslechu – nahrávky rodilých mluvčích , video, PC, apod. - učíme žáky pracovat nejen s učebnicí, ale dáváme jim k dispozici aktuální materiály z dětských časopisů, knih, využíváme internetu - procvičujeme řeč formou dialogů, učíme k využíváni v praktickém životě -
Kompetence sociální a personální: -
zaměřujeme se na práci ve skupině učíme žáky v rámci evaluace hodnotit svou práci a podíl na celkovém úspěchu hodnotíme vývoj znalostí a dovedností – vyzdvihujeme pokrok, upozorníme na nedostatky
Kompetence občanské: -
postupně osvojujeme systém povinností v rámci výuky cizího jazyka – respektování zásad třídního kolektivu při společných aktivitách zařazujeme do učiva svátky a výročí v České republice i anglicky mluvících zemích formulujeme v rámci učiva zásady zdravého životního stylu
Kompetence pracovní: -
zvykáme žáka na nový způsob jazykové výuky učíme žáka pracovat s učebnicí a pracovním sešitem, dalšími jazykovými materiály- hledat ve slovníku, ukazovat velká města na mapě, vytvářet portfolia, apod. učíme žáky sledovat cizí jazyk v mediích
- 48 -
A) První vzdělávací období / 1. – 3.ročník/ Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučování tohoto předmětu probíhá v klasických 45 minutových vyučovacích hodinách, v půlených hodinách (tzv. jazykových chvilkách), ale také v blocích. Využíváme běžné třídy a odborné učebny ( relaxační a hudební učebna, počítačová učebna). Časové rozvržení uvedené v tabulce je pouze orientační. Hodiny lze přizpůsobit aktuálním potřebám žáků při zachování celkového počtu hodin, jak je uvedeno výše v učebním plánu (kapitola 4.1). Ročník/ časové vymezení 1. ročník 2. ročník 3. ročník
Anglický jazyk 10 minut denně – jen jazyková chvilka 10 minut denně – jen jazyková chvilka 3 vyučovací hodiny týdně
Výchovné a vzdělávací strategie 1) Cíle výuky: -
motivovat žáky k dorozumívání se v jiném jazyce než mateřském a na základě této motivace vytvořit trvalý vztah k učení se jazykům poskytnou žákům hravými metodami základy cizího jazyka a jeho použití v komunikaci postupně seznamovat žáky s přiměřenými technikami učení vedoucími k pomalému osamostatňování se při práci
2) Charakteristika výuky: Výuka anglického jazyka v 1.období tvoří úvod do cizojazyčného vzdělávání. Proto je v tomto období nejdůležitější probudit zájem o výuku angličtiny a vytváření pozitivního vztahu k učení cizímu jazyku. Abychom toho dosáhli, musí být vyučovací hodiny angličtiny v průběhu celého roku prostoupeny zajímavostmi, hrami a písničkami. Při výuce je třeba pracovat s vhodnými učebnicemi a pomůckami zpracovanými přiměřeně k věku dítěte. Výuka vychází z praktického použití. Pravidla gramatiky jsou omezena na minimum. V prvním a druhém ročníku je anglický jazyk vyučován nikoli jako vyučovací předmět, nýbrž formou anglických chvilek realizovaných v běžných vyučovacích hodinách. Především v hudební, literární, výtvarné a tělesné výchově, v ostatních předmětech pak v relaxačních chvilkách. Časová dotace není přesně určena, vycházíme především ze zájmu a kondice žáků. Cílem je probudit zájem o komunikaci v cizím jazyce a nabídnout žákům základní slovní zásobu, zejména ve spojení s konkrétními předměty a situacemi. Ve třetím ročníku je přesně vymezena hodinová dotace anglického jazyka jako vyučovacího předmětu. Učivo směřuje k výstupům vymezeným za první vzdělávací období.
- 49 -
Výstupy za 1. vzdělávací období: RECEPTIVNÍ, PRODUKTIVNÍ A INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Žák: -
vyslovuje a čte foneticky správně v přiměřeném rozsahu slovní zásoby rozumí jednoduchým pokynům a větám, adekvátně na ně reaguje rozlišuje grafickou a mluvenou podobu slova pochopí obsah a smysl jednoduché, pomalé a pečlivě vyslovované konverzace dvou osob s dostatkem času pro porozumění používá abecední slovník, učebnice porozumí jednoduchým větám o sobě a své rodině
- 50 -
B)
Druhé vzdělávací období / 4. a 5. ročník/
Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučování tohoto předmětu probíhá v klasických 45 minutových vyučovacích hodinách, v půlených hodinách (tzv. jazykových chvilkách), ale také v blocích. Využíváme běžné třídy a odborné učebny ( relaxační a hudební učebna, počítačová učebna). Časové rozvržení uvedené v tabulce je pouze orientační. Hodiny lze přizpůsobit aktuálním potřebám žáků při zachování celkového počtu hodin, jak je uvedeno výše v učebním plánu (kapitola 4.1). Ročník/ časové vymezení 4. ročník 5. ročník
Anglický jazyk 3 hodiny týdně 4 hodiny týdně
Výchovné a vzdělávací strategie 1) Cíle výuky: -
upevnit vědomosti získané ve 3. ročníku. rozvíjet tyto vědomosti a využívat je pro požadavky společného evropského referenčního rámce, jazyková úroveň anglického jazyka. činnostní výukou naučit žáky potřebnou slovní zásobu i mluvnické dovednosti pro dosažení jazykové úrovně anglického jazyka dle evropského standardu. vyhledávat informace v jednoduchém textu
2) Charakteristika výuky: Dbáme na čtení jednoduchých textů s porozuměním, zaměřujeme se na nácvik rozhovoru. Žáky vedeme k tomu, aby postupně dokázali o textu hovořit, tvořit jednoduché otázky, odpovídat si navzájem, jednoduše text reprodukovat. Pomocí didaktických her procvičujeme se žáky nejen slovní zásobu, ale i mluvnici, která začíná být pro většinu žáků od 4. třídy náročná. V oblasti psaní se zaměřujeme na dovednosti požadované evropským standardem: napsat jednoduchý pozdrav, přání k svátku, vyplnit jednoduchý formulář, napsat o sobě krátký dopis. Zařazujeme odkazy na webové stránky, které vtáhnou dítě do cizojazyčné reality a motivují ho k práci s cizím jazykem. V učivu postupujeme od znalostí získaných v 1. období k dospělejším tématům. Jazykově nadaným žákům umožňujeme ve větší míře využívat internet, anglické časopisy a další materiály.
- 51 -
3) Výstupy za 2. vzdělávací období: RECEPTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Žák: -
rozumí známým slovům a jednoduchým větám se vztahem k osvojovaným tématům rozumí obsahu a smyslu jednoduchých autentických materiálů (časopisy, obrazové a poslechové materiály) a využívá je při své práci čte nahlas plynule a foneticky správně jednoduché texty obsahující známou slovní zásobu vyhledá v jednoduchém textu potřebnou informaci a vytvoří odpověď na otázku používá dvojjazyčný slovník pochopí, o čem je jednoduchý příběh, krátký článek
PRODUKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Žák: -
-sestaví gramaticky a formálně správně jednoduché písemné sdělení, krátký text a odpovědi na sdělení, vyplní své základní údaje do formulářů -reprodukuje ústně i písemně obsah přiměřeně obtížného textu a jednoduché konverzace obměňuje krátké texty se zachováním smyslu textu
INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Žák: -
aktivně se zapojí do jednoduché konverzace, pozdraví, rozloučí se s dospělým i kamarádem, poskytne požadovanou informaci
5.2.2. Vzdělávací oblast: Matematika a její aplikace 5.2.2.1 Matematika Kompetence a)
Kompetence k učení Žák učí se přesně a stručně vyjadřovat užíváním matematického jazyka, včetně symboliky, prováděním rozborů a zápisů při řešení úloh a zdokonaluje grafický projev, rozvíjí logické myšlení Učitel umožňuje žákům, aby se podíleli na utváření kritérií hodnocení činností a výsledků; srozumitelně vysvětluje, stanovuje dílčí vzdělávací cíle; vede žáky k ověřování výsledků. - 52 -
b)
Kompetence k řešení problémů Žák - učí se rozvíjet důvěru ve vlastní schopnosti a možnosti při řešení úloh, k sebekontrole, k systematičnosti, vytrvalosti a přesnosti - učí se provádět rozbor problémů a plánu řešení, odhadování výsledků, volbě správného postupu, vyhodnocování správností výsledků. Učitel – zajímá se o podněty a názory, zkušenosti žáků; klade otevřené otázky, vybízí žáky k pojmenování cíle. Vede žáky k plánování úkolů a postupů; zařazuje metody, při kterých docházejí k objevům, řešením a závěrům sami žáci; umožňuje, aby žáci v hodině pracovali s odbornou literaturou. Podle potřeby žákům v činnostech pomáhá, ukazuje cestu ke správnému řešení, dodává žákům sebedůvěru.
c)
Kompetence komunikativní Žák -učí se přesnému a stručnému vyjadřování užíváním matematického jazyka včetně symboliky Učitel - zadává úkoly způsobem, který umožňuje volbu různých postupů; vede žáky k užívání správné terminologie a symboliky; vede žáky k výstižnému, souvislému a kultivovanému projevu.
d)
Kompetence sociální a personální Žák – je veden ke kritickému usuzování, srozumitelné a věcné argumentaci, kolegiální radě, učí se pracovat v týmu. Učitel – umožňuje každému žákovi zažít úspěch; podněcuje žáky k argumentaci; hodnotí žáky a jejich vlastní pokroky.
e)
Kompetence občanská Žák – je veden ke kritickému myšlení, učí se hodnotit svoji práci a práci ostatních, jsou vedeni k ohleduplnosti a taktu, učí se vnímat složitosti světa Učitel – v činnostech pomáhá a umožňuje žákům hodnotit své činnosti a výsledky.
f)
Kompetence pracovní Žák – je veden k vytváření zásoby matematických nástrojů pro řešení reálných situací v životě, učí se využívat matematické poznatky a dovednosti v praktických činnostech. Učitel – zadává úkoly, při kterých žáci vyhledávají a kombinují informace z různých informačních zdrojů, vede žáky ke správným způsobem užití vybavení, techniky a pomůcek.
- 53 -
A) PRVNÍ OBDOBÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Vzdělávací oblast je v 1. až 3.ročníku realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu Matematika. Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučování tohoto předmětu probíhá v klasických 45 minutových vyučovacích hodinách nebo v blocích. Využíváme běžné třídy a odborné učebny (počítačová učebna). Časové rozvržení uvedené v tabulce je pouze orientační. Hodiny lze přizpůsobit aktuálním potřebám žáků při zachování celkového počtu hodin, jak je uvedeno výše v učebním plánu (kapitola 4.1). Obsah/Ročník 1. ročník 2. ročník 3. ročník
Matematika 3 hodiny týdně 4 hodiny týdně 4 hodiny týdně
Geometrie 1 hodina týdně 1 hodina týdně 1 hodina týdně
Výchovné a vzdělávací strategie 1) Výchovně vzdělávací cíle 1. osvojování základních matematických pojmů na základě aktivních činností každého žáka, 2. důraz na porozumění základním pojmům matematiky a jejich vzájemných vtahům, 3. využívání zkušeností žáků z domova i ze života kolem nich 4. prostor pro aktivní projev žáka – vymýšlení úloh žáky, využití jejich zájmů, komunikace mezi žáky 5. postupné osvojování prvních matematických pojmů, početních výkonů a postupů 6. grafické projevy žáka – od kresleného obrázkového názoru k náčrtům
- 54 -
2)Charakteristika výuky Matematické vzdělávání v tomto období pomáhá žákům vnímat význam matematiky v životě. Žáci se učí vyjadřovat pomocí čísel. Matematika rozvíjí pozornost, vytrvalost, schopnost rozlišovat, objevovat, vytvářet různé situace. Žáci se učí svoji práci kontrolovat, srovnávat, učí se sebedůvěře. Vzdělávací oblast matematika je tvořena čtyřmi tematickými okruhy: a)
Číslo a početní operace Žáci si postupně osvojují aritmetické operace (porovnávání, zaokrouhlování, sčítání, odčítání, násobení, dělení. přitom se dbá na tři složky: 1. dovednost (provádění početních operací) 2 algoritmické porozumění 3 významové porozumění
b)
Závislosti, vztahy a práce s daty Na základě pozorování si žáci uvědomují změny a závislosti známých jevů. Porovnávají velikosti věcí a čísel. Na poznání a pochopení závislostí navazuje v dalších obdobích práce s tabulkami, digramy a grafy.
c)
Geometrie v rovině a prostoru Žáci se učí objevovat, rozlišovat a určovat základní geometrické rovinné a prostorové útvary. Geometricky modelují reálné situace, hledají geometrické útvary ve svém okolí. Učí se měřit délku a základy grafického projevu v geometrii.
d)
Nestandardní aplikační úlohy a problémy Jejich řešení je do značné míry nezávislé na znalostech a dovednostech školské matematiky. Při nich je třeba uplatňovat uvažování žáků, které později přechází v logické myšlení. Učí se řešit úlohy z reálného světa, pochopit problém, utřídit údaje, řešit a formulovat odpověď. Matematika svým charakterem vyžaduje činnostní pojetí. Početní výkony se vyvozují pomocí žákovských pomůcek a to hlavně konkrétních věcí, také zástupného názoru a obrázků. Velmi dobrým prostředkem k rozvoji pozornosti jsou hovory žáků k činnostem. Žák je veden k samokontrole. Velký význam v matematice má aktivita žáků. Činnostní učení matematice není založeno na výsledcích; naopak, vyžaduje aplikace činností do celého souboru hodin. V systému vyučovacích hodin činnostního učení matematice vyplývá nové učivo z předcházejícího a zároveň je základem a oporou pro učivo následující. Žákům je třeba dát dostatečný prostor na objev poznávaného jevu i na jeho zvládnutí a procvičení. Řešení slovních úloh formou individuálních činností spolu se slovním vyjadřováním úloh a odpovědí žáky je nejmocnější prostředek rozvoje chápavosti dětí. Při řešení slovních úloh je žák jejich tvůrcem, vynálezcem i řešitelem. V prvním období základního vzdělávání necháváme žáky pod vedením učitele matematické poznatky objevovat a formulovat je svými slovy. Učitel pak matematický pojem upřesní a správně ho formuluje. Zdůrazňujeme potřebu častého zařazování počítání zpaměti. Po celé první období se v matematice kladou základy počítání zpaměti, řešení slovních úloh
- 55 -
zpaměti je třeba vždy spojovat s žákovým vysvětlením, jak k výsledku dospěl. Při řešení slovních úloh zpaměti může žák používat konkrétní názor, nákres, náčrt a jiné svoje zobrazení a z něho formulovat výsledek a vysvětlit, jak k němu dospěl.
- 56 -
4) Výstupy na konci prvního období výuky matematiky a)
Číslo a početní operace Žák používá přirozená čísla k modelování reálných situací, počítá předměty v daném souboru, vytváří soubory s daným počtem prvků, čte, zapisuje a porovnává přirozená čísla do 1 000, užívá a zapisuje vztah rovnosti a nerovnosti, užívá lineární uspořádání; zobrazí číslo na číselné ose, provádí zpaměti jednoduché početní operace s přirozenými čísly řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje a modeluje osvojené početní operace
b)
Závislosti, vztahy a práce s daty Žák se orientuje v čase, provádí jednoduché převody jednotek času popisuje jednoduché závislosti z praktického života doplňuje tabulky, schémata, posloupnosti čísel
c)
Geometrie v rovině a prostoru Žák rozezná, pojmenuje, vymodeluje a popíše základní rovinné útvary a jednoduchá tělesa; nachází v realitě jejich reprezentaci porovnává velikost útvarů, měří a odhaduje délku úsečky rozezná a modeluje jednoduché souměrné útvary v rovině
d)
Nestandardní aplikační úlohy a problémy Žák řeší jednoduché slovní úlohy z praxe
V systému individuální péče se slabšími žáky v matematice v prvním období základního vzdělávání má mimořádně velký význam správné a hojné používání názorných pomůcek, kreslených znázorňování, cvičení v sestavování vlastních úloh a jejich řešení, počítání zpaměti. Používáme systém činnostního učení. Při dodržování základních zásad a metod dosahujeme uspokojivých výsledků i u žáků s diagnostikovaným opožděným vývojem nebo různými „dys“ problémy. B) DRUHÉ OBDOBÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Vzdělávací oblast je v 4. až 5.ročníku realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu Matematika. Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučování tohoto předmětu probíhá v klasických 45 minutových vyučovacích hodinách nebo v blocích. Využíváme běžné třídy a odborné učebny (počítačová učebna).
- 57 -
Časové rozvržení uvedené v tabulce je pouze orientační. Hodiny lze přizpůsobit aktuálním potřebám žáků při zachování celkového počtu hodin, jak je uvedeno výše v učebním plánu (kapitola 4.1). Ročník/Obsah 4. ročník 5. ročník
Matematika 4 hodiny týdně 3 hodiny týdně
Geometrie 1 hodina týdně 1 hodina týdně
Výchovné a vzdělávací strategie 1) Výchovně vzdělávací cíle osvojování nových matematických pojmů na základě aktivních činností každého žáka činnostní rozšíření číselného oboru, utvrzení představy o desítkové soustavě předkládání nových poznatků ve spojení s předcházejícím učivem, uplatnění analogie pro zavedení početních výkonů v rozšířeném číselném oboru žáky využívání schopnosti žáků objevovat za vedení učitele další nové matematické poznatky na základě pozorování a rozlišování, vyslovovat závěry, pokoušet se o zobecňování postupné zdokonalování přesnosti matematického vyjadřování zařazování praktických činností (např.: měření, odhady, porovnávání velikostí a vzdáleností) s cílem získání správných představ a zručnosti spojování nových poznatků v matematice s vědomostmi žáků získanými v běžném životě využívání matematických poznatků a dovedností žáků v praktickém životě vyslovování úsudků k úlohám, vytváření předpokladů pro rozvíjení logického myšlení vytváření obměn slovních úloh a matematických problémů pro různé obory činnosti lidí podporovat schopnost žáků rozumět grafickým schématům, tabulkám i jiným schematickým znázorněním, vytvářet jednoduchá schémata, vést žáky ke grafické gramotnosti praktické osvojování základním poznatků z geometrie grafický projev – vést žáka od názoru k náčrtu a poté k rýsování 2) Charakteristika výuky Při výuce matematiky nelze stanovit přesnou hranici mezi etapou vytváření konkrétních představ a mezi etapou vytváření pojmů. Je to hlavně proto, že přechod k abstrakci trvá téměř u všech žáků dlouho a neprobíhá u všech stejně. Činnostní výuka matematice i v tomto období umožňuje, aby si žáci matematické pojmy osvojovali správně a s co nejmenší námahou. Proces abstrakce usnadňují žákům pomůcky, kterými si znázorňují nové a dosud neosvojené početní situace. Proces abstrakce urychlují též nákresy, náčrty a geometrická zobrazení, ukazující vztahy mezi údaji v úloze. Mnoho pojmů se i v tomto období utváří ve vědomí žáků postupně, na základě soustavně prováděných činností, neustálým obohacováním dosavadních
- 58 -
představ. Přitom se více dbá na praktické použití pojmů než na vyslovování definicí. Jde hlavně o to, aby se představy žáků o číslech obohacovaly, aby chápali význam desítkové soustavy, aby dovednost početních výkonů s přirozenými čísly využívali při řešení slovních úloh a početních situací z běžného života a dovedli dobře úsudkově rozlišovat, kdy který početní výkon použít. Tyto dovednosti pak můžeme rozvíjet předkládáním různých výhod v počtech a zjednodušováním výpočtů. V celém 2. období jsou žáci ve výuce matematiky podněcováni k sebedůvěře, učí se různými způsoby kontrolovat výpočty, uvažovat o možnostech výsledků, odhadovat. Jsou tak soustavně vedeni k sebekontrole a sebehodnocení, a to jak v aritmetice tak v geometrii. Vzdělávací oblast matematika je tvořena čtyřmi tematickými okruhy: a)
Číslo a početní operace
1) V tomto tématickém okruhu si žáci 4. a 5. ročníku prohlubují dovednosti základních početních operací s přirozenými čísly. Na základě činností zvládli žáci v 1. období dobře numeraci do sta i do tisíce, mají správně vytvořený základ k chápání desítkové soustavy. Zpaměti sčítají a odčítají do sta a na základě analogie v první stovce počítají i jednoduché příklady v oboru do tisíce. Mají činnostně vytvořené konkrétní představy o násobení a dělení. Zvládli všechny spoje malé násobilky a dělení beze zbytku v oboru násobilek. Zautomatizování je třeba se nadále věnovat. Žáci se dále seznámili s tím, jak zpaměti násobit dvojciferné číslo jednociferným, poznali i dělení v oboru násobilek se zbytkem. Z písemných algoritmů se setkali s písemných sčítáním a odčítáním a násobením čísla jednociferným činitelem. Tuto dovednost je třeba přenést do rozšířeného číselného oboru přes tisíc. Při písemném počítání se opíráme o znalosti písemných algoritmů oboru do tisíce a znalost desítkové soustavy. K tomuto učivu nepřistupujeme jako k nové látce, ale necháme žáky do písemných algoritmů: sčítání, odčítání a násobení jednociferným činitelem vstupovat samostatně a individuálně. Zpaměti se v oboru přes tisíc počítá jen výjimečně a to jen s takovými čísly, která obsahují jen jednu nebo nejvýše dvě různé číslice od nuly. 2) Novou látkou, kterou mají žáci v tomto období zvládnout, je: písemné násobení dvojciferným činitelem dělení se zbytkem zpaměti písemné dělení jednociferným dělitelem Žáky je třeba seznámit i s písemným násobením trojciferným činitelem a písemným dělením dvojciferným dělitelem. 3) Do výuky můžeme v tomto tématickém okruhu vhodně zařazovat i kalkulačku. Může sloužit ke kontrole výsledků, k výpočtům úloh z běžného života. Je třeba uvážit i to, že u písemného počítání jde jen o zvládnutí jednoduchých algoritmů, které se dají v hodině procvičit na jednom či dvou příkladech, provázených komentářem žáků. Je mnoho učiva, které je třeba do vyučovacích hodin v tomto období zařazovat, např. zaokrouhlování, odhady, rozlišování úsudku, tak jak je uvedeno v dalších okruzích matematiky tohoto období.
- 59 -
b)
Závislosti, vztahy a práce s daty Úkolem stanoveným v tomto okruhu je vyhledávat, sbírat a třídit různé údaje, se kterými se v životě žáci setkávají. Orientovat se v jednoduchých tabulkách, číst z nich údaje, využívat je porovnávání i výpočtům a naučit se též údaje sestavovat do tabulek. Žák dále poznává i různé diagramy, seznamuje se s prvními grafy a učí se v nich orientovat. Je proto třeba u těchto úloh k žákům přistupovat diferencovaně, dát všem čas k pochopení těchto záznamů. Se záznamy údajů vyjádřenými diagramy a grafy se budou žáci v životě velmi často setkávat. Je třeba jim ve výuce věnovat pozornost a neopomíjet je. Dají se přitom dobře využít mezipředmětové vztahy, např.: výsledky některých pokusů z přírodovědy, přehledy některých měření z pracovních činností, tabulky sportovních výkonů z tělesné výchovy aj. Tabulkově jsou uspořádány také jízdní řády i mnohé informace v encyklopediích.
c)
Geometrie v rovině a prostoru Geometrie se ve 4. a 5. ročníku vyučuje již pravidelně, obvykle v samostatné vyučovací hodině. Činnostní učení geometrie vytváří jasné představy žáků o útvarech v rovině a jejich vzájemné poloze, podporuje rovněž rozvoj správné prostorové představivosti žáků. Nežádáme, aby se učili definice nebo aby vlastnosti útvarů odříkávali zpaměti. Rýsování základních útvarů v rovině spojujeme vždy s hovorem žáků o narýsovaném, k tomu přidáváme i rýsování poznaných útvarů podle jednoduchého popisu. Základní představy o geometrických obrazcích a tělesech získává žák bezprostředně názorem. Základní jednotku délky 1 m je potřeba mít ve třídě vyznačenou na určitém místě (vodorovně i svisle). Při výuce obvodu a obsahu obrazců vycházíme z konkrétních situací kolem nás. Teprve když žák získá představu o obsahu obdélníka, dokáže s porozuměním řešit i slovní úlohy z praktického života. Cílem výuky geometrii v tomto období je tedy: 1) rozeznávat navzájem základní geometrické obrazce a rozpoznávat je na předmětech 2) správně načrtnout, vystřihnout i narýsovat čtverec, obdélník a libovolný trojúhelník 3) stanovit velikost obvodu čtverce, obdélníka a jiných čtyřúhelníků a narýsovaných trojúhelníků měřením a výpočtem, uvědomovat si, že obrazce zaujímají určitou plochu, kterou lze srovnávat se zvolenou jednotkou obsahu Geometrie je v učebních osnovách obou ročníků spojena s výukou výtvarné výchovy, kde žáci také zobrazují rovinné útvary. Poznávání geometrických útvarů tedy prolíná oběma předměty. Výpočty obvodů jsou také často zařazeny ve slovních úlohách v aritmetických pracovních sešitech. Žák poznává, že osvojené znalosti z matematiky potřebuje v různých vyučovacích předmětech i při řešení mnoha úloh z praktického života.
d)
Nestandardní aplikační úlohy a problémy V 1. vzdělávacím období žáci řešili většinu slovních úloh zpaměti. Důraz byl kladen na porozumění početním výkonům, jejich užití v úlohách ze života.
- 60 -
Postupně se učili rozlišovat úsudky o několik více, o několik méně, několikrát více , několikrát méně. K výsledku pak docházeli nejkratší cestou vlastní úvahou, často na základě názoru a výpočtem zpaměti. Řešení jednoduchých slovních úloh zpaměti je třeba přenést i do 4.a 5. ročníku a nechávat žáky úlohy vymýšlet a obměňovat. Jedním z nejdůležitějších úkolů při výuce matematiky je podpořit a rozvíjet schopnost žáků uvažovat a samostatně řešit jednoduché slovní úlohy zpaměti. Žáky je třeba postupně dovést i k samostatnému řešení zapsaných slovních úloh s jedním nebo dvěma početními úkony. Soustavné řešení slovních úloh přispívá k rozvoji myšlení žáků – zařazujeme je proto souběžně s numerickým počítáním. Žáky vedeme k samostatnému úsudku při řešení slovních úloh a dbáme na zapojení všech žáků do výuky. Je třeba cvičit smysly žáků, předkládat jim nové typy úloh, zadávat jim k pozorování různá schémata, grafy a tabulky. 3) Výstupy na konci druhého období výuky matematiky a) b)
Závislosti, vztahy a práce s daty Žák vyhledává, sbírá a třídí data čte a sestavuje jednoduché tabulky a diagramy
c) d)
Číslo a početní operace Žák využívá při pamětném i písemném počítání komutativnost a asociativnost sčítání a násobení provádí písemné početní operace v oboru přirozených čísel zaokrouhluje přirozená čísla, provádí odhady a kontroluje výsledky početních operací v oboru přirozených čísel řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje osvojené početní operace v celém oboru přirozených čísel
Geometrie v rovině a prostoru Žák narýsuje a znázorní základní rovinné útvary ( čtverec, obdélník, trojúhelník, kružnice ), užívá jednoduché konstrukce sčítá a odčítá graficky úsečky, určí délku lomené čáry, obvod mnohoúhelníku sečtením délek jeho stran sestrojí rovnoběžky a kolmice určí obsah obrazce pomocí čtvercové sítě a užívá základní jednotku obsahu rozpozná a znázorní ve čtvercové síti jednoduché osově souměrné útvary a určí osu souměrnosti útvaru překládáním papíru
Nestandardní aplikační úlohy a problémy Žák řeší jednoduché praktické slovní úlohy a problémy, jejichž řešení je do značné míry nezávislé na obvyklých postupech a algoritmech školské matematiky
- 61 -
činnostně se na konci 5. ročníku seznamuje s desetinným číslem tak, jak je v možnostech žáků samostatně toto rozšíření číselného oboru objevit; s desetinným číslem se žáci seznamují v peněžním modelu při obchodování a činnostech s pomůckou papírové peníze
5.2.3 Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie 5.2.3.1 Informatika Klíčové kompetence Kompetence k učení: Zadávanými úkoly jsou žáci vedeni k samostatnému objevování možností využití informačních a komunikačních technologií v praktickém životě, pro toto poznávání využívají nápovědu u jednotlivých programů, spolupráci s ostatními žáky, literaturu, apod. Tím, že žáci mohou využívat své poznámky při praktických úkolech, učí se praktické práci s výpočetní technikou. Kompetence k řešení problémů Žáci jsou vedeni zadáváním úloh k tvořivému přístupu při jejich řešení, učí se, že se při práci s výpočetní technikou budou setkávat s problémy, které nemají jen jedno, ale více řešení. Kompetence komunikativní Žáci se učí pro komunikaci na dálku využívat vhodné technologie. Některé práce odevzdávají prostřednictvím elektronické pošty. Při komunikaci se učí dodržovat pravidla pro bezpečné užívání internetu. Kompetence sociální a personální Při práci jsou žáci vedeni ke kolegialitě a pomoci, učí se pracovat v týmu, hlídat časový harmonogram, apod. Žáci jsou přizváni k hodnocení prací. Učí se hodnotit práci svou a porovnávat výsledky s prací ostatních. Jsou vedeni k ohleduplnosti a taktu, učí se chápat rozdíly ve zručnosti a vlohách k dané práci. Kompetence občanské Žáci jsou seznamováni s vazbami na legislativu a obecné morální zákony- pirátství, autorský zákon, ochrana osobních údajů, bezpečnost, hesla, apod. Při zpracování informací jsou vedeni ke kritickému myšlení nad obsahem sdělení, ke kterým mohou dojít prostřednictvím Internetu i jinými cestami.
- 62 -
Kompetence pracovní Žáci používají bezpečnostní a hygienická pravidla pro práci s výpočetní technikou. Mohou využít ICT pro hledání informací důležitých pro výchovu k volbě povolání. Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu -
realizován ve čtvrtém a pátém ročníku po jedné hodině týdně. Časová dotace byla posílena z disponibilní časové dotace, neboť jsme si vědomi důležitosti získání ICT gramotnosti našimi žáky. (všichni žáci 4. a 5. ročníku získají základy práce na počítači pro vstup na druhý stupeň nebo pro výstup na víceletá gymnázia).
Výchovné a vzdělávací strategie 1) Výchovně vzdělávací cíle předmětu INFORMATIKA -
seznamovat žáky se základními funkcemi počítače uvědomovat si úlohu rychlých informací v dnešním moderním světě umět správně komunikovat- pevná linka, mobil ukázat, jak se dají v současnosti využívat informační a komunikační technologie naučit se svoje soubory vytvářet, ukládat a opět vyhledávat seznámit se s tím, jak přijímat a odesílat zprávy e-mailem učit žáky pracovat s textem a obrázkem v textovém editoru poznat možnosti získávání a předávání informací pomocí Internetu
2) Charakteristika výuky -
učební osnovy jsou zpracovány pro 5. ročník. Časová dotace byla posílena z disponibilní časové dotace, neboť jsme si vědomi důležitosti získání ICT gramotnosti našimi žáky. Charakter výuky informatiky je činnostní. Žáci se seznámí zejména s názvoslovím a základními operacemi, jako práci ve wordu a vyhledávání informací pro výuku na Internetu. Cílem je vybavit žáky takovými kompetencemi, které jim umožní ICT technologie v budoucnu cílevědomě využívat při učení a později při rozvíjení profesní a zájmové činnosti.
Žáci jsou vedeni ke správnému chápání a používání pojmů z oblasti hardware a software a práci v síti. Učí se používat elektronickou poštu. Nejdůležitější průřezová témata: -
mediální výchova osobnostní a sociální výchova environmentální výchova
- 63 -
3) Výstupy na konci vzdělávacího období Žák chápe společenský tok informací - vznik-přenos-transformace-zpracování distribuce informací využívá základní standardní funkce počítače a jeho nejběžnější periferie respektuje pravidla bezpečné práce s HW i SW a postupuje poučeně i v případě jejich závad chrání data před poškozením, ztrátou a zneužitím při vyhledávání informací na internetu používá jednoduché a vhodné cesty vyhledává informace na portálech, v knihovnách a databázích komunikuje pomocí internetu či jiných běžných komunikačních zařízení pracuje s textem a obrázkem v textovém a grafickém editoru ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závažnost a vzájemnou návaznost
5.2.4 Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět 1. Prvouka 2. Přírodověda 3. Vlastivěda
Klíčové kompetence 1. Kompetence k učení: -
dáváme žákům konkrétní názor s využitím co nejvíce smyslů klademe důraz na porozumění učiva a návaznost mezi jednotlivými poznatky dáváme příležitost k využívání žákovských zkušeností pomáháme podporovat sebedůvěru žáků ve vlastní schopnosti vedeme žáky k získávání poznatků i z jiných zdrojů
2. Kompetence k řešení problému -
postupujeme od jednoduchého k složitějšímu učíme třídit, rozlišovat, seskupovat, přidávat a vyřazovat určité pojmy učíme nacházet shodné a rozlišné znaky na základě uvedených činností umožňujeme žákům vyhledávání nových informací a propojování s učivem
3. Kompetence komunikativní -
učíme žáky přijímat i názory druhých dáváme žákům prostor k vyjádření vlastního názoru
- 64 -
4. Kompetence sociální a personální -
učíme vzájemné toleranci a zodpovědnosti k plnění dílčích částí společného úkolu učíme brát ohledy na ty, kteří potřebují pomoc a sami byli ochotni pomoci podle svých možností
5. Kompetence občanská -
učíme žáky respektovat témata vztahující se k péči o zdraví a jeho ochraně učíme cítit sounáležitost s třídním kolektivem vedeme k chápání základních ekologických souvislostí a environmentálních problémů.
6. Kompetence pracovní -
-1zaměřujeme se na samostatnou přípravu žáků v oblasti výroby a chystání pomůcek pro výuku učíme poznávat různé obory lidské činnosti učíme využívat znalosti, zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích činnostech orientujeme žáky k volbě povolání
A) PRVNÍ OBDOBÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
5.2.4.1 Prvouka Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučování tohoto předmětu probíhá v klasických 45 minutových vyučovacích hodinách nebo v blocích. Využíváme běžné třídy a odborné učebny (počítačová učebna, relaxační a hudební učebna). K prvoučným vycházkám nás zvou blízké lesy, pole, parky a zahrádky. Časové rozvržení uvedené v tabulce je pouze orientační. Hodiny lze přizpůsobit aktuálním potřebám žáků při zachování celkového počtu hodin, jak je uvedeno výše v učebním plánu (kapitola 4.1). Ročník/Obsah 1. ročník 2. ročník 3. ročník
PRVOUKA 2 hodiny týdně 2 hodiny týdně 3 hodiny týdně
Výchovné a vzdělávací strategie 1) Výchovně vzdělávací cíle:
- 65 -
-
učit žáky pozorovat přírodní jevy a orientovat se v prostoru a čase na základě činností a pozorování vytvářet nové představy o jednoduchých věcech a jevech, které je obklopují vést žáky k pojmenovávání předmětů a jevů a vyjadřování myšlenek o nich učit žáky, aby na základě vlastních zkušeností docházeli k jednoduchým pojmům a souvislostem
2) Charakteristika výuky: Vycházíme z vlastních zkušeností žáků. Žáci docházejí k novým poznatkům zejména na základě vlastních činností a přímého pozorování. Žáci mohou jevy pozorovat při různých řízených činnostech, např. vycházkách, při pokusech, při zacházení s různými nástroji a předměty. Činnostní vyučování prvouce podněcuje aktivitu všech žáků. Průběžně a v souvislosti s různými vyučovacími předměty vedeme žáky k tomu, aby výsledky svých pozorování, zjištění a objevování zaznamenávali různými způsoby, tj výtvarně i písemně. V tomto období využíváme co nejvíce regionálních, přírodních i společenských jevů. Charakteristické pro výuku prvouky v prvním období základního vzdělávání je její prolínání s učivem ostatních předmětů. Ve výuce využíváme malých projektů, které výuku obohatí a učivo spojí s děním kolem. Výuku doplňují exkurze, vycházky, besedy, filmy apod. V prvouce rovněž dbáme na základy jazykového vyjadřování, procvičování pozornosti, paměti, obrazotvornosti, apod. Vedeme žáky k ochraně přírody, kulturních památek, výsledů lidské práce. Hodin prvouky využíváme rovněž ke zdravotní výchově, režimu dne a mravní výchově.
3) Očekávané výstupy na konci 1. období: MÍSTO, KDE ŽIJEME Žák: – vyznačí v jednoduchém plánu místo svého bydliště a školy, cestu na určené místo a rozliší možná nebezpečí v nejbližším okolí – začlení svou obec (město) do příslušného kraje a obslužného centra ČR, pozoruje a popíše změny v nejbližším okolí, obci (městě) – rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajině a vyjádří různými způsoby její estetické hodnoty a rozmanitost LIDÉ KOLEM NÁS Žák: – rozlišuje blízké příbuzenské vztahy v rodině, role rodinných příslušníků a vztahy mezi nimi – odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností – projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spolužáků, jejich přednostem i nedostatkům
- 66 -
LIDÉ A ČAS Žák: – využívá časové údaje při řešení různých situací v denním životě, rozlišuje děj v minulosti, přítomnosti a budoucnosti – pojmenuje některé rodáky, kulturní či historické památky, významné události regionu, interpretuje některé pověsti nebo báje spjaté s místem, v němž žije – uplatňuje elementární poznatky o sobě, o rodině a činnostech člověka, o lidské společnosti, soužití, zvycích a o práci lidí; na příkladech porovnává minulost a současnost ROZMANITOST PŘÍRODY Žák: – pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích – roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu organismů ve známé lokalitě – provádí jednoduché pokusy u skupiny známých látek, určuje jejich společné a rozdílné vlastnosti a změří základní veličiny pomocí jednoduchých nástrojů a přístrojů ČLOVĚK A JEHO ZDRAVÍ Žák: – uplatňuje základní hygienické, režimové a jiné zdravotně preventivní návyky s využitím elementárních znalostí o lidském těle; projevuje vhodným chováním a činnostmi vztah ke zdraví – dodržuje zásady bezpečného chování tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných – chová se obezřetně při setkání s neznámými jedinci, odmítne komunikaci, která je mu nepříjemná; v případě potřeby požádá o pomoc pro sebe i pro jiné dítě – uplatňuje základní pravidla účastníků silničního provozu – reaguje adekvátně na pokyny dospělých při mimořádných událostech Výuka prvouky v 1. období ve spojení s ostatními předměty uplatňuje v rozsahu přiměřeném chápání žáků tohoto věku prvky environmentální výchovy. Žáky učíme citlivému přístupu k přírodě, lásce k okolní krajině, k obci, její minulosti a přítomnosti. Žákům dáváme příležitost k tomu, aby si uvědomili propojenost vztahů mezi člověkem a přírodou a možnost člověka přírodu ovlivňovat. Učíme je rozlišovat pozitivní způsoby působení člověka v přírodě od způsobů negativních. Žáci poznávají význam a úkol jednotlivých profesí ve vztahu k životnímu prostředí. Necháme je objevovat možnosti ke zlepšování okolního prostředí a péči o něj. Dáváme jim prostor pro nápady co dělat teď, aby i v budoucnosti bylo na Zemi zdravé životní prostředí. Vytváříme první předpoklady k tomu, aby žáci získávali dobrou hodnotovou orientaci v zájmu udržitelnosti rozvoje lidské společnosti.
- 67 -
B) DRUHÉ OBDOBÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
5.2.4.2 Přírodověda Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučování tohoto předmětu probíhá v klasických 45 minutových vyučovacích hodinách nebo v blocích. Využíváme běžné třídy a odborné učebny (počítačová učebna, relaxační a hudební učebna). K přírodovědným vycházkám nás zvou blízké lesy, pole, parky a zahrádky. Časové rozvržení uvedené v tabulce je pouze orientační. Hodiny lze přizpůsobit aktuálním potřebám žáků při zachování celkového počtu hodin, jak je uvedeno výše v učebním plánu (kapitola 4.1). Ročník/Obsah 4. ročník 5. ročník
PŘÍRODOVĚDA 1. pololetí 1-2 hodina týdně 2 hodiny týdně
PŘÍRODOVĚDA 2. pololetí 1-2 hodiny týdně 2 hodiny týdně
Výchovné a vzdělávací strategie 1) Výchovně vzdělávací cíle: -
poznávat přírodní zákonitosti při aktivních a tvůrčích činnostech jednak samostatně, jednak při práci ve skupinách získávat jasné, konkrétní představy o přírodninách živých i neživých a přírodních jevech na základě pozorování učit žáky zjišťovat základní vlastnosti zkoumaných přírodnin, nacházet souvislosti mezi jevy a ději v přírodě nechat žáky provádět pokusy a tím jim umožníme poznat a pochopit přírodní děje na vycházkách se zaměřovat na sledování určitých jevů zaznamenávat výsledky pozorování a pokusů, diskutovat o nich se spolužáky, vyvozovat závěry a za učitelova vedení je upřesňovat a zobecňovat
2) Charakteristika výuky: Vycházíme z vlastních zkušeností žáků. Žáci docházejí k novým poznatkům zejména na základě vlastních činností, přímého pozorování a pokusů. Činnostní vyučování přírodovědy podněcuje aktivitu žáků. Průběžně a v souvislosti s různými vyučovacími předměty vedeme žáky k tomu, aby výsledky svých pozorování, zjištění a objevování zaznamenávali různými způsoby, tj výtvarně i písemně. V tomto období využíváme co nejvíce regionálních, přírodních i společenských jevů. Charakteristické pro výuku přírodovědy ve druhém období základního
- 68 -
vzdělávání je její prolínání s učivem ostatních předmětů. Ve výuce využíváme projektů, které výuku obohatí a učivo spojí s děním kolem. Výuku doplňují exkurze, vycházky, besedy, filmy apod. Při přírodovědném vyučování se ve velké míře uplatňují mezipředmětové vztahy s výukou českého jazyka, matematiky, výtvarné i hudební výchovy, praktických činností. Vedeme žáky k ochraně přírody, kulturních památek, výsledů lidské práce. Hodin přírodovědy využíváme rovněž ke zdravotní výchově, režimu dne a mravní výchově. 3) Očekávané výstupy na konci 2. období - přírodověda: ROZMANITOST PŘÍRODY Žák: - objevuje a zjišťuje propojenost prvků živé a neživé přírody, princip rovnováhy přírody a nachází souvislosti mezi vzhledem přírody a činností člověka - vysvětlí na základě elementárních poznatků o Zemi jako součásti vesmíru souvislost s rozdělením času a střídáním ročních období - zkoumá základní společenstva ve vybraných lokalitách regionů, zdůvodní podstatné vzájemné vztahy mezi organismy a nachází shody a rozdíly v přizpůsobení organismů v prostředí - porovnává na základě pozorování základní projevy života na konkrétních organismech, prakticky třídí organismy do známých skupin, využívá k tomu i jednoduché klíče a atlasy - hodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou prostředí i zdraví člověka prospívat nebo škodit - založí jednoduchý pokus, naplánuje a zdůvodní postup, vyhodnotí a vysvětlí výsledky pokusu ČLOVĚK A JEHO ZDRAVÍ Žák: - využívá poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí jednotlivých orgánových soustav a k podpoře vlastního zdravého způsobu života - rozlišuje jednotlivé etapy lidského života a orientuje se ve vývoji dítěte před a po jeho narození - účelně plánuje svůj čas pro učení, práci, zábavu a odpočinek podle vlastních potřeb a s ohledem na oprávněné nároky okolí - uplatňuje účelné způsoby chování v situacích ohrožujících zdraví a v modelových situacích simulujících mimořádné události - předvede v modelových situacích osvojené jednoduché způsoby odmítání návykových látek - uplatňuje základní dovednosti a návyky související s podporou zdraví a jeho preventivní ochranou - ošetří drobná poranění a zajistí lékařskou pomoc - uplatňuje ohleduplné chování k druhému pohlaví.
- 69 -
LIDÉ KOLEM NÁS Žák: - vyjádří na základě vlastních zkušeností základní vztahy mezi lidmi, vyvodí a dodržuje pravidla pro soužití ve škole, mezi chlapci a dívkami, v rodině, v obci - rozlišuje základní rozdíly mezi jednotlivci, obhájí při konkrétních činnostech své názory, popřípadě připustí svůj omyl, dohodne se na společném postupu a řešení se spolužáky - učí se rozpoznávat ve svém okolí nevhodné jednání a chování, které nelze tolerovat a které porušuje základní lidská práva nebo demokratické principy - poukáže v nejbližším společenském a přírodním prostředí na dobré nebo špatné změny, popřípadě problémy - zkusí navrhnout nebo i uplatnit možnosti zlepšení životního prostředí ve svém okolí
- 70 -
5.2.4.3 Vlastivěda Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučování tohoto předmětu probíhá v klasických 45 minutových vyučovacích hodinách nebo v blocích. Využíváme běžné třídy a odborné učebny (počítačová učebna, relaxační a hudební učebna). K vlastivědným vycházkám nás zvou blízká přírodní společenstva a moderní i historické části obce. Časové rozvržení uvedené v tabulce je pouze orientační. Hodiny lze přizpůsobit aktuálním potřebám žáků při zachování celkového počtu hodin, jak je uvedeno výše v učebním plánu (kapitola 4.1). Ročník/Obsah 4. ročník 5. ročník
VLASTIVĚDA 1. pololetí 1-2 hodiny týdně 2 hodiny týdně
VLASTIVĚDA 2. pololetí 1-2 hodina týdně 2 hodiny týdně
Výchovné a vzdělávací strategie 1) Výchovně vzdělávací cíle: - dát žákům přehled o jejich regionu - získávat postupně základní zeměpisný přehled o ČR a Evropě - učit žáky číst a vyhledávat základní údaje v mapě ČR a Evropy - osvojovat si nové pojmy v souvislosti s orientací na mapě - seznamovat žáky s významnými etapami našich národních dějin - vyvolat u žáků zájem o minulost a kulturní bohatství regionu i celé země - učit žáky zařazovat hlavní události časově do staletí - poznávat, jak se život lidí vyvíjí a mění - sledovat změnu staveb a způsobu života v průběhu staletí - osvojovat si základní dějepisné pojmy související s uspořádáním společnosti - probouzet u žáků pěkný vztah k místu bydliště - postupně rozvíjet vědomí sounáležitosti se svou zemí - upevňovat základy správného chování mezi lidmi bez ohledu na barvu pleti - učit žáky vzájemné úctě, pomoci, snášenlivosti mezi sebou - utvářet pracovní návyky při individuálních činnostech i práci ve skupinách - vést žáky k propojování místních historických, zeměpisných a kulturních informací - poznávat historii místa a kraje z dostupných zdrojů - využívat informační techniky k poznávání charakteristiky určitého regionu
- 71 -
2) Charakteristika výuky: Vyučovací předmět vlastivěda zahrnuje ve 4. a 5. ročníku učivo zeměpisné a historické. Je účelné věnovat zeměpisnému i dějepisnému učivu v obou ročnících dostatek pozornosti. Každý historický jev probíhá v určitém zeměpisném prostředí, proto je vhodné dávat obě tyto složky vlastivědy do vzájemné souvislosti. Žáci v tomto věku se dívají na dějiny očima současnosti. Je třeba proto stále dbát na rozvíjení jejich jasných představ o minulosti. Aby počáteční dějepisné vyučování tento základní úkol plnilo a minulost se zobrazovala v myslích žáků živě, je vhodné historická schémata a popisované děje provázet různým znázorněním minulosti. K tomu velmi pomohou další mezipředmětové vazby spojené s vlastivědnou výukou. Jsou to např. vazby se čtením, výtvarnou výchovou, matematikou, praktickými činnostmi i hudební výchovou. Dějinné události se žákům velmi dobře přiblíží a stanou se pro ně zajímavějšími, pokud mají příležitost své představy individuálně, výtvarně i literárně ztvárňovat. K přiblížení učiva pomáhají ilustrace, plánky, časové osy, stručné vyprávění určitých důležitých událostí z historie našeho národa. Délku století je třeba objasnit dětem např. pomocí věku rodičů a prarodičů. Hlavní pomůckou při vyučování zeměpisného učiva však zůstává mapa. Využíváme každé příležitosti k tomu, abychom žáky postupně učili s mapou pracovat a orientovat se v ní. Učivo týkající se podnebí propojujeme s výukou přírodovědy. Je při tom třeba provádět měření teploty a zapisovat výsledky. Žáci zapisují rovněž dobu slunečního svitu, druh vodních srážek, sílu větru, charakter počasí. Tím se pro ně stane učivo jasným a srozumitelným. Také další vlastivědná témata, např.půda a zemědělství, nerostné bohatství, ochrana přírody je nutné stále propojovat s učivem přírodovědy. Činnostní výuka vlastivědy poskytuje široké možnosti uplatnění samostatné i skupinové práce žáků. 3) Očekávané výstupy na konci 2. vzdělávacího období MÍSTO KDE ŽIJEME Žák: určí a vysvětlí polohu svého bydliště nebo pobytu vzhledem ke krajině a státu určí světové strany v přírodě i podle mapy, orientuje se podle nich, respektuje zásady bezpečného pohybu a pobytu v přírodě rozlišuje mezi náčrty, plány a základními typy map, vyhledává jednoduché údaje o přírodních podmínkách a sídlištích lidí na mapách naší republiky a Evropy vyhledá typické regionální zvláštnosti přírody, osídlení, hospodářství a kultury jednoduchým způsobem posoudí význam vyhledaných informací z různých hledisek zprostředkuje ostatním zkušenosti, zážitky a zajímavosti z vlastních cest porovná způsob života a přírodu v naší vlasti s jinými zeměmi, které navštívil rozlišuje hlavní orgány státní moci a některé jejich zástupce zná symboly našeho státu - 72 -
LIDÉ KOLEM NÁS Žák: obhájí při konkrétních činnostech a vyprávěních své názory dohodne se na společném postupu při řešení zvoleného úkolu se spolužáky rozpozná v jednání a chování významných osob nedodržování demokratických principů orientuje se v základních formách vlastnictví LIDÉ A ČAS Žák: pracuje s časovými údaji a využívá zjištěných údajů k pochopení vztahů mezi ději a mezi jevy využívá knihoven, sbírek, muzeí a galerií jako informačních zdrojů pro pochopení minulosti zdůvodní základní význam chráněných částí přírody a kulturních památek rozeznává současné a minulé a orientuje se v hlavních reáliích minulosti i současnosti naší vlasti s využitím regionálních specifik srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob života a práce předků na našem území v minulosti i současnosti
objasní historické důvody pro zařazení státních svátků a významných dnů do kalendáře
- 73 -
5.2.5 Vzdělávací oblast Umění a kultura 5.2.5.1 Hudební výchova KOMPETENCE : Kompetence k učení: Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky: -
podporovat tvořivou činnost pomáhat podpořit sebedůvěru žáků ve vlastní schopností dát příležitost k využívání žákovských zkušeností
Kompetence k řešení problémů: Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky: -
podporovat účast žáků v různých soutěžích vést žáky k tomu, aby se nedali odradit případným nezdarem
Kompetence komunikativní: Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky: -
respektovat se navzájem dávat žákům prostor k vyjádření vlastního názoru nechat žáky pokusit se vyjadřovat dojmy z uměleckého díla
Kompetence sociální a personální: Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky: -
navzájem se respektovat učit se vzájemné toleranci a zodpovědnosti
Kompetence občanská: Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky: -
vzájemnému slušnému chování bez hrubosti a násilí snaze pomáhat si mezi sebou
- 74 -
Kompetence pracovní: Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky: -
postupovat od jednoduchých problémů ke složitějším navrhovat a provádět obměny činnosti samostatnou přípravou jednoduchých pomůcek
A) PRVNÍ OBDOBÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučování tohoto předmětu probíhá v klasických 45 minutových vyučovacích hodinách, v půlených hodinách, ale také v blocích. Využíváme běžné třídy a odborné učebny. Časové rozvržení uvedené v tabulce je pouze orientační. Hodiny lze přizpůsobit aktuálním potřebám žáků při zachování celkového počtu hodin, jak je uvedeno výše v učebním plánu (kapitola 4.1). Ročník/ obsah 1. ročník 2. ročník 3. ročník
HUDEBNÍ VÝCHOVA 1 hodina týdně 1 hodina týdně 1 hodina týdně
Výchovné a vzdělávací strategie 1) Výchovně vzdělávací cíle -
naučit žáky čistě a výrazně zpívat lidové i umělé písně v hlasovém rozsahu přiměřeném žákům mladšího školního věku naučit správné dýchání a tvoření tónu rozvíjet hudební sluch a paměť poznat talent u žáka a dbát o jeho rozvoj
- 75 -
2) Charakteristika výuky
-
hlavními složkami hudební výchovy jsou zpěv a poslech hudby těžištěm hudebně výchovné práce je zpěv rozsah a poloha písní musí odpovídat rozsahu a poloze dětského hlasu dbáme,aby děti zpívaly lehce, čistě a bez křiku zpěv se stane přirozenou potřebou pro vyjádření pohody a radosti v hodinách HV se také věnujeme nadaným žákům, dbáme o jejich rozvoj a doporučujeme jim zájmovou činnost rytmus rozvíjíme zařazováním jednoduchých doprovodných nástrojů vnímání hudby se rozvíjí nejvýrazněji při poslechu hudby poslechem se učí žáci hudbu citově prožívat a soustředit se
3) Výstupy -
Žák zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase rytmizuje a melodizuje jednoduché texty,improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem využívá jednoduché hudební nástroje k doprovodné hře reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie rozpoznat v proudu znějící hudby některé hudební nástroje, odliší hudbu vokální, instrumentální a vokálně instrumentální
- 76 -
B) DRUHÉ OBDOBÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučování tohoto předmětu probíhá v klasických 45 minutových vyučovacích hodinách, v půlených hodinách, ale také v blocích. Využíváme běžné třídy a odborné učebny. Časové rozvržení uvedené v tabulce je pouze orientační. Hodiny lze přizpůsobit aktuálním potřebám žáků při zachování celkového počtu hodin, jak je uvedeno výše v učebním plánu (kapitola 4.1). Ročník/obsah 4. ročník 5. ročník
Hudební výchova 1 hodina týdně 1 hodina týdně
Výchovné a vzdělávací strategie 1) Výchovně vzdělávací cíle - zhodnotit dosavadní pěvecké dovednosti žáků - pěstovat dále hudebnost v oblasti hudeb.sluchu, zpěvního hlasu, smyslu pro rytmus, hudební paměť i představivost - rozvíjet hudební sluch a paměť - učit se rozpoznávat základní pěvecké hlasy / bas,tenor,alt,soprán / - chování na koncertech,v divadle, při vlastním vystoupení 2) Charakteristika výuky -
hlavními složkami hudební výchovy jsou zpěv a poslech hudby těžištěm hudebně výchovné práce je zpěv celá výuka by měla být vedena v úsměvné atmosféře zbavené stresu základním požadavkem při výuce HV je hudební doprovod vyučujícího na jakýkoliv hudební nástroj, tím se pomáhá udržet melodie i rytmus zpívaných písní dbáme,aby děti zpívaly lehce, čistě a bez křiku zpěv se stane přirozenou potřebou pro vyjádření pohody a radosti v hodinách HV se také věnujeme nadaným žákům, dbáme o jejich rozvoj a doporučujeme jim zájmovou činnost rytmus rozvíjíme zařazováním jednoduchých doprovodných nástrojů vnímání hudby se rozvíjí nejvýrazněji při poslechu hudby poslechem se učí žáci hudbu citově prožívat a soustředit se
- 77 -
3) Výstupy za 2. vzdělávací období -
Žák: zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlasé či dvojhlasé v durových i mollových tóninách a při zpěvu využívá získané pěvecké dovednosti orientuje se v zápisu jednoduché písně či skladby a podle svých individuálních schopností a dovedností jí realizuje rozpozná hudební formu jednoduché písně či skladby rozpozná v proudu znějící hudby některé z užitých hudebních výrazových prostředků,upozorní na metrorytmické, tempové,dynamické i zřetelné harmonické změny ztvárňuje hudbu pohybem s využitím tanečních kroků,na základě individuálních schopností a dovedností vytváří pohyboví improvizace
5.2.5.2 Výtvarná výchova A) PRVNÍ VZDĚLÁVACÍ OBDOBÍ Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučování tohoto předmětu probíhá v klasických 45 minutových vyučovacích hodinách, v půlených hodinách, ale také v blocích. Využíváme běžné třídy a odborné učebny. Časové rozvržení uvedené v tabulce je pouze orientační. Hodiny lze přizpůsobit aktuálním potřebám žáků při zachování celkového počtu hodin, jak je uvedeno výše v učebním plánu (kapitola 4.1). Ročník/ obsah 1. ročník 2. ročník 3. ročník
Výtvarná výchova 1 hodina týdně 1 hodina týdně 1 hodina týdně
Výchovné a vzdělávací strategie
1) Výchovně vzdělávací cíle: – – – – –
probouzet a rozvíjet schopnosti výtvarného vyjadřování žáků rozvíjet tvořivé schopnosti žáků, pěstovat jejich estetické cítění a vkus vytvářet základní pracovní návyky pro výtvarnou činnost žáků vytvářet kladný citový vztah k výtvarnému umění seznamovat žáky s výtvarnými nástroji, materiály a technikami
- 78 -
– učit žáky pozorovat a vnímat krásu přírody, hovořit o svých pocitech a dojmech, pokusit se je výtvarně vyjadřovat – dát dítěti možnost osobitého výtvarného vyjádření určitého prožitku nebo představy neovlivněného vnuceným výtvarným vzorem – četbou, vyprávěným příběhem, hudbou, dramatickým dílem podněcovat a rozvíjet výtvarné představy žáků, dát možnost výtvarným projevům v různých technikách – výtvarně experimentovat, objevovat tvary věcí kolem nás, hra s linií s využitím různých plastických materiálů – výtvarně zobrazovat tvary předmětů na základě her s nimi – kreslením, malováním a modelováním rozvíjet tvarovou, barevnou i prostorovou představivost a jemnou motoriku – pozorovat a porovnávat jednoduché předměty, hledat jejich jednotlivé kvality – barevnost, pojmenovávat vlastnosti, tvary, hledat a odlišovat struktury – dbát na rovnoměrnost a vyváženost smyslových, citových a rozumových přístupů a jejich propojování s důrazem na rozvoj fantazie a svobodného subjektivního vyjadřování – učit se prezentovat svůj výtvarný projev a naslouchat sdělení druhých – využívat zkušeností žáků, učit je respektovat vzájemné odlišnosti ve výtvarném vyjadřování – dovedností získaných při výtvarných činnostech využívat při výuce prvouky, matematiky, českého jazyka i psaní a naopak – seznamovat žáky s ilustracemi v dětských knihách, poznávat nejznámější malíře – ilustrátory, mezipředmětové vztahy se čtením a literární výchovou • podílet se na výzdobě třídy, školy; učit se prezentovat své práce • příležitostně navštěvovat výstavy dětských výtvarných prací a výstavy výtvarných umělců v regionu 2) Charakteristika výuky: Výtvarná výchova jako předmět je součást procesu rozvoje estetických vztahů žáků ke skutečnosti a k umění. Výuka výtvarné výchovy vychází především z citového vztahu žáků k zobrazované skutečnosti. Výtvarné činnosti rozvíjejí tvořivost, fantazii, estetické cítění, podněcují a uspokojují potřeby žáků vyjadřovat se k různým tématům, situacím, prožitkům. Pro výtvarnou činnost v tomto období je nepostradatelné příznivé a klidné prostředí zbavené strachu ze známky nebo výsměchu druhých. Děti se snaží výtvarně vyjadřovat své představy výtvarnými prostředky již od útlého věku. Výtvarný projev předškolního věku je především rázu schematického. Děti svým kresbám rozumí, dospělí většinou nedovedou do jejich světa vstupovat. Není však vhodné myšlenkový svět dětí narušovat předkreslováním a vedením k napodobování. Je naopak potřebné dát dítěti svobodu a do jeho kreseb nezasahovat. V 1. – 3. ročníku převládá spontánnost, bezprostřednost výtvarného projevu dítěte. Dítě kreslí rádo zpaměti, předlohám se vyhýbá. Jeho představy ho těší a snaží se je ztvárnit. Vhodná motivace, která předchází výtvarné tvorbě, podněcuje uvolnění dětské fantazie. Děti potom často tvoří s velkým zaujetím a prožívají velkou radost
- 79 -
z toho, co vytvořily. Jejich práce jsou plné volnosti, naivnosti a psychologických záhad. Úlohou učitele je posilovat sebevědomí žáků, využívat jejich fantazii, rozvíjet ji, podporovat jejich vlastní výtvarné vyjadřování, podněcovat zájem o výtvarnou práci vhodnou motivací. V tomto období je vhodné, když mezi metody a formy práce zařazuje učitel co nejvíce různé hravé činnosti a experimentování. Výtvarná výchova dává žákům možnost se individuálně svou výtvarnou činností projevit, sami mohou různými výtvarnými prostředky ztvárnit své vidění světa. Je dobře, když svůj výtvarný projev mají žáci možnost obhájit, vysvětlit spolužákům a vyslechnout jejich názory. Často právě vzájemné hovory žáků o svých výtvorech mohou měnit jejich pohled na svět nebo určitou věc. Zde má učitel příležitost jemně usměrňovat a postupně působit na vytváření výtvarného vkusu žáků. Tato výchova prolíná celým obdobím. Jeví se jako vedení žáka: – k svobodnému výtvarnému vyjádření – k uvědomování si krásy tvarů, barev a barevných kombinací, struktur – k postupné schopnosti samostatné volby výtvarné techniky (technologie), ke správnému zacházení s výtvarnými nástroji, barvami apod. – k účasti na utváření prostředí, ve kterém žijeme, učíme se Ve všech formách výtvarného projevu (v kresbě, malbě, grafice, modelování, prostorovém vytváření, v kombinovaných technikách …) se projevuje dětská osobnost dítěte, jeho cítění a chápání světa kolem sebe.Téměř všechny námětové okruhy výtvarné výchovy obsahují základní vztahy k životu, prostředí a lidem, a proto souvisí blízce s výukou prvouky a vztahem žáků k životnímu prostředí. Učitelům se přímo nabízí možnost k mezipředmětovým vztahům a využití výtvarných činností žáků v různých malých projektech. Velmi vhodné je uplatňovat ve výuce náměty z žákova okolí, z dětského života z prostředí obce i školy. Při výtvarné tvorbě plné her, fantazie, spontánnosti, experimentů s technikami i materiály by nemělo v tomto období chybět ani výtvarné zpracování určitého konkrétního tématu (kresbou, malbou), které v některých pojetích pohledu na výtvarnou výchovu v tomto školním věku bývá poněkud zatlačováno do pozadí pro svou údajnou nevhodnost, obtížnost či přílišnou konkrétnost. Ale i tato oblast má v tomto období své místo a opodstatnění. Takové výtvarné práce mohou být dvojího druhu: – na základě vlastní představy dítěte – podle skutečnosti Kresba z představy má zpočátku ilustrativní charakter, vypráví o bezprostředních zážitcích a zkušenostech žáků a o jeho citovém životě. Motivací k těmto kresbám může být prožitek z her, ze čteného textu, z osobního prožitku, z vycházky apod. Kresba podle skutečnosti vyjadřuje obvykle první dojem žáka z pozorování. Každý sleduje zpočátku něco jiného, někoho zaujme barva, jiného zaujmou detaily, někdo dovede zachytit linie pozorovaných věcí, někdo zase zachytí jejich funkci. Žák se postupně učí výtvarně uvažovat, pozorně vnímat skutečnost a výtvarně vystihnout její podobu. Proto již v tomto období můžeme začít i s kreslením věcí podle skutečnosti. Žáci samozřejmě nedokáží hned dokonale zachytit pozorovanou skutečnost. Spokojujeme se proto zejména s vystižením toho charakteru předmětu, který pozorujeme. Tyto kresby velmi vhodně využíváme nejen při výuce prvouky, ale i - 80 -
v hodinách matematiky, čtení a psaní. Mnohý žák se v mladším školním věku snáze vyjadřuje kresbou než slovy. Kresbou může např. snadno vyjadřovat porozumění čtené větě nebo čtenému příběhu, porozumění funkci pozorované věci (např. mlýnek, struhadlo). Tím výtvarná výchova přesahuje rámec předmětu jako takového. K vytváření hlubšího vztahu k výtvarnému umění využíváme návštěvy výstav obrazů, loutek a maňásků, hraček, pohlednic aj., besedujeme nad knihami a jejich ilustracemi. K vycházkám v průběhu roku je vhodné přidávat prvky výtvarné výchovy, neboť při nich s žáky můžeme pozorovat např. výstavbu obce, významné stavby obce, stavební sloh, ve kterém jsou domy postaveny, úpravu domů a jejich okolí, získáváme spoustu námětů, zajímavostí, postřehů, nasbíráme materiály pro další práci. Na vytváření žákovského výtvarného vkusu a jeho vztahu k výtvarnému umění a výtvarným hodnotám má také vliv prostředí (rodina, škola, obec, její okolí), kde děti žijí. Nemalý vliv má i rozvoj techniky – fotografie, televize, video, počítače, které zprostředkovávají dětem spoustu podnětů, zážitků (pozitivních, ale v mnoha případech i negativních). Pak je třeba také takováto témata do hodin výtvarné výchovy zařazovat a pomoci tak dětem přemíru podnětů zpracovávat, uvědomovat si jejich hodnotu, zaujímat k nim nějaké postoje, vnímat pozitivní i negativní. Některé činnosti mohou dětem ukázat, jak lze tuto moderní techniku vhodně využít (počítačová grafika, internet, televizní motivační či vzdělávací pořady, reklama, plakáty, kreslená animace, loutky …). Učitel, který dovede dětskou duši naladit k výtvarnému projevu, bývá často odměněn bohatstvím dětských nápadů. Pro výuku výtvarné výchovy je třeba mít dostatečné množství pomůcek a poučit žáky, jak se s nimi zachází. Kromě základních pomůcek pro výtvarné činnosti, které má každý žák svoje vlastní, je třeba mít soubor pomůcek ve třídě pro specifické a složitější výtvarné techniky. Výtvarná výchova nevede samoúčelně jen k osvojování výtvarných technik. Prostřednictvím výtvarných činností pomáhá k výchově citlivého člověka, který si všímá okolního světa a jeho projevů. 3) Očekávané výstupy na konci 1. období: Žák: – rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (linie, tvary, objemy, barvy, objekty); porovnává je a třídí na základě odlišností vycházejících z jeho zkušeností, vjemů, zážitků a představ – v tvorbě projevuje své vlastní životní zkušenosti; uplatňuje při tom v plošném i prostorovém uspořádání linie, tvary, objemy, barvy, objekty a další prvky a jejich kombinace – vyjadřuje rozdíly při vnímání události různými smysly a pro jejich vizuálně obrazné vyjádření volí vhodné prostředky – interpretuje podle svých schopností různá vizuálně obrazná vyjádření; odlišné interpretace porovnává se svojí dosavadní zkušeností – na základě vlastní zkušenosti nalézá a do komunikace zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, která samostatně vytvořil, vybral či upravil
- 81 -
B) DRUHÉ OBDOBÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučování tohoto předmětu probíhá v klasických 45 minutových vyučovacích hodinách a především v blocích. Využíváme běžné třídy a odborné učebny. Časové rozvržení uvedené v tabulce je pouze orientační. Hodiny lze přizpůsobit aktuálním potřebám žáků při zachování celkového počtu hodin, jak je uvedeno výše v učebním plánu (kapitola 4.1). Ročník/obsah 4. ročník 5. ročník
Výtvarná výchova 2 hodiny týdně 1-2 hodiny týdně
Výchovné a vzdělávací strategie 1) Výchovně vzdělávací cíle: o rozvíjet schopnosti výtvarného vyjadřování žáků, učit je vyjadřovat myšlenky, o představy a pocity výtvarnými prostředky o umožnit žákům vnímat krásu okolního světa jako součást každodenního života o rozšiřovat soubor užívaných technik a seznamovat žáky s dalšími výtvarnými nástroji a různými materiály o rozšiřovat soubor užívaných technik o rozvíjet schopnost vnímat krásu přírody, vyjadřovat své pocity a dojmy a výtvarně je zpracovávat o rozvíjet přirozenou potřebu žáků vlastního výtvarného vyjádření o rozvíjet individuálně tvořivé schopnosti žáků, o pěstovat estetické cítění a vkus žáků o sebepoznání, sebeuvědomění o vést žáky ke schopnosti vnímat krásu lidového umění a dostupných uměleckých děl o vážit si kulturních hodnot a dovedností lidí o rozvíjet schopnost žáků esteticky ovlivňovat své prostředí o umožňovat konfrontaci osobních postojů s postoji jiných o rozvoj tolerance k lidem a duchovním hodnotám
- 82 -
2) Charakteristika výuky předmětu výtvarná výchova ve 2. období základního vzdělávání: Výtvarná výchova je podstatnou částí základního vzdělávání žáků. Jejím cílem je rozvíjet vkus žáků, jejich cit pro umění, jejich dovednost výtvarně se vyjadřovat, cíl je zaměřen i na objevování talentovaných žáků. Nezaměňujeme ji se speciálním uměleckým vzděláním. V tomto období se zaměřuje na: 1. vycvičení oka a žákovy ruky 2. rozvíjení schopnosti čistého a jistého zobrazování 3. pěstování správného vnímání krásy formy, linie, barvy i symetrie Výuka výtvarné výchovy je postavena na tvůrčích činnostech, které umožňují rozvíjet žákovo vnímání, výtvarné cítění, představivost, fantazii, myšlení, prožitky. Využívá k tomu nejen výtvarné prostředky tradiční a ověřené, ale i nově vznikající. Ve 2. vzdělávacím období je výuka výtvarné výchovy spojována často i s výukou jiných předmětů. Výtvarně lze vyjadřovat zvolený jednoduchý rytmus melodie. Při kresbě přírodnin je vhodné využít znalostí z přírodovědy, při kresbě nářadí je třeba znát, jak a k čemu se určité nářadí používá, zde tedy vytváříme mezipředmětovou vazbu s pracovními činnostmi, při tématickém kreslení se dá vhodně využít některé četby z čítanky. Kresby se posuzují podle toho, kolik originálního pozorování a myšlenek v nich žák projevil, jak využil plochu výkresu, jak pracoval s barvou.
V předcházejícím vzdělávacím období i v období předškolním byla výtvarná výchova dítěti především prostředkem k vyjadřování myšlenek. Ve 2. období se postupně tříbí smyslová vnímavost, uvědomělé pozorování a výtvarné vidění. Žáci se naučí citlivěji vnímat tvary, barvy, struktury, vzájemné vztahy částí a celku, a tak se zabezpečuje nenásilný přechod od prvotních grafických forem k formám členitějším. Žáky je třeba postupně vést k větší samostatnosti při rozmístění kresby se zřetelem na námět, velikost a tvar plochy,pěstovat u nich smysl pro prostorovou dispozici. Žáci zobrazují předměty tak, jak se jeví jejich oku. Pravidla perspektivy žáci vyvozují z pozorování, pod vedením učitele. Primární výuku pravidel perspektivy považujeme spíše za překážku. Geometrických modelů se užívá jen k objasnění konstrukce skutečných předmětů. Při kreslení listů, ovoce a jiných předmětů žáky upozorňujeme na osovou souměrnost některých přírodnin. K dosažení dovednosti vyjádřit symetrii mohou přispět kresby předmětů prováděné např. pastelkami nebo vodovými barvami bez předběžných obrysů. Barvu spojujeme s tvarem. Je dobře, aby si v 1. období žáci dostatečně pohráli s barvami a přirozenou cestou se seznámili se změnami, způsobenými jejich kombinacemi. Znovu žákům ukazujeme, od začátku do konce, techniku pokládání barev. Při vystihování určitého tónu např. u zelené barvy necháme žáky určitou dobu objevovat rozmanité zelené tóny vznikající mícháním žluté, modré a zelené barvy z palety, následovat musí hovor o tom, co objevili, co se komu podařilo. Předcházíme
- 83 -
tak potížím vznikajícím při současném pozorování tvaru předmětu a jeho barvy. Žáci později snadno kombinují barvy a jejich mícháním tvoří složitější barevné tóny. Při kreslení nástrojů vycházíme ze způsobu jejich užívání. To má nejen význam praktický (poznání funkce nástroje), ale i přímý a kladný vliv na výsledek kresby. Znají-li žáci funkci celého nástroje i jeho částí, snáze a přesněji porovnávají jejich velikost, tvar i poměrnost. Pro vytváření vzorů je prospěšná mezipředmětová vazba s geometrií, využíváme dovednosti provádět náčrty základních geometrických obrazců. Geometrické obrazce mohou být základem mnoha opakujících se vzorků. Geometrické tvary jsou pro děti přístupné a snadno proveditelné. Později může následovat též stylizace a kombinace jednoduchých přírodních tvarů. Kombinací zvolených prvků se vyplňuje určitá plocha nebo se jich používá k dekoraci některého předmětu. Takové kreslení využívá mezipředmětových vztahů s hudební výchovou (rytmy, kontrasty, opakování, střídání). Předkládání stylizovaných forem, kterých s úspěchem použili různí návrháři, vede žáky k tomu, že začnou stylizovat prvky přírodní. Při pozměňování toho, co poznali, mají dost možností, aby mohli uplatnit svou vynalézavost a fantazii. Kreslení zpaměti je cenné jak pro děti nejmladší, tak i pro starší žáky. Je dobře, když žáci 4. a 5. r. nejprve předložený předmět prostudují a nakreslí a potom jej zkusí nakreslit zpaměti. Pokud žák ví, že bude kreslit zpaměti, snaží se, aby si zapamatoval podobu předmětů. Zvyká si předměty pozorně pozorovat, a tak si postupně vytváří vnitřní zásobu obrazů, které mu poslouží jako předlohy ke kreslení. Žák se tak rovněž učí soustředit svoji pozornost. Modelování je velmi vhodné pro mladší žáky, ale dobře ho v kombinaci s různými materiály příležitostně využíváme i v tomto vzdělávacím období. Žáci jsou v rámci výtvarné výchovy také seznamováni s díly předních domácích i evropských umělců. Vhodné jsou návštěvy výstav takových děl, která jsou žáci schopni pochopit, a která je mohou mravně a citově obohatit. Žáky seznamujeme s díly různých oborů umění. Žáci se je učí chápat a rozumět jim. Výstavy prací žáků se dají uspořádat i ve vhodné školní místnosti. Dbáme, aby výtvarná díla žáků nebyla vystavována trvale a výstavy často obměňujeme. Ve výtvarné výchově v tomto období často využíváme mezipředmětové vztahy ve spojení s literární výchovou, s výukou geometrie, s přírodovědou, vlastivědou i s přípravou některých žákovských pomůcek. Jedním z úkolů výtvarné výchovy je připravovat žáka na praktický život, ve kterém budou v mnoha oborech potřebovat něco skutečného zakreslit nebo načrtnout. K tomu ho vedou reálné kresby. V tomto období využíváme každé vhodné příležitosti ke zušlechťování citů žáků, pěstujeme jejich smysl pro přírodní krásy, a to jak ve výtvarné výchově tak i v ostatních předmětech. Žáci jsou seznamováni s vhodnými díly různých oborů umění prostřednictvím obrazů a ilustrací, učí se je chápat a rozumět jim. Žák bude po ukončení 1. stupně schopen výtvarného vyjádření takovým způsobem, který ho uspokojí. Dokáže při práci uplatňovat představivost i fantazii. Při kresbě bude chápat vzájemné souvislosti zobrazovaných předmětů, bude postupovat od celku k detailům. Dokáže se orientovat v malířských a kreslířských potřebách a bude je umět udržovat v pořádku. Po ukončení práce si dokáže uvést své pracovní místo do původního stavu. Výtvarná výchova na 1. stupni je základem k dalšímu rozvíjení estetického cítění žáků na 2. stupni.
- 84 -
3) Očekávané výstupy na konci 2. období základního vzdělávání Žák: o při vlastních tvůrčích činnostech pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření, porovnává je na základě vztahů (světlostní poměry, barevné kontrasty, proporční vztahy aj.) o užívá a kombinuje prvky vizuálně obrazného vyjádření ve vztahu k celku: v plošném vyjádření linie a barevné plochy, v objemovém vyjádření modelování a skulpturální postup, v prostorovém vyjádření uspořádání prvků ve vztahu k vlastnímu tělu i jako nezávislý model o při tvorbě vizuálně obrazných vyjádření se vědomě zaměřuje na projevení vlastních životních zkušeností i na ztvárnění nejbližších sociálních vztahů a rozvoj komunikace. o nalézá vhodné prostředky pro vizuálně obrazná vyjádření vzniklá na základě vztahu zrakového vnímání k vnímání dalšími smysly, uplatňuje je v plošné, objemové i prostorové tvorbě o osobitost svého vnímání uplatňuje v přístupu k realitě k tvorbě a interpretaci vizuálně obrazného vyjádření, pro vyjádření nových i neobvyklých pocitů a prožitků svobodně volí a kombinuje prostředky (včetně prostředků a postupů současného výtvarného umění) o porovnává různé interpretace vizuálně obrazného vyjádření a přistupuje k nim jako ke zdroji inspirace o nalézá a do komunikace v sociálních vztazích zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, která samostatně vytvořil, vybral či upravil
- 85 -
5.2.6 Vzdělávací oblast Člověk a zdraví Vzdělávací oblast je realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu Tělesná výchova Kompetence : Kompetence k učení: Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky: -
vybírat a využívat vhodné způsoby a metody pomáhat podpořit sebedůvěru žáků ve vlastní schopnosti vést je k sebehodnocení a pochopení
Kompetence k řešení problémů: Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky: -
postupovat od jednoduchých problémů ke složitějším využívat své dosavadní individuální poznatky,dovednosti a zkušenosti dbát na to,aby se žáci v úkolu orientovali
Kompetence komunikativní: Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky: -
řešit daný problém přijímat často neodborně vyjádřené žákovské názory učit žáky naslouchat názorů spolužáků respektovat se navzájem
Kompetence sociální a personální : Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky : -
podílet se na stanovení pravidel pro prácí a tato pravidla respektovat učit se vzájemné toleranci dokázat požádat o pomoc vytvářet příjemnou atmosféru
Kompetence občanská: Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky:: -
vzájemnému slušnému chování bez hrubostí a násilí pomáhat si mezi sebou,uznávat se a oceňovat nápady druhých
- 86 -
Kompetence pracovní: Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky: -
udržovat pořádek a ukládat pomůcky a nářadí dodržovat zásady bezpečnosti práce a ochrany zdraví při všech činnostech
A) PRVNÍ OBDOBÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Požadavky této vzdělávací oblasti se realizují v 1. – 3. ročníku prostřednictvím tělesné výchovy (samostatný předmět), zdraví a výchova ke zdraví (není samostatný předmět)
Tělesná výchova Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučování tohoto předmětu probíhá v klasických 45 minutových vyučovacích hodinách ale také v blocích. Využíváme tělocvičnu, školní hřiště, dětské hřiště a plavecký bazén v Opavě. Plavání organizujeme pro 2. – 4. ročník. Časové rozvržení uvedené v tabulce je pouze orientační. Hodiny lze přizpůsobit aktuálním potřebám žáků při zachování celkového počtu hodin, jak je uvedeno výše v učebním plánu (kapitola 4.1). Ročník/ obsah 1. ročník 2. ročník 3. ročník
Tělesná výchova 2 hodiny týdně 2 hodiny týdně 2 hodiny týdně
Výchovné a vzdělávací strategie 1) Výchovně vzdělávací cíle: rozvoj pohybových schopností a dovedností žáků rozvoj smyslu pro účelný a krásný pohyb získat návyky správného držení těla, nacvičovat základní cviky k získání těchto návyků vést žáky k vědomému zvládnutí pohybu, zařazovat cviky na koordinaci pohybů zvyšovat pohybový rozsah a obratnost žáků upevňovat charakterové vlastnosti žáků, rozvíjet sociální vztahy získávat pocit nutnosti pravidelného cvičení jako součásti správného životního stylu vštípit dětem radostný pocit z pohybu pochopit důležitost organizace a spolupráce hlavně formou her (dodržování pravidel, umět se podřídit kolektivu, spolupracovat…) - 87 -
neustále seznamovat žáky s důležitostí dodržování bezpečnostních zásad (při hrách v tělo- cvičně, na hřišti, při cvičeních s náčiním nebo na nářadí…) umět slyšet, vnímat a reagovat na povely učitele (nejen na píšťalku, ale i na jiné podněty – slovní , gestikulační …) naučit žáky připravit na sportovní výkony – zvolit vhodnou obuv, vhodné oblečení (sepnout vlasy, odložit hodinky a jiné cennosti …) posilovat tělesnou kondici a duševní pohodu dětí správně zvolenými aktivitami, vhodnými a přiměřenými tomuto věku z hlediska správné organizace a bezpečnosti je vhodné zvládnout s dětmi základy pořadových cvičení (nástupy, povely pozor,pohov…) využívat různá kondiční cvičení k rozvoji a zvýšení pohybových schopností žáků – to je zvyšovat obratnost, vytrvalost, rychlost, pohyblivost (za pomocí různého načiní, využití různých druhů nářadí, přeskoky, odrazy, překonávání překážek, různé druhy běhů…) vnímat důležitost průpravných cvičení (rozcviček), jako prostředku pro zlepšení a odstranění nedostatků, které vznikají z jednostranného zatížení páteře či ze špatného způsobu života, nedostatku sportovních aktivit seznamovat žáky s důležitostí správného rozcvičení, využívat veškeré kompenzační prostředky (protahovací, uvolňovací cvičení , strečink, …) učit žáky cítit, vnímat hudbu a umět ji vyjadřovat pohybem, snažit se rozvíjet rytmické cítění, začleňovat taneční prvky (lidové písničky) rozvíjet dovednosti žáka zvládnutím základů atletické abecedy (běhy, skoky, hody ...) zvládat průpravná cvičení pro míčové hry, správně zvládat techniky házení, chytání, přihrávání seznamovat žáky s nácvikem jednoduchých základů miniher vkládat dle možností cvičení v různém prostředí, seznamovat žáky s pohybem na hřišti, ve volné přírodě, v lese dle možnosti zařadit zimní sportování (bobování, sáňkování, lyžování, bruslení) vštípit základy plaveckých dovedností nesoustředit se jen na cvičení v hodinách tělesné výchovy , ale začleňovat do vyučování další pohybové aktivity – vycházky, pohybové chvilky, cviky ve třídě na správné držení těla). 2) Charakteristika výuky: Veškeré tělesné pohybové aktivity vedou k všestrannému rozvoji žáka, nejen ke zvýšení jeho pohybových schopností a dovedností, ale i k posílení jeho charakterových vlastností (zodpovědnost, spolupráce, vytrvalost, odvaha, schopnost respektovat pokyny, umět se podřídit kolektivu …). Tělesná výchova pěstuje u žáků kladný vztah ke sportu a pohybu vůbec, aby se sport stal součástí jejich zdravého životního stylu. Systémem jednoduchých pohybových a sportovních aktivit vede ke zvyšování tělesné zdatnosti a k správnému držení těla žáků.
- 88 -
Vštěpováním pohybových návyků a vyvoláním radostného pocitu z pohybu u dětí se podílíme na zvyšování jejich psychické odolnosti vůči negativním vlivům svého okolí a na posilování jejich charakterových vlastností. Základní a důležitou metodou, která slouží ke splnění všech těchto cílů a úkolů je HRA a dodržování herních pravidel. Osvojením základů herních technik a taktických postupů, zvyšujeme u žáků nejen pohybové schopnosti, ale také podporujeme jejich prostorovou orientaci, schopnost správného a rychlého rozhodování i schopnost pohotově reagovat. Neustále věnujeme patřičnou pozornost bezpečnosti při výuce tělesné výchovy, průběžně opakujeme bezpečnostní pravidla, upozorňujeme na možnosti úrazů, snažíme se vštípit pocit zodpovědnosti za své chování a svoji bezpečnost, pocit sounáležitosti a ohleduplnosti ke svým spolužákům. Tělesná výchova je předmět, kde je nutný diferencovaný přístup k žákům podle jejich momentální tělesné zdatnosti. Zde musíme citlivě hodnotit každého žáka, vzhledem k jeho individuálním možnostem a předpokladům pro zvládnutí různých pohybových aktivit. V hodinách tělesné výchovy se nezaměříme jen na rozvoj a zdokonalování pohybových schopností, ale také vštěpujeme důležité hygienické zásady s tím spojené. Pohybové činnosti by měly prolínat a doplňovat i další oblasti výchovy, měly by se objevovat i v dalších předmětech jako např. vhodné rozcvičky, pohybové hry, taneční prvky. Správně řízená výuka tělesné výchovy vyžaduje, aby učitel: kladl na žáky tělovýchovné požadavky, které jsou přiměřené jejich tělesné a pohybové vyspělosti dbal rozdílu mezi chlapci a děvčaty volil program s ohledem na roční období a materiálně technické vybavení školy dbal bezpečnosti žáků a vedl žáky k nacvičování vhodné a správné dopomoci a záchrany při cvičení účelně zaměstnával co nejvíce žáků vhodnými bezpečnými úkoly ke cvičení ve družstvech Hlavní organizační formou vyučovacího procesu je vyučovací hodina tělesné výchovy. Vyučovací hodiny tělesné výchovy se nespojují do dvouhodin, rovnoměrně se rozkládají do týdenního rozvrhu. Zařazování kurzu plavání – ve druhém a třetím ročníku.
Tělovýchovné chvilky Do vyučovacích hodin ostatních předmětů je vhodné vkládat tělovýchovné chvilky. Zařazují se, když se u žáků začne projevovat únava. Jejich programem jsou koordinační, vyrovnávací i kondiční cviky, které žák zná z výuky tělocviku v daném ročníku. Hygienické požadavky pro výuku tělesné výchovy - 89 -
Cvičební prostory – tělocvičny je třeba udržovat v čistotě a jejich vybavení vždy před užitím kontrolovat. Teplota vzduchu v tělocvičně by měla být přiměřená, neměla by být nižší než 16 OC. Na vyučovací hodiny tělocviku se žáci převlékají do cvičebních úborů. Z pedagogických důvodů používá cvičební úbor i učitel. Pro zvýšení odolnosti organismu se doporučuje, aby výuka tělesné výchovy probíhala často na hřišti nebo v terénu. Chceme prospět zdraví žáků, a proto realizujeme mimoškolní tělovýchovné aktivity žáků ve spolupráci s rodiči, sportovními oddíly aj.:kroužky Cílem této spolupráce je dosáhnout, aby většina žáků měla alespoň 4 x za týden hodinu TV. Realizace tohoto záměru je možná proto, že spolupracujeme s tělovýchovnými oddíly (2 hod. školní TV, 2 hod. mimoškolní TV). Charakteristika některých cvičení zařazovaných pravidelně do hodin TV Vyrovnávací cviky Jsou to průpravná gymnastická cvičení, která jsou zaměřena na uvolnění a protažení jednotlivých svalových skupin. V tomto období posilovací cviky zařazujeme jen jednoduché a krátce. Pozornost věnujeme cvičením koordinačním, cvičení na zvětšování pohybového rozsahu kloubů, také na podporu návyku správného držení těla. Cvičení mohou být prováděna v rytmických obměnách s možností hudebního doprovodu. Patří sem cvičení prostná, s náčiním i na nářadí, na místě i za pohybu. Dbáme při tom na přiměřený čas pro zařazování těchto cvičení do vyučovacích hodin. Kondiční cvičení Cvičení se zaměřením na rychlost, pohyblivost, obratnost, vytrvalost, to jsou: běh, skoky, házení, cvičení rovnováhy, lezení, šplhání, překonávání překážek, gymnastická cvičení s náčiním i bez náčiní (např. s míči, se švihadly, na lavičkách, žebřinách apod.). Rytmická cvičení a tanec Rytmická cvičení jsou velmi vhodnou součástí vyučování v 1. – 3. r., zařazujeme je nejen do vyučovacích hodin TV, ale též do hodin hudební výchovy i českého a anglického jazyka. Podporují značnou měrou dobrý psychický vývoj žáků. Cvičení zařazujeme jako rytmizaci jednoduchých a dětem známých pohybů podle hudebního doprovodu, v 1. a 2. ročníku cvičíme i podle říkanek a písní. Tanec pomáhá zvládnout základní pohyby paží, nohou a trupu. Učíme žáky základní taneční kroky. Zaměřujeme se na estetický pohybový projev v přiměřeném tempu a dětem srozumitelném rytmu.
- 90 -
3) Očekávané výstupy na konci 1. období: TĚLESNÁ VÝCHOVA Žák: spojuje pravidelnou každodenní pohybovou činnost se zdravím a využívá nabízené příležitosti zvládá v souladu s individuálními předpoklady jednoduché pohybové činnosti jednotlivce nebo činnosti prováděné ve skupině; usiluje o jejich zlepšení spolupracuje při jednoduchých týmových pohybových činnostech a soutěžích uplatňuje hlavní zásady hygieny a bezpečnosti při pohybových činnostech ve známých prostorách školy reaguje na základní pokyny a povely k osvojované činnosti a její organizaci
- 91 -
B) DRUHÉ OBDOBÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučování tohoto předmětu probíhá v klasických 45 minutových vyučovacích hodinách ale také v blocích. Využíváme tělocvičnu, školní hřiště, dětské hřiště a plavecký bazén v Opavě. Časové rozvržení uvedené v tabulce je pouze orientační. Hodiny lze přizpůsobit aktuálním potřebám žáků při zachování celkového počtu hodin, jak je uvedeno výše v učebním plánu (kapitola 4.1). Ročník/obsah 4. ročník 5. ročník
Tělesná výchova 2 hodiny týdně 2 hodiny týdně
Výchovné a vzdělávací strategie 1.Výchovně vzdělávací cíle : rozvoj smyslu pro účelný a krásný pohyb naučit žáky na sportovní výkony- zvolit vhodnou obuv, vhodné oblečení/ sepnout vlasy, odložit hodinky a jiné cennosti…/ získat návyky správného držení těla zvyšovat obratnost, vytrvalost, pohyblivost / za pomocí různého náčiní, využití různých druhů nářadí / zvyšovat pohybový rozsah a obratnost žáků upevňovat charakterové vlastnosti žáků, rozvíjet sociální vztahy vštípit dětem radostný pocit z pohybu pochopit důležitost organizace a spolupráce hlavně formou her / dodržování pravidel, umět se podřídit kolektivu, spolupracovat / neustále seznamovat žáky s důležitostí dodržování bezpečnostních zásad / při hrách v tělocvičně, na hřišti, při cvičeních s náčiním nebo nářadím / umět reagovat na povely učitele z hlediska správné organizace a bezpečnosti je vhodné zvládnout s dětmi základy pořadových cvičení vnímat důležitost průpravných cvičení / rozcviček /jako prostředku pro zlepšení a odstranění nedostatků, které vznikají s jednostranného zatížení páteře či ze špatného způsobu života učit žáky umět se vyjadřovat pohybem rozvíjet dovednosti žáka zvládnutím základů atletické abecedy / běhy, skoky, hody../ seznamovat žáky s nácvikem jednoduchých nácviků miniher seznamovat žáky s pohybem na hřišti i ve volné přírodě zařadit zimní sportování / bobování, lyžování /
- 92 -
vštípit základy plaveckých dovedností nesoustředit se jen na hodiny TV, ale začleňovat do vyučování další pohybové aktivity jako vycházky, pohybové chvilky
2 . Charakteristika výuky: Veškeré tělesné pohybové aktivity vedou k všestrannému rozvoji žáka.Tělesná výchova pěstuje u žáků kladný vztah ke sportu a pohybu vůbec, aby se sport stal součástí jejího zdravotního stylu. Systémem jednoduchých pohybových a sportovních aktivit vede ke zvyšování tělesné zdatnosti a k správnému držení těla žáků. Základní a důležitou metodou, která slouží ke splnění všech těchto cílů a úkolů, je HRA a dodržování herních pravidel. Věnujeme pozornost bezpečnosti při výuce TV, opakujeme bezpečnostní pravidla, upozorňujeme na možnosti úrazu, snažíme se vštípit pocit zodpovědnosti za své chování a svoji bezpečnost, pocit sounáležitosti a ohleduplnosti ke svým spolužákům. Je nutný diferencovaný přístup k žákům podle jejich tělesné zdatnosti. Vštěpujeme žákům důležité tělesné zásady. Pohybové činnosti by měly prolínat a doplňovat i další oblasti výchovy, měly by se objevovat i v dalších předmětech jako např. vhodné rozcvičky, pohybové hry, taneční prvky. Správně řízená výuka tělesné výchovy vyžaduje, aby učitel: kladl na žáky tělovýchovné požadavky, které jsou přiměřené jejich tělesné a pohybové vyspělosti dbal rozdílu mezi chlapci a děvčaty dbal bezpečnosti žáků a vedl žáky k nacvičování dopomoci a záchrany při cvičení účelně zaměstnával co nejvíce žáků vhodnými bezpečnými úkoly ke cvičení v družstvech Zařazování kurzu plavání – dle podmínek školy
Tělovýchovné chvilky : Do vyučovacích hodin ostatních předmětů je vhodné vkládat tělovýchovné chvilky. Zařazují se tehdy, když se u žáků začne projevovat únava. Jejich programem jsou koordinační, vyrovnávací i kondiční cviky.
- 93 -
Hygienické požadavky pro výuku TV : Cvičební prostory tělocvičny je třeba udržovat v čistotě.Teplota vzduchu by měla být přiměřená, neměla by být nižší než 16 ° C. Na vyučovací hodiny TV se žáci převlékají do cvičebních úborů. Z výchovných důvodů používá cvičební úbor i učitel. Pro zvýšení odolnosti organismu se doporučuje, aby výuka TV probíhala často v terénu nebo na hřišti. Charakteristika některých cvičení zařazovaných pravidelně do hodin TV: vyrovnávací cviky : jsou to průpravná gymnastická cvičení zaměřená na uvolnění a protažení svalových skupin / cvičení prostná, s náčiním, nářadím/ kondiční cvičení : cvičení se zaměřením na rychlost, pohyblivost, obratnost, vytrvalost, překonávání překážek, gymnastická cvičení s náčiním i bez něho Rytmická cvičení a tanec : zařazujeme nejen do hodin TV, ale též do hodit ČJ, HV a AJ.Podporují značnou měrou dobrý psychický vývoj žáků.
Výstupy na konci 2. vzdělávacího období: Žák podílí se na realizaci pravidelného pohybového režimu, uplatňuje kondičně zaměřené činnosti, projevuje přiměřenou samostatnost a vůli pro zlepšení úrovně své zdatnosti zařazuje se do pohybového režimu korektivní cvičení především v souvislosti s jednostrannou zátěží nebo vlastním svalovým oslabením zvládá v souladu s individuálními předpoklady osvojované pohybové dovednosti, vytváří varianty osvojených pohybových her uplatňuje pravidla hygieny a bezpečného chování a v běžném pracovním prostředí, adekvátně reaguje v případě úrazu spolužáka jednoduše zhodnotí kvalitu pohybové činnosti spolužáka a reaguje na pokyny k vlastnímu provedení pohybové činnosti jedná v duchu fair play, dodržuje pravidla her a soutěží, pozná a označí zjevné přestupky proti pravidlům a adekvátně na ně reaguje, respektuje při pohybových činnostech opačné pohlaví užívá při pohybové činnosti základní osvojované tělocvičné názvosloví zorganizuje nenáročné pohybové činnosti a soutěže na úrovni třídy změří základní pohybové výkony a porovná je s předchozími výsledky orientuje se v informačních zdrojích a pohybových aktivitách a sportovních akcích ve škole i v místě bydliště
- 94 -
5.2.7 Vzdělávací oblast Člověk a svět práce Vzdělávací oblast je realizován prostřednictvím vyučovacího předmětu Pracovní činnosti
Kompetence ¨
1. Kompetence k učení
Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky: manipulovat samostatně s pomůckami a podporovat tvořivou činnost žáků klást na žáky přiměřené nároky a dát jim k tomu časový prostor,který zohledňuje individuální schopnosti jednotlivých žáků pomáhat podpořit sebedůvěru žáků vytvářet návyky k samostatnému řešení úkolů a jejich originalitě -
2. Kompetence k řešení problému
Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky: jednoduchému zaznamenávání svých pozorování a objevů postupovat od jednoduchých problémů ke složitějším využívat své dosavadní individuální poznatky, dovednosti a zkušenosti 3 .Kompetence komunikativní Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky:
nechat žáky pokusit se vyjadřovat dojmy z uměleckého díla dávat žákům prostor k vyjádření vlastního názoru nechat žáky při každé jejich činnosti hovořit o pozorovaném jevu respektovat se navzájem
4. Kompetence sociální a personální Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky: vzájemné toleranci a zodpovědnosti za plnění dílčích částí společného úkolu vzájemnou komunikací vést k příjemné atmosféře, tomu napomáhá vhodné oslovení žáků mezi sebou
- 95 -
5. Kompetence občanská Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky: plnit své povinnosti a uvědomovat si svá práva pomáhat si mezi sebou, uznávat a oceňovat nápady druhých 6. Kompetence pracovní Pro rozvíjení této kompetence je třeba učit žáky: dosahovat zručnosti žáků při práci s různými materiály, udržovat pořádek na pracovním místě dodržovat zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při pracovních činnostech
- 96 -
A) PRVNÍ OBDOBÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučování tohoto předmětu probíhá v klasických 45 minutových vyučovacích hodinách, v půlených hodinách, ale také v blocích. Využíváme běžné třídy a odborné učebny. Časové rozvržení uvedené v tabulce je pouze orientační. Hodiny lze přizpůsobit aktuálním potřebám žáků při zachování celkového počtu hodin, jak je uvedeno výše v učebním plánu (kapitola 4.1). Ročník/ obsah 1. ročník 2. ročník 3. ročník
Pracovní činnosti 1 hodina týdně 1 hodina týdně 1 hodina týdně
Výchovné a vzdělávací strategie 1)Výchovně vzdělávací cíle: -
vytvářet základní pracovní dovednosti a návyky vést žáky k dovednosti rozlišovat materiály,uvažovat o různých možnostech opracování materiálů a všímat si jejich vlastností mít vytrvalost při dokončení práce a snažit se,aby výsledek práce byl co nejlepší postupně vytvářet pozitivní vztah žáků k práci učit žáky,aby při práci uvažovali,aby věděli,co chtějí dělat a připravili si všechno,co budou k práci potřebovat získávat aktivní vztah k ochraně životního prostředí
2) Charakteristika výuky: Vhodné je práci individualizovat nebo pracovat ve skupinách a přitom dbát na bezpečnost žáků. Žáci se učí spolupracovat, organizovat svou práci i práci spolužáků. Při práci s drobným materiálem učíme žáky stříhat, ohýbat, spojovat, výtvarně ztvárňovat – dávat výrobkům pěkný vzhled. Při práci s papírem učíme žáky poznávat vlastnosti a druhy papíru, učíme je správně držet nůžky, stříhat celou délkou ostří i části ostří. Při modelování žíci poznávají vlastnosti modelovací hmoty, vytvářejí z ní jednoduché předměty, zvířaty a postavy a to většinou podle svých představ. Charakter předmětu umožňuje uplatnění výchovy ke zdraví a bezpečnosti a také nenásilné zařazení výchovy k ochraně přírody a vytváření základů pro ekologické cítění žáků. Při praktických činnostech se děti učí: - chápat pracovní činnost jako příležitost k sebeuplatnění - žáci si mají možnost uvědomit, že výroba musí mít určitý podnikatelský záměr - 97 -
-
žáci se učí dodržovat pracovní postup, organizovat svou práci a udržovat pořádek na pracovním místě
Výstupy za 1. vzdělávací období: Práce s drobným materiálem Žák : - vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů - pracuje podle slovního návodu a předlohy
Konstrukční činnosti Žák: - zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi
Pěstitelské práce Žák: - provádí pozorování přírody,zaznamená a hodnotí výsledky pozorování - pečuje o nenáročné rostliny
Příprava pokrmů Žák:
- připraví tabuli pro jednoduché stolování - chová se vhodně při stolování
- 98 -
B) DRUHÉ OBDOBÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Vzdělávací oblast je v 4.-5..ročníku realizován prostřednictvím vyučovacího předmětu
PRACOVNÍ ČINNOSTI Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Vyučování tohoto předmětu probíhá v klasických 45 minutových vyučovacích hodinách, v půlených hodinách, ale také v blocích. Využíváme běžné třídy a odborné učebny. Časové rozvržení uvedené v tabulce je pouze orientační. Hodiny lze přizpůsobit aktuálním potřebám žáků při zachování celkového počtu hodin, jak je uvedeno výše v učebním plánu (kapitola 4.1). Ročník/obsah 4. ročník 5. ročník
PRACOVNÍ ČINNOSTI 1 hodina týdně 1-2 hodiny týdně
Výchovné a vzdělávací strategie 1.Výchovně vzdělávací cíle: -
rozvíjet manuální dovednosti žáků vytvářet základní pracovní dovednosti a návyky vést žáky k dovednosti rozlišovat materiály, uvažovat o různých možnostech opracování materiálů a všímat si jejich vlastností mít vytrvalost při dokončení práce a snažit se, aby výsledek práce byl co nejlepší postupně vytvářet pozitivní vztah žáků k práci učit žáky, aby při práci uvažovali, aby věděli, co chtějí dělat a připravili si všechno, co budou k práci potřebovat získávat aktivní vztah k ochraně životního prostředí
2. Charakteristika výuky: Vhodné je práci individualizovat nebo pracovat ve skupinách, a přitom dbát na bezpečnost žáků.Žáci se učí spolupracovat, organizovat svou práci i práci spolužáků. Při práci s drobným materiálem učíme žáky stříhat, ohýbat, spojovat, výtvarně ztvárňovat – dávat výrobkům pěkný vzhled. Při práci s papírem učíme žáky poznávat vlastnosti a druhy papíru ,učíme je správně držet nůžky, stříhat celou délkou ostří i části ostří. Při modelování žáci poznávají vlastnosti modelovací hmoty, vytvářejí z ní jednoduché předměty, zvířata a postavy, a to většinou podle svých představ. Charakter předmětu umožňuje uplatnění výchovy ke zdraví a bezpečnosti, a také nenásilné zařazení výchovy k ochraně přírody a vytváření základů pro ekologické cítění žáků.
- 99 -
Při praktických činnostech se děti učí: - chápat pracovní činnost jako příležitost k sebeuplatnění - uvědomit si, že výroba musí mít určitý podnikatelský záměr - dodržovat pracovní postup, organizovat svou práci a udržovat pořádek na pracovním místě.
Výstupy za 2.vzdělávací období : Práce s drobným materiálem: Žák: -
vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti různé výrobky s daného materiálu využívá při tvořivých činnostech s různým materiálem prvky lidových tradic volí vhodné pracovní pomůcky,nástroje a náčiní vzhledem k použitému materiálu udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje základy hygieny a bezpečnosti práce,poskytne 1.pomoc při úrazu
Konstrukční činnosti: Žák: -
provádí při práce se stavebnicemi jednoduchou montáž a demontáž pracuje podle slovního návodu,předlohy,jednoduchého náčrtu dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce,poskytne první pomoc při úrazu
Pěstitelské práce : Žák: -
provádí jednoduché pěstitelské činnosti, samostatně vede pěstitelské pokusy a pozorování ošetřuje a pěstuje podle daných zásad pokojové i jiné rostliny volí podle druhu pěstitelských činností správné pomůcky, nástroje a náčiní udržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu
Příprava pokrmů: Žák: -
orientuje se v základním vybavení kuchyně připraví samostatně jednoduchý pokrm dodržuje pravidla správného stolování a společenského chování udržuje pořádek a čistotu pracovních ploch, dodržuje základy hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc i při úrazu v kuchyni
- 100 -
5.2.8. Hodnocení žáků a autoevaluace školy 5.1 Hodnocení žáka ve škole 1. Obecné zásady hodnocení Hodnocení žáků upravuje vyhláška č. 48/2005 Sb.ve znění pozdějších předpisů. Cílem každého hodnocení je poskytnout žákovi zpětnou vazbu, tj. co se naučil, co zvládl, v čem se zlepšil, v čem chybuje a jak postupovat dále. Hodnocení by mělo vést k pozitivnímu vyjádření a mělo by být pro žáka motivující. Je důležité si uvědomovat, že při hodnocení se nehodnotí osobnost žáka, ale konkrétní ověřování vědomostí. Důležité je uplatňovat přiměřenou náročnost a pedagogický takt. Soustřeďujeme se na individuální pokrok každého žáka ( nesmí docházet ke srovnávání se spolužáky a rozdělování na úspěšné a neúspěšné). Pro celkové hodnocení používáme na naší škole klasifikaci, pouze na žádost rodičů a doporučení PPP nebo u žáků se SVPU využíváme slovní hodnocení. U průběžných hodnocení využíváme různých forem, jako např. bodové hodnocení, slovní hodnocení, sebehodnocení žáků. Žáci jsou cíleně vedeni k sebehodnocení a k sebekontrole, s chybou a nedostatkem se dále pracuje. 2. Kritéria pro hodnocení -
zvládnutí výstupů jednotlivých vyučovacích předmětů schopnost řešit problémové situace úroveň komunikačních dovedností schopnost vykonávat činnost smysluplně řešit problémy tvůrčím způsobem změny v postojích, chování a dovednostech míra zodpovědnosti a tolerance
3. Formy ověřování vědomostí a dovedností žáků -
písemné práce, slohové práce, testy, diktáty, cvičení ústní zkoušení, písemný projev zpracování referátu a prací k danému tématu úprava písemností žáků, samostatné aktivity a domácí úkoly modelové a problémové úlohy, kvízy, rébusy výroba pomůcek, modelů…… projektové a skupinové práce projektové dny celoškolní a ročníkové
- 101 -
4. Základní pravidla hodnocení prospěchu klasifikací Prospěch žáka v jednotlivých vyučovacích předmětech je klasifikován stupni: 1 – výborný, 2 – chvalitebný, 3 – dobrý, 4 – dostatečný, 5 – nedostatečný. Známka z hodnocení vědomostí nezahrnuje hodnocení chování žáka. Do klasifikace se promítá hodnocení dosažených vědomostí, dovedností, postup práce s informacemi, úroveň komunikace a tvořivost žáka. Hodnocení musí probíhat průběžně v celém časovém období a výsledná známka je stanovena na základě dostatečného množství různých podkladů. V případě zhoršení prospěchu je nutno ihned písemně informovat rodiče. Klasifikuje se vždy jen dostatečně probrané a procvičené učivo. Všechny písemné práce, testy, diktáty jsou vždy včas oznámeny předem, aby měli žáci dostatek času se na ně připravit. V den psaní kontrolní práce nemůže probíhat další písemná zkouška. Žák má právo si své případné neúspěšné hodnocení plně opravit po dohodě s vyučujícím. 5. Sebehodnocení Žáci se sebehodnotí již od 1. ročníku. V 1. ročníku probíhá nejčastěji ústně v komunikačním kruhu. Ve 2. ročníku se žáci navíc hodnotí formou značek v rámci jednotlivých předmětů na samostatný list. Ve 3. – 5. ročníku se učí vyjadřovat písemnou formou. 6. Ověřování klíčových kompetencí. Na 1. stupni ověřujeme klíčové kompetence v 1. a 2. ročníku jen v závěru školního roku. Ve 3. – 5. ročníku vždy na konci každého pololetí. Pro žáky jsou připraveny speciální projektové dny, při kterých vyučující sledují úroveň jednotlivých tříd a naplňování kompetencí u jednotlivých žáků. Výsledky pozorování jsou zpracovány, vyhodnoceny a slouží jako pomoc v další práci s kolektivem. 7. Chování Hodnocení chování žáků se odvíjí od dodržování Školního řádu. Hodnotí se chování vr škole, při akcích školy, reprezentaci školy. Provádí jej třídní učitel po dohodě s ostatními vyučujícími, případně pedagogická rada. Využívá se třístupňového hodnocení: 1 – velmi dobré, 2 – uspokojivé, 3 – neuspokojivé. 8. Hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Hodnocení se řídí vyhláškou č. 73/2005 Sb.(ve znění pozd.předp.) Při hodnocení vychází učitel z doporučení PPP a po dohodě se zákonným zástupcem žáka. Žák je hodnocen s ohledem na svoje možnosti, schopnosti, je posuzován jeho individuální pokrok. Žáci mohou být hodnoceni slovně nebo známkou.
- 102 -
Kriteria pro slovní hodnocení: a) zvládnutí učiva předepsaného osnovami
ovládá bezpečně ovládá podstatně ovládá ovládá se značnými mezerami neovládá
b) úroveň myšlení
pohotové, bystré, dobře chápe souvislosti uvažuje celkem samostatně menší samostatnost myšlení nesamostatné myšlení odpovídá nesprávně i na návodné otázky
c) úroveň vyjadřování
výstižné, poměrně přesné celkem výstižné nedostatečně přesné vyjadřuje se s obtížemi nesprávné i na návodné otázky
d) úroveň aplikace vědomostí spolehlivě, uvědoměle užívá vědomostí a dovedností dovede používat dovednosti a vědomosti, dopouští se drobných chyb řeší úkoly s pomocí, překonává obtíže, odstraňuje chyby, kterých se dopouští dělá podstatné chyby, nesnadno je překonává praktické úkoly nedokáže splnit ani s pomocí učitele e) píle a zájem o učení
aktivní, učí se svědomitě a se zájmem učí se svědomitě k učení a práci nepotřebuje mnoho podnětů malý zájem o učení, potřebuje stálé podněty pomoc a pobízení k učení jsou neúčinné
použití slovního hodnocení není pouze mechanické převádění číselného klasifikačního stupně do slovní podoby. Smyslem hodnocení je objektivně posoudit jednotlivé složky školního výkonu dítěte.
- 103 -
5.2 Autoevaluace školy a její evaluační činnost Sledované jevy a) soulad školního programu s RVP b) další programová nabídka např. pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, variabilita programu – dotace předmětů, projekty, kurzy, průřezová témata c) dokument - ŠVP Ukazatele stavu: soulad ŠVP s RVP plnění školního vzdělávacího programu relace mezi vzdělávacím programem a potřebami a podmínkami školy programová nabídka žákům se speciálními vzdělávacími potřebami soulad nabídky volitelných a nepovinných předmětů s představou žáků a rodičů plnění ŠVP vlastní hodnocení učitelů a žáků 2. PODMÍNKY KE VZDĚLÁVÁNÍ Sledované jevy a) vliv personálních podmínek na vzdělávání b) materiální, technické a hygienické podmínky vzdělávání – prostory, pomůcky, učebnice, technické prostředky c) kvalita pracovního prostředí školy d) efektivita využívání finančních zdrojů e) rozvoj ekonomických zdrojů (projekty, granty…) Ukazatele stavu: vliv personálních podmínek na kvalitu vzdělávání tvorba a kvalita podmínek pro vzdělávání, pracovní i relaxační činnosti učitelů a žáků funkčnost a estetická úroveň budov, učeben, společenských prostor… kvalita podmínek pro jednání s rodiči a dalšími osobami ve škole vybavenost školy pro možnost účinně a moderně vyučovat - tzn. didaktická úroveň vybavení pomůckami, technikou, studijním materiálem… zabezpečování nadstandardních zdrojů (mj. účast v projektech, grantech) Metody: pozorování kontrola skupinová diskuse sebehodnocení vedení školy sebehodnocení učitelů a žáků
- 104 -
3. PRŮBĚH VZDĚLÁVÁNÍ Sledované jevy a) průběh vzdělávání se zřetelem k vytváření cílových kompetencí ŠVP b) dokument - pravidla hodnocení ukazatele stavu: podpora vytváření cílových kompetencí ŠVP kvalita jednotlivých oblastí vzdělávání – tzn. příprava, zajištění, organizace, metody, formy, hodnocení, motivace, komunikace, klima vyváženost struktury hodin (vztah k věku žáků a k cílům výuky) návaznost učiva rozmanitost vyučovacích postupů (styly učení) podporujících vytváření žádoucích vzdělávacích způsobilostí žáků účelnost použití metod výuky vzhledem k cíli a tématu vyučování využívání metod samostatné práce žáků individuální přístup k výuce efektivita využívání učebnic, pomůcek a didaktické technika prostor pro individuální nebo skupinové aktivity využití vstupních motivačních metod motivace v průběhu výuky dodržování stanovených pravidla hodnocení prověřování výchozích znalostí a dovedností průběžné vyhodnocování výsledků učení vedení žáků k sebekontrole a sebehodnocení prostor pro vyjadřování vlastního názoru dodržování pravidel komunikace psychosociální podmínky výuky Metody: školní dokumentace kontrola a pozorování skupinová diskuse sebehodnocení vedení školy sebehodnocení třídních učitelů, učitelů hodnocení žáků (např. technikou volného psaní)
- 105 -
4. SPOLUPRÁCE S RODIČI sledované jevy a) přístup k informacím a jejich přenos b) kvalita a využívání žákovské a rodičovské iniciativy c) vzájemné vztahy mezi školou, žáky, rodiči a dalších osob a jejich dopad na vzdělávání d) vztahy se zřizovatelem a školskou radou e) klima, kultura, étos školy Ukazatele stavu kvalita činností výchovného poradce ve vztahu k potřebám školy, žáků a rodičů přístup pracovníků školy, žáků a rodičů k potřebným informacím poskytování potřebných informací zákonným zástupcům žáků kvalita spolupráce rodičů se školou a využívání jejich námětů a připomínek úroveň spolupráce školy s odbornými pracovišti – např. PPP,SPC… existence pocitu sounáležitosti a hrdosti na školu existence zřetelně přívětivého prostředí existence důvěry žáků (i rodičů) k učitelům a vedení školy úroveň morálky žáků a učitelů, vztahů žák/učitel, kultury vzájemných kontaktů Metody: školní dokumentace skupinová diskuse sebehodnocení vedení školy sebehodnocení učitelů a žáků 5. ŘÍZENÍ ŠKOLY Sledované jevy a) kvalita systémového řízení b) plánování řídících činností (koncepce, ŠVP, roční plán, plán DVPP, kontrol…) c) efektivita organizace školy d) metodická podpora kvality výuky – personální rozvoj, DVPP, samostudium… e) systém vedení pedagogických pracovníků - především efektivita výsledků hospitací f) kontrolní systém g) dokument - koncepční záměr rozvoje školy h) dokument - školní řád i) dokument – pravidla hodnocení
- 106 -
Ukazatele stavu: účelnost rozvrhu hodin kvalita a efektivita školního řádu koncepční zajištění personálního rozvoj vztah systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků k dalšímu rozvoji školy a k realizovanému vzdělávacímu programu systém dalšího vzdělávání a samostudia ve vazbě na potřeby školy zajištění pomoci začínajícím a nekvalifikovaným vyučujícím systém prosazování progresivních trendů vzdělávání kvalita kontroly a hodnocení výsledků vzdělávání (žáci) kvalita kontroly a hodnocení průběhu vzdělávání (učitelé) kvalita kontroly provozu Metody: školní dokumentace skupinová diskuse sebehodnocení vedení školy sebehodnocení učitelů a žáků
6. ÚROVEŃ VÝSLEDKŮ PRÁCE ŠKOLY Sledované jevy a) kvalita výsledků vzdělávání b) prezentace školy c) spolupráce s partnery d) organizace akcí školy – vystoupení, přehlídek, výstav… e) dokument – výroční zpráva Ukazatele stavu: zřetelnost zkvalitňování výsledků vzdělávání propojení zpětné vazby s dalším rozvojem školy prezentace školy na veřejnosti a odezva zapojení školy do vzdělávacích projektů a aktivit organizace vystoupení, koncertů, výstav… účast žáků na soutěžích, olympiádách, přehlídkách… účast žáků a rodičů na akcích školy kvalita výroční zprávy Metody: pozorování kontrola skupinová diskuse
- 107 -
DODATEK č. 1 ke straně 17 Osobnostní a sociální výchova První cesta OSV k žákovi probíhá nepřetržitě – učitel je vzorem sociálního chování, ať 1.třída V běžných školních situacích:
2.třída V běžných školních situacích:
Vytváření dobrých vztahů v žákovské skupině; Cvičení tolerance, oslovujeme se křestními jmény.
Cvičení pozitivních vztahů ke spolužákům, odpovědnost, spolehlivost, spravedlnost, respektování.
3.třída SPT – B2.1 Co už všechno víme o koni
4.třída Včlenění do běžných předmětů: ČJ- řeč těla, řeč zvuků a slov, modelové situace (prosba, omluva, vysvětlení, dialog,...)
OSOBNOSTNÍ ROZVOJ Rozvoj schopností poznání – cvičení smyslového vnímání, pozornosti a soustředění, zapamatování, řešení p Sebepoznání a sebepojetí – já jako zdroj informací o sobě, druzí jako zdroj informací o mně, zdravé a vyrov Seberegulace a sebeorganizace – cvičení sebekontroly, organizace vlastního času Psychohygiena – rozumové zpracování problému, relaxace, hledání pomoci při potížích Kreativita – originální způsoby zpracovávat projekty, jejich vzájemné ukázky, hodnocení SOCIÁLNÍ ROZVOJ Poznávání lidí - poznávání v třídním kolektivu, neposuzovat podle prvního dojmu Mezilidské vztahy – péče o dobré vztahy, cvičit toleranci (oslovovat se křestními jmény,...) Komunikace – řeč těla, řeč zvuků a slov, modelové situace (prosba, omluva, vysvětlení, dialog,...) Kooperace a kompetice – schopnost pracovat v kolektivu, umět se podřídit práci skupiny MORÁLNÍ ROZVOJ Řešení problémů a rozhodovací dovednosti – hledat souvislosti na příkladech historických osobností (Jan H Hodnoty, postoje, praktická etika – cvičení pozitivních vztahů ke spolužákům, žebříček hodnot – odpovědn respektování atd.
- 108 -
DODATEK č. 2
MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE Škola spolupracuje s biskupstvím ostravsko – opavským, které udržuje prostřednictvím nadačních fondů styky s rozvojovými zeměmi, jako je např. Uganda. Škola se podílela a nadále se bude podílet na charitativní činnosti. Biskupství ostravsko – opavské také pořádá a zajišťuje tzv. Vstupy do škol, a to každým rokem k tématu Velikonoce a Vánoce. V rámci výuky angličtiny kontaktujeme rodilé mluvčí ze Skotska, USA a dalších zemí. Konverzujeme s účastníky formou drobných projektů, kde si žáci 3.- 5. ročníku ověřují své znalosti cizího jazyka. Každoročně proběhne alespoň jedno setkání.
DLOUHODOBÉ PROJEKTY K dlouhodobým projektům školy patří projekt HASÍK a AJAX. Jedná se o projekty zaměřené na bezpečnost žáků. Projekt AJAX má protidrogový podtext. K dalším projektům, které škola dlouhodobě využívá, patří Zdravé zuby, besedy s protidrogovou tématikou pod vedením protidrogové koordinátorky na škole a kurzy dopravní výchovy Chodec a Cyklista pod záštitou příslušníků policie ČR. Škola se zúčastňuje Tříkrálové sbírky, žáci školy pomáhají místní farnosti se získáváním finančních prostředků pro potřebné. Myslivecké sdružení z Dolní Lhoty má zájem spolupracovat s naší příspěvkovou organizací pořádáním besed, vycházek do lesa, ukázkami krmení zvěře a návštěvou lesní školy v Ostravě.
- 109 -
DODATEK č. 3 SPOLUPRÁCE SE ZŘIZOVATELEM ZŘIZOVATEL: OBEC DOLNÍ LHOTA ZASTOUPENA: MGR. VLADIMÍREM SOBASEM, STAROSTOU ADRESA: POŠTOVNÍ 250, 747 66 DOLNÍ LHOTA IČO: 535 133 Spolupráce se zřizovatelem, tj. Obcí Dolní Lhota, je již dlouhá léta na velmi dobré úrovni. Obec finančně přispívá na soutěže, kterých se škola zúčastňuje v rámci kraje i celé republiky placením autobusu a pohoštění pro účastníky. Na začátku a na konci školního roku zástupci obce navštěvují školu, u příležitosti Dne učitelů předávají pracovnicím školy drobné dárky. Dvě z osmi učitelek pracují v obecním zastupitelstvu, další z nich spolupracují se sborem pro občanské záležitosti při obecním úřadu u příležitosti vítání občánků do svazku obce. Obec pořádá každoročně ples ve spolupráci se školou a rodičovským sdružením, pomáhá zajišťovat sponzorské dárky do tomboly. Důležitou součástí spolupráce je sestavování vyrovnaného rozpočtu, který je za účasti zastupitelstva obce a ředitele školy schvalován na konci kalendářního roku. Žáci školy navštěvují starostu na pracovišti a seznamují se s chodem obce. Obec vychází škole vstříc s úklidem školy i jejího okolí prostřednictvím obecních zaměstnanců. Škole jsou k dispozici zcela zdarma prostory jako sauna, tělocvična, hřiště u školy a obecní sál na školní akce.
- 110 -
DODATEK č. 4 Sexuální výchova v rodině a ve škole Základní informace o sexuální výchově by měly děti získávat primárně v rodině. Výchova dítěte v láskyplném a přirozeném prostředí dává základy života v partnerství. Na tyto základy navazuje škola, dále je rozšiřuje a prohlubuje. Spolupráce těchto dvou subjektů je nevyhnutelná a žádoucí. Oporu této spolupráci nabízí školský zákon (Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, 2004) a Zákon o rodině č. 94/1963 Sb. (Zákon o rodině, 1963). Přirozený systém ve třech základních rovinách: vztah – vzor - poučení. 1. Rovina vztahů – představuje základní citové naladění dítěte, které se utváří právě v rodině. V rodině se dítě od základu učí přijímat druhé lidi, získávat k nim důvěru, dávat a přijímat, zkrátka mít rád. Právě toto období je důleţité pro pozdní vytváření vztahů k druhým lidem. 2. Rovina vzorů – dítě přijímá modely chování osob, které jsou pro něj vzorem, ve většině případů jsou to právě rodiče. Dítě poznává "muţský" (otcovský) a "ţenský" (mateřský) svět, pozoruje, jak se obě pohlaví k sobě chovají, jak si projevují přízeň i něţnosti, ale také jak se na sebe zlobí a jak se usmiřují. 3. Rovina poučení – se po prvních dvou rovinách stává více záleţitostí školy. Škola je ta, která dítěti dává informace, vědomosti a poznatky. A jak uvádí E. Labusová (2009), zvláště je-li na dvou předchozích rovinách všechno v pořádku, je ta třetí jejich ţádoucím logickým doplňkem. Škola a sexuální výchova Výše byl popsán jakýsi „ideální model“ výchovy v rodině. Bohužel ne každé dítě má to štěstí vyrůstat v rodině, která je úplná, založená na lásce a porozumění, někdy rodina jakoukoliv zmínku o sexuální výchovu vzhledem k svému přesvědčení striktně odmítá. V tomto případě je potřeba vycházet z Úmluvy o právech dítěte (1991), která vymezuje právo na informace jako jedno ze základních práv, každé dítě má právo na informace a neodmyslitelně sem patří i informace týkající se sexuální výchovy. Právě tady stojí před školami velká úloha seznámit i tyto žáky se základy sexuální výchovy. Významnou součástí této výchovy je nejen poučení o ochraně před sexuálním zneužíváním, před pohlavně přenosnými nemocemi, ale i bohatá nabídka pozitivních vzorů, milujícího prostředí, budování pozitivních morálních hodnot, rozlišování dobra a zla apod. Toto všechno lze shrnout pod základní cíl vzdělávání, který RVP ZV (2007) vymezuje takto: „učit ţáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný“.
- 111 -
Spolupráce rodiny a školy Z našich pedagogických zkušeností víme, že tato spolupráce není vždy ideální, zvláště u tohoto pro mnohé stále intimního tématu. Faktorů, které této spolupráci brání, je určitě celá řada, ale zkusme najít modely, které tuto spolupráci vytvářejí, budou ji dále rozvíjet a udržovat. Znova se opíráme o naše „oblíbené“ roviny: vztah-vzor-poučení. Pokud výchova v rodině a ve škole probíhá tak, jak má, citové vztahy dítěte v rodině budou vytvářet ideální základ pro vytváření pozitivních vztahů ve škole. (Pokud mluvíme o pozitivních vztazích, tak máme na mysli vzájemné vztahy mezi žáky, učitelem, rodičem a vedením školy.) A protože cílem každé školy je vytváření pozitivního klimatu, škola je na nejlepší cestě k splnění první roviny. Aby byly poznatky lépe uchopitelné a vytvářely potřebné klíčové kompetence, často i v této rovině zapojíme rodiče. Spolupráci realizujeme v podobě informativních schůzek s třídním učitelem, výchovným poradcem, pedagogem pro sexuální výchovu…
1.1.
Sexuální výchova u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami
Směrem k žákům se SVP by škola měla: - specificky pracovat s informacemi, které žákovi předkládá, především s ohledem na individuální schopnosti žáků se SVP – v oblasti sexuální výchovy to znamená podávat žákům informace takovým způsobem, který jsou schopni přijmout, zpracovat a v případě potřeby je přiměřeně svému postižení aplikovat, - respektovat specifika postižení (texty v Braillově písmu, příslušné znaky ve znakové řeči, hmatové pomůcky, jednoduchost sdělení a přiměřené zatížení), - dbát na správnou terminologii (postupně odstraňovat slangové výrazy a vulgarismy), - upřednostňovat práci v malých skupinkách s možnostmi bezprostřední komunikace, názornosti a ověřování správného chápání prostřednictvím zpětné vazby. Vzhledem ke specifikům vyplývajících ze zdravotního postižení, zdravotního a sociálního znevýhodnění se zaměřujeme především na tato témata: - budování optimálních mezilidských vztahů, role v rodině, - sebepřijetí a sebeúcta, hygiena, Směrem k rodičům dětí se SVP škola činí: - seznamuje je se způsobem a obsahem výuky sexuální výchovy v dané škole (seznámit se SVP, účastnit se přednášek organizovaných pro žáky, …), - zprostředkovává rodičům další podporu prostřednictvím kontaktů na odborníky (psychology, sexuology, speciální pedagogy, další odborníky v oblasti sexuální výchovy), - nabízí poučení a informuje je o nezbytnosti sexuální výchovy, také u žáků se SVP, nabízí jim možnosti seminářů, odborných přednášek, které škola pořádá, nebo jsou pořádány v jejím okolí.
- 112 -
1. 2 Učivo sexuální výchovy v jednotlivých ročnících I. ročník ZŠ Psychické a sociální zdraví: - příbuzenské vztahy v rodině (postavení jedince/dítěte v rodině, otec, matka, syn, dcera, bratr, sestra, prarodiče, širší příbuzenské a mezigenerační vztahy, podobnosti ve vzhledu, profese rodičů, vlastní a nevlastní příbuzenské vztahy … ) - vztahy mezi členy rodiny (úcta, pomoc, vzájemné pochopení, ochrana, pomoc mladším a starším členům rodiny, komunikace s blízkým členem rodiny,důvěra mezi členy rodiny, příprava na narození dítěte v rodině … ) - komunikace mezi vrstevníky, i směrem k dospělým, kulturní slovník, chování lidí, vlastnosti, pravidla slušného chování - osobní bezpečí (prostředí domova, bezpečná cesta do školy, komunikace s cizími lidmi, způsoby odmítnutí, bezpečná zóna při komunikaci s cizími lidmi, bezpečné chování doma, při hrách, důležitá telefonní čísla, telefonování, žádost o pomoc, správné postupy chování při různých situacích)
II. ročník ZŠ
Psychické a sociální zdraví: - život rodiny (řád, pravidla rodinného života, rozdělení rolí v rodině, práva a povinnosti členů rodiny, jejich podíl na chodu domácnosti, společné činnosti rodiny, péče o nemocné a handicapované členy rodiny, sourozenecké vztahy - vrstevnické vztahy (kamarádství, výběr kamarádů,vliv vrstevnické skupiny,modelové situace odmítnutí,požádání o pomoc pro sebe i pro ostatní, nebezpečí manipulace uvnitř skupiny, tolerance k odlišnostem spolužáků, jejich přednostem i nedostatkům, slušné chování… ) - komunikace mezi pohlavími (společenské chování) - týrané, zneužívané a zanedbávané děti - dětská krizová centra (možnosti pomoci v krizových situacích,…) Základní práva a jejich ochrana - nebezpečí elektronické komunikace – bezpečný internet - odmítá komunikaci, která mu je nepříjemná - odmítá „tělesné kontakty“, které jsou mu nepříjemné - prostředí domova, bezpečná cesta do školy
- 113 -
III. ročník ZŠ
Psychické a sociální zdraví: - funkce rodiny - významné události v rodině (narození nového člena rodiny, odpovědnost za mladšího sourozence, vztah a komunikace se staršími sourozenci, smrt člena rodiny, setkávání, oslavy, historie rodiny, rodinné tradice) - problémy v rodině (komunikace při řešení problémů, rozchod rodičů, nový partner rodiče, opuštěné, osiřelé, adoptované děti, péče o staré občany) - nácvik chování v rizikových situacích (prostředí domova., bezpečí ve škole, práva a jejich ochrana (způsoby odmítání, nebezpečí manipulace, výhružky, vydírání…), slušné chování, záživní vlastnosti - komunikace v dospívání, vztahy a respekt k odlišnostem - bezpečné užívání internetu, ochrana osobních dat
IV. ročník ZŠ
Psychické a sociální zdraví: - funkce a vývoj rodiny, vztahy v rodině (typy rodin, výchovné vlivy v rodině, náhradní rodinná péče, nové vztahy v rodině, rodokmeny…) - komunikace v rodině, mezi lidmi, vztahy, respekt odlišností (komunikace uvnitř rodiny, pravidla společenského chování v rodině) - pravidla soužití ve škole, mezi chlapci a děvčaty, v rodině, slušné chování, bezpečné domácí prostředí, řešení problémů doma a ve škole - odmítací techniky v rámci prevence syndromu CAN, základní práva a jejich ochrana - sebepoznání a sebepojetí - pravidla bezpečné komunikace na internetu, sexualita a sdělovací prostředky, kritické čtení a vnímání mediálních sdělení
V. ročník ZŠ
Psychické a sociální zdraví:
- 114 -
- vztahy mezi lidmi, respekt odlišností (kamarádství, přátelství, láska, manželství, rodičovství, příbuzenství,…) - konflikty v mezilidských vztazích (bezpečné chování v sociálním kontaktu, asertivní chování při ochraně sebe sama, komunikace řešení problémů (rozpozná jednání a chování, které nelze tolerovat) - sexuální chování (pocity, představy, touhy, láska a její projevy…) bezpečné sexuální chování - práva a jejich ochrana, právo říci „ NE “(prevence pohlavního zneužívání…, bezpečné prostředí) - kritické čtení a vnímání mediálních sdělení
- 115 -
DODATEK č. 5 1.1. Využití Etické výchovy na 1. stupni ZŠ – 1. část Klima školy / třídy Klíčová slova:
etická výchova , prosociální dovednosti
Projekt etická výchova vznikl jako reakce na vzestup kriminality dětí a mládeže v posledních třiceti letech. Nabízí pomoc při řešení závažných problémů dnešní doby, které ohrožují člověka nejen v rovině jeho fyzické existence, ale zejména v rovině duchovní a morální. Cílem etické výchovy je osobnost morálně vyzrálého člověka, pro kterého je typické:
komunikativnost kreativita zdravé sebevědomí pozitivní vztah k druhým spolupracující chování schopnost orientovat se v životě, hledat a nacházet svou identitu
Program etické výchovy probíhá v rámci postupného osvojování jednotlivých vzájemně navazujících sociálních dovedností. Zahrnuje řadu základních témat. Jsou jimi:
komunikace důstojnost lidské osoby sebeúcta pozitivní hodnocení druhých tvořivost a iniciativa vyjádření citů empatie asertivita reálné a zobrazené vzory spolupráce pomoc přátelství komplexní prosociálnost
- 116 -
Výchovný styl obsahuje základní zásady práce pedagoga, který zahrnuje schopnost vytvořit spolupracující výchovné společenství, stanovení jasných pravidel, bezpodmínečné přijetí žáka, využívání systému pochval a trestů, metodu důsledků při řešení problémů, zapojení rodičů do spolupráce se školou, atmosféru radosti, která je motivujícím faktorem spolupráce.
Etická výchova zahrnuje široké spektrum metod:
práce ve skupinách anketové metody testy soutěže psychohry dramatizace práce s hudbou práce s obrazem práce s příběhy interview
Pedagog volí metody podle svého uvážení a typu osobnosti. Vyučování probíhá prožitkovým způsobem. Etická výchova nabízí žákům a studentům osvojení nových dovedností zábavnou a nenásilnou formou prožitkové pedagogiky - (pamatuji si to, co jsem prožil). Pomáhá při základní orientaci v životě, seznamuje se základními hodnotami, učí vytvářet plnohodnotné vztahy k sobě i svému okolí, stmeluje kolektiv, posiluje vztah pedagog - žák, nabízí pomoc při řešení základních problémů, v hledání vlastní identity a životního povolání a smyslu. Etická výchova pomáhá pedagogům v osvojení účinného výchovného stylu, nabízí široké spektrum metod práce, učí práci s kolektivem třídy, vytváření atmosféry spolupráce a přátelství, výchovného společenství. Podporuje spolupráci rodičů a školy, otevřenost a dialog. Etická výchova nabízí rodičům výchovný program, který odpovídá potřebám dětí a mladých lidí, posiluje jejich osobnost i schopnost spolupráce ve skupině, vede k pozitivním vztahům mezi pedagogy a žáky, je prevencí rizikového chování dětí a mladých lidí, pomáhá budovat harmonické vztahy v rodině, ve společnosti. Výchovný styl etické výchovy Etická výchova se snaží vytvořit přátelský, ale náročný a ve svých požadavcích důsledný vztah mezi učitelem a žákem. Výzkumy dokázaly, že pokud jsou ve společenství dětí dobré vztahy, je též příznivě ovlivněna práce učitele s dětmi. Děti si navzájem pomáhají a jsou
- 117 -
spravedlivé. Jsou vedeny k činnostem, při kterých se učí zlepšovat vzájemné vztahy. Učí se přijmout druhého takového, jaký je, vyjádřit mu sympatie. Děti se stávají takovými, za jaké je považujeme. Tato zásada je jedním z nejsilnějších výchovných prostředků. Člověk má tendenci přijmout názor osob, zvláště když ho vysloví jím vážená osoba. Dítě je třeba naučit přijímat zodpovědnost a zachovávat určitá pravidla hry. Pokud to nedokážeme, žije chaoticky a neumí se orientovat mezi lidmi. Děti bychom měli naučit řešit konflikty neagresivním způsobem. Dospělí často chování děti zesměšňují. To nevede k nápravě, ale naopak to rozvíjí v dětech agresivitu a zcela opačnou rekci. Tím, že vychovatel dítěti vysvětlí následky jeho nežádoucího chování, usměrní pozornost dítěte na důsledky jeho činnosti pro jiné. Velmi důležité je používat vhodné argumenty a hlídat si intenzitu působení. Velmi intenzivní a ustavičné vybízení vzbuzuje v dítěti spíše odpor a vyvolá opačný účinek.
2. Obr. Ne tresty a odměny, ale připisování pozitivních vlastností je základním prostředkem výchovy. Výzkumy dokazují, že největší účinek na motivaci žáků k žádoucímu chování mají nejpříznivější účinek pochvaly typu: „To jsi udělal dobře". Nebo: „Líbí se mi to...", trest, nebo materiální odměnu bychom neměli používat příliš často. Na dítě působí škola, kde dítě tráví velkou část svého času, ale mnohem více ho tráví v rodině. Proto by škola měla navazovat dobré vztahy s rodiči. Ideální je, když se jejich působení a snahy spojí a stávají se partnery při výchově dětí. V rámci etické výchovy děti dostávají úkoly, na jejichž řešení s rodiči spolupracují. Metody etické výchovy Důležitá je zážitková metoda. Děti se učí především z vlastního prožívání a zážitků, které potom přirozeným způsobem ovlivňují jejich postoje a jednání. Hlavní úlohou učitele je vyvářet zajímavé situace a nechat děti uvažovat, diskutovat, experimentovat a získat novou zkušenost. Hraje roli moderátora a stojí spíše v pozadí. Nechává děti, ať se vychovávají samy. Cílem metod používaných v etické výchově není jen informovat žáka, ale umožnit mu vytvořit si na dané téma vlastní názor a osvojit si přiměřené postoje a chování.
3. Obr.
Na 1. stupni ZŠ jsou příznivé podmínky pro uplatnění etické výchovy. Je pravda, že věkové zvláštnosti tohoto stupně školy, malý počet žáků ve třídě a denní kontakt žáků různého věku jsou vhodné podmínky pro výchovné působení. Školní vzdělávací program „Škola pro životzdravá škola“je vytvořen tak, aby naplňoval požadavky kladené RVP a současně byl dostatečnou zárukou pro náročné požadavky rodičů na vzdělávání jejich dětí v podmínkách vesnické školy. Ve výchovném působení klademe důraz za týmovou práci a kooperativní učení, umožňujeme žákům prezentovat vlastní názory v komunitním kruhu. Využíváme
- 118 -
podmínek málotřídní školy k využití činností umožňující komunikaci různých věkových skupin. Od prvého ročníku zařazujeme do výuky práci v týmu, zdůrazňujeme pravidla kvalitní spolupráce a nutnost vzájemné pomoci. Žáci sami vytvářejí základní pravidla práce v týmu a povinnosti jednotlivých členů týmu. Učitelé se orientují na skupinovou práci, spolupráci ve třídě, vzájemnou pomoc při učení. Žáci mají možnost dle svého uvážení projevit své pocity a nálady. Na žácích je důsledně vyžadováno dodržování dohodnutých pravidel. Už proto, že se na jejich tvorbě podíleli sami žáci. [1] - et al. Etická výchova. Praha: EFČR, 2005. [2] - NOVÁKOVÁ, M. et al. Učíme etickou výchovu. Praha: EFČR, 2005. [3] - LENCZ, O ; KŘÍŽOVÁ, O.. Etický výchovný metodický materiál. Praha: EFČR, 2000. Citace: [4] - BADEGRUDER, B. Otevřené učení ve 28 krocích. Praha: Portál, 1994. [5] - VALENTA, Josef . Učit se být. Praha: Agentura STROM & AISIS, 2003. 95 s. [6] - NOVOTNÝ, M. Rozvoj prosociálních dovedností v mladším školním věku, Kurz etické výchovy . Hradec Králové , 2007.
1.2. Využití Etické výchovy na 1. stupni ZŠ – 2. část Téma: Klíčová slova:
Klima školy / třídy etická výchova , prosociální dovednosti
Ukázky aktivit se žáky Kolečko vzájemného představení
Očekávané výstupy
Dílčí výstupy
Učivo
Žák si osvojí oslovování křestními jmény, pozdrav, úsměv, naslouchání, jednoduchá komunikační pravidla ve třídě, poděkování, omluvu, podání ruky, přiměřenou gestikulaci
Seznámí se s ostatními Základní komunikační Čas: 30 minut členy skupiny, ve dovednosti které bude v (představení). následujícím období pracovat.
Popis aktivity:
- 119 -
Poznámky
Žáci sedí v kruhu. První řekne své jméno a jednu zálibu. Například: „Jmenuji se Petr a rád chytám ryby". Druhý informaci o spolužákovi zopakuje a přidá vlastní představení. „Petr má rád ryby, já se jmenuji Maruška a mám ráda pěkné knihy nebo švestkové knedlíky." Téma doplňujících informací lze různě obměňovat. Každý řekne vždy své jméno a může přidat informaci o sourozencích, svém domově, oblíbené hračce... Interwiev Očekávané výstupy
Dílčí výstupy
Učivo
Poznámky
Žák si osvojí oslovování křestními jmény, pozdrav, úsměv, naslouchání, jednoduchá komunikační pravidla ve třídě, poděkování, omluvu, podání ruky, přiměřenou gestikulaci.
Seznámí se s ostatními členy skupiny, ve které bude v následující době pracovat. Nasloucháním získané informace aplikuje při vlastní prezentaci.
Základní komunikační Čas: 30 - 45 minut dovednosti (představení, naslouchání).
Popis aktivity: Žáky rozdělíme do dvojic. Ty se vzájemně zpovídají, vždy přibližně 5 a 5 minut. U mladších dětí je nutné předvést, jak má vzájemné zpovídání vypadat a čeho se má týkat. Například: „Zjistěte jméno spolužáka, jeho bydliště, zájmy, atd." Pokud se žáci již znají, lze jejich dialog ztížit analýzou vzájemně poskytnutých informací. Například: „ Co máte společného a v čem se lišíte." Po vzájemném zpovídání následují prezentace dvojic, kde se žáci vzájemně přestavují na základě získaných informaci. Naslouchání Očekávané výstupy
Dílčí výstupy
Žák si osvojí Procvičuje pozorné oslovování křestními naslouchání. jmény, pozdrav, úsměv, naslouchání, jednoduchá komunikační pravidla ve třídě, poděkování, omluvu, podání ruky, přiměřenou gestikulaci.
Učivo
Poznámky
Základní komunikační Čas: 20 - 30 minut. dovednosti Pomůcky: test pro (naslouchání). každou dvojici
Popis aktivity:
- 120 -
Žáky rozdělíme do dvojic. Pokud pracujeme s mladšími žáky, poskytneme do každé lavice krátký text v rozsahu 5 - 7 vět, který může být zaměřen na momentálně probírané učivo ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. U starších žáků zadáme pouze téma rozhovoru. Jeden přečte text (řekne několik vět) a druhý zopakuje formou: „Řekl jsi, že ...". Druhý tím potvrdí, zda správně rozuměl a pochopil text nebo myšlenku hovoru. Pokud ne, první zopakuje text (věty) a hra pokračuje. Při naslouchání vedeme žáky, aby projevovali různým způsobem souhlas nebo pozornost (tvář obrácená k partnerovi, pozorný výraz, občasné přikývnutí. Na závěr je možné provést prezentaci, kde všichni naslouchající nahlas zopakují, co si z textu nebo promluvy prvního zapamatovali.
Šeptání jmen Očekávané výstupy
Dílčí výstupy
Učivo
Poznámky
Žák si osvojí oslovování křestními jmény, pozdrav, úsměv, naslouchání, jednoduchá komunikační pravidla ve třídě, poděkování, omluvu, podání ruky, přiměřenou gestikulaci.
Koriguje hlasitost Základní komunikační Čas: 20 minut. svého mluvního dovednosti projevu. (naslouchání). Procvičuje si pozorné naslouchání. Procvičuje si jména svých spolužáků v novém kolektivu.
Popis aktivity: Žáci sedí v kruhu. V kruhu pošeptá jeden žák svému sousedovi vlevo do ucha nějaké jméno žáka, který také sedí v tomto kruhu. Sousední žák pošeptá jméno dál. Jde to tak dlouho, dokud šeptané jméno nedojde k hráči, jehož jméno se shoduje se šeptaným jménem. Ten zavolá: „Stop!" a šeptá dál nějaké jiné jméno. Špion
Očekávané výstupy
Dílčí výstupy
Učivo
Žák si osvojí oslovování křestními jmény, pozdrav, úsměv, naslouchání, jednoduchá komunikační pravidla ve třídě, poděkování, omluvu, podání ruky, přiměřenou gestikulaci.
Koriguje hlasitost Základní komunikační Čas: 30 - 45 minut svého mluvního dovednosti Pomůcky: Papírky s projevu. (naslouchání). větami. Procvičuje si pozorné naslouchání.
- 121 -
Poznámky
Popis aktivity:
Žáky motivujeme vyprávěním o odposlouchávacím zařízení a o špionech. Rozdělíme je na dvě skupiny. Jedna skupina sedí na židlích uprostřed třídy v kruhu. Židle by měly být v kruhu rozmístěny tak, aby mezi nimi byla mezera. Druhá skupina (špioni) je umístěna po obvodu místnosti u stěn. Zástupce skupiny sedící v kruhu se dostaví k učiteli. Ten žákovi předá lísteček s tajnou zprávou (zapsanou jednoduchou větou). Žák si větu přečte a vrátí se na své místo v kruhu. Tajnou zprávu co nejtišším způsobem předá sousedovi po levé straně (obdoba hry na Tichou poštu). Ten předává zprávu dál, až k poslednímu hráči v kruhu, který se zvedne a jde k učiteli, kde zapíše došlou zprávu na papír. Druhá skupina, která stojí po obvodu třídy, se snaží pozorným nasloucháním zachytit obsah tajné zprávy. Po dokončení předávání zprávy žáky v kruhu se špioni sejdou a vzájemně si sdělí, co slyšeli. Po krátké domluvě zástupce skupiny zapíše odhalenou zprávu na papír a donese ji také učiteli. Učitel přečte nahlas před dětmi obě předané zprávy. Společně pak všichni provedou úspěšnost jednotlivých skupin. Debatuje se i o příčinách úspěchu či neúspěchu skupin. Následně si obě skupiny role vymění. Ranní kruh Očekávané výstupy
Dílčí výstupy
Učivo
Žák vyjadřuje názory Vyjádří svůj názor a city v jednoduchých nebo cit k zadanému situacích. tématu.
Poznámky
Základní komunikační Čas: 20 minut dovednosti (naslouchání, otevřená komunikace, komunikace citů).
Popis aktivity: Žáci sedí v kruhu. Učitel zadá téma, ke kterému se mají žáci vyjádřit nebo zaujmout postoj. Například: „Jak se žáci cítí, co mají na srdci, co zažili a jaké je jejich nejoblíbenější hračka, čím se právě zabývají, atd." Děti se postupně střídají. Pokud žák nechce vyjádřit svůj názor nebo cit, nenutíme jej a pokračujeme k dalšímu. Učitel názory ani city nehodnotí. Blýskavice Očekávané výstupy
Dílčí výstupy
Učivo
Žák vyjadřuje názory Vyjádří svůj názor a city v jednoduchých nebo cit k zadanému situacích. tématu.
Poznámky
Základní komunikační Čas: 20 minut dovednosti (naslouchání, otevřená komunikace,
- 122 -
komunikace citů). Popis aktivity: Žáci sedí v kruhu. Učitel zadá téma, ke kterému se mají žáci vyjádřit nebo zaujmout postoj. Například: „Jak se žáci cítí, co jim leží na srdci, co zažili a jaká je jejich nejoblíbenější hračka, čím se právě zabývají apod." Pokud se žáci chtějí vyjádřit, tak se přihlásí domluveným způsobem. Učitel přiděluje slovo, podle pořadí, ve kterém se žáci hlásili o slovo. Učitel názory ani city nehodnotí. Kolečko informací Očekávané výstupy
Dílčí výstupy
Učivo
Poznámky
Vyzkouší si zrakový Základní komunikační Čas: 30 minut Žák si osvojí oslovování křestními kontakt v přirozeném dovednosti. (Základní neverbální jmény, pozdrav, rozhovoru. úsměv, naslouchání, komunikace - zrakový kontakt) jednoduchá komunikační pravidla ve třídě, poděkování, omluvu, podání ruky, přiměřenou gestikulaci. Popis aktivity:
Žáky rozdělíme do dvou skupin. Ty se postaví do dvou soustředných kruhů, vnitřního a vnějšího tak, aby děti stály proti sobě. Na povel, například zdvihnutím ruky, dostanou mini úlohu, kterou mají dvojice vyplnit. Příklad mini úloh - jednu minutu se na sebe dívat a nic neříkat, spočítat, kolik máme na sobě jako dvojice knoflíků, říci si, kolik různých měst jsme navštívili, říci si, co nás baví číst. Každou dvojici necháme chvíli prezentovat výsledek vzájemného rozhovoru. Na další povel se vnitřní kruh o jedno místo posune. Novým dvojicím zadáme další mini-úkol. To opakujeme několikrát. Na závěr formou rozhovoru v kruhu necháme žáky vyjádřit, jak se cítili a jak vnímali vzájemný zrakový kontakt. Pozdrav Očekávané výstupy
Dílčí výstupy
Učivo
Žák si osvojí oslovování křestními jmény, pozdrav,
Osvojuje si správný způsob zdravení (podání ruky).
Základní komunikační Čas: 20 minut. dovednosti. (Základní prvky
- 123 -
Poznámky
úsměv, naslouchání, jednoduchá komunikační pravidla ve třídě, poděkování, omluvu, podání ruky, přiměřenou gestikulaci.
verbální komunikace v mezilidských vztazích - pozdrav)
Popis aktivity: Žáci sedí v kruhu. Formou aktivit blýskavice žáci odpovídají na jednotlivé otázky, Například: „Koho zdravíme? Kdy zdravíme? Co znamená podání ruky, pozdvižení ruky, úklon?" Učitel nekomentuje ani nehodnotí odpovědi.
4. Obr.
Pokračujeme podáním informací o pozdravu. U malých dětí se zaměříme na to, aby se naučily pěkně pozdravit. Učitel připomene žákům, že k pozdravu patří i zrakový kontakt a úsměv. Předvádíme správné způsoby pozdravu. Zvláštním tématem je podání ruky. Záleží na stisku (ruka podaná malátně - jako kus hadru; silný stisk, až to bolí; pevné podání ruky, ze kterého máme příjemný pocit. Ruku je třeba podat tak, jako bychom druhému něco darovali). Trvání stisku ruky nemá být ani příliš krátké, ani příliš dlouhé (druhému může být nepříjemné).
Žáci si vzájemně vyzkouší podání ruky a vytvoří rituál, který mohou používat vždy na zahájení vyučování. Pozdravy podáním ruky Očekávané výstupy
Dílčí výstupy
Žák si osvojí Naučí se podáním oslovování křestními ruky vyjádřit svůj jmény, pozdrav, postoj. úsměv, naslouchání, jednoduchá komunikační pravidla ve třídě, poděkování, omluvu, podání ruky, přiměřenou gestikulaci.
Učivo
Poznámky
Základní komunikační Čas: 20 minut. dovednosti. (Základní prvky verbální komunikace v mezilidských vztazích - pozdrav.)
Popis aktivity:
- 124 -
Žáky rozdělíme do dvojic. Vyzkouší si tři způsoby podání ruky - jak podává ruku ten, kdo se cítí být nadřazený nad ostatními, pak někdo, kdo se cítí být méně než ostatní a nakonec ten, kdo se cítí být rovnocenný - kamarád ostatních. V každé dvojici je vždy jeden, který dává najevo svůj postoj a druhý, který postoj vnímá. Role se vždy otáčejí. Nejdříve si všechny dvojice vyzkouší všechny způsoby podání ruky. Dvojice mohou pokračovat hádáním. Jeden předvede způsob podání ruky v libovolném pořadí a druhý hádá, o který způsob šlo. Úsměv Očekávané výstupy
Dílčí výstupy
Učivo
Žák si osvojí Žáci si uvědomují oslovování křestními význam úsměvu. jmény, pozdrav, úsměv, naslouchání, jednoduchá komunikační pravidla ve třídě, poděkování, omluvu, podání ruky, přiměřenou gestikulaci.
Poznámky
Základní komunikační Čas: 20 minut. dovednosti. (Základní prvky verbální komunikace v mezilidských vztazích - úsměv.)
Popis aktivity: Žáci sedí v kruhu. Formou aktivity blýskavice žáci odpovídají na jednotlivé otázky. Například: „Kdy se usmíváme? Jak často se usmíváme? Ve kterých situacích se usmíváme?" Učitel nehodnotí ani nekomentuje odpovědi. Zopakujte si rituál podání ruky (pozdrav). Nabádáme žáky, aby ke svému pozdravu přidali i úsměv. Formou rozhovoru zjišťujeme pocity při zdravení s úsměvem. Otázka a prosba Očekávané výstupy
Dílčí výstupy
Učivo
Osvojuje si základní Žák si osvojí oslovování křestními prvky komunikace jmény, pozdrav, (otázka). úsměv, naslouchání, jednoduchá komunikační pravidla ve třídě, poděkování, omluvu, podání ruky, přiměřenou gestikulaci.
Poznámky
Základní komunikační Čas: 20 minut. dovednosti. (Základní prvky verbální komunikace v mezilidských vztazích - otázka.)
Popis aktivity: Otázka může být výzvou k přátelství, poselství pro druhého, že nás zajímá, co dělá, na co myslí. Mobilizuje naši otevřenost, je to aktivní doplněk naslouchání. Rozdělíme žáky do - 125 -
dvojic, ve kterých si děti zkoušejí umění navázat, a udržovat rozhovor klademe otázek. Formou rozhovoru v kruhu zjišťujeme, jakými otázkami se podařilo žákům rozhovor co nejdéle udržovat. Prosba Očekávané výstupy
Dílčí výstupy
Učivo
Žák si osvojí Osvojuje si základní oslovování křestními prvky komunikace (prosba). jmény, pozdrav, úsměv, naslouchání, jednoduchá komunikační pravidla ve třídě, poděkování, omluvu, podání ruky, přiměřenou gestikulaci.
Poznámky
Základní komunikační Čas: 20 minut. dovednosti. (Základní prvky verbální komunikace v mezilidských vztazích - prosba.)
Popis aktivity:
Žáci sedí v kruhu. Formou aktivity blýskavice žáci odpovídají na jednotlivé otázky. Například:"Kdy prosíme? Jak prosíme? Koho prosíme? ..." Učitel nekomentuje ani nehodnotí odpovědi. Žáky rozdělíme do dvojic. Hraní rolí -v různých situacích si žáci zkoušejí prosbu. Například: Prosba rodičů o něco..., prosba učitele..., prosba spolužáka .... Formou rozhovoru v kruhu zjišťujeme, jakými způsoby se žáci s prosbami vypořádali. Poděkování Očekávané výstupy
Dílčí výstupy
Učivo
Osvojuje si základní Žák si osvojí oslovování křestními prvky komunikace jmény, pozdrav, (poděkování). úsměv, naslouchání, jednoduchá komunikační pravidla ve třídě, poděkování, omluvu, podání ruky, přiměřenou gestikulaci.
Poznámky
Základní komunikační Čas: 20 minut. dovednosti. (Základní prvky verbální komunikace v mezilidských vztazích - poděkování.)
Popis aktivity:
- 126 -
Žáci sedí v kruhu. Formou aktivity blýskavice žáci odpovídají na jednotlivé otázky. Například: „Komu děkujeme? Kdy děkujeme? Jak děkujeme? ..." Učitel nekomentuje ani nehodnotí odpovědi. Žáky rozdělíme do dvojic. Hraní rolí - v různých situacích si žáci zkoušejí poděkování. Například: Poděkování rodiči za něco..., poděkování učiteli..., poděkování spolužákovi.... Formou rozhovoru v kruhu zjišťujeme, jakými způsoby se žáci s děkováním vypořádali. Omluva Očekávané výstupy
Dílčí výstupy
Učivo
Osvojuje si základní Žák si osvojí oslovování křestními prvky komunikace (omluva). jmény, pozdrav, úsměv, naslouchání, jednoduchá komunikační pravidla ve třídě, poděkování, omluvu, podání ruky, přiměřenou gestikulaci.
Poznámky
Základní komunikační Čas: 20 minut. dovednosti. (Základní prvky verbální komunikace v mezilidských vztazích - omluva.)
Popis aktivity: Žáci sedí v kruhu. Formou aktivity blýskavice žáci odpovídají na jednotlivé otázky. Například: „Kdy se omlouváme? Komu se omlouváme? Jak se omlouváme? ..." Učitel nekomentuje ani nehodnotí odpovědi. Žáky rozdělíme do dvojic. Hraní rolí - v různých situacích si žáci zkoušejí omluvu. Například: Omluva rodičů za něco..., omluva učiteli..., omluva spolužákovi.... Formou rozhovoru v kruhu zjišťujeme, jakými způsoby se žáci s omluvou vypořádali. [1] - et al. Etická výchova. Praha: EFČR, 2005. [2] - NOVÁKOVÁ, M. et al. Učíme etickou výchovu. Praha: EFČR, 2005. Citace:
[3] - LENCZ, O ; KŘÍŽOVÁ, O.. Etický výchovný metodický materiál. Praha: EFČR, 2000. [4] - BADEGRUDER, B. Otevřené učení ve 28 krocích. Praha: Portál, 1994. [5] - VALENTA, Josef . Učit se být. [6] - NOVOTNÝ, M. Rozvoj prosociálních dovedností v mladším školním věku, Kurz etické výchovy . Hradec Králové , 2007.
Využití Etické výchovy na 1. stupni ZŠ – 3. část - 127 -
Téma: Klíčová slova:
Klima školy / třídy etická výchova , prosociální dovednosti
Shrnutí
Základním kamenem soužití v jakémkoliv týmu je vzájemné seznámení. Ani naše práce se v tomto neliší a aktivity zaměřené na seznámení tvoří úvod každé práce. Od prvého školního dne je nezbytnou základní dovedností umět naslouchat. V prvních dnech určitě učiteli, aby žák věděl co a jak má dělat. Naslouchání je proto zařazeno hned za seznamování. Neklid a neustálé štěbetání prvňáčků je dalším problémem, se kterým se musí vyrovnat každý učitel v prvých dnech nového školního roku. Nácvik ovládání hlasitosti mluvy jednotlivce i kolektivu je nutné zařadit co nejdříve. Zvládnuté této aktivity posiluje příjemné klima třídy. V naší škole je základní výukovou metodou komunikační nebo výukový kruh. Je zapotřebí žáky co nejdříve naučit sdělovat a přijímat informace v kruhu. Po naslouchání a ovládání hlasitosti je kolečko informací logickým pokračováním aktivit s dětmi. Ke zlepšení komunikace je třeba dalšího postupu - zrakový kontakt. Následuje nácvik pozdravu, čímž se dostáváme k základům společenského chování. Zařazujeme úsměv, nácvik otázky, prosby, poděkování a omluvy. Všechny aktivity je třeba neustále opakovat a procvičovat a vytvářet z nich jednotný vzorek chování. Učitel by se přitom měl vyvarovat neustálého napomínání a spíše používat pochvaly a povzbuzování.
[1] - et al. Etická výchova. Praha: EFČR, 2005. [2] - NOVÁKOVÁ, M. et al. Učíme etickou výchovu. Praha: EFČR, 2005. [3] - LENCZ, O ; KŘÍŽOVÁ, O.. Etický výchovný metodický materiál. Praha: EFČR, 2000. Citace: [4] - BADEGRUDER, B. Otevřené učení ve 28 krocích. Praha: Portál, 1994. [5] - VALENTA, Josef . Učit se být. Praha: Agentura STROM & AISIS, 2003. 95 s. [6] - NOVOTNÝ, M. Rozvoj prosociálních dovedností v mladším školním věku, Kurz etické výchovy . Hradec Králové , 2007.
- 128 -
