Základní části počítače

Základy výpočetní techniky

Základní části počítače POČÍTAČOVÁ SESTAVA Nejrozšířenější typy osobních počítačů tvoří tzv. „písíčka“ - PC (zkr. Personal Computer). Ať již koupíte počítač od jakéhokoliv výrobce, pokud je kompatibilní s IBM PC, máte jistotu, že na něm lze spouštět tytéž programy jako na jiných počítačích řady PC. Při pohledu na počítač je zřejmé, že se skládá ze čtyř základních komponentů: •

Skříň počítače – bedna, v níž jsou umístěny všechny potřebné součástky, které dělají počítač počítačem. V podstatě je to nejdůležitější část počítačové sestavy.

•

Monitor – čistě výstupní zobrazovací zařízení. Prostřednictvím monitoru s námi počítač komunikuje – zobrazuje vše, co nám chce sdělit.

•

Klávesnice – čistě vstupní zařízení. Pomocí klávesnice můžeme počítači zadávat data (informace), povely, příkazy, text apod.

•

Myš – čistě vstupní polohovací zařízení počítače. Myš není nezbytně nutná pro chod počítače. Používá se v grafických operačních systémech a programech.

Uvedené komponenty jsou mezi sebou propojeny a tvoří takzvanou počítačovou sestavu. Mimo uvedené komponenty může být k počítači připojeno další libovolné zařízení. Obvykle je to tiskárna nebo skener, modem, herní zařízení (joystick) aj.

Počítačová sestava Monitor - výstupní zobrazovací zařízení

Skříň počítače. Obsahuje veškeré důležité komponenty počítače. CD/DVD/Blu-ray mechanika Disketová mechanika Dioda signalizující zapnutý počítač Dioda signalizující činnost disku

Klávesnice - vstupní zařízení

Tlačítko pro restart počítače Tlačítko pro zapnutí a vypnutí počítače Počítačová myš

Základní jednotka - skříň počítače Základní jednotkou je ona „bedna“, resp. skříň, v níž jsou umístěny všechny potřebné součástky k tomu, aby počítač mohl správně pracovat. Právě uvnitř skříně se odehrávají veškeré výpočty a operace, které počítač zpracovává. Každá skříň má zepředu ovládací prvky – tlačítko pro zapnutí a vypnutí počítače, tlačítko pro restart a obvykle dvě diody. Jedna signalizuje zapnutí počítače (obvykle zelená), druhá práci s harddiskem (obvykle červená). Na zadní skříni počítače jsou umístěny konektory pro připojení periferií (tzv. porty a rozhraní). Podle toho, jak je skříň počítače velká a v jaké poloze je umístěna na pracovním stole (nebo na zemi), rozlišujeme desktop, minitower a tower. •

Desktop – skříň je umístěna ve vodorovné poloze a většinou je položena na pracovním stole. Na ní bývá postaven monitor. Nevýhodou tohoto typu skříně je, že zabírá mnoho místa na stole, ale na druhou stranu je dobrý přístup ke konektorům. Velikost skříně dovoluje počítač hardwarově rozšířit. Tento typ skříně se dnes již nepoužívá.

13

S počítačem nejen k maturitě - 1. díl

•

Minitower (minivěž) – je desktop postavený na výšku. Snadno se vejde pod stůl, takže nezabere příliš mnoho místa, a lze jej snadno hardwarově rozšířit. Skříně typu minitower dnes patří mezi nejprodávanější typy skříní pro osobní počítače.

•

Tower – skříň typu tower (věž) je podobná skříni minitower, ale je větší a prostornější. Prostor je určen k předpokládanému rozšíření hardwarových komponentů. Skříně tower se s oblibou používají pro servery (řídicí počítače v síti).

Obsah skříně počítače A co se nachází uvnitř skříně? Počítač je ve své podstatě „pouhá“ stavebnice. Páteř tvoří základní deska s mnoha konektory, do kterých se vkládají potřebné komponenty. Bez některých by počítač nemohl správně fungovat, a naopak některé mohou být v počítači pouze pro konkrétní účel, např. ke zprostředkování zvuku v počítači. Celkové složení a kombinace komponentů tvoří tzv. hardwarovou konfiguraci počítače.

Uvnitř počítače Disketová mechanika Zdroj napájení

Grafická karta

Základní deska

CD/DVD mechanika

Prázdná skříň počítače

Blu-ray mechanika

Modul operační paměti RAM

Procesor

Pevný ý disk dis (harddisk) počítače

ZÁKLADNÍ DESKA Počítač lze charakterizovat jako „stavebnici“ z mnoha elektrotechnických součástek. Aby vše bez problémů fungovalo, musí spolu jednotlivé komponenty v počítači komunikovat a být správně propojeny. To zabezpečuje takzvaná základní deska (nazývaná rovněž motherboard nebo mainboard). Jedná se o desku velkou cca 30 cm x 30 cm s plošnými spoji s množstvím konektorů a slotů připravených pro vložení konkrétních prvků (například pro videokartu, paměti, napájení, procesor apod.). Základní deska tak tvoří jakousi fyzickou páteř, spojující jednotlivé prvky uvnitř počítače. Základní deska je ve skříni počítače upevněna pomocí šroubů. Je přišroubována ke konzole (konstrukci) u jedné ze stěn skříně, aby ve skříni zbylo dost místa pro vkládání přídavných karet přímo do slotů základní desky.

14

Standard IBM PC: Wikipedia - The Free Encyclopedia Wikipedie - Otevřená encyklopedie

http://en.wikipedia.org/wiki/IBM_compatible_PC http://cs.wikipedia.org/wiki/IBM_PC

Základní části počítače

Některé komponenty jsou na základní desce umístěny přímo, a jiné je nutné se základní deskou propojit kabelem. Přímo na základní desce se nachází například procesor, baterie, CMOS paměť, paměti RAM nebo přídavné karty zasunuté do slotů. Naopak například harddisk nebo CD/DVD mechaniky je nutné se základní deskou spojit datovým kabelem. O zmíněných komponentech bude v knize řeč vzápětí.

Základní deska Konektory rozhraní, které jsou vidět na zadní části skříně počítače:

1

2

4

5

3

Moderní PCI Express sloty pro připojení grafické karty

1 Audio konektory 2 Konektor pro připojení k počítačové síti

3 USB konektory 4 Konektor paralelního a sériového rozhraní

Konektory rychlého Serial ATA rozhraní pro připojení kabelů moderních typů harddisků

5 PS/2 konektory

pro připojení myši a klávesnice

Chipset - sada čipů řídících činnost paměti, komunikaci mezi sběrnicemi apod. Na obrázku je kryta pasivním chladičem.

Konektory IDE pro připojení kabelu starších typů harddisku či CD/DVD mechanik

PCI sloty pro instalaci přídavných PCI karet (například zvuková či síťová karta)

Sloty pro paměťové moduly RAM

Socket (patice) pro procesor

Konektor pro připojení disketové mechaniky

Sběrnice Sběrnice je součástí základní desky. Sběrnicí se rozumí svazek vodičů, kterými proudí informace, řídicí signály nebo adresy mezi jednotlivými komponenty počítače. Je to „centrální dálnice“ mezi mikroprocesorem a okolím. Na rychlosti sběrnice hodně záleží, protože ani ten nejrychlejší procesor není k ničemu, jestliže rychle vypočítaná data proudí počítačem pomalu.

Řadič klávesnice Řadič disků a disk. mechanik Řadič přerušení Řadič DMA

Lokální sběrnice

Základních desek může být celá řada. Existují různě rychlé desky pro různé typy procesorů, s různým počtem slotů, portů apod. Většina současných základních desek má přímo integrovanou zvukovou kartu a síťovou kartu, takže je nemusíte dokuPaměť Paměť povat. Dokonce existují i základní desky RAM CACHE s podporou dvou nebo více procesorů.

Procesor

Přídavné karty

Řadič sběrnice Systémová sběrnice

Tom´s Hardware Guide - server o hardwaru počítačů Anandtech-Your Source For Hardware - server o hardwaru počítačů Svět hardware - server o hardwaru a softwaru počítačů, recenze

http://www.tomshardware.com http://www.anandtech.com http://www.svethardware.cz

15

S počítačem nejen k maturitě - 1. díl

PROCESOR Procesor je jedna z nejdůležitějších součástek počítače. Je často charakterizován jako mozek počíádtače, bez něhož počítač není schopen vykonávat žádné operace. Počítá prakticky vše, co se v počítači děje, še přes tedy od jednoduchého pohybu myši na pracovní ploše é výpočty zobrazování oken na monitoru až po matematické tačů byl aknebo grafické kreace. V prvních letech provozu počítačů tuální název s předponou mikro – mikroprocesor, neboť se kladll echává a používá důraz na miniaturizaci. Dnes se předpona mikro vynechává se pouze pojmenování procesor. Procesor je součástka velká jen několik cm2. Na poměrně malé ploše nese neobyčejně miniaturní integrovaný obvod. Pokud by byl procesor postaven z běžně velkých elektrotechnických součástek, zabral by svou velikostí několik místností a kvůli velkým vzdálenostem mezi jednotlivými komponenty by z principu nemohl být tak rychlý (u vývoje procesorů se totiž počítá i s takovými faktory, jako je vzdálenost, kterou musí elektron on překonat od jednoho tranzistoru ke druhému).

Procesor AMD Athlon 64 FX

Rychlost procesoru podstatně ovlivňuje rychlost celého počítače.Ovšem pouze podle rychlosti procesoru není možné posuzovat rychlost celého počítače. Skutečná rychlost počítače je ovlivněna ještě dalšími parametry, například velikostí paměti, základní deskou, přístupovou dobou k harddisku apod. Důležitým parametrem procesoru je takzvaná taktovací frekvence. Čím je vyšší, tím je procesor rychlejší. U současných procesorů je taktovací frekvence udávána v GHz, například 2,8 GHz, 3 GHz apod. Pokud má procesor taktovací frekvenci například 3 GHz, znamená to, že zvládne zpracovat zhruba 3 000 000 000 instrukcí za sekundu (ve skutečnosti jich zvládne o něco více v závislosti na architektuře a konkrétním typu procesoru).

Procesor Intel Core i7

Vícejádrové procesory Výkon a taktovací frekvence procesorů se nemůže zvyšovat donekonečna. Současný vývoj procesorů dosáhl tak obrovského růstu, že se přiblížil maximální možné fyzikální hranici vyrobitelnosti. Navíc procesory s extrémně vysokou taktovací frekvencí vyvíjely příliš mnoho tepla a spotřebovaly velmi mnoho energie, což také není úplně optimální. Proto se inženýři soustředili na vývoj tzv. vícejádrových procesorů. Princip je ten, že v jednom fyzickém procesoru jsou ukryty například dva méně výkonné procesory (dvě jádra), ale celkově má procesor jako takový větší výkon.

Umístění a chlazení procesorů Procesor se vkládá přímo do základní desky do speciálního konektoru, nazývaného socket. Každá základní deska obsahuje určitý typ socketu. Do něj lze pak vložit pouze takový typ procesoru, který danému socketu odpovídá. Není tedy možné vložit zcela libovolný procesor do libovolné desky. Současné procesory jsou tak výkonné, že vyvíjejí nadměrné množství tepla, které je bezpodmínečně nutné odvádět. Pokud by teplo odváděno nebylo, procesor by se přehřál (v krajním případě uvnitř shořel) a nepracoval. V současné době se používají dva typy chlazení – pasivní a aktivní. •

16

Pasivní chlazení spočívá v tom, že na plášť procesoru je z vnější části připevněn železný žebrovaný chladič, jenž prostou tepelnou výměnou odvádí teplo z procesoru do okolí skříně počítače. Tento typ chlazení se používal hlavně u méně výkonných procesorů, které nevyvíjely velké množství tepla. Nestačí ale chladit současné výkonné procesory, a proto je třeba použít výkonnější aktivní chlazení.

CPU-museum.de - Muzeum procesorů Server PC Tuning - PC a jejich komponenty, ladění PC, tipy a triky Diskusní fórum serveru PC Tuning

http://cpu-museum.de/ http://pctuning.cz/ http://forum.pctuning.cz/

Základní části počítače

•

Aktivní chlazení spočívá v tom, že na pasivní chladič je navíc namontován malý ventilátor. Vzduch proudící z ventilátorku ochlazuje žebra pasivního chladiče. Tento způsob chlazení procesoru je dnes nejosvědčenější a nejpoužívanější.

Napájení tohoto ventilátoru je zajištěno vodičem, který je připojen k příslušnému konektoru na základní desce.

Procesor s chlazením la azením Aktivní chladič procesoru (ventilátor)

Pasivní chladič procesoru Poznámka: Pro lepší odvod tepla z procesoru se na styčnou horní plochu procesoru aplikuje speciální vodivá pasta, která přilne k dolní ploše pasivního chladiče. Procesor se pak lépe zbavuje tepla, které svojí činností produkuje. Zabrání se tak jeho přehřátí a zničení.

Mezi přední společnosti, které se věnují vývoji a výrobě procesorů, řadíme Intel s procesory Intel Core 2, Intel Core i7, Intel Celeron (pro Procesor desktopy a notebooky), Xeon a Core 2 Xeon (procesory pro servery) a společnost AMD s procesory AMD Sempron, AMD Turion a AMD Phenom (desktopy a notebooky) a AMD Opteron (pro servery).

HARDDISK Harddisk je hlavní záznamové médium uvnitř počítače. Jsou na něm uložena všechna data, která se v počítači nacházejí. Jedná se o pevné nepřenosné zařízení umístěné ve skříni počítače. Harddisk je tvořen několika nad sebou umístěnými rotujícími kotouči, nad nimiž se pohybují čtecí a záznamové hlavičky. Celé zařízení harddisku je uloženo v hermeticky uzavřeném obalu, aby nedošlo k jeho poškození. Harddisk je činný (otáčí se) od okamžiku zapnutí počítače až do okamžiku jeho vypnutí, a to i v případě, že mezitím zrovna nepracuje (tj. nenačítá a nezapisuje data). Data uložená na harddisku nejsou proudově závislá, což znamená, že například na rozdíl od paměti RAM nedojde k vymazání dat poté, co je počítač vypnut nebo odpojen od elektrické sítě. Harddisk se nachází uvnitř počítače a se základní deskou je propojen speciálním datovým kabelem. Napájen je přímo ze zdroje. Velmi důležitým kritériem při posuzování kvality harddisku je jeho kapacita, tj. kolik bytů, resp. dnes již gigabytů je schopen zaznamenat. Výrobci kapacitu harddisků doslova měsíc co měsíc zvyšují, takže pokud v době psaní tohoto textu bylo možné za průměrný harddisk považovat takový, jehož kapacita je 750 GB - 1000 GB, bude tento údaj nepochybně v době čtení této knihy již zastaralý. Běžně jsou již k dispozici disky, jejichž kapacita je 1,5 TB. Jen pro ilustraci – v dobách, kdy osobní počítače začínaly dobývat svět, byli uživatelé nadšeni z prvních harddisků, jejichž kapacita se pohybovala kolem 50 MB (nejedná se o omyl, bylo to skutečně pouhopouhých 50 megabytů)!

Princip fungování harddisku Záznamové médium harddisku je složeno z několika kotoučů, které jsou umístěny nad sebou. Mezi jednotlivými kotouči jsou po obou stranách elektromagnetické hlavičky, které slouží k záznamu a čtení dat. Hlavičky Intel - technologie a výzkum polovodičů, vývoj a výroba procesorů AMD - technologie a výzkum polovodičů, vývoj a výroba procesorů

Detail záznamové hlavičky

http://www.intel.com http://www.intel.com/cz http://www.amd.com

17

S počítačem nejen k maturitě - 1. díl

jsou umístěny na robustním rameni, které se spolu s hlavičkou pohybuje. Hlavička tak při otáčení disku „dosáhne“ na libovolné místo kotouče, disku se ovšem přímo nedotýká, ale je umístěna pouze neuvěřitelných několik mikrometrů nad povrchem disku. Díky tomu nedochází k mechanickému opotřebení a harddisky vydrží poměrně dlouhou dobu spolehlivě pracovat. Pohyb ramene s hlavičkou zajišťuje speciální přesná mechanika. Tu pak řídí takzvaný řadič disku. Nové typy harddisků mají stále větší a větší kapacitu, ale přitom stejnou vnější velikost. To nutí konstruktéry ke stále větší miniaturizaci a přesnosti při tvorbě harddisků. Celé zařízení harddisku tvoří přesný a dokonale propracovaný mechanismus, jenž je velmi náchylný na prach – proto je celý harddisk zapouzdřen v hermeticky uzavřeném obalu. Pouhé zrnko prachu, pro lidské oko neviditelné, by způsobilo nenávratné poškrábání kotouče disku a tím ztrátu dat. Přestože přesnost a kvalita konstrukce harddisků je na velmi vysoké úrovni a současné harddisky jsou poměrně spolehlivé, jedná se stále o mechanické zařízení a to již ze samého principu patří k nejnáchylnějším, a tedy i nejporuchovějším zařízením počítače.

Zápis dat na harddisk Povrch disku v součtu představuje velmi rozsáhlý prostor pro zápis dat. Každá informace má na disku svou přesnou pozici. Je nutné, aby disk na základě vašeho požadavku uměl rychle a přesně najít na ploše disku místo přímo s tou informací, kterou potřebujete. Právě proto, aby čtení a zápis dat na disk probíhaly rychle a přesně, jsou kotouče disku logicky rozděleny na stopy a sektory. Stopy jsou soustředné kružnice na disku. Ty jsou potom rozděleny příčně na sektory. Každá stopa i sektor jsou očíslovány, takže v konečném důsledku je původně velká plocha disku rozdělena na mnoho malých přesně adresovaných částí, v jejichž rámci probíhá zápis a čtení dat. Orientaci záznamové a čtecí hlavičky mezi stopami a sektory ovládá takzvaný řadič, který je přímou součástí disku (řadič je elektronika umístěná buď zezadu, nebo jinde v krabičce disku).

PAMĚŤ RAM (RANDOM ACCESS MEMORY) Zapnutý počítač zpracovává v každém okamžiku (a to i když s ním zrovna nepracujete) statisíce informací. Každý pohyb myši, stisknutá klávesa, bliknutí kurzoru, každá zobrazená čárka na monitoru, to je obrovské množství údajů, které musí počítač prakticky pořád od okamžiku zapnutí až po vypnutí zpracovávat. Pokud by počítač při výpočtech pracoval pouze s daty umístěnými na pevném disku, byla by rychlost počítače omezena pouze na rychlost ukládání a načítání mezivýsledků z pevného disku (který je pro tyto operace pomalý). V takovém případě by nepomohl ani ten seberychlejší procesor, neboť by systém musel čekat, Paměťový modul DDR 2 až si disk danou informaci přečte nebo uloží. s kapacitou 1 GB Pro účely rychlého přístupu k aktuálně potřebným datům existuje tzv. operační paměť RAM – Random Access Memory. Jedná se o elektronickou paměť, která je velmi rychlá, a stačí tedy k načítání a ukládání dat procesoru. Paměť RAM slouží k ukládání a načítání informací, které počítač často potřebuje a s nimiž často pracuje. Do operační paměti se ukládají právě zpracovávaná data, část operačního systému a jiné operativní informace. Paměť RAM je proudově závislá. To znamená, že její obsah se po vypnutí počítače nebo po restartu vymaže! Paměti RAM jsou vyráběny v několika typech tzv. paměťových modulů. Jedná se o ploché destičky s plošnými spoji, které na svém povrchu nesou čipy s již konkrétním paměťovým obvodem. V současnosti se používají především paměťové moduly DDR 2 a DDR 3.

18

Serialata.org - rozhraní serial ATA pevných disků Seagate - významný výrobce pevných disků Western Digital - významný výrobce pevných disků

http://www.serialata.org http://www.seagate.com http://www.westerndigital.com/

S počítačem nejen k maturitě - 1. díl

Upozornění: U některých oken nemusí fungovat všechna tři tlačítka. Je to proto, že autoři oken a programů tyto operace záměrně zakázali, neboť obvykle nejsou potřeba (například u kalkulačky je zakázána maximalizace, protože v maximalizovaném okně by nebylo prakticky co zobrazit).

Přemístění okna na jinou pozici na ploše Každé okno můžete přesunout na jinou pozici obrazovky. Nastavte myš na modrý pruh v horní části okna, stiskněte a držte levé tlačítko myši a táhněte požadovaným směrem. Spolu s myší bude tažen okraj okna. Jakmile vám bude pozice okna vyhovovat, uvolněte levé tlačítko myši. Okno nemusí být na pracovní ploše vždy celé. Často se stává, že část okna přesahuje za okraj obrazovky (není vidět), a to včetně tří ovládacích tlačítek v pravém horním rohu. V takovém případě není nic jednoduššího než přesunout okno zpět na pracovní plochu tak, aby bylo vidět celé.

Změna velikosti okna Velikost každého okna je měnitelná podle přání uživatele. Pokud najedete na některou hranici okna, změní se tvar myši na oboustrannou šipku. V tomto okamžiku stiskněte a držte levé tlačítko myši a táhněte požadovaným směrem. Spolu s myší bude tažen i okraj okna. Jakmile vám bude pozice vyhovovat, uvolněte levé tlačítko myši a okno změní svou velikost. Pokud myš nastavíte na některý z rohů okna, budete moci měnit velikost okna ve všech směrech najednou. Nastavíte-li ji na některý z okrajů, potom bude možné změnu velikosti provést pouze v tom směru, v jakém ukazuje obousměrná šipka.

Posuvníky v okně U mnoha oken je jejich obsah tak rozsáhlý (např. složka obsahuje příliš mnoho objektů), že není možné vše, co okno obsahuje, zobrazit pouze do výřezu na obrazovce. Proto existují takzvané posuvníky. Jedná se o speciální prvky, které mohou být zobrazeny u pravé nebo dolní hrany okna. Posuvník u pravé strany okna je svislý a posuvník u dolní hrany okna je vodorovný. Posuvník dokáže „posunout“ obsah okna tak, aby bylo vidět i to, co je zobrazeno za hranicí okna.

Vodorovný posuvník

Svislý posuvník

Pokud okno posuvník neobsahuje, znamená to, že vše, co je v okně právě vidět, je celý obsah okna. Vodorovný posuvník může být zobrazen nezávisle na svislém posuvníku, to znamená, že pokud obsah okna přesahuje pouze ve vodorovném směru, je zobrazen pouze vodorovný posuvník. Stejně tak pokud obsah okna přesahuje ve svislém směru, je zobrazen pouze svislý posuvník. Přesah v obou směrech vyjadřují oba zobrazené posuvníky. Posuvník je možné ovládat dvěma způsoby: •

Klepnutím na šipku posuvníku. Po každém klepnutí myší na šipku posuvníku se obsah v okně posune o malý kousek tím směrem, kterým šipka ukazuje. Pokud šipku držíte stisknutou, obsah okna se pohybuje plynule.

•

Stisknutím a tažením posuvné lišty. Pokud podržíte stisknuté levé tlačítko myši na posuvníku a táhnete vpravo/vlevo (u vodorovného posuvníku) nebo nahoru/dolů (u svislého posuvníku), odpovídajícím způsobem se posouvá i obsah okna.

Pomocí posuvníku je také možné odhadnout, kolik objektů (informací či textu) se v okně nachází mimo viditelnou oblast okna. Čím je totiž posuvná lišta menší, tím více objektů okno obsahuje.

48

Posuvník s větší posuvnou lištou značí, že okno neobsahuje větší množství objektů skrytých mimo viditelnou oblast. V podstatě lze říci, že většina objektů je právě vidět v okně.

Posuvník s menší posuvnou lištou značí, že okno obsahuje větší množství objektů, které jsou skryté mimo viditelnou oblast. Čím menší je lišta, tím více objektů okno obsahuje mimo právě viditelnou oblast.

Windows Vista

RŮZNÉ TYPY OK EN Přestože všechna okna mají prakticky stejné ovládání, tlačítka a vlastnosti, nejsou všechna úplně stejná. Některá obsahují nabídky, tlačítka a spoustu dalších voleb, jiná sdělují konkrétní informaci. Zcela jiná okna jsou ta, ve kterých běží konkrétní program – aplikace. Informační okno - obvykle informuje o určitém stavu, případně se dotazuje na další postup.

Aplikační okno - tj. okno, ve kterém je spuštěn konkrétní program, aplikace. Obsah okna může být zcela libovolný.

Typy oken

Konfigurační okno - obsahuje obvykle několik záložek, z nichž každá má řadu ovládacích prvků. V pravém dolním rohu jsou obvykle tlačítka OK, Storno a Použít.

Okno klasické složky - složka = adresář, resp. přihrádka pro další podsložky nebo konkrétní soubory. Každá složka ve Windows je samostatně nastavitelná.

ZOBRAZENÍ A KONFIGURACE OKNA - SLOŽKY Každá složka (na programy se toto nastavení nevztahuje) ve Windows může po otevření vypadat jinak. Na následujícím obrázku je jedno okno pokaždé jinak nakonfigurováno. V prvním případě (vlevo) je okno nastaveno tak, jak vypadá po instalaci Windows Vista. Vpravo je navíc zobrazena hlavní nabídka, v dolní části panel s informacemi a dále je zde nastaveno zobrazení objektů pomocí velkých ikon.

Různá konfigurace jednoho okna

= Takto vypadá okno složky po instalaci

Stejné okno po konfiguraci zobrazení

49

S počítačem nejen k maturitě - 1. díl

Způsob zobrazení objektů ve složce Pohled na ikony v každé složce může být nastaven několika způsoby – Největší ikony, Velké ikony, Střední ikony, Malé ikony, Seznam, Podrobnosti, Dlaždice. Přitom vzhled ikon nemá absolutně žádný vliv na jejich obsah či obsah složky. Nastavení můžete provést klepnutím myši na tlačítko Zobrazení v horním pruhu s tlačítky.

Možné způsoby zobrazení objektů ve složce

Největší ikony

Podrobnosti Různé typy zobrazení objektů lze pohodlně nastavit po klepnutí na tlačítko Zobrazení. Důležité je vědět, že způsob zobrazení nemá žádný vliv na obsah objektů nebo práci s nimi. Dlaždice

DALŠÍ MOŽNOSTI NASTAVENÍ OKNA Velké možnosti konfigurace okna nabízí okno Možnosti složky. Dostanete se do něj klepnutím na tlačítko Uspořádat v hlavní nabídce a poté klepnutím na položku Možnosti složky a hledání. Okno obsahuje tři záložky, z nichž momentálně jsou pro vás podstatné první dvě (Obecné a Zobrazení).

Záložka Obecné Bude-li zatržena volba Zobrazit náhled a filtry, zobrazí se v levé části okna široký informační pruh s informacemi o obsahu okna, případně o právě vybraném objektu s eventuálním náhledem. Bude-li vybrána volba Používat klasické složky…, bude se okno chovat jako standardní okno předchozích verzí Windows. Zde nastavíte, zda se pro každou další otevřenou vnořenou složku zobrazí i další nové okno, nebo zda bude používáno pouze jedno okno - pokaždé s jiným obsahem. Zde máte možnost nastavit, zda bude možné objekty (ikony) spouštět pouhým klepnutím na ně (podobně jako odkaz na internetu), nebo zda budete muset k otevření složky poklepat dvakrát.

Záložka Zobrazení Je určena ke konfiguraci zobrazení objektů ve složce. V horní části je důležité tlačítko Použít pro složky. Po klepnutí na ně budou všechna ostatní okna a složky nastaveny stejně jako právě aktuální složka.

50

Windows Vista

V dolní polovině okna můžete nastavit různé hodnoty týkající se zobrazení objektů ve složce. Je zde mimo jiné i volba Skrýt chráněné soubory operačního systému. Je-li tato volba aktivní, zobrazí se ve složce i soubory systémové. Dále doporučujeme nemít zatrženou volbu Skrýt příponu souborů známých typů, která způsobí, že bude možné vidět koncovky u všech typů souborů, a naopak zatrhnout volbu Zobrazovat skryté soubory a složky.

Hlavní panel Hlavní panel je lišta umístěná u dolní strany obrazovky, nicméně může být umístěna na kterékoliv jiné straně. Hlavní panel je nedílný prvek Windows a nelze jej natrvalo ze systému odebrat. V levé části hlavního panelu vždy naleznete kulaté tlačítko s logem Windows, nazývané Start. Zcela v pravé části se nacházejí standardní prvky - jedná se o klávesnici a čas. Mohou zde být i další symboly, jejichž počet je závislý na počtu a typu nainstalovaných programů. Střední – největší – část hlavního panelu slouží k zobrazování všech otevřených oken a spuštěných programů. Každé otevřené okno nebo spuštěný program je na hlavním panelu zobrazen jako tlačítko. Hlavní panel slouží i jako prostředek pro přepínání mezi otevřenými okny a spuštěnými programy. Jestliže například otevřete textový editor Word, na hlavním panelu se zobrazí tlačítko s ikonou Wordu. Jestliže k tomu ještě otevřete složku Aplikace, potom se ve střední části hlavního panelu zobrazí další tlačítko s ikonou složky. V levé části hlavního panelu je neodmyslitelné kulaté tlačítko nazývané Start. To je výchozím bodem pro práci s Windows.

Hlavní panel

Střední část hlavního panelu poskytuje prostor pro zobrazení tlačítek těch oken a programů, které jsou právě otevřené.

Levou část hlavního panelu - tzv. Panel snadného spuštění je možné využít k umístění ikon programů, které často používáte.

Tlačítka spuštěných programů (případně otevřených oken). Aktivní okno (okno v popředí) má tlačítko stisknuté.

V pravé části hlavního panelu jsou ikony těch programů, které jsou spuštěny neustále nebo které uživatel často využívá.

Kromě času, klávesnice a reproduktoru může pravá část hlavního panelu obsahovat i ikony dalších programů.

Výše zmíněné tlačítko Start je výchozím místem pro práci se systémem. Po klepnutí na ně se zobrazí nabídka, která disponuje neměnnými položkami.

TLAČÍTKO START (NABÍDKA START) Po klepnutí na tlačítko Start se zobrazí hlavní nabídka systému Windows Vista. Vzhled nabídky ale může být dvojí – podle toho, jak je systém nakonfigurován. Nabídka Start proto může vypadat ve stylu Vista jako na obrázku vpravo anebo jako klasická nabídka Start známá z předchozích Nabídka Start ve stylu verzí Windows. U nabídky předchozích verzí (obrázek vlevo) je většina položek pevně stanovena a není možné je měnit. U položek, které mají malou černou šipku směřující doprava, následuje další podnabídka. Na tuto položku se stačí nastavit myší a vnořená nabídka se po malé chvilce otevře automaticky.

Nabídka Start ve stylu Windows Vista. Od nabídek v předchozích verzích se výrazně liší.

předchozích verzí Windows.

Nabídka Windows Vista (obrázek vpravo) je rozdělena na dvě části. V levé (bílé) části je seznam nainstalovaných programů připravených okamžitě ke spuštění – stačí na ně klep51

S počítačem nejen k maturitě - 1. díl

nout. V pravé (černé) oblasti jsou pevně umístěné položky pro aktivaci systémových složek nebo operací. V obou případech platí, že položky, které šipku nemají, aktivují přímo nějakou akci nebo otevřou složku. Chcete-li nabídku Start opustit, stačí klepnout myší kamkoliv do pracovní plochy nebo znovu na tlačítko Start. Nabídku Start je možné aktivovat na některých klávesnicích přímo, a to klepnutím na klávesu se symbolem oken – Windows. TIP: Jak změnit nastavení podoby hlavní nabídky z Windows Vista na standardní podobu? Klepněte pravým tlačítkem myši kamkoliv do volného prostoru hlavního panelu. V zobrazené nabídce zvolte položku Vlastnosti. Zobrazí se další okno, v něm zvolte záložku Nabídka Start. Nyní si můžete vybrat, zda ponecháte zatrženou Nabídku Start, nebo nastavíte Klasickou nabídku Start, jež se podobá nabídkám v předchozích verzích systému Windows. Následující popis položek nabídky Start bude popisován pro konfiguraci Klasické nabídky Start.

Spuštění programů z nabídky Start Každý program nainstalovaný do systému Windows se musí z nějakého místa spouštět. Tím místem je mimo jiné nabídka Start. Po klepnutí na tlačítko Start se otevře nabídka Start. V její levé části se objeví naposledy spuštěné či nainstalované programy, odkud je možné je klepnutím přímo spustit. Protože se do této nabídky vejde jen omezené množství ikonek, a tedy i programů ke spuštění, je v dolní části k dispozici tlačítko Všechny programy. Po klepnutí na toto tlačítko se v levé části nabídky Start zobrazí všechny nainstalované programy v seznamu s posuvníkem, kde je již možné jimi listovat.

Start
Dokumenty Položka Dokumenty v nabídce Start umožňuje přímo přejít do složky Dokumenty. A co to vůbec je složka Dokumenty? Dokumenty jsou výchozí složkou pro ukládání souborů ze všech důležitých programů. Mohou se sem ukládat dokumenty, tabulky, obrázky apod. Pokud v nějakém programu zvolíte nabídku pro uložení nebo otevření souboru, pak obvykle okno s uložením nebo otevřením bude směřovat právě do složky Dokumenty.

Start
Počítač Položka Počítač v nabídce Start aktivuje okno s průzkumníkem. Okno bude přepnuto do složky se seznamem disků a diskových jednotek, odkud lze dále procházet počítačem. V okně Počítač se u každého disku nebo diskové jednotky zobrazí formou teploměru i celková kapacita a využitá kapacita jednotky. Poklepáním na některý disk nebo diskovou jednotku lze jimi procházet. Za předpokladu, že je počítač připojen do počítačové sítě, zobrazují se v okně Počítač i síťové disky.

52

Windows Vista

Start
Síť Položka Síť v nabídce Start aktivuje okno se seznamem počítačů v síti. Mohou se zde objevit okolní počítače i servery. Pro přístup k některému ze serverů musíte mít dostatečné oprávnění, tj. znát uživatelské jméno a heslo.

Start
Ovládací panely Jak již název napovídá, Ovládací panely tvoří hlavní centrum pro nastavení všech důležitých parametrů systému Windows Vista. Okno s ovládacími panely obsahuje spoustu objektů – ikon. Pomocí každého objektu je možné nastavit jinou část systému. Lze zde nastavit například parametry myši, klávesnice, sítě, chování zvuků v systému, uživatelské účty a hesla, tiskárny apod. Při nastavování pomocí objektů v ovládacích panelech mějte na paměti, že některé provedené změny mohou být zásadní a mohou způsobit nefunkčnost systému nebo některé jeho části. Změnu nastavení si proto vždy velmi dobře promyslete!

Start
Hledání Hledání ve Windows Vista se zásadně liší od hledání v předchozích verzích Windows. Hledání probíhá bez jakýchkoliv složitých nastavení nebo oken prostě tak, že se do dolní části nabídky Start napíše hledaný řetězec. Už po napsání prvních znaků začne Windows prohledávat disky počítače a výsledky hledání vypisovat do levé části nabídky Start. Nalezeny přitom budou všechny typy objektů – tedy programy, složky, dokumenty apod. oddělené v nabídce čarou. Chcete-li nalezený program či soubor přímo spustit nebo složku otevřít, stačí na něj klepnout levým tlačítkem myši. Podobný dialog pro hledání má ve Windows Vista každé okno složky v jeho pravé horní části. Sem stačí zadat klíčové slovo a okamžitě po napsání prvních znaků systém začne prohledávat disky.

Výsledek hledání se okamžitě zobrazuje v levé části nabídky.

Do dialogu napište hledaný text.

Tlačítka pro vypnutí počítače v nabídce Start V průběhu práce s Windows zaznamenává systém na disku různé informace – data – v souvislosti s právě prováděnou činností (systém takzvaně swapuje). Pokud by uživatel vypnul počítač za chodu systému, Windows by nestihl tyto informace „uklidit“. Po následujícím startu by se mohl chovat nekorektně, nebo by nemusel nastartovat vůbec. Zásadně se proto doporučuje před každým ukončením práce systému počítač korektně vypnout. Jestliže nebude možné Windows korektně ukončit (např. z důvodu vypnutí elektrické energie), po následujícím startu se Windows pokusí opravit chybné nebo nepotřebné soubory programem Scandisk, který v průběhu startu automaticky spustí.

53

S počítačem nejen k maturitě - 1. díl

DRUHÉ A DALŠÍ ULOŽENÍ Jakmile je již soubor jednou uložen, má přiřazené jméno a je umístěn v určité složce (adresáři), pak je každé další uložení velmi jednoduché. Stačí pouze klepnout na ikonu diskety na panelu nástrojů Rychlý přístup a Excel uloží změny, které byly provedeny od posledního uložení celé tabulky do současnosti. Tip: Pro rychlé uložení lze použít i klávesovou zkratku Ctrl+S.

ULOŽENÍ VLASTNÍ ŠABLONY V Excelu můžete vytvořit libovolné množství vlastních šablon. Šablony je výhodné používat u neustále se opakujících tabulek, případně častých formulářů, cestovních příkazů atd. Vytvoření šablony je velmi jednoduché – vytvoříte tabulku běžným způsobem, ale uložíte ji ve speciálním formátu do speciálního adresáře (složky). 1. Vytvořte tabulku, která bude sloužit jako nová šablona. Taková tabulka obvykle obsahuje všechny vzorce, vazby, grafickou úpravu buněk atd. Neobsahuje ale konkrétní údaje. Proto je šablona šablonou – údaje doplní uživatel až po načtení šablony do Excelu. 2. Klepněte na tlačítko Office a zde zvolte položku Uložit jako. Otevře se standardní okno pro ukládání souboru obvyklým způsobem. 3. V rozevírací nabídce Uložit jako typ zvolte položku Šablona aplikace Excel. 4. V tom okamžiku Excel změní cílový adresář uložení souboru. Zde si rovněž můžete prohlédnout, jaké další šablony (pokud vůbec nějaké) jsou momentálně k dispozici. 5. Nyní stačí dopsat název, pod kterým bude šablona uložena, a klepnout na tlačítko Uložit.

Tisk a předtisková příprava Jedním ze základních předpokladů vytváření tabulky v Excelu je možnost přenést následně tuto tabulku na papír – vytisknout. Tabulky v Excelu ale mohou být různě veliké, široké, dlouhé, navazující na sebe, rozdělené atd. Prostě existuje celá řada variant a tomu musí být přizpůsoben i tisk. Tiskové možnosti v Excelu jsou velmi rozsáhlé. Je možné nastavit celou řadu parametrů, od okrajů stránky až po automatické záhlaví buněk. Možnosti při tisku v Excelu jsou rozsáhlejší než například ve Wordu.

NÁHLED NA TABULKU – PŘEDTISKOVÁ PŘÍPRAVA Složitější a dlouhé tabulky se obvykle nevejdou na jednu stránku. Někdy na druhou stránku papíru přesahuje třeba pouze jeden sloupec. Ještě předtím než tabulku vytisknete, se můžete podívat, jak přesně bude na papíře vypadat, na kolik papírů se vlastně vejde a zda by nebylo možné například rozšířit okraje, aby se na papír vešel ještě jeden sloupec. Náhled zobrazíte klepnutím na ikonu lupy s papírem. Tato ikona stejně jako ikona příkazu Rychlý tisk není na panelu nástrojů Rychlý přístup zobrazena a musíte ji aktivovat ručně. Je také možné využít alternativní cestu přes tlačítko Office
Tisk
Náhled. Po klepnutí na ikonu lupy s papírem se Excel přepne do speciálního režimu. Všechny standardní pásy karet zmizí

148

Microsoft Excel 2007

a všechny dosud dostupné funkce budou nedostupné. Naopak se zobrazí speciální karta Náhled, pomocí které je možné nastavit parametry stránky před tiskem.

Náhled na tisk

Karta Náhled. Pomocí příkazů na této kartě můžete nastavovat různé parametry před tiskem.

Umístění tabulky na papíře, tak jak bude vypadat ve skutečnosti. Okraje, které vymezují zobrazení sloupců či řádků na papíře. Část tabulky, která se nevejde po okraje, bude přesunuta na další stránku.

Uprostřed stránky se nachází papír s tabulkou zobrazenou tak, jak bude skutečně vypadat na papíře po vytištění. Vše je v měřítku a odpovídá skutečnosti.

TISK TABULKY Jestliže jste úspěšně absolvovali všechna nastavení, zatržítka a konfigurace, je konečně čas k tisku. 1. Klepněte na tlačítko Office a v otevřené nabídce na položku Tisk. 2. Excel zobrazí okno s možností konfigurace tiskové úlohy. Pomocí rozevírací nabídky Název můžete určit tiskárnu, na kterou bude tabulka vytištěna. Po nastavení všech parametrů a klepnutí na tlačítko OK bude tabulka vytištěna.

Tisk tabulky Zde můžete vybrat jednu z tiskáren, které jsou v systému Windows nainstalované.

Vyberte rozsah tisku. Volba Vše vytiskne celý dokument Excelu. Možnost Stránky Od: Do: vytiskne pouze určené stránky dokumentu (např: Od: 2 Do: 4). Pokud má být vytištěna pouze oblast označených buněk, potom aktivujte možnost Výběr. Klepnutím na tlačítko Náhled zobrazíte vzhled dokumentu upraveného dle vybraných možností.

149

S počítačem nejen k maturitě - 1. díl

Procvičování - praktická část Vytvořte tabulku prodeje počítačových sestav na internetu dle předlohy. K tabulce vytvořte spojnicový graf se značkami v každé hodnotě. V tabulce použijte vzorce pro sumu a průměr. Typy písem a grafickou úpravu grafu i tabulky proveďte dle předlohy. Typy písem, velikosti a barvy, které na předloze nejsou specifikovány, zvolte dle vlastního uvážení tak, aby v konečném pohledu vypadaly zhruba jako na předloze.

Na tento řádek v tabulce nastavte žlutý podklad (pozadí). Veškerá písma v tabulce (kromě nadpisu) zvolte typem Arial, vel. 10.

V tomto sloupci bude vzorec, který spočítá součet za jednotlivá čtvrtletí každého typu sestavy.

Nadpis Arial vel. 14 tučný zarovnání vlevo

Na tomto řádku nadefinujte vzorec, který sečte hodnoty všech prodaných sestav za čtvrtletí.

V tomto sloupci bude vzorec, který spočítá průměr za jednotlivá čtvrtletí každého typu sestavy. Na tyto sloupce v tabulce nastavte žlutý podklad (pozadí).

Prodej PC sestav na internetu 1. čtvrtletí Basic Home Profi Game Celkem za období

2. čtvrtletí

62 152 41 86 341

55 180 62 71 368

3. čtvrtletí 4. čtvrtletí Celkem prodáno Průměr za čtvrtletí 113 165 395 98,75 101 184 617 154,25 145 149 397 99,25 115 205 477 119,25 474 703 1886

Prodej PC sestav na internetu

250

Počet kusů

200

150 Basic Home

100

Profi Game

50

0 1. čtvrtletí

Veškerá písma v tabulce (kromě nadpisu) zvolte typem Arial, vel. 10.

2. čtvrtletí

3. čtvrtletí

Spojnicový graf se značkami v každé hodnotě. Každá čára (spojnice) má jinou barvu.

Nastavte pozadí grafu průběžně stínované z šedé barvy do bílé.

Nadpis grafu nastavte písmem Arial, vel. 12, tučné.

150

4. čtvrtletí

Období

Legenda částečně překrývající graf

Písmo legendy nastavte Arial, vel. 9, tučné.

Internet

INTERNET Internet je fenomén. Žádná jiná síť na světě nikdy v minulosti nedosáhla takové expanze a významu, jakou dnes zažívá internet. Každým dnem pracují s internetem noví uživatelé a každým rokem se jejich počet zvyšuje. Čím to je? Proč je internet tak populární? Odpovědí je hned několik. •

Internet je obrovskou studnou informací. Tato v souvislosti s internetem tolikrát publikovaná věta se sice možná stala všední, ale nic neztratila na své pravdivosti. Internet totiž obsahuje tak obrovské množství informací jako žádný jiný informační zdroj na světě v žádné podobě.

•

Komunikace prostřednictvím internetu je rychlá. Internet nezná hranice a kontinenty. Jakmile je informace jednou zveřejněna na internetu kdekoliv na světě, může ji okamžitě získat kdokoliv kdekoliv na jiném konci planety.

•

Internet je spolehlivý. Internet je decentralizovaný, není závislý na jediném bodě (uzlu). Proto je velmi spolehlivý. Pokud má náhodou někdy nějaké výpadky, pak jsou prakticky vždy pouze lokální – s internetem jako celkem se neděje nic.

•

Internet je svobodný. Internet vlastně nikomu nepatří, proto na něj nikdo nemá licenci, nikdo jej necenzuruje. Používat jej mohou doslova a do písmene všichni ti, kdo si k němu najdou přístup (což by v moderní společnosti neměl být až takový problém).

Na druhou stranu je ale nutné objektivně přiznat, že internet s sebou přinesl i řadu negativních vlastností, které jsou ovšem naštěstí výrazně převáženy uvedenými klady. •

Internet bohužel slouží jako komunikační nástroj nejen běžným uživatelům, ale i „podvratným živlům“, obchodníkům s drogami, teroristům apod. Vinu ovšem samozřejmě nemůžeme dávat internetu jako takovému, neboť v tomto je rovnocenný např. s telefonem.

•

Snazší porušování autorských práv. Po internetu se bohužel dnes a denně kopírují autorská díla – hudba, texty, obrázky, filmy a jiné. Tohoto trendu se zřejmě hned tak nezbavíme.

•

Totální anonymita. Internet zajišťuje naprostou anonymitu každému, kdo si anonymní být přeje. To bohužel také nahrává různým chorobomyslným jedincům, kteří rozesílají bombové výhrůžky, vydávají se za někoho jiného apod.

HISTORIE INTERNETU Historie internetu sahá zhruba třicet let zpět do minulosti. Byla to doba studené války mezi Západem a Východem, a tedy i doba různých tajných vojenských projektů. Na straně Američanů se podobnými projekty zabývala společnost RAND, která dostala v šedesátých letech za úkol vyřešit problém, jak by si mohly jednotlivé vojenské základny, města a státní úřady vyměňovat informace po případné nukleární válce. Nebylo možné použít dosavadní principy sítě založené na jednom centrálním uzlu, na který byli napojeni ostatní uživatelé. Kdyby nepřítel zničil právě tento uzel, celá síť by nefungovala. V roce 1964 zveřejnila společnost RAND na svou dobu odvážnou teorii. Navrhla síť, která neměla žádný centrální uzel – všechny uzly byly totiž rovnocenné. Celá síť byla navržena tak, aby od samého začátku dokázala odolávat kolizím – pokud by zkolaboval jeden uzel, zbytek sítě by dokázal pracovat bez potíží. Koncepce byla rozpracována „na papíře“ a prakticky se projektu chopila společnost ARPA, která se rozhodla jej financovat. Na podzim roku 1969 byl instalován první uzel sítě a koncem téhož roku již existovaly čtyři uzly. Tato zatím malá síť se podle svého sponzora jmenovala Arpanet. Byla spolehlivá a oblíbená. V roce 1971 měl Arpanet 15 uzlů. V roce 1972 jich bylo již 37. Na rozdíl od původního záměru se Arpanet stal velmi populární sítí zejména mezi vědci a studenty, kteří ji kromě pracovních úkolů používali hlavně ke komunikaci. Během 70. let rostla síť závratným tempem. Netrvalo dlouho a Arpanet přesáhl hranice Spojených států amerických. Jednalo se již o síť mezinárodní a začalo se jí říkat Internet (inter – mezinárodní, net – síť). V roce 1991 vzniká World Wide Web, tedy standard pro přenos hypertextových a grafických informací. Tento krok byl „sudem se střelným prachem“, který doslova „odpálil“ rozšíření internetu neobyčejně explozivním způsobem. Díky WWW, tedy internetovým stránkám, se internet stal přístupný nejen pro počítačové fandy a akademickou obec, ale i pro uživatele, kteří s počítači nemají mnoho společného. V posledních letech se internet stal naprosto běžným komunikačním prostředkem. Na internetu rovněž vzrůstá počet on-line aplikací s napojením do nejrůznějších databází, internet umožňuje provádět platby on-line, společnosti prostřednictvím něj realizují elektronický obchod apod. Internet Histories - rozcestník s odkazy na stránky o historii internetu http://www.isoc.org/internet/history Wikipedia.org - internet v encyklopedii on-line http://cs.wikipedia.org/wiki/Internet

151

S počítačem nejen k maturitě - 1. díl

Jak internet funguje? Všechny servery v internetu jsou mezi sebou určitým způsobem propojeny. Na rozdíl od běžných počítačových sítí však v internetu neexistuje žádný centrální uzel, který by řídil celý chod internetu. Všechny servery v internetu jsou propojeny „zdánlivě chaoticky“ (podobně, jak ukazuje následující obrázek). Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný server, který by byl nadřazený ostatním serverům, získávají všechny servery v internetu rovnocenné postavení. Každý server tvoří jeden uzel (jednu křižovatku), která má stejný význam jako jiný uzel kdekoliv jinde v internetu.

Schéma propojení serverů v internetu Spojení satelitem Propojení serverů podmořským kabelem

Jednotlivé servery jsou v internetu propojeny zdánlivě chaoticky. Díky tomu má však internet vysokou stabilitu - v případě výpadku jednoho uzlu ho ihned nahradí jiný.

Uzly - servery v internetu

Jednotlivé servery-uzly jsou mezi sebou propojeny různými způsoby.

Pamatujte: Tok dat (informací) v internetu není dán nějakým přesným pravidlem. Například nikde není řečeno, že všechny informace z Prahy do New Yorku budou putovat jednou a toutéž linkou přes oceán. Jednou může informace putovat třeba přes satelit a podruhé tatáž informace třeba podmořským kabelem. Při „proudění“ informací v internetu se uplatňuje pravidlo, že informace si vždy hledá tu nejprůchodnější a nejrychlejší cestu. Zdánlivě chaotické propojení jednotlivých serverů a to, že neexistují „nadřazené“ a „podřazené“ servery, má obrovskou výhodu – velkou stabilitu a spolehlivost fungování celého internetu. Pokud totiž jeden uzel (server) přestane z nějakého důvodu pracovat (porucha, likvidace...), pak se s internetem vůbec nic neděje, protože ostatní servery spolu začnou komunikovat přes jiný uzel. Teoreticky tak lze vyřadit z provozu internet na celém kontinentu a uživatelé na jiném kontinentu nemusí nic tušit. Vždyť internet byl původně plánován pro vojenské účely.

IDENTIFIKACE SERVERU V INTERNETU - IP ADRESY Pokud si přejete získat informaci ze serveru, který je umístěn na jiné straně zeměkoule (v podstatě ani nemusíte vědět kde), je třeba nějakým způsobem zadat, jaké informace vlastně do počítače mají putovat. Pokud například víte, že ministerstvo školství má svůj server, musíte nějak zadat, že chcete získat informace právě z tohoto serveru. Aby byl v internetu určitý pořádek, musí být každý server označen. Každý server internetu má proto svoji číselnou adresu – říká se jí IP adresa. Ta je složena ze čtyř čísel oddělených tečkou – například 77.93.198.3. IP adresa je pro každý server v internetu jedinečná. Není principiálně možné, aby existovaly dva servery se stejnou adresou (podobně jako není možné, aby existovala dvě stejná doménová jména).

152

Příklad: Server = www.computermedia.cz = 77.93.198.3

Internet

DOMÉNOVÁ ADRESA Číselná IP adresa je pro běžného člověka obtížně zapamatovatelná, a proto ke každé číselné IP adrese existuje i tzv. doména neboli adresa v textovém tvaru – např.: http://www.edu24.cz. Adresa v tomto tvaru je pro běžného uživatele podstatně lépe zapamatovatelná. Jak již bylo uvedeno, každá adresa je v internetu jedinečná – není možné, aby existovaly dva servery se stejným jménem nebo číselnou adresou. Chce-li si majitel serveru zaregistrovat doménu (za registraci se platí), může si vybrat pouze ze zatím nezaregistrovaných textových tvarů. Platí zde pravidlo „Kdo dřív přijde, ten dřív bere“.

Adresa stránky

http://www.google.com HTTP je zkratka HyperText Transfer Protocol. Jedná se o jazyk, který používají počítače mezi sebou. Protokol HTTP se používá u naprosté většiny všech stránek. Při zadávání adresy se proto zkratka http psát nemusí – prohlížeč ji doplní sám. Po zkratce http vždy následuje oddělovač ://.

WWW je zkratka World Wide Web, což v překladu znamená celosvětová počítačová síť. Většina internetových adres začíná právě písmeny WWW. Adresa však může mít i podobu např.: email.seznam.cz, tedy bez WWW.

Doména druhé úrovně Jména domény druhé úrovně mohou být tvořena písmeny anglické abecedy, číslicemi a pomlčkou. Majitel domény si při vytváření může vybrat jakékoliv zatím neobsazené jméno (při registraci platí „Kdo dřív přijde, ten dřív bere“). Snahou je pojmenovávat domény krátkým, snadno zapamatovatelným a výstižným názvem – např. centrum, seznam, vlada, napoje atd.

Doména první úrovně Charakterizuje zaměření serveru. Domény první úrovně (tzv. TOP LEVEL DOMAIN) jsou pevně definovány – edu, com, net atd. Podle domény první úrovně lze poznat, zda adresa patří úřadu, komerční organizaci, firmě, škole… Například: com – komerční / firemní server (nejpoužívanější typ koncovky); edu – vzdělávací; org – server určité organizace; int - mezinárodní; govt či gov – vládní (v USA); eu - firmy a instituce Evropské unie apod. Domény států jsou vždy dvouznakové (např. ČR – cz, Německo - de, Velká Británie - gb, Francie - fr, Austrálie - au apod).

CO JE TO WWW STRÁNKA Jak již bylo zmíněno, standard WWW (World Wide Web) významným způsobem přispěl k celosvětové expanzi internetu. Formát WWW může obsahovat kromě textu i obrázky a multimediální prvky (videosekvence, zvuky, barevná písma apod). Tomu, co uživatel internetu vidí na obrazovce po přístupu k WWW serveru, se říká WWW stránka. Stránka je jakýmsi „plakátem“ složeným z mnoha prvků. Může být libovolně dlouhá a v její tvorbě není autor vůbec omezen. Stránka je psána v jazyce HTML (HyperText MarkUp Language).

WWW stránka

Ovládací tlačítka internetového prohlížeče Dialog pro zadání klíčového slova

Tlačítko pro potvrzení hledání klíčového slova v dialogu

Prostor pro obsah stránky Hypertextové odkazy jsou dnes již samozřejmou součástí každé internetové stránky.

Text, zalomený podle představ tvůrce www stránky

CZ.NIC - správce domény nejvyšší úrovně v ČR Internet.er.cz - přehled kategorií přípon domén první úrovně

Součástí www stránek jsou i obrázky, a to jak statické, tak animované.

http://www.nic.cz http://internet.er.cz/domeny.php

153