Zakládáme a vedeme branný oddíl

1

Zakládáme a vedeme branný oddíl Představení projektu Cíle výchovy a prostředky k jeho dosažení Vlastenecká výchova Branná mládež ČR Koncept fungování oddílové organizace Organizační a časový plán činnosti Programový obsah Příklady z praxe Závěr

Představení projektu: Dnešní moderní doba a děti či mládež v ní vyrůstající je velice ovlivněna spěchem, stresem a pracovními povinnostmi rodičů i nejbližšího okolí. A také množstvím informačních možností našeho komunikačního věku. Rodina a škola dnes sotva stačí k výchově a jejich úlohu přebírají nejrůznější média - internetem počínaje a počítačovými hrami či filmovou branží konče. Volnočasové aktivity, které mají pomáhat nejen fyzickému a dovednostnímu růstu, ale také rozvoji osobnosti, se mnohdy omezují na sportovní výkon nebo manuální či rétorické dovednosti. Škála nejrůznějších druhů sportů a současně tlak na jejich komerční využití a zejména na sportovní (či komerční) úspěchy jejich členů to vše má vliv na mladou generaci, která hledá nejrůznější možnosti trávení volného času bez nutnosti dosahovat fyzických i psychických limitů soustavným a náročným tréninkem. Mladým lidem často nemá kdo ukázat cestu k jiným hodnotám, než jsou sportovní nebo komerční mety. Ti, kteří nemají dostatek příležitostí, sil, schopností nebo prostě jen motivaci uplatnit se v soutěži s ostatními, se dostávají se pod vliv patologických jevů (drogová problematika, kriminalita, počítačová závislost atd.). Projekt branných oddílů je jedním ze způsobů jak jim ukázat cestu kudy se ubírat a najít ty správné hodnoty a vztahy k ostatním lidem a ke své vlasti. K tomu patří také uvědomění si odpovědnosti každého člověka k národu, státu a k důležitosti jeho obrany. A to bez nutnosti muset ze sebe vydávat vše na pravidelných trénincích, kvalifikačních závodech či vrcholových soutěžích. Být členem kolektivu, pracovat na sobě bez strachu z vyřazení či neúspěchu v případě nezdaru, ale přitom vědět, že i svým malým dílem přispívám k něčemu, co slouží všem bez rozdílu. A k ještě tomu být se svými kamarády, poznávat svoji zemi, mít radost z úspěchů i zážitků, vidět smysl svého úsilí v tom být platným občanem své země. Výchova mladých lidí v tomto duchu je základem práce v branných oddílech.

Cíle a prostředky: Dalším nezanedbatelným faktorem branné činnosti je zvýšení fyzické i psychické odolnosti dětí a mládeže. Každá činnost, která směruje děti a mládež k aktivnímu trávení volného času a k pohybu (hřiště, hala, tělocvična, příroda) je pozitivním přínosem pro zdravý vývoj jednotlivce. Nemalým přínosem je také rozvoj osobnosti a týmové spolupráce. Zde se nachází vynikající prostor pro hledání a rozvoj osobnostních vlastností, tvorbu charakterů mladých lidí zejména pokud jsou spojeni do společných skupin. Musejí umět hledat toleranci v názorech a společné cesty, aby jejich tým byl úspěšný. Svojí společnou

1

2 aktivní účastí na nejrůznějších pietních a historicko-vlastivědných akcích najdou cestu, jak mohou být prospěšní pro větší společenství lidí (obec, město, kraj, stát). Praktický a v přírodě procvičovaný branný výcvik v tématech jako je první pomoc, orientace a přežití v přírodě, ale i sebeobrana jim pomáhají zvládat nejrůznější mimořádné situace a v kombinaci s fyzickou zátěží zvyšují také psychickou odolnost. Dalším důležitým přínosem projektu branných oddílů je jejich zapojení do přípravy občanů k obraně státu a to a principu dobrovolnosti a dlouhodobé činnosti. Aktivity prováděné v oddílech mohou sloužit jako základní kámen přípravy do různých složek integrovaného záchranného systému, policejního sboru a armády (profesionální armáda, dobrovolné zálohy). Ze zkušeností našich organizací (Centrum branných aktivit z.s. působí více jak 5 let a Airsoftový oddíl Uh. Brod pracuje třetím rokem) při pořádání volnočasových aktivit pro děti a mládež vyplývá, že je o tento způsob trávení volného času mezi dětmi a mládeží veliký zájem. Mnoho chlapců, ale i dívek se z různých důvodů nechce zapojit do běžné činnosti sportovních a kulturních družení (nedostatek času, prostředků atd.). Tuto alternativní možnost vítají, je pro ně velice přitažlivá, inspirující a motivující.

Vlastenecká výchova Dnešní děti a mládež získávají své základní znalosti především ve své rodině a ve škole. Třetím prvkem mohou být právě volnočasové aktivity, které by kromě zábavy či sportovního vyžití měli splňovat také částečně úlohu výchovnou a doplňovat tak výchovu v rodině i ve škole. Branné oddíly jsou svým zaměřením určeny především dospívající mládeži, která si již formuje své základní společenské, mravní i hodnotové normy. Jednou z nich je také uvědomění si příslušnosti a odpovědnosti k vlastní rodné zemi, ke svému domovu a ke společenství ve kterém žijeme. Je zde jedinečná možnost posílit a rozvinout ve svých členech vlastenectví a s tím spojené hodnoty. Vlastenectví je samo o sobě výrazným rysem mravnosti a společenské vyspělosti jedince. Láska k vlasti a vlastenecké přesvědčení jsou významné síly při budování vlastní rodiny, ale i lepší komunity, obce, města a celé krajiny. Je současně i ochranou proti rozličným škodlivým ideologiím (rasismus, šovinismus). Branný oddíl zde může snadným a uchopitelným způsobem doplnit základní výchovnou úlohu rodiny a školy. Členové oddílu se v průběhu činnosti seznámí s nejrůznějšími aspekty vlastenecké výchovy přirozenou formou: poznají význačné osobnosti a události z historie našeho státu – od husitských dob až po moderní dějiny vzniku našeho státu, boje v první i druhé světové válce, hrdiny domácího i zahraničního odboje i významná místa naší národní historie. Naučí se úctě k národním symbolům, k našemu státu a jeho představitelům. Děje se tak především praktickou formou. V oddíle se pořádají nejrůznější přednášky na téma historie, výlety a turistické výpravy na významná místa našich dějin v blízkém i vzdáleném okolí, členové se účastní nejrůznějších soutěží a branných závodů a v neposlední řadě spoluorganizují místní vzpomínkové a pietní akce. Činnost v branném oddíle přímo a prakticky naplňuje výchovný cíl rodiny i školy – vychovat uvědomělého a zdatného občana naší vlasti, který je připraven k obraně naší společnosti, jejich demokratických zásad a naší vlastní země. Prostředkem k dosažení těchto cílů je soustavná, celoroční práce s malými skupinami dětí a mládeže v oddílech. Branný oddíl: Jedná se o zájmový kroužek pro chlapce i dívky od 12 let, který se koná jedenkrát až dvakrát týdně. Náplní kroužku jsou taktická a vševojsková příprava, pobyt a pohyb v terénu, topografie, zdravověda, zlepšování fyzické kondice, střelba, místní vlastivěda a historie se zaměřením na nejbližší okolí. Kroužek navštěvuje 20 až 40 chlapců i dívek ročně.

2

3 Víkendové výpravy: Jsou jednodenní a vícedenní s přespáním. Je zde kladen důraz na samostatnost, fyzickou kondici, přežití v přírodě a další branné činnosti, které se nedají časově zvládnout v průběhu zájmového kroužku. Jejich cílem nemusí být jen pobyt v přírodě, ale také návštěva zajímavých akcí a míst v okolí, exkurze či jiné aktivity. Tyto akce jsou také otevřeny v oddílu neorganizovaným dětem a mládeži. Někteří neorganizovaní nemají možnost pravidelně se účastnit zájmového kroužku (finance, vytíženost, dopravní dostupnost). Konají se 1 až 2 do měsíce. Vojenské tábory: Ve věku dospívání (13 až 18 let) přestávají mít mladí chlapci zájem o volnočasovou činnost v průběhu letních prázdnin. Většinu z těchto mladých lidí klasický letní dětský tábor s celotáborovou hrou neosloví. Máme pro ně zajímavou alternativu - pořádání airsoftových táborů s vojenskou tématikou. Z této naší zkušenosti vyplývá, že mezi dospívajícími chlapci je velký zájem o trávení volného času právě tímto způsobem. Organizujeme letní vojenské tábory již několik let a zejména pro členy oddílu představují vyvrcholení jejich celoroční činnosti. Pro ně jsou naše tábory určeny prioritně, protože zkušenosti na nich uplatněné a ověřené předávají dále novým členům v následujícím roce. To je rozdíl proti běžným „komerčním“ táborům kam se sjíždí zájemci z celé republiky, aby se po společně prožitých deseti dnech opět rozjeli domů a své kamarády z tábora už nikdy nepotkali.

Zkušenosti ze zahraničí – Cadet Force UK Cadet Force ve Velké Británii funguje jako dobrovolnická mládežnická organizace na cca 250 středních školách a účastní se ho cca 40.000 žáků a 8 000 instruktorů. Jaký je účel této organizace? V zemi, která má velmi dlouhou tradici profesionální armády a jen velmi omezenou zkušenost s braneckou armádou, poskytuje výborný spojovací můstek mezi ozbrojenými složkami a většinovou společností v té nejdůležitější kategorii – mládež. A samozřejmě současně učí nikoliv nevýznamnou část mládeže základním branným dovednostem. Nejenže je naučí dovednosti použitelné v krizových situacích i v normálním životě, ale motivuje mládež přinejmenším popřemýšlet o tom, zda by v budoucnu nechtěla sloužit v armádě. Projekt má velkou podporu jak armády, tak i čelných představitelů země.

Branná mládež ČR Branná mládež ČR z.s. je organizace s celorepublikovou působností. Vznikla na základě potřeby mít zastřešující organizaci pro oddíly, kluby, sdružení, které se zabývají brannou přípravou mládeže. V ČR bohužel žádná obdobná organizace neexistuje a ty dnes fungující se tomuto tématu mimoškolní výchovy věnují jen zcela okrajově. Organizace Branná mládež ČR z.s. (dále jen BM ČR) si klade za cíl umožnit a zjednodušit jak samotné založení oddílů tak i sjednotit jejich náplň činnosti a umožnit jim vzájemnou spolupráci na pořádání nejrůznějších akcí. Nemalým přínosem je také možnost prezentovat činnost branných organizací na jediné platformě, která může být partnerem při jednání se zástupci jiných sdružení, institucí i úřadů. Organizuje potřebná školení a akreditované kurzy pro vedoucí oddílů, hlavní vedoucí táborů, zdravotníky atd. a zajišťuje administrativní a materiální zabezpečení činnosti oddílů. Organizace BM ČR z.s. umožňuje vstup již existujícím klubům a oddílům formou smlouvy o vzájemné spolupráci. Zástupci oddílů založených BM ČR mají v rámci organizace možnost podílet se na jejím vedení a řízení formou účasti na valném shromáždění členů, které se koná každé dva roky.

Vedoucí branných oddílů Protože je branná výchova a činnosti v ní prováděné spojena jak s poměrně velkými nároky na technickou a znalostní přípravu a je navíc prováděna s dětmi musí mít vedoucí oddílu potřebnou kvalifikaci.

3

4 Kvalifikace metodická je zajištěna absolvováním kurzu „Vedoucí branných oddílů“ akreditovaným MŠMT, po jehož zdárném ukončení je vydáno osvědčení o jeho úspěšném absolvování. Vzhledem k tomu, že se jedná o mimoškolní volnočasovou aktivitu dětí a mládeže je nutné mít splněn také požadavek na pedagogické minimum u vedoucího oddílu. Dalším důležitou součástí vzdělání je schopnost poskytnout první pomoc při úrazech v přírodě i v jiných krizových situacích . To je zajištěno absolvováním akreditovaného zdravotnického kurzu (nejlépe Kurz zdravotníků zotavovacích akcí). Pro kvalitní přípravu dětí musí mít vedoucí také odborné a fyzické předpoklady. Odborné předpoklady získává nejlépe ve svém povolání (nejvhodnější jsou proto příslušníci AČR, Policie ČR, Hasičského záchranného sboru, Aktivních záloh apod.) nebo je získá soustavnou a dlouhodobou činností ve svém volném čase (členové airsoftových nebo paintballových oddílů, instruktoři sebeobrany, vedoucí turistických oddílů atd.).

Založení oddílu Pro založení a vedení oddílu potřebujete především chuť, volný čas a vytrvalost. Nezbytný je především zájem dětí a jejich rodičů z vašeho blízkého okolí, ale i nalezení vstřícných spolupracovníků a podporovatelů. Pokud už máte oddíl v nějaké formě založen, bude důležité jej přizpůsobit požadavkům zastřešující organizace jak po stránce legislativních norem, tak po stránce obsahové. Pro oficiální založení oddílu je zapotřebí registrace pod hlavičkou celorepublikové zastřešující organizace „Branná mládež ČR“ (Dále „BM ČR“) podle stanovených pravidel (věk a vzdělání vedoucího, trestní a občanská bezúhonnost, absolvování potřebných kurzů a školení). Dále bude nezbytné mít shromážděny údaje o členech oddílu – přihlášky a jmenný seznam.

Pojmenování oddílu Jméno oddílu je vytvořeno podle pravidel BM ČR. Tvoří jej část „Branný oddíl“ a samotné jméno oddílu, které si zakládající členové oddílu vybírají sami. Podle pravidel BM ČR se oddíly pojmenovávají podle místních nebo regionálních osobností (především vojáků), které se významně zapojili do odboje za II. sv. války, měli podíl na vzniku ČSR nebo jinak přispěli k budování demokratického a svobodného českého státu. Náš oddíl se například jmenuje „Branný oddíl gen. Vojtěcha Luži“.

Administrace a účetnictví Zastřešující organizace poskytne oddílu všechny administrativní pomůcky: deník oddílu, oddílové přihlášky, pomůže vám s vyplněním nejrůznějších formulářů (pojištění členů, pojištění odpovědnosti, vedení pokladní knihy a další). Současně zajistí propagaci a základní komunikaci prostřednictvím vlastního webového portálu. Dále poskytne základní metodické pomůcky (manuály pro členy i instruktory, manuál pro oddílové vedoucí atd.). Informuje vás o termínech školení a zajistí vaši účast za snížené ceny. Po finanční stránce je každý oddíl odpovědný za vlastní financování z členských příspěvků, ale BM ČR vám poskytne podporu a přímou pomoc při žádostech o dotace a granty na úřadech a institucích ve vašem městě či kraji popř. vypomůže v žádostech o sponzorské příspěvky a dary. BM ČR je partnerem distributorů a prodejců nejrůznějšího vojenského vybavení a proto má vyjednány výrazné slevy pro své členy.

4

5 BM ČR je také spolupořadatelem nejrůznějších akcí, kterých se vaši členové mohou účastnit: nejrůznější branné soutěže, vlastivědně-turistické zájezdy atd.

Koncept fungování branného oddílu Oddíl Oddíl je tvořen chlapci a dívkami od 12 let. Okruh zájemců je vymezen na město, větší obec či jeho nejbližší okolí. Počet členů oddílu je 20 až 30. Nábor a celoroční aktivity jsou organizovány podobně jako zájmový kroužek či sportovní oddíl s tím rozdílem, že nejdůležitější akce oddílu (letní tábor) se koná o letních prázdninách.

Oddílový vedoucí Oddílový vedoucí je řádně proškolený externí pracovník starší 18 let se zkušenostmi s branným výcvikem. Musí mít základní pedagogické i metodické znalosti (akreditované školení vedoucího branného oddílu, pedagogické minimum, proškolený zdravotník atd.) a samozřejmě i potřebnou autoritu.

Časový plán činnosti oddílu Dnes většinou nejsme v pozici, kdy můžeme věnovat veškerý svůj čas učení mladších svým dovednostem a získaným znalostem. Většina z nás se živí prací, která nemá s touto oblastí mnoho společného. Takže nám zbývá na tyto aktivity jen relativně málo času. V branném oddíle naštěstí neprovozujeme sport, ve kterém je nutné pravidelně a vytrvale několikrát do týdne cvičit – naším cílem není organizace vrcholových závodů a každodenní příprava jednotlivců, ale vytvoření pevné skupiny. Čím více času můžeme pravidelné činnosti skupiny věnovat tím rychleji a lépe tento kolektiv utvoříme. Pro vedení oddílu o cca 15 členech dostačuje jediný vedoucí, ovšem s tím, že je ochoten a schopen pravidelné činnosti po celý rok vždy v určitém pravidelném časovém rámci. Nutností je dodržovat alespoň jednu týdenní schůzku v trvání dvou až čtyř hodin (podle druhu činnosti) a minimálně jednu víkendovou výpravu v měsíci (jedno nebo dvoudenní). Nutné je také počítat s časem na přípravu a potřebná školení. Optimální bude, pokud je v jednom oddíle dospělých vedoucích několik.

Nábor do oddílu Základní nábor do oddílu probíhá ve formě nejrůznějších akcí po celý čas fungování oddílu formou prezentačních akcí na školách, pořádání branných závodů, pietních akcích k výročí osvobození či uctění památky bojovníků – rodáků, pořádání branných dnů o prázdninách apod. Samozřejmostí je prezentace veškeré činnosti pomocí internetu a na sociálních sítích. Samotný termín, kdy do oddílu začínáme nabírat nováčky, by měl být přizpůsoben obvyklé praxi – počátku školního roku (tj. v průběhu měsíce září až do poloviny října), kdy si většina dětí (a samozřejmě jejich rodičů) vybírají vhodné či dostupné mimoškolní aktivity do začínajícího školního roku. Vstup nováčků do oddílu je podmíněn zaplacením členského příspěvku a odevzdáním přihlášky. Pro váhající začátečníky je vhodné zpřístupnit jim jednu či dvě schůzky bez těchto formalit a nechat je podívat se na činnost oddílu. Nováčky ale můžeme přibírat po celý rok, zejména v jarních měsících kdy oddíl může opět cvičit taktickou přípravu v lese. Věková hranice pro vstup do oddílu je od 10 let a více. Členové od 10 do cca 12 let tvoří nejmladší členy oddílu, jsou fyzicky méně zdatní a psychicky méně odolní. Přesto se k nim přistupujeme stejně jako ke starším členům

5

6 oddílu – vyjma fyzických výkonů. Při schůzkách nerozdělujeme oddíl na mladší a starší členy, na dívčí či chlapeckou část. Při velké skupině rozdělujeme účastníky na dvě a více družstev po 6 až 10 lidech. Družstvo je smíšené a vedené nejzkušenějšími členy oddílu, kterým velí oddílový vedoucí.

Jedna schůzka týdně Základní činností jsou pravidelné oddílové schůzky, pro které je určen pevně daný termín a místo. Například každý čtvrtek v 16 hodin v tělocvičně či na hřišti základní školy nebo v jiných vhodných jiných prostorách, v případě, že je vhodné počasí schůzky pořádáme v přírodě – v blízkém lese, lesoparku či na jiném vhodném místě. Délka trvání jedné schůzky by měla být nejméně dvě (tělocvična, klubovna) až čtyři hodiny (taktický výcvik v lese) čistého času. V školním jednom roce tak může proběhnout cca 35 pravidelných týdenních schůzek. Na schůzce si čas rozdělíme na: -

Přivítání a organizační záležitosti – prezenční seznam cca 5 minut Výcviková část – pohybová aktivita – rozcvička, úvodní hra cca 20 minut Naučení nové dovednosti a znalosti 30 minut Opakovací praktická část – hra 30 minut Výchovná část – přednáška 15 minut Organizační část – program příští schůzky, plán na výpravu apod. 5 minut

Aktivity by měly být jak pohybové k vybití energie (rozcvička) a zlepšení fyzických kvalit (překážková dráha na obratnost) tak teoretické, kdy jednoduchou a zábavnou formou naučíme nové téma. Část schůzky slouží k opakování naučených znalostí a část k získání nových. Tím se současně vyhýbáme stereotypu a udržujeme pozornost. Jestliže je to možné tak schůzky v lese protáhneme na tři i čtyři hodiny, jak nám dovolí denní doba. Pokud máme dostatek času nebo větší množství členů můžeme schůzky pořádat častěji.

Místa schůzek V období kdy je obvykle teplo a sucho počítejme s tím, že schůzky pořádáme pod širým nebem – zpočátku třeba na školním hřišti nebo nejlépe v přírodě za městem. Potřeba pohybu v přírodě vzroste s tím, jak si jednotlivci začínají pořizovat výstroj a zejména výzbroj. Na rozdíl od jiných pohybových sportů (vyjma orientačního běhu apod.) je pro aktivitu branného oddílu nejdůležitějším prostorem les – je to současně nejlepší učebna, cvičiště i bojiště. V začátcích činnosti na začátku školního roku ještě můžeme využít teplejšího období, ale musíme počítat s tím, že se musíme postupně spokojit s činností v tělocvičně nebo ještě menší herně či jen v klubovně. Až opět na jaře (důležitý je zejména přechod na letní čas) můžeme plánovat činnost oddílu v lese.

Jedna víkendová výprava měsíčně Pro utužení vazeb ve skupině, ověření naučeného a poznání nových dovedností je důležité pořádat celodenní víkendovou výpravu mimo město nebo mimo obvyklá místa schůzek. Můžeme jít na klasický turistický pochod, vyjet na vlastivědnou výpravu na některé významné místo, uspořádat bojový turnaj s jinou skupinou, orientační či branné závody nebo účastnit se na prezentační akci na veřejnosti. Pro dobře vybavený oddíl je nejlépe pořádat celovíkendové akce s přespáním v terénu, vodácký výlet, zájezd na zajímavé a vzdálené místo apod.

6

7 Vhodné je pro nový oddíl (na začátku školního roku) uspořádat „adaptační“ několikadenní výpravu – jednotlivci si rychleji najdou svá přirozená místa a kolektiv oddílu se utuží společnou činností a společnými zážitky. Množství výprav do přírody je omezené především výstrojí členů – je potřebná dobrá výstroj do zimních podmínek nebo do deštivého počasí. Proto je vhodné pořádat výpravy zprvu či v chladném počasí jen jednodenní, v létě s možností přespání ve vhodném objektu bez nutnosti stavět přístřešky nebo stany. Výprava se má konat nejméně jednou za měsíc, nejlépe jednou za tři týdny. Kromě této pravidelné výpravy se členové mohou organizovaně setkávat mimo obvyklé termíny například na tematicky vhodných přednáškách např. o historii odboje, prohlídkách expozic v místních muzeích, akcích jiných organizací, promítání zajímavého filmu, exkurze na služebnu Policie, městské policie, stanoviště záchranné služby atd. Společné a nevšední akce utužují kolektiv a přispívají k sounáležitosti jednotlivců s ostatními. Víkendovou výpravu můžeme také pořádat pro zájemce, kteří nejsou přímo organizováni v oddíle.

Vrchol výcviku – tábor skupiny Celoroční výcvik skupiny směřuje přirozeně k velké výpravě – společnému prázdninovému oddílovému táboru. Trvání tábora by mělo být optimálně 10 až 14 dnů. Čím déle tím lépe. Na táboře se oddíl každodenním výcvikem, zážitky a zejména soustavností stává společnou a jen těžko rozdělitelnou skupinou, kde každý má své místo a je respektován ostatními. Zde najde svůj cíl celoroční příprava fyzická i technická a to prostřednictvím soutěží a výcvikových cvičení zasazených do jedné velké celotáborové hry. Na závěr tábora proběhne také povýšení účastníků do vyšších hodností, udělení pochval za celoroční činnost atd. Není na škodu, jestliže se tábora účastní také jiné skupiny – oddíly a společně plní společný „bojový“ úkol. Při výcviku musí být přítomná přirozená rivalita několika oddílů navzájem, ale konečný „bojový“ cíl musí být pro všechny oddíly společný a každá skupina má mít v jeho splnění stejně důležitou úlohu. Tak se vybuduje vyšší úroveň – spojení různých oddílů do společné skupiny se stejným cílem.

Organizace uvnitř oddílu Společný cíl – splnění úkolu V mnoha na výkonnost zaměřených sportovních „kolektivů“ dochází ke vzájemné rivalitě jednotlivců. Cílem jednotlivce v nich není celkový výsledek kolektivu jako spíše osobní úspěch a to mnohdy na úkor ostatních. K tomu by v našem branném oddíle nemělo nikdy dojít. Důležitější než úspěch jednoho člena je úspěch celého kolektivu. Můžeme mít nejlepšího střelce, vrhače granátů, spojaře atd., ale výsledek by se měl měřit splněním kolektivního cíle. V mnoha případech oddíl budou tvořit dvojice i trojice kamarádů, které se spolu znají více let – je nutné využít tyto vzájemné vazby, posílit je a využít ku prospěchu celku. V každé skupině se vždy najde několik typů jednotlivců – bude zde jeden až dva přirození vůdci (starší či silnější chlapci), jeden či více „slabších“ členů (věkově nejmladší či fyzicky méně zdatní) a velká část „mlčící“ většiny, která tvoří „průměrné“ členy každého kolektivu. Každý z nich se nějakým způsobem začlení postupem času a pod tlakem ostatních do určité své role. To ovšem neznamená, že by „průměrní“ členové méně ovládali znalosti či dovednosti – naopak je mohou zvládat lépe a snadněji, ale prostě nejsou vůdčími typy. Naopak ti méně zdatní se mohou postupem doby vypracovat do jiných rolí – týká se to především mladších členů, kteří postupem času dospívají. Důležité je odhadnout a včas podchytit samozvané „vůdce“ a vhodně je začlenit do rozvíjejících se vztahů ve skupině. Nejdříve je nutné nastavit základní pravidla „mantinely“ ve kterých se všichni bez výjimek musí pohybovat (respekt k vedoucímu, disciplína, slušnost). Z vlastní zkušenosti lze doporučit nejvýraznější jedince začlenit do jim přirozené role – udělat z nich „pomocné“ instruktory a dát jim možnost uplatnit svůj talent

7

8 v ovládání ostatních – ovšem pod pečlivým dohledem vedoucího oddílu. Nejlépe pokud jsou tito „pomocní“ instruktoři vybráni ze starších členů oddílu – mají už dostatek zkušeností a znalostí k učení mladších nováčků. Při „bojovkách“ a na táborech rozdělíme pouze zkušenější členy od „začínajících“. Pro velkou část starších a zkušených členů by opakování základního výcviku nic nového nepřinášelo a považovali by to za „ztrátu“ času a nováčky by fyzická a psychická náročnost výcviku požadovaná staršími členy mohla odradit. Z těch nejzkušenějších a současně vůdčích osobností oddílu utvoříme velitele mladších „bojových“ týmů či jim určíme vedoucí pozice v organizaci při výpravách, táborech atd. Umožníme jim tak přirozený podíl na vedení oddílu a současně je učíme přebírat na sebe odpovědnost a učit se praktické znalosti velení. Ulehčí nám to naši vlastní práci na vedení oddílu, v ideálním případě jen stanovujeme cíle a kontrolujeme své pomocníky, kteří se je snaží splnit.

Programový obsah výcviku Pro náš kolektiv je potřebné sdělit na každé schůzce důležitou skutečnost a stále ji opakovat: cílem naší činnosti není jen pouhá hra, cílem je výcvik. Hrát si mohou děti, hokejisté, florbalisté. Naším cílem je výcvik pro skutečný život a především pro krizové situace, ve kterých se můžeme chtě nechtě ocitnout. Cvičíme tedy k tomu, abychom uměli přežít v boji a přitom ochránili sebe a své nejbližší před nejrůznějším nebezpečím – dnes se často používá termín „krizové situace“. V samotném „bojovém“ výcviku je důležité uvědomit si, kdy končí hra a kdy začíná skutečný boj. Hra má svá pravidla, která všichni dodržují. V nejkrajnějších situacích a především v boji o přežití žádná pravidla respektující nepřítele a stanovující hranice co se smí a co ne prakticky neexistují. Ovšem při našem výcviku nemáme skutečného nepřítele – naším protivníkem jsou většinou naši kolegové a kamarádi a proto je nutné dodržovat nejen pravidla hry, ale také udržovat korektní a slušné vztahy. Ti, proti kterým dnes cvičně „bojujeme“ mohou zítra být naši spolubojovníci v opravdovém boji. Vzájemný respekt a úcta k sobě navzájem i k našim „dočasným“ protivníkům je současně důležitým prvkem pro zachování disciplíny celého oddílu.

Vojenský přístup k vedení oddílu Branný oddíl je skupinou založenou k vojenskému výcviku a proto uplatňuje i obdobné přístupy jaké má vojenský kolektiv. Těmi nejdůležitějšími zásadami je poslušnost a respekt k nadřízeným a povinnost splnit jimi vydané rozkazy. V situacích jaké mohou nastat v boji nebo při ohrožení vlastního života či životů jiných není místo pro odmlouvání, smlouvání, svéhlavost, pomalost nebo dokonce odpírání plnit nepříjemné nebo vlastní život ohrožující činnosti. Už v počátcích výcviku je nutné vštípit všem, že splnění rozkazu je povinnost jak pro nadřízené tak i pro jejich podřízené. Pro velitele je mnohdy velmi těžké vydat rozkaz, který ohrožuje „jeho“ vojáky, ale je to jeho povinnost vůči všem civilistům, které má za úkol chránit. Pro vojáka je těžké zvednout se v palbě k boji, stejně jako pro mnohé hasiče je těžké překonat strach z ohně – ale je povinností obou splnit rozkaz, protože pouze jeho splněním lze dosáhnout cíle boje - vítězství. Hasič zvítězí nad ohněm, voják nad nepřítelem. Branný oddíl je polovojenský kolektiv, a proto je udržení disciplíny nejen vyžadováno, ale také do určité míry tolerováno a schvalováno od všech jeho členů. Na rozdíl od kolektivu vojenského, kde je možnost uplatňovat nařízení a rozkazy silou – obavou z trestu, je kolektiv branného oddílu tvořen dobrovolníky, kteří se z vlastní vůle disciplíně podřizují a mohou oddíl prakticky kdykoliv opustit. Motivace udržet se v oddíle je pro každého člena jiná- některého baví chodit v uniformě, někoho střílet ze zbraní, jiného baví společné výlety, jiný napodobuje vysněné vzory z filmů atd. Pro vedoucího je nutné z této směsi motivací vytvořit jednotný a trvalý kolektiv, který bude bezezbytku plnit jeho rozkazy a směřovat ke stejnému cíli – učit se vše potřebné k obraně vlasti. Být příliš měkkým vedoucím a nevyžadovat od počátku potřebnou disciplínu znamená problém v okamžiku, kdy jednotlivci začnou hledat, kde je onen pověstný mantinel po který mohou zajít. Raději od

8

9 počátku fungování oddílu vyžadovat tvrdou disciplínu (a možná si tak odradit případné zájemce) než „pustit uzdu“ a nezkrotit divočáky, kteří by oddíl nakonec „vedli“ za nás. Na počátku fungování oddílu zaveďte tresty- individuální a kolektivní. Nám se osvědčilo několik jednoduchých pravidel: Individuální trest -

V případě porušení disciplíny je uděleno „mínus“, či trestný bod, černá známka apod. Za tři mínus se uděluje důtka, za další tři podmínečné vyloučení z oddílu, za další tři okamžité vyloučení z oddílu na stanovenou dobu či úplně Místo udělení mínus se může udělat (ale to je dobrovolné) stanovený počet fyzických cviků (např. 10 kliků)

Kolektivní trest (pokud už jsou vytvořeny základní vazby v kolektivu, jinak to nefunguje) -

V případě že dotyčný opakovaně porušuje disciplínu a je zařazen do družstva, je trest udělen celému družstvu (všichni dělají např. 5 kliků) Totéž pokud družstvo nesplnilo daný kolektivní úkol

Odměna: vedoucí oddílu uděluje plus body (jedno plus smaže jedno mínus), plusové body znamenají speciální ohodnocení na základě kterého se nejaktivnějším jedincům udělují hmotné či čestné odměny (např. dostává více munice, půjčuje se nejlepší zbraň apod.) Pro evidenci si vedoucí vede seznam členů oddílu a zaznamenává plusy a minusy. Starší členové oddílu (např. po dvou letech činnosti) jsou z tohoto pravidla vyjmuti. Pokud se u nich vyskytne kázeňský nedostatek, jsou trestáni přímo důtkou. Zlaté pravidlo: pokud vydáte jakýkoliv rozkaz – od mytí podlahy, přitlučení hřebíku nebo k vedení palby – vždy dbejte jeho na důsledné, přesné a rychlé provedení! A neprovedení samozřejmě ihned trestejte. Dobrovolníky nezapomeňte vždy po splnění úkolu odměnit!

Polovojenský oddíl S vojenským kolektivem sdílí branný oddíl další společné znaky – nosí uniformu, používá vojenskou hierarchii, terminologii, chování, hantýrku, pozdravy, slaví společné svátky (Den armády, Osvobození, Den válečných veteránů, oslavuje významné bitvy a jiná výročí apod.) a udržuje společné vojenské tradice.

Uniforma Vojenský kolektiv identitu jednotlivců nahrazuje společnou identitou a jejím vnějším znakem je společná uniforma. Z počátku nebudou členi oddílu mít stejnou výstroj popřípadě budou používat různé druhy uniforem. Takže je nutné postupně oddíl vybavit alespoň co nejpodobnější výstrojí. Finančně nejdostupnější jsou různé použité součásti armádní výstroje prodávané v armyshopech, pro déle fungující oddíl je vhodné pořídit si alespoň společné trička se jmenovkou oddílu. Pro opravdu kvalitní oddíl, který se prezentuje na pietních a jiných akcích je nutné mít společnou kompletní uniformu – kalhoty, blůzu, pokrývku hlavy. Je důležité používat podobnou nebo stejnou uniformu jakou používá naše armáda. Použití vzorů uniforem armád (nebo jich částí), které v minulosti bojovali proti našemu vlastnímu státu je nepřípustné! Na všech schůzkách vyžadujeme používání námi zavedených částí výstroje! Výstroj musí být vždy v dobrém stavu, neušpiněná a nepotrhaná. Obuv může být prakticky libovolná – sportovní, na schůzkách v lese a prezentačních akcích nejlépe vojenská nebo jí podobná. Boty jsou vždy bezvadně vyčištěné a nakrémované!

9

10 Pokrývka hlavy - vyžadujeme vždy – je nezbytnou součástí uniformy. V létě, především na slunci a při taktickém výcviku používáme čepici s kšiltem (může mít i logo oddílu), v zimě černou nebo zelenou pletenou kuklu, na běžné schůzky a slavnostní příležitosti baret, je-li v oddíle zaveden. Co se týče délky vlasů ta je v podstatě libovolná. Společným znakem všech vojáků byl a je krátký sestřih (vyjma vojaček). Délku vlasů ponecháme na dobrovolnosti členů oddílu a stříhání nevynucujeme, naopak- přijme-li nový člen oddílu tuto specifickou identifikaci dobrovolně, víme, že je rozhodnut patřit do našeho „vojenského“ kolektivu se vším všudy.

Vojenská hierarchie Klasický vojenský přístup – vedoucí oddílu je nadřízeným pro všechny členy. Pokud je vedoucích více je jeden vždy hlavní velitel a ostatní jeho zástupci. Jsou-li v oddíle starší a zkušenější členové jsou určeni jako velitelé družstev (obvykle v počtu osm až deset členů). Jsou podřízeni veliteli oddílu a mají své „vlastní“ podřízené. Řadový člen oddílu je podřízen svému veliteli družstva a dalším velitelům.

Hodnostní rozdělení Noví členové, kteří ještě nesplnili případné vstupní limity, jsou bráni jako „kadeti“. Ti členové, kteří již limity splnili (např. zkušební doba 10 schůzek, fyzické testy, střelecké testy apod.) jsou povýšeni z kadetů na „vojíny“. Vojíni se od kadetů odlišují například jmenovkou oddílu, oddílovým znakem na uniformě, určenou pokrývkou hlavy (baretem). Povýšení na vojína by mělo být provedeno slavnostně s určitým druhem rituálu. Vojíni, kteří splní další odbornostní, časové a další kritéria (především účast na letním táboře v určité funkci apod.) jsou povyšováni do dalších hodnostních stupňů: svobodník, desátník, četař atd. Hodnostní označení by mělo odpovídat současnému a používanému hodnostnímu označení naší armády. Opět je obvyklé zavést k povýšení specifický oddílový rituál.

Terminologie a vojenské chování Pro vše co je v činnosti oddílu možné pojmenovat vojenským výrazem používáme vojenský výraz. Od začátku schůzky je seřazení oddílu „nástup“, pozdravem jednotky je „Nazdar – Zdar!“, při výpravách táborech apod. je čten „Denní rozkaz“, provádí se „kontrola ustrojenosti“, vyžaduje se podávání hlášení velitelů družstev, činnost je „zaměstnání“, vedoucí oddílu je „velitel oddílu, jednotky, čety apod.“, vedoucí skupin jsou „velitelé družstev“, potvrzení přijetí rozkazu se provádí odpovědí „Provedu!“ atd. Od všech členů se vyžaduje znalost základů pořadové přípravy – „pozor“, „pohov“, „rozchod“, řazení do „řadu, dvouřadu, zástupu“, obraty na místě „vlevo a vpravo v bok“, „čelem vzad“, pochodový krok a u starších oddílů také pochodový zpěv. Všichni členové oddílu si navzájem tykají, včetně vztahu kadet – velitel oddílu. Vzájemné nadávky a používání hanlivých výrazů či vzájemné opovržlivé či ponižující chování je nepřípustné a exemplárně trestané! Kouření a pití alkoholu je pro děti a mládež bez výjimek v oddíle nepřípustné! Doporučujeme i vedoucím a členům starším 18 let vyvarovat se těchto zlozvyků nejen na schůzkách a hlavně výpravách či na táborech! Pro oficiální vedoucí je přímo zakázáno užívat omamné látky, alkohol apod. při vedení jakékoliv činnosti oddílu! V čase mimo oddílovou činnost nebereme své členy jinak než jako členy oddílu a netolerujeme jim porušování těchto pravidel!

10

11

Roční program činnosti oddílu Nábor Osvědčilo se nám pořádat hlavní nábor do oddílu na začátku školního roku – děti si tradičně v tomto čase vybírají kroužky, do kterých chtějí v následujícím školním roce chodit. Stejně jako při přihlášení do kroužků např. při DDM je nutné jim rozdat náborové letáčky - nejlépe přímo ve škole, vyvěsit na nástěnky apod. Letáčky by měli být s kvalitní upoutávkou (fotokoláž, ilustrace) a stručným popisem činnosti oddílu plus s místem konání a časem začátku a konce schůzek. Nejvíce účinné je rozdat letáčky přímo ve škole staršími členy oddílu oblečenými v uniformách a s výstrojními součástkami. POZOR – zbraně nesmí nosit veřejně vystavené! Pokud se koná školní hromadná akce, je vhodné domluvit s organizátory malou ukázku činnosti a prezentovat oddíl přímo. Nejlepší propagací je kvalitní a soustavná činnost v minulém roce – doporučení starších členů oddílu jejich kamarádům nebo zdařilá akce pro děti je tím nejlepším náborem. Je důležité zajistit si dva prostory pro konání schůzek – za příznivého počasí např. na školním hřišti, prostranství u parku apod. – vše v blízkosti hromadné dopravy a pro „mokrou“ variantu menší tělocvičnu (nejvhodnější se základní gymnastickou výbavou) nebo alespoň větší klubovnu. A samozřejmě si musíme vyhlédnout vhodnou herní plochu pro výcvik se zbraněmi. Na každou schůzku chodíme zásadně v uniformě (nebo sportovním) a vždy včas! Prvních několik minut věnujeme vyplnění prezenčního seznamu v bojovém deníku oddílu – vyplníme seznam účastníků a vyptáme se na důvod nepřítomnosti. Seznámíme členy s činností na schůzce a určíme úkoly (vedení zaměstnání) pro velitele družstev. Po krátkém úvodu by měla následovat pohybová aktivita – pokud máme dostatek místa tak je to „sportovní“ příprava – rozcvička trvající cca 15 až 20 minut nebo stejně dlouhá pořadová příprava. Pokud jsme v lese (na shromaždišti) tak rozcvičku můžeme vynechat, místo ní dáme např. zrychlený přesun na vybrané místo výcviku atd. Následuje teoretická výuka v rozsahu cca 20 minut. Stručně a výstižně předneseme krátký úvod do každého tématu a popíšeme jeho význam pro vedení bojové či jiné činnosti. Pak jej na několika praktických příkladech popíšeme, a pokud je to možné i prakticky předvedeme. Upozorníme na nejčastější chyby a pomocí dotazů si ověříme, zda všichni téma pochopili. Poté pokračuje praktické zaměstnání navazující na probírané téma v rozsahu 30 a více minut. Pokud cvičíme v lese se zbraněmi je tato část výcviku nejdelší a trvá i dvě hodiny. Schůzku ukončujeme opět nástupem – zkontrolujeme zda někdo není zraněn, ujistíme se o tom, že se nováčci mají jak dostat domů a stanovíme rámcový program na příští schůzku. Končíme pozdravem jednotky a povelem „rozchod“. Časové a obsahové rozvržení prvních schůzek nám ovlivní nejvíce dva faktory – počasí a změna letního času na zimní. V případě „mokré“ varianty jsme omezeni na omezený prostor klubovny nebo v lepším případě na tělocvičnu. Přednostně (jen co to počasí alespoň trochu dovolí) využíváme sportoviště – hřiště k nácviku pořadovky, pohybu v sekcích, základních manévrů týmů či pohybové hře atd. po co nejvíc schůzek před začátkem zimy.

První schůzka – první polovina září

11

12 Starší oddíly Pokud máme v oddíle starší členy je první schůzka určena pouze pro ně! Zhodnotí se uplynulý rok (včetně tábora atd.) a připravíme oddíl na nábor nováčků – určíme velitele družstev a jejich zástupce - velitele týmů. Vybrané jednotlivce na základě jejich činnosti v minulém roce můžeme povýšit do vyšších hodností (pokud se tak nestalo na táboře). Tak hned na začátku motivujeme zkušené a věrné členy oddílu. Zdůrazníme nutnost zachovávat hned od prvních schůzek příkladnou disciplínu a vyvarovat se špatných příkladů pro nováčky. Nový oddíl Na první schůzce probereme nejzákladnější informace. Důležité je, aby vedoucí oddílu uměl spatra přednést úvodní řeč, ve které zejména motivuje začátečníky a podpoří jejich očekávání. Už zpočátku vystupuje vedoucí velitelským způsobem a starší členové oddílu jej v tomto musí podpořit ukázkovou disciplínou. Probereme organizační záležitosti – kdy a kde se konají schůzky a kdy se konají výpravy, jaká je na nich ústroj (maskáče na hřiště, sportovní do tělocvičny), kde a jakým způsobem zaplatit členské příspěvky, rozdají se přihlášky do oddílu k vyplnění rodičům (dobré je mít je i ke stažení na internetu), jakým způsobem se oddíl domlouvá na schůzky atd. (nejlépe prostřednictvím internetu, FB). Na další část schůzky starší členové předvedou základy pořadové přípravy (nástup, povelové techniky, obraty, pozdrav atd.) a připraví ukázky střeleb. Nejlépe je střílet na figurové střelnice – každý nováček si může vyzkoušet cca 50 až 100 ran jednotlivými, dávkou v různých střeleckých pozicích.

Druhá schůzka Jako na každé následující schůzce zahajujeme schůzku nástupem. Od začátku dbáme na přesný čas a nečekáme až nám dojdou opozdilci – čekáme max. 5 minut. Na nástupu provedeme krátké přivítání a provedeme pozdrav jednotky. Na několik dalších schůzek zájemci nosí a odevzdávají přihlášky - až po jejich odevzdání určíme jejich zařazení do družstev. Bez odevzdání přihlášky, na které je nezbytný podpis zákonných zástupců je zájemce pouze uchazečem o vstup a proto nebývá vřazen do družstva. Ti kdo mají odevzdané přihlášky a zaplacený členský příspěvek obdrží výcvikový manuál pro nováčky. Na naší druhé schůzce seznámíme členy s nutností udržovat kázeň, jejím významem a způsobem trestů a odměn v oddíle. Osvědčil se nám jednoduchý princi popsaný výše. Novým členům krátce představíme sebe a své podřízené – starší členy oddílu a seznámíme je i s historií oddílu, pojmenováním a jeho významem, tradicemi atd. V praktické části se věnujeme výcviku pořadové přípravy – zde si poprvé můžeme udělat obrázek o nováčcích a jejich přístupu k výcviku. Na druhou část praktického výcviku opět připravíme střelnice – tentokrát střelba na papírové terče s vyhodnocením střeleb, hod granáty na cíl a opět střelba z airsoftových zbraní (s výměnou zásobníku a základy ovládání zbraně). Pokud děláme mokrou variantu seznamujeme nováčky s manuálem a ukážeme základní manipulaci se zbraní včetně seznámení s principem funkce jeho jednotlivých částí. Pro členy kteří již mají manuály určíme domácí úkol – pročíst si manuál a naučit se základní pojmy jako „křížová palba“, postup sekce atd.

Třetí schůzka (konec září) Nástup, úvod, prezence, rozdělení nových členů do družstev, organizační záležitosti.

12

13 Pořadovka – rozcvička. V praktické části polohy při střelbě, držení a nošení zbraně, manipulace se zbraní, pohyb přískokem atd. Pokud jsme v terénu ukážeme příklady maskování pomocí barev, korku atd. a způsoby maskování v obraně i za pochodu. V závěru cvičení upozorníme nováčky, že je nejvyšší čas donést přihlášky a provést zaplacení příspěvků. Po účasti na nejvíce tří schůzkách buď nováček vstoupí do oddílu nebo není na další schůzky vpuštěn.

Čtvrtá schůzka !Provedeme poučení o bezpečnosti! Začínáme cvičit základy taktiky – ponejvíce necháváme členy cvičit podle jednoduchého scénáře, jednoduchých pravidel boje a sledujeme jejich chování. Scénáře určujeme tak aby se jednalo o nácvik jednotlivců, max. společných dvojic - sekcí. Cvičíme skrytí jedné dvojice a palbu z léčky na postupující skupinu (pátrače). Mokrá varianta do tělocvičny: fyzické testy jednotlivců, překážková dráha, turnaj družstev ve vybíjené.

Pátá schůzka (polovina října) Na začátku schůzky dokončujeme výběr přihlášek a zařazení do družstev. Pokud jsme v terénu opět nacvičujeme taktiku jednotlivce a dvojic (skrytí, maskování, postup pátračů atd.). můžeme nacvičovat také předávání ručních signálů, pohyb v boji (přískoky, plazení) atd. Mokrá varianta: pořadová příprava, manipulace se zbraní při překonávání různých druhů překážek, výměna zásobníků atd. Další schůzky probíhají v obdobném časovém a obsahovém rámci tak aby výcvik nebyl jednotvárným nebo dokonce nudným.

První výprava Na první výpravu se vydáváme poté, co již máme v oddíle zapsané a zařazené všechny členy. Výprava má za cíl lépe motivovat a pobavit členy zajímavými aktivitami: výletem do blízkého i vzdáleného okolí, exkurzí na vojenský útvar, oddílovou základnu, střelnici atd. a utužit jejich zájem na další „zimní“ schůzky. Můžeme ji uspořádat jako pěší tůru, autobusový zájezd či pouze jako sice krátkou, ale intenzivní aktivitu (například střelba ostrými na střelnici, lanové centrum atd.). Je důležité, aby si účastníci i „obyčejnou“ výpravu zapamatovali a to dokážeme pokud ji dokážeme zpestřit neobvyklými zážitky – tůru zkombinujeme s broděním studené řeky či airsoftovým turnajem s jiným oddílem, návštěvu základny s přespáním a nočním poplachem atd.

Další schůzky a výpravy Podle našich zkušeností je témat k procvičování tolik, že je v průběhu roku nelze všechny zvládnout. Vzhledem k tomu, že pracujeme s dětmi a mládeží máme na jejich cvičení dostatek času a naši členové mají na zvládnutí a prověření všech znalostí a dovedností několik let. Postupně bude vzrůstat jejich fyzická i psychická kondice, bude se zlepšovat materiální vybavení a určitě porostou i jejich znalosti a dovednosti. S čím mladšími dětmi

13

14 začínáme tím lépe – pokud již od 11 let začnou získávat své první zkušenosti budou v patnácti letech ostřílenými a prověřenými veterány.

Vystrojení a vyzbrojení oddílu Branné aktivity lze s nováčky provádět s minimálním množstvím vybavení – postačí nám pokud možno vojenské kalhoty, blůza, kšiltovka tmavé barvy a pevná obuv. Zbraně ani další vybavení není bezpodmínečně nutné! S přechodem k taktickému výcviku s airsoftovými zbraněmi je nutné rozšířit vybavení o nákladnější položky: zbraně plus náhradní zásobníky, baterie, nosné systémy, ochranné pomůcky (brýle, nákoleníky apod.) a další nezbytné vybavení.

Výstroj Výstrojní součásti si každý člen oddílu pořizuje na vlastní náklady. Je nutné sestavit si seznam věcí, které si mají nováčci v oddíle pořídit – včetně praktické ukázky těchto věcí starším členem oddílu. Vyvarujeme se tak nákupu nevhodných či neužitečných věcí. Protože vybavujeme oddíl, který může mít i více jak deset či dvacet členů je vhodné dohodnout si v nejbližším obchodě či na webu skupinovou slevu – obchodníci ji dávají v rozmezí 10 až 15 procent zcela běžně. Pro vybavení nováčků po prvním měsíci činnosti zorganizujeme hromadný nákup – jednotnou objednávku nejrůznějšího nutného vybavení. Doporučujeme nevybírat pro nováčky drahé nebo špičkové vybavení. Většina stejně nemá dostatek prostředků a většinou ani rodiče nejsou ochotni dávat na výbavu, o které nejsou přesvědčeni, že je jejich potomek využije, žádné horentní sumy. Postačí nám vybavit oddílové členy nezbytnostmi, které nemusí být značkové a vydrží jen dvě nebo tři sezony (klasické výrobky mil-tec a jiné). Zkušenější a starší členové oddílu si samozřejmě pořizují vybavení na lepší úrovni. Zde je seznam doporučovaného kompletního vybavení pro jednotlivce: Šňůra PARA OLIV 5 m Svítilna AČR Buzola plastová Obvaz tlakový vz. 80 Vařič kapesní AČR Tuhý líh HEXA Zapalovač benzínový Nůž UTON vz. 75 (nepovinné) Nůž kapesní Nosný systém BW Pončo Čepice M38 Kalhoty M83 Blůza M83 Kalhoty se šly Bunda polní M70 Batoh bojový BW Láhev polní US nylonový potah 1L vz.95 les Barvy maskovací Britské ČERNO-ZELENÁ Čistící dekamuflážní ubrousky (balení 25ks) Šála BARACUDA OLIV

14

15 Boty kanady vz.60 nové čepice BW pletená černá použitá rukavice BIKER bezprstů černé Svetr AČR vz 95 použitý oliv pásek na hodinky commando Opasek BW kalhotový Opasek CZ vz. 95 ZELENÝ vrchní (použitý)

Uvedené vybavení je kompletní výstrojí jednotlivce a není zpočátku nutné jej mít do poslední součásti. Členové oddílu mají přehled o tom, které vybavení ještě potřebují, jaký konkrétní typ mají kupovat, kolik a kde stojí. Vedoucí oddílu má jistotu, že mu členové oddílu nebudou kupovat zbytečnosti či rozdílné vzory uniforem a dalšího vybavení. Časem si ověří, že každá součástka vybavení je důležitá a postupně si doplní i vybavení pro vícedenní akce: batoh celta (stanový dílec) alumatka, karimatka spacák rezervní prádlo hygienické potřeby,toaletní papír polní misku (ešus), lžíce šití, rezervní knoflíky apod. lihový (nebo propan-butan) vařič a svíčka lékárnička (dezinfekce, obvazy, náplasti atd.) kolíky k přístřešku (kovové nebo dřevěné) termoska dalekohled nákolenníky, náloketníky Vybavení jednotlivců, starost o něj, jeho údržba a použití je důležitou součástí při výcviku na výpravách a vícedenních akcích. Na stavu a výběru vybavení se téměř ihned pozná přístup a vztah jejího majitele nejen k vlastním věcem, ale také jeho přístup k samotnému výcviku.

Výzbroj Nejzajímavější činností v branném oddíle je „bojová“ hra. Dříve k této bojové hře dostačovali borové šišky, míčky či jiné rukou nebo primitivním způsobem vrhané předměty, které po zásahu do těla protihráče jej vyřadili z boje podle různých pravidel. V současnosti máme obrovskou výhodu v technologickém pokroku, který umožnil používat ke hře nikoliv hračky, ale skutečné zbraně. V tom je velký a podstatný rozdíl mezi obyčejnou „hrou“ na vojáky s pomocí šišek a výcvikem s pomocí zbraní, i když se jedná o zbraně airsoftové nebo paintbalové, které jsou zařazeny do „nejnižší“ skupiny palných zbraní (plynové zbraně kategorie D). Už jen ze zařazení těchto „výcvikových“ pomůcek do kategorie zbraní z nich činí nikoliv sportovní nářadí, ale skutečné zbraně, které mohou způsobit těžká a trvalá zranění. Z toho plyne důležitá věc v přístupu – pokud se nejedná o hračky nelze se bavit o bojové „hře“, protože se zbraní se prostě nehraje. Zbraně slouží k bojovému výcviku a k zabíjení nepřítele. Pokud se podaří v budoucnu prosadit omezení k držení a použití zbraní u veřejnosti (airsoftové a paintbalové zbraně nevyjímaje) a nahradit je jinými systémy (například laserovými přístroji) pak se můžeme opět bavit o hře. Jestliže ale k bojové „hře“ využíváme skutečných zbraní, musíme k této „hře“ přistupovat daleko přísněji – stejně jako ke skutečnému bojovému výcviku s běžnou zbraní zejména s ohledem na bezpečnost účastníků i nezúčastněných osob v okolí.

15

16

Airsoftové zbraně Základní výcvikovou pomůckou jsou airsoftové zbraně. K nim se vztahuje několik důležitých zákonných norem, které je třeba znát a dodržovat jejich ustanovení. Podle zákona o zbraních a střelivu spadají tyto zbraně do kategorie D – plynové zbraně, u nichž kinetická energie střely dosahuje na ústí hlavně nejvíce 16 J (to odpovídá cca 950 fps resp. 314 m/s). Obvyklé je používání airsoftových zbraní s rychlostí střely na ústí hlavně do 150 m/s. (Všechny v tuzemsku prodávané zbraně musí mít atestaci ze státní zkušebny) Zbraň kategorie D nebo střelivo do této zbraně může nabývat do vlastnictví a držet nebo nosit fyzická osoba starší 18 let způsobilá k právním úkonům. Zbraň kategorie D nebo střelivo do této zbraně může nabývat do vlastnictví a držet též právnická osoba - §15 odst. (1) Střelba ze zbraně uvedené v §7 písm c) až g) (airsoftové zbraně) nebo ze zbraně uvedené v §7 písm. j) je zakázána na místě, kde by mohl být ohrožen život nebo zdraví osoby nebo způsobena škoda na majetku, pokud se nejedná o použití zbraně k ochraně života, zdraví nebo majetku - §15 odst.(3) Držitel zbraně kategorie D nesmí zbraň nosit viditelně v místech, kam má veřejnost volný přístup - §15 odst. (5) písm. a). Držitel zbraně kategorie D nesmí zbraň nosit nebo s ní jakkoliv manipulovat, pokud je jeho schopnost k této činnosti snížena požitím alkoholických nápojů, návykových látek, léků nebo v důsledku nemoci - §15 odst. (5) písm. c). Pro pořádání airsoftových bojových cvičení v branném oddíle musíme dodržovat všechna tato ustanovení. Jejich porušením se vystavujeme riziku trestního stíhání, zejména pokud by se jednalo o ohrožení nebo dokonce poškození zdraví a života účastníků nebo jiných osob! Velmi důležitý je správný výběr místa pro bojový výcvik. Důležité je aby do prostoru nevstoupil nikdo bez ochranných pomůcek, popř. aby vystřelené kuličky neopustili prostor vyhrazený ke střelbě. To je při hře v lese prakticky nesplnitelný požadavek. Můžeme prostor hry ohraničit výstražnou páskou, na přístupy k němu umístit výstražné tabulky, rozestavit hlídky, ale především musíme dát jasné pravidla a instrukce všem účastníkům výcviku k zásadám vedení palby a dodržování bezpečnosti. Místo pro výcvik se zbraněmi volíme v málo navštěvovaných částech lesa, či v místech kde máme jasný přehled o vstupujících osobách (osamocená budova apod.) atd. Při výcviku na hřišti volíme střelecké stanoviště podle stejných zásad jako při střelbu se vzduchovkami atd. Výcvik s airsoftovými zbraněmi mohou účastníci mladší 18 let provádět pouze za stálého dozoru dospělého! Před zahájením taktického výcviku provedeme proškolení všech účastníků a z tohoto školení si pořídíme písemný zápis s uvedením jména, data narození a podpisu všech proškolených účastníků.

Bezpečnost v airsoftu Formulář: 16

17

Proškolení z bezpečnosti při výcviku s airsoftovými a paintballovými zbraněmi Zásady:            

zbraň na veřejnosti nosíme v neprůhledném obalu zbraň je mimo hru zajištěna a vybita před začátkem hry a v jejím průběhu, musí mít každý ochranné brýle na očích při započetím hry je zbraň na povel vedoucího nabita, ale stále je zajištěna zbraň bude odjištěna na povel velitelů družstev po ukončení hry je zbraň zajištěna a na povel velitelů družstev vybita (rána jistoty) se zbraní kromě hry nemíříme na spoluhráče po celou dobu hráči dodržují pokyny vedoucích začátek hry je oznámen zvukovým signálem, dlouhý hvizd a zvoláním „HRA!“ přerušení hry je oznámeno přerušovaným signálem, hvizdem a zvoláním „PŘERUŠIT HRU!“ v případě že se v herní zóně objeví nezúčastněná osoba zvoláním „CIVIL!“ ukončení hry je oznámeno zvukovým signálem (dlouhý hvizd) a zvoláním „KONEC HRY!“ OCHRANNÉ BRÝLE SE ODKLÁDAJÍ NA POKYN VEDOUCÍHO!

Školení provedl: jméno školitele a podpis Datum

Jméno

datum narození

podpis

Před zahájením bojového výcviku dodržujeme ustálený postup: -

-

-

Vybalení a příprava zbraní (zapojení baterií, naplnění zásobníků) Nástup celé jednotky podle BOjového Rozdílení (BORO) – tak určíme velitele týmů a družstev a jejich mužstvo (určujeme jen velitele, mužstvo si určení velitelé vybírají „na střídačku“ sami) Velitelé týmů a družstev kontrolují u všech ochranné pomůcky a stav munice, ústroj a zásobu vody popř. jídla. Mezi sebou si rozdělí komunikační vybavení, určí volací znaky a frekvence vysílání a prověří vzájemné spojení Velitel cvičení provede nástup a seřazení a kontroluje ochranné pomůcky, munici, vodu, potraviny, prověří si, že velitelé mají navázáno spojení, znají volací znaky Všichni se ústně seznámí s prostorem cvičení (pokud je prostor členitější nebo se v něm hraje poprvé může jej skupina celý projít), nebezpečnými místy, orientačními body, prostorem respawnpointu, způsobem označení vyřazených, stanoví se pravidla pro zásah (zbraň zásah platí – neplatí atd.) Opakují se hlasové a zvukové signály „HRA“, „PŘERUŠIT HRU“, „CIVIL!“ A „KONEC HRY“ Na povel velitele cvičení všichni nasadí ochranné pomůcky Na povel velitelů týmů a družstev nabijí a zastřílejí své zbraně do určeného prostoru Velitel určí scénář hry a časový limit splnění, rozdělení jednotek a zahájí hru

Všeobecné (vševojskové) znalosti Kromě taktické přípravy se zbraní nacvičujeme všechny ostatní znalosti a dovednosti z vševojskového výcviku.

17

18 Pořadová příprava jednotlivce a týmu Pohyb v boji (plazení, plížení, přískoky) Palba (vedení různých druhů palby, boj o palebný sektor) Hod granáty na cíl Komunikace ručními signály a vysílačkou Orientace Základní fyzická příprava Ženijní příprava (manipulace s minohledačkou, plynovou maskou atd.) Zdolávání překážek (slaňování, plavání s výstrojí a se zbraní) První pomoc Zbraně (ovládání různých druhů a typů zbraní) Střelba (střelba na terč, střelba palnými zbraněmi) Sebeobrana (základní) Přežití v přírodě Základní taktické postupy

POZOR! Můžeme učit dvěma způsoby: 1.

2.

3.

„Kantorský přístup“ Vše názorně vysvětlíme, objasníme a názorně předvedeme. Poté necháme totéž prakticky provézt členy a trpělivě jim opravujeme chyby a upozorňujeme na chyby i ostatní. Uvedený způsob je časově náročný a při nedostatečné motivaci nováčků nevede k rychlému výsledku „Učení chybami“. Nováčkům sdělíme úkol a necháme jen na nich, jakým způsobem jej splní. Všechny důkladně sledujeme. Po dokončení úkolu pak zhodnotíme jeho splnění a poukážeme na chyby. Tímto způsobem se cvičící učí pomaleji, protože jsou nuceni udělat několik pokusů a omylů než dospějí k žádanému výsledku. Postup si ale více pamatují a příště jej provádí rychleji a lépe. Kombinace obou způsobů je asi nejoptimálnější varianta – používáme zdravý selský rozum a přísloví „chytrému napověz – hloupého kopni“ asi nejlépe vystihuje nejoptimálnější způsob výcviku.

První bojovky Na prvních několik zahajovacích schůzek oddílu můžeme provést několik „bojovek“ z dosud nezkušenými nováčky (při přísném dohledu nad bezpečností hry). Jsme omezeni tím, že neovládají dobře pravidla, „nepřiznávají“ zásahy, mají rozličné druhy zbraní, neznají základní taktické návyky apod. Jedná se jen prostě o hru - „střílečku“. Pro nás je velmi přínosné pozorovat při této hře jednotlivce – jejich chování v boji, úroveň nasazení, vybavení i chování vůči ostatním apod. To nám pomůže orientovat se v novém kolektivu – kdo je vedoucím typem, kdo s kým spolupracuje, kdo je naopak „samotářský“ typ apod. Pokud se jedná o partu kluků, která již nějakou dobu fungovala, můžeme se teď podívat na jejich zažité taktické i velící postupy atd.

18

19 Ve velké většině případů se setkáme s tím, že nováčci jsou přesvědčeni o vlastních schopnostech a o tom, že většinu znalostí již „dokonale“ znají a střílet umí také. Úkolem vedoucího je ukázat, že velkou část znalostí k dosažení vítězství v boji se musí teprve naučit a samotný boj jej jen malou částí celého výcviku. Může to udělat nejlépe tím, že nechává hrát „nezkušené“ nováčky proti starším „zkušeným“ (musíme vyvážit rozdělení zbraní omezením munice, stanovením vhodného scénáře apod.). Výsledek je většinou dopředu jasný. Tak nováčci snadno pochopí, že pouze dobrým výcvikem, dobrou bojovou schopností jednotlivců a souhrou týmu lze dosáhnout vítězství nikoliv náhodného, ale předem daného.

Výcviková témata Začínáme tím, že se celou jednotku stmelíme v pořadovém výcviku a při výcviku základních znalostí jednotlivců a ve dvojicích. Stejně jako u vojáků se výcvik provádí jak ve skupině tak jednotlivě – skupinové cvičení a cvičení jednotlivců se kombinují. K výcviku využíváme vojenské manuály nebo vlastní publikace. Doporučujeme „Výcvikový manuál“, který jednoduchou formou představuje základní znalosti jednotlivce. Lze postupovat podle jeho jednotlivých kapitol a lze jej využít především pro teoretickou přípravu jednotlivců. Doporučujeme jej celý prostudovat, naučit a teprve pak přistoupit ke cvičení dvojic. Cvičením jednotlivých vševojskových znalostí a různých taktických postupů se budeme věnovat v připravovaných manuálech.

Finanční a materiální zabezpečení činnosti Branné činnosti lze zajímavě a poutavě provádět i s minimem vybavení. Bohatství materiální ale musíme nahrazovat svými bohatými zkušenostmi. Naopak pokud budeme mít výborné (a drahé) vybavení, ale zkušeností bude poskrovnu, budou skromné i naše výsledky. K vybudování dobré a fungující skupiny proto potřebujeme obojí – jak vybavení tak i odpovídající zkušenosti k jeho používání. Mnoho materiálu si členové pořizují sami (viz níže), ale vybavení, které využívají všichni, si má oddíl postupně pořídit společnými silami. Na počátku činnosti jsou ekonomické možnosti oddílu většinou malé – má malý počet členů, nedostávají podporu z veřejných ani soukromých zdrojů, nemají vlastní výdělečnou činnost, členové oddílu jsou školáci „žijící“ z kapesného atd. Proto je důležité využít hospodárně každou korunu.

Příjmy a výdaje Jediným příjmem budou na počátku členské příspěvky členů. Můžeme použít dvě cesty: levné příspěvky = vyšší počet členů nebo vysoké členské = menší počet členů. Ekonomický efekt může být stejný: . např. 10 členů platí po 500,- kč ročně = máme k dispozici 5 000,- a na druhou stranu 5 členů zaplatí 1 000,- kč a máme totéž. Typickým příkladem mohou být kroužky při DDM – ty levnější jsou pro menší děti u kterých rodiče nemají jistotu zda kroužek vydrží navštěvovat a nižší členské jim usnadní rozhodování. Dražší kroužky (např. fotbal, hokej atd.) jsou pro ty kdo to s daným sportem nebo koníčkem myslí skutečně vážně a přesvědčili své rodiče, že to pro ně není jen přechodná zábava. Pro branné aktivity mající za cíl výchovu dětí a mládeže k obraně státu je nejdůležitější motivace členů. Kromě časové, fyzické i psychické náročnosti výcviku jsou zde i nároky finanční – od nákupu vybavení, zbraní, střeliva, nákladů na cvičení, tábor atd. Branné aktivity berme tedy jako opravdu vážný a drahý koníček, který není určen

19

20 pro slabě motivované zájemce. Pro základní aktivity (mimo výcvik s airsoftovými zbraněmi) nepotřebujeme příliš finančně nákladné materiální vybavení ani specificky vybavené plochy či tělocvičny. Dražší členské příspěvky nám hned na počátku „vytřídí“ první adepty, kteří by stejně v průběhu výcviku odpadli. Na druhou stranu nám lepší vybavení oddílu pomůže zatraktivnit a zdokonalit výcvik – můžeme si pořídit vysílačky, zbraně na zapůjčení, znehodnocené zbraně, munici atd. a především zaplatí nás – instruktory. Podle zkušeností z praxe je optimální výše ročního členského příspěvku 1000 až 1200,- Kč. Počet členů oddílu potřebný pro zabezpečení minimální výše rozpočtu je 20 až 25 lidí. Příjem do rozpočtu je asi 20 000,- Kč za školní rok. Dalším příjmem je „startovné“ na akce jako jsou výpravy, vícedenní akce, exkurze, bojovky atd. Zde záleží na počtu účastníků a náročnosti aktivit. Kromě samotného materiálu, vstupenek, jízdenek, munice, nákladů na mapy, propozice apod. je důležité zaplatit také vedoucí. Proto vždy nezapomeňte ke startovnému připočítat i své náklady na přípravu a také za odvedenou práci. Organizujeme-li bojovku pro členy oddílu na jedno dopoledne v místním lese postačí startovné do 30,- Kč. Jestliže jedeme s vlastním materiálem slaňovat na cvičnou stěnu, nechejme si zaplatit částku odpovídající vstupnému do lanového centra.

Výdaje Nejdůležitější položkou ve výdajích oddílu jsou náklady na zaplacení instruktorů – vedoucích oddílů. Důvodem je především dlouhodobá udržitelnost činnosti a současně také zvyšování kvality výcviku a to lze jedině za předpokladu, že je práce instruktorů dostatečně ohodnocena a čas strávený pro oddíl je současně jejich vedlejším příjmem. Čím déle oddíl vede jeden nebo dokonce více vedoucích tím rostou také jejich odborné kvality a tím se opět zvyšuje bojeschopnost oddílu a roste také počet členů. Nedochází ani k „vyhoření“ vedoucích z důvodu nutnosti zabezpečovat hospodaření rodiny, nákladů na studium atd. Naopak se činnost pro oddíl může studentům i průměrně vydělávajícím pracujícím vyplácet a ekonomicky jim pomáhat. Dovedeno do důsledků je optimálním stavem početně i materiálně bohatý oddíl, který vede skupina instruktorů, které jejich práce baví a která je také dobře ohodnocena.

Rozdělení výdajů 10 – 30 -60 Jako při plánování každého rozpočtu musíme si příjmy rozdělit do jednotlivých kapitol. Je důležité zabezpečit „hlavu“ organizace, která se stará jak o prezentaci celé organizace, účetnictví, plánování a řízení. Oddíl proto část svého příjmu odvádí své zastřešující organizaci. Prozatím je tento díl stanoven na deset procent všech příjmů. Další díl jsou náklady na materiál sloužící k výcviku. Jsou to především zbraně (airsoftové, vzduchovky), znehodnocené zbraně, spojovací materiál atd. a oddílový výstrojní materiál (oddílová trička, čepice atd.). Tento díl je optimálně 30 % z příjmů. Do této položky je nutné započítat také pronájmy tělocvičny nebo klubovny. Největší položkou je část určená na mzdy vedoucích. Tato položka je ještě navíc doplněna o „startovné“ a příjmy z jiných zdrojů. Základní složkou je 60% z členských příspěvků. Výše mzdy Obvyklá částka vyplácená externistům při DDM je 100,- Kč/hod (hrubého) na základě „Dohody o provedení práce“. Ta je zdaněna 15% takže čistý příjem je asi 85,- Kč za hodinu práce (ta je sjednána na ca 150 h. ročně). Většinou ale není zohledněn počet vedených členů (na deset členů dostáváte stejně jako na pět nebo naopak

20

21 na dvacet členů) a skutečný počet hodin (průměrně se proplácí pouze dvě hodiny na jednu schůzku). Tím je ztracena motivace vedoucích vést více členů a prodloužit dobu schůzek. U našich branných oddílů je důležité udržet stabilní (co největší) počet členů a prodloužit dobu schůzek (nebo zvýšit počet týdenních schůzek). Stejně jako u DDM je i zde „Dohoda o provedení práce“, ale výše odměny je vázána na počet účastníků schůzek a také na celkový čas schůzky. Odměna je stanovena na cca 10,- Kč za každého člena fyzicky přítomného na schůzce a to za každou hodinu schůzky. V příkladu to znamená, že za deset členů na tříhodinové schůzce je to cca 300,- Kč na mzdu pro vedoucího. Předpokládáme, že jeden zkušenější instruktor vede na každé schůzce minimálně 10 členů, nejoptimálnější je skupina 15 až 20 členů, pro vyšší počet je nutné mít „pomocné“ instruktory nebo dalšího vedoucího. Delší výpravy a další akce mimo obvyklé schůzky jsou z hlediska mezd financovány z přebytku rozpočtu (vznikne odchodem členů v průběhu roku, nejvyšší je na počátku) a ze „startovného“. Příklad z praxe: První rok Náš nový oddíl má 15 členů. Každý z nich zaplatí roční členské příspěvky ve výši 1 000,- Kč. V rozpočtu je tedy 15 000,- Kč. 10% (tj. 1 500,- Kč) jde zastřešující organizaci, dalších 4 500,- Kč jde na materiál (např. 15 triček s potiskem á 200,- Kč a 4 ks vysílaček PMR za 1 500,- Kč). Zbývajících 9 000,- Kč je určeno na mzdu instruktora. V průběhu roku bude cca 35 schůzek s průměrnou účastí 10 členů a průměrnou délkou trvání 2,5 hodiny. Na mzdu bude vyplaceno cca 9 000,- Kč, tj. 250,- kč za schůzku – 1 000,- Kč za měsíc. Druhý rok Náš oddíl má už 30 členů. Každý z nich zaplatí roční členské příspěvky ve výši 1 000,- Kč. V rozpočtu je tedy 30 000,- Kč. 10% (tj. 3 000,- Kč) jde organizaci, dalších 9 000,- Kč jde na materiál (např. 15 triček s potiskem á 200,- Kč a 4 ks znehodnocenek á 1 500,- Kč). Zbývajících 18 000,- Kč je určeno na mzdu instruktora. V průběhu roku bude cca 35 schůzek s průměrnou účastí 20 členů a průměrnou délkou trvání 2,5 hodiny. Na mzdu bude vyplaceno cca 18 000,- Kč, tj. 500,- kč za schůzku – 2 000,- Kč za měsíc.

Vedlejší zdroje Vedlejší zdroje jsou důležitou součástí finančního zabezpečení činnosti. Velká většina oddílů začíná s minimem vybavení a s malou možností získat peníze na činnost jinak než z příspěvků svých členů. Kromě toho lze ale využít i nejrůznější zdroje, kterými např. obec nebo státní instituce podporují aktivity směřující například k udržování tradic, uctění památky hrdinů odboje, připomenutí významných historických událostí atd. Nemálo krajů i obcí má také vyhlášeny programy na podporu sportovní činnosti, na podporu práce s mládeží z pohledu prevence proti rizikovým jevům atd. Naší zkušeností je, že nežádat o podobné dotace a příspěvky je velkou chybou. Pokud se podaří jednou získat podobnou podporu z veřejných nebo i soukromých zdrojů a řádně ji využít, pak většinou nebývá problém ji získat v dalším roce. Důležité je zaměřit se nikoliv na jednorázové akce, ale připojit se k tradičním každoročně konaným akcím nebo si založit vlastní. Mohou to být jak akce pro vlastní členy (mezioddílové soutěže a turnaje, bojová cvičení, výpravy, tábory atd.) tak i akce pro veřejnost na kterých využijete své oddílové zkušenosti a vybavení (branné dny, příměstské tábory atd.). Většina obcí chce zapojovat svoje děti a mládež do smysluplných činností a podpora organizací působících v této oblasti jde s tímto cílem ruku v ruce. Specifickou stránkou činnosti je účast členů oddílu na pietních a vzpomínkových akcích konaných v domovské obci a jejím okolí. Členové oddílu se těchto akcí účastní především z vlastního přesvědčení, z úcty a bez nároku na odměnu. Prezentace oddílu jako celku závisí ale i na jeho vybavení a vystrojení. Pokud je to možné požádejte

21

22 své město o příspěvky na řádné a reprezentativní uniformy, pořízení státních vlajek, smutečního věnce či květin, možnost ozvučení atd. Specifickou výdělečnou činností oddílu je jeho vlastní hospodářská činnost. Nemusí se jednat jen o pronájmy vybavení oddílu (zapůjčení např. vlastních stanů, prostor či vybavení pro jinou organizaci za úplatu), ale také o placené brigády vlastních členů (např. úklid lesa, čištění veřejných prostor apod.). Je samozřejmé, že podobné akce se konají jen jednou či dvakrát do roka, ale podle našich zkušeností tak lze získat finance například na nákup společného vybavení nebo si členi odpracují část nákladů na letní tábor. Pokud má oddíl možnost uspořádat letní tábor ve „vlastní režii“ tj. má vlastní táborovou základnu nebo si ji může pronajmout, má potřebné vybavení a zejména personální zajištění může účast na táboře nabídnout nejen oddílovým členům (ti mají účast na táboře za náklady), ale může tábor pořádat i pro zájemce mimo oddíl. Ti samozřejmě platí plnou cenu tábora včetně určitého zisku, který lze opět využít ve prospěch oddílu (zde se uplatní i starší členové oddílu coby instruktoři a pomocní vedoucí). Svoji získanou kvalifikaci mohou samozřejmě členové oddílu (zejména vedoucí a jejich zástupci) využít jako vedlejší zaměstnání o prázdninách na letních táborech (platí zejména pro studenty). Pro podporu sdružení a spolků pracujících s dětmi a mládeží vyhlašují různé státní instituce (Ministerstvo školství, Ministerstvo vnitra, Min. obrany) nejrůznější dotační a podpůrné programy. Na většinu z nich nelze z pohledu malých a regionálně působících oddílů vůbec dosáhnout. O podporu z těchto zdrojů musí žádat především početná a celorepublikově aktivně působící organizace. Proto je důležité být aktivní součástí zastřešující organizace jakou je Branná mládež ČR, která může z těchto zdrojů čerpat ku prospěchu všech svých členů. Zcela specifickou oblastí financování jsou sponzorské dary fyzických osob či firem. Zde je důležité zaměřit se především na oslovení všech, kdo mají zájem náš oddíl podpořit. Nemusí jít o žádné velké finanční částky nebo dary. Důležité je umožnit těm, kdo chtějí nějakým způsobem přispět, aby tak mohli učinit. Nejčastěji to jsou různé materiální dary (např. vybavení), u prodejců to mohou být slevy (army-shopy apod.) a samozřejmě i příspěvky finanční. Proto je důležité mít vlastní bankovní účet a umět dar řádně vyúčtovat jak pro sebe tak pro dárce. Samozřejmé je za každý dar nebo příspěvek poděkovat formou písemného poděkování na propagačních materiálech oddílu nebo jeho webových stránkách.

Prezentace činnosti oddílu Kamenem úrazu většiny oddílů (a nejen těch branných) bývá dlouhodobá a pravidelně aktualizovaná prezentace. Valná část z nich má své vlastní webové stránky bez vlastní domény (tzv.“ zdarma“), fotoalbum na některém z úložišť (Rajče apod.). Aktualizace má většinou na starosti jednotlivec, který není za práci nijak odměněn. Texty i fotografie se pořizují pomalu a většinou jsou k dispozici pozdě a v mizerné kvalitě. Většina komunikace probíhá na sociálních sítích, kde je zase problémem archivace a ucelená prezentace činnosti a především je přístupná jen přihlášeným uživatelům. Možnost pravidelné a cílené prezentace v médiích ať regionálních nebo dokonce celostátních je prakticky minimální. Tento stav lze poměrně jednoduše řešit zřízením vlastní domény a vlastních webových stránek s jednoduchým redakčním systémem pod hlavičkou zastřešující organizace, který by na jedné straně zajistil prezentaci vlastní tak i všech sdružených oddílů. Současně by tento portál sloužil jak pro informace o chystaných akcích, tak by zajistil i ucelenou a profesionální prezentaci v jiných médiích. Zde by každý zájemce nalezl všechny požadované informace o způsobu založení oddílu, vedení schůzek a praktické rady a doporučení ostatních oddílových vedoucích včetně multimediálních prezentací. Samozřejmě by sloužil také ke komunikaci mezi vedoucími oddílů a vedením. Ke stažení by zde byli také všechny potřebné tiskové dokumenty, formuláře, přihlášky, letáky atd. Komunikace členů jednotlivých oddílů by dále probíhala na jejich sociálních sítích. Provoz portálu, včetně jeho administrace by zajistila zastřešující organizace.

22

23 Závěr Věříme, že zde uvedené informace a celková nabízená koncepce najde své uplatnění u všech, kteří dnes hledají možnosti jak realizovat zajímavou a přínosnou formou tolik chybějící branné aktivity. Současně se tak může napravit stav kdy zejména starší děti a mládež nepociťují sounáležitost s vlastním státem, spoluobčanskou odpovědnost a hrdost na příslušnost k českému národu. Chyba ale není v dětech – děti se chovají jen tak jak jsou vychovány ve své rodině, škole a jak je zformuje jejich nejbližší okolí. Možná je to trochu i náš dluh starší generace, která zapomněla na vyšší cíle a ideály a vše podřídila materiálnímu dostatku a pohodlí. Snad je ale ještě dostatek času a především dostatek těch, kteří si tuto situaci uvědomují a mají snahu ji řešit. Každý z nás může přispět svým malým kouskem ke společnému úsilí. Věříme, že zde nastíněný směr je tou pravou cestou a budeme se snažit vám ji co nejvíc usnadnit a pomoci vám v našem společném úsilí. Přejme vám hodně úspěchů a naší práci - Nazdar!

23