Jiří Krajíček Subterra, a.s.
ZAJIŠTĚNÍ PILÍŘŮ A RAŽBA ROZPLETŮ NA TUNELECH MRÁZOVKA Úvod a záměr Tunelové dílo Mrázovka je součástí vnitřního automobilového okruhu Prahy spojující Strahovský tunel s oblastí jižní části Smíchova na Barrandovský most. Dodavatelem výstavby bylo sdružení Metrostav,a.s. a Subterra ,a.s. Tíha koncepce tunelů Mrázovka byla soustředěna na výstavbu velice složitého komplexu objektů dopravních a technologických na jižní části celého projektu, spadající do rozsahu prací Subterra, a.s. V DSP bylo navrženo uspořádání v té době nejoptimálnější : 1) Západní rozplet byl ve větší vzdálenosti od ulice Doubkové zasunut do hory Pavího vrchu a celá trasa byla blíž ulici Radlická. 2)Východní rozplet procházel pod domy ulice Doubkové až do ulice Biblova. Větev B pak kopírovala svah od JV portálu a podcházela přímo pod domem 2358/7. Při tvorbě realizační dokumentace pak dohodou všech zúčastněných stran došlo k posunům, které příznivě ovlivnily výstavbu celé této části a hlavně rozpletů. Zásadní z kroků však bylo posunutí východního rozpletu více do hory a tak,aby nebyla tolik ovlivněna zástavba.Důležité rozhodnutí bylo i to,že bude vypuštěna ražba opěrového klínu na obou rozpletech a rozhodnutí , že je možné zásadní části rozpletů razit z jihu. Při těchto rozhodnutích čerpal dodavatel ze zkušeností let minulých. Společnost Subterra, a.s. již při výstavbě technicky i ekologicky velmi progresivně koncipované přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně v masivu Hrubého Jeseníku, vyrazila dvě mimořádně rozměrné podzemní kaverny s celkovým objemem rubaniny cca 125.000 m3.Dále pak při ražbě komor a křížení kolektorů v centru Prahy s velikostí příčného profilu „jen“ do 75 m2, v některých případech však těsně pod povrchem nebo i dva metry nad dopravním tunelem pražského metra (jednalo se o komory – roh ulice Krakovské a Václavského náměstí ,na Senovážném náměstí, pod Slovanským domem, a dvě komory pod Staroměstským náměstím). Tunelovací práce byly prováděny s využitím řady moderních technologických postupů, k nimž patřilo např. použití řízeného výlomu při trhacích pracích, široké využití vyztuženého stříkaného betonu při provizorním vystrojování výrubů a také zajišťování stropu tyčovými a stěn lanovými kotvami. Tyto progresivní technologie společně s cíleným využitím prováděných měření - především konvergencí, seismického zatížení horninového prostředí vyvolaného trhacími pracemi a zatížení kotev - položily základní kameny k zvládnutí technologie výstavby podzemních děl tunelovací metodou, v evropských odborných i laických kruzích známou jako NRTM - Nová rakouská tunelovací metoda, jinde ve světe pojmenovanou jako sekvenční metoda výstavby tunelů.
Podmínky pro výstavbu Ve směru ražeb západního tunelu prochází hornina v podzemí Pávího vrchu změnami, které se dají charakterizovat jako: čím více ( hlouběji ) v masivu, tím jsou podmínky pro tunelování 93
horší. Ta nejpevnější a nejstabilnější hornina, břidlice flyšového vývoje letenských vrstev byla od jiho-západního portálu až, cca 40,0 m za křížení dvoupruhového tunelu se strojovnou vzduchotechniky. Největší a nejsložitější podzemní objekt tunelu Mrázovka, rozplet třípruhového tunelu na dvoupruhový a jednopruhový, je ražen v břidlicích libeňských vrstev, které se zásadním způsobem, a to bohužel v tom horším smyslu, odlišují od břidlic letenských. Zatímco letenské břidlice flyšového vývoje jsou velmi pevné, prokřemenělé, dobře odolávající navětrání a jsou jen průměrně narušené diskontinuitami, libeňské břidlice jsou jílovité, s hlubokým dosahem zvětrání, narušené množstvím poruchových pásem, s hojným výskytem tektonických ohlazů. Tyto poznatky byly upřesněny geologickou štolou, raženou ze severu a plánovanou právě do křížení, avšak pro vysokou pevnost letenských břidlic štola skončila těsně za rozpletem. A i když její umístění a daný „klasický“ tvar nebylo ideální měl dodavatel prací poměrně přesnou představu o podmínkách výstavby podzemního objektu, který může směle konkurovat všem stavitelským „legendám“ nejenom v Čechách ale i na evropském kontinentu. Změny hornin popsané v západní části kopírují i východní rozplet.
Postup výstavby V západním rozpletu se postupně zvětšuje výrub z profilu velikosti cca 160 m2 až na max. profil 324 m2 na délce 53,66 m, když maximální šířka výrubu je 23,8 m a výška 16,5 m. Ve východním rozpletu se postupně zvětšuje výrub z profilu velikosti cca 160m2 až na max.profil 340m2 na délce 51,066m . Ražba jižního úseku probíhala však i v rozpletech od jihu k severu ( po staničení ), tj. od největšího profilu k typickému třípruhovému ( „typickému“ pro našeho partnera ve sdružení a.s. Metrostav, který v tomto profilu vyrazil celou severní část západního tunelu ). Ražba probíhala „přísně“ v souladu se zásadami NRTM, když ostění bylo tvořeno stříkaným betonem a vyztuženým sítěmi, ocelovými příhradovými rámy a horninou hustě systematicky kotvenou. Dodavatel zároveň spojil výstavbu rozpletu s pilířem mezi oddělujícími se dvoupruhovým tunelem a jednopruhovou větví přístupového tunelu ˝A˝ v dl. 20,79 m do jednoho celku, chápaje pilíř jako konstrukci zásadním způsobem ovlivňující stabilitu vrstev nadloží, minimálním, nebo lépe řečeno kontrolovaným rozvojem deformačních procesů. Protože všechny výruby v bezprostředním okolí rozpletu byly raženy výhradně nedestruktivním způsobem rozpojování pomocí výložníkové frézy Eickhoff ET 380-L, musely být proto mezi ražbou k rozpletu a přilehlé části dvoupruhového tunelu a větve A nevyhnutné časové posuny. Tato skutečnost proto významně ovlivnila pohled na opatření, zabezpečující stabilitu a neporušenost horninového pilíře, který není v jeho nejužší části „tlustší“ než 60 cm. Pilíř byl vyztužen sklolaminátovými kotvami typu WIBOLT Ø24mm o únosnosti 300/100kN a injektován organicko – minerální pryskyřicí WILKIT E tlakem do 3 MPa. Jejich délka se pohybovala od 6m do 12m v závislosti na mocnosti horninového pilíře.Tyto kotvy byly osazovány obdobně jako svorníky ve zbývající části záběru do počtu až 14ks v jednom vějíři. Sklolaminátové prvky byly zvoleny tak, aby je při rozšiřování profilu tunelu v kotvené oblasti mohla nasazená fréza částečně odstranit bez rizika, že kotevní tyč poškodí mechanizaci. Tuto práci provedla úspěšně subdodavatelsky firma Carbotech - Bohemia,s.r.o. Po rozšíření vedlejšího tunelu větve A byl při přechodu ražeb pilíř spínán ocelovými svorníky IBO a zpevňován skrouženými U profily . Rozplety byly raženy vertikálním členěním se šířkou pilíře od 2,4 do 4,5 m. Levý i pravý opěrový tunel byl vyražen ve směru staničení, kalota, jádro a spodní klenba proti směru
94
staničení. Tloušťka stříkaného betonu primárního ostění se zvětšovala od 40 do 70 cm, na straně provizorního horninového pilíře to bylo 30cm. V místech tektonických poruch, cca uprostřed délky západního rozpletu, byly provedeny ochranné deštníky ze svorníků IBO dl. 6,0 m, které byly vrtány ve vzdálenostech 0,25 m v počtu 43 ks na jeden krok; celkově byly ochranné deštníky použity ve třech krocích. Na konci třetí části došlo k drobné kolizi v ražbě a to hlavně propojením extenzometrického vrtu naplněného vodou s kalotou raženého profilu. Poměrně nepříznivě byla v západním rozpletu umístěna geologická štola, i když je zřejmé, že jakékoliv umístění štoly, nesouvisející přímo s konstrukcí primárního ostění, narušuje koncepci vertikálního členění. Šikmý přechod štoly přes horninový pilíř a nutnost provedení provizorních stěn vyvolal potřebu zabetonování cca 10 m délky štoly. Vzhledem k existující poloze štoly musel být také upraven tvar opěrových tunelů, což znemožňovalo ve všech profilech dosáhnout optimální statické a technologické tloušťky horninového pilíře. Průběh ražeb byl sledován komplexem geotechnických měření - konvergenčních, inklinometrických, extenzometrických a tenzometrických - prováděných uvnitř a bezprostředním nadloží tunelu (nejbližší měřené místo v masivu je vzdáleno od výrubu cca 1 m). Vznikající praskliny ve stříkaném betonu byly sledovány sádrovými pásky. Extenzometrické a inklinometrické měření podalo nejlepší informace o vertikálních a horizontálních deformacích masivu, protože nulové odečty těchto měření byly provedeny před výstavbou podzemních objektů. Měření napětí v primárním ostění a na styku s horninou umožnilo ověření předpokladů a hodnot, které byly výsledkem statického výpočtu provedeného metodou konečných prvků.V horninovém pilíři byly také osazeny v šířkách pilíře 2,5m a 4m dva dynamometry ,sledující jeho příčnou deformaci.Výsledek pak byl poznatek ,že se pilíř v nejužším místě po ražně opěrových tunelů rozšiřoval (byl tlačen) a při ražbě kaloty tunelu rozpletu a po přetvoření horniny se zúžil (byl tedy tažen).Zde se i prokázala reakce na provádění razičských prací do vzdálenosti 25m. Ve východním rozpletu již nebyla geologická štola , která by upozornila na poruchy v hornině. Největší porucha této části však přetínala větev B a zasahovala nejužší místo pilíře.Zde jsme plně zužitkovali zkušenosti z realizace západního rozpletu. Východní rozplet ve své nejužší části podcházel dům č. 1249/4 v ulici Na Doubkové. I na tomto rozpletu došlo ke kolizi způsobené vyjetím horniny v bezprostřední blízkosti zmíněného domu.V čelbě a klenbě došlo ke křížení poruch v devadesáti stupních blokovitější horniny libeňských břidlic s širšími jílovitými tektonickými ohlazy sahajícími několik metrů nad klenbu výrubu. Rychlé řešení a zlikvidování této situace umožnilo další nerušený průběh ražby. Závěr Tunelové rozplety, jejichž realizace byla ukončena a rozplety zprovozněny 26.8.2004, zároveň s celým projektem tunelů Mrázovka, jsou největšími podzemními objekty na dopravních stavbách v Praze. Úspěšnost složitých tunelovacích prací podzemního díla byla podmíněna řadou faktorů, k nimž patří zejména skutečnost ,že je důležitá každá součást projektu,podrobné geologické sledování výrubů ve všech fázích výstavby, průběžné vyhodnocování observačních měření a v neposlední řadě reakce dodavatele na změnu horninového prostředí.V podstatné míře i ničím nenahraditelné zkušenosti z provádění velkoprofilových podzemních staveb.
95
96
97
