Zajištění ochrany p řírody a krajiny na jižní Moravě

Zajištění

ochrany přírody a krajiny na

jižní Moravě Antonín Buček Součástí studie

trvale udržitelného rozvoje biosférické rezervace Pálava bylo posou­ zení současného stavu legislativní ochrany přírody a krajiny a různých možností, jak právně trvale zaj istit existenci p řírodních a kulturních hodnot. Již v roce 1990 se toto území stalo jedním z dvaceti čtyř "ekologických stavebních kamenů společného ev­ ropského domu " a stejnojmenná nevládní mezinárodně ekologická iniciativa prosa­ zovala vyhlášení ch rán ěného území v oblasti údolních niv Dyje, Moravy a Dunaje. Příroda bez hranic, tak byl nazván poster, který tehdy vydala Veronica na podporu tohoto záměru. Blíží se konec 20. století a problém právního zajištění ochrany příro­ dy v nejjižnějším cípu Moravy je stále ještě aktuální.

vývoj ochrany přírody a krajiny na jižní Moravě O zaj ištění trvalé ochrany přírodních hodnot krajiny Pavlovských vrchů, lednicko­ valtického areálu a Dyjsko-moravské nivy usiluje již n ěkolik generací přírodovědců a ochránců přírody. Tvůrcem prvního koncepč ního návrhu na vyhlášení velkoplošné­ ho chráněného území v nejjižnější části Moravy byl prof. Vladimír Úlehla, biolog a etnograf, velký znalec přírody a lidového umění, který ve svých pracích, integrují­ cích postupy a poznatky různých vědeckých oborů předj ímal nejmodernější koncepce trvalého využívání krajiny. Návrh na vyhlášení velkoplošného chráněného území na

~y~5rr~rmfl(p~

Kresba Jana Steklíka

Pavlovské vrchy jsou nejzápadnějším výbe'1.­ kem karpatského oblouku. Svéráznost geolo­ gického složeni vápencových bradel, způsobe­ ná výskytem odolných jurských, zčásti korálo­ vých vápenců, podmínila vznik ojedine1ých tvarů reliéfu, jako jsou mísovité prohlubně, různé typy skalních útvarů a specifické povr­ chové i podzemní krasové útvary. Letecký sni­ mek hlavníllo pálavského hřebene s vodami novomlýnských nádrží v pozadí pořídil Jan Vondra

UDRžITELNY ROZVOJ - JIžNí MORAVA

1

Město,

kde luna přes den

přespává Jan Skácel Podzimu nevydáš svůj zlatý stud, aby tě jako jabloň svlékal.

jižní Moravě se objevuje v návrhu sítě chráněných území na Moravě a ve Slezsku, který v roce 1947 prezentoval významný botanik a sozolog doc. J. Smarda. V součas­ né době je naprostá většina z jeho návrhů realizována, lokality a oblasti navržené k ochraně jsou chráněny v různých kategoriích zvláště chráněných územi dle zák. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Pouze na území jižní Moravy jsou jeho návr­ hy realizovány jen č ásteč ně . Vyhlášení chráněné krajinné oblasti Pálava v roce 1976 předcházela léta diskusí a slo­ žitých jednání. Původně navrhovaný rozsah velkoplošného území musel být podstat­ ně redukován. V nivách Dyje a Moravy byly prováděny nákladné a ekologicky kon­ troverzní komplexní vodohospodářské úpravy, spojené s budováním novomlýnských nádrží. Vybudování nádrží způsobil o zánik jedinečných mokřadních, lučních a les­ ních lokalit, původně navrhovaných k ochraně a výrazně ohrozilo biodiverzitu celého územÍ. Z návrhu chráněné krajinné oblasti byl vypuštěn pro· odpor mistních fu nkcio­ nářů i lednicko-valtický areál. V období demokratických změn po listopadu 1989 je rozšíření chráněné krajinné ob­ lasti Pálava prosazováno společ ným úsilím státní i dobrovolné ochrany přírody. Zvět­ šení velkoplošného chráněného územi se stalo součástí koncepce státní ochrany pří­ rody, byl no vě zpracován návrh hranic a zonace území a po řadě jednání byl návrh akceptován samosprávami dotčených obcí. Nový návrh na rozšíření CHKO Pálava byl předložen na podzim roku 1991. V souč asné době je návrh rozšíření CHKO blo­ kován pouze negativním postojem Ministerstva zemědělství ČR, reprezentujícím sta­ noviska orgánů hlavního správce pozemků, lesního závodu Židlochovice, který je součástí státního podniku Lesy České republiky. Důvody negativního postoje jsou spíše personální a kompetenční než věcné, neboť rozšíření chráněného území by ne­ znamenalo radikální změnu hospodaření v lesích. S racionálním hospodařením v le­ sích je v souladu i ekologicky únosné provozování myslivosti, neúnosně intenzivní chov zvěře v oborách je v rozporu nejen s požadavky ochrany přírody, ale i s poža­ davkem zachování samotné existence lesních ekosystémů. Velký význam pro zajištění přírodních hodnot středoevropských údolních niv má ně­ kolik let probíhající mezinárodní projekt WWF, Světového fondu na ochranu příro­ dy, usilující o vytvoření trilaterálního velkoplošného chráněného území v nivách Du­ naje, Moravy a Dyje. Mezinárodní význam ochrany přírodních hodnot dokumentuje i skutečnost, že v roce 1992 byly mokřady dolního toku Dyje zařazeny do seznamu mezinárodně význam­ ných mokřadů, chráněných podle Ramsarské ko nvence na ochranu mokřadů z roku 1975, ke které bývalé Československo přistoupilo jako jeden z posledních evropských států až v roce 1990. Hodnota harmonické kulturní krajiny lednicko-valtického areálu byla v roce 1996 oceněn a zařazením do celos větového seznamu lokalit UNESCO Světové dědictví (World Heritage) a to jako první oblast s krajinářskými úpravami. Zdůvodnění ochrany přírody

a krajiny

Území rozšířené biosférické rezervace Pálava má v kontextu středoevropské kraj iny výjimečné postavení. Na poměrně malé ploše (cca 250 km2) jsou zastoupeny repre­ zentativní ukázky různých krajinných typů s výrazně kontrastními ekologickými pod­ mínkami, které podmínily nejen neobvyklou rozmanitost bioty, ale i velkou diferen­ covanost působení antropických vlivů. Přes souvislé tisícileté osídlení, dokumentova­ né archeologickými nálezy z různý ch období, od sídliš ť lovců mamutů z doby před více než 25 000 lety až po slovanská hradiště z období Velké Moravy, zůstaly v této oblasti trvale zachovány unikátní ukázky přírodních krajinných fe noménů, především krasového a nivního. Neobyčej nou druhovou diverzitu bioty podporuje biogeografic­ ká poloha na rozhraní panonské biogeografické provincie a provincie středoevrop­ ských listnatých lesů. Biodiverzitu území zvyšuje i kontrastnost biogeografických re­ gi onů, které toto územi reprezentuje. Mikulovský bioregion je jednou ze tří oblastí v ČR, kde je vyvinut krasový fenomén, z hlediska biodiverzity jsou nejcennější zdej­

2

Jsou hvizdy na nebi,

jsou mlčenlivé ryby na dně řek,

jsou prázdná místa plná přilétání,

j e haluz,

j e smrt léta

veliká jako láska velryb. A městoje, nad kterým luna přes den p řespává a vlastním dechem taje. Navečer obyčejně trochu přituhne a ona s třemhlav padá,

až křehké proutí,

nahé jasany, zachytí pád.



A potom svítí. Svítí jako bllé zvíře skvost. svítí. jak svítila už po staletí průvodům zarmoucených vdov. protože tak nějak ten starý Mikulov dům za domem se toulá dějinami s očima zavřenýma do dvora. Protože tak nějak už po staletí luna tam polapena visí ve větvích a psíky oštlkaná svítí.

o

ano.

je takové město.

Střepina luny nad ním přespává.

Vyhlášení přírodního parku Soutok ke kterým dochází při krajinné oblasti Pálava v centrálních orgánech Ceské republiky, vznikla na okrese Břeclav myšlenka zajistit ochranu lužní krajiny v oblasti soutoku Mo­ ravy a Dyje formou vyhlášení přírodního parku. Přírodní park je podle zákona CNR Č . 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny ur­ čen k ochraně ..krajinného rázu území s vý­ znamnými soustředěným i estetickými a pří­ rodními hodnotami". Nepatří do kategorie zvláště chráněných území podle zákona Č. 114 a je zřizo ván vyhláškou okresního úřa­ du. Okresní úřad mů že stanovit omezenl ta­ kového využití, které by znamenalo zničení , poškození nebo rušeni stavu tohoto Ózemí. Péči o přírodní park zajišťuje orgán státní ochrany přírody na úrovni okresu, není zřizo­ vána samostatná správa. V Ceské republice existuje 101 přírodních parků (stav počátkem roku 1995). Vzhledem k

průtahům,

rozšíření Chráněné

UDRŽITELNÝ ROZVOJ - JIŽNí MORAVA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~U9n'\looufi
-.

--: - -=- ·D, ':-i~ b~~:;" ,-

C-.:;,

,~

) 'r

"- --"< "..

- -." "I-""

--.o"> '~~-:', ~~I~l~_'" " ~'_" ..

-ť1­

i

_._;_

=

~. _~.

........ .... /

~'~.,

"!'..

~-..: :

>~

,

.". -

'7"""" ,

­ > <:

---

­

J>

ší stepní a lesostepní lokality. V Dyjsko-moravském bioregionu je dosud v ukázkách­ zachována celá časoprostorově kontinuál ní sukcesní série nivních biotopů , reprezen­ tujících fenomén údolních niv velkých středoevropských ře k. Na přec h od u obou těchto kontrastních bioregionů vznikla, lednicko-valtický areál, gen iálně projektova­ ná a citlivě realizovaná ukázka uměle vytvořené harmonické kulturní krajiny. Právě

díky neobvyklým kontaktům a kontrastům je biodiverzita území zcela výji­ Vysokou biodiverzitu území dokumentují zjištěné počty vzácných druhů cév­ natých rostlin , hub, bezobratlých živočichů , ryb, obojživelníků , plazů, p t áků a savců. Z 366 kriticky ohrožených druhů v ČR se na území součas n é CHKO Pálava vyskytu­ je 81 druhů, na rozš ířeném území 95. Ze 263 druhů ohrožených se v současné CHKO vyskytuje 86 druhů, v rozšířené 105. Ze 189 druhů považovaných v ČR za ohrožené se v současné CHKO vyskytuje 100 druhů, v rozšíře n é 112. Díky výj i mečné biogeo­ grafické poloze a rozmanitosti přírodn í ch podmínek se tedy na území rozšířené bio­ sférické rezervace Pálava vyskytuje více než 38% taxo n ů z oficiálního seznamu zvláště chrán ěn ých druhů České republiky. Více o tom viz článek Mojmíra Vlašína v tomto čísle Veroniky. mečná .

Dominantou území jsou vápencová bradla Pavlovských vrch ů, vystu pující výrazně

z méně členitého reliéfu okolních pahorkatin a nížin. Pavlovské vrchy jsou nejzápad­

nějším výběžkem karpatského oblouku. Svéráznost geologického složení vápenco­

vých bradel, zp ůso bená výskytem odolných jurských, zčást i korálových vápen c ů

podmínila vznik ojedině l ých tvarů reliéfu, jako jsou mísovité proh lubně, různé typy

skalních útvarů a specifické povrchové i podzemní krasové útvary. Na úpatí Pavlov­ ký ch vrchů jsou pokryvy spraší a sprašových sed imen tů neobvyklých mocností,

z nichž některé mají celoevropský stratigrafický význam, neboť na nich lze doku­

mentovat postglaciální vývoj krajiny. Specifické malopl ošné střídání ekologických

podmínek na Pavlovských vrších a přileh l é Milovické pahorkati ně podmínilo vznik

~'([~l1~DU1lfi<e~

V nivách Dyje a Moravy byly prováděny ná­ kladné a ekologicky kontroverzní komplexní vodohospodářské úpravy spojené s budováním NovomlÝllských nádrží. Zejména vybudování nádržíZpltsobilo, jak již ostatně čtenáři z deseti ročínklj Veroniky dobře vědí, zánik jedineč­ ných mokřadních, [učních a lesních lokalit, původně navrhovaných k ochraně, a výraZ1lě ohrozilo biodiverzitu celé/w IÍzemí. Snímek dnes již neexistujícíjedinečné mokřadní loka­ lity Pansee pořídila Jarmila Kocourková Vyhlášení přírodního parku by nesporně při ­ spělo k zajištění ochrany přírodních hodnot územÍ. So u středění estetických a přírodních hodnot v oblasti Soutoku nesporně odpovídá požadavkům zákona. Vzhledem k velmi dob­ ré spol upráci okresního orgánu státní ochra­ ny příro dy i místním dobrovolným ochrán­ cům přírody s Lesním závodem Židlochovice a se samosprávnými orgány obcí lze očeká­ vat, že vyhlášení přírodního parku bude ak­ ceptováno. Vyhlášení přírodní ho parku by neznamenalo změnu dosavadního využití kraj iny, nedotklo by se žádných podstatných záj mů obcí a vlastníků, pokud jsou v souladu se základními princi py trvalé udržitelnosti. Pro místní obyvatele, návštěvníky i veřejn o st by vyhl ášení přírodn í h o parku znamenalo zdůraznění" přírod n íc h i kulturních hodnot územÍ.

UDRŽITELNÝ ROZVOJ - JIŽNí MORAVA

3

pestré mozaiky geobiocenóz dubového, bukodubového a dubobukového vegetačního stupně s druhově velmi bohatou rostlinnou a živočišnou složkou. Nacházíme zde ce­ lou škálu společenstev od geobiocenóz skal a skalních a drnových stepních lad přes lesostepní polanky až po lesní geobiocenózy. Charakteristický je výskyt ponticko-pa­ nonských a mediteránnich druhů, vyskytují se i druhy dealpinské a prealpinské. Řada rostlinných a živočišných druhů zde dosahuje severní nebo západní hranici areálu. Dyjsko-moravská niva od dolní novomlýnské nádrže až po oblast soutoku s Moravou tvoří přes historické a současné vodohospodářské úpravy klasický pří klad středoev­ ropské lužní krajiny s hydraulickým spojením podzemních vod s vodou v kory tě vod­ ních toků. Dosud zde lze najít ukázky přirozeného sledu ekosystémů údolních niv, od poříčních jezer, slatinných mokřadů a nivních luk až po škálu typů lesních geobioce­ nóz, od nejvlhčích olšových vrbin přes dubové jaseniny s jihoevropským jasanem úz­ kolistým až po habrojilmové jaseniny, navazující na lesy pahorkatin. Biologická pro­ duktivnost nivních ekosystémů patří ve středoevropských podmínkách k nejvyšším. Ve středoevropských podmínkách nemá obdobu souvislý komplex lužních lesů vob­ lasti soutoku Dyje s Moravou. Středoevropská nivní krajina s převahou porostů tvr­ dého luhu není chráněna v žádné z vyhlášených biosférických rezervací. Lednicko-valtický areál je klasickým a ojedinělým příkladem úspěšné tvorby hanno­ nické kulturní krajiny. Na pravém přítoku Dyje, Včelín ku začala již před 400 lety vznikat soustava rybníků, která se postupně stala ideálním hnízd ištěm a také význam­ ným stanovištěm ptactva na evropských trasách tahů . Krajinářs k á úprava celého areá­ lu, vznikající od počátku 19. století je dokladem toho, že i v podmínkách hustě osíd­ lené a intenzívně zemědělsky využívané krajiny nížin lze vytvořit esteticky působi­ vou, krásnou, ekologicky vyváženou a přitom produktivní kraj inu. Historické, ku ltur­ ní i přírodn~ hodnoty tohoto území jsou právem oceněny z ařaze ním do celosvětového seznamu UNESCO Světové dědictví. Více o tom viz Vermzica 2/97, s. 1-8. Hlavním důvodem navrhovaného rozšíření velkoplošného chrán ěného území na jižní Moravě není potřeba radikálně změnit způsob využití území, případ ně drasticky.ome­ zit současné hospodářské využití krajiny. Střety, které se proj evuj í mezi z
ab

Vyhlášení národního parku Národní park je nejvyšší kategorií

zvláště

chráněných území v ČR. Podle zákona č.1l4/92 Sb. o ochran ě přírody a krajiny se jedná o "rozsáhlá území, jedinečná v národ­ ním či mezinárodním měřítku, jejichž znač­ nou část zaujímají přirozené nebo lidskou činnos tí málo ovlivněné ekosystémy, v ni­ chž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný vý­ znam". Národní parky vyhlašuje Parlament ČR zákonem. Právo hospodaření k lesnímu majetku ve státním vlastnictví je převáděno na správu národního parku, podléhající pří­ mo Ministerstvu životního prostředí ČR. Zákonem je stanoveno, že lesy, vodní toky a vodní plochy, které jsou ve státním vlast­ nictví, nelze zcizit. V České republice jsou v současné době tři národní parky (Podyjí, Šumava a Krkonoše), všechny vyhlášené nařízením vlády ČR v roce 1991, tedy před platností zákona č. 114 o ochraně přírody a krajiny.

krajinné oblasti Pálava

území stávající chráněné krajinné oblasti Pálava o lednicko-valtický areál a Dyjsko-moravskou nivu, ze současných 83 km 2 na 260 km 2, je logickým dotvoře­ ním původní vize velkoplošného chráněného území, trvale zajišťujícího zachování přírodních a kulturních hodnot krajiny jižní Moravy. Oproti původním návrhům je území zmenšeno o část podyjské nivy, postiženou budováním nádrží Nové Mlýny. Přesto jsou v území zachovány všechny podstatné přírodní i historické struktury kra­ jiny, celá oblast dosud jednoznačně vyhovuje definičním znakům chráněných krajin­ ných oblastí podle zák. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny: "Rozsáhlá území

4

Ochrana území formou přírodního parku ovšem ani zdaleka neodpovídá nadregionál­ nímu významu území z hlediska biodiverzity a přírodn í ch i kulturních hodnot krajiny a ne­ zajišťuje potřebnou prioritu trvale udržitelné­ ho využití kraj iny při rozhodování o nadregi­ onálních koncepcích a záměrech, které by bi­ odiverzitu mohly ohrozit. Nezajišťuje ani po­ třebnou priori tu v přidělování finančních pro­ středkú na ochranu a péči o územÍ. Z těchto hledisek se začlenění území do přírodního parku příli š neliší od současného stavu. Kate­ gorie pří rodní park neodpovídá mezinárodní­ mu významu území, neodpovídá ani katego­ riím ochrany v sousedních státech. V Ra­ kousku i na Slovensku je navazující území údolní nivy Moravy zařazeno mezi chráněné krajinné oblasti. Pro předpokládané začlenění do sítě biosférických rezervací UNESCO, které odpovídá mezinárodnímu významu území, by byla ochrana formou přírodního parku zřejmě n edostatečná.

Vyhlášení trilaterálního národního parku v nivách Dunaje, Moravy a Dyje je dlouho­ dobým cílem nevládních občanských ochra­ nářských sdružení, podporovaným WWF ­ Světovým fondem na ochranu přírody. Nej­ dále tato iniciativa pokročila v Rakousku, kde po patnáctiletém úsilí byl v roce 1996 v údolní nivě Dunaje od Hainburgu po Ví­ deň vyhlášen národní park Donau Auen.

UDRŽITELNÝ ROZVOJ - JIŽNí MORAVA _ _ _ _ _ _ _ _ __ __ _ _ _ ~'CI9Jl"
s hannonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosys témů lesních a trvalých travních porostů, s hojným za­ stoupením dřevin, popřípadě s dochovanymi památkami historického osídlení". Chráněné krajinné oblasti ajejich ochranné podmínky vyhlašuj e vláda ČR. Zákonem jsou stanoveny základní ochranné podmínky pro celé území a pro první a druhou zó­ nu odstupňované ochrany. Tyto zákonem stanovené ochranné podmínky regulují vy­ užití oblasti tak, aby nedošlo k narušení přírodních hodnot. Na celém území CHKO je např. zakázáno stavět nové dálnice, sídelní útvary a plavební kanály. V České re­ publice. existuje 24 chrán ěných krajinných oblastí, všechny byly ovšem vyhlášeny ještě před platností zák. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny výnosem či vyhláš­ kou příslušného ministerstva, poslední v roce 1991. V současné době je pro vládu ČR připravena nová koncepce chráněných krajinných oblastí v ČR. Ve střed nědobém ho­ rizontu je zde navrhováno rozšíření stávající CHKO Pálava či vy tvořen í samostatné chráněné krajinné oblasti v území, navrhOvaném k rozšíření. Stanovisko vlády k zá­ měrům této koncepce bude indikovat postoj současné politické reprezentace k zacho­ vání přírodních a historických hodnot krajiny . Realizaci rozšíření CHKO Pálava může významně p odpořit úči nn á podpora tohoto záměru národními i mezinárodními občanskými ochranářskými organizacemi . Velmi důležitá je také podpora místních obyvatel a regionální hospodářské i politické deciz-

~00lfI
Projekt jihomoravské části národního parku, který VERONICA předložila v roce 1992, nebyl v ČR akceptován, nestal se ani sou­ částí výhledových koncepcí státní ochrany přírody. Předmětem odborných sozologic­ kých diskusí je to, vyhovuje-Ii stav navrho­ vaného území kritériím národního parku. Navrhovaný národní park Morava - Dyje je specifický tím, že se jedná o "složený" ná­ rodní park (cluster type - Batisse 1986), tvo­ řený něko l ika nesouvislými jádrovými úze­ mími (core areas), která jsou oddělena ná­ razníkovými a přechodnými zónami (buffer Letecký snímek soutoku Moravy a Dyje poříze­ lIÝ M. Spurtlým zachycuje dll es území tří států. Na zízemí Slove1/ska je údolllí lIiva chrállělla v rámci ChrálleTlej krajillllej oblasti Záhorie, 1/a území Rakouska v rámci Lalldschaftschutzge­ biet Thaya - Marchauell. Kdy se dočká ochra­ ,~y i moravská část této údolllí lIivy?

UDRžITELNÝ ROZVOJ - JIŽNí MORAVA

s

V krajině sprašových pahorkatin mezi Valtice­ mi a Lednicí vwikl na potoce Ceříllku již ve středověku dnes lI ejvětší moravský rybllík Ne­ syt (lIa snímku Petra Macháčka). Stal se vý­ wamným hnízdištěm a tahovou zastávkou ptactva. Spolu s dalšími ryblllKy clr rállěnými v Národllí přírodní rezervaci Lednické ryb/llKy j e lIezbytnou součástí navrhovaného rozšíření CHKO Pálava.

ní sféry. Společ ný m cílem by mělo být zajiš tění velkoplošné ochrany formou rozš íře­ ní CHKO nej později do roku 2000. Velké úsilí bude nutno věnovat na objasnění pří ­ čin, které vedou k negativnímu stanovisku státního podniku Lesy ČR a Ministerstva zeměděl ství ČR k zajištění velkoplošné ochrany území a ke změně tohoto stanoviska. Státní správu v ochran ě přírody a krajiny vykonává správa CHKO. V současné době jsou správy jednotlivých CHKO podří ze n y S p rávě chráně ných krajinných oblastí v Praze. Dochází zde tedy n ěkdy k urči tému n apětí mezi okresními orgány státní ochrany pří rody, které v součas n é d obě velmi úč i n n ě a úspěšně zajišťují pé či o lužní krajinu, ve spolupráci především s pracovníky Lesního závodu Židlochovice, a mezi záměrem roz šířen í CHKO, které by znamenalo přes un ko mpetencí ve výkonu státní správy v ochraně přírody na správu CHKO. Obdobná obava ze ztráty kompetencí je zřejmě i hlavní příčinou negati vního postoje oficiálních lesnických organizací k roz­ šíře ní velkoplošného chráně n ého územÍ. I když tyto rozpory nemusí mít pro rozšířen í velkoplošného c hráně ného území rozhoduj ící význam, j e nutné je postup ně ods traňo ­ vat, neboť mohou realizaci rozšířen í vý z namně oddálit. Lze j e přitom po stu pně redu­ kovat a eliminovat dialogem, vyj asněním stanovisek a nalézáním p řijate l ných kom­ pro mis ů. Rozšíře ní c h ráněné

kraj inné oblasti p ln ě odpovídá významu celého území z hlediska biodiverzity, odpovídá i kritériím stup ně ochrany mezinárodního významu, odpovídá i stupni ochrany navazujících území v sousedních státech (Landschaftschutzgebiet March - Thaya Auen v Rakousku, Chránená krajinná ob lasť Záhorie na Slovensku). Po rozšíře n í CHKO by mohlo doj ít i k začl en ě ní nově c hráně ného území do biosfé­ rické rezervace Pálava. Rozš íře ní chráněné krajinné oblasti nebude znamenat vý­ znamné změ ny v souč asné s truktuře a využívání krajiny, výrazně ovšem zvýší s tu peň ochrany území p řed n adre gion ál ně význam nými potenciálními negativními vlivy. Pro trvale udržitelné využívání krajiny je rozšíře ní ch ráněné krajinné oblasti základní podmínkou. Jedním z d ů l ežitých aspektů zač lenění území do chráněné krajinné ob­ lasti je i možnost získání urči té priority při při děl ování celostátních fi n ančníc h pro­ středků, nezbytných pro realizaci revit a l iz ačn íc h o patření a zajištěn í ú č in né péče o přírodní hodnoty územÍ. V současn é době se jedná o nej vyšší reálně dosažitelný s tupeň ochrany, zaj iš ťuj ící legi sl ativně podmínky pro trvalé uchování biodiverzity a akceptovatelný místními obyvateli.

6

zones, transit ion zones). Dalším specifikem je přev aha člo věkem podmí n ěných přiroze­ ných eko sys témů (man made natural eco­ system - van der Maare11975) nad ekosysté­ my s přírodn í m vývojem. V evropské dlou­ hodobě čl ově ke m využívané kulturní kraji­ n ě nejsou ovšem takové národní parky výji­ mečn é . Podobný charakter struktury a vyu­ žívání krajiny a stu pně antropogenního ovlivnění má i nový rakouský národní park Donau Auen, nebo např. národní parky Hor­ tobágy a Kiskunság v Maďarsku či řada ná­ rodních p arků ve Velké Británii. Vyhlášení národního parku na j ižní Moravě by znamenalo úplné n apln ěn í vize 'generací moravských přírodověd ců. Začlenění území mezi národní parky by vytvořilo nejdokona­ lejší legislativní podmínky pro sk utečně "věčné" zaj ištění přírodních i historických struktur a hodnot krajiny. Znamenalo by ovšem podstatnou a výraznou změnu ve správě území, změnu, kterou by so u časné politické i hos pod ářské decizní kruhy zřej­ mě nebyly ochotny akceptovat. Pro místní obyvatele by vyhlášení národního parku znamenalo výraznou preferenci ekologicky přijate lných forem využití kraj iny. Nedošlo by sice k drastickým z mě n ám struktury a využívání kraj iny, ale došlo by k určité m u omezení kompetencí místních samospráv­ ných org ánů obcí. Pokud tato omezení ne­ budou dobro voln ě přijate l ná , nebudou obce a místní obyvatelé připraveni myšlenku zří­ zení národního parku akceptovat. Při tom by zřízen í národního parku znamenalo výrazné posílení priority území př i přidě l ování celo­ státních i mezinárodních pros tředků na p éč i o krajinu. národního parku Morava - Dyje jako mezinárodního trilaterálního národ­ ního parku zů stává vzdálenou vizí, jej íž na­ p lnění by měly trvale postupnými kroky podporovat občanské nevládní ochranářs ké organizace. Rozhodně nelze zřízen í národní­ ho parku považovat za krátkodobý cíl. Zřízen í

součásti

UDRžITELNÁ ROZVOJ - JIŽNí MORAVA_ __ __ __ _ __ __ _ _ ~~9rr:qw1lfI®~

Pálava Strategie trvalé udržitelnosti v oblasti ochrany přírody Mojmír Vlašín

Podtitul článku se může zd át divný, až protismy­ sIný - cožpak mů že být ochrana přírody trvale neudržitelná, cožpak sama chráněná kraj inná ob­ last není synonymum pro oblast, která má zajiš­ těno, že ji nepotká pokrok v podobě zkázy? Na­ neš těsti je to jinak. Shodneme-li se na tom, že snad této CHKO nehrozí z n ičení těžbou , průmys­ lem či dálnicí, musíme vzít v potaz i ostatní čin­ nosti. I aktivity pro CHKO nezbytné (zeměděl­ ství, lesnictví, lov) nebo povolené a tolerované (turistika, SpOTt, rybolov) mohou mít při vysoké intenzitě a necitlivých metodách destruktivní vliv. Však také Konvence o ochraně biologické roz­ manitosti z Ria, Evropská strategie pro ochranu krajinné a biologické diverzity ze Sofie a další dokumenty varují před nadužíváním př í rodních zdrojů a žádají, aby vlády jednotlivých států při­ jaly taková opatření, aby biologická rozmanitost jako jeden z nejzásadnějších přírodních zdrojů naší planety byla zachována. Ta nejdůležitější území jsou vyhlašována organi­ zací UNESCO za biosférické rezervace - chrán ě­ ná území biosférického. tedy celosvětového, vý­ znamu. Pálava k nim patří od roku 1986. A pro ně je třeba mít vypracovanou strategii, aby nedo­ šlo k jejich degradaci. V rámci programu GEF - biodiverzita byla tako­ vá strategie pro Pálavu zpracována, a to nejen pro ochranu přírody , ale komplexně.

Význam Význam CHKO Pálava (a území, o které má být CHKO rozšířeno) vynikne při srovnání p očtu zjištěných zvláště chráněných druhů (taxonů)

s celostátním seznamem (vyhláška 395/92 Sb.) a při porovnání např. s NP Podyjí. Ke zvláště chráněným druhům rostlin na Pálavě patří například: hnědenec zvrhlý, mandloň nízká, tomkovice plazivá, vstavač řídkokvětý, bledule letní, len chlupatý (v kategorii kriticky ohrožený), dále kavyl slič n ý, kosatec nízký, l adoňka dvou­ listá, prstnatec pl eťový, vstavač vojenský, vstavač kukačka (v kategorii si ln ě ohrožený) a divizna brunátná, okrotice bílá, třemdava bílá, sasanka lesní, vemeník dvoulistý (v kategorii ohrožený). Mezi zvláště chráněné druhy hub na Pál avě patří např. muchomůrka císařka, muchom ůrka Vittadi­ niho, květka písečná , hřib moravský (v kategorii kriticky ohrožený), dále kukmák dřevní, kal i­ chovka luční (v kategorii silně ohrožený) a hv ěz­ dovka uherská (v kategorii ohrožený). Mezi zv l áště chráněné druhy ž i vočichů na Pálavě patří například: pestrokřídlec podražcový, listo­ noh jarní, kudlanka nábožná, kobylka sága, luňák hnědý , sysel obecný, vrápenec malý, ještěrka ze­ lená, (v kategorii kriticky ohrožen), dále tesařík obrovský, rosnička zelená, skokan štíhlý, čáp černý, bělořit šedý, ledňáček říčn í , vlha pestrá, netopýr parkový (v kategori i silně ohrožený) a nosorožík kapucínek, ropucha zelená, kormo­ rán velký, moudivláček lužní, bělozubka bělobři­ chá (v kategorii ohrožený). V nás ledující tabulce jsou uvedeny počty zjiště­ ných kriticky ohrožených (KO), s ilně ohrože­ ných (SO) a ohrožených (O) druhů.

~~9Jl,\]Dllufi
NP Pálava Pálava stáv. rozš. v ČR I Podyjí KO rostl iny houby bezobratlí ryby obojživelníci plazi ptáci savci celkem

246 27 33 6 7 4 35 8 366

SO rostliny houby bezobratlí ryby obojživelníci plazi ptáci savci celkem

143 I3 22 3 7 5 58 12 263

O

rostliny 92 houby 6 bezobratlí 36 10 Jyby obojživelníci 4 plazi 1 ptáci 30 savci 10 celkem 189

14 I 9

47 5 I3 2 5 1 6 2 81

53 7 15 2 5 I 9 3 95

24 I 8

42

O

O

6 4 27 I 71

4 3 20 4 86

46 2 15 2 5 3 28 4 105

31

37 I 22 4 3

O 2 2 9 I 38

O 23 2 3

1 12

1

1

22 8 90

24 8 100

41 1 25 7 3 I 26 8 112

(podle Chytil, ill lit., ŠkO/pík a kol., 1994, A /l to­ /lín, 1996)

Jestliže ze 366 kriticky ohrožených druhů České republiky naj deme téměř jednu čtvrtinu na území tak mal é CHKO j ako j e Pálava, pak to j i stě svěd-

V rámci trvalé udržitelllosti rozvoje podpálav­ ského regio/lu j e /l lltné vytvářet v oblasti dolllí /lovomIÝ/lské /ládrže podmí/lky pro měkkou tu­ ristiku. Foto Lubomír Zelillka čí

o vysoké druhové rozmanitosti - tedy biodiver­

zitě a o tom, jak je toto území cenné. To jsou te­ dy čísla, která mohou ledacos naznačit. Mnohem důležitější

je ex istence zcela unikátních rostlin­ ných a živočišných spo l ečens tev, která nelze ni­ jak spočítat ani srovnat, zrovna tak, jak nelze srovnávat význam galerie podle počtu vystave­ ných obrazů.

Řízení

CHKO

Správa CHKO je odbornou složkou ochrany pří­ rody a zároveň orgánem státní správy. Zatímco na výkon státní správy jsou zaměstnanci povinni skládat příslušné zkoušky, odborné znalosti se předpokládají. Ovšem při současném trendu ne­ jsou dokonce ani odborní pracovníci správy (a samozřejmě nejen z CHKO Pálava) seznamo­ váni a školeni svými nadřízenými orgány, potaž­ mo MŽP ČR s konsekvencemi mezinárodních úmluv (Bernská, Bonská, Rijská), s nejnovějšími metodami managementu chráněných území ani s posledními výsledky bádání v ekologii , pravi­ delně j sou však přezkušováni ze znalostí předpi­ sů bezpečnosti práce a požární ochrany, což při­ znejme, není pro ochranu přírody až tak n ejdůle­ žitější odbornost. Pracovníci i vedoucí správy by měl i být podrobováni pravidelným atestacím, aby si zvyšovali anebo a l espoň udržovali svoj i odbornost. Správy chráněných krajinných oblasti by si měl y udržovat kontakt s vědeckou frontou i prostřednictvím poradního sboru. V případě CH KO Pálava však poradní sbor, který existoval od počátku CHKO, nebyl zákonem 114/92 insti­

_ _ _ _ _ _ _ _ _ __ UDRŽITELNÝ ROZVOJ - JIŽNí MORAVA

7

tucializován (to jest ani zakázán ani přikázán) a byl posléze vedoucím Správy zrušen. Tím se Správa zbavila jak odborného zázemí, tak i vnitř­ ní opozice, která tvořila určitý korektiv rozhodo­ vání Správy CHKO. Bylo by moudré poradní sbor při správě CHKO opět zřídit. Jeho činnost je zatím suplována stejnojmenným občanským sdružením. Hovoříme-li o vědeckém výzkumu realizovaném Správou CHKO Pálava, který je díky grantům stále více cílený a přehledný, získala Správa CHKO publikováním výsledků víceletých grantů jak pokud jde o znalosti o výskytu rostli n (Dani­ helka, J. a kol., 1995), tak, a to především, bezo­ bratlých živočichů (Rozkošný, R., Vaňhara, J., edit., 1995), absolutně špičkovou úroveň infor­ mací o biotě v území, a to nejen v rámci ČR, ale i v rámci Evropy. V každém velkoplošném chrá­ něném území by mělo být samozřejmostí, že veš­ kerá vědecká činnost v území se soustřeďuje pře­ devším na monitoring a výzkum biodiverzity. Správa velkoplošného CHÚ by prostřednictvím přidělených grantů a udělených povolení měla usměrňovat vědeckou badatelskou i aplikovanou činnost. Takto se to právě zde děje a v tom to smyslu je CHKO Pálava vzorovou. V práci s veřejností a ve spolupráci se starosty a zastupitelstvy obcí má vedení CHKO Pálava ještě co dohánět. Strážní služba, dodržování omezení vyplývajících z ochrany území ze strany návštěvníků, informační systém - to zatím patří k nejslabším místům CHKO. Dobrovolní strážci nejsou vybaveni uniformami a nejsou pravidelně školeni jak v odborných problémech, tak v jed­ nání s lidmi. Běžný návštěvník samozřejmě ani netuší, kdo je vedoucí správy a jak vypadá, ale setká se se strážcem, který mu dal pokutu (nebo ho pochválil nebo mu něco vysvětlil). Prostřed­ nictvím těchto osob prvního kontaktu si běžný návštěvník dělá dojem o správě CHKO i o ochra­

ně přírody jako celku.

Důležitým prvkem komunikace mezi Správou

a veřejností jsou informační tabule, někdy uspo­

řádané do celých naučných stezek. Zásadně by

měly být psány trojjazyčně a to v češtině, anglič­

tině a němčině. Přesto, že v našich podmínkách

jsou vystaveny stálé devastaci, je třeba tento in­

formační systém znovu a znovu obnovovat, udr­

žovat a rozšiřovat. Správa by nemčla litovat pro­

středků na tuto činnost a případně sem směrovat

peníze sponzorů (namísto vydávání mnohdy

spomých brožurek, které jsou většině návštěvní­

ků nedostupné).

Myslivost a sportovní rybářství Myslivost, respektive lov zvěře, je při absolutní absenci velkých predátorů v CHKO činnost na­ prosto nezbytná a nenahraditelná. Je však jako oheň - dobrý sluha, zlý pán, čehož příkladem je konzervativní oborní chov zvěře v oborách Bul­ hary a Klentnice, jenž je naprosto "trvale neudr­ žitelným" prvkem. Další setrvávání obor v oblas­ ti je proto nutno velmi dobře zvážit. Sportovní rybaření je činnost, která není pro pří­ rodu a krajinu CHKO nezbytná, při dodržení ur­ čitých regulativ však není ani devastující. Je však

8

třeb a konstatovat, že v okolí PR Věstonická ná­ drž a v NPR Kř ivé jezero je j iž jen samo tná pří­ tomnost naprosto neúnosného množství rybářů, vůbec již nehovoře o nelegálním táboření a za­ kládání ohňů, zcela trvale neudržitelná. Z hledis­ ka regulace sportovního rybářství patří ke stěžej­ ním bodům i zabránění neuváženému vysazování nepůvodních druhů a populací ryb. V tomto oh ledu by měla Správa CHKO Pálava jednat s rybářským svazem a dohodnout společný po­ stup. V chráněných územích je totiž jednoznačně nutné chov ryb podřídit plánÍlm péče, které musí být vytvářeny především s ohledem na zachování autochtonních druhů ryb. Nutno vyloučit použí­ vání přikrmování ryb, lov elektrickým agregátem a používání chemických přípravků včetně vápně­ ní a biocidů k tlumení vegetace.

Zemědělství

v chráněných krajinných ob­

lastech, a samozřejmě nejen v nich, je pro zacho­

vání rázu krajiny naprosto nezbytná. Předmětem

ochrany je dochovaný stav krajiny, tím ovšem

není míněno zachování erozních rýh, smetišť či

uchování některých neestetických zemědělských

staveb z dob socialismu, ale to, aby se zachovalo

rozvržení a využití půdy. Toto ovšem již není ně­

kdy p lně možné vzhledem k tomu, že degradací

je p ůda mnohdy nevhodná k zemědělskému hos­

Zemědělská činnost

podaření.

Hovoříme-li

o CHKO Pálava, pak jediné přijatel ­

v současné I. a 2.

zóně CHKO je b i ozeměděl ství ve smyslu přís lu š­

ných instrukcí ministerstva zeměděl ství.

Je třeba konstatovat, že ve srovnání s ostatními je

na tom CHKO Pálava nejlépe díky úspěšně se

rozvíjejícímu biologickému pěstování vína.

V tomto ohledu je Pálava vzorovou nejen v rám­

ci České republiky, ale i celé Evropy.

né

zemědělské hospod ařen í

Vysílače

a

radiokomunikační zařízení

Vrcholová bradla Pavlovských vrchů vyčnívají nad okolní krajinu jako ostrovy v moři nížin. Vzhledem k jedinečnosti své polohy jsou pro středoevropskou flóru a faunu tak důležité, jako Galapágy z hlediska celosvětového. Zároveň však vzhledem ke svému strategickému postave­ ní lákají také k využití pro lidské zájmy. V minu­ losti to byly hrady, v současnosti jde o vysílače. Zatímco v jiných našich horských systémech se vrcholy příliš neliší od zbytku pohoří a nebo jsou natolik rozsáhlé, že jejich citlivé využití pro vy­ sílače může být zanedbatelné, na Pálavě je tomu jinak. Z hlediska trvalé udržitelnosti je jedinou přijatelnou alternativou stanovit dožití stávající­ ho vysílače na vrcholu Děvín , a to na maximálně 15 let. Toto rozhodnutí vydat ve správním řízení, jehož součástí musí být i postupné časové kroky a následná rekultivace opouštěných ploch. Re­ kultivace by měla zahrnovat co nejméně umě­ lých prvků a při demolici by se neměly odstraňo­ vat podzemní části staveb. Pokud se totiž betono­ vé základy srovnají se zemí, ničemu neškodí - je­ jich odstraňování by s sebou neslo další zásahy do citlivého terénu, kterých je třeba se vyvarovat.

Naprosto v rozporu s těmi to návrhy však MZP

ČR uděli lo dne 15. září 1997 výjimku pro rekon­

strukci vysílače a cesty k něm u.

Pro existenci vysílače na Stolové hoře by měly

být stanoveny limity. Jeho setrvání je zde možné

za předpokladu, že nebude rozšiřována jeho ka­

pacita a že vysíl ač zůstane trvale bezobslužný.

Další vysíl ače by nemě ly být v CHKO povolová­

ny vůbec.

Novomlýnské nádrže Tyto nádrže postupně ztrácejí svůj vodohospo­ dářský a zem ědělský význam. V této souvislosti je zapotřebí pečovat o zvyšování jejich významu pro ochranu přírody (přírodní rezervace) a pro měkkou rekreaci. Je proto třeba: - horní nádrži ponechat víceméně beze změn její sou časný charakter a soustředit se zde pouze na zapojení do kraj iny a zlepšení čistoty vody, - u prostředn í nádrže monitorovat výsledky sni­ žování hladiny a výstavby ostrovů a v souladu s Politikou M inisterstva životního prostředí ČR k ekologizaci Vodního díla Nové Mlýny postup­ nými kroky (to j est dalším snižováním hladiny, cílenou výsadbou dře v in, budováním mokřadů) se při blížit co možná nej více si tuaci před stavbou nádrží. Maximální pro tor je třeba poskytnout přirozen é sukcesi. Myslivost na prostřední nádrži je třeba radi kálním způsobem redukovat a celou středn í nádrž převést do honitby Lesů Č R. Vzhledem k charakteru, který tato rezervace má, je třeba zamezit rybaření a lovu zvěře z loděk, a samozřejmě odstřelům hus a kormoránů, - u spodní nádrže provádět vhodné kroky v sou­ vislosti se střední nádrží s tím, že zde bude nutno vytvářet podmínky pro měkkou rekreaci. Po roz­ padu hnízdních stromů pro kormorány bude za­ potřebí počítat s vytvořením umělých hnízdních podložek. V opačném případě dojde k rozptýlení hnízdních kolonií v lužních lesích, což nebude vhodné ani z hlediska ochrany tohoto ohrožené­ ho druhu, ale ani z hlediska rybářského. Letošní povodně ukázaly, že snížená hladina mě­ la ještě jeden nezanedbatelný efekt - nádrže za­ chyti ly díky vyšší retenci jistou část povodňové vlny. Zatímco o vodu na závlahy je stále menší zájem, o protipovodňovou funkci nádrží zájem naopak stoupá. A nejlepší jsou, jak přiznávají dnes sami vodaři - suché poldry. Zvláště chráněná

území a

péče

o ně

V CHKO Pálava a v území navrhovaného rozší­ existuje neobyčejný zmatek v informacích o navrhovaných maloplošných zvláště chráně­ ných územích. Některé návrhy se vyskytují vofi­ ciálních dokumentech Správy CHKO a okresní­ ho úřadu, jiné v mapách nebo v návrhu územního plánu. Je tedy zřejmě nutno uspořádat pracovní seminář za účasti správních (Okresní úřad, Sprá­ va CHKO) odborných (Akademie, vysoké školy, muzea) a nevládních (ČSOP , ornitologická spo­ lečnost) organizací nad všemi návrhy zvláště chráněných území a rozdělit je do tří kategorií: (I) velkého významu - to jsou ta území, která je třeba okamžitě připravit k vyhlášení a vyhlásit, ření

UDRŽITELNÝ ROZVOJ - JIŽNÍ MORAVA _ _ __ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~?n:qru1lfi
Trvalá udržitelnost, krajina a postoje obyvatel jižní Moravy Libor Musil

(2) významná - šlo by o území, která j e třeba sle­ dovat a v budoucnu je buď vyhlásit, a nebo pře­ řadit do kategorie (3) bezvýznamná - do níž by spadala ta místa, která ztratila nebo nikdy nem ěla odpovídající význam. U těc l]to posledních je tŤe­ ba zajistit, aby se opakovaně neuváděl a v oficiál­ ních a pokud možno ani neoficiálních dokumen­ tech a materiálech jako návrhy území vyžaduj í­ cích zvláštní ochranu podle zákona. Plán péče o území neboli management je vysoce odborná specializovaná činnost, která musí být často konzultována s mnoha špičkovými odbor­ níky. Na druhé straně její praktické provádění je vesměs velmi jednoduché - kosení, pasení, od­ straňování dřevi n a pod. Většina chráněných úze­ mí se nachází ve stadiu zablokované sukcese a cílem mnohých zásahů je toto stadium uchovat. Ved le péče specializovaných managementových firem je naprosto nejlepší péče sedláků (farmářů) nej lépe se zaměřením na organické zemědělství. Na mnoha územích se to s většími či menšími úspěchy daří (např. Tabulová hora, Křivé jezero). Maloplošná území mají charakter ostrůvků urči­ tého typu společenstva v moři jiných společen­ stev. Je proto nutné věnovat výraznou péči sledo­ vání a eliminování negativního vlivu okolí na ta­ to území. Závěr

CHKO Pálava patří k nejcennějš í m přírodním územím ve střed n í Ev ropě. Rozvoj tohoto území z hlediska ochrany pří rody je v mnoha ohledech \"lorový, al e stále málo propagovaný a zd ů razňo­ vaný (vědecký výzkum, biologické vinohradnic­ tví), mnohdy však stále ještě n esp l ňuje n ej b ěž­ nější evropské standardy (práce s veřejn o stí , in­ formační systém). Vztah Správy CHKO k veřej­ nosti ať už místní, či k turistům, není dosud zcela v pořádku. K turi stům a dalším sportovcům by mě l být vztah korektní , ale přísný, k místním ví­ ce vstřícný . Diskuse o rozšíření CHKO dále po­ krač uje. Při členění lednicko - valtického areálu (světo vé a přírodní dědictví) a lužnlch lesů až

~'Usrr(jDIlui1
k Lanžhotu (Ramsarská lokalita) k CHKO by mělo být prodiskutováno se všemi orgány a orga­ nizacemi, kterých se to týká. Taková diskuse se již něko li krát uskuteč n ila. Je však naprosto ne­ přípustn é, když se provozní lesníci pasují do role nejzasvěcenějších ochránců přírody a bez znalos­ ti věci tvrdí, že ochrana vyplývající z lesního zá­ kona je pro toto území d ostačující. Je až trapné, když ministerstvo zemědělství , jež by naopak mělo ocenit rozvoj biologického vinohradnictví v stávající CHKO Pálava, brání rozšíření CHKO s odkazem na to, že by to omezovalo rozvoj ze­ mědělství, lesnictví a myslivosti. Význam stáva­ jícího i navrhovaného území pro naši i evropskou ochranu přírody je tak zřejmý a nesporný, že by se vyhlášení mělo stát výraznou prioritou státní ochrany přírody . Projednávání žádostí o stavby v první zóně CHKO a proces udělování výj imek neodpovídá hodnotě území. Výjimky v tak hodnotném a citli­ vém území by mě ly být udělovány teprve tehdy , když žadatel prokáže, že celospolečenský vý­ znam stavby převažuje zájem ochrany přírody , a že tento zájem nelze saturovat jinak. Příroda Pálavy zakoušela v nedávném období těžké rány, které měly právě pro její výjimečnost ·hluboké následky. V poslední době stále více při­ bývá pozitivních aktivit. Zdá se však, že Pálavu čeká trvale udržitelná budoucnost. Ale ta nepři­ jde sama, je třeba pro ni něco dělat.

Dyjskomoravská " iva od dol"í lIovomlÝllské lIádrže až po oblast soutoku s Moravou tvoří přes historické a současllé vodohospodářské úpravy klasický pNklad středoe vropské lužní krajiny. Tellto typ kraj iny s převa h ou tvrdého luhu dosud není chráněn v žád1lém středoev­ ropském velkoplošlIém chráněném území. Cha­ rakteristickým znakem této kraj illY jsoumo/lIlt­ lIé prastaré duby let/lí, které tvoří historickou paměť dávllé/1Q způsobu využívání lIivy, dolože­ llého již v dobách Velké Moravy. Foto luhu pod Břeclavípořídila Jarmila Kocollrková

Ekologicky pojatá strategie využívání jihomo­ ravské krajiny by měla místním lidem nabízet trvale udržitelné způsoby řešení jejich vlastních problémů. Předpokl ádejme, že se nám takovou nabídku podařilo zformulovat. Můžeme doufat, že se obyvatelé dolního Podyjí a dolního Pomo­ raví nechají při realizaci svých záměrů nebo při zvládání vlastních potíží inspirovat některými z námi navrhovaných postupů? Které rysy je­ jich postoj u by je v tom mohly podporovat a které by jim v tom mohly bránit? Jak podpořit ty sklony obyvatel jihomoravských vesnic, kte­ ré jsou trvale udržitelnému využívání krajiny příznivé?

Odpovědi

na uvedené otázky jsem se pokusil

nalézt v poznatcích čtyř výzkumu postoju oby­

vatel jižní Moravy ke krajině, které v letech

1988 až 1994 uskutečnili Librová (1988), Přad­

ková (1992), Musil (1992) a Musil s Ryšavým

(1994).

Cel kově o vztahu obyvatel jihomorav­ ských vesnic ke krajině

Trvalá udržitelnost není ani spontánní, ani sa­ mozřejmou součástí každodenního rozhodován í místních lidí. To je výrazně o vlivňováno sna­ hou o modernizaci rodinných domácností a in­ frastruktury obce. Respondenti chápou moder­ nizaci jako provedení takových změn ekono­ mického a technického vybavení domácnosti a obce, které by při zachování drobného rodin­ ného hospod ářství umožnily přijetí městského, to je pohodlnějšího a technicky lépe vybavené­ ho stylu života. Uskutečnění této modernizace by obyvatelé jihomoravských vesnic považovali za uspokojení svého oprávněného nároku na lepší život. Kraji naje podle jej ich předs t av spíše nástrojem uspokojení tohoto nároku než cílem o sobě. V posledních desetiletích si ovšem obyvatelé jižní Moravy začínají uvědomovat podmíněnost kvality svého života stavem krajiny. K této změně dochází pod vlivem důsledku kolektivi ­

UDRžITELNÝ ROZVOJ - JIŽNí MORAVA

9

zace, výstavby Novomlýnských nádrží, budová­ ní místních vodovodů, kanalizací a "čističek" , intenzivního zájmu státní ochrany přírody o ce­ lý region a v 90. letech pod vli vem snahy o eko­ nomické využití rekreační hodnoty celé oblasti. Vedle "oprá vněného nároku na modernizaci" zač ali za svůj "oprávně n ý nárok" považo vat ta­ ké krajinu odpovídaj ící jejich potřebám a zá­ jmům . Jaká by to měl a být kraj ina, napoví další řádky.

Některé překážky

trvale udržitelného

využívání krajiny "Ideální kraji na" je pro většinu dotázaných kra­ jinou, která přináší užitek čl ověku a ve které se čl ověku dobře žije. Uznání potřeb volné přírod y nebo krajiny jako celku je mezi místními oby­ vateli velmi vzácné. Jako jedna z klíčových hodnot je místními oby­ vateli uznávána "rodina". Lidé s ní spojuj í dvě dílč í hodnoty: (a) exis te nční zajištěn í domác­ nosti a pracovní příležitosti a (b) dobré podmín­ ky pro čin n ost i rodiny, včetně vhodného pro­ středí pro tráven í vol ného čas u dět í a matek s malými dětmi. Své každodenní rozhodování podřizují místní obyvatelé spíše hledisku ex i stenč níh o zajiš tění než hledisku kraj inného prostředí. Tento přístu p má své kořeny jak v ekonomické situaci 90. let, tak v tradici. Zatímco hodnota existenčního za­ jištění je hluboce zakořeněn a , hodnotu krajiny si místní obyvatelé u vědo m il i histori cky teprve nedávno. O tom, že ex istenč ní zaji štění rod iny je klíčová věc, se z jejich hlediska nen í třeb a dohadovat. Názory na význam té či oné část i okolní krajiny však nejsou ustálené, značně se různí a jejich vyjasňová ní by mohlo vyvolat na­ pětí.

Zkušenost praví, že jsou-I i rozum a cit v rovno­ váze, může člověk dojít k moudrému rozhodnu­ tí. Z tohoto hlediska je možné za trvalé udržitel­ nosti nepřej ící považovat nerovnováhu mezi ro­ zumovým a citovým hodnocením kraji ny míst­ ními lidmi. V postojích k tr adiční krajině, ze­ jména ke krajin ě minulosti a dětství (lužní les, lužní louky, mokřady , vodní zdrže, řeka, lužní krajina jako celek atd.), která zmizela díky civi­ li začním změnám , převládá výrazný citový pří ­ klon. Ten však ustupuje stranou, je-Ii třeba řešit exi stenční otázky. V takovém pří p adě rozhodu­ je krátkodobá účel ovost. Podobnou nevyváženo st hodnocení je možné zaznamenat v postojích vůč i nově zaváděn ým nebo doporučov aným "krajinotvorným techno­ logiím", jakými jsou větrolamy , obnovení re­ mízků a mezí, znovurozč lenění velkých lánů, výsadba alejí kolem polních cest, znovurozč le­ n ě ní velkých vod ních ploch apod. Lidé často uznávají rozumnost tako vých návrhů . K prv­ kům krajiny, které by díky navrhovanému řeše­ ní vznikaly, jsou však ci to vě vlažn í. Racionální uzn ání "krajinotvorných technologií" není vždy podporováno citovým přijetím obrazu krajiny, který by byl výsledkem jejich zaveden í. Respondenti, kteří projevil i sklon uplatňova t hledisko trvalé udržitelnosti (například projevili

10

zájem o obnovu fu nkce vysoké zeleně v krajině , uvažovali o dlouhodobých řešeních, nepovažo­ vali ekonomická a ekologická hlediska za roz­ porná), jsou mezi místním obyvatelstvem v men š ině . Pro většinové hledisko je příznačný dů raz na krátkodobou ekonom ickou návratnost zvolených řešen í, která jsou zdůvodňo ván a vý­ hrad n ě potřebami li dí. Otázky krajiny jsou v rámci tohoto pohledu posuzovány z dílčích (rodi nných, v úzkém smyslu místních, oboro­ vých apod.) hledisek. Typická je neznalost nebo podcel~ování nadlokálního rozměru otázek kra­ jiny, zdůrazňování momentálního stavu věcí a "nezvratnosti změn", ke kterým již došlo. S výjimkou Břecla vi a M ikulčic není v doln ím Podyjí a Pomoraví známa organizovaná skupina dobrovolných oc hrán ců přírody . Ochránci pří­ rody (podle místní etikety "zelení") jsou vnímá­ ni jako "lidé odjinud", "cizinci". To význam ně podlamuje vliv jejich arg ument ů v očích místní veřejnosti. Vzh ledem k tomu, že dobrovolní ochránci přírody nejsou ve většin ě obcí organi­ zován i, nemají přespolní (například brněnští) zastánci trvalé udržitelnosti v celé oblasti téměř žádné organizované spojence. (Výjimkou je Správa CHKO Pálava, jejíž postavení v rámci státní správy je ro vn ěž okrajové.) Organizované spojence by zastánci trvalé udržitelnosti mohli naj ít mezi některý mi dobro volnými rybářskými a mysliveckým i sbory nebo mezi zaměstnanci lesního závodu. Zastánci trvalé udržitelnosti jsou v dané oblasti cizinci dvoj násob. Za prvé tím, že jejich argu­ mentace vychází z hledisek, která většin a míst­ ních obyvatel po važuje za nepochopitelná nebo malicherná. Za druhé proto, že vždy přich ázejí jako "hosté", "Iufťáci" s batohy, kteří chtějí po­ učovat lidi o tom, jak mají žít ve své vlastní vesnici. Vzhledem k uvedeným skutečnostem je zásadní překážko u u platněn í prin cipů trvalé udržitelnosti fakt, že strategie trvalé udržitel­ nosti dosud vznikají mimo region jižní Moravy. Kraji na se na j ižní Mora vě stala v posledních letech předmětem dvou větších konfliktů . Jej ich před mětem byla otázka Novomlýnských nádrží a otázka rozš íření CHKO Pálava. Ř eše ní obou uvedených otázek je mimo jiné blokováno sku­ tečností, že jejich ú ča stn íci i zainteresovaní po­ zorovatelé (no vináři, veřejnost) mají sklon chá­ pat "vyjednávání" jako střet dvou extrémních, těžko sm iřitel ných stanovisek. Již definice před­ mětu vyjednávání - nádrže "vypustit" nebo "ne­ vypustit", "lesy do rukou Správy CHKO" nebo "lesy do rukou lesního závodu a správy lesů" ­ je tak vyhrocená, že znemožňuje nalezení kom­ promisního řeše ní. Spory jsou vedeny o tom, kdo získá nebo ztratl vliv na rozhodování o zdrojích daného území. Debata o vytváření podmínek pro ekonomicky, sociá lně a ekologic­ ky vyvážený vývoj kraj iny zůstává stranou. Sklon definovat předmět vyjednávání jako spor nesmiřiteln ých extrém ů vykazují zastánci trvalé udržitel nosti i zastánci dílčích a krátkodobějších hledisek. Tento sklon je také podporován sdělo­ vacími prostředky . Zejména díky j im byla na­ pří klad od roku 1990 místní veřejnos tí ignoro­ vána sku teč n os t, že ve sporu o Novomlýnské

UDRžITELNÝ ROZVOJ - JIŽNí MORAVA _

_

nádrže nebyla ve hře dvě stanoviska (to je "vy­

pustit" nebo "zachovat"), nýbrž stanoviska mi­

ni máln ě čtyři - " vypusti t jedn orázově" , "vypou­

štět a postupně ozeleň o vat", "vypustit částečně,

dot vořit o strůvky a poloostrovy a ozelenit",

"ponechat a ozelenit".

Sklon vnímat otázky krajiny konfliktně vyplývá

do zn ačné míry z toho, že komunikace mezi za­

stánci jednotl ivých stanovi sek probíhá pouze

formálně a je "zablokovaná". ,,Zablokovanou"

zde nazývám takovou komunikaci mezi dvěma

účastníky vyjednávání, která vykazuje následu­

j ící znaky:

- vnějšková manifestace ochoty nadále komuni­

kovat, - neochota najít kompromisní stanovisko, - vzájemná nedů věra a podezíravost, nepocho­ pení pro argumenty a způ soby rozhodování druhé strany, - vzájemné očekávání , že odpůrce místo argu­ mentů použije moc, - sdělení jsou určena pro stereotypni představ u odpů rce (například ochránci přírod y ho voří k "tec h nokratům " a vodoh ospodáři k "ekote­ roristům" apod.), - vý měna opakuj ících se proklamací, jejichž cí­ lem je zpochybnit důvěryhod nost argumentů nebo osobnosti odpůrce, - vzájemný pocit ukřivděnosti, - zablokování komunikace slouží záj mům díl­ čích skupin a dlouhodobě z n emožňuj e řešen í problému, jehož dů sledky daleko přesah ují zá­ jmy zú častněnýc h d ílčích skupin.

Okolnosti trvale udržitelnému využí­ vání krajiny příznivé Obyvatelstvo i zástupci obcí a organizací obvy­ kle sdílí představu , že kraj ina má více funkc í. Pojetí krajiny jako vý hradně produkč n ího, vý­ hrad ně obytného, nebo výhradně vodoochran­ ného prostoru není obvyklé. Sklon k jedno­ fu nkčnímu pohledu je n ěkdy up latňován v běž­ ném, každodenním rozhodován í. Při věcném projed návání proj ektů a koncepci nebo při š ířej i pojaté debatě je běžnč přijimá n a předs tava po­ l yfunkčnost i kraj iny. Jednotli vci, skup iny a or­ ganizace se ovšem v závislosti na svých d ílčích přístupec h liší v tom, které fun kce krajiny chá­ pou jako podstatné nebo nezbytné. Na rozšíření představy polyfunkční kraji ny je možné navázat při přípravě konkrétn ích trvale udržitelných projektů. Z dlouhodobé komu nika­ ce zainteresovaných občanů , obcí a organizací m ůže vzej ít spo l ečná představa o tom, které funkce by mě la kraj ina ov li vněná daným pro­ jektem pl nit. Ex istence takové představy může značně usnadnit projednávání dalších sporných kroků projektu. Diskuse o spo l ečně uznávané sadě fu nkcí krajiny je tedy podmínkou pozitiv­ ního přijetí nabídky trvale udržitelných řešen í prob l ém ů, se kterými se lidé v krajině setkávají. Které problémy to jsou? Předmětem kritiky a zájmu obyvatel jihomorav­ ských ves nic je čas to kvalita pitné vody a čisto­ ta vody v tocích a nádržích. Kritizovány jsou rovněž změny stavu spodní vody, hladi ny vody

_ __ _ _ _ _ _ _ __ _ \)'([9rr1JDll1lfi<8~

ve studních a dopad poklesu spodních vod na

stav lužních lesů.

V řadě obcí se jeví jako "provozní dominanta"

povinnost vypracování a realizace p lán ů zpra­

cování odpadu, otázky řízených skládek, odvo­

zu odpadů. likvidace divokých skládek apod.

Jednotlivé obce řeší problémy spojené s hygie­

nickými parametry pros třed í (kvali ta ovzduší,

dostupnost a kvalita vody, odpadní vody). S tím

souvisí mnohde svízelná problematika tzv.

.,ekologických staveb", jak bývá nazývána vý­

stavba kanalizace a čist i čky, vodovodu, plynofi­

kace apod. Zastupitelstva často řeší problémy,

které jim při zabezpečování zdrojů a odpadů

vznikají v souvislosti s režimem chráněného

území, který platí v katastru jejich obcL

V okolí Novomlýnských nádrží byla zazname­

nána častá kritika neprostupnosti kraj iny v okolí

obcí pro chodce. Příčiny neprostupnosti se mís­

to od místa liší. Častěji jsou uváděny:

- oploceni sadů,

- zákaz vstupu na soukromé pozemky využíva­ né k rekreačním účelům, - nepřítomnost vysoké zeleně, činící pobyt v krajině nesnesitelným, - výskyt bodavého hmyzu, - omezeni vstupu do chráněnýc h území, - zaplavení okolí obce nádržemi, - znečištění okolí obce v důsledku "divoké tu­ ristiky", - stavební uzávěry, které brání upravit podmín­ ky pro turistiku. Obyvatelé jižní Moravy dávaj í najevo pozitivní vztah k takovým kraji notvorný m prvků m j ako jsou památky, vi nohrady a vi nné sklepy, větro­ lamy, vysoká zeleň, lužní krajina, louky, sady nebo aleje ovocných stromů. Pozitivní vztah k těmto kraj inotvorným prvkům je jedním z dů­ vodů vstřícnosti místnich obyvatel k náv rhům, které jsou zaměřeny na dosažení větší pestrosti součas né zemědělské krajiny. V okolí Novomlýnských nádrží, v Mikulově, Valticích, Mikulčicích i j inde existuje zájem obecních zastup itelstev a pod n ikatelů na podpo­ ře turistiky a služeb pro rekreanty. Tento zájem je někdy věd omě a n ěkdy i ntu itiv ně veden sna­ hou vytvoř i t pracovní př í ležitos t i, aniž by bylo nutno podporovat růs t prů mys lu. V po vědomí obyvatel je j ižní Morava převážně zeměděl­ skou, sadařskou a vinohradnickou oblastí. (V této souvislosti mají ohlas úspěchy tzv. inte­ grovaného a biologického vinařstvL) Obyvatel ­ stvo si je vědomo, že krajina zájmového území nabízí řadu atraktivních prvků, mezi nimi jsou zdů razňovány zejména Pálavské kopce, Novo­ mlýnské nádrže, areál v Lednici , památky ve Valticích, vykopávky v Mikulčicích a na Po­ hansku, vinohrady a vinné sklepy ajiné. Místní obyvatelstvo nemá apriorn í důvod vyhý­ bat se debatě o trvale udržitelných projektech. V souvislosti s problémy a zám ěry, které byly uvedeny výše, je zaj ímají návrhy, které, namís­ to abstraktních úvah o udržitel nosti a ekologic­ ké stabilitě, nabízejí konkrétní tech nicky a eko­ nomicky zdůvodněné projekty řešení konkrétní­ ho problému v dané l okalitě. Tyto věcné projek­

~~9rr~Dilufi
ty mohou vzbudit u obecních zastupitelstev a občan ů pozornost a snahu získat podrobnější info rmace. Zej ména v oblasti kolem Novomlýn­ ských nádrží se obč an é zajímají o to, jaké efek­ ty a dopady může mít realizace toho či onoho projektu na podmínky života v jejich obci. Jak již bylo řečeno výše, názory zastá n ců trvalé udržitelnosti mají v j ihomoravských vesnicích okrajovou pozici a své argumenty si sděl ují vý­ hradně mezi sebou. Nicméně v obcích záj mové­ ho území jsou. Citované výzkumy signalizují, že v každé navštívené obci je několik jed inců, kteří nahlížejí člo věkem neregulovanou přírodu jako svébytnou hodnotu. Systematicky neprobádaný, ale Uak naznačují výsledky všech zde citovaných šetření) velmi pravděpodobný je zájem na trvale udržitelném využívání krajiny u některých místních mysli­ veckých sdružení, včelařů , rybářských spolků a zahr ádkářů. Předs t avy o optimálním způsobu hospod aření se však mohou spolek od spolku a vesnici od vesnice lišit. Přes tože u uvedených dobrovolných organizací je možné očekávat vstř í cný postoj k trvale udržitelným projektlun, je v případ ě potřeby nezbytné v každé obci zjis­ tit tamní situaci.

Jak dál? Na zák ladě uvedených poznatků je možné před­ pokládat, že ty prvky postojů obyvatel jihomo­ ravských vesnic, které j sou přízn ivé trvale udr­ žitelnému využívání kraj iny, je možno podpoř it využitím dále uvedených doporučení : Je třeba vyhledávat a zjišťovat d í l čí problémy, které před obyvatele jednotlivých obcí staví si­ tu ace v krajin ě a stav jej ích zdrojů . Obcím, or­ ganizacím a občanům je možné nabízet projekty řešen í uvedených a dal ších problémů. Projekty by měl y vycházet z násl edujících principů: - Měly by být založeny na trvale udržitelných způso bec h řeše ní aktu álních probl émů míst­ ních obyvatel. - Měly by bý t otevře né tak, aby navrhovaná ře­ šení bylo možno přizpůsobovat měnící se představě účastníků projektu o funkcích kraji­ ny. Projekty by měly zahrnovat etapu hledán í společně přijatelné koncepce funkcí krajiny. - Mě l y by být otevřené diskusi a maximál ně se otevírat využití zkušeností místního obyvatel­ stva. Jde o to skloub it znalosti místních pomě­ rů a tradiční ch řešení, kterými dispo nují místní obyvatelé, s teoreticky zdůvodněnými princi­ py trvalé udržitelnosti, jejichž účelnost mohou zdůvodn i t (externí) odborníci. - Mě l y by nabízet větší počet dobře zdůvodně­ ných variant řešen í a věnovat pozornost ze­ jména zdůvodně ní "smíšených", kompromis­ ních řešení. Jde o to, aby diskuse a volba vari­ ant posílila zájem místních obyvatel o kraji nu a přispě l a k jejich poznání ekologických sou­ vislostí řešených probl émů a odpovídajících technologií. - Měly by umožňovat místním občanům orien­ tovaným na odlišná řešen í dosáhnout kompro­ misu a vyhnout se nežádoucímu napětí v ko­ munitě.

Kresba lalla StekUka Trvale udržitelné projekty usilující o řešení ak­ tuálních probl émů, které mají při využívání kra­ jiny a přírodních zdrojů obyvatelé zájmového území, by mohly být místními lidmi odmítnuty, pokud by je před kl ádali "přespo l ní" odborníci. Je proto nezbytné mezi místními občany vyhle­ dávat zastánce trvale udrži telného využívání kraj iny, spo lečně s nimi formulovat odpovídají­ cí projekty a umožnit jim, aby tyto projekty předkládali místním občanům , orgánům samos­ právy a státní správy sami. Cílem takového po­ stupu by, vedle prevence nežádoucího efektu "odmítání cizinců", bylo navázání ko n taktů a spolupráce mezi dosud roztroušenými místní­ mi zastánci trvalé udržitelnosti. Touto cestou by bylo možné na jižní Moravě a v jednotlivých okresech vytvořit místní síť lidí podporujících projekty trvale udržitelného využívání krajiny.

P hDr. Libor MusiJ, CSc. přednáší sociologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, je č l enem redakční rady časop i su Vero­ nica. Liter atura : UBROV A, H.: Vztah venkovského obyvatelstva ke krajině a jeho aktivní podíl na jejím přetvá­ řen í. (Nepublikovaný strojopis.) FF UJEP, Brno 1988. 31 s., příloha: dotazník. MUSIL, L.: Možllosti a meze konsemu o otázce Novomlýllských nádrží. EGE Buzek, Brno-Dra­ žovice 1992. 104 s. MUSIL, L., RYŠAVÝ, D.: Utváření vdejného míllění o Novomlýnských nádržích. (Souhrnná zpráva z výzkumu.) Veronica, Dražovice 1994. 176 s. PŘADKOV A, S., PŘADKA, M.: Názory staro­ stů

jako reprezemamů samosprávy na zřízení trilaterálního lIárodního parku nivy Moravy, Dyje a Dunaje. (Výzkumná zpráva.) Brno, 1992.63 s.

UDRžITELNÝ ROZVOJ - JIŽNí MORAVA

11

Krajina mého srdce

Věra

Fojtová

Už jsem jednu "krajinu srdce" napsala. Patřila Valašsku, kraji, v němž se na­ rodili, žili a pracovali všichni moji předkové, včetně mých rodičů. Místo zrození si člověk nevybírá. Jájsem se narodila najižní Moravě, v kraji pod Pálavou. Měla jsem štěstí. Do krajiny dětství a srdce se vracím stále čas­ těji, se stále větší něhou a nostalgií, neboť mnohé už žije jenom ve vzpomín­ kách, jako by otisky mých bosých nohou v prachu polních cest ještě někde držely svůj tvar. Já už jsem také jiná, jako můj rodný kraj, poznamenaná civi­ lizací a městem, poškrábaná a zjizvená. Jsme na tom stejně. Dvanáct kilometrů západně od Mikulova leží na řece Dyji malá vesnice No­ vosedly, vepsaná navždy do mého rodného listu jako místo narození, skrom­ ně stulená pod hlavní silniční tah Mikulov-Znojmo, který je důmyslně lemo­ ván pouze vinnými sklípky, jež sloužily, jistě už v dobách pradávných, jako záchytné pavučiny žíznivých či vínachtivých kolemjedoucích. Dyje bývala temně zelená, v zákoutích klidná a hluboká, po bouřkách živá a divoká, směrem k Drnholci přepásaná splavem, u kterého se tak dobře sedě­ lo, v zádech a před sebou hluboký lužní les. Ano, bývala i zrádná, ale my děti jsme ji znaly důvěrnými doteky nohou po písčitém dně, které nás tu a tam zradilo a my se ocitly na okamžik ve svíravé prázdnotě bez pevného dna. Nad hladinou kroužily veliké duhové vážky, ale i otravná hejna komárů . Použila jsem minulý čas, se smutkem a lítostí, ale Dyje současná se táhne téměř bez­ lesou krajinou, regulovaně, disciplinovaně, jako rovná jizva, kterou tu zane­ chala necitlivá ruka člověka. Už se každé jaro nerozlévá do lužních le sů a na okolní luka, aby jim dodala potřebnou jarní vláhu. Zmizely i vrby hlavaté z luk a vlastně i louky, které byly přeorány v málo úrodná pole. Jinak je ale kraj pod Pálavou vzhledem ke kvalitě půdy a teplému podnebí velmi úrodný. Proto také okolí mé rodné vsi je dost fádnÍ. Pole, vinohrady, sem tam akátový háj či větrolam . Ale stačilo vyjít na "kopeček", jedinou vy­ výšeninu v okolí, aby se před oč ima otevřelo bělomodré panoráma Pálavy

Jižní Morava Jan Skácel Ať

se kdo chce rýpe v našich vinách, noci na rovinách, když sládnou marhule a v polích tvrdne rež.

překrásné jsou

Když noc je vysoká, když z noční šibenice viselec visí, obral u silnice o lásku člove"ka a visí pro krádež-

Pálava v hledáčku fotoaparátu Jarmila Kocourková Každý fotograf, který kdy stál na Pálavě a pozoroval ji v hled áčku svého fotoaparátu, poznal, že udě l at zde dobrý, ale hlavně origi­ nální snímek nebude lehké. Vždyť Pálava je natolik osobitý prostor, že tu lze jen těžko uplatni t autorův rukopis a stejně tak těžko se zde nacházejí místa, kde už dříve nestál něčí stativ. A tak téměř každý má ve svém archivu nega­ tivy, na nichž je v popředí vápencová skála, za ní Růžový hrádek, a pak ten mírný oblouk hřebene zakončený Děvičkami. Nebo jiné "klasické" záběry. Je tu však - nebo spíše byly - svahy s opuště­ nými vinicemi, starodávná čistotnos t karajiny bez kopřiv, zato s množstvím trnek, šípků a hlohů na huňatých mezích a cesty mezi trsy plavých trav. Na každém kroku je zde příle­ žitost k fotografování, od detailů k dálkovým pohledům do rovin tak rozsáhlých, že vytvá­ řejí obzor až k vysokému nebi. Tu krásu de­ tailů bohužel otesali velkozemědělci. Jejich velkovinice jako by předj í maly budoucí ob­ raz krajiny s vodním dílem Nové Mlýny. Jen počasí zůstalo . V mlze a za jinovatky je Pála­ va sledem uzavřených prostorů, v jejichž ti­ chu promlouvá genius loci. Vzpomínám také na jedno jarní tání přerušené náhlým nočním

Pálava i z dálky představuje svojí oblostí a ma­ jestátností symbol plodnosti a úrody jižní Mo­ ravy. Foto Jarmila Kocourková

12

UDRžITELNÝ ROZVOJ - JIŽNí MORAVA _ _ _ __ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~91r(jooufi
Letní bouřka v Drnholci Jan Skácel Zahřmělo

v dálce. Vítr zvedl prach vysoko k nebi.

a kouzelná silueta Mikulova na jejím úpatí. Jako velká bílá žena tam leží v rovině, viditelná ze všech světových stran. Znali ji už i lovci mamutů. Svojí oblostí a majestátností představuje symbol plodnosti a úrody. Bdí nad krajem jako vlídná paní, v záhybech jejích zelených šatů se vyhřívaj í jako koťata drobné vesničky - Bavory, Perná, Klentnice ... Kdybych si místo narození mo­ hla vybrat, bylo by až tam a okna bych chtěla mít otočena tak, abych každé ráno vstupovala do dne s jejím obrazem v očích .

Takto ale jsem musela vždycky, když jsem ji chtěla spatřit, vystoupit na vr­

cholek "kopečka" úzkou pěšinkou, lemovanou šípkovými a trnkovými keři.

Na jaře bílá a růžová, v létě zelená, na podzim a ještě dlouho do zimy modrá

a červená. Takové barvy provázely mé výstupy. V létě bývala cesta horká, na

rozpálených kamenech se vyhřívaly ještěrky, ve sluncem sežehlé trávě vrzali

cvrčci. Ozobávala jsem plané třešně, na podzim mi zuby trnuly po drobných

hruškách.

A potom jsem mohla stát a dívat se. Před sebou obraz, jakým se nemůže po­

chlubit žádná galerie. Obraz, který jako by mne odděloval od ostatního světa,

ale součas ně byl i příslibem dálek a míst, která za ním mohu najít. Zdálo se,

že stačí natáhnot ruku a dotknout se. Bylo mezi námi však deset vzdušných

kilometrů a vesnice Dobré Pole a Březí. Pole a vinohrady. Mnohokrát jsemji

kreslila a malovala, psala o ní básně ...

A přece jsem odešla jinam. Ne daleko. Při dobré viditelnosti, na podzim, ji

vídám ze Špilberka. Kdykoliv potřebuj i najít pevný bod a ujistit se, že ještě

je, nejen na mapách.

Dětství nás určuje jednou pro vždy. A proto se tam vracím a jednou i vrátím.

...a do hlavy mi břízku zasaďte, říkávám pořád ještě z legrace, když prochá­

zím okolo novosedelského hřbitova. Nebo vinnou révu, která prý, podle po­

věsti, vyrostla ze srdce boha Dionýsa.

Ale někde v hloubi duše to myslím vážně. Každý člověk by se měl vrátit

k věčnému odpočinku tam, kde se narodil. Domů.

Potom spadl déšť. Padaljak mladý zedník z lešení a zůstal ležet. Zeměpila

vodu i smrt. Zběsile

o po tůčky bila kopyta polekaných spřežení.

A na rovinách křižovaly blesky. Všechna loňská sláma hořela.

mrazem. Tehdy každá větvička a tráva byla zatavena do kusů čirého ledu, a tak mahaleb­ ky v proti slunci zářily jak nejdražší benátské lustry. Dodnes nevím jaký objektiv, filtr, film nebo čí fotografické umění zachytilo všechnu tu krásu. M ně se to nepodařilo. Pálava viděná z krajiny nebo lépe krajina, z níž lze Pálavu pozorovat, to je fotografický ráj. Je v i dět odevšud. Mává prapory oblaků , vykukuje nad vinicemi a hřebenáči střech, ta­ ké nad slunečnicemi a klásky trav. Její silue­ ta se dramaticky měn í , jedeme-li od severu k jihu, a je skoro stejná, díváme-li se od Kolb nebo z Dunajovických kopců. Na letním nebi bývá jen tmavším odstínem modři, zato před deštěm či za větrných dnů říj na je i z dálky vidět každou její skálu. V mém rodném kraji, vzdáleném padesát ki lo metrů odtud, se říká­ vá, že Pálava je jako ležící panna. Tato okol­ nost nutí dědky, jimž je poezie nahony vzdá­ lena, aby při jízdě lokálkou nepropásli místo, odkud je vidět v celé kráse, jak kraluje nad jihomoravskou rovinou. Děti pak se na ni dí­ vají s kopce sv. Jakuba, kam chodívají na pouť.

Kresba Jana StekU/ca

~~~rr(jooufi
Pálava - a to jsem si nechala nakonec - je ovšem také zrcadlení v tůních luhu. Nonstop tu probíhá obřad zázračného spojení. Nahoře vyprahlé sucho a dole blahodárné vlhko lužní krajiny. S tačí seběhnout po svahu Děviček dolů, natáhnout holinky a lovit záběry. Té­ měř na všech bude silueta kopců, jak se zr­ cadlí ve vodách protknutá meči orobinců. Nadšenci ověšeni špičkovou technikou i sta­ řičkými ikontami tu fotografují ostošest. Cvakání závěrek je někdy silnější než kuňká­ ní žab. Ale to jsem si trochu zavzpominala na luh pod Pálavou, který už neexistuje. Současnou Pálavu nad velkou louží už fotografuje se zaujetím málokdo. Nejde to.

UDRžITELNÝ ROZVOJ - JIžNí MORAVA

13

Nové Mlýny - staré a nové Michal Franek

Novomlýnské nádrže jsou stále vděčným a živým tématem a vlastně každý rok je co psát. H ovoří se o nich jako o modelovém území, jako o nej větší m světovém experi­ mentu svého druhu, jako o příkladu konsensu ekologů a techniků . Vzletná slova. Skuteč ­ nostje, zdá se, trochu všednějš í.

Co bylo Pro nové či zapomnětlivěj š í čtenáře Veroni­ ky snad neuškodí stručná rekapitulace. Vodní dílo bylo dokončeno napu štěním třetí nádrže těsně před listopadovou revolucí. Ná­ sledné snahy eko logů o její úplné vy pu štěn í skončily po letech dohadování a odborného studování kompromisem. V březnu 1993 při ­ jalo Ministerstvo životního prostředí Politiku k novomlýnským nádržím, ve které se pravi­ 10, že druhá a třetí nádrž bude trvale popuš tě­ na o 85 cm. Nově vynořené břehy, zejména v prostřední nádrži, budou do plněny umělý­ mi ostrovy a využity pro přechod biokorido­ ru přes vodní plochu. Tento biokoridor měl pókračovat po jižním břehu třetí nádrže a propojit tak lesní komplexy nad ústím Svratky a Jihlavy s národní přírodní rezerva­ cf Křivé jezero pod vodním dílem. Za další rok byla prostřední nádrž vodního díla vyhlá­ šena přírodní rezervacf Věstonická nádrž.

Ostrovy Mezitím se dále zkoumalo a projektovalo, až byly navrženy tři umělé "ostrovy". Vznikají tak, že se ve výústních tratích Svratky a Ji­ hlavy těží sacím bagrem sedimenty. Potru­ bím jsou vedeny do prostoru druhé nádrže. Tam na ně čeká kamenná n áruč bře hových opevněni, ve které se rozlévají. Naproti všem předpovědím získává tato u mělá plocha vel­ mi brzo tuhou konzistenci a začín á zarůstat. Zatím je ze tří plánovaných postaven jeden "ostrov", ve skutečnosti ovšem poloostrov, o ploše asi 12 ha. Samotný fakt budování umělý ch ostrovů i je­ ho technologie jsou opět předmětem mnoha diskuzí. Nádrž se totiž sama poměrně rychle zazemňuje. Podle odhadů - nepřistoupí-li ovšem správce k bagrování dna - to nepotrvá déle než 50 až 100 let. Mnohým se zdá proto zbytečné vynakládat miliony na dopravu se­ dimentů a budování umělých pevnin. Navr­ hují pouze usměrňovat sedimentační proces. Tato jednoduchá myšlenka má ovšem odpůr­ ce i ve správci díla - Povodí Moravy a.s. I když se navenek tváří , že jim budování ost­ rovů přidělává jen práci, ve skutečnosti řeš í jejich problém co se sedimenty ve výústních

14

tratích řek. Pokud nebudou odtěženy, změní hydrologické podmínky v dolním toku. Na­ víc hrozí při prudké velké vodě jejich náhlé rozplavení, které by přece jen kontaminova­ né sedimenty zvedlo a zakalilo by jimi nejen vodu v nádrži , ale i pod nádržemi. Druhá část sporu se týká technologie výstav­ by ostrovů. Jak již bylo uvedeno, čerpají se sedimenty do kamenných hrází. Podle názoru některých odborníků nemá tento materiál ­ tedy kámen - v nivě dolního toku co dělat , je zde cizorodým prvkem. Navíc jsou jím již opevněny hráze vodního díla. Problém je však v tom, že investor není ochoten přistou­ pit na technologii jinou. A to z důvodů fi­ nančních i provozních. Napří klad haťování, jako další varianta, je n áročné na ruční práci

NOVÉ MLýNY--- - -_

Snížením hladiny vznikla malá vnitrozemská delta. Zleva doprava je vynořené koryto Svrat­ ky, uprostřed jedno obtokové rameno, při jehož pravém břehu dochází k mohutnému ukládání sedimentů. Foto Michal Franek

a tudíž i dražší. Navíc prý nezaručuje dosta­ odolnost proti narušení, zejména prudkým vlnobitím, které není na nádržích ničím vzácným. Spor má i svou třetí stránku. A tou je výška ostro vů. Povodí Moravy hodlá vybudovat ostrovy tak, aby mohlo po jejich dokončení tečnou

Kamenná hráz a dopravní potrubí pro sedi­ menty. Vlevo voda nádrže, vzadu vynořená plocha, vpravo uměle vršený " ostrov". Foto Michal Franek

_ _ _ __ _ _ __ _ _ _ __

~-U~l1'lL'illJfl
'YG~Il~DIl1lf1®~

Nově vY/loře/lé břehy nepřipom ínají v ničem prorokovaná bahniště. (V pozadí kostelík sv. Linharta.) Foto Michal Franek

opětovně zvednout hl adin u. Um ělé "ostrovy" by se tím skute čn ě ostrovy staly, neboť by došlo k opě to vn ému zaplavení vyn ořeného dna kolem nich.

Nová země, stará voda

"

Tyto nově vynořené pl ochy svým s oučasným stavem opět odborníky trochu z a sko čily . Zcela oslyšely hlasy šk arohlídů , prorokují­ cích dlouholeté bahni té plochy plné komárů. Okamžitě po obnažení nastoupil zárůst byli ­ nam i a dnes dosahuje po čet rostlinných dru ­ hů přes d vě stě. Můžeme zde najít dvou leté vrby, a to jak z výsadby, z naplavených vět­ ví, tak i obražením mnoho let po n ořených starých vrb. Mezi nimi se pak d aří i osikám. Snížení hladiny prospěj e i tvorbě t'lTdého lu­ hu, jehož zástupci - dub letní, jasany, jilm ­ se z ačí nají obj evovat. Vzestu pnou tendenci má osidlování bezobratlými , vyn ořené plo­ chy si oblíbili i ptáci - bah ňáci, kulíci říč ní, č ejky chocholaté, konipas i l učn í. Pro inicia­ tivní zájemce je vhodné dodat, že zprávy z několi kaletéhb monitoringu p říro d ního pro­ střed í nádrží vydala Agentura ochrany příro ­ dy a krajiny formou sborníku (Vodn í dílo No ­ vé Mlýny, a co dál? Bmo, 1997/). Dalším příjemným překva pením jest kvali ta vody v nádrži. Její prudké zhoršení bylo dru­ hým vztyč en ý m prstem odpůrců snížené hla­ di ny. Jak však dokazují sledování, kvalita vody nižší hladinou n eu t rpěl a. Nedošlo, a zřejmě ani nebude docházet, ke kyslíkový m

\)''(f9rr~DiluikrZl

defi citům.

V souvislosti se snížením se neko­

nala ani epidemie botulismu.

Z hlediska růs tu příro dních hodnot území je

tak jediným negativním jevem přímo vyvola­

ným nižší hladinou zvýšená návštěvnost. Ob­

líbeným cílem vý l etů, zejména letních rekre­

antů na dolní a horn í nádrži, se stal kostelík

svatého Li nharta v bývalém Mušov ě . Kromě

toho, že trpí sama památka, dochází k rušen í

hnízdících pt áků . Zejména v období od břez ­

na do č ervn a by měl a být nádrž pře d naruši­

teli chráněn a. Dalším atakovaným územím je

tzv. západní val podél toku bývalé Svratky

s n ově budovaným ostrovem, oblíbené to

místo táboráků a beček .

Negativních jevů je kolem nádrží samozřej­

mě více, i když n ěkteré s výškou hladiny pří­

mo nesouvisejí. Existují mnohé výhrady 'k in­

tenzivnímu rybářskému obhospodařová ní

i k výkonu myslivosti. Dalším střetem bude

vedení biokoridoru po jižním břehu třetí ná­

drže v úseku mezi Pavlovem a Dolními Věs­

tonicemi. Na hladinu prakticky hned navazu­

jí strmé břehy Pálavy a není možné tam vt ěs­

nat záro veň biokoridor a rekreač ní pláže.

Staří vodohospodáři

Od samého zač átku novomlýnské causy byli vodohospodáTi proti snížené h l adině a jejich postoj se n emění. Za povšimnutí stoj í napří­ klad vodo hospo d ářská hra s č í s l y. Z hlediska vyhov ě ní nasmlouvaným odběrům vody pro ně předs tav uje objem 30 mi li on ů ku bíků (rozdíl mezi hladinami) obrovskou ztrátu. Pokud se však ml uví o povodň ové m efektu snížené hladiny, jedná se najednou o zane­ dbatelných dvacet milion ů kubík ů. Nutno

při znat , že druhý argument - bagatelizující sníženou hladinu - je reálný. Uvedený objem pře dst avuje při po vo dňovém průt oku kolem dvou set vteřinových ku bíků asi jednodenní zdržení vlny (zapl ať ale pánb ůh za ně) . Chy­ běj í cí voda pro o dběry však kulhá na obě no­ hy. Je třeba si u vědo mit. že z plánované roz­ lohy závlah přes padesát tisíc hekt arů bylo vybudováno pouze kolem sedmnácti tisíc. A to závlahy z prvé nádrže nejsou sníženou hladinou dotčeny. Jak přiznávají i správcové díla, dnešní odběry jsou schopni bohatě za­ b ezpečit i se sníženou hladinou. A tak přibyl další argument - elektrárna. Nejen že snížená hladina snižuje výkon stávající turbíny. Sni­ žuje i výkon nové, ještě nenarozené turbíny, kterou chce Povodí Moravy do elektrárny za­ . budovat. Povodí Moravy a.s. jako správce díla nikdy nehořel nadšením pro skutečnou ekologizaci díla a vytrvale dával ústy svých představitelů najevo, že trvalé snížení hladiny, předepsané Politikou ministerstva životního prostředí, nehodlá akceptovat. Při jarním přesunu části "vodních" kompetencí na min isterstvo země­ dělství (vodohospodáři toužebn ě a dlouhodo­ bě očekávané) se všechny podniky povodí ocitly v novém rezortu. Politika MŽP k No­ vý m Mlý n ům se rázem stala pro správce vodního díla "cizím" doku mentem. Bude teď záležet před evším na úředn ících ministerstva životního prostřed í , jak nový stav zvládnou , jak (spíš zda vůbec) budou schopni jednat s novým pánem vod.

Co bude Od roku 1993 až do dnešního dne bylo vydá­ no n ěk ol ik rozhodnutí týkajících se snížené hladiny v nádržích. Sama hladina pak několi­ krát svou úroveň změnila, ať už na zák l adě z míněn ých rozhodnutí, svévolných kroků správce nebo díky povodním. Zatím poslední rozhodnutí z říj na roku 1997 prozatím stano­ vuje mimořádnou manipulaci (tj. snížení hla­ diny) do konce září 1999. Těžko si lze před ­ stavi t, že Povodí Moravy po dok onč en í tří plánovaných ostrovů znovu požádá okresní úřad o sníženou hladi nu. M ůž e též vypraco­ vat nový man ip u lační řád, tak jak mu dřív e ukládala Politika MŽP. K tomu j e však třeba, mimo jiné, mě nit (před revolucí) nasmlouva­ né odběry . Stane-Ii se "nová krajina" nádrže se sníženou hladi nou zajímavou a přijatel nou pro místní obce i okresní orgány, nebude snad zase tak jednoduché ji opět zaplavením zniči t. Čím m íň se do toho bude přírodě mluvit a víc s ní spolupracovat, tím bude n aděje větší.

NOVÉ MLÝNY

IS

Přehrady

nejsou řešením

International Rivers Network V souvislosti s velkými záplavami na Moravě a v části východních Čech v létě letošního roku se stále častěji začíná hovořit o nutnosti vybudování dalších velkých přehrad na řece Moravě (nad Hanušovicemi), Bečvě (nad Hranicemi ha Moravě, Opavě (Nové Heřmínovy) a Třebovce (nad Českou Třebovou). Vodohospodářsko-betonářská lobby tak pouze opra­ šuje letitá technicistní řešení navrhovaná již v padesátých letech a odmí­ tá diskuse se zastánci řešení citlivých k přírodě a krajině a v neposlední řadě i peněžence daňových poplatníků. Není proto jistě na škodu podívat se na otázky a odpovědi o velkých přehradách, vypracované Mezinárod­ ním hnutím proti velkým vodním dílům v rámci organizace Internatio­ nal Rivers Network (Mezinárodní říční síť). Otázky a odpovědi vybral a přeložil RNDr. Michal Kravčík, CSc., z košické nevládní organizace tudia a voda. Čo je to verká priehrada? Korko existuje velkých priehrad?

Vodohospodársky priemysel definuje vefkú priehradu alco priehradu vyššiu alco 15 metrov (vyššiu teda alco štvorposchodová budova). Na svete existuje viac alco 40 000 talcýchto velkých vodných diel. Viac alco 300 z nich sú tie najvačšie - mamutie diela, ktoré odpovedajú určitým kritériám, ako je výška (najmenej 150 metrov), objem priehrady atd.

Ktoré krajiny majú najviac týchto velkých priehrad? Čína má asi 19 000 velkých priehrad. USA sú na druhem mieste s asi 5 500 priehradami a za nimi nasleduje bývalý ZSSR, potom Japonsko a India. Bra­ zíliaje na desiatom mieste s asi 516 velkými priehradami. USA majú najviac naj vačších vodných diel - 50, za nimi nasleduje ex-ZSSR, Kanada a Brazília s 16.

Korko sa ich buduje dnes? Množstvo dokončených velkých priehrad sa znížilo z asi 1 000 ročne od pať­ desiatych rokov na asi 160 ročne na začiatku rokov devaťdesiatych . Viac alco 1 000 velkých vodných diel bole vo výstavbe na začiatku roku 1994. Ku kra­ jinám s najvačším počtom rozostavaných velkých priehrad patrí v súčasnosti Čína, Turecko, Južná Korea a Japonsko. Prečo

existuje taká silná opozícia proti velkým priehr adám?

Vefké priehrady vyprovokovali opozíciu z početných sociálnych, environ­ mentálnych, ekonomických a bezpečnostných dovodov. Hlavným dóvodom celosvetovej opozície je obrovské rnnožstvo obyvaterstva vysťahovaného z ich pódy a domov ov kvoli vodným nádržiam. Talc isto utrpelo živobytie mnohých milión ov rudí žijúcich pod priehradami kvoli ich negatívnym účin­ kom, alco je strata rybných revírov, kontaminovaná voda, zníženie množstva vody a znÍženie úrodnosti pofnohospodárskej pódy i lesov následkom straty prirodzeného hnojenia a zavlažovania sezónnymi záplavami. Priehrady tiež podporujú rozvoj vo vode sa šíriacich chorob, alco je malária, leishmaniáza a schistozomiáza. Oponenti sa tiež domnievajú, že úžitok priehrad sa často úmyselne zveličuje a že služby, ktoré nám velké priehrady poskytujú, by sa dali zabezpečiť účinnejšími a trvaloudržaternejšími prostriedkami. 16

PŘEHRADY NEJSOU ŘEŠEN1 _ _ _ __

_

_

Povodně

1997

a vodohospodářské paradigma Vodoh ospodářské paradigma, tedy soubor metodologických koncepcí, určujících způ­ sob hospodaření s vodou v krajině, lze v po­ sledním století zjednodušeně charlŮ\terizovat takto: z říční s í tě se technickými úpravami stane vodohospodářská soustava. Voda bude akumulována v nádržích a její neškodný od­ tok bude zajištěn kapacitně při způsobenými upravenými koryty řek. Ty budou ohrázová­ ny tak, aby byly pokud možno zcela omeze­ ny rozlivy v říčních nivách. Na realizaci růz­ ných technických opatření, regulujících hyd­ rologické procesy, byly v minulosti vynalo­ ženy nemalé finanční prostředky. Jak je tedy možné, že stač ily tři dny silných červencový ch dešťů k tomu, aby vznikly po­ vodně s ničivými následky pro lidi, jejich sídla a kulturní krajinu? O katastrofálních důsledcí ch letošních záplav svědčí bilance škod, prezentovaná počátkem září vládou Ceské republiky. Povodněmi bylo na Moravě a ve východních Cechách postiženo 538 sí­ del, zničeno 2 151 bytů, dalších 5 652 je dl ouhodobě neobyvatelných. Z provozu bylo vyřazeno 946 km poškozených a zatopených tratí, tři náct železničních stanic, bylo zničeno 26 mostů. Velké škody vznikly rovněž na úrodě na polích. Celkový objem škod byl ohodnocen částkou 60 miliard Kč. Vzhledem k tomu je pochopitelné, že je hledána odpo­ věď na otázky, proč silné deště vyvolaly zá­ plavy s tak katastrofálními důsledky a co uči ­ nit pro to, aby při jejich opakovaném výskytu v budoucnu byly škody omezeny. Technokratická odpověď by byla jednodu­ chá: vodohospodářské paradigma uplatňova­ né v tomto století je správné a škody vznikly proto, že nebylo zcela realizováno. Je tedy

třeba urychleně věnovat potřebné finanční prostředky na výstavbu dalších vodních nádr­ ží, úpravy řek a zpevnění hrází, eliminující

rozlivy . Celkové náklady na doporučovan á technická opatření jsou jen v povodí Moravy odhadovány na 18 - 28 miliard Kč, Takto formulovaná odpověď nepřipo u ští pochyby o správnosti minulých koncepcí, založených na přeměně potoků a řek v kanalizované vo­ doteče a následné ničím neomezené využití potočních i říčních niv pro výstavbu a země­ dělskou produkci. Nesporně negativní dů­ sledky uplatnění jednostranně technicistního řešení pro přírodu, narušení kontinuity pří­ rodních procesů a snížení biodiverzity jsou chápány jako nutné zlo, kterému se nelze

_ _ _ _ __ _ __ _ ~~9rr~~,2J

W~~l1~ DIlufi®~

Korko rudí bolo premiestnených kvoli priehradam? Niečo medzi 30 až 60 miliónami, vačšina z nich v Číne a Indii. V súčasnosti

sa kvóli vefkým priehradam musia vysťahovať asi dva milióny rudí

ročne.

Sú straty týchto vysťahovaných rudí náležite kompenzované? Takmer v každom prípade, ktorý sa študoval, došlo k tomu, že vačšina vysťaho­ valcov - obvykle chudobných farmárov a domorodých obyvatelov - v ďalšom období ochudobnela ekonomicky a trpela úpadkom svojej kultúry, vysokou chorobnosťou a úmrtnosťou, ako aj vefkým psychickým stresom. V niektorých prípadoch Iudia nedostali ani len zanedbatefnú náhradu za svoje straty. Tam, kde ju dostali, bola iba vefmi zriedkavo výplata dostatočná na kompenzáciu straty ich pOdy, domovov, práce a podnikania, a pOda, ktorú dostali ako náhra­ du, bola obvykle horšej kvality či menšej plochy ako póvodné vlastníctvo.

?

Kresba Jana Steklfka

~~9rr'(jooufi
v kulturní, člověkem využívané krajině vy­ hnout. Dlouhodobé kraj i nně-ekologické analýzy vý­ voje krajiny Hčních niv i první výsledky komplexní anylýzy příčin a důsledků povod­ ňo vé katastrofy v kontextu naší kulturní kra­ jiny ukazuj i, že přijetí jednostranně techni­ cistnfho řešení by mělo v budoucnu katastro­ fální důsledky nejen ekologické, ale i ekono­ mické. Velké povodňové škody vznikly také proto, že technická opatření na tocích vytvá­ řela dojem, že rozlivůmje navždy zabráněno, že při lokalizaci staveb a při využívání kraji­ ny není třeba přihlížet k rozsahu záplavového území. Vždyť v územních plánech celé řady obcí, postižených povodněmi, není inundač­ ní, záplavová čára ani vyznačena. Velké ško­ dy byly také na polích, vzniklých rozoráním po staletí kultivovaných nivních luk. Chybný předpoklad, že k povodním nemůže nikdy dojít, vedl k neregulovanému agrárnímu a Uf­ bimizačnímu využití krajiny údolních niv. A tam, kde k tomu došlo, vznikly také nej ­ větší škody. Významnou satisfakci za dlouhodobé obtížné úsilí o záchranu posledních zbytků přirozené krajiny údolních niv představuj e pro státní ochranu přírody fakt, že v chráněných krajin­ ných oblastech Litovelské Pomoraví a Poo dří (viz Veronica 3/97) a přírodním parku Stráž­ nické Pomoraví byly škody minimální. Sa­ motná existence těchto území, kde rozlivy byly rel ativně neškodné, při spěla nesporně ke z mírnění pov odňových škod, způsobe­ ných neovládanou povodňovou vlnou v dal­ ších úsecích říčních niv Moravy a Odry. Pro přírodovědce je neoby čejně pou čné vidět erozní i aku mulační procesy v přirozeném korytě Moravy ve Strážnickém Pomoraví, sledovat sedimentaci záplavových kalů v luž­ ním lese a na loukách. Díky d lou hodobějš í vysoké letní zápl avě zde došlo k úhynu kop­ ři v a bezu černého, ale nebyla narušena vita­ lita dřevin lužního lesa, které jsou adaptová­ ny na periodické záplavy. Při tom přirozený charakter této části moravní nivy byl zachrá­ něn opravdu v hodině dvanácté. Ještě před několi ka lety se diskutovalo o tom, že je tře­ ba řeku tady regulovat, aby odtok vody byl zrychlen. Kdyby k tomu skutečně došlo, byly by celkové povodňov é škody ještě o něco vyšší. Myslím, že lze nalézt ekologicky i ekono­ micky trvale udržitelné řešení využití potoč­ ních a říčních niv v kontextu naší kulturní krajiny. Jako vždy při harmonizaci struktury a fungování krajinných systémů se bude jed­ nat o řešení kompromisní, o kombinaci tech­ nických, biotechnických a biologických opat­ ření. Vznik klimatických situací, způsobují ­ cích extrémní srážky s následnými vysokými

PŘEHRADY NEJSOU ŘEŠENí 17

Rovina v prosinci Věra

Fojtová

o morov.ý sloup, o kapličku v polích OpIU sebe a den. Víc už neuvidím. BI~itva větru

holí nízké stmiště.

Kofko půdy bolo zaplavenej vodnými nádržami?

Jako muž, který na sebe dbá.

Na celom svete bolo zaplavených vodnými nádržami viac ako 400 000 štvor­ cových kilometrov - oblas ť vefká ako Kalifornia. To predstavuje 0,3 % plo­ chy půdy na svete, no význam tejto straty je vačší ako hovoria čísla, keďže údolia riek predstavujú tú najúrodnejšiu pofnohos podársku podu na svete ako aj lesné a mokradné ekosystémy s najbohatšou diverzitou .

Kofko fudí zahynulo v důsledku pretrhnutia priehrad? V priebehu 20. s toročia zahynulo približne viac ako 13 500 rudí (mimo Č í­ ny), ktorí boli zmetení 200 priehradami, ktoré sa zrútili či boli predimenzova­ né. Dve vefké priehrady, ktoré sa prelomili počas obrovského tajfúnu v čín­ skej provincii Henan v auguste 1975 sposobili podfa odhadov smrť 80 000­ 230 000 fuďom. Čínska vláda tajila túto katastrofu a svet sa o nej dozvedel až v roku 1995 . Ludia zahynuli aj následkom zemetrasení vo vefkých priehra­ dách, keď došlo k uvofneniu obrovského tlaku vody. Zemetrasenie o sile 6,3 Richterovej škály v priehrade Koyna v Indii zabilo v roku 1967 asi] 80 fudí.

Aký je úžitok z vefkých priehrad? Vačšina

vefkých vodných diel sa buduje kvoli zavlažovaniu a takmer všetky priehrady sú budovan é pre výrobu energie z vody. Takmer jedna patina svetovej produkcie elektrického prúdu sa vyrába vo vodných elektrár­ ňach . Priehrady zabezpečuj ú aj ochranu proti povodniam, dodávajú vodu mestám a pomáhajú ku spl avňovaniu riek. Vefa priehrad je viacúčelovýc h a plní dvojaké či viacnásobné už spomenuté úlohy. naj vačšie

Naozaj potrebujeme priehrady na pr odukciu lacnej a

čistej

elektriny?

Výroba elektriny z vodných elektrární je lacná - totiž keď je už stavba posta­ vená. Problémom sú však ohromné náklady na budovanie vefkých vodných diel a dlhý čas na ich vybudovanie. Napríklad priehrada ltapu stála 20 miliard USD a budovala sa 18 rokov. Skutočné náklady na budovanie vodných elekt­ rámí sú takmer vždy omnoho vyššie ako odhadované náklady - v priemere asi 030 %. Projektanti priehrad sú často veTmi optimistickí v tom, kofko prú­ du ich priehrady vyrobia, avšak často zabúdajú počítať s dosledkami sucha, čo značí, že priehrady často vyrobia menej prúdu, ako bolo sTúbené. ltapu vy­ rába asi o 20 % menej prúdu, ako sa predpokladalo. Keď sa tieto vysoké náklady, odsunuté termíny a riziká nízkeho prietoku rie­ ky započítajú do nákladov na elektrický prúd, stáva sa vodná energia drahou formou výroby prúdu. Vodnú energiu nemožno však považovať ani za čis tú, pretože nič í riečne ekosystémy a má mnoho sociálnych dopadov. V medziná­ rodnom merítku sa súkromní energetickí investori radšej vyhýbajú veTkým vodným elektrárňam a dávajú prednosť investíciam do lacnejších a menej ri­ zikových tepelných elektrární na plyn.

Aké formy výr oby prúdu teda podporuj ú kritici vefkých vodných elekt­ rární? Váčšina

elektriny sa využíva vo svete velmi neefektívne. Prioritou pred vy bu­ dovaním akejkoTvek novej elektrárne by stále mala byť zvýšenie efektívnosti

18

Muž, kteť)! říká: Jsem starý, protože už nic nechci. průtoky a rozlivy je a i v budoucnu bude mi­ mo rámec příro dních pro cesů, které člověk dokáže účinně o vli vňo vat. Následky če rven­ cových povodní ukázaly, že je úče l né pone­ chat v okolí potoků a řek určitý prostor pro přirozený průběh flu viálních proces ů, přizpů­ sobit strukturu využití někte rý ch ú seků kraji­ ny údolních niv periodickým roz Hvům, za­ chovat nebo obnovit zde mokřady, nivní lou­ ky a lužní lesy. Naopak v urbanizovaných územích je třeba technickými opatřeními roz­ livům zabránit. Na nákladech, které si vý­ stavba a údržba p rotipovo dňo výc h hrází vy­ žádají, by se mě li do urč i té míry podílet ti, který m ochrana území před zápl avami při ná­ ší bezprostřední uži tek. Tím by se zabránilo zbytečnému plýtvání veřejnými prostředky . Kompromis ně je třeba přistoupi t i k och raně zeměděls kých po zemků . Rozhod ně není ve­ řejným zájmem úplná protipovodň ová ochra­ na všech polí v ří čn ích a potoč n ích nivách. Škody na zemědě lských kulturách tam, kde je vhod nější pole přeměnit na louky nebo za­ lesnit, by nem ě ly být hrazeny ze státního roz­ počtu ani jiných veřejných zdrojů. Dlouhodobý účinek maj í revitalizační opatře­ ní v povodích, sm ěřuj ící ke zvýšení rete nční schopnosti krajiny a zpomalení odtoku vody. Ekologicky poučení vodoho spo d áři jsou schopni adekvátní re vi tali zační o patření na­ plánovat. Uskuteč řlOvání programu revitalizace ří čních systémů je n esporně celospo leče n ským ve­ řejným zájmem. Nabízím jednoduchou úva­ hu, jak u rči t minimální objem finančních prostředků: jestliže stoletá voda vyvolala škody za 60 miliard, po skytněme pro revitali­ zace, vedoucí nesporně ke zlepšení hydrolo­ gické situ ace v povodí, roč ně nejméně stý díl této částky, tedy 600 milionů Kč . Zdvoj náso­ bení s ouč as n ě poskytovaného objemu pro­ středků na revitalizace se nám v budoucnu rozhodně vyplatí. A co nové vodní nádrže? Ocituji výrok vedoucího inženýra vodohos­ podářského úřadu , který uvedl již v roce 1947 profes or Vladimír Úlehla v knize Na­ pojme prameny: " Nepo třebuj eme stavět ma­ mutích přehrad. S tač ily by beztak jen k tomu, aby záplava sahající jinak nad klasy, sahala jen pod kl asy." Uplynulo půl století a červen­ cové povodně ukázaly, že měl pravdu. Antonín B uček Psáno pro Veronicu a Ochranu přírody

PŘEHRADY NEJSOU ŘEŠENf _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \>llSll'\!OOufi
už existujúcich zdroj ov energie a ich využívania. A keď sú nové zdroje ener­ gie už naozaj potrebné, vačšina ochrancov životného prostredia dáva pred­ nosť solámej a vetemej energii, ktoré sa blížia dnes už k hranici komerčnej rentability. Kým nebudú komerčne rentabilné, vhodnou je výroba energie po­ moc ou plynu, ktorá je finančne efektívna a má omnoho nižší dopad na život­ né prostredie ako výroba energie spaTovanim uhlia či nafty (mazutu). Malé vodné elektráme mažu byť trvaloudržateTným aj ekonomicky výhodným zdrojom výroby energie, najma na vidieku.

SÚ priehrady efektívnou ochranou proti škodám sposobeným mi?

povodňa­

Priehrady dokážu zastaviť bežné každoročné záplavy, no pri mimoriadne ve­ fkých záplavách často zlyhávajú. Pretože priehrady vedú ludí k viere, že im poskytujú ochranu pred záplavami, dochádza k zvyšovaniu rozvoj a a hospo­ dárskemu využívaní záplavových území. Keď sa pak naozaj objaví veTká zá­ plavová vlna, spósobené škody sú často vačšie, ako by boli bývalí bez prie­ hrady.

Existujú aj iné sposoby zabezpečovania vody pre pofnohospodárov a ve­ lké mestá? Váčšina vody z veTkých priehrad ide pre poTnohospodárstvo - a iba veTmi ma­ lé množstvo do miest. Zavlažovacie systémy sú po celom svete obecne ve­ Tkým plýtvaním vodou. Najlacnejším a najefektívnejším spósobom získava­ nia vačšieho množstva vody pre veTké mestá je preto zvyšovanie efektívnosti závlahového polnohospodárstva. Úžitok zo závlah je každopádne nadsadený - mnoho veTkých závlahových systémov vyhubilo obrovské množstvo ma­ lých rolníkova nahradilo tradičné formy pofnohospodárskych systémov plan­ tážami agrobyznisu produkujúcimi nákladné plodiny pre mestá a pre export, zvyšujúc množstvo bezzemkov ako aj lokálny hlad. Dóležité je tiež znížiť únik vody z vodovodných potrubí a plýtvanie vodou v mestách.

SÚ kritici velkých vodných diel proti všetkým priehradám? Obecne povedané, oponenti veTkých vodných diel sa nedomnievajú, že by sa priehrady nemalí stavať vóbec. Domnievajú sa však, že priehrady (ako aj ostatné rozvojové projekty) by sa mali stavať za predpokladu, že všetky infor­ mácie týkajúce sa projektu budú zverejnené, argumenty presadzovatelov pro­ jektu verifikované po ekonomickej, environmentálnej i sociálnej stránke ne­ závislými expertmi - a keď dotknuté obyvateTstvo aj potom súhlasí s projek­ tom, mohol by sa realizovať.

Dejme řekám jejich prostor Pod tímto dnes již známým provoláním, po­ cházejícím z úst německého kancléře Hel­ mutha Kohla, se ve dnech 6. a 7. listopadu sešli ve středisku Krzyzowa u Wrodavi zá­ stupci nevládních organizací z Polska, Ceské republiky, Slovenska a Německa, aby jednali o povodňových událostech na řekách Odře, Visle, Moravě a Váhu. Účastníci své závěry fo rmulovali v dopise vládám zmíněných ze­ mí, který pro závažnost tématu zveřejňuje­ me. red.

Otevřený dopis vládám České repub­ liky, Německa, Polska a Slovenska Letní povodeň zpochybnila dosavadní metody re­

gulace řek. Záplavy, byť obrovských rozměrů,

jsou přirozeným jevem. Jsou jedním z čini telů,

utvářejících říční údolí. Velikost škod je výsled­

kem nesprávného hospodaření člověka. Existuje

však možnost omezení škod při zachování přírod­

ních hodnot říčních údolí (niv).

B ezpodmínečnou prioritou činností· při ochraně

proti povodním musí být ochrana lidských životů .

Výběr řešení se musí opirat o ekonomické premi­

sy, beroucí zřetel také na hodnotu přírodního pro­

středí. Podstatné je rovněž chápat povodí řek jako

celek (komplexně).

Je nutné zpracovat mapy ohrožených území s vy­

značením jednotlivých pásem ohroženi, jakož

i předpisy, omezující využívání takových území

a výstavbu v .nich. V oblastech, kde se nevyplatí

běžná ochrana, je třeba zabezpečit obyvatelům

efektivní evakuaci a odškodné. Je třeba rovněž vy­

značit strategická územl, např. velké městské

aglomerace, chráněné technickými prostředky, ja­

ko jsou obchvatné kanály, poldry a hráze. Taková

činnost ovšem zasahuje do životního prostředí

a musí být řece kompenzována, např. revitalizací

zničených částí údolí (ni vy).

Nezbytná je integrovaná strategie spravování po­

vodí, a to také v obdobích mezi povodněmi. Pře­

dejde se tak např. situaci, kdy ochrana výše polo­

žených oblastí vede ke značným ztrátám v oblas­

tech níže položených.

Nové hydrotechnické investice musejí být výsled­

kem strategií, zpracovaných pro celá povodí. Je

při tom třeba mít na paměti, že výstavba přehrad

pro plavební účely nechrání významněji před po­

vodněmi.

Jednou z námi preferovaných metod je zvýšení re­

tence v celém povodí. Prodloužení času odtoku

vod do urči té míry zmenšuje povodňové nebezpe­

čí, má pozitivní vliv na zemědělství a lesní hospo­

dářství, zlepšuje zásobování vodou, působí proti

erozi a degradaci struktury půdy, vytváří příznivé

mikroklima a příznivě ovlivňuje biodiverzitu.

Zvýšeni retence v povodi lze dosáhnout např. pro­

" ..,

střednictvirn :

* ochrany a obnovy podmáčených terénů, říčních

ramen a jezer a rašelinišť,

* dalšího zalesňování horských oblastí při zacho­ ./"

~~

~~ '--

~~9ff<100ufi
Kresba Jana StekUka

váni přírodě blízkých způsobů jejich hospodář­ ského využití, • zvýšení kapacity říčn ích údolí (niv) např. odsou­ váním hrázi, vytvářením poldrů a suchých nádrži, * užívání vhodných agrotechnických a meliorač­ ních zásahů, • zpestření krajinné struktury. Rozsah zaplavovaných území je základním, fyzi­ kálním omezením možnosti lidské expanze. Poku­ sy překonat taková přirozená omezení prostřednic­ tvím technických zásahů vždy vedou k degradaci životního prostředí a ohrožení zdraví i životů lidí.

PŘEHRADY NEJSOU ŘESENí 19

Protipovodňová ochrana ve střední Evropě Dne 28. srpna se v Olomouci setkali představi­ telé nevládních organizací z České republiky, Slovenska, Rakouska, Polska a Německa s cí­ lem zlepšit mezinárodní potenciál a působnost nevládních organizací v protipovodňové ochra­ ně a snížit nebezpečí nesprávně vedeného nebo zavádějícího hodnocení opatření ze strany ne­ vládních organizací v regionu. Setkání organizovaly organizace: Program WWF Zelený Dunaj, Daphne - centrum apliko­ vané ekologie a Unie pro řeku Moravu. K nejdůležitějším bodům závěrů z tohoto setká­ ní patři následující: 1. Protipovodňová ochrana by měla být založe­ na na souborném plánu pro zvládnutí povodňo­ vých situací (general flood management pian) platném pro celé povodí (uplatněný holistický přístup).

2. Protipovodňová ochrana ve střednl Evropě by neměla být volena pod tlakem rychlých, ne­ zralých a jednoduchých řešeni. 3. V oblastech, kde hrozí nebezpečl záplav, by neměla být realizována žádná výstavba nové in­ frastruktury. 4. Současná infrastruktura v částech údolních niv s možnost! záplav by měla být revidována a všude tam, kde je to možné, odstraněna mimo území těchto části niv. 5. Současná retenční kapacita poříční nivní kra­ jiny ke zvládnuti povodní by měla být zvětšena podle následujících priorit (platné pro nivy mi­ mo osídlená územ!): I. uchovat a využít část ni v v současnosti zapo­ jených do převedení povodní, II. obnovit půdní i nnlldační části říční ni vy (se změnou využívání orné půdy na luční porosty, lužní lesy, mokřady atd.), III. preferovat vytvoření "průtočných poldrů", to znamená ohrázovaných prostoru (s režimem bllzkým přírodním nivám), kterými povodně protékají (jednou za 1-3 roky), protože není ekologicky přijatelné akumulovat na delší dobu vysoké stojaté vody, IV. až po využiti všech uvedených protipovod­ ňových schémat by se teprve měly navrhovat "suché poldry" (ohrázované prostory), které je možno využit pouze během výjimečných po­ vodňových události, tj. jednou za pět až dvacet let, a ve kterých je voda akumulována za po­ měrně nepřlrodních podmínek (bez průtoků, velká výška). Tyto prostory ovšem mohou být v mezidobí využívány i jako orná půda. V horských oblastech by pro prevenci proti po­ vodním měla být dána přednost revitalizaci re­ gulovaných řek a potoků, zalesňováni svahů, snižování erozních procesů, podpoře vytváření malých mokřadů a případně výstavby nových nádrži (přijatelné jsou "suché přehrady", které umožňují odtok vody a sedimentů v době mimo povodňové události).

20

Umělé

stavby přehrazující údolí, které mají jiný než protipovodňový účel (jako silnice, železni­ ce) by měly být "otevřeny", aby se zabránilo zaplavení navazuj ícího osídleného území. 6. Vydatné srážky jsou přírod ními jevy, rozsah následných škod závisl na intenzitě a způsobu lidské činnosti v povodí. 7. Komunikace v protipovodňové ochraně mezi zodpovědnými úřady a nevládními organizace­ mi musí být zlepšena.

POVODNĚ A KRAJINA _ _ __ __ _ __ __

red.

Vliv červencové povodně na lovnou zvěř Červencové povodně také citelně zasáhly do života lovné zvěře. Kromě zajíců utrpěla ze­ jména zvěř srnčí, která je pevně vázána na stálá teritoria (stávaniště) v nivě řeky. Strádá­ ní zvěře nebylo způsobeno pouze "velkou vodou", ale především v lužních lesích také

_ __ _ _ _ _ _ W
Daňci lopatáči

byli středem pozornosti kOTTUÍ.rů zejména proto, že v době kalamity měli ještě parohy v lýčf a krvež{znivý hmyz se snadno mohl dostat ke krevn(m vlósečnicím. Foto Vft Hrabě

•

komáří kalamitou. Dramatická situace s pře­ množením komárů nastala v srpnu v oboře Soutok na Břeclavsku. Naříkání sužované daňčí zvěře bylo zachyceno i v televizním zpravodajství a dokumentovalo tak její nebý­ valé utrpení (zvěř musela být neustále v po­ hybu). Zvláště kapitální daňci - lopatáči byli středem "pozornosti" komárů, neboť v tomto období měli ještě parohy v lýčí. Komáří se tak mohli snadno dostat ke krevním vlásečn i­ cím, které nijak nechránila srst. Vl astně všichni trofejově nejsilnější daňci v oboře Soutok byli takto komáry uštváni k smrti. Své sehrála i skutečnost, že z oplocené obory nebylo úniku. Relativně nejlépe se za povodně dařilo zvěři jelení. V srpnu měli j eleni lýčí většinou již vytlučeno, navíc lužní jelen při komáří kala­ mitě i nstinktivně vyhledává zabahnělá místa, kde se obaluje blátem (kališti se). Když je nejhůř, položí se lužní jeleni prostě do tůně a tam přečkají útoky komárů. Proto až na vý­ jimku (nález uhynulé mladé laně - možná upytlačené) jeleni zvěř v oboře Soutok přeži ­ la povodeň bez větší úhony. Zajímavé bylo chování jelení zvěře v lužních lesích na Tvrdonicku (okr. Břeclav). Na roz­ díl od nedaleké obory Soutok žijí zdejší jele­ ni ve volnosti. Proto mohli při zaplavení luhu migrovat. Nejprve - při akutním ohrožení vo­ dou - emigrovali do zemědě l ských kultur zá­ pad ně od obce Tvrdonice. Později - v souvis­ losti se sklizní kukuři ce - byla jelení z věř nu­ cena opět změnit svá stáv aniště. Tentokrát se vydala přes řeku Moravu do borových lesů na vátých píscích v okolí slovenské obce Gbely. Zde zůstala až do poloviny září. Tepr­ ve potom se vrátila do lužních lesů (tam již odezněla komáří kalamita), aby obsadila stá­ lá říjiště v okolí louky Rýnavy. Chování lužních jel en ů během povodně vy­ povídá o schopnosti adaptace na tuto nenadá­ lou situaci. Na rozdil od d aňčí zvěře je totiž lužní les jejich přirozeným biotopem. Zvěři daňčí vyhovují spíše lesy pahorkatin, což by mělo být bráno na zřetel. Jiří Wenzl

•

L užníjelen při komáří kalamitě intenzivn ě vy­ hledává zabahněná místa, kde se obaluje bló­ tem. Foto Petr Macháček

~~

vých břehů a redukovány původní inundační prostory výstavbou odstavených inudačních hrází, avšak tok zůstal ve svém původním korytě a niveleta dna nebyla narušena žádný­ mi příčnými stavbami. Svým tvrzením sdělu­ ji, že byť by na tomto úseku byla provedena O záplavách se v médiích hovořilo a psalo určitá technická opatření (inundační hráze velmi často a pochopitelně v negativním slo­ jsou situovány proměnlivě až do vzdálenosti va smyslu - tedy jaké -hrozné škody záplavy 1,5 km od toku a v tomto ·prostoru se nachází napáchaly. Vodním ptákům však záplavy bezesporu prospěly . Záplavami v nivě řeky . lužní les, louky, mokřady a jiné cenné bioto­ py) nelze ho ani náznakem srovnávat s jiný­ Moravy totiž vzniklo několik lokalit, které se mi, vpravdě regulovanými úseky Moravy, ja­ staly významnými tahovými shromaždišti ko je třeba trasa nad zaústěním Dyje po Ho­ ptáků. Ty nejzaj ímavěj ší vznikly u Lanžhota, donín vyvedená kanálově na konci šedesá­ Moravské Nové Vsi, u Bzence - Přívozu tých let. Tolik jenom, abychom si rozuměli, a u Tlumačova. V srpnu až v září se na těchto o tom, jak skutečně za povodní fungoval pol­ lokalitách objevily mnohé vzácné druhy (ibis hnědý, volavka vlasatá, jespák mořský aj.). dr na soutoku. O Nových Mlýnech si raději Také početnost některých druhů zde dosáhla počtu v oficiální zprávě, kterou Povodl Mo­ neslýchaných hodnot - I 000 bekasin u Tlu­ ravy vydá v termínu půl roku po odeznění mačo va, 3 000 čírek obecných u Bzence ­ povodní, tedy v lednu nebo únoru příštího ro­ přívozu, 170 volavek bilých u Moravské No­ ku. vé Vsi a zhruba 150 č ápů černých u Lanžho­ Nemám v úmyslu polemizovat ani s dalšími ta. Početnost kachen a lysek na lokalitě čísly, např. s uváděnými průtoky, které l:es­ u Bzence - Pří vozu dosahovala na přelomu ký hydrometeorologický ústav sdělil teprve srpna a září 20 000 exemplářů (podle někte­ nedávno, ani s tím, jak ktert nádrž snížila po­ rých ornitologů dokonce až 40 000 exemplá­ vodňové průtoky. Spíše však čtenáři, než ing. řů). Novotnému (ten to dobře vi) bych ch těl sdě­ Pavel Cmelík lit, že až se setká s jakýmikoli údaji o prů to­ cích v Morav ě za červencových povodní, jakkoli pečlivě a přesně změřenými, budou to průtočná množství vody významně ovli vn ě­ ná, tedy "sploštěná" ,i nundačními jezery vo­ dy, která se vy tvořila od Litovelského Pomo­ raví až po Hodonín. Zřejmě ani tato "v praxi odzkoušená" funkce údolní nivy nepřiměje vodohospodáře k jinému směrování proti po­ vodňové ochrany než jen neustále dokola opakovanému budování rete nčních prostorů Spíše další otazníky okolo v přehradách a poldrech. Z celého vyznění povodní rozhovoru si můžeme odnést poučení, že ochranný systém fungoval peďektně až do K rozhovoru s ing. Stanislavem Novot­ stanovené dimenze po stavených hrází a dis­ ným, CSc. (Veronica 3/97, s. 8-10) ponibilních retenčních prostorů nádrží. Pak voda přetekla , slila se a zaplavila všechno ja­ Chci reagovat na rozhovor s generálním řed i­ ko před sto lety, kdy žádná vo dohospodářská telem Povodí Moravy Ing. Stanislavem No­ technická dila neexistovala a údolní niva (na­ votným, CSc., uveřejněn ý ve Veronice 3/97. opak proti dnešku) byla "volná" a vodu od­ Jednak proto, že jsem byl jím byl označen za vedla. Argumentaci, že máme na Moravě za­ emitenta chybných informací o charakteru tím málo retenčních prostorů k zachycení vo­ řeky Moravy v úseku od soutoku s p yjí po dy při povodních a vybudujeme-li jich více, zaús tění do Dunaje, a také proto, že si dovo ­ budeme j i stě lépe proti nim ochráněni , pova­ luji nesouhlasit s některými jeho údaji. Nej ­ žuj i za poněkud chudou a opatření na ni na­ dříve k inkriminovanému úseku Moravy: tr­ vazující za jednostranná a nesystémová. vám na tom, jak je uvedeno v otázce polože­ Zřejmě se tím rozumí, že o ta op atření další né redakcí, že od soutoku s Dyjí až po soutok by se měli starat další partneři v naší součas­ s Dunajem není řeka Morava regulovaná a né "rozdrobené" zodpovědnosti za vodu. Asi má v zásadě přírodní charakter. V průběhu jsme si v těch vodních kompetencích "nadro­ bili". tohoto století byly sice provedeny průpichy Jaroslav Ungerman četných meandrů včetně zpevnění nárazo­

Vodní ptáci po záplavách v roce 1997

Diskuse

POVODNb A KRAJINA

21

Diskuse Aktivní ochrana proti lýkožroutu Vladimír Zatloukal Spor o koncepci managementu v NP Sumava

Vážení čtenáři,

v diskusi o podstatě kůrovcové ka­ lamity na Sumavě a způsobech, jak ji řešit, která se odvinula cesů".

v prvním letošním čísle Veroniky V praxi však není rozdíl obou přístupů tak propastný, jak se při dogma~ickém výkla­

du může zdát. Zatímco při ochraně společe nstev v rozlehlých, člověkem nenarušova­

(na stranách 1-16), chyběl hlas ných územích není lidská intervence do vývojových procesů nutná, nebo je minimál­

těch, kterých se celá situace bytost­ ní, v člověkem výrazně pozměněných a Ovlivňovaných společenstvech je i při ochra­

ně dotýká - totiž Správy NP ně procesů určitá korekce kompenzující nechtěné antropické vlivy obvykle nezbytná.

a CHKO Sumava. Ne že by nebyli Není pochyb o tom, že princip ochrany procesů je komplexnější a ve své podstatě osloveni, leč svoje stanovisko nedo­ správnější. Ve středoevropských, antropicky s ilně pozměněných poměrech, má však dali. Učinil tak až nyní Vladimír při dogmatickém prosazování značná úskalí.

Zatloukal, j ehož názor na věc při­ Při jeho uplatňování jsme schopni vyloučit pouze záměrnou lidskou intervenci. Ne­

nášíme v tomto čísle našeho časo ­ dovedeme však účinně eliminovat vlivy nechtěné (imise, kyselé deště, spad NO" pisu. red. Současný střet názorů

o aktivní či pasivní pojetí ochrany přírody má teoretické koře­

ny v rozdílném pojetí dvou koncepcí "ochrany společenstev" a nověj ší "ochrany pro­

změny klimatu, rušivé iterakce s okolními ekosystémy pozměněnými čl ověkem

apod.). Rovněž výchozí stav v okamžiku nastolení bezzásahovosti může být v dů­

sledku nevhodných předchozích hospodářských či jiných aktivit takový, že eko­

systém je za "bodem obratu", kdy probíhající procesy bez dodatkového vkladu ener­

gie nesměřují k původnímu přírodě blízkému stavu. S touto eventualitou je nutné po­

čítat u části porostů ve II. zóně ochrany.

Výsledkem popsané situace je stav nerovnováhy. Probíhající procesy i při vylou čení

záměrných lidských aktivit probíhají nepřirozeně v důsledku n echtěných antropic­

kých vlivů , které nejsme schopni vyloučit. Bez jejich kompenzace nejsou "produk­

tem" probíhajících procesů ekosystémy přírodě blízké, nýbrž ekosystémy pozměněné

- více či méně antropicky degradované.

Důsledné uplatnění principu samoregulace (nezasahování do průběhu přírodních pro­

cesů) je možné jen jako systémová změna provázená hlubokou změnou celé společ­

ností. Neobejde se bez změny hierarchie hodnot a nutně se dotkne současných eko­

nomických principů. Je n apř. jen obtížně slučitelná se současnou konzumní orientací

společn osti a ryze tržními principy ekonomiky. Jakou má tato myšlenka naději na ry­

chlé systémové uplatnění, nechť posoudí každý na základě své vlastní zkušenosti.

Kořeny

ztráty komunikace

Při výzvě kolegy A. Bučka, abych napsal pro Veroniku článek, prezentujícf pohled pracov­

níka Správy NP a CHKO Suma va na proble ­ matiku" kůrovce ", jsem pone'1cud váhal.

Odrazovala mě přemíra často planě popsa­ ného papíru na toto téma, potyčky vedené

mistry ostrého pera ve vytříbeném slohu,

(Ivšak S velmi pochybným odborným i věcným

obsahem. Odrazovala mě neochota naslou­ chat argumentům druhé strany i snaha očer­

nit vedení NP za každou cenu, motivovaná

zřejmě vědomím, že i po vyvráceném obvině­

ní zůstane pochybnost, že hozené bláto i po

omytí zanechá skvrnu.

Pravda časem nepochybně vyjde najevo.

MysUm, že již dnes by mnozí autoři svoje dří­

vější tvrzení pronesená před dvě.ma či třemi

lety na téma "kůrovec" rádi zrevidovali, po­ kud by to ovšem při současném zpolitizování

problému nevyžadovalo velkou dávku odvahy

a morálnf síly.

Charakter rozvinuté kůrovcové kalamity však

nedává možnost využít čas jako kritérium

pravdy. Benem ní je nutné s vysokou odbor­ ností (a tem myslím nejen teoretickoufundo­ vanost, ale i praktickou schopnost vědomosti

proměnit v činy) přijímat rozhodnutí a prosa­ dUje.

Pokud nejsou podstatné problémy prodisku-

Obr. č. 3: NP Sumava - masiv Smrčiny. Smfšený porost smrku s bukem v 7. les. ve­ getačním stupni v I. zóně ochrany, v němž ani zvýšený výskyt kůrovce nevede k úplné destrukci lesa. Foto L Hošek .

n

KúROVECNAŠUMAVĚ _____________________________________ ~~~~~~

Ve velkém rozsahu a v ryzí p odobě lze principy samoregulace uplatnit pouze v roz­ lehlých a ří dce osídlených územích. Ochrana procesů s dů s l edně u p l atněnými pri ncipy samoregulace má ve středoevrop­ ských poměrec h opod statněn í pouze jako rámec studia průběhu tě chto procesů v an­ tropicky pozměněných podmínkách . Tom u by měl odpovídat i rozsah takto spravova­ ných území. V ostatních případ ech nelze bez vážných d ůsl edků vyloučit kompe nzační a usměrň u­ jící aktivity. Přesto , že cílovým stavem v NP Sumavaje co nejvíce omezit zasahování člověka do průběhu přírod n ích dějů, nelze po přechodnou a z lidského hlediska poměrně dlou­ hou dobu zcela up us tit od us m ěrňo v ání člověkem pozměněných eko s ysté m ů tak, aby se j ejich přech od do stadia samoregulace urychlil a předešlo se katastrofickým j evům s dalekosáhlými vedlejšími důsledky . V tomto pohledu je aktivní ochrana přírody ne­ zbytným předstupněm, který v antropicky pozměněné středoevropské kraj i n ě musí předcházet navození režimu samoregulace. V tomto duchu byla poj ata zonace NP, kdy zóny ochrany, vylišené dle sku tečnéh o stavu e ko sy s témů a p otřeby jejich usměr­ nění, jsou rámcem pro management péče o ně. V současnosti zauj ímají pří sně přírod ní (bezzásahové) I. zóny 13, 13 % v ýměry par­ ku, což je cca 9 004 ha. Sídelní útvary a jejich beip rostřed ní okolí, tj . území mimo les, jsou z ařazeny do III. zóny. Zbývající území, tzn . veškeré lesy mimo I. zóny, jsou zařazeny do ří zené přírod n í , tj . II. zóny . Její přev áž n á část m á cílenou péčí po stupně přejít do I. zóny. Cílová vý m ěra I. zóny by tak ve vzd álen ější budoucnosti měla do­ sáhnout cca 75 % rozlohy NP S umava. V ýměra trvalé druhé zóny by se měla ustál it kolem 20 % a zbytek by připadl na III. zónu. Velmi vážným faktorem , ovlivňujícím nejen management I. zón, ale i lesních eko­ systémů ve II . zónách, je velikost, ucelenost a rozložení bezzásahových I. zón na úze­ mí NP. Na tomto mís tě je nezbytné zd ůraznit, že vylišení I. zón byl o dáno s kutečným stavem lesních ekosystémů , nikoli vizí zprac ovatele zonace. Odchylky od tohoto principu byly akceptovány pouze v omezeném rozsahu z důvod ů zaokrouhlení celků (n apř. lemy rašelinišť). Jen za těc hto okolností m ůže být zonace podkladem pro dife­ rencovaný management. Výsledkem zmíněné zon ace je cca 63 % I. zón o výměře přesahující 100 ha a pouze] ,65 % s ku tečně malých I. zón (o rozloze do 10 ha). I. zó­ ny malé rozlohy j sou t voře n y obvykle unikátn ími ekosystémy. H o vořit za těch to okolností o fragmentaci I. zón , svědčí buď o neznalosti, nebo nepochopení problému. Sumavské lesy byly v minulosti pozměněn y lidskou č inností více, než je v obecném po věd omí zafixováno. Za nejvýzn amněj ší faktory oslabující s amoreg u l ační schop­ nost šumavských l esů lze oz n ač i t (ve srovnání s lesy přírodním i) :

Zásadní změny v prostorové a věkové výstavbě p řevážné většiny současných šu­ mavských l esů. Výskyt stadií " optima ", p ro které j sou charakteristické více méně j ednovrstevné porosty ve věk u a dimenzích atraktivních pro lýkožrouta smrkového, přesahova l zde v přírodn ích lesích jen zřídka něko lik málo h ekta rů souvislé p lochy. Přírodn í lesy měly podstatn ějemnější texturu než lesy sou časné. V současných lesích Šumavy tvoří staré, pro " k lirovce " atraktivní p orosty sm rku s minimem obnovních stádií stahektarové souvislé komplexy.

Výrazné ochuzení druhové skladby lesů. S výjimkou 8. lesního vegetačního stupně, kde i v přírodním lese byly téměř čisté smrčiny, byly v nižších lesních vegetačních stupních stále významll ěji zastoupeny další, pro " ků rovce " neatraktivní dřeviny. Tak v 7. l. V. s. tvořil jejich podíl kolem 20 - 40 %, v 6. I. V.s. již 65 - 80 % a. v 5. L. v.s. za­ stoupení smrku (obvykle pod 15 %) až na výjimky končilo (viz obr. č. 3). Zcela rozdíl ná je druhová skladba l esů na české a bavorské straně Sumavy. V Bavor­ ském NP je pásmo horských smrčin ohrožovaných kůrovcem ohranič eno v nižších polohách porosty s význam ným zastoupením buku. Tím je riziko kůrovce značně 10­

~'CI5rr'\!DU1lfi®~

Kresba Jana Steklr1ca

továny předem, je pniběžná diskuse nutná. by vést k eventuálním korekcím postu­ pu, nikoli však ke zp ochybn ění úplně všeho, nebol pro vyřešení složité situace (chcete-Ii krize), jakou ktirovcová kalamita je, je lep.fí suboptimální řešení, než nerozhodnost. Současný management NP se ujímal vedení ve chvíli, kdy doba optimálních I'ešení byla právě nerozhodností předchozího vedení pro­ marněna. V době jeho nástupu zbývala pouze volba "nejméně špatné" varianty. Tellto stav pri užívání polopravdy jako publicistické zb ran ě, dává n evyče rp atelný prostor k očer­ iíování vedení NP. Diskuse a spory o typ managementu ochrany v NP Sumava při zpolitizování a vyhrocení problému mi pripomínají snahu o rozvázání uzlu na laně napnutém soupeřícími stranami. Ten, kdo poleví v tahu ve snaze uzel rozvázat, riskuje, že bude souperem pFetaŽen. Sumava, jíž většina ze zúčas tn ěnýc h neváhá vyznávat lásku, si však nezaslouží, by byla P l'edm ětem tahanic, v nichž se jádro problému během sporu ztratí v bahn ě zloby a nenávisti. Na Správě NP Sumava ptisobím poměmě krátce (od května roku 1997). I za tak krát­ kou dobu jsem měl možnost poznat, jak obtíž­ né je pracovat pod masivním mediálním tla ­ kem. Mlčení je vykládáno jako arogantní ne­ ochota diskutovat či jako ztráta argumentl,i. Reakce na každý podnět staví obviňovaného do role " potrefené husy". Z tohoto pohledu dovedu pochopit mlčení svých služebně star­ ších spolupracovníkli ze Správy NP. Ztrátu komunikace však vnímám jako větší n ebezpečí než nějaký ten v diskusi utržený šrám. Krom toho, vzhledem k zatím relativní krátkosti svého působen í na Správě NP, je pro //lne pokus o objektivní pohled snazší. Nejsem s nejvíce diskutovaným obdobím čin ­ nosti Správy NP přímo spjat. Na Veronice navíc oceiíuji, že dala prostor oběma názoro­ vým skupinám, proto jsem výzvu kolegy Buč­ kap1'ijal. Vladimír Zatloukal Měla

KŮROVEC NA ŠUMAVĚ 23

1: Schematické znázorněn í lesních po­ monokultur1ll11O charakteTll s převaho u

smrkli, vwiklých na SlImavě jako důsledek

dlouhodobě uplatiíované/IO holosečnéh o hos­ podářství. Čísla udávají lesllí vegetační stupně.

a) před kůrovcovou kalamitou

b) po klirovcové kala mitě ponechané přiroze­

nému vývoji

Obr.

Č.

rostů

fl

Obr. Č. 2: Schematické wázorně/l í porostli

s druhovou skÚldbou, prostorovou výstavbou

a texturou přírodě blízkou a vlivu tohoto stavu

na prl/běh a důs ledky kůrovcové kalamity po­ nechané přirozenému vývoji. Čísla udávají les­ ní vegetačl/í stupn ě.

a) před kllrovcovou kalamitou

b) po kalamitě pOl/echané přirozenému vývoji.

kalizováno. Na české straně - v NP Šumava tato bariéra listnatých stromů není. Proto

je zcela chybné nekriticky pře n ášet postupy z Bavorského NP do odlišných podmí­

nek NP Šumava.

Přir ozenou rezistenci šumavských l es ů vůči destrukci lýkožroutem smrkovým osla­

buje jejich snížená vitalita způsobe n á n ep ů v o dn í proveniencí převáž n é vě tši ny šu­

mavských u měle založených smrkových poros tů.

U široké veřejnosti převládá názor o nedotčen osti Šumavy antropogenními imisemi

a kyselými dešti. Tato představa je mylná. Zdravotní stav poros t ů hřebenových partií

a návětrných svahů, kde nejsou 2. a 3. stupně poškození výj imkou, svě dč í o význam­

ném vlivu dálkových přenosů antropogenních imisí a o působení kyselých dešťů .

Tento stav v mnohém připomín á situaci v severních a západních čes kých okrajových

horách v období počínajícího rozpadu lesních ekosystémů. I tam se kůro vec význ am­

ně podílel na konečném rychlém rozpadu starých smrkových p oro stů (viz obr. č. 4).

V současných člověkem pozměněných lesích je "nadkritická" koncentrace pro ků­

rovce atraktivních porostů, která umožní takové přemnožení kůrovce, jehož náporu

neodolá ani zdravý autochtonní smrk, natož jedinci se sníženou vitalitou. Hrozí "pře­

lití" kůrovcové kalamity mimo národní park (se všemi důsledky hospodářskými i po­

litickými).

Vůči relativně zachovalým porostům v I. zónách ochrany se uplatňuje "dominový

efekt", kdy hroutící se okolní méně stabilní porosty strhávají masivním náporem ků ­

rovce i porosty relativně odolné. Ty se pak stávají reservoárem problémů ztěžujícím

zvládnutí kůrovcové kalamity jako celku (viz obr. č.5).

Asanace kalamity se musí dostat "před kůrovce" a musí být důsledná, jinak bude

pouhým "během za vozem" a oddalováním trpkých konců. Kůrovec bohužel nezná

naše zbožná přání a neřídí se jimi. Pro zvládnutí kůrovcové kalamity neexistuje polo­

vičaté řešení - nelze sedět mezi dvěma židlemi.

Významným faktorem ovlivň ujícím vitalitu smrku a tím i jeho odolnost vůči kůrov­

cům jsou klimatické změny, ať již probíhají v přirozených nebo člověkem ovlivně­

ných cyklech. Les na ně reaguje s jistým zpožděním. Ačkoli tyto jevy nejsou dosud

dostatečně prozkoumány, musí být vzhledem k uplatnění principu předběžné opatr­

nosti v managementu NP uvažovány.

V přírodních lesích střední Evropy již sama přirozená fragmentace zralostních stadií

(halových porostů ve stadiu optima) omezuje možnosti namnožení lýkožrouta smrko­

vého v kvantech, která známe z kulturních lesů.

Zatímco v přírodních lesích jsou kůrovci faktorem přispívajícím k zachování potřeb­

né dynamiky nezbytné pro udržení druhové i prostorové diverzi ty ekosystému, přiro­

zeně urychlujícím stadium jeho rozpadu, v současných člověkem pozměněných le-

24

KŮROVEC NA ŠUMAVĚ _ _ _ _ _ _ _ __

Obr. Č. 4: NP Suma va, LS Modrava, masív

Černé /zory. Prořídlé koruny smrku signaliZl/-'

jící zhoršený zdravotl/í sta v zpllsobený antro­ pickými vlivy. Tyto porosty j sou tím predispo­ Iloválly k lIapadellí kůrovcem. Foto L Hošek

Obr. Č. 6: Mrtvé porosty smrku v bezzásaho­ vém území pod Velkou Mokrůvkou. Stav z r. 1996. Holá plocha po větrné kalamitě (viz vý­ vraty) a následné asallaci kůrovcem lIapade­ lIých stronlli. Po vwikll bezzásahového IÍzemí byly asa/lace zastaveny. Zbývající živé porosty odumřely pod tÚlkem kůrovce. Foto L Hošek

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~5rr(jooufl®~

sích české části Šumavy je přemnožený lýkožrout smrkový faktorem způsobujícím

rozsáhlou předčasnou destrukci lesních ekosystémů (viz obr. č. 6).

Pokud se podaří praxí osvědčenými postupy kůrovcovou kalamitu zvládnout (a mimo

NP a velkoplošná CHÚ se to v uplynulých letech úspěšně podařilo) , může být kůro­

vec v základním stavu tím "prstem přírody", který citlivému managementu v NP uká­

že na oslabené jedince, kteří již mají uvolnit místo následné generaci lesa a plnit dále

funkci substrátu pro další organismy.

Kalamitně přemnožený kůrovec však tuto indikační a regulační funkci neplní.

Rychlý rozpad současných porostů na velkých plochách vede k dalšímu zploštění vě­

kové skladby lesa a k ochuzení genofondu smrku.

Pokud nebude proti lýkožroutu smrkovému účinně zasahováno, způsobí jeho rozšíře­

ní do nižších vegetačních stu p ňů rychlý rozpad porostů, jehož důsledkem bude ztráta

nesmírně cenných zbytků přimíšené jedle a ztížení podmínek obnovy dalších stin­

ných dřevin.

Zploštění věkové struktury lesa a zmenšení jeho druhové a prostorové diverzity vy­

tváří do budoucnosti opět podmínky pro vzn ik rozsáhlé kalamity. Takto lidskou či n ­

ností nepřirozeně rozkmitané "kyvadlo vývoje lesních ekosystém ů " je nutné uvážli­

vým managementem "při tlumi t " do polohy blízké optimu.

Aktivní oc h raně proti kůrovc i se vytýká, že vytv áří holiny, jejichž osluněné okraje

jsou ideálním prostře d ím pro další rozvoj ků ro vce, že extrémní podm ínky vel kých

holin ztěžuj í obnovu lesa a vedou k lokálnímu zániku citlivých druhů organ i sm ů vá­

zaných na porostní pro střed í , že asanace dřev a a zejména jeho transport narušuje

půdní povrch atd. To vše je do z n ač n é míry pravda, ne však pravda celá. Pokud by se

za daného stavu kůrovcové kalamity na Šumavě "kůrovec" neasanoval, zcela nepo­

c hyb n ě by m u padlo za oběť mn oho tisíc hekt arů smrkových lesů. Ve srovnání s tím

je plocha vzniklých hol in p ři d ů s ledn é asanaci ků rovcem napadeného dřeva řád o vě

deseti až sto násobně menší. Na území NP Šumava je zvládnutí kůrovcové kalamity

po d statně obtížnějš í a mé n ě úči n né vzhledem k rozsáhlému zdroji opakované masív­

ní " kůrovcové infekce" z Bavorského národního parku i z I. zón a bezzásahového

území u nás.

K j akým důsledkům vede rozsáhl á destrukce v řádu ti síců až deseti tis í ců hek tarů lesa

vidíme na Krušných a Jizerských horách. Vysychání rašelin i šť s následným rozkla­

dem organické hmoty a zm ěnou vegetace je n epo c h y bně daleko význ amn ějš í nevrat-

Obr. Č. 5: Bezzásahové lÍzemív oblasti Modra­ va, NP Šumava. Odumřelé autochtonní smrky v drsných podmínkách Luzenského údolí, kte­ ré dle tvrzení zastán ců koncepce ,,1/ezasa/lOvá­ 1/í" měly náporu kllrovce odolat, vzaly za své v roce 1997. Foto L. Hošek

Mrtvé lesy Jitka Stehltková Potichu opadají z jehličí důvěři vé smrky Zpl'lisvimí tráva kopinatka A z oblohy se proleptává voda

A my do sítěk slov chytáme po jedné žravé bekyně mnišky A vápennými cukřenkami chlácholíme odlesněn í duší Než stihne nás kolmé popravčí pila ať nejsem bezbarvá Suchá Zalknutá HoLá Alespoň malý zelený stonek ať ve mně dýchá A bodá

~,(!9rr'\lDIlufi
KŮROVEC NA ŠUMAVĚ 25

Obr. Č. 7: NP Sumava - pohled od Cemé hory do oblasti Mrtvého vrchu a Malé Mok­ nlvky.. Plocha po větm é kalamitě z 80. let rozšlřená následnou asanací kůrovcem na­ pade1lých stromll. Na horizontu odumírající a mrtvé porosty v lÍzemí, kde se proti kzlrov­ ci nezasahuje. Zásahy proti kůrovci vedou sice ke vzniku holili, lIe však k plošllému odumření lesních porostů. Foto L. Hošek

Les v zimě Josef Cink V krmelcích sníh seno bukvice a čemá sůl

ná změna , než transportní rýha po asanaci ků ro vcem napadených stromů (ná s le dn ě zahlazená). Tisíce hektarů souvislých mladých porostů by vedly k zániku biotopu

druh ů vázaných na zralostní stadia lesa a tím k vážnému ohrožení těchto druhů .

Mohl bych u vádět desítky let trvající úbytek horizontálních srážek, změny odtoko­

vých poměrů intraskeletovou erozí, ztrátu genofondu, zvýšené nebezpečí požáru,

změna rázu krajiny a další a další narušení ekosystému nebo plněn í funkcí lesa, které

kůrovcová kalamita ponechaná "samoregulaci" přin áš í.

Asanací kůrovcem napadených stromů sice dochází také k destrukci lesa na holinách,

ale na daleko menších plochách a tím i s menšími negativními důsledky (v iz obr. č.

7). Čím je zásah proti přemnoženému kůrovci včasněj ší a důslednější, tím jsou holi­

ny a škódy na ekosystému menší. Řada lesních porostů zařazených do I. zón se desít­

ky let formovala (prostorově a věkově diferencovala) pod vlivem asanace jednotli­

vých kůrovcem napadených stromů (viz obr. č. 8 a 9).

Pokud se tento okamžik promešká (a to se předchozímu vedení NP pod výrazným

vlivem idejí Bavorského NP stalo), přichází potřeba asanací plošných. Čím pozděj i

a ned ůsledn ěji se k nim přistou pí, tím je rozsah vzniklých holin a ekologických škod

větší. I rozsáhlá kůrovcov á kalamita je, při využití s oučasných znalostí a pro s tředků

ochrany l esů, zvládnutel ná za 3-5 let. Při u platn ění bezzásahového managementu

v 1. zónách NP Sumava je nutné počítat s dobou delší. V pesimistické variantě odha­

duji trvání vážných kůrovcových problémů v I. zónách na 7-10 let, rozsah odumře­

lých smrkových porostů na cca 3 000 ha (dnes je to cca I 500 ha) a tornu odpovídají­

cí rozsah holin po asanaci kůrovcem napadených stro mů ve II. zónách (jako důsledek

rozsevu kůrovce z území, kde se proti němu nezasahuje). Riziko enormního přemno­

žení kůrovce bude ovšem trvat déle - do té doby, dokud se nepod aří změnit druhovou

a věkovou skladbu, prostorovou výstavbu a texturu součas n ých smrkových l esů na

stav blízký přírodnímu.

Nynější stav je mim ořádnou situací, kdy zásadní řešení (tj. zastavení kůrovcové kala­

mity) nesmí být zablokováno akcentováním méně podstatných skutečností. Je nutné

počítat s tím, že při asanaci deseti tis í ců m 3 kůrovcem napadeného dřeva mohou na­

stat škody, které budou následně odstraněny . Nesmíme však pro stromy přes t at vi dět

les!

Není pochyb o tom, že na d ílčích plochách, kde kůrovec bude asanován, se lokál ně

změ ní biotop pro celou řad u i chrán ě ných organ ismů . Děje se to však v zájmu zá-

Udusaný sníh od zvěře Les j e bez ptačího

zpěvu

Obr. Č. 8: NP Sumava - autocht01l11íporosty smrku s bukem a klenem v chladllé a vlhké Rasově rokli na Smrčině zatím nápoTrt ků­ rovců odolávají. V I. zónách v bezProstřed­ ním okolí si však kůrovec na smrku bere svoji dalI. Foto L. Hošek

26 KÚROVECNAŠUMAVb ______________________________________ ~~~~OOID®~

chrany biotopu těchto organismů na plochách zachráněných před kůrovcovou kala­ mitou. Tím jsou vytvářeny podmínky pro přežití populací vyžadujících ochranu. Je totiž klamnou iluzí, že nezasahováním proti kůrovci se zabrání změnám biotopu. Na­ opak k těmto změnám v porostech rozvrácených kůro vcem zcela nepochybně dojde, sice o něco pomaleji, zato však na daleko větší ploše a ve větš ím rozsahu. ' Vn!mavému pozorovateli by měl být dosavadní průběh kalamity v Sumavském i Ba­ vorském národním parku dostatečným poučením. K očekávan ým námitkám, že žír kůrovce se zastaví sám, ponechá-li se kůro vec své­ mu osudu (viz citace ing. K. Kaňáka v článku V. Justa - Veronika 1/97), musím uvést, že i já znám pří pad y , kdy se rozvoj kůrovcového ohniska menšího rozsahu za­ stavil. V antropicky narušeném lese je to však spíše výjimka. Při rozsahu kůrovcové kalamity, jaký je dnes na Sumavě (české i bavorské), je velmi pravděpodobné, že by se kalamita sama zastavila, až by kůr ovec dorazil k borovým i listn atým porostům mimo NP. Že toto tvrzení není tak absurdní, jak se zdá, dokládá trvající kalamitní přem n ožení kůrovce v Bavorském NP. Moje poznatky a informace o souč a sn ém stavu ovšem nejsou v souladu s optimis­ mem dr. H. Bibelriethera v článku Společnou cestou nebo na rozcestí? otištěném ve Veronice Č. 1/97. Údaje tam ostatně končí rokem 1994. Z neoficiálních zdrojů mám informace, že v roc_e 1996 čini l rozsah odumřelých smrkových porostů ve "staré" části Bavorského parku 30 % a odhad na rok 1997 je 50 %. Této informaci věřím, ne­ boť věřím zejména tomu, co vidím na vlastní oči. Pás mrtvého nebo značně proschlé­ ho lesa na bavorské stran ě, sahající v délce více než 10 km od Mrtvého vrchu přes Luzný po Velký Roklan, není přeh léd n u telný. Kdo nevěří, může se na tu hrůzu podí­ vat sám . Při dobré viditelnosti a dopoledním sl unci jsou s dalekohl edem mrtvé lesy pod Malým a Velkým Roklanem vidět až z Fi lipovy Huti. Pro toho, kdo má zájem vi dět vše z blízka, tomu doporučuji pohled od hájenky na Březníku s měrem k Luzné­ mu, dobrá viditelnost je při nízkém odpoledním slunci. Bez zajímavosti nen í ani pro­ cházka po červené značce mezi Černou horou a státní hranicí. Okolní holiny ukazo­ val pan Bezouška v pořadu "Nedej se" jako důsledek kůrovcového řádění Správy NP. Všímavému pozorovateli však neunikne, že od růs tající kultury a mlaziny na těchto "holin ách" jsou staré kolem deseti až patnácti let a na ploše jsou patrné staré vývraty. Holina totiž vznikl a v osmdesátých letech - tj. pře d existencí NP v důs ledku v ě trné kalamity. Asanace později kůrovcem napadených stromů ve stěnách při okraji této holiny ubrala z okolních p orostů pouze pruh široký n ě kol i k málo metrů, zachránila je však před jistou kůro vcovou zkázou. Porosty smrku, které v Bavorsku pan Bezouška u váděl v pořadu "Nedej se" ještě jako živý d ů kaz správnosti "bavorské koncepce", jsou dnes již mrtvé. O tom, zda aktivn í ochrana proti kůrovci v NP mimo bezzásahové území a I. zóny je či není při tlumení kůrovco vé kalamity ú spě š ná , nej lépe vypovídají při lo že né grafy o výši "kůrovcových těžeb" v prů běhu roku 1996-1997.

Protože v Čechách se jen málokdo stane doma prorokem, ocítuji z Bavorského úřed­

ního listu Č . 16/1997 Nařízení ke změně nařízení o NP Ba vorský les:

§ 14 Horský les 1. Ho rský les má zvláštní ochranné funkc e pro vodoh ospodářské po tře by aje hoden ochrany j ako genetický potenciál autochtonního horského smrku přizpůsobeného chladným polohám středoho r. 2. Za pomoci vhodných p řírodě blízkých opatřen í k udržení a obnově lesa je nutno horský les zachovat a zajistit plnění jeho funkcí. 3. V období do r. 2017 je nutno bránit rozšíření kůrovce do les ~i horských poloh mezi Falkensteinem a Roklanem" atd.

Když zhruba před půl rokem přinesl z Bavorska ředitel NP Sumava ing. Žlábek in­

formaci o připravovaných změn ách v managementu pro nově přičl eňovanou část Ba­

vorského NP, byl v konfrontaci s tvrzením dr. H. Bibelriethera oz n ače n v našem tis­

ku za č lověka mluvícího nepravdu. Myslím, že není dále co dodat!

Představa, že n icned ěl áním se přírodě n ejmé ně ublíží, je zcela chybná. Ať již z ne­

znalosti, zbabělosti či pohodlnosti je tak odmítána zodpovědnost za minulé i součas­

né prohřešky celé lidské s poleč nosti vůči lesům a v širším pojetí vůči životnímu pro­

středí jako celku. Před přírodními zákony nelze "utéct bez zaplacení". Žijeme v době,

kdy nadešel čas skládání účtů za "požitky", které si generace předchozí i naše vybra­

ly od příro dy na dluh.

~~~rr'\loo1lfl
Obr. Č. 9: NP Sumava - porosty autochto1l­ 1/1110 horského smrku pod Zlatým Stolečkem nad jezerem Laka leží rov1lěž v oblasti po­ te nciáln ě ohrožené kůrovc o vou kalamitou. Foto L. Hošek

Hněď Jana Stroblová Minula "pominutá minuta" milosti. U ka rtouz zimy i vlajka listí svinuta, z holých stromů jak z torz užjde mráz, přísných sedm pečetí nad novým zákazem počátku,

a přece je k početí

zas rozestlána zem!

Navzdory tmě jak hlavni u týla,

příkrovu ze sta vík

od rakví

rozestýlá, ustýlá

/tížka brázd rezavých,

byť to jsou nože, co jí rozhodí

pokrývku...

(Nepřijdeš? ­ tím netrápí se, ani rozchody.. . )

A suchem větří déšť.

KůROVEC NA ŠUMAVĚ 27

r ,.,

.:..

.

" f

r ) (

•

J

~A

i1.~~

~i\1

I ;:, ....

! .

\

,

~

~. 'I .~

28

(

-J !

NAŠFEJETON______________________________________________ \)~5rr(j ruufi
Náš fejeton

Zima nemilovaná Věra

'''.

Fojtová

. Kdysi v šestnácti jsem na střední škole dosta­ la zadáni pro slohovou práci - Co je štěstí? Většině se chce odpovědět okamžitě: Muška jenom zlatá. Už nevim, jak jsem tehdy odpo­ věděla, zcela určitě však byla odpo věď delší, tak na dvě tři strany. Teď se mi však,' s pl'ibý­ vajícím chladem, krade do podvědomí otlÍz­ ka, na kterou bych si p řála najít odpo věď. Zadání zní zcela pros tě: Proč nemám zimu ráda? I na ni se dá odpovědět jednou vět ou: Protože je zima. Obávám se ,:šak, že by od­ pověď nebyla dostačující ani pro mne samot­ nou. Navíc musím přiznat, že byly doby, kdy jsem se na zimu těšila. A když ne p římo těši ­ la, tedy mi aspoň nepřináše la smutek krát­ kých podmračených dní, dlouhých nocí, neli­ bost plískanic a slaného sněhu a lIŽ po svát­ cích a Novém roce netrpělivé těšen í, až se nebe zvedne vysoko do modré dálky a holé větve stromů a kdů ožijí zelení a šteoetáním ptactva. Zima prostě bývala nedílnou součástí roku a stejně jako j sem v létě čekávala, až dozrají třešně. .., až se voda v řece oh řeje lIa kOl/pá­ ní..., až. .., v zimě j sem n e t lpělivě čekáva la na první mrazy, které zasklily hladinu rybníka do té míry, že na ni bylo možné vstoupit bez rizika prolomení, na první sníh, který už v ókamžiku padállí byl příslibem a j emuž jsem blaženě nastavovala tvář s tejn ě jako jarnímu či lemímu dešti. Ano, a m ám i rána, kdy přes noc zmrzla mlha a jíní na stromech a trávě stvořilo pohádkovou krajin ll. Do ta ­ kového lesa se vcházelo pokorně a s dechem zatajeným. A znám i rána tajuplná, kdy jsme byly i my děti buzeny ještě za hluboké tmy, ale na dvo ­ I~e už z kotle stoupala pára a maminka plaka­ la nad cibulí, zatím co ta tinek pobíhal po dvoře a od úst mll šla bílá pára a z kamell vonělo skoNcí a 11IV.ebičkem svařené víno. A potom krvavý sníh se zbytky štětin a kopý­ tek... Ale to všechno byla jen předzvěst bla­ hobytných dnů a vánoc za dvei11li. KOTlInou zimy býval večer štědrý. Jaká zvláštní bázeií to na nás, děti. padla. Ten den maminka nemusela používat ani osvědčenou metodu - každý do jednoho rohu - aby obsa­ zením všech čtyř koutů kuchyně zajistila as­ poň na chvíli trochu klidu. Bývaly jsme tiché, pokol7lé... a hladové. Neboť plist platil i pro nás. A potom, když už se ryba smažila a vůně byla k nevydrženi a čas se zpomalil, až jako by zů­ stal stát, vycházela jsem do dědiny. I jen chrupání sněhu bylo hlasité, takové ticho tam bývalo, takové zvláštní a měkké ticho, že i psi se ozývali s bázní, a hospodu zavře li už o pá­

té. Nahlížela jsem do cizích oken beze sllldu, bez pocitu viny. A cítila j sem štěstí, neboť jsem si myslela, že celý svět je jako naše dě­ dina. A tak se mi pořád vtírá otázka - proč už ne­ mám zimu ráda ? Protože když napadne sníh, zůstane po něm jenom slaná b řečka, když moc mrzne, nejezdí tramvaje, dovezou p ozdě pečivo a hodllě se protopí. Ráno odcházím za tmy, odpoledne se za tmy vracím. Tak která Z Ilás je proti které? Projdu-Ii ještě jednou výčet neKterých důvo ­ dů, proč jsem ji milovala, musím si přivlGt, že chyba je asi ve mn ě. Neb oť zima zůstala zimou, ale já už jsem jiná. Neumím s ní žít. Nerespektuji prost,ý fa kt, že příroda v zimě

odpočívá a její tep je klidný a pomalý. I kdy­ bych chtěla, stejně nemohu. Copak mi Ilěkdo uzná, že se cítím být její součástí a pothbuji zvolnit tempo? Takjako to dělali moudře //lO­ ji předkové? Že by každému z nás prospělo zavedení lÍsporné zimní pracovní doby? Uby­ lo by depresí a také práce psychiatnim a psy­ cho logům. S probouzejícím se jarem bycllOm se i my probudili občerstveni a připravelli vydat se znovu ze svých sil. U nás to tak něja k bývalo. U nás na dědině. A já bohužel vím, že svět nikdy nebyl a nellí jako naše dědina. Také nejsem děvče zvedající radostně tvář k obloze plné padajícího sněhu.

Foto Milall

Tříska

•

Foto Tomislav Pivečka

~u~rr~DUuD
NÁŠ FEJETON

29

Galerie přírodní prózy Vilém Mrštík (1863-1912)

Spo lečenství autoru přírodní beletrie zahrnu­ je i mnoho tvůrců , kteří psali 0 - přírodě jen okraj ově , ale přesto do zmíněného společen­ ství patří . Jedním z nich je Vilém Mrštík, vý­ znamný prozaik, dramatik, kritik a překlad a­ tel, propagátor ruského realismu a francouz­ ského zolovského naturalismu. Jeho životní osudy jsou povýtce známé. Na­ rodil se v Jimramově, kde strávil i kus dět­ ství, pak žil v Ostrovači cích a v Brně. Ve druhé pol ovině osmdesátých let studoval v Praze práva, leč více se oddával literární tvorbě a bohémskému životu. V roce 1889 dal Praze vale a uchýlil se k bratru Aloisovi do Divák u Hustopečí. Zde žil až do své tra­ gické smrti. Z jeho děl jsou mnohá opět obecně známá: spolu s jmenovaným starším bratrem napsal proslulou Maryšu (1894) a románovou kro­ niku Rok na vsi (1903-1904), sám vydal ro­ mány Sa nta Lucia (1893), Pohádka máje (1897), Zumři (19 12). Méně známé jsou je­ ho svazky krátkých próz Stíny (1893), Ob­ rázky (1894) či Zlatá nit (1907). A právě v nich (a sam o zřej mě také v Pohádce máje, jejíž první verze vyšla už roku 1892 v časo­ pisu Světozor) najdeme řadu impresionistic­ kých obrazů přírodni"ho dění, jež jsou stále působivé a svěží. Dokazuje to i ukázka z uvedené knížky Obrázky, věnované promě­ nám moravské přírody v jednotlivých roč­ ních obdobích.

Řadu

svých prací tento spisovatel adresoval a mládeži, přičemž ve větši ně z nich psal o přírodě , zv ířatech a ptácích. Lze j me­ novat tituly Phllody malé myšky (1 896), Na panství k motr a čápa (1897), Potulný ko­ miníček (1900), Uprchlíci (1903) či svazek Jetelový čtverolístek a jiné lu pení (1 907), jakož i pozdější "román z lesních samot" Plí­ živé kroky (1925) a knížku Výstřel v baži­ nách (1930), z níž je i následující ukázka. dětem

Na sněhové pláni

Sest havranů se potácivě vzneslo z borového lesíka nad sněhovou pláň. Tato pláň měla podobu ohromného kulatého stolu, pokrytého belostným, stříb rně světélkujíc ím ubrusem. Ani dojem květinové ozdoby nechybel. Up ro­ střed stojící stará planá hruška byla totiž obalena bllými květy z přimrzlého sněhu. Bylo osm hodin ráno. A pětatřicet stupňů pod nulou. Rudé slunce se halilo do mátožných závojů. Nesmírně těžce se dýchalo. Jako bj byl kdosi z celého prostoru vyčerpal vzduch a nahradil jej čímsi, co pálilo a dusilo. Havrani pluli nad sněhovou plání k silnici a k řadě vilek, jež ji vroubí. Den ze dne meli zrána stejnou cestu ... Když dopluli nad osa­ mělou hrušku, jeden z hav ranů chraplavě zaržál, oddelil se od druhů a snesl se na strom. Ostatních pět kroužilo minutu ve výši a potom změnilo původní směr. Zamířili vle­ lých jejich vlnách, jak se vzhůru nesou, k ze­ vo k topolům na okraji pláně a zaujali tam mi se snášejí a po zemi za sebou táhnou roz­ pozorovací stanovisko. pjatý svůj stín. A náhle, jako by se n ěčeho V mlhách Všem šesti havranům bylo jasno, co se děje, lekli, rychle zaplácali křídloma a letí, let{ ­ oč běží. náhle se převrátí, zablesknou peřím, a jako Vzduch ztvrdnul. Zvuky jasně se nesly prosto"­

Havran, který se snesl do koruny hrušky, byl rou. Vtom divoké husy v žalostném nářku by se potáceli v sladké závrati, z ohromné vý­ starý, utýraný zápasník v boji o život. Za še padají dolů opojeni světlem, unešeni slun­ přes hřebeny kopců pře letely v klínu a s kři­

dlouhé, příšerné zimy zhubenel na kost. Jeho kem přeplovaly hluboké údolí. Hlavy v polích cem ... pohled byl horečnatým pohledem tvora napo­ Byl to skutečně poslední jasný den měsíce říj­ od práce se zvedaly k nebi a smutnými pohle­

lo uštvaného. Ale jasný zrak lp U zbyl. na - následující noci uhodil mráz a po krátké dy sledovaly divoký jejich let, slibující dlou ­

A co nyní viděl ? Dole na zemi, u paty stromu, vichřici nastaly deště; když deště přestaly, hou a krutou zimu. A sotva husy přeletely ­ odházený sníh. Ale to znal. To proň nebylo ve vzduchu strhl se nový poplach, nový ruch, byly lesy už holé, pole nahá a kdesi v horách hrozný jakýsi chvat, podobný šílenému úteKu padl prý už sníh. žen ve škrobených sukních. Ohromné černé

mračno ptáků bez hlesu přeletělo modrem: to

špačci utíkali před zimou. Ale to nebyl chvat,

T. E. Tisovský (1863-1939) to nebyl let, to byl úprk, hrozný a divoký ­ bez křiku, bez dechu, že sotva oko postihlo, Ve srovnání s Vilémem Mrštíkem je T. E. jak v dálce už se ztrácejí černé jejich body. Tisovský autorem takřka neznámým, své Za chvíli druhé stádo hnalo se nad hlavou, za místo v galerii přírodní prózy však má. Jme­ noval se vlas tně Tobiáš Eliáš a svůj pseudo­ druhým třetl, snad celý sever letěl-tak na jih ­ jen vrabci tu zůstali, strnadi, trpělky, sýkory, nym si vytvořil podle svého rodiště - Tisové u Vysokého Mýta. Pracoval jako chemik střízlíci, hejli, straky a vrány. Snad ještě ně­

kolik a dost.

v cukrovaru a od roku 1885 byl finančním A havrani, jako by se jich zima ani netýkala, úředníkem. :lil v Praze. hráli si černými svými křídly na bílých tva­

Jeho literární dílo je dosti obsáhlé; zahrnuje vesnické povídky , ruzné novely či d ívčí ro­ rech oblaků. Děti v brambořisku náznak leží­

ce v hromadách dívaly se vzhůru, jak pod mánky, ale i překlady knih Rudyarda Kiplin­ havrany plují oblaka a havrani plují na bí­ ga, E. T. Setona nebo Selmy LagerlOfové.

.­

30

GALERIE PŘÍRODNí PROZy _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~9rr'UtWJfI
F====-~~~~-===~~==-----­

Jindřich

Zapomenuté texty

Padesát let od konce cesty Vladimíra Úlehly

V roce 1997 již uběh lo padesát let od smrti Vla­ dimíra Ú1ehly, profesora rostlinné fyziologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v B rně. Vladimír Úlehla byl však nejen rostlin­ ný fyziolog s větové úrovn ě , razící nové a prů­ kopnické cesty k poznáni: byl to přemýšlivý fi­ lozof, vynikajici etnograf, kulturní činitel a ze­ jména i jeden z prvních ekolo gů . Přitom nejen ekol ogů teoretiků, ale těch, kteřl viděli ekologii i mímo svět svých l aboratoři. Byl proto i jeden z prvních, který vnlmal důsledky proměn jedno­ ho z hlavnlch krajinotvorných činitel ů - vody v krajině nej en pro kraj inu samotnou, ale i pro život člověka jako biologického druhu. Není proto j istě na škodu otisknout několik ukázek z knihy, která vyšla v katastrofálně suchém roce - roce, ve kterém se také Vladimlr Ú1ehla s ži­ votem ro zl oučil. Karel Hudec

L

Uher

Prosinec Víření vloček nad proutím,

zákoutí teplých kamen.

Naráz mě už nic nermoutí.

Zbývá jen říci - amen.

Leden Slápoty ve sněhu,

bludný kruh osamllce.

Botou shrnuji nenu,

sténá to tence.

Únor Pod sněhem hluboká černota polí.

Nemohu si pomoci, ukrytá

vzpomínka bolí a bolí.



vydatně zoraných

Jedna vlaštovka siée jara nedelá, ale těch vlaš­ tovek přibývá. Nenl daleko den, kdy se všeobec­ ně nahlédne omyl, že by se inženýr nemajíe( dů­ kladně biologii a zvláště ekologii, smel pustit Ilustrace Otakara Stafla ke knize výstřel v ba­ Vladimír Úlehla: Napojme prame­ žinách (1930) s logaritmickým pravítkem do krajiny, aby ji ny. Praha: Život-a práce, 1947. upravil. Původn í souhra mezi rostlinným krytem a půdou, mezi půdou a podnebím, mezi podne­ Str. 42-44: bím a člověkem byla těmito naivními zásahy do­ novinkou. Vědel, že pod stromem mezi koře­ Domívá dnes doba, kdy krajina ztratila pro ko­ statečně narušena. Proti přírodní krajině posta­ ny má pelech chlapsky urostlý zajíc. Vědel, řistícího člověka všechen půvab, lahodu a krá­ vilo toto enthusiastické kořistnictví krajinu tak že tento samotář podniká z podzemního útul­ su, stala se pouhou vyssávanou otrokyní. Přibý­ . zchátralou, povrchně zcivilizovanou, že pocítí ku výpravy za živobytím - do lesa, k topolům vá těch, kteřE se proti takovému poměru k naše­ vbrzku každý potřebu vrátit naší krajině její a vrbám na obvodu pláně, ba i k vilkám, kte­ mu životnímu prostředí vzpírajE, a měn í se smysl a hodnotu, ré mlly zahrádky s poškozenými ploty ... v tomto smyslu jejich myšlenkové zaměření. Ale jak to provést? Prostým návratem k původ­ Zajíc ohlodával v pozadí krajní vilky kůru V devatenáctém století to bývali hlavně roman­ nímu stavu ? To není možné. Nemůžeme smazat tikové, kteří želeli ztráty přírodn í krásy ve pro­ z akátového křoví a přes silnici se v tu stranu z povrchu zemského obyvatelstvo, ani nemůže­ spěch řepných polí a splaškových kanálů, ale prodíralo cosi tenkého, žlutavého, hadu po ­ me snížit jeho hospodářskou pokročilost, životní jej ich hlasu bylo právě tak málo dbáno, jako dobného. Veliká lasice! úroveň, vcleněnost do světového provozu výrob­ hlasu Klubu za starou Prahu. ního. Nic z toho, co naši dobu odlišilo od doby Ve vedlejší vilce vyběhl vtom na dvorek p es Jméno pokroku vmálelo se nad vysušenými je­ před sto lety minulé nemůžeme zrušit, naopak a chytil pach. Snad zajícův, snad lasiččin. zery, rybníky, odvodněnými řekami a potoky, všechno musEme povznést do podoby dokonalej­ Zařval jako drak a zběsile lítal po dvorečku. právě tak jako nad obytnými kasárnami a ho­ šE. Zajíc se lekl, svitně se protáhl plotem a pr­ nosnými representačním i stavbami v městech. Proto také nemůžeme vrátit krajinu do doby chaL. Lasice zm izela na okamžik ve sněhu. A lidem tesknícím pro zánik starého vzhledu hospodářského primitivismu. Nezbude, než aby přírody i měst bylo vyslechnout nejednu výtku Když však potom vyrazila nad povrch. ucítil se nynější stav překonal krajinou rovněž upra­ konservativnosti, ne-li zpátečnictví. ji zajíc těsně za sebou ... venou, ale upravenou důmyslněji, přirozeněji, Pro biologa, který se nerad přidává k jakékoliv Vyšvihla-li se mu lasice na hřbe t, mrštil se­ odborněji. standartě, k jakémusi " ismu ", je jakýmsi zado­ bou naznak do sněhové prohlubně. V takové stiučiněním v jeho zdrženlivosti, že právě dnešní chvíli nebylo několik okamžiků vidět ani jej, Str. 77 - 80: doba, vývojově zajisté vzrušená a pokroková, V nižších polohách a hlavně v oblasti říčních ani lasici. Jenom suchý sníh lítal do výše. začíná rozvažovat, zda ti protestující romantici náplavů (aluvií) se však stali rozhodujícími pá­ .Jindy užuž cítil, že mu nohy chabnou. Tehdy, nemeli v mnohém bezde'1cy pravdu. Přibývá lidí ny nad vodou kulturní a vodnE inženýři. A o těch když se lasice vymrštila a v oblouku mu chtě­ opravdu pokrokových a vysloveně praktických, nelze říci, že by meli tak šťastnou ruku jako bys­ kteří se dalšímu náporu na krajinu s tavějí na la skočit mezi uši, škubl sebou zpět, nechal třináři. Byli příliš inženýry; byli nadšeni mrtvou odpor. Mfsto jednostranné činnosti inženýrské, útočníka padnout před sebe - a potom běda! hmotou kamene a betonu, příliš věřili ve vle­ lesnické, průmyslové, přibývá činnosti plánova­ Sám se naň vrhl - a cupal a dupal ... mocnost výpočtu. Disponovali také namlloze cí, která chce sjednotit všechny zájmy do výkon­ Na deset kroků od hrušky zajíc lasici napo­ příliš nebezpečně právem i finančními prostřed­ ného celku a uplatňovat je v krajinějen na tolik, sledy odkopl - a když se nanovo vyšvihla ky, takže se mocně pustili do díla, které bylo na kolik z toho vzejde naší zemi prospěch k zuřivému skoku, nebylo to tllo zajícovo, do přírodě hodně vzdáleno. Neřešili otázku "zpět a dlouhodobá úrodnost, budoucímu pokolení kterého zaryla spáry. Z hrušky jí padla přímo k přírodě" jako jejich lesničtí kolegové, pečující určená. o prameny. Zdá se, jako by bylo bývalo jejich pod nohy mrtvola havranova. Skupina takových plánujících odborníků roste heslem naopak "co nejdále od přírody". Prav­ a její projevy jsou stále rozhodnější... onehdy Ve výši zachroptel0 pět černých ptáků. Snesli da, nebyly ještě tenkráte, v prvních patnácti le­ mi řekl vedoucí inženýr vodohospodářského se k zemi a volali k životu svého druha. Jeho tech našeho století (? - pom. přepisovatele), úřadu: "Nepotřebujeme stavět mamutích vod­ oči byly však mrtvy. rostlinná ekologie, fytocoenologie a pedologie ních přehrad. Stačily by beztak jen k tomu, aby K borovému lesíku namáhavě se plazilo žlu­ tak vyspelé, aby mohly proti strohým inženýr­ záplava sahající jinak nad klasy, sahala jen pod tavé hádě a nad sněhovou plánl visel na ob­ ským výpočtům postavit čEsla z pokusů a přes­ klasy". - Zajisté s tužkou v ruce propočítáte, že loze krvavý terč. ných pozorování. Bylo však dosti zkušených flo­ přirozené vodní jímky horských lesů musí býti ristů, rostlinných geografů, kteří pozorovali mnohonásobně účinnější než sebe větší přehra­ Připravil: JiH Po/álek v Polabí i v Pomoraví zhoubné následky regulady pod horami.

~~~rr'(joouD
-

ZAPOMENUTb TEXTY

31

Únor Jitka SvětUková Vilíny špulí první květ tlutý Osvícený Pravý Zalézá mrazu za nehet Prstýnek z nerlO ulamují děti Konec dnům vysokého ledna Sníh z nocí opadává Zdrolí se snad i z mých křehkých kostí Ráno navzdory vitín vykvete Světložluté slovo Slovo lásky

října Ivo Stuka

Barvy

Podzimní mlhou šlehl nach Plamen se vkousl do závoje: Poslední růže v zahradách

Dech nabral únor kratičký Já vlomena jsem nesmrtelně už dávno v uzlík Jeho jarních ran

vědí

co je to

umřít

vstoje

Vilíny raší Jako kdysi olivová stráň

Den v hnědozlatém brokátu naslouchá temným tónům říje Mlaská A vino loká tu cí a kteř( varovali. Byli lesn(ci lužních lesů, kte­ Co nesklizeno ří věděli, co znamená voda pro jejich lesy a kte­ už hnije to ří také varovali - rovněž marně. Bylo snad sku­ Milý Karle, tečně třeba odumírajících lužních lesů a pustin Shrnuto bude do kompostu... s polostepní vegetací místo žírných luk, aby Tví Veronikoví přátelé mne požádali, abych Učím se chápatfunkci mostů vodní inženýři dnes činní koneif.ně přizna li chy­ o Tobě napsala pár hřejivých vět u příležitos ­ by a škody, které se staly, a aby přijali spolu­ od podzimků ti Tvého životního jubilea. Nemělo by smysl práci rostlinných coeno logů a ekolog ů k zá­ tam k předjaří opakovat znovu už tolikrát řečené, že Karel chraně a zabezpečení rostlinné prvovýroby? Hudec pa tří k našim předním ornitologům A ještě v jiném oboru, a to dříve než v rukou A kdyby blesk kulturních a vodních inženýrů, začaly strohé a ode mne, která sotva rozezná vrabce od A nebe v půli ­ číslice hubit naše lesy. Byly to čfslice v rukou vlaštovky, by bylo troufalé hodnotit Tvoji od­ Půj4eme lesníků před osmdesáti a sto lety, přesněji řeče­ bornost. To oni také vědí a doufají, že na Te­ Zateplíme úly no číslice v rukou matematiků a lesnických theo­ be popatřím spíše ženskýma očima. Tak také jak dávní věrní včelaři retiků na lesnických školách. Byli to lidé, kteří počítali důchod

činím.

z lesního kapitálu a kteří ve Když mi řekli, kolikáté že to oslavuješ naro ­ školních pracovnách matematicky ohmatávali nechtělo se mi verit. Nejen proto, že zeniny, kmeny stromů, rozhodovali o budoucnosti les ů, vypadáš dobře, což je jistě také důsledkem volili finančně výhodné dřeviny a předpisovali, Tvého sportovního ducha, že chodíš plavat, kdy musí padnout pod sekyrou, podle toho, jak hraješ tenis a rád se touláš přírodou. S pa­ to vypočetli, že se to vyplatí v tom a v tom nem Tomečkemjsi ulel něco kilometrů na va­ veKU... šich přírodovědných vycházkách! Mládí, kte ­ Zakladatelé porostů před sto a stopadesáti lety ré v sobě máš, je také záležitostí ducha, Tvé­ nemohli ovšem předvídat, že příroda se tak kru­ Lásko zůstaň ho životního postoje · a smyslu pro humor, ' tě pomstí tím, že smrkové porosty mimo přiroze­ J itka SvětUková kterým jsi nás rozesmával p ři svých divadel­ nou oblast smrku se stanou obětí kalamit větro­ ních hrách, a nejen já doufdm, že pro naše vých, sněhových, mniškových, kůrovcových aji­ Tráva lpí neseta i své potesení připravuješ novou hru. ných; že smrk zničí svou půdu, ze které vyčerpá Stromy své vodotrysky Nikdy jsem Tě nevideta zachmuřeného nebo živiny ve svrchních vrstvách a okyselí ji opada­ časem ztiší rozzlobeného. Když k nám do redakce vchá­ ným jehličím tak, že zbytek živin unikne koře­ Vlaštovka v chvatu nům do nedosažitelné spodiny. Rostlinná fysio­ zíš s úsměvem, je jasné, že se i naše tváře odlétá Pak sníh se valí logie, ekologie a coenologie, klimatologie a pe­ ro<Jasní a den, do kterého jsme vkročili se a valí dologie nemohly tehdy oponovat lesnickým ma­ špatnou náladou, bude pak snesitelnější. Ne tematikům, kteří usuzovali a počítali podle pro­ každý má dar vidět i problémy z té lepší sperujících horských smrkových lesů. Vždyť Ticho v tom bezšwnném dešti stránky, ale Ty to umíš.

zmíněné vědní obory tenkráte většinou neexisto­ Nedá mi, abych se při této příležitosti nezmí­ valy ani podle jména! Přes noc se neodvážím nila o Tvé galantnosti vůči ženám. Je bohužel

Udělá-li chybu zemědělec, pozná to zpravidla svým dechem pravdou, že se z mužského světa vytrácí a je

ještě tentýž rok. De'1á-li chyby lesník po celý zemi nezahřát jí čím ·dál míň. Ke škodě mužům, neboť se

svůj život, pozná to jeho nástupce za osmdesát zdá, že ji povaluji spíše za projev slabosti.

až sto let a pocítí to vnuk a pravnuk tehdejšího Však majitele. Chyba, kterou ude'1ali hromadně lesní­ Nám ženám je to líto, a proto každý projev

v temném ránu ci několika generací v celých státech na základě laskavosti a ohleduplnosti přijímáme s rado­ prosím matematicky správného, ale biologicky chybné­ stí. Troufám. si tvrdit, že v našem domě Tě vi­ tvé teto teple plápolavé ho předpokladu, znamená milionové a miliardo­ dí každá žena ráda.

vé ztráty za desítky let, znamená sníženou pro­ Hemingway řekl, že veselost je druhem odva­ duktivitu stanoviště po celá staletí, a tak repre­ Lásko hy a jiný spisovatel zase, že humor je nej­ sentuje další miliardovou ztrátu. V žádném ji­ zůstaň vznešenějšíformou lidských citů.

ném zaměstnání kromě vodního hospodářství ­ v mrazu vzdmutém Přejeme Ti, aby Tě ani veselost ani humor

pakliže se poruší - se neude'1á chyba tak drahá krmítkem neopouštěly, neboť s nimi je život radostněj ­

s následky tak dalekosáhlými a dlouhodobými; mé přezimující ší. Skrze Tebe i pro nás.

a v málokteré oboru lidském nese věda tak vy­ poezie • sokou finanční odpovědnost. -vf­

32

JUBILEUM _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~9fr1:lDll1lfi®ťl

Hfadanie krajiny srdca Andrea Vi ceníková Každý si v živote musí nájsť svoj malý kúsok zeme, na ktorom bude pevne stát'.

Je naozaj ťažké odpovedať na otázku, ktorý kúsok Slovenska je vášmu srdcu najbližší a najmilší. Pre vllčšinu Tudí je to rodný kraj, s ktorým sa spája šťastný čas detstva a kam sa stále radi vracajú, alebo miesto, kde na­ chádzajú domov so všetkým, čo k tomu pat­ rí. V ideálnom prípade je to spojenie oboch. Poznám viacero rudí, ktorí dospeli k tomuto poznaniu a v kútiku duše im tak trochu závi­ dím. Identifikujú sa s krajinou, ktorú majú radi a v ktorej si našli svoje pevné miesto. Je dost bolestivé priznať sa k tomu, že ako rodenej Bratislavčanke, ktorá tu má od ma­ lička svoj domov, sa mi nepodarilo vytvoriť si skutočne hlbší vztah k rodnému mestu. Milujem okolie Banskej Bystrice obkolese­ né masívom Nízkych Tatier a Vetkej Fatry, kde žili moji starí rodičia v malej dedinke MOlča. Vraciam sa do detstva a sprí tomňu­ jem si radostné a bezstarostné chvíle prázd­ nin strávené na dedine, dvor plný domácich zvierat, kopce za humnami popretkávané lú­ kami a lesíkmi, vraciam sa do MOlče, v kto­ rej starý otec našiel naplnenie svojho života ako učiter v dedinskej škole. Vybavia sa mi nespočetné potulky spojené so zbieraním hríbov v oko litých lesíkoch alebo malín na rúbaniskách Spanej doliny. Tu sme obdivo­ vali krásu drevených domčekov a nádherné paličkované čipky ako výsledok šikovných rúk žien sediacich na priedomí. Asi tu nie­ kde ležia základy mOjho vztahu k prírode a k jednoduchým dedinským ruďom. Asi odvtedy potrebujem k svojmu životu hory, aj keď viem, že aj rovina má svoje čaro. Počas štúdia na vysokej škole som mala ob­ rovské šťastie, že som mohla spracovat svo­ ju diplomovú prácu v lesoch Tatier. Bez­ prostredný každodenný kontakt s lesom vie­ dol k vytvoreniu špecifického puta, začala som les vnímať úplne inak, v iných súvislos­ tiach, nachádzať krásu v detail och i v celku. Zároveň som si zamilovala výn i močnú a fascinujúcu krajinu vefhOr od úplltia až po najvyššie vrcholky hOr, so zurčiac imi bystri­ nami pretekajúcimi tatranskými dolinami, s lesmi popretkávanými rašeliniskami, s kvetnatými alpínsky mi hoTami a obnaže­ nými skalami končiarov, kde prežívajú len najodolnejšie živé organizmy. Tatry si abso­ lútne získali moje srdce i dušu. Majestátne, premenlivé, drsné, ale zároveň láskavé k to­ mu, kto ich miluje a rešpektuje. Bytostný kontakt s divokou prírodou, pocit nepatrnos­ ti v porovnaní s velikán mi, ktoré sa týčia k nebesám, učí človeka pokore voči prírode a zároveň oslobodzuje od problémov a sta­ rostí, ktoré sa tu stávajú bezvýznamnými. Pocit volnosti a čistej radosti. Chrám, kde sa človek oddáva sebareflexii. Inšpirácia pre

~~~rr'(jooutkP.2l

umelcov a všetky romantické duše. Posled­ né zvyšky rázovitých tatranských obcí podá­ vajú svedectvo o živote Tudí pod Tatrami. A je nesporné, že život to nebol Iahký. Je rozdiel prichádzať ako návštevník alebo tu žiť.

Viem, že tu niekde nastal zlom v mojom ži­ vote, a dnes bez váhania odpovedám na otázku, ktorý kúsok Slovenska je krajinou mOjho srdca. Do Tatier sa vraciam pravidel­ ne a vždy netrpezlivo očakávam ten okamih, keď z vlaku uvidím ich majestátnu panorá­ mu, srdce zaplesá radosťou a hrejivý pocit šťastia sa rozleje po celom tele. Je to pocit, aký prežívame pri návratoch domov. Ja si však uvedomujem, že sú to len návraty na čas urči tý. To je zdrojom trýznivého pocitu, že vlastne nikam nepatrím úplne a stále len hradám svoje pevné miesto. Celkom nedávno sa rozšíri! mOj mi!ovaný kraj o maličký kúsok Zamaguria - zabudnu­ tý a takmer neznámy. Cez hrebeň Spišskej Magury nad tatranskou obcou Ždiar je to len kúsok do malebnej rázovitej zamagurskej obce Osturňa. Pomerne husté smrekové mo-

V údol{ Osturňa, vpravo v pozadí Belianske Tatry... Zachovalá malorolnická krajina v katastru Ostruňe je pň'kladem krajiny inten­ zivně obhospodařované, leč v souladu s přírod­ ními zákonitostmi... Takováto krajina lahodí jak oku, tak duši. Foto Andrea Viceníková

nokultúry sa odrazu rozostúpia a pred vami sa otvára priam rozprávková krajina. Jej ne­ opísateTný pOvab vytvárajú jemne zvlnené kopčeky pokryté terasovitými políčkami a lúkami oddelenými medzami. Neprenikla sem poTnohospodárska intenzifikácia, a tak sa mOžeme koc h ať pohTadom na vyváženú pofnohospodársku krajinu. Na lúkach sa sem-tam popásajú kravy. Na malých ovse­ ných políčkach hojne kvitne dnes už vermi vzácny kúkoI porný sprevádzaný belasou farbou nevlldze pornej. Pred nami na hori­ zonte sa tiahne hraničný hrebeň s PoTskom, za chrbtom sa čnejú na obzore vrcholky váTerqsová políc7ca stoupají až na vrcholky hře­ benll obklopujících Osturňu. Žel, rok od roku j ich bývá obděláváno néně a méně... Foto An­ drea Viceníková

KRAJINA SRDCE

33

pencových Belianskych Tatier, ktoré dotvá­ rajú čaro a harmóniu okolitej krajiny. Dolu v údolí sa tiahne· nekonečne dlhý rad do­ mov, zvačša dreveníc, ktoré ako náhrdelník lemujú cestu po oboch stranách. Móžeme tu obdivovat majstrovské stavby našich pred­ kov, pre ktorých drevo znamenalo záruku života. Skutočne umelecká práca šikovných rúk je dnes vyhlásená za pamiatkovú rezer­ váciu rudovej architektúry. História obce siaha do 14. storočia, keď ju založili rusínski Valasi pozdrž Osturnian­ skeho potoka. Dlho sa tu zachovali zvyky Podkarpatskej Rusi a pretrvávajú dodnes v podobe pozmeneného rusínskeho jazyka, ktorým sa odlišuje Osturňa od naj-bližších obcí - Vefkej a Malej Frankovej, či Podspá­ dov. Obyvatelia sa dodnes hlásia ku gréko­ katolíkom, čo je tiež špecifikurn Osturne. Idylický obrázok Osturne sa naskytne ná­ vštevníkovi, ktorý sem náhodou zablúdi. Je­ diná prístupová dopravná cesta vedie totiž obrovskou okfukou cez Kežmarok, Spišskú Belú, Spišské Hanušovce, až nakoniec končí akoby na konci sveta - v Osturni - "pánu Bohu za chrbtom". Návštevník tu objavi klenoty, ktoré poskytnú jeho duši hlboký zá­ žitok. Ak však pobudne trochu dlhšie, pr­ votné nadšenie sa zmení na smutný pocit zvierajúci srdce. Osturňa totiž vymiera! Dnes tu žije len 450 obyvaterov, z toho 260 v dóchodkovom veku, ročne opustí obec 50 obyvaterov. Dve školy zívajú prázdnotou, 120 domov z celkového počtu 282 je opu­ stených. Na úzkych políčkach, ktoré siahajú od porskej hranice až po hrebeň Spišskej Magury nad Ždiarom, už často nemá kto pracovat. SÚ odsúdené na postupné zarasta­ nie kriačinami. Staré elektrické vedenie do­ sluhuje, vodovod je vybudovaný len v stred­ nej časti. Novovybudovaný penzión Osturňa na dolnom konci je prázdny. Tofko fakty zo života obce. Ostrý kontrast neradostnej skutočnosti a prvotného nadše­ nia z malebnej krajiny, kde sa až doteraz sn­ úbil harmonický vzťah človeka a prírody vo vyváženej pornohospodárskej krajine. Aký osud čaká Osturňu? Zmení sa na mrtvu obec, kde sa chodi a rekreovat rudia z miest? Alebo sa podarí zachovat tradíciu predkov a v žilách obce bude naďalej prúd iť krv? Ko­ fko je takýchto zabudnutých, vymierajúcich končín, ktoré by potrebovali rudí, pre kto­ rých by sa stali krajinou srdca i domovom zároveň. A kofko je rudí, hradajúcich kraji­ nu srdca, v ktorej by našli domov alebo hra­ dajúcich v domove krajinu svojho srdca? Pretože aj známa pravda hovorí: chránime a zveraďujeme len to, čo milujeme a miluje­ me to, čo poznáme a čomu rozumieme.

34

o památných stromech, jejich jménech a naší lípě "Košatá lípa rozklání stín větví kolébavých nad stůl prostý ". říká úvodem básně Ve stínu Upy Svatopluk Cech. Kolik básní a písní bylo o lípách napsáno.

KRAJINA SRDCE_ _ _ _ _ __

_ __

_

Je to strom všestranně užitečný : voňavé kvě­ ty jsou medonosné, čaj z nich léčivý, lipové dřevo bílé, měkké, lehké se stejnoměrn ými, sotva znatelnými kruhy, je nejlepší řezbářské dřevo , také kreslířský uhel je z lipového dře­ va, lýko sloužilo v pradávnu k upevňován í Památná Svatojánská lípa v Dobřichovicích ­ největš{ a nejkrásnějš{ v okrese Praha - západ. Ze čtyř lip zasazených v roce 1729 zůsta1ajedi­ M.

_ _ _ _ _ _ _ __ _ ~~9rr'(jr:rn:JfKr.2l

\)1([ JJ1~Dllufi®~

Mráz v noci Petr Cermáček mrázje malé dítě na okno kreslí sítě k opadaným stromům ráno jsem našel hrst zmrzlých vče l dole pod krovy a v noci slyšel křik peří sovy česat vlnu slovům z našich spících čel dohi ke ko/"enům nevysloveným dnům

mlatů

ných

a sekyr k

t opůrkům

a k

v ý ro bě l ý če ­

opánků.

Nej krás něj ší poslání má lípa jako ozdobný strom, zvl áš tě roste-Ii osamocena nebo v ale­ jích. Je dl ou ho věká a je ozdobou každé kraji­ ny, archi tektury a bývala často vysazována na paměť. V dobách, kdy ještě bylo zvykem pobesedovat sousedsky pod lípou na návsi, bývaly pod stromy lavičk y, dnes je však j iž velmi málo míst, kde se toto usp ořádání za­ chovalo. Časté je, že senzitivní osoby myš­ lenkou, pohledem či přiložením ru ky na mo­ hutný strom n ačerpávají ži votní sílu . Řada významných osobností má k věkovitým stro­ mům vztah, např. Alois Jirásek, Adalbert Stifter, F. X. Salda, Albert Schweitzer, Fran­ tišek Hrubín, František Nepil, Miroslav Hor­ níč ek , Josef Velek, Eliška Horelová a další, jak dokládají ve svých výrocích. V našem státě je asi čtyři tisíce vyhlášených nebo navržených památných stromů , a to předevš ím dubů a lip. V okrese Praha - západ jich je kolem stovky. Mezi nimi zaujímá vý­ znamné místo lípa v Dob řicho vicích u zám­ ku. Je pravděpodobné , že při postavení sochy sv. Jana Nepomuckého v rocc 1729 zde byl y souča sně vysazeny i čtyři lípy, j ak to o s tatně tehdy bývalo i zvykem (viz Antonín Podla­ ha: Posvátná místa Království Českého, Pra­ ha 1909, díl III., str. 206). Ve farní kronice psané latinsky (kniha č. 8, str. 85) je uvede­ no: "Téhož roku 1788 uhodila zima tak tuhá, že i nejpe vnější (nejsilnější) stromy popras­ kaly, mezi nimi byla i lípa. která stojí vedle sochy sv. Jana Nepom uckého u rezidence dobřicho vické. " Předp okládáme proto, že

W
jedna ze čtyř lip byla dosazena v roce 1788. Naše lípa, byla-li vysazena dvouletá sazenice v roce 1729, je stará dvě stě sedmdesát let. Obvod kmene ve výšce 1,3 m činí 480 cm, vysoká je 28 m, jeho koruna je pravidel ná, rozložitá a byla před několika lety o šetřena. Bude-Ii lí pě přát zdraví , dosáhne magické hranice 500 cm obvodu v roce 2010. Je ne­ jmohutněj š í a nejkrás něj š í lípou okresu Praha - západ a celého Poberounčí. V naší republice stojí největ š í, tzv. Sudsla­ vická lípa v okrese Prachatice v katastru obce Výškov u Bílého mlýna na pravém b řehu Volyňky . Je 600 let stará, vysoká 30 m a s obvodem kmene 1170 cm. Je záro veň nej­ vyšším stromem ČR a pátou největš í lípou Evropy. V Evro pě jsou vě tší lípy v SRN v Hesensku, st áří 1000 let, obvod 1700 cm a výška 17 m, ve Franci i v Jura, stáří 1500 let, obvod 1500 cm a výška 15 m a další dvě lípy v Bavorsku. Pro srovnání - největší evropský strom je jed­ lý kaštan na Sicílii s obvoJem 2200 cm. J eš tě na počátk u tohoto století existoval y u nás i další velké lípy: - Bzenec, věk 630 let, 1400 cm obvod. Podle této lípy se dnes jmenuje zn ačkové víno Bze­ necká li pka. O tomto stromu napsal milou báseň již před 130 lety Fr. Sušil. - Lípa v Losenici u Čáslavi s obvodem 1256 cm. - Lípa v Kamenici nad Lipou dala jméno své­ mu městu, od roku 1933 již jen ošetřené torzo. - V okolí Prahy bývala až do vichřic v roce 1930 nejv ětší asi 600 let stará koš atá lípa, která vévodila celému kraji. Obvod měla přes 600 cm a stála při cestě z Pražského hradu na Karlštejn nad Černo šicemi. Podle pověsti pod lípou prý vždy pravidelně odpočíval Ka­ rel IV., a byl obsluhován manem Bluckým, který měl mlýn Bluk v D. Černošicích (v ro­ ce 1935 byla na tomto m ís tě slavnostně zasa­ zena nová lípa). Nicmé n ě pouze jen 200-300 výjimečn ý ch strom ů má svá jména. Nejčastěj š í jména jsou podle majitele, např . Vejvodova lípa na Past­ vinách, Holubova u Tábora, Tománkova lípa v Klášterci n.O., Lukášova lí pa v Telecím u Poli čky ... Často je strom nazýván podle mohutnosti, s táří, vzhledu. Tak známe: Staletý dub, Sta­ rou lípu, dub Rychtář, dub Otec, Velký javor, Obrovský dub, Svícnovou jedli v Novohrad­ ských horách, jedli Stará královna. Někdy si již nedovedeme j méno přes ně vy­ světlit: Dub sedmi bratří (v CHKO Český kras), dub Pardě (u Labe nad Hradcem Krá­ lové), Ženatý dub, dub Antonín, borovice Krásná Pepina v lese u Kerska. Historicky cenná jsou jména stromů vážící se na dějinné události . Sem patří např. dva

V Žilině Tomáš Mazáč

Snzn

Ještě trochu převlečen.ý

za

déšť

ještě ne úpln ě bí(ý

ještě pNcházející

v noci a

tajně

když se spí v mlze Na sídlišti není vidět na krok ani tobě do očí Mlčíš

Podzimem zapomenuté mrazem ztuhlé lístečky břízy za oknem Ve větru slrom cinká jak krišťálo vý ll/str Milostná cingrlálka!

z nejznámějš í ch st ro mů - Oldřichův dub v Peruci a Svatováclavský dub ve S toc h ově, ale také Cí sařská lípa u Žarošic (pod kterou byl podepsán smír po bi tvě u Slavkova), lípa Ji ří ho z Poděbrad (v okr. Havl. Brod) , pod kterou po bitvě uzavře l smír J i ří z Poděbrad s Matyášem Korvínem roku 1469, Po pravčí dub u Velkých Losin (čaroděj né procesy), j iž v minulém století zaniklý Hav í řský dub u Po­ děbrad (poprava kutnohorských havířů 1469), Kapucínská lípa v Sedlci u Kutné Ho­ ry (poprava mni chů) , Bratrská lípa u Kunval­ du v Orlických horách. Mnoho památných s tromů s místním j ménem jsou stromy hraniční mezi panstvími či ka­ tastry. Zajímavá jsou jména podle histori ckých osobností, která se váží b u ď na pově st či do­ ložený kontakt: např. existovala lípa sv. Cy­ rila a Metoděje ve Sloupu na Mo ravě, dub sv. Prokopa, lípa Karla IV. v Klo k očo vé (okres Chrudim), torzo dubu Královny Joha­ ny v Blatné, známe G oet h ův dub v zámec­ kém parku Krásný D vůr, Krč ínů v dub j e na hrázi rybníka Hrádeček , j avor Marie Terezie (u Hatína, okr. Ji ndři chů v Hradec), kde císa­ řovna odpočívala, dub Emy Destinové na Nové ře ce u S tříbřec e , Ha vlíčkův dub na Pelhřimovsku, Lípu Svatopluka Čecha na ná­ dvoří bývalého pivovaru v Kloboukách u Slaného. Nejvě t ší počet stejných jmen stro­ mů větš i nou bez doloženého vztahu je Žiž­ kův dub a Husova lípa. Vlastní jméno stromu je výrazem osobního či citového vztahu okolních obyvatel k vzácné památce přírodn í i historické.

Pavel Kyzlík

PAMÁTNÉ STROMY

3S

Představujeme

nevládní ekologické • organizace Společnost

pro ochr anu venkovské

* redukce dopravy - výstavba nových silnic ne­ řeší

dopravní problém, naopak dopravy,

Anglie Každý návštěv ník Anglie ví už z Anglických listů Karla Č apka, že za Londýnem začíná ang­ lický venkov, malebná krajina polí rozdělen ýc h nekonečnými živými ploty č i kamennými zíd­ kam i, a pastvin, na kterých se pase proslulý anglický skot (dnes bohužel díky nemoci šíle­ ných krav proslulý i n es l avně), ovce a koně . Málokdo však ví, jak byla tato kraj ina v průbě­ hu dvacátého století změněna a v jaké míře je i nadále její charakter ohrožen lidskou činností ­ počínaje budováním husté dál nič ní sítě, přes rozsáhlou bytovou výstavbu až po intenzívní zemědělství, které vytvořil o veli ce fádní kraj inu východní Anglie. Ochrana tradičního charakteru anglické kraj iny je cílem Společnosti pro ochranu venkovské Anglie (Council for Protection of Rur al Eng­ land), která je dnes běžně známá pod zkratkou CPRE. Tato nezisková organizace byla založe­ na již v roce 1926, v době rozmachu hospodář­ ství po první světo vé válce, kdy se zač al y stále více projevovat negativní vli vy urbanizace a do­ pravy na krajinu, která tak upoutala Karla Čap­ ka při jeho návštěvě v roce 1924. V průběhu se­ dmdesáti let své existence dosáhla CPRE mimo jiné zákazu umisťování velkoplošných reklam v o tevřen é krajině, vyhlášení deseti národních parků, významn ě ovli vnila legislativu územního plánování a reformu zemědělské politiky brit­ ské vl ády. Čerstvým úspěchem je vyhlášení zá­ konné ochrany všech živých plotů, tolik typic ­ kých pro anglický venkov, které završilo dvacet pět let trvající kampaň . CPRE si i dnes, kdy existuje řada jiných, speci­ ali zovaněj š ích organizací, zacho vala jedno z před ních míst v anglickém environmentáln ím hnutí. V souč a sn osti má 40 000 č l enů sdruže­ ných do 1 200 místních skupi n pod vedením I 500 dobrovol n í ků. V sídle organizace pracuje čtyři cet profesionálních zaměs tn an ců , kteří or­ ganizují cílené kampaně a získávají fin ance na další činnost. CPRE neorganizuje demon strace či jiné přímé akce, i když oceňuje jejich důle ži ­ tost. Jak nám potvrdil David Conder, zástupce řed i tele CPRE . .,jestliže nepřesvědčím e politiky a úhdllíky my, v oblecích a s kufříky. mohou to učin it ti, kteří se venku p řipoutá vají k buldoze ­ rům. CPRE ale podobné akce neorgan izuje; již mnoho úředn íků nám potvrdilo, že mají větH obavy z jednání s na.fimi profesionály než s de­ monstranty na ulici. " V současnosti CPRE za m ěřuje svou kolika hlavními směry:

činnost ně­

* ochrana mokřadů a jejich extenzívní využívá­ ní,

* ochrana živých plotů, 36

* tlak

přiláká

Věra

vybudovat na venkově v příš tích něko li ka letech čtyři milióny bytů (CPRE navrhuje využít hl av ně zdevastované na

změ n u plá nů

městské čtvrti ) .

S tím souvisí i snaha CPRE identifikovat a po­ pul arizovat "urban footpr int" - "stopu", kterou zanechává město ve venkovské krajině. V prů­ běhu posledních dvaceti let den n ě opustí město na 300 lidí, kteří se usazují na ven kově . Č tvrti s výškovými domy z šedesátých let, tolik po­ dobné naš im panelovým krabicím, mají dnes nižší hustotu obyvatel nežli čtvrtě domků ze za­ čátku stoleli. I to je důvod, proč se CPRE začí ­ ná orientovat také na městské problémy, proto­ že právě jejich řešením chce ulevit venkovu. Zcela novými oblastmi či nn osti je také úsilí ob­ posoudit krásu kraj iny a využít ji jako argumentu při jednáních, a kampaně , zaměřené na omezení zne č istě ní hlukem a světlem (kam­ paň "Za tmavé noci") jako faktorů, význ am ně ovliv ňujících kvalitu ži vota na venkově.

jekti vně

Principy, které vedly v průběhu sedmdesáti let práce CPRE k řadě ú spěch ů shrnuje D. Conder do několika bodů, které, i přesto, že někdy od­ rážejí anglickou realitu, mohou být inspirující také pro českého čtenáře: úspěchu jsou malé místní skupiny, které mon itorují lokáln í problémy a informují centrum.

I. Základem

2. Neužívej velkých slov, 3.

Buď

bu ď

realistou.

tvrdohlavým realistou,

Staří

ochr ánci jsou mladí

více

buď nepříjemný

Fojtová

Čím bych byl, kdybych se neúčastn il ? K to­ mu, abych byl, musím se účas tn it. (Saint-Exupéry, francouzský letec a spisovatel)

Každého, kdo přijde mezi členy občan ského sdružen í Staří ochránci Jizerských hor, musí napadnout otázka: Proč si i'<íkále staN, když jste všichni mladí? A oni už mají při p rave­ nou odpověď: Protože naše sdruženi vzniklo v roce 1994 a Mladí ochránci JH tu byli už dvacet let. A také myslíme do budoucna, říká s úsměvem pět advacetiletý Jan Korytář, je­ den ze zak ladatel ů sdružení, které vzniklo z pocitu, že problémy životního prostředí ne­ jsou řešeny d o statečně rychle, a že spíše než jejich příčiny jsou ods traňo v ány pouze pří ­ znaky krize. Pozn ání je matkou moudrosti Je nesp orn ě dol oženo, že v původních lesích Jizerských hor i:ostl y statisíce jedlí b ěloko ­ rých , tisu červeného, jilmu horského a lípy velkolisté. Většina těchto smíšených lesů, z jejichž pů vodní skladby se uchovalo jen pár set dospělých stro mů , byla nahrazena smrko­ vými monokulturami. Poznání, že k obnově Jizerských hor patří především obnova přiro ­ zených lesů a záchrana původních dřevin, p řivedlo členy sdružení ke konkrétním kro­ kům a moudře usoudili, že právě tato oblast jim poskytne dostatek prostoru pro práci, kte­ rá bude ku p ros pě chu nejen přírodě, ale po­ tažmo i čl ověku samotnému. Členové sdru -

při jednání, ale vždy jednej s úředníky a poli­

tiky

čestně.

4. Získávej podporu

veřejnosti.

5. Buď s oučástí "kolektivní paměti " , vl ádě a úředn íkům jejich sliby. 6. Pamatuj, že zapojení

připomín ej

Zralé šišky v korullě třicetimetrové jedle bělo­ koré. Jedle bělokorá patří mezi nejohrožellější jizerskohorské dřevillY. V současné době je ve školkách Starých ochrállců 25 000 dvouletých jedlových sem elláčků ze semen posbírallých z asi čtyřiceti str011111 v roce 1995. Foto Jali Korytář

občanů skutečně mů že

změnit záměry úředníků

a po li tiků.

7. Neoperuj pouze s v ědecký m i poznatky a řen ími, využij ve správné míře cit.

mě­

8. Mysli a jednej lokáln ě, dosáhneš tak větší ho pochopení veřejnosti, než budeš-Ii se oriento­ vat pouze na celosvětové problémy. Díky tě mto zásadám a usilovné práci a podpoře 40 000 čl en ů se CPRE úspěšně daří ovli vňo vat nejen plány a či ny místních úřadl! a britské vlá­ dy, ale nyní i rozhodování Evropské Un ie.

NEVLÁDNí EKOLOGICKÉ ORGANIZACE _ _

Zbyněk Ulčák

_ _ __

_

_ _ _ _ _ _ _ ~~91r(jru1Jfl®~

dé buky, jedle a jilmy před jelení zvěří , vysa­ vě výsadba původních dřevin. S taří ochránci Jizerských hor však vycházejí také z faktu, dili 600 jilmů horských a posbírali I 200 kg že je třeba respektovat i místní přírodní (po­ bukvic z nejvyšších poloh Jizerských hor. někud drsné) podmínky. Nebylo by účelné Tato váha představuje přes milion zdravých provádět výsadbu sazenicemi stromů, vypě­ sazenic. K tomu semena jeřábu a břízy z ná­ stovaných v jiných podmínkách, např. ve horní plošiny. V listopadových dnech pak sklenících, než v jakých budou růst. Jan Ko­ dokončili na Desenském hřebenu výsadbu rytář k tomu dodává: "Snažíme se dělat věci 1100 buků a 900 javorů klenů. co nejpřirozenějším způsobem, a proto neu­ Ve školce letos roste např. 25 400 ks jedle míme vypěstovat bukovou sazenici již za je­ bělokoré, 8 600 ks jilmu horského, 90 000 ks den rok. To nedokáže ani p říroda. To, že buku lesního, 30 000 ks javoru klenu a další žení jis tě nepřekypovali falešným optimis­ původní dřeviny. Bez dostatečného množství mem a spíše byli přesvědčeni, jak praví fran­ sazenic by snaha o obnovu přirozených lesů couzský romanopisec J ean Dutourd, že "sku­ vyzněla naprázdno. Do svých aktivit začali v tečný optimismus nespočívá v přesvědčen í, že letošním roce i cílevědomě zapojovat veřej­ všechno půjde dobře, ale v názoru, že ne nost - pomocí výstavy, přednášek na školách, všechno půjde špatně" . brigád v lesních školkách a víkendů na vlast­ ní chalupě v srdci hor. V letošním podzimu I dobré skutky potřebují prostředky se těchto víkendových akcí zúčastnilo přes sto zejména mladých lidí z regionu. Přesněji řečeno, především dobré skutky je potřebují, neboť právě ony přinášejí člověku

Co ještě chtějí udělat?

v některých školkách jsou sazenice v prvních Pěs tování sazenic je důležité a potřebné, ale

života doslova hýčkány v n epřiroze ­ podle Jana Kory táře to nestačí: "V příštím

ných podmínkách ve skleníku s pravidelnou roce chceme ještě více zapojit do naší čin­

zálivkou a s dostatkem živin, je v přímém roz­ nosti veřejnost pomocí výstavy, přednáškami,

poru s tím, jak rostou v přírodě. Následky ta­ letním táborem, spoluprací s oddíly či škola­ kovéhoto zacházení se mohu projevit až za mi, apod. Nedílnou součásti naší kampaně je

několik desítek let např. menší životností či i spolupráce s novináři. Na jaře chceme také

odolností z nich vypěstovaných stromů." otevřít Ekocentrum, jež bude naší hlavni zá­ kladnou pro práci s veřejností" .

Co s tím? Velkou váhu přikládají i získání dalších spo­

Mapováním výskytu ohrožených dřevin lupracovníků, ať už zaměstnanců či dobro­

a sběrem jejich semen je zajiš těno pěstování volníků.

sazenic jizerskohorských dřevin. Ve vlast­ Jank Korytář na závěr dodává: " vývoj v na­ ních školkách, bez použití umělých hnojiv, šem rodném městě nás asi brzy donutí "se­ pesticidů a šetrně bez těžké mechanizace pěs­ stoupit z hor" a začít se -věnovat i problema­ tují S taří ochránci sazenice stromů , které jsou tice dalšího rozvoje Liberce. Některé inves­ už od počátku růstu vystaveny stejným pod­ tiční záměry jsou totiž více než sporné. Nedo­ mínkám, ve kterých budou růst. Tak si zajiš­ statku práce se bohužel obávat nemusíme".

ťují zdravou sadbu, základ pro další práci. Kontakt: Staří ochránci Jizerských hor, Ma­ Sdružení spolupracuje s lesníky, Správou sarykova 699/9, Liberec 1,46001 CHKO i s Nadací pro záchranu a obnovu Ji­ tel.: 048/52233 88 nebo 048/462 186 zerských hor. měsících

Vyzvedáváníbukových semenáčků z nejvyšších poloh Jizerských hor. V roce 1997 jich členové a přátelé sdružení vyzvedli 175 000 a přesadili je do vlllstní lesníškolky. Foto Jan Korytář

Jedli bllokoréje věnována opravdu maximální Na snlmku Petra Schliisingera je zachy­ spíše radost než bohatství. Ing. Petr Schl5sin­ Z;l vice než tři roky své existence vybudovali ceno zalévání přeškolkovaných tříměsíčních semenác7ců jedle bělokoré v hlllvní školce. ger sám říká: "Se srdcem na dlani jsem zís­ ochránci přes 3 000 ochran, které chrání mla­

Co všechno už udělali

péče.

kával sponzory a jednal s místními úřady ". Oslovil přes dvě stě sponzorů , ale jen desítka byla ochotna projevit nejen zájem, ale i po­ skytnout fin anční podporu. Se sponzory pra­ cuje sdružení dlou hodobě. 400 000 Kč získa­ ných v letošním roce není pro regionální eko­ logickou organizaci málo.

Trvalá udržitelnost J izerských hor Jizerské hory, jak již známo, patří k našim nejvíce zdevastovaným horám. Na jejich současném stavu se podepsaly nejen imise ze sousedního Polska a Německa a také od nás, ale na druhé straně i náhrada původních les­ ních porostů smrkovými monokulturami, kte­ ré jsou náchylné k polomům i dřevním škůd­ cům (kůrovec) . Rychlý růst smrků vede k velkoplošnému vytěžování dřeva, a tak vr­ 'cholky a úbočí kopců "zdobí" hoHny a často i torza mrtvých stromů. Jednou z cest jak těmto horám pomoci je prá­

~~~rrl1tilllf1
NEVLÁDNí EKOLOGICKÉ ORGANIZACE

37

Ekologický právní servisinfornnuje

bude novelizována i tato, budeme tato zvířata muset vZÍt k sobě domů , po vzoru hajných z Ladových obrázků, abychom je ochránili před palbou mysli vců , vyzbrojených automa­ tickými zbran ěmi. Ty jsou totiž u nás, na zá­ kladě výhrady ministerstva zeměděl s tví, z Bernské úmluvy vyškrtnuty také.

Víte, jaký je rozdíl mezi koncepcí a str ategií? Usnesením vlády ČR z 27. srpna 1997, kte­ rým byla schválena tzv. strategie železni ční dopravy v České republice, obešlo minister­ stvo, jako již tradičně, zákon 244/1 992 Sb., o posuzování v li vů na životní prostředí. Po­ suzování procesem EIA podléhají i materiály koncepčního charakteru, schvalované na úrovni ústředních orgánů státní správy. Mi­ nisterstvo dopravy však ustanovení o posuzo­ vání koncepcí obchází jednoduše tak, že ma­ teriál nazve jinak (zpravidla strategie), pří­ padně jej prohlásí za přehodnocení rozhod­ nutí vlády z dob, kdy zákon 244/1 992 Sb. ne­ platil. Protože se zahájení řízení EIA nelze domáhat, zvažoval Ekologický právní servis podat (spolu s Hnutím Duha a Sdružením za šetrnou dopravu) ústavní stížnost pro poruše­ ní práva na informace o stavu životního pro­ střed í (č l. 35 odst. 1), neboť nám byly upřes ­ něny informace o tom, jaký vliv bude mít zrušení železni čních tratí na životní prostředí v České republice. Podle řady odborníků by však tento spor byl předem prohraný. Listina základních práv a svobod totiž zaručuje občanům právo na in­ formace o současném, ne však budoucím sta­ vu životního prostředí. Proto jsme návrh na­ konec stáhli. Případ je hrubým porušením Listiny v čl. 2, podle něhož lze státní moc up l atňovat pouze způsobem, který stanoví zákon a je důkazem, že změna (resp. zpřísně­ ní) zákona o EIA je nanejvýš žádoucí.

Jak se koza nažrala a vlk lovný

zůstal

Shodou okolností stejného dne, 27. srpna 1997, přijala vláda ČR ještě jedno usnesení, kterým Česká republika přistupuje k Ú mluvě o ochraně evropské fauny a flóry a přírod­ ních stanovišť. Tato úmluva zaj išťuj e zvláštní ochranu, včetně zákazu záměrného odchytu, držení a zabíjení, di voce žijícím, ohroženým druhů m rostlin a živoč i chů . Radost z tohoto chvályhodného počinu nám kalí jen to, že z tohoto pomyslného Schindlerova seznamu byli za pomoci mezinárodněprávního institu­ tu tzv. "výhrady" vyřazeni na návrh minister­ stva zemědělství vlk, medvěd h nědý , výr vel­ ký, káně lesní, káně rousné, jestřáb lesní a poštolka obecná, z důvodu "současného ší­ ření těchto druhů na území České republiky,

38

Ministerstvo zapomnělo na Horní Věstonice Ministerstvo životního prostředí rozhodlo dne 15. září 1997 o udělení výjimky ze zá­ kladních ochranných podmínek Národní pří­ rodní rezervace "Děvín - Kotel - Soutěska" v I. zóně Chráněné krajinné oblasti Pálava podle § 43 zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Výjimku si vyžádaly České radiokomunikace a.s. pro realizaci přestavby pálavského vy sílače, zahrnující také úpravy přístu pové cesty. Ministerstvo však k řízení o p omnělo přizvat jako účastníka řízení obec Horní Věstonice a obec o řízení ani neinfor­ movalo. Obec tak neměla možnost vnést k ří­ zení své námitky vů či povoleni rekonstrukce vy sílače, ani podat proti rozhodnutí rozklad. Obec Horní Věstonice proto podala návrh na povolení obnovy řízení o udělení výjimky. O povolení obnovy řízení bude nyní rozho­ dovat rozkladová komise MZP. Pokud bude nařízen a obnova, bude to pro ekologické or­ ganizace znamenat výjimečnou možnost vstoupit po boku nespokojené obce znovu do Kresba lana Stekl!'ka

z důvodu potřeby regulace potravních specia­

listů nebo z důvodu běžného využívání v so­

kolnictví". Zejména u dravců je toto zdůvod­

něn í absurdní, neboť jich nepřibý v á , ale nao­

pak ubývá, a o tom, že dalším důvodem ab­

sence dravců na seznamu úmluvy bude neru­

šený výkon oblíbeného mysliveckého hobby

- sokolnictví, raději pomlčme. Je škoda, že se

v České republice nevyskytují kytovci a tule­

ni , ti totiž podle rozhodnutí vlády u nás chrá­

něni j sou.

Je zby tečné mluvit o porušených předvol eb­

ních slibech ministra zemědělství, o vlivu

myslivecké lobby na č innost ministerstva

atd. Stačí říct, že výše j menované druhy zví­

řat po vydání vyhlášky ministerstva zeměděl­

ství č . 132/1996 Sb., kterou se provádí zákon

o myslivosti a přijetí Bernské úmluvy chrání už jen vyhláška 395/1992, kterou se provádí některá ustanovení zákona 114/1992 Sb. Až

řízení.

Martin Prokop

Prosinec j osefCink Ze stromů padá suché listí na zem

Stromy chystají se k přezimování

V popraskané kůře zaschlá pryskyřice s mrtvými včelami a motýii kteřf nedoletěli

A rOzPažené větve těžknou pod první j inovatkou

EKOLOGICKÝ PRÁVNí SERVIS _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \)~3rrilI:Uufi
Fórum názorů

Ze zápisníku státního úředníka

Vstříc České Experimentální

Republice Mám zato, že

oční lékaři

by se v poslanecké

sněmovně vyřádili, neboť je tam minimálně

128 silně krátkozrakých poslanců . Jak jinak si vysvětlit fakt, že hlasovali pro zákon o zří­ zení vyšších územně správních celků v té po­ době, v jaké byl schválen. Aby nevznikla mýlka; zřízení samospráv­ ných krajů je ve své podstatě věc užitečná a potřebná, avšak způsob, jakým se připravu ­ je, vzbuzuje silné pochybnosti o úspěšnosti výsledku. Předsta vme si situaci, kdy stavitel dá zrekon­ struovat dům na 14 bytů tak, že některé vchody zazdí, jiné probourá, a pak teprve po­ věří projektanty, aby vymysleli, pro kolik lidí vlastně ten dům bude, jaká bude funkce jed­ notlivých místností a podobně. Pak se třeba zj istí, že z některých pokojů se lze dostat do kuchyně nejsnáze přes ložnici sousedního bytu, z jiného bytu se zase nájemce nedosta­ ne na WC a přitom bude muset hradit stočné v plné výši. že je to nesmysl? Ovšem, ale tak nějak se postupuje v případě právě odhlasovaných krajů. Člověku se vnucuje myšlenka, že vý­ sledný hybrid je kompromisem u skuteč ně­ ným v rámci boje mezi různý m i lobby a byl závislý především na tom, jakou kdo má kde silnou pozici a odkud který poslanec je. Tvůrci návrhu a v l astně i ti, kteří mu požeh­ naJi, mnohde ignorovali přirozené vazby v regionech, ať geografické nebo socioekono­ mické. Je hezké ohánět se poj my jako je princi p subsidiarity, čili ať se řeší věci na od­ povídající úrovni, když ho pak v praxi nebu­ de někde možné uplatnit. Jestliže velké měs­ to, které je přirozeným centrem kraje, nebude mít možnost ovlivnit dění v oblasti, kde leží jeho rozhodující zdroje pitné vody, pak je tu něco v nepořádku. Jestliže občané, kteří do­ sud měli možnost dostat se do centra svého regionu přímým spojem maximálně za jednu hodinu, teď budou muset volit do nového centra cestu buď i ndividuál ně přes hory a přes doly po okreskách nebo veřejnou do­ pravou minimálně s jedním přesedáním a s vyhlídkou na aspoň dvouhodinové puto­ vání, nesvědčí to o promyšleném přístupu . Pokud chtěli zákonodárci za každou cenu prosadit jinou strukturu krajů než tady ·byla za minulé éry, měli to tedy udělat zgruntu a zamyslet se i nad současnou strukturou okresů. Jejich hranice také byly mnohdy z~­ vedeny podle politických a nikoliv věc ných hledisek. Z komentářů v tisku a televizi ovšem plyne, že není j isté, zda okresy vůbec přežijí. Přitom je zřej mé, že vznik krajů úzce

~u~rr~ooufi
~~

Neodpovědný

neodpovědná S cénář

ministr, vláda



souvisí se strukturou aparátu státní správy a okresní úřady tvoří její nejvýznamnější stu­ peň. Z pohledu svých zkušeností ze státní správy si troufám tvrdit, že pokud okresy přetrvají v souč as né podobě, je schválený po­ čet krajů příliš vysoký. Naopak, pokud za­ niknou ú plně , pak těch krajů zase bude pro­ klatě málo. Co dokáže nekoncepčnost a systém ,jak chceš", to už se ve struktuře státní správy projevilo. Některé instituce mají dosud pů­ sobnost podle původních kraj ů socialistické­ ho Česka, územní odbory ministerstev mají členění poněkud odlišné a aby toho nebylo dost, např. Česká inspekce životního prostře­ dí má rozčl eněny své oblastní inspektoráty také jinak. A teď se v tom, občane , vyznej. Asi není od věci pokusit se co nejrychleji oslabit centrální moc státu. Z urči tého hledis­ ka lze tvrdit, že kraje měly být vytvořeny už dávno. Vždyť je tu řada věcí , týkajících se mj . i životního pro středí, které nelze dost dobře koncepčně řešit z úrovně obce ani okresu a přito m stát už se tím zabývat nemů­ že. Je tu i otázka financí (o ty jde až v první řadě, jak známo) a vůbec oblastního rozvoje. A však tak závažný zásah do struktury státu by měl být promyšlen důkladněji, ve varian­ tách, s již připravenými návrhy na rozdělen í kompetencí samosprávy, struktury aparátu státní správy a s odhadem nákl adů. A to na všech úrovních, od obcí až po kraje. Slyším ovšem okamžitou reakci: pokud by se měnilo všechno najednou, vznikl by chaos a stálo by to všechno mnohem více. K tomu lze jen konstatovat, že chaos se dá očekáv at i takto, právě proto, jakým způsobem se k té­ to závažné věci přistupuje. A otázka peněz je velice relativní. Jako daňový poplatník jsem ochoten připusti t ještě vyšší náklady, než jsou nyní uváděny pro vznik kraj ů , pokud uvidím, že je tu poctivá snaha o co nej lepší řešení. Naopak, dosavadní vývoj událostí mě utvrzuje v tom, že peníze, kterými zaplatíme tento experiment, budou penězi vyhozenými z okna. Nesystémová řešen í bývají, jak zná­ mo, v konečném účtování ta nejdražší. Nevylučuji ovšem, že se mýlím. Pak se po­ s lancům omluvím a půj du navštívit svého oč­ ního lékaře já.

je znám. Privatizace autobusové dopravy omezení, zdražení, zhoršení stavu vo­ zového parku. Pisatel po léta vedl autobusové zá­ jezdy. Nestalo se mu, o čem nyní slyšel: Zájezd z vesnice na Vysočině uvízl po čtyřiceti kilomet­ rech, musilo se spravit kolo. Na zpáteční cestě au­ tobus soukromé fmny zkolaboval patnáct kilo­ metrů před cílem definitivně. V noci zachraňovala účastJúky telefonem přivolaná osobní auta. Naše thatcheristy nevzrušují ani zkušenosti s pri­ vatizací britských železnic 1993-1996. Náklady tamní státní společnosti činily 1,2 mld. liber, ny­ nější náklady soukromých společnosti dohromady 1,9 mld. Výhody pro cestující se omezily a noví vlastníci tvrdě tlačí na zrušeni dosud existující re­ gulace jízdného (viz Právo, 15. JO. 1997). Lidové noviny (20. 11,1997) poněkud zmatečně ujišťují, že železnice mají dostat jen ti, kdo dají jednoZJIačnou a prokazatelnou záruku zajištlní dlouhodobého provozu trati, ale dodávají: V roz­ hodnutí může být dále zakorvena například povin­ nost pravidelné osobní dopravy podle dohody s příslušnými regionálními a státními orgány. Tak tedy záruka nebo možnost dohody? Jaké šance mají jeho kolegové při jednání s bu­ doucím majitelem trati, připomíná starosta Čelá­ kovic. Budou mu vydáni na milost a nemilost, a to bez ohledu na to, že tento nový vlastník dostane dotace od státu, okresů, obcÍ. Bude totiž soukro­ mým držitelem lokálního monopolu. Starosta uza­ virá: Dopravní obslužnost se musí řešit komplex­ nl(Slovo. 16. 10. 1997). Tedy nikoliv tak, že nyní provozovatelé autobusových linek nejenže igno­ rují jízdní řád a sama nádraží železnice, ale i svých autobusových kolegů . A to se ministr Ři­ man při ukončení únorové stávky železničářů za­ vázal k vypracování státní koncepce hromadné dopravy. Jak vidno, nikdo však v našem parla­ mentním režimu ministra k odpovědnosti nevolá. O další jízdní pruhy se začala rozšiřovat dálnice z Prahy do Brna. V ČR je evidováno už 3 450 000 osobních atomobilů. Koncem roku 1988 jich v celém Československu bylo 3200000. Na tisfc obyvatel bylo roku 1996 v Německu 423 osobnfch vozů, u nás 327, tj. 77,3 % německého stavu. Ale náš hrubý domácí produkt činil v roce 1993 jen necelých 13 % toho, co vytvořili Němci. Do očí bijící příklad, v čem žijeme nad poměry. Průměrné stáří vozů při tom obnáší 141et (Právo, 22. JO. 1997). Vždyť dosud stále v křesle sedíci ministr dopravy povolil 29. listopadu loňského ro­ ku dovoz ojetin nesplň ujicich ekologické normy EU. To samozřejmě vláda ještě nemohla vědět, že Česká republika si nemů že dovolit další růst schodku zahraničního obchodu, že dříve než do roku bude musit devalvovat korunu, zvyšovat úvazky uč i telů a ubírat na dětských přídavcích. Vážně jí však jde o to, aby se nedoplácelo na že­ leznici, aby se prodaly koleje i lukrativní pozem­ ky, o budovách nemluvě.

Miroslav Rokos

Jaromír Procházka

Kresba Jana Steklfka

přinesla její

FÓRUM NÁZORŮ

39

Jaké plazy jste našli

V časopisech ABC a Veronica vyšly

souběž ­

ně články s názvem "Hledejte plazy" . 2ádali

jsme vás, ať nám napíšete o svém pozorování pl azů v přírodě i o místech, kde jsou na silni­ cích ve větším množstvÍ ohrožováni obojži­ velníci. výzvy v obou čas opisec h mě l y mimořádně velký ohlas. Celkem příšlo přes 60 dopisů a v nich více než 100 údajů . Je to daleko víc, než jsme se odvážili doufat v době , kdy jsme se na vás obrátili. Psali nám dospělí lidé, středoškoláci i děti. Přes neočekávané množ­ ství vašich dopisů nás však především pře­ kvapila jejich vysoká úroveň . Lokality jsou ve většině případů popsány velmi přesně, ná­ lezy vesměs doloženy fotografiemi nebo s vlečkam i.

Pan! Markéta Kousalová z Vranova u Brna nám poslala fotografie užovky hladké a píše: " Nejprve jsme si mysleli, že je to zmije! Z kn ihy Naši obojživelníci a plazi jsme usou­ dili, že asi nemáme pravdu a že se s největší pravděpodobností jedná o užovku hladkou. Jednalo se o několik shluků dospelých i ma­ lých hadů. Objevili jsme je koncem srpna. Těšíme se na jaro, až po zimě ožijí. " Patrně nejmladším odpovídajícím byl jede­ náctiletý Martin Plesný z Tuklat. Ve svém okolí zjistil pět druhů plazů. U všech pozoro­ váni napsal vše, co jsme od vás požadovali, tedy název druhu, datum i místo nálezu a poJeštlrka obecná - Lacerta agilis je jedním z našich nejběžnějších plazů, přesto nám stále chybípřesné údaje o j ejím rozšíření. Patří mezi zvláště chráněné druhy živočichů a je řazena do kategorie druh ů silně ohrožených. Foto Hana a Anna Tůmovy

Užovka h1adlui - Coronella austriacaje pro svůj vzhled (chybíf.luté půlměsíčky za hlavou, tmavé skvrny na hřbetě jsou zamlňovány s klikatým pruhem) často zaměňována se zmijí. Žije však na zcela odlišných biotopech - obývá suché, výslunné křovinaté stráně lesostepního charakteru. Zmi­ je se vyskytuje na slunných, ale vlhkých místech (lesnípaseky, rašeliniště, okraj e lesních potoků). Foto Markéta Kousalová čet pozorovaných zvířat. Moc pěkně popsal všechna svá pozorování, na ukázku uvádí mě čás t jeho dopisu: " Kamenitá stráň nad ces­ tou k obecnímu úřadu. Na mírně terasovité kamenité stráni rostlo houští, to ovšem bylo vykáceno, zbylo po něm hodně pa řezů. Poté se tam vytvořil suchý hnědý prach. Ještě zde roste pár stromků a poskrovnu trávy. Ještěr­

ky tu mají ráj. Na jednom velkém pa řezu se slunila krásná, asi dvaceticentimetrová zele­ ná ještěrka s modrým hrdlem, nepochybným to dúkazem, že mám tu čest pozorovat sameč­ ka. Sotva jsem se přiblížil, krásné stvo ření prchlo do koruny stromu. " Studentka brněnského gymnázia Jana Ku če­ rová nám popsala (a přesným nákresem v mapce doložila) místo, kde na j aře přich ází o život desítky ropuch při své jarní pouti do medláneckého rybníka. Jana se však nespo­ kojila pouze s tím, že nám napsala. Spolu s dalšími členy své rodiny padesát ropuch přes rizikový úsek přenesla . Za to jí patří po­ děkován í.

Velké množství údaj ů nám poslal Jan Potů­ ček z Plzně, cenné dopisy jsme dostali i od Martina Krka, Tomáše Nového, Jana Tlusté­ ho, Ireny Bártové z Brna, Jaromíra Kadlečka z B řeclavi, Ivana Trojníčka ze Znojma, Zdeňka Karbera z Velkých Pavlovic, Petra Tomáše z Lipníka ... Všechny informace, které jsme vaším pro­ střednictvím získali, nás nejen potěšily, ale pomohly nám získat nové údaje. Díky nim máme přesnější představu o rozšíření plazů na území naší republiky a můžeme je také využít při ochraně jednotlivých druhů. Za všechny údaje moc děkujeme a těšíme se na další spolupráci s Vámi. Blanka Mikátová, Mojmír Vlašín

40

OCHRANA Žl%: PŘtRODY _ _ _ _ _ _ _ _ __ __

_

_

_ __

_ ~~9n'\!oonfi
Boudo, budko, kdo v

tobě

přebývá,

aneb soutěž o ptačí budku

Vedle sypání ptáčkům je vyvěšování budek pro ptáky všeobecně tolerovanou a oceňova­ nou činností ochránců přírody. Jenže díky výrokům typu "běžte si věšet budky pro špačky a nepleťte se do našich věcí" se poda­ řilo výrobu budek tak trochu zprofanovat. Někteří ochránci se za to až jakoby stydí. Dnes, v době globální krize vyvěšovat bud­ ky? Zapomíná se přitom, že to je činnost stá­ le velice důležitá, záslužná a zajímavá. Proč? Protože především dutinoví ptáci patří k nejdůležitějším pomocníkům člověka při regulaci hmyzu, který škodí v zahrádkách sa­ dech a vinicích. Jejich stavy jsou často nižší, než by mohly být, díky tomu, že nemají kde hnízdit. Ve větších budkách zase přebývají dravci a sovy, kteří se živí drobnými hlodav­ ci, především hraboši. Je tedy vyvěšování budek zřejmě jednou z nejstarších činností, směřující k biologické regulaci v polních a zahradních kulturách. V klasických budkách, tzv. sýkornících, hnízdí většinou opravdu ty sýkory, občas ně­ jaký ten lejsek, brhlík či vrabec. Ve větších budkách to bývají špačci, někdy i krutihlavi. Ve speciálních budkách pak můžeme najít hnízdící puštíky, kalouse, poštolky, ale i dud­ ky nebo skorce. Ale i ti nej obyčej n ěj š í ptáci patří k těm nejkrásněj ším. Tak například modřinka je (vedle stehlíka pochopi tel ně) asi nejkrásnější z našich drobných ptáků. A tak mít na zahradě hnízdící sýkoru je možná stej­ n ě krásné, jako mít záhon plný růží. Nebo i krásnější. Důležité je na vy věš o vání budek i to, že čl o­ věk po všelijakém psaní petic a poslouchání přednášek může něco sku tečně praktického pro ochranu přírody udělat. Základní organizace Ceského svazu ochrán­ ců přírody Veronica v rámci kurzu praktické ochrany přfrody, který u spořádala spolu s Lipkou, zorganizovala výrobu budek pod taktovkou zkušeného budkáře Zdeňka Ko­ houta z Pozořic. Z předřezaných dílců si mo­ hl každý stlouci svoji vlastní budku. A pak ji

nové ptáky, ale také recyklaci obtížně recyk­ lovatelného odpadu (tel evi zorů). Někoho možná napadne, co to asi bude za budky, ze staré překližky . Ti, co si budku už obstarali, však byli překvapeni, že je nejen hezká. snadno instalovatelná ale i trvanlivá. A ještě něco - hladký povrch je z venku výhodou proti kunám, které rády budky vybírají, uv­ ni tř je zdrsněn , aby ptáci mohli vylézat. V redakci se nám zdála tato záležitost tak za­ jímavá, že jsme se rozhodli vypsat na získání ptačích budek čtenářskou soutěž. Její pravi­ dla jsou velmi jednoduchá: Každý čtenář Ver oniky, který získá dalšího předplati tele a p řinese nebo zašle do redakce přihlášku k odběru s příslušným před platným, do­

stane zdar ma j ednu nádhernou recyklova­ nou budku. Takže se vám naskýtá možnost: podpořit zároveň hnízdění dutinových ptáků, recyklaci starých televizorů a také vydávání časop i su Veronica, který jak jistě víte, stojí na abonentech, protože na stáncích pod závě­ jemi Blesků, Plejbojů a jiných nebývá ani vi­

Přiveď ovečku do valašské přírody a krajiny!

Kosenka směřující k trvale udržitelnému rozvo­

ji regionu ve prospěch všech jeho obyvatel, pří­

rody, krajiny a její kulturní svébytnosti.

ZO CSOP Kosenka využije ovce v ochranář­

ských programech a poplatky za pronájem inves­

tuje do ochrany přírody . Zmínění soukromí ze­

mědělci tímto projektem získají jehňata na roz­

voj a obměnu stáda.

Chcete-li se uvedeného projektu zúčastnit, kon­

taktuj te Ekologickou poradnu ZO CSOP Ko­

senka Brumovská l l , Valašské Klobouky 766

Ol, tel. - fax: 063612145, ing. Rostislav Trávní­

ček , Miroslav Janík.

Pomůžete krásné přírodě a krajině Valašska,

která potěší a povzbudí každého, kdo zde žije

nebo je zde vítaným hostem.

r ed.

Pod tímto názvem vyhlašuje ZO CSOP Kosenka Valašské Klobouky pro své členy a příznivce akci, jejímž cílem je zlepšit současný stav kraji­ ny, dosavadní péči o chráněná území Bílých Karpat na Kloboucku a navrátit ovce jako tradič­ ní chovná zvířata do valašské přírody. Organizá­ toři chtějí zakoupit a postupně zvětšovat stádo o počtu mínimálně 20 ks ovcí masného plemene Romney Marsh, které je přizpů sobeno celoroč­ nímu pobytu pod širým nebem. Na programu se můžete podílet i Vy. Jak? Za­ koupením plemenné ovečky za 3 500 Kč ajejím následným pronájmem na sedm let ZO CSOP Kosenka. Společ nou y astvou s ovcemi soukro­ mých zemědělců p. Seligy a SVédy se dostane "Vaší" ovečce , za symbolický poplatek 120 ko­ run ročně, celoročn í péče. Za tu dobu bude mít 10 až II jehňat, která budou rovným dílem roz­ dělena mezi Vás - vlastníka, ZO CSOP Kosen­ ka a zm íněné soukromé zemědělc e. Po sedmi letech tak získáte mini málně tři jehňata z ple­ menného chovu Romney Marsh v hodnotě zhruba 7 500 Kč (cena jehněte - 2 500 Kč) nebo odpovídající fi n anční čás tku. Návratnost Vámi inves-tovaných peněz je tedy již za tři roky. Na­ víc po uvedené době budete mít osmiletou ovci nebo finan č ní č ástku za její prodej. Předevš ím pak podpoříte dlouhodobý projekt ZO CSOP

dět.

Jedna budka má hodnotu 120,- Kč, včetně DPH. Na prodej u nás ale není, jen jako pré­ mie za nového předplatitele. Pokud by si ale někdo chtěl budek objednat více, má mož­ nost obrátit se přímo na výrobce - dr. Brabec, Chráněn á dílna MESIT, Družstevní 818, 686 Ol Uherské Hradiště. mv

Ovce, kdysi zcew běžná součást h ospodářské­ ho dvora zejména v horských obwstech, dnes ze svahů našich hor téměř vymizew. Její vlna totiž temo m ůže obstát v konkurenci wciné vl­ ny z ovcl australských. Ovce však vždy měw i nezanedbatelný význam krajinotvorný - spá­ saw totiž trávu tam, kde její kosení bylo nee­ f ektivní, či vypásaw otavy, které v horských obwstech nikdy nedorostly tak, aby se jejich kosení vyplatilo. Její pěstování má proto velký význam pro ochranu krajinného rázu hor­ ských a podhorských oblastí. Pomoci jejímu návratu do krajiny m ůžete i vy. Jak, to se do­ zvíte po přečten í článku ... Foto Igor Sefr

vyvěsit.

Veronica také spolupracuje s chráněnou díl­

nou MESIT v Uherském Hradišti. Tato dílna se zabývá recyklací starých televizorů a za­ městnává na tuto činnost invalidní občany a občany se změněnou pracovní schopností. Kromě druhotných surovin je výstupem z re­ cyklačního procesu množství dřevěné pře­ kližky z beden televizních přijímačů. Z toho­ to jinak obtížně recyklovatelného materiálu vyrábějí v dílně na náš popud ptačí budky. Jsou to především ony klasické a oblíbené sýkorníky a polobudky (rehkovníky). Dílnu podporujeme odkoupením těchto finálních produktů . Hodláme tím podpořit nejen duti­

~'i1911'\1~.2l

OCHRANA ŽIVÉ PŘíRODY

41

Zajímavosti z p řírody

Mokřady Hradišťského p říkopu Tůň

III.

u Kostelan

Při regulaci řeky Moravy ve dvacátých letech tohoto století vzniklo na levém břehu v katast­ rálním území Kostelany nad Moravou neprůtoč­ né rameno o výměře 1,2 ha. Rameno se nachází čtyři kilometry jihozápadně od Uherského Hra­ diště a 0,2 km jihovýchodně od obce Kostelany nad Moravou. Okolí ramene je zemědělsky vy­ užíváno v drobné držbě jako sady a záhumenky. Břehy ramene lemuje úzký stromový a keřový porost tvořený vrbou křehkou (Salu fragilis), topolem bílým a černým (Populus alba a ni­ gra), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) a bezem černým (Sambucus nigra). Stromy le­ mují lokalitu v dostatečné vzdálenosti, takže ne­ dochází k zastiňování hladiny. Vlastní spole­ čen stvo vodních a mokřadních druhů tvoří ze­ jména orobinec širokolistý (Typha latifolia) a rákos obecný (Phragemites australis), doplně­ ný chrasticí rákosovitou (Phalaro ides arundina­

auratus gibelio) a plotice obecná (Rutilus ruti­ lus). Jako významná lokalita kotvice plovoucí (Tra­ pa natans) je rameno známo už nejmén ě pade­ sát let. V roce 1955 se poprvé objevuje návrh na chráněné území a jako takové je po většinu do­ by označováno i v turistických mapách až do­ dnes , a to i přes to , že k vyhlášení dosud nedo­ šlo. Rameno je ve vlastnictví i užívání Morav­ ského rybářského svazu - místní organizace Sta­ ré Město. Až do roku 1992 rybáři pravi delně uvolňovali zarůstající hladinu, včetně části s kotvicí, vytrháváním porostu řetězy vláčen ými za pramicí. Od roku 1992 došlo k dohodě mezi rybáři a referátem životního prostředí okresního

Rameno Tll ň u Kostelan v Jaroslav Hrabec

květnu

1997. Foto

úřadu a část s kotvicí byla z této činnosti vypuš­ těn a a došlo i k dohodě o vyhlášení tůně za chráněné území. V současné době se projedná­

vání zřízení chráněného území v kategorii pří­ rodní památka dokončuje a lze předpokládat, že do konce roku 1997 bude vyhlášeno.

Jaroslav Hrabec Tůň u Kostelan po povodili II srpnu 1997 těsně po velké povodni. Foto P. Svejdová

cea), šípatkou vodní (Sagottaria sagittifolia) atd . Z vzácnějších druhů se pak vyskytuje ze­ jména kotvice plovoucí (Trapa natans), voďan­ ka žabí (Hydrocharis morsus-ranae), rozrazil pobřežní (Ve ronica catenata), tajnička rýžovi tá (Leersia orysoides), šáchor hnědý (Cyperus fus­ cus), sítina smáčknutá (luncus compressus), ko­ satec žlutý (Iris pseudacorus) aj. Živočišnou složku tvoří ropucha obecná (Bulo bulo), ropucha zelená (Bufo viridis), rosnička obecná (Hyla arborea), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan zelený (Ran a kl. esculenta) a plazi ­ užovka obojkovitá (Natru natru), užovka pod­ plamatá (Natru tessellata) a ještěrka obecná (Lacerta agilis). Z vodních ptáků byli v době hnízdění zjištěni kachna divoká (Anas platyr­ hynchos), slípka zelenonohá (Gallinula chloro­ pus) a lyska černá (Fulica atra). Z mlžů byla nalezena škeble rybničná (Anodonta cygnea). Rybí obsádku tvoří nejméně šest druhů, sumec velký (Si/orus glanis), štika obecná (Esox lucius), kapr obecný (Cyprinus carpio), lín obecný (Tinca tinca), karas stříbřitý (Carassius

42

ZNfMAVOSTIZpŘmODY _____________________________________ ~~m~~~

Wd~l1i1DllufiCB~

Pseudokrasové jeskyně na Vsetínsku Jeskyn ě vznikající v nekrasových horninách bu­ dí daleko menši zájem badatelů než atraktivněj­ ší jeskyně krasové. Na rozdll od krasových do­ sahuj í menších rozměrů, jsou těžce přístup né a chybí v nich krasová výzdoba. Ukazuje se však, že i tyto jeskyně mohou být velmi vý­ znamné tím, že např. poskytuj í útočiště řadě vzácných a ohrožených druhů ž i voč ichů. V Hostýnsko-vsetínské h orn atině, Javorníkách a Vizovických vrších existuje celá řada pseudo­ krasových jeskyní, které jsou jen málo prozkou­ mány nebo dosud vů bec ne. Proto se skupina nadšených jeskyňářů ze V setínska v rámci pro­ jektu ZO ČS OP č. 76/06 Orchidea ve Vse tíně (za finanční podpory ÚVR Českéh o svazu och ránců přírody a referátu životního pro středí Okresního úřad u Vsetín) zapojila do mapování nově objevených č i dosud opomíjených pukli ­ nových j eskyní. Jeskyně vznikly gravitačn ím i pohyby, tj. pod­ povrchovým ploužením, odsedáním a skal ním řícením flyšových hornin převážn ě paleogenn í­ ho stář í. Prostory maj í charakter úzkých, dlou­ hých rozsedli n, jejichž stropy tvoří zaklí něné bloky pískovce, nebo jsou to jen dutiny v suti, dno pak tvoří balvany, ostrohranná suť, splave­ né hlíny nebo organ ické zbytky. Na stěnách a stropech se často usazuje splavený jíl, vytvá­ řející kluzkou, vlhkou a krajně n epříjem nou vrstvu, mezi j eskyňáři příz na čně označova no u jako slimr. Vzácn ě se z vyluhovaného vápn ité­ ho tmele pískovců na stropech srážejí drobná brčka. Poněkud častěji než s brčky se v těch to jeskyních setkáváme s bradav ičnatým i až piso­ litickým i formami sintru vysráženého z jeskyn­ ního aerosolu nesoucího h ydroge nuhli č itan vá­ penatý .. V j eskyních nacházejí útočiš tě četní zástupci mykoflóry i fauny. Na organických zbytcích rostou rů zné houby, zimují zde četné mů ry, pa­ vouci i mloci. Avšak nejlépe prozkoumanou skupinou j sou n etopýř i. Při pravidelných kon­ trolách jejich zimo vi šť bylo v jeskyních na Vse­ tínsku zji š těno celkem devět druhů netopýrů. V rámci projektu Pseudokras Vsetínska bylo popsáno patnáct nových podzemnlch prostor, z nichž nejzajím av ější se nacházejí na l okalitě Kobylské ďúry u Karol inky, Kopce u Lid ečka a NPR Pu lč ín - Hradisko. Kobylské ďúry se na­ cházejí asi 4 km SSZ od obce Karoli nka pod vr­ chem Léští. Celkem pět jeskyní, které mají su­ ťový charakter a svou délkou nepřes ahují deset metrů, j e zajímavých hla vn ě tím, že leží v pra­ menné oblasti potoků Bílá hlína a ve dvou z ni ch (jeskyně Poklad nice a j es kyně Studánka) můžeme spatřit malá jezírka. K jeskyním se vá­ že řad a pověstí , údaj ně ještě v minul ém století t vořily spletitý podzemní systém, dnes j iž nee­ xistujíci. Rozsedli nové jeskyně na Kopcích asi I km severně od L idečka a v NPR Pulč ín - Hra­ disko jsou významnými zimovišti vrápence ma­ lého a jiných druhů neto pý rů. Obě tyto lokal ity představují dosud velmi málo prozkoumanou

~'U9rr(]DIl1lfl
oblast, ve které lze čekat další objevy podzem­

ních prostor.

Zmapováním a dokumentací pseudokrasových

j eskyní v okolí Vsetínska terénní práce nekončí

- otvírá se prostor pro řad u dalších výzkumů,

např. mikroklimatický, mykofl oristický, arach­

nologický nebo chiropterologický. Teprve po­

drobným poznáním těchto jeskyní pak lze doce­

nit jejich význam pro valašskou přírodu a kraji­ nu.

Ivo B aroň

Mochna mezi odpadky? To, že jsou běloka rpatské louky posety vstava­ či, ví urč itě každý čtenář Veroniky. Bílé Karpa­ ty však hostí řadu dalších .. kytičkářských" zvláštnost í - jednou z nich je mochna drob­ nokv ětá (Potentilla micra/ltha). Tento' skuteč ně drobný kvítek objevil pro bota­ ni ckou veřejno st Stanislav Staněk, učitel z Ko­ rytné, kterému Bílé Karpaty vděčí za řadu dal­ ších hod notných n álezů . Na svých toulkách po Bílých Karpatech mochnu poprvé zaznamenal v roce 1927 a postup n ě j i nalezl přib liž ně na de­ sítce lokalit v okolí Štítné nad Vláří, Šanova a Hostětín a . V současnost i je zřej m é, že je vý­ skyt tohoto druhu omezen právě na území mezi Štítnou nad Vláří a Pitínem, kde se vyskytuje na řadě rozsahem a početností jedinců drobných lokalit. Tento výskyt je však ojed ině lý nejen v rámci Bílých Karpat, ale i celé České republi­ ky. Bělokarpats ké lokality jsou tedy jedinými nalezišti mochny d robnokvěté u nás, a to vyne­ slo mochně ..punc" kriticky ohroženého druhu. Centrum vý skytu mochny drobnok věté je však ve Středo moří a do střední Evropy zasahuje jen málo (Porýní a Bavorsko). B ěl okarpatským lo­ kali tám jsou nejbližší ojedinělé výskyty na Slo­ vensku (Fifakovská hornatina a Kováčovské kopce). Abyste mohli mochnu drobnokvěto u najít v pří­ ro d ě v plném květu, musíte vyrazit do Bílých Karpat ča sně zjara. Letos se první kvítky obje­ vily už na p oč átku března, ale ob vykle rozkvétá od poloviny března do poloviny dubna. Celko­ vým vzrůstem je rostlina velmi podobná jahod­ níku, od kterého se odlišuje časněj ší dobou kve­ tení, n ačervenalými korunními plátky, dřevna­ tým tlustým vícehlavým oddenkem a nedužna­ tějlcím plodním lů žkem (tedy jinak řeče n o -ja­ hody na ní nenajdete). Roste přev ážně na svě t­ lých lesních okraj ích nebo v prosvětlen ých bu­ ko-dubových porostech. Jedno z bělokarp atských n a lezi šť mochny drob­ nokvěté je v Přírodní památce Žleb u Hostětína. Mochna tu roste hned na několika místech a má zde jednu z nej bohatších lokalit v Bílých Kar­ patech. Do letošního podzimu však se pod koru­ nami d ubů, li p a buků ukrývaly mimo mochnu i poházené odpadky. Drobné jámové lomy pro lámání stavebního kamene, které se tam nachá­ zej í, se přestaly využívat při bližně před padesáti lety a od té doby sloužily přede vš ím k jinému účelu - staly se výhodným, avšak nelegáln ím místem pro uložení domácího odpadu. Dlužno dodat, že několi k metrů od tabulí, hlásaj ících,

že právě zde je chráně n é území, a pár kroků od zdroje pi tné vody, na n ějž je napojena část ro ­ dinných domů v obci. V posledních letech se si­ tu ace výrazně zhoršila, a to přes snahu obecního úřadu v Hostětíně černé skládky rekultivovat. Letos na podzim vyzval i h ostětín ští ochránci přírody všech ny obča ny , jimž zmíně ný stav ne­ byl lhostejný, a společně pak odvezli na řízen ou skládku přibližně 5 tun odpadu. Do budoucna zbý vá zajistit lokalitu p řed dalším náporem od­ padků, a to předevší m kampaní, organizovanou ve spolupráci s obecním úřadem v Hostě tíně , která by vysvětlovala obč anům , že odpad do přírody nepatří a že nejlepší je jej nevytvářet. Mimo to členové základní organizace ČSOP z Hos tětína z ajišťovali kosení luk ve zbylé části Přírodn í památky Žleb. Podobně j ako na odstra­ něn í černých skládek, tak i na kosení luk letos obdržel i fi n ančn í dotaci z Ú střední výkonné ra­ dy ČSOP. Díky této podpoře je stejně jako v min ulých letech celé chrán ěné území pokose­ no a při své jarní výpravě za mochnou drobno­ květou už nemusíte zakopávat o odpadky. Radim Machů

Rostlinstvo tajnosnubné, leč pozornosti hodné Kdesi v dávnosti jsou doby , kdy vážení botani­ kové zaznamenávali při svých prů zku mech kro­ mě kvetoucích rostlin i rostliny tajnosnubné (kryptogamní). Současní fl oristé přenec h ali vý­ zkum mecho ro s tů a lišejn íků speciali stům a vý­ sledkem je ubohá prozkoumanost některých území. Tak se stává, že unikátní a mnohdy neo­ pakovatelné lokality kryptogamních rostli n mizi bez povšimnutí, zatímco každé, byť běžné or­ chidej i se dostává p éče až přehn ané. Př itom kvalita tajnosnubného rostli nstva vypovídá o kva litě životníh o pro středí mnohem více a mnohem citlivěj i také reaguje na činnos t (ne­ bo nečinnost) člověka . Polovinu mech ů , rostou­ cích v České republice, považujeme v součas­ nosti za ohroženou a ještě horší situace je u li­ šejníkú. Z naší přírody prakticky zmizely desít­ ky druhů, a ty, kterých neustále neubývá, by­ chom sp očíta li velm i lehce. Proč tedy si jich praktická ochrana přírody nevšímá? Proč je ne­ zná? Pokusme se podívat na to, co o kryptoga­ mech víme, např. v Bílých Karpatech. Víme, že v p olo vi n ě minulého století chodíval Bošáckou doli nou a vršky Lopeníka a Velké Ja­ voř i ny slovenský botanik, evangelický kněz Jo­ zef Ludovít Holuby. Zaznamenával a sbíral i li­ šej níky a mechorosty, a to takové druhy, že jeho seznamy půso bí jako z jiného světa. Navštíví­ me-Ii jeho lokali ty nyní, nenajdeme ani zlomek pů vodního stavu, spíše jakousi asymptotu blíží­ cí se nule. A uvědomíme si, oč vše jsme př i š l i. V po l ovi ně tohoto století zavítal do Bílých Kar­ pat na krátký čas lichenolog J. Suza, aby zazna­ menal vzácnou lišejníkovou květe nu vápenco­ vých bradel Vršatce. Po cestě mimoděk zapsal i něko l ik druh ů, které se mu zdály samozřejmou a větší pozornost nezasluhující složkou zdejší lišejníkové květe ny. Ale co bychom za jej ich

ZAJíMAVOSTI Z PŘíRODY

43

přítomnost dnes dali! Zde výčet botaniků, kteří zveřejnili své nálezy lišejníků v Bílých Karpa­ tech, končí. V pracovních stolech specialistů je navíc několik nálezů z mapování epifytických lišejníků ze současné doby (J. Liška, I. Pišút) a v herbářích několik sběrů z již zmíněných vá­ pencových bradel Vršatce (I. Pišút, A. Vězda, J.

Poelt). Mechorosty se těšily jen o něco většímu zájmu, a to zejména zásluhou "súchovského re­ publikána" Matúše Beni, ale hlavně profesora J. Podpěry a v druhé polovině století doktora V. Pospíšila. Ale ve srovnání se znalostmi cévna­ tých rostlin působí současné znalosti bezcév­ ných rostlin v Bílých Karpatech směšně. A před očima mizí unikátní a mnohdy neopakovatelné lokality. Projekt zaměřený na výzkum lišejníků a mecho­ rostů Bílých Karpat, v roce 1997 finančně pod­ pořený ÚVR ČSOP. pomohl alespoň trochu zlepšit bezútěšnou situaci. Díky plodné spolu­ práci s Mgr. B. Grunou začal vznikat první se­ znam lišejníků Bílých Karpat a ve spolupráci a RNDr. Z. Hradílkem doplněk k již publikova­ nému seznamu mechorostů moravské čás ti Bí­ lých Karpat od Valentina Pospíšila. Zmí n ěný fi­ nanční příspěvek ÚVR ČSOP umožnil uspořá­ dání 10. bryologicko-lichenologických dnů České botanické společnosti právě v Bílých Karpatech. Sjelo se zde přes 40 předních čes­ kých a slovenských specialistů v oborech bryo­ logie (věda o mechorostech) a lichenologie (vě­ da o lišejnících) a studentů těch to oborů. V po­ měrně krátké době se tak podařilo dostat úroveň znalostí o tajnosnubném rostlinstvu Bílých Kar­ pat na úroveň běžnou ve srovnatelných úze­ mích. Dnes již víme, že ohrožené a vzácné lišej­ níky najdeme na starých dubech u Kamenné bú­ dy a na Lesné, že na ořeších u Horního Němčí, na Žitkové a v Nedašově rostou druhy, které bychom j inde v ČR jen obtížn ě hledali (nápad­ né terčovky Pannelia glabra, P. elega/ltula, P. exasperata nebo P. pastillifera), že staré buky u Štítné nad Vláří nebo u Žitkovského potoka by se měly právě kvůli výskytu lišejníků chrá­ nit, že překvapivě dosti citlivých l išejníků se dochovalo v okolí Hluku a Vlčnova (teplomilná terčovka Parmelia caperata) a že stojí za to po­ dívat se i na topoly u cest (na pokraji vyhynutí stojící A/laptychia ciliaris) nebo na zastíněné a zamechovatělé pískovcové kameny (zástupci rodu Co/lema) . Víme už, že teplomilné stráně na slínovcích hostí kromě vstavačů i nenápad­ ný, ale pod lupou nádherný lišejník Leptogium schraderi a že na jaře či na podzim zde specia­ lista najde vzácné jednoleté mechy. Přijdeme - Ii k mokřadu , sáhneme do mechového patra a pro­ hledáme pěnovcové jeskyňky, vždyť i zde může růst některý z ohrožených mechů, krondlovka netíkovitá (Fissidenv adianthoides) či krasatka přeslenitá (Eucladium vertici/latum). Nemine­ me poličko bez vzácných plevelů, ale přesvěd­ číme se, neskrývá-Ii se tam před námi prchavka křivolaká (Ephemerum recurvifolium) . Zajásá­ me nad zjištěním, že rybáři na Lubné u Korytné šlapou po kriticky ohroženém prutníku BryulIl torquescens a že mu to jen prospívá. Nevyžene­ me ovce z míst, kde v jejich stopách unikají

44

konkurenci citlivé drobné mechy. A zatlačíme slzu nad tím, že nemáme v našich horách rašeli­ ník ani běl om ech, naopak zpychneme nad hoj­ ností vápnomi lných mechů, které nám jinde zá­ vidí. A poděkujeme těm, kteří svou snahou, obětováním svého čas u č i pouhým poskytnutím finanční podpory nám toto poznání umožnili.

Michal Hájek

Žebětínský rybník

tebětíuský ryblllK (foto V. Joura)

v Červené knize uveden jako druh ohrožený (E).

Jedním z dilvod ů ochrany této lokality je roz­

množování obojživelníklJ (podle údajů je zde

sedm druhů), pozoro val jsem zde pulce ropuchy

obecné a skokana hnědého .

Toto vel mi zaj ímavé území si udržuje své pří­

rodní hodnoty pfesto, že je v sousedství zástav­

by a vystaveno vlivům rekreace.

Evžen Wohlgemuth Přírodní památka Žebětínský rybník, ležící v západní části Brna při severním okraji zástav­ by brněnské městské části Žebětín, má rozlohu přibližně 4,4 ha. Jádrem této lokality je rybník dle vod ohospodářské mapy zvaný U silnice. Je napájen potokem Vrbovec a jeho bezejmenným levostranným přítokem a využívá jej jako plůd­ kový rybník Rybářský závod Pohořelice. Potok Vrbovec protéká nad rybníkem v zamok­ řené údolní nivě zarostlé dřevinami (olše lepka­ vá, vrby, topol černý, bez černý aj.) a bahenním rostlinstvem (např. blatouch bahenní a skříp i­ nYl. Přirozeně protékající potok se zde větví v meandrující ramena. Oživení, např. korýš ble­ šivec potoční, ukazuje, že potok je čistý . Rybník U silnice o rozloze 1,5 ha je mírně pro­ táhlého tvaru, s plochými až šikmými břehy po­ rostlými dřevinami (podobnými jako v údolní nivě potoka). Okrajové části jsou místy zarostlé rákosem obecným. V rybníce jsem pozoroval bohaté společenstvo vodních živočichů, např. z vodních plžů možno uvést bahnivku rmutnou, plovatku bahenní, svinutce běloústého, ostnička žebrovaného, kýlnatce čočkovitého a člunici je­ zerní. Skutečnou zajímavostí je nález jediného vodního pavouka vodoucha stříbřitého, který je

Výzkum mokřadní vegetace v Bílých Karpatech Velmi rozmanitá krajina vznikla v posledních staletích na moravskoslovenském pomezí a člo­ věk jí vtiskl rozhodující tvář. S nevelkými, ale nevyzpytatelnými prameništi zápasil tak, že krajinu obohacoval. Bojoval s nimi, a přece si uvědomoval význam rozmanitosti krajiny, která mu byla jediným zdrojem obživy, zápolil s ni­ mi. a přece je udržoval. Nyní odchází a s ním poslední zbytky těchto nenápadných biotopů , močiarú, močárú, barin a mokrazin, jichž si běžný návštěvník ani nepovšimne, nekrášlí-Ii zrovna svahy bílými chomáči suchopýrů. Mok­ řady ve flyšových pohořích jsou přehlížené, cit­ livé a nevelké, ale přírodovědným významem nedoceněné. Tím významem, jenž se ztrácí spo­ lečně s odcházejícím člověkem vrostlým do krajiny, ale který také zároveň každým přetr­ vavším rokem na cennosti nabývá. Opravdu se ztrácí dříve tak typická vegetace flyšových Karpat? Na vlastní smysly jsem se

ZAJíMAVOSTI Z PŘfRODY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~)I1"(]DU1Íl<8~

Leden Jose/Cink Vyplazené jazyky na cestách V polích poláma1lé zátarasy Ke krmelcům daleko o tom mohl přesvědči t při botanickém průz ku­ mu bělokarpatských mokřadů, který byl mou diplomovou pracl. Před oč i ma mi zmizelo ně­ kolik "mokrazin", co překážely chalupářúm ve zlepšování jejich odpočinku. A většinu dalších odsoudil k postupnému zániku skon jejich maji­ telů, starousedlíků ze starohrozenkovských Ko­ panic. Nadějný stav, daný možností získat dota­ ce z ministerstev zemědělství a životního pro­ středí, vzal za své složitými podmínkami pro získání dotace ješ tě dří ve, než mohlo dojít k po­ zitivnim výsledkům. A pokud se obhospodařo­ vaná plocha zmenšuje, téměř vždy zůstává opuštěn právě mokřad . Krajina se dešti eutrofi­ zuje a bez dešťů vysušuje. Mokřady mizí i při­ rozenými procesy v krajině, ale ubývá i nových vhodných lokalit mokřadních společenstev a di­ aspor obligátně mokřadních taxonů. Ve světle těchto skutečností jevila se floristická a fytoce­ nologická dokumentace mokřadních luk a pra­ menišť Bílých Karpat jako neodkladná. Mokřadní vegetace v Bílých Karpatech je od obdobných typů vegetace v jiných územích po­ někud odlišná. Prakticky zde chybí jinde běžné

~-U)fr
druhy cévnatých rostlin (např. Carex echinala ­ ostřice ježatá, Cal'ex demissa - ostřice skloněná, Agrostis ca/lina - psineček psí či GLycel'ia jlui­ lallS - zblochan vzplývavý), mechové patro tvo­ ří výhradně kalcitolerantní mechorosty a vůbec se zde nevyskytují rašeliníky. Naopak nezvykle často se zde potkáme s parožnatkami (převážně s druhem Chara vuLgal'is). Velmi častým jevem je tvoření vápnitých sintrů, naopak vzácné jsou výrazně čočkov i tě vyklenuté slatinné kupy (Studený vrch u Březové , Valašské Klobouky, Hrn čiarky u Strání). Společenstva vypadají jako obdobná společenstva ve vápencových poho­ řích, ale i zde jsou výrazné rozdíly. V Bílých Karpatech jsou z typických rostlin "vápenco­ vých pramenišť" vzácné například ostřice Carex dava/liana, Carex lepidocarpa a Carex hostia­ na (ta je dokonce již řadu let nezvěstná). Nao­ pak daleko větší význam v mokřadních spole­ čenstvech než jinde mají druhy Carex jlacca ­ ostřice sivá, Junclls illjlexus - sítina sivá, Carex panicuLala - ostřice latnatá a skupina druhů in­ dikujících zvýšený obsah solí (zejména síranů) v púdě a ve vodě (Menlha Longi/o/ia - máta

dlouholistá, Carex otrubae - ostřice Otrubova, Carex distan.l' - ostřice oddálená nebo Carex hordeislicllOS - ostřice ječmenovitá a další). Po­ dobné jevy lze vystopovat i v druhovém složení mechového patra. Například jinde běžná vla­ hovka prameništní (Phi/ol1otis 10111ana) je v Bí­ lých Karpatech nahrazena vzácnější vlahovkou vápnomilnou (Pllilonotis ca/carea). Ve vzor­ cích řas převažovaly rozsivky, šlo většinou o druhy tekoucích čistých vod (nejbohatšími lo­

kalitami byla prameniště na Hložinách u Horní­

ho Němčí a na Hrubém Mechnáči v obci Lope­

ník).

Dúvodu odlišnosti bělokarpatských mokřadu je

více. Hlavním faktorem je pravděpodobně vy­

soký obsah vápnitých jílovců (slínovců) v pod­

loží, kombinovaný s kontinentálním klimatem

Svahová prameniště se suchopýry se v krajině prozrawjí nápadným vzhledem. Stávají se tak i výwamným krajillotvomým prvkem. Jet/ilo z pramellišť v PR Hlltě na litkové na přelomil května a června. Foto M. Hájek

ZAJíMAVOSTI Z PŘíRODY

45

" Před očima mi zmizelo n ěkolik mokrazin, co překážely chalupář/l m ve zlepšování jejich od­

počillku ".

PR Hl/tě /la l itkové. Foto M. Hájek

(Dactylorhiza CQJ]Jalica Batou.rek et KreulZ 1997). Vzácné rostli ny však nacházíme i na do­ bytkem rozšlapávaných prameništích . U Strání takto roste kriticky ohrožená tráva odemka vod­ ní (Catabrosa aquatica), u Březové vzácné me­ chy (např. BryulIl kli/lgraeffii). Je proto škoda. že m o k řady a pra m en i ště ~osud leží na okraji

(výpar převažuje nad srážkami). Voda při tékají­ cí do mokřadu obs ahuje více vápníku a hořčíku, ale i více minerálních solí. Půd y jsou zde těžké, jílovité, a dokonce i organogenní sedimenty ("slatina") obsahuj í značný podíl jílovitých čás­ tic. A velmi často je vrstva ..slatiny" překryta pevným krunýřem vysráženého uhličitanu vápe­ natého (tzv. pěnovec, sintr nebo potoční traver­ tin). Hranice výskytu tohoto "bělokarpatského typu" mokřadů sahá v moravských Karpatech na sever až k okolí Vsetína ( Kateřinice, Vesník) a do západní části Javorníků. Tam, kde je

v podloží více odvápně n ých písko vců, a tam, kde srážky výrazně p řev a žuj í nad výparem, už nezasahuje (č ást Hostýnských vrchů, Morav­ skos lezské Beskydy) . Celkový počet zac hova­ lých suchopýrových prame n išť .. bělok arp atské ­ ho typu" n e pře s ah uj e č tyř i cet, z toho tř i č tvrti n y se nacházejí v Bílých Karpatech, kde navíc hos­ tí přes třicet silně a kriticky ohrožených druhll rostlin. Z kriticky ohrožených dru hů je to např . pětiprstka hustokvčtá

(Cymnadellia dellsiflora),

pampeliška klamná (TaraxaclII/I lIlelldax) nebo nově popsaná orchidej prstnatec karpatský

Svahové pram e/l iště na Pitínských pasekách na Zitkové v červellci. V popředí pcháč potoč­ 11(, v pozadí aspekt se suchopýry. Foto M. Slll­ víčko vá

zájmů orgánů státní ochrany přírody a často se s nimi nepočítá an i při údržbě rezervací. Snad

právě končící ských mokřadů



botanický výzkum bělokarpat­

na ně upozorn í.

Za nezištnou pomoc při realizaci celého výzku­

mu patří dík bezpočtu botaniků i laiků. Zvláštní

podčkování pak ÚVR ČSOP za poskytnutí do­

tace.

Voda i půda lIa m okřadech a pramellištích v B flých Karpatech j sou mill erálně silllé a ob­ sahuj í určitý podfl jaovitých částic. Proto se, lIa rozda třeba od podobnýcll, ale oligotrof­ lIích mokřadů ve vyšších polohách Beskyd 11/ l/ ­ sí pra vide lll ě kosit, j i1lak velmi rychle zdegra­ duj í. Pramelliště nll Pitínských pasekách lIa Zitkové kosí lÍčastll íci let1ll11O tábora pořáda­ né/IO ZČ HB Mařatice. Foto M. Slavíčko vá

46

ZAJíMAVOSTI Z PŘtRODY _

_ _ __ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'
Rozrazil potoční ­ Veronica beccabunga L. Vedle rozrazilu lékařského , o kterém jsme po­ jednali v příspě vku v minulém člsle Veroniky, je dalším léčivým druhem tohoto rodu právě rozrazil potočn!. Na této rostlině nás na první pohled zaujmou dužnaté listy i lodyhy a dále pospolitý růst, nebol tento druh vytváří obvykle rozsáhlé porosty, n ej častěji na březlch potoků, takže české jméno je sku tečně výstižné. Latin­ ské druhové jméno beccabunga snad vzniklo zkomolením německého Bachbunge. Rozrazil potoční je vytrvalá lysá bylina s dlouze plazivým oddenkem. Také lodyha je plazivá, kořenujíci, na konci vystoupavá, oblá, 15-30 cm vysoká a často až 60 cm dlouhá, dužnatá, stejně jako vstřícně postavené listy, které jsou vejčité až eliptické, na okraji vroubkovaně pilo­ vité, lysé, krátce řaplkaté . Květy jsou čtyřčetné, vyrůstají v úžlabních hroznech, jednotlivé květy pak jsou podepřené čárkovitými listeny. Kališní ušty jsou obkopinaté, koruna je kolovitá, mod­ rá, 5-7 mm v průměru. Tobolky srdčitě kulo­ vité, nesmáčkl é, na rozdíl od větši ny ostatních druhů pukajlci čtyřmi chlopněmi, většinou za deštivého počasí. Semena jsou šlřena vodou. Rozrazil potoční je eurasijský druh rozšířený té­ měř v celé Evropě, severnl Africe, západní a střední Sibiři a ve Střední Asii až po Himálaj. V České republice patří mezi dosti hojné druhy. Roste nejčastěji na okrajích potoků a vodních příkopů i tllní a na prameništfch, přev ážně na minerálně bohatších mokrýcb půd ách, od nlžin do hor. Listy chuti poněkud přip om ín ají řeřichu setou a mohou se používat k přípravě salátů buď sa­ mostatně nebo ve směsi s řeřichou a šruchou. Pro léčivé účel y se sbírá horní část kvetoucí lo­ dyhy. Droga obsahuje třísloviny, hořč iny, silice, saponiny a glykosid aukubin. Patří mezi byliny odstraňujlci z krve škodlivé látky (krev čistíci prostředek) . Účinkuje proti kožním chorobám, revmatismu, chorobám jater a ledvin. Používá se ve formě odvaru. Z nejčastějších lidových názvů si můžeme uvést potočník, vodník, makabonka, žabí vlno.

Jaroslav Koblížek

~~~rr~ooufl
Z

činnosti

ZO ČSOP

Záchrana lokalit kriticky ohrožených druhů Každoroční kosení luk a především snaha o zvládnuti údržby chráněných území v době snižujících se financí - to je jeden z nej dů leži­ tějších úkolů ochranářů v CHKO Bílé Karpaty. V letošním roce se pod ařilo získat od ÚVR ČSOP fi nance na záchranu lokalit dvou kritic­ ky ohrožených druhů květeny ČR, ostřice bílé a tořiče čmelákovitého. Ostřice bílá vyžaduje světlé lesy nebo křovina­ té strán ě na vápnitých pů d ách,. v České repub­ lice se vyskytuje pouze v Bílých Karpatech, častá je však ve vápencové části slovenských Karpat. Až do loňského roku byly známy pou­ ze dvě lokality u Březové, v roce 1996 však byla nově objevena u Javorníka a Krhova. Ve stej ném roce byla potvrzena i u Suchovských M lýn ů. Je to zřej mě přehlížený druh, protože je cel kem nenápadná, navic na bělokarpat­ ských lokalitách špatně kvete a plodí. Na obou nových nálezech se podílel dr. Vít Grulich. Zajímavé je ověření výskytu u Súchovských Mlýnů . Lokalita Petrušky byla č asto citovaná na herbářových položkách i v zápisnících Sta­ nislava Staňka, přesné místo se nám yšak ne­ dařilo nalézt. Při n ávštěvě archivu Ústavu pa­ mátkové péče jsem však objevila fascilcl s více než šedesáti S taňkovými návrhy chráněných území z 50. let, meii nimi byla i lokalita Pet­ ru šky s popisem, parcelním čí slem a zákresem v katastrální mapě. Pak stači lo již jen jít podle popisu a mapy - a naj ít původní populaci na travertinové kupě na okraji lesa, zastíněnou náletovými dřev inami. V letošním září pak zde byl proveden sanační zásah, při němž byly od­ straněny dřevi ny z okraje lesa i louky a celá parcela byla pokosena. A tak lze jen doufat, že po p rosvětlení nezůstane populace sterilní a že se její stav zlepší. Druhým kriticky ohroženým druhem je orchi­ .dej tořič čmelákov itý . Také tento druh roste v naší republice pouze v Bílých Karpatech, je zde znám z 12 lokalit. V roce 1988 byl obje­ ven spolu s dalšími orchidejemi na lokalitě Megovka na konci Filipovského údolí u Javor­ níka. Toto území o výměře 3 ha, obklopené le­ sy a protkané několika prameništi je hodnotné i z krajinářského hlediska a bylo zařazeno do 1. zóny odstupňované ochrany. V minulých le­ tech však louka nebyla vlastníky ani uživate­ lem obho spodařována a stav travního porostu se zde zhoršil. V srpnu tohoto roku byla celá louka pokosena, seno shrabáno a spáleno. Kro­ mě členů ZO ČS OP Bílé Karpaty s hrabáním sena pomáhali také studenti z Univerzity Lvov (Ukrajina). Na obou lokalitách bylo zapsáno botanické složení, které bude v dalších letech pečlivě sle­ dováno spolu se stavem populací ohrožených

27C

druhů. Věříme,

že se nám i v dalších letech po­ údržbu těchto dvou území v I. zóně CHKO Bílé Karpaty a že se početnost populace ostři ce bílé, tořiče čmelákovitého i dalších ohrožených druhů zvýší. daří zabezpečit

Ivana J ongepierová

Kresba vitého

ostřice

bl1é

(nahoře)

a

tořiče čmeláko­

Z ČINNOSTI ZO ČSOP

47

Z

činnosti

zoCSOp

dalších patnáct. Vybrány byly stromy s per­

spektivou, takže téměř suché dožívající stro­

my byly ponechány bez zásahu.

V letošním roce byla zahájena spolupráce

i s dalšími odborníky. Problematikou oskeru­

ší se totiž zabývá také Mendelova zeměděl ­

ská a lesnická univerzita v Lednici a vý­

zkumný ústav lesního hospodářství a mysli­

vosti v Kunovicích. V současné době obě in­

stituce sbírají semenný materiál v oblasti BI­

lých Karpat pro pěstování sazenic, přestože

je to velmi obtížné.

V dalších letech plánuje CSOP Bílé Karpaty

z tohoto připravovaného místního materiálu

výsadby, a to ve spolupráci s obcemi a vlast­

níky poze mků. Oskeruše se mohou uplatnit

v programu Obnovy vesnice, obnově bioko­

ridoru, mezí i při výsadbě v lesích.

Ivana Jongepierová, Miluše Fialová, ZO ČSOP Bílé Karpaty

Záchrana oskeruše domácí v Bílých Karpatech Oskeruše domácí (Sorbus domestica) je

ovocný strom pocházející ze Středomoří.

V minulosti však byly tyto stromy pro své

zdravé plody vysazovány i u nás - ve stromo­

řadí ch, vesnických zahrádkách a ve vinicích.

V jižní části Moravy doposud zpl aňuji v le­

sích, někteří odborníci se však přikláněj í

k názoru, že se může jednat o výskyt původ­

ní.

Nejhojněj ší výskyt oskeruše v Ceské republi­

ce je v Bílých Karpatech, přede vším v teplej­

šl jihozápadní části pohoří kolem Radějova,

Strážnice, Tvarožné Lhoty, Kněždubu a Ta­

sova. Ojediněle se nachází i v dalších částech

území.

V posledních letech však oskeruše postupně

mizejí z krajiny a stávají se velkou vzácností.

Hlavnímí důvody jsou dožití starých stro mů,

nezájem o jejich dosázení, rekultivační a jiná

opatření v krajině a určitě i neznalost.

Z tohoto důvodu provedla Základní organíza­

ce CSOP (Ceského svazu ochránců přírody)

Bílé Karpaty z Veselí nad Moravou v roce

1991 v jižní části Bílých Karpat mapování

zbylých oskeruší. Bylo nalezeno přes 130 ži­

vých stromů , u kterých byly zaznamenány

tyto údaje: lokalizace, rozměry, zdravotní

stav, a pořízeny fotografie.

Bohužel teprve v roce 1996 se podařilo zís­

kat finance na ošetření nejohroženějších stro-

Jak chránit staré oskeruše 1. Zajistit ochranu Oskeruše je strom, který se dožívá 300 - 500 let, dosahuje výšky 25 - 30 m a dává až 300 kg plodů. Plody se sklízejí koncem září až v říjnu a skladují se 1 - 2 měsíce, než změknou. Použí­ vají se v lidovém léčitelstv~ protože obsahují velké množství vitamínů, hlavně Bz. provita­ min A, vitamin C - srovnatelné množství jako v černém rybízu. Dále v nich najdeme minerál­ ní látky (vápnfk, fosfor, hořčfk, draslfk, bór, železo), organické kyseliny (jablečnou, vinnou citronovou), cukry (fruktózu, glukózu, sacha­ rózu), bl1koviny, pektiny (které na sebe dokáží vázat těžké kovy), celulózu, tanin (působí proti zažívacím pOhZím). Plody se používají na výrobu marmelád, dže­ mů, kompotů, do ovocných šťáv, na destiláty a dokonce do vín, kterým dávají jasné barvy a aroma.

kořenů před poškozo­

váním: - vyvíjet tlak na zemědělce, aby došlo k za­ v okolí stromů (zabrání se poškozování kořenů i větví při orbě, při hnojení a použití chemických postřiků, travnění pozemků

- v případě orby vytvářet ochranné ostrův­

mů. Kontrola zmapovaných údajů však uká­ zala, že téměř polovina oskeruší je suchá ne­ bo dožívá. Především se to týká stromů upro­ střed polí nebo pastevních areálů, jejichž ko­ řeny jsou narušovány orbou nebo pastvou dobytka. Tímto ošetřením (především oplocením před mechanickým poškozením) se doposud za­ bezpečilo třicet z nejohroženějších stromů v katastrálních územích Kněždub, Tvarožná Lhota a Radějov - loni patnáct, letos v říjnu

Staré oskeruše, nacházející se na katastru Strážnice. Pozoruhodný je zejména "rodný ká­ men", datující zasazení stromu do roku 1899. Toto Ladislav Jagoš

48

Z ČINNOSTI ZO ČSOP_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ __ __ _ _ _ _ ~~9rr~L'UUfl<e~

-

~

~'é1~11~Dllufice~

jména v zemědělských objektech na vesnicích)

na ploše cca 200 km 2• Na některých místech

(např. v Zašové, Zubří) byly zpřístupněny věže

kos telů tak, aby se pomocí zabudovaného vi­

kýře a tunelu mohla sova pálená dostat dovnitř

Sova pálená (Tyto alba) je v České republice věže a zde ve vyvěšené budce případně za­

hnízdit.

nehojně hnízdící druh sovy, jejíž výskyt je vá­

V roce 1996 jsme pak, pro obnovení populace,

zán na lidská sídli ště. Hnízdí ponejvíc ve vě­

žích kostelů, na pů d ách starých staveb či v ze­

vypustili šest malých sov pálených ve věži

mědělských objektech.

kostela sv. Kateřiny v Kelči a čtyři mladé sovy

Ještě v 70. letech tohoto století byla sova pále­

pálené u zámku v Lešné u Valašského Meziří­

ná na Valašskomeziříčsku a Rožnovsku pravi­

čí, v roce 1997 pak další čtyři ve věži kostela

delně, i když řídce hnízdícím druhem. Rozšíře­ v Zašové a dva kusy ve věži kostela v Zubří.

ním sovy pálené a zejména sběrem výv ržků na Vypuštěné sovy pocházejí z umělých odchovů

hnízdištích se intenzivněji zabýval Tomáš Stanice pro záchranu živočichů v Bartošovi­

Kašpar, pracovník Vl astivědného muzea ve cích a ZOO Ostrava.

Valašském Meziříčí.

Chladný a na sníh bohatý průběh zimy

Sova pálená byla v té době zjištěna při hnízdě­

1995/96, naprostý nedostatek drobných hlo­

ní na zámku v Hu stopečích (až dva páry), na davců po celou hnízdní sezónu v roce 1996

obou kostelích v Kelči, ve stodole v Jasenici,

a podobné podmínky i v zimě 96/97 ovšem

na kostelech v Zašové, Dolní Bečvě, Hodslavi­

přispěly k tomu, že nejen na severní Moravě,

cích, v holubníku nedaleko muzea ve Valaš­

ale i v dalších regionech CR sova pálená hníz­

ském Meziříčí a na statku na Vytrkově u Lhoty

dila v minimálním množství.

u Chory ně.

Nezbývá než věřit, že díky našim ochranář­

V dalších asi dvaceti letech se rozšířením sovy

ským aktivitám bude sova pálená v blízké bu­

pálené v uvedené oblasti nikdo blíže nezabý­

Nejúčinnljš{ ochranou oskeruše proti poškoze­ doucnosti opět pravidelně hnízdícím druhem

val. K podrobnějším kontrolám všech původ­

ní v intenzivně zemědělsky obhospodařované v našem regionu.

ních h nízdišť došlo až v roce 1995 v rámci pro­

krajině je jejíoplocení Miroslav Dvorský, jektu Monitoring a praktická ochrana sovy pá­ CSOP Valašské Meziříčí lené v okolí Valašského Meziříčí, na jehož rea­

lizaci se kromě autora podílí i další členové

ky v obvodu korun (pomocí kamenných va­ Ceského svazu ochránců přírody z Valašského

lů, příp. dřevěnými ohradami. Meziříčí a Rožnova pod Radhoštěm. Tento

projekt pokračuje i v součas né d obě.

ledna ze čtyř vypuštěných sov pálených v in­ 2. Zlepšit životn( podm(nky a t(m i vitalitu Kromě původně obsazených h nízdišť byl te­

stromů: rénní průzkum soustředěn na všechny vhodné stalované budce ve věži kostela v Zašové u Val. MezinU. Foto Miroslav Dvorský lokality (zemědělské objekty, kostely, zámky,

- provést rozbor půdy a na jeho základě staré budovy), které by sovy pálené jako hníz­

provést přihnojení vápníkem, di š tě mohly využít. Po tříletých inventarizač­

ních průzkumech bohužel musíme konstatovat,

- u prosychajících exemplářů přihnojit bo­ že v současné době neevidujeme v širokém

raxem, okolí Valašského Meziříčí jediné obsazené

- v případě silnějšího zastínění odstranit hnízdiště sovy pálené. Dle vývržků hnízdila

sova pálená v našem regionu naposled ještě

příčinu. počátkem devadesátých let na kostele sv. Ka­

teřiny v Kelči a před opravou kostela v Hod­

3. Ochrana nadzemn(ch část(: slavicích.

Situaci zřejmě ovlivňuje více negativních fak­

- zabránit lámání a odírání větví, torů jako např. trávení hlodavců v zeměděl­

- odstranit suché a poškozené větve (při ských objektech, uzavírání kostelních věží,

vylamování vznikají rozsáhlejší poškození, oprava střechy a rekonstrukce zámku a kostela

v Hustopečích nad Bečvou, Lešné a Hodslavi­

kterými vniká infekce a jsou příčinou vzni­ cích, poměrně tuhé zimy v posledních dvou le­

ku dutin), tech, přítomnost velkého množství kun na mís­

- ošetřit a dezinfikovat všechny rány a pří­ tech vhodných k hnízdění a nepříznivé trofické

padné dutiny. podmínky.

V rámci projektu na záchranu sovy pálené

4. Zajistit novou generaci oskeruše: v okolí Valašského Meziříčí bylo do konce ro­

ku 1996 vyrobeno celkem 45 ks velkých dře­

- vypěstovat mladé stromky, věných budek o rozměrech 100 x 40 x 40 cm,

které byly vyvěšeny do vhodných objektů (ze­

Současný

výskyt a praktická ochrana sovy pálené na Valašskomeziříčsku

- vytypovat vhodná místa k výsadbě.

~~9rr~oouD
z ČINNOSTI ZO ČSOP

49

Kronika

20.- 28. 9. Slovenské lesoochranářské sdruže­ ní VLK z Tulčíku (okr. Prešov) (viz Veronica 3/97, s. 42-43) připravilo pro vážné zájemce o pomoc lesům osmidenní pobyt v přírodě pod volnou oblohou. Akce se pod názvem Gaia ­ náš domov konala ve Stužici (CHKO Východ­ né Karpaty) - v jedné z posledních oblastí přiro­ zených jedlobukových lesů na Slovensku. Na programu byly přednášky o živé přírodě spoje­ né s pozorováním savců, ptáků a rostlin i vyprá­ vění o zásadách hlubinné ekologie. kg 1. 10. Deník Rovnost ve zprávě uvedl, že Svéd­ sko využilo v 60. letech moře jako skládku pro svůj jaderný odpad a utopilo v něm stovky tun materiálu tohoto druhu. Zjištění učinili při svém výzkumu badatelé ze dvou institucí - Inspekce jaderné energie a Institutu pro ochranu před ja­ derným zářením. 3. a 4. 10. Součástí Dnů pro zdraví, které se v Brně uskutečnily ve dnech od I. do 4. října byl i Biojarrnark, který se konal na Zelném trhu. Na tomto prodejním trhu se veřejnosti předsta­ vili výrobci biopotravin se svými produkty. Bi­ ~armark připravilo Pro-Bio Sumperk a ZO es OP Veronica. Na Biojarmarku byly předsta­ veny též přírodní jablečné mošty ze starých bě­ lokarpatských odrůd. Jejich ochutnávku připra­ vila ekologická poradna Veronica v rámci pro­ jektu, směřujícího k záchraně vzácného geno­ fondu ovocných dřevin, k péči o krajinu, k ob­ novení tradic a celkovému rozvoji regionu Bí­ lých Karpat. kg, red

14. 10. Investice v řádech desítek miliard by si vyžádala výstavba nových přehrad a poldrů, které pod dojmem červencových záplav hodlá prosadit ministr zemědělství Josef Lux. V povo­ dí Moravy hodlá Luxovo ministerstvo prosadit stavbu přehrad v Teplicích nad B ečvou a Hanu­ šovicích a dále dvou poldrů mezi Hodonínem a Uherským Hradištěm a u Mohelnice, uvedly Lidové noviny.

5.-6. 11. Zahradnická fakulta Mendelovy ze­ a lesnické univerzity v Brně uspořá­ dala odborný seminář o problematice zachování a ochrany starých či krajových odrůd ovocných dřevin. V rámci státního programu oJmovy ves­ nice jsou hledány možnosti jejich navrácení do krajiny. Součástí semináře byla též prohlídka sadu ve Velké nad Veličkou (v Národní přírod­ ní rezervaci Zahrady pod Hájem), který se stal genofondovou plochou pro tradiční odrů dy jab­ lek, hrušek a tzv. modrého ovoce z oblasti Bí­ kg lých Karpat. mědělské

Na biojarmarku, k terý společně pořádaly v Br­ ně na Zelném trhu Pro-Bio Sumperk a Vero­ nica, byly krom ě ek ologicky pěstované zeleni­ ny a ovoce k mání i biovíllO z ekologicky ošet­ řovaných vinic pod Pálavou a jablečný mošt z Bl1ých Karpat. Foto Petr Michl Svěží devadesátník, JUDr. Rudolf Janda, na vernisáži své výstavy Beskydy v Domě ochrán­ ců přírody v Bmě dne 22. října. Foto Jana Jakrlová

16. 10. EkoCentrum Brno v návaznosti na pro­ jekt Brno ~ zdravé město otevřelo tzv. Stezku zdraví na trase Brno-Lelekovice. Stezka vede kolem toku říčky Ponávky, je dlouhá necelých deset kilometrů a je vhodná pro pěš í i pro cyk­ loturisty. . 22. 10. se v Domě oc hránců přírody na Panské ulici uskutečn ila v rámci cyklu Moravské kraj i­ ny vernisáž fotografií čerstvého devadesátníka Rudolfa Jandy, který byl zahájení o sobn ě příto­ men. Jan dův soubor Beskydy je s vědectv ím krajiny z let 1940--1975 a zachycuje postupné vš mizení tradi č ního života v tomto regionu. 22. 10. Lyžařům a turistům, kteří se letos chy­ stají sportovat na svazích nej vyššího vrcholu Beskyd - Lysé hory, hrozí, že si budou muset najít k rekreaci jiné místo. O tři turistické chaty a vlek na jedné z nejo blíbeněj š ích sjezdovek se totiž přou Tě l ovýcho vná jednota Frýdek-Místek a podnik Válcovny plechu, uvedla Mladá fronta Dnes.

50

KROmKA ___________________________________________

~~?~OO~~

\)'(f~111!DIlufi®~

6. 11. Čestný doktorát Masarykovy univerzity byl udělen čechoameričanu prof. dr. Franku Aloisi Pitelkovi, jednomu z nejvýzn amnějšlch světových vertebratologů. Čestný doktorát pro Pitelku inicioval prof. Dalibor Povolný, přední spolupracovnlk našeho časopisu. vš Oheň v jednom z elektrických rozvaděčů v reaktorovém bloku dukovanské j aderné elekt­ rárny vyburcoval požární ochranu areálu. Požár ohlásilo čidlo elektronické signalizace jednoho z ventil ačních systémů čtvrtého výrobního blo­ ku, jakmile ucítilo kouř. Hasiči však zasahovat nemuseli, neboť automatická ochrana okamžitě oheň uhasila.

9. 11.

13. -14. 11. se uskuteč nil a pod záštitou minist­ zemědělství

Josefa Luxe konference na téma a krajina. Veronica se zúčastnila jako jedna z mála nevládních organizací. Vzhledem k n epoměru sil vodohospodářů a ekologů se ju rovnoprávný dialog nekonal. ra

Povodeň

15. 11. Ekologové se staví po bok železn ičář­ ských odborů a protestujl proti privatizaci a ru­ šeni regionálních tratí. Jenom na jižní Moravě se problém týká asi dvacítky tratí. Ve hře je na­ příklad trať z B řecl avi do Lednice, kterou vyu­ žívají h l avně turisté, nebo železnice, po niž se dopravuj e radioaktivní palivo do dukovanské jaderné elektrárny, napsala Mladá fronta Dnes. Nejen proti výstavbě dálnice v Brně-Bystrci, ale proti automobilové dopravě vůbec protestovali cyklisté na náměstl Svobody. Za asistence poli­ cie se pak vydali na protestní jízdu městem. 22. 11. Dlouhodobé spory mezi myslivci a ochranáři přírody o tom, zda povolit odchyt, či dokonce odstřel zákonem ch ráněného rysa ostrovida, pravděpodobně brzy skončí. Úředníci ministerstva životního prostředí při pravili pro­ jekt, podle něhož by už od pří štího roku měla být v některýc h místech republiky povolena re­ gulace tohoto zvířete . (Mladá fronta Dnes). 25. 11. Podle zpráv v tisku hodlá elektrárenská společ nost ČEZ vybudovat novou elektrárnu na černé uhll v bllzkosti Elektrárny Dětmarovice v okrese Karviná. Zprovozněna by měla být zhruba po roce 2005. Proč právě v Dětmarovi­ cích, rozhodla energetická společ nost ze tří dů­ vodů. Prvním jsou bllzká ložiska černého uhll, druhým je tamnl většl spotřeba elektři ny a tře­ tlm, že v Dětmarovicích už jedna elektrárna sto­ jI. 28. - 30. 11 V Uherském Hradišti se u skutečnil XXII. ročn ík festivalu Týká se to také tebe s bo­ hatým doprovodným programem (mj. semi nář Krajina a voda v obnově venkova a Kulatý stůl o krajiném rázu, který spolupořádala Veronica). vš 6.12. Ve Valašských Kloboukách se uskutečnil již 6. valašský mikulášský jarmek.

~'
Valná hromada ekologických poraden Dne 19. záři 1997 se v Mikulově uskutečnila ustavujícl Valná hromada S ítě ekologických po­ raden ČR (STEP). Základ Sítě ekologických poraden tvoří pět cen­ ter, která se konstituovala v uplynulých pěti le­ tech jako samostatné ekologické poradny (EP). Jsou to EP Adonis v Mikulově, Kosenka ve Va­ lašských Kloboukách, Rosa v Českých Bu děj o­ vicích, Veronica v Brně a Vita v Ostravě. V po­ sledních třech letech vytvořil a tato centra nefor­ má
ní sít vzájemně komunikuj ících a spolupra­ cujlcích organizacI. Pozornost věnují zejména výměně zkušenost! a společným školicím pro­ gramům, které směřují k posflení role ekologic­ kého poradenství a profesionalizaci práce jed­ notlivých ekologických poradců. Proces vzniku Sítě ekologických poraden usnadnila podpora nadace Tbe Rockefeller Brothers Fund, která poskytla tříletý grant na podporu činnosti jedno­ tlivých center a komunikace mezi nimi. Těžiště činnosti ekologických poraden se od po­ zornosti věnované vlivu jednotlivce a jednotli­ vých domácnosti na životní prostředí přesouvá v poslední době k projektům orientovaným na komunální sféru a širší venkovský prostor. Pod­ statnými rysy práce ekologických poradců j e preventivní péče o životní prostředí a snaha o podporu spolupráce a komunikace mezi roz­ hodujícími sektory ve společnosti - samosprá­ vou, státní správou, vědeckým výzkumem, ve­ řej ností a podnikatelskou sférou. Samostatné projekty jednotlivých poraden zasa­ hují do řady oblastí péče o životní prostředí. Projekty "městských" poraden se velmi často zabývají prevencí vzniku odpadů, šetřením vo­ dou a energii a spotřebitelským poradenstvím,. např. používáním pracích prostředků . Poradny "venkovského" typu věnují pozornost podpoře ekologického zemědělství s komplexními pro­ gramy trvale udržitelného využíváni krajiny. Popis nejvýznamněj ších realizovaných projektů byl soustředěn do společ né publikace všech pěti ekologických poraden, která byla pod názvem Ekologické poradenství vydána v listopadu 1996 jako zvláštnl číslo časopisu Veronica. Jednoticlm konceptem, který v součas né době přijímají ekologické poradny, je účast v procesu prosazení, vytváře ní a realizace strategie trvale udržitelného rozvoje do mlstnlch programů (Lokální agenda 21). Pracovníci poraden absolvovali dvouletý kurz ekologického poradenstvl, který byl v rámci společného projektu připraven ve spolupráci se Skolou sociálních studií filosofické fakulty Ma­ sarykovy univerzity v B rně. V kurzu, který byl z akončen předložením a obhájením závěreč né práce, předn ášeli přední čeští odbornici z řady zej ména přírodovědných oborů. Kromě základ­ ních znalostí se rovněž studovaly konkrétní pří­ pady a modelové projekty z oblasti ochrany pří­ rody, lesních a vodních eko systémů, vlivu ze­ měděl ství na krajinu, dále pak z oblasti energe­ tiky, environmentální chemie, environmentální­

ho práva, souvislosti ekonomie a ekologie. Dal­ ší složkou kurzu byly přednášky a cvičení za­ měřené na zlepšeni komunikačních dovednosti. Ustavení S ítě ekologických poraden ČR by mě­ lo přispět k šířeni povědoml o ekologickém po­ radentsvl tak, aby jeho služeb využívalo stále více j ednotlivců, ale i obcí a měst. To samozřej ­ mě souvisí s vyhledávánlm dalších zájemců, kteří se chtějí ekologickým poradenstvím zabý­ vat. Jednotlivcům i organizacím, které se stanou přidruženým či řádným členem této otevřené sí­ tě, poskytnou stávajlcí poradny všemožnou od­ bornou pomoc a podporu, nabídnou zkušenosti s realizaci proj ektů v jednotlivých mlstech a vy­ užívání společ ných produktů. Vytvořenlm stan­ dardů ekologického poradenstvl, stej ně j ako po­ kračovaním systému společného vzdělávání, by měla být garantována kvalita a úroveň služeb, které poradny poskytují. Veškeré informace o Síti ekologických poraden ČR i o předpokl adech a podmínkách členství lze získat na adrese: S íť ekologických poraden ČR, clo Ekologická poradna Veronica, p.p. 9 1, Panská 9, 601 91 Br­ no, tel. 05 4221 835 1, e-mail: veronica@ ecn.cz. Yvonna G ai11yová RNDr. Yvonna Gaillyová, CSc., je před sedkyn í Výkonného výboru Sítě ekologických poraden ČR

Lokální Agenda 21 . cesta k trvale udržitelnému městu První semi nář na toto téma v České republice se konal 21.- 22. října v B rně, v prostorách společen­ ského centra radnice Brno-střed . Seminář uspořá­ dala Ekologická poradna Veronica společně s Re­ gionálním sdružením ČSOP v Brně. Na semináři se sešlo kolem osmdesáti představitelů státní sprá­ vy a samosprávy, nevládních organizací a podni­ kové sféry z celé ČR , včetně několika hostÍ/ ze Slovenska. Nosným tématem programu bylo vytváření a napl­ ňování mistnlch programů pro trvale udržitelný rozvoj, jejichž koncepce vychází z doporučení svě­ tové konference OSN pro rozvoj a životní prostře­ di (UNCED), konané v Rio de Janeiro v roce 1992. Koncept lokální Agendy 21 (LA 2 1) se snad právě pro svou uchopitelnost na místnich úrovních stal velmi životaschopným. V řadě zeml, které se zavá­ zaly akční program velmi rozsáhlé Agendy 21 na­ plňov at, se již celá řada měst k tomuto programu přihlásila. Rada evropských měst a regionů udělila pro rok 1996 také již první ceny "Trvale udržitelné město". Pořadatelé se v rámci dvou dni pokusili vice méně jen naznačit principy a charakter procesu vytvářeni mfstnfch plánÍ/o Program obsahoval tři vstupni příspěvky. K problematice participace občanů na vytvářeni vize města a strategického řizenl města promluvil brněnský architekt Zdeněk Chlup. Zp6­ sob vyhodnocován! rozvoje města pomoci indiká­ torů trvale udržitelného rozvoje představil v šir§ím kontextu B edřich Moldan. Jana Drápalová ukázala

KRONIKA

51

na některých konkrétních příkladech zkušenosti s rnistními plány ve městech Graz a Leicester. Účastníci mohli také ochutnat něco málo z praktic­ kých dovednosti "budováni týmů". Prvni den se­ mináře byl zakončen příspěvky o způ sobech řl zení a plánováni v nizozemském Utrechtu, partnerském městě Brna a velmi názorným představenim práce na tvorbě indikátoru trvale udržitelného rozvoje v Českém Krumlově. Druhý den pak v jedné ze svých dilen pokračoval v tematice indikátoru. Paralelně k ní probihala dil­ na ,,mezisektorové partnerství", věnujicl se mož­ nostem spolupráce správních orgánů, nevládn ích organizaci a podnikatelské sféry. Metodiky posilo­ vání samotného nevládniho sektoru byly před mě­ tem další dilny. Seminář zakončily příspěvky lýka­ jlcí se možnost! využití principů komunitních na­ dací v českých podrninkách a konkrétním projek­ tům mezisektorové spolupráce předevšlm se zřete­ lem ke specifIkům české podnikatelské sféry. Pořadatelé připravili pro účastniky semináře také první verzi pracovniho manuálu, který by měl být pomocníkem pro ty, kteři se proplétaji nelehkým úkolem vnášet do rozvoje měst principy trvale udr­ žitelného rozvoje. Manuál, stejně jako samotný se­ minář je ale jen jakousi otevřenou knihou, kterou je potřeba systematicky dopisovat formou dalších seminářů, písemných materiálů a hlavně konkrétní práce a výsledků, které by životaschopnost lokální Agendy 21 prokázaly i v České republice. Martin Nawrath

Den bez aut V pátek 14. listopadu se v mnoha českých a moravských městech uskutečnily akce pořá­ dané v rámci Dne bez aut. Tak např. Děti Ze­ mě společně s Dopravním podnikem hl. m. Prahy uspořádaly výstavu na Můstku (stanice metra »A«) o vlivu dopravy na životní prostředí ve městě, významu veřejné dopravy a cyklistiky atd., Děti Země, HOST, Sdružení za šetrnou dopravu spolu se ZO OSl Tanvald pak de­ monstrovali před budovou Ministerstva dopravy a spojů ČR na téma Zachraňme naši železnici, přičemž předali ministru Římanovi Stanovisko ekologických organizací k vývoji dopravy v ČR a generálnímu řediteli Vladimíru Sosnovi Sta­ novisko železničních odborů k dosavadnímu vývoji v ČD . V Brně uspořádala nevládní organizace Za Matku Zemi ve dnech 10.-15. ll. výstavu na náměstí Svobody o vlivu dopravy na ŽP a proti výstavbě silnice R43 kolem Brněnské přehrady, dne 14. listopadu se pak uskutečnil v režii hnutí Nesehnutí happening před nádražím ČD proti privatizaci regionálních tratí pod názvem Za­ chraňme naši železnici. V sobotu 15. listopadu se jel také 2. ročník protestní cyklistické jízdy městem z náměsti Svobody na Brněnskou pře­ hradu proti výstavbě silnice R43, který spolupo­ řádala řada brněnských nevládních organizací. V Plzni - Sulkově se uskutečnil již 6. listopadu při příležitosti otevření úseku dálnice D5 Sul­ kov - Rozvadov, kterého se zúčastnili ministři

52

dopravy ČR a SRN, happening pod názvem Dálnice bez obchvatu - hrobníkovi na lopatu. Ceský a Slovenský dopravní klub, Sdružení pro ochranu vrchu Val u Plzně a Plzeňská ekologická nadace pak ve dnech 10. a 11. listo­ padu uspořádaly dopravní konferenci v Plzni pod názvem Rozhodovací a posuzovaci procesy při trasování liniových staveb na pří kladu ob­ chvatu Plzně. I Miroslav Patrik

Obnova druhově bohatých luk Na sto padesát účastníků z reso rtů ochrany příro dy, základního i aplikovaného výzkumu, státnl správy i soukromých firem se zúčastnilo na stejnojmenné konferenci uspořádané počátkem roku v Hluku. Užitečné dvoudenní setkání odborníků , jimž leží na srdci naše louky, se konalo pod záštitou Ústřed­ ní výkonné rady ČSOP , Přirodovědného klubu v Uherském Hradišti, referátu životního prostředí OÚ v Uherském Hradišti a Správy CHKO Bilé Karpaty. V pruběhu semináře zaznělo kolem dvaceti referá­ tů z úst odborníků z vysokých škol, ústavů Akade­ mie věd a výzkumných ústavů. Vět~ina referátů byla startem k mnohdy bouřlivým diskuslm. Uká­ zalo se, že najít společnou řeč pro ochranáře, šlech­ titele, zemědělce a čisté botaniky je velmi obtížné, i když dobrá vůle byla na všech stranách. Na ostro začala hned úvodem od předsednického stolu dr. Jongepierová, když do pléna vznesla ka­ cířský dotaz, zda název konference je přijatelný, dostatečně vypovídající, pochopitelný a jednoznač­ ný jako terminus technicus i pro nebiology - úřed­ níky, projektanty či ekonomy. Z dalších nadhoze­ ných variant (obnova genofondového bohatsvi luk, obnova rozmanitosti luk, obnova polopřirozených luk, druhová obnova luk) největšího úspěchu do­ znalo sousloví obnova původniho druhového slo­ žení luk. V několika fundovaných sdělenlch zazněl na toto téma optimismus v tom smyslu, že obnova zane­ dbaných luk je možná, a to i v relativně krátkém čase několika let. Je však třeba často porosty sekat, čímž se sníží dominance silné dominanty, např. kopřivy, a do uvolněných prostor mají možnost rozšiřovat se druhy potlačované, případně pronikat druhy nové. Bohatá diskuse se odehrávala na téma radikálni obnovy lučních porostů. Řešilo se, co je pro naši při rodu důležitější. Zda relativně rychlá ozeleněni zdevastovaných ploch, byť za cenu použití komerč ­ ních směsl semen, nebo jak proklamoval ředitel Botanického ústavu Akademie věd v Praze-Pruho­ nicích dr. Krahulec, "minimalizo.vat v jakémkoliv dobrém úmyslu zásahy do přírodních procesů ". Vždy má totiž větší cenu to, co už prošlo selekcí a vývojem, nežli se snažit přírodu napravovat. Tato úvaha má nejen ochranářské, ale i ekonomické po­ zadí, údržba existujících luk je podstatně levnější, než zakládání luk nových. A tento způsob je přija­ telnější i z hlediska ochrany přírody, protože jsou tak minimalizována rizika, která plynou z našich dosud stále nedostatečných znalosti. Hovořilo se

nejen o obnově, ale též o produkci lučních a travin­ ných porostů. Když produkce - tak ať je spíš nižši než vyšší, neboť v sou časné 'době u nás slouží trav­ ní porosty spíš ke konzervaci zeměděls ké (ale i les­ ní) půdy , než jako produkce píce pro hovězi doby­ tek, jehož stavy se v útlumových programech ze­ měděl ství silně omezují. V režii konference nebylo zapomenuto ani na to, že neoddělite lnou součástí luk jsou i ruzné druhy ži vočichU, obratlovců i bezobratlých. A předevšim • druhy drobných obratlovců vzhledem ke svým ná­ rokům na prostor a vyváženost vztahů a funkci tra­ vinného porostu mizí z lokalit při jakékoliv poruše mnohem dři ve, než nejen druhy bezobratlých živo­ čichU, ale i druhy rostlinné. V závěru semináře formu lovali čl enové organizač­ ního výboru rezoluci, ve které je zdůrazněna uži­ tečnost a nezastupitelnost lučních p orostů, jako je ochrana biodiverzity úzerni, vodohospodářské a protierozní funkce, a v neposlední řadě i konzer­ vace orné půdy . V rezoluci je zdů razněno, že při všech zásazich by se měla zohlednit Konvence o ochraně biologické rozmanitosti a princip před­ běžné opatrnosti. Dále se doporučuje, aby minis­ terstvo životního prostředi a mi nisterstvo zeměděl­ ství sladila svoji politiku ochrany kraji ny s dotač­ ními tituly. Velmi důležitá odvětví šlechtění trav by měl a vést k nabídce nízkoprodukčních odrůd trav a d vouděložných, které by byly z místní pro­ venience. Celé zněni rezoluce je uvedeno ve sborníku Obno­ va druhového bohatství luk, který z přednese­ ných referátů a vystavených posterů organizátoři připravi li. Sborník vydává Přírodovědný klub v Uherském Hradišti a je možno si jej objednat na adrese Husova 838, 686 06 Uherské Hradiště nebo na správě CHKO Bílé Karpaty, Bartolomějské nám. 47, 698 Ol Veselí nad Moravou. Jana Jakrlová

Oznámení Kurzy public relations Holandská organizace Natur Monumenten, kte­ rá je nizozemskou obdobou Českého svazu ochránců přírody, nabízí české straně (netýká se to jen ČSOP, ale i dalších nevládních organizací a státní správy) vyškolení celkem šesti lidí v public relations v ochraně přírody (tedy nikoliv obecně v životním prostředí). Zájemci, kteří jsou ochotni strávit půl roku v Holandsku, umí anglicky (nebo aspoň rozumí anglicky) a mají vážný zájem i v budoucnu pracovat s veřejností a propagovat ochranu přírody, nechť se přihlásí v redakci Veroniky. Vzdělání není rozhodující. Zájemci musí mít doporučení nevládní organi­ zace či zaměstnavatele pro tuto zahraniční stáž. Veškeré náklady jsou hrazeny holandskou stra­ nou. Mojmír Vlašín

KROMKA ______________________~______________________ ~~

Recenze

Alternativní trendy dopravní politiky v ČR Sborník z dopravního semmare v Rybníku u Poběžovic, březen 1997, Ceský a slovenský dopravní klub.

1

V situaci zoufalého nedostatku koncepčních mate­ riálů nabízejících seriózní kritický pohled na čes­ kou dopravní "ne-politiku" a zároveň hledajících reálnou alternativu a poučení ze zahraničních zku­ šeností, je publikovaný sborník ojedinělým poči­ nem. Chce se mi věřit, že jeho autoři by mohli tvo­ řit jádro týmu, který, obohacen o ekonomy, urba­ nisty a další potřebné profese, by mohl předložit veřejnosti koncepci rozvoje dopravy, vycházející z potřeb občana a poučeného pohledu do budouc­ nosti i za hranice naší malé české ZOO. Takového pohledu se od ministerstva ovládaného zájmovými skupinami a postrádajlcího jakoukoliv motivaci i potřebný rozhled k integrovanému řešení, asi dlouho nedočkáme. Na stát se ani v tak výlučně veřejné věci jako doprava tedy nemůžeme spoleh­ nout. Je na celé společnosti občanské, aby úřední­ ky a politiky ponoukla. Tato tíha nemůže ležet jen na donkichotských ekologických sdruženích jako je Dopravní klub, či Děti Země. Je přece v zájmu zaměstnavatelů, obcí a všech občanů, aby se hleda­ la řešení pro zadáni jak co nejkomfortněji, za mini­ málních nákladů a škod na prostředí, přepravit lidi a zboží, nikoliv jak postavit co nejvíce nových sil­ nic, dálnic či železnic. Miroslav Patrik v roli editora udělal maximum, aby s kolektivem autorů na známých případových studiích z celé republiky ukázal, že alternativy ke většině špatných řešení existují. Analýza případů obchvatu Plzně, Frýdku-Místku, dálnice D8 do Drážďan a mnohých jiných to dokládá. Sborník se pokusil obsáhnout všechna důležitá té­ mata: silniční, železniční, vodní, regionální a měst­ skou dopravu a nepominul ani vlivy dopravy na ži­ votní prostředí a kritiku dopravní politiky včetně evropského kontextu . Miroslav Kundrata

Ohrožená kultura V červenci 1997 vyšlo druhé vydání knihy Ohrožená kultura brněnského profesora filo­ sofie Josefa Smajse. V září pak anglický a ně­ mecký překlad. Anglická prezentace je také za­ hrnuta v home site brněnské filosofické fakulty. Skutečnost, že si zájem čtenářů vyžádal v krát­ ké době druhé vydání, svědčí o tom, že si mnozí uvědomuji, jak nesmírně důležitý je problém, na který kniha upozorňuje: zhoršování životní­ ho prostředí, hrozíci během několika desetiletí vyhladit vyšší formy života na zemi, včetně člo­ věka.

Podobná varování se ovšem v poslední době ozývaji z mnoha stran, zdá se však, že prof. Smajs je prvním vědcem, který se touto otázkou zabývá z filosofického hlediska, a to - na rozdil od tradičnf filosofie - z hlediska neoantropo­ centrického. V jeho pojetí nenl člověk "pánem

'\J~~rr~Dl.ll1I
tvorstva", tedy bytostí alespoň v oblasti du­

chovní nepodléhající přírodním zákonům, nýbrž

naopak, produktem pozvolného přirodního vý­

voje a tudíž závislým na zachování prostředí,

které v rozporu s vlastním zájmem ničí. Proč?

Podle autora jde o soutěžení dvou konkurenč­

ních procesů: pozvolného vývoje přírody

a prudkého vývoje kultury. Pojem "kultura"

uživá Smajs v širokém smyslu, jakožto souhrn

lidských činností omezujících, přetvářejících

a potlačujících spontánní přírodní děje. Je para­

doxní, že právě dočasnými úspěchy v tomto

soutěžení si kultura sama kope hrob. Příroda se

bráni ne silou, nýbrž slabostí. Skůdce, kterým

se člověk ukázal být, se může zbavit jen tím, že

mu nakonec odepře přístup ke zdrojům, na ni­

chž závisí jeho existence. Toto není jen filoso­

fická úvaha, je to téze podložená poznatky celé

řady přírodních věd.

Využívání vědeckých poznatků není v moderní

filosofii ničím novým. Avšak mezi vědami to

byla dosud hlavně (a vlastně téměř jen) fyzika,

která si získala monopol na "správný" výklad

světa. Fyzikové docházejí někdy ke koncepcím,

které se jeví zdravému rozumu naprosto absurd­

ní (např. teorie "mnoha světů" Everetta, Whee­

lera a Grahama; kromě toho se hádají i mezi se­

bou). Smajsovu tezi je proto možno chápat jako

epistemologickou revoluci, skok do nového pa­

radigmatu, založeného misto fyziky na biologii.

Přes tuto teoretickou originalitu je třeba spatřo­

vat hlavní význam Smajsovy knihy v oblasti

praktické, ve snaze najít jednotící filosofickou

koncepci pro úsilí vědců i ostatnich občanů za­

jistit přežiti lidstva v dnešní kritické situaci. Au­

tor sám tento aspekt zdůrazňuje. Neomezuje se

jen na teoretické úvahy, nýbrž naznačuje i směr,

kterým by se měla ubírat budoucí výchova, eti­

ka i politika.

Nelze si představit knihu, která by byla koncem

druhého tisíciletí aktuálnější a hodnější zamyš­

lení, i když - jak je tomu vždy - ne všichni bu­

dou souhlasit. Kritika a polemika však jistě není

to, čeho se autor obává. Mnohem horší je apatie

a lhostejnost. Zůstaneme-li k tématu Smajsovy

knihy ne vši ma ví, pak nám není pomoci.

Jiří Polák

Nové publikace Veroniky Separace a recyklace komunálních odpadů v ČR Ekologická poradna Veronica vydala v září to­ hoto roku za finanční podpory Nadace Partner­ ství studii věnovanou separaci komunálních od­ padů. Studie o rozsahu 28 stran je věnována obecnějším podminkám a perspektivám separa­ ce a recyklace odpadů v ČR, jedenácti konkrét­ ním projektům separace v našich městech a to zejména s důrazem na roli nevládních organiza­ cí a zapojení veřejnosti do těchto projektů. Stu­ die je určena pracovníkům nevládních organiza­ cí i zástupcům státní správy a samosprávy a je možno si ji objednat na adrese: Ekologická po­ radna Veronica, Panská 9, p.p. 91, 601 91 Brno. mn

Srovnání dopravní politiky v České republice a Rakousku Stejnojmennou publikaci s podtitulem na pří­ kladu jižní Moravy a Dolních Rakous, jež vznikla jako rozšířený sborník z pracovního mezinárodnlho semináře Silniční spojení Brno - Vídeň, uspořádaného nevládními organizace­ mi (Veronica, Český a Slovenský dopravní klub, Děti Země a Sdružení rakouských ekolo­ gických poraden "die umweltberatung") vydala v listopadu Veronika jako dvojjazyčný - česko­ německy psaný materiál, srovnávající rozdílné oficiální dopravní koncepce rakouské (důraz na hromadnou dopravu a železnici) a české (budo­ vání dálnic, rušení železnic) vlády a nastiňující alternativní možnosti, vzniklé z odborných dí­ len nevládních organizací. Rozsah sborníku s obálkou pro Veroniku netypicky čtyřbarevnou je 48 stran (24 německy a 24 česky psaných). Je možné jej objednat na adrese Ekologická porad­ na Veronica, Panská 9, p.p. 91, 601 91 Brno. v.š.

Oznámení

Výbor Přírodovědeckého klubu v Brně Vás zve na přednáškový cyklus: 8. 1. 1998 RNDr. Miroslav Kovařík: Chráněná

krajinná oblast Moravský kras.

22. 1. 1998 RNDr. Jan Zukal: Netopýři Morav­

ského krasu.

5. 2. 1998 Ing. Dana Kellnerová: Zoologické

zahrady Anglie.

19.2. 1998 RNDr. Vít Grulich: Liparské ostrovy.

5.3. 1998 Oldřich Polák a ing. Jaroslav Balos:

Botanické zajímavosti z exkurzí Přírodovědec­

kého klubu.

Všechny přednášky se konají od 17.15 hodin

v botanickém praktiku přírodovědecké fakulty

MU, Kotlářská 2, Brno.

19. 3. 1998 Návštěva nových skleníků botanic­

ké zahrady.

Sraz v areálu přírodovědecké fakulty u vchodu

do botanické zahrady v 15.00 hodin. red.

Centrum pro děti a mládež ČSOP pořádá kurs "Zdravotník na LT", určený pro budoucí zdravotníky na letnfch táborech a podobných ak­ clch. Odpovídá požadavkům vyhlášky MZ ČR č. 185/90 Sb. o zotavovacích a jiných akcích pro děti a dorost. Absolventi budou vybaveni přísluš­ ným osvědčením. Uskuteční se během třech so­ bot a nedělí (21. - 22. 2, 7. - 8. 3. a 28. -29. 3. 1998) v CDM ČSOP v Praze. Ubytování ve vlastním spacáku a na karimatce, stravováni vlastní, na místě k dispozici čaj a káva v téměř neomezeném množstvÍ. Pro mimopražské je možné domluvit ubytování z pátku na sobotu. Cena kursu je 550,- Kč, část cestovného hromad­ nou (vlak, autobus) dopravou proplatíme. Zkouš­ ky proběhnou v dubnu 1998. Více se lze dozvě­ dět na andrese CDM ČSOP, p.p. 447, 111 21 Pra­ ha 1 nebo na tel.: 02/9001 2069, fax: 0219004 3300. Přihlášky přijímáme do 31. 1. 1998. J.N.

RECENZE

53