2.4. Přístup ochrany přírody a krajiny

ÚZEMNÍ STUDIE Větrné elektrárny na území Olomouckého kraje

2.4. Přístup ochrany přírody a krajiny Cílem následujících kapitol je vyložit stručnou charakteristiku všech stupňů ochrany cenných přírodních a kulturních prvků a lokalit na území Olomouckého kraje, včetně základních - ze ZÚR OK a příslušné legislativy vyplývajících limitů využití těchto území. Co se týče Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje (11), zde je v kapitole A.5.1. Koncepce ochrany přírodních hodnot striktně (bod 74.7.) uvedeno: „Při využívání území nepřipustit umísťování staveb a zařízení obnovitelných zdrojů energie uplatňujících se v krajině (větrné turbíny, větrné parky, elektrárny, sluneční parkové elektrárny), v chráněných částech přírody, zejména v CHKO, maloplošných ZCHÚ, PR, oblastech NATURA 2000 a nadregionálních a regionálních skladebných prvcích ÚSES.“ Výše uvedený požadavek je tedy v rámci Olomouckého kraje závazný a je nutné jej dodržovat a v rámci vyjmenovaných exponovaných území stavby VE neumisťovat („nepřípustná území“).

2.4.1. Obecná ochrana V zákoně č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny je obecná ochrana přírody definována v části druhé, t.j. v ustanoveních § 4 až §13. Významné krajinné prvky Jako významné krajinné prvky (VKP) jsou vždy lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy (tzv. VKP ze zákona). Dále jsou jimi jiné části krajiny, které takto zaregistruje ve smyslu zákona (1) příslušný orgán státní správy. V současné době je na území Olomouckého kraje Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR evidováno celkem 64 registrovaných VKP. Eventuální odstupové vzdálenosti kolem VKP budou předmětem individuálního posuzování vlivů na životní prostředí v rámci procesu EIA u konkrétních záměrů výstavby VE.

Územní systém ekologické stability Územní systém ekologické stability (ÚSES) je vymezen v zákoně o ochraně přírody a krajiny (1) jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů. Tabulkový přehled biokoridorů a center územního systému ekologické stability, který vychází z údajů Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje, je předmětem přílohy č. 1. Ecological Consulting a.s. www.ecological.cz

23


V rámci území Územního systému ekologické stability v rámci Olomouckého kraje je stavba větrných elektráren vyloučena. Toto vyplývá z výše uvedeného požadavku zakotveného v ZÚR Olomouckého kraje. Doporučená odstupová vzdálenost kolem prvků ÚSES, ve které není výstavba VE vhodná, byla v rámci zpracování studie stanovena na 200 m od hranice biocentra nebo biokoridoru. Velikost pásma byla stanovena na základě studia podkladů a zkušeností a poznatků zpracovatelů převážně z důvodu ochrany zástupců ornitofauny. Případná změna velikosti tohoto navrženého ochranného pásma je možná při kladném prověření v rámci zpracování ÚPD popř. změny ÚPD, posouzení krajinného rázu a v rámci procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) pro jednotlivé eventuální záměry výstavby VE včetně splnění požadavků vyplývajících z regulativů uvedených v závěru této zprávy. Obecná ochrana rostlin a živočichů Všechny druhy rostlin a živočichů jsou na základě zákona o ochraně přírody a krajiny (1) chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem. V Metodickém pokynu MŽP ČR (6) je vyzdviženo riziko možného poškození genofondu vlivem fragmentace a omezené prostupnosti krajiny, spojené s výstavbou a provozem VE. Z důvodů zajištění obecné ochrany rostlin a živočichů je vhodné, aby v rámci hodnocení vlivů na ŽP u eventuálních konkrétních záměrů výstavby VE, bylo již předem před samotným zhodnocením vlivu na ŽP na těchto lokalitách provedeno biologické hodnocení, pokud o jeho nezbytnosti rozhodne příslušný orgán ochrany přírody. Ochrana biodiverzity Z Metodického pokynu MŽP (6) vyplývá nutnost posuzovat konkrétní záměry výstavby VE i z hlediska zachování biodiverzity. Při posuzování jednotlivých záměrů VE je třeba respektovat a zachovávat i biotopy, které nejsou VKP ani ÚSES, ale mohou mít z hlediska biodiverzity lokální či regionální význam. Zajištění vhodných opatření, vedoucích k dostatečné ochraně biodiverzity bude předmětem procesu posuzování vlivů na ŽP u konkrétních záměrů výstavby VE.

2.4.2. Zvláště chráněná území, zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů Zásadní omezení z hlediska ZCHÚ jsou obsažena již ve schválené krajské ÚPD, t.j. v ZÚR Olomouckého kraje. Některé další požadavky v souvislosti s těmito územími potom Ecological Consulting a.s. www.ecological.cz

24


udává předkládaná územní studie. Rozloha všech zvláště chráněných území (celkový počet: 135) v Olomouckém kraji činí celkem 91 997 ha, což představuje 17,91 % z rozlohy kraje (12). Seznam zvláště chráněných území je předmětem přílohy č.2. Chráněné krajinné oblasti Na území Olomouckého kraje se nacházejí dvě chráněné krajinné oblasti (CHKO): -

Litovelské Pomoraví

-

Jeseníky

CHKO Litovelské Pomoraví Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví byla zřízena vyhláškou MŽP ČR č. 464/1990 Sb. Rozkládá se na celkové ploše 96 km2. Zaujímá úzký 3 - 8 km široký pruh lužních lesů a luk kolem řeky Moravy mezi městy Olomouc a Mohelnice. Jádrovou oblast CHKO a současně hlavní přírodovědný fenomén oblasti tvoří vnitrozemská říční delta a navazující komplexy cenných lužních lesů, vlhkých nivních luk a mokřadů, vč. periodických tůní s populacemi korýšů žábronožky sněžní (Siphonophanes grubii) a listonoha jarního (Lepidurus apus). Do Litovelského Pomoraví patří také krasové území vrchu Třesín se známými veřejnosti zpřístupněnými jeskyněmi a oblast chlumních listnatých lesů Doubrava. CHKO Jeseníky Chráněná krajinná oblast (CHKO) Jeseníky zaujímá oblast nejvyššího moravského pohoří – horského masívu Hrubého Jeseníku. CHKO byla zřízena výnosem Ministerstva kultury č.j. 9886/1969 na ploše 740 km2. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 339 1492 m (Praděd). CHKO Jeseníky je rozčleněna do čtyř zón diferencované ochrany, přičemž v první zóně je ochrana přírody a přírodních fenoménů nejpřísnější. V rámci CHKO Jeseníky tvoří první zónu ochrany (cca 7,25 % rozlohy) především vybraná maloplošná chráněná území. Druhá zóna zahrnuje vysokohorské lesy pod horní hranicí lesa, lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích, významná společenstva vrcholových partií a další. V zákoně za ochranu přírody a krajiny je zakotven zákaz umisťovat a povolovat nové stavby a povolovat či měnit využití území v první zóně chráněné krajinné oblasti.

Ecological Consulting a.s. www.ecological.cz

25


Vzhledem k výše uvedenému je nutné zdůraznit požadavek, vyplývající ze Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje (11), a to v rámci území CHKO stavby VE neumisťovat („území nepřípustná“). Vzhledem k významnosti obou CHKO v rámci Olomouckého kraje a vzhledem k možným negativním vlivům VE na prostředí chráněného území, je zpracovateli studie navržena doporučená odstupová vzdálenost (podmíněně přípustná území) kolem CHKO v rozsahu 3 km od hranice chráněného území. Tato poměrně velká odstupová vzdálenost by měla plně zabezpečit ochranu CHKO před vlivy spojenými s provozem VE.

Národní přírodní rezervace a Přírodní rezervace Podle zákona o ochraně přírody a krajiny (1) je využívání území národní přírodní rezervace možné jen v případě, že se jím uchová či zlepší dosavadní stav přírodního prostředí. Podle neschváleného Metodického pokynu MŽP z roku 2005 (5) jsou NPR a PR územím se zvláštním režimem, na nichž zákon o ochraně přírody a krajiny realizace staveb typu VE zakazuje. Výjimku z tohoto zákazu může v jednotlivých případech, kdy veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody udělit svým rozhodnutím vláda. Stejně jako v případě CHKO je i v případě NPR a PR nutné respektovat požadavek, vyplývající ze Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje (11), kde je v kapitole A.5.1. Koncepce ochrany přírodních hodnot uvedeno: „Při využívání území nepřipustit umísťování staveb a zařízení obnovitelných zdrojů energie uplatňujících se v krajině (větrné turbíny, větrné parky, elektrárny, sluneční parkové elektrárny), v chráněných částech přírody, zejména v CHKO, maloplošných ZCHÚ, PR, oblastech NATURA 2000 a nadregionálních a regionálních skladebných prvcích ÚSES.“ Výše uvedený požadavek je tedy v rámci Olomouckého kraje závazný a je nutné jej dodržovat a v rámci území NPR a PR stavby VE neumisťovat. NPR a PR mají stejně jako ostatní maloplošná ZCHÚ zákonem o ochraně přírody a krajiny stanovené ochranné pásmo, které činí 50 m od hranice ZCHÚ. Vzhledem k možným negativním vlivům VE na prostředí NPR a PR, je zpracovateli studie navržena doporučená odstupová vzdálenost (podmíněně přípustná území) 200 m od hranice NPR či PR. Národní přírodní památky a Přírodní památky Zákonem na ochranu přírody a krajiny (1) je stanoveno, že změny či poškozování národních přírodních památek a přírodních památek či jejich hospodářské využívání, pokud by tím hrozilo jejich poškození, je zakázáno. Ecological Consulting a.s. www.ecological.cz

26


V případě NPP a PP je rovněž nezbytně nutné respektovat zmíněný požadavek, vyplývající ze Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje (11), kapitola A.5.1. Tento požadavek je tedy v rámci Olomouckého kraje závazný a je nutné jej dodržovat a v rámci území NPP a PP stavby VE neumisťovat. Vzhledem k možným negativním vlivům VE na prostředí NPP a PP, je zpracovateli studie navržena doporučená odstupová vzdálenost (podmíněně přípustná území) 200 m od hranice maloplošného ZCHÚ. Tato navržená odstupová vzdálenost by měla plně zabezpečit ochranu území NPP a PP před vlivy spojenými s provozem VE.

Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů Za zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů podle zákona na ochranu přírody a krajiny (1) označujeme druhy, které jsou výslovně vyjmenovány v příloze č. II a III vyhlášky č. 395/1992 Sb. V těchto přílohách jsou dle stupně jejich ohrožení členěni na druhy kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené. Kromě druhů jmenovaných vyhláškami, existují i druhy rostlin a živočichů, které ve vyhlášce nejsou uvedené, ale jsou lokálně nebo celostátně zařazeni mezi druhy vzácné či jinak významné. Tyto jsou uvedeny v databázi zvláště chráněných, vzácných a ohrožených druhů organismů. Výše uvedeným zákonem je stanoveno, že zvláště chráněné rostliny jsou chráněny ve všech svých podzemních a nadzemních částech a všech vývojových stádiích; chráněn je rovněž jejich biotop. Je zakázáno tyto rostliny sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji. Zákon o ochraně přírody a krajiny (1) v lokalitách s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů stavby typu VE přímo nevylučuje, pokud však budou dodrženy zákonem dané podmínky ochrany. Stavby lze umístit pouze na základě výjimky ze základních ochranných podmínek podle § 49, § 50 a § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Z důvodů zajištění ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů je tedy doporučeno provedení biologického hodnocení, pokud o jeho nezbytnosti rozhodne příslušný orgán ochrany přírody. Přehledně je rozsah území obecné a zvláštní ochrany přírody zobrazen v grafické příloze č.2.

2.4.3. Území soustava NATURA 2000 Zvláštním typem jsou území, která jsou vyhlášena jako lokality soustavy chráněných území NATURA 2000 podle legislativy Evropského společenství - směrnice č. 79/409/EEC Ecological Consulting a.s. www.ecological.cz

27


o ochraně volně žijících ptáků a směrnice č. 92/43/EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. V ČR je síť chráněných území NATURA 2000 tvořena evropsky významnými lokalitami (EVL) a ptačími oblastmi (PO). Na území Olomouckého kraje se nachází 67 evropsky významných lokalit (seznam EVL viz. příloha č. 3) a 4 ptačí oblasti.

Evropsky významné lokality Jako evropsky významné lokality (EVL) jsou do národního seznamu (a dnes již i do evropského seznamu) zařazeny ty lokality, které v biogeografické oblasti nebo oblastech, k nimž náleží, významně přispívají k udržení nebo obnově příznivého stavu alespoň jednoho evropsky významného druhu z hlediska jejich ochrany nebo k udržení biologické rozmanitosti biogeografické oblasti (1). Ze zákona (1) vyplývá zákaz poškozování evropsky významné lokality. Povolení, souhlas, kladné stanovisko nebo výjimku ze zákazu podle tohoto zákona pro evropsky významnou lokalitu může udělit orgán ochrany přírody podle § 45g uvedeného zákona. Z § 45h téhož zákona proto vyplývá povinnost hodnocení důsledků jakékoliv koncepce nebo záměru, který může samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit území evropsky významné lokality. V rámci zpracování studie byla navržena doporučená odstupová vzdálenost (podmíněně přípustná území) 200 m od hranice EVL. Seznam EVL na území Olomouckého kraje je obsahem přílohy č.3. Ptačí oblasti Na území Olomouckého kraje se nacházejí 4 ptačí oblasti. Dvě z nich – PO Jeseníky a PO Králický Sněžník zasahují i do sousedních krajů (viz. tabulka č.4).


28


Tabulka č. 4: Ptačí oblasti v Olomouckém kraji Název

Jeseníky

Rozloha na území

Celková rozloha

Ol.kraje (v ha)

(v ha)

29038,07

52204,56

Předmět ochrany

Jeřábek lesní Chřástal polní

Kralícký Sněžník

18452,51

30179,74

Chřástal polní

Libavá

32723,82

32723,82

Chřástal polní

Litovelské Pomoraví

9318,66

9318,66

Ledňáček říční Strakapoud prostřední Lejsek bělokrký

PO Jeseníky: PO Jeseníky se na území Olomouckého kraje rozkládá v bývalých okresech Jeseník a Šumperk celkem na 29038,07 ha. Celková rozloha PO v obou krajích je 52204,56 ha. Částí svého území PO zasahuje i do sousedního Moravskoslezského kraje. Předmětem ochrany je populace jeřábka lesního (Bonasa bonasia), chřástala polního (Crex crex) a jejich biotopy. PO Králický Sněžník: PO Králický Sněžník zaujímá v Olomouckém kraji plochu 18452.51 ha, přičemž zbytek PO spadá do Pardubického kraje. Celková rozloha PO v obou krajích je 30 179.74 ha. Předmětem ochrany je populace chřástala polního (Crex crex) a jeho biotop.

PO Libavá: PO Libavá se nachází celou svou rozlohou v Olomouckém kraji. Celková rozloha PO je 32723,82 ha. Předmětem ochrany v PO Libavá je populace chřástala polního (Crex crex) a jeho biotop. PO Litovelské Pomoraví: PO Litovelské Pomoraví se nachází celou svou rozlohou v Olomouckém kraji – v jeho centru, kde kopíruje zvolna střední tok řeky Moravy. Celková rozloha PO je 9318,66 ha. Předmětem ochrany v PO Litovelské Pomoraví je populace ledňáčka říčního (Alcedo atthis), strakapouda prostředního (Dendrocopos medius), lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) a jejich biotopy. Povolení, souhlas, kladné stanovisko nebo výjimku ze zákazu činností v ptačí oblasti může udělit orgán ochrany přírody za stejných podmínek jako v případě EVL. V rámci zpracování studie byla navržena doporučená odstupová vzdálenost kolem PO (podmíněně přípustná území) v šířce 2 km od hranice PO.


29


Vzhledem k výše uvedenému je rovněž nutné zdůraznit požadavek Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje (11), neumísťovat VE na území PO. Uvedený požadavek je tedy v rámci Olomouckého kraje závazný a je nutné je dodržovat a v rámci území soustavy NATURA 2000 stavby VE neumisťovat.

2.4.4. Ornitofauna Problematika realizace větrných elektráren naráží kromě jiného na potenciální problémy z hlediska působení VE na zástupce ornitofauny - ptáky a netopýry. Tito jsou stavbami VE potenciálně nejvíce ohroženi. Obecně lze vlivy VE na ptáky a netopýry rozdělit do čtyř základních skupin: -

rušení hlukem, samotnou přítomností VE vedoucí k přemístění případně vymizení některých druhů, včetně bariérového efektu na tažné druhy;

-

mortalita způsobená kolizí s těmito stavbami;

-

ztráta nebo zničení či narušení prostředí a biotopů v důsledku výstavby a přítomnosti staveb a s nimi spojenou infrastrukturou;

-

další potenciální faktory (zejména pobyt a případná stavba hnízd ptáků na zařízení VE). Rušení lze obecně rozdělit na vizuální a akustické. Rušení může mít tzv. plašící efekt,

který může vyvolávat strach, případně úlekové reakce, což často vede k vyhýbání se větrným elektrárnám, případně opouštění hnízdiště nebo prostředí v blízkosti VE. V případě vizuálního rušení připadá v úvahu několik typů rušení, jde o tzv. „diskoefekt“, případně tzv. „stroboskopický jev“, vrh stínu či samotnou stavbu VE. Obecně lze říci, že negativní efekt VE byl pro většinu dotčených druhů prokázán do vzdálenosti 300 metrů pro druhy hnízdící a 800 metrů pro druhy protahující nebo zimující. Některé druhy jsou na vizuální přítomnost VE mimořádně citlivé, např. čáp černý (Ciconia nigra), čáp bílý (Ciconia ciconia), labutě (Cygnus sp.), husy (Anser sp.), kachny (Anas sp., Aythya sp.) a někteří dravci (7). V některých případech (zejména u větších skupin elektráren) byl zjištěn tzv. bariérový efekt. Vlivem bariérového efektu může dojít k přerušení kontaktu mezi populacemi, případně mezi místy sběru potravy, hnízdišti a pelichaništi (7). V případě akustického rušení se nejvýznamnějším jeví hluk, vznikající při obtékání větru

kolem

listů

rotoru,

tzv.

aerodynamický

hluk.

Z důvodů

minimalizace

vlivů

aerodynamického hluku na ptactvo je nutné dodržovat určité doporučené odstupové vzdálenosti od hranice lesa. Absolutní minimální vzdálenost od lesa činí 50 m, za dostatečnou lze však považovat až vzdálenost 200 m od hranice lesa a případných významných území (7). Negativní ovlivnění akustickým rušením elektrárnami je možné Ecological Consulting a.s. www.ecological.cz

30


očekávat u křepelky polní (Coturnix coturnix) a chřástala polního (Crex crex), případně např. u tetřevovitých (Tetraodinae) (7). Velkým rizikem v souvislosti s realizací VE je nebezpečí přímé kolize ptáků a netopýrů, jak se samotnými věžemi elektráren, tak především s rotujícími lopatkami a větrnými víry jimi způsobenými. Většinou studií byla zjištěna relativně nízká míra mortality ptactva při přepočtu na jednu turbínu (ve srovnání např. s kolizemi na silnicích a s vodiči vysokého napětí). Obecně jsou více ohroženy větší druhy ptáků (mají relativně delší život a nižší reprodukční potenciál). Důvodem kolizí ptactva s VE může být skutečnost, že ptáci tato zařízení nedokáží detekovat. Důvodem může být kromě jiného hlavně tzv. motion smear (paralax), což je degradace viditelnosti rychle se pohybujících objektů při rychlostech, kterými se vrtule VE nejčastěji otáčejí nebo světla umístěná na věžích VE. Nebezpečí kolizí s ptáky běžně se vyskytujícími v území se dá poměrně účinně bránit umísťováním VE na co nejmenší ploše (tzv. hnízdo), zatímco pro protahující druhy se jako nejméně nebezpečné jeví linie uspořádaná podél tahové cesty. Obecně lze říci, že tahové cesty probíhají podél liniových prvků v krajině (pásy dřevin, vodoteče) nebo se v případě větších nadmořských výšek soustřeďují do horských sedel. Tyto informace by pak měly být brány v úvahu již při projektování umístěné VE s ohledem na charakter a uspořádání krajiny (7). Poměrně účinným opatřením proti riziku kolizí ptactva se stožáry a vrtulemi elektráren se zdají být i metody zviditelnění VE tak, aby byly co nejvíce viditelné jak při nejvyšších otáčkách, tak i za snížené viditelnosti. Jako nejvhodnější se jeví barevné značení listů vrtule, kdy dva listy vrtule zůstávají bílé a jedna je černá. Toto opatření je však stále ve fázi ověřování a mělo by být vzato v povědomí především výrobcem VE (7). Podle zkušeností ornitologů je nejvhodnější, aby byla VE z důvodu ochrany ptactva před kolizemi s VE co nejméně osvětlena, což je však problematické vzhledem k zajištění bezpečnosti leteckého provozu. Z hlediska orientace ptáků je vhodné preferovat použití přerušovaného bílého nebo červeného světla, které je pro ptáky méně lákavé. Vhodné je také stínění světel ze strany a zespodu a jejich případná viditelnost jen seshora. Je třeba se vyvarovat použití stálého nebo rychle pulzujícího červeného světla, neboť bylo zjištěno, že tato světla působí na ptáky rušivě a vedou ke změnám jejich chování až ke kroužení kolem a nárazu do stavby s osvětlením (7). Stavby VE mohou kromě ptactva přinášet velké riziko kolizí také pro netopýry. Podle některých zpráv je dokonce pravděpodobnost zranění z důvodu kolize netopýrů s VE v některých případech větší než u ptáků. Na rozdíl od ptáků totiž netopýři elektrárny sami aktivně vyhledávají a naletují na vrtule. Nejdůležitější poznatky o problematice kolizí netopýrů s VE lze shrnout takto: Ecological Consulting a.s. www.ecological.cz

31


-

osvětlení VE láká hmyz, který je potravou netopýrů

-

stavby VE jsou pro netopýry potenciálním úkrytem

-

nejvíce kolizí netopýrů s VE je zaznamenáno v době, kdy se vrtule točí pomalu (za rychlosti větru 2-4 m/s)

-

v rámci roku je nejvíce kolizí zaznamenáno v době prvního výletu mláďat (srpen – září) Nejčastějšími oběťmi jsou rychle létající netopýři jako netopýr rezavý (Nyctalus

notula), netopýr parkový (Pipistrellus nathusii) a netopýr pestrý (Vespertilio murinus), někde i netopýr večerní (Eptesicus serotinus) (23). Vzhledem ke geografické poloze ČR lze však podobně jako v Rakousku nebo Německu očekávat relativně nízké procento kolizí ptáků a netopýrů (7). Přesto však byla především z důvodu ochrany zástupců ornitofauny navržena doporučená odstupová vzdálenost 200 m, ve které není výstavba VE doporučována (podmíněně přípustná území), a to od hranice lesa, kolem skladebných prvků ÚSES, EVL a maloplošných chráněných území. Ztráta či narušení hnízdního prostředí v důsledku výstavby VE a s nimi související infrastruktury (komunikace, kabely apod.), se nejeví jako vysoké riziko. Může však být problémem zejména v případě rozsáhlých ploch zastavěných větrnými elektrárnami. Z důvodů zajištění ochrany zástupců ornitofauny je vhodné, aby v rámci hodnocení vlivů na ŽP u eventuálních konkrétních záměrů výstavby VE bylo již předem před samotným zhodnocením vlivu na ŽP na těchto lokalitách provedeno biologické hodnocení, pakliže o jeho potřebě rozhodne příslušný orgán ochrany přírody. Přitom se doporučuje posoudit zvlášť zimní období z hlediska možného výskytu zimujících ptáků a potravních stanovišť (dravci, vrubozobí), a zvlášť období jarního a podzimního tahu, který se v mnoha ohledech odlišuje (7). V tabulce č. 5 je podán stručný přehled skupin ptáků, které mohou být přímo ohrožení větrnými elektrárnami, a typ možného ovlivnění (podle LANGSTON & PULLAN 2003) (7).


32


Tabulka č. 5: Přímo ohrožené skupiny ptáků Skupina ptáků potáplice (Gaviidae) potápky (Podicipedidae) brodiví (Ciconiiformes) husy a labutě (Anserini) kachny (Anatinae) dravci (Accipitridae) dravci (Falconidae) bahňáci (Charadriiformes) tetřevovití (Tetraodinae) bažantovití (Phasianidae) krátkokřídlí (Gruiformes) dlouhokřídlí (Charadriiformes) rybáci (Sternidae) měkkozobí (Columbiformes) sovy (Strigiformes) pěvci (Passeriformes)

Rušení

Bariéra

Kolize

Ztráta prostředí

x x x x x x x x x x x x

x

x

x

x x x x x

x

x x x

x x x

x

x x

x x x x

Pro rozšířený přehled konkrétních potenciálně ohrožených druhů ptáků na území Olomouckého kraje byly použity údaje o hnízdění ptactva na území ČR z let 2001 – 2003, shromážděné do publikace Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice (31). Jako průkazný údaj o výskytu druhu na území Olomouckého kraje byl brán pouze údaj o prokázaném hnízdění druhu, tak jak je v publikaci definován. Tabulka druhů, průkazně hnízdících na území Olomouckého kraje, jež mohou být eventuelně ovlivněny větrnými elektrárnami, je předmětem přílohy č. 4 předkládané části územní studie.

2.4.5. Dominanty krajiny, sakrální stavby, významné archeologické lokality Sakrální a kulturní stavby Dominanty ve smyslu sakrálních, kulturních a ostatních v krajině dominantních staveb v krajině Olomouckého kraje byly vymezeny již v analytické části územní studie, kde byly rozděleny na významné a velmi významné. Tabulkové výstupy s dominantami tohoto typu (kulturními a sakrálními) na území Olomouckého kraje jsou předmětem přílohy č. 5 a č. 6. Krajinné dominanty Krajinné dominanty patří k nejvýznamnějším znakům, potažmo hodnotám krajinného rázu. Jejich funkce v krajině a intenzita působení závisejí na mnoha okolnostech, především na výšce, proporcích, tvaru, hmotě, relacích vůči okolní krajině. (Bukáček a Matějka, 1999) rozdělují dominanty na přírodní a umělé, jiní autoři zaměňují termín umělé za kulturní. Krajinné dominanty jsou hodnoceny z hlediska významu, projevu i jedinečnosti. Ecological Consulting a.s. www.ecological.cz

33


Pro účely této studie byly na celokrajské úrovni uvažovány jen nejdůležitější výrazné krajinné dominanty s následujícím dělením: Podle původu: -

dominanty přírodní

-

dominanty kulturní (vč. historických)

Podle tvaru: -

dominanty bodové (pozitivní a negativní)

-

dominanty liniové Výběr konečného seznamu krajinných dominant celokrajského významu byl určován

především na základě analýzy viditelnosti, znalosti území a terénního šetření. Archeologické lokality Archeologické lokality na území Olomouckého kraje tak, jak byl jejich seznam dodán národním památkovým ústavem, jsou rozděleny na plošné a bodové. Pod bodové lokality jsou zahrnuty archeologické lokality s plochou menší než 0,02 km2. Seznam významných archeologických lokalit je předmětem přílohy č. 8.

2.4.6. Hodnota krajiny, krajinný ráz Nejcitlivější otázkou z pohledu ovlivnění krajiny stavbami VE je jejich vliv na krajinný ráz. Nejčastěji používané VE jsou v krajině zrakem vnímatelné až ze vzdálenosti 20 km a stavba jediné elektrárny ovlivňuje organizaci území o výměře 1,0 až 1,5 km2 (5). Ve venkovské kulturní krajině to bude znamenat změnu typu krajiny z krajiny zemědělské či zemědělsko-lesní na krajinu s dominantními industriálními prvky, čímž může dojít k narušení svérázu krajiny a k významnému ovlivnění pohody obyvatel či návštěvníků Zvláštnost krajiny Olomouckého kraje vyplývá z jejího drobného měřítka, drobné mozaiky lesů, remízků, polí, jezer a rybníků, v menší míře nižších hor. K základním svébytným prvkům krajinného rázu zde patří nezastavěné horizonty. Výška a charakter větrných elektráren bude proto téměř vždy konkurovat většině kopců, hřbetů a horizontů. Přesto se dá konstatovat, že některé lokality jsou z hlediska krajinného rázu vhodnější. Charakter větrných elektráren z hlediska ochrany krajinného rázu (platí obecně) 1. stožár VE je výrazně vertikální 2. výška stožáru výrazně převyšuje běžné výšky prvků v krajině Ecological Consulting a.s. www.ecological.cz

34


3. VE je stavbou neobvyklou (výškou, tvarem, pohybem, barvou) 4. VE je technickým dílem a je vnímána jako industriální prvek v krajině 5. VE má charakter technické dominanty Krajina Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem a civilizačními prvky tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů (§3, písm. k zákona č. 114/92 Sb.), která vznikala vzájemným ovlivňováním přírodních podmínek a činností člověka. Krajina je tvořena přírodními a umělými složkami. Struktura krajinných složek - jejich skladba, je podstatou krajinné typologie. Převaha a význam určitých složek může utvářet krajinu sídelní, převaha jiných složek krajinu převážně zemědělskou, lesní, případně jiné. Typologie krajiny V rámci krajinné typologie celé ČR pro účely hodnocení krajinného rázu byly krajiny bilancovány podle poměru mezi přírodními prvky a mezi prvky vytvořenými člověkem. Pro typizaci krajiny v rámci katastrálních území Olomouckého kraje byl využit výpočet koeficientu ekologické stability (KES) vhodný pro velkoplošná šetření podle vzorce:

lesní půda + louky +pastviny + zahrady + ovocné sady+ vinice+ rybníky + ostatní vodní plochy

KES =

zastavěné plochy + orná půda + chmelnice

Vypočtený KES pro jednotlivé katastrální území Olomouckého kraje byl klasifikován do tří základních krajinných typů A, B, C a dvou přechodných krajinných typů A/B a B/C (26) (tabulka č. 6): Tabulka č. 6: Klasifikace krajinných typů Hodnota KES

Typ

Popis

pod 0,39

A

krajina antropogenizovaná – indikuje nadprůměrně využívaná území s jasným porušením přírodních struktur

0,39 - 0,89

A/B

přechodný typ mezi krajinným typem A a B – intenzivně využívaná kulturní krajina s výrazným uplatněním agroindustríálních prvků

0,9 - 2,89

B

krajina harmonická – indikuje kulturní krajinu, v níž jsou technické objekty v relativním souladu s charakterem relativně přírodních prvků

2,9 - 6,2

B/C

přechodný typ mezi krajinným typem B a C – technické objekty roztroušené na malých plochách při převaze relativně přírodních prvků

nad 6,2

C

krajina relativně přírodní - převaha přírodních prvků a nevýraznými civilizačními zásahy Ecological Consulting a.s. www.ecological.cz

35


Největší část území Olomouckého kraje náleží ke krajinnému typu A – jedná se tedy o převážně antropogenizovanou krajinu (viz.tabulka č.7 a obrázek č. 1) Za jen „podmíněně přípustný“ typ krajiny pro umísťování větrných elektráren je považován krajinný typ C, přechodný typ B/C, a typ harmonické krajiny B, které je nutno před nežádoucími zásahy spíše chránit. Přehledně jsou hodnoty krajiny uvedeny v grafické příloze č.3. Tabulka č. 7: Výsledné charakteristiky území vycházející z typizace krajiny Olomouckého kraje Typ

Počet katastrálních území

2

Plocha území (km )

Podíl území kraje (%)

A

409

2066,93

39,25

A/B

165

1030,65

19,57

B

132

1046,21

19,86

B/C

37

676,92

12,85

C

23

445,99

8,47

Celkem

766

5266,7

100

Při uvedeném hodnocení bylo přihlíženo m.j. i k rámcovým typům krajiny, tak jak byly uvedeny v ZÚR Olomouckého kraje (11). Podle této typologie, tak jak byla navržena Löwem (24) a uvedena v projektu MŽP, VaV 640/01/03 (2005) jsou rozeznávány tři řady typologie krajiny a to podle osídlení, využití a georeliéfu krajiny. V poslední uvedené řadě je přitom uvedeno celkem 19 typů. Z nich na území Olomouckého kraje je relevantních pouze 12 typů. Tyto byly v individuálním členění, tak jak je uvedeno v ZÚR Olomouckého kraje (11), zahrnuty do celkem 14 konvizuálních krajinných celků. Dle autora tohoto členění, Doc. Ing. arch. Lıwa (24) je třeba zejména vyloučit konvizuální kontakt mezi větrnými turbínami a zvláště chráněnými územími krajinného rázu. Dle jeho zkušeností zaniká významnější vliv větrných turbín na krajinný ráz ve vzdálenosti asi 8 km, pokud v cestě nestojí žádná pohledová překážka, např. vyšší kopec. Obrázek č. 1: Poměrné zastoupení ploch jednotlivých typů krajiny na území kraje


36


Podíl krajinných typů na území Olomouckého kraje % 45

40 35 30 25 20 15 10 5 0 A

A/B

B

B/C

C

typ

Jiní autoři, např. Doc. Ing. Sklenička, CSc. a kol. (27) v preventivním hodnocení krajinného rázu dovozují nezbytnou ochrannou zónu menší, avšak v minimální šíři 3 km. Krajinný ráz Jde o soubor hodnot krajiny, její tvar - rázovitost. Krajinný ráz je trvale dotvářen a vytvářen lidskou činností a je lidmi vnímán jako soubor typických přírodních a člověkem vytvářených znaků, které pro ně určitý prostor identifikují. Charakteristikami krajinného rázu rozumíme přírodní, kulturní a historickou charakteristiku. Ochrana krajinného rázu K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, na území které není zvláště chráněno jako ZCHÚ , je orgánem ochrany přírody zřízen podle § 12 zákona (1) přírodní park. Na území Olomouckého kraje je vyhlášeno celkem 6 přírodních parků (tabulka č.8), z nichž 2 zasahují území sousedního, Moravskoslezského kraje (Sovinecko a Údolí Bystřice). Celkem je v Olomouckém kraji 33 547 ha území spadající pod ochranu krajinného rázu, což představuje 6,52 % území kraje. Tabulka č. 8: Přírodní parky v Olomouckém kraji Ecological Consulting a.s. www.ecological.cz

37


Přírodní park

Vyhlášen

Březná

1997

Rozloha, tis. ha 11,6

Z toho v Olomouckém kraji (tis. ha) 11,6

Kladecko

1992

3,554

3,554

Sovinecko

1994

19,91

8,94

Terezské údolí

1996

0,760

0,760

Údolí Bystřice

1995

9,81

6,73

Velký Kosíř

1992

1,963

1,963

Stručná charakteristika přírodních parků na území Olomouckého kraje Březná Přírodní park Březná vznikl vyhlášením Okresním úřadem v Šumperku v roce 1997. Celková plocha přírodního parku, který se rozkládá v západní části šumperského regionu, činí 11 600 ha. Osou parku tvoří hluboce zařezaná údolí řek Březná na západě, Nemilka na východě a Moravská Sázava na jihu, jimiž je ohraničena Drozdovská vrchovina s nejvyšším vrcholem Pustina (626,2 m.n.m.). Do jižní části parku zasahuje Mírovská vrchovina. Botanicky nejcennější je v přírodním parku komplex mezofilních až hygrofilních luk a olšin v údolí Březné a jejich přítoků. Kladecko Přírodní park tvořený harmonicky vyváženou krajinou severozápadního cípu okresu Prostějov byl vyhlášen v roce 1992. Tato část Zábřežské vrchoviny je charakteristická velmi pestrou geologickou stavbou, členitým povrchem a místy ještě tradičním využitím zemědělských pozemků (převážně louky a drobná zemědělská výroba). Oblast je součástí pásu s vápenci, který se táhne od Mladče u Litovle k jihozápadu přes Javoříčský kras až k Jesenci. Rozšířené jsou zde přirozené bučiny, na vápenci představované společenstvy květnatých

vápnomilných

bučin

asociace

Cephalanthero-Fagetum.

Charakteristická

přirozená společenstva jsou soustředěna do několika ZCHÚ: PR Rudka, PR Průchodnice, PP Na Kozénku, Skalky a U nádrže.

Sovinecko Přírodní park Sovinecko byl vyhlášen v roce 1994 Okresními úřady v Bruntále, Olomouci a Šumperku na celkové výměře 19 910 ha. Podstatná část přírodního parku patří ke geomorfologickému celku Nízkého Jeseníku. Ze zachovalé pestré flóry 2. – 5. vegetačního stupně stojí za pozornost místy bohatě zmlazující jedle bělokorá (Abies alba), jilmy (Ulmus sp.), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), všivec ladní (Pedicularis


38


sylvatica), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a další chráněné nebo ohrožené druhy. Na území přírodního parku je vyhlášena NPP Rešovské vodopády. Terezské údolí Přírodní park vyl vyhlášen v roce 1996 Okresním úřadem v Olomouci. Oblast přírodního parku je geomorfologicky, botanicky, zoologicky i archeologicky mimořádně cennou lokalitou. Geomorfologicky se jedná o východní okraj Zábřežské vrchoviny. Středem území protéká Šumický potok, který spolu s říčkou Blatou, do které se vlévá, patří do povodí řeky Moravy. V údolní nivě se kromě teplomilných doubrav a dubohabrových hájů vyskytují i společenstva vlhkých luk a na stráních a v úvozech teplomilné trávníky. Přírodní park Terezské údolí a přilehlé území je evropským odborným sdružením Planta Europa deklarován jako botanicky významné území mezinárodního významu (Important Plant Area). Jde o jednu z prioritních částí programu „Parky pro život“ Evropské unie. Údolí Bystřice Přírodní park byl vyhlášen v roce 1995 Okresními úřady v Bruntále a Olomouci. Park leží v Domašovské vrchovině na pomezí Olomouckého kraje a Moravskoslezského kraje (okres Bruntál). Osu území tvoří údolní niva řeky Bystřice. V sevřeném údolí Bystřice se zachovaly lesy, které mají často přirozenou druhovou skladbu, místy i rozsáhlé porosty měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva). Západní a severní část území dnešního přírodního parku byla odlesněna a přeměna na pastviny a louky. Několik aktivních lomů a desítky opuštěných štol jsou využívány jako zimoviště letounů. Součástí přírodního parku je Přírodní památka Kamenné proudy u Domašova a Přírodní rezervace Hrubovodské sutě. Velký Kosíř Vyhlášen ONV v Prostějově v roce 1987 jako tzv. oblast klidu, která byla Okresním úřadem v Prostějově převedena v roce 1992 do kategorie přírodní park. Na území olomouckého okresu vyhlásil Okresní úřad Olomouc přírodní park Velký Kosíř v roce 2000. Přírodní park leží z větší části na území vrchu Velký Kosíř (441,9 m n. m.), který leží v Zábřežské vrchovině. Podloží Velkého Kosíře je tvořeno kulmskými drobami, na východním a jihovýchodním okraji vystupují devonské vápence. Původní teplomilné doubravy zde byly z větší části nahrazeny monokulturami smrku ztepilého (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Na bohatá rostlinná společenstva je vázán výskyt pestré fauny, zejména zástupců hmyzu. Na území přírodního parku lze nalézt: PR Andělova zmola, NPP Růžičkův lom., NPP Státní lom, PP Vápenice a PP Studený kout. Ecological Consulting a.s. www.ecological.cz

39


Krajinný ráz je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa. K umisťování a povolování staveb, jakož i k činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je obecně nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Vzhledem k významnosti přírodních parků je zpracovateli studie navržena doporučená odstupová vzdálenost kolem přírodních parků (podmíněně přípustné území) v rozsahu 3 km od jejich hranice. Ve stejném rozsahu byla navržena odstupová vzdálenost i pro přírodní parky v blízkosti hranic Olomouckého kraje, které sice na území kraje nezasahují, ale jejichž odstupová vzdálenost na území kraje zasahuje. Jedná se o tyto přírodní parky: Název přír. parku kód poloha k Ol.kraji _________________________________________________________________________ Oderské vrchy 807 východně, shoda s hranicí kraje Hostýnské vrchy

707

jižně, mimo hranici kraje

Podbeskydí

804

jihovýchodně, mimo hranici kraje

Řehořkovo Kořenecko

701

západně, shoda s hranicí kraje

Bohdalov- Hartinkov

614

západně,navazuje na PP Kladecko

Suchý vrch-Buková hora

610

západně,shoda s hranicí kraje

Jeřáb

609

severozápadně,shoda s hranicí kraje

Králický Sněžník

608

severozápadně, shoda s hranicí kraje

Ze ZÚR Olomouckého kraje, která se touto problematikou zabývá v kapitole A.5.1. vyplývá požadavek nepřipustit umísťování VE v přírodních parcích. V kapitole A.5.3.ZÚR Olomouckého kraje – Koncepce ochrany kulturních a civilizačních hodnot je dále definována a vymezena tzv. kulturní krajina oblastí v cenných, kulturně historicky významných územích, v oblastech s přírodně krajinářskými úpravami, s vysokým krajinným, památkovým a přírodním potenciálem, které jsou navrženy k zachování z hlediska dochovaného kulturního dědictví, krajinného rázu a přírodních hodnot. Průběh hranic těchto území, vyjma kulturní krajiny oblasti Hanušovická vrchovina a kulturní krajiny oblasti Březná, odpovídá vymezení navržených krajinných památkových zón. Tato území představují krajinářsky nejcennější části Olomouckého kraje. Umísťování VE v tomto území je nutno brát jako nepřípustné. Vymezeny k ochraně jsou tyto krajinné oblasti: -

Kulturní krajina oblasti Moravská brána (okres Přerov)


40


Představuje jedinečný areál v údolí řeky Bečvy lemovaný zalesněnými masivy s množstvím archeologických lokalit. Památkovou hodnotu území představují mnohé dochované doklady života našich předků procházejících jednotlivými stavebními slohy až do dnešní doby. Kulturní krajina této oblasti je vymezena na území správních území sídel Bohuslávky, Lipník nad Bečvou, Jezernice, Slavíč, Milenov, Klokočí, Hrabůvka, Hranice, Černotín, Ústí, Teplice nad Bečvou, Paršovice, Týn nad Bečvou, Lhota, Hlinsko. -

Kulturní krajina oblasti Nové Zámky (okres Olomouc) Kulturní krajina oblasti Nové Zámky je jedinečná krajinnou kompozicí, zahrnující lužní

lesy s velkým množství vodních ploch a s nivními loukami. Kulturní krajina této oblasti je vymezena na území správních území sídel Bílá Lhota, Mladeč, Červenka. Zaujímá prostor mezi osadou Nový Dvůr, Nové Mlýny, zasahuje po okraj obce Měník a Mladeč. Náleží k ní severní svahy kopce Třesín a aluviální louky v nivě řeky Moravy doprovázené lužními lesy, táhnoucí se mezi obcí Řimice a městem Litovel -

Kulturní krajina oblasti Čechy pod Kosířem (okres Olomouc) – Mánesův kraj Kulturní krajina oblasti Čechy pod Kosířem se nachází v převážně zemědělské krajině

na Hané nedaleko Prostějova. Nejvýznamnějšími stavbami jsou kulturní památky – empírový zámek v Čechách pod Kosířem na úpatí kopce Velkého Kosíře s přírodně krajinářským parkem romantického pojetí z druhé poloviny 19. století, v podobě známé z obrazů J. Mánesa z dob jeho pobytu na zámku. Kulturní krajina této oblasti je vymezena v rámci správních území sídel Čechy pod Kosířem, Služín, Stařechovice, Slatinky. Oblast představuje vrch Velkého Kosíře v délce cca 5 km, jehož součástí je zámek s parkem rozšířeným až za “Růžovou“ dnes dubovou alej, přírodní památka Růžičkův lom, lom – přírodní památka Vápenice, přírodní rezervace Andělova zmola, přírodní památka Brus. -

Kulturní krajina oblasti Žádlovicko (okres Šumperk) Oblast je tvořena hodnotně přetvářenou krajinou mezi obcemi Líšnice a Žádlovice se

zámkem a zámeckým areálem v ústřední poloze, s několika v krajině se uplatňujícími alejemi, vodními plochami a dálkovými výhledy. Jihovýchodně od zámku byla minulosti vybudována soustava 11 retenčních nádrží, které zvýrazňují a umocňují krajinu při pohledu od zámku. Kulturní krajina této oblasti je vymezena na území správních území sídel: Loštice, Líšnice, Pavlov. Zahrnuje barokní zámek a krajinářský park s rybníky, jírovcovou alejí a


41


palouky lemovanými dřevinami. Je příkladem kulturní krajiny, vhodně využívající modelaci terénu k dosažení vyšší estetické hodnoty území. -

Kulturní krajina oblasti Jesenická kotlina (okres Jeseník) Kulturní krajina oblasti Jesenická kotlina je neopakovatelným geomorfologicky členitým

územím. Údolí řeky Bělé a ze západu řeky Stařič se spojují a tvoří kotlinu, která se otevírá na severovýchodě směrem do Polska. Vzhledem k značným výškovým rozdílům (Jeseník v nadmořské výšce kolem 432 m a například Zlatý Chlum 908 m) je oblastí horského charakteru s četnými krajinnými dominantami. Kulturní krajina této oblasti je vymezena na území správních území sídel Jeseník, Česká Ves, Široký Brod, Mikulovice, Bělá pod Pradědem, Adolfovice, Lipová – Lázně, Horní Lipová. Oblast je cenná soustředěním souboru historicky cenných prvků, lázeňskými parky volně přecházejícími do krajiny, širokými rozhledy (Zlatý Chlum, procházková trasa na Křížový vrch) a pozůstatky důlní činnosti. -

Kulturní krajina oblasti Hanušovická vrchovina (okres Šumperk) Kulturní krajina oblasti Hanušovická vrchovina je vymezena v rámci správních území

sídel Staré Město, Šléglov, Vikantice, Jindřichov, Hanušovice, Malá Morava. Oblast je cenná pro jedinečné přírodní scenérie plné dalekých výhledů, které uzavírají mohutné hřbety nejvyšších jesenických vrcholů. Současné členění krajiny, obzvláště kolem osady Pekařov, je dokladováno bez větších změn již od 18. století. Původní charakter, materiály, stavební sloh je patrný u mnoha dalších dochovaných společensky významných staveb (kaple, kapličky, boží muka, hřbitovy, hostince, památníky apod.). Krajina je charakteristická rozptýlenou zástavbou, která s krajinnými úpravami vytváří kultivovaný harmonický celek. -

Kulturní krajina oblasti Březná (okres Šumperk) Kulturní krajina oblasti Březná je vymezena v rámci správních území sídel Hoštejn,

Hynčina, Zábřeh, Nemile, Kosov, Drozdov, Svébohov, Rovensko, Postřelmůvek, Vyšehoří, Zborov, Jedlí, Olšany, Horní Studénky, Štíty, Bušín, Písařov, Bohutín, Chromeč. Podstatná část oblasti Březná se rozkládá na území Zborovské vrchoviny a je charakteristická jednak rovinatými a mírně zvlněnými náhorními plošinami, jednak soustavou hluboce zaříznutých údolí řeky Březné, lemované vysokými skalními výchozy. Krajina oblasti Březná je cenná z hlediska výjimečné geomorfologie, ale i pro charakteristickou strukturu zemědělských kultur a krajinné zeleně, přerušované horskými


42


vískami. Nejmalebnější vísky jsou v současnosti pro své kvality již prohlášené nebo připravované k prohlášení vesnickými památkovými zónami. -

Kulturní krajina oblasti Svatý Kopeček (okres Olomouc) Kulturní krajina oblasti Svatý Kopeček zahrnuje nejhodnotnější části olomoucké

příměstské rekreační oblasti Svatý Kopeček. Významnou památkou v oblasti je Kartouzka, což je místo spojené s působením mnišského řádu kartuziánů. V roce 1421 byla kartuzie přepadena husity a po vydání Olomoučanům byla rozbořena. Na Svatém Kopečku stojí chrám Navštívení Panny Marie, který patří k nejznámějším a nejnavštěvovanějším poutním místům v České republice. Vybudovali jej premonstráti v 17. a 18. století na místě kapličky, kterou zničili Švédové. Kulturní krajina oblasti Kopeček je vymezena na správním území města Olomouce.

Preventivní hodnocení krajinného rázu Tato územní studie je preventivní studií, která nezná přesné parametry eventuálních v budoucnu navrhovaných staveb a tudíž její hloubka, resp. konkrétnost zpracování není schopna postihnout všechny možné aspekty vlivu případných záměrů na krajinný ráz. Hodnocení jednotně vztažené k ochraně krajinného rázu v území o velké rozloze (např. kraj) by neplnilo svůj účel. Již v této fázi je však nutno uvést, že v případě umísťování VE v územích, především v „podmíněně přípustných územích", je nutno mimo rutinní hodnocení vlivu na krajinný ráz hodnotit (v územně plánovací dokumentaci popř. v procesu EIA) rovněž ovlivnění „dálkových pohledů“ záměrem, t.j. pohledů alespoň z okruhu „slabé viditelnosti“ (20 km). V předchozích

pracovních

stupních

(návrhová

část

studie,

07/2008)

byly

preventivnímu hodnocení vlivu na krajinný ráz podrobeny vybrané potenciálně vhodné lokality (PVL) doporučující množství a výšku VE v těchto PVL; od tohoto řešení bylo u návrhu upuštěno, ovšem výsledky předchozího hodnocení vč. map viditelností jsou u objednatele studie k dispozici. Základní zóny viditelnosti (27) pro objekty větrných elektráren jsou definovány následovně: -

Silná viditelnost [0- 3 km] — prostor v okruhu cca 3 km, kdy stavba bude velmi dobře viditelná a rozlišitelná od ostatních prvků krajiny

-

Zřetelná viditelnost [3 - 6 km] - okruh bezprostředního působení stavby, cca do 6 km okruh potenciální dobré viditelnosti stavby, stavba se uplatňuje v krajinném obrazu Ecological Consulting a.s. www.ecological.cz

43


zřetelné a jednoznačně. Částečně může být potlačena, nebo její projev ovlivněn či zmírněn jinými převážně většími skladebnými prvky obrazu. -

Dobrá viditelnost [6 - 10 km] - okruh odkud se již stavba nebude tak výrazně uplatňovat v krajinném obrazu, viditelná ale bude a její projev na přímém pohledu bude zmírněn jinými prvky krajinného obrazu.

-

Slabá viditelnost [10 - 20 km] - okruh odkud se již stavba příliš neuplatňuje v krajinném rámci a je jen stěží rozlišitelná v krajině pouhým okem. Některé detaily zpracování map viditelnosti, jak tyto byly obsaženy v předchozích

stupních zpracování předložené studie jsou obsahem kapitoly č. 5 – Grafické výstupy. Zároveň byla v rámci Olomouckého kraje vyhodnocena kritická místa pohledu a krajinné průhledy, tj. místa s možností shlédnutí významných krajinných panoramat, odkud se uplatňuje nejvíce prvků krajinné scény. Fotografie významných krajinných panoramat jsou zhotoveny fotoaparátem Panasonic Lumix FZ7. Významná krajinná panoramata jsou předmětem přílohy č. 9. Doporučení k omezení vlivu VE na krajinný ráz Jak již bylo řečeno, předpokládá se při umísťování VE v územích „podmíněně přípustných“ zpracování vlivu záměru na krajinný ráz, u zapracování záměrů do ÚPD popř. změny ÚPD celkové zhodnocení dle § 19 stavebního zákona včetně „dálkových pohledů“ (t.j. minimálně z okruhu „slabé viditelnosti“). Omezení dopadů větrných elektráren znamená především co největší snížení jejich nápadnosti v krajině. V současné době se nejvíce používá matná šedobílá barva nátěru celého stroje, trend však směřuje k přírodě blízkým nátěrům v zelené barvě ve spodní části stožáru, jejíž sytost směrem nahoru klesá. Opticky se takto snižuje výška stožáru a jeho pata se stává v krajině méně nápadná. Pro snížení nápadnosti je rovněž možné opticky rozčlenit poměrně velkou plochu stroje jemným mramorováním v šedo-modro-bílých barvách, se světlejšími tóny ve střední části stožáru, aby VE při pohledu proti obloze s ní více splývala.

2.4.7. Ostatní omezení Hluk Provoz VE v obydleném území přináší potenciální zdravotní rizika obtěžování hlukem, rušení spánku hlukem a zrakového obtěžování obyvatel. VE způsobují hluk hlavně dvěma způsoby:


44


- mechanický hluk je produkován provozem strojovny (ložiska, převodovka, servomotory,aj.) - aerodynamický hluk vzniká prouděním vzduchu kolem listu vrtule. Hygienický limit v chráněném venkovním prostoru staveb.40 dB v noční době (22:00 – 06:00) je v souladu s doporučením WHO na 45 dB v chráněném venkovním prostoru staveb, resp. 30 dB v chráněném vnitřním prostoru staveb. Míra rušení obyvatel vlivem hluku při provozu VE závisí na vzdálenosti obytné budovy od elektrárny a na podmínkách terénu. Nízkofrekvenční hluk Nízkofrekvenční hluk (méně než 150 Hz) je ve volné krajině pohlcován méně než hluk o vyšší frekvenci, a je tedy slyšitelný více jako „hučení“. Vysoké konstrukce stožárů a velké průměry rotorů spolu s výškovým gradientem přízemního větru mohou působit podle literatury hlavně v noci (kdy je také nízký hluk z pozadí) až ve vzdálenostech 500 m a to hluk s intenzitou o 15 – 20 dB vyšší, než předpovídají matematické modely šíření hluku o běžných frekvencích. Interference dvou a více turbín pak může způsobovat hlukové rázy s dvojnásobnou a vyšší frekvencí (vyšší harmonické frekvence). Trvalý nízkofrekvenční hluk vyvolává podle dostupných informací stres, který se může projevovat poruchami spánku, bolestmi hlavy, únavou, závratěmi, náladovostí a agresivitou. Nízkofrekvenční hluk vnímají především lidé ve věku 50 - 70 let, zejména ženy. U dětí může nastávat ztráta pozornosti při učení. Citlivost na nízkofrekvenční hluk je však vysoce individuální, velmi vnímavé je asi 1% populace, a to především osoby trpící migrénami. V případě nízkofrekvenčního zvuku nebyly v rámci naší republiky zatím zaznamenány žádné stížnosti. Při prvním prováděném měření u elektrárny Vestas V90 o výkonu 2,0 MW umístěné v Drahanech nebyl nízkofrekvenční hluk (ve smyslu tónové složky) z provozu VE detekován (ve venkovním prostoru ve vzdálenostech 150, 300 a 575 m a ve vnitřním chráněném prostoru staveb ve vzdálenosti 700 m). Nízkofrekvenční hluk nebyl detekován ani u měření elektrárny Enercon – 2,0 MW v chráněném venkovním ani vnitřním prostoru staveb. Z důvodu možného hlukového zatížení okolí provozem VE je nutné stanovit dostatečné

odstupové

vzdálenosti.

Tyto

vychází

z mnoha

zdrojů,

zejména

pak

z neschváleného metodického pokynu MŽP z roku 2005 (2). Podle tohoto pokynu je vhodné stanovit odstupové vzdálenosti podle hygienické normy pro hluk, nejméně však 500 m. Zpracovateli je navržena - jak s ohledem na hluk, tak především s ohledem na zajištění pohody bydlení - doporučená odstupová vzdálenost kolem zastavěného území měst a obcí (podmíněně přípustná území ) v rozsahu 1000 m, což je obecně považováno za bezkonfliktní pásmo. Ecological Consulting a.s. www.ecological.cz

45


V případě jednotlivě stojících budov (hlavně rekreačních objektů) je odstupová vzdálenost (podmíněně přípustná území) navržena v šířce 750m od budovy. Tato vzdálenost by měla být pro účinnou ochranu před vlivem hluku z provozu VE dostačující. Námraza Riziko vzniku námrazy či koncentrace ledu na lopatkách elektráren při jejich běžném chodu je podle výrobců a provozovatelů minimální, určité riziko však existuje. Když dojde k pohybu rotoru, může se stát, že se nahromaděná námraza uvolní. Navíc je pravděpodobné, že při celkové výšce VE kolem 100 – 150 m by led mohl být poryvem větru unášen i několik desítek metrů daleko. Tímto jevem by, v případě umístění VE v blízkosti komunikačních tahů, vzniklo riziko ohrožení zdraví projíždějících osob, příp. škody na majetku. V rámci zpracování této územní studie je navržena doporučená odstupová vzdálenost kolem „krajských“ silnic a komunikací vyšších tříd v šířce 200 m (podmíněně přípustné území). Okolo komunikací nižších tříd je nutno potřebu takovéto odstupové vzdálenosti případ od případu zvážit. Bezpečnost leteckého provozu Z důvodu bezpečnosti leteckého provozu bylo třeba omezit realizaci VE i v prostorech pro létání v malých a přízemních výškách resp. v ochranném pásmu letiště (§37 zákona č. 49/1997 Sb.) a letištního radiolokačního prostředku, kde takováto výstavba není z bezpečnostního hlediska vhodná. Tyto prostory byly vymezeny m.j. na základě Letecké orientační mapy ČR 1:500000 poskytnuté AČR, Vzdušné síly, Olomouc. Plocha ochranných pásem letišť (vč. civilních) byla z těchto důvodů zahrnuta mezi území „podmíněně přípustná“, pro která je za účelem umístění VE nezbytný souhlas provozovatele letiště, VUSS, resp. Ministerstva obrany (AČR) . Ostatní území vojenského zájmu (radary, koridory pro lety v nízkých výškách) byla rovněž zahrnuta mezi území „podmíněně

přípustná“, kde je nezbytný souhlas zástupce

AČR, VUSS, resp. Ministerstva obrany. Např. Újezdní úřad vojenského újezdu Libavá k problematice územního charakteru požaduje respektovat ochranné pásmo 1 km od hranic vojenského újezdu Libavá (viz příloha č.11). Pro umísťování VE v tomto pásmu okolo vojenských újezdů (území podmíněně přípustné) je tak nezbytné souhlasné stanovisko Ministerstva obrany.


46


V případě vojenského újezdu Libavá je požadované 1 km široké pásmo současně překryto širší 2 km odstupovou vzdáleností kolem Ptačí oblasti, tvořící území „podmíněně přípustné“. Současně je nezbytné výstražné značení VE pro účely leteckého provozu. Toto by mělo být navrženo výhradně barevným světelným překážkovým značením schváleným ÚCL a v souladu s požadavky ICAO – Annex 14 Úmluvy č. 147/1947 Sb., o mezinárodním civilním letectví, umístěným na statických částech větrné elektrárny, nestanoví-li obecně platné právní předpisy jinak. Stroboskopický efekt Podle literatury a vyjádření Českého zdravotnického ústavu Praha (9) mohou větrné elektrárny vyvolávat též zrakové obtěžování obyvatel v okolí VE tzv. stroboskopickými efekty. K tomuto může dojít v místě, na které dopadá stín otáčející se vrtule elektrárny Osoby vnímavé k poruchám rovnováhy, závratím a kinetóze mohou podle Českého zdravotnického ústavu Praha pociťovat nauseu a poruchy rovnováhy. Dodržování navržených odstupových vzdáleností 1000 m od zastavěného území a 750 m od samostatně stojících objektů (území podmíněně přípustná) by však mělo minimalizovat i tato rizika z provozu VE na obyvatele v jejím okolí. Rušení signálu TV a mobilních telefonů Podle některých zdrojů může při provozu VE docházet výjimečně také k rušení signálu přijímaného televizory. U točícího se rotoru VE dochází k podobnému efektu jako při stroboskopickém jevu, kdy je elektromagnetické vlnění střídavě zastiňováno a intenzita signálu kolísá. Televizní obraz může ztrácet v těchto případech ostrost a barvy, do zvuku se může mísit hučení, případně mohou být na obrazovce pozorovatelné reflexy pulzující ve stejné frekvenci jako otáčející se rotor VE. Zmíněné důsledky však mohou být patrné jen v bezprostřední blízkosti VE. Obecně mohou rotující lopatky VE rušit krátkovlnná zařízení, takže se výstavba VE nedoporučuje poblíž letišť, přístavů a vojenských radarových stanic. Ovlivnění trhu s realitami, trhu práce a cestovního ruchu Kromě krajinných aspektů, kdy si občané stěžují na estetické znehodnocení krajiny ve svém okolí, je důvodem nevole obyvatel i obava z poklesu cen pozemků a nemovitostí v blízkosti VE. Obecně mají velké technické struktury bránící ve výhledu do krajiny negativní vliv na cenu nemovitostí. Cena venkovského domu může klesnout až o 30% (14). Změna ceny nezáleží ale jen na vzdálenosti od VE a její viditelnosti, ale na celkovém charakteru Ecological Consulting a.s. www.ecological.cz

47


lokality a funkci nemovitosti. Největší změny obvykle nastávají u drahých rekreačních nemovitostí v nedotčené krajině. Větrné elektrárny mohou mít kromě trhu s nemovitostmi vliv i na trh práce v oblasti. Obecně se uvádí, že VE mají spíše negativní vliv na místní zaměstnanost, protože se nepodílejí na zvyšování počtu pracovních míst ve výstavbou postižené obci (nevyžadují obsluhu, na údržbu se předpokládá zpravidla jeden den v roce). Navíc může existence VE v území snižovat cestovní ruch, protože lidé z měst nemusí mít zájem na dovolené v místech s takovými technickými zařízeními.


48

2.4. Přístup ochrany přírody a krajiny

Recommend Documents