Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva

Diplomová práce

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Jana Mikšánková

2012/2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

Jana Mikšánková 1

Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucí své diplomové práce doc. JUDr. Zdeňce Králíčkové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky při vypracování této práce. Dále bych chtěla poděkovat všem zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc, která se zúčastnila mého dotazníkového šeření a přispěla tak velmi cennými informacemi.

2

Abstrakt Diplomová práce se věnuje aktuálnímu tématu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, zejména aspekty významnými z pohledu rodinného práva. Jádrem práce je podrobná analýza způsobů a situací, kdy dochází k umisťování dětí do těchto zařízení na základě platného práva, zhodnocení současné právní úpravy a úvahy de lege ferenda. Problematika je řešena za pomoci odborné literatury, právních norem i vlastního dotazníkového šetření. Přínos práce spočívá v komplexním zpracování současných poznatků týkajících se umisťování dětí do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, čemuž se odborná literatura věnovala doposud pouze okrajově.

Klíčová slova Sociálně-právní ochrana dětí, výchovná opatření, náhradní výchova, alternativy k ústavní výchově, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, předběžné opatření, financování.

Abstract This diploma thesis deals with the current topic of facilities for children requiring immediate help, particularly from the perspective of family law. The core of the work is a detailed analysis of ways and situations where there is a placement of children in these facilities under applicable law, evaluation of current legislation and considerations de lege ferenda. The problem is solved with the help of literature, laws and own survey. The contribution of this work lies in a comprehensive treatment of current knowledge of the placement of children in facilities for children requiring immediate help, which is mentioned in the literature only marginally.

Key words Socio-legal child protection, educational measures, substitute care, alternatives to institutional care, facilities for children requiring immediate help, preliminary ruling, funding.

3

Obsah Seznam použitých zkratek ............................................................................................................ 5 Úvod .............................................................................................................................................. 6 1 Vymezení pojmu a stručný vývoj zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc .................. 10

1.1 Charakteristika zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc............................ 10 1.2 Organizace péče o děti v jednotlivých typech ZDVOP ........................................ 11 1.3 Vývoj právní úpravy zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc ................... 14 2 Legislativní rámec fungování ZDVOP .................................................................................... 18

2.1 Stručně k právní úpravě v ZSPOD ....................................................................... 18 2.2 Financování činnosti ZDVOP ............................................................................... 19 3 Analýza umisťování a pobytu dětí v ZDVOP .......................................................................... 23

3.1 Umístění dítěte na základě rozhodnutí soudu ....................................................... 25 3.2 Umístění dítěte na žádost obecního úřadu obce s rozšířenou působností ............. 37 3.3 Umístění dítěte na žádost jeho zákonného zástupce ............................................. 39 3.4 Umístění dítěte na jeho vlastní žádost .................................................................. 41 3.5 Řešení kolizí práv při umístění dítěte do ZDVOP ................................................ 42 3.6 Některé obecné aspekty pobytu dětí v ZDVOP .................................................... 44 3.7 Dílčí závěr ............................................................................................................. 47 4 Dopad novely ZSPOD na činnost ZDVOP (vlastní výzkum) .................................................. 48

4.1 Dotazníkové šetření .............................................................................................. 48 4.2 Vyhodnocení dotazníku ........................................................................................ 49 4.3 Závěry z provedeného dotazníkového šetření ...................................................... 55 5 Zhodnocení platné právní úpravy ZDVOP a úvahy de lege ferenda ....................................... 57

5.1 Současná právní úprava ZDVOP .......................................................................... 58 5.2 Vhodné změny v koncepci ZDVOP ..................................................................... 62 Závěr ........................................................................................................................................... 64 Seznam použitých pramenů ........................................................................................................ 67 Příloha ......................................................................................................................................... 73

4

Seznam použitých zkratek FOD Fond ohrožených dětí Listina základních práv a svobod Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí NOZ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník OSPOD Orgán sociálně-právní ochrany dětí OSŘ Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 Úmluva o právech dítěte Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte Ústava Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon o ústavní výchově Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů ZDVOP Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc ZOR Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů ZSPOD Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

5

Úvod Pro svou diplomovou práci jsem si zvolila velmi aktuální téma stojící na pomezí rodinného práva a sociálně-právní ochrany dětí. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále také „ZDVOP“) jsou zvláštními pobytovými zařízeními pro ohrožené děti zakotvenými v § 42 a následující zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZSPOD“). Dle původního záměru měla ZDVOP fungovat pouze jako krizová zařízení pro akutní, krátkodobou pomoc ohroženým dětem, avšak v důsledku poslanecké iniciativy došlo k jejich začlenění mezi instituty náhradní výchovy v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZOR“), čímž byla naprosto změněna koncepce těchto zařízení, a jejich vývoj se začal ubírat zcela jiným směrem, než si kdokoliv v době jejich vzniku dokázal představit. V době, kdy jsem si vybírala téma pro svou diplomovou práci, byla právní úprava tohoto institutu dlouhodobě kritizována pro svou nedostatečnost, nejednoznačnost a roztříštěnost. Byla však připravována novela Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále také „MPSV“), která si mimo jiné kladla za cíl zpřesnit právní úpravu týkající se ZDVOP, nastavit podrobnější pravidla činnosti a přiblížit tato zařízení podobným zařízením spadajícím pod rezort Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, avšak s důrazem na individualizaci péče o děti v ZDVOP. Diskuse ohledně ZDVOP a připravované novely mne velmi zaujala a rozhodla jsem se do této problematiky proniknout hlouběji. V současné době je zákon novelizující mj. i ZDVOP již účinný a nabízí se mi tak jedinečná příležitost ověřit některé aspekty této novelizace v praxi. Institut ZDVOP vychází z jedné ze základních politik právního státu, kterou je zajištění ochrany svým obyvatelům. O to silnější je pak potřeba ochrany, pokud se jedná o ty nejzranitelnější, tedy děti. Stát tak musí mít nastaven propracovaný systém sociálně-právní ochrany dětí, který začíná u podpory dítěte a jeho vývoje v biologické rodině. Až v případě, že dojde k vážnému ohrožení či narušení příznivého vývoje dítěte v jeho vlastní rodině, je stát povinen zasáhnout. Vždy je však nutné, aby byly využívány co nejmírnější prostředky vedoucí k napravení nepříznivé situace a setrvání dítěte v jeho přirozeném prostředí a aby krajní prostředky, jakými je odebrání dítěte jeho rodičům či zásah do rodičovské zodpovědnosti, byly využívány až v naprosto nezbytných

6

případech. Nedochází však jen k situacím, kdy dítě vyrůstá ve své rodině, která z určitých subjektivních či objektivních důvodů není schopna zajistit jeho řádnou výchovu, naopak časté jsou případy, kdy se dítě ocitne bez jakékoliv péče například v důsledku úmrtí rodičů či jejich náhlé hospitalizace. I v takových situacích pak musí být zakotvena vhodná opatření, která zajistí ochranu pro takto ohrožené dítě. Umístění dítěte do ZDVOP pak může v takových i mnohých dalších případech fungovat jako vhodné řešení nastalé situace. Cílem mé práce je provést podrobnou analýzu umisťování dětí do ZDVOP a jejich pobytu v něm, přičemž se zaměřím na zhodnocení účinné právní úpravy i změn, které přináší zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také „NOZ“), jehož účinnost je stanovena na 1. 1. 2014. V rámci této analýzy upozorním na některé kolize, které mohou vznikat v právech rodičů při umístění dítěte do ZDVOP. Samostatný prostor bude také věnován úvahám o dalších vhodných legislativních změnách týkajících se ZDVOP. Práce je zaměřena na ZDVOP zejména z pohledu rodinného práva, nejedná se tedy o komplexní analýzu tohoto institutu ve všech souvislostech. Stěžejní částí práce je tedy analýza umísťování dětí do těchto zařízení, avšak z důvodu pochopení celé problematiky považuji za vhodné nastínit i širší souvislosti jejich fungování a činnosti. Pokusím se také zamyslet nad tím, zda účinná právní úprava ZDVOP odpovídá evropským standardům a tendencím v oblasti náhradní výchovy dětí. V samostatných částech práce bude charakterizován samotný pojem ZDVOP, nastíněn vývoj právní úpravy těchto zařízení a analyzován legislativní rámec činnosti s důrazem na teoretické i praktické aspekty financování ZDVOP. Dále považuji za vhodné věnovat zvláštní prostor novele ZSPOD a souvisejících zákonů provedené zákonem č. 401/2012 Sb., která s účinností od 1. 1. 2013 výrazně změnila mnohé aspekty činnosti ZDVOP. Pokusím se tak na základě vlastního výzkumu zodpovědět otázku, zda tato novela splnila očekávání praxe v souvislosti s úpravou činnosti ZDVOP. Pro dosažení vytýčeného cíle využívám různé metody práce. Kromě metody deskriptivní, která samozřejmě není základem, ale je nebytná pro pochopení celé problematiky, používám zejména analytickou metodu, kdy se zamýšlím nad úskalími minulé, současné i případné budoucí právní úpravy zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Využita je i metoda historická a komparativní.

7

Odborná literatura, která se zabývá podrobně tématikou ZDVOP, se vyskytuje jen ve velmi malé míře. Pro základní vymezení problému tedy využiji zejména literatury komentářové a učebnic, v nichž je těmto zařízením věnována zvláštní pozornost. S ohledem na úzké zaměření práce jsou nezbytnými zdroji informativní materiály, stanoviska a metodické pokyny získané z internetových stránek MPSV. Dalším důležitým zdrojem jsou články v odborných časopisech, kterých však k tomuto tématu není velké množství, sborníky z konferencí a odborné studie provedené v oblasti péče o ohrožené děti. Základní informace k problematice ZDVOP vychází samozřejmě z právních předpisů a sněmovních tisků, především důvodových zpráv k návrhům zákonů. Tématika ZDVOP není řešena judikaturou, proto tento zdroj využiji pouze okrajově. Jako praktický zdroj informací mi dále poslouží vlastní dotazníkové šetření, které bude vyhodnoceno v samostatné kapitole. Práce je členěna do pěti částí, které na sebe logicky navazují a jsou provázány vzájemnými souvislostmi. V první kapitole je provedena obecná charakteristika ZDVOP a nástin právní úpravy těchto zařízení. V rámci charakteristiky institutu také považuji za důležité objasnit, jakým způsobem probíhá péče v ZDVOP, jelikož její organizace není zákonem nijak stanovena a v jednotlivých zařízeních se velmi liší. Důležitou částí této kapitoly je také stručný nástin vývoje právní úpravy dotýkající se činnosti ZDVOP. Vzhledem k požadavku komplexnosti a srozumitelnosti práce považuji za nezbytné zabývat se i celkovým pohledem na činnost ZDVOP, a v druhé kapitole tedy stručně vymezím legislativní rámec fungování ZDVOP, jenž je upraven v ZSPOD. Podrobněji se zaměřím na financování činnosti ZDVOP, jelikož se jedná dle mého názoru nejvýznamnější prvek, který může při špatném nastavení ovlivnit veškerou provozuschopnost těchto zařízení a je tedy nutné mu věnovat zvláštní pozornost. Stěžejní částí této práce je analýza a zhodnocení právní úpravy a praxe umisťování a pobytu dětí v ZDVOP. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí v současné době upravuje čtyři způsoby, jimiž je možno dítě do ZDVOP umístit - jedná se o rozhodnutí soudu, žádost obecního úřadu obce s rozšířenou působností, žádost zákonných zástupců dítěte a dokonce žádost samotného dítěte. Třetí kapitola je tedy celá věnována rozboru jednotlivých situací, kdy je možno dítě umístit do ZDVOP de lege lata s důrazem na novelu provedenou zákonem č. 401/2012 Sb. a nadcházející změnu, kterou přináší

8

NOZ. V této kapitole jsou nastíněny některé kolize práv, které mohou nastat při umístění dětí do zařízení. Prostor je také věnován analýze některých obecných aspektů pobytu dětí v ZDVOP. Čtvrtá kapitola je věnována zhodnocení dopadu novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí s účinností od 1. 1. 2013, které je založeno na výsledcích vlastního dotazníkového šetření. V rámci tohoto šetření oslovím jednotlivá ZDVOP a pokusím se zjistit jejich názor na některé provedené změny. Poslední kapitola je věnována zhodnocení současné právní úpravy ZDVOP a úvahám de lege ferenda, které jsou založeny zejména na provedené analýze tohoto institutu a informacích zjištěných z dotazníkového šetření. Upozorním zde na některé nedostatky v úpravě ZDVOP, které by dle mého názoru bylo vhodné změnit, a vyslovím vlastní návrhy na to, jakým směrem by se právní úprava ZDVOP mohla v budoucnu ubírat. Jak jsem již naznačila v předchozím textu, práce se nezabývá komplexní analýzou všech aspektů fungování a činnosti ZDVOP, tyto budou pouze stručně nastíněny. Velký prostor také není věnován zmiňovaným kolizím v právech dětí a rodičů, které jen krátce naznačím. Je tomu tak proto, že je dle mého názoru vhodné věnovat větší pozornost aktuálním změnám v právní úpravě ZDVOP provedeným zákonem č. 401/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. Další výslovně neuvedené otázky a problémy týkající se problematiky ZDVOP jsou mi známé, ale jejich zpracování by výrazně přesahovalo rámec této práce.

9

1 Vymezení pojmu a stručný vývoj zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc 1.1 Charakteristika zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc byla do českého právního řádu začleněna spolu se vznikem zákona o sociálně právní ochraně dětí z roku 1999, s účinností od 1. 4. 2000. Již v původním znění ZSPOD bylo v § 42 stanoveno, že ZDVOP poskytují ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jehož život nebo příznivý vývoj jsou vážně ohroženy, případně pokud jde o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané anebo o dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva. Ochrana a pomoc takovému dítěti spočívá v uspokojování základních životních potřeb, včetně ubytování, a v zajištění lékařské péče zdravotnickým zařízením, psychologické a jiné obdobné nutné péče. Prakticky stejné znění tohoto ustanovení nalezneme v ZSPOD dodnes, pouze byl rozšířen okruh dětí, na které se okamžitá pomoc v ZDVOP vztahuje, o děti vymezené v § 15 ZSPOD, tedy o děti, které se ocitnou bez péče přiměřené jejich věku zejména v důsledku úmrtí rodičů nebo jejich pobytu ve zdravotnickém zařízení. Tato zařízení tedy dle původního záměru zákonodárce vyplývajícího z důvodové zprávy k návrhu zákona o sociálně-právní ochraně dětí měla poskytovat péči ohroženým dětem, a to péči po nezbytnou, zpravidla krátkou dobu, než bude jejich situace vyřešena jiným odpovídajícím způsobem, myšleno např. ústavní péčí nebo péčí jinou osobou než rodiči. 1 Jenomže právní úprava ZDVOP se začala vyvíjet naprosto jiným směrem, kdy možnost rozhodnout o umístění dítěte do ZDVOP byla v souvislosti s novelou zákona o rodině dána soudu při rozhodování o nařízení ústavní výchovy dle § 46 ZOR. Péče v ZDVOP tak přestala být péčí okamžitou, naopak se stala alternativou k ústavní péči a pobyt dětí v ZDVOP se stal v mnoha případech dlouhodobým. Donedávna navíc nebyla nijak upravena délka pobytu dítěte v ZDVOP a děti tak zde prakticky mohly prožít celé dětství až do dosažení zletilosti. Z těchto důvodů se projevují výrazné snahy 1

Sněmovní tisk 260/0, vládní návrh zákona o sociálně-právní ochraně dětí [online]. Poslanecká

sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=260&CT1=0

10

přiblížit péči v ZDVOP péči poskytované v ústavních zařízeních, jež jsou zřizovány dle zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ústavní výchově“), a zajistit tak obdobnou kvalitu péče v obou typech pobytových zařízení. 2 V ZDVOP je poskytována péče dětem s trvalým pobytem nebo povoleným pobytem na území České republiky a za určitých podmínek také dětem, které jsou cizinci. Dítětem se rozumí osoba do dosažení zletilosti, tedy do věku 18 let, pokud nedosáhne zletilosti dříve. 3 Na rozdíl od školských zařízení pro výkon ústavní výchovy není možné, aby v ZDVOP v režimu zákona o sociálně-právní ochraně dětí pobývaly i osoby starší 18 let. Pobyt je teoreticky možné prodloužit i po dosažení zletilosti v případě, že jsou zřizovatelé ZDVOP například současně registrováni jako poskytovatelé sociálních služeb a pobyt takovéto osoby je pak uskutečňován v tomto režimu. Jedná se však o odlišný režim podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, který se netýká přímo činnosti ZDVOP. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou v § 39 ZSPOD systematicky zařazena mezi zařízení sociálně-právní ochrany spolu se zařízeními odborného poradenství pro péči o děti, zařízeními sociálně výchovné činnosti a výchovně rekreačními tábory pro děti. Jako taková mohou být zřizována fyzickými a právnickými osobami či obci a kraji na základě pověření ke zřizování takových zařízení, která dle § 49 ZSPOD vydává krajský úřad.

1.2 Organizace péče o děti v jednotlivých typech ZDVOP Vzhledem ke skutečnosti, že ZSPOD podrobně nestanovuje, jak by péče o děti v ZDVOP měla být organizována, je to prakticky volbou každého zařízení. Mezi jednotlivými ZDVOP tak panují velké rozdíly. Některá jsou provozována samostatně, nezávisle na jiném pobytovém zařízení, jiná jsou provozována při již existujícím dětském domově, dětském centru, kojeneckém ústavu, případně při jiné organizaci

2

Důkladněji: Viz podkapitola 1.3 Vývoj právní úpravy zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

3

KRAUSOVÁ, Lucie, NOVOTNÁ, Věra. Sociálně-právní ochrana dětí. Praha: ASPI, a. s., 2006. 228 s.

ISBN 80-7357-214-1. S. 19 - 20.

11

poskytující služby pro rodiny a děti. 4 Většina ZDVOP má přesně vyčleněnou kapacitu pro lůžka okamžité pomoci, přesto se často stává, zejména u ZDVOP při ústavních zařízeních, že se dítě fakticky pohybuje v kolektivu dětí celé organizace a je tedy pouze administrativně vedeno v režimu okamžité pomoci. 5 V současné době je v České republice největším zřizovatelem ZDVOP Fond ohrožených dětí, o. s. (dále jen „FOD“), který provozuje celkem 32 ZDVOP jako projekt Klokánek s celkovou kapacitou 469 dětí. Klokánky jsou provozovány ve dvou velmi specifických formách, které se naprosto liší od ostatních ZDVOP, proto považuji za důležité alespoň okrajově nastínit jejich organizaci. Jedná se o Klokánky se střídavou péčí dvou „tet“ (16 ZDVOP s celkovou kapacitou 427 míst) a „rodinné“ Klokánky, provozované v bytech „tet“ a „strýců“ (16 ZDVOP s kapacitou 42 míst). 6 Klokánky se střídavou péčí jsou provozovány v samostatných služebních bytech FOD, kde se maximálně o 4 děti nepřetržitě starají dvě stabilní „tety“, které se střídají po týdnu. Dětem se „teta“ naplno věnuje, hraje s nimi, pomáhá s úkoly, sama nakupuje, uklízí, jednoduše se snaží simulovat běžnou domácnost. 7 V „rodinných“ Klokáncích je princip péče o děti obdobný, avšak navíc jsou děti umístěny přímo v bytech zaměstnanců, kteří o ně taktéž nepřetržitě pečují. 8 V Klokáncích FOD jsou tedy zaměstnány „tety“, kterým navíc pomáhají se zajištěním chodu Klokánku tzv. „pomocné tety“, a mezi další kmenové zaměstnance patří sociální pracovník a psycholog, dále nejčastěji formou externí spolupráce jsou zajišťovány služby speciálního pedagoga, psychiatra a právníka. 9 FOD prezentuje systém péče v Klokáncích jako rodinnou alternativu ústavní péče, jejímž cílem je „nabídnout dětem namísto ústavní výchovy přechodnou rodinnou péči na dobu, dokud se nemohou vrátit zpět do své rodiny, nebo dokud pro ně není nalezena trvalá náhradní 4

BARVÍKOVÁ, Jana, PALONCYOVÁ, Jana. Zřízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc - umisťování

dětí, podmínky péče o děti, financování provozu. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i., 2012. 112 s. ISBN 978-80-7416-100-1. S. 12. 5

Tamtéž, s. 22.

6

Přehled Klokánků [online]. Fond ohrožených dětí [cit. 2. 3. 2013]. Dostupné z:

http://www.fod.cz/stranky/klokanek/prehled.htm 7

BARVÍKOVÁ, PALONCYOVÁ op. cit., s. 54 - 55.

8

Tamtéž, s. 77

9

Tamtéž, s. 55.

12

rodinná péče“. 10 Dle předsedkyně FOD Marie Vodičkové jsou Klokánky se střídavou péči vhodné spíše pro přechodnou péči, zatímco rodinné Klokánky jsou vhodné pro dlouhodobější, případně i trvalou péči. 11 Oproti tomuto konceptu Klokánků, ostatní ZDVOP mají péči organizovánu jinak, různě podle typu zařízení. Obecně se dá říci, že nejčastěji osobní péči o děti zajišťuje vychovatel, některá zařízení odlišují i denního a nočního vychovatele. Často je také kmenovým zaměstnancem ZDVOP speciální pedagog, některá zařízení s ním však spolupracují pouze externě. K dispozici jsou samozřejmě vždy také služby sociálního pracovníka a psychologa, případně zařízení zajišťují služby lékaře, psychiatra apod., někdy ve formě kmenového zaměstnance, jindy pouze externě. V naprosté většině ZDVOP má jeden zaměstnanec v osobní péči 4 - 5 dětí, přičemž situace se občas liší v nočních hodinách. 12 Problematický tento moment může být s ohledem na novelu zákona o sociálně-právní ochrany dětí účinnou od 1. 1. 2013, kdy je stanoven požadavek na péči jednoho zaměstnance maximálně o 4 děti. Z tohoto důvodu se i na tuto oblast zaměřím ve svém dotazníku, jeho vyhodnocení provedu v samostatné kapitole. Významným faktem je také to, že ZDVOP, ačkoliv mohou poskytovat péči všem dětem bez rozdílu věku a bez omezení spodní hranice (tedy děti 0 - 18 let), ne všechna se zaměřují na všechny věkové skupiny dětí. Nutno podotknout, že v Klokáncích FOD není péče o děti z hlediska věku rozlišována a Klokánky přijímají všechny věkové kategorie dětí. Stejně tak některá další ZDVOP mimo FOD, ale mnoho ZDVOP mimo FOD neposkytuje péči všem dětem bez ohledu na věk. Často lze také vypozorovat souvislost mezi tímto věkovým rozmezím a typem zařízení, pokud je zřízeno při jiném ústavním zařízení - kupříkladu ZDVOP při kojeneckých ústavech, dětských centrech a dětských domovech pro děti do tří let věku poskytují nejčastěji péči jen velmi malým dětem (cca do šesti let věku). 13

10

Principy [online]. Fond ohrožených dětí [cit. 3. 3. 2013]. Dostupné z:

http://www.fod.cz/stranky/klokanek/principy.htm#1 11

BARVÍKOVÁ, PALONCYOVÁ op. cit., s. 77.

12

Tamtéž, s. 55 - 56.

13

Tamtéž, s. 22 - 23.

13

1.3 Vývoj právní úpravy zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc 1.3.1 Zákon o sociálně-právní ochraně dětí Jak již bylo zmíněno výše, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc se v českém právním řádu poprvé objevila spolu se vznikem zákona o sociálně-právní ochraně dětí, který nabyl účinnosti 1. 4. 2000. Jednalo se o zcela nový institut, který byl zákonem upraven v pouhém jednom ustanovení, v § 42 ZSPOD v původním znění. Ve dvou odstavcích bylo stručně vymezeno, co jsou ZDVOP, jaká péče se v nich poskytuje a v jakých případech. Nebyly stanoveny žádné podmínky provozu, žádné předpoklady pro umístění dítěte, žádné kvalifikační předpoklady, žádné standardy péče apod., avšak vzhledem k účelu těchto zařízení, jímž byla krátkodobá pomoc ohroženým dětem, která měla

být

poskytována

pouze

v nezbytném

rozsahu,

i

tato

strohá

úprava

pro bezproblémový chod zařízení postačovala. Problém však nastal zhruba po dvou letech od počátku účinnosti zákona o sociálně-právní ochraně dětí a vzniku institutu ZDVOP, a to z důvodu změny provedené v zákoně o rodině.

1.3.2 Změna zákona o rodině v roce 2002 V souvislosti se vznikem zákona o ústavní výchově byla do § 46 zákona o rodině včleněna povinnost soudců před vydáním rozhodnutí o nařízení ústavní výchovy zkoumat, zda nelze péči o dítě zajistit náhradní rodinnou péčí či rodinnou péči v ZDVOP. Ač se možná na první pohled tato změna nemusí jevit jako zásadní, znamenala naprostý odklon od původní koncepce ZDVOP, která, opět zdůrazňuji, byla nastavena na poskytování pouze krátkodobé a krizové pomoci ohroženým dětem. Přitom touto změnou bylo prakticky umožněno, aby v ZDVOP pobývaly děti dlouhodobě, stejně jako při nařízení ústavní výchovy. Při tehdejším stavu právní úpravy ZDVOP v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí však tento krok bez dalších úprav znamenal velké komplikace z hlediska náležité ochrany dětí. Zajímavý je fakt, že v původním znění návrhu zákona o ústavní výchově se tato změna zákona o rodině

14

nevyskytovala 14 a do konečného znění zákona se dostala až zapracováním pozměňovacího návrhu poslankyně Evy Dundáčkové z podnětu FOD. Velmi sporným bodem této novelizace, jenž vyvolal mnoho pochybností a interpretační problémů, bylo označení péče v ZDVOP za „rodinnou“. Najednou jako by se péče o děti v ZDVOP měla řadit mezi instituty náhradní rodinné péče. Avšak taková kategorizace je téměř nemožná. I kdybychom pominuli všechny další rozdíly, stačí samotný fakt, že při svěření dítěte do náhradní rodinné péče, dochází k jeho svěření konkrétní osobě, kdežto v případě ZDVOP je dítě svěřeno zařízení, což odpovídá formě péče v ústavních zařízeních. 15

1.3.3 Následné novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí Novela zákona o rodině přesvědčila zákonodárce o nutnosti nově upravit a blíže specifikovat podmínky, za kterých mohou ZDVOP poskytovat sociálně-právní ochranu dětem. Přiblížila totiž ZDVOP školským zařízením pro výkon ústavní výchovy a bylo tak potřeba zajistit, aby splňovala obdobné požadavky na vybavení a provoz. 16 Vládní návrh zákona byl nakonec schválen jako zákon č. 134/2006 Sb., který nabyl účinnosti 1. 6. 2006. Tato novela stanovila, jakým způsobem může být dítě v ZDVOP umístěno, zpřesnila požadavky na rozsah poskytované péče, stanovila povinnost vést evidenci o všech dětech, které se nacházejí či nacházely v ZDVOP, zakotvila dozor ze strany orgánu sociálně-právní ochrany dětí a zavedla také povinnost rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte platit příspěvek na úhradu pobytu a péče odstupňovaný pevnými částkami dle věku dítěte.

14

Sněmovní tisk 837/0, vládní návrh zákona o výkonu ústavní výchovy [online]. Poslanecká sněmovna

Parlamentu České republiky [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=837&CT1=0 15

WESTPHALOVÁ, Lenka. Jak přispět k ochraně dětí, které vyžadují okamžitou pomoc? Právní fórum.

2012, roč. 9, č. 7, s. 283 - 287. ISSN 1214-7966. S. 283. 16

Sněmovní tisk 995/0, vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní

ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=995&CT1=0

15

Po této významné novele se v období do roku 2012 ZDVOP týkaly některé další novelizace ZSPOD. Novelou provedenou zákonem č. 112/2006 Sb., s účinností od 1. 1. 2007 došlo k navýšení státního příspěvku pro zřizovatele ZDVOP. K dalšímu navýšení státního příspěvku došlo také následující novelizací zákonem č. 176/2007 Sb., s účinností od 1. 9. 2007. Touto novelou došlo také k úpravě pravomoci k rozhodování o příspěvku na úhradu pobytu a péče v ZDVOP, nově již o tomto nerozhodoval obecní úřad obce s rozšířenou působností, nýbrž ředitel zařízení, a jako odvolací orgán proti tomuto rozhodnutí byl stanoven krajský úřad. Došlo také ke změně stanovení výše příspěvku na úhradu pobytu a nově byl vypočítáván z částky životního minima. Kromě již zmíněného navýšení státního příspěvku pro zřizovatele ZDVOP byla také zavedena možnost získat státní příspěvek i v případě, že je dítě umístěno na základě žádosti rodičů, a to za předpokladu, že obecní úřad obce s rozšířenou působností považuje umístění tohoto dítěte za důvodné. Jednalo se o velmi významný krok, který měl za cíl zlepšit finanční situaci ZDVOP natolik, aby mohla tato zařízení i nadále existovat. 17

1.3.4 Reforma systému péče o ohrožené děti s účinností od 1. 1. 2013 a její dopad na ZDVOP Jak je vidět ze stručně nastíněného vývoje právní úpravy ZDVOP provedeného v předchozích oddílech, doznal tento institut během relativně krátké doby své existence nespočet změn, které prakticky vedly až k naprostému přeformování původní koncepce ZDVOP. Od roku 2007, kdy došlo k poslední výraznější změně, se prakticky v oblasti právní úpravy ZDVOP nic nedělo, její vývoj se zastavil. To však neznamenalo, že by tato úprava byla ideální, právě naopak, byla silně kritizována a jevila se jako naprosto nedostatečná. Tento nevyhovující stav se pokusila vyřešit novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí a souvisejících zákonů, provedená zákonem č. 401/2012 Sb., která nabyla účinnosti 1. 1. 2013 a zásadním způsobem zasáhla nejen do činnosti ZDVOP, ale i do činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí obecně, do úpravy pěstounské péče a vůbec do koncepce poskytování sociálně-právní ochrany dětem a jejich rodinám. 17

Sněmovní tisk 106/0, Novela z. o sociálně-právní ochraně dětí [online]. Poslanecká sněmovna

Parlamentu České republiky [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=106&CT1=0

16

Novela byla provedena jako součást celkové reformy péče o ohrožené děti, která má vést ke zkvalitnění systému této péče a k naplnění mezinárodních závazků České republiky a doporučení OSN ke změnám v systému ochrany práv dětí. Cílem reformy by mělo být značné omezení množství dětí umístěných v ústavních zařízeních a naopak rozvoj komunitních služeb rodinného typu a pěstounské péče. 18 ZDVOP by postupně měla získat formu zařízení spíše rodinného typu a poskytovat pomoc nejen umístěným dětem, ale i jejich rodinám. Také by mělo dojít k částečnému návratu k původní koncepci ZDVOP a mělo by se jednat o poskytování pomoci okamžité, krizové. 19 Ze změn, které se dotkly přímo ZDVOP zmíním například zavedení standardů kvality sociálně-právní ochrany, sjednocení výše státního příspěvku pro zřizovatele ZDVOP bez ohledu na věk dítěte a jeho poměrné snižování při nepřítomnosti dítěte v zařízení delší než dva dny, dále byl stanoven maximální počet dětí umístěných v zařízení a maximální délka pobytu dětí, s ohledem na zvyšování individualizace péče o děti v ZDVOP došlo k omezení počtu dětí, které může mít v osobní péči jeden zaměstnanec, novelou došlo také k vymezení konkrétních práv a povinností ředitele ZDVOP a mnohé další. Tato novela tak přinesla mnoho změn, z nichž některé byly očekávány a vítány, některé naopak vyvolaly diskuse a nejasnosti ohledně jejich přínosu pro činnost ZDVOP. Blíže budou některé z těchto změn rozebrány v následujících kapitolách.

18

Sněmovní tisk 564/0, návrh novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí [online]. Poslanecká

sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=564&CT1=0 19

Informace k vybraným ustanovením zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění

zákona č. 401/2012 Sb. k 21. 12. 2012 [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/14227/Informace_1.pdf

17

2 Legislativní rámec fungování ZDVOP 2.1 Stručně k právní úpravě v ZSPOD V čele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc stojí ředitel, který disponuje určitými vymezenými právy a povinnostmi vůči umístěným dětem a jejich rodičům či jiným osobám. Nebylo tomu tak vždy, do účinnosti novely ZSPOD provedené zákonem č. 401/2012 Sb. nebyly pravomoci ředitele v zákoně nijak vyjádřeny, a často tak vznikaly kolizní situace mezi zařízením a rodiči dětí, orgány sociálně-právní ochrany a soudy. Nově tedy došlo k zakotvení jasného vymezení pravomocí ředitele, které by takovým situacím měly zabránit. 20 Ředitel je například oprávněn přerušit návštěvu rodičů v případě jejich nevhodného chování, pokud jde o děti umístěné na základě rozhodnutí soudu, zastoupit dítě v běžných záležitostech, převzít od něj dočasně předměty ohrožující jeho výchovu apod. Naopak má povinnost seznámit dítě s jeho právy a povinnostmi, spolupracovat ve vymezených oblastech s orgány sociálně-právní ochrany dětí (dále také „OSPOD“), soudy, budoucími pěstouny, rodiči dítěte apod. Obdobná úprava je obsažena i v zákoně o ústavní výchově v oblasti práv a povinností ředitele ústavního zařízení, čímž došlo k dalšímu přiblížení ZDVOP k těmto zařízením. Úprava pravomocí ředitele ZDVOP je dle mého názoru velmi potřebná, jelikož může zabránit mnohým nejběžnějším konfliktům vznikajícím mezi zařízením a rodiči, orgány sociálně-právní ochrany dětí a soudy. Tyto situace nebyly do účinnosti novely nijak ošetřeny a domnívám se, že ZDVOP tak neměla možnost vykonávat řádně výchovu dítěte, aniž by nepřekračovala svoje pravomoci. Aby byla zajištěna komplexnost poskytnutí sociálně-právní ochrany orgány sociálně-právní ochrany a soudy, jsou ZDVOP povinna vést o dětech evidenci, z níž se podávají osobní údaje dítěte, jako je jméno a příjmení, datum narození, adresa trvalého pobytu, dále údaje o přijetí dítěte do zařízení, tedy kdy a z jakého důvodu bylo přijato, případně datum ukončení pobytu. Kromě evidence jsou zařízení povinna vést i spisovou dokumentaci, která obsahuje veškeré údaje z evidence, dokumenty dokladující titul přijetí dítěte do zařízení a další potřebné údaje a záznamy o spolupráci s OSPOD, 20

Informace k vybraným ustanovením zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění

zákona č. 401/2012 Sb. k 21. 12. 2012 [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/14227/Informace_1.pdf

18

o léčbě dítěte apod. 21 Evidenci dětí přijatých do zařízení je dle § 42 odst. 11 ZSPOD povinen vést také jeho zřizovatel, tato je však méně obsáhlá a obsahuje pouze osobní údaje o dítěti, datum jeho přijetí do zařízení, případně datum propuštění a záznam o splnění povinnosti stanovené v § 10 odst. 4 ZSPOD ohlásit přijetí dítěte do zařízení příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Novelou zákona o sociálně-právní ochraně dětí s účinností od 1. 1. 2013 byly zavedeny standardy sociálně-právní ochrany, které jsou kritérii určujícími úroveň kvality poskytování sociálně-právní ochrany a jejichž plnění se hodnotí systémem bodů. 22 Standardy by měly zajistit potřebnou kvalitu sociálně-právní ochrany a ZDVOP mají povinnost je vypracovat a řídit se jimi nejpozději do 31. 12. 2014. Zákon definuje základní okruhy standardů, které jako takové jsou podrobněji upraveny v prováděcí vyhlášce. 23 Považuji jejich zavedení za krok správným směrem, ačkoliv jejich vypracování znamená pravděpodobně dočasně zvýšení administrativní zátěže pro ZDVOP. Je to však cena za to, že dojde ke zpřehlednění činnosti ZDVOP a k zajištění vysoké kvality poskytované péče, což je vzhledem k potřebě zvýšené ochrany ohrožených dětí jistě žádoucí. Další důležitou oblastí, kterou upravuje zákon o sociálně-právní ochraně dětí a kterou bych ráda zmínila, je financování činnosti ZDVOP. Jak jsem však uvedla již v úvodu, považuji tuto oblast za natolik důležitou pro samotné fungování ZDVOP, že jí věnuji více prostoru v samostatné podkapitole.

2.2 Financování činnosti ZDVOP Jakákoliv činnost se odvíjí od skutečnosti, zda dotyčný subjekt disponuje dostatečnými finančními prostředky pro její provozování. Péče o děti, o které se nemohou postarat vlastní rodiče, je velmi bohulibá, avšak ani tato se nedá provozovat bez zajištění 21

NOVOTNÁ, Věra. Jaké změny přináší novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí? Právo a rodina.

2006, roč. 8, č. 5, s. 18 - 28. ISSN 1212-866X. S. 23. 22

TRUBAČOVÁ, Klára. Reforma systému péče o ohrožené děti a novela zákona o sociálně-právní

ochraně dětí. In: Aktuální otázky péče o děti separované od rodičů: Sborník z XI. celostátního semináře Brno, 12. - 13. 10. 2011. Brno: Triada - Poradenské centrum, o. s., 2011. 60 s. ISBN 978-80-260-1299-3. S. 17. 23

Příloha č. 3 vyhlášky č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní

ochraně dětí. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting.

19

finančních prostředků. ZDVOP musí platit za energie, musí vyplácet mzdy svým zaměstnancům, musí poskytovat výdaje na vybavení a samozřejmě to nejdůležitější, musí se postarat o umístěné děti mj. v podobě stravy, ošacení, zajištění školních pomůcek apod. Na všechny tyto činnosti musí být zajištěny dostatečné finanční prostředky, aby vůbec zařízení mohlo fungovat a poskytovat dětem kvalitní péči. Proto považuji za velmi důležité se financováním činnosti ZDVOP zabývat trochu podrobněji. Na rozdíl od školských zařízení pro výkon ústavní výchovy, jejichž činnost je plně financována ze strany státu, ZDVOP jsou nucena získat finanční prostředky i z jiných zdrojů. Ze strany státu může být poskytován pouze příspěvek pro zřizovatele ZDVOP dle § 42g a následující ZSPOD, který však nepokrývá veškeré náklady na provoz, průměrně se na financování provozních nákladů podílí z 58 %. 24 Kromě tohoto příspěvku od státu mají ZDVOP za určitých podmínek zákonný nárok na příspěvek na úhradu pobytu a péče, který jsou ve většině případů povinni platit rodiče umístěného dítěte (podrobněji viz kap. 2.2.1). Avšak výše finančního obnosu získaná z těchto příspěvků by nepokryla náklady na provoz ZDVOP a péči o děti, proto je většina zařízení závislá na dalších finančních zdrojích, kterými pak nejčastěji jsou, jak vyplynulo z výzkumu provedeného Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí v roce 2011, dotace krajských či obecních úřadů, dotace státu na poskytování sociálních služeb, pokud jsou ZDVOP současně jejich registrovanými poskytovateli, výplata sociálních dávek náležejících umístěným dětem, různé finanční sponzorské dary apod. 25

2.2.1 Příspěvek na úhradu pobytu a péče Jedná se o finanční příspěvek upravený v § 42b a následující ZSPOD, který mají povinnost hradit rodiče dítěte či jiná osoba odpovědná za jeho výchovu, nezletilý rodič umístěný do ZDVOP společně s dítětem a v případě oboustranně osiřelého dítěte příjemce sirotčího důchodu. Nárok ZDVOP na získání příspěvku na úhradu pobytu a péče je vázán na způsob přijetí dítěte. Povinnost hradit tento příspěvek mají výše uvedené osoby pouze v případě, že je dítě do zařízení umístěno na základě rozhodnutí soudu či obecního úřadu obce s rozšířenou působností. To však neznamená, že by zákonní zástupci dítěte, kteří požádají o jeho umístění do zařízení, neměli povinnost 24

BARVÍKOVÁ, PALONCYOVÁ op. cit. s. 72.

25

Tamtéž, s. 71.

20

finančně zařízení přispívat. V písemné dohodě, která se uzavírá mezi zákonným zástupcem dítěte a ZDVOP musí být sjednán způsob a výše úhrady příspěvku za pobyt dítěte s tím, že výše této částky je limitována výší příspěvku na úhradu pobytu a péče dle § 42c odst. 1 ZSPOD. Pokud je však dítě umístěno v ZDVOP na základě vlastní žádosti, příspěvek na úhradu pobytu a péče se nestanovuje. Novela ZSPOD s účinností od 1. 1. 2013 upravila maximální výši příspěvku, kdy je nastavena jeho horní hranice s tím, že ředitel může nastavit příspěvek v nižší částce zejména s přihlédnutím k okolnostem případu. 26 Tato změna má zvýšit participaci rodičů na pobytu dítěte a tím tak zvýšit příjmy ZDVOP z tohoto příspěvku. Praxe je však mnohdy odlišná a ZDVOP se často potýkají s problémy v podobě neplatících rodičů, přičemž vymáhání příspěvků je velmi problematické. Ze strany ZDVOP zaznívají i názory, že v případě, kdy by byl kladen větší důraz na finanční spoluúčast rodiny a současně snížen státní příspěvek pro zřizovatele ZDVOP, jednalo by se o reálné ohrožení možností jejich fungování. 27

2.2.2 Státní příspěvek Zřizovateli ZDVOP vzniká dle § 42g odst. 1 ze zákona nárok na státní příspěvek za pobyt a péči poskytovanou nezletilému dítěti umístěnému na základě rozhodnutí soudu a žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Nebylo by však spravedlivé, aby ZDVOP nenáležel státní příspěvek i za ostatní děti, tedy umístěné na základě žádosti zákonného zástupce či dítěte samotného, proto pokud shledá obecní úřad obce s rozšířenou působností umístění dítěte za důvodné, náleží státní příspěvek zřizovateli i v těchto případech. Vzhledem velkému počtu dětí, které jsou do ZDVOP umístěny právě na základě žádosti zákonných zástupců, je tato úprava nezbytná k tomu, aby zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc mohla do budoucna vůbec fungovat. 28 26

Sněmovní tisk 564/0, návrh novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí [online]. Poslanecká

sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=564&CT1=0 27

BARVÍKOVÁ, PALONCYOVÁ op. cit., s. 73.

28

Sněmovní tisk 106/0, Novela z. o sociálně-právní ochraně dětí [online]. Poslanecká sněmovna

Parlamentu České republiky [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=106&CT1=0

21

Novelou zákona č. 401/2012 Sb. došlo k významné změně v oblasti výše státního příspěvku. Oproti předchozí úpravě, kdy byl příspěvek vypočítáván z částky životního minima a jeho výše se tak lišila podle věku dítěte, současná úprava sjednotila jeho výši na konkrétní částku 22.800 Kč měsíčně za každé dítě bez ohledu na věk. Co je však dle mého názoru ještě významnější a může se negativně dotknout fungování ZDVOP, je snižování státního příspěvku poměrně podle počtu dní, které dítě stráví mimo zařízení, například na návštěvě u rodiny apod. Příspěvek se dle § 42g odst. 3 ZSPOD snižuje v situaci, kdy pobyt dítěte mimo zařízení trvá déle než 2 dny. Domnívám se však, že zařízení mohou vznikat náklady za dítě i v době, kdy v něm dítě není fyzicky přítomno, a může tak přicházet o potřebné finanční prostředky. Jako problematickou vnímám také skutečnost, že byla výše zmíněnou novelou prakticky zrušena lhůta, během které byl krajský úřad povinen rozhodnout o přiznání státního příspěvku. Z důvodové zprávy k návrhu zákona č. 401/2012 vyplývá, že předchozí úprava lhůty pro výplatu státního příspěvku často vylučovala, aby byla zákonem stanovená lhůta dodržena, a eliminovala prostor pro důkladné a řádné přezkoumání všech podkladů rozhodných pro určení výše státního příspěvku. Proto se zákonodárci rozhodli tuto lhůtu prodloužit a navázat ji na vykonatelnost rozhodnutí, což by mělo i tak zajistit plynulé a bezproblémové financování ZDVOP. Již nyní, tedy sotva pár měsíců po zavedení této změny, se však ukazuje, že prodloužení lhůty pro výplatu státního příspěvku může v praxi způsobovat problémy. V médiích totiž proběhly informace, že některá ZDVOP ještě v polovině února 2013 neobdržela státní příspěvek a potýkala se tak s velkými finančními obtížemi. 29 Výše státního příspěvku může výrazným způsobem ovlivnit provozuschopnost ZDVOP a domnívám se, že změny provedené v oblasti poskytování státního příspěvku zřizovatelům ZDVOP mohou mít negativní dopad na chod těchto zařízení. Proto jsem se také státnímu příspěvku věnovala v této části trochu podrobněji. Dále jsem se rozhodla ověřit si v praxi, jak vnímají samotná ZDVOP některé z výše provedených změn a věnovala jsem tedy část svého dotazníku, který je vyhodnocen v samostatné kapitole, otázkám na změny v úpravě státního příspěvku pro zřizovatele ZDVOP. 29

Klokánky pro týrané děti nemají peníze na výplaty, hrozí jim uzavření. Novinky.cz [online].

[cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/293380-klokanky-pro-tyrane-deti-nemajipenize-na-vyplaty-hrozi-jim-uzavreni.html

22

3 Analýza umisťování a pobytu dětí v ZDVOP Jak bude podrobně rozebráno v dalším textu, v některých situacích může dojít k umístění dítěte do ZDVOP na základě dobrovolného rozhodnutí rodičů nebo jejich souhlasu, jindy se tak může dít proti jejich vůli. Avšak v takovém případě, kdy rodiče s umístěním svého dítěte do péče zařízení nesouhlasí, musí vždy rozhodovat soud. Vychází to zejména z předpisů nejvyšší právní síly, jimiž jsou ústavní zákony a mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika dle čl. 10 Ústavy vázána. Z vnitrostátních předpisů, jež jsou součástí ústavního pořádku ČR, je nutno zmínit Listinu základních práv a svobod. Ta například v čl. 32 odst. 4 stanoví, že péče o děti a jejich výchova je právem rodičů a děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Obdobná práva zakotvují i důležité mezinárodní dokumenty, například čl. 9 Úmluvy o právech dítěte stanoví povinnost států zajistit, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, je to pak možné pouze na základě soudního rozhodnutí, v souladu s platným právem a v zájmu dítěte. Dále také Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve svém čl. 8 garantuje práva každého na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence, přičemž ze strany státu může být do výkonu tohoto práva zasaženo pouze v případech, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti. Obecně tak platí, že jakýkoliv zásah ze strany státu do rodiny, je možný pouze tehdy, kdy rodina z různých důvodů nemůže plnit své funkce ve vztahu k výchově dítěte, a současně musí být zachován princip adekvátnosti a přiměřenosti. Přílišná intervence ze strany státu do chodu rodiny může v důsledku vést až k nezákonnému zásahu do práva na soukromí. Není však možné právo na rodinný život a na soukromí přeceňovat. Pokud stát nezasáhne tam, kde by takový zásah byl namístě, v konečném důsledku to může znamenat zbavení dítěte ochrany. 30 Tato otázka je velmi citlivá a vždy je na pečlivém rozvážení, zda je odnětí dítěte v konkrétních situacích

30

VESELÁ, Renata et. al. Rodina a rodinné právo. Historie, současnost a perspektivy. 1. vyd. Praha:

EUROLEX BOHEMIA, 2003. 262 s. ISBN 80-86432-48-3. S. 212.

23

adekvátním a vhodným zásahem, splňujícím podmínky pro oprávněnost takového zásahu. Na zákonné úrovni upravuje umisťování dětí do ZDVOP zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Ten tak stanoví čtyři způsoby, jakými je možno dítě do ZDVOP umístit. Na rozdíl od školských ústavních zařízení, do kterých může být dítě umístěno jen na základě rozhodnutí soudu, je tento výčet stanovený v § 42 odst. 2 ZSPOD širší. Umístit dítě do ZDVOP je možné stejně tak na základě rozhodnutí soudu, navíc však může o jeho umístění požádat i obecní úřad obce s rozšířenou působností, zákonní zástupci dítěte a dokonce i dítě samotné. Jedná se tak dle mého názoru o vhodný způsob, jak zajistit, aby byla péče v ZDVOP přístupná ohroženým dětem za každé krizové situace, která může v jejich životě nastat. Velmi často využívaným způsobem je umístění dítěte na základě žádosti zákonného zástupce. Z výzkumu Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí provedeného v roce 2011 vyplynulo, že tímto způsobem byla umístěna více než třetina dětí ve výzkumném vzorku dětí pobývajících v ZDVOP v době výzkumu, a rodiče tím často řešili nepříznivou finanční či bytovou situaci, kdy nebyli schopni se o dítě řádně postarat. 31 Existují různé situace, které vedou k umístění dítěte do ZDVOP jedním z výše vyjmenovaných způsobů. Takto se například může řešit případ, kdy se dítě v důsledku úmrtí rodičů či jejich náhlé hospitalizace ocitlo bez jakékoliv péče, za předpokladu, že nelze zajistit dítěti péči u jiných fyzických osob, zejména u příbuzných. Taková péče je zpravidla krátkodobá, jen po dobu, než si převezmou dítě do péče jeho příbuzní či poručník. Další okolnost, za které může dojít k umístění dítěte do ZDVOP, je například opuštění dítěte, či nalezení dítěte, které je cizincem a vyskytuje se samo bez doprovodu na území ČR. Zaznamenány jsou také situace, kdy si rodič nevyzvedne dítě z mateřské školy a nejsou známi jiní rodinní příslušníci, drogová a alkoholová závislost rodičů, týrání apod. 32 Tyto případy je zpravidla nutno řešit bezodkladně nařízením předběžného opatření a mají relativně krátkodobý charakter. Naopak, pokud soud rozhoduje o návrhu na řešení výchovy dítěte, má dle zákona o rodině povinnost zkoumat, zda 31 32

BARVÍKOVÁ, PALONCYOVÁ op. cit., s. 28 - 35. NOVOTNÁ, Věra. Úprava předběžných opatření v novele občanského soudního řádu a výkon

opatrovnictví. Právo a rodina. 2005, roč. 7, č. 9, s. 19 - 22. ISSN 1212-866X. S. 20.

24

nelze situaci dítěte vyřešit náhradní rodinnou péčí či péčí v ZDVOP, které mají přednost před výchovou ústavní, a zpravidla se jedná o řešení dlouhodobějšího charakteru. 33 Právní titul, na jehož základě je dítě v ZDVOP umístěno, je důležitý z hlediska režimu pobytu dítěte v zařízení. Odvíjí se od něj například maximální délka pobytu dítěte v zařízení, možnost jeho pobytu dítěte mimo ZDVOP, způsob posouzení nároku na státní příspěvek pro zřizovatele a mnohé další.

3.1 Umístění dítěte na základě rozhodnutí soudu Jak bylo uvedeno výše, může být dítě umístěno do ZDVOP na základě rozhodnutí soudu, avšak jen v několika vymezených případech. Konkrétně se může jednat o rozhodnutí soudu

o předběžném opatření podle

§ 76

nebo § 76a

zákona

č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také „OSŘ“), nebo o rozhodnutí o svěření dítěte do péče ZDVOP na základě § 46 ZOR. 34 Novelou zákona o sociálně-právní ochraně dětí s účinností od 1. 1. 2013 byla do ZSPOD vložena také možnost uložení výchovného opatření dle § 13a ZSPOD ve formě dočasného odnětí dítěte z péče rodičů, kdy může být dítě umístěno mj. do ZDVOP. Je velmi důležité uvědomit si rozdíl mezi rozhodnutím soudu o umístění dítěte do péče ZDVOP na základě § 46 ZOR a umístění dítěte do ZDVOP na základě nařízení předběžného opatření. V prvé řadě by obecní úřad obce s rozšířenou působností při podávání návrhu soudu na jedno či druhé opatření, měl v samotném návrhu jasně rozlišit, o jaký návrh se jedná. Tedy jasně rozlišit, zda podává návrh na nařízení předběžného opatření dle § 76a OSŘ nebo návrh na umístění dítěte do péče ZDVOP dle § 46 ZOR. Jedná se o dva odlišné režimy a každý z nich má uplatnění v jiných situacích. 35 Zákon o sociálně-právní ochraně dětí v § 16 poměrně jasně vymezuje dvě situace, kdy je dána povinnost OSPOD k podání návrhu na vydání předběžného opatření. Je tomu tak v případě, ocitlo-li se dítě bez jakékoliv péče, nebo jsou-li jeho život či příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny, a jde tedy o stav zřejmého 33

NOVOTNÁ, Věra, BURDOVÁ, Eva. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí: komentář. 3. vyd. Praha:

Linde, 2007. 471 s. ISBN 978-80-86131-72-6. S. 183 - 184. 34

Tamtéž, s. 184.

35

Tamtéž, s. 184.

25

a aktuálního ohrožení dítěte nejzávažnější intenzity. Naopak v situacích, kdy dojde k selhání základních funkcí rodiny a k dlouhodobé nevhodnosti výchovného opatření, by mělo být rozhodnuto o nařízení ústavní výchovy či svěření dítěte do péče ZDVOP. 36

3.1.1 Rozhodnutí soudu o předběžném opatření Pokud se dítě ocitne bez péče přiměřené jeho věku či bez jakékoliv péče nebo jsou jeho život či příznivý vývoj vážně ohroženy, je v § 15 a 16 ZSPOD stanovena povinnost příslušných orgánů sociálně-právní ochrany dětí zajistit tomuto dítěti potřebnou ochranu a péči. Situace, které odpovídají tomuto vymezení, mohou být velmi různorodé. Časté jsou například případy, kdy rodiče dítěte náhle onemocní nebo mají úraz a je nutná jejich hospitalizace, a současně není možné zajistit jejich souhlas se svěřením dítěte do péče jiné osoby nebo zařízení. V takovém případě je nutné podat soudu návrh na vydání předběžného opatření, v rámci něhož může být mimo jiné rozhodnuto o svěření dítěte do dočasné péče ZDVOP, pokud neexistuje jiná, pro dítě příznivější varianta, například umístění do péče příbuzného či do některé z forem náhradní rodinné péče. Konkrétně se může jednat dva typy předběžných opatření dle OSŘ. Prvním typem je „klasické“ předběžné opatření dle § 76, které může být využito v situaci, kdy není tak naléhavá potřeba okamžitého řešení a ochrany ohroženého dítěte. V případě tohoto předběžného opatření je dle § 75c odst. 2 OSŘ soud povinen rozhodnout bezodkladně, nejdéle do 7 dnů od podání návrhu, pokud není nebezpečí z prodlení. Ovšem v situaci, kdy dojde k akutnímu ohrožení dítěte a je nutné jeho situaci okamžitě řešit, půjde častěji o druhý typ předběžného opatření, jímž je tzv. „rychlé“ předběžné opatření dle § 76a OSŘ a které je koncipováno jako speciální opatření na ochranu ohrožených dětí. 37 K zakotvení tohoto předběžného opatření do občanského soudního řádu došlo s účinností od 26. 10. 1995 jako důsledek nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2007, sp. zn. II. ÚS 838/07, kterým byl zrušen původní § 46 zákona

36

ČERNÁ, Iva. Problematické aspekty při aplikaci předběžného opatření o odnětí dítěte z péče rodičů.

Právo a rodina. 2007, roč. 9, č. 12, s. 8 - 13. ISSN 1212-866X. S. 10. 37

NOVOTNÁ, Věra. Kdy je možné rodičům odebrat dítě? Právo a rodina. 2006, roč. 8, č. 2, s. 1 - 4.

ISSN 1212-866X. S. 2.

26

o rodině. 38 Vzniklo tedy předběžné opatření, na jehož vydání může soudu podat návrh pouze obec s rozšířenou působností 39 a soud musí rozhodnout bezodkladně, nejdéle však do 24 hodin od jeho podání, pokud nehrozí nebezpečí z prodlení. Řešení situace akutně

ohroženého

§ 16 ZSPOD.

40

dítěte

tímto

předběžným

opatřením

právě

předpokládá

Podání návrhu na vydání předběžného opatření se tak zřetelně váže

pouze na situaci zřejmého, aktuálního ohrožení dítěte nejzávažnější intenzity. 41 Díky tomuto předběžnému opatření může být dítě na nezbytně nutnou dobu umístěno ve vhodném prostředí, jímž se rozumí výchovné prostředí u osoby nebo zařízení způsobilého zajistit nezletilému dítěti řádnou péči s ohledem na jeho fyzický a duševní stav i rozumovou vyspělost a umožnit realizaci případných jiných opatření stanovených tímto předběžným opatřením. Výslovně je také upravena možnost soudu svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu. Vhodným prostředím může být dle okolností konkrétního případu právě i ZDVOP, do jehož péče může být tedy dítě tímto předběžným opatřením umístěno. Předběžné opatření dle § 76a OSŘ je vykonatelné okamžikem jeho vyhlášení, a pokud nedošlo k vyhlášení, okamžikem vydání, a soud také bezodkladně zajistí jeho výkon. Předběžné opatření o svěření dítěte do péče ZDVOP dle § 76a OSŘ trvá po dobu jednoho měsíce od jeho vykonatelnosti, přičemž může být opakovaně prodlouženo, pokud bylo před uplynutím této doby zahájeno řízení ve věci samé. Prodloužení jeho 38

Toto ustanovení ZOR původně obsahovalo možnost národního výboru (tedy správního orgánu) na

základě předběžného opatření odebrat dítě z rodiny, přičemž byl povinen tuto skutečnost neprodleně oznámit soudu, který následně zahájil řízení. Ústavní soud však shledal, že jde o ustanovení protiústavní, jelikož k takovému zásahu do rodinných práv může dojít pouze rozhodnutím soudu. V situacích, kdy se ocitne dítě bez jakékoliv péče nebo v ohrožení života však není možné čekat až na pravomocné rozhodnutí soudu o výchově dítěte, proto bylo zakotveno předběžné opatření dle § 76a OSŘ. 39

V praxi je však většinou podáván návrh obecním úřadem obce s rozšířenou působností, což sice

neodpovídá zákonnému znění § 75 odst. 1 OSŘ, ale vzhledem k rozpornosti tohoto procesního ustanovení se souvisejícími hmotněprávními předpisy a praktické nemožnosti jej dodržet, nelze často postupovat jinak. Více k tomu např.: NOVOTNÁ, Věra. Úprava předběžných opatření v novele občanského soudního řádu a výkon opatrovnictví. Právo a rodina. 2005, roč. 7, č. 9, s. 19 - 22. ISSN 1212-866X. S. 20 - 21. 40

ČERNÁ, Iva. Problematické aspekty při aplikaci předběžného opatření o odnětí dítěte z péče rodičů.

Právo a rodina. 2007, roč. 9, č. 12, s. 8 - 13. ISSN 1212-866X. S. 9. 41

MOTEJL, Otakar et al. Rodina a dítě. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2007. 215 s. S. 53 - 55.

27

trvání je vždy možné o jeden měsíc a celková doba by neměla přesáhnout šest měsíců. Poté je další prodloužení trvání tohoto předběžného opatření možné jen výjimečně, pokud nebylo možné z vážných důvodů a objektivních příčin skončit důkazní řízení ve věci samé. 42

Celková doba trvání umístění dítěte v ZDVOP pouze na základě

předběžného opatření dle § 76a tedy až na velmi výjimečné případy nepřesáhne šest měsíců.

3.1.2 Rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče ZDVOP dle § 46 ZOR Jak bylo podrobněji rozebráno v kapitole týkající se vývoje institutu ZDVOP, v souvislosti se vznikem zákona o ústavní výchově byla do zákona o rodině zakotvena možnost soudu rozhodnout o umístění dítěte do péče ZDVOP namísto nařízení ústavní výchovy. Péče v ZDVOP se tím dostala mezi instituty náhradní výchovy dětí a stala se alternativou k nařizování ústavní výchovy, přičemž byla dokonce stanovena zásadní přednost ZDVOP před ústavní výchovou. Zákon o rodině tedy v § 46 stanoví, že soud může nařídit ústavní výchovu nebo svěřit dítě do péče ZDVOP, jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo rodiče z jiných vážných důvodů nemohou výchovu dítěte zabezpečit. Ve výjimečných případech, a pokud je to v zájmu dítěte, může soud k tomuto kroku přistoupit i v situaci, kdy jiná výchovná opatření nepředcházela. V tomto ustanovení jsou tak v podstatě vymezeny dva předpoklady pro nařízení ústavní výchovy či svěření dítěte do péče ZDVOP. Prvním předpokladem je vážné ohrožení nebo vážné narušení výchovy dítěte. Vážné ohrožení výchovy dítěte může nastat například v situacích, kdy rodiče zanedbávají výchovu po stránce citové, materiální, hygienické, nevykonávají nad dítětem dohled, tolerují jeho nevhodné chování apod. Jedná se o situace, kdy reálně hrozí vážné narušení výchovy, a rozhodnutí soudu tak má preventivní charakter. Pokud není nepříznivý vývoj včas podchycen, může dojít již k vážnému narušení výchovy dítěte a jeho umístění mimo 42

Metodické doporučení MPSV č. 1/2011 k některým otázkám spojeným s provozem a financováním

zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/10314/Metodicke_doporuceni_MPSV_c12011-ZDVOP.pdf

28

rodinu pak plní funkci spíše nápravnou. 43 Jedná se také o situace, kdy rodiče zanedbávají své povinnosti vůči dítěti, nebo i takové, kdy sice rodiče své povinnosti plní, ale dítě je nezvladatelné, obtížně vychovatelné apod. Druhý předpoklad pak hovoří o jiných závažných důvodech, pro které nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit. Takové důvody mohou nastat jak na straně rodičů, tak na straně dítěte samotného. Na straně rodičů by se dalo uvažovat o situacích, kdy existují určité objektivní překážky bránící jim ve výchově dítěte, například jsou rodiče ve výkonu trestu odnětí svobody či dlouhodobě hospitalizováni, případně zemřeli. Na straně dítěte se pak může jednat o nutnost zabezpečení speciální péče dítěti z důvodu například vážné duševní poruchy apod. 44 Obecně se předpokládá, že před tímto razantním krokem, kterým je umístění dítěte do péče některého zařízení kolektivní výchovy, byly vyčerpány mírnější prostředky ve formě výchovných opatření, které mohly nepříznivou situaci v rodině napravit. Ne vždy však mohou tato opatření zajistit nápravu, proto je stanovena možnost soudu ve výjimečných případech rozhodnout o nařízení ústavní výchovy či o svěření dítěte do péče ZDVOP i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela, musí to však být v zájmu dítěte. Výchovnými opatřeními jsou pak myšlena zejména opatření zakotvená v § 13 a § 13a ZSPOD. V minulosti často docházelo k situacím, kdy byly děti odebírány rodičům a umisťovány do ZDVOP či ústavní péče pouze ze sociálně ekonomických důvodů, tedy na základě materiálních nedostatků rodiny. Takovéto rozhodování soudů však bylo dlouhodobě kritizováno jak na vnitrostátní, tak i na mezinárodní úrovni, kdy i Evropský soud pro lidská práva několikrát zkonstatoval porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 45

43

KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka in HRUŠÁKOVÁ, Milana et al. Zákon o rodině, Zákon o registrovaném

partnerství, komentář. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4. S. 216. 44

DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha:

C. H. Beck, 2009. 1579 s. ISBN 978-80-7400-107-9. S. 1324. 45

viz Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. října 2006, ve věci stížnosti č. 23848/04,

věc Wallová a Walla proti České republice. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting, nebo rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 7. 2007 ve věci stížnosti č. 23499/06, věc Havelka a ostatní proti České republice. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting.

29

Rozhodování soudů o umístění dítěte do péče ZDVOP nebo o nařízení ústavní výchovy sjednotilo stanovisko Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. Cpjn 202/2010, ve kterém bylo jasně stanoveno, že důvodem pro nařízení ústavní výchovy dítěte nemohou být samy o sobě materiální nedostatky rodiny, zvláště pak její špatné bytové poměry. Bylo nutné promítnout tuto zásadu i do zákona, proto se vláda ve svém usnesení č. 882/2010 ze dne 7. 12. 2010, k obecným opatřením k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva - prevence odebírání dětí z péče rodičů ze sociálně ekonomických důvodů zavázala vypracovat úpravu zákonných podmínek pro nařízení ústavní výchovy nebo svěření dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc s důrazem na zamezení umístění dítěte do náhradní péče zařízení pouze z důvodu materiální nedostatečnosti rodiny. Neznamená to však, že v případě nevyhovujících životních podmínek nebo materiálního nedostatku není možné dítě odebrat jeho rodičům a umístit jej do institucionální péče, avšak není možné toto zdůvodnit pouze možností umístit dítě do vhodnějšího prostředí pro jeho výchovu, takový zásah musí být nezbytný i s ohledem na další skutečnosti. 46 V souvislosti s rozsáhlou novelou ZSPOD s účinností od 1. 1. 2013 bylo tak nově v § 46 odst. 1 zakotveno, že se za vážné ohrožení nebo vážné narušení výchovy dítěte nepovažují nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče za předpokladu, že jsou jinak tyto osoby nebo rodiče způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte a plnit povinnosti vyplývající z jejich rodičovské zodpovědnosti. Jedná se dle mého názoru o důležitou změnu, která zamezí nesprávnému užívání institutu nařízení ústavní výchovy a umístění dítěte do péče ZDVOP soudem, jelikož je nutné si uvědomit, že podstata rodiny nespočívá jen na zajištění materiálních statků. Naopak, i v případě, kdy rodina nemůže plnit některé funkce, zejména sociální a ekonomické, je často schopna plně zajistit plnění funkcí citových a vztahových. Současně však zůstává rodičům například možnost v případě nepříznivých materiálních podmínek uzavřít dohodu se ZDVOP a umístit dítě dočasně do ZDVOP na základě tohoto právního titulu, aby si mezitím mohli uspořádat a vylepšit své poměry a zajistit tak dítěti vhodné výchovné prostředí, aniž by jim dítě muselo být autoritativně odebráno.

46

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 10. 2007, sp. zn. II. ÚS 838/07.

30

Jak jsem uvedla výše, péče v ZDVOP byla stanovena nejen jako alternativa k nařízení ústavní výchovy, ale dokonce před ní byla upřednostněna. Ustanovení § 46 odst. 4 ZOR tak zakotvuje povinnost soudu při rozhodování o výchově dítěte před nařízením ústavní výchovy zkoumat, zda nelze výchovu dítěte zajistit náhradní rodinnou péčí nebo péčí v ZDVOP, které mají přednost před výchovou ústavní. K tomuto ustanovení bych se ráda vyjádřila trochu podrobněji, než budeme pokračovat v analýze umísťování dětí do ZDVOP. Do účinnosti zákona č. 401/2012 Sb., kterým byl novelizován mj. právě i ZOR, bylo znění současného § 46 odst. 4 ZOR odlišné a vyjadřovalo povinnost soudu před nařízením ústavní výchovy zkoumat, zda nelze výchovu dítěte zajistit „náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc“. 47 Péče v ZDVOP byla tedy označována jako péče „rodinná“, což však bylo přinejmenším velmi rozporné. K tomuto se vyjádřilo mnoho odborníků, kteří se víceméně shodli na tom, že se jedná o označení nevhodné, zavádějící a odporující tradičnímu rozdělení institutů náhradní výchovy dětí. 48 I v tomto ustanovení tedy došlo s účinností od 1. 1. 2013 ke změně a přívlastek „rodinnou“ ve vztahu k péči v ZDVOP byl ze zákona o rodině vypuštěn, přičemž důvodová zpráva k návrhu zákona č. 401/2012 Sb. se k tomuto vyjadřuje jako k terminologické změně související s právní teorií, s čímž se nedá než souhlasit. V předchozím textu byly vymezeny podmínky a předpoklady pro rozhodnutí soudu o umístění dítěte do péče ZDVOP. Ani při splnění zákonných podmínek však není možné tento institut aplikovat mechanicky. Soud musí projít složitým procesem rozhodování a zvažování všech možných variant a vždy musí být brán zřetel na hledisko nejlepšího zájmu dítěte. Existuje mnoho faktorů, které mohou ovlivnit rozhodnutí soudu, zda je vhodnější umístit dítě do ústavní péče nebo do ZDVOP. Je nutné vycházet z potřeb a zájmů konkrétního dítěte a z celkové materiálně-technické úrovně konkrétního zařízení, 49 zejména bude rozhodnutí o dalším osudu dítěte závislé také na situaci v daném regionu, zda takové zařízení zde vůbec existuje a je schopno zabezpečit kvalitní péči o dítě. 50 Vzhledem ke skutečnosti, že soud musí takto 47

§ 46 odst. 2 zákona o rodině, ve znění účinném do 31. 12. 2012.

48

Např. WESTPHALOVÁ 2012 op. cit., s. 283.

49

KRÁLÍČKOVÁ in HRUŠÁKOVÁ et. al. op. cit., s. 217.

50

HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. České rodinné právo. 3. vyd. Brno: Masarykova

univerzita, 2006. 398 s. ISBN 80-7239-192-5. S. 369.

31

rozhodovat o dětech, které přicházejí z různých prostředí a z různých důvodů, případně s různým traumatem, je posouzení vhodnosti péče právě v ZDVOP a jeho upřednostnění před nařízením ústavní výchovy velmi náročné. Řízení o svěření dítěte do péče ZDVOP může být zahájeno na návrh, avšak vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, může být zahájeno i bez návrhu. Návrh na svěření dítěte do péče ZDVOP podává dle § 14 odst. 1 písm. e) ZSPOD obecní úřad obce s rozšířenou působností, není však vyloučeno, aby návrh či podnět soudu podali i rodiče dítěte či jiné osoby. Zajímavý je fakt, že návrh na nařízení ústavní výchovy může dle § 35 odst. 3 OSŘ podat ve veřejném zájmu také státní zastupitelství. V tomto ustanovení OSŘ se však výslovně hovoří pouze o návrhu na nařízení ústavní výchovy, ne však již na svěření dítěte do péče ZDVOP. Z pravomoci státního zastupitelství zasahovat do tohoto typu řízení je zřejmý úmysl zákonodárce umožnit jeho účast z důvodu využití poznatků zejména z řízení trestního, kde je dítě buď objektem trestného činu či jeho obětí. 51 V těchto situacích pak

může soud rozhodnout jak o nařízení ústavní výchovy, tak i o svěření dítěte do péče ZDVOP, proto se domnívám, že by bylo vhodné zakotvit možnost zásahu státního zastupitelství i v případě, kdy soud rozhoduje o svěření dítěte do péče ZDVOP, nikoliv jen o nařízení ústavní výchovy. V případě, že soud tedy rozhodne o umístění dítěte do péče ZDVOP, mělo by to být z jeho rozhodnutí zcela jednoznačně čitelné. V praxi se však občas stává, že jsou rozhodnutí soudu v této oblasti neurčitá a nesrozumitelná. Dochází tak například k situacím, kdy soudy jasně nerozlišují mezi nařízením ústavní výchovy a svěřením dítěte do péče ZDVOP, i když se jedná o dva odlišné instituty rodinného práva s různými právními režimy. Jsou zaznamenány případy, kdy byla ve výroku rozhodnutí soudu nařízena ústavní výchova, z jeho odůvodnění však vyplynul záměr svěřit dítě do péče ZDVOP. V jiném rozhodnutí byla pro změnu nařízena ústavní výchova v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ačkoliv ústavní výchovu nelze v ZDVOP vykonávat). Pro posouzení zákonnosti pobytu dítěte v ZDVOP postačuje, zda je možné ze soudního rozhodnutí dovodit záměr umístit dítě právě do ZDVOP. I přesto 51

DÁVID, Radovan. Intervence státního zastupitelství a obdobných orgánů do řízení ve věcech

rodinného práva. In: Dny práva – 2009 – Days of Law: the Conference Proceedings, 1. edition. Brno: Masarykova univerzita, 2009. S. 2369 - 2383. ISBN 978-80-210-4990-1. S. 2374.

32

je však žádoucí, aby příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností podal soudu podnět na změnu vadného rozhodnutí a napravil tím tak vzniklý nesoulad. 52 Skutečnost, že umístění dítěte do péče ZDVOP dle § 46 ZOR je koncipováno jako alternativa k nařízení ústavní výchovy, má vliv také na dobu pobytu dítěte v ZDVOP na základě tohoto titulu. Maximální doba pobytu není pro případy, kdy je dítě umístěno do zařízení rozhodnutím soudu, stanovena, a dítě tak prakticky může prožít v zařízení celé dětství až do dosažení zletilosti. 53 Pozitivní krok v této oblasti, který alespoň částečně může zajistit, že pobyt v ZDVOP bude důvodný i po několika letech, je omezení doby na kterou se soudní rozhodnutí o umístění vydává. 54 Novela provedená zákonem č. 401/2012 Sb. tak stanovila v § 46 odst. 2 a odst. 3 možnost soudu umístit dítě do péče ZDVOP nejdéle na dobu tří let s tím, že je možné pobyt dítěte před uplynutím této doby opakovaně prodloužit, vždy však opět na dobu nejdéle tří let. Soud tak bude dle mého názoru nucen se případem opět velmi podrobně zabývat a zhodnotit nové důkazy a skutečnosti, které by mohly vést ke zrušení jeho umístění v péči ZDVOP a zajištění jiné vhodné péče či návratu do rodiny. V opačném případě, pokud důvody pro umístění stále trvají a neexistuje jiné vhodnější řešení, soud umístění dítěte prodlouží na další tři roky. V předchozích řádcích byla podrobně rozebrána účinná úprava umisťování dětí do ZDVOP na základě rozhodnutí soudu. Avšak je nutno brát zřetel i na právní úpravu platnou, doposud neúčinnou, tedy novou úpravu rodinného práva v NOZ. Tento zákon, jehož účinnost je prozatím stanovena na 1. 1. 2014, významným způsobem mění úpravu rozhodování soudu o umístění dítěte do péče ZDVOP. Dochází k jednoznačnému oddělení institutu ústavní výchovy a péče v ZDVOP, přičemž péče v ZDVOP je pojímána jako individuální forma péče o dítě. 55 Pro svěření dítěte do péče ZDVOP 52

Stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí k umisťování dětí do zařízení pro děti vyžadující

okamžitou pomoc [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7280/Stanovisko_MPSV_04.pdf 53

BARVÍKOVÁ, PALONCYOVÁ op. cit., s. 41.

54

O ústavní péči by mělo být rozhodováno jen na dobu určitou [online]. Veřejný ochránce práv [cit.

14. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2007/o-ustavni-peci-bymelo-byt-rozhodovano-jen-na-dobu-urcitou/ 55

ELIÁŠ, Karel et al. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd.

Ostrava: Sagit, 2012. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. S. 423.

33

jsou stanoveny podmínky odlišné od podmínek pro nařízení ústavní výchovy a tato péče je koncipována jako krátkodobé řešení v případě, kdy rodiče nemohou z vážných důvodů zabezpečit výchovu dětí na přechodnou dobu. Maximální doba pobytu dítěte v zařízení na základě tohoto právního titulu bude omezena na šest měsíců. Současně je umístění dítěte do ZDVOP pojímáno jako vhodný způsob zajištění péče v neústavním prostředí po skončení ústavní výchovy, samozřejmě s upřednostněním péče ve vlastní rodině. 56

3.1.3 Umístění

dítěte

do

ZDVOP

na

základě

rozhodnutí

soudu

o výchovném opatření Novelou ZSPOD provedenou zákonem č. 401/2012 Sb. došlo k přesunu jednotlivých druhů výchovných opatření ze ZOR do ZSPOD a současně k jejich rozšíření. V § 13 ZSPOD jsou tedy vymezeny základní druhy výchovných opatření, které vychází z původní úpravy v zákoně o rodině, rozšířené o možnost uložit určitá omezení dítěti i jeho rodiči či jiné osobě odpovědné za výchovu, či o možnost uložit povinnost využít odbornou poradenskou pomoc nebo účastnit se terapie nebo setkání s mediátorem. Kromě tohoto přesunu byl navíc do ZSPOD vložen zcela nový § 13a, který dává soudu možnost na návrh obecního úřadu obce s rozšířenou působností dočasně odejmout dítě z péče rodičů či jiných osob odpovědných za výchovu dítěte a nařídit mu pobyt ve středisku výchovné péče, v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v zařízení poskytovatele zdravotních služeb nebo v domově pro osoby se zdravotním postižením za předpokladu, že předchozí výchovná opatření nevedla k nápravě a vyžaduje to zájem dítěte. Takový pobyt je možné nařídit nejdéle na tři měsíce s možností prodloužení na maximální dobu šest měsíců. 57 Co se týče konkrétně ZDVOP, může soud svěřit do jeho péče dítě, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo zdraví vážně ohroženy, které se ocitlo bez péče přiměřené jeho věku, dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané, nebo 56

Sněmovní tisk 362/0, vládní návrh občanského zákoníku [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu

České republiky [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=362&CT1=0 57

MACELA, Miloslav. Podrobný výklad některých ustanovení novely zákona o sociálně-právní ochraně

dětí od 1. 1. 2013. Právo a rodina. 2013, roč. 15, č. 1, s. 1 - 4. ISSN 1212-866X. S. 4.

34

dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, které závažným způsobem ohrožují jeho základní práva. Je to však možné pouze za předpokladu, že není možné zajistit tomuto dítěti ochranu a pomoc jiným výchovným opatření nebo opatřením sociálně-právní ochrany a současně není možné zajistit mu náhradní rodinnou péči. I v tomto případě je tedy prioritní, aby se OSPOD pokusil nejprve nepříznivou situaci dítěte vyřešit mírnějším opatřením, soustavnou prací s dítětem a jeho rodinou, „klasickými“ výchovnými opatřeními dle § 13 ZSPOD a až v případě, že tato opatření nevedla k nápravě, je dána pravomoc soudu zasáhnout přísnějším opatřením v podobě dočasného odnětí dítěte a jeho umístění do ZDVOP. Předtím je však nutno zkoumat, zda nelze dítě umístit do jedné z forem náhradní rodinné péče s důrazem na pěstounskou péči na přechodnou dobu. Jedná se o rozšíření možností soudu přísněji zasáhnout v odůvodněných případech a přispět tak k ochraně ohrožených dětí. Ustanovení však může vnášet jisté nejasnosti o tom, jakou formou soud v případě ukládání tohoto výchovného opatření rozhoduje. Jak vyplývá z informací MPSV k novele ZSPOD, akutní ohrožení dítěte je nutno řešit dle § 15 a § 16 a v těchto případech soud rozhoduje formou předběžného opatření. 58 K výchovným opatřením dle § 13 a § 13a se tak přistupuje v situacích, kdy je takzvaně čas na postupnou práci s dítětem a na systematické řešení problémů ohrožené rodiny a mělo by se tedy jednat o rozhodnutí soudu ve věci samé. 59 Dle mého názoru je zavedení tohoto výchovného opatření velmi problematické. Odnětí dítěte z péče rodičů proti jejich vůli je velmi závažný zásah do základních práv, který je ospravedlnitelný pouze v případě, že je nezbytně nutný, provedený v zájmu dítěte a mírnější prostředky nevedly k nápravě. Pokud nastane taková situace, která vyžaduje zásah soudu ve formě odnětí dítěte z rodiny, a současně není akutní a není tedy potřebné zasahovat nařízením předběžného opatření dle § 76a OSŘ, je dle mého názoru vhodnější umístit dítě do ZDVOP na základě rozhodnutí soudu dle § 46 ZOR, ke kterému se také přistupuje až v případě, že je to nezbytně nutné a jiná výchovná 58

Soubor otázek a odpovědí k novele zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. [online].

Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 15. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/14776/faq.pdf 59

NOVÁ, Hana, SVOBODOVÁ, Helena. K návrhu novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Rodinné listy. 2012, roč., č. 4, s. 20 - 22. ISSN 1805-0824. S. 21.

35

opatření nevedla k nápravě. Domnívám se, že nově zavedené výchovné opatření dle § 13a ZSPOD nepředstavuje pro ochranu ohrožených dětí přínos, naopak může způsobit nesrovnalosti v použití jednotlivých prostředků ochrany. Nezbývá však než počkat, jak na nové výchovné opatření zareaguje praxe.

3.1.4 Souhrnně k umístění dítěte a k jeho pobytu v ZDVOP na základě rozhodnutí soudu ZDVOP se fakticky svou činností a rozsahem poskytované péče velmi podobají školským zařízením pro výkon ústavní výchovy a je proto nutné, aby některé oblasti poskytované péče byly v obou typech zařízení upraveny obdobně. Nemělo by však význam nastavovat stejné podmínky i pro děti, které jsou v ZDVOP umístěny prakticky na základě dobrovolného rozhodnutí rodičů (případně se svolením rodičů), proto některá pravidla platí speciálně pro pobyt dětí umístěných na základě rozhodnutí soudu. Pokud je tedy dítě umístěno do zařízení na základě rozhodnutí soudu, je nutné, aby práce s dítětem neskončila jeho umístěním do zařízení, nýbrž aby se příslušný OSPOD pravidelně dítěti věnoval a pokoušel se jeho situaci vyřešit co nejrychleji. Proto je stanovena povinnost zaměstnance OSPOD navštěvovat dítě podle potřeby, přičemž minimální frekvence návštěv je nejméně jednou za tři měsíce. 60 Přiblížení ZDVOP školským zařízením pro výkon ústavní výchovy je znatelné i v úpravě povolování pobytu dítěte mimo zařízení u rodičů nebo jiných fyzických osob. S účinností od 1. 1. 2013 se pro povolení pobytu mimo ZDVOP užije obdobně úprava § 30 ZSPOD týkající se pobytu dítěte mimo ústav, jelikož rozdíly mezi ústavním zařízením a ZDVOP, jsou z pohledu možnosti styku dětí s rodiči nepodstatné, jsou-li vůbec nějaké. 61 Pobyt dítěte mimo ZDVOP je tak možné povolit jen na základě předchozího souhlasu OSPOD. První pobyt dítěte mimo zařízení může být povolen maximálně na dobu 30 dní, další pobyty již nejsou omezeny.

60

HOLUB, Milan et. al. Zákon o rodině s komentářem, judikaturou a předpisy souvisícími. 9. vyd. Praha:

Leges, 2011. 456 s. ISBN 978-80-87212-96-7. S. 180. 61

Stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí k povolování návštěv dětí umístěných v ústavním

zařízení a v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc soudním rozhodnutím [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/11727/0235_001.pdf

36

V případě umístění dítěte do péče ZDVOP na základě rozhodnutí soudu je nově zavedena pravomoc ředitele zařízení zakázat nebo přerušit návštěvu rodičů nebo jiných osob v případě jejich nevhodného chování, které by nepříznivě působilo na výchovu dětí. Jedná se o závažný zásah, který fakticky znamená omezení rodičovské zodpovědnosti, a dříve byl možný pouze na základě rozhodnutí soudu. V souladu se stejnou pravomocí ředitele ústavního zařízení však byla tato možnost dána i řediteli ZDVOP. Není však možné tuto pravomoc chápat jako možnost zakázat návštěvy dítěte v zařízení do budoucna, jedná se vždy opatření směřující pouze ke konkrétní, právě probíhající návštěvě, která je způsobilá narušit výchovu dítěte nebo která porušuje vnitřní pravidla ZDVOP. V případě, že by vyvstala potřeba dlouhodobě zamezit styku dítěte s rodičem, stále je nutné podat podnět soudu k rozhodnutí o úpravě styku. 62

3.2 Umístění dítěte na žádost obecního úřadu obce s rozšířenou působností Umístění dítěte do ZDVOP na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností je pouze podpůrným způsobem pro případy, kdy dítě nemůže zůstat v péči rodiče a ten není sám schopen vzniklou situaci vyřešit. O jeho podpůrném charakteru svědčí i to, že obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen bez prodlení podat návrh soudu na nařízení předběžného opatření, pokud není možné do doby, do níž musí soud o předběžném opatření rozhodnout, zajistit souhlas rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte (tedy například i pěstouna) s jeho umístěním. Jelikož je v tomto případě míněno předběžné opatření dle § 76a OSŘ a jde tedy o situaci, kdy se nezletilé dítě ocitne bez jakékoliv péče nebo ve vážném ohrožení nebo narušení jeho života nebo příznivého vývoje, je tato doba, během které musí obecní úřad obce s rozšířenou působností zajistit souhlas rodiče či jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte nebo podat návrh soudu na rozhodnutí o předběžném opatření o umístění dítěte do zařízení, pouze 24 hodin. 63

62

Stanovisko MPSV k možnosti zákazu a omezení návštěv rodičů u dětí umístěných v zařízení pro děti

vyžadující okamžitou pomoc [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/12256/2572_001.pdf 63

NOVOTNÁ, BURDOVÁ op. cit., s. 185.

37

Umístění dítěte na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností jako samostatný právní titul pro pobyt dítěte v ZDVOP tedy trvá jen po tu dobu, než je zajištěn souhlas zákonného zástupce či jiné osoby s jeho pobytem nebo je vydáno předběžné opatření, které nařizuje umístění dítěte do ZDVOP. Pokud se obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nepodaří zajistit souhlas rodiče či jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte s jeho umístěním v ZDVOP, ať již z toho důvodu, že není fakticky možné tento souhlas zajistit (například rodič je po nehodě v bezvědomí) nebo tato osoba z nějakého důvodu nesouhlasí, může být pobyt dítěte prodloužen pouze na základě předběžného opatření soudu, jímž je dítě umístěno do péče ZDVOP. Avšak za předpokladu, že OSPOD dodatečně zajistí souhlas rodiče s umístěním dítěte v tomto zařízení, zůstává právní režim dítěte nezměněn, a právním titulem pro jeho umístění je i nadále žádost obecního úřadu obce s rozšířenou působností, což má mj. vliv například na nárok zřizovatele ZDVOP na státní příspěvek. 64 Pobyt dítěte v ZDVOP na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností, pokud s ním rodič či jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte souhlasí, může trvat po dobu maximálně šesti měsíců. V případě, že si rodiče prokazatelně upravují své poměry, aby mohli dítě převzít zpět do své péče, je možné pobyt dítěte dále prodloužit tak, aby celková doba umístění dítěte na základě tohoto právního titulu nepřesáhla 12 měsíců. Pro úplnost zmíním v této podkapitole i povinnost ZDVOP stanovenou v § 42 odst. 10 ZSPOD poskytnout pomoc a ochranu i dítěti, cizinci, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy či narušeny. Nejedná se stricto sensu o umístění dítěte na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností, spíše o okrajovou povinnost orgánů sociálněprávní ochrany zajistit ochranu dítěti, které nemá na území České republiky trvalý pobyt a ocitlo se v tíživé situaci. I s uvědoměním této nepřesnosti považuji za vhodné pojednat o tomto druhu ochrany právě zde. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí stanovuje povinnost obecního úřadu poskytnout takovému dítěti nejnutnější pomoc a následně tuto skutečnost oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který provede další nezbytná opatření. Těmi mohou být podání návrhu na nařízení předběžného opatření, na ustanovení poručníka nebo opatrovníka dítěte, na ústavní 64

NOVOTNÁ, BURDOVÁ op. cit., s. 186.

38

výchovu dítěte, případně pak zprostředkování umístění dítěte v azylovém zařízení. Pokud je takové dítě umístěno do ZDVOP, bez souhlasu zákonného zástupce či rozhodnutí soudu zde může pobývat pouze 24 hodin.

3.3 Umístění dítěte na žádost jeho zákonného zástupce Zákon poskytuje zákonnému zástupci dítěte možnost podat žádost ZDVOP o jeho přijetí do zařízení. Jelikož zákon hovoří pouze o zákonném zástupci, o přijetí do zařízení může požádat pouze rodič nebo poručník dítěte, ustanovení se nevztahuje na pěstouna či jinou osobu odpovědnou za výchovu dítěte. 65 Pokud rodič požádá ZDVOP o přijetí svého dítěte, mělo by mu být vždy vyhověno, výjimkou jsou pouze situace, kdy jeho přijetí brání závažné překážky, například naplněná kapacita zařízení nebo specifické požadavky dítěte, které ZDVOP není schopno splnit. 66 V případě, že je zařízení ochotno a schopno dítě přijmout, musí mezi ním a zákonným zástupcem dojít k uzavření písemné dohody, jejíž náležitosti jsou přesně vymezeny v § 42 odst. 8 ZSPOD a bez níž není možný pobyt dítěte v zařízení. V takové dohodě tedy musí být obsaženy identifikační údaje zařízení, osobní údaje dítěte a jeho zákonných zástupců, datum a čas přijetí dítěte a důvody pro jeho umístění, velmi důležité jsou údaje o zdravotním stavu dítěte. Zákonný zástupce musí dále v dohodě souhlasit s podřízením dítěte vnitřním pravidlům ZDVOP během jeho pobytu, musí být vymezeny podmínky a způsob styku dítěte s dalšími osobami a, jak jsem již zmínila v kapitole zabývající se financováním ZDVOP, musí být také uveden způsob a výše úhrady příspěvku za pobyt dítěte v zařízení. Jako v každé uzavírané dohodě nesmí samozřejmě chybět datum a podpis jejího sjednání. Pokud dohoda neobsahuje všechny povinné náležitosti, neexistuje platný právní titul pro pobyt dítěte v ZDVOP. 67 65

Avšak tyto osoby mohou dát obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností souhlas s umístěním dítěte

do ZDVOP na základě jím podané žádosti, viz předchozí podkapitola. 66

Stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí k umisťování dětí do zařízení pro děti vyžadující

okamžitou pomoc [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7280/Stanovisko_MPSV_04.pdf 67

Metodické doporučení MPSV č. 1/2011 k některým otázkám spojeným s provozem a financováním

zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/10314/Metodicke_doporuceni_MPSV_c12011-ZDVOP.pdf

39

K umístění dítěte na základě žádosti zákonného zástupce dle metodického doporučení MPSV č. 1/2011 postačí, pokud dohodu se zařízením uzavře pouze jeden z rodičů, který je nositelem rodičovské zodpovědnosti a není v ní soudem nijak omezen, není tedy dle tohoto materiálu nutné, aby souhlasili oba rodiče. Pokud druhý rodič nesouhlasí, přesto to není překážkou umístění dítěte do ZDVOP. Tento se však může se svým požadavkem obrátit na soud, který rozhodne v otázce sporu rodičů o podstatné otázce týkající se výkonu rodičovské zodpovědnosti podle § 49 ZOR. Rovněž může požádat o pomoc příslušný OSPOD, který bude jednat s druhým rodičem a posuzovat důvodnost umístění dítěte do ZDVOP. Pokud je dítě umístěno do ZDVOP na základě platné dohody uzavřené mezi ním a jedním rodičem, nesmí zařízení předat bez souhlasu tohoto rodiče dítě druhému rodiči, který s pobytem dítěte v ZDVOP nesouhlasí a požaduje předání dítěte do své péče. To je možné až v případě existence vykonatelného rozhodnutí soudu. 68 Tento názor MPSV je však přinejmenším sporný a není možné se jím bez dalšího řídit. Pokud oběma rodičům náleží plná rodičovská zodpovědnost, není možné ji jednomu rodiči takto fakticky omezit, aniž by to učinil soud. Jedná se tak o kolizi v právech obou rodičů, což podrobněji rozeberu v podkapitole 3.5. I v případě přijetí dítěte na základě žádosti jeho zákonného zástupce musí být splněna povinnost ZDVOP neprodleně tuto skutečnost ohlásit zřizovateli a příslušnému OSPOD. Kromě potřeby evidence umístěných dětí je nutné, aby měl OSPOD přehled o všech dětech, na které se vztahuje sociálně-právní ochrana, a mohl využít vhodná opatření k jejich ochraně. V praxi však také může existovat skrytý důvod pro rozhodnutí rodiče umístit dítě do péče ZDVOP, jako je například týrání dítěte partnerem rodiče apod. Pokud je dítě umístěno do ZDVOP na základě žádosti zákonného zástupce, může jeho pobyt v zařízení trvat nejdéle tři měsíce od jeho umístění. Rodič však může podat žádost o přijetí dítěte do ZDVOP opakovaně, v takovém případě pak může být dítě opětovně přijato na dobu dalších tří měsíců, avšak k opětovnému přijetí dítěte

68

Metodické doporučení MPSV č. 1/2011 k některým otázkám spojeným s provozem a financováním

zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/10314/Metodicke_doporuceni_MPSV_c12011-ZDVOP.pdf

40

na základě žádosti zákonného zástupce může dojít pouze s předchozím souhlasem obecního úřadu obce s rozšířenou působností. OSPOD tak má možnost vyhodnotit situaci dítěte a rozhodnout, zda je tato forma péče v jeho nejlepším zájmu a zda nebude vhodnější řešit situaci jiným způsobem, například soudním rozhodnutím o svěření dítěte do péče ZDVOP na základě § 46 ZOR. 69

3.4 Umístění dítěte na jeho vlastní žádost Posledním uvedeným způsobem umístění dítěte do ZDVOP, ne však méně významným, je umístění dítěte na základě jeho vlastní žádosti. Běžně mohou nastat situace, kdy se děti ocitnou v tak nepříznivé životní situaci, že se rozhodnou požádat ZDVOP o pomoc samy. V takovém případě je zařízení povinno dítěti vyhovět, jelikož dle ZSPOD má dítě právo požádat o pomoc mimo jiné zařízení sociálně-právní ochrany, přičemž toto je upraveno i specificky pro ZDVOP. 70 Zařízení musí následně přijetí dítěte oznámit příslušnému OSPOD. Ten je pak povinen zahájit kroky k zajištění náležité ochrany a příznivé výchovy dítěte. Stejně jako v případě žádosti o umístění dítěte podané obecním úřadem obce s rozšířenou působností, je i v tomto případě OSPOD povinen zajistit ve lhůtě 24 hodin souhlas zákonného zástupce s umístěním dítěte v ZDVOP. Pokud se mu nepodaří souhlas zajistit, musí v rámci této lhůty podat soudu návrh na nařízení předběžného opatření, na základě kterého může být pobyt dítěte v zařízení prodloužen. Pobyt dítěte v ZDVOP je pak veden v režimu pobytu na základě soudního rozhodnutí se všemi jeho důsledky (nárok na státní příspěvek, na příspěvek na úhradu pobytu a péče, délka pobytu apod.). 71 Pobyt dítěte v ZDVOP na základě jeho žádosti, pokud rodič či jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte vyslovila s jeho pobytem souhlas, může stejně jako v případě umístění na základě žádosti OSPOD se souhlasem rodiče trvat maximálně šest

69

Informace k vybraným ustanovením zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění

zákona č. 401/2012 Sb. k 21. 12. 2012 [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/14227/Informace_1.pdf 70

WESTPHALOVÁ, Lenka. Možnosti zásahu státu do práv rodičů a dětí - poskytování sociálně-právní

ochrany. Právo a rodina. 2007, roč. 9, č. 7, s. 19 - 23. ISSN 1212-866X. S. 19. 71

NOVOTNÁ, BURDOVÁ op. cit., s. 188.

41

měsíců s možností jeho prodloužení ve výjimečných případech, kdy si rodiče prokazatelně upravují své poměry tak, aby mohli dítě převzít do své péče. Celková doba pobytu však nesmí přesáhnout 12 měsíců.

3.5 Řešení kolizí práv při umístění dítěte do ZDVOP Jak jsem zmínila při analýze umisťování dětí do ZDVOP na základě žádosti jejich zákonných zástupců, je nutné se zamyslet nad tím, zda je možné přijmout do ZDVOP dítě, o jehož umístění požádá pouze jeden z jeho rodičů, přičemž oběma rodičům náleží plná rodičovská zodpovědnost. Ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo metodické doporučení, ve kterém vyslovilo názor, že to možné je, a to i přes výslovný nesouhlas druhého rodiče. S tímto názorem však nesouhlasím a neodpovídá ani zásadám výkonu rodičovské zodpovědnosti. Dle § 34 odst. 1 ZOR náleží rodičovská zodpovědnost oběma rodičům. Současně je však možné, aby o běžných záležitostech rozhodoval pouze jeden z rodičů, pokud však existuje nějaká podstatná věc, na které se rodiče při výkonu své rodičovské zodpovědnosti nedohodnou, rozhoduje dle § 49 ZOR soud. Zákonem není stanoveno, co se rozumí běžnou a co podstatnou záležitostí při výkonu rodičovské zodpovědnosti, avšak tyto skutečnosti byly částečně objasněny judikaturou a odbornou literaturou. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi podstatnou záležitost, o které by měli rozhodovat oba rodiče ve shodě, patří například i volba druhu školy či otázka zdravotnického zásahu, umístění dítěte do ZDVOP je zcela jistě nutné dle mého názoru mezi takové záležitosti zařadit. V takovém případě pak není možné, aby bylo dítě přijato do ZDVOP na základě žádosti pouze jednoho z rodičů, pokud druhý rodič projevuje jasný nesouhlas, a rozhodnutí namísto rodičů by byl povinen učinit soud. Lze si však představit situaci, kdy se druhý rodič nijak nevyjadřuje, tedy neprojevuje ani souhlas, ani nesouhlas, v takovém případě by pak pravděpodobně bylo možné dítě na základě této skutečnosti přijmout. Pokud by byl vždy vyžadován výslovný souhlas druhého rodiče s umístěním dítěte do zařízení, byla by dle mého názoru ohrožena efektivita poskytování sociálněprávní ochrany. Obecně se dá tedy říci, že pokud o přijetí dítěte požádá ZDVOP jen jeden ze zákonných zástupců dítěte a druhý s tím neprojevuje nesouhlas, nemělo by to přijetí dítěte nijak bránit. Pokud však následně rodič, který nepožádal o přijetí dítěte

42

do zařízení ani neprojevil s tímto nesouhlas, požaduje vydání dítěte do své péče, mělo by mu být vyhověno, pokud mu náleží plná rodičovská zodpovědnost. Může totiž dojít například k situaci, kdy dítě je svěřeno do péče pouze jednoho rodiče, který následně požádá ZDVOP o přijetí dítěte, i když by v takovém případě měla být dána přednost druhému rodiči. Je možné si představit také situaci, kdy je soudem stanovena střídavá péče obou rodičů, avšak rodič, u něhož dítě momentálně pobývá, nevyrozumí druhého rodiče o krizové situaci, ale namísto toho požádá o umístění dítěte do péče ZDVOP. V takových případech by pak bylo nespravedlivé, kdyby nebylo umožněno druhému rodiči vyzvednout dítě ze zařízení a sám o něj pečovat. Jiná situace samozřejmě nastane, pokud je rodič nějakým způsobem ve výkonu své rodičovské zodpovědnosti omezen, v takovém případě by ZDVOP muselo počkat na vykonatelné rozhodnutí soudu. Lze si představit i naprosto odlišnou situaci, během níž může dojít ke kolizi práv. Na tomto místě považuji za vhodné zdůraznit, že dítětem se dle ZSPOD rozumí osoba nezletilá, tedy od narození do věku 18 let, pokud nedosáhne zletilosti dříve. Velmi snadno tak může nastat situace, kdy se například rozhodne v ZDVOP požádat o ochranu sedmnáctiletá nezletilá matka, která žádá ochranu pro sebe a své roční dítě. Jelikož je v § 42 odst. 2 písm. d) ZSPOD dána možnost, aby o přijetí do ZDVOP požádalo samo dítě, na základě tohoto právního titulu může být přijata nezletilá matka. Problém však nastane v případě umístění jejího dítěte. Ono samo o umístění samozřejmě požádat nemůže, jelikož v tomto věku nedokáže formulovat své názory. Navíc nezletilému rodiči nenáleží plná rodičovská zodpovědnost (ta mu může být přiznána pouze ve vztahu k péči o dítě, ne však již k jeho zastupování), tudíž nevystupuje ani jako jeho zákonný zástupce a nemůže tak požádat o jeho umístění dítěte do ZDVOP. I v tomto případě má tedy přednost názor zákonného zástupce dítěte, kterým by byl druhý rodič, pokud je zletilý, nebo ustanovený poručník. Pokud se jej nepodaří kontaktovat a zjistit jeho názor a případně zajistit souhlas, o umístění dítěte do ZDVOP by mohl dle mého názoru požádat obecní úřad obce s rozšířenou působností, který by tak řešil situaci vážně ohroženého dítěte. Avšak za předpokladu, že je zákonný zástupce dítěte znám, bude to jeho rozhodnutí, zda požádá o umístění dítěte do ZDVOP, nebo naopak projeví nesouhlas. V případě jeho nesouhlasu by pak v zařízení mohla zůstat jen nezletilá matka dítěte na základě vlastní žádosti, přičemž by byl následně

43

zjišťován souhlas jejího zákonného zástupce s jejím umístěním, případně by příslušný OSPOD podal návrh na nařízení předběžného opatření. Je zřejmé, že s umisťováním dětí do ZDVOP může souviset spousta sporných otázek, jejichž řešení by mělo v první řadě být možné nalézt v právních předpisech, avšak je téměř nemožné obsáhnout všechny situace, které by mohly nastat. Nalezení vhodného řešení pak spočívá na důkladném studiu základních zásad daného odvětví práva, ale také na základních principech, na nichž spočívá celý právní řád.

3.6 Některé obecné aspekty pobytu dětí v ZDVOP V souvislosti se změnou zákona o rodině, která umožnila využití institutu umístění dítěte do ZDVOP jako alternativy k ústavní výchově a tedy k dlouhodobějšímu pobytu dětí, bylo nutné podrobněji upravit charakter a rozsah péče poskytované tímto typem zařízení, zejména s ohledem na skutečnosti, že děti musí vést běžný život, tedy navštěvovat školu, připravovat se na vyučování, musí jim být zajištěna náležitá zdravotní péče apod. 72 Zařízení je povinno zajistit provoz a poskytovat služby nepřetržitě, což je s ohledem na charakter zařízení a poskytované péče logické, musí být v kteroukoliv denní i noční dobu schopno přijmout ohrožené dítě. Zařízení vydává vnitřní řád, jímž se řídí veškerá činnost zařízení a který musí být v souladu s ustanoveními ZSPOD. Dětem jsou poskytovány veškeré služby, které by při svém pobytu mohly potřebovat, kromě základního zabezpečení zaopatření dítěte musí být zajištěn přístup ke zdravotním službám, vytvořeny podmínky pro zájmovou činnost dětí apod. Zařízení je také povinno poskytovat poradenství dítěti i jeho rodičům a prostřednictvím sociálního pracovníka a psychologa poskytovat odbornou pomoc. Vzhledem k této formulaci je zřejmé, že tito odborníci nemusí být zaměstnanci zařízení, tato péče tak může být zajišťována pouze externě. 73 Od 1. 1. 2013 je zákonem také stanovena povinnost zařízení spolupracovat s rodinou dítěte a poskytnout jí pomoc při vyřizování a zajišťování záležitostí týkajících se dítěte, zajistit jim terapii, nácvik rodičovských a dalších dovedností, nově by tak 72

NOVOTNÁ, BURDOVÁ op. cit., s. 191 - 192.

73

BARVÍKOVÁ, PALONCYOVÁ op. cit., s. 17.

44

mělo dojít k širší spolupráci zařízení a rodiny dítěte, aby byl zajištěn co nejrychlejší návrat dítěte zpět do rodiny. Zařízení musí postupovat při tomto v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte, který zpracovává OSPOD. Cílem je vtáhnout zařízení do aktivní pomoci rodinám a prostřednictvím jejich služeb minimalizovat potřebnost a dobu umístění dítěte mimo rodinu. 74

3.6.1 Omezení celkového počtu umístěných dětí Novela provedená zákonem č. 401/2012 Sb. stanovuje maximální počet dětí, který může být v ZDVOP umístěn, přičemž tento počet byl nakonec stanoven na 28 dětí, limit může být překročen v případě umístění sourozenců do zařízení. Původní myšlenka zákonodárců určovala maximum 10 dětí, návrh zákona pak zvýšil tento počet na 24, avšak v konečném znění zákon hovoří o počtu 28 dětí, je tedy těžké zhodnotit, na jakém základě k tomuto rozhodnutí zákonodárci dospěli. Pro srovnání je důležité uvést, že školská ústavní zařízení jsou omezeny kapacitně na maximální počet 48 dětí, u ZDVOP se jedná tedy téměř o poloviční množství. Je to způsobeno zřejmě potřebou individualizace péče v ZDVOP a dá se říci, že je tento počet víceméně vhodný. Zákonem je umožněno získat dočasně výjimku od MPSV, aby mohlo zařízení mít současně umístěno větší množství dětí než je stanovený limit. Domnívám se, že většina ZDVOP, kterých se toto omezení dotkne, této výjimky využije, protože jak je stanoveno v informaci MPSV k novele ZSPOD, výjimka je určena právě pro zařízení, která překračují tento limit, avšak díky vnitřnímu uspořádání budou i takto schopna zajistit požadovanou individuální péči dětem. 75 V současné době se nejvíce tato změna týkající se maximální možné kapacity ZDVOP dotkne Klokánků FOD, z nichž dle dostupných informací 8 má stanovenu vyšší kapacitu. 76 Na druhé straně je však pravdou, že ZDVOP při ústavních zařízeních mají

74

MACELA, Miloslav. Podrobný výklad některých ustanovení novely zákona o sociálně-právní ochraně

dětí od 1. 1. 2013 (3). Právo a rodina. 2013, roč. 15, č. 3, s. 6 - 11. ISSN 1212-866X. S. 10. 75

Informace k vybraným ustanovením zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění

zákona č. 401/2012 Sb. k 21. 12. 2012 [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/14227/Informace_1.pdf 76

Přehled Klokánků. Fond ohrožených dětí [online]. [cit. 2. 3. 2013]. Dostupné z:

http://www.fod.cz/stranky/klokanek/prehled.htm

45

kapacitu menší, ale dítě se často pohybuje v rámci kolektivu dětí celé mateřské organizace a omezení kapacity ZDVOP se zde tedy dle mého názoru mine účinkem. 77 Co je však nutné si uvědomit, počet dětí, které jsou administrativně uvedeny jako umístěné v ZDVOP, nemusí vždy odpovídat skutečnému počtu dětí nacházejících se v zařízení. Bude tomu tak například v případě, kdy jsou děti na dlouhodobé propustce u rodičů a fakticky v zařízení v dané době nepobývají. Avšak i v tomto případě však pravděpodobně nebude možné překročit maximum 28 dětí, pokud ZDVOP nepožádá o výjimku z tohoto počtu. V takové situaci je však velmi pravděpodobné, že bude výjimka MPSV udělena.

3.6.2 Počet dětí v osobní péči jednoho zaměstnance Novelou ZSPOD bylo zároveň stanoveno, že jeden zaměstnanec může současně zajišťovat osobní péči nejvýše o 4 děti svěřené do zařízení. Mělo by se jednat o další posílení individuálního charakteru zařízení. Je však nutné si uvědomit, co je myšleno pojmem osobní péče. Tato spočívá v osobním dohledu nad umístěným dítětem převážně v denních hodinách, kdy tento požadavek musí být splněn. Ale bylo by přehnané požadovat, aby i v nočních hodinách byl v zařízení přítomen stejný počet zaměstnanců, když se jedná v podstatě pouze o dohled nad spícími dětmi, které speciální péči v době spánku nevyžadují, a nejedná se tak přímo o osobní péči. Je tak možné, aby zaměstnanec dohlížel i na více dětí, ale musí být zajištěno bezpečí všech umístěných dětí. Pokud tak dojde například k mimořádné události, jako je nutnost převézt dítě na pohotovost, musí být přítomen takový počet zaměstnanců, aby bylo postaráno i o ostatní děti. 78 Jak jsem však uvedla v předchozím oddíle, ne vždy jsou všechny děti současně přítomny v zařízení a bylo by tak přehnané, aby musel odpovídat počet registrovaných (umístěných) dětí na jednoho zaměstnance.

77

BARVÍKOVÁ, PALONCYOVÁ op. cit., s. 22.

78

Informace k vybraným ustanovením zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění

zákona č. 401/2012 Sb. k 21. 12. 2012 [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/14227/Informace_1.pdf

46

3.7 Dílčí závěr V předchozích podkapitolách byly podrobně rozebrány zákonné způsoby umístění dítěte do péče ZDVOP a některé aspekty jeho pobytu v něm. Obecně je nutné si uvědomit, že proti vůli rodičů je možné dítě umístit do ZDVOP vždy jen na základě rozhodnutí soudu, ať se již jedná o předběžné opatření, výchovné opatření či meritorní rozhodnutí soudu o výchově dítěte. Vždy je však OSPOD povinen pokusit se zajistit souhlas rodiče či jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte s jeho umístěním do péče zařízení. Současně je nutné odebrání dítěte z rodiny a jeho umístění do péče jakéhokoliv zařízení či osoby považovat za poslední možnost, až když jiné mírnější řešení není možné nebo by se minulo účinkem. Umístěním dítěte do ZDVOP však práce OSPOD teprve začíná. Měla by probíhat soustavná práce s dítětem a jeho rodinou, aby pobyt v ZDVOP trval co nejkratší dobu a mohlo brzy dojít k jeho navrácení do rodiny, případně pokud to není možné, k umístění do náhradní rodinné péče. Dále je potřeba si uvědomit, že ne každé ZDVOP je připraveno na specifické potřeby různých dětí, proto by nemělo docházet k využívání tohoto institutu mechanicky, bez předchozího pečlivého rozvážení a zhodnocení kvality v péče v konkrétním ZDVOP. Jiný přístup bude vyžadovat dítě, které bylo týráno či zneužíváno svými rodiči, jiný dítě s výchovnými problémy, zanedbávané, naprosto jinak musí být nakládáno s dítětem, kterému rodiče zemřeli při autonehodě. Každé dítě přichází do ZDVOP z jiného prostředí, z jiného důvodu, s jiným traumatem a ZDVOP by na to měla umět reagovat. Otázkou však je, zda současná péče v ZDVOP je schopna pomoci všem dětem v rozličných životních situacích, když může být zajišťována spolupráce s psychologem či jiným odborným pracovníkem pouze externě.

47

4 Dopad novely ZSPOD na činnost ZDVOP (vlastní výzkum) V průběhu psaní této práce došlo k významné novelizaci zákona o sociálně-právní ochraně dětí a souvisejících zákonů, která se velmi významným způsobem dotkla i právní úpravy činnosti ZDVOP. Některé nešvary předchozí úpravy byly odstraněny, avšak dle mého názoru je vystřídaly některé nové. Rozhodla jsem se tedy, že oslovím samotná ZDVOP a pokusím se pomocí jednoduchého dotazníku zjistit, jak vnímají nově nastolené změny. Vzhledem k rozsáhlému dotazníkovému šetření, které proběhlo v roce 2011 pod vedením Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí a týkalo se mimo jiné i připravované novelizace (ovšem v době tohoto výzkumu byl návrh zákona teprve vypracováván), jsem se rozhodla zařadit do svého dotazníku jen některé oblasti, na které nebyly ZDVOP dotazovány v tomto výzkumu, nebo jejichž konečná schválená verze se od původního návrhu liší, případně takové, jejichž skutečný dopad na činnost ZDVOP mohl být patrný již v této brzké době po účinnosti novely.

4.1 Dotazníkové šetření Dotazník byl sestaven zejména z uzavřených otázek, na něž byla možnost jednoduché odpovědi pomocí výběru jedné z možností, případně respondenti mohli využít možnosti tzv. „únikové odpovědi“ a odpovědět na otázku vlastními slovy. Volba uzavřených otázek s možností vlastní odpovědi byla vybrána záměrně, aby byla zajištěna co největší návratnost dotazníku a co nejvyšší počet respondentů. Celkem bylo obsaženo pět základních okruhů otázek, které se týkaly celkového počtu dětí v zařízení, počtu dětí na jednoho zaměstnance, státního příspěvku pro zřizovatele ZDVOP, zhodnocení celkového přínosu novely a potřebnosti dalších legislativních změn. Na závěr byla dána možnost respondentům vyjádřit vlastní připomínky a návrhy. Takto

sestavený

dotazník

byl

tedy

odeslán

celkem

padesáti

ZDVOP

prostřednictvím emailu. Z tohoto počtu 12 ZDVOP je zřizováno FOD jako Klokánky se střídavou péčí. Vzhledem ke specifikům péče v „rodinných“ Klokáncích, jsem tyto do svého výzkumu nezapojovala. Vyplněný dotazník zpět mi následně zaslalo celkem 25 z oslovených zařízení, další dvě ZDVOP odepsala, že musela ukončit činnost a není tak možné, aby mi podala relevantní odpovědi. Z 25 vrácených vyplněných dotazníků 48

osm bylo vyplněno Klokánky FOD, zbylých 17 ostatními z oslovených zařízení při kojeneckých ústavech, dětských centrech, dětských domovech, či jiných organizacích. Návratnost dotazníků považuji za velmi dobrou. Na základě získaných výsledků je dle mého názoru možné činit závěry, které mají určitou vypovídající hodnotu.

4.2 Vyhodnocení dotazníku 4.2.1 Počet dětí v zařízení V první otázce byli respondenti dotazováni na počet dětí umístěných v zařízení a na maximální kapacitu zařízení. Dotaz byl směřován k novelou upravenému maximálnímu počtu dětí současně umístěných v zařízení, jenž byl stanoven na 28. Pokud tedy respondenti uvedli, že je počet aktuálně umístěných dětí v jejich ZDVOP vyšší než 28, byli odkázáni na další otázku, ve které jsem se zajímala o to, jak hodlají tuto situaci řešit. Předpokládala jsem, že většina ZDVOP tento stanovený limit splňuje, a těch několik zařízení, které mají vyšší kapacitu než 28, bude případné překročení tohoto počtu řešit žádostí MPSV o výjimku z maximálního počtu dětí umístěných v ZDVOP. Tato hypotéza byla splněna. Naprostá většina respondentů uvedla počet aktuálně umístěných dětí i maximální kapacitu zařízení nižší než 28. Pouze dvě ZDVOP z účastnících se výzkumu disponuje vyšší kapacitou (z nich pouze jediné v době výzkumu překračovalo maximální počet aktuálně umístěných dětí). Obě zařízení se pak vyjádřila, že v případě překročení limitu umístěných dětí požádají o výjimku. Odpověď dalšího respondenta zněla, že ačkoliv disponuje kapacitou 10 míst, je vedeno pod jedním sdružením s druhým ZDVOP, které má kapacitu 20 míst, a do budoucna tak bude nutné kapacitu jednoho ze zařízení omezit, zatím však neví, jakým způsobem a které zařízení. Pokud se krátce ohlédnu za vývojem návrhu tohoto ustanovení upravujícího maximální počet dětí umístěných v ZDVOP, číslo 28 nebylo zpočátku vůbec uvažováno. Původní myšlenka naopak byla, že by ZDVOP měla mít umístěno maximálně 10 dětí. V návrhu novely se pak hovořilo o počtu 24, nakonec však byl přijat počet 28 dětí. Pokud by zvítězila původní myšlenka a počet dětí by byl omezen na 10,

49

splňovalo by tuto podmínku 40 % ZDVOP účastnících se mého výzkumu. Stejný počet respondentů pak disponuje kapacitou maximálně do 24 dětí a bez problémů by tak dle původního návrhu novely splňovalo tuto podmínku. S ohledem na výše uvedené se tak dá shrnout, že zvolený limit 28 dětí, ačkoliv není zcela patrné, jak se k tomuto číslu dospělo, je vcelku vhodně zvolený a dotkne se jen malého počtu ZDVOP. Tato pak nejčastěji požádají o výjimku MPSV, která jim bude pravděpodobně udělena, pokud budou zařízení schopna organizačně zajistit individuální péči o svěřené děti. 79

4.2.2 Počet dětí na jednoho zaměstnance Druhá část dotazníku se zaměřila na novelou omezený počet dětí, kterým může jeden zaměstnanec ZDVOP současně poskytovat osobní péči. Předchozí právní úprava žádné omezení nestanovovala, oproti tomu bylo novelou zavedeno, že jeden zaměstnanec může zajišťovat osobní péči maximálně o 4 děti svěřené do péče zařízení. Zaměřila jsem se tedy na dotazy týkající se počtu dětí, které má v současnosti v osobní péči jeden zaměstnanec daného ZDVOP, zda je tento počet odlišný v denních a nočních hodinách a zda došlo k úpravě tohoto počtu v důsledku novelou zavedeného omezení. Dále mě zajímalo, zda je podle respondentů takové omezení odpovídající. V této části považuji za vhodné vyhodnotit zvlášť odpovědi získané od Klokánků FOD. Vzhledem k tomu, že systém péče v Klokáncích je všeobecně známý a FOD jej prezentuje na svých stránkách, není překvapením, že všechny odpovědi získané od těchto respondentů jsou prakticky shodné. Péče v Klokáncích FOD, jak bylo naznačeno již v úvodní části této práce, probíhá ve služebních bytech, ve kterých „teta“ pečuje současně maximálně o 4 děti. Všichni respondenti z Klokánků tak uvedli, že jeden zaměstnanec pečuje maximálně o 4 děti, tento počet je vždy stejný bez ohledu na denní dobu a je dlouhodobě stejný, současně všichni považují toto omezení za adekvátní. Různorodější odpovědi přišly od ostatních respondentů mimo FOD. Celkem 10 respondentů uvedlo, že jeden zaměstnanec poskytuje osobní péči i více dětem, než je 79

Informace k vybraným ustanovením zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění

zákona č. 401/2012 Sb. k 21. 12. 2012 [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/14227/Informace_1.pdf

50

stanovený limit. Odpovědi se lišily, nejčastěji 5 dětí, objevily se však případy udávající i 6, popřípadě 8 dětí. Pět respondentů uvedlo, že počet dětí na jednoho zaměstnance odpovídá stanovenému limitu. Informace získané od dvou respondentů nelze v tomto případě využít k relevantním závěrům, jelikož jimi uváděná kapacita ZDVOP byla do 4 dětí, logicky tak zaměstnanec pečuje maximálně o 4 děti. Naprostá většina zařízení mimo FOD (15) uvedla, že počet dětí, které má v osobní péči jeden zaměstnanec, se liší v denních a nočních hodinách, kdy během dne má zaměstnanec na starost méně dětí než v noci. Je to pochopitelné, jelikož i z informací MPSV k novele vyplynulo, že požadavek péče jednoho zaměstnance nejvýše o 4 děti i v nočních hodinách by byl přehnaný a prakticky tak postačuje, aby byl zajištěn dostatečný počet zaměstnanců pro případ krizové události (viz kap. 3.6.2). V další otázce jsem se zaměřila na to, zda respondenti museli přijmout nějaká opatření, aby byla tato podmínka péče jednoho zaměstnance maximálně o 4 děti splněna. Dle odpovědí 8 respondentů tato změna v ZSPOD neměla na chod jejich zařízení a počet zaměstnanců žádný vliv. Ve třech ZDVOP účastnících se výzkumu došlo v důsledku novely ke zvýšení zaměstnanců na směnách, v dalších třech pak přijali nebo plánují přijetí nových zaměstnanců. Jeden respondent uvedl, že byl problém vyřešen pomocí organizačního opatření, které sice nebylo jednoduché, ale postačovalo. U dvou respondentů je situace stejná jako v případě předchozí otázky - vhledem k jejich nízké kapacitě se jich prakticky tato část dotazníku netýkala. V poslední otázce týkající se této změny byli respondenti dotazováni, zda považují požadavek péče jednoho zaměstnance maximálně o 4 děti za adekvátní. Opět zde uvádím pouze odpovědi ZDVOP mimo FOD. Z odpovědí 7 respondentů vyplynulo, že se jedná o adekvátní požadavek. Naopak 4 se domnívají, že by zaměstnanec mohl pečovat i o více dětí, aniž by tím byla ohrožena kvalita poskytované péče, přičemž byli současně vyzváni k uvedení počtu dětí, které by dle jejich názoru mohl mít na starost jeden zaměstnanec. V tomto ohledu byly odpovědi obdobné, do počtu sedmi až osmi dětí. Dva respondenti pak uvedli, že nesouhlasí s jakýmkoliv omezením počtu dětí v osobní péči jednoho zaměstnance. Dva respondenti pak využili možnosti vlastní odpovědi. Pro zachování autentičnosti uvádím jejich přepis: „Zde se střetáváme s termínem osobní péče. V našem zařízení ji zajišťuje pradlena, kuchařka, uklízečka, doktorka, sociální

51

pracovnice. Takže teoreticky se starají všichni zaměstnanci a s počtem pracovníků by nebyl problém. Když si ale představují zákonodárci osobní péči jako jednoho člověka na 4 děti, který s dětmi dělá vše, tak pochybuji, že na ně má dostatek času.“ „Přímou péči u nás poskytoval 1 zaměstnanec 10 dětem, v průběhu pracovního týdne péči zajišťovali navíc odborní pracovníci: sociální pracovník, psychologové, speciální pedagog. O víkendech při počtu nad 8 dětí to byli dva zaměstnanci přímé péče. Takový model se nám osvědčil a byl dostačující. Nyní jej budeme muset změnit a zvýší se tak náklady na provoz zařízení (musíme přijmout o 3 pracovníky více).“ Co se týče souhrnných výsledků, pokud do nich zařadím i Klokánky FOD, více než polovina respondentů považuje takové omezení počtu dětí na jednoho zaměstnance za adekvátní. Celkem 7 respondentů muselo přijmout nebo se chystá přijmout v souvislosti s touto změnou různá opatření, aby byl splněn tento zákonný požadavek, přičemž zde existuje jistá souvislost s jejich názorem na toto omezení - pět z těchto respondentů nepovažuje omezení čtyř dětí na jednoho zaměstnance za adekvátní. Většina zařízení ve výzkumu (opět se zahrnutím Klokánků FOD) nemusela přikračovat k žádnému opatření k zajištění splnění této povinnosti. Pokud muselo zařízení přistoupit k určitým opatřením, lze předpokládat i vynucené zvýšení nákladů na chod zařízení, což může dle mého názoru v krajním případě i ohrozit činnost ZDVOP.

4.2.3 Státní příspěvek Další část dotazníku se zaměřila na změny v oblasti státního příspěvku pro zřizovatele ZDVOP. Dotazy se týkaly názoru na sjednocení jeho výše bez ohledu na věk dítěte, dostatečnosti výše státního příspěvku a názoru na jeho poměrné snižování, pokud dítě dočasně nepobývá v zařízení a tato nepřítomnost je delší než dva dny. Předpokládala jsem, že většina zařízení bude mít spíše negativní názor na sjednocení výše státního příspěvku bez ohledu na věk dítěte, jelikož dle mého názoru je vhodné, aby byl určitým způsobem věk dítěte zohledněn, jiné nároky má batole a jiné středoškolák. Tato hypotéza se mi však nepotvrdila, jelikož celkem 17 respondentů vybralo z nabízených odpovědí „rozhodně pozitivní“ či „spíše pozitivní“. Jako spíše negativní hodnotí sjednocení výše státního příspěvku pouze 6 respondentů. Pouze odpověď jednoho respondenta odpovídala mé hypotéze, tedy že má každá věková kategorie jiné nároky a částky by tak měly být odstupňované. Jeden respondent

52

se vyjádřil, že by částky státního příspěvku mohly být stejné bez ohledu na věk, avšak v jiné výši. Tímto se dostáváme k další otázce, ve které jsem se dotazovala právě na to, zda je výše státního příspěvku 22.800 Kč dostatečná. Zde se celkem 13 respondentů vyjádřilo, že tato výše státního příspěvku není dostatečná, 9 naopak uvedlo, že považují výši státního příspěvku za dostatečnou. Jeden respondent pak poukázal na fakt, že je tento příspěvek daleko nižší než v jiných zařízeních podobného typu, jiný s výší příspěvku v podstatě souhlasil, avšak za předpokladu, že by bylo možné hradit z jiných příspěvků provozní náklady i v době, kdy není obsazená kapacita zařízení. Jeden respondent se k této otázce nevyjádřil. Jelikož oproti předchozím rokům došlo díky sjednocení výše státního příspěvku na tuto částku bez ohledu na věk k jeho výraznému navýšení v kategorii dětí do 6 let (před novelou 17.280 Kč, nyní 22.800 Kč), 80 předpokládala jsem, že zařízení, která poskytují péči dětem výhradně do 6 let, budou s jeho výší spíše spokojena. Avšak ani tato hypotéza se mi nepotvrdila, jelikož z celkových 8 zařízení poskytujících péči dětem výhradně do 6 let, které se zúčastnila výzkumu a současně odpověděla na tuto otázku, jedna polovina má názor pozitivní, druhá polovina negativní. Co se týče snižování státního příspěvku poměrně podle počtu dní, které dítě nestráví v zařízení, ale například na návštěvě rodičů apod., předpokládala jsem spíše negativní ohlasy jednotlivých ZDVOP. Tato hypotéza se mi jednoznačně potvrdila a celkem 16 respondentů považuje tento krok za negativní, jelikož náklady za dítě mohou zařízení vznikat i v případě, kdy není přítomno v zařízení. Pouze tři respondenti uvedli, že se jedná o pozitivní krok a žádné náklady jim nevznikají. U této otázky byla nejčastěji využita možnost jiné odpovědi a respondenti tak přesněji vyjádřili svůj názor. Objevil se tak například názor, že pokud se jedná o delší pobyt dítěte mimo zařízení, například týden, měsíc apod., mělo by docházet ke snižování státního příspěvku. Avšak při krátkodobém pobytu mimo zařízení zůstávají náklady na pracovníky, dítěti je nutné držet místo a není možné na jeho místo přijmout jiné dítě. Pokud také odchází dítě ze zařízení například ve 14 hodin, posuzuje se tento den jako

80

BARVÍKOVÁ, PALONCYOVÁ op. cit., s. 69.

53

den pobytu mimo zařízení, avšak dítě v zařízení snídalo, obědvalo, svačilo apod., takže za tento den vznikly i faktické náklady.

4.2.4 Celkové hodnocení přínosu novely Čtvrtý okruh se týkal zhodnocení přínosu novely pro činnost ZDVOP. Oproti předchozím okruhům zde byla zařazena jen jedna otázka, ve které měli respondenti vyjádřit svůj názor na přínos novely na činnost, financování a celkové fungování ZDVOP. V tomto případě byl také získán poměrně jednoznačný výsledek. Celkem 15 respondentů se k přínosu novely na jejich činnost vyjádřilo negativně. Z tohoto počtu pak 8 respondentů hodnotí přínos novely jako „rozhodně negativní“. Z celkového počtu respondentů pouze 7 hodnotí novelu jako spíše pozitivní. Ze zbylých 3 respondentů se dva zdráhají hodnotit v tak brzké době po účinnosti novely její přínos a ponechávají její hodnocení na praxi a jeden respondent se k dotazu nevyjádřil.

4.2.5 Další legislativní změny V poslední otázce byla respondentům dána možnost vyjádřit svůj názor, zda by mělo dojít v oblasti ZDVOP k dalším legislativním změnám. Pouhých 5 respondentů uvedlo, že by již k dalším změnám v této oblasti nemělo docházet, 4 respondenti věří, že případné změny ukáže až praxe, další dva se k této otázce nevyjádřili. Celkem 14 respondentů naopak vyjádřilo potřebu dalších změn v právní úpravě ZDVOP, přičemž někteří uvedli i vlastní návrhy, jakých oblastí by se tyto změny měly týkat. Rozhodla jsem se uvést všechny názory, jelikož každý má svou důležitost a opodstatněnost a nikdo jiný než samotná ZDVOP nemůže lépe posoudit, na jaké změny by se zákonodárci měli zaměřit. Jeden respondent se k tomuto vyjádřil velmi podrobně, čehož si velice cením. Uvedl, že další legislativní změny by se více měly zaměřovat na práci s dítětem a jeho rodinou než na dostatečný počet stran dokumentace. Malá ZDVOP budou přežívat ve velkém ohrožení, a kvantita je stále ještě příliš upřednostňována před kvalitou - není dořešena spolupráce s rodinou v rámci těchto zařízení. Také by bylo vítané, aby rodičům bylo umožněno v těchto zařízeních o děti pod dohledem pracovníků pečovat po celý den, ne jen v omezenou dobu návštěv, takto se nedokáže, zda došlo 54

k trvalejšímu zlepšení péče a upevnění vazeb. Když nic jiného, měly by být tyto skutečnosti zapracovány alespoň v podobě doporučení či metodik. Další respondent uvedl, že by bylo nutné trochu se zamyslet jak se doopravdy ZDVOP povedou a jak se budou financovat. V dětském domově je financování zvlášť na provoz a na platy. Naopak v ZDVOP je jen jedna částka a práce je zde podstatně náročnější - děti se střídají a jsou zde různou dobu. Další názory byly podobné a pouze naznačovaly oblasti, kterých by se případné další změny měly týkat, proto je shrnu již jen do jednoho odstavce. Jsou navrhovány další změny v oblasti financování ZDVOP, například poskytování příspěvku zálohově a jeho nesnižování při krátké nepřítomnosti dítěte v zařízení, dále se také objevila kritika nově zavedené lhůty pro vyplácení státního příspěvku a názor, že by nemělo jít o lhůtu „natahovací“, ale pevně stanovenou (tento respondent uvedl, že v době výzkumu stále neobdržel státní příspěvek za prosinec 2012, byla to odpověď z 21. února 2013). Další návrhy se týkaly změn, které by byly ku prospěchu dítěte, jelikož v současné době je dle názoru některých respondentů vše nastaveno v neprospěch dětí. Měla by být také respektována realita chodu zařízení a až podle toho prováděny případné novely. Zazněl také názor, že by měla být rozšířena práce s rodinou, případně náhradní rodinou dítěte. Kritizováno bylo také omezení počtu dětí umístěných v ZDVOP a omezení počtu dětí na jednoho zaměstnance.

4.3 Závěry z provedeného dotazníkového šetření Závěrem je možné říci, že novelou s účinností od 1. 1. 2013 bylo velmi významným způsobem zasaženo do fungování ZDVOP, byly provedeny mnohé změny týkající se jak provozu ZDVOP, poskytované péče, tak i financování jeho činnosti. V dotazníku jsem samozřejmě nezohlednila všechny provedené změny, pouze ty, které se mi zdály svým charakterem nějak zajímavé či kontroverzní. Co se týká činnosti ZDVOP, nejvýznamnějšími zásahy byly dle mého názoru omezení počtu dětí, které mohou být v ZDVOP umístěny a které může mít v osobní péči jeden zaměstnanec. Obecně se dá říci, že tyto změny se nedotkly většiny zařízení, větší část tedy nemusela přistupovat k výraznějším změnám v organizaci péče, takže v tomto ohledu není změna až tak markantní. Dále pak zařízení, která byla v souvislosti s těmito změnami nucena provést určitá opatření, se s tím dle mého názoru vypořádala 55

velmi dobře, ačkoliv některé změny, zejména ty, které souvisejí se zvýšením počtu zaměstnanců, se mohou negativně projevit v nákladech těchto zařízení a nezbývá než vyčkat, jak se s tímto vypořádají. Jinak lze považovat požadavek maximálního počtu dětí umístěných v zařízení a počtu dětí na jednoho zaměstnance jako adekvátní a současně jako pozitivní krok k zajištění individualizace péče v ZDVOP. Velmi významné změny proběhly v oblasti financování činnosti ZDVOP, přičemž do dotazníkového šetření jsem zařadila pouze změny týkající se výše státního příspěvku pro zřizovatele ZDVOP. Většina zařízení vnímá sjednocení výše státního příspěvku jako pozitivní krok, avšak s výtkou, že jeho současná výše je nedostatečná a nepokrývá nutné náklady. Co se týká snižování výše státního příspěvku o jednu třicetinu za dny, kdy dítě nepobývá v zařízení, pokud je nepřítomno alespoň dva dny, naprostá většina ZDVOP vnímá tuto změnu negativně, jelikož i při nepřítomnosti dítěte v zařízení mohou vznikat určité náklady. Lze však považovat za vhodné, aby při dlouhodobějším pobytu dítěte mimo zařízení, státní příspěvek nenáležel. Z celkového pohledu změny přinesené novelou pro činnost ZDVOP není možné hodnotit pouze pozitivně. Ze změn, na které jsem se zaměřila ve svém šetření, je vnímáno jako pozitivní pouze sjednocení výše státního příspěvku bez ohledu na věk dítěte, na ostatní zmíněné změny existují rozporuplné názory. Dle mého názoru a dle výsledků, které vyplynuly z tohoto dotazníku, se domnívám, že je nutné provést další legislativní změny, a to zejména v oblasti financování ZDVOP a dále takové změny, které přinesou prospěch dítěti a nebudou dále zvyšovat administrativní zátěž pro ZDVOP. Souhlasím však s názory některých respondentů, že je vhodné vyčkat, jak na doposud provedené změny zareaguje praxe, a teprve potom provádět další novelizace.

56

5 Zhodnocení platné právní úpravy ZDVOP a úvahy de lege ferenda Institut zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc vznikl spolu se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí jako zařízení, které má poskytnout vážně ohroženému dítěti krátkodobou a nezbytnou pomoc spočívající v uspokojování základních životních potřeb, včetně ubytování, v zajištění zdravotních služeb a v psychologické a jiné obdobné nutné péči. Jednalo se o krizová zařízení, ve kterých děti neměly strávit více než pár dní, než bude jejich situace vyřešena jiným vhodným způsobem, například umístěním do jiného ústavního zařízení, avšak pokud to bylo možné, návratem do rodiny nebo zajištěním náhradní rodinné péče. Nějakou dobu tak tato zařízení také nejspíš fungovala, ale pod vlivem nestátních organizací, které byly jejich zřizovateli, došlo již po pouhých dvou letech od vzniku tohoto institutu k naprosto nekoncepční nelogické změně v zákoně o rodině, která jakoby přehlížela celý smysl vzniku těchto zařízení. Těžko říci, jaký motiv vedl iniciátory k tomuto kroku, avšak návrh se podařilo prosadit a zákon o rodině byl novelizován. ZDVOP mohla poskytovat dětem dlouhodobou péči a stala se alternativou k nařizování ústavní výchovy, avšak při naprosto nevyhovujícím stavu právní úpravy. Následovalo rozšiřování a prohlubování právní úpravy ZDVOP v ZSPOD, pokusy o záchranu vzniklé situace, ale nepodařilo se činnost zařízení upravit tak, aby nevznikaly žádné problémy a nejasnosti. Bohužel došlo k tomu, že se zákonodárci pouze pokusili přiblížit činnost ZDVOP činnosti ústavních zařízení, aniž by využili jedinečné možnosti přetvořit tento institut v něco nového, v něco, co nebude dalším „ústavem“, naopak v něco, co nahradí dítěti péči v rodině, pokud nemůže být vychováváno v té své. V tomto pak spatřuji základní nedostatek současné právní úpravy. Často ani odborná literatura kromě učebnic a komentářů k zákonům nerozlišuje mezi ústavní výchovou a péčí v ZDVOP, oba instituty jsou pojímány jednoduše jako ústavní výchova, aniž by byla zohledňována specifika ZDVOP. Není pochyb, že se jedná o institucionální formu výchovy a nelze ji označovat za „rodinnou“, jak tomu bylo dříve, ale jednoduše říci, že se jedná o ústavní výchovu, také není možné.

57

Pokud se zaměříme na evropské tendence v oblasti náhradní výchovy dětí, současná úprava umisťování dětí do péče ZDVOP jim dle mého názoru neodpovídá. Dlouhodobým evropským trendem, jak vyplývá i z důvodové zprávy k zákonu č. 401/2012 Sb., je snižování počtu dětí umístěných v institucionálních formách péče o dítě a důraz na rozvoj náhradní rodinné péče a komunitních služeb rodinného typu. Avšak ZDVOP tak, jak v současné době fungují, poskytují obdobnou péči jako ústavní zařízení a v tomto smyslu tedy evropským tendencím odpovídat nemohou. Na tom dle mého názoru nic nemění ani fakt, že se zákonodárce novelou č. 401/2012 Sb. pokusil zvýšit důraz na individualizaci péče o děti v ZDVOP pomocí omezení celkového počtu dětí v zařízení a omezení počtu dětí, o něž pečuje jeden zaměstnanec ZDVOP.

5.1 Současná právní úprava ZDVOP Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc patří z pohledu rodinného práva mezi instituty náhradní výchovy. Pokud se zaměřím na právní úpravu ZDVOP izolovaně, pouze z pohledu samotných zařízení, aniž bych hodnotila celkový systém sociálněprávní ochrany dětí v ČR, dalo by se říct, že je rozsah současné právní úpravy dostačující. Pokrývá široké spektrum oblastí, jež se týkají ZDVOP, od jejich zřizování, přes provoz, podmínky umisťování dětí, nově jsou zavedeny i standardy poskytování sociálně-právní ochrany, vymezeny pravomoci ředitele apod. Rozhodně je nutné říci, že oproti tomu, s jak krátkou úpravou tato zařízení vznikla, je současný stav vcelku vyhovující. Avšak kromě rozsahu právní úpravy je potřebné zaměřit se zejména na její kvalitu, zda odpovídá potřebám současné společnosti, potřebám zařízení a zejména potřebám dětí. V tomto ohledu by jistě bylo možné najít nějaké výtky, jako například omezení počtu dětí umístěných v zařízení. Lze souhlasit s tím, že by kapacita těchto zařízení měla být nějakým způsobem omezena. Vzhledem ke skutečnosti, že se omezení 28 dětí dotkne v důsledku jen několika stávajících ZDVOP, která navíc mohou požádat MPSV o dočasnou výjimku z tohoto limitu, není tento nedostatek pro praxi nijak zásadní. Pouze jedna drobnost by mohla být v tomto ohledu upravena odlišně. Zákon stanovuje, že nelze překročit limit 28 umístěných dětí. Což tedy znamená, že se to týká všech dětí administrativně

vedených

pod

ZDVOP.

58

Jenomže

některé

děti

mohou

být

na dlouhodobější propustce, některé například na internátu apod., a často se tak počet umístěných dětí liší od počtu dětí fakticky přítomných. Byla by tak vhodnější formulace, která by se vztahovala na děti přítomné v zařízení. Současně by tato skutečnost přinesla další pozitiva, na takto uvolněném místě by bylo možné poskytnout krátkodobě ochranu dalšímu ohroženému dítěti a ZDVOP by navíc nepřicházelo o potřebné finanční prostředky v podobě státního příspěvku, který se nově neposkytuje při alespoň dvoudenním pobytu dítěte mimo zařízení. Tím se dostáváme k dalšímu problému současné právní úpravy ZDVOP. Domnívám se, že snižování státního příspěvku poměrně podle počtu dní je nastaveno špatně. ZSPOD stanoví, že pokud dítě stráví mimo zařízení alespoň dva po sobě jdoucí kalendářní dny, státní příspěvek při zřizovatele ZDVOP se snižuje o jednu třicetinu za každý z těchto dní. Současně je stanoveno, že se do této doby nezahrnuje den, kdy dítě opustí zařízení po patnácté hodině a den, kdy se naopak vrátí před patnáctou hodinou. Zkusme si představit situaci. Dítě má jít na víkend k rodičům. Maminka si jej však může vyzvednout až ve dvě hodiny odpoledne. Dítě tak v pátek ráno však vstane, nasnídá se v zařízení, dostane svačinku a oběd a ve 14:00 si jej vyzvedne maminka. Tento den se tedy počítá jako první den, kdy je dítě mimo zařízení. Sobotu stráví dítě celou u rodičů, neděli celé dopoledne a část odpoledne. V 16:00 jej maminka vrací do zařízení a tento den se tedy také počítá jako den strávený mimo zařízení. Večer však dítě ještě dostane večeři a jde spát. Celkově tak dítě strávilo tři dny mimo zařízení, které tak ze zákona za tyto dny pozbývá nárok na státní příspěvek. Jenomže jak jsem naznačila, i kdybychom odhlédli od všech dalších nákladů, které mohly za tuto dobu vzniknout, dítě přinejmenším v zařízení v pátek snídalo, svačilo a obědvalo a v neděli večeřelo. I přes tyto reálně vyčíslitelné náklady však zařízení nemá na státní příspěvek za tyto dny nárok. A nemusí se jednat o ojedinělé situace, stačí pět dětí v zařízení, které takto odchází každý víkend k rodičům a náklady již nejsou zanedbatelné. V praxi je tak možné uvažovat o několika možnostech řešení, a to domluvit se s rodiči, že si dítě vyzvednou později a vrátí dříve, aby se tyto dny nepočítaly jako pobyt mimo zařízení, nepovolovat dětem víkendové pobyty u rodičů, nebo nic neřešit a nechat si zkrátit výši státního příspěvku. Ani jedna možnost nepřináší vhodné řešení, některé jsou dokonce naprosto nepřijatelné.

59

Bylo by tedy do budoucna vhodné, aby se zákonodárci nad tímto zamysleli a aby zařízení náležel příspěvek za každý den, kdy za dítě vynaložilo nějaké náklady. Bylo by to možné například nastavením doby odchodu a návratu dítěte ze současných 15 hodin na 18 hodin, kdy by již děti měly být i po večeři. Pokud dítě zařízení opustí dříve, vzniknou sice určité náklady ze státního rozpočtu „navíc“, ale na rozdíl od ZDVOP, stát není na těchto částkách existenčně závislý. Kromě tohoto bych však navrhovala další úpravu ve snižování státního příspěvku pro zřizovatele ZDVOP při dočasné nepřítomnosti dítěte v zařízení. Bylo by vhodné zamyslet se nad počtem dní, které mají být rozhodné pro jeho snížení. Domnívám se, že dva dny jsou málo, zařízení dále mohou vznikat určité náklady, i když se jedná třeba o náklady nepřímé v podobě obsazené kapacity a nemožnosti umístit jiné dítě. Dále je také možné si představit situaci, kdy dítě, středoškolák, dojíždí do vzdálenější obce studovat a přebývá zde na internátu. Jedná se o pět dní, během kterých zařízení nemá při současné právní úpravě nárok na státní příspěvek, ač pro něj dítě stále znamená jisté náklady. Potřebnou změnou by tak mohla být úprava počtu dnů, při kterých dochází ke snižování státního příspěvku, kdy by bylo vhodné stanovit alespoň týden, případně nová úprava situací, za kterých příspěvek zařízení stále náleží, i když není dítě fyzicky přítomno (zmíněný internát apod.). Částečně jako pozitivní krok vnímám i snahu státu zvýšit participaci rodičů zvýšením příspěvku na úhradu pobytu a péče. V současné době však mají ZDVOP často velmi špatné zkušenosti s vymáháním těchto příspěvků po rodičích umístěných dětí. Děti často pocházejí ze sociálně slabých rodin a jejich rodiče nejsou schopni tento příspěvek platit. Zařízení tak vznikají pohledávky, jejichž vymáhání je velmi složité. Nabízí se úvaha o jiném nastavení systému, kdy by rodiče neplatili příspěvek na úhradu pobytu a péče přímo zařízení. Lze uvažovat například o podobném modelu jako v případě pěstounské péče, kdy rodiče platí příspěvek státu. Co se týče umisťování dětí do ZDVOP, v této oblasti by dle mého názoru bylo velmi potřebné, aby byly jasně vymezeny situace, kdy má soud rozhodovat nařízením předběžného opatření dle § 76a OSŘ a kdy dle § 46 ZOR. Ačkoliv se domnívám, že by příslušné OSPOD i soudy měly ze své činnosti tyto situace dobře znát a nemít problém je rozlišit, praxe je často jiná a tyto instituty jsou využívány nevhodně a jsou zaměňovány.

60

Vzhledem k tomu, že existuje nový kodex občanského práva, který je již platný a pouze se čeká na jeho účinnost stanovenou doposud na 1. 1. 2014, je velmi důležité nové zákony a novely stávajících zákonů provádět v souladu s tímto předpisem. Avšak novela zákona o rodině provedená zákonem č. 401/2012 Sb. tento moment dle mého názoru opomíjí. V současném zákoně o rodině je možnost svěřit dítě do péče ZDVOP dána soudu při rozhodování o ústavní výchově, přičemž je péče v ZDVOP upřednostněna před nařízením ústavní výchovy, pokud je to vhodné a v zájmu dítěte. Zákon č. 401/2012 Sb. pak vnesl do ustanovení § 46 ZOR jednu podstatnou změnu, která má za cíl zabránit umisťování dětí do ústavní výchovy na dobu neurčitou a zbytečně dlouhým pobytům dětí v ústavních zařízeních. Je tak stanovena maximální doba tří let, na kterou je možné nařídit ústavní výchovu, přičemž obdobně se postupuje při svěření dítěte do péče ZDVOP. NOZ se však odklání od současné koncepce, kdy je péče v ZDVOP brána jako alternativa k ústavní výchově se stejnými podmínkami pro rozhodnutí, a ZDVOP by tedy měla působit jako zařízení, do nichž je možné krátkodobě umístit dítě, pokud jeho rodiče nemohou z vážných důvodů zabezpečit jeho výchovu na přechodnou dobu. Pro nařízení ústavní výchovy a svěření dítěte do ZDVOP jsou stanoveny naprosto odlišné předpoklady. V situacích, kdy dnes může soud rozhodnout o umístění dítěte do péče ZDVOP, to již dle NOZ nebude možné a dojde tak k oddělení těchto institutů. Popsaná novelizace zákona o rodině provedená zákonem č. 401/2012 Sb. je tak naprosto nelogická a nekoncepční, jelikož rok po účinnosti této novely by měla nastat účinnost NOZ, který tuto úpravu zruší a zavede novou, ve které je pobyt dítěte v ZDVOP omezen na šest měsíců. S výše uvedeným okrajově souvisí další bod, který vnímám jako problematický v právní úpravě ZDVOP. Jedná se o omezení doby, po jakou může dítě v ZDVOP pobývat, ať již na základě rozhodnutí soudu, žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností, žádosti zákonného zástupce či žádosti dítěte samotného. Nejsem si zcela jistá, zda úprava maximální doby pobytu dítěte v zařízení, je vhodným prostředkem k zajištění krátkodobosti péče v ZDVOP. Je pravdou, že institucionální péče není pro většinu dětí nejvhodnějším řešením, avšak časté střídání výchovného prostředí také ne. Pokud si dítě na zařízení zvykne a je zde spokojeno, měl by mu být umožněn další pobyt v něm. V případě, že se ve stanovené lhůtě nevyřeší situace rodiny tak, aby se

61

do ní dítě mohlo vrátit, a současně není nalezena vhodná náhradní rodina, poputuje dítě nejčastěji do ústavního zařízení, což jeho situaci nijak nevylepší, spíše naopak. Zároveň však oceňuji fakt, že současná účinná úprava ZDVOP v podstatě poskytuje možnost, aby v krajním případě dítě pobývalo v zařízení tak dlouho, jak jen bude potřeba. Pokud je umístěno na základě jiného právního titulu, než je rozhodnutí soudu, vždy existuje okrajová možnost, že při uplynutí doby pro pobyt dítěte může soud rozhodnout o jeho svěření do péče ZDVOP na základě ZOR a tím tak prodloužit jeho pobyt až na další tři roky. V tomto ohledu však nastane změna v důsledku účinnosti NOZ, jak jsem poznamenala výše, a dítě tak nejčastěji skončí po uplynutí doby pro jeho pobyt v ZDVOP v ústavním zařízení.

5.2 Vhodné změny v koncepci ZDVOP V předcházejícím textu jsem se pokusila naznačit některé problematické aspekty současné účinné, případně platné úpravy ZDVOP. Výše zmíněné připomínky se týkaly pouze úprav, které by dle mého názoru měly být uvažovány, pokud nedojde v úpravě ZDVOP k razantnějším změnám. Na tomto místě tedy pouze nastíním, jakých změn by dle mého názoru mohl tento institut doznat, aby lépe posloužil péči o ohrožené děti. Dle mého názoru, ZDVOP tak, jak jsou v současné době upravena, nemají příliš velkou budoucnost. Fakticky se podobají ústavním zařízením, avšak s nižší jistotou kvality poskytované péče, přičemž se zákonodárci snaží o znovuzavedení dočasného charakteru zařízení. Domnívám se však, že by se jejich vývoj mohl ubírat i naprosto jiným směrem, než je zamýšleno. Stálo by za zvážení, zda by ze ZDVOP nebylo možné vytvořit zařízení, která by poskytovala určitý typ profesionální rodinné péče, který je ve světě naprosto běžný. Pro inspiraci se nemusíme vydávat nikam daleko. Stačí nahlédnout za hranice k sousedům, s nimiž máme společnou minulost. Náhradní profesionální rodina funguje na Slovensku v rámci ústavní výchovy. Dítě je tak svěřeno do ústavní výchovy, přičemž je však umístěno do profesionální rodiny, která sestává ze zaměstnanců dětského domova, a taková péče pak probíhá ve vymezených prostorách dětského domova nebo v samostatných bytech. 81

81

ŽUROVCOVÁ, Hana. Inspirace od sousedů - podoba ústavní výchovy v Rakousku, Maďarsku a na

Slovensku. In: Děti potřebují rodinu: inovativní přístupy v práci s ohroženými rodinami: sborník

62

Obdobný systém péče již nyní probíhá v některých typech ZDVOP, kdy se v samostatných bytech o děti starají zaměstnanci ZDVOP, kteří jsou za svou práci odměňováni. Je však pravdou, že tito zaměstnanci část dne pečují o děti na základě pracovní smlouvy, zbylou část dne na základě dobrovolnické smlouvy, toto by bylo potřeba ošetřit jiným způsobem. I za předpokladu, že by zákonodárci nebyli ochotni přistoupit k takovým strukturálním změnám, měla by dle mého názoru být v ZSPOD upravena organizace činnosti ZDVOP. To, že je stanoven maximální počet čtyř dětí v péči jednoho zaměstnance, prakticky nic neřeší, a mělo by proto být zakotveno, v jakých prostorách může péče o děti probíhat, a pokud by se jednalo o ZDVOP při jiných ústavních zařízeních, je potřebné stanovit povinnost provozně oddělit děti v ZDVOP od dětí s nařízenou ústavní či ochrannou výchovou. Dobrým vzorem je dle mého názoru organizace péče provozovaná v Klokáncích FOD se střídavou péčí, která probíhá v samostatných bytech a děti samy pomáhají s chodem domácnosti, zařízení tak více připomíná rodinné prostředí. Obdobný systém péče by mohl být uplatňován u všech ZDVOP, byla by tím zajištěna individualizace péče o svěřené děti a zejména odlišnost od ústavních zařízení. Nejdůležitější v sociálně-právní ochraně dětí je samozřejmě prevence. Takže ačkoliv se to netýká přímo ZDVOP, považuji za důležité to zmínit. V prvé řadě by se veškerá činnost OSPOD měla zaměřit na to, aby rodiče byli schopni řádně vychovávat své děti a nemuselo tak vůbec docházet k umisťování dětí do ZDVOP, tedy programy na podpory rodin, vhodně nastavená sociální politika, aby se rodiny nedostávaly do existenčních problémů, programy na nácvik rodičovských schopností apod. V souvislosti s tímto je však potřeba zvýšit počet zaměstnanců orgánů sociálně-právní ochrany dětí, kteří při současném množství případů a administrativní náročnosti jejich řešení, vypracovávání nově zavedených individuálních plánů dítěte apod., nestíhají řešit svědomitě všechny případy a častěji tak dojde k umístění dítěte do ZDVOP, jako rychlého řešení krize.

příspěvků z mezinárodní konference konané v Praze ve dnech 22. a 23. 5. 2008. 1. vyd. Praha: Občanské sdružení Člověk hledá člověka, 2008. 105 s. ISBN 978-80-254-2683-8. S. 46.

63

Závěr Ve své diplomové práci jsem se zabývala velmi aktuálním tématem s názvem Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Jak bylo v práci několikrát zmíněno, ačkoliv měla tato zařízení dle původního záměru poskytovat pouze okamžitou, tedy krátkodobou a krizovou pomoc ohroženým dětem, jejich vývoj nabral zcela jiný směr a v současné době mohou být do ZDVOP umisťovány i děti, kterým by jinak byla nařízena ústavní výchova. Nelze však s jistotou říci, zda je to dobře, nebo špatně. Vždy je potřeba uvažovat nad konkrétním zařízením a konkrétním dítětem, zda je zařízení schopno mu poskytnout veškerou péči, kterou vyžaduje. V takových případech pak umístění dítěte do ZDVOP namísto nařízení ústavní výchovy skutečně může být vhodným řešením. V první kapitole jsem se zabývala obecnou charakteristikou ZDVOP a stručným vymezením právní úpravy týkající se těchto zařízení. Současně jsem nastínila systém péče v jednotlivých typech ZDVOP, která není zákonem nijak upravena a velmi se tak liší zejména s ohledem na zřizovatele zařízení, případně na to, zda je zařízení provozováno samostatně či například při jiném ústavním zařízení. S využitím zejména metody historické jsem dále objasnila vznik a vývoj tohoto institutu v českém právním řádu. V další kapitole jsem pouze stručně vymezila legislativní rámec fungování ZDVOP, který je upraven v ZSPOD, přičemž jsem se podrobněji věnovala právní úpravě a praxi financování ZDVOP, jakožto základního prvku nutného pro provoz těchto zařízení. Stěžejní kapitolou práce byla analýza současné účinné i platné právní úpravy umisťování dětí do péče ZDVOP, která vycházela z předpisů nejvyšší právní síly, jimiž jsou zejména Listina základních práv a svobod a mezinárodní úmluvy týkající se lidských práv, případně práv dětí. Jádrem však byla podrobná analýza tohoto institutu na zákonné úrovni, tedy v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí a v zákoně o rodině, kdy jsem se pokusila zohlednit všechny způsoby, kterými je možné dítě do ZDVOP umístit, podrobně je vysvětlit, analyzovat a provázat vzájemnými souvislostmi. Zamyslela jsem se také nad určitými kolizními situacemi, které jsem během této analýzy objevila. Důraz byl kladen i na změny, které přinesla do úpravy umisťování dětí

64

do ZDVOP novela provedená zákonem č. 401/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013, a dále na změny, které přinese nový kodex občanského práva. Věnovala jsem také prostor některým obecným aspektům pobytu dětí v ZDVOP, zejména oblastem upraveným zmíněnou novelou, tedy například omezení délky pobytu dítěte v zařízení, omezení počtu dětí v zařízení či omezení počtu dětí, o něž se stará jeden zaměstnanec ZDVOP. Ve čtvrté kapitole jsem se věnovala provedenému dotazníkovému šetření, v němž jsem se zabývala některými změnami provedenými v ZSPOD novelou zákona č. 401/2012 Sb. V první části této kapitoly pak byla objasněna struktura dotazníků, počet a struktura respondentů. V její druhé části jsem se věnovala samotnému vyhodnocení přijatých dotazníků a v poslední části této kapitoly jsem shrnula závěry, které z provedeného šetření vyplynuly. Na základě tohoto šetření lze odpovědět na otázku vymezenou v úvodu této práce, tedy zda tato novela v souvislosti s úpravou ZDVOP splnila očekávání praxe. Lze konstatovat, že nesplnila, ačkoliv některé prvky byly upraveny vhodně. Poslední kapitola se pak věnovala zhodnocení současné právní úpravy na základě provedeného teoretického bádání, a zejména pak úvahám de lege ferenda, v nichž jsem využila poznatky z provedené podrobné analýzy institutu ZDVOP a z dotazníkového šetření. Zabývala jsem se nedostatky v současné právní úpravě ZDVOP, přičemž jsem se pokusila navrhnout vhodné řešení převážně na základě vlastních úvah. Zamyslela jsem se zde také nad otázkou, zda současná úprava umisťování dětí do ZDVOP odpovídá evropským tendencím v oblasti náhradní výchovy dětí, kdy dle mého názoru neodpovídá. V úvodu práce jsem vymezila několik cílů, kterých jsem chtěla dosáhnout. S ohledem na výše uvedené lze zkonstatovat, že těchto cílů bylo dosaženo. Pokusila jsem se tedy provést podrobnou analýzu umisťování dětí do ZDVOP a také jejich pobytu v něm, zohlednila jsem přitom i změny, které nastanou v případě účinnosti NOZ. V závěrečných částech práce jsem pak na základě provedeného výzkumu a vlastních názorů zhodnotila současnou účinnou i platnou právní úpravu ZDVOP a navrhla některé případné legislativní změny. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou v současné době alternativou k ústavní výchově, přičemž se v mnohém neliší od školských zařízení pro výkon ústavní výchovy. Mnohými tak mohou být vnímána jako další „ústavy“, v nichž navíc není

65

zaručena kvalita poskytované péče. S účinností nového kodexu občanského práva nastane odklon od této koncepce, umístění do ZDVOP již nebude alternativou k nařízení ústavní výchovy, ale pouze dočasným řešením situace, kdy se rodiče nebudou moci o dítě postarat na přechodnou dobu. Dojde tak k návratu k původnímu dočasnému charakteru poskytované péče v ZDVOP s tím, že pokud se situace dítěte nevyřeší ve stanovené době, poputuje pravděpodobně do jiné formy náhradní výchovy. Je však nutné se zamyslet, zda je takové střídání různých institucí či osob v zájmu dítěte. Dále se nabízí myšlenka, zda by nebylo vhodnější navázat na vývoj, ač krkolomný a nelogický, jímž se ZDVOP ubírala a vytvořit z těchto zařízení určitou formu náhradní individuální, rodinné výchovy, která, ačkoliv by probíhala v instituci, by simulovala rodinné zázemí a byla pro většinu dětí jistě vhodnější než neosobní péče ústavního typu na přechodnou dobu.

66

Seznam použitých pramenů Použitá literatura Učebnice, monografie, komentáře, sborníky 1. BARVÍKOVÁ, Jana, PALONCYOVÁ, Jana. Zřízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc - umisťování dětí, podmínky péče o děti, financování provozu. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i., 2012. 112 s. ISBN 978-80-7416-100-1. 2. DÁVID, Radovan. Intervence státního zastupitelství a obdobných orgánů do řízení ve věcech rodinného práva. In: Dny práva – 2009 – Days of Law: the Conference Proceedings, 1. edition. Brno: Masarykova univerzita, 2009. S. 2369 - 2383. ISBN 97880-210-4990-1. 3. DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. 1579 s. ISBN 978-80-7400-107-9. 4. ELIÁŠ, Karel et al. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. 5. HOLUB, Milan et al. Zákon o rodině s komentářem, judikaturou a předpisy souvisícími. 9. vyd. Praha: Leges, 2011. 456 s. ISBN 978-80-87212-96-7. 6. HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. České rodinné právo. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 398 s. ISBN 80-7239-192-5. 7. HRUŠÁKOVÁ, Milana et al. Zákon o rodině, Zákon o registrovaném partnerství, komentář. 4. vyd. Praha: C. H. BECK, 2009. 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4. 8.

KRAUSOVÁ,

Lucie,

NOVOTNÁ,

Věra.

Sociálně-právní

ochrana

dětí.

Praha: ASPI, a. s., 2006. 228 s. ISBN 80-7357-214-1. 9. MOTEJL, Otakar et al. Rodina a dítě. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2007. 215 s. 10. NOVOTNÁ, Věra, BURDOVÁ, Eva. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí: komentář. 3. vyd. Praha: Linde, 2007. 471 s. ISBN 978-80-86131-72-6. 11. TRUBAČOVÁ, Klára. Reforma systému péče o ohrožené děti a novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí. In: Aktuální otázky péče o děti separované od rodičů:

67

Sborník z XI. celostátního semináře Brno, 12. - 13. 10. 2011. Brno: Triada - Poradenské centrum, o. s., 2011. 60 s. ISBN 978-80-260-1299-3. 12. VESELÁ, Renata et al. Rodina a rodinné právo. Historie, současnost a perspektivy. 1. vyd. Praha: EUROLEX BOHEMIA, 2003. 262 s. ISBN 80-86432-48-3. 13. ŽUROVCOVÁ, Hana. Inspirace od sousedů - podoba ústavní výchovy v Rakousku, Maďarsku a na Slovensku. In: Děti potřebují rodinu: inovativní přístupy v práci s ohroženými rodinami: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané v Praze ve dnech 22. a 23. 5. 2008. 1. vyd. Praha: Občanské sdružení Člověk hledá člověka, 2008. 105 s. ISBN 978-80-254-2683-8. Odborné články 14. ČERNÁ, Iva. Problematické aspekty při aplikaci předběžného opatření o odnětí dítěte z péče rodičů. Právo a rodina. 2007, roč. 9, č. 12, s. 8 - 13. ISSN 1212-866X. 15. MACELA, Miloslav. Podrobný výklad některých ustanovení novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí od 1. 1. 2013. Právo a rodina. 2013, roč. 15, č. 1, s. 1 - 4. ISSN 1212-866X. 16. MACELA, Miloslav. Podrobný výklad některých ustanovení novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí od 1. 1. 2013 (3). Právo a rodina. 2013, roč. 15, č. 3, s. 6 - 11. ISSN 1212-866X. 17. NOVÁ, Hana, SVOBODOVÁ, Helena. K návrhu novelizace zákona o sociálněprávní ochraně dětí. Rodinné listy. 2012, roč., č. 4, s. 20 - 22. ISSN 1805-0824. 18. NOVOTNÁ, Věra. Úprava předběžných opatření v novele občanského soudního řádu a výkon opatrovnictví. Právo a rodina. 2005, roč. 7, č. 9, s. 19 - 22. ISSN 1212866X. 19. NOVOTNÁ, Věra. Kdy je možné rodičům odebrat dítě? Právo a rodina. 2006, roč. 8, č. 2, s. 1 - 4. ISSN 1212-866X. 20. NOVOTNÁ, Věra. Jaké změny přináší novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí? Právo a rodina. 2006, roč. 8, č. 5, s. 18 - 28. ISSN 1212-866X.

68

21. WESTPHALOVÁ, Lenka. Možnosti zásahu státu do práv rodičů a dětí poskytování sociálně-právní ochrany. Právo a rodina. 2007, roč. 9, č. 7, s. 19 - 23. ISSN 1212-866X. 22. WESTPHALOVÁ, Lenka. Jak přispět k ochraně dětí, které vyžadují okamžitou pomoc? Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 7, s. 283 - 287. ISSN 1214-7966. Elektronické prameny 23. Informace k vybraným ustanovením zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 401/2012 Sb. k 21. 12. 2012 [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/14227/Informace_1.pdf 24. Metodické doporučení MPSV č. 1/2011 k některým otázkám spojeným s provozem a financováním zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/10314/Metodicke_doporuceni_MPSV_c1-2011ZDVOP.pdf 25. Soubor otázek a odpovědí k novele zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 15. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/14776/faq.pdf 26. Stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí k povolování návštěv dětí umístěných v ústavním zařízení a v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc soudním rozhodnutím [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/11727/0235_001.pdf 27. Stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí k umisťování dětí do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7280/Stanovisko_MPSV_04.pdf 28. Stanovisko MPSV k možnosti zákazu a omezení návštěv rodičů u dětí umístěných v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/12256/2572_001.pdf

69

29. O ústavní péči by mělo být rozhodováno jen na dobu určitou [online]. Veřejný ochránce práv [cit. 14. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/tiskovezpravy/tiskove-zpravy-2007/o-ustavni-peci-by-melo-byt-rozhodovano-jen-na-dobuurcitou/ 30. Klokánky pro týrané děti nemají peníze na výplaty, hrozí jim uzavření. Novinky.cz [online]. [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/293380klokanky-pro-tyrane-deti-nemaji-penize-na-vyplaty-hrozi-jim-uzavreni.html 31. Přehled Klokánků [online]. Fond ohrožených dětí [cit. 2. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.fod.cz/stranky/klokanek/prehled.htm 32. Principy [online]. Fond ohrožených dětí [cit. 3. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.fod.cz/stranky/klokanek/principy.htm#1 Sněmovní tisky 33. Sněmovní tisk 260/0, vládní návrh zákona o sociálně-právní ochraně dětí [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=260&CT1=0 34. Sněmovní tisk 362/0, vládní návrh občanského zákoníku [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=362&CT1=0 35. Sněmovní tisk 837/0, vládní návrh zákona o výkonu ústavní výchovy [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=837&CT1=0 36. Sněmovní tisk 995/0, vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=995&CT1=0

70

37. Sněmovní tisk 106/0, Novela z. o sociálně-právní ochraně dětí [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=106&CT1=0 38. Sněmovní tisk 564/0, návrh novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=564&CT1=0

Judikatura a právní předpisy Judikatura 1. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. října 2006, ve věci stížnosti č. 23848/04, věc Wallová a Walla proti České republice. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. 2. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 7. 2007 ve věci stížnosti č. 23499/06, věc Havelka a ostatní proti České republice. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. 3. Nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2007, sp. zn. II. ÚS 838/07. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. 4.

Stanovisko

Nejvyššího

soudu

České

republiky

ze

dne

8.

12.

2010,

sp. zn. Cpjn 202/2010. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. Právní předpisy 5. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. 6. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. 7. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting.

71

8. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. 9. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. 10. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. 11. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. 12. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. 13. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. 14. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. 15. Vyhláška č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálněprávní ochraně dětí. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. 16. Usnesení vlády České republiky č. 882/2010, k Obecným opatřením k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva - prevence odebírání dětí z péče rodičů ze sociálně ekonomických důvodů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting.

72

Příloha Vzor dotazníku: 1. Počet dětí v zařízení •

Jaký je počet aktuálně umístěných dětí ve Vašem ZDVOP?

•

Jaká je maximální kapacita Vašeho ZDVOP?

•

Pokud máte ve Vašem ZDVOP umístěno více než 28 dětí, budete v důsledku novelou zavedeného maximálního počtu dětí umístěných v jednom ZDVOP žádat MPSV o výjimku z nejvýše povoleného počtu dětí? Nebo uvažujete o jiných opatřeních, která by vyřešila Vaši situaci? (vyberte) o Budeme žádat o výjimku. o Jiné opatření (napište prosím stručně, jaké). o Nehodláme situaci nijak řešit. o Jiná odpověď:

2. Počet dětí na jednoho zaměstnance •

Jaký je maximální počet dětí, které má současně v osobní péči jeden zaměstnanec Vašeho ZDVOP?

•

Je tento počet odlišný v denních a nočních hodinách? (vyberte) o Ano, během dne má jeden zaměstnanec na starost méně dětí než přes noc. o Ano, během dne má jeden zaměstnanec na starost více dětí než přes noc. o Ne, jeden zaměstnanec má na starost vždy stejný počet dětí bez ohledu na denní dobu. o Jiná odpověď:

•

Změnil se poměr počtu dětí na jednoho zaměstnance v důsledku ustanovení § 42 odst. 4 novelizovaného zákona o sociálně-právní ochraně dětí? (vyberte) o Ano, zvýšili jsme počet zaměstnanců na směnách. o Ano, přijali jsme nové zaměstnance.

73

o Ano, snížili jsme počet dětí umístěných v zařízení. o Ne, počet dětí, které má na starost jeden zaměstnanec, se buď před časem změnil, ne však v důsledku novely, anebo poměr počtu dětí na jednoho zaměstnance je dlouhodobě stejný. o Jiná odpověď: •

Je dle Vašeho názoru požadavek péče jednoho zaměstnance maximálně o 4 děti adekvátní? (vyberte) o Ano. o Ne, zaměstnanec by mohl pečovat i o více dětí bez snížení kvality péče. (Uveďte prosím, o kolik dětí by dle Vašeho názoru mohl zaměstnance pečovat.) o Ne, nesouhlasím s jakýmkoliv omezením počtu dětí v osobní péči jednoho zaměstnance. o Jiná odpověď:

3. Státní příspěvek •

Jaký je Váš názor na sjednocení výše státního příspěvku bez ohledu na věk dítěte? (vyberte) o Rozhodně pozitivní. o Spíše pozitivní. o Spíše negativní. o Rozhodně negativní. o Jiná odpověď:

•

Je dle Vašeho názoru a zkušeností výše státního příspěvku 22.800 Kč na jedno dítě dostatečná? (vyberte) o Ano, státní příspěvek v této výši je dostatečný. o Ne, státní příspěvek v této výši je nedostatečný. o Jiná odpověď:

•

ZDVOP má nárok na státní příspěvek pouze za dobu, kdy dítě v zařízení skutečně pobývá. Jaký je Váš názor na tento krok? (vyberte) o Pozitivní, pokud není dítě fyzicky přítomno v ZDVOP, žádné náklady nám za něj nevznikají.

74

o Negativní, náklady za dítě nám vznikají, i když není přítomno v zařízení. o Jiná odpověď: 4. Celkové hodnocení přínosu novely •

Pokud byste měli zhodnotit celkový přínos zákona č. 401/2012 Sb. pro činnost, financování a celkové fungování ZDVOP, je dle Vašeho názoru: (vyberte) o Rozhodně pozitivní.

o Spíše negativní.

o Spíše pozitivní.

o Rozhodně negativní.

o Jiná odpověď: 5. Další legislativní změny •

Domníváte se, že by v budoucnu mělo dojít k dalším legislativním změnám v právní úpravě ZDVOP? Pokud ano, naznačte prosím, o jaké změny by se mělo jednat. (vyberte) o Ne. o Ano: o Jiná odpověď:

6. Další připomínky a návrhy Mnohokrát děkuji za Váš čas a Vaše odpovědi. Na tomto místě se můžete vyjádřit k jednotlivým otázkám, k dalším novelizovaným oblastem, které v dotazníku nejsou zmíněny, nebo i k jakékoliv jiné oblasti týkající se ZDVOP, nejen novelizované. Všech Vašich připomínek a názorů si velice cením a ve své práci je zohledním.

75