MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií
Zahraničněpolitická role ČR
v otázce lidských práv na Kubě Bakalářská práce
Lukáš Nevrtal
Vedoucí práce: PhDr. Břetislav Dančák, Ph.D. UČO: 103161 Obor: MV - ES Imatrikulační ročník: 2003 Brno, 2006
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval
samostatně
a
v literatuře.
použil
přitom
V Brně dne 18. 5. 2006
pouze
pramenů
uvedených
Lukáš Nevrtal
2
Na
tomto
místě
bych
rád
poděkoval
vedoucímu
bakalářské práce PhDr. Břetislavovi Dančákovi, Ph.D. za cenné rady, připomínky a inspiraci. Mé poděkování
patří také rodičům za podporu, kterou mi po celou dobu studia poskytovali.
3
Obsah
1. Úvod ...................................................... 5
2. Historie a současnost Kuby ................................ 7 2.1 Minulost Kuby .......................................... 7 2.2 Vězeňský systém na Kubě ................................ 9 2.3 Současnost Kuby ....................................... 11
3. Důvody angažovanosti České republiky v otázkách dodržování
lidských práv na Kubě .................................... 13
3.1 Stručná historie československo-kubánských a česko-
kubánských vztahů v období 1920-1997 .................. 13
3.2 Důvody české angažovanosti ............................ 14 3.3 Lidská práva v zahraniční politice České republiky .... 15
4. Aktivity ČR v Komisi OSN pro lidská práva v Ženevě ....... 18 4.1 Padesáté čtvrté zasedání Komise pro lidská práva v roce
1998 .................................................. 18
4.2 Padesáté páté zasedání Komise pro lidská práva v roce
1999 .................................................. 19
4.3 Padesáté šesté zasedání Komise pro lidská práva v roce
2000 .................................................. 20
4.4 Padesáté sedmé zasedání Komise pro lidská práva v roce
2001 .................................................. 22
5. Zadržení Ivana Pilipa a Jana Bubeníka na Kubě ............ 24 5.1 Aktivity českých orgánů a pomoc mezinárodního
společenství ......................................... 26
6. Aktivity v České republice na podporu ochrany lidských práv
na Kubě .................................................. 28
6.1 Člověk v tísni ........................................ 28 6.2 Mezinárodní výbor pro podporu demokracie na Kubě ...... 30
7. Vliv České republiky na zahraniční politiku Evropské unie 34
7.1 Vztahy EU a Kuby před vstupem České republiky do EU ... 34
7.2 Vstup ČR do EU ........................................ 35
8. Aktuální česko-kubánské vztahy ........................... 37 9. Závěr .................................................... 40 Bibliografie ................................................ 42 4
1. Úvod Jméno
Fidel
člověk.
Pro
Castro
Ruiz
někoho
je
zná
tento
v České muž
republice
symbolem
snad
každý
revolucionáře,
charismatického vůdce či hrdiny a pro někoho jiného je Castro zase symbolem diktátorství, totality či posledním artefaktem
dob minulých. Faktem zůstává, že Castro je jedním z nejdéle vládnoucích vůdců v současném světě, pod jehož vládou jsou na „ostrově
svobody“
systematicky
práva a svobody. Tato
bakalářská
práce
porušována
si
klade
za
základní
cíl
lidská
popsat
česko-
hypotézu:
Česká
kubánské vztahy v posledních 10 letech. V textu se budu snažit verifikovat
či
falzifikovat
následující
republika patří do skupiny zemí, které jsou aktivní v boji proti stávajícímu režimu na Kubě. K této
nejvhodnější zdrojem tedy
problematice přístup
informací
především
pro
knižní
se
metoda
tuto
jeví
jako
historická.
práci
publikace,
je
ale
metodologicky
Nejvýznamnějším
literatura budu
zde
sekundární, vycházet
i
z primárních zdrojů, a to především při rozboru principů české zahraniční politiky.
První dvě kapitoly mé práce slouží jako krátký exkurz do
kubánské historie a československo-kubánských vztahů, jejichž popis je velice důležitý pro pochopení vztahu Čechů ke Kubě a jejím
občanům.
Součástí
těchto
kapitol
je
i
vymezení
základních principů zahraniční politiky České republiky. Další kapitola je věnována aktivitě České republiky na půdě Komise
OSN pro lidská práva, kde se ČR poprvé výrazněji angažuje ve
věci dodržování lidských práv na Kubě. Pro ČR je totiž díky
její velikosti a reálné síle multilaterální diplomacie na půdě mezinárodních organizací nejlepší cestou jak ovlivnit situaci
na Kubě. Následuje kapitola popisující zadržení dvou českých občanů na Kubě, což je mnohdy vysvětlováno jako reakce Kuby právě
na
aktivity
České
republiky
v Komisi
OSN
pro
lidská
práva. V prosazování lidských práv je důležitá spolupráce i
5
s nevládními následující
organizacemi.
kapitola,
ve
Této
které
jsou
spolupráci popsány
se
aktivity
věnuje české
nevládní obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni a činnost
Mezinárodního výboru pro demokracii na Kubě, který vznikl na popud
bývalého
českého
kapitole
se
věnuji
shrnuje
důležité
prezidenta
vlivu
České
V.
Havla.
republiky
V předposlední na
formování
v česko-kubánských
vztazích
zahraniční politiky Evropské unie ke Kubě. Závěrečná kapitola události
v průběhu roku 2005 a první polovině roku 2006.
6
2. Historie a současnost Kuby 2.1 Minulost Kuby Kuba
byla
až
do
roku
1898
španělskou
kolonií.
V krátké
španělsko-americké válce, která proběhla od 12. dubna do 9. srpna 1898, byla dobyta jednotkami USA
a o čtyři roky později
se stala nezávislým státem, který byl dlouhou dobu pod silným vlivem Spojených států. V roce 1934 se k moci dostává generál Fulgencio
Batista,
který
nejdřive
nevládl
přímo,
ale
zemi
ovládal díky armádě, které velel a prostřednictvím loutkových vlád. V roce 1952 se za pomoci vojska nakonec Batista sám jmenoval
prezidentem.(Gott
k podpoře
ozbrojeného
2005:
187-190)
Nespokojenost
s Batistovým autoritářským režimem vedla koncem padesátých let V roce
1959
uprchl
povstání
Batista
vedeného
ze
země
a
Fidelem
Castrem.
povstalci
převzali
veškerou moc ve státě. Od tohoto roku je Fidel Castro Ruiz hlavou státu a vlády. (Nálevka 1997: 54-59)
Již v dubnu 1959 odjel Castro na návštěvu do USA, kde se
setkal se zástupci amerického ministerstva zahraničí, které
uklidnil prohlášením, že je zapřisáhlým odpůrcem komunismu. Poskytl osobou,
dokonce
která
si
rozhovor musí
televizi
s kubánskými
NBC,
kde
volbami
řekl:
dělat
„Jedinou
starosti,
jsem já sám. Nehodlám zůstat u moci ani o minutu déle, než bude nutné.“ (Quirk 1999: 270) Přes
kubánskými přerostla byly
toto
prohlášení
revolucionáři
v nepřátelství
v červnu
1960
existovala
značná
po
nedůvěra.
pozemkové
znárodněny
mezi
i
reformě
vládou
Tato na
nemovitosti
USA
a
nedůvěra
Kubě,
kdy
patřící
Američanům. (Gott 2005: 230-231) Americký prezident Eisenhower
na oplátku vypověděl dohodnutou kvótu na odběr cukru.1 V tuto
chvíli
přispěchal
Castrovi
na
pomoc
Sovětský
svaz
a
Čína
Zrušení cukerní kvóty ze strany USA znamenalo, že na Kubě se vyprodukovalo ročně 700 000 tun cukru bez zaručeného odbytu. Viz Gott, R. (2005): Kuba-Nové dějiny. Praha, BB/art, s. 235. 1
7
s tím, že tyto přebytky odkoupí výměnou za sovětskou ropu.2 Již
na konci června 1960 tedy dorazily na Kubu dva tankery se sovětskou ropou. Americká firma Texaco, která měla na ostrově
své rafinerie, odmítla ale na nátlak vlády USA sovětskou ropu zpracovat.
Castro
reagoval
okamžitě.
5.července
sepsal
nařízení, kterým byl zabaven veškerý majetek této firmy na Kubě.
O
den
později
dopadly
Shell.(Gott 2005: 234-237)
stejně
společnosti
Esso
a
Na jaře 1962 se sovětský vůdce Chruščov rozhodl umístit na
Kubě jaderné zbraně. Toto rozhodnutí dovedlo svět na pokraj atomové války.3 Sověti nakonec ustoupili tlaku USA a rakety
stáhli bez jakékoli konzultace s Kubánci, což Castra velice rozčílilo. velmocí
V tuto
jen
chvíli
pěšákem.
Od
asi té
pochopil,
doby
že
byla
Kuba
Kuba
do
je
ve
roku
hospodářsky v úplné závislosti na Sovětském svazu.
hře
1989
(Matocha
2001: 188-190)
Kolaps komunismu ve Střední a Východní Evropě po roce 1989
znamenal ránu pro kubánskou centrálně plánovanou ekonomiku.4 Vláda na to reagovala opatřeními, která jsou sice v rozporu s její
revoluční
volně
směnitelné
ekonomický
růst.
komunistickou
ideologií,
měny.
doby
V červenci Od
1993
té
bylo
je
ale
nastartovala
legalizováno kubánská
držení
ekonomika
dolarizována a za kubánská pesa není možné koupit téměř nic.
V listopadu 1994 vstoupil v platnost dekret o vytvoření trhu s průmyslovými a řemeslnými výrobky, podle kterého mohou na tržištích
prodávat
své
produkty
podnikatelé. (Matocha 2001: 193-195)
i
licencovaní
soukromí
Tato událost vedla k tomu, že se Castro začal orientovat na Sovětský svaz a Čínu s nimiž do té doby nespolupracoval. 3 K těmto událostem podrobně např. Nálevka (2001): Karibská krize. Praha, ISV Nakladatelství. 4 V roce 1990 poklesl hrubý domácí produkt o 2,9 procenta, v roce 1991 o 10 procent, v roce 1992 o 11,6 procenta a v roce 1993 o 14,9 procenta. Viz Gott, R. (2005): Kuba-Nové dějiny. Praha, BB/art, s. 357. 2
8
2.2 Vězeňský systém na Kubě
Režim, který na Kubě zavedl Fidel Castro má mnoho oponentů. S touto opozicí je spojen nátlak, represe, násilí a zatýkání. Podle
mnohých
lidí
žijících
na
Kubě
tam
platí
„princip
kolektivní odpovědnosti, a tedy i kolektivního trestu. Je to také
prostředek
nátlaku:
nejbližší
okolí
zatčené
osoby
společensky trpí za politickou angažovanost svého příbuzného. Jejich děti se nedostanou na univerzitu a nejbližší příbuzní přijdou o práci.“ (Fontaine 1999: 192)
Na Kubě je třeba rozlišovat mezi normálními vězeňskými
institucemi politickou ostrahou
a
a
bezpečnostními
policii. dodnes
Vězení
vězeními,
která
spadají
pod
V tomto
vězení
začali
být
Kilo
existuje.
5,5
je
vězení
s nejvyšší
političtí vězni poprvé dáváni do cel dohromady s kriminálníky.
V celách pro dva se zde běžně tísnilo sedm nebo osm vězňů, kteří museli spát na zemi. Už několik let je tam mučení spíše psychologické
než
fyzické,
kdy
se
především
mučí
odpíráním
spánku. K narušení spánkového režimu a ztrátě pojmu o čase se připojují povolení
hrozby
návštěv.
vůči
nejbližším
(Fontaine
osobám
1999:
191)
a
vydírání
Dalším
ohledně
nástrojem
používaným k mučení vězňů jsou cely vystavěné v roce 1980 ve
věznici v Santiagu de Cuba, ve kterých je nesmírně vysoká či nízká teplota. Vězni jsou zde navíc buzeni každých dvacet až třicet
minut.
Takové
(Fontaine 1999: 192) Nejsmutněji
týrání
proslulým
může
vězením
trvat
byla
po
i
celé
dlouhou
měsíce.
dobu
La
Cabana. „Specialitou“ tohoto vězení byly časté popravy vězňů a
kobky malých rozměrů, nazývané myší díry. V roce 1985 bylo toto vězení uzavřeno. Popravy však pokračují v Boniato, vězení
s nejvyšší ostrahou, kde řádí neomezené násilí a kde desítky
politických vězňů zemřely hladem. Někteří se dokonce potírají po
celém
těle
výkaly,
aby
je
kriminálníci
neznásilnili.5
Více o vzpomínkách vězňů, kteří přežili tyto dvě vězení na http://www.therealcuba.com/Page7.htm - ověřeno ke dni 16. 5. 2006. 5
9
Boniato
je
dodnes
vězením
odsouzenců
na
smrt,
ať
už
politických vězňů nebo kriminálníků. V srpnu 1995 tu vypukla hladovka, zahájená současně politickými i kriminálními vězni na
protest
proti
zoufalým
podmínkám,
Vězeň,
zbavený
všech
je
stravě
a
infekčním
nemocem. Hladovka trvala téměř celý měsíc. (Fontaine 1999:191192)
rehabilitačního připravit
(tedy
práv,
převýchovného)
k návratu
do
nuceně
zařazen
plánu,
socialistické
do
který
společnosti.
ho
tzv. má
Plán
převýchovy se skládá ze tří etap. První se nazývá „období
maximální bezpečnosti“ a uskutečňuje se ve vězení. Druhá etapa
se nazývá „střední bezpečnost“ a odehrává se v granja – na statku. Tento statek je tvořen baráky s ostrahou, která má právo střílet na každého, kdo se pokusí o útěk. Statky jsou obehnány několika řadami ostnatých drátů a strážnými věžemi a
vězni jsou v nich rozmístěni po pěti až sedmi stech. Podmínky jsou zde velice těžké – dvanáct až patnáct hodin práce denně a
neomezená moc strážných. A konečně třetí etapa, která se volá „minimální Otevřená většinou
bezpečnost“
fronta pod
je
a
stavba,
vojenským
probíhá kde
má
dohledem.
na
„otevřené
vězeň
Na
frontě“.
přikázaný
těchto
pobyt,
stavbách
se
většinou používá materiál, který byl vyroben na granjas. Vězeň dostává
na
otevřené
frontě
koncem
měsíce
tři
dny
volna.
Přechod z jedné fáze do druhé závisí na rozhodnutí „důstojníka převychovatele“. (Fontaine 1999: 193-195)
V roce 1978 bylo na Kubě vězněno pro své názory 15 000 –
20 000 osob. V roce 1986 se uváděl počet 12 000 – 15 000 vězňů.
(Fontaine
1999:
198)
V devadesátých
letech
přiznala
vláda 400 – 500 politických vězňů. Na jaře 1997 došlo ale
k vlně zatýkání a podle Amnesty International bylo v roce 1997 na Kubě 890 – 2 500 politických vězňů. (Fontaine 1999: 198) V roce 2005 se odhadovaný počet politických vězňů pohyboval kolem čísla 300. (Cuba)
10
Od roku 1959 poznalo tábory, vězení nebo otevřené fronty
více jak 100 000 Kubánců. 15 000 – 17 000 z nich bylo zabito. (Fontaine 1999: 198) 2.3 Současnost Kuby Kuba
je
v současnosti
jediný
stát
v
regionu,
kde
vládne
komunistická strana, která je podle ústavy také jediná legální politická síla v zemi.6 Fidel Castro je u moci již 47. rok a
jeho styl vládnutí stále nejeví žádné reformní znaky. Spíše naopak,
jeho
konformitu, nátlaku,
vláda
ve
stále
fyzickém
sledování,
motivovaném
pokračuje
napadání
cestovních
propouštění
ze
v nátlaku
na
politickou
restrikcích
a
politicky
a
zatýkání,
zaměstnání.
v
Toto
policejním vše
vede
k systematickému popíráni základních lidských práv a svobod,
zejména sdružování, vyjadřování, soukromí, pohybu a právu na řádný soudní proces. Významný
představitel
kubánské
opozice
Oswaldo
Payá
tvrdí, že odpůrců režimu je na Kubě přes dva tisíce. Disidenti jsou na ostrově navíc
velmi roztříštění. Opozičních stran,
skupin či hnutí je podle něj na Kubě více než 100. (Infoservis společnosti
Člověk
v tísni,
21.
1.
2003)
K mezinárodně
nejznámějším patří Gustavo Acros (Kubánský výbor pro lidská
práva), Vladimiro Roca (Sociálnědemokratická strana), Elizardo
Sanchez (Komise pro ochranu lidských práv a národní usmíření), Oswaldo Payá (Křesťanské hnutí osvobození, Projekt
Varela),
Martha Roqueová (Ústav nezávislých kubánských ekonomů), Félix Bonne (Kubánský občanský proud) a René Goméz Manzáno (Matocha 2001: 44-45).
České ministerstvo zahraničních věcí odhaduje, že na Kubě
působí přes 250 opozičních organizací, které lze typologizovat do 6 názorových proudů: 1.
6
Křesťansko-demokratický proud – reprezentovaný především
Křesťanským hnutím osvobození
Čl. 5 Ústavy Republiky Kuba z roku 1992.
11
2.
Konzervativní proud – zastoupený Kubánským výborem pro
3.
Liberální
4.
5. 6.
lidská práva a Stranou za lidská práva na Kubě proud
–
jeho
představiteli
jsou
sdružení
advokátů Agramontistický proud a Kubánský občanský proud
Sociálnědemokratický proud – k němu se hlásí Kubánská
komise pro lidská práva a národní usmíření a Kubánská sociálnědemokratická strana
Odborové svazy – sem patří několik desítek nezávislých odborových organizací
Nezávislá profesní sdružení – jako je např. Kubánský institut
nezávislých
2001: 46)
odborových
organizací
(Matocha
Kubánská ústava a trestní zákoník přímo legalizuje represe
disidentů.
Zákony
činitelům“.
Vláda
kriminalizují
„nepřátelskou
propagandu“,
rozšiřování „neautorizovaných zpráv“ nebo „neúctu ke státním nespáchali zákona,
žádný
který
varování“7. Fidel
vězní
trestný
trestá
Castro
pozorovatelům
také
čin,
nebo
ale
„nebezpečnost“
navíc
odmítá
z mezinárodních
sleduje na a
podezřelé,
základě
dovoluje
umožnit
organizací,
vstup
jež
ustanovení
„oficiální
které
do
země
sledují
dodržování lidských práv, včetně organizací ryze humanitární povahy.
Pro více informací ke kubánskému zákonodárství viz http://www.hrw.org/reports/1999/cuba/Cuba996-01.htm#P359_16110 – ověřeno ke dni 16. 5. 2006. 7
12
3.
Důvody
angažovanosti
České
republiky
dodržování lidských práv na Kubě 3.1
Stručná
historie
československo-kubánských
kubánských vztahů v období 1920-1997
v otázkách
a
česko-
První diplomatické vztahy mezi Československem a Kubou byly navázány
již
v roce
1920.
Po
vítězství
revolučního
hnutí
vedeného Fidelem Castrem došlo v roce 1959 k prudkému zhoršení
vztahů Havany s Washingtonem a Američané v roce 1960 stáhli svého
velvyslance.
Sovětský
svaz,
mimořádně
a
důležitou
Československo v na
V té
své
tak
době se
neměl
na
Kubě
misí
na
československá
diplomatickou
zastoupení
ambasáda
ani
stala
ostrově.
Navíc
době po Kubánské krizi v roce 1962 otevřelo
ambasádě
ve
Washingtonu
novou
sekci,
která
reprezentovala zájmy Kuby ve Spojených státech. (Pavlík 2003: 31)
První
dlouhodobá
ekonomické
spolupráci
Československé
podniky
smlouva se
byla od
o
československo-kubánské
podepsána
té
doby
v červnu
významně
1960.8
podílely
na
budování kubánské energetiky a strojírenství. V dnešní době pochází třicet procent kubánských energetických zařízení právě
z naší země. Ze socialistické éry nám Kuba dluží 540 miliónů
rublů, u kterého se nám nedaří dojednat nejen jeho splácení, ale
ani
převodní
(Matocha 2001: 191)
kurz
na
nějakou
volně
směnitelnou
měnu.
V prosinci 1990 Československo oznámilo uzavření kubánské
sekce své ambasády ve Washingtonu. V roce 1993, po neúspěšných negociacích republika
d'affaires.
o
splacení
Od
té
svoji
kubánského
reprezentaci doby
odmítá
na
dluhu,
Kubě
Kuba
o
na
snížila úroveň
jejím
dluhu
Česká
chargé vůbec
diskutovat s poukazem na to, že politické rozdíly mezi našimi zeměmi
jsou
nepřekonatelné
a
místo
pro
spolupráci
je
jen
Hospodářská smlouva mezi Československou republikou a Republikou Kuba z 10. června 1960. 8
13
minimální. republika
(Matocha
znovu
2001:191-192)
snaží
zvýšit
Od
roku
stupeň
1997
své
se
Česká
diplomatické
reprezentace na Kubě. Tato snaha je ale dodnes neúspěšná kvůli Castrově českému
odporu
a
kvůli
velvyslanci.9
kubánské
Důvodem
republiky kubánským disidentům.
neochotě
tohoto
odporu
udělit je
agrément
pomoc
České
3.2 Důvody české angažovanosti
Československo bylo jedním z nejbližších a největších partnerů Kuby.
v USA,
Československá
v rámci
ekonomická RVHP10,
ambasáda
výměna
mnoho
s
Kubánců
reprezentovala
námi
byla
studovalo
kubánské
jedna
na
zájmy
z největších
Československých
vysokých školách – kooperace mezi státy byla tedy intenzivní ve
všech
oblastech,
od
ekonomické
přes
politickou
až
po
kulturní. Díky těmto silným vazbám vzniklo mnoho neformálních kontaktů mezi obyčejnými Kubánci a Čechy.
Proto není asi překvapující, že po demokratických změnách,
které nastaly po roce 1989 ve střední a východní Evropě se kubánská
opozice
v Československu
resp.
orientovala později
především
v České
na
republice.
vývoj
Dalším
velice důležitým faktorem je osoba Václava Havla, který se pro celý svět stal symbolem nenásilného přechodu k demokracii.
Dalším důvodem proč se Česká republika orientuje především
na Kubu a ne na jiné totalitní režimy je to, že mnoho českých osobností,
které
se
angažují
v boji
za
lidská
práva,
cítí
daleko větší spojení s Kubou. Jejich práce jsou překládány do Bez tzv. agrémentu hostujícího státu se velvyslanec nemůže ujmout své funkce. Funkce chargé d'affaires naopak nevyžaduje souhlas hostující země. Srov. webové stránky Ministerstva zahraničních věcí ČR: Hodnosti a funkce diplomatů http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?ido=3359&idj=1&amb=1& ikony=False&trid=3&prsl=False&pocc1= - ověřeno ke dni 16. 5. 2006. 10 RVHP – Rada vzájemné hospodářské pomoci byla obchodní organizace sdružující v době studené války socialistické státy sovětského bloku. V podstatě se jednalo o mocenský nástroj pro centrální ovládání ekonomiky socialistických států Sovětským svazem o sovětský protipól Marshallova plánu a později EHS. (Encyklopedie Britannica on-line http://wwwa.britannica.com/ebi/article-9310845)-ověřeno ke dni 16. 5. 2006. V rámci RVHP bylo Československo druhým nejaktivnějším ekonomickým partnerem Kuby po Sovětském svazu. Viz Gott, R. (2005): Kuba-Nové dějiny. Praha, BB/art, s. 360. 9
14
španělštiny a obíhají na Kubě v samizdatech. Navíc kubánský režim je nejvíce podobný ze všech přežívajících totalitních
režimů tomu, který byl dříve v Československu, je tedy nejvíce
podobný tomu, co oni sami prožili. Existuje zde mnoho paralel s
Československým
režimem
že
Česká
může
před
rokem
1989.
(Infoservis
společnosti Člověk v tísni, 15. 4. 2006) Z toho také vyplývá, republika
přechodem
k demokracii
a
Kubě
může
nabídnout
také
své
poradit
zkušenosti
jak
se
s
vyhnout
určitým problémům, které jsou s tímto přechodem spojené a jímž se sama nevyhnula. liší
I přesto, že se kubánská cesta k demokracii se od té české díky
Evropě
vládních
některým
unikátním
nevyskytovaly, totalitních
tak
podmínkám
existují
garnitur,
které
jež
se
určité se
ve
střední
vzorce
vždy
chování
opakují
při
změnách režimu. A právě v těchto chvílích má každá rada či zkušenost velkou cenu pro nově nastupující demokratické elity. Mezi
tyto
garnitury,
rady
patří
formování
okolnosti
demokratické
přejímání
moci
občanské
od
staré
společnosti
samotná příprava demokratických voleb.
či
3.3 Lidská práva v zahraniční politice České republiky
Česká republika považuje za prvořadou prioritu své zahraniční politiky „rozvíjení demokratického právního státu založeného na
svobodě,
rovnosti,
k odlišnostem
a solidaritě
bezbrannými.“
(Koncepce
pro léta 2003-2006) Postavení
politice
spravedlnosti,
České
otázek
se
zahraniční
dodržování
republiky
je
demokracii,
slabšími, politiky
lidských
především
toleranci
ohroženými
České
práv
a
republiky
v zahraniční
determinováno
jejími
negativními zkušenostmi ze dvou totalitních diktatur, které
zažila v průběhu 20. století. Již pro to, by měl být hlas České
republiky
konzistentní
ve
světě
charakter.
silný,
Z hlediska
pevný
velikosti
a
a
měl
by
reálné
mít
síly
České republiky je pro uplatňování těchto principů důležitá
15
především multilaterální diplomacie, a to především na půdě mezinárodních organizací.
Dimenze ochrany lidských práv v zahraniční politice České
republiky je zakotvena v Koncepci české zahraniční
politiky
v oblasti lidských práv na období let 2000-2002 a v Koncepci zahraniční
politiky
České
schválenou vládou ČR 3.3.2003.
republiky
na
léta
2003-2006
V těchto dokumentech se Česká republika oficiálně hlásí k
„dědictví a hodnotám evropské civilizace včetně lidských práv.
Ve své politice se opírá o mezinárodní smlouvy o lidských právech a usiluje o to, aby mezinárodní vztahy byly založeny
na zásadách mezinárodního práva. Je připravena v souladu s mezinárodním právem podpořit kroky mezinárodního společenství vůči těm, kteří tyto zásady porušují.“ Zahraniční politika ČR
musí být proto „důvěryhodná a ve svém směřování dostatečně stálá.“ (Koncepce české zahraniční politiky v oblasti lidských práv
na
období
let
2000-2002)
Česká
zahraniční
politika
v
oblasti lidských práv tedy sleduje jediný cíl - přispět k univerzální, regionální i národní ochraně a rozvoji lidských práv.
Za nejdůležitější platformu pro prosazování lidských práv
ve světě je Českou republikou považována Organizace spojených národů a především její orgán Komise pro lidská práva. ČR proto v tomto orgánu „koordinuje svůj postup
ponejvíce se
zeměmi.
ČR
zeměmi EU, partnery v regionální skupině a dalšími významnými Klíčová
je
z
tohoto
pohledu
pro
práce
v
normotvorných pracovních skupinách tohoto orgánu. Obecně lze cíl
práce
v
nich
definovat
jako
prosazování
standardů
obvyklých na evropské úrovni. Pro ČR je však Komise OSN pro lidská
kritiky
práva
vůči
významnou
porušování
i
jako
základní
lidských
práv
prostor
na
prosazování
Kubě.“
(Koncepce
české zahraniční politiky v oblasti lidských práv na období let 2000-2002)
16
Ve své Koncepci zahraniční politiky ČR pro léta 2003-2006
definuje
jako
politického
nedílnou
dialogu
se
součást
bilaterálních
zeměmi
Latinské
dlouhodobého
hlediska
vztahů
Ameriky
a
„otázku
dodržování nezcizitelných lidských práv jako určitého měřítka důvěryhodnosti hospodářských
a
z
vztahů
s
jednotlivými
i perspektivnosti
státy.“
(Koncepce
zahraniční politiky České republiky pro léta 2003-2006)
17
4. Aktivity ČR v Komisi OSN pro lidská práva v Ženevě
Jak již bylo výše konstatováno, tak je Komise OSN pro lidská práva považována Českou republikou za nejdůležitější místo pro
prosazování lidských práv v rámci multilaterální diplomacie. Česká republika byla členem Komise pro lidská práva v letech
1999 – 2001 a právě tohoto svého členství využila ve prospěch své
angažovanosti
iniciativu
vůči
v prosazování
Kubě.
ČR
rezolucí,
totiž
dodržování lidských práv na Kubě.
které
převzala
po
kritizují
USA
stav
4.1 Padesáté čtvrté zasedání Komise pro lidská práva v roce 1998
54. zasedání Komise OSN pro lidská práva11 probíhalo v Ženevě
od 16. března do 24. dubna 1998. Na této schůzi předkládaly rezoluci
proti
Kubě
již
po
několikáté
Spojené
státy.
Tato
absentujícími
hlasy.
Toto
rezoluce byla však poprvé v historii překvapivě zamítnuta 16 hlasy
pro,
zamítnutí
19
bylo
hlasy
proti
„zapříčiněno
a
18
především
předchozí
návštěvou
papeže Jana Pavla II na Kubě, vzrůstající opozicí k americkému
embargu na Kubu, jistou unaveností nad každoročně se opakující tvrdou dikcí této rezoluce a v neposlední řadě silnou lobby kubánské delegace.“ (Dennis 1999: 252)
V tuto chvíli bylo jasné, že pro příští úspěch kubánské
rezoluce
je
nutný
nový
předkladatel,
který
se
bude
těšit
všeobecné autoritě nebo bude vybavený zvláštními předpoklady k této roli. Česká republika těmto kritériím vyhovovala.
Komise OSN pro lidská práva je hlavním orgánem Organizace spojených národů (OSN) na podporu a ochranu lidských práv. Komise vydává všeobecné směrnice postupů, posuzuje problémy ochrany lidských práv, vytváří a kodifikuje mezinárodní normy a monitoruje dodržování lidských práv na celém světě. Jakožto ústřední mezivládní orgán OSN rozhodující o otázkách lidských práv je Komise oprávněna jednat o situaci lidských práv kdekoli na světě a zkoumat zprávy předkládané členskými státy a nevládními organizacemi. Komise je složena z 53 členů, kdy je každý rok z nich jedna třetina vyměněna. Státy jsou do Komise voleny Valným shromážděním OSN. Více viz na http://www.osn.cz/lidska-prava/?kap=7&subkap=34 – ověřeno ke dni 16. 5. 2006. 11
18
4.2 Padesáté páté zasedání Komise pro lidská práva v roce 1999 Před
přijetím
dodržování
předkladatelství
lidských
zahraničních
nejdůležitější
práv
věcí
patřil
na
Kubě
zvážit
rezoluce muselo
mnoho
nedostatek
odsuzující
české
okolností.
zkušeností
stav
ministerstvo Mezi
se
tu
získáváním
podpory na této úrovni diplomacie. Bylo také jasné, že Kuba je zdatný
protivník,
který
má
na
tomto
poli
multilaterální
diplomacie mnoho spojenců nejen v řadách rozvojových zemí, ale i
mezi
silnými
diplomacii
a
velkými
důležité,
že
státy.12
se
republika společně s Polskem.
Proto
bylo
předkladatelství
pro
ujala
českou
Česká
Pro úspěšný osud kubánské rezoluce bylo důležité poučit se
z chyb, kterých se dopustily v předchozím roce Spojené státy. Nová rezoluce musela být proto otevřenější a méně konfrontační charakter. Důležité ale zároveň bylo, aby v rezoluci zůstala tvrdá kritika přístupu Kuby k otázkám lidských práv.
Nejnáročnější částí celého procesu byl samotný draft textu
rezoluce. V této fázi naši práci nejvíce znesnadňovaly snahy Evropské
unie
o
vsunutí
preambulárního
paragrafu,
který
by
odsoudil ekonomické embargo ve spojitosti s lidskými právy. Tyto
snahy
států.13
narazily
Česká
na
republika
zarytý
odpor
předložila
ze
strany
nespočet
Spojených
formulačních
kompromisů mezi návrhy USA a EU, ale její snaha nikam nevedla.
Nakonec se rozhodla pro nezařazení kritiky embarga, což vedlo k přiblížení se stanovisku Spojených států a vyvolalo nelibost Evropské
unie.
Ta
dávala
najevo,
že
nemusí
k předkládané
rezoluci zaujmout jednotné stanovisko.14 Členské země EU se
Kuba je často podporována ze strany Ruska, Číny či Indie. Viz Pštross, T. (2004b): Iniciativy české zahraniční politiky ke stavu lidských práv na Kubě I. Mezinárodní politika, roč. XXVIII, č. 5, s. 27-28. 13 Spojené státy uvalily embargo na vývoz amerických výrobků na Kubu roce 1960 jako reakci na znárodnění amerických firem v červenci 1960. Problematikou embarga se zabývá např. Gott, R. (2005): Kuba-Nové dějiny. Praha, BB/art, s. 235. 14 Jednotné stanovisko Evropské unie ovšem chybělo od samého počátku, což nijak práci na draftu rezoluce neulehčovalo. 12
19
k návrhu znění rezoluce přikláněly postupně a jasné pozitivní stanovisko zaujaly až na konci negociačního procesu. (Pštross 2004a: 217-219) Výsledný
text
rezoluce,
která
byla
v Komisi
přijata
23.dubna 1999 21 hlasy pro, 20 hlasy proti a 12 abstencemi,
byl tedy měkčí než neúspěšná rezoluce z roku 1998, protože ocenil některé pozitivní kroky Havany v posledních
několika
letech. Rezoluce ale zdůraznila, že vláda pod vedením Fidela
Castra stále pokračuje v porušování základních lidských práv.
Explicitně je v rezoluci uvedena kritika neveřejného soudu se čtyřmi předními kubánskými disidenty, který proběhl
v únoru
specifikovanou
Havaně.
1999
a
kritika
nového
„podporu“
zákona15,
(Miami Herald, 23. 4. 1999) Výsledek
hlasování
americké
v Komisi
který
kriminalizuje
politiky
byl
pro
proti
českou
vágně
diplomacii
obrovským úspěchem a předznamenal budoucí roli České republiky
v Komisi v problematice dodržování lidských práv na Kubě. Pro Kubu
byl
očekávala
výsledek
těžkou
česko-polské
porážkou
fiasko.
Kuba
a
zklamáním,
totiž
během
rezoluce vyvíjela na naši diplomacii silný nátlak.
protože
příprav
Jádrem
kubánské kritiky byly výpady na „lokajské“, služebné role ČR a Polska.
Kubánský
charakterizoval
ČR
náměstek a
Polsko
ministra jako
zahraničních
„poddajného
věcí
vojenského
spojence“, který dělá za USA „špinavou práci“ a „tancuje jak jeho pán píská.“ (Dennis 2000: 196)
4.3 Padesáté šesté zasedání Komise pro lidská práva v roce 2000
V tomto roce se Česká republika, po úspěchu z předcházejícího roku,
rozhodla
s Polskem.
16
znovu
spolupředkládat
rezoluci
proti
Kubě
Zákon č. 88 „O ochraně národní nezávislosti a hospodářství Kuby“, který vstoupil v platnost v březnu 1999 16 Česká republika se rozhodla pro spolupráci s Polskem ještě jednou i přesto, že zkušenosti z předchozího roku nebyly jednoznačně pozitivní. 15
20
Při přípravě textu rezoluce se Česká republika a Polsko
poučily z komplikací, které nastaly při draftu předchozí rok. To vedlo k poněkud opatrnější a metodičtější přípravě. První fáze
konzultací
z roku
1999.
prozrazovala,
Evropská
unie
že
se
se
do
bude
opakovat
rezoluce
situace
znovu
snažila
prosadit nesouhlas s ekonomickými sankcemi, což vedlo znovu k důraznému
odporu
Spojených
států.
EU
navíc
zase
nevystupovala v negociačním procesu s jednotným stanoviskem a vyčkávala s rozhodnutím až do poslední chvíle. (Pštross 2004c:
18-19) Ve snaze nalézt kompromis byl do draftu konečného textu
rezoluce vložen preambulární paragraf s pozitivní zmínkou o vůli
mezinárodního
pluralistické přesto
byla
společenství
společnosti
výsledkem
a
výkonnější
nakonec
přispět
rezoluce
ekonomiky s trochu
k rozvoji Kuby.
I
ostřejším
textem než předchozí rok. Hlavním důvodem pro tvrdší dikci textu bylo to, že se situace v otázkách lidských práv na Kubě od
přijetí
rezoluce
v roce
1999
vůbec
nezlepšila.
Spíše
naopak. Během roku nebyl propuštěn ani jeden politický vězeň, navíc
počet
zadržených,
obviněných
a
obtěžovaných
kubánského režimu vzrostl. (Pštross 2004a: 220-221)
kritiků
Výsledný text rezoluce byl přijat v Ženevě 18. dubna 2000
21 hlasy pro, 18 hlasy proti a 14 abstencí. Rezoluce byla přijata i přes ještě větší odpor kubánské vlády. Tento odpor se mimo jiné projevil v tvrdé antičeské kampani na Kubě, která
vyvrcholila pochodem 100 000 „odpůrců“ rezoluce před českou
ambasádou v Havaně. Kuba navíc obvinila Českou republiku, že se
stala
219)
„lokajem
Yankeeského
imperialismu.“
(Dennis
2001:
Polsko mělo totiž během přípravy textu rezoluce tendenci se spíše přiklánět k americkým představám kritiky kubánského režimu. Navíc spolupráce s polskou delegací v Ženevě, ústředím ve Varšavě a polskou diplomatickou sítí ve světě měla řadu nedostatků a vyznačovala se těžkopádností. Viz Pštross, T. (2004a): Lidská práva a česká zahraniční politika. in: Pick, O. - Handl, V. (eds., 2004): Zahraniční politika České republiky 1993-2004 Úspěchy, problémy a perspektivy. Praha, Ústav mezinárodních vztahů, s. 218219.
21
Přijetím
s lepším
již
výsledkem,
druhé
bylo
rezoluce pro
v řadě
českou
v Komisi,
diplomacii
navíc
velikým
úspěchem a zadostiučiněním za několika měsíci těžké práce a tvrdých negociací. Tímto se Česká republika stala pro Castrův režim
diplomatickým
podceňovat.
protivníkem,
kterého
nemohl
již
dále
4.4 Padesáté sedmé zasedání Komise pro lidská práva v roce 2001
Situace Českou
pro
přijetí
republikou
„Složení
Komise
již
byla
bylo
třetí
v tomto
totiž
rezoluce roce
tento
v řadě
předkládané
mimořádně
nevýhodné,
obtížnější
rok
než
dříve.
s větším počtem zemí, o kterých bylo možné předpokládat, že rezoluci nepodpoří.“ (Pštross 2004c:19) Z tohoto důvodu byla nutná
změna
strategie
přípravy
textu
rezoluce
a
zahrnutí
„ekonomického“ paragrafu do rezoluce, který vyžadoval Evropská
unie, se jevilo jako nevyhnutelné. Tento důvod vedl Polsko k tomu, že ustoupilo od spolupředkladatelství rezoluce a vše zbylo jen na bedrech české diplomacie.
„Ekonomický“ paragraf se do textu rezoluce nakonec dostal,
a to ve znění francouzské mutace českého návrhu.17 Pro konečnou verzi rezoluce, která byla přijata 22 hlasy pro, 20
hlasy
proti a 10 abstencí18, hlasovaly nakonec i Spojené státy i přes
zásadní
a
nestandardní
odpor,
který
projevovaly.19 (Pštross 2004a: 222-223)
během
negociací
Přijetí třetí rezoluce odsuzující stav lidských práv na
Kubě nebyl pro českou diplomacii až takovým úspěchem, který Tento paragraf nakonec zní: (Česká republika)…uznávajíc, že členské státy by měly učinit kroky ke zlepšení ekonomických podmínek Kuby, čímž podpoří lidská práva a hospodářskou prosperitu kubánského lidu,…“ Viz Pštross, T. (2004a): Lidská práva a česká zahraniční politika, in: Pick, O. - Handl, V. (eds., 2004): Zahraniční politika České republiky 1993-2004 - Úspěchy, problémy a perspektivy. Praha, Ústav mezinárodních vztahů. 18 Demokratická republika Kongo se hlasování nezúčastnila. 19 Tento odpor se projevil mimo jiné intervencí ve formě osobního dopisu ministra zahraničí C. Powella prezidentu V. Havlovi. Viz Pštross, T. (2004c): Iniciativy české zahraniční politiky ke stavu lidských práv na Kubě II. Mezinárodní politika, roč. XXVIII, č. 6, s. 20. 17
22
předpokládala.
k předpokládané
Vložení
podpoře
„ekonomického“
ze
strany
zemí
paragrafu Latinské
nevedlo
Ameriky.
Situace byla pro ČR navíc zkomplikována zadržením dvou českých občanů Pilipa a Bubeníka v lednu 2001. To vedlo ke spekulacím, že
Česká
republika
do
textu
rezoluce
vložila
„ekonomický“
paragraf výměnou za jejich neodsouzení a propuštění zpět do ČR.
23
5. Zadržení Ivana Pilipa a Jana Bubeníka na Kubě Na
Kubě
působící
disidenti
jsou
vystaveni
nepřetržitému
stresu, který pochází z jejich neustálé represe a šikany ze strany kubánské policie a vlády. Mnoho těchto disidentů žije
v chudobě, protože se kvůli svým opozičním postojům k režimu
ocitli bez zaměstnání. Těmto disidentům pomáhají zahraniční nevládní i vládní organizace. Pro odpůrce režimu je důležitá
každá vnější pomoc, ať materiální nebo morální, protože je důležité, aby věděli, že na ně svět nezapomněl. Jsou za ni vděční
a
to
je
také
posiluje
totalitnímu režimu na Kubě.
v jejich
dalším
boji
proti
Mezi nejznámější organizace podporující kubánské disidenty
patří i americká nadace Freedom House, která financovala cestu I.Pilipa a J.Bubeníka na Kubu. I.
Pilip
a
J.
Bubeník
odjížděli
na
Kubu
v době,
kdy
vrcholila snaha České republiky v Komisi OSN pro lidská práva
prosadit jí předkládanou rezoluci odsuzující stav dodržování lidských práv na Kubě. Oba přicestovali na Kubu 8. ledna 2001 vybaveni
nadací
Freedom
House
přenosným
počítačem
a
léky,
které měli předat kubánským disidentům. V plánu měli se setkat s některými
kubánskými
disidenty
podpořit.(Matocha 2001: 153)
a
Kubánská policie zadržela Pilipa
v jejich
boji
je
s Bubeníkem 12. ledna
poté, co se setkali se dvěma nezávislými novináři. Po zatčení jim bylo odepřeno právo kontaktovat český zastupitelský úřad. V takovýchto situacích je normální, že kubánská policie obviní
zatčené z podpory odpůrců režimu a vyhostí obviněné do dvou
dnů ze země. V tomto případě tomu tak nebylo.(Matocha 2001: 174)
Oba
stranického
dva
byli
deníku
16.
kubánské
ledna
obviněni
komunistické
prostřednictvím
strany
Granma
ze
špionáže ve prospěch USA. (Granma, 16. 1. 2001) 18. ledna byl I. Pilip i J. Bubeník oficiálně obviněni z vyvíjení činnosti
24
proti bezpečnosti státu za účelem povstání.20 V tuto chvíli jim
hrozil trest až 20 let v kubánském vězení za „ohrožení státu“.
V tento den se také čeští poslanci dohodli, že na Kubu pošlou
šestičlennou delegaci v čele s předsedou Senátu P. Pithartem. (Matocha 2001: 151-153, 174-175)
Když P. Pithart přilétal 29. ledna na Kubu, tak už věděl,
že se během svého pobytu setká s Fidelem Castrem, který mu poslal své osobní pozvání po žádosti zaslané mu v dopise P. Pithartem z 18. ledna. (Dopis předsedy Senátu Parlamentu ČR Petra
Pitharta
prezidentovi
Kubánské
republiky
Fidelu
Castrovi) Castro si dal s přijetím P. Pitharta načas a pozval ho k sobě až několik málo hodin před odletem zpět do Prahy 3.
února. Do té doby absolvoval předseda senátu několik rozhovorů a
schůzek
s předními
s kubánským
činiteli
ministrem
kubánského
zahraničních
věcí,
režimu,
mj.
ministrem
spravedlnosti, ministrem hospodářství a plánování, generálním prokurátorem, aj. (Matocha 2001: 174-177)
Podle svých vlastních vzpomínek Pithart tvrdí, že o osudu
českých vězňů bylo rozhodnuto již před jeho osobním setkáním s Castrem,
což
rozpoznal
z
rozhovorů
s vysokými
činiteli
kubánského režimu. V pětihodinovém rozhovoru s Castrem se také k této záležitosti dostali až na samém konci, kdy Castro podle
Pitharta prohlásil, že „pánové už svoji porci slávy mají a k čemu by tedy na Kubě měli zůstávat dál a ať se tedy vrátí
domů...,ale bude to ještě několik dní trvat, protože kdyby přiletěli zpět do Prahy přímo s Pithartem, tak by to bylo velice okázalé.“ (Syruček 2005: 142-144)
Jedinou další kubánskou podmínkou bylo, že se oficiálně
omluví,
což
Pilip
i
Bubeník
odmítali.(Matocha
2001:
120)
Nakonec to vyřešili společným prohlášením, kde se explicitně neomlouvají, ale píší, že si uvědomují, že jejich „...činnost mohla
urazit
kubánský
lid“,
a
proto
„...by
jsme
chtěli
Oba dva byli obviněni na základě zákona č.88 O ochraně národní nezávislosti a hospodářství Kuby, který Česká republika kritizovala ve své první rezoluci v Komisi OSN pro lidská práva.
20
25
vyjádřit
kubánskému
lidu
omluvu,
že
jsme
porušili
jeho
zákony.“ (Prohlášení Ivana Pilipa a Jana Bubeníka z 4. února
2001) Oba dva byli kubánskými úřady propuštěni 6. února a ještě týž den opustili Kubu. Každý strávil ve vězení na Kubě celkově 23 dní.
5.1 Aktivity českých orgánů a pomoc mezinárodního společenství Zadržení
dvou
Čechů
na
Kubě
vyvolalo
v České
republice
obrovský rozruch. Nejaktivnějším hráčem se v tuto dobu stalo Ministerstvo zahraničních věcí ČR v čele s ministrem Kavanem. Ministerstvo d'affaires
D.
předalo
15.
Paulovichovi
a
16.
v Praze
ledna 2
kubánskému
protestní
nóty,
chargé které
byly ale hned druhý den vráceny našemu chargé d'affaires na Kubě J. Maršíčkovi jako příliš arogantní. (MF Dnes,
5. 2.
2001) Během dalších dvou dnů hledala naše diplomacie podporu ve
světě
zahraničí
a
ministr EU,
Kavan
rozesílal
kandidátských
dopisy
zemí
všem a
ministrům
některých
latinskoamerických zemí. Prezident V. Havel navíc zaslal 17. ledna dopis s vysvětlením situace s žádostí o podporu papeži, generálnímu
tajemníkovi
OSN,
předsedovi
Evropské
komise
a
prezidentům Argentiny, Portugalska a Kostariky. (Matocha 2001: 178-179)
Reakce
a
podpora
mezinárodního
společenství
přišla
okamžitě. Již 17. ledna provedla tzv. „trojka“ EU21 demarši o
lidských právech u kubánského náměstka ministra zahraničních
věcí a poukázala na tento případ. Ihned další den vyzvala k propuštění
vězňů
předsedkyně
Evropského
parlamentu
N.
Fontaine a americké ministerstvo zahraničí. 20 ledna předalo německé
ministerstvo
zahraničí
nótu
kubánskému
velvyslanci
v Berlíně požadující propuštění obou Čechů. 22. ledna vyzvalo k propuštění i Švédsko jako předsednická země Evropské unie.
Evropské unii předsedá každých 6 měsíců jiná členská země. Tzv. „trojka“ EU je složená z předsedající země, ze země která předsedala EU v předchozím období a ze země, která bude předsedat EU následující období. 21
26
Druhý den na to, oznámila Meziparlamentní unie, že hodlá na Kubu vyslat svoji misi. (Matocha 2001: 174-175, 178-179)
Tato jednoznačná podpora a solidarita vyjádřená ze strany
mezinárodního společenství s Českou republikou byla podle mého
názoru zapříčiněna především vědomím, že Česká republika je na diplomatickém poli jedním z nejaktivnějších oponentů Castrova režimu na Kubě.22 Zatčení Pilipa a Bubeníka bylo také důkazem
nové,
tvrdší
strategie,
která
měla
ukončit
rostoucí
disidentskou hrozbu. Kuba se totiž v předešlých letech snažila
ukázat světu vlídnější tvář svého totalitního režimu za účelem přilákání investic a přílivu kapitálu do své slabé ekonomiky.23
Součástí
této
strategie
byl
volnější
přístup
k disidentům.
Jenže díky tomu se režim dostal do situace, kdy byl z jedné
strany pod tlakem mezinárodního společenství a z druhé strany rostoucí vnitřní opozicí.
Česká republika navíc v té době vrcholila negociace ohledně rezoluce odsuzující stav dodržování lidských práv na Kubě v Komise OSN pro lidská práva. 23 V roce 1995 dosáhli zahraniční investice na Kubě hodnoty 46 miliónů USD, v roce 1996 82,1 miliónu USD, v roce 1997 442 miliónu USD, v roce 1998 206,6 milionu USD, v roce 1999 178,2 miliónu USD a v roce 2000 448, 1 miliónu USD. V roce 2001 to bylo již jen 38,9 miliónu USD. Viz http://www.cubatrade.org/FORINVES.pdf - ověřeno ke dni 16. 5. 2006. 22
27
6.
Aktivity
v České
republice
lidských práv na Kubě
na
podporu
ochrany
6.1 Člověk v tísni
Pro zahraniční politiku České republiky, nejen vůči Kubě, je
velice důležitá spolupráce s nevládními organizacemi. Již ve
své koncepci ministerstvo zahraničních věcí konstatuje, „že spolupráce s neziskovými (nevládními) organizacemi je jedním z dluhů jimiž trpí česká zahraniční politika.“ (Koncepce české zahraniční
politiky
2002)
v oblasti
lidských
práv
v letech
2000-
Spolupráce s nevládními organizacemi na poli lidských práv
vytváří
efektivní
spojenectví.
Tyto
organizace
mají
totiž
většinou lepší znalost místní situace a mohou lépe napomáhat vzniku
občanské
oficiální Nevládní
pomoc,
společnosti která
organizace
v materiální,
může
hrají
informační
v nedemokratických být
občas
i
nezastupitelnou a
v totalitních zemích.
morální
režimech
než
kontraproduktivní. úlohu
podpoře
především opozice
V nových demokraciích ve střední a východní Evropě je ale
velikým
problémem
nevládních
organizací
získávání
peněz
na
svoji práci.24 Jednou z nejvýznamnějších nevládních organizací
v regionu střední a východní Evropy je česká obecně prospěšná společnost Člověk v tísni.
Společnost Člověk v tísni podporuje demokratické hnutí na
Kubě již od roku 1997. Jedním z nejdůležitějších cílů, který si
ve
své
disidentů
a
činnosti
jejich
vytkla
rodin
a
je
přímá
celosvětové
poměrech na Kubě. (Demokratická opozice)
podpora
zvýšení
kubánských
povědomí
o
O spolupráci vládních institucí s nevládními organizacemi více srov. Pštross, T. (2004a): Lidská práva a česká zahraniční politika. in: Pick, O. - Handl, V. (eds., 2004): Zahraniční politika České republiky 1993-2004 Úspěchy, problémy a perspektivy. Praha, Ústav mezinárodních vztahů, s. 213214. 24
28
Hlavní
činností
společnosti
je
získávání
finančních
prostředků na podporu finančně strádajících rodin uvězněných
disidentů a nezaměstnaných členů demokratické opozice. Tyto finanční prostředky získává především formou veřejné finanční sbírky.
Finanční
spolupracovníci
pomoc
společnosti
dopravují
a
osobně
ji
průběžně
na
předávají
Kubu
rodinným
příslušníkům uvězněných. Od roku 1997 se těchto misí na Kubu zúčastnilo již více než osmdesát dobrovolníků a nikdo z nich nebyl doposud zatčen25.
Další činností vyvíjenou společností Člověk v tísni
snaha
předávat
Kubáncům
vlastního přechodu
od
zkušenosti
totalitního
a
rady
režimu
získané
je
z našeho
k demokracii.
Za
tímto účelem vydala společnost v roce 2006 publikaci shrnující
proces českého přechodu k demokracii. Publikace, sestavená ve spolupráci zkušeností zahrnuje
s ministerstvem
nasbíraných
zahraničních
v České
i poznatky
republice
z dalších
a východoevropských zemí.
věcí,
po
roce
čerpá
1989,
ze
ale
středoevropských
Pro zvýšení celosvětového povědomí o poměrech na Kubě se
společnost podílí na pořádání mezinárodních setkání po celém
světě.26 Dále iniciuje cesty členů parlamentů různých zemí na Kubu
za
opozice.
účelem
Na
setkání
pozvání
se
s představiteli
společnosti
Člověk
v tísni
demokratické navštívili
Českou republiku různí kubánští aktivisté, aby se zde sešli s českými politiky, včetně bývalého prezidenta Václava Havla.
Mezi hosty byl obhájce lidských práv Elizardo Sanchez (v roce 1999),
dcera
Fidela
vystupuje
proti
disident
Oswaldo
Castra
diktatuře
Alina
svého
Fernández, otce
která
(1999),
otevřeně
spisovatel
a politický aktivista Carlos Franqui (2000), přední kubánský Payá
Sardinas
(2003)
a nezávislý
novinář
Blíže viz na http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?parent=153&sid=116&id =175 – ověřeno ke dni 16. 5. 2006. 26 Mezinárodní setkání se konala např.v Bratislavě, Bruselu, Haagu, Madridu, Mexiku, Miami, Mnichově, Praze, Santiagu de Chile, Stockholmu, Varšavě nebo Washingtonu. Blíže viz http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?parent=153&sid=116&id=174 – ověřeno ke dni 16. 5. 2006. 25
29
a bývalý opozice)
politický
V rámci
promítání
vězeň
České
Raúl
Rivero
republiky
dokumentárních
filmů,
(2005).
organizuje které
(Demokratická
Člověk
byly
v tísni
tajně
na
Kubě
natočeny a vypovídají o tamější situaci v oblasti dodržování lidských práv. Jednou z nejznámějších akcí společnosti, které je
každoročně
věnovaná
veliká
mediální
pozornost,
je
symbolická vězeňská cela na Václavském náměstí v Praze. V této cele
se
během
75
hodin27
každoročně
vystřídají
v roli
symbolických vězňů politici, umělci, bývalí političtí vězni a disidenti, a mnoho dalších, a svým „uvězněním“ vyjádří svou solidaritu
s politickými
vězni
na
Kubě.
Zatím
naposledy
proběhla tato akce na Václavském náměstí 17. a 18. března 2006 za veliké účasti veřejnosti.
6.2 Mezinárodní výbor pro podporu demokracie na Kubě
Se vznikem Mezinárodního výboru pro podporu demokracie na Kubě
je úzce spojen kubánský Projekt Varela a následné uvěznění 75 disidentů v březnu 2003.
Projekt Varela byl založen mezi lety 1996 a 1997 kubánským
disidentem Oswaldem Payá Sardinasem. Tento disident usiluje o změny v rámci platné ústavy prostřednictvím vypsání referenda o
legislativě
podnikání.
Cílem
týkající
tohoto
se
svobody
projektu
slova
je
a
posbírat
soukromého
co
nejvíce
podpisů na podporu této snahy. Projekt Varela je navíc akcí, která konečně sdružuje do té doby velice roztříštěné kubánské opoziční hnutí, organizace a disidenty. (Oswaldo Payá 1998) Vrcholným
obdobím
aktivit
Ten
svém
kubánské
opozice
v projektu
Havanské
univerzitě
Varela byl rok 2002, kdy Kubu navštívil bývalý prezident USA Jimmy
Carter.
ve
projevu
na
zmínil projekt Varela a také se setkal s kubánskými disidenty. (BBC
Czech,
Národnímu 27
16.
5.
shromáždění
2002)
Dne
předloženo
10. 11
května
020
2002
ověřených
pak
bylo
podpisů.
Číslo 75 má symbolizovat 75 zatčených disidentů v březnu 2003.
30
Vláda
na
to
reagovala
socialistického
charakteru
pěti
bylo
zákonem
o
neodvolatelnosti
státního
zřízení
a
výborů
projektu
na
jaře
2003
vlnou zatýkání opozičních aktivistů. Čtyřicet ze sedmdesáti zatčených
členy
Varela.
Tresty,
které tito zatčení vězni dostali jsou velice vysoké, pohybují
se mezi 10 až 28 lety vězení. Od té doby bylo pod projekt Varela
posbíráno
dalších
14000
podpisů.
Zakladatel
tohoto
v Madridu
konala
projektu Oswaldo Payá Sardinas je od roku 2003 nominován na Nobelovu cenu míru. (Kuba) Krátce
po
konference
tomto
s názvem
masovém
„Towards
zatýkání
Democracy
se
in
Cuba“,
které
se
zúčastnil i V. Havel. Ten na této konferenci vyzval jednotlivé
státy světa k podpoře těch, kteří usilují nenásilnou formou o
demokracii na Kubě. V souladu s Havlovou výzvou vznikl v září 2003 Mezinárodní výbor pro demokracii na Kubě. Cílem tohoto výboru je mimo jiné propagovat aktivity podporující kubánské
vězně z řad odpůrců režimu a jejich rodiny, podpora vzniku občanské společnosti, která zahrnuje podporu projektu Varela, podporu
nezávislých
novinářů,
nezávislých
odborů
a
dalších
nezávislých skupin na Kubě, nebo zvyšování povědomí veřejnosti v Evropě
a
Latinské
Americe
o
situaci
na
Kubě.(The
International Committee for Democracy in Cuba - ICDC) Těchto
cílů by chtěl Výbor dosáhnout díky vyvíjení neustálého nátlaku na
kubánský
iniciovat
režim
dialog
s cílem
mezi
osvobodit
režimem
a
politické
vězně
opozicí,
a
vytvořením
Evropského fondu pro demokracii na Kubě, vydáváním veřejných prohlášení
kriticky
analyzujících
situaci
na
Kubě,
či
organizováním cest poslanců a novinářů na Kubu s cílem setkat se
s představiteli
kubánské
Activities)
opozice.
(ICDC
Goals
and
Členy Mezinárodního výboru pro demokracii jsou významné
osobnosti světa.
z politického
Mezi
Guatemaly,
členy
jsou
Nicaraguy,
či
kulturního
bývalí
Maďarska,
prezidenti České
prostředí Chile,
republiky,
z celého
Salvadoru,
Uruguaje, 31
Litvy a Kostariky, bývalí předsedové vlád Španělska, Kanady, Tchaj-wanu, vysokých
Bulharska
a
politiků,
Estonska
novinářů,
a
mnoho
spisovatelů
dalších či
bývalých
filozofů.
Mezinárodní výbor pro demokracii na Kubě má sídlo v Praze a je velice
podporován
společností
Člověk
poskytuje sekretariát28.
v tísni,
která
mu
První zasedání Mezinárodního výboru pro demokracii na Kubě
se konalo ve dnech 17. až 19. září 2004 v Praze a bylo pod
oficiální záštitou ministra zahraničních věcí České republiky C.
Svobody.
podpory
Cílem
kubánské
zasedání
bylo
hledání
demokratické
opozice
o
a
možností
a
efektivní
sjednocení
postoje
evropských a jihoamerických zemí vůči Kubě. Součástí zasedání byl
také
panel
posttotalitních
politické
zemích
jako
ekonomické
možném
transformaci
modelu
pro
v
demokratické
změny na Kubě. Na pražském jednání byla také nově ustavena Mezinárodní
síť
členů
parlamentů
pro
podporu
demokracie
na
Kubě.(Zasedání Mezinárodního výboru na podporu demokracie na Kubě)
V závěru zasedání bylo přijato Pražské memorandum, které
obsahuje konkrétní kroky pro podporu demokracie na Kubě. Mezi
nezbytné kroky, které je podle tohoto memoranda nutno vykonat pro
vznik
volbu
podmínek
politického
a
umožňujících
ekonomického
kubánskému systému
lidu
na
svobodnou
Kubě
patří
vytvoření mezinárodní sítě nevládních organizací vyjadřujících solidaritu zástupců
s opozicí
na
parlamentů
Kubě,
vytvoření
podporujících
mezinárodní
demokracii
na
sítě
Kubě
a
Evropy
a
vytvoření mezinárodní komise expertů, kteří budou shromažďovat zkušenosti Latinské
z tranzice
Ameriky
a
zemí
tyto
střední
zkušenosti
a
východní
budou
demokratické opozici. (The Prague Memorandum) Zatím
poslední
konference
Výboru
předávat
proběhla
ve
kubánské
švédském
Stockholmu 6. a 7. února 2006 pod oficiální záštitou české Více na http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?parent=153&sid=116&id=341 – ověřeno ke dni 16. 5. 2006. 28
32
ambasády ve Švédsku. Tato konference se zaměřila především na
identifikaci hlavních demokratických faktorů vyskytujících se
na Kubě. Diskutovalo se o projektech zaměřených na podporu demokratické
opozice
a
o
pozicích
členských
států
Evropské
unie ke kubánské opozici. Mezi hlavní závěry této konference patřila výzva zástupcům členských států Evropské unie v Havaně
k intenzivnějším kontaktům s kubánskou demokratickou opozicí. (ICDC Conference in Stockholm: Take More Concrete Steps)
33
7.
Vliv
České
Evropské unie
republiky
na
zahraniční
politiku
7.1 Vztahy EU a Kuby před vstupem České republiky do EU
Vztahy mezi Evropskou unií a Kubou se řídí Společným postojem Rady
ministrů
z 2.
prosince
1996.29
Tento
společný
postoj
zakazuje členským státům jinou než humanitární pomoc Kubě a zakazuje zahrnout Kubu do Dohody z Cotonu.30 Navíc je podle něj
cílem EU „posilování procesu přechodu k pluralitní demokracii a dodržování lidských práv a svobod.“ V zájmu dosažení těchto cílů
bude
složkami
EU
„posilovat
občanské
dialog
společnosti.“
s kubánskými (Společný
úřady
postoj
a
ke
všemi
Kubě)
Během devadesátých let se země EU staly největším obchodním partnerem Kuby a jejím největším zdrojem investic.
Po zatčení 75 kubánských disidentů na jaře 2003 a jejich
odsouzení se vztahy mezi Kubou a EU prudce zhoršily. Ministři zahraničí zemí EU odsoudili postup kubánských úřadů a v květnu Evropská
komise
v červnu
Rada
pozastavila
rozhodování
o
přistoupení
Kuby
k Dohodě z Cotonu.31 Na popud Španělska a Itálie přehodnotila ministrů
Společný
postoj
ke
Kubě
a
omezila
kontakt s vysokými kubánskými představiteli a zároveň rozhodla o
posílení
oficiálních
styků
s kubánskou
demokratickou
opozicí. Od této doby začaly některé ambasády zvát kubánské disidenty na své národní oslavy.32 (Částek-Radačič 2005: 4-5)
Společný postoj ze dne 2. prosince 1996 ke Kubě je přístupný na http://europa.eu.int/eur-lex/lex/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX: 31996E0697:CS:NOT – ověřeno ke dni 16. 5. 2006 30 Dohoda z Cotonu je smlouva mezi Evropskou unií a státy ACP (Africa, Caribbean, Pacific) z roku 2000 o rozvojové politice a obchodu těchto zemí se zeměmi EU. Srov. Adamcová, L. (2003): Ekonomické vztahy Evropské unie a rozvojových zemí – utváření rozvojové politiky EU, in: Holub, A. a kol. (2003): Česká ekonomika na cestě do Evropské unie (se zaměřením na mezinárodní podmínky). Praha, Professional Publishing, s. 228-223. 31 Evropská komise totiž chtěla dovolit Kubě přistoupit k Dohodě z Cotonu na základě zlepšujících se vztahů v posledních letech a také díky vzrůstající obchodní výměně mezi EU a Kubou. 32 Tyto akce na ambasádách mnozí politici a novináři nazývají tzv. „koktailovou válkou“. 29
34
7.2 Vstup ČR do EU
Změna přístupu Evropské unie k sankcím proti Kubě se začala rýsovat
Španělsku Zapatero
během
roku
2004,
socialisti,
se
stal
kdy
na
jejichž
premiérem.
jaře
vůdce
Již
na
vyhráli
José
podzim
Luis
2004
volby
ve
Rodríguez
španělská
vláda, společně s Belgií, Švédskem, Rakouskem a Řeckem, začala
volat po změně společného postoje EU, který podmiňoval počátek oficiální spolupráce změnou kubánského režimu. V říjnu 2004
navrhl Madrid, aby členské země EU přestaly zvát disidenty na oslavy ve svých havanských ambasádách. (Britské listy, 18. 11. 2004)
V prosinci
prezidentem
J.
byla
tato
Chiracem.
snaha
podpořena
V lednu
2005
se
i
francouzským
mezi
ministry
zahraničních věcí členských států začalo oficiálně mluvit o
„dočasném pozastavení“ opatření z června 2003. (Částek-Radačič 2005: 5-6)
Tyto snahy vyvolaly v některých nových členských státech
Evropské unie silný odpor, vedený Českou republikou. V lednu 2005
vyšel
v mnoha
novinách
po
celém
světě
Havlův
esej
s názvem „Zvát či nezvat?“33 V tomto eseji napadl Havel EU, že opouští podpora
své
principy
diplomatů
a
popsal,
jak
z demokratických
pro
něj
zemí,
byla
když
důležitá byl
on
v disentu. Evropská unie se podle něj dopouští velikého omylu,
když čerpá ze své nejhorší politické tradice, tedy z toho, že se zlem se musíme usmířit a nejlepší cesta k dosažení smíru je skrze lhostejnost ke svobodám druhých. V další části píše, že
věří v nové členy EU, kteří mají ještě v čerstvé paměti hrůzy totalitních režimů a tyto jejich vzpomínky se odrazí v jejich
chování v institucích Evropské unie. (Havel 2005) Tento esej velice
pomohl
k
příklonu
mnoha
členských zemí na českou stranu. 31.
republiky
1.
a
2005
nakonec
veliké
snaze
Rada
diplomatů
ministrů,
českého
nejen
díky
ministra
z nových
tlaku
České
zahraničí
C.
Jako první tento esej vyšel v Le Figaro 28.1.2005 pod názvem L` idécent hommage a Fidel Castro. 33
35
Svobody,
konstatovala,
že
„EU
pokračuje
ve
svých
vztazích
s Kubou v intencích Společné pozice z roku 1996 a zdůraznila svou
snahu
s cílem
ekonomické
udržet
dosáhnout sféře
a
konstruktivní
hmatatelných
v oblasti
dialog
s kubánskými
výsledků
lidských
práv
úřady
v politické a
a
spolupráce.“
(Částek-Radačič 2005: 6) Rada navíc vyzvala všechny oficiální
představitele EU cestující na Kubu, aby se setkávali nejen s oficiálními kubánskými představiteli, ale také s opozicí. Zamezení
přijetí
změny
Společného
postoje
ve
vztazích
s Kubou bylo prvním velkým vítězstvím české diplomacie na půdě institucí Evropské unie. Český ministr zahraničních věcí tento výsledek
komentoval
jako
„jednoznačný
úspěch.“
(The
Prague
Post, 3. 2. 2005) Vztahy EU s Kubou byly totiž do té doby determinovány především podle přístupu Španělska.
Postavení české diplomacie se vstupem do Evropské unie
kvalitativně politika
ČR
proměnilo. brána
Od
již
vstupu jen
do
jako
EU
není
zahraniční
politika
malého
středoevropského státu, ale jako člena jedné z nejmocnějších a
nejsilnějších demokratických institucí světa. V tuto chvíli je
ale důležité, aby se náš přístup k lidskoprávním otázkám na Kubě nelišil od postoje EU. Česká republika ale ukázala, že je
schopna při případnému rozchodu přístupů zabránit a naklonit
Evropskou unii na svou stranu. První „diplomatická bitva“ tomu dala za pravdu – Česká republika totiž necelý rok po svém vstupu ukázala, že je schopna si udržet (navíc přesvědčit o tom
i
většinu
států
EU)
zahraniční
politiku
odlišnou
od
úspěch
je
představ bývalé patnáctky navzdory své velikosti a váze ve formulování
zahraniční
politiky
EU.
Tento
nepopiratelným důkazem kreditu, který Česká republika získala v otázkách lidských práv na Kubě.
36
8. Aktuální česko-kubánské vztahy Aktuální
vztahy
mezi
charakterizovány
Českou
neustálou
republikou
a
českou
podporou
fórech.
Česká
Kubou
jsou
kubánské
demokratické opozici formou pořádání symbolických akcí nebo vystupováním
na
v institucích
mezinárodních
Evropské
unie
nejznámějším
a
republika
je
nejhlasitějším
kritikem kubánských poměrů a prosazuje proti ní z členských
států EU jeden z nejtvrdších přístupů. Kubánský režim na tyto akce reaguje především vypovídáním českých občanů z Kuby.
Na 20. května 2005 byla disidenty v Havaně pořádána dosud
největší
akce
Organizátoři
na
podporu
rozeslali
přes
vzniku
tři
občanské
stovky
společnosti.
pozvánek
disidentům
žijícím na Kubě a i těm, kteří emigrovali. Dále byli pozváni zástupci
parlamentů
některých
evropských
zemí,
Evropského
parlamentu nebo také světově známí bojovníci za lidská práva,
mezi nimiž byl i V. Havel. Ne všem bylo ale uděleno kubánské
vízum. Nejznámější disident Oswaldo Payá účast na této akci odmítl z obav z možného zatýkání. Mezi pozvanými byl i český senátor K. Schwarzenberg. (Hospodářské noviny, 20. 5. 2005)
Český senátor, který je členem Mezinárodního výboru pro
podporu demokracie na Kubě, cestoval na Kubu za účelem setkání a
vyjádření
organizována v tísni.
podpory kubánským Mezinárodním
Schwarzenberg
disidentům.
výborem
se
schůzky
a
ale
Jeho
cesta
společností nemohl
byla
Člověk
zúčastnit,
protože byl ráno před akcí z Kuby vyhoštěn společně s německým diplomatem
kubánských
A.
Vaatzem.
úřadů,
který
Oba
jim
dva
si
velice
stěžovali
na
připomínal
přístup
praktiky
bývalých totalitní režimů ve střední Evropě. Policie si totiž
pro oba dva došla na hotel, odvezla na letiště a poslala je pryč z Kuby bez udání jediného důvodu. (MF Dnes, 21. 5. 2005)
28. října 2005 byla kubánskými úřady zakázána recepce k
87. výročí vzniku samostatného Československa, která se měla
konat v hotelu v Havaně. Na recepci bylo pozváno 20 členek
37
hnutí Dam v bílém34, několik disidentů a zástupci z evropských
ambasád. Kubánské úřady tento zákaz odůvodnily tím, že tato akce byla považována za protirevoluční a nemůže se tedy konat. Recepce
se
nakonec
konala
v
rezidenci
českého
chargé
d'affaires za účasti všech pozvaných. O pět dní později české ministerstvo kubánskému kubánského
zahraničních
zastoupení
věcí
v České
velvyslanectví
předalo
republice.
Aymée
protestní
Chargé
Hernándezová
nótu
d'affaires protest
kategoricky odmítla. (Cuba bans Czech Embassy`s independence celebration in Havana) bylo
Další akcí ze strany kubánských úřadů proti českým občanům zadržení
topmodelky
H.
Houdové
a
její
přítelkyně
psycholožky M. Kroftové 23. ledna 2006. Houdová, doprovázená Kroftovou, jela na Kubu s účelem zjistit, jestli její nadace
Slunečnice může pomoci místním chudým dětem a lidem nakažených AIDS. Obě dvě byly zadrženy během fotografování chudých čtvrtí Havany a obě strávily na policejní stanici více jak 11 hodin při výslechu, během kterého se jim kubánští úředníci snažili podstrčit
papíry
k podpisu,
na
kterých
by
přiznaly,
že
se
podílely na kontrarevolučních aktivitách. (The Prague Post, 15. 2. 2006) Zatím
poslední
diplomatickou
přestřelkou
mezi
Kubou
a
Českou republikou bylo neprodloužení víza prvního tajemníka české ambasády v Havaně S. Kázeckého 13. dubna 2006. Kubánské
úřady ho navíc vyzvaly, aby do 72 hodin opustil Kubu. Toto své rozhodnutí
odůvodnila
kubánská
strana
tvrzením,
že
Kázecký
vykonával špionážní a podvratnou činnost ve prospěch Spojených
států, fotografoval vojenské objekty a tím porušoval nařízení Vídeňské konvence. Český diplomat všechna táto obvinění popřel a
označil
je
za
absurdní.
Podle
českého
ministerstva
Hnutí Damas de Blanco (The White Ladies) se stalo proslavené svými nenásilnými a pokojnými protesty proti nespravedlivému uvěznění svých příbuzných Castrovým režimem. Za svůj boj proti režimu toto hnutí v roce 2005 obdrželo Sacharovovu cenu udělovanou Evropským parlamentem. Více viz na http://www.humanrightsfirst.org/defenders/hrd_cuba/hrd_cuba_blanco.htm ověřeno ke dni 16. 5. 2006. 34
38
zahraničních
věcí
se
Kuba
tímto
mstí
za
podporu
české
republiky kubánské demokratické opozici. (Hospodářské noviny,
14. 4. 2006) Ministerstvo zahraničních věcí se rozhodlo chovat recipročně
a
kubánskému
při
attaché
nejbližší
příležitosti
neprodlouží
víza
Manuelu Angelovi Baltaru Charnicharovi.
Tato poslední kubánská akce proti České republice byla tak
velkým porušením diplomatických zvyklostí mezi státy, že to vedlo
českého
ministra
zahraničních
věcí
k rozhodnutí
iniciovat na příštím zasedání Evropské rady, které proběhne v červnu
společného
2006,
diskuzi
postoje
ke
o
přijetí
Kubě.
Cílem
nového,
těchto
přísnějšího
iniciativ
bude
přijetí tvrdé společné pozice vůči Kubě, kterou budou muset prosazovat všechny členské státy Evropské unie. (Hospodářské noviny, 16. 4. 2006)
Česká zahraniční politika vůči Kubě se z pochopitelných
důvodů Kuba
nesetkává
zastává
s pochopením
názor,
že
česká
ze
strany
kubánská
kubánského
politika
je
režimu.
hrubé
vměšování se do záležitostí suverénního státu. Česká republika naopak
tvrdí,
že
praktikuje
této
politiky
politiku
suverénního
demokratického státu založenou na lidských právech. Praktickým důsledkem
je
nepřátelské
chování
kubánských
úřadů k českým diplomatům. Důkazem toho je diplomatická válka mezi Kubou a Českou republikou, ve které se kubánská strana nezdráhá
diplomatům.
použít
i
Výsledkem
násilných
jsou
časté
prostředků
propíchané
proti
gumy
u
českým
vozidel
českých zástupců, spálené domovní zvonky či „náhodná“ srážka obrněného
transportéru
s vozem,
který
v té
chvíli
řídila
manželka nejvyššího českého diplomata v Havaně. (MF Dnes, 18. 4. 2006)
39
9. Závěr Z
české
Evropy
zkušeností
neexistovala
víme,
že
silná
ani
ve
disidentská
většině scéna.
zemí
Východní
Roztříštěnost,
téměř rodinný charakter disentu a jeho malá efektivnost nejsou
dostatečným důkazem souhlasu národa s režimem. I Charta 77 nebyla ničím víc než hrstkou odvážných lidí, kteří se těšili tiché podpoře, možná spíše tiché sympatii většiny lidí, kteří zůstávali chatách.
mimo
politiku
Prozatímní
ve
slabost
svých
domovech
kubánské
a
víkendových
disidentské
scény
nedokazuje, že většina veřejnosti podporuje režim. Proto je
důležité, aby tato slabá a roztříštěná opozice měla podporu
z demokratických zemí světa. Česká republika je v dnešní době demokratickou zemí a otázka, zda ČR
patří do skupiny zemí,
které jsou aktivní v boji proti stávajícímu režimu na Kubě byla hypotézou této práce, kterou jsem se pokusil verifikovat či falzifikovat.
Na základě analýzy česko-kubánských vztahů a aktivit české
diplomacie v posledních 10 letech se jednoznačně potvrdilo, že Česká
republika
nejenže
patří
do
skupiny
zemí,
které
jsou
aktivní v boji proti stávajícímu režimu na Kubě, ale je jednou z vůdčích zemí v tomto boji.
Důkazem podporujícím tento závěr jsou tři přijaté rezoluce
na půdě Komise OSN pro lidská práva odsuzující stav dodržování
lidských práv na Kubě, které předkládala a prosadila Česká republika, vznik Mezinárodního výboru pro demokracii na Kubě z iniciativy
V.
Havla
jehož
sídlo
je
v Praze,
aktivity
společnosti Člověk v tísni, jež je jednou z nejaktivnějších
nevládních organizací v podpoře demokratické opozice na Kubě ze
všech
organizací
sídlících
v
evropských
zemích
a
v neposlední řadě schopnost zásadně ovlivnit tvorbu zahraniční
politiky Evropské unie i přes reálnou váhu a sílu, kterou ČR v institucích EU disponuje.
Dalším důkazem důležité role České republiky v otázkách
dodržování
lidských
práv
na
Kubě
a
jejího
boje
proti 40
stávajícímu
režimu
je
vyhošťování
českých
i
to,
jak
je
ČR
vnímána
kubánskými
úřady. Jejich šikana českých diplomatů, neustálé zatýkání a diplomatů
a
občanů,
plamenné
projevy
předních kubánských činitelů urážejících Českou republiku či
dokonce organizované demonstrace statisíců lidí před českou ambasádou republiku
je
výrazem
jako
toho,
silného
že
kubánský
protivníka,
který
v boji proti současnému režimu na Kubě.
režim je
vnímá
velice
Českou
aktivní
To, že Česká republika myslí svoje aktivity v boji proti
kubánskému režimu vážně i do budoucna je i založení nové sekce na
Ministerstvu
zahraničních
věcí
ČR,
která
se
zabývá
transformační spoluprací a podporou demokracie ve světě. Tato nová sekce ministerstva sleduje a pravidelně vyhodnocuje stav a vývoj lidských práv a demokracie v jednotlivých zemích světa a
iniciuje,
nastolení, svobod,
v těchto
koordinuje
obnově
demokracie,
projekty,
zemích. které
či
a
podporuje
rozvoji
právního
V rámci
podporují
občanské společnosti na Kubě.
lidských
státu
této
aktivity
a
sekce
rozvoj
práv
směřující
a
občanské jsou
základních
společnosti
realizovány
demokratické
k
opozice
i
a
41
Bibliografie Literatura
Adamcová, L. (2003): Ekonomické vztahy Evropské unie a
rozvojových zemí – utváření rozvojové politiky EU, in: Holub, A. a kol. (2003): Česká ekonomika na cestě do
Evropské unie (se zaměřením na mezinárodní podmínky). Praha, Professional Publishing, s. 211-238
Částek, M.-Radačič, M. (2005): Kuba a Evropská unie. Parlamentní listy, květen, Praha, Parlament ČR
Fontaine, P. (1999): Kuba: Nekonečný tropický totalitarismus, in Courtois, S. a kol. (1999): Černá kniha komunismu – Zločiny, teror, represe II. Praha, Paseka, s. 184-198
Gott, R. (2005): Kuba – Nové dějiny. Praha, BB/art
Mánková, E. (2003): Svět očima Fidela Castra. Říčany, Orego
Nálevka, V. (1997): Fidel Castro – Podzim diktátora. Praha, Epocha
Nálevka, V (2001): Karibská krize. Praha, ISV Nakladatelství Ort, A. (2005): Česká zahraniční politika. Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk
Pavlík, P. (2003): Kubánská republika v „el período especial
1990-2000“. Mezinárodní politika, roč. XXVII, č. 3, s.31-33
Pštross, T. (2004a): Lidská práva a česká zahraniční politika, in: Pick, O. - Handl, V. (eds., 2004): Zahraniční politika České republiky 1993-2004 - Úspěchy, problémy a
Perspektivy. Praha, Ústav mezinárodních vztahů, s. 210-226
Pštross, T. (2004b): Iniciativy české zahraniční politiky ke
stavu lidských práv na Kubě I. Mezinárodní politika, roč. XXVIII, č. 5, s. 26-29
Pštross, T. (2004c): Iniciativy české zahraniční politiky ke
stavu lidských práv na Kubě II. Mezinárodní politika, roč. XXVIII, č. 6, s. 18-20
Quirk, R.E. (1999): Fidel Castro. Ostrava, Oldag
Seifert, A. (1997): Humanismus v československé a české 42
zahraniční politice - Její filozofická východiska a
dimenze. Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze - Nadace Jana Masaryka
Syruček, M. (2005): Diplomacie v negližé - Patnáct let naší zahraniční politiky. Praha, Mladá fronta
Veselý, Z. (2003): Československá a česká zahraniční politika
1990 - 2003 – Dokumenty. Praha, Vysoká škola mezinárodních veřejných vztahů
Internetové zdroje
Všechny internetové zdroje jsou ověřeny k 16.5.2006 Carter vyzval ke zrušení embarga vůči Kubě, BBC Czech,
16. 5. 2002, on-line verze (http://www.bbc.co.uk/czech/ lupasvet/457.shtml)
Cuba, on-line text (http://hrw.org/english/docs/2006/01/18/ cuba12207.htm)
Cuba bans Czech Embassy`s independence celebration in Havana, on-line text (http://www.icdcprague.org/index.php?id=31)
Czechs force EU hand on Cuba, The Prague Post, 3. 2. 2005, online verze (http://www.praguepost.com/P03/2005/Art/0203/ news3.php)
Czechs, Poles put pressure on Cuba at UN human rights meeting, Miami Herald, 23. 4. 1999, on-line verze
(http://www.cubanet.org/CNews/y99/apr99/23e7.htm)
Česká republika chce sjednotit postoj EU ke Kubě, Hospodářské noviny, 16. 4. 2006, on-line verze (http://ihned.cz/3-
18256280-%C8esk%E1+republika+chce+sjednotit-000000_d-ae)
Člověk v tísni (http://www.clovekvtisni.cz)
Demokratická opozice, on-line text (http://www.clovekvtisni.cz /index2.php?parent=153&sid=116&id=174)
Dennis, M.J. (1999): The Fifty-Fourth Session of the UN Commission on Human Rights. The American Journal of
International Law, Vol. 93, No. 1, January, s. 246-252, 43
on-line verze (http://links.jstor.org/sici?sici=0002-9300% 28199901%2993%3A1%3C246%3ATFSOTU%3E2.0.CO%3B2-Q)
Dennis, M.J. (2000): The Fifty-Fifth Session of the UN
Commission on Human Rights. The American Journal of
International Law, Vol. 94, No. 1, January, s. 189-197,
on-line verze (http://links.jstor.org/sici?sici=0002-9300% 28200001%2994%3A1%3C189%3ATFSOTU%3E2.0.CO%3B2-%23)
Dennis, M.J. (2001): The Fifty-Sixth Session of the UN
Commission on Human Rights. The American Journal of
International Law, Vol. 95, No. 1, January, s. 213-221,
on-line verze (http://links.jstor.org/sici?sici=0002-9300% 28200101%2995%3A1%3C213%3ATFSOTU%3E2.0.CO%3B2-L)
Diplomatický střet s Kubou: pomůže Unie?, MF Dnes, 18. 4. 2006, on-line verze (http://quick.idnes.cz/ index.aspx?what=93985)
Encyklopedie Britannica on-line (http://www.britannica.com) Havel, V. (2005): Zvát či nezvat?, on-line text (http:// www.project-syndicate.org/commentary/havel24/Czech)
Human Rights Watch (http://www.hrw.org)
ICDC Conference in Stockholm: Take More Concrete Steps, on-
line text (http://www.icdcprague.org/index.php?id=31&news=
212)
ICDC Goals and Activities, on-line text (http://www. icdcprague.org/index.php?id=11)
Informační centrum OSN v Praze (http://www.osn.cz)
Human Rights First (http://www.humanrightsfirst.org)
Kuba, on-line text (http://www.clovekvtisni.cz/index2.php? parent=116&sid=116&id=153)
Kuba obvinila českého diplomata z podvratných akcí, Hospodářské noviny, 14. 4. 2006, on-line verze (http://ihned.cz/3-18252040-Kuba-000000_d-cc)
Kuba vyhostila senátora Schwarzenberga, Hospodářské noviny, 20. 5. 2005, on-line verze (http://ihned.cz/3-16181720Kuba+Schwarzenberg-000000_d-20)
44
La vérité sur l`arrestation de deux citoyens tcheque qui
fomentaient la subversion, Granma, 16. 1. 2001, on-line verze (http://granmai.cubaweb.com/documents/frances01/ 003-f.html)
Mezinárodní výbor pro demokracii na Kubě (http://www.icdcprague.org)
Ministerstvo zahraničních věcí ČR (http://www.mzv.cz)
O co Kubáncům jde? Nikdo neví, MF Dnes, 5. 2. 2001, on-line verze (http://zpravy.idnes.cz/zahranicni.asp?r= zahranicni&c=A010205_201342_zahranicni_has)
On-line rozhovor s Oswaldo Payá Sardinas, Infoservis
společnosti Člověk v tísni, 21. 1. 2003, on-line verze (http://www.infoservis.net/artChat.php?id=27)
Oswaldo Payá: Nerušte snakce, Britské listy, 18. 11. 2004, online verze (http://www.blisty.cz/art/20674.html)
Payá, O. (1998): The Varela Project, on-line text
(http://www.puenteinfocubamiami.org/varela_project_003.htm)
Pluck and luck save smuggled photos, The Prague Post,
15. 2. 2006, on-line verze (http://www.praguepost.com/P03/ 2006/Art/0216/tempo1.php)
Praha versus Havana, Infoservis společnosti Člověk v tísni, 20. 4. 2006, on-line verze (http://www.infoservis.net/
art.php?id=1069233867)
Schwarzenberg: Řekli sbalte se, jdete s námi, MF Dnes, 21. 5. 2006, on-line verze (http://zpravy.idnes.cz/
domaci.asp?r=domaci&c=A050520_230408_domaci_bih)
The International Committee for Democracy in Cuba – ICDC, online text (http://www.icdcprague.org)
US-Cuba Trade and Economic Council (http://www.cubatrade.org)
Zasedání Mezinárodního výboru pro podporu demokracie na Kubě, on-line text (http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?ido= 14766&idj=1&amb=1&ikony=&trid=1&prsl=&pocc1=)
45
Dokumenty
Dopis předsedy Senátu Parlamentu ČR Petra Pitharta
prezidentovi Kubánské republiky Fidelu Castrovi z 18. ledna 2001
Koncepce zahraniční politiky České republiky pro léta 20032006 schválená vládou ČR 3.3.2003.
Koncepce české zahraniční politiky v oblasti lidských práv na období let 2000-2002 schválená vládou 27. února 2002
Prohlášení Ivana Pilipa a Jana Bubeníka z 4. února 2001 Společný postoj Rady ke Kubě ze dne 2. prosince 1996 The Prague memorandum ze 17. září 2004 Ústava Republiky Kuba z roku 1992
46
