Záchranný a preventivní výzkum hradiště Kolová, k. ú. Libavské Údolí

Záchranný a preventivní výzkum hradiště Kolová, k. ú. Libavské Údolí

Filip Prekop – Ondřej Švejcar

Rescue and trial excavation at the Kolová hillfort, cadastral territory Libavské Údolí The aim of the paper is to present the results of rescue and trial excavations conducted at the cultural monument Kolová, cadastral territory Libavské Údolí, which is considered the first temporary location of later town of Kynšperk nad Ohří, dated to the 1 st half of the 13 th century. An assemblage of Final Bronze Age pottery was also found here. It came to light that the locality has been for a long time intentionally damaged by illegal digs, which were most probably carried out by amateur metal detectorists. The research also included a preventive detector survey in places, which were found most endangered. The relief of the site was newly surveyed using the remote sensing technology named LIDAR (Light Detection and Ranging). Crucial result of the research was identification of settlement activities from the 1 st half of the 13 th century in the area of the so‑called acropolis. Until recently, this area has been considered as good as unused in that period. An inspection of detected damages turned to be little effective. The find contexts in question were difficult to assess if the spatial extent and depth of detected damages had to be kept. Digital terrain model helped to clearly evaluate anthropogenic features found at the site and interpret them as relics of a small manorial residence, a fortified manor or a castle with all necessary attributes. This conclusion was not disproved by the results of neither a rescue nor a preventive excavation, quite the opposite. The question cannot be definitely answered without any targeted archaeological research. Klíčová slova/keywords

Hradiště Starý zámek, okres Sokolov/Starý zámek hillfort, Sokolov district – detektory kovů v archeologii/metal detectors in archaeology – vrcholný středověk/High Middle Ages – pozdní doba bronzová/Final Bronze Age – keramika/pottery – železo/iron

Lokalizace

Lokalita je vzdálena 1,6 km východně od jádra města Kynšperka nad Ohří. Rozprostírá se na vrchu Starý Zámek v blízkosti soutoku Malé a Velké Libavy (obr. 1). Samotný vrch, nazývaný Starý Zámek, má nepravidelný tvar s osou hřebene orientovanou SZ–SV a nejvyšším bodem v nadmořské výšce 515 m. Ten se nachází přibližně v půdorysném středu vrchu. Tvar vrcholové partie vrchu postupně přechází severozápadním směrem do úzké ostrožny s příkrými svahy.

Charakteristika

Přes mírně zavádějící pojem hradiště se lokalita v současnosti považuje za pozůstatek městského lokačního provizoria města Kynšperka, které je archeologicky datováno do 2. třetiny 13. století. V té době již mělo existovat město Kynšperk jako sídlo ministeriálního rodu pánů z Königsbergu, kteří jsou v písemných pramenech připomínaní již k roku 1197 (Kubů 1997, 74). Podle Tomáše Velímského, který nejkomplexněji shrnuje problematiku lokality v kontextu obdobných známých lokalit, mělo ještě v průběhu 13. století dojít k opuštění Kolové a přesunu jejich obyvatel do „Starého Kynpšerka“, tam kde existuje dodnes (Velímský 1992, 145). Autor rovněž nesouhlasí s hypotézou, že by se zde jednalo o pozůstatek feudálního sídla (Velímský 1992, 144). Vznik lokality je spojován s dochovaným privilegiem Václava I., který jej udělil doksanskému klášteru. Privilegium povoluje založení města v místě zvaném Cuningberch a k provozování zdejšího trhu (Kuča 2002, 319). Do uvedeného období spadá většina archeologických nálezů. Jistým překvapením jsou nálezy keramických fragmentů datovaných do pozdní doby bronzové (Pospíchalová 1966; Beneš 1974). Lokalita je definovaná tvarem ostrožny a hlavním obvodovým valem. Celkově zaujímá plochu přibližně 3,5 ha.

Obr. 1 Lokalizace hradiště Kolová.

226

21 F-Prekop-Svejcar.indd 226

27.8.2014 10:11:13



Morfologie lokality

Lokalitou Kolová je chápána plocha vymezená vnější linií valů a příkopů od jihu a jihovýchodu od zbylé části vrchu Starý Zámek (obr. 2). Od jihozápadu, západu, severu a většiny severovýchodu její hranici udává přirozená terénní hrana vrcholové partie ostrožny. Samotný areál je dále dělen do tří ploch. Označujeme je zde: vnější areál, vnitřní areál a akropole. Areály jsou od sebe vždy odděleny linií opevnění, která se skládá z příkopu a navazujících valů na jejich hranách. Opevnění mezi akropolí a vnitřním areálem hradiště se skládá pouze z linie příkopu a jednoho valu na straně k akropoli. Přibližně v místech hřebene protíná linii vnějšího i vnitřního valu hlavní přístupová cesta, která se ztrácí severně od nejvyššího bodu ostrožny. Podél ní se v místech vnějšího i vnitřního areálu objevují zahloubené objekty, které byly archeologickým výzkumem doloženy jako pozůstatky středověkých polozemnic (Velímský 1992).

Historie poznání

První topografické zaměření lokality pochází z r. 1942 (Hiemesch 1941–1942), které s konfrontací s následujícími plány vykazuje překvapivou přesnost. Především je zajímavé, že toto zaměření jako jediné eviduje jeden antropogenní zahloubený objekt i v ploše akropole. K této ploše se podrobněji vrátíme při rozboru výsledků leteckého laserového snímkování. Většinu dvacátého století byla lokalita považována za slovanské hradiště. Také se setkáváme s hypotézou, že plocha tzv. akropole skrývá pozůstatky středověkého hradu (Šimek 1955). Interpretaci lokality jako slovanského hradiště vyvrátily výsledky archeologického výzkumu Olgy Pospíchalové (1966). Ten doložil, že lokalita byla osídlena v závěru doby bronzové a znovu v období vrcholného středověku. Prostorově se výzkum soustředil na bezprostřední okolí linie opevnění, konstrukci středního valu a na obsah severního okraje akropole. Mimo jiné se autorce podařilo zachytit tenkou kulturní vrstvu se stopami požáru. Výrazným způsobem doplnil poznání lokality T. Velímský výzkumem v roce 1986 (Velímský 1992). Ten doložil skutečnost, že zahloubené objekty, které se nacházejí podél hlavní přístupové komunikace, jsou pozůstatky zemnic z poloviny 13. století. Během prací došlo k vyhotovení přesného topografického plánu lokality (obr. 3), který představoval hlavní mapový podklad i pro následující výzkum. V roce 2012 bylo mapování lokality obohaceno o podrobný digitální model reliéfu pomocí metody leteckého laserového snímkování, které bylo získáno díky odborné spolupráci s katedrou archeologie Západočeské univerzity v Plzni (Gojda – John a kol. 2013).

Obr. 2 Celkový plán lokality. Interpretovaný digitální model reliéfu. Viditelnost objektů je porovnávána se zaznamenanými na mapování T. Velímského.

Okolnosti výzkumu

Výzkum byl vyvolán výsledkem revize lokality ze dne 1. dubna 2010. Ta objevila značný počet nelegálních výkopů v různých částech lokality, především v oblasti akropole a části vnitřního areálu. Bylo patrné, že se jedná o pozůstatky výkopů, které prováděli držitelé detektorů kovů. V některých odkopkách byly nalezeny keramické fragmenty. Z následujících jednání mezi orgány státní památkové péče a majitelem pozemku bylo přistoupeno k provedení revizního výzkumu a terénních opatření, která se měla pokusit navrátit stav památky do utěšitelného stavu. Cíle výzkumu byly projednávány rovněž regionální archeologickou komisí.

Cíle výzkumu

Výzkum se soustředil na poznání míry poškození památky identifikovanými nelegálními výkopy a využití jejich zbývající výpovědní hodnoty. Vzhledem ke skutečnosti, že obdobným nelegálním aktivitám není možné zabránit, archeologická komise podpořila rozhodnutí, aby součástí výzkumu bylo také odborné vyzvednutí kovových artefaktů, které by se mohly stát příští obětí těchto aktivit.

Metoda výzkumu

Dle hlavních cílů byl výzkum organizačně rozdělen na dvě části – revizní výzkum existujících porušení a preventivní detektorový výzkum. Revizní výzkum se soustředil na vyhledávání a zaměření existujících porušení lokality. Kromě fotografické a kresebné dokumentace byla porušení geodeticky zaměřena při obvodu a dně. Následně byla provedena

227


27.8.2014 10:11:14



revizní sonda poloviny porušení tak, aby byla získána dvojice profilů zobrazující profil porušení a rovnoběžný profil neporušeného souvrství v jeho bezprostřední blízkosti. Bylo sledováno, zda se v místech porušení nenacházejí další movité artefakty. Po dokumentaci byly revizní sondy včetně porušení opět zasypány odkopaným materiálem. Některá porušení byla bohužel tak objemná, že je nebylo možné zpětně zcela zaplnit. Jádrem preventivního výzkumu byl detektorový průzkum v plošně jasně definovaných jednotek. Ty byly vytyčeny na základě sítě čtverců 5 × 5 metrů, které obsahovaly buď porušení, nebo se nacházely v části lokality, která nebyla příliš zarostlá vegetací (obr. 3). Tyto plochy byly určeny za nejohroženější místa lokality pro případné pokračování nelegálních aktivit. Určená čtvercová síť byla nejdříve plošně prohledána detektorem kovů. Nalezené zdroje detekčních signálů byly označeny a očíslovány. Následně se určil rozsah a velikost sondy. Pokud se signály nacházely v kratších vzdálenostech než 0,3 m, byla provedená jediná sonda. Objevené předměty stejně jako realizované sondy byly průběžně kresleny, fotografovány a geodeticky zaměřovány. Hlavním technickým vybavením terénní části výzkumu byla totální stanice Leica 301, dva detektory kovů XP Gold Max a detektor MineLab 750. K doplňkovému terénnímu zaměřování sloužila také stanice GPS a Trimble ProXT. Specifickou skupinou bylo nasazení detektoru Garrett a GPS Oregon 450. Obr. 3 Prozkoumaná plocha lokality. V severní části vnitřní plochy hradiště jsou patrné také pravoúhlé zahloubeniny, které jsou pozůstatky sond Olgy Pospíchalové z r. 1966.

Vyhodnocení nálezové situace

Během uvedeného výzkumu bylo systematicky prozkoumáno 107 čtverců o celkové ploše 2675 m2. Čtverců s nálezy bylo 75. Jako pozitivní jsou označena jak místa, kde byly odhaleny nelegální zásahy a jejich revizní sondy, tak plochy, kde byly prováděny sondy preventivního výzkumu (obr. 3).

Porušení

Celkem bylo identifikováno a dále zkoumáno 16 porušení (graf 1). Zásahy byly identifikovány ve dvou částech lokality (jejich prostorové rozložení viz obr. 4). Především se jedná o oblast tzv. akropole, kde bylo identifikováno 11 zásahů (obr. 5). Druhou oblastí je jižní část vnitřního areálu při střední linii opevnění. V této části bylo identifikováno 5 porušení, označených jako P12–P16. Podrobněji se zde budu věnovat výrazným zásahům, které se hloubkou blížily nebo přesahovaly 0,2 m nebo jejichž plošné porušení se blížilo 1 m2. Byla to porušení: P3, P5, P6, P7, P8 a P10. Porušení P3 se nacházelo již v relativně prudkém svahu pod terénní hranou plošiny hradiště, a to při prostupu linie opevnění akropole. Porušení mělo nepravidelný lichoběžníkovitý tvar o rozměrech 1,3 × 1,08 m a hloubce 0,74 m. Kromě samotného nelegálního výkopu byly identifikovány 4 stratigrafické jednotky – vrstvy. V žádné z uvedených vrstev nebyly zachyceny movité nálezy (obr. 6). Porušení 5, 6, 7 a 8 tvořila dílčí skupinu výrazných zásahů při severovýchodním nároží akropole. Porušení 5 se nacházelo na hraně příkopu vydělující akropoli od samotného hradiště. Dosahovalo rozměrů 1,8 × 1,3 m a hloubky 0,9 m. Identifikované vrstvy nejevily žádné stopy po zahloubeném objektu. Vrstvy se lišily především barvou. Ve všech byly identifikovány ostrohranné kameny do maximální velikosti 20 cm. Nebyl zachycen žádný movitý nález.

228


27.8.2014 10:11:16



Obr. 4 Mapa nalezených porušení. Celkový plán.

Porušení 6 dosahovalo rozměrů 1,9 × 1,0 m a střední hloubky 0,6 m. Byly identifikovány 3 vrstvy, které se lišily především množstvím hlinité složky a množstvím rozměrných kamenů. Vrstva 02 byla spíše písčitá hlína s množstvím středně velkých kamenů. Vrstva 03 byla tvořena kamennou sutí s kameny přesahujícími rozměry 40 cm. Na identifikovaných kamenech nebyly patrny žádné stopy po případném pojivu. Jednalo se tak o pozůstatek sypané konstrukce či eroze skalního výchozu. Přibližně ve vzdálenosti 8 a 10 m od porušení 5 a 6 se nacházela porušení 7 a 8. Ta se rovněž vázala na terénní hranu akropole. Porušení 7 dosahovalo rozměrů 1,2 × 0,8 m a hloubky 0,4 m. Byly v něm identifikovány pouze dvě vrstvy. Kromě lesní hrabanky to byla vrstva 02, kterou tvořila písčitá, světle hnědé hlína s množstvím velkých ostrohranných kamenů. Nebylo dosaženo rostlého podloží. Jednalo se pravděpodobně opět o rozvalinu sypané konstrukce. Ani zde nebyl výzkumem zachycen žádný movitý archeologický materiál. Porušení 08 se nacházelo 2,7 m severozápadně od porušení 7. Dosahovalo rozměrů 1,0 × 1,1 m a hloubky 0,5 m. Ve vrstvě 01 (lesní hrabance) byl nalezen atypický středověký střep. Hlouběji identifikovaná vrstva 02 byla výrazně hnědočerveného zabarvení (obr. 8). Charakter nalezených vrstev byl výrazně odlišný od situace v blízkém porušení 7. Ve vrstvě 02 byly nalezeny fragmenty přetavené horniny, pravděpodobně strusky. Chemická analýza jejich složení odhalila, že obsahují až 2 % železa (Perlík, zpráva ze dne 10. 4. 2012). Současně byl ve vrstvě 02 zachycen keramický fragment s hlazeným povrchem a okraj se seříznutým rovným okrajem. Oba je možné pouze rámcově zařadit do období zemědělského pravěku. Graf 1 Velikost identifikovaných porušení lokality.

229


27.8.2014 10:11:18



Obr. 5 Mapa nalezených porušení. Plocha akropole. Zaměřeny jsou rovněž půdorysy revizních sond.

Přesto je zásah P8 možné považovat za místo vystavené lokálnímu žáru způsobeného jistým pyrotechnickým provozem. Je pravděpodobné, že provoz existoval již v době bronzové. Nelze však vyloučit možnost, že došlo k druhotnému přemístění keramických střepů. Kromě doby výrazných středověkých aktivit mohlo dojít k jejich přemístění během výzkumu z r. 1966. V širším okolí porušení 7 a 8 bylo totiž nalezeno větší množství drobných keramických fragmentů jak z období pravěku, tak z vrcholného středověku. Byly nalezeny pouhým povrchovým sběrem. Absence movitých artefaktů v místech porušení napovídá, že musely pocházet z jiné části lokality. Domníváme se, že se jednalo o skartovaný archeologický materiál z výzkumu O. Pospíchalové. Pozůstatky sond jsou stále patrné v severní části akropole. Porušení 9 se nacházelo v severním okraji plochy akropole a bylo směřováno do objektu, který považujeme za odkopek sond výzkumu z r. 1966. Nebyly v něm zachyceny žádné movité nálezy. Porušení 10 se nacházelo v jihozápadní části akropole, při dílčí terénní hraně, která se nachází pouze při západní a severní části akropole (viz obr. 5). Jedná se o zásah o rozměrech 0,5 × 0,9 m a střední hloubce 0,5 m. Vrstva 02 byla charakterem velmi blízká lesní hrabance, tedy vrstvě 01. Vrstva obsahovala relativně početný soubor keramiky. Kromě tří středověkých atypických fragmentů zde byl zachycen soubor 7 keramických fragmentů bezpečně datovatelných do pozdní doby bronzové, a to díky dvěma typickým fragmentům. Jedná se především o několikanásobně hraněný okraj misky s leštěným

230


27.8.2014 10:11:20


Záchranný a preventivní výzkum hradiště Kolová, k. ú. Libavské Údolí povrchem. Téměř přesnou analogii můžeme nalézt například v nálezovém fondu výzkumu z Okrouhlého Hradiště (Šaldová 1981, 84). Obdobným nálezem je tělo nádoby zdobené linií mělkých důlků. Motiv má blízké analogie v nynické kultuře pozdní doby bronzové (Jiráň a kol. 2008, 212). Charakter ostré svislé hranice vrstvy 03 napovídá, že zde došlo k terénnímu zásahu před vytvořením vrstvy 02. Je pravděpodobné, že by se zde mohlo jednat o zarovnání hrany přístupové komunikace k vnitřní ploše akropole. Uvedené fragmenty jsou pravděpodobně výsledkem erozních vrstev z výše položených částí akropole. Porušení 11 se nacházelo 15 m jihovýchodně od porušení 10. Výkop byl oválného tvaru o rozměrech 0,75 × 0,65 m a hloubce 0,4 m. Nebyl zde zachycen žádný movitý artefakt či objekt. Porušení 12 až 16 se nacházela v jižní části střední partie hradiště v blízkosti střední linie opevnění. V těchto místech byl zachycen pouze recentní materiál z poloviny 20. století. Výjimkou je nález atypického pravěkého střepu při revizní sondě porušení 15, který byl zachycen ve vrstvě 01. Detektorový průzkum v okolí porušení 12–15 identifikoval značné množství recentních materiálů, např. desetník z roku 1962, geodetickou jehlu nebo větší množství pivních zátek. V blízkosti se nachází také pozůstatek průkopu valem. Toto napovědělo, že oblast porušení 12–15 jsou náhodnými exkavacemi v místech s množstvím drobných kovových předmětů. Místo interpretujeme jako pozůstatky archeologického terénního pracoviště z roku 1966.

Obr. 6 Dokumentace nelegálních porušení.

231


27.8.2014 10:11:21



Obr. 7 Dokumentace nelegálních porušení a sond preventivního výzkumu.

Obr. 8 Porušení 8. Místo s doloženými doklady přepálené hlíny a fragmenty strusky.

232


27.8.2014 10:11:22



Obr. 9 Distribuce kovových nálezů. Celkový plán.

Obr. 10 Distribuce kovových nálezů. Plocha akropole.

233


27.8.2014 10:11:27



Obr. 11 Sondy preventivního výzkumu. Celkový plán.

Obr. 12 Sonda 96. Největší sonda preventivního výzkumu.

234


27.8.2014 10:11:31

Filip Prekop – Ondřej Švejcar Preventivní výzkum

Záchranný a preventivní výzkum hradiště Kolová, k. ú. Libavské Údolí Během preventivního výzkumu bylo provedeno 137 sond motivovaných signálem detektoru kovů (obr. 11). Pouze 7 sond markantně přesahovalo hloubku 0,2 m. Hloubku 0,4 m pak pouze dvě sondy (graf 2). Sonda 23 byla položena přes několik signálů při západní hraně vnitřního areálu lokality. Zde bylo zachyceno pouze velké množství recentních drátků, pravděpodobně pozůstatků po lesní hospodářské činnosti. Sonda 29 se nacházela v prostoru při jihozápadním čele valu akropole a obsahovala pouze recentní slepou nábojnici. Tato kategorie nálezů byla na lokalitě překvapivě hojně zastoupena – celkem bylo nalezeno 18 kusů. Sonda 40 se nacházela 3,5 východně od sondy 29 a rovněž obsahovala pouze recentní slepou nábojnici jako v případě sondy 29. Sonda 78 se nacházela na severním okraji valu akropole a obsahovala pouze kovaný hřebík neurčité datace. Sonda 96 představovala nejobsáhlejší situaci zachycenou výzkumem (obr. 12). Byla vytyčena přibližně ve střední části akropole. Jednalo se o místo, kde bylo evidováno několik signálů v blízkosti několika desítek centimetrů od sebe. Sonda dosahovala rozměrů 1,1 m × 2 m. Po začištění vrstvy 01 se objevilo větší množství kamenů o rozměrech přesahujících 50 × 25 cm. Postupně byly identifikovány 4 vrstvy. Podloží vrstvy tvořil šikmo ukloněný skalní výchoz, který byl v hloubce 0,2 až 0,6 m a relativně prudce padal k severu. V severním nároží byla ponechána vrstva 04. Kameny se nacházely ve vrstvě 02, která byla středně hnědé barvy a písčitého charakteru. Obsahovala fragment ostruhy (427/S2/V1) a fragment podkovy (obr. 15). Společně s nimi byl nalezen soubor keramických fragmentů. Charakter materiálu i tvar dvou typických okrajů datuje vrstvu bezpečně k dříve známým fragmentům, tedy do 2. třetiny 13. století. Dále byla identifikována vrstva 03, která se lišila vyšší příměsí hlíny a poněkud tmavším odstínem hnědé. V mocnosti několika centimetrů kopírovala nepravidelný tvar skalního masivu. I v jejím obsahu byl objeven soubor středověké keramiky. Vrstva 04 byla zachycena v severním nároží sondy. Byla výrazně hnědočerné barvy se značným množstvím uhlíků. Obsahovala rovněž větší keramické fragmenty stejného charakteru a časového určení. Jelikož její exkavace by vyžadovala rozšíření sondy, přestože zde nebyl evidován žádný detektorový signál, bylo od její další exkavace upuštěno. Sonda 97 se nacházela na severovýchodním okraji plochy akropole a obsahovala pouze recentní fragment hliníkového plíšku. Sonda 102 byla položena přibližně na severní části valu akropole. Dosahovala rozměrů 1 × 0,5 m o maximální hloubce 0,5 m (obr. 13). Pod lesní hrabankou byla identifikována středně hnědá vrstva s rozptýlenými uhlíky a nálezy 19 atypických pravěkých střepů a 6 vrcholně středověkých. Tato vrstva obsahovala několik rozměrných kamenů o velikosti přesahující 20 × 40 cm. Po celé délce bylo dosaženo skalního podloží. To pokrývalo místy nestálá vrstva 03, která se lišila světlejším odstínem hnědé. Vrstva byla již bez nálezů. Jednalo se zde o část destrukce sypané konstrukce, která byla sesunuta do prostoru příkopu.

Graf 2 Velikost provedených sond preventivního výzkumu.

Přestože sondy 106, 119 a 134 mírně přesahovaly hloubku 0,2 m, stále jsme se pohybovali v mocnosti lesní hrabanky. Nálezy také nepřinesly interpretovatelné artefakty.

235


27.8.2014 10:11:31



Zachycené movité archeologické prameny je možné rozdělit podle materiálu na keramické fragmenty, kovové předměty a pozůstatky strusky. Struska byla zachycena pouze v porušení 8 a stala se předmětem zmíněné chemické analýzy.

Movité artefakty

Kovové předměty byly cílenou kategorií preventivního výzkumu. Celkem bylo zachyceno 159 artefaktů. Interpretovatelných nálezů, které nebyly recentního stáří, bylo 34. Blíže zkoumáno bylo 28 kusů (obr. 14, 15). Specifikaci jejich rozměrů a charakteristiku předkládá tabulka 1. K nejzajímavějším kovovým nálezům patří fragmenty dvou ostruh s kolečkem. Ostruha ID 1 byla nalezena ve vrstvě 02 sondy 96 v prostoru akropole. Jedná se o střední fragment. Trn s kolečkem je vztyčen šikmo vzhůru. Ramena ostruhy jsou ve svislém směru prohnuta. Ostruha je kruhového průřezu, při ohybu má půlkruhový průřez. Druhý fragment byl nalezen ve střední části vnitřního areálu při terénní hraně vrcholové partie lokality. Trn s kolečkem byl rovněž vztyčen šikmo vzhůru. Oproti prvnímu fragmentu je ostruha výrazně půlkruhovitého, až ledvinovitého průřezu. Oba fragmenty jsou reprezentanty jezdecké výbavy z období 1. poloviny 13. století. Obdobný nález byl zachycen již výzkumem roku 1966 (Pospíchalová 1966, 12). Jedná se o jeden z nejběžnějších typů ostruh, vyskytující se po celém území středověké Evropy. Ty jsou datovány do 13.–14. století (Vích – Žákovský 2012, 107–108). K dalším charakteristickým nálezům patří železné šipky. Bylo nalezeno 5 kusů, které je možné rozdělit do dvou kategorií. Jeden exemplář je možné označit jako specifický. Čtyři exempláře byly pravidelného, mírně vyklenutého průřezu. Dva z nich byly opatřeny tulejí a dva trnem. Tyto reprezentanty je možné označit za šipky do kuše, které nejsou chronologicky citlivé, je možné je zařadit do období 12.–15. století (Vích – Žákovský 2012, 114). Specifický fragment tvoří šipka s širokým, ale tenkým ostřím, která se liší také svou subtilností. Je možné tuto šipku považovat za loveckou šipku, pravděpodobně do luku. Kategorii nálezů, kterou bylo možné funkčně a alespoň rámcově časově zařadit, tvořil soubor podkov. Mezi nimi bylo možné sledovat tři různé kategorie. Především se jednalo o subtilní, kvalitně kované podkovy s čtverhrannými ozuby. Tyto podkovy patří ke starším druhům podkov, které se vyskytují od 12. do 14. století (Vích – Žákovský 2012, 103). Otvory pro hřeby se nacházely spíše při ose podkovy. Druhou kategorii tvořily masivní podkovy, spíše nekvalitně kované, které ve středovém Tabulka 1 Charakteristika kovových nálezů.

ozn.

č.

váha

tl. (mm)

délka (mm)

šířka (mm)

druh

522/S1/V1 16 128,34 3 (7) 110 97 podkova, typ 1 749/S1/V2 18 49,97 6 91 25 podkova, typ 1 749/S1/V2 15 53,89 4 (6) 100 100 (20) podkova, typ 1 1757/G16 17 77,63 4 (9) 120 100 (15–40) podkova, typ 2 427/S8/V2 20 48,82 3 (9) 90 28 podkova, typ 1 577/S1/V2 21 146,23 7 (9) 135 22–55 podkova, typ 3 802/S1/V2 23 73,14 3 106 30 podkova, typ 2 897/S1/V1 19 83,2 8 (10) 120 16–30 podkova, typ 2 7502/G32 14 43,38 5 90 80 (14) podkova 535/S5/V2 25 82,29 5–6 7,5 20–30 podkova 6770/G31/V1 24 61,1 8 6–9 92 12–30 podkova, typ 2 429/S2/V2 22 41,8 6 73 25 podkova, typ 1 427/S2/V1 1 33,28 8 80 75 ostruha 856/S2/V2 10 44,64 7 81 48 přezka 474/S4/V1 11 58,1 3 24 (2) 14 24 tulej kopí? 535/S1/V1 12 17,73 7 43 13 hřeb 535/G25 6 21,43 9 62 13 šipka 427/S5/V1 2 4 8 82 11 dlouhý hřeb? G27/V1 13 75,68 6,5 105 29 podkova 590/G15/V1 7 28,47 11 (4) 7 45 ostruha 536/G22 8 7,62 12 (0,6) 56 14 ? 428/G18 4 16,58 7 64 11 šípka 907/S3/V1 5 11,47 13 51 24,5 ocílka 749/S1/V2 3 15,04 11 60 11 šipka 6559/G30/V1 26 119,1 2 11 135 15 (65) staveb. kování 3122/V1/G13 27 33,73 2–6 68 15–25 podkova, typ 1 475/V1/S2 28 49,23 9–16 52 13–28 podkova * – 2,45 3 32 7 pásek 481/S4/V2 30,06 6 (17) 58 10–24 podkova, typ 1

Popis úplná, s koncovými trny, jeden zborcený, kovaná dobře zachovalá, štíhlá, otvory při středu fragment, podkova s trnem, štíhlá, pravidelný tvar, otvory při okraji úzký, poškozený, trn sešlapán? Nebo zkován plošně? typ 1 fragment, konce zkovány (sešlapány?) hřeby, postupně se zužuje ke svým koncům fragment, dobře zachovalá, stopy po kování, čtvrhraný trn 18 mm, délka 16 frag. se zachovalými hřeby, obvodový žlábek, masivní, obdélníkový trn, příčně orientovaný, „sešlapaný?“ fragment, špatně zachovalé, bez konců, otvory ve vnějším obvodu fragment, s trnem, štíhlá, zužující se, dobře zachovalá fragment střendí části, s hřeby, otvory v ose podkovy. střední fragment, plochá, drobné otvory, špatně dochovalá koncový fragment, zužujícíse, bez trnů, otvory při obvodu koncový fragment, s čtvercovým trnem, otvor v ose střední část, s kolečkem, kruhový, při středu půlkruhový průřez; trn s kolečkem šikmo vztyčený celá, jednoduchá, čtvercového tvaru, jednoduchého zakončení tulej s odlomeným vrchem fragment, roztepaná hlava, obdélný průřez čtvercový průřez, odpadnutý trn?, korodovaná obdélný průřez obdélný trn, otvory v ose podkovy výrazný půlkruhový průřez, šikmo vztyčený trn s kolečkem tepaná trubička z jemného bronzového plechu. Konec s trnem, kosodélný průřez, mírně rozšiřující čepel s krčkem, velmi špatný stav obdélný průřez čtvercový průřez, jednoduchý tvar, zkované dvě části, kruhový železný spoj, dochovalý fragment, s trnem, obdélným, 15 × 10 mm, výška 18 mm fragment koncový, bez trnu, velmi masivní, ztepané dvě části nekresleno, plochá tyčinka,dobře dochovalá fragment koncový, dobře tepaný, otvory v ose podkovy

236


27.8.2014 10:11:31


Záchranný a preventivní výzkum hradiště Kolová, k. ú. Libavské Údolí ohybu dosahovaly maximální šíře a směrem ke koncům se zužovaly. Otvory pro podkováky se nacházely výrazně při okraji podkovy. Za reprezentanta třetí kategorie je možné považovat specifickou podkovu (ID: 1058), která je masivní s obvodovým žlábkem a příčně orientovanými koncovými trny. Tento druh podkovy je běžný především v 14.–15. století, ojediněle se s nimi můžeme setkat již ve 13. století (Vích – Žákovský 2012, 105). Obecně je možné říci, že datový rozbor podkov nevyvrátil předcházející datační rámec fungování lokality v období 2. třetiny 13. století. Dále bylo nalezeno několik specifických předmětů. Řadí se k nim obdélníková přezka. Ta byla jednoduchého tvaru s kolmo zalomeným obvodovým rámečkem. Dále jde o tulej většího nástroje s odlomeným vrcholem. Domníváme se, že se subtilností nemohlo jednat o nějaký pracovní nástroj. Přikláníme se spíše k variantě, že se jedná o pozůstatek kopí. Výzkumem byla zachycena také ocílka s charakteristickým podkovovitým tvarem s mírným prohnutím jednoho z ramen (obr. 14).

Obr. 13 Sonda 102. Druhá největší sonda preventivního výzkumu.

K dalším zajímavým předmětům patří trubička z fasetovaného plíšku, který se k jednomu z konců zužuje. Ten je zaslepen dalším kouskem plíšku a je přichycen k tělu trubičky bronzovým drátkem. Jedná se o trychtýřovité nákončí pochvy nože nebo dýky (za určení děkuji P. Žákovskému). Prostorová distribuce movitých artefaktů V prostorových distribucích různých nálezů můžeme sledovat zajímavé souvislosti. Ty ne zcela odpovídají rozložení a intenzitě prováděným exkavačním pracím. V případě kovových nálezů vidíme, že interpretovatelné středověké nálezy byly zachyceny především v prostoru akropole a severozápadní části vnitřního areálu v blízkosti akropole (obr. 9, 10). Podkovy jsou rozptýlené po celé zkoumané ploše. Ty mimo uvedené oblasti byly zachycené na hlavní přístupové cestě v blízkosti prostupu vnější linií opevnění a také hluboko pod terénní hranou plochy akropole, cca 40 m západně. Další kategorií je distribuce keramiky. I tento výzkum potvrdil přítomnost dvou období, a to pozdní doby bronzové a počátku vrcholného středověku. V mapě vidíme, že i obě tyto kategorie se nejhojněji nacházely rovněž v ploše akropole, a to často ve společných sondách. Ojediněle jsme se setkaly s pravěkými keramickými fragmenty i v oblasti vnitřního areálu při střední linii opevnění (obr. 16). Výsledky revizního výzkumu Vyhodnocení nelegálních terénních zásahů ukázalo několik zásadních informací. Především bylo jasně doloženo, že se nejedná o náhodné výkopy, ale o cílené směřování prací do archeologických situací. Z 16 zásahů jich bylo 11 směřováno do míst akropole, tato porušení dosahovala také největších rozměrů. Bylo identifikováno místo vysokého žáru s doklady taveniny, které mohly být také předmětem sběru A. Beneše, který jej považoval za strusku (Beneš 1974, 180). Vzhledem k lokálnosti uvedeného místa považujeme prostor za doklad jistého pyrotechnického provozu. Porušení 5, 6, 8 a 10 je možné považovat za místa zajímavých nálezových situací, které by bylo vhodné podrobit dalšímu výzkumu. Porušení 5 a 6 neslo doklady sypané konstrukce, jejíž rozsah či původní tvar byl v daném rozsahu nevyhodnotitelný. Porušení 8 přineslo potvrzení místa s doklady působení vysokého žáru a nálezy strusky. V těchto místech byla patrná úprava podloží, která mohla naznačovat terénní úpravy terénní hrany akropole. Obdobně tak porušení 10 zachytilo terénní úpravu „terasy“ přístupové cesty k akropoli. Pro vztažení situace k rovině komunikace by bylo opět nutné provést výrazně větší sondu, která by proťala jak hranu vrcholové partie akropole a komunikaci, tak další terasní zlom při vnitřní hraně komunikace. Celkově je možné shrnout, že výzkum již jednou narušených situací je velmi problematický, především proto, že se jedná o poškozená místa ochuzená o výraznou část svého informačního potenciálu. Dále bylo zjištěno, že dodatečné odborné vyhodnocení těchto zásahů není možné ve stejném rozsahu. Pro náležitou dokumentaci a vyhodnocení bylo vždy nutné uvedenou situaci rozšířit o do té doby nepoškozená místa.

Závěr

Výsledky preventivního výzkumu Preventivní výzkum se ukázal nosnou částí terénních prací. Výzkum doložil, že ohrožené kovové artefakty se nacházejí velmi mělko, ve svrchní vrstvě lesní hrabanky, a jsou tedy snadno získány amatérskými hledači kovů. Bylo doloženo, že s kovovými nálezy se nachází rovněž další artefakty, především keramické fragmenty. Obě kategorie se nacházely především v střední části akropole, včetně jasných kulturních vrstev. Obdobně jako v případě záchranného výzkumu by i zde pro vyhodnocení dotčených situací bylo nutné rozšířit prováděné sondy. Otázky, které bylo možné řešit,

237


27.8.2014 10:11:33



Obr. 14 Kresebná dokumentace nalezených kovových artefaktů.

Obr. 15 Trychtýřovité nákončí pochvy nože či dýky.

238


27.8.2014 10:11:34


Záchranný a preventivní výzkum hradiště Kolová, k. ú. Libavské Údolí se nutně musely omezit na poznávání intenzity výskytu movitých artefaktů. Interpretaci nemovitých objektů tento typ průzkumu neumožňoval. Obdobně jako v jiných výzkumech podobného zaměření i zde se prokázala značná disproporce mezi vyzvednutými a interpretovatelnými nálezy. Z celkem 159 vyzdvihnutých a zaevidovaných nálezů bylo pouze 28 archeologicky relevantních nálezů. K selekci docházelo až při přípravě konzervace nálezů. V takovém poměru tak dochází ke značné náročnosti terénních prací s relativně malým informačním přínosem. Přínosnou metodou se osvědčil způsob samostatné identifikace kovových předmětů v jednotlivých čtvercích a až po té jejich vyzvedávání. Tento postup umožnil volit optimální rozsah sondy tak, aby byly zdokumentovány nálezy včetně kontextových vlastností. Celkový přínos k poznání lokality Představený terénní výzkum z roku 2010, který byl doplněn novým zaměřením pomocí leteckého laserového snímkování v roce 2012 a terénní revizí sledovaných objektů, přispěl především k přehodnocení využívání plochy tzv. akropole v období vrcholného středověku. Záchranný výzkum nelegálních porušení a preventivní detektorový průzkum v jeho okolí doložil, že se jednalo o místo intenzivních kulturních aktivit i v průběhu 13. století. Sonda 96 doložila přítomnost kulturní vrstvy včetně dvou jezdeckých ostruh. Je až překvapivé, že při nejrozsáhlejším výzkumu v roce 1966 se nepodařilo zachytit obdobnou středověkou situaci. Data z leteckého laserového skenování umožnila znova se vyjádřit k interpretaci reliktů objektů a doplňují terénní pozorování autorů. Především podrobný výškopisný plán akropole odhalil několik terénních zásahů, které nevyvracejí možnost umístnění drobného panského sídla. Hlavním prvkem je zde centrální vyvýšenina, která je doplněna pozůstatkem zahloubeného objektu obdobného charakteru jako v ploše vnějšího a vnitřního areálu lokality. Objekty jsou také vyústěním patrné komunikace vycházející z relativně přirozeného prostupu valem. Ta dále obepíná plochu akropole od jihu a severu. Přestože uvedené objekty není možné přesně časově zařadit a ani jasně interpretovat, nemůžeme jejich koexistenci s ostatními prvky středověkého sídla vyloučit, jelikož s ním tvoří logický celek. Jedná se o nejchráněnější polohu lokality. Stejně tak radiální zakřivení poslední linie opevnění je rovněž stejné jako v ostatních dvou případech. V této akropoli bychom mohli spatřovat rovněž paralelu k místu města Kynšperk včetně panského sídla (obr. 13). Dále výzkum doložil přítomnost pravěké keramiky i v místech vnitřního areálu. Vzhledem k výrazným terénním zásahům ve vrcholném středověku je však možné, že se jedná pouze o druhotně přemístěný materiál. Teze k dalšímu poznání lokality Dle dosažených výsledků považujeme za vhodné, aby se budoucí archeologické poznávání lokality Kolová soustředilo na plochu akropole a komunikačního schématu celé lokality. Obdobným způsobem, jako byla vyřešena interpretace zahloubených objektů výzkumem vedeným T. Velímským, by bylo vhodné objasnit povahu objektu č. 23, který by měl jasně prokázat, zda se jedná o relikt uvedeného panského sídla, či nikoliv.

Obr. 16 Prostorová distribuce keramických fragmentů. Legenda: N – novověk; P – (mladší a pozdní doba bronzová); S – středověk (13. stol.).

239


27.8.2014 10:11:35



Obr. 17 Interpretovaný digitální model reliéfu. Detail akropole. Objekt 22 a 23 umožňuje interpretaci jako relikt významného obydlí s vlastním opevněním (hrádek?). Nasvědčuje tomu i komunikace vedená po hraně areálu od jihu po západní a severní hraně akropole. Prostup valem napovídá o možné současnosti s vrcholně středověkou fází lokality.

Téměř provokativní je nejasnost situace ve vztahu k dnešnímu městu Kynšperku, které má existovat již před dobou zkoumané lokality a dále ji přežívat dodnes. Jistou naději na objasnění této koexistence skrývá hlubší porovnání jednotlivých archeologických pramenů z obou lokalit. Rovněž považujeme za přínosné, aby bylo pokračováno v preventivním průzkumu ostatních částí plochy lokality. Hlavním důvodem je dlouhodobá nemožnost zabránit nelegálním hledačům kovů v opakování jejich činnosti na takto odlehlých a cenných archeologických lokalitách. Literatura

BENEŠ, A. 1974 Výzkumy expozitury Archeologického ústavu ČSAV v Plzni v Západočeském kraji v letech 1963–1972, Minulostí Západočeského kraje X, 180. GOJDA, M. – JOHN, J. A KOL. 2013 Archeologie a letecké skenování krajiny. Katedra archeologie Západočeská univerzita v Plzni. Plzeň. HIEMESCH, V. 1941–1942 Vorarbeiten für einen vorgeschichtilichen Burgenatlas des Sudetengaues, Sudeta 2, 131–133. JIRÁŇ, L. A KOL. 2008 Doba Bronzová. Archeologický ústav AV ČR. Praha.

Rettungs- und Sichtungsgrabung im Burgwall Kolová, Katastergebiet Libavské Údolí

KUBŮ, F. 1997 Štaufská ministerialita na Chebsku. Chebské muzeum. Cheb. KUČA, K. 2002 Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 3.díl Kolí–Mi. Praha. PERLÍK, D. 10. 4. 2012 Zpráva o provedení analýzy. Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy. Roztoky u Prahy. POSPÍCHALOVÁ, O. 1969 Výzkum hradiště Kolová. Nálezová zpráva 4640/69. Archiv nálezových zpráv Muzeum Cheb. Cheb.

ŠALDOVÁ, V. 1981 Westböhmen in der späten Bronzezeit befestigte Höhensiedlungen Okrouhlé Hradiště. Praha. ŠIMEK, E. 1955 Chebsko – dnešní nejzápadnější slovanské území – v staré době. Brno. VÍCH, D. – ŽÁKOVSKÝ, P., 2012 Soubor kovových předmětů z dosud neznámé lokality na Litomyšlsku. Archeologické rozhledy 2012, 89–128. VELÍMSKÝ, T. 1992 Zur Problematik der Stadtgründung des 13. Jahrhunderts in Kynšperk nad Ohří (Konigsberg). Památky archeologické 83, 105–148.

Der Artikel handelt von den Ergebnissen einer Rettungs‑ und Sichtungsgrabung an der Stelle des Kulturdenkmals Kolová im Katastergebiet Libavské Údolí, die als die erste provisorische Lage der Stadt Kynšperk nad Ohří betrachtet und in die 1. Hälfte des 13. Jahrhunderts datiert wird. An der Fundstelle entdeckte man auch einen Verband von spätbronzezeitlicher Keramik. Es stellte sich heraus, dass der Fundort langzeitig vor allem durch Amateur‑Sondengänger beschädigt wurde. Einen Teil der Forschung bildete auch eine präventive Detektorbegehung an Stellen, die als meistbedroht ausgewertet wurden, d. h. im inneren Burghof und auf der sog. Akropolis. Die Forschung nutzte ein digitales Geländemodell aus, das unter Anwendung des Airborne Laser Scanning erstellt wurde. Dadurch entstand ein auf 10 cm genauer Höhenlinienplan. Die Motivationen sind daher nicht als forschungs‑, sondern eher als rettungsbezogen anzusehen. Trotzdem hat die Forschung neue Erkenntnisse in Bezug auf die Fundstelle gebracht.

240


27.8.2014 10:11:36


Záchranný a preventivní výzkum hradiště Kolová, k. ú. Libavské Údolí Die Rettungsgrabung setzte sich zum Ziel, die illegalen Beschädigungen zu erfassen und deren übrig gebliebenes Informationspotential auszuwerten. Im Rahmen der Arbeiten wurde die Fundstelle dann in den ursprünglichen Zustand gebracht. Im Allgemeinen kann man sagen, dass sich die Untersuchung der festgestellten Beschädigungen als nicht effektiv herausstellte. Die betreffenden Fundsituationen konnte man nur schwer bewerten, wenn der Flächen‑ und Tiefenumfang der festgestellten Beschädigungen beibehalten sein sollte. Die Untersuchung identifizierte 16 Eingriffe, die im Raum der sog. Akropolis konzentriert waren. Trotz ihrer ziemlich großen Fläche sowie Tiefe wurden in den Überresten der genannten Eingriffe keine weiteren beweglichen Artefakte gefunden. Eine Ausnahme repräsentiert die Lokalisierung einer pyrotechnischen Anlage am nordöstlichen Rand der Fläche – Beschädigung 8. Hier fand man spätbronzezeitliche Keramikfragmente zusammen mit Belegen für die Einwirkung großer Hitze einschließlich der Überreste von Schmiedeschlacke. Die präventive Detektorbegehung entdeckte im Bereich der Akropolis auch eine Konzentration mittelalterlicher Metallfunde sowie positiver Fundsituationen. Die Hauptkategorie umfasste Hufeisen, metallene Pfeilspitzen und zwei Rädchensporen. Sämtliche Kategorien der Artefakte fallen ins 13. Jahrhundert und stehen im Einklang mit der bekannten Datierung der Fundstelle. Den entscheidenden Beitrag der Forschung bildete die Erfassung von Siedlungsaktivitäten der behandelten Periode im Bereich der sog. Akropolis. Die bisherige Kenntnis der Fundstelle hat sie als eine Fläche sekundären Charakters betrachtet. Vor allem mit Hilfe des digitalen Geländemodells konnte man weitere Befunde auswerten, die als Überreste von einem kleinen Herrensitz, einer Feste oder Burg interpretiert werden. Die Verteilung der aufgefundenen beweglichen Artefakte hat diese Behauptung nicht widerlegt, ganz im Gegenteil. Es gilt jedoch immer noch, dass ohne eine gezielte archäologische Forschung es nicht möglich sein wird, diese Frage eindeutig zu beantworten.

Bildbeschreibungen

Abb. 1 Lokalisation des Burgwalls Kolová. Abb. 2 Gesamtplan der Fundstelle. Interpretiertes digitales Geländemodell. Die Sichtbarkeit einzelner Befunde wird mit den auf der Karte von T. Velímský verzeichneten Befunden verglichen. Abb. 3 Untersuchungsfläche an der Fundstelle. Im Nordteil der inneren Fläche des Burgwalls sieht man auch rechteckige Vertiefungen – Überreste der Grabungsschnitte von Olga Pospíchalová aus dem Jahre 1966. Abb. 4 Karte der festgestellten Beschädigungen. Gesamtplan. Abb. 5 Karte der festgestellten Beschädigungen. Fläche der Akropolis. Vermessen wurden auch die Grundrisse der Überprüfungsschnitte.

Abb. 7 Dokumentation der illegalen Beschädigungen und Suchschnitte im Rahmen der Sichtungsgrabung. Abb. 8 Beschädigung 8. Eine Stelle mit Nachweisen von verbranntem Lehm und Schlackenfragmenten. Abb. 9 Verteilung der Metallfunde. Gesamtplan. Abb. 10 Verteilung der Metallfunde. Fläche der Akropolis. Abb. 11 Suchschnitte im Rahmen der Sichtungsgrabung. Gesamtplan. Abb. 12 Grabungsschnitt 96, der größte im Rahmen der Erkundungsgrabung. Abb. 13 Suchschnitt 102. Der zweitgrößte im Rahmen der Sichtungsgrabung.

Abb. 14 Zeichnerische Dokumentation der aufgefundenen Metallartefakte. Abb. 15 Trichterförmiges Scheidenortband von einem Messer oder Dolch. Abb. 16 Räumliche Verteilung keramischer Artefakte. Legende: N – Neuzeit, P – Jung- und Spätbronzezeit, S – Mittelalter (13. Jahrhundert). Abb. 17 Interpretiertes digitales Geländemodell. Detail der Akropolis. Befunde 22 und 23 können als Relikte einer bedeutenden Wohnstätte mit eigener Befestigung (Burgstall?) interpretiert werden. Darauf würde auch ein von Süden entlang der westlichen und nördlichen Kante der Akropolis führender Weg hinweisen. Ein Durchgang durch den Wall deutet auf die mögliche Gleichzeitigkeit mit der hochmittelalterlichen Phase der Fundstelle hin.

Abb. 6 Dokumentation der illegalen Beschädigungen.

Graphbeschreibungen

Graph 1 Größe der identifizierten Beschädigungen der Fundstelle.

Tabellebeschreibungen

Tabelle 1 Charakteristik der Metallfunde.

Graph 2 Größe der angelegten Suchschnitte im Rahmen der Sichtungsgrabung.

241


27.8.2014 10:11:37

Záchranný a preventivní výzkum hradiště Kolová, k. ú. Libavské Údolí

Recommend Documents