Zabavte malé neposedy



hry na doma, na ven a do auta



stolní hry



náměty na výtvarné činnosti včetně šablon



nenáročné kuchařské recepty



motivující příběhy



přehledný rejstřík her podle jejich zaměření

Doporučujeme:

Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected] www.grada.cz

Kateřina Zouharová

V knize najdete:

Zabavte malé neposedy

Vaše inspirace na zábavu s dětmi je již vyčerpaná? Rádi byste čas s dětmi trávili kreativněji? Tento herní zásobník vás jistě nadchne k úžasným společným činnostem. Kniha plná her pro děti předškolního a mladšího školního věku je určena rodičům a prarodičům a také učitelům mateřských a základních škol. Nabízí aktivity na doma i na ven, které jsou řazeny od podzimu do léta, kopírují tak školní rok. Knížkou provází skřítek Jablůněk, který vypráví své příhody holčičce Anetce a motivuje tak děti ke společné hře a tvorbě.

Zabavte malé neposedy Hry pro děti od 3 let








Aktivity na doma i na ven Náměty na výtvarné činnosti Motivující příběhy

Zabavte malé neposedy Hry pro děti od 3 let


GRADA Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Mgr. Kateřina Zouharová ZABAVTE MALÉ NEPOSEDY Hry pro děti od 3 let

Vydala GRADA Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5890. publikaci Ilustrace Kateřina Zouharová Foto Zdeněk Kautský Odpovědná redaktorka Jarmila Vohralíková Sazba a zlom Milan Vokál Návrh a zpracování obálky Daniela Eftimiadisová Počet stran 184 Vydání 1., 2015 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. © Grada Publishing, a. s., 2015 Cover Photo © allphoto.cz ISBN 978-80-247-9813-4 (ePub) ISBN 978-80-247-9812-7 (pdf) ISBN 978-80-247-5468-0 (print)

Obsah Podzim

Setkání – panenka/panáček . . . . . . . . . Hledej barvy! . . . . . . . . . . . . Houbaření . . . . . . . . . . . . . Šišková halda . . . . . . . . . . . . Doktor klepe, poklepává . . . . . . . . . . Žába . . . . . . . . . . . . . . Barevné odstíny . . . . . . . . . . . . Stěhování . . . . . . . . . . . . . Košíček s jablky a kosem . . . . . . . . . . Bramborová razítka . . . . . . . . . . . Podzimní obrázek . . . . . . . . . . . Koulení . . . . . . . . . . . . . Čaj lesní pro běžné pití . . . . . . . . . . Ježek . . . . . . . . . . . . . . Podíval jsem se z okna . . . . . . . . . . Postýlka . . . . . . . . . . . . . Kdo jsem já? . . . . . . . . . . . . Květináč s kaštany a strašákem . . . . . . . . Bublinová košíková . . . . . . . . . . . Lampiony . . . . . . . . . . . . . Bramborové hlavy . . . . . . . . . . . Svetr a čepice . . . . . . . . . . . . Preclíky . . . . . . . . . . . . .

Zima

Budka s ptáčkem na stromě . Rýmování . . . . . Pečení perníčků . . . . Most . . . . . . Veselé zpívání . . . . Cukrový svícen . . . . Vánoční stromeček . . .

.

46 47 . . . . . . . . 49 . . . . . . . . 50 . . . . . . . . 52 . . . . . . . . 54 . . . . . . . . 55 .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

10 11 12 13 15 16 18 20 21 22 24 25 27 28 29 31 32 34 36 37 39 40 42

.

Koulení míčku . . . . . Sněhulák v zasněžené krajině . . Kimova hra . . . . . . Hrášek v květináči . . . . Domeček se zahrádkou . . . Co do lesa nepatří? . . . . Protichřipková limonáda . . . Akvárko . . . . . . Pozorovací hra . . . . . Hrníček s čajem . . . . . Pokračování příběhu . . . . Kukačka . . . . . . Jednoduché krmítko . . . . Matematika z kartonu na vajíčka . Loutky z papírových rolí . . . Kukuřičná modelína . . . . Správná trefa . . . . .

Jaro

. .

.

. .

.

.

. .

. . .

.

. . . .

.

.

.

. .

.

.

. .

. . .

.

. . . .

.

.

.

. .

.

.

. .

. . .

.

. . . .

.

.

.

. .

.

.

. .

. . .

.

. . . .

.

.

.

. .

.

.

. .

. . .

.

. . . .

.

.

.

. .

.

.

. .

. . .

.

. . .

.

.

56 . 58 . 59 . 61 . 62 . 64 . 65 . 66 . 68 . 69 . 72 . 73 . 74 . 76 . 77 . 79 . 80

Trs sněženek . . . . . . . . . . . . Bramboroví ptáčci . . . . . . . . . . . Babylonská věž . . . . . . . . . . . . Na tři důlky . . . . . . . . . . . . Zlatice . . . . . . . . . . . . . . Jarní salát . . . . . . . . . . . . . Cizí řeči . . . . . . . . . . . . . Úkolovka v přírodě . . . . . . . . . . . Sluníčko . . . . . . . . . . . . . Moukaná . . . . . . . . . . . . . Zvířátka z vajíček . . . . . . . . . . . Mozaika . . . . . . . . . . . . . Kuřátko z vařečky . . . . . . . . . . . Balancování . . . . . . . . . . . . Kreslené hádanky . . . . . . . . . . . Ptačí hnízdo . . . . . . . . . . . . Kolo štěstí . . . . . . . . . . . . .

84 86 87 89 90 92 93 95 96 98 100 102 103 105 107 108 110

Mraveniště . . . . . . . . . . . . Zvířátka z oblázků . . . . . . . . . . . Něco jsme četli . . . . . . . . . . . . Květinoví skřítci . . . . . . . . . . . Stromová honička . . . . . . . . . . . Procvičování číslovek . . . . . . . . . . Záložka do knížky . . . . . . . . . . . Lesní příšera . . . . . . . . . . . .

Léto

112 114 116 117 120 122 123 126

Slaměné kroužky . . . . . . . . . . . Léčivé váčky . . . . . . . . . . . . Beruška na lístku . . . . . . . . . . . Pavučiny . . . . . . . . . . . . . Ovocná zmrzlina . . . . . . . . . . . Strašák . . . . . . . . . . . . . Krtek ve tmě . . . . . . . . . . . . Pikaria . . . . . . . . . . . . . Louka s motýly . . . . . . . . . . . . Šnek . . . . . . . . . . . . . . Stínová honička . . . . . . . . . . . Tvarování šňůrky . . . . . . . . . . . Přechod močálu . . . . . . . . . . . Myška z bambulek . . . . . . . . . . . Strom . . . . . . . . . . . . . . 3D květiny . . . . . . . . . . . . Lodičky . . . . . . . . . . . . . Pexeso . . . . . . . . . . . . . Tajné vůně . . . . . . . . . . . . Noční zvonkohra . . . . . . . . . . . Knoflíkový boj . . . . . . . . . . . . Narozeninové album . . . . . . . . . .

130 131 133 135 136 137 140 141 143 145 147 148 150 151 153 154 157 158 160 161 163 165

Seznam literatury . . . . . . . . . . . Rejstřík . . . . . . . . . . . . . Přílohy . . . . . . . . . . . . .

167 168 171

PODZIM

podzim

Setkání – panenka/panáček Bylo zářijové ráno, nebylo ani hezky, ani ošklivě. Prostě tak, jak v babím létě bývá – sluníčko svítilo, ale už tolik nehřálo, v trávě byly opravdu velké kapky rosy a občas foukl už trochu lezavý větřík. Většina dětí byla ve školce, jen Anetka ne. Anetku totiž do školky nevzali, mají tam prý moc plno a její mamin ka nechodí do práce, neboť doma mají miminko. A tak je teď Anetka doma. Tedy vlastně není doma, ale je na zahradě, která je u domu, a hraje si s míčem. Zkouší ho hodit do výšky a zase chytit. Hop, hop a hop. Míč lítá až skoro do oblak. Což o to, hodit ho není tak těžké, ale to chytání… No, teď se jí zakutálel až do toho nejtmavšího kouta zahrady ke staré jabloni a s velkou ránou do ní naboural. Ale co se to děje? Zpoza míče vylézá nějaký tvor, snad veverka? Myš? Obří červ? Ne, to je trpaslík! Anetka na něj nevěřícně zírá. „Co se to tady děje? Kdo mi to bouchá do domečku?“ spustil hned nazlobeně. „Jmenuju se Anetka a omlouvám se ti, trpaslíku, nevěděla jsem, že tady bydlíš,“ snaží se Anetka omluvit. „Já nejsem žádný trpaslík, jsem skřítek Jablůněk,“ stále ještě nazlobeně od povídá to zvláštní stvoření. „A nechceš si se mnou hrát? Mohli bychom si hrát s míčem,“ navrhne Anetka. „Nejprve si tě musím dobře prohlédnout, abych věděl, co jsi zač,“ říká Jablůněk už poněkud smířlivěji a pečlivě si Anetku prohlíží. Po chvilce povídá: „Prohlédl jsem si tě od hlavy až po paty a myslím, že bych si s tebou hrál rád.“ A tak se prvně setkala Anetka se skřítkem Jablůňkem, který bydlel ve staré jabloni v nejtmavším koutě zahrady. Celý den si spolu hráli s míčem a večer si slíbili, že se další den opět spolu setkají.

Činnost Materiál a pomůcky: šablonka (panenka či panáček), čtvrtka, lepidlo, krepový papír, vodové a temperové barvy, fixy, vlnitá lepenka Místo realizace: domov – stůl Zaměření: kreativita

10 ZABAVTE MALÉ NEPOSEDY

podzim

Realizace:

Na čtvrtku obkreslíme panáčka či panenku (záleží na pohlaví dítěte). Vybarvíme panáčkovi tělovou barvou ty části těla, které budou „vykukovat“ z oblečení. Z krepového papíru libovolné barvy trháme kousky, ty muchláme, máčíme do lepidla a lepíme panáčkovi namísto trička, vlastně jím to tričko „vybarvíme“. Vodovými barvami vybarvíme kalhoty a boty (nácvik správného namáčení štětce do vodových barev). Na vlnitou lepenku nakreslíme vlasy, vystřihneme je a nalepíme na hlavu. Pomocí fixů dokreslíme detaily na obličeji.

Šablonky – 01 Setkání – panenka/panáček viz Příloha

Hledej barvy! „Haló, Jablůňku, jsi tady?“ volala Anetka hned brzy ráno u staré jabloně. Skřítek vylezl ze svého domečku v kmeni stromu. „Jsem tady, nekřič tolik. Kam ses vypravila takhle brzy zrána?“ Bylo opravdu brzy. „Maminka mi večer řekla, že dnes jedeme k tetě a ta od nás bydlí daleko. Je moc hodná, ale na tu cestu se netěším,“ vysvětlovala Anetka. „Budou tě bolet nohy, viď?“ soucitně zabrblal skřítek. „Ale ne. Pojedeme autem,“ smála se Jablůňkovi Anetka. „Co přesně je auto?“ nebyl si Jablůněk jistý. „No, to je věc, do které si nastoupíš, mamka nebo taťka si sednou na místo s volantem a jedete po silnici. To auto jede samo. Jen někdy má hlad a musí se koupit benzin,“ popsala Anetka auto. „Aha, hřmotítko je auto,“ plácl se do čela skřítek. „Cože, hřmotítko?“ smála se Anetka. „A co v něm děláš ty, když mamka nebo taťka řídí?“ chtěl dál vědět Jablůněk. „Koukám se z okna, zpívám písničky s rádiem, ale někdy, když je cesta dlouhá, tak se nudím. To asi budu dělat dneska,“ prohlásila Anetka. „Víš co, koukej z okna a řekni mi, co všechno cestou uvidíš červené. Já mám červenou moc rád. Vždycky když jdu do lesa, tak koukám, co se cestou červená. ZABAVTE MALÉ NEPOSEDY

11

podzim

A z hřmotítka, tedy z auta, jistě uvidíš spousty červených věcí,“ přišel s nápadem Jablůněk. „Tak dobrá, všechno si zapamatuji a večer ti o tom budu vyprávět. Měj se krásně,“ rozloučila se s mnohem lepší náladou Anetka.

Činnost Materiál a pomůcky: kartičky z bílého kartonu, na jejichž jedné straně je barevná skvrna Místo realizace: auto Zaměření: postřeh Realizace: Pokud cestou neřídíte auto, můžete si zahrát tuto hru podle následujících pravidel. Připravte si kartičky, které jsou na jedné straně označené různobarevnou skvrnou a z druhé strany jsou bílé. V ruce si je srovnejte jako karty bílou stranou k dítěti, to si pak jednu z karet vylosuje. Podívá se na barvu skvrny a má co nejrychleji říct věc, kterou zahlédne z okna a která má stejnou barvu. Například si vylosovalo modrou, vykoukne z okénka a zahlédne modré auto. V případě, že řídíte, nemůže dítě barvy losovat, vy mu je namátkou zadáváte. Takže řeknete např. žlutá, dítě vykoukne z okénka a řekne žlutý dům.

Houbaření Jednou brzy ráno zaťukala Anetka na jabloň, ve které bydlel Jablůněk. „Jablůňku, vstávej.“ „Proč mě budíš tak brzo?“ zlobil se skřítek ještě v pyžamu a celý rozespalý. „Ale, Jablůňku, vždyť není tak brzo, už jsme s tatínkem byli na houbách.“ „Jak to myslíš na houbách?“ divil se Jablůněk. O něčem podobném slyšel prvně. Nechápal, proč někdo chodí stát na hou bách. Ale Anetka se jen smála a vysvětlila Jablůňkovi, že chodit na houby znamená vstát časně ráno (i když to zrovna neví, proč je tak důležité), obléct


podzim

se, vzít si holínky a do ruky košíček a vyrazit do lesa. Pak se chodí dlouho po lese a hledají se houby. Když se nějaká najde, musí tatínek nebo maminka zkontrolovat, zda není jedovatá. Pak ji uříznou a dají do košíčku. Doma se pak houby nakrájí a třeba usuší nebo usmaží.

Činnost Materiál a pomůcky: pevná lepenka, seno, sušené listy kukuřice, mech, větvičky, žaludy, malé šišky, buráky, sušené listy a šípky, disperzní lepidlo, drátek, dřevěná tyčka, barevné křídy Místo realizace: domov – stůl Zaměření: kreativita Realizace: Nejprve vylisujeme listy kukuřice. Na lepenku obkreslíme obrys hříbku. Klobouček pokreslíme křídami namočenými do lepidla. Po zaschnutí stejně vypracujeme zadní stranu. Nohu houby oboustranně polepíme listy kukuřice. Louku také vybarvíme křídou namočenou do lepidla a ozdo bíme přírodními materiály. Na zadní stranu houby pak připevníme tyčku, aby mohla sloužit jako zápich do květináče. Šablonky – 02 Houbaření viz Příloha

Šišková halda „Dobré odpoledne, Jablůňku, kdepak jsi byl ráno?“ zeptala se jednoho dne Anetka, když ten den byla u jabloně už podruhé. „Ráno jsem musel do lesa, přiletěla sojka, a že můj kamarád Hubert potřebuje pomoc. Ten noční déšť mu totiž vyplavil domeček,“ vysvětloval Jablůněk, proč časně ráno vyrazil do lesa. „Počkej, les hlídá sojka stejně jako v Krakonošovi?“ přišlo vtipné Anetce.

ZABAVTE MALÉ NEPOSEDY

13

podzim

„Nehlídá a nevím, kdo je Krakonoš. Prostě jen rychle létá, tak přiletěla ona,“ vysvětloval Jablůněk. „A jak to v tom lese po tom lijáku vypadalo?“ chtěla vědět Anetka. „Bylo toho moc, co se muselo opravit. A muselo to být rychle, než do lesa začnou chodit výletníci a houbaři. Před nimi bychom nemohli nic opravovat. A zničený domeček měl nejen Hubert, ale i veverka Terka, mravenci z mrave niště od vysoké břízy, lišák Chloupek také měl z půlky svou noru zaplavenou. A tak toho bylo potřeba docela dost opravit,“ vypočítával Jablůněk všechny lijákové katastrofy. „A jak jste to všechno opravovali, vždyť je toho tolik?“ chtěla vědět Anetka. „No, aby se to stihlo, musí se hlavně spolupracovat,“ začal popisovat Jablůněk, „veverky musely nasbírat spousty šišek, to víš, šiška a kůra je základní stavební kámen v lese. Sešli jsme se tam tři skřítci, já, Hubert a ještě Tonda, ten bydlí za lesem, nedaleko rybníka. My tři jsme budovali konstrukce a nakonec mravenci odvedli mravenčí práci. Vršili na konstrukci ty šišky, kůru a jehličky. U mraveniš tě jsme ale do toho mravenečkům nezasahovali, jejich konstrukce je složitá. A tak jsme nosili jehličky z okolí my všichni ostatní a mravenci stavěli, co jim síly stačily,“ popisoval Jablůněk rozdělení práce v lese. „Jak jste opravili domeček veverce Terce? Vždyť veverky bydlí na stromě, nebo tak to je alespoň v knížce o veverce Zrzečce, mamka mi ji nedávno četla,“ vrtalo Anetce hlavou. „To měli v knížce pravdu, bydlí. Terce jsme také nic opravovat nemohli, voda podmáčela půdu a spadl strom, ve kterém bydlela. Ale rychle našla náhradní dutinu, bylo však potřeba všechen její majetek přenosit. A Chloupkovi jsme museli vynosit vodu z nory, ale i to se nakonec stihlo,“ dovyprávěl všechny noční zážitky Jablůněk. „Tedy, to muselo být pracné. Tak já tě teď nechám odpočinout a přijdu později, musíš být hrozně unavený,“ rozloučila se Anetka s Jablůňkem.

Činnost Materiál a pomůcky: šišky Místo realizace: les Zaměření: pohyb v terénu, běh


podzim

Realizace:

Při procházce po lese si najdeme místo, kde je dostatek šišek. Dítě se jich pak v časovém limitu pokusí posbírat co nejvíce na jednu hromadu. V dalším kole může ve stejném čase sbírat opět šišky, ale tentokrát je bude smět nosit pouze po jedné. A co kdyby do třetice muselo ve stejném časovém limitu z nasbíraných šišek postavit místo hromady pyramidu?

Doktor klepe, poklepává „Jablůňku, kde jsi? Jablůňku!“ volala jednou časně ráno Anetka u staré jabloně a v ruce měla malý červený plastový kufřík. „O co jde? Proč mě tak voláš? A co to máš v ruce za divnou krabici?“ ozvalo se od smrků u plotu zahrady. „Přišla jsem ti ukázat, co mi přivezla teta Dana. Kde jsi byl ty?“ zeptala se zas na oplátku Anetka. „Byl jsem za myškou Hryzkou, která bydlí támhle ve starých smrčcích. Včera si poranila zadní tlapičku a potřebovala ránu převázat,“ řekl Jablůněk. „Jé, to se hodí,“ zvolala Anetka. „Co se hodí? Že je zraněná?“ divil se skřítek. Tedy tohle si o Anetce nemyslel. „Ale samozřejmě, že mi je její zraněné tlapičky líto, o tom nemluvím. Hodí se to, že jsem od tety Dany dostala doktorský kufřík. Podívej. S ním si můžeme hrát na doktora,“ vysvětlila Anetka Jablůňkovi. „Jé, a jak to u takového doktora chodí? Já u žádného nikdy nebyl. To víš, když nám něco je, tak se se zvířátky ošetřujeme navzájem, známe hodně bylinek a léčivých mazání z nich. Ale u doktora jsem nikdy nebyl,“ přiznal se skřítek. „Tak to je skvělé, já ti všechno ukážu, tohle je fondoskop, nebo tak nějak to mamka říkala. Doktor tím poslouchá srdce. Tady je teploměr na měření teploty, změřím tě. Máš šedesát stupňů,“ drmolila Anetka páté přes deváté. Celé odpoledne si s Jablůňkem hráli na doktora, až musela maminka večer volat Anetku k večeři, protože ta si ani nevšimla, že se už setmělo.


15

podzim

Činnost Materiál a pomůcky: Místo realizace: Zaměření: Realizace:

žádné domov – postel poznáváme lidské tělo Nejprve se naučíme říkanku: „Doktor klepe, poklepává na … ruku dává.“ Do říkanky postupně dosazujeme názvy různých částí těla. Říkanku doprovázíme potleskem nebo poklepy na podložku a ukazujeme zároveň označenou část těla rukou. U párových orgánů můžeme ještě přidat rozlišení pravá/levá. Takže například: „Doktor klepe, poklepává, na pravé chodidlo ruku dává.“ Pokud už jsou děti příliš dobré, můžeme je zkusit zmást. Řekneme tedy „doktor klepe, poklepává, na čelo si ruku dává“ a chytíme se ale za ústa. Dítě se však musí řídit říkankou a chytit se za čelo.

Žába „Ahoj, Jablůňku“, volala Anetka, když běžela k místu, kde bydlí její nový ka marád skřítek Jablůněk. Jenže když už byla docela blízko dutiny stromu, vyskočilo náhle proti ní cosi. Anetka vyjekla, šíleně se totiž lekla. „Tys to vymňoukla, snad se ještě vrátí!“ trošku se zlobil Jablůněk. „Kdo, prosím tě?“ divila se ještě trochu vylekaná Anetka. „Můj kamarád Béďa, skokan hnědý. Přišel se se mnou před zimou rozloučit.“ „A on poskáče do teplých krajů jako ptáci?“ zeptala se zase Anetka celá udi vená. „Ale ne, to by asi nezvládl. Žáby přečkávají zimu jinak, ony hybernují,“ smál se malý skřítek. „A co je to ta hybernace?“ divila se Anetka, takové slovo ještě neslyšela. „No, jak bych ti to řekl. Zpomalí se jim tlukot srdíčka, zklidní se jim dech a vy padají, jako když spí. Pak se zahrabou do bláta či si najdou nějakou skulinu a tam vydrží celou zimu,“ vysvětlil Jablůněk.


podzim

„Tak to mě mrzí, že jsem přerušila vaše rozloučení, když já se strašně lekla,“ omlouvala se Anetka svému kamarádovi. „To nevadí,“ uklidnil ji Jablůněk, „však zima uteče a my se s Béďou zase po tkáme. A pojď si hrát.“

Činnost Materiál a pomůcky: papírové talíře, lepidlo, kolíčky, temperové barvy, štětec, barevné papíry, nůžky, fixy, vyschlé fixy a tuš Místo realizace: domov – stůl Zaměření: kreativita


17

*

Realizace:

podzim

Papírový talíř přeložíme na polovinu, kraje ohneme směrem dolů a přilepíme. Vznikne tak něco jako kapsička. Z vnější strany natřeme žabáka zeleně a uvnitř červeně. Vystřihneme tělo žáby a potiskneme ho pomocí víčka od fixu namáčeného do barvy. Přilepíme jazyk z barevného papíru. Oči vyrobíme z bílého papíru, na který je namalujeme fixy, následně je přilepíme. Ze zeleného papíru vystřihneme přední a zadní nohy, které také potiskáme kolečky. Nohy přilepíme ze spodní strany žabáka a máme hotovo.

Barevné odstíny „Vezmi žlutou tužku, namaluj mi hrušku a pod hrušku talíř, sláva ty jsi malíř,“ prozpěvovala si jednoho rána Anetka a tančila u toho po zahradě. „Ty jsi mi ale zpěváček, dobré ráno,“ pozdravil ji pobaveně Jablůněk. „Dobré ráno, Jablůňku, jen se podívej, jak ten podzim maluje listy. A mě teď pořád zní v hlavě tahle básnička,“ vysvětlila Anetka kamarádovi svou zpěva vou náladu. „Pěkná písnička-básnička a na červené listy také něco máš?“ dobíral si Anetku skřítek. „Červená Karkulka šla ke svojí babičce, v ruce měla košíček a v něm koláčky,“ vymýšlela si teď už Anetka. Jablůněk se smál. „Vždyť se to nerýmuje.“ „Máš pravdu,“ byla na oko dotčená Anetka, „ale mě nic nenapadlo. Zkus to tedy ty. Listy jsou i zelené.“ „Zelená se listí, to jsem si jistý, a až listí spadne, už bude hnědé,“ zkusil skřítek svoji písničku. „No, ten konec se ti taky nepovedl, ale začátek byl dobrý. Tak teď jsem na řadě já, dej mi barvu,“ těšila se Anetka. „Pro tebe mám mechovou,“ řekl Jablůněk. „Mechovou?“ divila se Anetka zadané barvě. „No, mechovou,“ potvrzoval Jablůněk. „Ta není,“ durdila se Anetka.


podzim

„Ale je, vždyť mech je barevný, tak musí být i mechová barva,“ stál si za svým Jablůněk. „Jenže o té jsem nikdy neslyšela. Mechová, mechová, barva je podivná, je jí plný les, vždyť mechu je taky plný les,“ dokázala vymyslet Anetka. A Jablůněk se smál, až se za břicho popadal. „A teď dám barvu já tobě, takže… hmmm, kamenná!“ vymyslela Anetka. „Kámen je přece šedivej,“ divil se Jablůněk. „Může být, ale nemusí, je zkrátka kamennej,“ trvala si na své barvě Anetka. „Kamene kamennej, co nejsi šedivej, ležíš u cesty a líně koukáš,“ zkusil Jab lůněk. „No, tak to se nerýmuje vůbec,“ smála se Anetka. I Jablůněk se smál a měli o zábavu postaráno až do oběda. Vymýšleli si barvy, rýmy a moc se tomu smáli. Nechyběla barva kmenová, slimáčí, kompostová, ale i cihlová, béžová, oranžová a další známé i neznámé barvy.

Činnost Materiál a pomůcky: dva vzorníky barev (např. z drogerie, prodejny pro výtvarníky), tempery, štětce, kelímky, běloba, čtvrtky Místo realizace: domov – stůl Zaměření: slovní zásoba, barvy, kreativita Realizace: Poté, co získáme dva vzorníky barev, rozstříháme je na jednotlivé barevné čtverce. Nejprve můžeme s dětmi hledat dvojice a pojmenovávat jednotlivé barvy (není snadné pojmenovat jednotlivé barvy, např. cihlová, lila, petrolejová apod.), poté si můžeme zahrát pexeso. Po teorii přijde na řadu praxe. Zkuste si barvy namíchat. Vezměte si nejprve barvu ze základní nabídky temper, např. červenou. Postupně do ní zamíchávejte bělobu. Vytvořte si takto své vlastní barevné vzorníky.


19

podzim

Stěhování „Dobré ráno, Jablůňku,“ přišla jednoho rána pozdravit svého kamaráda Anetka, „mamka říkala, že půjdeme do lesa. Nechceš jít s námi?“ „Do lesa bych potřeboval. Ale víš, jít s vámi? Nemůžu se setkat s tvojí mamin kou, i když věřím, že je moc hodná,“ vysvětlil Jablůněk. „Já vím, je to dospělák a těm nemůžeme úplně všechno říkat. Mám to vymyš lené. Řekla jsem mamince, že si s sebou vezmu batůžek, že si potřebuji vzít některé své plyšáky, což potřebuju. Pan Králíček by se do lesa rád podíval. Ale myslela jsem, že by sis mohl k němu přisednout,“ seznámila skřítka se svým plánem Anetka. „Tak to bych rád, potřeboval bych do lesa zaskočit, ale já bych tam šel hodně dlouho. A můžu si s sebou něco vzít?“ chtěl vědět skřítek. „To víš, že můžeš,“ souhlasila Anetka. Ale to, co skřítek vyndal ze svého domečku, ji dost překvapilo. „Proč chceš do lesa nést šišky?“ nevěřícně zírala na tři smrkové šišky, které Jablůněk vytáhl ze své skrýše. „Potřeboval bych je vrátit do lesa. Z každé jsem si vytahal semínka z horních osmi řad, ale zbytek potřebuji vrátit do lesa,“ vysvětloval Anetce. „A proč?“ zeptala se Anetka. „Šišky ještě mohou lesu posloužit a já už je nepotřebuju. Kdybych je tu nechal povalovat, bylo by to plýtvání, a to příroda nemá ráda,“ přišel Jablůňkovi dů vod vrácení šišek naprosto jasný. „To chápu, maminka s tatínkem mi také pořád říkají, že nesmím plýtvat, třeba vodou, papírem nebo jídlem. Ale já se ptala, proč jsi vzal semínka jen z horních osmi řad, proč ne z celé šišky,“ upřesnila svůj dotaz Anetka. „Aha, to ty asi nemůžeš vědět. Já si z těch semínek v zimě vařím čaj, ale k tomu jsou vhodná semínka jen z horních osmi řad. Kdybys uvařila čaj z dalších řad, byl by hrozně hořký,“ dostalo se Anetce vysvětlení. „Tak teď už to chápu, tenhle recept vážně neznám. Tak vezmi šišky a nastup si,“ nastavila Anetka batoh Jablůňkovi a on se do něj vtěsnal se šiškami i s panem Králíčkem.


podzim


šišky les pohyb v terénu Pro hru si vybereme rovný lesní terén s dostatkem šišek. Před samotnou hrou je ještě potřeba si připravit velkou hromadu šišek a cílové místo, vzdálené asi 10 metrů. Úkolem dítěte je po odstartování přemístit co nejrychleji všechny šišky do cíle.

Košíček s jablky a kosem „Ahoj, Anetko, tak kdy tatínek přijde?“ ptal se Jablůněk v sobotu ráno, když ho Anetka přišla navštívit k jeho jabloni. „Kdy přijde co?“ nechápala, na co se skřítek ptá. „No, kdy přijde sklidit jablíčka? Už jsou zralá a letos obzvlášť sladká,“ byl už skřítek poněkud sdílnější, „že bych mu podstrčil ta nejpovedenější.“ „Aha, abych byla upřímná, nevím přesně, ale maminka včera říkala, že by v ne děli ráda upekla štrúdl. Tak to on asi půjde dnes nebo zítra ráno,“ informovala svého kamaráda Anetka. „To jo, tak to dá rozum, když maminka říkala… Jen nevím, co je to ten šrúdl,“ přiznal Jablůněk v rozpacích. „Žádný šrúdl, ale štrúdl. To je taková buchta, která se dělá z těsta, maminka ho rozválí válečkem, dá do něj nastrouhaná jablka, hrozinky, trošku másla, cukr a skořici. Vše zabalí do toho placatého těsta a tím vznikne nohavice. Potom to dá na plechu péct do trouby a já s tatínkem se hrozně těšíme, až to bude hotové,“ sdělovala postup výroby malá pekařka. „Víš co, Anetko,“ dostal Jablůněk nápad, „doběhni pro košíček a zkusíme jab líčka pro maminku natrhat sami, vždyť některé větve dosahují skoro až na zem. A třeba maminka tu dobrotu upeče už dneska.“ „Skvělý nápad a já ti pak kousek štrúdlu přinesu, ať taky ochutnáš,“ nadchnul Anetku Jablůňkův nápad a utíkala pro košík. ZABAVTE MALÉ NEPOSEDY

21

podzim

Činnost Materiál a pomůcky: vlnitá lepenka, jeden díl kulaté krabičky od troj úhelníčkových sýrů, barevné papíry, noviny, obvaz, tempery, štětec, voda, lepidlo, nůžky, ulamovací nůž Místo realizace: domov – stůl Zaměření: kreativita Realizace: Zmuchláme noviny do kuličky a obvážeme ji obvazem, aby držela tvar. Konce obvazu přilepíme lepidlem. Kuličku-jablíčko pak natřeme temperou (červenou, žlutou – podle toho, jakou chceme, aby mělo jablíčko výslednou barvu). Po zaschnutí ulamovacím nožem vyřízneme na vrcholku otvor a připevníme stopku. Tu vytvoříme z hnědého papíru stočeného do ruličky. Do pruhu vlnité lepenky vyřízneme ulamovacím nožem otvory (svisle seshora dolů, asi v centimetrových rozestupech), kterými „prošijeme“ proužky barevného papíru. Pruh papíru přilepíme ke krabičce od sýrů. Vznikne nám tak košíček, ke kterému přilepíme už jen ouško z vlnité lepenky. Z barevných papírů pomocí šablonek vytvoříme kosa, kterého přilepíme zepředu na košíček. Šablonky – 03 Košíček s jablky a kosem viz Příloha

Bramborová razítka Bylo ráno a Jablůněk čekal na Anetku, která se vždy radostně přiřítila ke staré jabloni. Dnes ale nešla a nešla. Jablůněk už byl celý netrpělivý, když vtom ji vidí. Dnes ale nejde vůbec radostně, jen se tak smutně šourá… A když přišla blíž, všiml si, že i očka má celá uplakaná. „Copak se ti stalo?“ ptal se Jablůněk celý ustaraný.


podzim

„Ach, Jablůňku, jsem tak smutná,“ zavzlykala Anetka. „Ale co se stalo? Píchla tě vosa? Před zimou jsou pěkně navztekané. Nebo tě spálila kopřiva? Upadla jsi?“ nevěděl skřítek, co jeho kamarádce vehnalo slzičky do očí. Ale byl rozhodnutý vosám vyhubovat, kopřivám pohrozit vytrháním, odnosit všechny kameny z cesty, po které Anetka chodí. Prostě udělat všech no, jen aby jeho kamarádka byla šťastná. „To Linda,“ vzlykla zase Anetka. „Kdo je Linda?“ nevěděl Jablůněk. „Linda bydlí na konci vesnice. Přišla ráno s maminkou na rychlou návštěvu, chybělo jim máslo ke snídani, tak si ho přišly půjčit,“ vysvětlovala Anetka. „A ty jsi smutná, že vám vzaly všechno máslo?“ začínal chápat skřítek, alespoň si myslel, že začíná chápat. „Vůbec ne, másla máme dost. Když ona se na mě vytahovala,“ dostalo se mu jiného vysvětlení, než čekal. „Aha a co dělala přesně?“ vyzvídal skřítek dál. Neměl totiž vůbec představu, co je to vytahovat se, ale nechtěl se Anetky ptát. „Vytahovala se, že má doma kufřík plný razítek, včera jí ho přinesl tatínek. Koupil jí ho cestou z práce. Má jich tam strašně moc a může tiskat psa, koč ku, koně, rybu, želvu, kytku, … no prostě všechno. A má je růžová, červená, modrá. A pak se mi posmívala, že já tiskat nemůžu,“ vysvětlila Anetka a opět se ozvalo malé, malilinké vzlyknutí. „Jé, to nebuď smutná, já ani moji kamarádi zvířátka také žádná tiskátka ne máme,“ utěšoval Jablůněk. „Ale vy také netiskáte,“ nedala se uklidnit Anetka. „Tak to se pleteš, my tiskáme. A krásně. Tiskáme tím, co najdeme v přírodě. Různými listy, mechem, květy, trávou, kůrou, peříčky a bramborami,“ vyjme novával Jablůněk vše, čím se dá v přírodě tiskat. „Bramborami?“ divila se Anetka a neuměla si představit, jak se kulatou bram borou něco tiská. „No, ta je na tiskání nejlepší. Jen si z ní musíš to, co chceš tisknout, vyřezat.“ „Aha,“ pochopila Anetka, „a tiskl by sis se mnou bramborama?“ „To víš, že ano,“ souhlasil skřítek, „přines papír a já jdu pro brambory a můj nožík.“ A pak už jen tiskali a tiskali. Natiskli spousty ryb, sluníček a čtverečků.


23

podzim

Činnost Materiál a pomůcky: velké brambory, fix, ostrý nožík, temperová barva, papír Místo realizace: domov – stůl Zaměření: kreativita Realizace: Očištěné brambory podélně překrojte napůl. Na každý ornament je potřeba jedna polovina brambory. Ornamenty, které si chcete tisknout, si na bramboru nejprve předkreslete fixem. Potom ostrým nožíkem ořežte bramboru do předkresleného tvaru. Do mělkého kelímku vytlačte trochu temperové barvy. Do ní si pak namáčejte svá bramborová razítka a obrázky si tiskněte na papír. Kromě ozdobení papíru si tímto způsobem můžete vytvořit balicí papír, pomocí textilních barev si pak můžete vyzdobit tričko, povlak na polštář apod.

Podzimní obrázek „Ahoj, Jablůňku, podívej, co jsem našla,“ běží Anetka celá rozzářená za svým malým kamarádem a v ruce drží kaštan. „Jé, Anetko, ten je pěkný a jaký má velký pupek,“ líbí se kaštánek i Jablůňkovi. Jenže Anetka nechápe, o čem to ten Jablůněk mluví, jaký pupek? Copak kaštan má pupek? „Jablůňku, ty jsi ale popleta, podívej se, jak vypadá pupek,“ a už si Anetka vyhrnuje svetřík, tričko i košilku, aby svého kamaráda poučila. „Anetko, zase se obleč, já vím, jak vypadá pupek, také jeden mám. Jenže kaštan má úplně jiný pupek. Je to ta bílá skvrna a tenhle tvůj kaštánek ji má opravdu hezky vykreslenou. Takže popleta jsi tady ty,“ nezapomene si rýp nout skřítek. „Tak promiň, Jablůňku, já jen, že o pupku na kaštanu jsem ještě nikdy neslyšela. A neukázal bys mi ještě něco dalšího?“


podzim

„Ukážu, rád, pojď se kouknout do zadního konce zahrady, tam roste na plotě ší pek, to je také zajímavá rostlina. A taky vím něco o žaludech, jeřabinách a naž kách z javoru,“ sliboval Jablůněk Anetce a dva malí kamarádi odcházeli spolu do vzdálenějšího konce zahrady, zabráni do vzrušujícího hovoru o přírodě.

Činnost Materiál a pomůcky: čtvrtka, tuš, temperové barvy, štětec, kelímek s vodou, lepidlo, listy s výraznými žilkami (např. z javoru), přírodniny (šípky, jeřabiny, nažky, jehličí, …) Místo realizace: domov – stůl Zaměření: kreativita Realizace: Na čtvrtku ukápneme černou tuš. Poté nakláníme čtvrtku ze strany na stranu, až se skvrna rozleje do tvaru „koruny stromu“. Připravíme si temperové barvy a natřeme jimi listy z rubové strany (tam, kde jsou výrazné žilky). Listy otiskneme do naší koruny. Než barvy zaschnou, dokreslíme štětcem a tuší kmen stromu. Pomocí disperzního lepidla nalepíme do koruny stromu a na zem nasbírané přírodniny.

Koulení „Dobré ráno, Jablůňku,“ pozdravila Anetka poněkud smutně svého kamaráda jednoho mlhavého rána. „Dobré ráno, cože tak smutně?“ zeptal se skřítek, když viděl, že Anetka má slzičky na krajíčku. „Ale, zapomněla jsem si včera uklidit míč a dneska ráno jsem ho našla vyfouklý a tady je asi prokousnutý,“ ukazovala Anetka Jablůňkovi to, co zbylo z jejího růžového míče. „Anetko, kdo to mohl udělat? Nějaká šelma? Že by kuna Lojzík? Ale ten by mě přišel pozdravit, vždycky se u mě staví, když jde kolem. A já mu říkám: ,Lojzíku, ZABAVTE MALÉ NEPOSEDY

25

podzim

rozmysli si ta kuřátka, přeci je nemůžeš sedlákovi krást.’ Ale on se jen zasměje, že je šelma a to jsou pudy.“ „Jablůňku, já vím, co to bylo za šelmu a čí to byla vina,“ vrátila Anetka Jablůňka zpátky k myšlenkám na míč. „Tak řekni, čí,“ chtěl vědět Jablůněk. „No, vina to je moje, neuklidila jsem si míč, nechala jsem ho hned u plotu. Taťka, když přijížděl včera domů, otevřel bránu zrovna ve chvíli, kdy sousedům utekl jejich Brok, a ten míče přímo miluje. Takže vběhl k nám a ten můj hned popadl a prokousl. Takže to udělal Brok a vina to byla i moje, měla jsem ho včas uklidit,“ byla z toho moc smutná Anetka. „Neboj, ukážu ti, s čím si hrají skřítčí děti. Takovéhle míče my nemáme, takže si musíme házet a kopat s tím, co zrovna je. Na házení si třeba uděláme kouli z lopuchu, kterou naplníme ptačími pírky. Ale ta se musí sbírat mnoho týdnů, někdy i měsíc. Nebo si házíme se zralými makovicemi, ale ty teď také nemám. Kopat se dá třeba do žaludů. Máš nějaký?“ zajímal se Jablůněk. „Ten tedy nemám,“ byla stále smutná Anetka. „A co koulení, to jde čímkoli, třeba támhle tím placatým kamenem,“ měl nápad Jablůněk. „Tak to tedy zkusme, i když jako můj míč to nebude,“ souhlasila Anetka. Koulet kamenem ale bylo těžké, hlavně pro Jablůňka. Sice je silák, ale přece jenom ten kámen byl stejně velký jako skřítek sám. A tak byl Jablůněk po chvilce příliš unavený a rozhlížel se po něčem lehčím. A našel. Tatínek o ví kendu nařezal dřevěná polínka, ta byla ke koulení naprosto ideální. Jablůněk a Anetka tak kouleli celé dopoledne, kouleli si nahrávky, kouleli na cíl i na dálku. A Anetka na zničený míč úplně zapomněla.


nařezaný kotouč ze dřeva nebo polínko cesta obratnost Při procházce najdeme vhodný špalík, nebo máme s sebou nějaký šikovný kotouč ze dřeva.


podzim

Potom stačí na lesní cestě či v parčíku označit metu, od které budeme koulet. Můžeme tak jako Anetka a Jablůněk koulet do dálky, na cíl nebo si jen tak přihrávat.

Čaj lesní pro běžné pití „Jablůňku, Jablůňku,“ volala jednoho rána svého kamaráda Anetka, „nešel bys se mnou na kompost? Maminka mě poslala vyhodit tyhle slupky z jablek.“ „A proč?“ divil se skřítek. „No, nechci tam jít sama,“ posmutněla malinko Anetka, bylo jí líto, že si na ni nechce kamarád udělat čas. „Ale to ne, já s tebou půjdu rád,“ vysvětloval skřítek, „ale proč je jdeš vyhodit?“ „No, maminka dělala jablečný koláč a slupky nám zbyly, tak mě poslala je vyhodit, ona nemůže jít, musela by oblékat Mariánku,“ už s úlevou v hlase vysvětlovala Anetka důvod své cesty. „To jo, ale já pořád nechápu, proč je jdeš vyhodit, jako vůbec,“ pořád se divil Jablůněk. „A co s nimi?“ „No třeba si z nich můžeš udělat čaj,“ navrhl skřítek kamarádce. „Čaj ze slupek?“ divila se Anetka. „No jo, já to tak dělám pořád. I když samotné slupky by nestačily. Ještě k tomu přidej listy z maliníku. Máte ho na zahradě u plotu a maliny už jsou stejně pryč,“ radil Anetce Jablůněk. „A to bude stačit?“ ptala se Anetka „Určitě. A můžeš si i měnit chutě, přidej třeba listy z jahodníku nebo, až půjdeš do lesa, z ostružiníku,“ radil skřítek své kamarádce. „Jé, tak na co ještě čekáme? Já myslím, že už mám velkou žízeň.“

Činnost Materiál a pomůcky: 2 díly jablečných slupek, 1 díl listů lesního maliníku, ostružiníku a lesního jahodníku Místo realizace: domov – kuchyně


27

podzim

Zaměření: Realizace:

vaření Všechny ingredience zalijeme horkou vodou a 15 minut louhujeme. Scedíme a můžeme pít.

Ježek „Dobré ráno, Jablůňku, neměl bys nějaké pěkně vyzrálé jablíčko?“ ptala se jednoho říjnového rána Anetka svého kamaráda. „Dobré ráno, Anetko, máš hned takhle po ránu chuť na vitaminy? To ti chvá lím,“ měl radost Jablůněk z Anetčiny volby zdravé snídaně. „Ale ne, Jablůňku, já už měla k snídani jogurt a müsli, jenže vzadu u záhonu s mrkví je jeden pěkně veliký ježek a já bych mu chtěla dát něco dobrého na zub,“ vysvětlila Anetka s úsměvem svému kamarádovi, co že to chce udělat s jablíčkem. „Jen to ne!“ vyděsil se Jablůněk. „Teda to jsem si nemyslela, že jsi takový lakomec,“ byla Anetka zklamaná z re akce svého kamaráda, který jí nechtěl dát jablíčko pro ježka. „Anetko, kdyby to ježkovi udělalo dobře, tak bych zrovna jemu dal klidně celý koš jablíček, jenže ono to tak není. Ježkové jablíčka vůbec nejedí, právě naopak, bylo by jim po nich jedině zle. Oni jsou totiž hmyzožravci, jestli mu chceš udělat radost a dát mu něco dobrého, chyť mu pořádného brouka. Klidně sní i žížalu, a dokonce i zmiji,“ vysvětlil Jablůněk Anetce. „Teda fuj, to já chytat nebudu. Myslíš, že si to dokáže chytit ježek sám? Já to asi nedokážu,“ prohlásila Anetka. „Neboj se, Anetko, doteď se najedl docela sám, tak myslím, že to dokáže i na dále. Ale nechceš mi ho jít ukázat?“ zeptal se Jablůněk. „No jasně, pojď,“ souhlasila Anetka.

Činnost Materiál a pomůcky: čtvrtka, hnědá modelína, lepidlo, kus-kus, mák, tempery, štětec, kelímek s vodou, malé jablíčko, krepový papír (žlutý, zelený, hnědý, červený) Místo realizace: domov – stůl


podzim

Zaměření: Realizace:

kreativita Na čtvrtku si obkreslíme ježka. Jeho bodliny „vybarvíme“ pomocí modelíny, tedy roztíráme mu v místech bodlin modelínu do tenké vrstvy. Potom natřeme hlavu lepidlem a vysypeme kus-kusem. Po dobu schnutí lepidla překrojíme malé jablíčko. Natřeme ho temperou na překrojené straně a opakovaně otiskneme na obrázek k ježkovi. Na zem pod ježka nalepíme kousky barevných krepových papírů jako listí, ve kterém se ježek prochází. Na závěr nám zbývá udělat ježkovi oko a čumáček. Do místa, kde mají být, kápneme lepidlo a nasypeme mletý mák.

Šablonky – 04 Ježek viz Příloha

Podíval jsem se z okna „Jablůňku, vstávej už,“ budila jednoho rána Anetka svého kamaráda dříve, než je obvyklé. „Co se děje, proč tak časně?“ zíval ještě rozespalý skřítek. „My dneska jedeme na výlet do cizí země, tak vstáváme brzo,“ vysvětlovala Anetka důvod svého časného budíčku. „A do jaké cizí země, to nechápu, co je na ní cizí? Kde to je?“ divil se skřítek, vůbec tomu nerozuměl. „Maminka říkala, že pojedeme do cizí země, jmenuje se Německo, nevím, čím je cizí, ale mluví se tam jiným jazykem.“ „To se dá?“ divil se Jablůněk. „No, třeba tady řekneš kočka a oni řeknou keuši, nebo tak nějak,“ vysvětlo vala to Anetka skřítkovi tak, jak jí předtím maminka, jen to slovíčko malinko popletla. „A to si rozumějí?“ divil se Jablůněk. „Asi jo, protože jinak nevím.“ „A to Nelměcko je ještě něčím jiné?“ zajímalo Jablůňka. ZABAVTE MALÉ NEPOSEDY

29

podzim

„Německo,“ smála se Anetka. „Já nevím, asi jo. Možná tam jsou fialové stromy a červené silnice. A jablíčka tam možná rostou na borovici,“ představovala si Anetka. „Myslíš?“ divil se Jablůněk, vůbec si neuměl představit, že by místo staré jab loně bydlel ve staré borovici. „Určitě,“ trvala na svém Anetka, „jinak by nebyla cizí. Jen nevím, jak tam vy padají psi. Možná mají rohy jako krávy. Chceš jet s náma?“ pozvala skřítka. „To asi ne, trochu se bojím, jeď to nejdříve prozkoumat. Ale hlavně koukej dobře z okýnka a pak mi řekneš, jak to tam vypadá,“ prosil skřítek kamarádku. „Anet, jedeme,“ uslyšeli najednou volání maminky. „Tak já už poběžím, budu hodně koukat z okýnka a pak ti řeknu, co jsem viděla,“ spěchala Anetka. „Tak jo,“ zaradoval se skřítek, rozloučil se s Anetkou, a když odběhla do auta, šel se ještě natáhnout, aby dospal ten ranní budíček. A zdálo se mu o cizí zemi, kde lesy byly červené, voda žlutá a kopretiny modré.


žádné

auto postřeh, paměť Tato hra rozvíjí schopnost vnímat svět a jeho detaily, zároveň cvičí paměť. Začne dítě, koukne se ven z okénka a řekne: „Podíval(a) jsem se z okna a viděl(a) jsem…“ Jmenuje něco, co cestou zahlédlo. Nyní je na řadě rodič, řekne: „Podíval(a) jsem se z okna a viděl(a) jsem…, …“ Nyní musí zopakovat to, co předtím řeklo dítě, a přidat něco svého. Seznam zahlédnutých věcí stále přibývá a je těžší je všechny vyjmenovat. Kdo se splete nebo na něco zapomene, prohrál. Také je dobré si dopředu dohodnout počet věcí, při kterém hra skončí.


podzim

Postýlka „Dobré ráno, Jablůňku,“ pozdravila Anetka svého kamaráda zvesela. Jenže co to, Jablůněk dnes vůbec nejde zvesela. Jen tak se belhá a drží se za záda. „Dobré ráno, Anetko,“ hlesne na oplátku. „Co ti je? Vždyť ty se belháš jako nějaký starý dědeček,“ nevěří Anetka svým očím. „Také se cítím jako nějaký starý dědeček, ale do toho mám ještě daleko, vždyť je mi teprve 283 let. Jenže já se dnes vůbec nevyspal. Rozbila se mi moje po stýlka z borovicové kůry a mechových lístků. Je celá rozlámaná a já se na ní vůbec nevyspal. Teď mě hrozně bolí záda,“ stěžoval si Jablůněk. „Tak to bychom s tím měli něco udělat,“ rozhodla Anetka. „Moje maminka říká, že zdravé spaní je základ. Dokonce donutila dědu, aby si koupil novou postel místo té proležené.“ „Tak dobře,“ souhlasil Jablůněk, „ale musíš sama dojít pro novou kůru z boro vice, já se nemůžu hnout.“ „Dojdu,“ souhlasila Anetka, co by pro svého kamaráda neudělala, „jenže, ne poznám borovici. Takže ani její kůru. Poradíš mi?“ „Poradím, má dlouhé jehlice, malé kulaté šišky, hodně rozpraskanou kůru a roste v rohu, kde máme kompost.“ Anetka se rozeběhla hledat kůru z borovice a Jablůněk se zatím dobelhal do svého domku ve staré jabloni, aby vytáhl ven svou starou postýlku.

Činnost Materiál a pomůcky: nízká otevřená krabička nebo víčko (od krabičky od bot, bonboniéry), 4 ruličky od toaletního papíru, látka (stačí odstřižky), skartovaný papír, nůžky, lepidlo, provázek, vodové barvy, bílý papír, brambory, vánoční vykrajovátka, tempery, štětec Místo realizace: domov – stůl Zaměření: kreativita


31

podzim

Realizace:

Ruličky od toaletního papíru obalíme bílým papírem a přilepíme. Poté je natřeme vybranou barvou a necháme zaschnout. K víčku od krabičky přilepíme látku jako prostěradlo, kterou jsme si předtím odměřili a vystřihli. Látku jsme záměrně vystřihli o něco větší, abychom přesahy mohli přehnout. Ke krabičce s prostěradlem přilepíme papírové ruličky jako nohy a postel je hotová. Příprava peřiny a polštáře je také velmi jednoduchá. Nejrychleji dojdeme k cíli bez šití. Z látky vystřihneme dva obdélníky. Větší použijeme na výrobu peřiny, menší na polštáře. Nejprve si připravíme razítka z brambor. Brambory nakrájíme na plátky a vánočními vykrajovátky vykrájíme zvolené tvary. Razítka máme hotová. Natřeme je pak temperami a potiskáme jimi látku. Necháme zaschnout. Na střed obou položíme hromádku skartovaného papíru. Papír látkou obalíme a konce látky slepíme. Polštář i peřinku položíme do postele. Další jednoduchou možností je vložení skartovaného papíru do přeloženého ubrousku a sešití jeho okrajů sešívačkou.

Kdo jsem já? „Jablůňku, kde jsi?“ hledala Anetka svého kamaráda. „Co se děje, copak hoří?“ divil se Jablůněk, proč je tak naháněn. „Nehoří, ale kdyby hořelo, tak by se to dneska hodilo,“ řekla Anetka. „Cože, proč?“ tahle odpověď Jablůňka překvapila, vždyť, kdo by chtěl, aby hořelo? „Já nechci, aby úplně hořelo, jen že dneska budeme mít návštěvu. Přijede taťkův bratranec a on je hasič,“ vysvětlovala Anetka. „A u vás hasič hasí oheň?“ „Ano, u vás skřítků ne?“ ptala se Anetka.


podzim

„U nás hasí požárníci. Ale jenom velké ohně, malé se snažíme uhasit sami. Skřítkové mají totiž krátké nožičky a než doběhnou na místo požáru, tak to dost trvá,“ vysvětloval Jablůněk. „Tak to je trochu legrační. A proč nejedou autem?“ divila se Anetka. „No a kdo nám ta auta postaví? A co když se rozbijí, kdo je opraví? Taky ne umíme řídit,“ připomněl Jablůněk. „U nás auta opravují a staví automechanici. Vím to jistě, můj děda Tonda je automechanik. Nevím, kde se lidi učí řídit,“ řekla Anetka. „A co dělá tvůj druhej děda, Zbyněk?“ zajímalo Jablůňka. „Teď už nic, je spíš doma. Ale dělal lidem vodu.“ „Takže tvůj děda byl vodník?“ divil se Jablůněk. „Vodník nebyl, to by byl z pohádky. On tahal trubky, měl nářadí a montoval ko houtky. Jmenuje se to něco jako inslatér,“ neuměla Anetka říct slovo instalatér. „Jé, a co se ještě u vás u lidí dá dělat? My skřítci si všechno děláme spíš sami, víš?“ chtěl se dozvědět víc Jablůněk. „Počkej, ještě znám nějaká povolání. Třeba policajti dávají do vězení zlobivý lidi a taky dávají pokuty. Když jsi pekařka, pečeš chleba a koláče. To dělala moje babička Leona. Taky můžeš třeba řídit letadlo,“ vyjmenovávala Anetka povolání, která ji zrovna napadla. „A jak to ty lidi umí?“ zajímalo Jablůňka. „To nevím, ale na vše se prý musíš hodně učit ve škole. A tam jsou paní učitelky. To dělala moje mamka,“ vysvětlila Anetka. „A na maminky je taky nějaká škola?“ chtěl vědět skřítek. „To nevím, musím se mamky zeptat, nikdy o tom nemluvila.“ „A nemohl bych si zkusit být někým? Jako třeba odpadkářem? Vždycky je vidím jezdit a odvážet odpadky,“ navrhl Jablůněk. „To jsou popeláři,“ smála se Anetka. „Ale můžeme to zkusit. A pak si zahrajeme na doktory – já mám v pokojíku ten kufřík, přinesu ho,“ navrhla Anetka. „Doktoři nosí kufry? Já myslel, že léčí lidi,“ divil se Jablůněk. „Léčí, ale nářadí mají v kufříku,“ vysvětlovala Anetka. „Tak už si pojď hrát, ať si do večera stihneme ještě zahrát na pošťačku,“ navrhla Anetka a pustili se s Jablůňkem do hry.


33

podzim


žádné domov – postel slovní zásoba Ke hře se nejprve naučíme jednoduchou básničku: „Hádej, hádej, hadači, poběž rychle sem, (v ruce malý štětec mám), kdopak asi jsem?“ No a teď je řada na dítěti, které má uhádnout, o jaké povolání se jedná. Další z možných spojení, kterými nahradíme slova v závorkách: • cihlu k cihle přikládám (zedník) • řídím velké letadlo (pilot) • šiju nové kalhoty (krejčí, švadlena) • jitrnice vyrábím (řezník).

Květináč s kaštany a strašákem „Ach jo, tak už je konec,“ takhle smutně uvítal Jablůněk jednoho rána svou kamarádku Anetku. „Čeho konec?“ nevěděla Anetka. Den teprve začal a nic jiného ji nenapadlo. „No, konec babího léta,“ vysvětlil smutně skřítek, „mám toto období vážně moc rád, dozrávají jablíčka, hrušky, šípky, zlátnou listy, ještě je dost sluníčka, ale ráno svěží vzduch už voní mrazíkem. V lese se dají najít houby. Prostě, ach jo, babí léto mám rád a ono si už dovolí končit.“ „Ale Jablůňku, za rok bude zas,“ pokusila se Anetka potěšit svého kamaráda, „alespoň už může začít podzim. Já dostala moc hezké kozačky, tak je konečně budu moct začít nosit. A taky se budou moct nosit deštníky a holínky. Člověk sice venku trochu prochladne, ale vítr nám zas pěkně ofouká tváře. Neboj, bude to prímové.“ „No, když myslíš, asi máš pravdu, ale já ti pořád nevím, prostě stýskat se mi bude a hotovo,“ pravil i přes velkou Anetčinu snahu stále smutný skřítek.


podzim

„Tak víš co, půjdeme si nasbírat nějaké věci na památku. Třeba nějaké kaštany, žaludy, listy, šípky. A ty si s nimi vyzdobíš svůj domeček. Pak když se na ně podíváš, tak si vzpomeneš na babí léto a bude ti fajn, třeba i v zimě,“ navrhla kamarádovi Anetka. „Skvělý nápad, jsi hlavička. Tak kdo bude u kaštanu na návsi za kostelem první? Tři, dva, jedna, start,“ a oba kamarádi se rozeběhli posbírat si nějaké kaštany na památku.

Činnost Materiál a pomůcky: květináč o průměru 10 cm, polystyrenová kulička o průměru 12 cm, mech, kaštany a šípky, barevné listy (pouze lehce vylisované), lýko či dárková stužka, disperzní lepidlo, barevné papíry, špejle Místo realizace: domov – stůl Zaměření: kreativita Realizace: Nejprve si listy ozdobíme květináč. Polystyrenovou kuličku vlepíme lepicí pistolí do květináče. Pak na ni přilepíme střídavě kaštany a mech, přičemž kaštany lepíme lepicí pistolí a mech připevníme disperzním lepidlem. Pak přijdou na řadu šípky, které přilepíme také lepicí pistolí. Výroba strašáka je pak docela jednoduchá, jednotlivé části obkreslíme na barevné papíry, vystřihneme a slepíme k sobě. Z rukávů a nohavic mohou strašákovi vykukovat kousky slámy, odstřižky lýka či dárkové stužky. K hotovému strašákovi připevníme špejli, tuto špejli pak zapíchneme do ozdobené kuličky. Šablonky – 05 Květináč s kaštany a strašákem viz Příloha


35

podzim

Bublinová košíková „Jablůňku, Jablůňku, koukej, co mám,“ hledala Anetka svého kamaráda. „Co máš?“ ptal se Jablůněk, který právě sbíral spadané listí okolo jabloně. „Mám bublifuk, je nový. Taťka mi ho koupil cestou z práce. Jen mě mamka poslala foukat bubliny ven.“ „Za chvilku se kouknu, jen tady dodělám to listí. Už ho sbírám asi potřetí. Vítr mi to vždycky rozfouká,“ měl Jablůněk plné ruce práce. „Ten vítr bude na ty bubliny skvělej. Bude je hezky odnášet. Já ti pomůžu s listím a pak budeme foukat bubliny, jo?“ navrhla Anetka. A listy byly za chvilku posbírané. Pak už mohla začít hra s bublifukem. Foukala Anetka i Jablůněk. Závodili, komu bublina doletí dál, komu se trefí do stromu, kdo ji bude mít těžší. Foukali a foukali, až celou náplň vyfoukali. „Jé, už nemáme,“ byl smutný Jablůněk. „Neboj, mamka nám udělá novou náplň. Ona to umí,“ utěšovala skřítka Anetka. „To je teda kouzelnice,“ byl z toho překvapený Jablůněk, vůbec netušil, že se dá voda na bubliny udělat. „Moje mamka je kouzelnice, míchá vodu a to, čím myje nádobí, aby vyrobila bubliny. Ale ty bubliny praskaly. A teď tam leje ještě něco kouzelného a ony skoro nepraskají. Jdu ji poprosit. Přijdu za chvíli,“ odběhla Anetka. Ale za chvíli byla zpět i s novou náplní. A bubliny létaly až do večera.

Činnost Materiál a pomůcky: směs na bubliny připravte asi 4 hodiny před hraním: smíchejte 6 šálků vody, 2 šálky tekutého přípravku na mytí nádobí a ¾ šálku kukuřičného sirupu, košík Místo realizace: domov Zaměření: kreativita Realizace: Podle návodu připravte dostatečně velkou bublinu. Dítě se bude snažit dopravit ji foukáním do košíku umístěného na opačné straně místnosti.


podzim

Boduje samozřejmě jen tehdy, když bublina cestou nepraskne. Dítě bude muset pořádně foukat zespodu, aby si bublina udržela náležitou výšku, a při klesání ji směřovat ke košíku.

Lampiony „Ááá, ahoj Jablůňku,“ zívla jednoho rána Anetka na pozdrav svému kamará dovi. „Dobré ráno, Anetko,“ odpověděl jí Jablůněk,“ cože tak ospale? Máš také pro blémy s postýlkou, jako jsem měl já?“ „Ale ne, jen mi maminka včera před spaním vyprávěla moc hezký příběh o sva tém Martinovi a já pak nemohla usnout. Pořád jsem na něj musela myslet,“ vysvětlila Anetka kamarádovi. „A pamatuješ si ho? Povíš mi ho také? Já o něm ještě neslyšel,“ žadonil Jab lůněk. „Určitě. Poslouchej: Kdysi, moc, moc, móóóc dávno žil jeden Martin. Jeho tatínek si přál, aby se stal vojákem. Martin tatínka poslechl, vojákem se stal a jezdil na bílém koni. Jednou jel na tom svém koni do města, byla už tma a zima a potkal cestou žebráka. Žebrák je člověk, který má hlad a je mu zima, nemá totiž žádné peníze, víš?“ zeptala se Anetka. „Aha, už vím,“ odpověděl Jablůněk a Anetka pokračovala. „Tomu Martinovi bylo líto toho žebráka, tak si sundal svůj vojenský plášť, rozřízl ho mečem a dal půlku žebrákovi, aby mu nebyla zima. Díky tomu ten žebrák nezmrzl, víš?“ „Vím,“ pokýval hlavou Jablůněk. „No, a pak už ten Martin nechtěl být vojákem,“ pokračovala Anetka, „a začal pomáhat všem lidem. A na památku toho, že se rozdělil o ten plášť, se rozsvěcí lampiony a svíčky. A my s maminkou půjdeme na lampionový průvod a já se moc těším. Tebe vezmu do kapsy s sebou, abys to také viděl.“ „Jé, děkuju moc,“ zaradoval se Jablůněk, pak ale trochu posmutněl. „Když já bych chtěl také lampionek.“ „Tak ti spolu nějaký uděláme, pojď,“ měla řešení Anetka.


37

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Zabavte malé neposedy

Recommend Documents