Česká kinantropologie 2013, vol. 17, no. 1, p. 73–82
ZAŘAZENÍ VYŠŠÍ NADMOŘSKÉ VÝŠKY DO PŘÍPRAVY RYCHLOSTNÍCH KANOISTŮ (C2) NA OLYMPIJSKÉ HRY V LONDÝNĚ 2012 USE OF ALTITUDE TRAINING BY CANOE RACERS (C2) IN PREPARATION FOR 2012 OLYMPIC GAMES IN LONDON JIŘÍ SUCHÝ1, JAROSLAV RADOŇ1, 2, LIBOR DVOŘÁK2 1 2
Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze Armádní sportovní centrum Dukla Praha
SOUHRN Úvod článku stručně shrnuje základní poznatky k využití vyšší nadmořské výšky ve sportovním tréninku, především se zaměřením na kanoistiku. Hlavní část popisuje formou kazuistiky na příkladu dvou kanoistů (C2, 1 000 m) pobyty a tréninkového zatížení ve vyšší nadmořské výšce do přípravy na olympijské hry v Londýně 2012. Celkem byly v rámci posledních třinácti měsíců předolympijské přípravy zařazeny čtyři pobyty ve výšce. První pětidenní pobyt ve 3 000 m n. m. byl zaměřen na zvýšení tvorby červených krvinek před MS 2011, kde se kanoisté nominovali na OH v Londýně. Pobyt ve výšce 3 000 m n. m. se stejným cílem byl zařazen také 8 týdnů před finálovým závodem na OH. První čtrnáctidenní pobyt a trénink ve výšce (1 800 m n. m.) byl do přípravy zařazen počátkem roku 2012 (rozvoj nespecifických aerobních předpokladů), druhý pak 6 až 4 týdny před konáním OH. Kanoisté, jejichž model zařazení výšky do předolympijské přípravy popisujeme, dosáhli výborného pátého místa na OH v Londýně. Podle našeho názoru k tomuto výsledku také přispěly v textu charakterizované pobyty ve vyšší nadmořské výšce. Klíčová slova: kanoistika, vyšší nadmořská výška, sportovní trénink, olympijské hry. ABSTRACT The introduction briefly summarises the fundamentals of using high altitude in sport training, with a specific focus on canoeing. The body of the article takes the form of a case study on two canoeists (C2, 1000 m) to describe stays and training exertion at high altitudes in preparation for the 2012 Olympic Games in London. In total four altitude stays were included over the final thirteen months of pre-Olympic training. The first five-day stay at 3000 m a.s.l. was focused on increasing the production of red blood cells before the 2011 World Championship, where the canoeists were nominated for the London Olympics. A stay at 3000 m a.s.l. with the same goal was also included eight weeks before the final race at the Olympic Games. A first fourteen-day residence 73
and training at increased altitudes (1800 m a.s.l.) was included in preparations at the beginning of 2012 (unspecified aerobic conditioning), and a second from 6 to 4 weeks before the start of the Olympics. The canoeists whose model of pre-Olympic altitude training we describe achieved an outstanding fifth place at the London Olympics. In our opinion this result was helped by the altitude stays described in the text. Key words: canoe racing, high altitude, sport training, Olympic Games. ÚVOD Rychlostní kanoistika byla do programu olympijských her (OH) zařazena roku 1936 v Berlíně, kde čeští kanoisté získali pět medailí. V rámci poválečných OH v Londýně (1948) vybojovali čeští kanoisté šest medailí, o čtyři roky později v Helsinkách pak čtyři. Následně po 44 let nestáli čeští kanoisté na stupních vítězů, až v Atlantě (1996) získal dvě zlaté medaile Mgr. Martin Doktor, který je v současnosti reprezentačním trenérem Českého svazu kanoistiky. S ohledem na autory článku je vhodné ve výčtu českých olympijských úspěchů zmínit také čtvrté místo Ing. Libora Dvořáka na OH v Moskvě (1980). Také tréninkové úsilí současných vrcholových rychlostních kanoistů je směřováno k OH. V předolympijském roce je pak hlavním cílem mistrovství světa (MS), kde se nominují první účastnická místa pro OH. Mezinárodní olympijský výbor bohužel v minulých letech opakovaně snížil počet účastnických míst na OH pro rychlostní kanoistiku, proto je kvalifikace nesmírně vyrovnaná a rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem bývá většinou minimální. Z těchto důvodů řada (nejen) kanoistů pravidelně zařazuje do přípravy pobyt a trénink ve vyšší nadmořské výšce s cílem zvýšení výkonnosti pro závody v nížině, protože světové poháry ani MS se v této disciplíně ve vyšší nadmořské výšce nekonají. Naposledy kanoisté na OH soutěžili ve vyšší nadmořské výšce v Mexiku (1968), kde byla kanoistická a veslařská dráha situována na kanále Xochimilco (2 250 m n. m.). Studií, uvádějících pozitivní vliv pobytu a tréninku ve výšce na fyziologické, biochemické ukazatele i zlepšení výkonnosti, byla realizována celá řada. Metaanalýza studií vlivu vyšší nadmořské výšky na výkonnost za posledních třicet ukázala zvýšení výkonosti o 5,2 % ve srovnání se stejným tréninkem v nížině (Bonetti a Hopkins, 2009). Z těchto důvodů se v rámci našeho článku nezabýváme změnami různých fyziologických parametrů vlivem pobytu a tréninku ve výšce, ale zaměřujeme se na popis (formou kazuistiky) konkrétního zařazení vyšší nadmořské výšky do přípravy českých deblkanoistů na OH v Londýně (2012), kde obsadili páté místo. TEORETICKÁ ČÁST Využívání vyšší nadmořské výšky je v současnosti jednou z nejčastěji diskutovaných legálních možností zvýšení sportovní výkonnosti. Zvýšené nároky pobytu a tréninku ve vyšší nadmořské výšce vyplývají z fyzikálních a klimatických podmínek, které jsou významně odlišné od nížiny. Tento typ tréninku je součástí přípravy vrcholových sportovců, protože je považován za jeden z důležitých metodických faktorů 74
rozvoje sportovní výkonnosti. Důvodem, proč se výšce v současnosti (přes různé obtíže) přikládá značný význam, je hledání cest ke zvýšení účinnosti tréninkových podnětů, běžně aplikovaných v nížině (Suchý a kol., 2009). Nadmořskou výšku členíme v souladu s Dovalilem a kol. (1999) následovně: ● od hladiny moře do 800 m nad mořem (dále jen m n. m.) „nízká“, ● do 1 500 m n. m. „střední“, ● od 1 500 do 3 000 m n. m. „vyšší“, ● nad 3 000 m n. m. „vysoká“. Trénink ve výšce jako první ve větší míře používali trenéři v tehdejší Německé demokratické republice (NDR), kteří jako první prezentovali model 21denního pobytu a tréninku ve 2 000 m n. m., ověřený zřejmě u plavání a veslování. Trenéři i metodici v tehdejší NDR byli přesvědčeni, že trénink ve výšce má významný podíl na výsledcích jejich svěřenců, protože po těchto soustředěních sportovci obvykle dosahovali velmi dobrých výsledků (Wilber, 2004). Státy, jejichž sportovci opakovaně dosahují úspěchů v mezinárodních soutěžích, vkládají do výzkumu i následné realizace přípravy ve vyšší nadmořské výšce značné finanční prostředky. Před OH v Pekingu a Londýně využívalo výšku přibližně 70 % reprezentantů ve vytrvalostních disciplínách Kanady, USA, Nového Zélandu, Austrálie (Suchý, 2009) a Japonska (Iwahara, 2008). Předpokládáme obdobné využití výšky v přípravě také u dalších států, ale bohužel nemáme k dispozici věrohodné informace. Přístupy odborníků k přípravě ve výšce se v současné době převážně shodují s názory Ruska (1996), který popsal základní principy zařazení vyšší nadmořské výšky do přípravy finských reprezentantů před OH Sydney (2000). Nummela a Rusko (2000) před OH v Sydney dále publikovali, že pro finské atlety je nejvhodnější aklimatizace v délce trvání 21 dní z důvodu časového posunu, změny klimatu a také vysokých teplot. Koncepce přípravy na OH respektuje obvykle následující model v případě konání OH v nížině a časového posunu o více než 5 hodin (Nummela a Rusko, 2000): ● 6 až 3 týdny před OH tréninkový kemp ve vyšší nadmořské výšce, ● 3 týdny před OH přesun do nížiny do blízkosti konání OH, ● 2 až 4 dny před zahájením soutěže přesun do místa konání OH. Snahou je v maximální míře omezit pobyt v dějišti OH, protože již samotná nominace na OH a především pak pobyt v místě konání OH představují obvykle významné stresory. Wilber (2004) i Millet a Schmidt (2012) uvádějí, že pro sportovce je optimální využívat vyšší nadmořské výšky po celý rok v kombinaci LHTH (live high – train high) a LHTL (live high – train low). Z technicko-organizačních, sociálních i finančních důvodů řada sportovců využívá kratší délku pobytu a tréninku ve výšce – pouze v rozmezí 10 až 14 dnů (Suchý, 2012). Trendem posledních let jsou také několikadenní pobyty (3 až 6 dní) ve vysoké nadmořské výšce (okolo 3 000 m n. m.). Cílem pobytů v této výšce není trénink, ale nastartování zvýšené krvetvorby. Organismus zvyšuje tvorbu erytropoetinu již po šedesáti minutách expozice hypoxii (Stehlík a kol., 2007). Vzestup červených krvinek a erytropoetinu lze běžnými metodami detekovat již 3 hodiny po přesunu do výšky. Současně se do krevního oběhu vyplavují retikulocyty a zvyšuje se 75
resorpce železa. Maximum tvorby je během prvních 24 až 48 hodin pobytu ve výšce a další méně intenzivní zvyšování počtu erytrocytů pokračuje přibližně až do šestého týdne pobytu ve výšce (Sherry a Wilson, 1998). Bolek (2008) uvádí, že maximální retikulocytóza nastává po 8 až 10 dnech pobytu ve výšce 2 000 m n. m. Ke zvýšení hodnot hematokritu přispívá i dehydratace (obvykle v důsledku dlouhých přesunů a z nich plynoucí redistribuce intravaskulárních tekutin). Po týdenním pobytu ve výšce 2 300 m n. m. nastává pokles krevní plazmy o přibližně 8 %, zatímco nárůst hemoglobinu a červených krvinek je v rozmezí 4 až 10 %. Celkové zlepšení transportní kapacity krve dané zvýšením hematokritu i počtu červených krvinek je na druhé straně provázeno zhoršením průtokových vlastností krve, zejména zvýšenou viskozitou (Lundby a kol., 2007). Článků speciálně se zabývajících problematikou zařazení vyšší nadmořské výšky do přípravy kanoistů jsme nalezli jen minimum. Ge Xingfa (1998) publikoval výsledky experimentální studie zaměřené na vliv tréninku ve výšce u kanoistek. Zjistil, že trénink ve výšce měl pozitivní vliv na zlepšení aerobních předpokladů a výrazné zvýšení hodnot hemoglobinu i hematokritu. Nevedl ke změnám v anaerobní oblasti zatížení. Různé varianty přípravy ve výšce do přípravy úspěšně zařazují úspěšní skifaři Ondřej Synek i Mgr. Mirka Knapková, která využití výšky před OH v Pekingu podrobně charakterizuje ve své diplomové práci (Knapková, 2009). Pětidenní pobyty ve výšce 3 000 m n. m. používají například čeští běžci na lyžích. METODIKA, PROBAND Při přípravě popisovaného modelu zařazení vyšší nadmořské výšky do předolympijské přípravy deblkanoistů jsme se snažili reflektovat současné poznatky, z nichž klíčové uvádíme v teoretické části. Samotná koncepce byla značně ovlivněna osobními pozitivními zkušenostmi trenéra obou deblkanoistů, který před OH v Moskvě, kde obsadil čtvrté místo, absolvoval opakované čtyř až pětitýdenní pobyty ve vyšší nadmořské výšce Mexiku a Rakousku. K precizaci modelu přípravy přispěly také konzultace s PaedDr. Emilem Bolkem, CSc. (CASRI Praha) a druhým členem posádky. U každého pobytu, kromě přesného termínu konání, uvádíme stručně cíl i tréninkové zatížení a také vybrané subjektivní pocity obou sportovců. Dále uvádíme dynamiku klidové ranní srdeční frekvence (RSF), kterou si sportovci sledovali individuálně pomocí sporttesterů bezprostředně po probuzení. Naměřenou RSF si oba kanoisté ihned zaznamenávali do svých tréninkových deníků. V textu uvádíme absolvované zatížení, nikoliv tréninkový plán, se kterým se reálně shoduje přibližně z 90 % u JR a na cca 80 % u FD. U obou sledovaných jsme zjišťovali vybrané hodnoty krevního obrazu, které jsou důležité pro posouzení vlivu vyšší nadmořské výšky na organismus: ● hemoglobin [g.l–1], ● hematokrit [poměr erytrocytů k objemu krve ve zkoumaném vzorku], ● počet erytrocytů [10^12.1–1]. Pro získání kontrolních vstupních údajů jsme uvedené hodnoty krevního obrazu zjišťovali nejdříve před odjezdem do výšky. Klíčové hodnoty byly zjišťovány deset 76
dnů po návratu do nížiny. Odběry krve do 5ml zkumavek, vždy v ranních hodinách na lačno, zajistilo pracoviště CASRI Praha, kde také proběhla analýza těchto vzorků. Proband: dva rychlostní kanoisté (kategorie: C2, 1 000 m), reprezentanti ČR, členové ASC Dukla Praha: ● JR – datum narození: 1986, výška: 186 cm, váha: 87 kg, VO2max: 63 ml.kg–1. min–1, počet let aktivního sportu1: 15, ● FD – datum narození: 1988, výška: 190 cm, váha: 90 kg, VO2max: 60 ml.kg–1. min–1, počet let aktivního sportu: 14. Objem tréninkového zatížení v ročním tréninkovém cyklu 2010/2011 a 2011/2012: vždy přibližně 850 hodin přípravy za cyklus. Nejlepší výsledky: Mistrovství světa (MS) Szeged 2011 (kvalifikace na OH) – 4. místo; Světový pohár Duisburg 2012 – 2 x 1. místo, SP Moskva 2012 – 3. místo; Mistrovství Evropy (ME) Záhřeb 2012 – 1. místo; OH Londýn 2012 – 5. místo. VYUŽITÍ NADMOŘSKÉ VÝŠKY U RYCHLOSTNÍCH KANOISTŮ PŘED OH V LONDÝNĚ 2012 S využitím přípravy ve výšce začali deblkanoisté v omezeném rozsahu až v předolympijském roce 2011 před MS a zároveň nominačním závodem na OH. Na MS 2011 v Szegedu obsadili 4. místo a tím se kvalifikovali na OH 2012. Po tomto úspěchu se rozhodli zařadit do přípravy pobyt a trénink ve výšce ve větší míře také v olympijském roce. 2011: 5. až 9. července 2011 – 5 dnů (Diavolezza, Švýcarsko – 3 000 m n. m.) Jednalo se o první kontakt obou sportovců s vyšší nadmořskou výškou, jehož hlavním cílem bylo nastartovat proces zvýšené tvorby červených krvinek před MS, které se konalo v polovině srpna v Szegedu (80 m n. m.). V rámci pobytu ve 3 000 m n. m. byla hlavní aktivitou volná chůze v délce trvání cca 2 hodiny denně a odpočinek. Mimo typické příznaky pro první pobyt ve vyšší nadmořské výšce (nadýmání, horší spánek, problémy s dýcháním) se žádné závažné komplikace neobjevily. RSF se u JR pohybovala v rozmezí 70 až 74 tepů.min–1. Tyto hodnoty byly výrazně vyšší než běžné RSF v nížině (53 až 55 tepů.min–1). Zvýšené hodnoty RSF odpovídají hodnotám obvyklým pro pobyt ve výšce 3 000 m n. m. u neadaptovaných jedinců. FD si hodnoty neevidoval. Hodnoty hemoglobinu (před odjezdem: 157 g.l–1, 10 dnů po návratu: 159 g.l–1) a také erytrocyty (před: 5,33; po: 5,45 10^12.1-1) se u JR po návratu zvýšily pouze na hranici chyby měření. Hematokrit byl po návratu totožný (45 %) jako před odjezdem do výšky. U FD nebyly zjištěny změny hodnot hemoglobinu (před: 156; po: 157 g.l–1). Stejně jako u JR nedošlo u FD ke zvýšení hodnot hematokritu (před i po pobytu: 44 %) i erytrocytů (před: 5,12; po: 5,16 10^12.1–1). ˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉ 1
očet let, během kterých se proband aktivně věnuje sportu (tzn. minimálně 4x týdně P podstupuje systematické tréninkové zatížení). 77
Původně bylo plánováno, že po tomto pobytu měli oba sportovci odcestovat na čtrnáctidenní tréninkový kemp v Livignu (1 800 m n. m.), což se ale nakonec z technicko-organizačních důvodů nepodařilo realizovat. 2012: 14. až 28. ledna 2012 – 14 dnů (Livigno, Itálie – 1 800 m n. m.) S ohledem na zimní podmínky byl tento čtrnáctidenní pobyt zaměřen na rozvoj nespecifických vytrvalostních předpokladů (běh na lyžích, posilování). Oproti nížině bylo tréninkové zatížení z pohledu objemu snížené o cca 25 %, úseky s vysokou intenzitou nebyly zařazeny. Na toto nespecifické tréninkové zatížení ve vyšší nadmořské výšce navazoval šestitýdenní tréninkový kemp v USA (Newport Beach, 0 m n. m.), jehož hlavním cílem byl rozvoj specifických aerobních a částečně také anaerobních předpokladů. Očekávaný pozitivní efekt pobytu ve výšce na rozvoj vytrvalosti byl potvrzen, protože oba závodníci dosahovali v USA na měřených vytrvalostních úsecích osobních rekordů. RSF byly v prvních dnech u obou sportovců o 5 až 8 tepů.min–1 vyšší než v nížině, ale postupně (po cca 6 dnech) klesly na hodnoty obvyklé v nížině. Hodnoty hemoglobinu se po tomto pobytu ve výšce u JR nezměnily (před odjezdem: 166 g.l–1; 10 dnů po návratu: 167 g.l–1). Také hodnoty hematokritu (před: 46 %; po: 46 %) a erytrocytů (před: 5,53; po: 5,57 10^12.1–1) byly deset dnů po návratu stejné jako před odjezdem do výšky. Nedošlo tedy ke zvýšení, ale hodnota hemoglobinu byla již před tímto pobytem vysoká. U FD došlo k výraznějšímu zvýšení hodnot hemoglobinu (před: 155; po: 161 g.l–1). FD měl vstupní hodnoty hemoglobinu nízké a výška měla na jejich zvýšení výrazný vliv. Stejně jako u JR nedošlo u FD ke zvýšení hodnot hematokritu (před odjezdem: 44 %; po návratu: 45 %) i erytrocytů (před: 5,05; po: 5,10 10^12.1–1). Z hlediska plánování jsme tento pobyt považovali za testovací, protože jeho hlavním cílem bylo ověřit schopnost individuální adaptace obou sportovců a také jejich reakce na tréninkové zatížení ve vyšší nadmořské výšce po dobu čtrnácti dnů. Tréninkový kemp s obdobnou délkou trvání a ve stejné vyšší nadmořské výšce byl totiž naplánován také v rozmezí 6 až 4 týdnů před OH. 6. až 10. června 2012 – 5 dnů (Diavolezza, Švýcarsko – 3 000 m n. m.) Třetí pobyt ve vyšší nadmořské výšce potvrdil zlepšující se schopnost adaptace obou sportovců na výšku. S ohledem na vysokou nadmořskou výšku a zaměření pobytu na zvýšení sledovaných krevních ukazatelů byl hlavní aktivitou odpočinek doplňovaný chůzí v nízké intenzitě. Oproti prvnímu pobytu ve 3 000 m n. m. v roce 2011, kdy se RSF u JR pohybovala mezi 70 až 74 tepů.min–1, byly hodnoty RSF při druhém pobytu na Diavolezze mezi 67 až 70 tepů.min–1. FD si hodnoty neevidoval. Typické negativní znaky vlivu výšky na organismus subjektivně pozorované oběma sportovci v průběhu pobytu na Diavolezze v roce 2011 nebyly již tak markantní. 27. června až 11. července 2012 – 15 dnů (Livigno, Itálie – 1 800 m n. m.) Závěrečný pobyt ve vyšší nadmořské výšce byl zařazen tři dny po ME a ukončen 27 dnů před rozjížďkami na OH. S ohledem na absolvované ME bylo cílem první části soustředění odpočinek, následovaný v jeho druhé části specifickým intenzivním 78
tréninkovým zatížením zaměřeným na rozvoj aerobních i anaerobních předpokladů. Oproti nížině bylo tréninkové zatížení z pohledu objemu snížené o cca 25 %, intervaly mezi úseky na vodě vysokou intenzitou byly několinásobně delší než v nížině. Plán posilování se neměnil, v rámci běžeckých tréninků byl místo intenzivních opakovaných úseků (běžných v nížině) zařazován souvislý běh na hranici aerobního prahu. RSF se JR pohybovaly v rozmezí 52 až 54 tepů.min–1. Šestý den pobytu (po volném dnu) si JR dokonce změřil 47 tepů.min–1, což je nejnižší naměřená RSF za období jednoho měsíce i ve srovnání s hodnotami v nížině. Od pátého dne pobytu byla srdeční frekvence při zátěži stejná jako v nížině, avšak v závěru tréninkového kempu se u JR opět RSF začala zvyšovat, ale nikoliv na kritickou hodnotu. Také subjektivní pocity JR při tréninku se v závěru pobytu zhoršovaly. V průběhu reaklimatizace v nížině (šestý den) postihly JR střevní komplikace, které si vynutily zařazení třídenního neplánovaného volna. Těmito zdravotními komplikace bylo výrazně omezeno plánované zařazení intenzivní tréninkové zátěže. RSF u FD se v prvním mikrocyklu pohybovaly v normálu (53 až 55 tepů.min–1), ale v polovině druhého mikrocyklu byly opakovaně zjištěny RSF o 14 tepů.min–1 vyšší v porovnání běžnými hodnotami RSF ve výšce. Na základě dlouhé diskuse mezi trenérem L. Dvořákem, hlavním autorem článku, a E. Bolkem se nejlepší variantou jevil okamžitý odjezd do nížiny (Bormio – cca 1 200 m n. m.), kde by byl operativně zařazen den volna. Vzhledem k organizačním komplikacím, časové náročnosti, změně prostředí a tím i možnému zhoršení psychického stavu ale nakonec padlo rozhodnutí, že FD zůstane v Livignu (1 800 m n. m.) a místo jednoho dne byly zařazeny dva volné dny se zaměřením na regeneraci. Po těchto volných dnech klesla RSF na 54 až 57 tepů.min–1 a do konce pobytu se již pohybovala v rozmezí běžných hodnot. Po dvou volných dnech FD odtrénoval ve zbytku soustředění 100 % naplánovaných, ale částečně upravených (nižší intenzita, větší objemy) tréninkových dávek, většinou na deblkánoi s JR. Kontrolní odběry krve u obou závěrečných soustředění ve výšce před OH nebyly realizovaný záměrně. Oba sportovci se vždy o výsledky intenzivně zajímali a případné zjištění nízkých hodnot by mohlo mít negativní vliv na jejich psychiku bezprostředně před OH. 7. srpna 2012 – OH Londýn: rozjížďka C2 – 4. místo a v následném semifinále (cca 70 min. po rozjížďce) – postup do finále z druhého místa. 9. srpna 2012 – OH Londýn: finále C2 – 5. místo. DISKUSE Řada autorů doporučuje delší pobyty a tréninky ve výšce, někteří dokonce považují za optimální trvalé přestěhování sportovců do výšky (Suchý, 2009; Wilber, 2004). Uvažovali jsme také o větším podílu zařazení výšky do přípravy. Tuto možnost jsme ale s ohledem na nulové poznatky ohledně individuálních reakcí obou sportovců na výšku, které jsme měli k dispozici při sestavování plánu, zamítli. Jedním z hlavních důvodů obav byl fakt, že jsme nevěděli, zda sledovaní nepatří mezi přibližně 20 % populace, jejíž adaptace na výšku trvá řádově měsíce (Suchý, 2009). Také podmínky pro trénink kanoistiky (veslování) ve vyšší nadmořské výšce jsou v Evropě relativně 79
omezené. Důvodem je malý počet vodních ploch ve výšce v rozmezí 1 800 až 2 300 m n. m. s potřebným zázemím (např. Livigno – Itálie, Silvretta a Kühtai – Rakousko). Trvalý přesun do výšky nebyl vůbec uvažován, protože oba sportovci studují. Uměle navozenou výšku (kyslíkový stan) jsme v teoretické rovině diskutovali, ale hned v úvodu plánování zamítli. Důvodem jsou aktuální výzkumy, které uvádějí, že pro dostatečný efekt je nutné ve stanu pobývat 12 až 16 hodin denně (USOC, 2009). Naše zkušenosti i literatura (např. Friedmann a Burtsch, 1997; Korvas, 2007) se shodují na tom, že někteří sportovci mají problémy s usínáním v uměle navozené vyšší nadmořské výšce, jiným vadí hluk vydávaný agregátem upravujícím vzduch. Spánek za hypoxických podmínek významně zpomaluje regeneraci, ale po přibližně 4 až 6 týdnech pravidelného pobytu (spánku) ve stanu v rozsahu alespoň 10 až 12 hodin denně dochází ke zvýšení počtu červených krvinek. Také nutný časový rozsah pobytu ve stanu by měl negativní vliv na psychiku i kvalitu života obou sportovců. Původně plánovaný čtrnáctidenní pobyt a trénink v Livignu (1 800 m n. m.) před MS 2011, který nakonec s ohledem na časové a technicko-organizační důvody nebyl realizován, mohl možná přispět ke zvýšení výkonnosti na MS. Při zpětném hodnocení ale také nemusel být přínosný, protože v té době ještě nebyly známy individuální reakce obou sportovců na pobyt a zatížení ve výšce. Změny krevního obrazu po dvou pobytech ve výšce, v rámci kterých jsme tato měření realizovali, jsou nejednoznačné a individuální. U FD v rámci čtrnáctidenního pobytu došlo k výraznému zvýšení hemoglobinu. Naopak ostatní měřené hodnoty se měnily jen na hranici chyby. Naše výsledky se tedy shodují s výsledky Lundbyho (2007) jen částečně. Pro vyšší vypovídací hodnotu by bylo vhodné měření opakovat. Vhodnější než RSF by bylo využít variabilitu ranní srdeční frekvence, která má větší vypovídací hodnotu (Melanson, 2000) nebo ortostatický reflex. Využití těchto testů jsme zvažovali a následně zamítli, protože RSF je nejsnazší možností. Námi zjištěné hodnoty RSF odpovídají historicky publikovaným poznatkům (např. Friedmann a Burtsch, 1997; Chapman, 1998; Jokl, 1968; Wilber, 2004). Poměrně významné změny RSF ve výšce jednoznačně potvrzují, že její evidence je velmi důležitým vstupem do řízení sportovního tréninku. Na základě zpětné analýzy se domníváme, že poslední tréninkový kemp ve výšce před OH (27. 6. až 11. 7. 2012) nenaplnil všechny předpoklady. Důvodem byly vyšší tréninkové dávky, které sice z hlediska objemu odpovídaly pobytu v Livignu v zimním období, ale charakter tréninku na vodě klade na organismus jiné energetické nároky než trénink na běžkách. Druhým důvodem byla zřejmě skutečnost, že se jednalo již o čtvrtý pobyt ve vyšší nadmořské výšce a došlo k lehkému podcenění vlivu těchto extrémních podmínek na organismus v plné zátěži. Potvrzením této domněnky je akutní zařazení dvou dnů volna u FD přibližně v polovině pobytu. JR sice absolvoval kompletní plánované tréninkové zatížení, ale v závěru pobytu již zaznamenal zvýšené hodnoty RSF a zhoršené subjektivní hodnocení zátěže. Jednou z příčin zdravotních komplikací JR po návratu do nížiny mohlo být právě přetížení organismu v důsledku nadměrné tréninkové zátěže ve vyšší nadmořské výšce. Přes uvedené komplikace zůstává náš názor na přípravu ve vyšší nadmořské výšce kladný. Nejvíce se podle našeho názoru vydařily zimní pobyty ve výšce, kde oba sportovci cítili ihned po příjezdu do nížiny nárůst výkonnosti. Letní pobyt v Livignu před 80
OH již tak pozitivní efekt bohužel neměl, jednak kvůli komplikacím u FD již v průběhu pobytu, jednak pro následné komplikace JR v průběhu reaklimatizace v nížině. ZÁVĚR Kanoisté, jejichž model zařazení výšky v článku stručně shrnujeme, dosáhli skvělého pátého místa na OH v Londýně. Podle našeho názoru k tomuto výsledku také přispěly charakterizované pobyty ve vyšší nadmořské výšce. Na základě získaných pozitivních reakcí obou sportovců na výšku a v souladu s odbornou literaturou se domníváme, že z hlediska kondičních předpokladů by bylo vhodné do další přípravy těchto kanoistů zařadit pobyt a trénink ve výšce ve větší míře. LITERATURA BOLEK, E. (2008) Adaptace na vyšší nadmořskou výšku. In Současný sportovní trénink. Sborník příspěvků z konference (s. 35–38). Praha : Olympia. BONETTI, D. L. & HOPKINS, W. G. (2009) Meta-analysis of sea level performance following adaptation to hypoxia. Sports Medicine, vol. 39, p. 107–127. FRIEDMANN, B. & BURTSCH, P. (1997) High altitude training: sense, nonsense, trends. Orthopaede, vol. 26, p. 987–992. GE XINGFA et al. (1998) An Experimental Research or the Training at Altitude of Chinese Women‘s Canoeing Team, Journal of Wuhan Institute of Physical education, vol. 4, p. n.a. CHAPMAN, R. F. et al. (1998) Individual variation in response to altitude training. Journal of Applied Physiology, vol. 85, no. 4, p. 1448–1456. IWAHARA, F. (2008) Endeavor of Japan national swim team. In Ist International Symposium of Altitude Training. Granada : Faculty of Physical Activity and Sport Science. JOKL, E. (ed.) (1968) Medicine and Sport: Exercise and altitude. Basel : S.K. Karger AG. KNAPKOVÁ, M. (2010) Využití vyšší nadmořské výšky v OH cyklu 2004–2008 (na příkladu veslování). Diplomová práce (vedoucí: J. Suchý). Praha : UK FTVS. KORVAS, P. (2007) Alternativy sportovní přípravy pro vytrvalostní sporty v hypoxickém prostředí. In Atletika 2007. Brno : Masarykova univerzita, s. 103–108. MELANSON, E. L. (2000) Resting heart rate variability in men varying in habitual physical aktivity. Medicine & Science in Sports & Exercise, vol. 11, no. 32, p. 1894–1901. LUNDBY, C. et al. (2007) Erythropoietin treatment elevates haemoglobin concentration by increasing red cell volume and depressing plasma volume. The Journal of Physiology, vol. 1, p. 309–314. MARCONI, C. et al. (2005) Work capacity of pernament resident of high altitude. High Alt. Med. Biol., vol. 7, p. 105–115. MILLET, G. & SCHMITT L. (2012) S‘entraîner en altitude, Mécanismes, méthodes, exemples, conseils pratiques. Brussel : De Boeck. NUMMELA, A. & RUSKO, H. (2000) Acclimatisation to altitude and normoxic training improve 400 m running performance at sea-level. J. of Sports Sci., vol. 18, p. 411–419. PYNE, D. B. et al. (2004) Progression and variability of competitive performance of Olympic swimmers. J. Sports Sci., vol. 22, p. 613–620. RUSKO, H. (1996) New aspects of altitude training. Am. J. Sports Med., vol. 24, p. 48–52. SHERRY, E. & WILSON, S. F. (1998) Oxford handbook of sports medicine. Oxford : University Press. STEHLÍK, M. a kol. (2007) Optimalizace komplexní péče a příprava na existenci v extrémních podmínkách. Praha : Casri. SUCHÝ, J. (2012) Využití hypoxie a hyperoxie ve sportovním tréninku. Praha : Karolinum.
81
SUCHÝ, J., DOVALIL, J. & PERIČ, T. (2009) Současné trendy tréninku ve vyšší nadmořské výšce. Česká Kinantropologie, vol. 13, no. 2, p. 38–53. SUCHÝ, J. (2009) Příklady zařazení vyšší nadmořské výšky do příprav na OH ve Vancouveru a Londýně. Česká Kinantropologie, vol. 13, no. 3, p. 114–122. UNITED STATES OLYMPIC COMITTEE (USOC) (2009) International Altitude Training Symposium. Colorado Springs : USOC (přednášky na CD). WILBER, L. R. (2004) Altitude training and Athletic performance. Champaign, IL : Human Kinetics.
Doc. PhDr. Jiří Suchý, Ph.D. UK FTVS, J. Martího 31, 162 52 Praha 6-Veleslavín e-mail:
[email protected] www.jirisuchy.cz
82
