Za úpravami Dyje do historie

Za úpravami Dyje do historie

Rozlitá Dyje u Dolních Miloš Spurný

Věstonic.

Foto

Petr Fiala - Václav Štěpánek Novomlýnský konsensus? V osmdesátých letech jsme se stali nedobrovolnými svědky zániku lužní krajiny dolní Dyje, krajiny, která se tisíciletí vyvíjela, aby pak, během několika málo let, byla na prknech projektantů změněna do podoby "důstojné člověka 20. století", do "harmonického stavu, v němžje lépe uzpůsobena zemědělské výrobě". Na stránkách Vero­ niky jsme se svárem mezi technokraty a ekology zabývali již mnoho­ krát. Myšlenka na úpravu dolního toku Dyje však svými kořeny sahá mnohem hlouběji než do poloviny dvacátého století. Podívejme se proto na ně. Mohou pro nás být poučné. Až do poloviny 19. století viděli obyvatelé dyjského údolí i inženýři příčinu zdejších ničivých záplav především v řece samotné - v jejích nízkých březích, malém spádu, zaneseném řečišti, v klikatém toku s četnými meandry atd. Na vztah mezi zvětšováním rozsahu i výskytu záplava mezi snižováním retenční schopnosti povodí pou­ kázal ve svém návrhu na regulaci Moravy až ing. Podhagsky v roce 1877. Plány na úpravu Dyje jsou starého data a sahají do 18. století, kdy vznikly také první podrobné mapy některých úseků Dyje. Vážněji se

Na začátku dubna byla ministru Dejmalo­ vi předána klíčová, předposlední etapa studií k osudu novomlýnských nádrží, je­ jímž garantem byla firma LOw a spol. I když je k závěrům ještě daleko a teprve před prázdninami bude ukončeno ekono­ mické a multikriteriální hodnocení, byla předložena filosofie přijatelná pro většinu zúčastněných - metoda postupných vrat­ ných kroků, která umožňuje v případě chybného nebo předčasného rozhodnutí návrat zpět. Pro obě krajní varianty, na­ puštěnou i "vypuštěnou", je však společ­ ný první krok, který může být učiněn ihned po změně manipulačního řádu: sní­ žení hladiny ve střední a spodní nádrži o asi 85 cm. To umožní první bioasanační práce na vynořujících se úsecích dna střední nádrže a bude možné ověřit vliv snížení hladiny na čisticí schopnost sou­ stavy novomlýnských nádrží.

1

však úpravami Dyje počal zabývat až architekt Provinčního stavební­ ho ředitelství v Brně Michael Schweder v roce 1830. Předložil dva návrhy vedené odlišnými koncepcemi. Zatímco první do jisté míry respektuje starý tok řeky (i když jej co nejvíce vyrovnává a protíná všechny oblouky a meandry), druhý projekt je názorným příkladem čistě technického přístupu ke krajinným úpravám. Navrhovaná linie regulace vůbec nerespektuje tok Dyje, pouze jej na několika místech protíná. Je to vlastně několikrát zalomená přímka hledající si co nejkratší cestu údolím. Zatímco původní meandrující řečiště Dyje od mlýna v Drnholci po soutok s Moravou měřilo asi 85 km, trasa regulace je zkracuje na 54 km. Tento projekt také od­ straňuje z řečiště většinu jezů, aby nepřekážely rychlému odtoku vel­ kých vod. Vzhledem k tomu, že většina území, jehož se měla dotyčná regulace podstatně dotknout, přináležela lichtenštejnským panstvím, pověřila knížecí dvorní kancelář okrskového inženýra svých velko­ statků, Josefa Poppelaka, aby regulační projekt prozkoumal. Ten se s projekty až na drobné výhrady ztotožňuje. Ve své zprávě vyzvedává možnost rozorávání luk, zbavených záplava zvětšování rozlohy orné půdy. Doslova píše: "Bude se sklízet méně sena, zato však více pše­ nice, když kultura a průmysl povznese výnos krajiny, bezpečné před záplavami." Na regulaci je v jeho práci nazíráno nikoli pouze z hle­ diska čistě praktického, ale také z ohledu jejího "civizačního poslá­ ní" , důležitého k vytvoření "zlidštěné" krajiny, plně podřízené potře­ bám člověka, v protikladu s její starou, "barbarskou" podobou. Jak

Zajímavým vstupem do přírodovědných a technických studií byla práce sociologa Libora Musila z Masarykovy univerzity v Brně, který na základě rozhovorů s re­ prezentanty různých zájmových skupin z řad místních občanů, techniků vodoho­ spodářů, ekologů, iniciativ, sportovních klubů, rybářů a dalších, kteří jsou na vod­ ním diIe Nové Mlýny nějak zainteresová­ ni, zpracoval obsáhlou případovou socio­ logickou studii "Možnosti a meze konsen­ su o otázce novomlýnských nádrží". Otis­ kujeme pouze zjednodušený výtah z jejích závěrů a pro zajímavost uvádíme, že im­ puls pro zadání této studie dal mj. premi­ ér Petr Pithart, který se při návštěvě ná­ drží 22. ledna 1991 orientoval v záplavě informací právě tak, že si je zařazoval po­ dle toho, kterou skupinu řečník reprezen­ tuje. mik Závěry

sociologa:

Z hlediska představy "optimálního" řeše­

ní je možné vymezit tři typy účastníků

konfliktu o řešení situace v krajině pod

Pálavou:

1. zastánci "vypuštění a obnovy původní­ ho biotopu" (dále jen "zastánci obnovy"), 2. zastánci kompromisních a otevřených řešení (dále jen "zastánci kompromisu"), 3. zastánci "zachování a dotvoření sou­ stavy nádrží" (dále jen "zastánci dotvořeDl. ''')

Reprodukce podrobných regulačních map Dyje ze 30. let 19. století, na nichž jsou zachyceny Schwederovy návrhy 1. Území kolem Brodu nad Dyjí (Guldenfurt) - šrafovaně je veden citlivější první návrh, tlustě technický druhý návrh 2. Území mezi Pasohlávkami a Mu­ šovem v místech dnešní horní zdrže vodního díla Nové Mlýny 3. Území mezi Břeclaví (Lundenburg) a Poštornou (Unterthemenau). Reprofoto Igor Šefr

2

w([;rr~ DUufi®~

vidíme, ve smýšlení určité části lidské populace se toho za posledních téměř dvě stě let pouze málo změnilo. Největší škodu, kterou mohly lichtenštejnské zájmy utrpět, předsta­ vovala ztráta velkých ploch půdy v luzích. Zde totiž patřila vrchnosti většina pozemků - především louky a téměř celá rozloha lužních le­ sů. Na lednickém panství zasahovala trasa nových koryt hlavního to­ ku a náhonu i do lesních školek cizokrajných dřevin, které Lichten­ štejni nejen nechávali od konce 18. století s úspěchem vysazovat pro vyšší produkci dřeva i jako okrasné stromy, ale ve velkém množství je i prodávali. Zcela rozdílný je názor lichtenštejnských dominií. Vrchnostenský úřad sice uznává, že základní cíle regulace - zabránění záplavám ­ lze skutečně nejúčelněji dosáhnout vedením přímé linie řečiště skrz údolní nivu, ale to vyžaduje "neslýchané náklady", navíc je tento podnik spojen s "obrovskými oběťmi na půdě a na rozsáhlých plo­ chách krásného listnatého lesa" . Proto se břeclavské panství vyslovu­ je spíše pro rozšíření a prohloubení starého řešiště a ohrázování řeky v nejnebezpečnějších místech. K náhradě půdy zarůstáním opuště­ ných řečišť je správa panství velmi skeptická. Tvrdí, že řečiště by dlouho zůstala mrtvou, stojatou vodou, která by jen zhoršovala zdra­ votní poměry v krajině. O jejich zemědělském využití by se mohlo uvažovat až po mnoha generacích. Námitky břeclavského panství s& týkají i důsledků regulace pro vodní režim dyjské nivy, konkrétně pro vodohospodářské poměry

První a třetí typ dominují a převažují nad druhým typem. Zastánci kompromisu jsou jednoznačně v menšině. Co odděluje zastánce obnovy a zastánce dotvoření a navozuje mezi nimi konfliktní vztahy? Uvádím pouze nejdůležitější informace, navíc ve zhuštěné a zjednodušené podo­ bě. Plastičtější a méně schematický obraz nabízí zájemcům studie, která snad bude dostupnou formou publikována. 1. Rozdílné pojetí časového horizontu ře­ šení. Zastánci obnovy uvažují v kontextu dlouhodobých procesů ekologické sukce­ se, zastánci dotvoření koncipují své řešení v kontextu časových cyklů návratnosti in­ vestic. Zastánci obnovy někdy zapomínají na aktuální potřeby obyvatel krajiny pod Pálavou, zastánci dotvoření naopak opo­ míjejí ty funkce krajiny, které se "neve­ jdou" do krátkodobého časového hori­ zontu (ekostabilizační funkce vysoké zele­ ně v krajině aj.). 2. Rozdílné pojetí tzv. limitních kritérií, to je mezí, za které už při případném hle­ dání kompromisu nejsou ochotni ustou­ pit. Pro zastánce obnovy je limitním krité­ riem obnova ekologické funkce vysoké zeleně (propojení narušených biokorido­ rů). Pro zastánce dotvoření je limitním kritériem zachování retenční kapacity soustavy nádrŽÍ, které má být zárukou: - využití ekonomického potenciálu ná­ drŽÍ, - prestiže vo dohospodářské profese, - klidu v obcích kolem nádrŽÍ, které po léta snášely přesuny těžké dopravní tech­ niky a obávají se opakování podobné situ­ ace. 3. Pocit sounáležitosti s odlišně oriento­ vaným profesním společenstvím, jeho profesní kulturou a profesní prestiží. Za­ stánci obnovy se převážně orientují na "biocentrickou" kulturu ekologické pro­ fese. Zastánci dotvoření se orientují pře­ vážně na "hydrocentrickou" kulturu vo­ dohospodářské profese. Zatímco první vi­ dí v dnešních politických poměrech příle­ žitost prosadit své dříve mocensky potla­ čované argumenty a názory, druzí chápou jejich nástup jako ohrožení své prestiže. 4. Skutečnost, že komunikace mezi za­ stánci obnovy a dotvoření je ritualizována letitou zkušeností s výměnou nekompro­

3

Většině těchto lidí vadí, že za nimi ekolo­ gové nepřišli, aby je seznámili se svými názory a diskutovali o nich. Mají strach, že ekologové chtějí rozhodovat o nich bez nich. Foto Jana Haluzíková

-

-

lužních lesích. I bez hlubších biologických poznatků se ve spise do­ kazuje čistě empiricky,. že lesní porosty se staletými duby, jilmy a ja­ sany, vyrostlé ve vlhku a každoročně zaplavované, by musely nutně uschnout po tak podstatném odvodnění, jaké by regulace znamenala. I bez ní prý stačilo větší sucho v letech 1834 a 1835, aby mnoho po-

V

Iljf~

•

r;lu-,,,rllrlN

,

"

r

;/ ~ ~

'I .«

'~"'" p~,$~J' I

4

1"/ u/IHrl.,..,

f'PP

~/'$('J «~~~rIIN~"(i,,~>,(

(~.. ~Ň<4 ...

•

i/t(,Nn~ď" ;$"1 ~

~#'.$''''''''9 .../ ,~t.",(,< '" M-

I

~p

';1'(>JJ _1j,~"':~" 'llf.('(~ld,""" ' N N •.. ; . . ' •.,,'

_'OH<~.-

i:... . . . _~, I --,""

NEVYPDuSTH

misních proklamací a politických manipu­ lací. Jedni od druhých stále očekávají to­ též - neústupnost a snahu mocensky obe­ jít argumenty druhé strany. Situace se vy­ vinula k bodu, který lze charakterizovat jako únavu ze zákopové války. 5. Skutečnost, že zastánci obnovy a do­ tvoření se nazvájem vnímají pod zorným úhlem stereotypů "typického odpůrce". Pro zastánce obnovy je tímto typickým odpůrcem technokrat, který podle nich podřizuje argumentaci partikulárním zá­ jmům, chápe přírodu jako objekt manipu­ lace a nechce přiznat profesní' chybu. Pro zastánce dotvoření je typickým odpůrcem ekofašista, který je podle jejich představ nekompromisní, neústupný, vidí a prosa­ zuje pouze svoje, všem se snaží vnutit vlastní řešení, bez ohledu na jejich zájmy. Co zastánce obnovy a dotvoření spojuje? 1. Oba tábory respektují kritérium poly­ funkční krajiny. Různé pojetí časového horizontu sice vede k odlišnému pojetí škály funkcí, kterými se má řešení situace v krajině pod Pálavou zabývat. Nicméně respekt ke kritériu polyfunkční krajiny by mohl zprostředkovat kompromis v přípa­ dě, že by zastánci dotvoření uznali jako pro člověka důležitou funkci krajiny mož­ nost soužití a kontaktu s pestrým světem živé přírody. V návaznosti na to by bylo možné společně konstruovat model krité­ rií, který by skloubil hlediska retenční schopnosti území a rekonstrukce ekolo­ gické struktury krajiny pod Pálavou. 2. Obě strany "fronty" jsou vnitřně hete­ rogenní a jednolitý obraz "typického od­ půrce" nekoresponduje s vnitřní struktu­ rou postojů a názorů zastánců jednotli­ vých řešení. Vědomí tohoto faktu zvyšuje možnost navázání dialogu. Zastánci ob­ novy například vkládají naději na domlu­ vu do nové generace vodohospodářů, kte­ rá svou osobní prestiž a identitu ne­ odvozuje od společenského uznání užiteč­ nosti nádrží pod Pálavou. Co komplikuje další vývoj komunikace mezi oběma stranami zákopové fronty? Za "hluché místo" je možno označit fakt, že účastníci konfliktu, kteří s nadějí čekají na dialog, očekávají, že jej zorganizuje ně­ kdo jiný, "třetí" . Doporučen í:

Je

třeba,

aby

někdo "třetí"

inicioval dia­

vd311'\] Dnnfi®~

měrně mladých stromů uschlo a muselo být předčasně vykáceno. Ta­ to výhrada svědčí o velké prozíravosti břeclavské vrchnostenské sprá­ vy, uvážíme-li, že při vší snaze o zabránění povodním se ani odborní­ ci Provinčního ředitelství, ani ing. Poppelak neobávali sucha, které by taková regulace rozhodně přinesla. I na základě těchto poznatků byl nakonec Schwederův plán regulace Dyje zamítnut a i přes další, podstatně skromnější regulační návrhy v průběhu následujících čtyřiceti let k žádným zásahům na Dyji ne­ docházelo. Hledala se spíše cesta, jak záplavám zabránit přirozeněj­ ším způsobem. Roku 1858 proto vydal krajský úřad v Brně instrukci obcím a všem majitelům mlýnů a jiných vodních děl, aby častým zá­ plavám zabraňovali čištěním koryta, těžbou štěrku a písku při nízkém vodním stavu, odstraňováním špicí zákrutů, vysekáváním stromů vi­ sících do vody apod. Instrukce prozíravě přikazuje, aby se bahno z koryta či náhonů nedávalo těsně ke břehu, ale spíše 3-4 stopy od něj, jinak je deště spláchnou zpět. Dne 30. května 1869 byl vydán říšský vodní zákon; na jeho základě pak vyšel 28. srpna 1870 Zemský vodní zákon moravský. Až do té doby se na užívání vody vztahoval pouze mlynářský řád z roku 1814, jinak platila v případných sporech osobní smlouva nebo zvyk. Záko­ nem z roku 1870 byly vody rozděleny na soukromé a veřejné, při­ čemž ovšem soukromé vody mohly být vyvlastněny pro veřejné úče­ ly. Tím byla i otázka regulace řek zcela svěřena do rukou státu. Proto byl také 15. ledna 1872 přijat zemský zákon, nařizující úpravu Dyje jako záležitost zemskou. Regulační projetky ze 70. let ovšem byly velmi umírněné. Pouze v úseku Nový Přerov - Pasohlávky, kde měl tok nejvíce zákrutů, by­ la trasa vedena v mírných obloucích přímo údolím, jinde jen vyrov­ nává extrémní meandry. Ani tyto úpravy ovšem nebyly realizovány, zejména díky odporu lichtenštejnských velkostatků, které se bránily ztrátám lesní půdy a zároveň znovu poukazovaly na to, že pravidelné záplavy již mají ve vodním režimu lužních lesů svoje nezastupitelné místo. V historii úprav Dyje, či spíše jejich návrhů, je zcela nový požadavek zemského výboru z roku 1881, aby se stát a dotyčné země snažily za­

bránit záplavám v pramenných oblastech Dyje a položily těžiště své

činnosti do tzv. horních staveb, které by omezily rozsah úprav v sa­

motném údolí a nevzbuzovaly odpor interesentů.

Za zakladatele vědecké hydrologie na Moravě je považován ing.

J. Podhagsky, v jehož studii z roku 1877 zabývající se regulačními úpravami Moravy a Dyje se již objevují názory, že oprávněná regula­ ce je pouze taková, která zabraňuje vystoupení velkých vod letních. Jarní záplavy naopak svým hnojivým účinkem vegetaci prospívají. Příčinu záplav vidí Podhagsky v devastaci lesů v horních částech po­ vodí, v zanášení řečiště, v rušení rybníků a nedokonalé konstrukci je­ zových staveb. Vyrovnávání toků a zahrázování doporučuje provádět citlivě, regulační práce pak rozdělit na dvě části, z nichž první by se měla týkat zalesňování strání a stavby nádrží na horních tocích.

log, jehož účelem by v první fázi bylo do­

sažení vzájemného pochopení racionální­

ho jádra argumentace obou stran konflik­

tu a pokus o dohodu o pravidlech dialo­

gu.

Teprve po této přípravné fázi je možné

iniciovat věcný dialog o kompromisním řešení. Výchozím bodem druhé fáze dia­ logu by se mělo stát hledání vyváženého modelu funkcí, které by měla krajina po realizaci kompromisní koncepce řešení nabízet člověku i ostatním částem živé přírody.

Obě fáze dialogu by měl zprostředkovat nezainteresovaný prostředník, který dob­ ře zná filosofii a argumentaci obou domi­ nantních stran konfliktu. Libor Musil

Ministr Dejmal k Novým Mlýnům Ministr Ivan Dejmal navštívil u příleži­ tosti Dne Země Brno. Spolu s autorem Igorem Míchalem podepisoval při slav­ nostním uvedení na trh právě vytištěnou publikaci Ekologická stabilita, kterou Veronica vydala pro ministerstvo tp CR. Prohlédl si při té příležitosti Zelený dům regionálního sdružení CSOP a strávil od­ poledne v ekologické poradně CSOP a mezi pestrými stánky ekotrhu na Zel­ ném rynku. Požádali jsme ho o krátký rozhovor. Veronica: Pane ministře, vy jste nedávno dostal do rukou významnou část studie, která má být odborným podkladem k po­ litickému rozhodnutí o osudu Novomlýn­ ských nádrží. Jaké budou Vaše další kro­ ky? Ivan Dejmal: llmed příští týden požádám o zpracování návrhu nového manipulač­ ního řádu, který bude umožňovat první krok společný pro všechny varianty řeše­ ní, a to je snížení hladiny o 85 centimetrů. Dál bude následovat právní řízení k to­ muto novému návrhu, a po dokončení studie (konec června, pozn. red.), ze­ jména multikriteriální analýzy, se určí, kterým směrem půjdeme dál. Bude mož­

5

Začal

Všechny plány i zákony však zůstaly většinou pouze na papíře. Tepr­ ve v roce 1885 se vytvořilo v Drnholci vodní družstvo pro úpravu Dyje od Nového Přerova k mušovskému mlýnu, které však narazilo na tuhý odpor obyvatel Mušova, kteří se obávali zhoršení záplav, ne­ boť zrychlením průtoku v Dyji nad Mušovem by se její velké vody spojovaly s velkými vodami Jihlavy a Svratky. Podle Mušovských do­ spěla velká voda v Dyji před regulací do Mušova za 2-3 dny, které však stačily k tomu, aby zatím opadla Svratka i Jihlava, takže Mušov ohrožovala jedině Dyje. Ta se však mohla rozlít i v četných tůních a jezerech. Po delších jednáních rozhodl soudní dvůr ve Vídni, že úprava řeky bude provedena jen na kapacitu koryta o dvě třetiny nižší, než se uvažovalo (180 m3. s-1). S úpravou se začalo v roce 1888, pro finanční potíže však byla dokončena až roku 1902. V roce 1934 pak byla dokončena regulace části dyjského toku od Mušova po Dolní Věstonice i s vyústěním Svratky. V letech 1888-1891 se jednalo i o úpravě Dyje od Mušova po Břec­ lav, jednání však opět ztroskotalo na odporu knížete Lichtenštejna a dolnorakouské vlády. Větší a zhoubná úprava Dyje, kromě stavby přehrady u Vranova v le­ tech 1933-1934 tedy náleží až naší době.

né rozhodnout další dva konkrétní kroky celého řešení. Celá studie je zpracována tak, že umožňuje korekce. Každý krok bude vyhodnocen a je možné se z něj vrá­ tit zpět a jít jinou cestou, pokud se původ­ ní rozhodnutí z nějakého vážného důvodu neosvědčí.

Veronica: Já nechci předbíhat výsledek studií, ale je zřejmé, že pro všechna řešení bude nutno vynaložit značné prostřed­ ky ... Ivan Dejmal: Především je nutno zdůra­ znit, že peníze do vodního díla bude nut­ no vložit v každém případě, protože není dokončené. Není zapojené do krajiny, což bylo podmínkou jak u projektu, tak u ko­ laudačního řízení, které ještě nebylo ukončeno. Tyto nutné investiční prostřed­ ky tedy k vodnímu dílu ještě patří. Veronica: Myslíte si, že se při naší sou­ ekonomické situaci potřebné finan­ ce najdou ve Vašem resortu? časné

Ivan Dejmal: Uvidíme, o jaké částky se bude jednat. Zatím to samozřejmě nevím,

6

a nechci předbíhat výsledky ekonomické­ ho hodnocení.

Veronica: Rozhodnutí, které od Vás ve­ bude mít velký politický význam. Bude hodně záležet na tom, jaká váha bude dána jednotlivým parametrům multikriteriálního hodnocení. V každém případě je dnes jasné, že většina místních občanů a zájmových skupin bude vyvíjet tlak spíše na řešení, které má nejblíže k maximální hladině. Jak zohledníte tyto politické tlaky? řejnost očekává,

Ivan Dejmal: Nechci řfkat, že nebudeme brát v úvahu názory místních obyvatel, ale to určující, čím se budeme řídit, jsou od­ borná posouzení a ekonomické vyhodno­ cení všech variant. Na tom trvám. Nemys­ lím tím, že bychom chtěli vyloučit veřej­ nost, ale budeme se jí snažit náš postup vysvětlit. Nepřijmeme řešení, které by nám veřejnost nepoučeni\ chtěla vnutit, ale povedeme s ní diskusi na základě od­ borné argumentace. Děkuji za

rozhovor. Připravil

Miroslav Kundrata

boj o duše?

V úterý 7. dubna 1992 zorganizovala a. s. EKOTRANS MORAVIA tzv. informa­ tivní jednání "o nových skutečnostech tý­ kajících se vodní cesty D-O-L a splavnění Moravy". Účastníci byli cíleně vybráni a patřili k nim především starostové vel­ kých měst dolního toku Moravy a vybraní zástupci některých okresních úřadů. Ne­ chyběl ani ředitel s. p. Povodí Moravy a samozřejmě zástupci EKOTRANS v sil­ né sestavě - ing. Podzimek, ing. Forman a ing. Kubec, CSc. Ti předložili účast­ níkům v průběhu jednání memorandum, v němž se mimo jiné říká: - další rozvoj regionu podél řeky Moravy MUsí směřovat k vyváženému využití všech potenciálních možností v souladu se zájmy tvorby kvalitníbo prostředí pro ži­ vot člověka, živočišstva a rostlinstva - samotná řeka BYLA navíc nepříznivě ovlivněna nekoordinovanou činností ve svém povodí - splavnění Moravy MůŽE přispět k dů­ slednému sladění regionálních ekonomic­ kých zájmů při současné rehabilitaci ži­ votního prostředí. MůŽE též přispět k rozvoji vysokorychlostních železničních tratí v území a využití vodní energie řeky - je DOPORUCENO urychlené založení Spolku pro podporu Pomoraví, sdružují­ cího obce, města a další zájemce v regio­ nu, ustavení přípravného výboru Spolku a svolání ustavující hromady Spolku do konce května 1992. Toto memorandum podepsali z pozva­ ných hostů primátor Malacek, viceprimá­ tor Skalice, vedoucí referátu životního prostředí okresního úřadu Přerov, staros­ ta Hodonína a přednosta okresního úřadu Senica. (Poslední dva jmenovaní jsou spo­ lu se zástupcem EKOTRANS členy pří­ pravného výboru Spolku). Memorandum odmítli podepsat přede­ vším přednostka Okresního úřadu život­ ního prostředí v Senici a starosta Uher­ ského Hradiště, kteří jediní měli v diskusi protiargumenty (anebo odvahu?). Boj o duše a tedy i území začal a stále se odehrává jakoby mimo dosah a zájem vládních orgánů. A čas běží! Co nevidět tu bude 26. září 1992, den slavnostního otevření vodní cesty Rýn-Mohan-Dunaj, kdy má být proveden ještě jeden slavnost­ ní akt. A sice první výkop na stavbě spo­ jovacího kanálu Vídeň-Morava, k jehož realizaci ruku v ruce míří EKOTRANS MORAVIA a. s. a WIENER HAFEN s. r. o., zakládající novou mezinárodní společ­ nost. Boj tedy začal a bojím se, že jde o jedno­ strannou ofenzívu. Pavel Bezděčka

Zemědělská politika ochránců přírody

francouzských

Zpracoval Jaroslav Ungerman

Francouzská federace asociací pro ochranu přírody přijala nedávno ke životy svému názvu ještě zkrácené heslovité označení France Nature Environ­ Ludvík Kundera ment (Francie - příroda - životníprostředí). V rámci struktury Federa­ ce pracuje tvůrčí skupina pro problémy zemědělství a za její činnost od­ A víčka se vzněcovala

povídá paní Germaine Ricouová. Na přelomu let 1989 a 1990 zpracovala tato skupina pod vedením G. a slétali se klovající ptáci

Ricouové materiál, kterým Federace zveřejnila své stanovisko .k prosa­ Vcházíme bez ustání

zování zájmů ochrany životního prostředí v zemědělské politice. Doku­ do bran a do průsmyků

ment si jistě zaslouží naši pozornost. Aby při jeho interpretaci nedošlo opouštíme neustále

k redukci myšlenek na zhuštěná strohá sdělení, bude této tematice věno­ životy s labyrinty budoucích kroků

ván prostor ještě v příštím čísle. Komentované teze této politiky mohou A vzněcují

být inspirativní i pro analogickou aktivitu našich nevládních ekologic­ a slétajíse

kých struktur.

"Systém", který je

stěží

tendence

při uvádění půdy

listů jsem

Z vlasů jsem

Politika intenzifikace zemědělství ve Francii sice umožnila zvýšení a v současné době nadprodukci potravin, ale zcela selhala z hlediska udr­ žení zemědělské populace a zvýšení důchodu průměrného zemědělce. Tato politika, která nahradila lidskou práci kapitálovými vklady, není už ospravedlnitelná na sociální a ekonomické úrovni. Zvyšování dalších vstupů materiálu a energie vede vlastně k snižování efektivnosti pro­ dukce (v pravém hodnotovém smyslu tohoto termínu) již po dobu po­ sledních deseti let. To vede k nesourodosti zemědělské politiky a k umělému udržování systému, který se přežil. Americký model postrá­ dá pro Francii jakýkoli smysl; je ostatně v naprostém úpadku. Z ekologického hlediska byla tato politika pouze destruktivní. Její se­ lhání vyžaduje rychle reagovat a nejdříve ze všeho znovu dosáhnout profesního postavení zemědělců. Dostali se totiž do područí průmyslu, který neustále zvyšoval ceny vstupů do zemědělství (mechanizace, prů­ myslových hnojiv a pesticidů), místo toho, aby využívali forem vlastní produkce v zemědělství. Nakonec průmyslu svěřili i celkové zpracování a distribuci svých produktů (např. mléčný průmysl) . Znovunalezení identity zemědělské profese je předpokladem k pozitiv­ nímu ek010gickému vývoji směrem ke snížení znečištění nitráty a pesti­ cidy, zamezení tvrdým úpravám v krajině, jako třeba odvodňování mokřadních zón, snížení destrukce biologického rostlinného a živočiš­ ného bohatství. Protichůdné

vydrolil poslední krůpěj sklepnul oblohy praskaly suché trávy víčka se vzněcovala za hudby tuhnoucích Z

ospravedlnitelný

do klidu a

skřivanů

Ve Francii došlo k živelnému opuštění ví­ ce než 5 milionů hektarů půdy. Zchátralé usedlosti zejména v jižní Franciijsou nyní levně kupovány Němci, Holanďany, Svý­ cary, Skandinávci a dalšími cizinci jako letní sídla. Vinice, pastviny a plantáže jedlýcli kaštanů, které k těmto usedlostem patřily, však nenávratně zpustly.

opouštění země­

dělské půdy

Jsou to "absurdní důsledky absurdní politiky" - vyčleňování půdy z produkce nemůže být z pozice zemědělské profese bráno jinak, než podezřele. Deník "Le Monde" oprávněně upozornil na pochybnost opatření, které bude Evropské společenství stát 4,2 miliardy franků ročně. Zemědělská půda nebyla totiž příčinou přebytku produktů, jsou to naopak vstupy do zemědělství, které je způsobují. Zmrazme proto průmyslové vstupy a nikoli zemědělskou půdu !

7

Představujeme

eko­

logické firmy Ekologická dt1na Brno Společnost pro ekologické plánování a rozvoj Co ovšem znamená pro Francň "zmrazení" programovaných 200 000

oproti opuštění 5 milionů hektarů, kterým hrozí osud ponechá­

ní napospas. Ale jaký osud?

Takový, jaký už vnímáme z pqzice zemědělství, ale který ještě neposu­

zujeme z hlediska zabydlenos. venkovských území. Již v roce 1979 na­

psal E. Chassagne: "Francouzská pustina je Daleký západ Evropy",

poušť se všemi znaky v důsledku exodu do měst, jejíž Indiáni "už ne­

jsou tolik zajímaví od doby, co mají televizi".

Je to ovšem pustina draze zaplacená, protože dotčená půda se jen ob­

tížně navrací do kulturního stavu. Její využívání, nebo restaurace je

v obecném zájmu, ale legislativní nástroje jsou v tomto smyslu jen málo

účinné. "Je to přitom jediná doména, kde podle zákona může být ze­

mědělství deklarován veřejný zájem". Vykupování venkova cizinci

z hustě osídlených zemí Evropy, které nedávno ~normně zesílilo,

o tom jistě každého přesvědčí, dříve než administrace ukončí diskuse o desertifikaci! To by mohlo znovu přispět k rovnováze, protože "je stále více lidí bez půdy a zároveň půdy bez lidí" . O jaké snížení přebytků se jedná vzhledem ke "zmrazení" půdy? Ve velkých hospodářstvích nížin budou veškeré úhory kompenzovány in­ tenzifikací zbývajících kultur, protože dotační příspěvek 2000 franků na hektar půdy v úhoru nepostačí na krytí enormních stálých nákladů v hodnotě 4000 franků. "Zmrazení" 20 % půdy může snížit produkci jen o 5 %. Navíc v málo produkčních zónách jsou nevyužívané půdy "zmrazeny" samy od sebe a většina hospodářů už odešla. Bylo by spíše třeba změnit využívání pozemků, které jsou intenzívně kultivované v zónách, kde představují zvlášť vysoké riziko pro znečiště­ hí podzemních vod, kde dochází k prudkým povrchovým odtokům a kde les nebo jiná vegetace by byla účinnější proti erozi půdy. Bude dů­ ležité takové zóny vytypovat, získávat zkušenosti přímo na místě a stu­ dovat možnosti přízni'vých finančních řešení u dotčených hospodářů. Takto by inundační zóny podél velkých řek měly být vybrány pro "zmrazení" před ostatními, nebo převedeny na jiný způsob zeměděl­ ského využívání. Je třeba opustit nesmyslný systém: financování pře­ hrad - pěstování kukuřice místo travních porostů - větší potřeba zá­ vlahy, naopak bychom měli zvýšit poplatky za závlahovou vodu. Asociace pro ochranu přírody požadují zastoupení v komisích zeměděl­ ských struktur v departmentech, které zřizují prefektury k tvorbě ná­ vrhů opatření. V úvahu přichází také uzavírání smluv s institucemi ochrany přírody (např. Conservatoires du patrimoine naturel) v přípa­ dě biologicky zajímavých stanovišť se zavedením sešitů nákladů, dotací (prémiI') a kontrol, stejně jako poradenské činnosti zemědělcům zajišťo­ vané institucí ochrany přírody. Diskuse kolem opuštění půdy a ekologických následků jsou matoucí. Je třeba udělat závěr, že evoluce ekosystémů je úzce spojena s jejich stadi­ em v době opuštění, s dobou jejich setrvačnosti, s přechodnými stadň různé délky před dosažením konečného stadia. Jejich typizace vyžaduje znalost fungování ekosystémů, vědeckou disciplinu, ve Francň nezná­ mou do prvních výsledků Mezinárodního biologického programu. hektarů

8

Na otázky odpovídá ing. Petr

Kučera

Jak dlouho vaše dílna pracuje a v čem je její zaměření ekologické? V červenci 1990 jsme ustavili konsorcium nezávislých brněnských ekologů. V nové tržní ekonomice hledáme pro rozvoj úze­ mí ekologické varianty a ekologické vý­ robní procesy. Našimi zákazníky jsou hos­ podářské subjekty většinou z oblasti hos­ podářství, lesnictví a vodního hospodář­ ství. Zakázky jsou většinou státní, sou­ kromník by na ekologickou studii sotva měl peníze. Pracovali jsme také pro země­ dělské podniky, například Moutnice, Iva­ novice na Hané, Státní statek Veselí, Uherský Brod, Palivový kombinát Vřeso­ vá. Našimi zákazníky bývají také obecní zastupitelstva, například Břeclav nebo Tě­ šany, dále okresní úřady, správy CHKO a podobně. Zajímalo by mě odborné zaměření va­

šich pracovníků.

Pro každou zakázku sestavuje Ekologická

dílna samostatný tvůrčí tým z pracovníků

různých vysokoškolských i privátních pra­

covišť. Předem sestavíme autorský kolek­

tiv z příslušných odborníků, s nimi pak se­

stavíme pracovní osnovu a uzavřeme

smlouvu.

Co už máte za sebou za rok a půl vaší

existence?

Firma zpracovala 19 rozvojových studií

a projektů pro různá chráněná území

a oblasti, která vyžadují zvláštní ochranný

režim. Dělali jsme studie pro Podyjí-Thaya­

tal, CHKO Bílé Karpaty, CHKO Pálava,

CHKO Moravský kras, Krušné hory,

okolí Brna, Vyškovska.

Jaká jsou vaše nejdůležitější kritéria,

z kterých by měl vycházet režim zkou­

maného územf?

Hlavním požadavkem je ekologická stabi­

lita krajiny, jednak z hlediska jejího pro­

storového zabezpečení, jednak z hlediska

optimalizace hospodářského využívání

území. Každá práce se opírá o podrobnou

inventuru typů ekosystémů v řešeném

území. Z energetických a látkových reži­

mů ekosystémů je pak odvozována rozvo­

jová strategie území, jsou vymezeny regu­

lativy, jimiž je rozvoj území řízen.

Ptala se Pavla Hobstová

[Eiřehlédněte!

Úkol tedy musí být řešen případ od případu. Určité systémy musí být

udržovány uživatelem, jiné mohou zůstat jako úhor, protože jsou

schopny najít rovnovážný stav během dlouhého vývoje a nedegradují

zarůstáním nebo biologickým ochuzováním.

Zemědělství postupovalo proti těmto principům. Prostorné partie regi­

onů jsou zbaveny stromů, živých plotů a keřů. Jsou abiologické a je na­

nejvýš potřebné v nich znovu založit zóny stabilních refugií. "Zmraze­

ní" půdy může být základem restaurace těchto zón, lze-li v tomto smys­

lu problém takto interpretovat.

Popisovaná francouzská situace začíná stále více připomínat poměry na­ šeho "moderního a velkovýrobniho" zemědělství. Jejich snahy o rehabi­ litaci zemědělské krajiny jsou analogické naši koncepci územnich systé­ mů ekologické stability krajiny. V roce 1985 přijala Rada evropského společenství direktivu ke zlepšení efektivnosti zemědělských struktur jako doporučení k aplikaci na ná­ rodních úrovních jednotlivých států. V jejím článku 19 je pojednána pomoc zemědělství v citlivých zónách z hlediska životního prostředí s cílem přispět k zavedení takových praktik v zemědělství, které by byly v souladu s požadavky na ochranu přírodnľho prostředí a zároveň zajis­ tily zemědělcům adekvátní příjmy. Členské státy byly pověřeny zavést speciální národní režimy v ekologicky a krajinářsky cenných oblastech. Ministerstvo zemědělství nejdříve odmítalo veškeré diskuse k aplikaci tohoto článku, a teprve nedávno povolilo provést pokus ve třech mikro­ regionech: v bažinách Charante-Maritime, v rovině Crau a v pohoří Vercors. Je třeba se zajímat o reálný přínos tohoto pokusu, ale nezůstat jenom při něm. Federace prvořadě navrhuje pro aplikaci článku 19 definovat "přírodní zóny ekologického, floristického a faunistického zájmu" (ZNIEFF), které budou pod kontrolou ministerstva životního prostředí, ještě před­ tím, než budou tyto biologicky pozoruhodné biotopy zlikvidovány ob­ cemi, které se jich budou chtít zbavit při revizi plánu využití území. Jed­ na z těchto zón již byla částečně zničena zemědělskými úpravami finan­ covanými z prostředků v rámci smlouvy státu a oblasti v Charante-Ma-

Ekologická

I

angličtina

Po dobrých zkušenostech z loňských prázdnin pořádá Veronica spolu s Nadací Jana Husa i letos kurs angličtiny zaměře­ ný na ekologii. Také v tomto roce pro­ běhne od 3. srpna do 14. srpna 12denní kurs v idylickém venkovském prostředí Bílých Karpat a povedou ho zkušení brit­ ští lektoři. Cena pobytu s pestrým (i folk­ lórním) programem a domácí kuchyní bu­ de asi 1700 Kčs. Hlaste se na adrese re­ dakce Veroniky: VERONlCA, p. p. 91, 60191 Brno 1, tel.: 05-22704.

Socialistické zemědělství věnovalo mili­ ardy lla meliorace půdy. Tyto investice byly nesmyslné nejen z ekonomického hlediska, ale způsobily obrovské škody na stavu přírody i na retenční schopnosti krajiny. Zvlášť drastické důsledky mělo odvodňování na Ceskomoravské vrchovi­ ně. Foto Jarmila Kocourková (dole). Obrovské investice byly vloženy také do teras. Jejich návratnost je však sporná a nemálo těchto teras najiž­ ní Moravě zůstalo ladem a slouží jako odstrašující pň'klad "krajinného desig­ nu". Nafotografii Petra Macháčka vévo­ dí "zikkurat" zterasovaných Dunajovic­ kých kopců (vlevo). zemědělských

9

ritime ve zjevném protikladu smyslu této smlouvy. Z území Crau zbývá

jen 11000 hektarů oproti původním 60000 hektarům, kde jsou rych­

lým tempem cenné plochy měněny na intenzívní sady, štěrkoviště, in­

dustriální zóny a rychlodráhy.

A to všechno navzdory programu životmno prostředí ohlášeného mi­

nisterstvem zemědělství v lednu 1990.

Politika Federace byla vždy v opozici vůči "podvojnému" zemědělství,

s rozsáhlými intenzívními zónami na jedné straně a na straně druhé

s rezervacemi v podobě "poštovních známek" sloužícími jako výkladní

skříně k ospravedlnění zón stále více intenzifikovaných. Jak potvrzuje

F. Terrasson, máme "rezervace v rezervacích! Rolníci archaického typu je nepotřebují, protože oni zabezpečují gesci celého svého teritoria. Vě­ řit, že jsme vyřešili problém ochrany zřízením rezervací znamená defini­ tivně přijmout tezi, že člověk a příroda nemohou koexistovat. Že člo­ věk, aby mohl produkovat, nemůže tak činit, leč v ekologické nerovno­ váze. Že příroda, aby přežila, není schopna nás integrovat jako součást ekosystému. Prekérní apartheid!" Protismyslnost produktivismu: Skutečně

zemědělská vodohospodářská zařízení

"gigantický zmatek" - pozemkové úpravy ( arondace) srov­ naly celé regiony, zbavily je stromů a živých plotů, které byly spáleny na hromadách. Po tomto destruktivním nadšení následovala mírnější koncepce typu pozemkových úprav doplněných dalšími zařízeními. V určitých regionech přinesla jejich aplikace dobré výsledky, ale v ji­ ných zůstaly metody vzdáleny modernímu pojetí, jako např. likvidace

Slovo má Lipka

I

Výukové programy Jednou z cílových skupin, na které se za­ měřuje při svém výchovném působení Dům ekologické výchovy Lipka, jsou žáci třetích a čtvrtých tříd základních škol. Zájem o tento způsob výuky ze strany br­ něnských škol hned od počátku převyšuje nabídku. Od prosince do konce dubna navštěvovali třeťáci a čtvrťáci Lipku čtyři­ krát týdně, aby si zde hráli a zároveň se učili. Třída byla vždy rozdělena na dvě skupiny, z nichž každá se po celé dopo­ ledne věnovala jedné části programu, a při následující návštěvě se skupiny vy­ měnily.

V tématu Rozmanitost živé přírody děti samy vytvoří zjednodušený systém orga­ nismů a seřadí jeho části podle vývoje. Z obrázků jim důvěrně známých z učeb­ nic se pokoušejí sestavit jednoduché po­ travní řetězce a začleňují organismy do biotopů. Seznámí se s pojmem adaptace (aniž by toto slovo muselo být vysloveno) a vytvářejí obrazy jimi "objevených živo-

Opadek zemědělství bez alternativy re­ využití krajiny je také příčinou vysídlování podhorských oblastí. K nejví­ ce postiženým regionům v CSFR patří Orava a Kysuce. Foto Stanislav Skoupý

kreačního

Ještě

v roce 1991 hradil stát veškeré ná­ klady na závlahy. Rozbory výnosů jiho­ moravských podniků prokázaly, že s vý­ jimkou pícnin se neprojevily rozdíly ve výnosech zavlažovaných a nezavlažova­ ných plodin. V následujícím období bu­ dou zemědělci za vodu platit a její využití bude beze sporu hospodárnější. Stejně ja­ ko ve Francii je však otázkou, proč by měl stát přispívat na nadvýrobu potravin právě dotováním drahých vstupů a proč tyto prostředky nevěnovat na udržení osídlení a extenzívnějšího, avšak ekolo­ gičtějšího zemědělství v méně produktiv­ ních oblastech. Foto Lubomír Zelinka

10

W(P311~ Dlluficr;~

zeleně v centrálně-západní části, nebo betonová úprava posledních po­ toků v přirozeném stavu na severu, která probíhá ještě v současnosti. Zemědělské vodohospodářské úpravy zůstávají stále na této první fázi entuziasmu. Jejich původní zájem se přesunul z pozemků přímo na vodní zdroje. Stejně jako jsme nikdy principiálně neodsoudili pozemko­

vé úpravy, ale propagovali jejich racionální podobu, nestavíme se zá­ sadně proti odvodnění a závlahám. Jeto otázka politiky péče o vodní zdroje: neodvodňovat mokřadní zóny, ale jen zamokřené pozemky pří­ pad od případu, což je zásadní rozdíl. Dále neprovádět čerpání pod­ zemní vody tam, kde hrozí snížení hladiny z důvodu její zranitelnosti. "Malé vodní hospodářství" musí být odděleno od "velkého", které na jedné straně vysušuje bažiny a na druhé straně staví velké přehrady pod záminkou zmnožování vodních zdrojů, které ale ve skutečnosti zajišťují minimální průtoky z důvodu provozu hydroelektráren, a spotřeby vody velkých měst. Obnovme doslouženou drenáž na kvalitních pozemcích, aby mohly být mechanizačně využívány, ale považujme za neospravedl­ nitelné soustavně drenážovat údolní vlhké louky, které jsou přirozenou nasávací houbou pro potřebné zadržení vody. Je potřeba, aby vrchovin­ né rybníky zadržely vodu a umožnily závlahu několika hektarů polykul­ tur s tím, že jen závlaha vymezených malých hospodářství je odůvodni­ telná. Nicméně musí být dány limity soukromé iniciativě při stavbě těchto rybníků a vrtání studní k závlaze. Nesourodost spočívá ve velkých programech odvodnění a závlah urče­ ných k posílení produkce, kterou se na druhé straně snažíme snížit, tře­ ba takovými malými opatřeními jako "zmrazení" půdy. Poskytnuté subvence až na úrovni departementů nesmí sloužit k podpoře takových scestných programů, jako např. vysušení západních bažin, které jsou nenahraditelným biologickým bohatstvím.

čichů" žijících v zadaných podmínkách - např. na smetišti. V téže době druhá polovina třídy prožívá stejné téma uprostřed Burianových obra­ zů pravěku a z "nalezených kostí" sesta­ vuje "kostry" živočichů žijících v pravě­ kých podmínkách. Zároveň vypracovávají "projekt" na ochranu určeného území a v následné konferenci musí obhájit své ře­ šení. Dalším tématem je Divadlo na louce a v lese. V zimních měsících probíhalo v prostorách Lipky, dnes už je připravo­ váno do přírody. Nejen proto, že mnohé brněnské děti v lese ani na louce nikdy nebyly, ale hlavně proto, že je škoda o přírodě mluvit uprostřed čtyř stěn. Faktem je, že děti s fantazií se i uprostřed lipkových místností snadno přenesly do hlubokého lesa, neboť učebna ho po chvíli dětské práce s papírem a bar­ vami silně připomínala. I zvuky lesa si dě­ ti mohly poslechnout a zároveň si povída­ ly o jeho významu, učily se určovat dřevi­ ny podle pupenů, plodů a listů, "uvařily" si guláš z hub (nejraději z těch jedova­ tých), někdy si o lese i zazpívaly. Druhá část třídy mezitím chodila vysokou trávou a poslouchala hlasy ptáků i bzuče­ ní hmyzu. Postupně získala dostatek in­ formací k tomu, aby mohla vytvořit scé­ nář dramatu na louce, při jehož závěreč­ ném provozování si žádný "živočich", představovaný dětským hercem, nebyl jist svým životem. V nedávné době projevily školy zájem i o téma Život ve vodě a v půdě, které zdánlivě nesouvisí s žádným učivem pro­ bíraným v přírodovědě. Děti při něm ob­ jevují svět pro ně většinou tajemný a ne­ tušený. Jejich údiv nad tím, že hlavní hr­ dinové Sekorových knih o mravencích a broucích nejsou jen pohádkou a že sku­ tečně existuje mravkolev a larva chrostíka bydlí v domku, je naprosto upřímný a po­ znání ohromující. Téma dává také prostor k úvahám o možnostech dětí a jejich rodi­ čů ovlivňovat další ničení či ochranu vše­ ho důležitého, co nás obklopuje. Děti se do pravidelného prvního nápadu - neod­ hazovat papírky - postupně dostanou k třídění odpadů, šetření vodou i energií, zdravé výživě a vůbec zdravému způsobu života.

11

Při jednom Z

výukových programů Lipky

děti sestavují kostry pravěkých zvířat

Foto Alena Majdová

Je zcela nesmyslné prosazovat kultury náročné na vodu v oblastech s ri­ zikovými suchými periodami. Jinak minimální průtoky nepostačí ke krytí deficitu a území se pokryje přehradami, jak se to stalo na jihozá­ padě. V hlubinných spodních vodách povodí Garonny-Adour je již pro závlahy odčerpáváno 019 % nad přirozené doplňování, dalších 20 vel­ kých přehrad je v tomto povodí projektováno. Projektování musí předcházet striktní zonace území, aby se předcházelo zúrodňování jakékoli půdy za jakoukoli cenu pro jakoukoli kulturu, máme-li se vyhnout finančním omylům klasického typu: subvencování ovocných sadů (jablom), subvence závlahového systému, subvence k li­ kvidaci nadprodukce jablek, subvence na vytrhání jabloní .. . Zdá se, že podobnost s naší jižní Moravou a jejími Novými Mlýny není nikterak náhodná . ..

Nepochopená federace Rozhovor s Josefem Vavrouškem

Veronica: Pane ministře, vy jste už dávno před listopadem 1989 ne­ v žádné své přednášce zopakovat, že nejprve je třeba změnit systém a potom je možno radikálně řešit otázky životmno prostředí. Zdá se, že situace je o něco složitější než se jevilo tehdy . . : opomněl

Josef Vavroušek: To jistě, ale základní diagnóza byla nepochybně správná. Bez zásadní změny politického systému nebylo možné řešit žádný klíčový problém. Jiná věc je ale toto konstatovat a druhá věc je nový systém zavést. Mě především nikdy nenapadlo, že bych se také já měl na tom osobně podílet. A teď jde o to nejenom systém změnit, ale co jiného zavést. A to by měl podle mě být pluralitní politický systém a sociálně a ekologicky orientované tržní hospodářství. Veronica: K takovému pojetí je nutná konsistence vlády a těsná spolu­ práce resortů. O té však těžko můžeme mluvit a je obecně známo, že ani ministerstva životního prostředí přIliš nespolupracují .. . Josef Vavroušek: To záleží vždycky na lidech. Byl jsem si od začátku jak důležitá je koordinace a spolupráce. I když jsem věděl, problémy, trval jsem na vzniku Federálního výboru pro ži­ votní prostředí jako kolektivního orgánu, který umožní zatáhnout repu­ bliky do hry. A dlouhou dobu se to dařilo - vedle hospodářské a fi­ nanční rady to byly jediné koordinační orgány, které se na federální úrovni scházely. Bohužel i sem se začaly promítat kompetenční spory a lidské neshody. V současné době není spolupráce dobrá, s tím souhla­ sím.

vědom toho, že to přinese

12

Dům

ekologické výchovy Lipka má to

štěstí, že díky pochopení Skalského úřadu

Brno je velice dobře technicky vybaven. Proto některé programy mohou začínat promítáním přírodovědně zaměřených programů na videu, děti si mohou po­ slechnout svůj vlastní "projev na konfe­ renci" ze záznamu, případně si ověřit svo­ je znalosti při opakovacích programech na počítačích. Dům ekologické výchovy Lipka se svými výukovými programy pro školy teprve za­ číná a jeho pracovníci si jsou vědomi ně­ kterých začátečnických chyb a nedostat­ ků. Už dnes je však jisté, že brněnské ško­ ly by potřebovaly alespoň dvě, lépe však pět podobných zařízení pro ekologickou výchovu. Jedna Lipka pro devadesát škol nestačí.

-hk-

Kreslil Václav Houf

Veronica: Teď všichni jako na spásu čekají na daňový zákon. Ze signá­ které se dostávají na veřejnost se zdá, že environmentální aspekty v něm hrají okrajovou úlohu ... lů,

Josef Vavroušek: Není tomu tak. I já osobně jsem se už dávno před lis­ topadem zabýval tím, jaké daňové systémy ve světě existují a z podob­ ných zkušeností jsme teď sestavili jakousi maximalistickou verzi, kterou jsme se snažili a snažíme "propasírovat" do daňových zákonů. Musím říct, že se z toho po těžkých diskusích s ministerstvem financí značná část podařila prosadit a ve všech federálních daních jsou aspekty život­ ního prostředí zohledněny. Jestliže se to někde nepodařilo tak, jak jsme si představovali, stála v cestě obvykle nějaká technická překážka. Na­ příklad tomu, aby daň z přidané hodnoty byla operativní daní a aby zá­ roveň taxativně zvýhodňovala všechny ekologicky příznivé výrobky, brání relativně málo podrobný celní sazebník odvozený od evropského "harmonizovaného systému", který neumožňuje odlišit jednotlivé dru­ hy zboŽÍ. Některé věci byly zatím odloženy, než se dosáhne dohody v rámci Evropského společenství a to bude ještě nějakou chvíli trvat. Například v Německu daňový systém zdaleka neobsahuje tolik environ­ mentálních aspektů, jako u nás. Tím samozřejmě netvrdím, že jsme vy­ čerpali všechny možnosti. Mohu zcela konkrétně říct, kde jsou díry, kde se s tím dá něco dělat, ale odmítám tvrzení, že je to prohra. To prostě není pravda. Veronica: Já mám velké obavy z toho, že v daňovém systému nebude prostor na to, abychom mohli dělat účinnou regionální ekologicky ori­ entovanou politiku. Například v územích, která jsou z ekonomického hlediska marginální a přitom nesmírně hodnotná z hlediska biodiverzity nebo krajiny jako celku, hroZÍ sociální kolaps a další vysídlování v dů­ sledku paušálně prováděné politiky "zmrazování" zemědělské půdy. Tyto regiony mají k prosperitě nesmírně daleko a budou potřebovat sti­ mulující a flexibilní daňový systém k tomu, aby hospodaření v nich bylo možné vůbec udržet. Josef Vavroušek: To je pravda, ale to je záležitostí republikových daní, celého ekonomického systému a také vztahů mezi federálními a repu­ blikovými institucemi. Republikové orgány se někdy chovají podle sys­ tému "co je tvoje, to je moje a co je moje, do toho ti nic není." Zpětná vazba mezi federálními a republikovými ministerstvy není dostatečná. V tom je zádrhel s psychologicky snadno vysvětlitelnou příčinou: "Já jsem jednou ministr, tak copak mně má nějaký jiný ministr do něčeho povídat!" Ovšem to je nepochopení věci, protože federální vláda jako celek má smysl jenom tehdy, má-li v oblasti vymezené ústavou hierar­ chicky nadřazené postavení. Republiky mají samozřejmě konečné pra­ vomoci všude tam, kde jim to určuje ústava - do toho jim federace ne­ má co povídat. Ale může to fungovat jen v případě, platí-li to i obráce­ ně. Republikové instituce tuhle jednoduchou pravdu někdy odmítají uznat. Ale chyba je zřejmě i na úrovni federace - možná se chováme arogantně. Musíme se učit vzájemné toleranci.

IPřI1dady táhnou

I

A stromy žijú Medzi organizácie a rezorty, ktoré nega­ tívne vplývajú na životné prostredie, ne­ sporne patrí stavebníctvo s výstavbou síd­ lisk. Domnievame sa, že hlavnou príčinou je pohodlie až l'ahostajnosť projektantov k prírode, životnému prostrediu a v nepo­ slednom rade i k samotným užívaterom bytov, k ich zdraviu a spokojnosti. Nema­ 10 by sa opakovať, aby sa výstavba riešila výlučne v úradoch a na rysovacej doske projektanta. V takomto prípade sa terén plánovanej i schválenej výstavby musel prispósobovať projekcii, a to i za cenu likvidácie zelene, prírodných výtvorov, ba sú prípady, keď museli ustúpiť i vzácne kultúrne pamiat­ ky. Sme presvedčení o tom, že ak sa pro­ jekcia bude prispósobovať terénu, potom nemóže dójsť k ich devastácii, ale naopak k ich zachovaniu pre dnešnú i budúce ge­ nerácie. Výstavba bytoviek na sídlisku v Trenčian­ skych Tepliciach nie je výnimkou v še­ trnosti a uchovaní zelene, vrátane tridsať­ ročných stromov. Železnična traťbola kvóli nim súcitne preložená o pár metrov, avšak tieto stromy boli bez milosti odsú­ dené k výrobu kvóli novej výstavbe. Pre ich záchranu sa rozhodli miestni ochranári zo Základnej orgaruzacll SZOPK JASOŇ a Základnej skupiny Strany zelených. Po porade s vedúcim zá­ hradníctva Čsl. štátnych kúpel'ov bolo rozhodnuté - 30-ročné stromy, ktoré ma­ jú ustúpiť výstavbe, sa presadia, aj keď je to náročné na čas, l'udskú prácu, ale aj fi­ nančné prostriedky. Na akcii sa podiel'ali okrem ZO SZOPK JASOŇ, ZS SZ aj Technické služby, záhradnictvo Čsl. Štát­ ných kúpel'ov i Mestský úrad v Trenčian­ skych Tepliciach. Aj Krúžok mladých ochrancov prírody JASOŇ pri DDM v Tr. Tepliciach pomohol. Začal záchra­ nou obojživelníkov (950 kusov) ich vylo­

13

Veronica: Chybí nám propracované alternativní scénáře k dosud exten­ zívnímu rozvoji řady odvětví, která výrazně zatěžují životní prostředí a na žádném z ekologických ministerstvech se na takových alternati­ vách, pokud vím, nepracuje. Mýlím se?

Příprava stromu

na převoz

Josef Vavroušek: Z toho se stalo politikum v tom smyslu, že řada eko­ nomických ministrů ~stematicky odmítá dělat věcnou strukturální hos­ podářskou politiku. Ceskoslovensko nemá koncepci v energetice, v me­ talurgň, nemá ji ve strojírenství, v chemii, nemá ani pořádnou zeměděl­ skou politiku. To vyplývá z víry, že citlivé balancování makroekono­ mických nástrojů všechno vyřeší samo o sobě. Nevyřeší, příklady jiných zemí, třeba Japonska, to ukazují zřetelně. Federální výbor zatím nemá informačně ani kvalitou a množstvím lidí na to, aby dělal propracovanou ekologicky orientovanou koncepci eko­ nomiky, která by mohla být symetrická vůči tomu, co dělají hospodář­ ské resorty. V rámci státního programu péče o životní prostředí se pro­ to snažíme postupně pokrývat alespoň nejvýznamnější oblasti. Problé­ my nastávají, když se ekonomika nahrazuje politikou. Veronica: Já si

přesto

myslím, že by bylo

rozumnější

vzdát se

části

úředníků třeba u Vás na FVŽP a dát ty peníze do mladého, byť nezku­

šeného týmu, který by v kontextu světového vývoje zpracovával kon­ cepční podklady pro ekologickou politiku, která by mohla oponovat alespoň některým průmyslovým zájmovým skupinám. Josef Vavroušek: Ale to se postupně děje. Program péče o životní pro­ středí obsahuje projekty, které zasahují do všech oblastí národního hos­ podářství. Ale vůbec není snadné získat mladé lidi do takového týmu. Většina těch schopných dává přednost vydělávání peněz. Veronica: Mechanismus

výběru

a financování

těchto projektů

je však

hodně těžkopádný.

Josef Vavroušek: Musíme se to všichni naučit. Není vůbec jednoduché vybrat například z 1200 proj ektů 200 jako tomu bylo v roce 1991, na­ víc když jsou projekty většinou zpracovány špatně! Ale tohle je jediný směr, který si dovedu představit. Jako bývalý strojní inženýr, který pro­ šel spoustu fabrik, mám dosti jasnou představu o tom, co by se mělo s ekonomikou z pohledu životního prostředí udělat, a to je zhruba obsa­ ženo v našem programu. Teď jde o to ten projekt konkretizovat. Nesta­ čí říci alternativní zdroje energie, ale musím vědět, jak na to půjdu, co s tím budu dělat. A o to se snažím. Veronica: Pane ministře, jste na cestě do Oslavan, které patří v brněn­ ském regionu k nejvíce znečištěným úzeIIÚm. Nyní se vedou velké pole­ miky nad záměrem přestavět dožívající elektrárnu na spalovnu průmys­ lových odpadů. V podtextu řady podobných investičních záměrů (z ji­ homoravského regionu naphldad skládka toxických odpadů z galvano­ ven v oblasti těžby uranu u Rožínky) je patrná tendence umísťovat ta­ kové problémové provozy do již devastovaných územÍ. Jeto záměr?

14

Nakládání stromů se zafIXovaným zem­ ním balem a zredukovanou korunou \ \

Kreslil V ác/av Houf

Josef Vavroušek: Já myslím, že na to je jediná odpověď. Žádné nové provozy nesmějí škodit nad míru přípustnou na základě zákona - všu­ de se musí respektovat kritická ekologická zátěž území. Takové provo­ zy se pochopitelně nemohou stavět ve výj imečně cenných přírodních oblastech. Stejně tak by se neměly stavět ve vysoce poškozených oblas­ tech, kde i malá kapka může znamenat přetečení a ekologickou kata­ strofu, ale k těm Oslavany naštěstí nepatří. Ovšem to teprve ukáže pro­ cedura "vyhodnocování vlivu na životní prostředí" (EIA - Environ­ mental Impact A ssesment) předepsaná zákonem o životním prostředí pro všechny "ekologicky rizikové" stavby, a mezi ty spalovna nebez­ pečných odpadů rozhodně patří.

Veronica: Je tady i problém psychologicko sociální. Josef Vavroušek: Psychologický problém chápu, ale v tom smyslu se cí­ tí všichni lidé v Čechách i na Slovensku stejně špatně. Já nyní dost často jezdím po republice, ale nenašel jsem místo, kde bych si mohl říct: "Tak tady je to s životním prostředím v pořádku." Od Vysokých Tater přes Slovenské rudohoří až po Šumavu jsem bez přehánění takové místo ne­ našel. Takže není žádný reálný důvod, proč by se občané Oslavanska měli cítit více ohroženi, než lidé z mnoha jiných koutů našeho státu. Ostatně EIA občanům zaručuje možnost účastnit se celého procesu vy­ hodnocování negativních ekologických důsledků spalovny na prostředí. Děkuji za

rozhovor.

Otázky kladl Miroslav Kundrata

Výsypka energetického popílku v Oslavanech je trvalým zdrojem prašného znečištění. Její rekultivace je obtížná - ani břízám se v extrémních podmínkách příliš nedaří. Foto Pavla Hobstová

vením na území výstavby sídliska a pre­ miestnením do nádrže určenej na množenie obojživelm'kov nad vodnou nádržou Ba­ račka, pokračoval pri presádzaní dospe­ lých stromov a o ich pravidelné do­ statočné zavlažovanie sa starajú opať oni, naši najmenší vzrastom, ale srdcom sku­ toční ochrancovia prírody. Aj vďaka ich obetavej práci a láske ku všetkému živé­ mu sa naša akcia vydarila a stromy žijú. Napriek neprajníkom, ktorí s nemalou dávkou irónie tvrdili, že naša námaha je zbytočná, stromy sa neujmú a vyschnú, že oni by radšej vysadili 50 stromčekov no­ vých atď . . . Naše stromy sa ujali, no tých 50 vysadených stromčekov stále akosi ni­ kde nevidno. Svojim činom dokázali miestni ochranári, že je možné presádzať aj viacročné dospe­ lé stromy, a tak zachrániť hodnoty, ktoré rastů okolo nás mnoho rokov. Peter Lesinger predseda ZO SZOPK JASOŇ Miroslav Sandora predseda ZS SZ T. Teplice

Přesazený olistěný strom

v půlce května

~f.

",.

J;:'­

:(;

15

Kreslil Václav Houf

Polychlorované bifenyly znečišťují životní prostředí Libor Rejthar

PCB Polychlorované bifenyly (PCB) jsou v současné době pravděpodobně organickými kontaminanty životního prostředí. produktech představují PCB komplikovanou směs chemicky si podobných sloučenin - kongenerů. Kongenery se od sebe liší jednak počtem atomů chloru, jednak vzájemnou polohou atomů chloru v molekule. Teoreticky je možných 209 kongenerů. Z nich při průmyslové výrobě používané pro produkci PCB vzniká asi 120 konge­ nerů ve větších koncentracích. Jednotlivé komerční produkty charakte­ rizované stupněm chlorace jsou obvykle složeny z 50 až 60 kongenerů. V USA a v západní Evropě byly produkty s obsahem PCB široce použí­ vány v průmyslu od začátku čtyřicátých do poloviny sedmdesátých let. Nížechlorované produkty s průměrným množstvím přibližně tři atomy chloru v molekule byly používány napn'klad v elektrotechnickém prů­ myslu jako nehořlavé izolační a chladicí kapaliny, nebo jako teplonosná média, případně jako hydraulické kapaliny. Výšechlorované produkty s přibližně šesti atomy chloru v molekule sloužily například k přípravě některých odolných nátěrových hmot nebo jako změkčovadla různých nejsledovanějšími V průmyslových

plastů.

V Československu bylo v letech 1959 až 1984 vyrobeno asi 20 000 tun polychlorovaných bifenylů. Toto množství představuje asi 1 procento celosvětové produkce. Odhaduje se, že v Českých zemích bylo celkem použito asi 14 000 tun těchto látek. K ukončení výroby PCB v Chemko Strážské došlo až v roce 1984 a k zastavení výroby nátěrových hmot s obsahem PCB dokonce až v roce 1986. Užití produktů s obsahem PCB bylo u nás přibližně stejné jako v ostat­ ním světě. Za dobu výroby a užívání těchto látek, ale i po zákazu jejich výroby a omezení užívání, došlo u nás k úniku značného množství uve­ dených látek do životního prostředí. Z hlediska kontaminace přírodní­ ho prostředí, kontaminace potravin a kontaminace lidské populace jsou nejzávažnější dva způsoby dřívějšího používání produktů s obsahem PCR Bylo to jednak užití nížechlorovaných preparátů jako tep­ lonosných médií v obalovnách silničních drtí, jednak užití výšechloro­ vaných preparátů při výrobě některých nátěrových hmot. Oba tyto způ­ soby měly za následek rozsáhlé kontaminace. Po úniku teplonosného média do půdy docházelo ke znečištění podzemních nebo povrchových vod. Ve vodním toku je značná část PCB vázaná na sedimenty dna. Vzhledem k pohyblivosti těchto sedimentů bývá obvykle kontaminován delší úsek vodního toku. Z vody a sedimentů dna přecházejí PCB do potravních řetězců. V případě užití nátěrových hmot s obsahem PCB lze následně zjistit ob­ vykle rozsahem menší oblasti znečištění, často ale s vysokou koncentra­ cí kontaminujících látek. Tyto nátěrové hmoty byly užívány donedávna i v zemědělské výrobě (senážní věže, krmné žlaby, vodojemy, zásobníky krmiv aj.). Tím docházelo k masivní kontaminaci krmiva následně i or­ ganismů hospodářských zvířat, především skotu a všech souvisejících živočišných produktů. Po vstupu do potravrullo řetězce je další cesta PCB k člověkovi zřejmá. Při průchodu PCB prostředím dochází nejen k jejich kumulaci v jednot-

16

V

mléce a mase

V rámci monitorování cizorodých látek v České republice byly první nálezy PCB zaznamenány v mléce a mase krav z JZD Liblice na okrese Mělník v dubnu 1987. V tomto období stanovil hlavní hygienik MZSV ČR maximální přípustné limity re­ ziduí polychlorovaných bifenylů pro tento podnik 0,5 mg.kg- 1 tuku pro mléko a 1,5 mg. kg- 1 tuku pro maso a masné vý­ robky. Ve druhém pololetí tohoto roku proběhla celostátní akce kontroly finál­ ních výrobků mlékárenského průmyslu, od jejíchž výsledků se odvíjelo dohledává­ ní zdrojů polychlorovaných bifenylů. K za­ bezpečení rychlé eliminace zdrojů byl v roce 1987 v listopadu vydán příkaz mi­ nistra zemědělství a výživy k ochraně po­ travin a krmiv před polychlorovanými bi­ fenyly čj. 2957/87-110. Přestože nebyly vytvořeny nezbytné před­ poklady pro snížení kontaminace PCB, docházelo v ČR postupně k soustavnému snižování limitu. Rozhodnutím hlavního hygienika ČR ze dne 31. 1. 1990 byl sta­ noven limit PCB pro mléko, mléčné vý­ robky a máslo 0,3 mg.kg- 1 tuku, maso vepřové 0,7 mg.kg- 1 tuku, maso hovězí 1,5 mg. kg- 1 tuku. Pro srovnání přísnosti limitů uvádíme limit USA mléko 1,5 maso

SRN

Švýcarsko

1,5

0,5 mg. kg- 1 tuku

3,0

2,5 mg.kg- 1 tuku

Jaké byly výsledky vyšetření v ČR v roce 1988 a 1989? V tabulce jsou uváděny počty vyšetření lomeno % nadlimitních výskytů PCB. 1988 maso hovězí vepřové

telecí lovné zvěře maso drůbeže hrabavé vodní

888/33,6 1274/27,0 170/2,9 119/0,8 18/88,9 173/62,0 203/29,1 207/9,7 115/0,0

maso sladkovodních ryb 194/52,1 mléko syrové ošetřené

1989

180/1,1 64/4,7 225/14,0

1016/36,0 831/20,0 151/18,5 154/5,2

K 30. 6. 1989 byly evidovány pro konta­ livých stupních potravní pyramidy, ale i ke změnám poměrů koncentra­ min.aci a nadlimitní hodnoty v mléce cí původních složek kontaminantu. Relativní zastoupení výšechlorova­ a mase skotu 54 zemědělské podniky ve ných kongenerů se zvyšuje, nížechlorovaných složek ubývá, případně 41 okresech s ustájením asi 30000 dojnic zcela mizí. a asi 5,5 tisíce telat a skotu na výkrm. Ve Pro člověka jsou nejdůležitějším zdrojem zátěže peB tuky z potravin ži­ druhém pololetí 1989 došlo ke zjištění vočišného původu. Většina v potravě přijatých peB se totiž ukládá dalších kontaminací zvířat ve 13 zeměděl­ v tukové tkáni. Jen malá část se metabolizuje a potom vylučuje močí ských podnicích v 6 nových okresech. Celkem bylo ke konci roku evidováno pro a výkaly. Jiná situace nastává u člověka i ostatních savců v době lakta­ kontaminaci s nadlimitními hodnotami ce. Vzhledem k relativně vysokému obsahu tuků v mléce dochází k ak­ v mléce a mase skotu 37000 dojnic a 5,5 tivaci metabolismu tuků a tím k uvolňování určitého množství peB do tisíce telat a skotu ve výkrmu, ustájených mléka. Koncentrace peB v mléce je určována řadou faktorů, zejména v asi 120 stájích 67 zemědělských podni­ obsahem kontaminantu v zásobních tucích, velikostí produkce mléka, ků ve 47 okresech.

úrovní výživy v době laktace a aktuálním přísunem peB do oragnismu Zpracování kontaminované suroviny s se­

bou přináší zvýšené náklady na dopravu

potravou. Při nepříznivé kombinaci těchto faktorů a výživě dítěte vý­ odděleným svozem, zvýšenou pracností

hradně nebo převážně mateřským mlékem může v našich podmínkách dojít k několikanásobnému překročení přijatelné denní dávky (ADI), při jejím zpracování, vyžaduje zvýšený ve­

terinární dozor, četnější laboratorní vyše­

která je pro peB stanovena na l~g/kg . den. Zdravotní závažnost to­ třování a v neposlední řadě i zvýšenou ad­

hoto překročení ale nelze při současných znalostech dobře vyhodnotit. ministrativu (evidence, pohyb suroviny

Toxikologické vlastnosti peB byly většinou zjišťovány pomocí průmys­ apod.).

lových produktů na bázi peR Tyto produkty bývají z výroby kontami­ Vedle těchto zvýšených nákladů u zpra­

novány vysoce toxickými látkami typu polychlorovaných dibenzofura­ covatelského průmyslu vznikají další ztrá­

ty zemědělským podnikům při jednatel­ nů, polychlorovaných dibenzodioxinů a některými chlorovanými uhlo­ ském zpeněžování skotu konfiskací hlavy, vodíky jinými než peR Údajů o toxicitě kongenerů výrazněji zastoupe­ orgánů, loje a kostí, při odstraňování zá­ ných v peB, které nejčastěji znečišťují potraviny nebo přímo lidský or­ vadných - i když před rokem 1985 povo­ ganismus, je málo. Akutní toxicita produktů na bázi peB je poměrně lených - nátěrů technologických zařízení, nízká. Kritická dávka pro požití (orální LDso) je pro většinu zvířat větší to je konstrukcí zábran, silážních věží než 19 na 1 kg tělesné hmotnosti. Závažnější je podezření, že peB jsou a žlabů a podobně, zvýšenými ztrátami te­ karcinogenní. I v této oblasti je nedostatek přesných a jednoznačných lat, poruchami reprodukce i konfiskací údajů. Proto jsou peB dosud označovány za potenciální karcinogeny. silně kontaminovaných krmiv. Celkový Analytické stanovení peB ve vzorcích z životního prostředí, v biologic­ odhad těchto nákladů činí asi 194 miliónů Kčs. K tomu přistupují náklady na vyba­ kých materiálech, v krmivech nebo v potravinách je poměrně kompli­ kované, časově náročné a nákladné. Nejlépe propracované jsou metody vení a provoz laboratoří veterinární služ­ by pro vyšetřování cizorodých látek. stanovení peB v potravinách. Problematika kontaminace potravinového peB v přírodním prostředí dlouho přetrvávají. Obecně hůře podléhají řetězce, zejména mléka a masa, nemůže rozkladu kongenery s vyšším obsahem chloru. Tato situace se projevuje být posuzována odděleně od kontaminace například tím, že po kontaminaci části povodí nízko chlorovaným pro­ jednotlivých složek životního prostředí, duktem (např. Delotherm DR) lze za jistou dobu zjistit v tuku ryb pře­ protože mezi oběma oblastmi existují pří­ mé vazby. V ČR dosud nedošlo k setkání vahu vysokochlorovaných produktů (např. Delor 106). I technická li­ kvidace těchto látek je obtížná. peB jsou látky nehořlavé. Při pokusech odborníků ze všech zainteresovaných re­ spalovat je za teplot dosahovaných v běžných kotlech dochází částečně sortů, na němž by byla záležitost PCB projednána komplexně a stanoveny reál­ k oddestilování spalovaných látek, částečně k jejich nedokonalému spá­ né postupy řešení. Přitom je třeba pod­ lení. Při nedokonalém spalování peB vznikají i extrémně toxické látky, trhnout, že financování vícenákladů, spo­ jako jsou polychlorované dibenzodioxiny a polychlorované dibenzofu­ jených s omezováním průniku PCB do ze­ rany. Tyto látky, spolu s oddestilovanou frakcí, mohou plošně kontami­ mědělských a potravinářských výrobků, novat oblasti v okolí nevhodně prováděného spalování. Spalování, kte­ zabezpečení potřebných laboratorních ka­ ré má být bez nebezpečí pro okolní prostředí, musí být prováděno při pacit i realizace metod likvidace již ·konta­ teplotách minimálně 1200 oe. Zařízení k takovému spalování dosud . minovaných nadlimitních výskytů PCB v CSFR není. Likvidace 1 tuny toxického odpadu uvedenou metodou nebude možné bez intenzívní účasti státu. Tento problém opravdu nelze nechat jen stojí v SRN asi 2500 ,DEM. na zemědělských podnicích. Z uvedených vlastností peB, z jejich chování v přírodním prostředí a Václav Růžička v organismech i z možností jejich likvidace je zřejmé, že ještě mnoho Příspěvek je převzat ze sborníku PCB desítek let budou naše životní prostředí a potraviny kontaminovány tě­ a další toxické látky v mléce a mase hos­ podářských zvířat. mito cizorodými látkami s nedostatečně známými vlastnostmi.

Veronika

čeká

na Vaše

příspěvky

17

Lužné lesy a možnosti ieh regeneráeie - hl'adisko entomológa Zbyšek Šustek

Lužné lesy vyvolávajú v predstavách niektorých fudí nanajvýš obraz hustých mračien komárov a nepreniknutefných pralesov žihlavy vyná­ rajúci sa odniekiaf z hfbky zapadnutých spomienok na výlet na južnú Moravu alebo na splavovanie Dunaja. Pre vel'kú časť verejnosti však lužné lesy predstavujú len nejasný a hmlistý pojem, ktorý sa v ostatnom čase stáva jablkom sváru v diskuziach vedených biológmi a ochrancami prírody s technokratickou a byrokratickou lobby o dosledkoch vel'kých vodohospodárskych stavieb na južnom Slovensku a na Morave. Len málokto si uvedomuje, že tu nejde len o naívne staromilské snahy o zá­ chranu zvyškov prírodných ekosystémov riečnych nív, ktoré sa na Slo­ vensku, na Morave a v Dofnom Rakúsku zachovali v rozsahu a stave, aký v iných častiach Európy nemá obdobu, ale o ~achovanie produkč­ nej schopnosti a obyvatefnosti krajiny ako takej. Ziaf, napriek všetké­ mu úsiliu a oficiálnym proklamáciam o ochrane životného prostredia sa snahy o záchranu týchto jedinečných ekosystémov stávajú v poslednom čase priam symbolom bezmocnosti. Priestor pre vecnú argumentáciu a účinnú obranu biológov značne zu­ žuje nedostatok kvantifikovaných poznatkov o dosledkoch, aké vodo­ hospodárske stavby a iné antropické zásahy do aluviálnej krajiny majú alebo možu mať. Biologicky podložené obavy a argumenty, hoci stavajú na hlbokých znalostiach a bohatých skúsenostiach, sa v posledných me­ siacach opať verejne, s čoraz vačšou agresivitou cynicky bagatelizujú a ubíjajú ekonomickými hl'adiskami úzkych skupín usilujúcich sa s no­ vou frazeológiou pokračovať v realizácň chybných rozhodnutí z minu­ losti. Verejnosť sa v zložitej problematike zle orientuje a ťažko chápe hierarchiu významnosti roznych názorov a dovodov. Preto aj vatmos­ fére súčasného napatia, dezilúzÍÍ a hťadania istot a pri všeobecne níz­ ..kom ekologickom povedomí pomerne fahko podlieha technokratickej demagógň uchylujúcej sa žiaf i na vysokých postoch až k zneŽÍvaniu ná­ rodnostného cÍtenia a k vyslovenému zatemňovaniu pojmov a dezinfor­ máciam. Jednou z modefových skupín živočíchov, ktoré umomujú dosledky an­ tropických zásahov v lužných lesoch vefmi presne sledovať, sú bystruš­ kovité (střevlík ovití - Carabidae). Jednotlivé druhy bystruškovitých sú vo vzťahu k roznym ekologickým faktorom neobyčajne bohato diferen­ cované. Preto zloženie spoločenstiev, ktoré vytvárajú v roznych typoch ekosystémov, vefmi citlivo odráža zmeny a vlastnosti prostredia. Skor ako sa však začneme zaoberať ich reakciami na vodohospodárske zása­ hy, zopakujme si niečo z fytocenológie. Lužné lesy predstavujú súbor geobiocenóz, výskyt a zloženie ktorých určuje hladina spodnej vody. Zásadne sa vyskytujú tam, kde hladina spodnej vody zasahuje do koreňovej vrstvy stromov alebo sa k nej aspoň silne približuje a kde dochádza aspoň k občasným záplavám. Spravidla na jar, ale pri Dunaji i viackrát v priebehu roka. Lužné lesy sa preto rozprestierajú v plochom teréne v blízkosti vodných tokov a ich ramien. Vlhkostnému gradientu odpovedá vefmi výrazne i zloženie spoločensti­ ev bystruškovitých. V najvlhjších dlhodobo zaplavovaných miestach sa

18

Jak jsme šli do na zkušenou

Vídně

Na základě pozvání vídeňské radnice se nám dostalo možnosti navštívit odbor ži­ votního prostředí tamního magistrátu a provozy environmentálního charakteru. Vypravili jsme se tam ve trojici - dva z úřadů městských částí a já za město Brno. Nejprve jsme byli seznámeni s problema­ tikou zásobování Vídně pitnou vodou. Město má pro pitnou vodu velká jímací území, ležící převážně ve vápencové části Steiermarku, přičemž jedno z nich leží v aluviu Dunaje v těsné blízkosti Vídně. Všechny pozemky, které tvoří prameniš­ tě, město Vídeň vykoupilo zamezilo zde jakékoliv hospodářské činnosti vyjma účelového lesního hospodaření. Celková plocha zdrojových území je dvojnásobně větší než rozloha Vídně. Z těchto zdroj nic na území vápencových Alp je voda svádě­ na akvadukty do města. Dvojí rozvod vo­ dy Vídeň nemá, avšak vídeňská radnice vydává asi 2000 povolení pro soukromé firmy a osoby k jímání vody ve vlastních studních. Z nich se pak továrny zásobují vodou samy. Ovšem veškerá voda, rozvá­ děná vídeňskými městskými vodovody, je velmi kvalitní. Obsahuje průměrně asi 5 mg dusičnanů na litr a podle místa zdro­ je má 5-15° tvrdosti podle německé stup­ nice. Teplota vody je stálá, a to 7 °C ±1° . Kromě jedné zdrojové oblasti ze štěrko­ vých vrstev Dunaje, kde se chemicky de­ zinfikuje chlórem, se ostatní voda ve vo­ dovodní síti žádným způsobem - chemic­ ky ani jinak - neupravuje. Ztráty v rozvodné síti vody v městě Víd­ ni tvoří v současné době asi 8,5 %, což se jeví ve srovnání s brněnskými 30-40 % jako skutečně velmi nízká hodnota. Vodovod dodává do celé Vídně denně asi 400 000 m3 vody. V soukromém sektoru, tzn. v bytech, se spotřebuje asi 140 litrů na obyvatele a den. Pokud se započítá celková spotřeba, tzn. z různých továren a živnostenských provozoven, činí spotře­ ba vody 270 litrů na osobu a den. Součástí servisu je sledování ztrát, a to nejen v rámci sítě, ale i přímo u spotřebi­ tele. Pracovníci vodovodů v oblastech, kde se spotřeba vody jeví vyšší oproti nor­ málu, navštěvují jednotlivé domácnosti a hledají, kde dochází ke zbytečnému úni­ ku vody. Převážně jde o netěsnící kohout­

a

Kreslil Václav Houf

silne uplatňujú paludikolné, tieňomilné druhy. Suchší charakter sa nao­ pak prejavuje postupným prenikaním niektorých viac menej mezohy­ grofilných druhov s ťažiskom výskytu v lesoch normálneho hygrického radu. Priame pozorovania zmien spoločenstiev bystruškovitých vyvolaných v lužných lesoch poklesom hladiny spodnej vody a vylúčením záplav spoločne so syntézou poznatkov získaných z razne narušených spolo­ čenstiev ukazujú, že zmeny prebiehajú v zásade tromi možnými smer­ mi. Prvý smer predstavuje postupný pokles kvantitatívneho zastúpenia a ubúdanie druhov náročných na vlhkosť a ich nahrádzanie druhmi me­ nej náročnými. Uplatňujú sa pri tom len typicky lesné, heliofobné dru­ hy. Výsledkom je spoločenstvo, aké by na inom mieste mohlo byť po­ važované v zásade za prirodzené. Ide tu vlastne len o posuv spoločen­ stva smerom k suchším hygrickým radom. Zaujímavé je, že funkčná štruktúra takého spoločenstva indikovaná zastúpením životných foriem sa mení len málo. Ide tu v postate o proces, ktorý napr. prebehol v po­ sledných 15 rokoch v Hornom lese pri Lednici (pri výskumnej ploche MAB), kde po regulácii Dyje klesla hladina spodnej vody asi o 1 až 1,5 m. Je pritom zrejmé, že takýto druh zmeny, v svojej postate ešte najviac prijatefný, nemaže nastať hocikde. Jeho predpokladom je totiž obklopenie alebo aspoň susedstvo postihnutého spoločenstva s prirod­ zeným spoločenstvom lesa v normálnom hygrickom rade, ktoré slúži ako zdroj imigrácie i pre málo pohyblivé druhy. Príznačným znakom takto prebiehajúcej zmeny je stále vysoká diverzita. Druhý smer zmien nastupujú spoločenstva v niektorých mestských par­ koch (napr. v Lužánkach v Brne alebo v Sade J. Kráfa v Bratislave) ale­ bo v niektorých topolových monokultúrach. Jeho predpokladom sú málo zmenené hydrické podmienky a zachovaný stromový kryt. Na by­ struškovité tu pasobia viac zmeny v bylinnom záraste, charaktere hra­ banky a opadu, imísie, návštevnosť apod. Po kvalitatívnej stránke sa pavodné druhové spektrum viac menej zachováva, ale po kvantitatívnej stránke nastávajú značné posuvy v zastúpeníjednotlivých druhovo Spra­ vidla sa v takýchto spoločenstvách silne zvýši zastúpenie dvoch tole­ rantnejších druhov, ku ktorýrn patrí približne 80-90 % všetkých jedin­ cov. Znakom takého spoločenstva je vel'mi nízka diverzita. Zdá sa, že takto zmenené spoločenstvo predstavuje v zásade reverzibilný stav. Napokon tretí smer prebieha za pasobenia viacerých synergických fak­ torov. Typické je preňho prenikanie vel'kého počtu jedincov nelesných druhov, zváčša z agrocenóz, výrazný úbytok charakteristických vlhko­ milných druhov a nevýrazným zastúpení tolerantnejších druhov lesov normálneho hygrického radu. Jednotlivé druhy sú zastúpené v koneč­ ných štádiach vefmi malým počtom jedincovo Celkový počet druhov maže byť vefmi rozdielny a aj v značne narušených zvyškoch lužných lesov maže byť prekvapivo vysoký. Patria sem spoločenstvá bystruško­ vitých v malých, priestorovo značne dezintegrovaných zvyškoch lužných lesov, s narušeným zápojom a odrezaných od zdrojov vlhkosti. Je to stav predchádzajúci bezprostredne fyzickej likvidácň porastov. Prílďa­

ky a protékající splachovadla na WC. Nejdříve byla tato činnost pracovníků vo­ dovodů chápána obyvateli jako zasahová­ ní do soukromí, ovšem po zdražení vody a jisté informační kampani jsou pracovní­ ci většinou vítání nebo i zváni do bytů, aby provedli nápravu. Veškeré odpadní vody Vídně jsou z obou břehů Dunaje sváděny do centrální čistír­ ny. Čištění probíhá na 87 % v hodnotě BSKS a Rakušané jsou připraveni posta­ vit v nejbližším období ještě další stupeň čištění tak, aby se dosahovalo 98 %. Vzhledem k tomu, že čistírenské kaly jsou velmi nebezpečně promořeny jedovatými sloučeninami a těžkými kovy, není možné kalů využívat jako hnojiva na pole. Proto se kaly vysoušejí na centrifuze a spalují ve speciální spalovně, umístěné v těsné blíz­ kosti centrální čistírny vod. Tato spalovna zpracovává také zvláštní odpad, který ne­ ní možno spálit v běžných spalovnách města Vídně. Čištění ve zmíněné speciální spalovně je pochopitelně třístupňové, spaluje se fluidním způsobem podle ra­ kouského patentu a zdá se, že ke konta­ minaci ovzduší z tohoto zdroje ve Vídni nedochází. Obyvatelstvo nejvíce zajímá činnost refe­ rátu odpadového hospodaření a čistoty ovzduší. V oblasti čistoty vzduchu je ví­ deňský magistrát vybaven špičkovou mě­ řicí technikou. Průběžně zde měří oxid si­ řičitý, oxidy dusíku, polétavý prach, ozón a oxid uhličitý. Všechny tyto hodnoty jsou v minutových intervalech vyhodnocovány centrálním počítačem a na osmi místech ve městě pravidelně sdělovány obyvate­ lům a návštěvníkům Vídně prostřednic­ tvím světelných tabulí s analogovou stup­ nicí. Na stupnici najdeme tyto hodnoty: vzduch vynikající, velmi dobrý, dobrý, poněkud horší, špatný, předpoplachová situace, poplach J. stupně, poplach II. stupně. V době naší návštěvy hlavního města ukazovaly všechny světelné tabule stav čistoty ovzduší vynikající. Podstatnými zdroji znečištění vzduchu ve Vídni jsou doprava, lokální topeniště, spalovny odpadu. Zatímco u lokálních to­ penišť, v souvislosti s průběžným přecho­ dem na centrální otop nebo vytápění ply­ nem, se situace postupně zlepšuje, u spa­ loven se zavedením II. a ITL stupně čištění

19

vývoj koncentrací S02 (v mikrogramech na nř) ve Vídni od roku 1978 do roku 1989

'JO 80

",

73

75

69 57

52 42

39

.6 39

37

ii také výrazně zmenšuje a výhledově ještě dom takto narušených porastov možu byť zvyšky porastov v okolí Vra­ podstatně sníží dopad na čistotu ovzduší. kune a bratislavského letiska, ktoré povodne lemovali meandre Malého U dopravy se tento trend zhoršuje, neboť Dunaja. Tento stav možeme považovať za predobraz osudu, aký po ročně ve městě přibývá přibližně 5 % au­ eventuá1nom dokončení vodného diela Gabčíkovo čaká vačšiu časť tomobilů, takže dochází nejen k doprav­ podunajských lužných les ov. Stanovištia, kde sa budú mocť udržať dru­ ním kolapsům, ale i k výraznému znečiš­ hy charakteristické pre lužné lesy a litorálne spoločenstvá v ich dnešnej tění středu Vídně výfukovými plyny. bohatosti, budú na tomto území zrejme vefmi silne plošne redukované. Navštívili jsme také třídírnu odpadů. Byla postavena soukromou firmou v roce To silne zníži i schopnosť populácň jednotlivých druhov prežívať na po­ 1983, ale po dvou letech firma zkracho­ stihnutom území. vala a v konkursu odkoupilo celé zařízení Z hfadiska súčasných i budúcich snáh o regeneráciu lužných lesov v ob­ lastiach postihnutých súčasnými vodohospodárskymi úpravami je však firmy město Vídeň, které třídění odpadů provozuje dodnes. Třídí se zde starý pa­ zásadne otázka, do akej miery je ich regenerácia možná a aké sú pred­ pír, lepenka, tmavé a světlé sklo, kovy, poklady jej uskutočnenia. organické látky, stavební a další materiály Z hfadiska bystruškovitých je našťastie odpoveď na túto otázku zatiaf v průměrném celkovém množství 200 000 jednoznačne optimistická. Dokonca ich regenerácia by za určitých tun odpadu ročně. Především je zpraco­ predpokladov mohla byť až prekvapivo rýchla. Na Novomlýnskych váván průmyslový odpad. Dodavatelé od­ nádržiach sme jej začiatok vlastne už mohli sledovať. Keď sa v polovici padu, tj. jednotlivé firmy, jsou povinni 80. rokov narušili nečakane silným vlnobitím práve dobudované hrádze před odevzdáním surovin vyplnit deklara­ II. nádrže, musela byť nádrž po dobu opráv čiastočne vypustená. ci, v níž musejí uvést, o jaký odpad jde, je jeho množství a odkud pochází. Vzniklo tak vačšie množstvo rozne vel'kých ostrovčekov a obnažili sa , jaké Podle deklarace se firmě vyměří poplatek i pomeme široké ploché pláže. Obnažené plochy začali vefmi rýchlo za­ od O do 22 000 šilinků za tunu odpadu. rastať pionierskymi spoločenstvami bylin a objavil sa rýchlo rastúci ná­ Nulové hodnoty se vykazují u odpadu,

let topofov a vrb. Bezprostredné litorálne pásmo začali osidlovať viace­ který je předem vytříděn a neobsahuje

ré výrazne hygrofilné druhy bystruškovitých. Suchšie štrkovité a piesči­ větší množství .nečistot a např. lepenku,

té miesta ďalej od vody osídlili niektoré vlhkomilnejšie druhy typické sklo apod. Při smíšení a event. znečištění

odpadu se počítá vyšší sazba. Chce-li ně ­

(recentne) pre agrocenózy. Regenerácia spoločenstiev v porastoch trsti­ která z firem vyvážet odpad přímo na ny a ostrice by bola podporovaná imigráciou z polí ešte viac. Je vysoko skládku, která je toho času jedinou, je po­ pravdepodobné, že sukcesia, akú bolů možné sledovať pri dočasnom vinna prokázat, že odpad neobsahuje více čiastočnom vypustení II. nádrže v polovici 80. rokov, by sa zopakovala než 10 % recyklovatelných surovin. i pri súčasných snahách ekologických iniciatív a časti miestneho obyva­ Do třídírny denně přijíždí 300- 400 ná­

tefstva o vypustenie a regeneráciu III. nádrže. kladních vozů, z nichž většina patří přímo

Nádej na úspešnosť týchto zámerov by významne zvyšovali aj ďalšie těm firmám, které odpad produkují. V tří­

dírně je zaměstnáno 140 lidí, z toho 50

vlastnosti okolia III. nádrže. Bezprostredne pod jej hrádzou sa nachád­ přímo na pásové třídičce. Zde do­

pracuje za komplex porastov okolo Křivého jazera. Až do súčasnosti sa v ňom především k vytříďování lepenky, chází udržalo spoločenstvo bystruškovitých, ktoré svojím zložením indikuje, že stav týchto porastov sa silne blíží stavu, aký panoval napr. v lužných papíru, polystyrénu, plastových smrštitel­ ných fólií a dalšího materiálu. Odpad se les och okolo Lednice pred reguláciou Dyje a následným poklesom hla­ na třídičce lisuje do balíků a odtud se po­ diny spodnej vody. Tieto porasty by teda mohli slúžiť ako vynikajúci sílá k dalšímu zpracování. Třídírna má na imigračný zdroj. Okrem toho, niektoré tolerantnejšie druhy bystruško­ starosti speciální odpad. Vídeň má 56 od­ vitých typické pre lužné lesy, sa udržiavajú i v tienistých žlaboch padových středisek, kam mohou občané odvážet speciální odpad, jakým jsou např. a husto zarastených erozných rýhach na svahoch Pavlovských kopcov. ředidla a léky, ale i neskladné věci jako Pre úspešnosť pokusov o regeneráciu lužných lesov však hovoria i nie­ skříně či ledničky - i tento druh odpadu ktoré všeobecné poznatky. Jedným z adaptačných mechanizmov vlhko­ je třídírnou zpracováván. Z ledniček je milných druhov žijúcich na brehoch a v alúviach je vefmi dobrá pohyb­ zvláštním zařízením odsát freon, který se livosť a schopnosť migrácie. V prípade nečakaných zmien vlhkosti ale­ pošle opět k dalšímu použití a ostatní ne­ bo záplav umožňuj e rýchlo obsadiť vhodnejšie stanoviště alebo sa vrátiť skladné odpady jsou demontovány a ro­ na stanovište povodné. Je to vefmi doležitý predpoklad pre prežívanie zebrány a posléze zpracovány na lince. týchto druhov např. v dynamicky sa meniacich alúviach divočiacich to- Zvlášť se třídí elektronický odpad, např.

20

, I

kov: Vysoká migračná schopnosť umožňuje vyslovene hygrofilným a ri­

pikolným druhom úspešne obsadzovať i brehy malých a nie raz vyslove­

ne efemémych jazierok v púštiach.

Biologické poznatky vcelku vefmi jednoznačne ukazujú, že obnova na­

rušených alebo zničených lužných lesov je s vysokou pravdepodobnos­

ťou úspešnosti možná. Súčasné biologické znalosti navyše umožňujú

vytvoriť vefmi konkrétne predstavy o postupe obnovy a spósoboch jej usmerňovania. Základným predpokladom regenerácie lužných lesov je však obnova takého vodného režimu v alúviach, ktorý by existenciu týchto ekosystémov umožňoval bez ďalšÍch fudských zásahov. Ale aj tento predpoklad je zrejme reálne splnitefný. A tak se zdá, že najvačšou prekážkou obnovy lužných lesov budú, rovnako ako v nedávnej minu­ losti, záujmy róznych hospodárskych a politických zoskupení, pristupu­ júcich k rozhodovaniu o vel'kých vodných dielach a životnom prostredí so značnou dávkou skupinového egoizmu a na úrovni mysleni a elo­ kventne charakterizovanej v súvislosti s Gabčíkovom jedným vysoko postaveným a zodpovedným funkcionárom: "BUDUJEME NÁŘOD­ NÝ PARK PRE EUDí A NIE PRE KOMÁROV ..."

televizory, a zvlášť počítače; všechny sou­ částky se posílají k dalšímu zpracování. Většina tohoto odpadu je spalována ve speciální spalovně. Zbytek popela ze spa­ lovny se vrací do třídírny odpadů, kde se smíchá s cementovou směsí a potom uloží na skládku. Zde ztvrdne a nemůže již na­ rušit spodní vody ani ostatní životní pro­ středí. Třídírna odpadů

}

J

zpracovává také zbytky z domácností odevzdávané občany do speciálních biokontejnerů, jsou tu zpraco­ vávány také ořezané větve i zbytky stařiny z vídeňských parků a další biologický od­ pad. Ten se drtí a mísí v míchačce, z níž je vyvážen do kompostárny, kde je ve zvlášt­ ním režimu fermentován do podoby kom­ postu. Kompostu se používá v městských parcích a také se prodává soukromníkům - je však trvale laboratorně sledován ob­ sah těžkých kovů. Jsou zde také zpraco­ vávány zbytky surového dřeva, v tomto případě tedy nejde o překližky či jiné bar­ vené a lakované materiály. Surové dřevo se v kladívkovém drtiči rozdrtí a použije se jako palivo. S výkupem sběrných surovin, jak jej zná­ me u nás, se ve Vídni nesetkáme. Veškeré odpadové materiály se odevzdávají zdar­ ma nebo za jejich odevzdání platí ten, kdo odpad vyprodukoval.

Ekologické stavební kameny Evropy Malé a Velké Prespanské jezero Ekologům

je známo, že příroda má vždy šance tam, kde na ni lidé dokázali zapomenout. Nejčastěji se to dělo právě v zapadlých koutech na hranicích států, případně krajů, okresů. Záchrana bohat­ ství někde ještě téměř nedotčených pří­ rodních oblastí na hranicích států je zá­ kladní myšlenkou, kterou sleduje i skupi­ na WWF s programem Ekologických sta­ vebních kamenů Evropy. Myšlenka, která platí trojnásobně i pro Prespanská jezera. Ta totiž leží přímo na hranicích Albánie, Řecka a Jugoslávie (alespoň v době psaní článku zde ještě Jugoslávie oficiálně byla). Ve všech případech, kdy si občané stěžují, Nám se poštěstilo dostat se na tuto lokali­ že tam a tam cosi nepříjemně páchne, ne­ tu z té nejméně přístupné strany - albán­ ské. bo mají-li podezření z ohrožování životní­ ho prostředí města, vyjíždí k zásahu Pokud ovšem opustíme politická hlediska, etnicky se jedná beze všech pochyb o ob­ zvláštní oddíl "Umweltpolizei" neboli po­ last makedonskou. A možná právě proto, licie ochrany životního prostředí. Tato in­ že v tomto zapomenutém koutě, kde ještě stituce potom podobné případy řeší. Nut­ no říci, že tato služba vídeňské radnice je donedávna sousedila totalita komunistic­ ká s totalitou téměř fašistickou a oblast veřejností přijímána se stále rostoucím byla fakticky nepřístupná, zůstal tento pochopením.

kout snad nejzachovalejším kouskem Ma­ Vídeňané chrání životní prostředí svého

kedonie. Nikoliv náhodou je oblast těchto města velmi důsledně, nejsou však se sta­

dvou jezer zařazena mezi evropské ekolo­ vem stále spokojeni a domnívají se, že je gické stavební kameny. především třeba učinit kroky k omezení LIQEN i PRESP A (nebo také Lake Me­ individuální automobilové dopravy, zave­ gali Prespa v angličtině, Limni Megali dení důsledného čištění na výstupech Prespa v Řecku či Prespansko jezero v Ju­ všech tří spaloven odpadů, zavedení další­ goslávii). ho stupně čištění v čistírně odpadních vod Průzračně čistá voda a skalnaté pobřeží a přísné kontrole všech subjektů, které se - to je první dojem po příchodu k "Velké na znehodnocování životního prostředí Prespě". Albánská část má asi 10 000 ha. Všechny části litorruu, které dávaly tušit Vídně podílejí. Podstatný rozdll mezi Br­ nem a Vídní je v tom, že vídeňská radnice ještě před nedávnem existenci rákosových porostů, jsou vysušeny a přeměněny v po­ pracuje s dostatečným množstvím financí, a také v tom, že u našich jižních sousedů le nebo zahrady. Jedině nevelký ostrov, panuje atmosféra velkého tlaku občanů patřící ještě do albánské zóny jezera, na­ značuje určité ornitologické zajímavosti. na zlepšování životního prostředí hlavní­ Dobrým triedrem jsou k rozeznání desítky ho města. V městě Brně však dosud fi­ racků, na hladině se houpou ojediněle nance i tlak veřejnosti chybějí. i pelikáni bílí, přeletuje pár kormoránů Mojmír Vlašín malých. Na ostrov se však nedá jet. největší

21

Mezi typické představitele fauny malého Prespanského jezera patří želva bahenní. Foto Petr Macháček

12 -

3 4 S 6

-

7;; -

9-

V osadě jménem Liqenas (volně česky topýrů. Nemělo to být ale jediné příjemné snad "Jezernice?") žijí rybáři. Mají zde překvapení tohoto dne - po východu na i motorovou loď a zprvu to vypadá, že se světlo boží se před námi mihl indigový na ostrov díky jí dostanete. Zdá se, že je skalník modrý, objevili jsme hnízdo bělo­ to jen finanční otázka. Není. Nátelník je řita okrového, a nad skalními štíty krouži­ v okresním městě, a bez něj se nikdo ne­ la nádherná káně bělochvostá s půlmetro­ odváží rozhodnout. Ani americké dolary vým hadem v pařátech. Snažili jsme se jí nejsou dost tvrdé na to, aby obměkčily ry­ domluvit, aby jej alespoň na chvilku upus­ tila kvůli determinaci, ale marně. Mláďa­ báře - na ostrov se nejede.

Život ve vesnici je už na první pohled těž­ tům zřejmě chutnal i tak - jde mimocho­ ký. Pohraničí, na které všichni zapomněli. dem o první prokázané hnízdění tohoto Fauna plazů a obojživelníků zde není pří­ druhu ptáka v Albánii. liš bohatá. Na pobřeží se setkáváme s de­ Ještě pestřejší byla ovšem ptačí sestava sítkami skokanů, nejspíše kříženců Rana Malé Prespy na vodní hladině a nad ní ­ ridibunda a R. epeirotica, také ropuchy pelikáni bili i kadeřaví, volavky smbřité zelené jsou zde běžné. Z ornitofauny kro­ i vlasaté, rybáci černí i bělokřídlí, kormo­ ráni malí. Co druh, to ochranářský pojem. mě uvedených druhů je třeba uvést typic­

Na řecké straně se má nacházet největší ké bělořity okrové, břehule skalní a rodin­

ku sýkory temné. Při krmení mláďat jsme známá kolonie vůbec nejohroženějšího pozorovali charakteristickou středozemní evropského ptáka - pelikána kadeřavého. Přidáme-Ii k tomu všemu hemžení "dro­ pěnici vousatou.

PRESP A E VOGEL (Lake Mikri Prespa, botiny" v hustých křovinách (např. pěnice mistrovská), máme zde jako na dlani or­ Limni Mikri Prespa)

Podle názvu jezera na pomezí Albánie nitologický ráj. I fauna plazů, reprezento­ a Řecka, který samozřejmě s "vogly" ne­ vaná pěti druhy ještěrek, želvou bahenní, má nic společného, jsme se přesto na ptá­ zmijí růžkatou a užovkou podplamatou, ky těšili. Toto jezero zasahuje do albán­ rozhodně stojí za zmínku. Což teprve ského území jako červovitý přívěšek sle­ obojživelníci: kromě nepřeberného "gulá­ pého střeva (apendix o rozloze asi 800 še" vodních skokanů zde byl nalezen čo­ ha). Již první setkání je zcela jiné než lek velký, rosnička zelená, dva druhy ro­ Národnípark Thetllit u velkého pnbuzného. Z obrovských skal puch a skokan Rana graca. Tedy shrnuto: N. P. Lurěs držících nad jezerem němou stráž na vá~ rozhodně jeden z ekologických kamenů, N. P. Dajti dýchne cosi z indiánských pnběhů či zla­ na kterém se do budoucna dá i stavět. N. p, Dfvj:;!w Především Malá Prespa s okolními malič­ tokopeckých povídek.

Bredhi i Drenověs Hned naše první kroky vedly do ústí ne­ kými vesničkami Shyec a Zagradiec před­ Llogaraja nápadné jeskyně. Uslyšeli jsme jakési šu­ stavuje krajinu drsnou a zároveň hbeznou, navrhovaný národní park Kune mění, proto jsme se vydali opatrně dále. krajinu s tváří bohyně vod i s přísným po­ navrhované rozšíření národního par­ Nešlo na štěstí o žádný unikající plyn, ani hledem božstev hor, krajinu makedon­ ku Divjaka (laguna Karavastase) o podzemní vodopád. Sumění postupně skou. Teď je nutno udělat vše pro její zá­ jezero Malá Prespa (Prespes i Vogel) chranu. Snad i náš návrh na zřízení ná­ zesilovalo vostré zvuky, které šly kupodi­ - návrh národního parku vu ze stropu! V kuželech světel se začaly rodního parku bude jedním z těch nut­ míhat stovky stínů, hluk dále zesiloval až ných střípků. Problematika ochrany přírody ovšem roz­ k nesnesitelnosti. Tisíce vyrušených neto­ hodně není v Albánii pociťována jako pýrů dlouhonohých (Myotis cappacini) okoio nás začaiy vffit, ale prakticky ihned otázka prvořadého významu, spíše nao­ usedaly zpět na svá místa. Proč, to nám pak. Vzhledem k očekávanému nástupu bylo jasné po chviličce - všichni jedinci zahraničního kapitálu (zejména německé­ ho a italského) však lze předpokládat, že byly totiž samice, všechny s mláďaty nej­ k ohrožení chráněné i nechráněné přírody různějšího stáří na hrudích. Odhadem snad 10 000 jedinců představuje možná dojde. A na to není Albánie vůbec připra­ vena. největší známou kolonii tohoto druhu Josef Chytil, Mojmír Vlašín v Evropě! Na okrajích kolonie jsme navíc objevili několik set létavců stěhovavých, tedy dalších typických jihoevropských ne­

22

W([311'\] Dllm®~

území: 1. SPR Lutonina u Vizovic, k. ú. Lutonina, vyhlášena v r. 1951, výměra 0,35 ha - kame­ nitý svah s lesním porostem a chráněnými dru­ hy rostlin. 2. SPR Na Chmelově, k. ú. Jasenná, vyhláše­ na v r. 1952, výměra 2,54 ha - geobotanicky velmi významný fragment původního porostu, v němž se mísí prvky dvou květenných oblastí. 3. SPR Na leti~ti, k. ú. Otrokovice, vyhlášena v r. 1956, výměra 2,80 ha - mrtvé rameno Moravy, je posledním zbytkem původních bio­ cenóz, ktere kdysi provázely Moravu po celém jejím středním toku. výskyt vzácného vodního rostlinstva. 4. SPR Na Želchovických pasekách, k. ú. Želechovice, vyhlášena v r. 1949, výměra 0,10 ha - jediné bohaté naleziště jaterníku podléš­ ky v jižní části Karpat. 5. CHPV Bezedník, k. ú. Lukov, vyhlášen v r. 1988, výměra 0,28 ha - cílem ochrany je zachovat podmínky a udržet bohaté početní i druhové zastoupení obojžívelníků na této lo­ kalitě. Ideální lokalita 'pro rozmnožování a zdárný vývoj ohrožené Zlvočišné skupiny ­ obojživelníků . 6. CHPV Bílé potoky, k. ú. Valašské Klo­ bouky, vyhlášen v r. 1982, výměra 2,33 ha ­ území s různorodou květenou včetně vzácných druhů zahrnuje společenstva mezofytních luk i mokřadů, území pozoruhodné i geologicky - pseudokrasové jevy, vývěry. Přehled maloplo~ných chráněných

t; ','_' \"'-....I"·v· .... I...š

s

"\

;., )

..",,/

f

.>

r,''''''.J

.-a

"­

"

.~

,W;:

l.

.~

~i

!,,'-".r'-

. .)..,1

-9

f·"·.. . .>"'

31

~

l~

1,''',/1 GJ

\\o......

­ ~LUHA~VI<:E

" ~-,

_

_

SLAVI~iN

- "0\:.,,.,. r/~ Ir .-." I"'.... .-> -"_0;;""0,,\

"

i Kreslila Sylva Hofírková

Chráněná

území okresu

Zlín

'oJ'

.",...--.,......_.

"

K nejznámějším maloplošným chráněným územím patří vlhká louka Bílé potoky v katastru Valašských Klobouk. Foto Pavel Kuča

Eva Smejkalová V okrese Zlín je vyhlášeno celkem 33 malo­

plošných chráněných území o celkové rozloze

106,10 ha. Z toho jsou 4 státní přírodní rezer­

vace o rozloze 5,79 ha, 28 chráněných přírod­

ních výtvorů o rozloze 100,06 ha a 1 chráněné

naleziště o rozloze 0,25 ha. Do okresu Zlín za­

sahuje svou rozlohou rovněž chráněná krajinná

oblast Bílé Karpaty.

Platnost původních výnosů SPR Lutonina, Na

Chmelově, Na letišti a Na Želechovických pa­

sekách byla potvrzena výnosem MK ČSR c. j.

14.200/88 - SÚOP ze dne 29. ll. 1988.

Platnost vyhlášek níže uvedených chráněných

přírodních výtvorů byla potvrzena vyhláškou

Okresního úřadu Zlín s účinností od 1. 10.

1991.

Některé z dříve vyhlášených rezervací (např.

SPR Na letišti) ztrácejí vlivem lidské činnosti

svoji původní kvalitu. Naštěstí však je ve větši­

ně chráněných území vidět také pozitivní čin­

nost ochranářů. Nelze se nezmínit o nadšen­

cích ze ZO ČSOP ve Valašských Kloboukách,

kteří zvládají udržovat velkou část území

v CHKO (dokonce si na to pořídili koně) nebo

z Doubrav. Právě v lidech, kteří se nechodí na

"rezervace" jen dívat, vidím záruku toho, že si

nejen okres Zlín udrží svoje přírodní hodnoty

i do budoucna.

23

7. CHPV Bzová, k. ú. Vlčková, vyhlášen v r. 1988, výměra 2,19 ha - původní synuzie dře­ vin a porostu v přirozených zbytcích porostů typu lipové javořiny a bohaté jedlové bučiny pralesovitého charakteru na magurském flysi v Hostýnských vrších. 8. CHPV Budačina, k. ú. Halenkovice, vyhlá­ šen v r. 1966, výměra 0,82 ha - pískovcové skály s jeskyní, cílem ochrany je uchovat sou­ bor skal s jeskyní cenný po stránce přírodní i historické. 9. CHPV Čertův kámen, k. ú. Provodov, vy­ hlášen v :. 1988, výměra 3,58 ha - skalní útvar Čertův kámen je dosud dobře zachova­ lým výchozem z mohutných psamiticko-psefi­ tických lavic soláňských vrstev. 10. CHPV Dobšena, k. Ú. Valašské Klobou­ ky, vyhlášen v r. 1982, výměra 1,49 ha - dru­ hově bohatá lokalita, ukázka extenzívních, suš­ ších, exponovaných luk a pastvin. Lokalita ob­ sahuje soubor druhů charakteristických pro ta­ kove plochy včetně druhů vzácných, chráně­ ných a ohrožených. 11. CHPV Holíkova rezervace, k. Ú. Držko­ vá, vyhlášen v r. 1988, výměra 3,31 ha - cílem ochrany je zachovat puvodní synuzii dřevin a podrostu v typech jasanová javořina kapradi­ nová, bohatá jedlová bučina mařinková a ske­ letová jedlová bučina na magurském flyši. 12. CHPV Jalovcová louka, k. Ú. Trnava, vy­ hlášen v r. 1987, výměra 2,58 ha - území představuje bohatou a krajinářsky hodnotnou jalovcovou pastvinu ve Vizovických vrších. Lokalita je cenná nejen bohatým porostem chráněného jalovce, ale i jako zbytek původní pastvinné vegetace v místech někdejší exten­ zívní pastvy. 13. CHPV Jalovcová stráň, k. Ú. Nedašov, vyhlášen v r. 1982, výměra 8,64 ha - nejbo­ hatší a krajinářsky vysoce hodnotná jalovcová

pastvina v CHKO Bílé Karpaty, stanoviště mnoha vzácných, chráněných a ohrožených druhů.

14. CHPV Javorůvky, k. Ú. Valašské Klobou­ ky, vyhlášen v r. 1982, výměra 5,47 ha - dru­ hově bohaté louky se značn~ podílem prvků vzácných a chráněných. Patrí k botanicky nej­ hodnotnějším územím v severní části CHKO Bílé Karpaty. 15. CHPV Kaňoury, k. Ú. Nedašov, vyhlášen v r. 1982, výměra 6,47 ha - pozoruhodná en­ kláva teplomilné a suchomilné ve&etace v se­ verní části CHKO Bílé Karpaty s radou vzác­ ných a chráněných druhů. 16. CHPV Králky, k. Ú. Lukov, vyhlášen v r. 1987, výměra 2,67 ha - skalní útvary, které jsou až do dnešních dob výrazným zachova­ ným celkem psamiticko-psefitických soláň­ ských vrstev magurského flyše. 17. CHPV Lazy, k. Ú. Bylnice, vyhlášen v r. 1988, výměra 3,12 ha - cílem ochrany je za­ chovat karpatské jednosečné orchidejové lou­ ky ve své typické podobě s množstvím druhů vstavačovitých rostlin a dalšími chráněnými druhy. 18. CHPV Ondřejovsko, k. Ú. Vlčková, vy­ hlášen v r. 1987, 1měra 1,83 ha - zachování původní synuzie drevin a {'odrostu v lesních typech lipové a klenové buciny s jedlí na ma­ gurském flyši na přirozeném stanovišti ve vr­ cholové části Hostýnských vrchů. 19. CHPV Ploštiny, k. Ú. Poteč, vyhlášen v r. 1982, výměra 14,57 ha - druhově bohaté porosty, horské pastviny a křovinaté stráně, výskyt řady vzácných a chráněných druhů. 20. CHPV Pod Cigánem, k. Ú. Nedašov, vy­ hlášen v r. 1982, výměra 0,26 ha - mezofytní a mokrá louka, typická pro vyšší polohy Bílých Karpat, bohatý výskyt Dactylorhiza fuchsii a Dactylorhiza majalis.

21. CHPV Pod horou, k. Ú. Návojná, vyhlá­ šen v r. 1982, výměra 1,90 ha - výskyt růz­ ných druhů vstavačovitých na malé plose, dru­ hová bohatost. Lokalita je hodnotná i krajinář­ sky, je to typická ukázka extenzívních mezo­ fytních luk dané oblasti. 22. CHPV Pod vrchy, k. Ú. Bohuslavice nad Vláří, vyhlášen v r. 1982, výměra 1,21 ha - je­ diná známá lokalita na okrese s výskytem sně­ ženky. 23. CHPV Podskaličí, k. Ú. Křekov, vyhlášen v r. 1982, výměra 1,43 ha - lokalita s výsky­ tem kriticky ohroženého druhu naší flóry ša­ fránu bělokvětého. 24. CUPY Průkopa, k. Ú. Lutonina, vyhlášen v r. 1984, výměra 0,81 ha - naleziště vzácných a ohrožených druhů rostlin. 25. CHPV Sidonie, k. ú. Sidonie, vyhlášen v r. 1982, výměra 13,06 ha - kvalitní zachova­ né bučiny v severní části Bílých Karpat. 26. CHPV Skály, k. Ú. Držková, vyhlášen v r. 1987, výměra 0,74 ha - skalní útvary, kte­ ré jsou až do současné doby výrazným zacho­ vaným celkem psamiticko-psefitických soláň­ ských vrstev magurského flyše. 27. CHPV Smolinka, k. Ú. Smolina, vyhlášen v r. 1982, výměra 2,50 ha - bohaté naleziště šafránu bělokvětého. 28. CHPV Solisko, k. ú. Držková, vyhlášen v r. 1987, výměra 8,83 ha - zachovaná kar­ patská jedlobučina na přirozeném stanovišti v Hostýnských vrších. 29. CHPV Šum1atová, k. Ú. Nedašov, vyhlá­ šen v r. 1982, výměra 0,82 ha - zbytek přiro­ zeného lučního porostu s bohatým zastoupe­ ním chráněných druhů rostlin. 30. CHPV lomaštíkova lúka, k. ú. Valašské Klobouky, vyhlášen v r. 1982, výměra 1,69 ha - květnaté bělokarpatské louky v severní části CHKO Bílé Karpaty s výskytem vzácných a chráněných druhů. 31. CHPV U Petrůvky, k. Ú. Petrůvka, vyhlá­ šen v r. 1982, výměra '2,27 ha - lokalita s bo­ hatým výskytem Orchis morio. 32. CHPV Vela, k. Ú. Lukov, vyhlášen v r. 1987, výměra 5,10 ha - původní synuzie dře­ vin a podrostu v lesním typu bukové bučiny s jedlí na magurském flyši. 33. CHPV Pod Drdolem, k. Ú. Želechovice, vyhlášeno v r. 1972, výměra 0,25 ha - louka s bohatým výskytem vstavače bledého. Poznámka: Na konci roku 1991 byly vyhlášeny Okresním úřadem ve Zlíně další 4 chráněné přírodní vý­ tvory: Hluboče, k. Ú. Bylnice, výměra 2,58 ha Chladný vrch, k. Ú. Stěpán, výměra 2,58 ha Okrouhlá, k. Ú. Sidonie, výměra 11,81 ha Uhliska, k. Ú. Doubravy, výměra 13,60 ha

Ve východní části CHPV Držkovské ská­ ly vznikla vyvětráváním pískovců drobná sluj. Foto Karel Kirchner (vpravo). Puklinami členěná pískovcová stěna Drž­ kovských skal dosahuje až 18 metrové vý­ šky. Foto Karel Kirchner (vlevo).

24

Raci

zpět

do našich

řek

Miloš Zelinka

Není mnoho mladších lidí, kteří viděli v přírodě živého raka. Přitom nejen z odborných publikací, ale i z vyprávění pamětníků a dokonce z románů se můžeme ubezpečit, že raků bylo ve většině našich vod velmi mnoho. Sám to mohu potvrdit z povodí řeky Bečvy. V řece protékající Vsetínem byl rak pod každým větším kamenem a při lovu pomocí světla jsme v některých potocích nacházeli běžně pět raků na 1 m2 dna. Na Valašsku se v letních měsících raci lovili a konzumovali jako pochutina. Kdyby byl lépe organizován export, jistě by zisk nebyl zcela zanedbatelný. Již koncem minulého století však byl v Evropě zaregistrován tzv. račí mor a hromadné hynutí populací. Byl zavlečen z Ameriky a vyvolává jej plíseň Aphanomyces astaci, jejíž vlákna prorůstají ra­ čím pancířem a napadají vnitřní orgány. Poněvadž se jedná o zavle­ čeného parazita, nemají proti němu evropští raci vypěstovánu žádnou imunitu a hynou. Nemoc se postupně šíří přímým stykem s nakaženým jedincem. Po­ dle literatury došlo u nás k velkému hynutí raků již začátkem tohoto století, ale v povodí Bečvy byli raci postiženi až mnohem později. U Vsetína vyhynuli převážně v r. 1938; v r. 1940 jsme ještě raky lo­ vili asi o 20 km výše proti proudu a v r. 1942 vyhynuli i v pramenné oblasti pod Javorníky. Vzhledem ke způsobu šíření nemoci se raci udrželi v potůčcích a malých nádržích, které jsou od hlavního toku víceméně odděleny - např. v nebeských rybnících, kde je spojení s tokem pouze za dešťů, či v potůčcích, které se za nízkých průtoků ztrácejí ve vlhké louze. Díky tomu raci u nás nevyhynuli zcela a byli a jsou nacházeni na řadě lokalit, někde resp. někdy dokonce ve značném množství. výskyt raků ovšem trvale ohrožují nebo zcela znemožňují i další fak­ tory, hlavně znečišťování vod a nevhodná regulace. Ty zbavují raky nezbytných úkrytů. Velkým nepřítelem raků je také úhoř (i mník, méně jiné druhy ryb); bylo prokázáno, že po jeho vysazení, např. do rybníka, podstatně ubylo raků. Na rozdíl od račího moru je však v našich silách tyto vnější faktory řešit. Navíc se ukázalo, že raci jsou sice nároční na obsah kyslíku ve vodě, ale méně na některá specific­ ká znečištění. Např. v řece Svitavě pod Letovicemi žijí raci přesto, že voda bývá zbarvena odpadními vodami z textilek. Raky jsem v letech 1982-85 př:t1ežitostně nacházel v Labi od Nymburka níže, hojní byli pod jezem v Brandýse n. L. Rozšíření raků se u nás věnovala malá pozornost, a proto se hlavně na základě vlastních pozorování pokusím zhodnotit současnou situaci a perspektivy. Na území naší republiky žije pět druhů raků : Nejznámějším a stále nejrozšířeněj ším je původní rak říční. Měl a snad zase bude mít i určitý hospodářský význam. Celkovým vzhle­ dem velmi podobný a také původní je rak kamenáč . Je značně menší (max. 10 cm bez klepet) a také vzácněj ší. Dává přednost menším méně úživným potokům, obzvláště lesním. Od nás je z poslední doby

Ctenáři Veroniky jsou jistě seznáme­ ni s Akcí Rak, která už několik let problhá pod patronací CSOP. Jejím dnešním koordinátorem je Miloš Ho/zer z Pedagogické fakulty olo­ moucké university. Fotografie raka říčního pořídili Lubomír Zelinka a Drahoš Pokora.

'\

Podnik Jihomoravské státní lesy, Brno usnadňuj e návrat lesů jejich vlastníkům

25

doloženě uváděn

pouze ze dvou oblastí, ale domnívám se, že vzhle­

dem k podobnosti je často zaměňován s rakem říčním .

Rak bahenní byl podle literatury dovezen do Podunají z Haliče

v r. 1892 a pak byl vysazován i jinde, hlavně do rybníků. V někte­

rých ho nacházíme stále. V padesátých a začátkem šedesátých let

jsem tyto raky oj ediněle nacházel v dolním toku řeky Dyje, hoj ně

26

SPR

Chropyňský

rybník

Dramatickým vývojem prošla SPR Chro­ pyňský rybm"k, známá hnízd ěním racků a výskytem kotvice vzplývavé. Historie této rezervace sahá daleko do minulosti. První písemná zmínka z roku 1542 se tý­ ká "vodní tvrze", k jejímuž opevnění sloužil i Chropyňský rybm"k. Ochrana Chropyňského rybníku byla stanovena již v roce 1926, jako zbytek vodní tvrze a významná kolonie racka chechtavého. Předmětem ochrany byl rovněž výskyt řa­ dy druhů vodních rostlin - zejména ko­ tvice vzplývavé, leknínu bílého, růžkatce ponořeného ad. Bohatá flóra území byla vždy středem zájmu botaniků. V roce 1886 kroměřížský rodák E. Palla uveřej­ ňuje podrobnou floristickou studii, ve které uvádí 744 druhů. V oblasti Chro­ pyňského rybníka botanizovala celá řada výzkumníků. Úplný soupis rostlinných druhů rostoucích na území provedl na zá­ kladě svých průzkumů právě okresní konzervátor Hynek Zavřel, rodák z blíz­ kých Skaštic, který tuto lokalitu v průbě­ hu let 1915 až 1960 pravidelně sledoval. Jeho soupis rostlin byl také základním dokumentačním podkladem pro vyhláše­ ní Chropyňského rybníku v roce 1954 státní přírodní rezervací. SPR Chropyňský rybník má rozlohu 24,3647 hektarů. Rezervace leŽÍ v těsné blízkosti městečka Chropyně na jeho již­ ním okraji. Zřizovací výnos ministerstva kultury ČSR stanovil přísné ochranné podmínky. Z ornitologického hlediska je předmětem ochrany racek chechtavý, který má na ostrůvku uprostřed rybníku hnízdní kolonii. Z tohoto důvodu je vý­ nosem stanoveno, že hladina Chropyň­ ského rybníka nesmí v době hnízdění rac­ ků, tj. od 1. března do 1. července kolí­ sat, aby nedošlo ke zničení hnízd. V úze­ mí je chráněn nejeu racek chechtavý, alt všechny druhy ptáků, které se zde vysky­ tují. Jedná se zejména o labuť velkou, kachnu divokou, lysku černou, bukáčka malého, slípku zelenonohou, rákosníka velkého atd., kteří na Chropyňském ryb­ níku pravi delně hnízdí a dále druhy, kte­ ré rezervací protahují či na ni zalétávají

»1([;Il~ DUufiCB~

pak v Moravě pod Dyjí (hraniční úsek). Při kyslíkových deficitech za cukrovarské kampaně vylézali půlí těla na břeh a v některých úsecích jimi byly břehy doslova lemovány (podobně se chová i rak říční) . Pak jsem dlouho neměl možnost jejich výskyt sledovat, až v posledních letech jsem je zjistil v Dyji pod Novomlýnskými nádržemi. Díky pod­ statně zlepšené čistotě vody zřejmě vytáhli z dolní části povodí a zdá se, že se dost rozmnožili. Vlastí raka bahenního je i Balkán a naskýtá se otázka, zda v dolní Moravě nejsou tyto populace původ­ ní. Od prvých dvou ho snadno rozeznáme podle štíhlých klepet. Kvalita masa není taková jako u raka říčního a také pro malá klepeta nedosahuje větší konzumní obliby. Na přelomu století byl do Evropy dovezen rak americký. Z výsadby v Německu se k nám asi dostal do Labe kolem Ústí n. L., kde byl v poslední době zjištěn. Více se o jeho výskytu zatím neví. Pro malou velikost a horší kvalitu masa nebude mít význam a rozhodně by ne­ měl být v našich vodách rozšiřován. Jako náhrada za ubývajícího raka říčního byl do Evropy importován další americký druh, rak signální. V roce 1980 byl vysazen v Če­ chách, pak i na Moravě. Je odolný vůči račímu moru a dorůstá kon­ zumních velikostí. Je přizpůsobivější a také ag~esivnější než náš rak a více se rozmnožuje. Vedle toho, že do našich vod nepatří, plyne z jeho rozšiřování velké nebezpečí: vykazuje značkou imunitu vůči račímu moru a i zdánlivě zcela zdravá zvířata mohou být nositeli této parazitické plísně, pro naše raky zceia zhoubné. Proto jej např. v Ně­ mecku nejen již nevysazují, ale snaŽÍ se jeho výskyt potlačit. Rak říční je u nás v seznamu chráněných živočichů a rybářský řád zakazuje jeho lov ve všech vodách. Chránit raky musíme, ale zda všude a vždy, není tak jasné, když uvážíme místní periody jejich nad­ měrného rozmnožení a následný hromadný úhyn. Uvedu příklady, které jsem měl možnost sledovat. Raci se rozmnožili v řadě nově vy­ budovaných údolních nádrŽÍ (např . Opatovice, Landštejn, Křetínka, Domanín), obzvláště pak v Líšeňských nádrŽÍch u Brna. Raků zde bylo rok od roku více, ale stále se zmešovala jejich velikost. Posléze se vůbec nenalezli raci konzumních velikostí, ale i za slunečných dnů se dalo nachytat vlastně libovolné množství např. na čerstvé ryby. Nakonec během jednoho roku však raci vymizeli (vyjma malý rybní­ ček na začátku údolí). Jak je to v přírodě obvyklé, při nadměrném rozmnožení nějakého druhu se dostaví zeslabení, náchylnost k nemo­ cem a následující úhyn. Proč vymizeli raci v Líšeňských nádrŽÍch se nezjišťovalo, ale přičina byla asi podobná, jak uvedeno výše. I v dal­ ších zmíněných nádrŽÍch ubylo raků po počáteční explozi, i když vět­ šinou nevymizeli zcela. Podobně v některých poříčních tůních na jižní Moravě.

Rozšíření raků

se u nás v posledním období blíže nesledovalo. Uvádí

se, že zjištění jejich přítomnosti je - vzhledem k noční aktivitě - ob­

tížné. Kdo lovil raky, však potvrdí, že to vyžaduje jen určitý čas

a zkušenosti. O výskytu raků svědčí již typické díry v jílovitých bře­

zích; není problém je ulovit na čerstvou návnadu -(nejlépe ryby) po­

jako např. pochop rákosní, volavka pope­ lavá, čáp bílý, rybák černý, čejka chocho­ latá, orlovec říční atd. Z botanického hlediska je důležité, že v rezervaci jsou chráněny všechny rostlin­ né druhy. Z vodních rostlin je nejcennější kotvice vzplývavá. Podle červeného se­ znamu flóry ČR je kotvice vzplývavá (Trapa natans) zařazena mezi druhy kri­ ticky ohrožené. Lokalit s výskytem toho­ to druhu prudce ubývá a to i v meziná­ rodním měřítku. Příčinou je zejména ni­ čení mokřadních stanovišť jejich meliora­ cemi a vysoušením a celkové změny měl­ kých stojatých vod způsobené znečiště­ ním a kontaminací např. rezidui chemic­ kých látek. Kotvice vzplývavá je jednole­ tá rostlina, jejíž semena potřebují ke své­ mu klíčení vyšší teplotu vody - trvale nad 10 oe. Proto u nás klíčí obvykle kon­ cem dubna až v květnu a její olistění na­ stává v červnu. Po odkvětu v červenci až srpnu dozrávají plody kotvice na podzim v průběhu října. Plody jsou malé oříšky s ostrými výběžky. Oříšky mají největší klíčivost následující rok cca 70 %. V následujících letech klíčivost oříšků prudce klesá. Na jedné rostlině jsem na­ počítal až 15 oříšků, ze kterých na jaře může vyrůst 6 nových listových růžic. Kotvici vzplývavou považujeme za druh vyžadující mezo- až eutrofní vodní pro­ středí, tj. se středním obsahem živin. Na­ přiklad v oblasti dunajské delty jsem po­ zoroval výskyt řádově tisíců jedinců ko­ tvice v ústí kanálů přivádějících zakale­ nou vodu z Dunaje do velkých deltských jezer s poměrně velmi čistou vodou. Z tohoto pohledu optimální hnojení a mírné vápnění rybníka není z hlediska rozvoje kotvice na závadu. Z hlediska ochrany fytogenofondu je v SPR Chro­ pyňský rybník vyloučena aplikace všech herbicidů a není zde přípustný chov býlo­ žravých ryb. Jaký je současný stav SPR Chropyňský rybru1c a co přinesla uplynulá léta pro její ochranu? Chropyňský rybník je v uŽÍvání Státního rybářstvi Přerov, které na něm provádí rybná hospodaření. V průběhu let od roku 1954, kdy byla re­ zervace vyhlášena, bylo rybné hospodaře­ ní postupně stále více intenzifikováno. Některé druhy dříve uváděné jako např.

27

mocí hůlek či sítěk a nejlepším obdobím je červen až srpen. Noční lov pomocí světla by byl k vědeckým účelům jistě také povolen. Na základě vlastních poznatků soudím, že se přinejmenším areál vý­ skytu raků začíná rozšiřovat. Příčinou je jistě zlepšení kyslíkových poměrů a též snížení maximálních teplot vody hlavně v tocích pod hlubokými údolními nádržemi. Zjistil jsem např. raky v Jihlavě pod Mohelnem a ve Svratce pod Vírem. Vedle lokalit uvedených v před­ chozím odstavci jsem našel raky v několika potůčcích Českomorav­ ské vysočiny, stále jsou na Boskovicku a dokonce přímo v katastru města Brna a jeho okolí. Znovu a stále hojněji se raci objevují v po­ vodí Vsetínské Bečvy. Lokalit bych mohl jmenovat více, ne všechny slovní údaje jsem si však mohl potvrdit. Co by - vedle nejdůležitějšího pokračujícího zlepšování kvality vod - vedlo k dalšímu rozšíření raků? V prvé řadě je nutné zmapovat vý­ skyt raků na co nejšiřším území, se současným zjišťováním co největ­ šího počtu životních faktorů. Statistické vyhodnocení nám pak ukáže, co je pro výskyt raků nejdůležitější. Do vytypovaných vhodných lo­ kalit se pak vyplatí raky vysazovat. Taková zhodnocení u nás zatím chybí, dají se aplikovat některé poznatky např. z Bavorska. Rak říční se zdržuje na poměrně velmi malém prostoru a špatně se zabydluje na nových stanovištích. Nepomůže proto vysazovat jednotlivé kusy na delším úseku (pak třeba vůbec nenajdou partnera k rozmnožová­ ní, poněvadž vzdálenost ve které se raci pohybují se udává v rozsahu do 20 m), ale vždy větší počet na jednom místě a vysazování se musí opakovat. Při kontrolách zjišťujeme nejen počet, ale také velikostní či věkové složení populace, poměr mezi samci a samicemi a nezapomí­ náme na parazity. Nejdůležitější vlastnosti charakterizující zdravou račí populaci jsou známy. Potíže budou se získáváním násadového materiálu. Umělé odchovy se většinou nedaří podle představ, jsou nákladné a rybáři, kteří je provozují, nemají dostatečné prostředky na krytí ztrát. Naskýtá se však možnost využít případné přemnožení populace k odchytu části raků a jejich přesazení do vhodných lokalit. Prospěje to i přemnože­ né populaci. Zvýšené pozornosti a péče si rozhodně naši raci zaslou­ ží.

leknín bílý, zcela vyhynuly. Kritickým a téměř osudným byl pro rezervaci rok 1984. Při kontrole rue 16. srpna 1984 zjistil okresní konzervátor ochrany příro­ dy Jan Coufalík, že rybník je prakticky bez vodní vegetace. Na hladině rybníka nebyl jediný trs kotvice. Státní ochrana přírody zánik vodní vegetace v rezervaci téměř s jistotou spojila s aplikací totální­ ho herbicidu Gramaxone S, používaného k ničení vodních plevelů na rybnících s intenzívním chovem ryb. Gramaxon S je chemikálie s účinnou látkou paraguat, která má rychlý účinek na zelené části rostlin. Proniká prostřednictvím listů ihned do rostliny a rozruší asimilační pro­ ces. Při dostatku světla rostlina během několika hodin vadne a za 3 až 4 dny zcela odumře. Kořeny vytrvalých rostlin zůstávají zpravidla nenarušeny a rostlina přežívá. Kotvice je však rostlina jednoletá a vyvstala hrozba, že vyhynula celá popu­ lace. Při společenském ohodnocení jedné rostliny částkou 840,- Kčs vznikla mno­ hamiliónová škoda. O dva roky později řešila okresní prokuratura Kroměříž a Státní vodohospodářská inspekce Pře­ rov znečištění Chropyňského rybníka ropnými produkty národním podnikem Technoplast Chropyně. V témže roce dne 2. 7. 1986 zjistili při inspekci pracovníci státní ochrany přírody, že na ostrůvku v rezervaci je vybudováno přikrmovací zařízení pro chov kachen. Na sádkách státního rybářství v Chropyni byli zastiže­ ni členové mysliveckého sdružení Chro­ pyně, jak připravují k převozu a vypuště­ ní do rezervace 180 jedinců kachny divo­ ké. Vypuštění kachen do rezervace bylo zabráněno, neboť introdukce takového množství kachen by byla závažným nega­ tivním zásahem do chráněného území. Od roku 1984 uplynulo sedm let a díky soustavné a cílevědomé práci ochranářů se mnohé změnilo k lepšímu. Potěšitelný je opětný hojný výskyt kotvice vzplývavé na vodní hladině Chropyňského rybníka. Velké zásluhy na zlepšení stavu rezervace má RNDr. Alan Drc a ZO ČSOP Chro­ pyně.

Vladimír

Láznička

Státní přírodní rezervace Chropyňský rybnlk; na břehu stojí renesanční chropyňský zámek. Foto Archiv COOP, repro Igor Šefr

28

hranice zájmového území oblast klidu . Tř.bíčsko· SPR SyenItové skály u Pocoucova CHPV Koby li nec u Trnavy 3 SPR Ptáčovský kopeček ~ rybník M 1 : 100 000

\O!

I: .

f.HV"I' lem

t

,(.: ,.

(:

Chalupy Josef Suchý

Nedoslýchavé chalupy se zastavily v soumraku a povídají si měděnkovými hlasy něco zšeřelého, už velmi dávno zapomenutého. Na plotě zvlhlá vůně léta visí Za humny chlad a netopýr.

I~

/'o 0"':-0 O

Přes

obzor safírová pšenice se řine

Z natrženého pytle tajemství -

Království

~i

balvanů

- oblast klidu

Ve Veronice č. 4/91 byl zajímavý článek o změnách v krajině v okolí Třebíče. Au­ torka porovnávala pomocí leteckých snímků stav před kolektivizací zeměděl­ ství a nynější stav. Jednoznačně dospěla k zjištění, že v krajině ubylo mezí, remíz­ ků v polích, neregulovaných toků atd., čili segmentů, které jsou základními prvky ekologické funkce krajiny. Krajina na se­ verovýchod od Třebíče je však přes všech­ ny negativní vlivy malebným územím, je­ hož ráz se u nás jinde neopakuje. Základem jedinečnosti této krajiny je ge­ ologické podloží třebíčského žulosyenito­ vého plutónu v trojúhelníku mezi městy Jaroměřice nad Rokytnou, Polná a Velká Bíteš. V období karbonu v mladších prvo­ horách tento masív ztuhl v malé hloubce pod povrchem. Plášť, který ho kryl, byl postupem času rozrušen a na četných mís­ tech došlo k obnažení plutónu, který zde začal zvětrávat.

Celá oblast byla trvaleji osídlena a odles­ něna až ve 13. století, a proto ještě dnes je

Třebíčsko

zde patrný charakter původní hnědé lesní půdy, převážně podzolované. Odlesněné plochy byly využívány jako pastviny a později čím dál víc jako pole. Avšak dí­ ky četným obnaženým ostrůvkům zvětrá­ vajícího žulo syenitu zde nikdy nemohlo naštěstí dojít k vytvoření nekonečných lá­ nů a industrializované krajiny. Dnes na balvanitých pahorcích dominuje borovice lesní, která se místy přirozeně zmlazuje. Na chudých a mělkých půdách rostou nízké borovice, různě pokroucené, se silnými kmeny a s velkými roztaženými korunami. Jsou dominantními body v kra­ jině a útočištěm drobné zvěře, ptactva a hmyzu. V souvislejších lesích převládá smrk, který zde byl již dříve uměle vysa­ zován a který místy trpí suchem, následně pak i hmyzími škůdci, větrem a dalšími škodlivými činiteli. Celé zájmové území zvolna stoupá od ji­ hovýchodní studenecké plošiny k členitěj­ šímu reliéfu Českomoravské vrchoviny na severozápadě. Najdeme v něm přes 50

Údolím Klapovského potoka, který ústí do Jihlavy asi 3 km pod Třebíčí, se do­ staneme ke SPR Ptáčovský kopeček (0,19 ha) vyhlášené už v r. 1948. Snímek Vladimíra Braunera zde dokumentuje ještě hojný výskyt koniklece velkého na severozápadní hranici jeho rozšíření. Vy­ skytuje se ještě asi 3 km severněji v CHPV Kobylinec u Trnavy (0,44 ha). Obě lokality jsou pozůstatky stepních lad využívaných dříve jako pastviny. Dnes musí stařinu vyhrabávat ochránci příro­ dy, aby koniklece vůbec vykvetly. Foto Vladimír Braunů

29

rybníků a rybníčků, žádné město (kromě Třebíče na jihozápadním

malebných

okraji), žádný průmysl. Malebná krajina, rybníky, možnost kou­ pání, čisté ovzduší, klid - to jsou lákadla pro každého člověka. Poválečné období se zde však podepsalo velmi silně. Ve mnoha krásných zákoutích vyrostly cha­ tové vesnice, kde se třebíčští a brněnští maloměšťáci předhánějí v "lidové a tech­ nické tvořivosti" . V okolí chatových kolo­ nií je plno odpadků, Olámaných stromů a provizorních latrín. Škody zaviněné zemědělstvím není třeba podrobně rozvádět. Na svažitých polích

dochází ke splachům ornice přesycené umělými hnojivy a tím i k silné eutrofizaci vody. Špatná kvalita vody rybníků také například ovlivňuje stavy vodního ptac­ tva. Tam, kde zůstaly meze, a tam, kde jsou v polích četné balvanité ostrůvky, je situace o něco lepší. Problémy se snižová­ ním druhové rozmanitosti jsou však stej­ né, jak je známe odjinud. Aby se alespoň minimálně mohly uplatnit požadavky státní ochrany přírody, byla neJzaJImaveJSl část území vyhlášena v roce 1983 jako oblast klidu "Třebíč­ sko". U obce Pocoucov se nachází jeden z nej­

větších povrchových rozpadů syenitu, po­ jmenovaný Syenitové skály u Pocoucova. V roce 1950 byl tento skalní útvar vyhlá­ šen jako SPR. Na jeho slunném svahu rostou ještě dnes křivolaké duby. Za pro­ cházku stojí také oblast studeneckých ryb­ níků ve východní části zájmového území. V lesích je rozeseto více než dvacet rybní­ 'ků, na kterých hnízdí plno kačen a najde­ te zde krásná malebná zákoutí. Zdejší smrkové lesy jsou ovšem ukázkou toho, co znamená monokultura na nevhodném stanovišti. Dnes jsou rozvrácené větrem a škody budou v takto narušeném pro­ středí přibývat. Až se budete toulat okolo studeneckých rybníků a zamíříte polní cestou k Pyšelu, uvidíte široké údolí Osla­ vy a v dálce tasovský kostel, budete o je­ den krásný zážitek bohatší. Tomáš Vrška

Ostnivky syenitu s pokroucenými borovi­ cemijsou nezaměnitelným znakem tohoto kraje. Foto Josef Němec SyenitOl'é výstupy u rybníka Březina ne­ daleko obce Přečkov. Foto Josef Němec

30

Představujeme

nevládní ekologické organizace

Euroreťaz Vznik na přelomu let 1989/1990

Hlavní osobnosti: Ján Babej, Klára Ben­

kovicsová, Ondrej Sárkány

Počet členů: neregistrován

Spřízněné duše: WWF, Global 2000 (Ra­

kousko), Iniciativa za vypuštění třetí no­

vomlýnské nádrže, SZOPK

Nespřízněné duše: "Gabčíkovská lobby"

Hlavní a jedinou náplní této občanské ini­

ciativy je boj proti dokončení vodního dí­

la GabČíkovo. Počátky sahají do let

1988-89, kdy se poprvé začínají ze Žit­

ného ostrova ozývat hlasy proti této stav­

bě socialismu. V listopadu 1989 patřilo

Gabčíkovo k důležitým tématům mítinku

na náměstí v Samoríně, 12. ledna 1990 se

tamtéž v kulturním středisku konala první

veřejná diskuse, jíž se zúčastnili stavitelé

i odpůrci vodního díla. V celostátním mě­

řítku na sebe Euroreťaz poprvé upozornil

3. února téhož roku, kdy se podařilo zor­ ganizovat živý řetěz podél Dunaje od ra­ kouského Hainburgu po Komárno (tato akce dala iniciativě i její jméno). Tehdejší místopředseda vlády Ondruš se přes po­ zvání nedostavil, stejně tak v podstatě ne­ přišla odpověď na petici, adresovanou tehdejšímu slovenskému premiéru Čičovi a předsedovi SNR Schusterovi. Nástup nových vlád po volbách 1990 při­ nesl i zesílení tlaku na dokončení Gabčí­ kova, přičemž vzhledem k trvajícímu od­ poru maďarské strany se budovatelé roz­ hodli realizovat pověstnou variantu "C". Je dobré zdůraznit, že po celou tuto dobu až do července 1991 věděla čs. veřejnost o podstatě problému - a vlastně i o tom, že problém Gabčíkova vůbec existuje ­

í

~l[JI.4J7[ litJJ/JNlJ ! f l .I • 1.

~. ,

~~

.~ '~'Í

i:

velmi málo. Souvisí to s postojem sloven­ ských sdělovacích prostředků, které se k činnosti a postojům Euroreťazu staví vesměs odmítavě. Právě narušení této svého druhu informační bariéry se řadí k nejpodstatnějším zásluhám Euroreťazu. To, že se dnes naši nejprominentnější žur­ nalisté zabývají Gabčíkovem a že tato stavba pravidelně figuruje na stránkách tisku, je do značné míry výsledkem pro­ testní blokády, kterou Euroreťaz zahájil 3. července loňského roku a kterou ukončil teprve policejní zásah o 14 dní později; protestní akce pak pokračovaly až do září. Euroreťaz lze označit jako typickou ob­ čanskou iniciativu, jejíž vznik úzce souvisí s naléhavou potřebou řešení konkrétního problému. Nemá členy, za člena je pova­ žován každý, kdo iniciativu podporuje. Při přípravě živého řetězu vznikl asi čtyři­ cetičlenný organizační výbor, v jehož cen­ tru stojí osobnosti ing. Babeje, Kláry Ben­ kovicsové a ing. Sárkánye. Vzhledem ke svému zaměření nemá Euroreťaz ani nijak zvlášť vyhraněnou filozofii: jeho činnost vychází z přesvědčení, že místní obyvatelé mají co mluvit do toho, jak bude vypadat jimi obývaná krajina a že Gabčíkovo je projevem extenzívního rozvoje společnos­ ti, se kterým je nejvyšší čas skoncovat. Zvláštním specifikem Euroreťazu je sku­ tečnost, že většina členů jsou obyvatelé Žitného ostrova, a tudíž Maďaři (mezi třemi Wavními organizátory je slovanské národnosti jen ing. Babej), což vede k ob­ viňování z toho, že iniciativa je v podstatě prodlouženou rukou Budapešti a že jejím skutečným cílem je odtržení jižního Slo­ venska. Podobná obvinění se pochopitel­ ně těžko vyvracejí, svědčí však o tom, jak komplikovaný problém Gabčíkovo před­ stavuje a jak dlouhá a obtížná cesta ještě Euroreťaz čeká. Sestavil Petr Jokeš Kontaktní adresa: Klára Benkovicsová, Záhradnícka 6, 93101 Samorín, případ­ ně Městský úřad Samorín.



Klára Benkoviczová pozorně sleduje pro­ jev Jaro Š,ola na jedné z demonstrací v září 1991. V tomto roce vedl Jaro Šíbl odbornou skupinu SZOPK "Gabčíko­ vo",jillancovanou WWF International. Foto Jana Haluzíková

IOznámení Jihlavští ochránci

I přírody

Sdělujeme Vám, že v lednu t. r. vznikla z býva­ lých členů ČSOP v Jihlavě samostatná dobro­ volná zájmová organizace "Jihlavští ochránci přírody", která má zatím 60 členů. V jejím programu jsou 1) výsadba zeleně a pomoc v péči o chráněná území 2) poznávací činnost (besedy, vycházky, zájez­ dy) a spolupráce s orgány a institucemi 3) práce s dětmi a s mládeží 4) propagační činnost (nástěnky, tisk, fotogra­ fický kroužek, vydávání Zpravodaje 5) ochrana dravců a sov 6) pomoc při údržbě starých horních děl. Adresa organizace: JOP, pošt. schránka 13, 58601 Jihlava Kontaktní adresy: Karel Holub, ref. živ. pro­ středí Okresní úřad, tel. 23191-5, 58723 Ji­ hlava a ing. Vladimír Kožich, Oblastní správa meliorací, Fritzova 4,58601 Jihlava, tel. 21459.

Čs. etologická společnost Je zakládána nová, samostatná a nezávislá vě­ decká společnost, sdružující pracovníky v teo­ retické I aplikované etologii a příbuzných obo­ rech. Kontaktní adresa pro zájemce o členství příp. bližší informace: Ing. L. Bartoš, CSc., Ul. přátelství 815 (VÚŽV), 10400 Praha lO-Uhří­ něves, telefon (02) 750387, fax (02) 750 690. Čs. etologická společnost si klade za cíl přispí­ vat k rozvoji vědeckého studia a vzdělávání v oblasti chování zvířat a lidí. Za tím cílem bu­ de pořádat vědecké konference a semináře; napomáhat popularizaci oboru; zajišťovat kon­ takty s příbuznými českými , moravskými a slo­ venskými společnostmi a institucemi; zpro­ středkovávat styky a spolupráci s obdobnými mezinárodními a zahraničními organizacemi. Bude usilovat o zabezpečení informační sítě v oboru (bibliografie, casopisy, knihy atd.) a o zajištěru konzultační činnosti v oboru (škol­

ství, legislativa apod.).

Složení přípravného výboru: předseda PhDr.

J. Madlafousek, CSc., místopředseda doc .

RNDr. M. Novacký, CSc. , tajemru1<: Ing. L.

Bartoš, CSc., hospodář MUDr. K. Paul, CSc.,

členové doc. MUDr. A. Sulcová, CSc., RNDr.

P. Donát, CSc., prof. RNDr. J. Figala, DrSc. ,

prof. RNDr. J. Gaisler, CSc., RNDr. L Košťál.

Kreslil Ivan Urbánek

31

I Zprávy z CHKO

Ako a

prečo

I

to robíme

Pracovať chodíme cez víkendy - z jari vy­ hrabávať starinu, kopať liahništia, čistiť

lúky od náletových drevín, vešať búdky a učili sme sa aj štepiť stromky - staré ovocné sorty hrušiek a jabloni. V lete ko­ síme lúky, hrabeme seno, vefa sa rozprá­ vame, aj hráme. Akoby v mnohých z nás bol kus toho starého sedIiaka, keď niekto­ rý týždeň nie je víkendovka, mnohí sa ču­ dujú. fil myslím si, že to nie je len útek od povinností, mestského života a od hluku civilizácie, ale že je to často pravé brada­ nie zmyslu života a svojho miesta v ňom. Nie je to návrat do jaskýň, ale k tomu pravému povodnému poslaniu človeka. To, čo sme dostali, podu a všetko v .príro­ de, máme obrábať a ostríbať - teda chrá­ niť. V prípade lúk a celej bielokarpatskej krajiny tak, ako ju poznáme teraz, to nao­ zaj znamená vklad ať energiu, prácu svo­ jich rúk a pot tváre, na to, aby sme ju mohli chrániť. Bez vynaloženej práce na kosenie a čiste­

nie by tu bol les. Ale človek potreboval

pásť dobytok, ovečky a aj kúsok pofa pod

obilie, zemiaky. Máme to nechať zanik­

núť? Myslíme si že nie. A život na kopa­

niciach má zaniknúť, pretože nám nepri­

náša ek;onoinické zisky?

Hl'adáme cestu ako pomocť, možno sú to

zatiaf len kvapky na horúci kameň, ale nie

sme smutni. Vykonáme to, čo vykonať

máme, viac nechceme. Preto sa tešÍme

Staletí práce rolníka přetvořilo krajinu Bílých Karpat v harmonický souzvuk list­ natých lesů, luk a drobných polí. Kolekti­ vizace zemědělství sice pronikla do nej­ vyšších bělokarpatských poloh poměrně pozdě, mnohde až v sedmdesátých letech, přesto však po sobě zanechala nesmaza­ telnou stopu. Ztráta vlastnických vztahů k půdě, vykořenění rolníka a nezájem družstev o luční hospodaření na vysoce položených pozemcích postupně vedlo k zarůstáníjedinečných luk nálety a dru­ hotnými bylinnými druhy. Na snímku Mi­ loše Spurného závěr Cervenokamenské doliny

32

s každej pokosenej lúky,· obsadenej búd­ ky, vykopaného Iiahnišťa. Tešíme sa s každým človiečikom, ktorý za nami prí­ de a priloží ruku k dielu. Ak to cítiš ako pozvánku na letné stretnutie s kamarátmi, kosenie, skoré vstávanie, moknutie, hra­ banie a obracanie sena, srdeČDe ta pozý­ vame na akciu Nebrová 1992. ŠPR sa na­ chádza v Bielych Karpatoch v Červenoka­ menskej doIine pri polesí Zápechová. Ke­ dy? 12.-26. 7. 1992. O podrobnejšie in­ formácie si napíš na adresu: K. Gajdoštinová Záhumenská 48 911 04 Trenčín

Cinnost ochránců přírody výrazně přispí­ vá k omezení nežádoucí sukcese bělokar­ patských luk. K trvalé změně současného nepříznivého stavu je však, kromě návra­ tu k původním vlastnickým vztahům, za­ potřebí osvěta původních vlastníků a v neposlední řadě i státní subvence

Vd;fr'\1 DllTJfiCB~

Príčiny

a súvislosti nášho nadšenia a radosti Roky šli a bielokarpatské lúky zanikali. Pod hnojením, rozorávkami, pod zalesňo­ vaním a zarastaním v dósledku sukcesie. Krajina spoluvytváraná z Božieho požeh­ nania, potu a mozorov našich predkov mizla . .. Možno sme ani nedúfali ... Ale požehnanie prišlo. Mladí fudia, o ktorých šli všelijaké reči, ale nikto o nich nepred­ pokládal, že vedia a chcú kosiť, rubať, po­ tiť sa a moknúť, začali prichádzať. Najprv po troške, nepravidelne, menšie skupinky. Ale rozhojňovali sa čo do počtu, čo do usilovnosti a schopností. Nikto neagito­ val, neprikazoval, ba ani nejako nepla­ til .. . A chvála Bohu tento proces pokračuje. Prečo? Nejde vlastne o zázrak, ale o pri­ rodzený jav. To len nám, neveriacim To­ mášom, vyrážal zo začiatku dych. V pri­ rodzenosti človeka nie je skazenosť, ktorú by sa mnohí snažili mladým prišiť. Všeli­ jaké pokušenie síce rudí ovláda, deformu­ je, ale v človeku je prirodzená túžba ko­ nať dobro, byť užitočný. Je to dósledok Ducha Božieho, ktorý nám je daný. Aj ateistom, aj keď si to nechcú pripustíť. A túto vlastnosť človeka netreba potláčat': Nielen direktívnymi metódami nedávnej minulosti, ale ani kupeckým krepčením okolo zlatého tel'aťa, čo sa pokúšajú no­ vodobí hlásatelia "spravedlivosti" navo­ denef na západ od Ašu. Mladí rudia dokážu prakticky zadarmo zachraňovať bielokarpatské lúky (preplá­ came len cestovné, stravu na vel'kých ak­ ciách a nejaké tie exkurzie, ak zvýši zo "zarobeného"). Nachádzajú tu čosi viac. Nachádzajú pocit naplnenia, ktorý nemó­ že byť z hmotných statkov, ani z prcha­ vých zážitkov. Zážitky tu zažité sú plné človečiny. Tu žije duch našich predkov, ktorý osviežuje a radosťou napfňa naše srdcia! Nebola to len sociálne nevyhnut­ nosť, čo držala póvodných kopaničiarov na ich roliach a lúkach. Veď prinajmen­ šom od začiatku storočia mohli viacvej za­ robiť v Amerike - a predsa sa Biele Kar­ paty nevyl'udnili! Tí, čo tu žili, mali dar, ktorý sa nedá kú­ piť. Tež prichádza ako požehnanie na

tých, čo v pokore skláňajú svoj chrbát, aby ho ubolený vystreli a v úžase vzbliadli a ticho zašepkali: "Dobre si to urobil, Bo­ že, dobre si to urobil . . ." Drinu? Áno, driny si užili, ale aj slobody, ktorú nepo­ znali tí s fahkým zárobkom. A táto ich sloboda bola mom v oku tým, čo ich označili za kulakov . . . Ale aj lákadlom pre tých, ktorí nechcú nechať zaniknúť kraj krásnych, bohatých lúk, sadov a ko­ paníc. A chcú ponechať tento zdroj ra­ dosti a potešenia. SÚ fudia, ktorí majú dar Ducha, a preto, ako hovoril Anbarcumi­ an, na rozdiel od svíň, dvíhajú svoje oči ku hviezdam .. . A tieto ich napfňajú ra­ dosťou. Tak je to aj s potrebou človeka konať dobro, čosi nenechať zahynúť, za­ niknúť. Táto potreba je trvalá a realizuje sa vždy tam, kde nie sú prílišné prekážky. Nie je pravdou, že vzniká ,až po naplnení hmotných potrieb, ako luxusná nadstav­ ba. To sa snažia tvrdiť niektorí ekonómo­ via, ale našťastie nemajú pravdu. Inak by nebolo brigád (zďaleka nie bohatých) štu­ dentov a inej mládeže na lúkach v Bielych Karpatoch, ale svet by sa stal peklom. Chvála Bohu za tú potrebu, za tú čistú človečinu! Ak neveríte, prídite ju oňu­ chať! Palo Deván Správa CHKO Biele Karpaty, Nemšová

Návštěvníci

Pálavy

Rád bych se zmínil o špatném přístupu veřej­ nosti k chráněným územím. Někteří z nás mají dobrý rocit, že i v našem státě jsou místa, kte­ rá mají světové uznání. Samotné vyhlášení chráněného území však není konečné řešenÍ. Mé zkušenosti z CHKO a BR Pálava se týkají chování návštěvníků a jsou jistě v něčem po­ dobné ostatním chráneným územím. Bude-li mít mládež vztah k přírodě jako doposud, tak bude asi nutné provozovat strážní službu na profesionální úrovni, případně průvodcovskou službu s uzavřením daného prostoru pro veřej­ nost. Přestože na Pálavě strážní služba existuje, dochází zde často k porušování návštěvního řádu. Když jsem se setkal s návštěvníky, kteří se nacházeli mimo značenou cestu, tak mi byl předložen průkaz ČSOP v domnění, že to pro ně bude omluvenka. Průkaz ČSOP, stejně jako průkaz horolezců či jiných zájmových uskupe­ ní nikoho neopravňuje k tomu, aby nedbal ná­ vštěvního řádu. Proto není možné, aby si sku­ pinka Brontosaurů zpívala tak, že ruší své oko­ lí, či skupina Junáků pobíhala mimo cesty a ještě trhala traviny, když nota bene, trhání čehokoliv je v rezervaci zakázáno. O sobně ne­ jsem nijak překvapen takovým chováním zá­

jmových skupin v přírodě, když vidím, jak se někdy chovají školní výlety pod vedením pe­ dagogů. Je zarážející, když školní třída, jdoucí pod dozorem, je nucena hledat některé své spolužáky, kteří se jim ztratili. Svědčí to o ne­ dbalosti dozoru, anebo o malém respektu, kte­ rý někdy na školách mají pedagožky. Setkal jsem se dokonce i s učitelkou, která hledala ce­ lou třídu i s učitelem, jenom proto, že potkala známou, se kterou se trochu zapovídala. Našla je až v kempu u Pasohlávek, kde nocovali. Dnešní děti jsou vlastně vychovávány rodiči, které již do života uvádělo také socialistické školství, a tak se nemohu divit, když potkám dospělou paní s pěti dětmi, z nichž každé třímá v ruce svazek utržených chráněných rostlin. Těžko se smiřovala s vlastní odpovědností a zaplacením pouhých 100 Kčs blokové poku­ ty. Za druh iejich přestupku se)e~n~lo ?~r~v­ du o malou cástku. MeZI neukaznene navstev­ ruKy patří v poslední době i vyznavači padáko­ vého létání, kteří se někdy na Děvíne objeví, přestože jim je známo, že tato činnost je zde zakázána. Rád bych citoval jednoho z jejich řad: "To bylo zakázáno za komunistů, ale nyní to je povolené!" Ne, není to povolené! Argu­ mentace, že na Stolové hoře se chovali dobře a nebyly na ně připomínky je pěkná, ale bylo by potřeba se zamyslet nad tím, do jaké míry tam byli sledováni. Zatím se dá konstatovat, že na Děvíně se nechovali tak, aby se o nich dalo mluvit dobře. Horolezecká činnost na rozdíl od ostatních, je zatím povolena od 1. července do 31. ledna v prostoru Martinky a Trůnu, kam je ovšem vstup pouze pro registrované horolezce. Přesto by se měli horolezci zamyslet nad svým počí­ náním. Někteří jsou velice ohleduplní, ale jsou i takoví, kteří neznají značení cest určených pro pěší k návratu. Je smutné, když musím ně­ komu z jejich řad vysvětlovat, kudy má chodit. Jejich podzimní srazy, kdy mají s sebou rodin­ né příslušníky atd., by měly vést k zamyšlení, hlavně v jejich oddílech. Že si všímám jenom neukázněných návštěvní­ ků? S tím nesouhlasím, ale porovnal bych to trochu s automobilismem. O těch slušných ři­ dičích se moc nedovíme, a ti, co nejezdí bez­ pečně, mají místo v černé kronice. Jenom zde je ta černá kronika spíše určena přírodě než li­ dem. Milan Barták

Kreslil Jan Stehlík

U~ 33

I Iniciativy

I

Proti motoristickým súťažam Obraciame sa na Vás s prosbou o podporu na­ šej kampane proti devastácii prírody motoris­ tickými súťažami. Každoročne sa u nás konajú stovky podujatí, kedy sa kolesá automobilov a1ebo terénnych motocyklov zahrýzajú do por­ ných a lesných ciest, devastujú horské bystriny a mokrade, zamorujú ovzdušie výfukovými plynmi, stresujú prostredie hlukom. Na Slo­ vensku bolo tradíciou, že sa tieto súťaže konali v najkrajších kútoch prírody, ba dokonca v chránených územiach. Preto od roku 1990 pracuje pri ÚV SZOPK skupina, ktorá študuje vplyv týchto súťaží na prírodu a životné prostredie, snaží sa zabraňo­ vať najhorším prípadom zneužívania prírody pre záujmy skupinky rudí. V r. 1991 sme videli majstrovstvá ČSFR na Brezovej pod Bradlom a zároveň Majstrovstvá Rakúska (tento rok budú v Polici nad Metují), kde sme našu príro­ du predali Rakúšanom, pretože v Rakúsku už tieto súťaže zakáza1i. A tak svoje majstrovstvá absolvujú u nás. O tejto súťaži existuje video dokument, odstrašujúci pn1dad, ekologický horror. V r. 1991 sme sa zúčastnili MedZiná­ rodnej 6-dňovej motocyklovej (súťaže) devas­ tácie v Považskej Bystrici. Považskí ochranári si trúfali spraviť s organizátorrni "zelenú šesť­ dňovú". Skončilo sa to fiaskom a jediným prí­ nosom tejto akcie bola bohatá dokumentácia o negatívnych účinkoch motocyklových súťaží Enduro na prírodu a životné prostredie: foto­ grafie, videozáznam, Ekologická štúdia vypra­ covaná Výskurnným ústavom lesného hospo­ dárstva Zvolen, vybranými odborn.íkmi SZOPK a rakúskou firmou MLU, zabezpeču­ júcou monitoring ovzdušia. V súčasnej situácii sa snažíme zmapovať všetky devastačné súťaže Enduro, Trial, Rallye a na­ ďalej zhromažďujeme fakty a vedecky overené argumenty na zakázanie týchto podujatí aj u nás (vyspelé Európske krajiny ich už zakáza­ li). ám . '!'ah . é .. . Okrem toho n rue su ostaJn aj gIgantIc­ ké súťaže ako Rallye Paríž-Dakar-Kapské mesto, v Afrike, Inkas rallye v Peru, Rallye fa­ raón v Egypte a iné, kde bez ohradu na príro­ du, Národné parky a domorodé obyvatel'stvo tiahnu kamióny, automobily i motocykle cez krajinu v mene prestiže firiem a verkého Byz­ nysu. Tieto súťaže už dávno nemajú nič spo­ ločné so športom, stali sa konkurenčným bo­ jom značiek výrobcov stroj ov, sú plné podvo­ dov, intríg ~ bezohradnosti voči všetkému, vrá­ tane rudských životov. Boli by sme vel'mi radi, keby sa do našej kam­ pane zapojilo čo najviac ochranárov, alebo ru­ dí, ktorým nie je rahostajný osud našej krajiny. Je pravdou, že motocyklový šport má u nás tradíciu. Nemažeme však súhlasiť s tým, aby pre zábavu, či športové vyžitie skupinky rudí bola postihnutá overa vačšia časť obyvaterstva: príroda patrí nám všetkým a všetci máme prá­ vo na zdravé životné prostredie. Amorálne je prepožičiavať, či predávať našu krajinu zahra­ ničným motocyklistom, ktorí si tu poriadajú vlastné majstrovstvá svojej krajiny!

34

Za zamyslenie stojí i otázka pohonných hmot

a spalin z nich vzniknutých. Skúste spočítať

všetky motocyklové súťaze v kalendári: je to

51 motokrosov, 10 dvojdňových Enduro, 9

dvojdňových Trialov, 8 dvojdňových cestných

pretekov, 91 pretekov na plochej dráhe, plus

7 trojdňových motocyklových turistik. Skúsi

niekto spočítať spotrebu pohonných hmot?

A to ešte nerátame tréningy a miestne, okresné

či oblastné súťaže ...

Chcema teda požiadať všetkých, čo majú doma

Enduro, Trial, Rallye alebo inú podobnú ra­

dosť, aby sa ozvali našej skupine. Mažeme im

poskytnúť svoje skúsenosti, materiály, usporia­

dať pre nich prednášku, premietnuť film, dia­

pozitívy.

Budeme Vám vďační za každú informáciu, po­

znatok, kontakt. Pomažte nám šíriť osvetu

medzi ruďmi a dosiahnuť toho, aby sa automo­

bily a motocykle stiahli z prírody na uzatvore­

né areály do priestorov zdevastovaných rud­

skou činnosťou.

Na záver by sme sa chceli poďakovať ochran­

com prírody z Brna, ktorí nás upozornili na

problém motocyklových súťaží v case, keď sa

6-dňová motocyklová (súťaž) devastácia pre­

sunula z Brna do Brezovej pod Bradlom a na­

pokon do Považskej Bystrice.

Důfame, že sa nám spoločnými silami podarl

presadiť, aby bolo zachovanie prírodných hod­

not a životného prostredia prioritné pri rozho­

dovaní o konaru všetkých akcií, ktoré by ich

mohli ohroziť.

Cubica Krištofová vedúca skupiny pre motoristické a športové aktivi~ v pnrode pri ÚV SZOPK

Alternativní zemědělství na Pálavě, aneb o ostrovech a ostrovanech

dukci a směry shrnované pod názvem al­ ternativní zemědělství. Integrovaná pro­ dukce se zn'ká nejhorších pesticidů a ne­ brání se použití umělých hnojiv, ale pou­ žití těchto agrochemikálií je přijatelné pouze na základě potřeby doložené che­ mickými rozbory. Alternativní zeměděl­ ství se zříká většiny komerčních pesticidů a z prodávaných hnojiv používá pouze mleté horniny, popřípadě kompost. Z uvedeného je patrné, že integrovaná produkce je přijatelnější z hlediska rizika pro sedláka, alternativní zemědělství se blíží více ideálu. V zemích, kde existuje trh s těmito produkty, jsou podle svého původu různě finančně ohodnoceny. Za alternativní rohlík nebo klobásu se zkrát­ ka většinou zaplatí víc než za integrovaný, a i tady je cena vyšší než u rohlíku kon­ venčního. Je to tím, že spotřebitel platí nejen za potravinu, ale i za to, že sedlák příliš nezhoršoval kvůli rohlíku podmínky pro přežití příštích generací. Mikulovský region, to je z velké části in­ tenzívní zemědělská krajina těsně souse­ dící se zbytky přírody. Tyto zbytky, po­ většinou chráněné zákonem, nejsou ale ochráněny před úlety pesticidů, nejsou chráněné před nálety turistů, a co hlavní, jsou to jenom ostrovy. Ostrovy v hlubo­ kých a z valné části otrávených vodách. Pokud nebude možné v těchto vodách alespoň plavat, neřku-li žít, proces pusto­ šení ostrovů a vymírání ostrovanů nelze zastavit, lze ho pouze sledovat a zpytovat svědomí, protože my ty dnešní ostrovy i ostrovany k vlastnímu přežití potřebuje­ me. Lad'a Ptáček Adonis

Udržitelným zemědělstvím rozumíme ta­ kové zemědělství, které má schopnost sa­ moobnovy svých zdrojů, jinak řečeno, které není závislé na tom, jestli a kdy do­ jde uhlí, železná ruda, nebo jestli se pove­ de vymyslet nový jed proti zatvrzele se objevujícím rezistencím u "škůdců a ple­ Kreslil Ivan Urbánek velů". Takovéto zemědělství je z našeho dnešního pohledu ale vzdáleným ideálem (přičemž vzdálenost je stejná jako mezi Horno sapiens sapiens, člověkem dvoj­ moudrým a námi). Proto bude poctivější mluvit o zemědělství udržitelnějším, tedy o takovém zemědělství, které je co nej­

méně závislé na cizích a neobnovitelných

energiích a látkách.

Podle míry této nezávislosti pak můžeme

rozlišit dva základní směry "udržitelněj ší­

ho" zemědělství, a to integrovanou pro­

Ochrana

přírody

v Brně

K 1. lednu 1992 zakládáme skupinu pro ochranu a údržbu chráněných území města Br­ na. Její smysl a cíl je zřejmý z názvu. Současný stav chráněných území našeho města není dob­ rý a optimiStický do budoucna. V Brně je dnes vyhlášeno 25 maloplošných CHÚ (asi 310 ha) a klidová oblast Podkomorské lesy (2540 ha). Připravují se další 2 maloplošná clIú (1,36 ha) a klidová oblast Baba (245 ha). Do bu­ doucna se uvažuje s dalšími 23 maloplošnými CHÚ (asi 102 ha) a klidovou oblastíV'ranov­ ské lesy (945 ha). Konkrétní stav mnoha dnes vyhlášenych území není uspokojivý. Ochrana a údržba je nedostatečná. Velice omezené pat­ ronáty nejsou efektivní. Z vyhlášených 25 ma­ loplošných CHÚ je uzavřeno jen 11 patronátů (44 %, na plochu 38 %). Z toho pouhých 5 patronátů přes ČSOP Brno (tj. 20 %, na plo­ chu 27 %)- Je nesporné, že péče o brněnská chráněná uzemí musí nabýt zásadně jiné kvali­ ty. Proto jsme se rozhodli zřidit zmíněnou skupi­ nu, jejímž prvním úkolem je vypracování zprá­ vy o současném stavu cHů města Brna včetně nezbytných opatření a přímých zásahů do jed­ notlivých lokalit. Znamená to kompletní pro­ hlídku všech dosud vyhlášených cHú. Na zá­ kladě této zprávy by měl být vypracován plán činností. Konečným cílem je zprofesionalizo­ vání péče o CHU, protože doposud provozo­ vaná praxe "dobrovolnosti" není dostatečnou zárukou kvalitní a potřebné péče o tato území. Samozřejmě, že v rámci možností budou po­ kračovat v dosavadní praxi. ZO ČSOP, nebo jejich jednotliví členové, kteří máte zájem o činnost v této oblasti ochrany br­ něnské přírody - ozvěte se! Buď pnmo na naši adresu nebo prostřednic­ tvím Zeleného domu na Panské ulici č. 9, tel. 227 04. Uvítáme nabídky k činnosti a spolu­ práci jak při strážení cHú nebo jejich pravi­ delných kontrolách (v dosahu jednotlivých ZO), tak při přirném provádění potřebných prací v cHú. Pro informaci se prosím ozvěte 1 Vy, kteří již tuto činnost v brnenských CHÚ provádíte. Josef Martiško ZO ČSOP Pálava

Nadace

přežití

lužní krajiny

Historie Nových Mlýnů a zejména snah o vypuštění jejich třetí nádrže je, předpo­ kládám, čtenářům Veroniky dobře zná­ ma, stejně tak snad i existence Ekologické iniciativy, reprezentované především dr. Vlašínem. Po letech zatím marných bojů vznikla v kruzích iniciativy myšlenka zalo­ žení nadace, jež by v případě vypuštění třetí nádrže svými prostředky pomohla v obnově cenných biotopů. Ovšem při vý­ voji situace několika dalších říčních niv (Dunaj, Morava, Labe) existuje reálné ne­ bezpečí zániku lužních biotopů jako celku vlastně na území celého státu. Proto si za­ kladatelé Nadace přežití lužní krajiny a nyní tedy členové správní rady (např. prof. J. Gaisler, ing. A. Buček, dr. M. Vlašín, dr. J. Chytil) dali za úkol pomáhat při zachování, obnově či rekonstrukci luž­ ních biotopů (lesů, luk, mokřadů ap.) na území ČSFR nebo územích s ním sousedí­ cích. Za tímto účelem hodlá nadace pod­ porovat nevládní ekologické organizace a občanské iniciativy v činnosti související s výše zmíněným cílem a to zejména pří­ spěvkem na propagaci a kampaně či orga­ nizování a finanční zabezpečení dobrovol­ ných brigádnických prací a pod.

současné době

zahajuje nadace svoji Za podpory Federálního výboru pro životní prostředí připravujeme vydání informačních materiálů, ve spolupráci s Ekologickou iniciativou sondujeme možnost výkupu pozemků v lužních bio­ topech. Uvítali bychom také předložení vašich nápadů, projektů, jak luhu pomoci, dále upozornění na akce či místa, kde je lužní krajina ohrožována. Jako každá správná nadace uvítáme i ja­ kýkoliv váš finanční příspěvek - osobně na adrese nadace u tajemnice dr. Zuzany Stroufové - na konto u Čs. obchodní banky Brno - SK 0300, konst. symbol 008 číslo koru­ nového účtu 3944103 - číslo devizového účtu 3427-9120/300. Později, až budou vybrány k realizaci ně­ které projekty jdoucí k duhu luhu, bude možno přispět přímo na ně pomocí varia­ bilních symbolů, které včas oznámíme. V případě, že přispějete neanonymně částkou větší sta korun, stanete se členy nadace, i když vám z toho titulu nekynou žádná práva ani povinnosti. Veškeré další informace je možno získat přímo na adrese nadace Jakubské nám. 7, 60200 Brno, tel. 0525337, fax. 0522428. Michal Franek předseda nadace V

činnost.

"Podkovy" pod Pálavou. Foto Petr Ma­ cháček

35

Ohrožené louky v Rakousku Jediné velkoplošné enklávy luk valuviích nížinných řek z celého východního Ra­ kouska se zachovaly podél Moravy a Dy­ je. Díky extenzívnímu obhospodařování s jednou až dvěma sečemi v roce a díky minimálnímu chemickému hnojení je na nich zachována jedinečná floristická i fau­ nistická druhová rozmanitost. Ochranný status Dyjskomoravský luh od Pernitálu (Bern­ hardstal) k ústí Moravy do Dunaje je chráněn podle Ramsarské konvence (mezinárodní úmluva o ochraně mokřa­ dů), i jako chráněná krajinná oblast. Mi­ moto jsou některé části luhu přísnou re­ zervací - například rezervace Marchegg, vykoupená a spravovaná rakouským WWF. Výjimky v dolnorakouském zákoně na ochranu přírody však vedly k tomu, že ze­ mědělské ani lesnické využÍvání půdy v této oblasti nebylo nijak omezováno, což zhruba od roku 1955 do roku 1960 zapříčinilo asi šedesátiprocentní úbytek nivních luk. Důvody tohoto trendu byly především v reformě rakouského země­ dělství založené na specializaci a odtržení rostlinné a živočišné produkce. V severo­ východní nížinné části Rakouska se tak soustředila rostlinná výroba, zatímco chov dobytka se přenesl hlavně do podhor­ ských a horských alpských oblastí. To po­ chopitelně vedlo k celkovému snížení sta­ vu dobytka v lužních oblastech a k první vlně likvidace luk. V roce 1973 vypukla navíc v oblasti dyj­ skomoravské nivy slintavka a kulhavka, a po ní většina rolníků zlikvidovala s ko­ nečnou platností chov zbývajícího dobyt­ ka. Přirozeným důsledkem této akce bylo pak rozorání dalších lučních komplexů. Z hlediska ochrany přírody se situace ješ­ tě přiostřila v minulých pěti suchých le­ tech, kdy nedošlo k výraznějším záplavám a další luční plochy byly zorány. Zbývající dyjskomoravské louky nyní slouŽÍ především k zásobování početných jezdeckých stájí ve Vídni. Po otevření hranic s ČSFR se začalo do Rakouska do­

36

vážet ve stále větším množství seno za po­ cenu, než je v Rakousku zvykem. To je ale další rána zbytku pomoravních a podyjských luk. Jejich extenzívní obho­ spodařování se stává naprosto nerentabil­ ní a louky jsou opět zalesňovány a rozorá­ vány. loviční

Záchranný projekt Diestelverein Nepříznivá situace by se měla v blízké do­ bě rapidně změnit. Například spolek Die­ stelverein bude s pomocí dotací spolkové vlády a Dolních Rakous garantovat doho­ du s majiteli luk, kteří se zaváží k jejich dalšímu extenzívnímu obhospodařování. Pro tento projekt je k dispozici celkem 2,8 miliónu šilinků, z nichž velká část bu­ de vyplácena právě rolníkům. Podle boni­ ty půdy bude na 1 hektar žádoucím způ­ sobem udržovaných luk určeno 2 000 až 5 000 šilinků za rok. Rakouští ochranáři usilují o trvale udrži­ telný rozvoj dolnorakouských niv. Spol­ kový úřad pro životní prostředí nyní zpra­ covává pro tento vývoj podklady, mj. po­ drobné mapování biotopů na základě spe­ ciálního leteckého snímkování. Vedle luk je ovšem ochranářská aktivita směřována i k jiným nivním ekosystémům, jako jsou lužní lesy a stojaté vody. Kurt Farasin, Spolkový úřad pro životní prostředí, Vídeň

I Diskuse

I

Hledání kompromisu v suterénu filozofie Je asi trochu problém vést dialog pro­ střednictvím Veroniky, kdy po čtvrt roce se čtenář jen matně upamatuje na disku­ tovaný problém. Ten v tomto případě zní "dort kontra šlehačka" a jiným úhlem po­ hledu z něj ukrojil v prvním letošním čísle Davíd Částek. Položil si otázku "Vyřeší­ me ekologické problémy útěkem ze zá­ padní kultury?". Téma pojal v zásadě fi­ lozoficky. Já, technicky vzdělaný člověk, se raději budu pohybovat v nižších filozo­ fických patrech než fundovaní diskutéři a ze sfér "kognitivních disonancí" (nic ve

zlém, paní Librová) se pokusím přejít k prostoduchým úvahám. Jak již napovídá otázka v názvu Částkova článku, jedná se o princip či snad filozofii naší další cesty teď, když už nepadáme do hlubin komunismu. Jsme vlastně vyzýváni k vzletu do blahobytu zemí tzv. "prvního" světa. Zde vyspělé země žijí hyperkonzum­ ním způsobem, což zjednodušeně řečeno znamená, že vyrábějí více než potřebují (a mnohdy i než spotřebují). Důsledky jsou nasnadě. Asi čtvrtina lidstva vyrábí a spo­ třebovává tři čtvrtiny energie. Připojení se našeho státu a bývalého sovětského bloku k této části populace a tedy její zvětšení bude mít za následek zvýšení spotřeby energie, znečištění . . . Domnívám se, že značná část oné čtvrtiny lidstva si uvědomuje nebo alespoň "pod­ vědomuje", že nastoupený způsob života vede do záhuby. Ale je si tato část ochot­ na odříci nadměrnou spotřebu, čili již zís­ kané nadměrné pohodlí? Může si jistě do­ volit nakoupit dražší ale ekologičtější au­ tomobil, jistě. Je však ochotna oplakat dvě až tři ze svých tří aut? Je schopna vy­ šetřit čas na létání podzvukovými rych­ lostmi? Je připravena na poloviční porci na talíři? Je dost silná na nošení coca coly v láhvi místo v plechovce? Je ochotna používat přístroje do konce jejich život­ nosti? V sedmdesátých letech zasáhla svět první vlna poznání existence mezí růstu. Ale pouze ve spojení se "šťastnou" (nebo zá­ konitou??) náhodou vzniklé ropné krize, došlo k oddělení přímky výroby, jež stou­ pala (ne)utěšeně dál a přímky energie. Vyvolaný "boom" nových technologií do­ kázal na západě ustálit její spotřebu. Lid­ stvo si uvědomilo, že rozvoj může vést do záhuby a proto vymyslelo jeho setrvale udržitelnou variantu. Je však tato varianta dodržována nebo se rozbíjí o navyklé "hyperpohodlí"? Naše postkomunistická společnost rozhodně netrpí oním "hyper­ konzumem" či "hyperpohodlím". Jsme zvyklí dopravovat se na značné vzdále­ nosti vlaky či nekonfortními autobusy, čímž trávíme i spoustu času. V samo­ obsluze obracíme každou korunu a so­ dovka ve flašce stojí polovinu oproti ple­ chovce a tak naše trénované paže jich odnesou desítky tam i zpět. Známe své

Kreslil Václav Houf

finty pro fungování deset let starého tele­ vizoru a jeden telefon používáme klidně tři generace. Je tedy vidět, že máme nej­ lepší předpoklady státi se nositeli setrva­ lého rozvoje. Nemusíme totiž nikde vý­ razně slevovat ze svého materiálního stan­ dardu. "Je nutné, aby i u nás byli lidé nadšeni z toho, co si mohou koupit, aby pochopili, že to nepotřebují", tvrdí D. Částek. Již desítky let jsou "západní lidé" nadšeni ze svých přetékajících obchodů a možná již pochopili, že je tak moc nepotřebují. Ale na spotřebě se to, bohužel, neprojevilo. Co kdybychom my ukázali těmto "zápa­ ďákům", že žít se dá i skromněji? Co kdy­ by oni dali své vyspělé technologie a my svůj (vynucený ale) skromný standard? Co kdyby se např. náš podíl individuální a hromadné dopravy (asi 1:4) naplnil energeticky, materiálově a technologicky dokonalejšími dopravními prostředky? Uvědomme si, že nejen my jezdíme po­ znávat Západ, ale i oni jezdí poznávat nás. A zjišťují, že ledacos, co si neuměli ani představit (narvané tramvaje, černobí­ lé televizory), tady jaksi funguje. A něco nám i závidí, např. hustý systém veřejné dopravy. Pořád ještě říkáte utopie? Nut­ nost, vážení, nutnost, říkám já. Je-li v dis­ kutovaném článku konstatováno, "že problémy životního prostředí nemají zá­ klad v nekalých úmyslech technokratů, ale v motivacích a potřebách západního člověka", je to jistě tvrzení z části pravdi­ vé. A proto se ptám - máme motivovat našeho člověka k návratu do západní kul­ tury, když víme, že je základem ekologic­ kých problémů? Není lepší zkoušet ne­ možné? V materiálech A SEED FOR UNCED (Akce solidarity, rovnosti ekologie a roz­ voje pro Konferenci spojených národů o ekologii a rozvoji - tedy akcí světových zelených hnutí) se praví, že současný poli­ tický a ekonomický systém vyspělého svě­ ta nejen že není schopen zabránit globál­ ním problémům, ale naopak je sám způ­ sobuje. Kromě přímého ohrožování života planety zvládá vyspělý západ (v této ter­ minologii vlastně sever) si ekonomicky kolonizovat země třetího světa. Jejich za­ dlužení je totiž následně vede k zotročo­ vání vlastních ekonomik ve prospěch věři­

I

telů,

nikoliv občanů. Aby ekonomicky závratné tempo, nemohou investo­ vat, musí jen produkovat. A tak vyvážejí např. dřevo tropických pralesů, výrobky z ekologicky závadných provozů. Naše země má v současnosti něco málo znaků rozvojového světa a něco více vy­ spělého severu. Jistě nemůže být naším cí­ lem zařadit se mezi třetí země, ale bezhla­ vě mířit k těm, kteří je zneužívají? Bude­ me řešit své problémy bídou chudého ji­ hu? Otázka jistě sugestivní, ale bojím se že relevantní! Co tedy nabízím - třetí ces­ tu? Ne. Nabízím možnost volby. Zamy­ sleme se pořádně nad tím co a kam chce­ me. Přestaňme kolovrátkovat óefácké "zpátky do Evropy" a řekněme si, co to obnáší kromě mercedesu a dovolené na Havaji! Přečtěme si například Brundt­ hlandové Společnou budoucnost, aby­ chom si ujasnili, že globálním ekologic­ kým problémem nejsou jen třeba freony, jež je možno zakázat, ale i sociální bída tří čtvrtin světa, kterou však už zakázat ne­ lze. Pořád je to utopie? Kde je vůle, tam je cesta, odpovídám. Bohužel však tou cestou není to, že " ... ekologické iniciativy by měly orga­ nizovat ve sdělovacích protředcích inteli­ gentní propagační kampaň ... by se měly organizovat sbírky a zřizovat nadace .. ." . Nevím, jak dalece je D. Částek obezná­ men se situací v zeleném hnutí. V ekolo­ gických iniciativách se jistě snažíme, co to dá. Ale je to jen cestička. Neznamená to, že ji opustíme, ale je naivní se domnívat, že něco vyřešíme. Naše výsledky jsou ma­ lé a pomalé. Cesta do pekel dosti rychlá. Snad mohu vyslovit domněnku, že by­ chom se s D. Částkem shodli v principu, že "není nutno chodit do Prahy pěšky po­ dél Sázavy, ale ani jezdit po jednom v mt.rcedesu". Ovšem na rozdíl od něj ne­ vím, jak přijetí tohoto principu většinou občanů dosáhnout. On nabízí cestu přes společnost blahobytnou. Já tvrdím, že nám k ní, bez ohledu na její správnost či nesprávnost, chybí jeden důležitý faktor, čas. Proto musíme urychleně hledat kom­ promis mezi postkomunismem a "hyper­ konzumismem" (češtináři prominou). Kde? Opravdu nevím. Ale troufám si tvrdit, že náš útěk DO západní kultury ho vylučuje. Michal Franek přežili

Zlé

světlo

Původní reportáž z Perského zálivu

Nollan Fell Když jsem v minulém srpnu letěl do Ba­ hrainu, poprvé jsem uviděl obrovský mrak černého dýmu. Bahrain prožíval nejstudenější zaznamenané léto. Západ slunce bylo hodinu dřív. Výprava Greenpeace přijela do Perského zálivu pracovat: Vědecký program měl zhodnotit škody způsobené válkou na mořských a suchozemských ekosysté­ mech, měl vyčíslit obrovské škody zapří­ činěné největším světovým rozlivem ropy (4-8 mil. barelů), změřit znečištění ovzduší z požáru sedmi set naftových vr­ tů. Práce na studiu ovzduší, na níž jsem se podílel šest týdnů v Saudské Arábii a Ku­ vajtu, jsme prováděli s mobilní laboratoří. Věděli jsme však, že získané výsledky mo­ hou být pouze dílčí.

V Kuvajtu jsme naftová pole navštívili tři­

krát. Pokaždé v jiné atmosféře. Za větru bylo vidět téměř měsíční, neživou, zraně­ nou krajinu. Jednoho odpoledne jsme však za bezvětří vstoupili do těžkého, hus­ tého kouře, obklopujícího hořící vrty. Američané, specialisté, bezmocně konsta­ tovali: "Nemůžeme pracovat. Nevidíme." Byla jedna hodina odpoledne, nesnesitel­ né vedro, slunce bylo vymazáno z oblohy, horko sálalo tak, že hořela i ropná jezera. Středem této apokalyptické krajiny vedla silnice, pás bezpečí zbavený min, jediný kus země, kde se dalo přežít bez rizika upálení či roztrhání na kusy. Při odběru vzorků vzduchu, půdy a rostlin byly pro nás zdrojem světla jen požáry. Oranžová zář se nám odrážela na čelech, ale bylo to světlo zlé, o nesmírné síle, přicházející z hlubin země. Po chvíli nám husté saze zbarvily vlasy, z očí tekly slzy - nic ne­ mohlo upozornit lépe na sílu, jíž je příro­ da schopna. Uvědomili jsme si znovu, že my, lidé, jsme součástí přírody, kterou ne­ ovládáme. Vraceli jsme se do města ml­ čky, vyčerpaní, otřeseni, s vědomím ne­ skutečného zážitku.

37

Kreslil V ác1av Houf

Když byly koncem minulého února zapá­

leny ohně, většina odborníků se domníva­

la, že lidskému zdraví mohou uškodit

především látky obsažené ve vzduchu, lát­

ky již známé, zejména oxid siřičitý a vyso­

ký obsah sazí ve vzduchu: látky, které by­

ly příčinou mnoha úmrtí při smogovém

kolapsu Londýna v padesátých letech.

Bylo proto překvapivé, že obsahy oxidu

siřičitého ve vzduchu jsou mnohem nižší,

než jsme očekávali. Nejlepším vysvětle­

ním je snad (přes vysoký obsah síry právě

v kuvajtské ropě) fakt, že kouř z ohňů

stoupal vlivem vysoké teploty vzhůru vel­

mi rychle a mnohé z ohňů v blízkosti měs­

ta byly koncem září již uhašeny.

Kromě oxidu siřičitého však byly ve vzdu­

chu další látky, zejména různé těžké kovy

a polyaromatické uhlovodíky, velmi kar­

cinogenní. Měřit jejich koncetraci v at­

mosféře je velmi obtížné, znalost dlouho­

dobých účinků na živé organismy je velmi

omezená. Svým způsobem se stal Kuvajt

krutým pokusem, právě jako kdysi Hiro­

šima a Nagasaki. Kuvajtská vláda bohu­

žel, zdá se, nepovažuje tyto otázky za nej­

důležitější a nepodniká téměř nic pro sys­

tematické sledování zdraví své populace.

Údaje, které ZÍskalo ministerstvo ochrany

životního prostředí, byly cenzurovány,

pracovní kuvajtská skupina byla vládou

zakázána.

V současné době je nejisté, zda se někdy

dozvíme, jestli kouř vyvolal vzestup úmrt­

nosti, zda přímo nezvyšil dýchací potíže.

Kolega výzkumník Yousaf Abdal mi řekl:

"Snaží se předstírat, že se všechno vrátilo

do původního stavu."

Kdo měl a neměl pravdu. Kdo vyhrál

a kdo prohrál?

Na jaře v Kuvajtu poušť obvykle rozkvétá

kobercem květů, který na krátký čas pře­

kryje písek. V posledním jaru poušť ne­

kvetla.

Nollan Fell se zúčastnil jako odborníK na životní prostředí práce týmu Greenpeace lnternational v Perském zálivu. Tento článek zpracoval mimo své pracovní úko­ ly. Překlad Jiřího Úlehly, redakčně upraveno

Otevřený

dopis

předsedovi

vlády Obracíme se na Vás jménem občanů z Pozořic a okolních obcí. Pozořice leŽÍ 15 km od Brna, směrem na severovýchod. Před 23 le­ ty byla uvedena do ~rovozu Cementárna v Mokré, vzdálená ód nasí obce asi 5 km. Během celé této doby se občané neúspěšně pokoušeli dosáhnout zlepšení prostředí, neboť spad prachu z cementárny znepříjemňuje život v Pozořicích a všech okolních obcích. V blíz­ kosti cementárny v nejhezčím údolí v lesích je život zcela ohrozen. Na procházku se tam nedá jít, všechno je zaprášeno. Kromě toho, že jsme zasypáváni prachem, za­ čali zhruba před osmi lety v pecích Cementár­ ny Mokrá spalovat ještě pneumatiky. Když se o tom občané dozvěděli a protestovali, bylo tim oznámeno, že spalování pneumatik žádné skodlivé účinky nemá. V totalitním režimu bylo všechno podřízeno výrobě, veřejným zájmům , a proto ani výsled­ ky měření nebyly objektivní. Domnívali jsme se, že po revoluci dojde určitě ke zlepšení, vždyž i vláda se zabývala zlepšová­ ním životního prostředí. Bohužel jsme velmi zklamáni. Aniž by byli občané Pozořic a okolních obcí informováni předem, dozvěděli se koncem prosince 1991, že v pecích Cementárny Mok-rá se mimo jiné budou spalovat tuky, minerální oleje, látky s PCB. Cementárna Mokrá je soukromá akciová spo­ lečn ost se zahraniční ú častí a její představitelé mají zájem o co nejvyšší zisky. Nejsmutnější na celé věci však je, že zařízení ke spalování je již údajně objednáno. Starosty obcí z Pozořic a okolí odvezli do Gmundenu, aby se {?odívali, jak funguje tento provoz tam. Za to, ze zde bude povoleno vy­ budovat toto spalovací zařízení, obdrŽÍ obce 750000 Kčs na svůj rozvoj. Je možné, že v Gmundenu toto zařízení fungu­ je bezvadně. Určitě tam není tak zaprášené okolí jako u nás. Jak ale máme věřit, že se zlepší podmínky, když vidíme, jak se večer ne­ bo v noci valí z komína cementárny oblaka prachu? Vždyť spolu s technickým a technolo­ gickým zařízením musí být perfektní výchova lidí, kteří budou toto zařízelll obsluhovat. Jestliže dnes obsluze nevadí, že na své spolu­ občany vyfoukne vápenný prach, jak se může­ me spolehnout, že to bude lepší, až se zde bu­ dou pálit látky, které vytvářejí karcino&eny. O těchto zařízeních rozhodují lidé, kten se zde nenarodili ani tady mezi námi nebydlí. Nemají vztah k našemu kraji. My trpíme spadem pra­ chu, otřesy při odstřelech, zapachem síry. Asi 10 km od nás vzdušnou čarou stojí spalov­ na v Bmě-Černovičkách. Větry, které vanou převážnou většinu roku směrem od západu, nesou škodlivé látky naším směrem . Takže jsme postiženi dvakrát. Přiloženě zasíláme seznamy občanů, kteří ne­ souhlasí s realizací zařízení pro spalování látek, minerálních olej ů, tuků s PCB. Zdeňek a Jitka Mullerovi, JUDr. Jana Krčková Pozořice

38

I Dopisy čtenářů Jihlavští ochránci v a na jaře

I zimě

Zima byla pro nově vzniklou samostatnou or­ ganizaci Jihlavští ochránci přírody obdobím přednášek a besed. Náměty se týkaly ochrany ovzduší, vody, přírody a krajiny, radonového rizika, plynofikace a odpadů. Nejvíce zájemců navštívilo besedu MVDr. Zdeňka Koláře o ži­ votě dravců a sov (50) a ing. Pavla Bukovské­ ho o vlivu geopatogenních zón na zdraví (40). Prostřednictvím diapozitivů obdivovali zájemci krásy přírody v Rakousku, Švýcarsku a Recku, nenarušovanou přírodu Kavkazu a Dolomitů. Nemenší úspěch sklidily i besedy s diapozitivy o přírodě a památkách Jihlavska. Ochránci ta­ ké absolvovali vycházku po starých horních dí­ lech, kde chtějí ,P,omoci s jejich vyčištěním. Na jaro chystajJ k Mezinarodnímu dni ptactva besedu s ornitologem Muzea Vysočiny Miro­ slavem Čutkou o ptactvu Vysočiny, brigády na otvírání studánek a ozelenění vodního toku a vycházku na Pístovsko, aby si ověřili, jak dravci a sovy obsadili budky, které pro ně loni vyrobili. Plánují zájezd za květenou okresu a na Pálavské vrchy. Spolupracují s referátem životního prostředí Okresního úřadu v Jihlavě, ČSOP a Stranou zelených na akcích ke Dni Země. Podepsali výzvu francouzského vědce J. Y. Cousteaua za zachování planety pro po­ tomky a protestovali proti rusení železničních tratích v okrese. Šedesátičlenný kolektiv si dal do programu ne­ jen poznávací a propagační činnost, ale také pomoc při výsadbě zeleně u vodních toků a při údržbě chráněných území. Svůj zájem však obrátí především k mládeži, neboť mla­ dých má ve svých řadách zatím málo. Jihlavským ochráncům poskytla pomoc Česká pojišťovna finančním příspěvkem ve výši 10 tis. Kčs, který jim umozní vydávání Zpravoda­ je s ekologickými informacemi. Účinnou po­ moc také obdrželi ze strany Čs. sociální demo­ kracie v Jihlavě, která jim po celé zimní období bezplatně půjčovala klubovnu pro besedy a další ak ce. Tím prokázali místní sociální de­ mokraté, že svůj vztah k ekol0tlii - na rozdI1 od jiných - jenom neproklamují, ale berou jej vážně.

Karel Holub

Vlastivěda

neživé

přírody

Muzejní a vlastivědná společnost v Brně vydá­ vá novou řadu tradičru Vlastivědy moravské. Po sto letech vychází nové zpracování svazku NEŽIVÁ PŘÍRODA. Zachycuje horopis, ge­ ologické poměry, geomorfologické poměry, vývoj života v geologické minulosti, mineralo­ gii a ložiska nerostných surovin, klimatické po­ měry, hydrologické poměry a chráněné objek­ ty neživé 'přírody. Tradične je také připojen ze­ vrubný prehled o mapovém zobrazení, doplně­ ný jejich úplným soupisem. Autorský kolektiv pod vedením Jaromíra Demka a Václava Nováka tvoří pracovníci Ge­ ografického ústavu ČSAV a přírodovědecké faKulty Palackého univerzity. V jednotlivých oddílech je podán kvalitní odborný text, členě­ ný do přehledných kapitol a doplněný bohatou fotodokumentací, tabulkami a barevnou obra­ zovou přílohou. Vlastivěda spojuje svou pře­ hledností poslání základní encyklopedické pří­ ručky a podstatně obohacuje naše dosavadní znalosti. Po úspěšném vydání 1. dílu Dějin Moravy do roku 1526 od Josefa Války vychází svazek Ne­ živá příroda v obdobném rozsahu téměř 250 stran a za dotace sponzorů tak, aby svou cenou 97 Kčs byla dostupná. Zájemci mohou získat nové svazky vydavané Vlastivědy moravské v kanceláři Muzejní a vlastivědné společnosti, která sídli na Zelném trhu č. 6 v Brně, v Die­ trichštejnském paláci Moravského zemského muzea. -red­

Český čtenář a rouhačství

slavného

v~~l1~ DU1lfi®~

I

Recenze

časopisu

Do středisek našich ekologických hnutí začaly docházet zahraniční ekologické časopisy. Čes­ ký ochránce přírody či ekologický aktivista má možnost, ovšem za předpokladu, že čte v cizím jazyce, porovnat své vědomosti a názo­ ry s význačným referenčním rámcem. Brněn­ ská Veronica má štěstí, že se stala odběratelem nejslavnějšího ekologického časopisu s dlouho­ letou tradicí The Ecologist. Tento britský a zá­ roveň mezinárodní tisk vychází letos již dvacá­ týdruhý rok. Na jeho stránkách byla za tu do­ bu publikována řada statí, které mají pro ideje i praxi ochrany přírody i vědecké ekologie zá­ sadní význam. Český čtenář, který dostává do rukou The Ecologist poprvé nebo náhodně, pociťuje při četbě handicap - unikají mu některé souvi­ slosti, nerozumí narážkám, s obtížemi se orien­ tuje. Někdy se mu zdá, že se The Ecologist za­ bývá subtilitami a detaily. Je dokonce překva­ pen a zaskočen sděleními, které jsou v rozporu s názory, které přejal jako obecně sdílené. Vysvětlení je prosté: Tento časopis již dávno prošel stádiem základního evidování ekologic­ kých problémů a obecné diskuse o možnostech jejich řešení. Sotva by zde obstály články, je­ jichž obsahem je sdělení, že je důležitá ekolo­ gická výchova nebo tvrzení, že lidé jsou ekolo­

gicky negramotní, či že je třeba změnit životní styl - moudrosti, které známe z našeho tisku. Jakkoli The Ecologist není vědeckým časopi­ sem, který by byl určen jen skupině zasvěce­ ný.ch v~c~, je.~o texty pře~p~k1ádají sluš~ou onentacl ctenare v ekologlcke problemance. Potom mohou být věcné, konkrétní, plné ži­ vých příkladů a zajímavých nestandardních myšlenek. Pokud autoří zobecňují, nestavějí jen na vlastní intuici a nahodilých nápadech, ale vycházejí ze znalosti environmentálni filo­ zofie, ekonomie a politologie. Uveďme v této recenzi příklad překvapení, ja­ ká mohou při četbě zaskočit čtenáře, odkáza­ ného na česky tištěné ekologické informace. Sesté číslo 21. ročníku The Ecologist obsahuje zásadní článek Wolfganga Sachse "Životní prostředí a rozvoj. Historie nebezpečného spo­ Jení" (Environment and Development: The Story of a Dangerous Liaison, p. 252-257). Ukazuje na ambivalenci globalistického uvažo­ vání o ekologických problémech. Zatímco v našich očích je ideálem lidské "ekologické" optiky, W. Sachs upozorňuje, že vedle kladné­ ho přínosu má i své stránky stinné. Globálni přístup, ztělesněný známým vesmír­ ným snímkem "modré planety", výslovně for­ mulovaný konferencí OSN ve Stockholmu, ar­ gumentovaný Ehrlichovou knihou "Population Bomb", dokumentem "Blueprint for Survival" a zejména slavnými "Limity růstu", může být zavádějící. Tato optika ekologický problém sil­ ně zjednodušuje. Klade velký důraz na přelid­ nění Třetího světa, a viní chudé země z rozho­ dujícího podílu na poškozování biosféry. Méně si všímá důsledků zivotního způsobu bohatých zemí a nedoceňuje také význam lokálnich a politických kontextů. Hrubá kauzalistická metodologie, typická pro globální pohled, ne­ přesně vykládá souvislosti a vytváří navíc iluzi o účinnosti globálnich strategií.

Text článku přináší ještě další překvapení. Na­

še ekologické časopisy po pravdě referovaly

o velké pozornosti, JÍŽ se v ekologických i poli­

tických kruzích na celém světě těší dokument

"Naše společná budoucnost", vypracovaný

pod vedením Gro Harlem Brundtlandové, i

o nadějích, které jsou s ním spojovány. Jenom

málo českých ochránců přírody, majících trva­

lý kontakt se zahraničrumi kolegy, tuší, že na

Západě není tento g10bálni politicky program

přijímán bez výhrad.

Wolfgang Sachs patří právě do tohoto tábora

odpůrců. Podle něj slavná zpráva "Naše spo­

lečná budoucnost" jde na ruku manažerům,

expertům, technokratům a nové "globálni eko­

kracii" ve snaze udržet industriálni systém,

. který je lhosteiný, ba nepřátelský vůči životu přírody. Přinásí požadavek rychlého ekono­ mického rozvoje tzv. zaostalých zemí přijetím výrobního a životruno způsobu záJ?adního ty­ pu. Těžko se pak dá poctivě hovont o záchra­ ně Země a o "trvale udržitelném rozvoji" (sus­ tainable development). Český zájemce má dnes k dispozici čtyři vydá­ ní výtahu ze zprávy "Naší společné budouc­ nosti" a péčí českého ministerstva životního prostředí vyjde letos toto evangelium ekologic­ ké spásy v plném znění. Rouhačský článek v The Ecologist je skvělým podnětem k pře­ mýšlení a soudnému pohledu. Hana Librová

Nemilosrdná eschatologie "Earth First!" Jeden diskusní argument dokáže vyřadit "zele­ né" v diskusi. Obviněni z ekologického radika­ lismu a v souvislosti s ním poukaz na ekologic­ ký fašismus či ~kologickou totalitu. Na takový výpad neumíme reagovat. Mimo jiné proto, že v ekologickém tisku a v ekologických debatách jsou u nás tato témata obcházena. Naše zkuše­ nost s diktaturou je příliš čerstvá. Porušme nyní toto tabu a zastavme se nad stránkami časopisu "The Ecologist", které po­ jednávají o radikálním ekologickém hnutí "Earth First! (Bron Taxlor: "The Religion and Politics of Earth First! ' Vol. 21, 1991, No. 6, p. 258-266).

Z článku si může čtenář udělat představu o dramatických souvislostech činností důsled­ ných a bojovných ochránců přírody: Na dva z nich byl nedávno spáchán pumový atentát. Prokázalo se také, že do hnutí infiltrovalo FBI. Pět členů hnutí bylo v nedávné době uvězně­ no. Typickými akcemi "Earth First!" je ekosa­ botáž - například demontáž buldozerů, ochranná blokáda přírodních lokalit před čin­ ností stavebních strojů, "tree spikinf (aktivis­ té zarážejí do stromů hřebíky, čímz snižují či vylučují jejich prodejnost), občanská neposluš­ nost nejrůznějšího druhu. Příslušníci tohoto hnutí, často obviňovaní z porušování zákona, hledají sami pro sebe morálni zdůvodnění své činnosti. Vidí je v tom, že ekologická skutečnost je skutečně extrémně zlá, podstatně horší, než se obecně VÍ. Biodiverzita přírody je cennější než lidský nenasytný blahobyt a pohodli. Chápou však svou práci i jako způsob lidské sebeobrany, ne­ boť pojímají človeka jako součást přírodního celku. Obviňují přitom své kolegy - environ­ mentalisty, že zapomněli hájit rozmanitost di­ voké přírody a podlehli antropocentrickým zá­ jmům industriálruno systému. Příslušníci "Earth First!" jsou přesvědčeni, že ačkoliv dnes u veřejnosti nenacházejí pochopení, v br­ zkém čase je najdou, neboť občané pochopí význam ochrany původních ekosystémů. Autor, zabývajlcl se na Univerzitě ve Wiscon­ sinu otázkami náboženství a sociálni etiky však položil těžiště článku do rozboru náboženské­ ho cítění a náboženských vlivů v "Earth Fir­ st!". Nachází pestrou inspiraci hnutí v taoismu, buddhismu, hinduismu, v pohan­ ském kultu Země, ale také v křesťanském pří­ rodním mysticismu a zejména ve spiritualitě amerických Indiánů. Druhým podstatným bodem článku je ideový rozštěp v hnutí na křídlo "Svatých" (Holies) a "Divokých" (Wilders). Optimističtějsí "Sva­ tí" věří, ze lidé vystavení ekologické tísni jsou schopni zásadně změnit svůj životní postoj a konvertovat k postojům biocentrismu a k ži­ votní praxi tzv. bioregionalismu, způsobu živo­ ta, vyrazně podřízeného přírodním podmín­ kám (v západní ekologické literatuře dnes mi­ mořáaně frekventované téma - pozn. HL). "Divocí" jsou od základů mizantropičtí, nevěří v možnost reformování lidské společnosti. Je­ jich vize budoucnosti je apokalyptická. Matka

39



Země ve své sebeobraně odstraní lidskou in­ dustriální rakovinu. Podle Brona Taylora tkví zdroje jejich radikálních post~jů a militantní~~ praktik v hluboké apokalyptIcké eschatologu: Po velkém strádání, které nevyhnutelně čeká tuto planetu ve formě ekokolapsu, evoluce ob­ noví své tvořivé dílo, bude-li mít ovšem pro svou tvorbu k dispozici dost genetických zá­ sob. Přežijí-Ii nějací lidé, budou k bioregiona­ listickému způsobu existence (na nějž dnes ne­ jsou ochotni přistoupit dobrovolně) prostě nu­ ceni. Budou mít možnost začít jednoduchou existenci - rybářství, lovectví, sběračství, rol­ nictví v malém měřítku -, která bude slučitel­ ná s evolučním záměrem Země. Důležité ovšem je, že z článku nevyplývá sn.~a radikálních zastánců přírody prosadit politiC­ kou cestou ekologicKou diktaturu, která je předmětem tolika obav. "Earth First!" jde spí­ še o to, radikálními prostředkY, zburcovat lid­ stvo k dobrovolné a uvědomelé změně dosa­ vadní dráhy (postoj "Svatých") a krajními pro­ středky zachovat co nejvíce biologické diverzi­ ty v původní přírodě jako zdroj budoucí evo­ luční obnovy. Text přivádí našeho čtenáře do oblasti úvah, které se doposud plaše a instinktivně vyhýb.al. Přiměje jej, aby sám u sebe zkoumal, zda Je Je­ ho niterná či vyslovovaná představa "nějak se to vyřeší" blíže pravdě, než nemilosrdná es­ chatologie "Earth· First!" Hana Librová

Eschatologie - učení o posledních věcech člo­

věka a o posmrtném životě

"Earth First" - vol. překlad "Země přede­

vším" (pozn. red.)

Kreslil Jan Steklík

Okénko ekologické poradny Toto vydání VERONIKY je poprvé vytištěno na recyklovaném papíru domácl výroby, a to z papírny v Tišnově-Předklášteří. • Chtějme eko.logický papír! , .,. ., • Nebudeme-li odpadovy papu todlt, skonCl na skládce nebo ve spalovně! A někde by pro nový papír musel padnout strom. • Tento papír šetří životní prostředí. • Je l20uze ze sběrového papíru. • Šeto buničinu: při její výrobě se spotřebová­ vá značné množství vody a energie ,a většin?u dochází i ke znečištění řek a OVZdUŠl ... - tllD i lesy, vzduch i energii. • Pomáhá zmenšovat hory odpadů. • Výroba 1 tuny recyklovaného eapíru spo­ třebuje asi 2 000 litrů vody a méne než 3 000 kWh elektrické energie. • Výroba 1 tuny "bílého" papíru spotřebuje až 500 000 litrů vody a 8 000 kWh elektrické energie! js

Brněnské

studánky

I v letošním roce pokračuje Český svaz ochránců přírody v Brně v pravidelném sledo­ vání kvality vody v deseti pramenech v Brně a okolí. Jsou to vrty v Brněnských Ivanovicích a v Mariánském údolí v Líšni, veřejný vodovod Lesná-Písečník, Ríšova studánka a studánka v Rakovci u přehrady, Vrbovec v Bystrci, Bla­ ženka v Kohoutovicích, Janáčkova studánka u Myslivny, Liš~y Bystroušky v Bílovicíc~.!1ad Svitavou, Tomeckova a Konselova u Sobeslc. Oba vrty se vyznačují vysokou kvalitou vody a stálosti sledovaných parametrů. Obsah dusic­ nanů je pod 1 mg a voda je rovněž bakteriolo­ gicky nezávadná. Voda z veřejného vodovodu Písečník je stejná jako v domácnostech na Lesné. Je velmi kvalitní, obsah dusičnanů je v poslední době okolo 27 mg. U sledovaných studánek již nejsou výsledky tak jednoznačné. Prameny citlivě reagují na změny v okolí, kva­ lita vody se mění i po vyd.atn.ějších sr~ách. Většina studánek má pomerne dobré fyzikál­ ně-chemické parametry, ale občas se objeyí bakteriální znečištění. Voduje proto nutné du­ kladně převařovat! Výjimkou je Tomečkova studánka u Soběšic, neboť její voda pro vysoký obsah chloridů a dusičnanů není pitná ani po převaření.

Výsledky rozborů jsou k dispozici u jednotli­ vých studánek nebo v Zeleném domě na Pan­ ské ul. č. 9 v Brně. Zde Vám také provedeme levný rozbor vody z vaší studny. Pňpravujeme také inventarizaci dalších studánek v okolí Br­ na spojenou s rozbory vody. Jana Drápalová

40

~anagementchráněných

území Pod tímto titulem připravila aktivní organizace ZO ČSOP Bílé Karpaty spolu se správou CHKO a s Veronikou zajímavý seminář nad problémy obhospodařování chráněných území, který proběhl za nevlídného dubnového počasí v útulném rekreačním středisku Vrbovce pod SPR Machová na moravskoslovenském pome­ zí. Diskutovalo se nejen o problémech bělo­ karpatských luk, k ninIž měli co říci zemědělci, botanici, projektanti i profesionální ochránci přírody, ale také k řadě všeobecných problémů managementu, zejména ke způsobům boje s ruderály a agresivními dřevinamí. Semináře se zúčastnilo utěšené množství od­ borníků, ale přijeli hlavně zástupci organizací ČSOP, SZOPK i jiných dobrovolných iniciativ, které se údržbou chráněných území dlouhodo­ bě zabjvají. Úroveň jejich znalostí byla velmi potěšUJící. Věcné poznatky ze semináře přine­ seme v příštím čísle Veroniky. mik

Využijte zákona Nový zákon o ochraně přírody, který v České republice vstoupil v platnost od 1. 6. 1992, umožňuje místním organizacím ČSOP účastnit se ~rávních řízení. Dostávají tak jedinečnou moznost ovlivňovat ve svých obcích rozhodo­ vání ve prospěch ochrany přírody.

Už vyšla Ekologická stabilita Igora Mí­ chala. Knihu si můžete objednat nebo osobně zakoupit ve Veronice na Panské ulici Č. 9 (Zelený dům). Objednávky na adrese: Veronica p. p. 91, 601 91 Brno 1 Cena publikace je 25 Kčs

Čekáme

i na Vaše příspěvky

vd~fr~ DllTIfi®~