Devět domů a tři jezera
Za bydlení v satelitech platíme ztrátou vkusu, prostoru a zdraví. Kudy zpátky na zem?
„Je to dřevěná kostra vyskládaná slaměnými balíky. Obalená omítkou z vybagrované hlíny, když jsme vzadu na zahradě zakládali jezero," poplácá Michal Navrátil stěnu svého rozestavěného domu. „Žádná chemie, jen přírodní materiály, většinou z okolí. Nosné sloupy jsou nezpracované kmeny z lesa patnáct kilometrů odsud, dovezly je dva kamiony a parta studentů je ručně sloupávala z kůry dva měsíce. Nalakovat to nechci, už by nebylo tolik vidět, že to je strom."
Stojíme na okraji obce Hradčany nedaleko Tišnova, kde vzniká jeden z nejzajímavějších českých stavebních projektů - ekologická lokalita Sluneční ulice. Devět nízkoenergetických domů, některé se zelenými střechami, navržené architektem na míru konkrétním obyvatelům a konkrétní lokalitě. Budou stát uprostřed různě velkých a tvarovaných parcel, respektovat světové strany, rozkládat se mezi třemi jezery. Žádná sterilní satelitní geometrie, žádné identické obdélníky parcel ani nuda nasazená v pravém úhlu přímo na přímku komunikace. Sluneční ulice ovšem není satelit a Michal Navrátil není developer. Do projektu se pustil bez zkušeností a další neplánuje. „Jen jsem chtěl postavit dům podle svých snů a tomu odpovídající okolí. V takových případech buď musíte něco najít, nebo si to vytvořit sami." Chybělo ale málo, a nestavělo se.
Žádné obdélníky Když před sedmi lety koupila stavební firma Michala a jeho otce Miroslava Navrátilových dvouhektarový pozemek v Hradčanech, chtěli sice stavět rodinné domy, ale odmítli vyrábět satelity. Oslovili několik místních architektů, ale žádný nebyl schopný překročit obdélníkový stereotyp. "Napadlo nás obrátit se na architektku Jitku Maškovou, která se poblíž narodila. Její koncept s devatenácti rodinnými domy konečně ladil s okolím: parcely měly každý jiný tvar a velikost, stavby nasměrovala na jih. Tou dobou vydalo ekologické centrum Veronika brožuru Pasivní domy se snad prvním seznamem českých architektů, kteří je uměli postavit. Obvolal jsem všech dvacet a vybral Aleše Brotánka. Jediný nelpěl na materiálu, a protože má s nízkoenergetickými domy největší zkušenosti, jeho rukopis je měkký," popisuje zrod Sluneční ulice její zakladatel.
1/5
Devět domů a tři jezera
A opravdu: slaměný dům členitě vystupuje do zahrady, přesahující čepice zelené střechy se stáčí do oblouku. Stavba si křivky může dovolit také díky tomu, že se pohybuje na hraně domu nízkoenergetického a pasivního, které se kvůli úspoře tepla většinou snaží o architektonický minimalismus. Spotřeba slaměného domu do 50 kWh na metr čtvereční vytápěné plochy je stále poloviční oproti běžným novostavbám. Pasivní domy se spotřebou do 15 kWh/m2 ušetří až devadesát procent.
Proti proudu První projekt počítal s devatenácti domy, jenomže cena za metr čtvereční se nakonec vyhoupla na 1400 korun. Zvedly ji také náklady na společný park, který zájemce o koupi zcela nadchl, než zjistili, že na něj budou muset přispět stokorunou z každého metru čtverečního. V té době se ve spodní části pozemku objevila spodní voda, vážných zájemců nepřibývalo a projekt se zastavil. Zadlužený Michal Navrátil měl na výběr. Poslechnout rady developerů, aby osekal parcely, protože za víc než milion je prostě nikdo nekoupí. Nebo to celé udělat jinak. "Dva roky jsem sem chodil dennodenně, znal jsem tu každý kout. Tak jsem si sedl a po večerech vymyslel nový projekt." Třeba ho strhla ta náhle objevená spodní voda: šel přímo proti proudu. Nezmenšil parcely, ale počet domů - z devatenácti na devět. Stáhl cenu metru čtverečního až na 600 korun, což bylo dokonce o stovku míň než průměr na tehdejším trhu; to mu dovolilo zvětšit parcely až na tři tisíce metrů čtverečních. Zmenšil park a vymyslel tři jezera, čímž vyřešil problém spodní vody. „Dal jsem do stejných novin téměř stejný inzerát jako předtím, ale s novými informacemi a vizí. Do týdne začali volat zájemci." Parcely prodal do jedné. Přijmout materiál Do slaměného domu vstupujeme ze zahrady. Přímo proti dveřím hoří v krbu, protože je lezavo a uvnitř i venku pracuje desítka řemeslníků. Vlastně všechno je tu ruční práce, i hluboká vana ve tvaru sepjatých dlaní (podle odlitku rukou paní Navrátilové) v patře, i poctivé schody z neopracovaného dřeva. Také dřevěné obložení na severní straně domu nechává majitel přirozeně stárnout a černat. „Když přijmete vlastnosti přírodního materiálu, výrazně si ušetříte práci. Dřevo zčerná, ale nemusíte na něj sáhnout padesát let. Chcete modrý lak? Není problém, ale natírat budete každé tři roky. Mě přímo uchvacuje ta primitivnost a jednoduchost materiálů. Patnáct let dělám ve stavařině a jsem zvyklý, že na všechno je něco speciálního: pásky, lepidla, desky. Tady si vystačím se třemi druhy přírodnin."
Rozhlížíme se ze zelené střechy osázené sukulenty, kterou navrhl a realizoval propagátor permakultury Čestmír Holuša se svou ženou Mariannou, stejně jako potok a kořenovou čistírnu. Na opačném konci pozemku, u silnice vedoucí do vsi, stojí dva už obývané nízkoenergetické domy, navrhované architektem Miroslavem Vyhňákem. Protože nemají zelenou střechu a jsou zděné, opticky oddělují ekologickou avantgardu od vesnické klasiky, což byl i požadavek
2/5
Devět domů a tři jezera
stavebního úřadu. V přízemním pasivním domě přes plot bydlí Michalův otec Miroslav Navrátil.
Venku je třináct stupňů, vítr a jemně mrholí. V tričku s krátkými rukávy nás zve dovnitř. „V létě chládek, v zimě teplo. To je princip pasivního domu," shrnuje. Jeho pasivní dům je energeticky téměř soběstačný, solární panely na střeše i v jarním bezčasí vyhřívají vodu na 60 stupňů, v parném horku je to o sto stupňů víc. Měsíční celková spotřeba energie vyjde v průměru na patnáct set. „Pasivní dům vás naučí chovat se jinak. Třeba zjistíte, že místo vroucí vám úplně stačí teplá voda."
Šetrně to trvá Do země se koplo poprvé před třemi lety. Do letoška byly dokončeny jen tři domy. To není závratné tempo. "Developer sice postaví dům za rok, ale co můžete ovlivnit, šířku dveří? Architekt Brotánek projektuje dům dva roky. Jenže když s ním začnete tu cestu procházet, zapojí vás do ní. Nestačilo mu znát pouze metry čtvereční, ale diskutoval s námi jednotlivé skladby konstrukcí, systémy vytápění a tak dále. Zároveň se v průběhu stavby vzděláváte," vysvětluje mladší z Navrátilů. Zákazníci prý věděli, do čeho jdou, a čekání je neodradilo. „Jejich postoj k životu je jiný. Nejsou žádní fofrováci." Jako by nestandardní projekt přitahoval nestandardní obyvatele. Navrátilovi v to doufali. "Samozřejmě můžete ovlivnit, kdo bude bydlet na vašich parcelách. Ale nesmíte prodávat přes realitku, ale přímo. Opakovaně se potvrdilo, že když jsme si s nějakými zájemci nesedli jako lidé, nesedl jim ani projekt," dělí se o zkušenost. Dokonce i parcely si vybírali podle vlastních povah. Pravda, satelitní geometrie v tomto ohledu rozhodování ulehčí. Protože fungující sousedské vztahy byly jedním z klíčových bodů projektu, hned na začátku výstavby vzájemně seznámili budoucí sousedy, kdo chtěl, mohl vyrazit na společný výlet za pasivními domy do Rakouska. Důvěra je vzájemná: že domy bude projektovat architekt Brotánek, je sice součást vize a ústní dohody, ale ve smlouvách o tom není ani zmínka. Nízkoenergetická a ekologická výstavba Michala Navrátila díky Sluneční uchvátila. Je členem několika sdružení pasivních domů a hliněného stavitelství, pořádá přednášky a workshopy, založil neziskovku Zelené stavění, rozjel internetovou půjčovnu zahraniční literatury o stavění a ekologii.
"Sami jsme s manželkou docela uzavření, ale díky slaměnému domu se setkáváme se zajímavými lidmi, dokonce jsme pro návštěvy nechali vyprojektovat hostinský pokoj. Je rozdíl si s někým popovídat u kafe nebo ho pozvat, ať s vámi stráví večer u vás doma."
3/5
Devět domů a tři jezera
Bez developera Ještě další krok na cestě domů chce udělat Pavel Minář. Připravuje projekt ekovesničky, který se úplně obejde bez developera. O jeho úlohu - koupit pozemek a postavit domy - se podělí budoucí sousedé. "Pokusit se dát dohromady kamarády a myšlenkově blízké lidi a postavit ekovesnici nás se ženou napadlo loni v listopadu. Chceme si postavit pasivní dům z přírodních materiálů v místě, kde si děti budou moct hrát v přírodě, kde budou zdravé mezilidské vztahy a kde bude hezká nejen naše zahrada, ale i okolí," shrnuje iniciátor projektu. Zatím nejvhodnější tříhektarový pozemek na Benešovsku si manželé vyhlídli už na podzim; teď ještě sehnat obyvatele. Dali inzerát do místních novin, známým namnožili letáčky, vytvořili webovou stránku. Potenciální zájemce je kontaktují průběžně. „Zájem je - a nejen o bydlení. Aby vás tenhle projekt oslovil, musíte být připraveni na Cestu s velkým C." Podobnou cestovní symboliku použil Michal Navrátil, když popisoval dvouletý zrod domu s architektem Brotánkem. Ten by měl pro benešovskou ekovesnici zpracovat urbanistickou a architektonickou koncepci. Pětatřicetiletý Pavel Minář je stavební inženýr, který deset let projektoval a manažersky koordinoval výstavbu hypermarketů a průmyslových objektů. „Dlouho jsem pracoval jako štvanec, práci jsem ze sebe dával sto procent, nemyslel ani na rodinu, ani na svoje zdraví. Já jsem žil v budoucnu - věci, které mě bavily, jsem odkládal na až. Až dokončím tenhle projekt, až vyřídím ještě tuhle schůzku. Jenže žádné až není. Uvědomil jsem si to v Rusku, když jsem slavil své třiatřicáté narozeniny, a bral to jako vzkříšení a pokyn, abych žil jinak. Vrátil se, dal výpověď a začal žít jinak." Poslední dva roky se věnuje výstavbě v duchu trvale udržitelného rozvoje. Když to jde, v projektech nepoužívá plasty, syntetická lepidla ani polystyren, protože podle něj mají vliv na lidské zdraví. „Lidé ještě nikdy nežili obklopeni tolika chemikáliemi. Rádi bychom - já se ženou a s kolegy, kteří se na nás nabalí - klientům anebo prostě zvědavcům ukázali cestu zpátky k přirozenosti, na kterou ale aplikujeme moderní poznatky. Vlastně si trochu zakládám na tom, že nedělám to, co každý," říká. „Především cítím, že to, co dělám, je v pořádku." Prevence proti satelitu Vesnička pasivních domů by měla být postavena z přírodních materiálů a přirozeně by se v ní mělo taky žít, nejenom přespávat. "Líbilo by se nám náměstíčko a park, kam by se dalo vstoupit ze všech pozemků," rozkládá Pavel Minář studii. Stejně jako Sluneční ulice nemá nic společného s kasárenskými obdélníky developerů, parcely jsou dokonce tvarově bohatší, ovšem rozkládají se na pozemku, který je o třetinu větší. Prevencí proti vzniku satelitu jsou podle Mináře i společné prostory. Ve společenském centru by rád viděl obchůdek, společenskou místnost, služby, ale i kanceláře, aby místní nemuseli dojíždět za prací. „Dojíždět z ekovesnice denně padesát kilometrů do Prahy a večer zpátky by asi nedávalo velký smysl. Zásadní bylo, že dosavadní zájemci s koupí společných prostor souhlasí." Na investici do společného parku zkrachovala první podoba Sluneční. Benešovští by mezi sebou měli uzavřít společenskou smlouvu definující společný záměr a s garancí, že společný záměr jednotliví uživatelé dodrží. Každý by koupil do vlastnictví „svou" část celého pozemku, pozemek pro bytový dům by vlastnilo společenství vlastníků. Klíčové společné pozemky se společenským centrem, ale i kořenovou čistírnou, komunikací, parkem nebo hřišěm by byly v podílovém spoluvlastnictví, případně ve vlastnictví jednoho investora - provozovatele.
4/5
Devět domů a tři jezera
Projekt počítá se solitérními rodinnými domy, hlavně ale s levnějšími dvojdomy, případně s řadovkou nebo bytovým domem, celkem pro deset až dvacet rodin. Rozhodující bude, kolik lidí se ve finále zúčastní.
Vážní zájemci jsou nyní dva, s dalšími se jedná. Když vše půjde dobře, stavět by se mohlo za dva roky. Pasivní domy nejsou podmínka, ale Pavel Minář doufá, že stavět konvenčně jeho budoucí sousedy ani nenapadne. Finanční navýšení za pasivní dům odhaduje na deset procent. „Ta se dají ekonomicky obhájit, ale můžete zaplatit o sto procent víc nebo nula procent víc, záleží u koho, jak a z čeho stavíte. To vám ale hodně architektů nebo projektantů neřekne a naopak vás vystraší nadsazenou cenou, protože sami nemají zkušenosti, jsou konzervativní a ekologických staveb se bojí," zkouší vysvětlit, proč je v Česku pasivních domů stále jako šafránu, zatímco v Německu, Rakousku či Švýcarsku se začaly rozvíjet před deseti lety. Do roku 2002 u nich vzniklo čtyři tisíce pasivních domů, prognóza do roku 2010 je šedesát tisíc budov. Poptávka v Rakousku třikrát překračuje nabídku. Pavel Minář je připraven i na variantu, že dostatečný počet zájemců nesežene. "V tom případě začneme v počtu dvou či tří rodin na menším pozemku a věříme, že budeme příkladem. Další ekovesnička může vzniknout časem rozšířením v sousedství nebo na úplně jiném místě, to je taky úspěch. Pro sebe velký pozemek kupovat nebudu, abych postavil domy a se ziskem prodal, tím bych celou myšlenku ekovesnice úplně popřel. Zjistil jsem, že když něco dělám s dobrým úmyslem a pokorou, věci, které mají přijít, přijdou samy."
5/5
