Z OBSAHU
6
20
Pochvala pro naši armádu
Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR
6 Jak čelit krizím
8 8
28
Poslední vrtulníky z dluhu
16
Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694
Sestrou roku je vojákyně!
20
Řízením redakce pověřen Ladislav Lenk
16
32
Na atomové ponorce
28 I v éře počítačů jde o fyzickou kondici
32
Redakce: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail:
[email protected] Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková
NA MUŠCE Ministerstvo obrany již zakreslilo do map vojenských újezdů turistické trasy a cyklostezky, které bude moci veřejnost začít využívat počátkem příštího roku pro tzv. „měkkou turistiku“. Armáda zde v budoucnu rovněž postaví odpočívadla a informační tabule, nepočítá však s tím, že by v újezdech vznikly stánky s občerstvením či turistické ubytovny. I tak je to určitě velmi dobrá zpráva pro občany, zejména pak vyznavače turistiky a cykloturistiky. Já se však obávám, že to naopak bude velmi špatná zpráva, ba pořádná rána pro vzácnou flóru a faunu, která se zachovala ve vojenských výcvikových prostorech a kterou paradoxně nedokázaly za desítky let zničit ani vojenská bagančata, ani tankové pásy či vybuchující letecké bomby. Proč ten skepticismus? Vzpomněl jsem si na akci, kterou uspořádali ekologové v dubnu loňského roku v okolí Dobříše, kdy se zaměřili na úklid příkopů a lesa v okolí lesních cest. Představte si, že během čtyřhodinové brigády v úseku od Malého Chlumce po parkoviště pod Hradcem naplnili sběrnou tatru třikrát! Neuvěřitelnou záplavou plastových lahví, igelitových tašek, dětských plenek, pneumatik a co já vím, čím ještě. Prostě, jak to definoval jeden z nich, neskutečným množstvím různého sajrajtu. Ten úsek, kde uklízeli, byl dlouhý pouhé dva kilometry. A armáda chce ve výhledu v Brdech zpřístupnit 92 kilometrů stezek, v Boleticích pak dalších 57 a na Libavé 41 km. To bude sajrajtu! Ladislav Lenk
V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk: INTEGRAF, s. r. o., Náchod Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211–801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně: Jiří Hokův Uzávěrka čísla: 15. 3. 2006
REPORTÁŽ instruktor lezení a záchrany Armády ČR a současně šéf tohoto kempu.
Osmnáct minut od smrti V Hrubém Jeseníku se odehrával výcvik záchranářů – lezců a kynologů v horském terénu pod názvem Winter Rescue Camp 2006 Text: Jaroslav PAJER Foto: autor a Jiří HOKŮV
Od obličeje k dlaním deset centimetrů. Kromě prstů na rukou se nedá ničím pohnout. Jakoby na těle spočívala všechna tíha světa. Atlas také podpíral oblohu. Ale tohle není obloha. To je sníh! Bezděčně se zrychluje dech. Přichází strach. Panika. Ven! Proboha, já chci ven!
Pod svahem se objevuje asi desetičlenné družstvo vojáků na lyžích. „Tak jsme tady,“ dívá se k obzoru velitel zásahu nadrotmistr Richard Maňásek, starší záchranář lezeckého družstva. Na ploše několika arů tu nedávno spadla lavina a strhla s sebou dvě osoby. „Kdo má sondu, pojďte dopředu.“ Na úpatí svahu se řadí rojnice s barevnými několikametrovými skládacími tyčemi. „Psovodi půjdou před námi,“ nakazuje velitel. „Jacky, ke mně,“ volá tříapůlletou fenu maliňáka, rezavého belgického ovčáka, psovod nadrotmistr Jiří Švancara. Vlevo od něj revíruje s patnáctiměsíční fenkou ovčáka Anet jeho kolegyně rotmistryně Hana Hluštíková. Asi takové pocity prožívá člověk uvězněný ve sněhovém krunýři. Třeba ten, koho zasypala lavina. Při jeho záchraně hrají roli minuty. O to víc je důležité, jak jsou na své poslání připraveni ti, kteří vyhledání a pomoc postiženému mají v popisu práce. Mezi jinými také vojenští záchranáři. Jejich zimní přípravy pod názvem Winter Rescue Camp 2006 v okolí Malé Morávky a Ovčárny v Hrubém Jeseníku se na přelomu února a března účastnilo na dvacet záchranářů, lezců a kynologů ze záchranných praporů 15. ženijní záchranné brigády. Členové záchranné skupiny toho musejí znát a umět hodně. Navíc to nesmějí být žádní suchaři. Skvělá fyzička a dovednosti jsou nezbytné. „A také týmový duch,“ doplňuje praporčík Jan Příkazský, instruktor výcviku 156. záchranného praporu Olomouc, hlavní
„Pod sněhem jsme naostro lidi ještě nehledali,“ vypráví kynoložka. „Maximálně jsme zkusili v okolí posádky někoho zahrabat. Ale s tímto výcvikem se to nedá srovnat. Tady jsou leckde i dva metry sněhu.“ Přiznala, že ji překvapilo, jak rychle psi ukryté figuranty nalézali. „I přesto, že kluci byli dole jen chvilku, sníh kolem přeoraný a s tisícem jiných pachů. Dokonce bych řekla, že se psi hrabáním ve sněhu bavili.“ Ani teď její Anet dlouho neváhala a Hana Hluštíková mohla oznámit nález. „Víme, že Horská služba cvičí psy tak, aby hlásili nejen člověka, ale i oblečení nebo batoh, protože to může znamenat, že ta osoba je někde blízko. To si ale my, kteří se specializujeme na hledání v sutinách, dovolit nemůžeme, protože náš pes musí reagovat na nejsilnější pach, na člověka.“
To znamená, že dnešní Anetin „nález“ je figurant praporčík Roman Plhal, kterého před příchodem skupiny praporčík Příkazský a rotný Michal Pospíšil schovali do dvoumetrové sněhové nory, již zakryli velikými kvádry. „Pes cítil teplotu jeho těla a dech,“ objasňuje spokojená vojákyně. Fena Anet se prohrabala až do prostoru, v němž leží „zraněný“ muž. Záchranáři co nejrychleji odhrabují další sníh, aby našli jeho hlavu. Zasypaný je při vědomí, a tak se ho ptají, co ho bolí. Ten ale usíná vyčerpáním. „Haló. Nespěte mi tady,“ budí ho Jiří Švancara, který se ujímá své druhé funkce – zdravotníka. Dva kopáči zatím spěšně hloubí jámu pod místem nálezu, aby se do ní dala položit nosítka. Jejich kolegové je už přinášejí. Jedná se o univerzální transportní prostředek UT-2000, který slouží i jako sáně. „Výborně, nosítka se sem vejdou. Naložíme ho,“ velí nrtm. Maňásek. „Raz, dva, tři. Hop!“ Na saních pak prochladlého vojáka pokládají do spacího pytle a svrchu obalují ochrannou kovovou fólií. „Největší procento zachráněných lidí z lavin je těch, kteří byli pod sněhem do 18 minut,“ tvrdí Richard Maňásek. „Samozřejmě byli i takoví, co tam vydrželi mnohem déle, ale šance na jejich záchranu se velice snižuje. Pochopitelně záleží na rozsahu zranění, jež postižený
2
3
REPORTÁŽ kopáči. Při práci se střídají. To aby zavaleného dostali co nejrychleji na vzduch. Minulý týden se prý pod sníh nechali zahrabat všichni z této skupiny. Byli tam jen krátce. Asi minutu. Pak každému uvolnili hlavu, ale vyprostit se musel sám, aby si vyzkoušel váhu sněhu. „Šlo také o to, zažít pocit zasypaného,“ doplňuje nrtm. Maňásek. „Abychom ho pak rychleji vyhrabávali...“ Skutečný zásah s vyhledáváním osoby zasypané lavinou vojenští záchranáři ještě neabsolvovali. „V našich podmínkách by to spíše bylo jen dohledání mrtvol,“ konstatuje Jan Příkazský. To totiž odpovídá využití
při pádu utrpěl, a také na vzduchové kapse, kterou má člověk pod sněhem k dispozici.“ U zasypaných navíc hrozí tzv. crash-syndrom, šok, kdy stlačené tkáně začnou uvolňovat bílkoviny, jež způsobují kolaps ledvin. „Tělo se vlastně otráví zevnitř,“ glosuje lezec, potápěč a speleolog v jedné osobě rotmistr Daniel Šutta. Přesto je znám případ, kdy pod lavinou člověk vydržel 40 minut. „Ale to bylo o psychice,“ vysvětluje prap. Příkazský. „On si totiž vsugeroval, že má spát. Došlo k podchlazení organismu a spotřebovával tak méně kyslíku než ten, který by začal zmatkovat. Já osobně jsem pod sněhem vydržel 13 minut. Byl jsem ve spojení vysílačkou a měl dostatečnou vzduchovou kapsu. Ale pak mi totálně docházel kyslík, takže jsem volal, aby pro mě šli. Když mě vytáhli, byl jsem jak po opici. Neskutečně mi třeštila hlava.“
REPORTÁŽ vojenských specialistů: až v případě potřeby posílit či vystřídat jiné aktéry integrovaného záchranného systému. Což pochopitelně bývá po delším čase. Někteří si ale už vyzkoušeli ostrou přepravu raněného k horskému heliportu. Při letošní zimní přípravě hlavních instruktorů lezení v Krkonoších si jeden z vojáků při pádu na lyžích poranil nohu. „Byl tam člen Horské služby i doktor,“ vzpomíná zkušený praporčík. „A měli jsme s sebou také UT-2000, takže jsme byli schopni toho člověka bez problémů nejprve ošetřit a pak ho stáhnout pomocí kotevních bodů k improvizovanému místu přistání vrtulníku. Přesto, že lidé k tomu nebyli nijak vycvičeni, nám stažení raněného trvalo 30 minut. Transportovali jsme ho do Velkého kotle asi 250 metrů ze svahu, který měl kolem 30 stupňů. Naštěstí počasí, které bylo na hraně – chvíli sněžilo, potom vykouklo slunce a zase zalezlo – přílet vrtulníku umožnilo. Jinak bychom kolegu museli svážet až na Mísečky nějaké dvě hodiny.“ „Není vám zima? Cítíte nohy? Ruce?“ mluví neustále na zachráněného praporčíka na nosítkách nadrotmistr Jiří Švancara. Zraněný mu jen tiše odpovídá. „Výborně,“ chválí ho záchranář. „Tak vydržte! Za chviličku vás odneseme.“ – „Tady zůstane jen zdravotník, my ostatní půjdeme vytvářet štandy,“ rozho-
bojových jednotek se například nepotřebujeme tolik maskovat. My musíme jen přečkat noc, abychom ráno mohli dál pracovat. Ne vždycky totiž budeme mít slušné podmínky.“ Zkušený instruktor lezení a záchrany se dokonce domnívá, že někteří velitelé u svých lidí vytvářejí falešnou představu, že při zásahu budou všechny okolnosti ideální. „Že budou mít dostatek stravy, tekutin, teplo i postel. To samozřejmě není pravda! Skutečnost, a to vám potvrdí praxe znalí kolegové, bývá úplně jiná. Takže právě proto se tu učíme, jakým způsobem tyhle situace zvládat. Abychom si zvykli na nepohodlí a na to, že nebudeme mít žádný velký komfort...“
duje Richard Maňásek. Popadá jednu z lopat a vyráží k hřebenu. I ostatní berou lopaty, lyže, hole a lana a stoupají nahoru. Na vrcholu pak z těchto pomůcek stavějí „štand“, odborně kotevní bod. Ten bude sloužit jako opora při vytahování saní na vršek. Asi po pětadvaceti minutách od objevení lavinou sraženého praporčíka je opěrný bod hotov. Každý, kdo je volný, se chápe lana, na kterém jsou uvázána nosítka, ta se dávají do pohybu. „Hop... Hop... Hop...“ Činnost v lavinovém poli, vyhledání a záchrana postiženého byly jen částí letošního zimního záchranářského kempu. Následující den účastníky kupříkladu čekalo horolezecké zdolávání ledové stěny a přesun na lyžích se zátěží, přičemž ho vedoucí zpestřil půlkilometrovou túrou v ochranném obleku a masce. „I jednotka na lyžích může být zasažena nějakým chemických zamořením,“ poznamenává Jan Příkazský. „Večer si pak každý vytvoří záhrab, aby byl schopen přečkat venku noc. Nebavíme se ale o přežití, které dělají Prostějováci nebo brnkaři. Na rozdíl od
Zatímco část záchranářů pečuje o nalezeného muže, druzí pokračují v sondáži lavinového pole. „Krok... Vpich... Krok... Vpich.“ Rojnice pomalu na povel postupuje vzhůru svahem. Asi v polovině lavinového pole pod sněhem jeden z vojáků zaznamenává další „oběť“. Nechává proto sondu v místě vpichu a vedoucí skupiny sám dokončuje dohledání nálezu. Dalšími tyčemi zjišťuje, jak je předmět pod sněhem umístěn. Pak ke slovu přicházejí
4
5
NÁVŠTĚVA
OCENĚNÍ
Pochvala pro naši armádu
Na začátku byla náhoda Premiér Jiří Paroubek předal Cenu Jaroslava Jandy za významný přínos v oblasti bezpečnostní politiky profesoru Otto Pickovi
Na dvoudenní návštěvu České republiky přijel předseda Vojenského výboru NATO generál Raymond Henault
Text: Jaroslav PAJER Foto: Jiří HOKŮV
Text: Jan ZEMAN a kpt. Pavla POLÁKOVÁ Foto: Marie KŘÍŽOVÁ
Vojenský výbor je nejvyšším vojenským orgánem NATO, jehož členy jsou nejvyšší vojenští představitelé, náčelníci štábů ozbrojených sil a náčelníci štábů obrany všech členských států Aliance. Předseda výboru má tříleté funkční období a kanadský generál Raymond Henault tuto funkci zastává od roku 2005.
V pátek 17. března se generál Raymond Henault nejprve setkal s náčelníkem Generálního štábu genpor. Pavlem Štefkou, který jej informoval o průběhu reformy Armády České republiky, implementování pokynů NATO k rozmístitelnosti útvarů v operacích a zajištění kompatibility. „Hovořili jsme také o mírových a dalších misích, ve kterých působí naše jednotky, a vysvětloval jsem, jak jsou při výstavbě našich ozbrojených sil využívány finanční prostředky NATO,“ informoval náčelník Generálního štábu genpor. Pavel Štefka novináře po skončení jednání. Generál Henault pak poděkoval za podporu a úsilí, které Česká republika vyvíjí v souladu s transformačními cíli Aliance. „Měl jsem příležitost vidět vaše vojáky při nasazení v operacích a mohu říci, že schopnosti, prostředky i kvalita vojenských přístupů a profesionalita, které v nich čeští vojáci prokazují, jsou
6
naprosto špičkové,“ uvedl předseda Vojenského výboru NATO. Podle generála Henaulta se to potvrzuje nejen při transformaci vojenských sil, ale i v tom, že nyní velíme mnohonárodnímu účelovému uskupení Střed na území Kosova a že na konci tohoto roku převezmeme odpovědnost za řízení mezinárodního letiště v Kábulu. Předseda nejvyššího vojenského orgánu NATO také vysoce ocenil význam a průběh reformy ozbrojených sil České republiky a podle jeho slov můžeme jít v tomto ohledu příkladem i ostatním. „Jako předseda Vojenského výboru NATO jsem velice pyšný na to, co Armáda České republiky dělá nejen pro obranu země, ale i jak přispívá k celkovému působení Severoatlantické aliance,“ řekl generál Raymond Henault po skončení svého jednání na Generálním štábu. Týž den přijal generála Henaulta ministr obrany Karel Kühnl. Tématem jednání bylo
zejména budování sil rychlé reakce NRF. Ministr obrany zhodnotil působení sil NRF jako silný impulz pro transformaci armád členských států Aliance. Česká republika plánuje v příštím roce nasadit do sil NRF prapor na obranu proti zbraním hromadného ničení. Na závěr jednání Karel Kühnl předal Raymondu Henaultovi Záslužný kříž ministra obrany I. stupně. Ocenil nejen jeho podíl na rozvoji vzájemné spolupráce mezi ozbrojenými silami České republiky a Kanady, ale také významnou podporu, kterou generál Henault poskytl České republice při vstupu do NATO. Během návštěvy 21. základny taktického letectva v Čáslavi se generál Henault setkal s piloty letounů JAS-39 Gripen a L-159 Alca i s piloty vrtulníků z přerovské základny. Prohlédl si leteckou techniku a seznámil se s pohotovostním systémem používaným pro ochranu vzdušného prostoru České republiky.
Cenu Jaroslava Jandy už od roku 2002 uděluje Bezpečnostní rada státu (BRS) v hlavní, případně ve studentské kategorii osobnostem a institucím, které se významnou měrou angažují v bezpečnostní politice, a to jak teoreticky, tak i prakticky. Toto ojedinělé uznání předává oceněným osobně premiér a předseda BRS vždy v březnu, kdy si republika připomíná přístup k Severoatlantické smlouvě (12. 3. 1999). Plukovník Jaroslav Janda (*1932, 1997), jehož jméno cena nese, byl vojákem a vědeckým pracovníkem v oblasti organizace a řízení a v oboru bezpečnostní a vojenské strategie. Pro nesouhlas s okupací Československa v roce 1968 musel armádu opustit. Vrátil se do ní až v 90. letech minulého století, kdy se začal věnovat strategickému vojenství, sociálnímu řízení v podmínkách ozbrojených sil a bezpečnostní politice. Rada letos k ocenění vybrala jediného adepta. Stal se jím Otto Pick [pik], právník, politolog, diplomat a přední český expert v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. Diplom a broušenou vázu mu předal předseda vlády Jiří Paroubek 14. března. Životní příběh profesora dr. Otto Picka (*1925) nepatří k běžným. V letech 2.světové války se stal příslušníkem československých jednotek působících v zahraničí. Po válce studoval Právnickou fakultu na Univerzitě Karlově. Únor 1948 ho však donutil emigrovat na Západ. Zde nejprve studoval a posléze působil i jako pedagog na řadě vysokých škol ve Velké Británii (stal se profesorem
University of Surrey) a ve Spojených státech amerických. V letech 1983 až 1985 řídil československé vysílání Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Pracoval ve strukturách Severoatlantické aliance. Od roku 1991 je profesorem politologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (UK). O dva roky později se stal ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV) v Praze. Roku 1998 přijal funkci 1. náměstka ministra zahraničních věcí Jana Kavana se zaměřením na integraci naší republiky do NATO. Od roku 2000 je velvyslancem se zvláštním posláním Ministerstva zahraničních věcí. Vedle toho vyučuje na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK, je předsedou vědecké rady
ÚMV, členem Královského ÚMV v Londýně a čestným členem Ústavu strategických studií Univerzity obrany v Brně. Mimo jiných vyznamenání je nositelem československé Medaile za chrabrost, Řádu svatého Michala a svatého Jiří a Velkého spolkového kříže Za zásluhy s hvězdou. Bezpečnostní politice se Otto Pick věnuje od poloviny minulého století. „Jako relativně mladý člověk jsem byl činný v britské politice,“ vzpomíná. „Tenkrát jsem si ani nepomyslel, že se vrátím domů. Vstoupil jsem do jedné politické strany ve Velké Británii a náhodou jsem se stal jejím mluvčím pro bezpečnostní a zahraniční politiku. Tím začalo moje propojení na Atlantickou alianci. Současně tím vzrostl můj zájem o tuto oblast. Pak jsem zjistil, že do určité míry existuje mezera v akademických programech v oboru mezinárodních vztahů a politických věd, a tak jsem se tomu začal věnovat.“ Otto Pick se tak zařadil po bok osmi osobností, jež se držiteli Ceny Jaroslava Jandy staly v uplynulých pěti letech. Jsou to arm. gen. v. v. Ing. Karel Pezl (bývalý náčelník GŠ), genmjr. v z. Ing. Jaroslav Škopek (tehdejší první náměstek ministra obrany), RNDr. Petr Zeman (bývalý ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace), Antonín Princ (bývalý starosta Českého Krumlova), PhDr. Miroslav Purkrábek, CSc. (vysokoškolský profesor), Ing. Karel Kovanda (bývalý velvyslanec-vedoucí Stálé delegace ČR při NATO a ZEU v Bruselu), prof. JUDr. Jan Musil, CSc., dr. h. c. (soudce Ústavního soudu ČR, odborník v oblasti trestního práva a kriminalistiky), genmjr. v. v. PhDr. Antonín Rašek (sociolog, expert v oblasti bezpečnostní politiky).
7
NÁŠ ROZHOVOR
Jak čelit KRIZÍM S prvním náměstkem ministra obrany o krizové situaci na fiktivním ostrově v Atlantském oceánu a o ptačí chřipce Text: Pavel LANG a Miroslav ŠINDELÁŘ Foto: Jiří HOKŮV
První březnový týden se uskutečnilo pravidelné cvičení orgánů krizového řízení členských zemí Severoatlantické aliance pod názvem CMX 2006. Na podrobnosti jsme se zeptali prvního náměstka ministra obrany RNDr. Pavla Štalmacha, MBA., jenž je zároveň předsedou krizového štábu Ministerstva obrany.
NÁŠ ROZHOVOR Pane náměstku, můžete říci, jaký byl námět a scénář cvičení? Cvičení CMX 2006 bylo založeno na fiktivním scénáři. Krizová situace, která vznikla na fiktivním ostrově Raleigh v Atlantském oceánu, byla vystupňována do podoby různých krizových událostí jak na území fiktivního ostrova, tak i na území různých členských zemí NATO. Procvičovaly se efektivní reakce na široké spektrum hrozeb (především se jednalo o hrozby chemické, biologické a radiační povahy) a možnosti jejich eliminace včetně použití přímé vojenské síly. Kdo se této akce kromě ČR účastnil? Cvičení CMX 2006 bylo řízeno přímo z centrály NATO a účastnilo se jej všech 26 členských států. Partnerské státy NATO v tomto roce do cvičení zapojeny nebyly. Kolik osob bylo do cvičení CMX zapojeno v České republice? V rámci našeho státu probíhalo cvičení na pracovištích centrálních orgánů krizového řízení, tj. vlády, Bezpečnostní rady státu, Ústředního krizového štábu a krizových štábů vybraných ministerstev a správních úřadů s celostátní působností. Nosnými ministerstvy, která byla nejvíce zapojena do řešení úkolů cvičení, byla především Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo zahraničních věcí. Spolu s dalšími ministerstvy a správními úřady lze hovořit o přibližném počtu tří set cvičících pracovníků v rámci účastnících se orgánů krizového řízení. Můžete přiblížit, jak vypadal harmonogram jednoho dne? Na základě aktuální modelové situace se scházeli pracovníci jednotlivých krizových štábů ministerstev a v případě potřeby i Ústřední krizový štáb. Diskutovali o závěrech jednání Severoatlantické rady a byla přijímána konkrétní opatření v rámci působnosti jednotlivých resortů. Řešili jsme mnohé modelové situace, které vyžadovaly velmi úzkou součinnost mezi resorty. Například jsme s Ministerstvem zahraničních věcí dopodrobna probírali evakuaci osob z ostrova Raleigh i zřizování telefonních linek pro příbuzné lidí, kteří zůstali v krizové oblasti. Náš
8
resort pak např. vyčleňoval účelově vytvořenou chemickou vojenskou jednotku pro stát, který fiktivně vyslal svou jednotku specializovanou na chemické zbraně do krizové oblasti. Kolik cvičení stálo českou stranu a jaké jsou celkové náklady? Účast České republiky na cvičení CMX 2006 vycházela ze schváleného plánu cvičení na rok 2006 a byla finančně zabezpečena z běžného rozpočtu Ministerstva obrany. Protože se cvičení neúčastnila žádná vojska a pracovaly pouze jednotlivé štáby, cvičilo se zejména v pracovní době, a tudíž cvičení nevyžadovalo žádné relativně vysoké náklady. Náklady Ministerstva obrany na tuto akci se pohybují ve výši cca sto tisíc korun. Centrála NATO vyčlenila na realizaci CMX 2006 částku kolem dvaceti tisíc eur. Jaký je jeho přínos pro Českou republiku? Přínos spočívá především v opětovném praktickém procvičení standardních operačních a rozhodovacích činností jednotlivých orgánů krizového cvičení na mezinárodní i národní úrovni při hledání možných řešení vzniklé mezinárodní krize a provádění účinných opatření na ochranu obyvatelstva vlastního státu. Každé takové cvičení nepochybně přispěje k dalšímu růstu kvality systému krizového managementu v České republice. Při řešení zejména vojenských otázek krizové situace se nepochybně využilo i všech pozitivních reálných zkušeností získaných zejména v mezinárodních operacích na Balkáně, v Iráku a v Afghánistánu. Cvičení orgánů krizového řízení, v konkrétním případě České republiky, prověřilo naši akceschopnost v řadě konkrétních situací. Ústřední krizový štáb, který jsem v zastoupení ministra obrany vedl, v návaznosti na vývoj modelové situace řešil, jak jsem již výše uvedl, např. zajištění vyslání účelově vytvořené vojenské jednotky, která byla zaměřena na ochranu proti zbraním hromadného ničení, mimo území našeho státu, možnou hromadnou evakuaci českých specialistů z fiktivního ostrova Raleigh, eliminaci teroristických hrozeb na našem území a podobně. Při plnění těchto úkolů se ukázala vysoká úroveň i potřebná rychlost plánovacího a rozhodovacího procesu cvičících orgánů krizového řízení. Nemáme se za co stydět.
Na kdy a s jakým scénářem se plánuje obdobné cvičení orgánů krizového řízení NATO? Takovéto cvičení na úrovni Severoatlantické aliance probíhá jednou ročně. Jeho scénář se připravuje bezprostředně po vyhodnocení předešlé akce. V reálu to znamená, že se na něm pracuje zhruba deset měsíců. Jak po obsahové, tak po organizační stránce ho připravuje mezinárodní štáb, v němž má resort Ministerstva obrany ČR svého stálého zástupce. Mimo jiné jste i předsedou krizového štábu Ministerstva obrany České republiky. Umožníte nám nahlédnout do jeho zákulisí? V obecné poloze samozřejmě ano. Krizový štáb Ministerstva obrany je de facto instituce složená z hlavních funkcionářů resortu. Má schválený vlastní statut a metodiku konání. Činnost krizového štábu MO zajišťuje, coby podpůrná složka, Společné operační centrum MO – tzv. SOC. SOC je zároveň složkou výkonnou, neboť mu operačně podléhají tzv. stálé hotovostní síly Armády ČR, jež jsou permanentně vyčleněny k případnému nasazení. V případě výjimečné situace národního nebo mezinárodního charakteru se na základě rozhodnutí předsedy vlády svolává Ústřední krizový štáb. Následně se aktivují i štáby jednotlivých resortů, které se podílejí na samotném řešení dané situace. Ve specifických situacích, jež se týkají výhradně resortní problematiky, může rozhodovat o následném postupu i krizový štáb MO. Jako příklad mohu uvést případnou větší krizovou situaci u jednotek AČR v zahraničních misích. Řeší krizový štáb Ministerstva obrany také problém ptačí chřipky? V případě ptačí chřipky nenastala krizová situace v tom smyslu, že by bylo bezprostředně ohroženo obyvatelstvo ČR. Tudíž ani orgány krizového řízení MO nebyly aktivovány k reálným opatřením. To však v žádném případě neznamená, že se na řešení problémů spojených s výskytem ptačí chřipky včetně i té nejhorší varianty, tj. vzniklé pandemie, nepřipravujeme. Rozhodující pro rozsah a formu nasazení sil a prostředků Armády ČR však bude nepochybně konkrétní situace na teritoriu České republiky.
9
MISE
MISE
Vysoké renomé Práci českých vojenských policistů působících již třetím rokem v Iráku si zde mimořádně cení Text: Jan PROCHÁZKA Foto: autor a archiv VP
Čeští vojenští policisté v Iráku působí již třetím rokem a za tu dobu vycvičili a vyškolili v různých kurzech tisíce iráckých policistů. Této české pomoci si velice cení guvernér provincie Basra Mohamed Msabeh Al Wahili. „Vážíme si práce českých vojenských policistů, kteří pomáhají při výcviku budoucích příslušníků iráckých bezpečnostních složek. Věřím, že po vytvoření potřebných podmínek novou iráckou vládou bude naše spolupráce pokračovat i v dalších oblastech, nejen při výcviku policistů.“
10
Nejvyšší politický představitel provincie Basra přijel na vojenskou základnu Shaiba na pozvání českého velvyslance v Iráku Petra Voznici, který tuto skutečnost považuje za významný signál v oblasti vzájemných česko-iráckých vztahů. „Hovořili jsme nejen o účasti, ale také o potřebě dalšího setrvání českých vojáků právě zde na jihu země. Guvernér vysoce ocenil především odpovědný přístup a zkušenosti českých vojenských policistů,“ uvedl krátce po ukončení vzájemných rozhovorů velvyslanec Voznica. Podle jeho vyjádření se irácký představitel zajímal také o možnosti spolupráce a pomoci při obnově zničeného hospodářství. „Česká republika zde má stále velice dobrý kredit a českým firmám se otevírá prostor například při obnově místních rafinerií, při obnově přístavu a energetických zařízení. Guvernér by uvítal, kdyby Češi byli první, kteří začnou pomáhat při rekonstrukci zdejšího hospodářství.“ Dnešní velvyslanec v Iráku Petr Voznica – generálmajor v záloze, si velice dobře uvědomuje rizika a složitost současné bezpečnostní situace. „Mezinárodním koaličním silám, které zde působí, se podařilo dosáhnout řady úspěchů v boji s terorismem. Máme zcela hmatatelné výsledky v boji proti jednotlivým skupinám protiiráckých sil a složek. Celková situace ale není zralá k tomu, abychom mohli odejít. Irácké bezpečnostní složky a irácká armáda postupně přebírají odpovědnost za jednotlivá území. Zvyšuje se bojová pohotovost a připravenost jednotlivých složek iráckého bezpečnostního systému. Nelze
ale předvídat dne ani hodiny, kdy propukne sektářská nevraživost mezi různými náboženskými skupinami. Jen v Bagdádu dochází denně ke třiceti až padesáti útokům a na území celého Iráku je těchto registrovaných útoků denně sto až sto dvacet. Situace zatím není klidná, není bezpečná.“
Velvyslanec Voznica se na základně Shaiba setkal také s britským velitelem mnohonárodního úkolového uskupení Jihovýchod a se zástupci velení Společné výcvikové akademie (JTA – Joint Training Academy) a iráckého policejního výcvikového centra (IPTC – Iraqi Police Training Centre). „Vojenští policisté zde mají vysoké renomé. Kde cvičí, jsou výsledky viditelné a připravenost iráckých policistů je vysoká,“ uvedl po jednáních na adresu příslušníků kontingentu Petr Voznica. Složitost situace denně bezprostředně pociťují čeští vojenští policisté, kteří jsou v neustálém kontaktu s budoucími iráckými policisty. Přesně dva tisíce dvacet sedm jich absolvovalo v posledních třech měsících, kdy zde působili příslušníci 9. kontingentu, různé kurzy. Nejsilněji obsazovaný je kurz střelecké přípravy, sebeobrany a také kurz pohraniční policie. Podle srovnání velitele kontingentu podplukovníka Miroslava Murčeka se situace částečně změnila. „Dříve jsme cvičili budoucí instruktory v časově delších kurzech. Nyní se podílíme na výcviku nových příslušníků irácké policie, které se konají v týdenních cyklech. Ze strany iráckých velitelů je velice žádaný kurz zbrojířů, kde se policisté učí manipulovat se zbraní, odstraňovat různé
závady a ošetřovat zbraně. Tyto dovednosti a návyky jsou důležité při formování irácké policie, při zajištění bezpečnosti při použití a skladování zbraní.“ Čeští instruktoři se
také podíleli na krátkodobých kurzech specialistů ochranné služby představitelů irácké policie. Dílčí změna výcvikových programů i skladba školených policistů – v současnosti se jedná především o rekruty, o nováčky bez zkušeností z policejní práce – neznamenala pro české instruktory zásadní změnu v přístupu k organizování kurzů. „Museli jsme pouze upravit určité postupy při výcviku rekrutů a v určitých fázích přidat, jinde zase ubrat podle konkrétní situace,“ upřesnil systém přípravy velitel kontingentu. Přestože vybudovaná Společná výcviková akademie (JTA) sousedí přímo se základnou Shaiba, současná situace v provincii Basra vyžaduje přísné dodržování bezpečnostních opatření. Jedním z prvků, který výrazně přispívá ke zvýšení bezpečnosti, je používání opancéřovaných landroverů. „Každé pancéřové vozidlo při pohybu mimo základnu zvyšuje ochranu našich vojáků. Při plnění různých úkolů se přesunujeme po místních komunikacích a tato vozidla s balistickou ochranou se osvědčila,“ zhodnotil zavedení pancéřových landroverů velitel kontingentu podplukovník Miroslav Murček. V současnosti působí v Iráku pod velením podplukovníka Jiřího Neubauera již 10. kontingent Vojenské policie, jehož instruktoři se na výcviku příslušníků iráckých bezpečnostních složek budou podílet až do konce letošního června.
11
PŘEDSTAVUJEME
Průzkumníci generála Moravce 601. skupina speciálních sil je o afghánskou zkušenost silnější Text: Vladimír MAREK Foto: autor, Jiří HOKŮV, Jan PROCHÁZKA a www.601skss.cz
Slanění z vrtulníku, následný přepad nepřátelského objektu a umístění náloží k maketě mostu, potápěči pod ledem, to jsou jen některé fragmenty výcviku 601. skupiny speciálních sil, které měli možnost v polovině února letošního roku zhlédnout poslanci sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost v doprovodu ministra obrany Karla Kühnla a náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Pavla Štefky.
PŘEDSTAVUJEME prezentované léčkami, středního rozsahu, pro které jsou charakteristické přepady, a velkého rozsahu, reprezentované palebnými přepady. Nově k těmto úkolům přibylo navádění přesné munice v konečné fázi letu na cíl. Třetí skupinu představují zvláštní úkoly. Jedná se o záchranné operace prováděné na základě nejvyššího velení armády, případně o asistenci při akcích prováděných příslušníky Ministerstva vnitra.
ŠEDESÁTILETÁ TRADICE Skupina speciálních sil se hlásí k tradici našich výsadkářů jak na východní, tak i na západní frontě druhé světové války. Ne náhodou byl útvaru v roce 1999 udělen čestný název „Generála Moravce“. Je přímým pokračovatelem tradic 22. výsadkové brigády, která vznikla na podzim roku 1952 v Prešově. Základ tohoto svazku tvořil pěší prapor 71, který byl vybudován o pět let dříve v Zákupech. Následně získal do názvu přívlastek výsadkový. V roce 1960 se brigáda se všemi podřízenými jednotkami stěhuje z východního Slovenska na Moravu, do Prostějova. Následující rok vzniká v nedalekém Holešově 7. pluk zvláštního určení. V polovině šedesátých let minulého století je brigáda předána do podřízenosti Středního vojenského okruhu. Větší organizační změny ji ale teprve čekají. K 1. 9. 1969 je velitelství brigády reorganizováno na velitelství 22. pluku. Holešovský útvar zvláštního určení je zrušen. Namísto něho vzniká v Prostějově prapor zvláštního určení jako součást pluku.
Velitelství brigády se do Prostějova vrací až v listopadu roku 1987. O čtyři roky později je 22. výsadková brigáda reorganizována na 6. speciální skupinu. Koncem roku 1992 musí i tato jednotka reagovat na připravované rozdělení republiky. Na základě klíče dva ku jedné je v listopadu 1992 rozdělena veškerá výzbroj a materiál skupiny. V roce 1995 dochází k další reorganizaci, která posunuje naše speciální jednotky směrem do NATO. Ze skupiny se stává 6. speciální brigáda. Bezprostředně před vstupem České republiky do NATO v roce 1999 vyčleňují prostějovští průzkumníci 6. rotu speciálních sil do jednotek okamžité reakce NATO. Tato jednotka je také mezi prvními aliančními silami, které po spojenecké letecké kampani obsazují vyklizené území Kosova. Situace na Balkáně byla tehdy velice nepřehledná. Výsadkáři měli za úkol chránit 42 kilometrů administrativní regionální hranice mezi Srbskem a Kosovem. V Gorném Sibovaci vybudovali nejen první českou základnu v Kosovu, ale přečkali i poměrně krušnou zimu ve stanech.
DO AFGHÁNISTÁNU AŽ NAPOTŘETÍ V samém závěru roku 2001 průzkumníci ukončují výcvik zaměřený na nasazení v Afghánistánu, procházejí očkováním a fasují nezbytný materiál. Jejich zástupce jedná s britským velením. V Afghánistánu mají totiž působit v součinnosti s britskými jednotkami.
Ne náhodou tuto ukázku komentoval ministr obrany slovy: „Je vidět, že jednotka je stejně skvěle připravena jako při poslední misi, nyní je ale právě o zkušenosti z Afghánistánu silnější.“ Koncem března letošního roku odlétá tato elitní jednotka opět do Afghánistánu. Podobně jako přede dvěma lety by měla působit pod americkým velením na letišti Bagram, což byla jedna z největších sovětských leteckých základen v této zemi. Úkol v tomto případě je stejný jako v předcházející misi. Provádět průzkumnou činnost na velkém území a pátrat po teroristických bojůvkách al-Káidy a Talibanu. Informací o této jediné jednotce speciálních sil naší armády není z pochopitelných důvodů příliš. Připomeňme si alespoň ty dostupné.
SPECIÁLNÍ VE VŠECH SMĚRECH Skupina speciálních sil je útvarem přímo podřízeným řediteli Vojenského zpravodajství a přes něho ministru obrany. Koncem letošního roku by tato elitní jednotka měla s největší pravděpodobností přejít do podřízenosti Generálního štábu. Je charakterizována speciálním výběrem lidí, speciálním výcvikem, speciální strukturou a speciální výzbrojí a materiálním vybavením. Je předurčena k plnění úkolů zvláštní důležitosti strategického stupně. Měla by zajišťovat speciální průzkum, jehož prostřednictvím získává informace strategického významu. Úderné akce prostějovských průzkumníků jsou prováděny s cílem zničit nebo poškodit strategický objekt zájmu. V praxi se jedná o úkoly malého rozsahu,
12
13
PŘEDSTAVUJEME Vše nasvědčuje tomu, že vánoční svátky již budou trávit daleko od domova. Nakonec se ale ukazuje, že v Kábulu bude nasazen početně omezený kontingent vojáků, a tak naši průzkumci zůstávají doma. V polovině května následujícího roku obdržela skupina bojovou zástavu. Před dalším nasazením v Afghánistánu upozorňují prostějovští výsadkáři na některé nedostatky především v přípravě jednotky na tuto misi. Dochází k výměně velitele útvaru. Průzkumníci si sami mohou vybrat člověka, který je do Afghánistánu povede. Absolvují dokonce speciální horský výcvik v Alpách, na Škole horských vůdců a záchranářů v rakouském Saafeldenu. V únoru roku 2003 jsou to pro změnu Američané, kdo dočasně stahuje požadavek na nasazení naší průzkumné jednotky v Afghánistánu. Velení operace Enduring Freedom totiž směřuje pozornost jinam – do Iráku. Prostějováci se také stávají první plně profesionální jednotkou naší armády. Bojová část je přitom již několik let profesionální. V druhé polovině března 2003 začínají válečné operace v Iráku. Spojenecké jednotky překračují kuvajtské hranice. Velení naší armády se v této souvislosti
PŘEDSTAVUJEME
rozhodne posílit 1. česko-slovenský prapor radiační, chemické a biologické ochrany šestnáctičlenným oddílem speciálních sil. Ten odlétá do Kuvajtu 27. 3. 2003. Hned druhý den po příjezdu na základnu našich chemiků na výstavišti v Mišrifu posilují její obranu. Zároveň se také připravují na svůj další úkol, a to ochranu konvojů. V případě použití chemických zbraní by bylo nutné přemístit naše chemiky na území Iráku. Prostějovští výsadkáři se snaží využít i provizorní obranné prostředky. Ochranu jednoho z náklaďáků zvyšují obložením korby pytli s pískem a vyzbrojují ho náležitou palebnou silou. Průzkumníci jsou mezi prvními českými vojáky, kteří se dostávají na území Iráku. Během návštěv ministra obrany a náčelníka Generálního štábu se podílejí na ochraně VIP. Později se přesunují do Bagdádu, kde po určitou dobu zajišťují bezpečnost našich diplomatických pracovníků. Bohužel jeden z šestnácti průzkumníků je těžce zraněn právě při ochraně přesunu z Bagdádu do Kuvajtu. Na následky zranění později umírá v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.
Bagram, pojmenovali na počest mrtvého kamaráda Mauer. Rozlehlý operační prostor v afghánských horách se rozkládal na východ od Kábulu a byl vymezen obcemi Čerikat, Asadabád, Dželálábád a nechvalně známou Tora Borou, kde byla svého času poslední základna Talibanu a al-Káidy. Rozsáhlý prostor se přitom ne všude dal projet speciálně upravenými landrovery. Automobily měly zesílené pláty podběhů proti minám a rámy pro velké množství materiálu a pohonných hmot. Nezbývalo než pročesávat některé oblasti pěšími patrolami. Výsadkáři přitom měli s sebou nezbytnou výzbroj, výstroj a spoustu dalšího materiálu. Jednotka působila na základně Mauer naprosto samostatně, a to včetně vlastní logistiky. Průzkumníci byli sice především mimo základnu odkázáni na americké bojové dávky, tzv. M. R. E., jednou týdně si ale dokázali i z potravin dodávaných do Afghánistánu připravit české jídlo. Prostějováci také museli přizpůsobit svůj vzhled a dokonce částečně i výstroj prostředí, ve kterém působili. Většina vojáků si nechala narůst vousy, což je v této oblasti naprosto nezbytný znak muže. Výstroj doplnil v mnoha případech šátek či domorodá čepice „masúdovka“. Důležitý byl i přístup k místnímu obyvatelstvu. Získat si jeho důvěru například ošetřením zraněných či poskytnutím léků bylo nezbytné. Bez určité tolerance místních obyvatel by bylo prakticky nemožné bojovat s ozbrojenými teroristickými bojůvkami. Češi se často dostávali do oblastí, kam noha spojeneckého vojáka doposud nevkročila. Když se na podzim roku 2004 konečně průzkumníci vrátili do své mateřské posádky v Prostějově, čekala je tragická událost ne nepodobná neštěstí v Bulharsku v roce 1972. Na železničním přejezdu se jejich nákladní auto střetlo s vlakem. Havárii nepřežilo pět výsadkářů. To už se ale jednotka od počátku července 2003 jmenovala 601. skupina speciálních sil.
ZÁKLADNA MAUER Když následující rok byli prostějovští výsadkáři konečně nasazeni v Afghánistánu, základnu, kterou si zde vybudovali na letišti
14
15
FINANCE
FINANCE
Poslední vrtulníky z dluhu V průběhu třech let jsme z Ruska dostali celkem třiatřicet nových vrtulníků, které významně posílí letectvo
16
Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: autor, Tomáš SOUŠEK a Vladimír MAREK
Převzetím posledního bojového vrtulníku Mi-35 v polovině února se z podstatné části završila letitá záležitost starého dluhu bývalého SSSR vůči naší zemi. O části týkající se dodávek vojenského materiálu jsme v našem časopise informovali v několika dílčích materiálech. Nyní přinášíme souhrnné ohlédnutí.
Zmíněný dluh vznikl především z výměny zboží mezi oběma zeměmi na přelomu 80. a 90. let. V roce 1991 byly tyto původně v tzv. převoditelných rublech vedené pohledávky tehdejší České a Slovenské Federativní Republiky vůči Ruské federaci jako nástupnického státu bývalého SSSR přepočteny na americké dolary. Jednalo se o celkovou částku cca 5,3 mld. USD. Při dělení ČSFR se na základě smlouvy ze 7. dubna 1993 rozdělil i dluh, neboli jinak řečeno byl příslušný podíl převeden do kompetence České republiky
lodí schopných plavby po řekách i na moři či některých specializovaných přístrojů tvořily významnou položku dodávky výrobků vojenského určení v předpokládané hodnotě 300 až 400 milionů USD. Součástí smluv byla příloha specifikující seznam materiálu. V té době se počítalo se 3 vojenskými transportními letouny An-70, 7 bojovými vrtulníky Mi-24V, několika typy munice, specifickým vybavením a náhradními díly. Partnery pro záležitosti vojenského materiálu se za ruskou stranu stal státní podnik Rosoboronexport a za ČR státní podnik LOM Praha. Koncem ledna 2003 k nám nejprve přišly první 3 stroje Mi-24V (v ceně 7,1 mil. USD za kus), zbylé čtyři následovaly v polovině července. Bezproblémové se rovněž staly dodávky výzbroje, výbavy a některých náhradních dílů. V tomto případě se jednalo přibližně o 130 odstřelovačských 7,62mm pušek SVDSN3 Dragunov spolu s 200 000 kusy příslušné munice, dále jsme dostali 2000 ochranných (neprůstřelných) vest Kirasa-L a 2000 přileb Kirasa BŠ-E. Tento materiál měl včetně příslušného logistického zabezpečení hodnotu 5,6 milionu USD. V rámci této první fáze dodávek získala ČR, respektive AČR vybavení v hodnotě více než 56 milionů USD, což vyjádřeno tehdejším kurzem představovalo přibližně 1,6 mld. Kč. Jediným, avšak zásadním problémem se stala nejdůležitější a nejdražší položka seznamu – transportní letouny An-70.
a Slovenské republiky. Na ČR připadla částka 3,6 mld. USD. Za klíč k řešení našeho podílu lze označit dohodu mezi vládami ČR a Ruské federace (RF) o „vypořádání zadluženosti bývalého SSSR a RF vůči ČR“, která byla podepsána 17. 6. 1994. Pak ale následovala téměř osmiletá pauza. Teprve až 16. dubna 2002 v Moskvě podepsal tehdejší premiér Miloš Zeman desítku smluv, které především formou dodávek zboží řešily vypořádání zbytku dluhu RF. Kromě jaderného paliva pro elektrárnu Dukovany, nákladních
TŘIATŘICET MÍSTO TŘECH Brzy bylo zřejmé, že na Ukrajině vyvíjený An-70 nebude ruská strana schopna dle příslušné smlouvy dodat do konce roku 2006. V srpnu 2003 tuto skutečnost Rusko oznámilo oficiálně a nabídlo An-70 nahradit stejným počtem vlastních transportních strojů Il-76MF. Ty však české armádě nevyhovovaly z několika důvodů (především malá výška nákladového prostoru, neexistence technického vybavení dle standardů NATO a také již koncepční zastaralost), a proto v listopadu 2003 náčelník Generálního štábu rozhodl tyto letouny nepořizovat, a naopak vydal doporučení zahájit jednání o pořízení jiné techniky. Ještě před koncem roku 2003 Ministerstvo obrany zmíněné stanovisko akceptovalo a oznámilo svůj zájem pořídit si místo 3 transportních letounů nové vrtulníky Mi-17 a Mi-24. V polovině prosince 2003 ruská strana změnu klíčové položky v rámci deblokace dluhu odsouhlasila a 16. září 2004 došlo k podpisu příslušné smlouvy o dodávkách celkem 16 víceúčelových transportních vrtulníků Mi-171Š od výrobce v Ulan Ude a 10 bojových strojů Mi-35 (exportní označení
verze Mi-24V) od firmy Rostvertol z Rostova na Donu. Cena jednoho vrtulníku Mi-171Š byla stanovena na 5,95 mil. USD, cena Mi-35 pak na 8,88 mil. USD. Jako první dorazila do ČR 13. 4. 2005 na palubách velkokapacitních letounů An-124 trojice bitevních strojů Mi-35. Za dva měsíce – přesně 9. 6. 2005 – následovala dodávka prvních 3 transportních Mi-171Š. V případě programu Mi-171Š došlo k poměrně ojedinělé věci, když se všech 16 nasmlouvaných strojů podařilo dodat a převzít během jediného roku (bližší podrobnosti viz A report 4/2006). Mnoho nechybělo a to samé se mohlo uskutečnit i v případě projektu Mi-35, protože poslední 3 kusy přišly 17. ledna letošního roku. Poslední z této dodávky byl oficiálně převzat 9. února 2006. Na rozdíl od první série 7 Mi-24V dodaných v roce 2003 jsou Mi-35 (toto označení se používá pro účely projektu, avšak má se opět změnit na Mi-24V) vybaveny tlumičem vibrací nosného rotoru, palubním odpovídačem, kabina i vnější osvětlení jsou kompatibilní s přístroji nočního vidění. S každým vrtulníkem také byla dodána sada 3 noktovizorů OVN-1. Zmíněný 9. únor 2006 lze považovat za datum, kdy došlo k ukončení dodávek vojenského materiálu při vypořádávání ruského dluhu. V rámci této druhé fáze deblokace získala armáda 26 kusů letecké techniky v celkové hodnotě 184 milionů dolarů.
TÉMĚŘ KOMPLETNÍ PŘEZBROJENÍ V průběhu čtyř let došlo k významnému přezbrojení, resp. doplnění vrtulníkového letectva moderními a výkonnými stroji, které mají před sebou nejméně 20letou technickou životnost. Vrtulníky, s nimiž mají posádky i pozemní personál již dlouholeté zkušenosti, se uplatní nejen v běžné činnosti armády, ale i v případě
Ochranná vesta Kirasa-L
přední část
zadní část
Přilba Kirasa BŠ-E
mimořádných situací nebo v zahraničních misích. Posledně zmiňovaná možnost se bude nejprve týkat již v našich podmínkách vylepšených a v rámci NATO kompatibilních strojů Mi-171Š. Zatímco pro mise dnes deklarujeme 4 stroje Mi-17 s dobou pohotovosti k nasazení 60 dní a vzdáleností nasazení od území ČR do 360 km, od roku 2008 bude k dispozici stejné množství Mi-171Š, avšak s pohotovostní dobou pouze 20 dní a neomezenou vzdáleností místa případného nasazení. Počítá se s vytvořením smíšené vrtulníkové jednotky, která bude mít od 1. 1. 2008 k operačnímu nasazení připravené 4 zmíněné modernizované stroje Mi-171Š a o rok později pak k nim přibudou i 4 vrtulníky Mi-35 (Mi-24V). V roce 2010 by pak tato jednotka, složená již z 8 strojů Mi-35 a 6 Mi-171Š, měla dosáhnout plné operační způsobilosti. Bude nejen plně kompatibilní s vojsky NATO, ale dokáže plnit veškeré úkoly ve dne i v noci a jejich posádky dostanou nejmodernější prostředky pro přežití. Tato jednotka se jako jediná z českého letectva vyčlení pro potřeby jak NATO, tak EU.
DEBLOKACE JEŠTĚ NESKONČILA Podle údajů Ministerstva financí ale dodávky vrtulníků ještě neuzavírají záležitost ruského dluhu. V současné době je údajně prakticky dohodnuto vypořádání zbývající části pohledávky za Ruskou federací, která k 30. 12. 2005 činila ještě 123,3 milionu USD. Původní ujednání s ruskou stranou hovořila o ukončení splátek v roce 2020, avšak MF ČR předpokládá, že tento proces skončí podstatně dříve. Zbývající dluh by měl být umořen opět především dodávkou zboží. Podle tiskové mluvčí Ministerstva financí Petry Krainové by se mělo jednat o dodávky elektrické energie, paliva pro jaderné elektrárny a elektronické součásti.
17
A ZPRÁVY
VETERÁNI
Událo se...
Jen houšť a větší kapky
Text: Ladislav LENK, Václav KUPILÍK, Jaroslav PAJER a TSMO Foto: Václav KUPILÍK a Jan KOUBA
Členové Asociace Vojáci společně i dalších profesních sdružení připravili po roce ve čtyřech posádkách besedy o historii
» První březnovou sobotu uspořádal ředitel logistické a zdravotnické podpory v pořadí již 12. armádní ples logistiky v Kulturním domě v Mladé Boleslavi. Více než devět set hostů přivítala s předtančením taneční skupina Zitta a skupina Krok. Zaměstnanci kulturního domu se postarali o občerstvení, které bylo jako vždy na velmi dobré úrovni, a ke spokojenosti hostů přispěla i bohatá tombola. Do pozdních nočních hodin se pak bavili při hudbě skupiny Melodie z Litoměřic, která se již tradičně a úspěšně stará o zábavu na logistickém plese. » U příležitosti sedmého výročí vstupu České republiky do Severoatlantické aliance uspořádal velitel vojenské posádky Radošov na Doupově mjr. Petr Vašíček sportovní den pro vojáky z povolání a občanské zaměstnance armády. Účastníci sportovali v Karlových Varech, kde soutěžili např. v plavání, riccochetu, squashi, bowlingu a v pětiboji. Dobrých výsledků na medailových místech dosáhli Richard Ertl (Žatec), Zdeněk Magnusek (Podbořany), Jan Guniš (Podbořany), Richard Sadowski (Žatec). » Ve středu 15. března podepsali zástupci Ministerstva obrany České republiky třináct smluv na odprodej služebních psů. Prodejní ceny se pohybují v rozmezí od 30 korun do 2500 korun. Jedná se o dvanáct psů a jednu fenu německého ovčáka ve věku 7 – 12 let z Veterinární základny v Grabštejně. Vzhledem ke snižování počtu služebních psů využívaných pro potřeby strážního zajištění vojenských objektů je v letošním roce plánováno stažení cca 50 psů a jejich nabídnutí k odprodeji zájemcům z řad veřejnosti. Nový majitel získá kromě jiného děkovný list za péči o vysloužilé psy Armády České republiky s fotografií vybraného zvířete a po dohodě i bezplatnou veterinární prohlídku po dobu života odkoupeného psa. » Ministerstvo obrany již zakreslilo do map armádních výcvikových prostorů turistické trasy a cyklostezky, které bude moci veřejnost začít
V pátek 10. března se v historických sálech Pražského hradu uskutečnil XI. reprezentační ples Armády České republiky. Tato událost tradičně patří k vrcholům pražské plesové sezony. Hosté, kteří zaplnili Španělský sál, Rudolfovu galerii a Novou galerii, byli nejprve svědky oficiálního slavnostního zahájení, během něhož všechny přítomné přivítal nejdřív náčelník Generálního štábu AČR genpor. Pavel Štefka a po něm i ministr obrany České republiky Karel Kühnl. O slavnostní předtančení se postarala taneční formace Astra. Po ní se plesovým hostům představila celá řada známých interpretů populární hudby včetně Leony Machálkové, Karla Černocha a Václava Neckáře. Tančilo se ještě dlouho po půlnoci a v sálech panovala přátelská uvolněná atmosféra.
využívat počátkem příštího roku. Na projektu zpřístupnění všech pěti újezdů vojáci spolupracují s místními starosty, Klubem českých turistů a ekology. Armáda zde v budoucnu rovněž postaví odpočívadla a informační tabule. Ministerstvo také uhradí většinu nákladů. Nepočítá však s tím, že by v újezdech vznikly stánky s občerstvením či turistické ubytovny. » V prostorách Zooparku Vyškov se 20. března uskutečnila slavnostní adopce osmiletého samce rysa ostrovida výcvikovou základnou ve Vyškově. Rys i nadále zůstane obyvatelem zooparku a příslušníci vyškovské výcvikové základny budou přispívat na jeho krmení. To, že si vojáci vybrali právě rysa, je logické. Hlavním motivem pro tuto na první pohled neobvyklou adopci byla snaha vojáků mít maskota z živočišné říše, který bude mít obdobné vlastnosti, jaké mají mít i profesionální vojáci. Je to nebojácnost, ostražitost, rychlost rozhodování a reakcí atd.
Na bojový prapor Posádkového velitelství Praha přibyly 17. března hned dvě pamětní stuhy současně. Jednu věnoval náčelník Generálního štábu genpor. Pavel Štefka, přičemž ji na žerď připevnil jeho 1. zástupce genpor. Jaroslav Kolkus. Druhou stuhu vojákům darovala městská část Praha 6, na jejímž území sídlí útvarová kasárna, a prapor jí ozdobil starosta Tomáš Chalupa. Slavnost se konala u příležitosti druhého výročí existence Posádkového velitelství Praha. Jak však připomněl první muž místní radnice, soužití vojenské posádky s městem trvá s nejrůznějšími peripetiemi už od roku 1621. Příslušníci současného Posádkového velitelství Praha, jež kromě štábu tvoří dvě roty Čestné stráže a Posádková hudba Praha, se podílejí především na zabezpečování protokolárních aktivit prezidenta republiky, vlády České republiky, Ministerstva obrany a Ministerstva zahraničních věcí. Jen za uplynulý rok vypočítal velitel posádky plk. Jan Černík těchto akcí na 380.
18
Text a foto: Jaroslav PAJER
„Asociace Vojáci společně“ sdružuje 12 samostatných občanských sdružení, jejichž členové mají vztah k armádě ať už jako váleční veteráni anebo její bývalí příslušníci z pozdějších let. Loni u příležitosti 60. výročí ukončení 2. světové války uspořádala asociace společně s dalšími profesními sdruženími cyklus besed v několika vojenských posádkách. Ohlasy byly vesměs pozitivní. To inspirovalo organizátory k přípravě podobných akcí i letos. A tak se v březnu uskutečnily první dvě besedy válečných i novodobých veteránů a bývalých vojáků z povolání se současnými profesionály ze 72. mechanizovaného praporu v Přáslavicích a z 23. základny vrtulníkového letectva v Přerově. Na listopad jsou plánována další dvě setkání, a to u dělostřelců v Jincích a u příslušníků 4. brigády rychlého nasazení v Žatci. Na noc 21. srpna 1968 mj. vzpomínal plk. v. v. Jiří Šimek, člen občanského sdružení Zpravodajská brigáda – vojenská odbojová skupina. Tehdy sloužil na letišti v Líních, kam sedly sovětské migy ze základny ve východoněmeckém Altenburku. „Naši záklaďáci vzali
samopaly, ostré náboje a Rusy po vysednutí z letadel zajali. Na ploše letiště byly po dešti kaluže. Vojáci do nich piloty položili a do rána je tak drželi, než jsme přišli my. Já pak byl zajat 22. srpna. Ruští piloti se totiž z letiště neozývali, a tak do Líní najel sovětský tankový pluk, obsadil dráhu i baráky a my už tam nebyli pány. Druhý den mě pak vyměnili za vodu a chleba.“ Jenže za další dva dny Jiřího Šimka sebrala naše státní bezpečnost a rok byl vezněn. Nebyl jediným, kdo v besedě vystoupil s osobními zážitky. Plk. v. v. doc. Ing. Ján Daňko, CSc., člen Sdružení zahraničních letců-východ zase zavzpomínal na období 2. světové války, kdy mu bylo 21 let, a on se jako žák
Školy leteckého dorostu zúčastnil Slovenského národního povstání. O legionářských tradicích a jejich čtyřech zásadách – bratrství, vlastenectví, dobrovolnosti a samostatnosti hovořil plk. v. v. Ivan Solovka z Čs. obce legionářské. Jako příslušník dělostřeleckého oddílu prošel osvobozovací cestu naší jednotky v Sovětském svazu z Buzuluku přes Novochopersk a Jaslo až do Prahy. O novodobé misi československých vojáků v Perském zálivu na přelomu let 1990 – 1991 vyprávěl pplk. v z. Ing. Jaromír Mareček ze Sdružení válečných veteránů České republiky. Byl totiž tím příslušníkem chemické jednotky, který naměřil nervově-paralytické látky. Tento fakt později způsobil značný rozruch a vznikla kolem něj kauza, která dodnes není uspokojivě objasněna. „Měli byste chodit častěji,“ obrátil se v závěru setkání k hostům mjr. Ján Škivra, zástupce velitele praporu. „Všichni jsme hladoví po informacích, po historických materiálech. Však vidíte, že knihy, které jste přivezli, hned zmizely.“ Jeho slova podpořili i posluchači besedy. „Je důležité, že mezi nás veteráni války přijeli, protože se obecně velmi rychle zapomíná na historii,“ řekl mj. pprap. Martin Libich, velitel družstva zabezpečení velení. Rotný Lukáš Vála, střelec tanku 3. roty, reagoval takto: „Bylo v tom hodně ponaučení. Je zapotřební, aby takových přednášek bylo daleko víc.“ Rotný Pavel Exner, operátor spojovací čety, zase prohlásil: „Mělo to pro nás smysl. Většina z nás dějiny dopodrobna příliš nezkoumá. Takže si to takhle člověk oživí.“ Přáslavické besedy se zúčastnilo kolem 120 posluchačů. Zhruba třetina z nich si pak od hostů nechala podepsat pamětní lístek.
19
VOJENSKÉ ZDRAVOTNICTVÍ
SESTROU ROKU je vojákyně! Nejlepší nemocniční a ambulantní sestrou v České republice je armádní zdravotnice z Líní Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA a Radko JANATA
Je pár minut před desátou, když v líňském Centru letecké záchranné služby AČR začne kvílet siréna. „Kryštof 7, máme dopravní nehodu u Mariánských Lázní,“ upřesňuje ženský hlas z reproduktoru. Pětice službukonajících se kvapem rozbíhá k vrtulníku. Mezi nimi i zdravotní sestra Miroslava Skalová.
Malé velikostí, velké významem. Tak lze stručně charakterizovat Centrum letecké záchranné služby Armády ČR v Líních. Tucet vojenských lékařů a zdravotních sester je zde nepřetržitě připraven k poskytnutí urgentní péče osobám, již se ocitli v přímém ohrožení života. S armádním vrtulníkem W-3A Sokol ve zdravotní verzi takto učinili v loňském roce bezmála čtyřistakrát. Podpraporčice Miroslava Skalová slouží na líňské armádní záchrance čtvrtým rokem. Málokdo by této drobné ženě hádal její skutečný věk a profesi. Mladistvý vzhled a veselé rozpoložení jsou na Mirce nepřehlédnutelné. A to má za sebou rovných deset let služby v intenzivní zdravotnické péči. Jak patrno, bez jediného „následku“ a zjevně ku prospěchu. Pro zdravotnictví se rozhodla již v raném věku. Studium na zdravotnické škole v Chebu jí dalo první možnost nahlédnout do tajů sesterské profese. To šlo však jen o nezávaznou teorii. Realita nastala na jednotce intenzivní péče nemocnice v Plané u Mariánských Lázní. Po třech letech se rozhodla pro změnu. Ne však odborného zaměření, nýbrž místa výkonu povolání. M. Skalová se přemístila do Fakultní nemocnice v Plzni. Tady, na kardiologické JIP, odsloužila bezmála dalších sedm roků. „Po těch deseti letech v intenzivní péči jsem už nutně potřebovala změnu. Ne nijak kosmetickou, nýbrž zcela zásadní. Nejlépe z nemocničního prostředí do terénní péče,“ říká Miroslava Skalová. Ideální variantou byla nedaleká „vojenská záchranka“ v Líních. Stalo se tak v roce 2002, kdy nastoupila coby občanský zaměstnanec vojenské správy na post zdravotní sestry. Za necelý rok se však z „civila“ stal voják. Mirka absolvovala náhradní vojenskou službu a záhy poté se oblékla do stejnokroje s podpraporčickými výložkami. „Proč to nepřiznat, trochu rozmýšlení kolem toho bylo, ale nakonec jsem se rozhodla pro uniformu. Pro zdravotní sestry – „občany“ tady totiž nebylo místo. Já jsem chtěla pokračovat ve stávající profesi, proto jsem to řešila tímto způsobem. A věřte, že v žádném případě nelituji. Jsem spokojená. Vůbec si nedokážu představit, že bych dělala v nějakém jiném oboru než ve zdravotnictví,“ dodává sympatická „sestřička“ z Líní.
Skalová není v tomto směru výjimkou. Dvakrát se zúčastnila humanitárních operací na Blízkém východě, konkrétně v jihoirácké Basře. „První misi do Iráku jsem absolvovala v roce 2003. Tenkrát mi pomohla ta skutečnost, že jsem vykonávala náhradní vojenskou službu společně s příslušnicemi 7. polní nemocnice, jež se připravovaly k nasazení. Do Basry jsem šla s nimi, konkrétně na funkci anesteziologické sestry. První dojem? Šok. Ne však z práce v polních podmínkách, ale z tamního klimatu. Všudypřítomné neskutečné horko bylo náročné. Ale člověk si časem zvykne. Tři měsíce nejsou zase tak dlouhá doba,“ vzpomíná Mirka. Jak sama říká, nabyla nemálo profesních zkušeností. S některými onemocněními, respektive zraněními se ve svojí dosavadní zdravotnické praxi setkala vůbec poprvé. Po dvou letech se Mirka do Basry opět vrací. Tentokráte s chirurgickým týmem AČR, jenž byl součástí britské polní nemocnice. „Ve srovnání s první misí šlo o zcela odlišné podmínky. Pracovali jsme v zahraniční nemocnici, kde platí na rozdíl od českých trochu jiné postupy. Ty se člověk musí naučit a řídit se jimi. Britové však byli velice vstřícní a jak se říká, brzy jsme našli společnou řeč. I když nepatrný komunikační oříšek tady zpočátku přece jen byl. Polní nemocnici tehdy šéfovali Skotové a na jejich dialekt jsem si nějaký čas zvykala. Vše ale proběhlo bez problémů,“ dodává podpraporčice M. Skalová. A když se nyní, již s odstupem času, před Mirkou vysloví Basra? „Každá zkušenost člověka posílí a donutí ho přemýšlet. Naučí ho vážit si zdánlivě všedních a zcela obyčejných věcí. Irák byl v tomto směru krutý. V mysli se mi vybaví spousta zraněných vojáků. Mladých a přitom nevinných lidí. A vy to vidíte v reálu – těžká zranění a smrtelné úrazy. Nekonečné neštěstí a hrůza. To bez rozdílu zapůsobí na každého. Ať je na to více či méně zvyklý z předcházející praxe. A snad to nejhorší, s čím může být člověk konfrontován, jsou situace, kdy se to bytostně týká dětí,“ říká líňská vojenská zdravotnice.
DVAKRÁT V IRÁKU
PRESTIŽNÍ OCENĚNÍ
Současná Armáda ČR, to už není služba pouze „za humny“. Stávající profesionálové se již zcela běžně vydávají plnit úkoly do tisíce kilometrů vzdálených lokalit po celém světě. V převážné většině rizikových. Miroslava
Nedávno se podpraporčici Miroslavě Skalové dostalo profesního ocenění. V každoroční soutěži „Sestra roku“, kterou vyhlašuje redakce odborného časopisu
Sestra a hodnotí odborná porota složená ze zdravotnických celebrit, zvítězila v kategorii nemocniční a ambulantní sestra. Cenu „Sestra roku 2005“ převzala dne 8. února při slavnostním vyhlášení na pražském Žofíně. „Bylo to pro mě veliké překvapení. Do každé kategorii jsou nominovány čtyři finalistky. S tím, že porota vybere právě mě, jsem vůbec nepočítala. Byla jsem tam nejmladší a žádné zvláštní zásluhy nemám. Nevím, zdali si takovou poctu zasloužím. Nesmírně si tohoto ocenění vážím. Je to velké uznání. Každopádně nepatří jenom mně,“ říká sympatická podpraporčice. Pocta to samozřejmě je, ale jak Mirka říká, život jde dál. Už zítra ráno bude přichystána v líňském Centru letecké záchranné služby Armády České republiky k případnému nasazení do akce. „Sloužíme čtyřiadvacítky, zpravidla to vychází dvakrát třikrát za týden. Lékař a zdravotní sestra tvoří jeden tým, v letové osádce jsou tři lidé. Když je zapotřebí, bere se na palubu vrtulníku ještě záchranář. Služba bývá rozdílná. Někdy je klid, jindy se nestačíte ani najíst,“ vypráví Mirka. Nejednoho napadne, jak takovou zátěž tato drobná žena zvládá? „Při zásahu v terénu zátěž nevnímáte. Pracujete tak říkajíc automaticky. Teprve až po návratu na základnu si začnete předešlý děj zpětně promítat v hlavě. Jestli to bylo to nejlepší, co jste pro pacienta mohl udělat. Na každého tato práce působí jinak. Rozdílné jsou i způsoby relaxace. Mně nejvíce pomáhá sport,“ vysvětluje Miroslava Skalová.
21
MODERNIZACE
MODERNIZACE
A-319CJ nástupce tupolevů
Jako staré, nespolehlivé, poruchové a často i nebezpečné hodnotila v poslední době řada médií vojenské dopravní letouny ruské provenience používané jak k přepravě ústavních činitelů ČR, tak i jejích vojáků do zahraničních misí. Skutečnost je sice poněkud jiná, ovšem reálná potřeba obměny letadlového parku zde byla již nějaký čas. Teprve nyní se „dopraváci“ dočkali.
První nový dopravní letoun pro AČR je již na výrobní lince Text: Tomáš SOUŠEK Foto a ilustrace: Airbus a VHÚ
Dne 9. března 2006 byla na Ministerstvu obrany podepsána smlouva se zástupci konsorcia Airbus S. A. S. o nákupu dvojice středních dopravních letounů Airbus A-319CJ. Vyvrcholil tak řadu měsíců trvající proces schvalování akvizice a následného výběru vhodného typu. O zakázku se nakonec ucházel pouze evropský výrobce, který jako jediný dokázal splnit jak technické požadavky, tak i termíny dodání nových strojů. V českém vojenském letectvu nahradí zejména ruské letouny Tupolev Tu-154M, o nichž se často hovoří jako o zastaralých. Pravdou je, že tupolevy létají již od sedmdesátých let, nicméně ty, které používá AČR, patří mezi nejmladší kusy. Jeden z nich byl vyroben a dodán teprve před několika roky. Technická i dobová životnost by tak umožňovala jejich provoz ještě řadu let. Pokud jde o často zmiňovanou poruchovost, ani ta není ve skutečnosti tak zlá, jak bývá prezentováno. Je možná obtížnější shánění náhradních dílů, nicméně závady, které postihují tupolevy, lze najít i u jiných, modernějších typů. Největším problémem letounů Tu-154M jsou ale jejich tři
22
motory. Ty jim sice udělují takový výkon, že se „tůčko“ řadí mezi nejrychlejší dopravní stroje vůbec, nicméně přestávají splňovat některé důležité požadavky na moderní leteckou techniku. Většina vyspělých zemí, zejména pak v Evropě, totiž na svých letištích zavádí přísné hlukové a emisní limity, které mají omezit škodlivé vlivy letecké dopravy na životní prostředí. A právě tyto normy ruské letouny nesplňují. Již nyní proto létají naše Tu-154M do mnoha destinací jen na základě výjimek, za které se navíc leckde musí platit. V blízké době však bude zaveden absolutní zákaz, který by jim jednoduše nedovolil na většině letišť přistávat. To byl také hlavní důvod, proč bylo nutné urychleně vybrat nový, modernější typ. Tím se po mnoha peripetiích stal Airbus A-319CJ.
DO AMERIKY KONEČNĚ BEZ MEZIPŘISTÁNÍ V rámci produkce konsorcia Airbus patří A-319 společně s typy A-318, A-320 a A-321
1
do skupiny letounů s krátkým a středním doletem. Tyto letouny mají maximum shodných prvků včetně pilotní kabiny a odlišují se zejména délkou trupu a přepravní kapacitou. Vývoj A-319 jakožto odvozené verze od A-320 byl zahájen 10. června 1993. První let provedl nový letoun z továrního letiště v německém Hamburku 25. srpna 1995. Již na jaře roku 1996, po získání nezbytných mezinárodních certifikací, začal létat také s cestujícími. Do současnosti bylo prodáno 3700 letounů všech typů skupiny A-320. Jejich spolehlivost a oblíbenost spolu s požadavky některých movitějších jedinců či podniků daly vzniknout další odvozené variantě. Od roku 2000 je tak ve výrobě Airbus A-319CJ (Corporate Jetliner), který lze řadit do kategorie takzvaných „Business Centre“.
Takticko-technická data letounu Airbus A-319CJ ZÁKLADNÍ ROZMĚRY Rozpětí křídla: Plocha křídla: Délka trupu: Výška: Maximální průměr trupu: VNITŘNÍ ROZMĚRY Maximální vnitřní šířka: Celková délka kabiny cestujících: Maximální výška kabiny: Plocha podlahy: Objem nákladového prostoru:
33,91 m (s winglety 34,10 m) 122,4 m2 33,84 m 11,76 m 3,95 m
3,70 m 23,78 m 2,25 m 78,75 m2 27,27 m3
HMOTNOSTI Maximální vzletová hmotnost: Maximální přistávací hmotnost: Hmotnost komerčního zatížení: Množství paliva – bez přídavných nádrží: – se 4 přídavnými nádržemi:
75 500 kg 62 500 kg 18 400 kg 23 860 l (19 634 kg) 34 430 l (28 336 kg)
VÝKONY Maximální rychlost: Cestovní rychlost: Maximální dolet se 6 PPN: Dolet se 124 cestujícími bez PPN: Dolet se 43 cestujícími: Maximální dostup: Operační dostup:
925 km/h 840 – 870 km/h 11 670 km 3700 km 8890 km 12 500 m 11 900 m
23
MODERNIZACE
MODERNIZACE
2
3
Zatímco konstrukce letounu je totožná se základní verzí A-319, podstatných změn se dočkal zejména interiér. Je řešen jako salonní s velkou mírou variability, díky níž lze letoun upravit pro přepravu cestujících v počtu od 10 do 124. Dalším výrazným vylepšením je i možnost instalace přídavných palivových nádrží, které prodlužují dolet až na 11 670 km. Vedle řady civilních uživatelů používají v současnosti letouny A-319CJ také vlády či armády Francie, Itálie, Turecka, Brazílie, Venezuely, Thajska, Kataru a Ázerbájdžánu. Pojďme se nyní na nový letoun podívat podrobněji. Jak již bylo řečeno, jedná se o stroj odvozený od typu A-320. Oproti němu má A-319 trup zkrácený o 3,73 metru, čehož bylo dosaženo vyjmutím segmentů před a za křídlem. Ostatní systémy zůstávají prakticky totožné. Tak jak je zvykem u letounů Airbus, je i A-319CJ vybaven elektroimpulzivním řízením Fly-by-wire, které poskytuje osádce větší komfort pilotáže. Stroj je standardně vybaven
digitální avionikou 3. generace, jejíž součástí je plně automatizovaný pilotážně-navigační komplex FANS B, GPS C1, varovný antikolizní systém TCAS II, varovný systém EGPWS, systémem družicové navigace apod. Letoun může přistávat za povětrnostních podmínek odpovídajících kategorii II a IIIb ICAO (tedy velmi nepříznivých) prakticky na všech běžných letištích po celém světě. Systém umožňuje plně automatické přistání i automatické pojíždění letounu. Letoun má certifikaci ETOPS pro 180 min. letu na jeden motor. Z volitelných pohonných jednotek byly pro české armádní airbusy vybrány dvouproudové motory General Electric/Snecma CFM 56-5B7 o maximálním tahu 117,9 kN. Tyto motory pochopitelně splňují nejpřísnější hlukové i emisní normy, avšak zároveň se vyznačují podstatně nižší spotřebou paliva oproti ruským motorům na Tu-154M. Právě vysoká spotřeba a tím daný kratší dolet byl dalším podstatným nedostatkem tupolevů.
PRO VOJÁKY I PRO PREZIDENTA Na rozdíl od „běžných“ A-319 budou mít dva české armádní speciály některé odlišnosti. Letouny budou dodány například s moderními karbonovými brzdami Messier-Bugatti, které není nutné po přistání chladit a které tak umožňují prakticky okamžitý opakovaný vzlet. Součástí dodávky bude také čtveřice přídavných palivových nádrží. Ty mají tvar podobný standardním přepravním kontejnerům a lze je pomocí velkých vyklápěcích dveří poměrně snadno instalovat do nákladového prostoru. Oba letouny A-319CJ budou také vybaveny integrovanými schůdky u levých předních vstupních dveří, díky nimž tak bude osádka i cestující méně závislá na pozemní obsluze. K nezávislosti přispívá také standardní pomocná pohonná jednotka (APU), která dodává energii pro jednotlivé systémy při vypnutých motorech.
Hlavní specifika českých airbusů však bude ukrývat interiér. Bude totiž ušit přesně na míru potřebám našich ústavních činitelů a vojáků. Letouny budou po dokončení ve výrobním závodu v Hamburku předány tamní firmě Lufthansa Technik, která provede kompletní zástavbu vnitřního prostoru. Rozdílná potřeba přepravní kapacity pro lety s VIP a nebo s vojenskými jednotkami vedla k rozhodnutí, že interiér bude mít volitelnou konfiguraci v závislosti na konkrétním letu. Ve všech případech však nové stroje poskytnou cestujícím maximální pohodlí. Salonek pro VIP vybavený sprchovým koutem, komfortními otočnými křesly či rozkládací pohovkou bude vždy umístěn v přední části trupu. Ve variantě VIP bude za ním umístěn jednací salonek se dvěma stolky a osmi křesly a za ním pak oddíl s 32 sedadly (4 v každé řadě) odpovídající třídě „Business Class“. Celková kapacita této varianty bude činit 44 míst. V případě potřeby lze počet cestujících zvýšit až na 100, a to přestavbou oddílů za VIP salonkem, kam budou instalována sedadla odpovídající třídě „Economy“, vždy šest v jedné řadě, s uličkou uprostřed. Letouny budou standardně vybaveny kuchyňkou umožňující přípravu teplých jídel. V interiéru bude
8
7
4
24
5
k dispozici také elektrická síť 220 V/50 Hz. Součástí výbavy bude nezávislé komunikační zařízení, které v prostoru VIP umožní faxové a satelitní spojení z kteréhokoliv místa na světě. V souvislosti s A-319CJ bylo rozhodnuto o postupné změně zbarvení všech českých vojenských VIP letounů. Autorem nového barevného schématu, kterého se v nejbližší době vedle airbusů dočká například i letoun Cl-601, je Vojenský historický ústav, konkrétně akademický malíř Pavel Holý. Mimo jiné odstranil dosud přežívající heraldický prohřešek,
6
kdy se český lev otáčel po směru letu. S novým zbarvením však bude vždy směřovat doleva. Jak již bylo řečeno, první z dvojice airbusů se již vyrábí a měl by být dokončen v průběhu letošního léta. Poté bude předán na zástavbu interiéru a do Čech by měl přilétnout těsně před koncem roku. Mezitím musí být vyškolen létající i pozemní personál 24. základny dopravního letectva, aby mohl stroj již od začátku roku 2007 létat. Přispět ke zvládnutí tohoto termínu by mělo i to, že proces zavádění do výzbroje bude spojen s přebíráním letounu ve výrobním závodu. Airbusy budou zpočátku létat z Prahy-Ruzyně, nicméně plánuje se jejich přesun do Kbel, jakmile zde bude provedena rekonstrukce vzletové a přistávací dráhy a pojezdových ploch. A-319CJ totiž i při maximální vzletové hmotnosti potřebuje pro vzlet jen 1800 metrů, čemuž kbelské letiště bez problémů vyhovuje. Nové letouny každopádně přispějí k větší efektivitě přepravy, pohodlí i bezpečnosti všech cestujících, kteří armádní dopravní stroje používají.
10
9
1 Barevné schéma českých A-319CJ vychází z návrhu Vojenského historického ústavu. 2 Schéma uspořádání interiéru ve verzi pro 100 cestujících 3 Schéma uspořádání interiéru ve verzi pro 44 cestujících 4 A-319 patří do skupiny velice podobných letadel spolu s A-318, A-320 a A-321. 5 Sedadla „Business Class“ ve verzi pro 44 cestujících 6 Sedadla „Economy Class“ ve verzi pro 100 cestujících 7 Sociální zařízení pro VIP 8 a 9 Hlavní odpočinkový salon pro VIP 10 Hlavní cestující bude mít k dispozici také sprchový kout.
25
KALEIDOSKOP
KALEIDOSKOP Slavnostní jmenování plukovníků
Do Iráku již 10. kontingent Vojenské policie
V pátek 10. března 2006 jmenoval náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Pavel Štefka v prostorách Vojenského historické ústavu v Praze na Vítkově dvacet sedm podplukovníků do hodnosti plukovníka. Slavnostní jmenování plukovníků, které se koná zpravidla čtyřikrát v roce, je mladou tradicí Armády České republiky, neboť se koná od roku 2003. Do vyšší hodnosti byli jmenováni: plk. Karel Antoš, plk. gšt. Jaroslav Braun, plk. Ludvík Dvořák, plk. Josef Dřímal, plk. Josef Fabián, plk. Libor Hadáček, plk. Jaromír Hlobílek, plk. gšt. Miloslav Hůsek, plk. Róbert Jankových, plk. Bohumil Lavička, plk. Miroslav Machálek, plk. gšt. Petr Mikulenka, plk. Štefan Muránský, plk. Radomír Mynařík, plk. Miroslav Nevrkla, plk. Lubomír Přívětivý, plk. Milan Ryba, plk. gšt. Josef Slavík, plk. Libor Straka, plk. Radoslav Šanda, plk. Petr Šmída, plk. Miroslav Štípek, plk. Zdeněk Šujan, plk. Oskar Šverdík, plk. Václav Vačkář, plk. Milan Virt a plk. Milan Zemko. Text: pplk. Blanka MAJKUSOVÁ, foto: Jan KOUBA
Na pražském Vítkově v úterý 14. března před svým odletem do Iráku nastoupili příslušníci desátého kontingentu Vojenské policie. S vojáky, kteří v následujících třech měsících budou plnit úkoly spojené s misí Multinational Forces (Iraq) – MNF(I), se rozloučil první náměstek ministra obrany Pavel Štalmach, náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Pavel Štefka a další představitelé resortu obrany. Na základně Al Shaiba budou čeští vojenští policisté připravovat irácké policisty, instruktory iráckých policejních stanic, kriminalisty a zbrojíře. Navíc budou pokračovat ve výuce střelby a obranné taktiky a současně s tím zajišťovat policejní zabezpečení mnohonárodní divize Jihovýchod. „Irák je stále na počátku dlouhé a obtížné cesty k otevřené a tolerantní společnosti. Bude dále potřebovat pomoc. Nejen vojenskou a policejní, jakkoliv je v této fázi stále ještě nezastupitelná a nezbytná. Neobejde se také bez pomoci a spolupráce při obnově struktury a budování státu. Je to, a bude to, také vaše práce a zásluha. Vím, že to dokážete, stejně jako to dokázalo devět českých kontingentů před vámi,“ rozloučil se s vojáky Pavel Štalmach. Text a foto: kpt. Pavla POLÁKOVÁ
Setkání novodobých rytířů
Záložníci si vyzkoušeli zimní přežití
Dobrý kolektiv se po skončení školy nemusí definitivně rozejít. Svědčí o tom zkušenost jednoho z ročníků Vojenské střední školy Jana Lucemburského ve Vyškově. Bývalí posluchači tohoto vojenského zařízení ustanovili sdružení absolventů, a to také oficiálně zaregistrovali na Ministerstvu vnitra v Praze. Cílem této organizace je dle možností a zájmů členů sdružení organizovat společenský život mezi bývalými absolventy, velitelským a učitelským sborem. První setkání se uskutečnilo vloni 15. října. V úvodním vystoupení tehdy jeden z bývalých posluchačů a předseda sdružení praporčík David Kachlík připomněl, že tato škola se hlásí k odkazu Jana Lucemburského, jehož jméno má i ve znaku. „Branami této instituce za několik let jejího působení prošlo nesčetně novodobých rytířů, kteří se zavázali stejně jako jejich dávní předchůdci plnit obranné úkoly před ně postavené se ctí, hrdostí a odvahou,“ řekl mimo jiné praporčík Kachlík. Součástí slavnostního programu bylo i udělování Pamětních odznaků sdružení absolventů Vojenské střední školy Jana Lucemburského ve Vyškově. Ty předával velitel školy plukovník Jiří Julínek ve spolupráci a na základě rozhodnutí výkonného výboru sdružení. Jedná se o odznak oválného tvaru o výšce 50 mm a šířce 34 mm ražený z kovu s povrchovou úpravou napodobující staré stříbro.
V takřka eskymácký kmenový svaz se na dva dny proměnila desítka příslušníků Aktivní zálohy Armády České republiky, kteří se sešli v zasněžených kopcích poblíž vesnice Blatiny v srdci kraje Vysočina. V rámci individuální zdokonalovací přípravy se tam pod vedením zkušených instruktorů dozvěděli spoustu užitečných věcí o základech přežití v drsných zimních podmínkách. Na svahu ležícím několik set metrů od posledních domků Blatin tak během soboty vyrostla malá „eskymácká osada“ čítající iglú, záhrab v závěji a improvizované štábní stanoviště zastřešené vrchlíkem padáku. „Dozvěděli jsme se řadu nových věcí a hlavně jsme měli příležitost si všechno vyzkoušet. Vybudování velitelství s využitím starého padáku byla hračka, horší to bylo při stavbě iglú. První nám spadlo, protože jsme přecenili svoje síly a zvolili příliš velký rozměr stavby. Povedlo se to až napodruhé, kdy jsme ze sněhových kvádrů vybudovali menší iglú,“ popsal své zážiky jeden z příšlušníků 191. pěší roty Aktivní zálohy Armády České republiky. Společně s nimi se na Blatinách se záludnostmi zimy potýkali také dva průzkumníci záložní roty 6. brigády speciálních sil z Prostějova. Text: Karel HANÁK, foto: Ondřej ČERVENÝ
Text a foto: -Hec-
Komplet RBS-70 se představil ve Strakonicích Za účasti náčelníka Generálního štábu Armády České republiky generálporučíka Pavla Štefky byl 14. března ve Strakonicích oficiálně představen vojenské a novinářské veřejnosti nový přenosný protiletadlový raketový komplet RBS-70, jenž je ve výzbroji 25. protiletadlové raketové brigády. Po najetí vozidla T-815 s kompletem a obsluhou na místo ukázky část osádky postavení nejprve zajistila a obsluha přenosný protiletadlový raketový systém rozvinula. Námětem byla obrana protiletadlového raketového kompletu KUB při zaujímání záložního postavení. Bojový cíl imitoval vrtulník Mi-24 z přerovské základny. Součástí prezentace bylo i seznámení hostů s výcvikovým trenažérem kompletu RBS-70. Představitelé Armády České republiky tak měli možnost vyzkoušet si nácvik činnosti na něm včetně fiktivní bojové činnosti operátora-střelce kompletu. Text a foto: mjr. Luděk LÁVIČKA
26
Veteráni rokovali V prostorách klubu 153. záchranného praporu v Jindřichově Hradci se 4. března uskutečnilo setkání veteránů – vojáků v záloze žijících na teritoriu bývalého okresu Jindřichův Hradec, kteří se zúčastnili mírových misí po roce 1990. Setkání zahájil velitel 153. záchranného praporu, jenž přítomné seznámil s postavením a úlohou vojenských záchranných útvarů v rámci Armády České republiky a konkrétními úkoly, které 153. záchranný prapor plní ve prospěch integrovaného záchranného systému a civilní veřejnosti. V další části setkání byli účastníci seznámeni s ustanoveními zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, a na něj navazujícím Rozkazem ministra obrany České republiky č. 25 z 31. května 2003 umožňujícím poskytování zdravotní péče a rekreačních pobytů některým válečným veteránům. V následující diskusi někteří veteráni na základě osobních zkušeností hodnotili praktickou realizaci výše uvedeného rozkazu ministra obrany. Kladně byl hodnocen přístup pracovníků vojenských zotavoven, naopak v některých vystoupeních byl negativně posuzován ne vždy vstřícný vztah zdravotnického personálu Ústřední vojenské nemocnice k vojenským veteránům. Text a foto: Petr POKOVBA
27
TECHNIKA
TECHNIKA
Na atomové ponorce Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: SIRPA/Marine, MBDA
Po projetí několika pečlivě střežených ocelových bariér na základně francouzského středomořského válečného loďstva v Toulonu se otevírá cesta k jednomu ze suchých doků. V něm na řadě podpěrek sedí šedočerná hladká ocelová ryba. Francouzská atomová útočná ponorka S602 SAPHIR právě prochází pravidelnou údržbou a opravou. Díky tomu máme možnost si ji prohlédnout jak zvenčí, tak i zevnitř. Panují zde přísná bezpečnostní opatření, takže fotoaparáty nelze ani vytáhnout z tašky. Jediným vstupním místem je úzký kruhový průlez ve věži, kterým se člověk po nerezových žebřících dostane do nitra. V prostoru pod věží a přibližně do poloviny délky trupu se nacházejí hlavní operační a obytné prostory. Je zde hlavní centrum pro řízení bojové činnosti se dvěma periskopy, stanoviště navigátorů, operátorů zbraňových systémů i dvojice kormidelníků s prakticky identickými „berany“ jako v dopravním letounu. Ponorka se jimi řídí stejně jako letoun – potlačením páky dopředu plavidlo klesá, přitažením stoupá a otočením beranů na příslušnou stranu se zatáčí. Ani
28
Ponorky na jaderný pohon představují jeden z nejmocnějších, nejsložitějších a také nejpřísněji utajovaných prostředků vojenských námořnictev. Disponuje jimi pouze několik zemí světa a navštívit takové plavidlo je velmi obtížné. Díky pochopení francouzského přidělence obrany v Praze a hlavně informační a komunikační agentury francouzského ministerstva obrany DICOD se nám to však podařilo.
v tomto největším sále ponorky není místa nazbyt a všechny prostory jsou beze zbytku využity. Realita je hodně jiná než v akčních filmech z ponorkového prostředí. I v atomové ponorce se prostorem velmi šetří, takže pouze kapitán má privilegium obývat samostatnou kajutu. Z centrální chodby vedou malé odbočky do kuchyně, jídelny, sprch, WC a kajut. Celá přední část plavidla je tradičně vyhrazena pro výzbroj tvořenou 4 torpédomety ráže 533 mm, za kterými je 10 dalších nosníků pro náhradní torpéda, a i zde jsou za malou zástěnou lůžka pro obsluhu. Celá zadní polovina plavidla je vyhrazena pro pohon. Ponorka je vlastně plující jadernou elektrárnou. Směrem od věže k zádi je v trupu o průměru pouze 7,6 m vměstnán jeden jaderný reaktor o výkonu 50 MW. Svým teplem vyrábí páru, která pohání 2 turbogenerátory umístěné v další sekci. Elektrický proud je přiváděn k jednomu hlavnímu elektromotoru, který přes reduktor přímo pohání vícelistou vrtuli v zádi. K dispozici je ještě pomocný elektromotor pro případ nouze.
DRUHÁ V ŘADĚ SAPHIR je druhá z celkem 6 ponorek třídy RUBIS. První plavidlo, po kterém byla celá třída původně pojmenována, vstoupilo do operačního provozu v roce 1982. Všechna plavidla této třídy byla ale později vylepšena, zmodernizována a v roce 1994 přejmenována na třídu AMÉTHYSTE. Každé je 73,6 m dlouhé, má válcový trup o průměru 7,6 m, výtlak pod vodou dosahuje 2400 t a pod hladinou může plout rychlostí 25 uzlů (46 km/h). Hloubka ponoru se oficiálně udává 300 m, v nezbytných případech ale bude možné jít ještě o něco hlouběji. Výzbroj tvoří 5 m dlouhá torpéda F17 Mk2 řízená po vodiči z ponorky, která mají dosah asi 20 km a vyvinou rychlost 50 uzlů (92 km/h). Z torpédometů je možné vypouštět
29
TECHNIKA
TECHNIKA i položením námořních min či vysazením speciálních jednotek typu SEAL.
ZLATÉ UCHO Filmy odehrávající se „na palubách“ atomových ponorek mají pravdu v tom, když ukazují mimořádnou důležitost obsluh palubních aktivních nebo pasivních sonarů. Přestože ponorky využívají podrobné mapy a v některých případech i informace z družic, jejich hlavní „oči“ při plavbě v hlubinách jsou sonary zachycující akustické (hlukové) informace. Pro jejich obsluhu jsou vybíráni lidé s mimořád-
podoby „slyšet dříve, než být slyšen“, což zde platí na 100 % a bez výjimky. Pod hladinou v případě vyhledávání jiných ponorek nebo lodí probíhá jakýsi akustický duel. Na jakou vzdálenost lze ale jiná plavidla vůbec slyšet? Podle kapitána SAPHIRu De Vulpklliereho záleží na řadě okolností. Jinou tichou útočnou atomovou ponorku lze podle něj zachytit řádově na stovky metrů, hladinová válečná plavidla řádově na kilometry a velké nákladní lodě například i na 20 km. Citlivost a možnosti sonarů patří u ponorek určitě k velmi chráněným údajům, a proto lze zmíněné informace považovat pouze za přibližné.
MODŘÍ A ČERVENÍ Francouzské námořnictvo má pro každou ze svých atomových ponorek vždy dvě rovnocenné posádky. Jedna je označená jako modrá a druhá jako červená. Typický rok vypadá přibližně tak, že posádka tráví na simulátorech 6 týdnů, 4 týdny se zabývá údržbou a přípravou před vyplutím, přibližně 13 týdnů trvá operační mise, následuje měsíc strávený při údržbě po návratu. Zbylý čas tráví polovina posádky odpočinkem a druhá výcvikem, přičemž si pak úlohy vymění. I krátká návštěva útrob ponorky umožňuje vytvořit si alespoň rámcovou představu
i protilodní řízené střely SM 39 (viz foto dole). Jedná se o speciální verzi známé řízené střely EXOCET, která je pro vystřelování z ponorky uložena v ochranném pouzdře. Celkem může ponorka nést 14 kusů torpéd nebo raket SM 39, z nichž 4 jsou nabity v torpédometech a zbytek je uložen v zásobnících. Třetím druhem výzbroje mohou být miny.
UKRYTÁ SÍLA Francouzské vojenské námořnictvo disponuje 4 atomovými ponorkami – nosiči balistických raket s jadernými hlavicemi třídy LE TRIOMPHANT operujícími ze základny v Brestu (dnes představují hlavní jadernou odstrašující sílu země), a 6 útočnými atomovými ponorkami třídy AMÉTHYSTE v Toulonu. Ponorkové loďstvo má vlastní velitelství a na území Francie jsou 4 speciální stanice pro komunikaci s ponorkami, které vysílají na extrémně nízkých frekvencích.
30
Útočné ponorky v podstatě plní tři hlavní úkoly: » Podporují nebo spolupracují se strategickými námořními uskupeními, kdy v rámci oceánských sil chrání vlastní raketonosné ponorky či vyhledávají obdobné prostředky potenciálního protivníka. V případě akčních úkolových uskupení doprovázejí vlastní letadlovou loď nebo jiná hladinová plavidla a mohou vést boj s hladinovými i podhladinovými plavidly protivníka. » Přítomností v zájmových prostorech kontrolují námořní provoz, provádějí průzkum, sledují pobřeží a v neposlední řadě dokážou získávat zpravodajské informace například prostřednictvím speciální antény pro monitorování rádiového provozu. » Dokážou rychle udeřit na protivníka nejen řízenými střelami či torpédy, ale například
o tom, jak náročná musí být operační mise pro 73člennou posádku SAPHIRu. Přestože ponorka neplní misi nepřetržitě po 13 zmíněných týdnů, má značnou vytrvalost. Podle kapitána jsou na palubě zásoby klasických potravin na 45 dní. Pro dalších 15 dní je k dispozici sušená strava a na dalších 8 dní ještě nouzové dávky. Protože si ponorka vyrábí kyslík a sladkou vodu v libovolném množství a nemusí doplňovat palivo, je jídlo teoreticky jediným omezujícím faktorem. Proto může zůstat až 60 dní skryta v hlubinách. Jiná věc je psychická odolnost posádky. Aby se zachovaly alespoň základní biorytmy, mění se osvětlení v ponorce v závislosti, zda je nad hladinou den či noc. Ovšem monotónní šum, každodenní, prakticky stále stejná služba (například obsluhy zbraní nemají ani ve službě příliš mnoho práce), nedostatek pohybu, žádné soukromí, nuda a absence naprosto banálních věcí z běžného prostředí nad světem věčné tmy a ticha hlubin oceánů musí klást mimořádné fyzické a především psychické nároky na posádku. Zájemci o ponorkovou službu sice procházejí podrobnými testy, ale jak pro A report při neformálním setkání uvedl velitel francouzského ponorkového loďstva „nejlepší prověrkou je vždy první operační plavba“.
nými sluchovými vlastnostmi a předpoklady. Následně musejí absolvovat dlouhý výcvik, resp. praxi, aby se naučili rozpoznávat minimální a pro běžného člověka nepostřehnutelné hlukové vjemy. Podobných lidí je ve francouzském námořnictvu okolo pěti desítek a jsou zde mimořádně ceněni. Ostatně není náhodou, že se pro ponorkového operátora sonaru v mezinárodním měřítku používá familiární označení „golden ear“ – zlaté ucho. Při vyhledávání nebo střetnutí s jiným obdobným plavidlem je ponořená ponorka skutečně odkázána pouze na sonary. Ty disponují databázemi nejrůznějších hluků, které jsou prezentovány na obrazovkách i v grafické formě, ale ucho operátora má stále nezaměnitelnou a rozhodující roli. V letectvu i pozemní armádě je snaha „vidět dříve, než být viděn“. Pro ponorky lze toto rčení parafrázovat do
31
SPORT
I v éře počítačů jde o fyzickou kondici
Vojenský obor Univerzity Karlovy, Fakulty tělesné výchovy a sportu (dále jen VO UK FTVS) zabezpečuje v rámci UK FTVS (dále jen fakulta) jako její externí katedra vojenské tělovýchovy prezenční a kombinované formy studia včetně spolupráce při doktorském studiu příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních složek ČR s důrazem na AČR. Jde o výuku teorie a didaktiky tělovýchovy v AČR, tvořící hlavní součást nadstavby studijního oboru Vojenská tělovýchova v rámci akreditovaného studijního programu Tělesná výchova a sport.
Vojenský obor při Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze byl zřízen před dvaapadesáti lety
NAHLÉDNUTÍ DO HISTORIE
Text: Jaroslav BERAN Foto: VO UK FTVS
Sport a tělesná výchova patří neoddělitelně k modernímu člověku. A o to více k vojáku-profesionálovi. S tím ovšem také úměrně stoupá úloha Vojenského oboru Univerzity Karlovy, Fakulty tělesné výchovy a sportu. Je totiž odpovědný za vzdělávání odborníků v oblasti tělesné výchovy a sportu v Armádě České republiky, potažmo v celém resortu obrany ČR v její plné šíři. 32
Pohybové aktivity hrály v životě člověka a společnosti vždy významnou roli, tělovýchovné vzdělávání v duchu kalokagathie – ideje harmonického skloubení fyzické i duševní stránky osobnosti člověka – respektovaly všechny vyspělé civilizace vyznačující se vysokým stupněm všestranného rozvoje společnosti. A skrze ni patřilo tělovýchovné vzdělávání i k symbolům silného a prosperujícího státu. Pokud jde o počátky vzdělávání vojenských specialistů v oblasti tělesné výchovy a sportu u nás, sahají podle dosud známých poznatků až do období rakousko-uherské monarchie. V letech 1881 až 1914 probíhaly např. ve Wiener Neustadtu kurzy vojenských učitelů šermu a tělocviku. V nově vzniklé Československé republice byl tento úkol svěřen Vojenské škole MNO pro tělesnou výchovu. Založena byla v roce 1920 jako výrazně český model tělovýchovného vzdělávání opřený o silné postavení a zázemí Sokola. V různých modifikacích, např. jako Vojenský tělocvičný kurs (1933/39), Učiliště vojenské tělovýchovy (1945),
Vojenské učiliště tělesné přípravy (1952) nebo Vojenská tělovýchovná škola Dr. Miroslava Tyrše (1956 – 1972), při několika přerušeních činnosti existovala až do roku 1972, kdy byla nevysokoškolská forma přípravy zrušena. V letech 1954 – 1972 byli vojenští tělocvikáři připravováni dokonce souběžně na úrovni středního a vysokoškolského vzdělání. VO UK FTVS byl zřízen Státním výborem pro tělesnou výchovu v roce 1954. Toto opatření bylo vyhlášeno Rozkazem ministra národní obrany ČSR č. 21 ze dne 5. srpna 1954. Byl jako samostatný útvar přičleněn k Institutu tělesné výchovy a sportu (ITVS) a nesl původní název VO při ITVS. S ním potom přešel v roce 1959 do společenství fakult staroslavné a mezinárodně uznávané Univerzity Karlovy v Praze a přijal i dnešní název. Založení vojenského oboru vycházelo jednak z potřeb armády, jednak navazovalo na tradice tělovýchovného vzdělávání u nás i v zahraničí. Například dánská armáda už více než 200 let praktikuje podobně úspěšnou a efektivní formu vzdělávání prostřednictvím vojenského prvku napojeného přímo na Institut sportu prestižní kodaňské univerzity. Za svou existenci prošel VO UK FTVS, podobně jako ITVS, mnoha organizačními změnami, naštěstí bez vlivu na jeho činnost. Zpočátku tříletý učební program byl po třech letech prodloužen na čtyři roky a studenti kromě odbornosti tělovýchovné získávali současně vysokou odbornost vojenskou, jak to požadovalo pojetí výcviku vojenské přípravy. V letech 1972 – 1979 byl VO UK FTVS dokonce zařazen do systému vojenského školství jako samostatná vysoká škola. Avšak toto nadnesené postavení neodpovídalo obecným požadavkům na akreditaci studijních progra-
33
SPORT mů vysokých škol a VO UK FTVS byl zařazen do kategorie vojenských institucí při civilních vysokých školách. Kromě specifické tělovýchovné přípravy, která v sobě měla už prvky dnešní speciální tělesné přípravy, zaujímaly významné místo výuka speciálních odborných příprav vojenských předmětů a metodické praxe u bojových útvarů a ve vojenských školách. Společenské změny z počátku devadesátých let na postavení VO UK FTVS prakticky nic nezměnily, od akademického roku 1991 se stal již zmíněnou externí součástí struktury Fakulty tělesné výchovy a sportu jako katedra vojenské tělovýchovy a ve vojenském školství je stále vojenskou institucí při veřejné vojenské škole. V roce 1993 se však významně změnil obsah výše uvedeného studijního oboru ve prospěch speciální tělesné přípravy.
NEJEN BĚHY, SKOKY A KOTRMELCE Obsah studia na Fakultě tělesné výchovy a sportu, to není, jak si možná značná část laické veřejnosti myslí, pouze získávání sportovních dovedností spojené se zvyšováním fyzické připravenosti. Jistě, i to sem patří. Koneckonců již přijímací řízení, o němž budeme ještě podrobněji hovořit, je výběrem lidí s velkým sportovním talentem. Jenže vedle sportu čeká na studenty značná porce náročné teorie, v níž nechybí například takové chuťovky, jako je anatomie a kineziologie, fyziologická chemie a fyziologie, biomechanika a antropomotorika, teorie a metodika tréninku, zkrátka nepřijdou ani filozofické, pedagogické a psychologické předměty apod. Akreditovaný studijní program má název Tělesná výchova a sport (TVS) a studijním
34
DO ŽHAVÉHO SPORT oborem je Vojenská tělovýchova. V praxi to znamená, že studenti vojenské tělovýchovy za období studia absolvují vše jako studenti jednooborového studia tělesné výchovy a k tomu navíc obsáhlou část týkající se vojenské tělovýchovy. A právě to „navíc“ má na starost katedra vojenské tělovýchovy, jejímž vedoucím je pplk. PaedDr. Lubomír Přívětivý, CSc. Jen pro předběžnou představu lze uvést: » studenti TVS absolvují během celého studia 8 praktických kurzů v různých sportech (cca týdenních), vojáci spolu s nimi totéž, ale k tomu ještě dalších 17 kurzů souvisejících převážně se speciální tělesnou přípravou, což představuje více než 200% nárůst; » vojáci absolvují v rámci vojenského vzdělávání v každém ročníku alikvotní část dalšího, tzv. aplikačního kurzu, vždy v délce 1 měsíce; » proti civilním studentům absolvují vojáci i tzv. metodickou praxi, v níž se přímo zapojují do organizace a konkrétních činností ve sportovních soutěžích, např. velitele Vojenské policie, ve vrcholovém sportu např. v Dukle Praha, Plzeň atd. – opět nad rozsah studia civilních studentů; » podle požadavků ve vojenském školství musejí vojenští studenti nad rámec jazykové výuky na fakultě zvládnout angličtinu tak, aby byli schopni splnit nároky na jazykové zkoušky podle norem STANAG zavedených v NATO aj. Jakých výsledků při takovém zatížení dosahují vojenští studenti při současném růstu nároků ze strany Univerzity Karlovy, která oprávněně dbá na své renomé v mezinárodním měřítku? Spočítáme-li studijní průměr v běžné stupnici známek u všech ročníků VO UK FTVS prezenčního (denního) studia v uplynulém akademickém roce 2004/2005, dostaneme se k číslu 1,8 (!). Takové výsledky umožňují dlouhodobou příslušnost vojenských studentů k těm nejlepším absolventům fakulty. Dokonce ti, kteří i v tomto časovém tlaku nároků teoretického i praktického studia povinný program stíhají, mají možnost s povolením náčelníka si rozšířit vlastní znalosti a dovednosti ještě v dalších, převážně branně zaměřených sportech, jako je např. paragliding, potápění apod. Jistě, občas se najdou i studenti, kteří na tento nápor nestačí a studium nedokončí. Odcházejí na jiná systemizovaná místa do AČR v praporčickém sboru, ale některým je i ukončen služební poměr vojáků z povolání, kterými jsou všichni studenti prezenční formy studia. Takové výsledky ale nejsou samozřej-
koncepcí, koordinací a rozvojem v armádě. Zvlášť důležitým úkolem je organizace a zabezpečení systému teoretického vzdělávání a praktického doškolování vedoucích instruktorů STP, dodržování zásad udělování oprávnění k vedení rizikového výcviku apod. Zabývá se také sběrem informací a praktických poznatků z oblasti vojenské tělovýchovy včetně zahraničních armád a navrhuje možnosti jejich zobecnění a využití ve vojenské praxi.
BUĎME KONKRÉTNÍ
mé, studenti mají dobrou morálku i vysokou motivaci studium dokončit a pokračovat ve služebním poměru v AČR. Velký význam má i ucelený, propracovaný systém studia a vedení studentů prezentované náčelníkem ročníků prezenčního studia kpt. Mgr. Vladimírem Stančíkem. Lze tedy konstatovat, že současní studenti dávají naději, že se dlouhodobě zažitý názor na službu vojenských tělocvikářů, který vnímal jen uniformovaného sportovce, bude postupně měnit. Že se na něho bude pohlížet jako na vojáka-odborníka pro tělesný výcvik a zvyšování tělesné připravenosti jednotek s přímým významem na posilování zdravotního stavu vojáků. Katedra má dvě skupiny. Skupina vysokoškolských forem vzdělávání odpovídá za organizaci, průběh studia a udržuje přehled o účinnosti učebně-vzdělávacího procesu studentů vojenské tělovýchovy ve všech studijních formách určených ročníků. Navrhuje aktualizaci a zpracovává učební dokumentaci se zaměřením na základní tělesnou přípravu, výběrovou tělesnou výchovu a odlišnosti v provádění služební tělesné výchovy v AČR. K hlavním úkolům patří výuka teorie a didaktiky tělesné výchovy v AČR kromě témat speciální tělesné přípravy, řízení, hodnocení a kontroly praxe studentů u vojenských útvarů a škol. Dále navrhování témat, vedení a oponování diplomových prací, podíl na tvorbě skript, učebnic, souborů přednášek, metodických pomůcek apod. A v neposlední řadě organizace kvalifikačních kurzů v rámci doškolování tělovýchovných pracovníků AČR aj. Skupina speciální tělesné přípravy má obdobné úkoly a zaměření jako první skupina s tím, že navrhuje aktualizaci a zpracovává učební dokumentaci se zaměřením na speciální tělesnou přípravu (STP) a zabývá se její
Co je tedy vlastně pro studenty vojenského oboru tím již zmíněným „navíc“? Je to výuka teorie a didaktiky tělovýchovy v AČR. Ta tvoří hlavní součást nadstavby studijního oboru Vojenská tělovýchova v rámci akreditovaného studijního programu Tělesná výchova a sport. Zahrnuje zejména: a) teoretické vzdělávání v rámci uceleného tělovýchovného systému AČR. Náplní je: – tělesná příprava (základní a speciální), – výběrová tělesná výchova (soutěžní i nesoutěžní formy), – odlišnosti provádění služební tělesné výchovy podle druhu služebního nebo pracovního poměru příslušníků resortu obrany, -– legislativní zabezpečení vojenské tělovýchovy, – mezinárodní humanitární právo (výběr informací pro vojenské tělovýchovné pracovníky), – základy práce s výpočetní technikou. b) praktickou výuku speciální tělesné přípravy. Náplní je: – boj zblízka (kontaktní boj na bázi korejského bojového umění MU SA DO ve variantě Military Combat System – MCS), – vojenské lezení (hlavní techniky a materiál pro překonávání obtížných terénních tvarů – roklí, strží, propastí, skal, ale i budov, rozvalin aj. při přepravě břemen – nákladu, výstroje, výzbroje, zraněného atd., zvláštnosti těchto činností v zimě a v jiných nepříznivých povětrnostních podmínkách),
– vojenské plavání (skryté, ve skupině, v oděvu, ponořování, s pomocí improvizovaných nadlehčovacích prostředků, záchrana tonoucího v nestandardních podmínkách, skoky a pády do vody apod.), – základy přežití (chování ve výjimečných situacích se stupňovanými nároky až na mezní fyzické a psychické možnosti organismu), – překonávání překážek a házení (výcvik překonávání přírodních i umělých překážek, házení různými předměty na cíl), – přesuny (pěší, na sněhu a ledu, v bažinách, na plavidlech), – výsadková příprava (v rámci výcviku u některých speciálních útvarů AČR). „Katedra je pracovištěm, které má být garantem speciální tělesné přípravy v celé armádě, pokud jde o její obsahovou a metodickou část,“ dodává vedoucí katedry podplukovník Přívětivý, který nás zasvětil do celého systému práce VO UK FTVS. A na závěr zdůrazňuje: „Náš absolvent musí být perfektně připraven po metodické, technické, kondiční a teoretické stránce. Zvláště ve speciální tělesné přípravě jde o zdraví a životy lidí.“
JAK SE STÁT STUDENTEM? Je to celkem prosté – stačí podat v daném termínu přihlášku ke studiu a pak projít úspěšně přijímacím řízením. Konkrétní podmínky přijetí ke studiu si může každý
zájemce najít v příslušné kapitole na adrese: www.ftvs.cuni.cz/katedry/vtv/. Uveďme alespoň, že přijímací řízení sestává z talentové zkoušky (atletika, gymnastika, plavání, sportovní hry), písemné zkoušky, která se skládá z testu všeobecných znalostí (biologie, filozofie, fyzika a problematika sportu) a testu z anglického jazyka a pohovoru. Jen pro zajímavost, v atletice uchazeč musí prokázat, za kolik uběhne 100 m a 1500 m (ženy 800 m). Plave se 100 m a v gymnastice je třeba zvládnout předepsané sestavy v prostných a na hrazdě. Pokud jde o sportovní hry, budoucí frekventant má předvést základní dovednosti v kolektivních sportech. Tolik dosavadní model přijímacích zkoušek. Již letos, pro nový akademický rok 2006/2007, se do přijímacího řízení uchazečů o studium doplňuje ještě rozšiřující testování ve vazbě na zjišťování předpokladů pro speciální tělesnou přípravu. Speciálními testy se budou ověřovat schopnosti síly, vytrvalosti, nervosvalové koordinace a rychlosti. Výsledky testů by měly předem vyřadit uchazeče, kteří tyto předpoklady postrádají a není reálné, že by osobní rovinu těchto schopností během studia zvýšili na potřebnou úroveň. Bude se to možná jevit jako tvrdé opatření, ale je prospěšné pro obě strany. Těm hůře disponovaným uspoří nemalou námahu, která by je od předčasného ukončení studia stejně neuchránila, a armáda ušetří nemalé finanční a materiální prostředky i potenciál pedagogů, to vše vynaložené na marné snažení studentů. Většina absolventů Vojenského oboru UK FTVS nastupuje na základní funkce náčelníků tělovýchovy u vojenských součástí, ostatní na místa učitelů tělesné výchovy na vojenských školách, do tělovýchovných center a na funkce v armádním vrcholovém sportu.
35
Ahoj, kamaráde,
o!
ahoj, kamarádk
nající se tlé stromy a zele ve zk ro na , ko íč poň těm, un chvíle čekání ales š na první jarní sl ká tit rá če ě zk li liv od pě tr zh ne ro e se řádky Jistě i Ty už načas, a tak jsm totiž následující vá ou js dá s bě to To le ě e áv al pečlivě dál, pr trávníky. Jaro si ezi ně patříš, čti m d ku Po í. ěž ut kteří rádi so čí spojená á významná výro er kt ně á ín . om ip ny obrany y př urče oto Ministerstvo a České republik Pr ád h. m íc Ar is m si ce ch ro ký V letošním aničních vojens šníků AČR v zahr lu ís př m ní be so s pů vyhlašuje soutěž České republiky
ÍRU VYSLANCI M aneb MISÍCH H ÍC N IČ N A R OJÁCI V ZAH
NAŠI V
správně, z, pokud možno vě po od y, ol šk í e na adní či středn ohou Ti informac . Jsi-li žákem zákl m hý po , uc di od vě dn je po je od Tvůj úkol znáš všechny otázek. Jestliže ne ch ní ěž ut so 30 ději do na odpovědi nejpoz cz. é y. sv li rm .a eš w od w , w ny h ce k, adresu stránkác ování o hodnotné eň uvést svůj vě os om sl ap do ez a N . n/ cz ze y. řa utez.mo@arm Chceš-li být za ailovou adresu so m ena 06 20 a 20. dubn su bydliště. ž budou losovanými, jim vštěvuješ, a adre vy na i ez ou m er a kt l/ y, vi ol je hlášení šk ob na slavnostní vy t palce, aby ses ky že dr án íš zv us po m ží n dr je ob Pak už si ichni výherci .army.cz. stránkách www předány ceny. Vš h 06 ýc 20 ov et na rn ět te kv in . soutěžní 10 na ých odpovědí na znam zveřejněn se vn h rá jic sp í je án de ed bu hl ň a zárove eš se pustit do už tedy víš a můž té ži le dů o hn ec Vš ěstí! otázky. Hodně št
1. a) b) c)
Kdy vstoupila Česká republika do NATO? 1. ledna 1999 12. března 1999 1. ledna 2000
2. Jak se jmenovala vojenská operace, jíž se na přelomu let 1990 a 1991 zúčastnili příslušníci ČSLA ? a) Pouštní štít, od 17. ledna 1991 Pouštní bouře b) Pouštní klid, od 17. ledna 1991 Pouštní štít c Pouštní štít, od 17. ledna 1991 Pouštní klid 3. Která jednotka byla odeslána ve dnech 11. – 14. prosince 1990 do oblasti Perského zálivu? a) 12. polní nemocnice b) speciální protichemická jednotka c) 4. motorizovaná jednotka
6. Kdy byla ukončena vojenská mise ČSLA v Perském zálivu? a) koncem dubna 1991 b) koncem května 1991 c) koncem června 1991 7. Dosud nejdelší misí v historii AČR byla mise UNGCI. Jednalo se o operaci a) humanitární b) osvobozovací c) mírovou 8. Ve které zemi se operace UNGCI uskutečnila? a) Island b) Írán c) Irák 9. Mírová mise UNPROFOR, jíž se zúčastnili i čeští vojáci, probíhala v letech a) 1992 – 1995 b) 1997 – 2000 c) 2002 – 2005 10. Operace UNPROFOR se uskutečnila pod hlavičkou a) NATO b) OSN c) EU
4. a) b) c)
Kdo byl velitelem výše uvedené jednotky? major ing. Josef Petřina podplukovník Ing. Vladimír Neumann plukovník Ing. Ján Való
5. Který stát a kým byl v roce 1990 v Perském zálivu napaden? a) Kuvajt Irákem b) Irák Íránem c) Sýrie Íránem
11. Výcvik českých vojáků – příslušníků mise UNPROFOR probíhal ve a) Výcvikovém středisku mírových sil OSN v Českém Krumlově b) Vojenském výcvikovém prostoru Mimoň c) Výcvikovém středisku Pardubice-jih 12. Za odvahu a vzornou reprezentaci vlasti v zahraničí byla celá jednotka, která se zúčastnila operace UNPROFOR, v prosinci 1993 a) vyznamenána Válečným křížem b) odměněna mimořádnou dovolenou c) přijata do řad československých legií
13. Naši vojáci byli v rámci mise UNPROFOR odesláni do oblasti, která se tehdy nazývala a) Bosna a Hercegovina b) Samostatné Chorvatsko c) Republika srbská Krajina
22. V rámci mise SFOR I plnili čeští vojáci úkoly v oblasti a) jihovýchodního Slovinska b) severovýchodní Makedonie c) severozápadní Bosny
14. Nejvíce příslušníků AČR v historii zahraničních misí se zúčastnilo operací IFOR, SFOR a SFOR II. Bylo jich celkem a) 8500 b) 6300 c) 3600
23. Mandát mírové mise SFOR I skončil v a) červnu 1998 b) prosinci 1998 c) dubnu 1999
15. Výcvik příslušníků AČR určených pro prapor v operaci IFOR probíhal ve vojenském výcvikovém prostoru v a) Prachaticích b) Boleticích c) Kunraticích 16. V únoru letošního roku uběhlo od začlenění kontingentu AČR do mise IFOR a) 10 let b) 12 let c) 15 let 17. Nejpočetnější část kontingentu AČR v misi IFOR představoval/a a) 8. motorizovaná rota b) 7. ženijní četa c) 6. mechanizovaný prapor 18. Příslušníci AČR – účastníci mise IFOR byli zařazeni do sestavy a) finské mnohonárodní brigády b) kanadské mnohonárodní brigády c) rakouské mnohonárodní brigády 19. Veliteli kontingentu AČR v operaci IFOR byli postupně a) generálmajor Ing. Jiří Šedivý, plukovník Ing. Jaroslav Jásek b) podplukovník Ing. Josef Sedlák, plukovník Ing. Martin Nový c) podplukovník Ing. Josef Prokš, plukovník Ing. Marek Zeman 20. Operace IFOR skončila o půlnoci a) z 30. listopadu na 1. prosince 1996 b) z 19. na 20. prosince 1996 c) z 31. prosince 1996 na 1. ledna 1997 21. Na misi IFOR bezprostředně navazovala operace a) UNTAES b) UNCRO c) SFOR
24. Operace KFOR se uskutečnila pod hlavičkou a) OBSE b) NATO c) OSN 25. V rámci mise AČR KFOR došlo v listopadu 1999 ke vzniku skupiny CIMIC. Byla to skupina a) lékařů-dobrovolníků z řad civilistů b) pro civilně-vojenskou spolupráci c) pěti nejvyšších vojenských důstojníků 26. Tým CIMIC se v roce 1999 podílel na rekonstrukci školy v obci a) Orlane b) Hrlica c) Sibovac 27. Společný česko-slovenský prapor působil od 19. února 2002 v rámci mise KFOR v sestavě mnohonárodní brigády STŘED společně s Nory, Švédy, Finy a a) Dány b) Holanďany c) Brity 28. Operace KFOR a) byla ukončena 22. července 2005 b) stále probíhá – za účasti příslušníků AČR c) stále probíhá – nyní již bez účasti příslušníků AČR 29. Mírová operace ISAF, do níž AČR vyslala tým 11. polní nemocnice a poté polní chirurgický tým, se uskutečnila na území a) Gruzie b) Černé Hory c) Afghánistánu 30. Zatím poslední operací, jíž se zúčastnili příslušníci AČR, především lékaři a zdravotníci, byla humanitární mise v Pákistánu s názvem a) WINTER RACE b) SUMMER RACE c) SPRING RACE
ARMÁDA A SPOLEČNOST
Věk není překážkou Měsíc co měsíc se členové královéhradeckého Klubu vojenských důchodců scházejí na společné akci Text: Pavel LANG Ilustrační foto: archiv KVD
Věk, to je podružná záležitost. Královéhradecký Klub vojenských důchodců je toho příkladem. Byť má ve svých řadách nemálo sedmdesátiletých penzistů, činorodost jeho členů je obdivuhodná. Není měsíc, aby se společně nesešli na některé z klubových akcí.
„Zpočátku byly problémy s účastí na akcích. Chodila na ně tak třicítka lidí. Dnes je situace zcela opačná. Omezuje nás kapacita autobusu. Zájem je veliký i přesto, že si veškeré aktivity členové KVD hradí z vlastní kapsy,“ říká předseda Klubu vojenských důchodců v Hradci Králové PhDr. Mgr. Pavel Filla. Za loňský rok KVD zorganizoval 14 akcí, jichž se celkově zúčastnilo 718 lidí. Nejednalo se pouze o zájezdy po památných místech České republiky, nýbrž i o ryze klubové aktivity. Mezi nejoblíbenější patřilo kolektivní vítání Nového roku, dále akce Tajný výlet a vlastní
38
RECENZE
Z REDAKČNÍ POŠTY
společenské večírky. Potěšitelné je, že se členové klubu aktivně zajímají i o současné dění v Armádě ČR. Pořádají besedy s představiteli krajského vojenského velitelství, Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, nemocniční základny či 7. polní nemocnice. Spatřit je lze také na oslavách Dne veteránů či při odhalování pamětních desek významných osobností národního boje za osvobození. Obdobný rozsah akcí si královéhradečtí vojenští důchodci naplánovali také na rok 2006. Definitivně ho schválili na výroční členské schůzi, která se konala 28. února 2006 ve velkém sále restaurace „U Švagerků“.
Klub vojenských důchodců, jenž pracuje pod Krajským vojenským velitelstvím Hradec Králové, má v současné době 147 členů. Vznikl v polovině osmdesátých let a původně sdružoval zhruba padesátku vojenských důchodců převážně z bývalého velitelství letecké armády. Postupem času však začal získávat na popularitě a jeho členská základna se rozrůstala. „Ve svých řadách nemáme pouze bývalé vojáky z povolání a občanské zaměstnance vojenské správy, ale i bezmála dvacítku našich sympatizantů a příznivců z řad veřejnosti,“ dodává Pavel Filla a pokračuje: „V posledním období se do klubu za členy hlásí i ti, kteří důchodového věku ještě nedosáhli, a tudíž není výjimkou, že máme ve svých řadách i několik padesátníků. To proto, že chceme být klubem zcela otevřeným pro každého obdobně zaměřeného člověka.“ Činnost klubu řídí patnáctičlenný výbor. Samozřejmě že zdarma a na úkor svého volného času. Jeho „nestorem“ je sám předseda. V letošním roce si „kroutí“ již svoje šestnácté funkční období. „Už jsem s tím chtěl několikrát seknout, ale vždycky mě přemluvili, abych pokračoval dál. Na druhou stranu však musím sebekriticky přiznat, že mě to stále baví. Práce s lidmi je sice nesmírně těžká, ale když potom vidíte jejich spokojenost, zapomenete na nějaké ty útrapy. Podstatné je, že si pořádané akce lidé chválí a zúčastňují se jich. Jsou z jedné branže, znají jeden druhého a vzájemný kontakt je pro ně nesmírně důležitý. V pokročilém věku obzvlášť. Ostatně, proto to i dělám. Samozřejmě že ne sám, ale za vydatné pomoci celého výboru,“ říká Pavel Filla, předseda královéhradeckého Klubu vojenských důchodců.
Plodná a úspěšná spolupráce Po zrušení územních vojenských správ (ÚVS) převzaly část organizační činnosti i odpovědnost kluby vojenských důchodců (KVD) v bývalých okresech. Předsedové těchto klubů se zároveň stali členy Rady vojenských důchodců Jihomoravského kraje coby pomocného orgánu Krajského vojenského velitelství Brno. Při změně celé struktury a zánikem ÚVS vznikly určité obavy, jak bude při řešení mnohých úkolů veškerá činnost KVD vypadat. Naše obavy se záhy zcela rozplynuly, když jsme navázali úzkou spolupráci s bývalým ředitelem Ředitelství výcviku a doktrín (ŘeVD) ve Vyškově brig. gen. Jiřím Halaškou. Tato spolupráce se nebývale rozvinula po nástupu nových funkcionářů posádky. Zvláště rád bych touto cestou ocenil spolupráci s brig. gen. Františkem Maleninským, současným ředitelem ŘeVD, a velitelem posádky plk. gšt. Janem Neplechem. Oba nejen rychle pochopili význam KVD, ale s nevšední ochotou a skutečným zájmem vycházejí vstříc požadavkům výboru klubu. Za sebe mohu konstatovat, že v dřívějších dobách tomu tak vždy nebylo. Při zajišťování úspěšné činnosti KVD se bez ochoty a pomoci současného velení rozhodně neobejdeme. Nemůžeme opomenout ani významnou pomoc dalších velitelů, jimž také patří naše poděkování. Jsou to plk. gšt. Milan Solík, pplk. Jaroslav Roučka, plk. Jiří Marek a v neposlední řadě velitel VSŠ JL plk. Jiří Julínek. Z pozice předsedy KVD ve Vyškově chci za výbor, ale především za sebe vyjádřit uznání i poděkování za nezištnou a promyšlenou pomoc ŘeVD a veliteli posádky Vyškov, bez kterých bychom nebyli úspěšnou organizací.
Edice Dějinné zvraty a souvislosti Vydavatelství Ideál Praha 2005 100 stran
Vinek Nedbálek JARO SKONČILO V SRPNU
V polovině února se na frekventované silnici z Prahy do Hradce Králové stala dopravní nehoda tří vozidel a kamionu, při které došlo k vážným zraněním a k úmrtí jednoho z účastníků. U této dopravní nehody se ocitli jako první vojenští profesionálové, policisté z Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav pprap. Miroslav Kubec, prap. Martin Labík, prap. Josef Richter a prap. Lubomír Urbánek. Po střetu vozidel neváhali ani na okamžik, uzavřeli komunikaci, vyprošťovali cestující z havarovaných vozidel, později asistovali záchranné službě a nakládali zraněné do sanitek. Popis celé události vychází z dopisu Ing. Novotné, která byla očitým svědkem nehody a prostřednictvím které se velitel dozvěděl o rozsahu záchranářských prací svých podřízených: „Na místě nehody byl po celou dobu značný chaos, ale ti vojáci dělali vše tak automaticky a s přehledem, že by mohli být pro ostatní řidiče i záchranáře vzorem.“ Z dvou stránek dopisu plných slov díků a uznání je zřejmá i další významná skutečnost, a tou je změna názoru občana na armádu a její příslušníky: „K armádě jsem měla do dnešního dne velmi negativní vztah (z důvodu šikany atd.), ale od dnešního dne jsem na ni právem hrdá a jsem ráda, že v ní slouží lidé, které mohu nazvat profesionály.“
Ačkoli od té doby uplynuly málem čtyři desítky let, ty události se mnohých lidí bytostně dotýkají dodnes, a to nejen ve vzpomínkách. K čemu je ale knížka s takovým názvem od někdejšího velitele pluku Vinka Nedbálka pro vojáky profesionální armády 21. století? Řekl bych, že je užitečná nejen pro poznání vojenské historie, ale zvláště pak pro poučení a porovnání, jak se chová jednotka a její velitelský sbor v krizových situacích – třeba za mimořádného stavu v zemi nebo při nasazení v zahraničních misích. Tehdy, 21. srpna 1968, se střetnutí odehrávalo v postojích vojáků, zda v obsazení naší republiky vojsky Varšavské smlouvy jde o osvobození země, nebo o její okupaci. Valilo se k nám ve 27 divizích 600 tisíc vojáků v 6300 tancích, v 250 dopravních a v 550 bojových letadlech spolu s 2000 děly. Již v prvních dnech bylo zabito 82 našich občanů a 200 zraněno těžce a 500 lehce. Ale přesto nebo právě proto bezprostředně po vpádu cizích vojsk bylo podle výzkumu veřejného mínění 98 % příslušníků armády jako téměř celý národ přesvědčeno o tom, že jde o okupaci, a zvláště – až na jednotlivce – o tom byli přesvědčeni vojáci základní služby. Jenže pokud jde o velitelský sbor, jak píše Vinek Nedbálek, „jednota je jako mýdlová bublina, krásná první vteřinu, kdy vzlétne ze slámky a hraje duhovými barvami, křehká a brzy se rozprskne“. Jen málokdo ve svých odmítavých postojích vytrvá, brzy se objevují zastánci okupace, váhaví, vyčkávaví, diplomaté… Přesto kolem desítky tisíc vojáků z povolání ve svých odmítavých postojích vytrvá, a proto musí opustit armádu, aby většina z nich byla teprve po téměř dvaceti letech rehabilitována. A právě tuhle smutnou, ale i důstojnou historii demonstruje autor na příběhu jednoho pluku. Ale to už si přečtete sami...
Prap. Šárka BRÁZDILÍKOVÁ
Generálmajor v. v. PhDr. Antonín RAŠEK
Předseda KVD ve Vyškově plk. v. v. Dr. Karel ČVANČARA
Vojenští policisté zasahovali
39
BEZPLATNÁ INZERCE PRO VŠECHNY PŘÍSLUŠNÍKY AČR!
» Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu:
redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha-Dejvice, elektronickou poštou na adresu:
[email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.
» V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. » Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).
Různé
Byty
» Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!
40
» Praha za Prahu. Vyměním byt 3 + 1, I. kat., 3 lodžie, hala, komora, sklep, v panelovém domě ve vlastnictví hl. m. Prahy svěřeném městské části Praha 10, v lokalitě Vršovic, za 2 + 1 (2 + k. k.) Upřednostňuji zájemce z Prahy 10 nebo Prahy 4. Kontakt: 272 736 056, alc. 200 093
» Pronajmu dlouhodobě částečně zařízený byt 3 + 1 s lodžií v Hranicích (lednička, pračka, vestavěné skříně, kuch. linka). Autobus a vlak 5 min., centrum 10 min. Od 15. 7. 2006, cena 9800/měs. vč. inkasa. Tel.: 604 857 944 » Vyměním služební byt 2 + k. k. (60,74 m2) s lodžií v Táboře-Měšicích
za podobný nebo menší v Praze. Spěchá. Kontakt: 723 479 187 » Vyměním vojenský byt 2 + k. k. v Praze 6-Řepích za větší v Praze nebo okolí. Tel. 602 440 449 » Pronajmu pokoj v bytě 2+1 v Praze-Letňanech. Spolubydlící bude mít od pondělí do pátku k dispozici byt celý (jelikož se
zde zdržuji pouze o víkendech). Dobrá dopravní dostupnost – MHD z Nádraží Holešovice nebo z Palmovky. Pěšky 5 minut nové obchodní centrum TESCO. Nastěhování možné ihned. Cena dohodou (přibližně kolem 4000 Kč). V případě zájmu volejte tel: 731 736 289.
» Hledám za sebe náhradu k VÚ 3072 České Budějovice – starší řidič-strojník EC, hodnost rtm., PT 6. Výjezdová jednotka. Kontakt: alc. 322 394, 603 908 588, rtm. Suchý » Hledám k výměně či odprodeji, k doplnění expoziční sbírky vojenských odznaků a insignií, která je instalována v budově pobočky VoZP v Brně, odznaky a insignie naší armády z celého období její působnosti, prohlédnout lze i na www.insignie.wz.cz. Kontakt: e-mail:
[email protected] nebo 606 877 787. Děkuji za projevený zájem. » Hledám kontakt na spolužáky, kteří ukončili studium v roce 1991 na VSOŠL v Prešově, četa E-IV-1. Organizujeme sraz po 15 letech. Ozvěte se! Kontakt: Ivan Soukup, tel. 775 175 288,
[email protected] » Hledám za sebe náhradu k VÚ 6950/PrZab Stará Boleslav na funkci
starší řidič-mechanik (ČVO 173), požadavky VŘP B, C a absolvovaný rotmistrovský kurz. Kontakt: 233 713, 775 689 646 » Pozvánka na MILITARIA SETKÁNÍ v Plzni. V neděli 7. května 2006 (10.00 – 14.00 hod.) se koná v Kulturním domě Peklo, Pobřežní 10 (v sálech vedle muzea „Patton Memorial Plzeň“) mezinárodní prodejní výstava pro příznivce a sběratele starých i moderních militarií (výzbroj, výstroj, technické vybavení, spojovací technika, optika, vyznamenání, insignie, chladné zbraně, knihy, aj.) Akce je součástí programu květnových Slavností svobody (oslavy výročí osvobození města Plzně a ukončení II. světové války navštívilo v roce 2005 více jak 200 tisíc lidí). Kompletní program oslav na www.liberationfestival.com. Vstupné: prodávající 150 Kč/stůl, návštěvníci 40 Kč
Informace na www.antiktrhy.cz a na tel.: 604 717 897 » Oznámení: Absolventi letecké fakulty, sekce RTZ, VAAZ Brno (Ing. Bogr) v roce 1966, připravují setkání ke 40. výročí ukončení studia. Kontaktní adresa: Ing. Milan Okrouhlý, Otavská 9, 370 11 České Budějovice, mob. 608 171 500, e-mail:
[email protected] » Hledám absolventy VSOŠ Žilina, obor výstrojní zabezpečení, četa 747A, rok ukončení 1990. Tomáš Jabůrek, 605 913 973,
[email protected] » Koupím do sbírky různá vojenská vyznamenání, medaile a odznaky, současné i staré. Kontakt: mob. 605 745 922 » Oznámení: Posádkový klub organizuje setkání všech příslušníků sloužících v bývalé posádce Benešov, které se koná v sobotu 13. května 2006 v hotelu Pošta „restaurace Fontána“. Zahájení
setkání v 17.00 hod. Nocleh je možné si zajistit v posádkové ubytovně Benešov. Informace na tel. 604 115 897. Na hojnou účast a příjemnou zábavu se těší „Šumavští vlci“. » Prodám novou kevlar přilbu. Cena dohodou. Tel. 603 298 069 po 16. hod. » Prodám novou vestu vz. 95, cena 800,-Kč. Tel. 603 159 064 po 17. hod. » Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice, pracovník štábu ČVO 500, hodnost prap., PT 10, nástup ihned. Kontakt: 608 313 625, alc. 245 091 » Jako o. z. hledám práci v oblasti bezpečnosti informací, BP na stupeň „PT“. Tel. 777 022 346. Zn. Praha » Hledám za sebe náhradu k VÚ 8407 Praha-Kbely, starší důstojník (zástupce náčelníka M. U. 3.0) ČVO 740, hodn. por., npor., PT 9, nástup od. 1. 4. 2006. Kontakt: mob. 777 621 779, alc. 207 742
