z námětu „PŘEŽÍT A ZŮSTAT SLUŠNÍ“ Téma: VŠE O SENIORECH Zachováváme témata i společenskou sdělnost z námětu pana J. S. Richtera. Avšak moderátory jsou pan Richter a jeho alterego reprezentované jako komentář mimo obraz. Dávají si navzájem otázky, glosují se, "štengrují se“. Pan Richter skutečný v obraze je reprezentantem skutečnosti, kterou žijeme. Tedy té, která má mnoho negativních společenských rysů. Jeho vnitřní hlas je představitelem té společnosti ideální, té, do které se snaží každý z nás dostat, ale málokomu se to podaří. Nelze vyloučit i to, že se bude pracovat s hereckým projevem moderátora. Tedy může prožít jednu akci z pohledu kladné i záporné postavy. 1. Pan Richter uvádí sestřih archivních materiálů, který popisuje problém konkrétního dílu. Sestřih je doprovázen komentářem, který tematicky přesně určuje problém. Již v tomto úvodním komentáři si specifikujeme díky bipolaritě moderátorovy postavy problém, který budeme "učit" diváka PŘEŽÍT. Jde o dvakrát jiný sestřih těch samých záběrů. Jednou jsou komentovány jako bezproblémové (+), podruhé jsou naopak okomentovány jako horror (‐). Tomu odpovídá i hudební podkres. ¾ prostředí domova důchodců, pohled na klienty + Naši starouškové tráví spokojené stáří v honosných a moderně vybavených domovech pro seniory s péčí mnoha odborníků. - Svých babiček a dědečků se příbuzní zbavují odložením do zařízení s péčí pochybné úrovně. ¾ prostředí supermarketu, pohled na frontu seniorů u pokladen + Naši starouškové utrácejí své příjmy (důchody) za nepřebernou škálu potravin a spotřebního zboží. - Babičkám a dědečkům z jejich mizivých příjmů (důchodů) nezbývá často ani na nákup základních potravin v diskontech. ¾ prostředí parku, pohled na sedící seniory na lavičkách, kteří krmí ptactvo + Naši starouškové si smysluplně užívají podzim svého života. - Babičky a dědečci tráví většinu dne nesmyslným posedáváním v parcích, protože společnost už pro ně jiné uplatnění nenašla. ¾ prostředí ulice před činžovním domem, pohled na otevřenou popelnici a seniora s igelitovými taškami u ní + Naši starouškové uvědoměle přispívají životnímu prostředí tříděním odpadů. - Zoufalé podmínky občas babičky a dědečky přinutí i k nejen nahlédnutí do popelnic (k vybírání popelnic). ¾ prostředí čekárny u lékaře (lékárny), pohled na sedící a trpělivě čekající seniory + Naši starouškové mají zajištěnu i kvalitní a bezplatnou lékařskou péči. - Babičky a dědečci velmi často (a zbytečně) pročekají hodiny v ordinacích praktických lékařů jen proto, aby pak zjistili, že na předepsané léky jim v peněženkách už nezbylo. ¾ prostředí bytu, pohled na jídelní stůl, u kterého sedí senior/ka, syn s manželkou, vnouče + Naši starouškové prožívají spokojené stáří v kruhu svých rodin. - V mnohých rodinách jsou babičky a dědečci pouze trpěným přívažkem. 2. Následují tzv. "tvrdá data":
Pan Richter přednáší v prostředí, které se váže k problému; faktografické, přesné údaje týkající se daného dílu. Tyto údaje jsou nezřídka doplněny tabulky a grafy, které musí díky tomuto pořadu vzniknout. (speciální grafika, určená pouze pro tento pořad!) (poznámka: prostředí hřbitova, „tvrdá data“ jsou promítána na náhrobky, kmeny stromů, lavičky, zeď kostela apod.) jaké procentní zastoupení seniorů je v naší populaci, lépe uvést konkrétní číslo průměrný věk odchodu do důchodu vývoj (historie, časová linka) věk úmrtí (vývoj) vývoj průměrných RELATIVNÍCH (tj. „co si za to opravdu pořídí“) příjmů; popř. VALORIZACE důchodů 9 kolik stojí pobyt v domovech pro seniory, stacionářích, hospicích ad. 9 kolik seniorů je trvale v domovech, … a kolik „doma“ 9 a kolik seniorů je v rodinách a kolik jich žije samostatně ve svých bytech (například seniorské manželské páry) 9 9 9 9 9
3. Scénka A: ukázka toho, jakým způsobem „přežíváme‐žijeme“ běžně ve společnosti daný problém. Prostředí – tramvaj A:
Doufám, že tu paní pustíte sednout…
B:
Ne.
A:
Co?
B:
Víte, kolik je hodin? V tuhle dobu v tomhle věku nemá v MHD co dělat.
A:
To nemyslíte vážně….
B:
Myslím – víte, jak bych to vyřešil? Ať si jezdí, kam chtějí, ale tak od osmi do čtyř – prostě mimo špičku. Když spěcháte do práce a nějaký vzteklý důchodce vás začne mlátit holí….
A:
A napadlo vás, že i vy jednou budete starý?
B:
Napadlo: právě proto umřu v šestapadesáti a nebudu otravovat. A kdyby to udělali všichni, víte, co bychom ušetřili na důchodech?
A:
A co jejich důstojnost? A odměna za odpracovaná léta?
B:
Jaká důstojnost? Zřejmě jste dlouho nenakupovala. Chodí mezi regály, očuchávají kde co, pak si stejně vyberou to nejlevnější a ještě zdržujou u pokladny, jak odpočítávají drobásky z dlaní.
A:
No vidíte, jak jsou na tom špatně.
B:
A naštěstí bude ještě hůř – jak řekl senátor Kubera – ODS jim reformami postupně sebere i ty drobný z dlaně.
A:
A jak byste to řešil vy?
B:
Jednoduše: posunul bych hranici odchodu do důchodu na sedmdesát let a doporučil, aby v jednasedmdesáti umřeli – bez těch drobných. A nemusel bych pořád poslouchat, jak musím pracovat, abych vydělal na důchodce.
A:
Ale oni by si senioři rádi přivydělali – jenže myslíte, že je někdo zaměstná?
B:
No co já vím, radši budou nadávat, ostentativně vybírat popelnice a stěžovat si, než aby šli uklízet na Hlavák.
A:
A to má podle vás jaderný inženýr nebo účetní v důchodu uklízet záchody? Přece když léta dělali kvalifikovanou odbornou práci…
B:
No a co mladí odborníci, co jim mají vydělat na důchody, ti mají jít na pracák?
A:
A co zdravotní stránka? Přece po nich nemůžete chtít těžkou práci.
B:
Proč bych po nich nemohl chtít těžkou práci, když oni chtějí do smrti bydlet v osm plus dva na Staromáku?
A:
Co tím myslíte?
B:
No když mám malý důchod a chci dožít ve velkém bytě, tak si na to musím umět přivydělat.
A:
Chtějí prostě dožít v prostředí, na které jsou zvyklí.
B:
No jo, to se jim to dožívá, za regulované nájemné…
A:
Přece byste po nich nechtěl tržní nájem?
B:
Jistěže chtěl. Navíc, když někdo žije v rozlehlém bytě se smečkou koček, otravuje sousedy, a protože už mu kape na maják, sem tam je vytopí…
A:
Vy vůbec nemáte sociální cítění…
B:
Já že nemám sociální cítění? Víte, jakou umím napsat a přednést krásnou kondolenční řeč? Rozpláču skoro i busty.
A:
Ale všechny nepochováte – a co tedy s těmi žijícími?
B:
No co s těmi žijícími? Na to je jednoduchá rada: porodíte, přijedete s miminem domů a první, co uděláte, bude že: zavoláte právníka, sepíšete smlouvu, miminko otiskne paleček, vy podepíšete a je to.
A:
A co?
B:
No závazek vašeho dítěte, že až přestanete pracovat, tak se o vás v plném rozsahu postará místo státu.
A:
A co ti, co nemají děti?
B:
Těch pár výjimek už uživíme.
A:
Chtěla bych být vaše dítě.
B:
Nejste sama.
4. Dokument (reportáž) na téma daného dílu. Dokument je frázován komentáři pana Richtera i jeho alterega. Komentáře doříkávají názory na téma a analyzují ho zcela pochopitelně pro každého diváka. Jeden z nich je pozitivní k problému, druhý většinou neguje jeho řešení. Divák si mezi nimi může zatím vybrat. Dokument je ale k danému tématu vyvážený! Můžeme zvolit tři příklady:
- V RODINĚ - SAMOSTATNĚ VE SVÉM BYTĚ - V DOMOVĚ Komentáře vyplynou v kontextu výpovědí respondentů daného dokumentu (reportáže). 5. Scénka B: ukázka toho, jakým způsobem „přežít“ ve společnosti daný problém Jsme opět v prostředí tramvaje jako ve scénce a.), pohled z dvojice aktérů A a B na jinou dvojici ve voze C a D. C:
Chudák bábina. Tak takhle bych nechtěl dopadnout!
D:
Nemusíš! Vše záleží jen na Tobě.
C:
Jojo, myslíš to: „jak budeme dnes pracovat, tak budeme zítra žít?“
D:
Vlastně taky. Prostě z toho, co zaplatíš státu na daních, Ti možná ten stát bude jednou vyplácet důchod.
C:
O tom silně pochybuji! Copak nesleduješ, jak se u nás nakládá (zachází) se státním rozpočtem?!
D:
No, a proto už teď musíš myslet na zadní kolečka.
C:
Cha! Jako že si mám škudlit do slamníku a neotvírat dveře cizím lidem?
D:
Blbečku! Tys (ještě) neslyšel třeba o důchodovém připojištění? A dokonce Ti na ně může přispívat i zaměstnavatel. A touhle cestou můžeš mít na starý kolena pěkný ranec prašulek…
C:
No nevím… Já teda (našim) pojišťovnám moc nevěřím…
D:
V tom případě máš možnost investovat.
C:
Investovat?! V tom se vůbec nevyznám…
D:
Není nic jednoduššího! Máš (prostě) tři možnosti; investovat do movitého majetku, nemovitého majetku nebo cenných papírů. – Převedeno do normální řeči: movitým majetkem jsou starožitnosti, obrazy, sochy a tak; nemovitým přece dům, byt, pozemky; a cenné papíry jsou… prostě papíry, akcie nebo investiční fondy, ale tady bych si vždycky nechala raději poradit nějakým odborníkem…
C:
Ty seš dobrá! Vždyť na to padne celá moje výplata…
D:
Ale vůbec ne! Takzvaně investovat můžeš od pár stovek měsíčně, například na důchod tři stovky, do fondu pětikilo a něco málo necháš ve starožitnictví…
C:
No dobře… Rozumím… Tak fajn, já si teda naspořím, pořídím si i bydlení, zplodím
pár dětí – a pak mě ti parchanti šoupnou do domova! D:
Aha! Toho se bojíš?! No aby Tě tam nešouply, tak si je musíš dobře vychovat. Ale to je na Tobě, ne na nich. Chápeš? Aby věděly, že jim budeš užitečný, i když už budeš starý. Třeba až sami budou mít děti tak jako že jim pohlídáš vnoučata a tak…
C:
Užitečnej… Užitečnej… Hm… Když půjdu díky těm našim blbečkům, co o tom rozhodují, do důchodu v pětasedmdesáti – to už budu zblblej a zhuntovanej!
D:
Z čehož vyplývá, že se musíš taky starat o svou kondici a zdraví vůbec. No víš: preventivní prohlídky a pohyb, ale také pořád cvičit paměť a sem tam si dopřát masáž nebo lázně…
C:
Pěkně děkuju za tyhle vyhlídky!
D:
Není zač! Pořiď si byt, spoř si, sportuj a pečuj o sebe, řádně vychovej děti - a místo ježdění sockou po Praze, můžeš hrát banbinton s vnoučaty na pláži u moře!
6. Archivní záběry komentovány panem Richterem. Žádný problém není černobílý, takže pro správné přežití je vždy spojení negativního a ideálního řešení. Vždy jej ale MUSÍME řešit a nezůstat LHOSTEJNÍ a PASIVNÍ! Myšlenka: Současní senioři potřebují úctu, pozornost a porozumění nejen od nás všech, ale také od vlády a zákonodárců. My všichni budoucí senioři se o svoji budoucnost (spokojené stáří) musíme starat už teď!
