prosinec 2006 číslo 4
SPOLEČNOST PŘÁTEL USA SOCIETY OF FRIENDS OF THE USA Česko – americký klub The Czech – American Club Na Poříčí 6, Praha 1, 110 00 Czech Republic Tel. +420-2-2421 0813, fax: +420-2-2421 5561
NÁZORY - INFORMACE - DISKUSE - HISTORIE - DOPISY
www.prozakladnu.cz Z konference UMV konané 19. října v Praze Konference Ústavu mezinárodních vztahů, která se konala 19. října 2006 v Praze, se zúčastnil velvyslanec Spojených států amerických, jeho Excelence pan Richard Graber, který zde vedl rozhovory se zástupcem náměstka amerického ministra obrany panem Brianem Greenem. Obsah rozhovorů byl veden v duchu americké protiraketové obrany. V úvodu pan velvyslanec Graber blahopřál české armádě k zakončení vojenského cvičení „Strong Campaigner“ a v závěru dodal, že česká účast na protiraketové obraně by byla „příležitostí pro českou republiku ujmout se vedoucí role při zajištění obrany a bezpečnosti Evropy“. Obranný expert americké vlády pan Brian Green vyzdvihl zásadní roli, kterou protiraketový systém může společně s dalšími prvky při zajištění obrany hrát. Převzato ze zdrojů AC, Bláha
Z OBSAHU: ANTIBALISTICKÁ ZÁKLADNA ANO ČI NE USA V ČELE BOJE ZA ZÁPADNÍ CIVILIZACI AMERICAN CENTER V NOVÉM
Antibalistická základna ANO či NE? O napsání těchto řádek jsem by požádán redakcí Bulletinu po několika debatách v rámci naší organizace. V těchto debatách, místy dramatických, bylo naší snahou najít argumenty pro i proti, hlavně pro co většina z nás podvědomě cítí jako krok správným směrem. Protože však se v této době rozhoduje o budoucnosti našeho státu, jsem přesvědčen, že je třeba se pokusit objektivně definovat všechny vlivy, které na toto rozhodnutí mají nebo mohou mít vliv. Článek není napsán obvyklým způsobem, chybí v něm emoční a osobní komentáře, je psán pro přehlednost heslovitým způsobem, aby tím byl posílen vliv argumentů, se snahou žádný možný nevynechat. Vojenské a odborné argumenty však neobsahuje, za prvé proto, že je nemám k dispozici a za druhé proto, že těmto věcem asi rozumí málo lidí a jsou určeny spíše odborníkům. Základní nepříznivá fakta: 1/ Dle vyjádření našeho ministra obrany Rusové mají vybudovánu protibalistickou ochranu Moskvy, americký protibalistický systém se buduje, Evropa nemá nic. 2/ Počet států, které mají balistické rakety, stále roste. 3/ Počet států, které mají atomové zbraně a zbraně hromadného ničení, stále roste. 4/ Zvyšují se rozdíly v úrovni vzdělání a v životní úrovni jednotlivých zemí a oblastí. 5/ Stále roste počet emigrantů a vyspělé státy omezují imigrační pohyby lidí. 6/ Roste počet lokalit ve světě, kde lidé sami nedokáží své problémy řešit a kde hospodářská pomoc nepřináší potřebné systémové změny. 7/ Zrychlující se tempo rozvoje technologií a komunikace umožní v krátké době vlastnit zbraně hromadného ničení i skupinám lidí. 8/ Stále více prosazovaná ochrana lidských práv jedinců často na úkor práv společnosti a nemístná tolerance k zločinu, spojená s neúčinnými tresty tyto problémy prohlubují. 9/ Roste ohrožení lidstva pandemickými chorobami, šířícími se ze zaostalých oblastí. 10/ Očekávané klimatické změny přinesou další problémy a stávající prohloubí. Po přečtení těchto řádek je asi zapotřebí si položit pár otázek a hledat odpovědi např. 1/ Jak se v budoucnosti rozdělí svět a lidé. 2/ Jaké „nástroje“ a zbraně bude mít rostoucí počet lidí ve světě k dispozici pro uspokojení a uhájení svých potřeb.
3/ Lze do budoucna celosvětově účinně kontrolovat biologický a genový výzkum před zneužitím. 4/ Je ekonomicko-technologická a zbrojní převaha dostačující zárukou před napadením. 5/ Je zapotřebí kontrolovat a ovlivňovat vývoj v krizových oblastech i proti vůli místního obyvatelstva a jak. 6/ Kdo a kdy bude mít právo zasahovat ve světě k odvrácení možných krizí a katastrof. 7/ Kde leží hranice práv, svobody a ohrožení lidí, národů a států. 8/ Jsme sami schopni uhájit si v dnešním světě svoji svobodu. Z výše uvedených faktů a problémů však vyplývá ještě další a to, že musíme-li řešit problémy v jiných částech světa, nejprve si alespoň ty základní svoje musíme vyřešit doma sami a vlastní účinná obrana je pouze jedním ze základních kamenů systému, účinná antibalistická ochrana však do budoucna k těmto základům patří. Argumenty, používané v ČR proti vybudování antibalistické základny. 1/ První vojenské údery se vedou proti zařízením chránícím oblast před vojenským úderem. Námitka: Obranná zařízení velkého významu musí být sama komplexně chráněna a tím i zvyšují bezpečnost území. 2/ Rusko jako sousední velmoc se základnou nesouhlasí a vyhlašuje, že provede protiopatření. Námitka: Základna má obranný charakter a neohrožuje tedy bezpečnost Ruska, svým dosahem tuto bezpečnost spíše zvyšuje. Případná protiopatření ze strany Ruska lze smluvně kompenzovat s USA, EU a NATO. 3/ Zbytky sestřelených raket dopadnou na naše území. Námitka: Zbytky sestřelených raket, nebudou-li tyto rakety zachyceny s předstihem, mohou dopadat vzhledem k rychlosti a operační výšce na celou Evropu. 4/ Lidé v okolí základny budou ohroženi teroristickými útoky. Námitka: Nesmysl, široké okolí základny bude důkladně střeženo. 5/ Základna nebude podléhat zákonům ČR a její činnost nebude mít plně pod kontrolou stát. Námitka: Účinnost kontrolních a legislativních systémů USA a NATO je na daleko vyšší úrovni než naše, navíc ani v současné době nemá stát plnou 2
NOVÝ VELVYSLANEC USA V ČESKÉ REPUBLICE JEHO EXCELENCE PAN RICHARD W. GRABER Richard W. Graber byl jmenován velvyslancem Spojených států amerických v České republice prezidentem Georgem W. Bushem. Slavnostní přísahu složil do rukou ministryně zahraničních věcí Condoleezzy Riceové ve Washingtonu 14. září 2006. Do Prahy přicestoval 23. září 2006. Pověřovací listiny předal prezidentovi České republiky Václavu Klausovi 12. října 2006. Richard W. Graber působil od roku 1981 do roku 2006 jako právník u jedné z největších právnických firem ve Wisconsinu Reinhart Boerner Van Deuren, v letech 2004 až 2006 pak ve funkci jejího prezidenta a výkonného ředitele. Ve firmě se specializoval na obchodní transakce a na vztahy s vládou. Jako vedoucí představitel firmy Reinhart Boerner Van Deuren vyzdvihoval důležitost angažovanosti ve prospěch komunity. On sám pracoval jako dobrovolný člen několika výborů pro rozvoj oblasti Milwaukee (člen Výboru pro Velké Milwaukee, člen správní rady Chlapeckého a dívčího klubu Velkého Milwaukee, jeden z předsedů Společnosti Alexise de Tocqueville, člen ve správních radách lékařské univerzity ve Wiscon-
sinu a Federal Home Loan Bank v Chicagu). Richard Graber byl rovněž prezidentem Rotary klubu pro oblast severního pobřeží v Milwaukee. V červnu 1999 byl zvolen předsedou Republikánské strany ve státě Wisconsin. Znovuzvolen byl v letech 2001, 2003 a 2005, a byl tak jedním z nejdéle sloužících republikánských předsedů ze všech států v USA. Vedl delegaci Wisconsinu na celostátním sjezdu republikánů v New Yorku v roce 2004 a byl zástupcem vedoucího na sjezdech v roce 1992 a 1996. V letech 2002 až 2006 zastupoval Wisconsin v celonárodním republikánském výboru pro procedurální záležitosti. V letech 1993 až 1999 byl finančním ředitelem Republikánské strany Wisconsinu a od roku 1991 do roku 1999 byl jejím tajemníkem. Velvyslanec Graber a jeho žena Alexandria Graber žijí v Shorewoodu ve Wisconsinu. Mají dva syny Scotta a Erika. Richard Graber vystudoval Duke University v roce 1978 a práva vystudoval na Bostonské universitě v roce 1981. Převzato AC
Redakce Bulletinu přeje jeho Excelenci velvyslanci v České republice panu Richardu W. Graberovi v jeho diplomatické činnosti v naší zemi mnoho úspěchů a krásné chvíle při poznávání lidu této země. Redakce Bulletinu
letového provozu a některých podnikatelských aktivit. 2/ Zástupci vedení základny budou mít možnost zasahovat do činnosti okolních samospráv. Závěr Vyvolal-li v některých čtenářích tento článek pocit marnosti nad osudem lidstva, nebylo to mým záměrem. Těm z vás, u kterých tento článek vyvolal větší aktivitu, přeji dokonalou logiku při uvažování s poukazem na známou poučku, že „každý inteligentní člověk je schopen se ve věci správně rozhodnout, má-li k dispozici všechny potřebné informace“. Ostatním přeji, aby se nad zmiňovanými problémy zamysleli, protože některé budou muset dříve či později stejně sami řešit. A protože by nebylo správné, abych sám jasně nevyjádřil svůj názor, říkám s vědomím si všech mě známých kladů a záporů této základně ANO. V Praze dne 15. 11. 2006 J. Holub vicepresident SP USA
dokončení ze strany 2 kontrolu nad celou řadou oblastí, včetně ozbrojených složek, což vyplývá z našeho členství v EU a NATO. Argumenty pro vybudování základny. 1/ Náklady na vybudování antibalistického systému přesahují možnosti našeho státu, ale i možnosti EU. 2/ Vysoká účinnost moderního antibalistického systému. 3/ Zvýšení ochrany území a stability státu. 4/ Posílení významu státu v mezinárodním měřítku v rámci EU a NATO. 5/ Zvýšení účinnosti státních bezpečnostních složek. 6/ Příjem do státního i místního rozpočtu. 7/ Zvýšení zaměstnanosti ve službách. 8/ Výrazné zlepšení infrastruktury oblasti. Námitka: 1/ V okolí základny dojde k omezení pohybu osob, 3
Nelahozeves = Dvořák Letošní třináctý ročník Festivalu Dvořákova hudební Ne-
Žádost redakce pro autory příspěvku do Bulletinu
lahozeves probíhá od konce května do půli září s volně pojatou netradiční dramaturgií. Jeho hosty jsou komorní soubory (Verner collegium, Schulhoff Quartet, České noneto), sólisté (Marian Lapšanský), operní soubory (Popelka opera uvádí dílo Z. Zahradníka) a také zajímaví zahraniční hosté (Schuilkill Community Chorus z USA).
Redakce prosí autory článků
Dne 23. 6. se v pražském Rudolfinu představil sbor Santa Clara Chorale s dirigenty T. Colohanem a Ch. Clowdusem,
a oznámení, aby pro zjednodušení
který za doprovodu členů Symfonického orchestru
a přehlednost zasílali své příspěvky
Českého rozhlasu vystoupil v programu „Ve stopách
na adresu:
Mozarta“. Obě uvedená Mozartova díla – Regina coeli C dur KV 276 a Velká mše c moll KV 427 – mají společnou
Bláha Jaroslav
konstantu, kterou je jeho obdiv ke kompozičním tech-
Lužická 7
nikám Bacha a Händela. Americký sbor, který působí od
120 00 Praha 2
roku 1963, podal obdivuhodný výkon opřený o sólisty (R. T. Maggiová, R. Haan, B. Petrovič, R. M. Reuter). V průběhu večera zazněla i evropská premiéra díla soudobé americké skladatelky P. L. Quistové Requiem for the People. Liturgická skladba je z rodu soudobých děl, která se přes svou modernost nezříkají návaznosti na tradice. Je melodická ve smyslu jakéhosi pozdního romantismu, výrazově líbezná, pracuje s dualismem tonality. Zatímco Pie
Od 16. 8. do 31. 10. 2006 petici podepsalo 2770 občanů.
Jesu je stavěno na expresivní sólové výpovědi, Benedictus je oživen zajímavými kaskádami pohyblivého rytmu. Nejpůsobivější částí je Agnus Dei, stavěné na prostorově řešeném šepotu textu, který hudbu z kategorie „musica humana“ přenáší do kategorie „musica mundana“. Nápaditá instrumentace, glissanda, užití klavíru, harfy a kon-
Je vidět, že komunistické metody tzv. „boje za mír“ a
trastních poloh idiofonických nástrojů dodalo partituře or-
„proti imperialismu USA“ stále fungují přesto, že „míroví
chestrační pestrost a diváckou přitažlivost.
štváči“ jsou historicky totálně profláknutí. Škoda, protože konečným efektem této osvědčené metody „masáže
Dr. Olga Kittnarová
mozků“ bude zoufalý výsledek referenda, bohužel. A zájem USA o naši zemí, který jsme již několikrát v historii to-
Datum 9. června 2007 rezervujte ve svém kalendáři
lik potřebovali, nyní zahazujeme. Myslím, že je to dosti
na akci pod názvem
hloupé a nešťastné.
„LIBERTY SHIP“
Ing. Přemysl Urbánek
Novodobá forma odboje
Pobočka „SP USA Praha hl. město“ zve členy SP
Ačkoliv se zdá být již téměř jisté, že protiraketová základna Spojených států na českém území nebude, občané i nadále vyjadřují svůj nesouhlas s její výstavbou v ČR. Díky kampani KSČM se tak na Úřad vlády dostala již třetí várka pohlednic, ve kterých české obyvatelstvo protestuje proti zřízení základny a požaduje okamžité jednání.
USA CZ na tradiční sobotní setkání na palubě lodi „ORCA“. Loď je rezervována od 14.00 do 18.00 hod. a to jako vždy s bohatým občerstvením. Je to sice pět měsíců vzdálený termín, ale jistota je nutná. Počasí je
Komunisté navíc „táhnou do boje proti základnám“ i peticemi, které ke včerejšímu dni podepsalo již 43 000 lidí.
zajištěno a proto čekáme na vás.
Petr Prokopec Za výbor pobočky Bláha Jaroslav
19. 10. 2006
4
Chcete vyjádřit svůj názor PRO = www.prozakladnu.cz do davu. Vyslechl jsem i názor, že ne každý, kdo zvládne anglický jazyk, je přítelem Ameriky, s čímž jsem musel souhlasit, protože tyto případy byly z minulosti známy každému, kdo v té době žil a platí i pro současnost a opravdu se s nimi dnes setkáváme. Rád bych dodal, že nelze vybrat jen to pohodlné z amerického kalendáře. Nelze pod značkou, kterou máme, provozovat jen párty, protože ta značka dává větší a hlubší možnosti. Mezi těmi párty mají Američané pulsující život a když je třeba, tak mezi dvěma párty je i boj a ne jen v Americe, ale třeba v Normandii, v Koreji, Vietnamu, Iráku atd. Evropa ale slaví párty, to ostatní se nenosí. Co se chce od nás? Podpořit ten název s tím přátelstvím, co máme v „erbu“. Věřím, že rok 2007 nám dá příležitost a budeme o něco dál a že když Bulletin nevyjde v čase, jak má a dodávám, že jsou to jen ekonomické důvody pro jeho zdržení, sami se u nás informujte o akcích SP USA, které vám poskytneme (Holub, Bláha). Naše názory členů SP USA by měly být slyšet a oslovovat, a to jakýmkoliv možným způsobem, hlavně však prostřednictvím stránek Bulletinu a tím i webu. Iniciativu u nás prokázala schůzka 24. 10. 2006 na půdě velvyslanectví, kde při dvouhodinové debatě za účasti 20 členů došlo i na protibalistický deštník, tedy prostor pro základnu US ARMY u nás v Čechách. Ten, kdo se zúčastnil potvrdí, že debata byla velmi konkrétní s jasným závěrem PRO od všech zúčastněných. Bylo to setkání užitečné, s jasným cílem, s jasným výsledkem. To je to, proč SP USA existuje, splňuje obsah nejen stanov, ale i myšlení těch lidí, kteří v tomto duchu do SP USA vstoupili (a tím nemyslím všech!) a kteří vědí, že přítomnost amerického vojáka v Čechách, a to dnes i v roce 1945, vadí stále stejnému okruhu lidí, se stále stejným myšlením. Jsou to lidé, kterým vadí radikalismus gen. Pattona před 70 lety při osvobození Čech, kdy chtěl, aby Američané skončili válku na Václavském náměstí a stejně tak postup prezidenta Reagana při likvidaci komunistů v Evropě. Oba dva měli pro tyto lidi stejný slovník. Bez výhrad a skrupulí. Jak jsme se my, co jsme byli 24. 10. přítomni na diskusi, přesvědčili, že ne všem členům stačí párty, ale chtějí i činnost s myšlenkou. Přítomnost členského základu společnosti, brát se o to, v co věřím, byla 24. 10. víc než patrná. Díky za to! Dovolte mi, vám všem jménem Bulletinu i svým, popřát mnoho zdraví, spokojenosti a chuti zaslat vaše názory na stránky Bulletinu. Čekají na vás. Bláha
Končí rok 2006, to znamená přání přátelům, zasílání PF, čas předsevzetí, ale i rekapitulace za 365 dnů zpětně. Život jednoho roku spolku není tak mnoho a schopný kronikář tuto dobu hravě zaznamená, pokud jde o běžný schůzovní život, setkání, party. Ovšem existují i jiná hlediska pohledu než fakta do kroniky, je to mravní duch života spolku, kde by v členské základně mělo být více prezentace názorů, větší odvaha vyjádřit se k dění okolo, a to třeba jen ve smyslu obsahu stanov a to slovem nebo článkem. Že je zde málo důvodů, příležitostí, není omluvou. V měsíci září a říjnu jsem dostal devět telefonátů, které komentovaly články v Bulletinu na web stránkách, o kterých jsem se zmínil v minulém čísle a které žádaly, abychom tento trend zachovali a vytvářeli tak pravdivější obraz o veřejnosti než oficiální média. Z některých telefonátů vyplynulo, že jsme v roce 1989 jakýmsi nedopatřením v čase, kdy bájná hydra, politická stařena ve věku 100 let, byla fyzicky na kolenou a bez svých hlav stižených mozkovými chorobami jsme zbytečně souhlasili s podmínkou, že „nebudeme jako oni“, ale že přidáme nádavkem samet, čímž nám byla svoboda doručena včetně infikovaných mikroorganismů schopných adaptability. Které právě díky tomuto heslu přežily do současnosti a mohou dnes volat a psát v médiích – žádné základny, žádné svazky, žádné závazky s USA, s dodatkem, že stačí účast v NATO, které nás ochrání (jako vždy v historii), ovšem bez podstatného doplnění, že tento ochránce svým potenciálem je o 15 let zpět (EU) za Spojenými státy, že EU vydává na obranu 250 miliard eur, což je s bídou polovina toho, co investují Američané do obrany svého prostoru a co je ještě podstatnější je účinnost obranného systému EU, který je oproti Americe desetinový. Zatímco Evropa má 23 programů na výrobu obrněných vozidel, 3 programy pro bojové letouny a 89 programů na výrobu zbraní, Američané dohromady mají 27 zbrojních programů. Šéf parlamentní komise a europoslanec Karl von Vogan doslova říká: “Evropa má prázdné kapsy a příliš málo peněz, aby je mohla vynaložit do obrany. Další velké mínus pro Evropu je rozdělené velení, což může ohrozit životy vojáků”. Snad by to pro názornost stačilo, jak dalece vše vyhovuje našim mikroorganickým přátelům podporujícím referendum a píšťalkové davy na náměstích. Věřím, že tito adaptabilité za 17 let slušně dorostli a jsou si vědomi výroku z médií, že americký voják na našem území je větší záruka bezpečnosti než členství v NATO a stejně tak, že v krizových chvílích je přátelství s Američany lepší než mít na své straně boha. Fakta dodá historie. Pokud bude zájem! Ve SP USA není členství zakončeno třemi nulami na konci, ale hodnota myšlení a projevu by měla být silnější než počet nul a že je to možné dokazují, i ty telefonáty. Ti lidé neznají náplň společnosti, ale mají vlastní názor na dění okolo a nutnost se vyjádřit a nenechat se vtáhnout 5
USA v čele boje za západní civilizaci
vali roli dřívější tatarské Zlaté hordy. Dokonce si stále myslí, že jejich propracovaná ideologie by jim mohla dát někde šanci i nyní. S touto problematikou souvisí i rozdílné chápání státu. Bohužel nejen dle komunistického myšlení je stát organizované násilí. Opak však je pravdou. Státy vznikaly ze sousedských pravidel a ze znechucení z chaotického násilí. Zde by se mohla citovat četná antická literatura. Staří Řekové se dívali na národy bez pravidel jako na barbary. Také dnes chápeme, že teprve dodržování silničních pravidel je předpokladem svobodného cestování. Tak se dodnes učí nejen desatero, ale i římské právo. Filosofie o lidských právech, která byla jedním ze základů USA, je tak dodnes živá. Z těchto zorných úhlů je možno se dívat i na současné dění. Postoj USA tak mnozí ze svých podivných stanovisek nechápou. Výsledek takových výchozích stanovisek je vidět např. v postoji ke konfliktu v Súdánu. V severní části sídlí arabští muslimové a v jižní černoši, kteří jsou křesťané nebo animisti, ale tato jižní část je bohatá na ropu. Severní část tam vedla „svatou válku“ proti jižní části tak, aby místní nepřekáželi v těžbě ropy. Byly tam naftové podniky z Číny, rakouská polostátní OMV (ÖMW) se silnou arabskou finanční účastí (a nyní i v rakouské energetice) a kanadská společnost. Muslimové ze súdánských severských polovojenských jednotek muže postříleli a ženy i děti prodali do otroctví. Byla tam taková nabídka otroků, že jeden měl cenu dvou koz na trhu. Počet otroků se odhadoval asi na 200 000. Mezinárodní organizace otroky vykupovaly (zejména CSI; asi 70 000) a některé pak propustily regiony, které sousedí s jihem (asi 14 000). Je zajímavé, že Američané dotlačili Kanadu, aby se z tohoto místa stáhla, ale i místní vládu k dohodě s jihem. Evropa tento konflikt zcela ignorovala. Přes prohlašovanou svobodu tisku se o těchto hrůzách organizovaně vůbec nic nepsalo, ani nevysílalo. Později se tento konflikt rozšířil i do Dárfúru, který je v jihozápadním Súdánu. Zde však sídlí černí muslimové a tak tam bojují bílí muslimové proti černým, nicméně muslimové i v tomto případě rasového konfliktu dále mluví o „Svaté válce“. Není tam však ropa, a tak se nejen v Evropě, ale i u nás o tomto konfliktu nějaké zprávy již objevily. Samozřejmě je přáním ropných šejků, aby měli volné ruce a kdykoliv mohli přivřít kohouty s ropou do celého ostatního světa. Z tohoto zorného úhlu je možno také chápat rakouskou kampaň proti Temelínu. Petr Jílek
Již za první světové války Američané zvrátili vývoj válečného konfliktu ve prospěch demokratických států dohody. (Při této příležitosti je vhodné připomenout nedoceněnou úlohu našich legionářů. Naši tehdy v Rusku zadrželi návrat masy téměř půl milionu německých zajatců na frontu, což jim umožňovala dohoda bolševiků s Němci. Bylo to v rozhodující chvíli, ještě před nástupem armády USA.) Ve druhé světové válce Američané nejen podstatně pomáhali v Evropě, ale nesli celou tíhu bojů v Tichomoří v boji s císařským Japonskem. (Málo se ví, že zejména v některých fázích bojů měli Němci na západní frontě podstatně více divizí a lepší zbraně než na východní). Po druhé světové válce organizovali pomoc UNRA pro zdecimovanou Evropu. Pak to byl Marshallův plán (European Recovery Program – ERP), který pomohl západní Evropě se konečně postavit na vlastní nohy. Paradoxně však právě touto pomocí vzniká rozdělení nejen Evropy, ale celého světa na demokratické a totalitní seskupení. Studená válka se měnila v normální válečné konflikty tam, kde si komunisti mysleli, že je nějaká díra v plotě. Byl to krvavý konflikt v Koreji a pak ve Vietnamu. V těchto místech to byla americká politika a jejich vojáci, kteří zastavili, nebo organizovali zadržování komunistické rozpínavosti. Pak to rudí zkoušeli v rámci tzv. národního osvobozeneckého boje v mnohých státech světa. Tyto snahy připravily o život miliony lidí, ale mimo jiné zruinovaly celou komunistickou ekonomiku. K tomu rovněž pomohla i úspěšná americká politika prezidenta Reagana, která moderní technologií, zejména pak přípravou tzv. hvězdných válek Sověty uzbrojila. Bylo to podobné, jako když se v hospodě trumfují furianti a objednávají rundu pro všechny. Samozřejmě, že někomu dojdou prostředky jako prvnímu. Tato skutečnost pak dotlačila komunisty k ústupkům, a díky této americké politice jsme nyní opět svobodní. Odborníci říkají, že lidská povaha se posledních 10 000 let moc nezměnila. Proto tam, kde není vhodná legislativa, vznikají nové konflikty. Jedná se o státy, které opustili koloniální protektoři, a které nemají příslušnou tradici, nebo státy s jiným životním stylem. Možno připomenout, že otrokářské systémy byly na západě soukromé, ale na východě státní. Komunisti znárodněním zřídili jakýsi státní kapitalismus a pak spíše feudální státní systém, kde zastá-
6
by. Vystavovala v New Yorku, Los Angeles, Bostonu, Chicagu, Philadelphii a v roce 2006 na podzim opouští výstava Ameriku, aby zakotvila na Palackého univerzitě v Olomouci, na New York University a na Americkém centru v Plzni i v Polském institutu v Praze. Takže jsme rádi, že rozšířenou kolekci těchto vynikajících portrétů předkládá Americké centrum i nám a my můžeme jen doporučit tuto výstavu shlédnout. A mimoděk, jako zvláštnost, mohu podotknout, že autorka používá ke své práci starou Leicu M3 ranqebinder, která skončila s výrobou v roce 1964. Hodnocení díla Nancy Cramptonové provedlo mnoho významných osob opravdu s velkým O a byla všechna pozitivní. Pro názornost uvádím alespoň dva. Philip Roth: Fotografie Nancy Cramptonové jsou unikátním svědectvím naší literární přítomnosti. Jsou tu všichni – včetně těch, kteří už mezi námi nejsou a všichni jsou plni života. Norman Mailer: Nancy zná rafinovaný a tajemný způsob, jak udělat zatraceně dobrou fotku. A zvláštní na tom je, že to celé dělá zdánlivě bez námahy. Stovku prací Nancy Cramptonové najdete v její první knize Writers (Spisovatelé), kterou dostanete v knihkupectví Big Ben Book Shop v Malé Štupartské 5, Praha 1. Tuto akci Američanů není nutné více komentovat, ale přijít, vidět a věřit, že stejná bude i budoucnost Amerického centra. Bláha
Ve čtvrtek 7. prosince 2006 bylo ve Vratislavském paláci v Praze na Malé Straně slavnostně otevřeno v nových prostorách Americké centrum. Tato americká iniciativa je pro Pražany tím nejlepším, co ze strany amerického velvyslanectví mohlo přijít. Otevření proběhlo za účasti představitelů amerického úřadu v čele s jeho Excelencí velvyslancem Spojených států panem Richardem W. Graberem, který pronesl krátký uvítací proslov. Nové prostory mají svoji komorní atmosféru, která plně vyhovuje zamýšlenému účelu, tzn. přivést sympatizující veřejnost a žíznivým zde podat koktejl směsi informací, přednášek, konferencí, koncertů nebo výstav. Právě to poslední – výstava, která byla součástí otevření, tedy i vernisáží, byla vynikající zatěžkávací zkouškou číslo jedna a tak i může být hodnocena, protože dokázala, že i při síle pozvaných osobností a novinářů, kteří zaplnili tyto komorní prostory nového centra, dovedla upoutat zájem všech přítomných na vystavená díla fotografky Nancy Cramptonové, rodačky z Philadelphie, žijící v New Yorku. Zde pracuje pro literární centrum Unterberg Poetry Center. Svou práci soustřeďuje na významné spisovatele naší do-
V NOVÝCH PROSTORÁCH
Socha Svobody oslavila 120. narozeniny, ale zůstane nadále nepřístupná Socha Svobody je nejslavnějším symbolem New Yorku i celých Spojených států amerických. Od roku 1984 je zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Dvě spirálovitá schodiště se 354 schody vedou až do koruny v hlavě sochy. Tam se najednou vešlo až 40 lidí. Od teroristických útoků na New York a Washington z 11. září 2001 je však koruna i pochodeň nepřístupná. Bylo tak rozhodnuto z bezpečnostních důvodů, protože se dalo předpokládat, že jako jeden ze symbolů USA by se mohl stát rovněž terčem teroristů. Od té doby se řada lidí, organizací i amerických zákonodárců pokouší dosáhnout opětného zpřístupnění sochy. Správa národního parku, pod nějž tato turistická atrakce spadá, však nedávno znovu rozhodla, že zůstane i nadále uzavřena a nebude zpřístupněna návštěvníkům. Ve stanovisku parku se uvádí, že poměrně úzké schodiště vedoucí ke koruně sochy, by v případě útoku nebo požáru neumožnilo rychlou evakuaci a znamenalo by ohrožení pro mnoho lidí. Veřejně přístupný zůstal aspoň podstavec, na jehož hranu vede 192 schodů. Za této komplikované situace prošlo téměř bez povšimnutí velké výročí – 120 let od slavnostního odhalení sochy! Stalo se tak 28. října 1886 rukou tehdejšího prezidenta Clevelanda, za hřmění 21 dělových salv a za účasti téměř miliónu obyvatel New Yorku. Ale co předcházelo? Socha Svobody byla zkonstruována v Paříži a 4. července 1884 byla předána americkému velvyslanci jako dar francouzského lidu Američanům, jako výraz přátelství a spojenectví obou národů v průběhu Americké revoluce 1776. Pouze Francie tehdy poslala do Ameriky své vojáky. Autorem tohoto skvělého díla je sochař Fréderic Au-
guste Bartholdi, který nejdříve vytvořil malý hliněný model o výšce 120 centimetrů. Teprve na čtvrtý pokus se odvážil na monumentální výšku dívčí postavy 46 m a úplně na konec dokončil hlavu. Za model pro ženskou tvář si vybral Isabelu Eugenii Boyer, vdovu po proslulém výrobci šicích strojů Isaaku Singerovi. Socha má hmotnost 225 tun, z toho 31 tunu váží tři sta měděných desek snýtovaných na mohutné kostře, kterou drží ve vzpřímené poloze ocelová konstrukce, navržená Gustavem Eiffelem, autorem proslulé pařížské „Eiffelovky“. Hlava sochy je vysoká 5,3 m, široká 3 metry. Pravá ruka měří 12,8 metru a do pochodně se za normálních časů vešlo 12 osob. Koruna má 25 oken, symbolizujících nejdůležitější drahokamy vyskytující se na zemi. Zdobí ji sedm paprsků, představujících svobodu zářící přes sedm moří do sedmi světadílů. V levé ruce drží socha desky znázorňující vyhlášení nezávislosti, s nápisem JULY IV MDCCLXXVI (4. července 1776). Desky jsou 7,2 metru vysoké, 4,2 metru široké a 61 centimetr silné. U nohou sochy leží rozťatá pouta tyranie. Betonový podstavec váží 27 tisíc tun a je v něm umístěno American Museum of Immigration. Výška podstavce je 47 m, celková výše celé stavby je tedy 93 m. Pokud byste se nyní dostali jako turisté do New Yorku, můžete projít jedenácticípou pevností Fort Wood, vystoupit na horní promenádu s výhledem na newyorský přístav a vyjet výtahem do pozorovatelny podstavce s výhledem do všech stran. Odtud můžete nahlédnout i do nitra sochy přes skleněný strop. Koruna a pochodeň, do nichž bylo možné vystoupat po schodech, zůstávají uzavřeny. Z dobového tisku vybral J. Klička
7
Informace ze semináře AC
maoistických a podobných organizací, včetně jejich nové narko-mafie. Nyní se k nim přidružil arabský terorismus, který díky krátkozraké evropské politice má v západní Evropě silné zázemí. Ti všichni však mají mezi sebou velmi dobře propojené vzájemné vazby, které jsou pro nás velmi nebezpečné. To je také zřetelně vidět z toho, jak se na půdě OSN vzájemně podporují. Nyní, kdy dokonalou ochranu má nejen USA, ale i Rusko, je sebevražedné jednat se světovými agresivními silami s nějako přihlouplou smířlivostí a nechat se jejich nehoráznou drzostí přesvědčovat, že svou obranou ohrožujeme sebe i druhé. Na základě historických zkušeností víme, že nejvíce byl a bude ohrožen právě ten nejslabší článek. Pro nepřátelské síly, které pečlivě hledají nějakou díru v plotě, bychom se jako nejslabší článek obrany mohli tak stát přednostním cílem právě my. Petr Jílek
Dne 6. 9. 2006 proběhl v zasedací místnosti Amerického informačního centra USA (AC) v Praze seminář na téma „Středoevropské think tanky” a podpora demokracie v zahraničí“. Náplň semináře tvořily přednášky a diskuse k problémům a zkušenostem středoevropských a východoevropských států z transformace k demokracii a tržní ekonomice. Semináře se zúčastnilo několik desítek osob, byli to zástupci veřejně prospěšných společností (VPS) z ČR i ze zahraničí, dále novináři a další. Úvodní části byl přítomen i velvyslanec USA v ČR pan William J. Cabaniss. Po úvodním slově velvyslance hovořili o svých zkušenostech a poznatcích pan Patrick Egan, ředitel pro střední a východní Evropu Mezinárodního republikánského institutu USA a pan Petr Mareš, poradce Asociace pro mezinárodní otázky. Hlavní zmiňované problémy v průběhu semináře Společnost v transformovaných zemích podléhá určité setrvačnosti v myšlení a stereotypu v jednání, projevující se v malé aktivitě lidí, ale i v množství byrokratických a dalších překážek. Stále převažuje u lidí pocit, že oni sami nemohou ve společnosti mnoho změnit. Byrokratické aparáty těchto zemí si chtějí zachovat monopol v řízení a projevují snahu omezovat činnost VPS. Ve společnosti je zřetelná nedůvěra k činnostem VPS, neboť tyto bývají často zneužívány k jiné činnosti, než kterou deklarují. Působení těchto seminářů a přednášek je převážně zaměřeno na lidi, kteří v této oblasti již aktivně působí, je však třeba aktivovat i lidi, kteří zatím o činnost VPS nejeví zájem. Financování činnosti VPS bývá nejčastější problém. První pozitivní zkušenosti Objevují se noví lidé, schopní účinně pracovat v oblasti VPS. Lidé z VPS mohou pomocí svých bývalých kontaktů napomáhat k šíření demokracie do dalších států. Dochází ke změně diplomatické politiky USA, která zvyšuje důraz na komunální politiku, včetně občanských sdružení. Závěr Hlavní úlohou VPS je přinášet širší spektrum názorů, myšlenek a pohledů, včetně návrhů řešení k problémům, jimiž se zabývají nebo by se měly zabývat státní a obecní správní orgány a celá společnost. Významným faktorem při této činnosti je však i to, že umožňuje zapojit do řídícího společenského procesu více lidí. J. Holub
Příspěvek pro Bulletin z pobočky Litomyšl.
Country večer V pořadí již druhý „Country večer“ v hospodě „Na ranči“ v Poříčí u Litomyšle pořádala pobočka SP USA Litomyšl dne 29. července 2006. Stejně jako předešlý rok, největším problémem bylo počasí. Celé odpoledne bylo nádherné, slunečné a tak se prohlídka historického města se spoustou zajímavých a krásných památek vydařila. Účastníci navštívili i renesanční zámek, který je na seznamu UNESCO, stejně jako rodný byt našeho nejslavnějšího rodáka Bedřicha Smetany. Navečer jsme se přemístili do areálu hospody „Na ranči“ v nedaleké vesnici Poříčí u Litomyšle. Tou dobou se, bohužel, začalo počasí kazit a pořádný liják na sebe nedal dlouho čekat. Nezbylo než vyčkat uvnitř hospody na to, že se počasí umoudří a umožní konání celé akce venku v hezkém přírodním areálu. To se naštěstí také stalo a po chvíli již měla country kapela „Ahasvéři“ z České Třebové rozbalené své nástroje na novém parketu, kde se posléze začalo tančit. O občerstvení bylo vydatně postaráno, jediné co nás mrzelo je, že majitelka areálu již nenabízí rožnění selete, jak dříve slibovala. Účastníci z jiných poboček, kteří na tuto akci přijeli z Ostravy, Krnova, Hradce Králové, využili možnosti se ubytovat přímo v areálu, kde byl nově zřízen i penzion.
Kdo je připraven, není překvapen: Naivní představy lidí o trvalém míru měly, bohužel, vždy velmi krátké trvání, a to nejen po prvé, ale i po druhé světové válce. Jsme však rádi, že tentokrát jsme s Evropou i s Američany na jedné lodi. Na této lodi jsou však také i populističtí politici. Ti však mají zájem pouze o sebe a mistrně dovedou manipulovat s veřejným míněním, a to nejen ve svůj prospěch. Tak však podstatně ohrožují naši bezpečnost. Je proto nutné se snažit veřejné mínění v případě protiraketové obrany trochu narovnat. Je zde velká zkušenost s politikou Mnichova, kdy podobní politici přivedli západní demokracie téměř do záhuby. Agresivní je v současné době pomatené vedení KLDR a dobře organizované zbytky mezinárodních fundamentálních
Na nedělní ráno jsme si domluvili sraz a společný výlet do nedalekých Nových Hradů na prohlídku stále hezčího zámku, kde je instalovaná výstava historického nábytku, zapůjčená z Uměleckoprůmyslového muzea z Prahy. Po prohlídce a občerstvení v zámecké cukrárně jsme se rozloučili a rozjeli zpět domů. Každé takové neformální setkání členů z jiných poboček je vítanou příležitostí si popovídat o fungování organizace. Proto se budeme společně těšit na již domluvený další „Country večer“, který se uskuteční na stejném místě v sobotu 28. července 2007. Srdečně zvou pořadatelé této akce SP USA Litomyšl. Josef Zölfl
SPOLEČNOST PŘÁTEL USA SOCIETY OF FRIENDS OF THE USA Česko – americký klub The Czech – American Club Na Poříčí 6, 110 00 Praha 1, Czech Republic tel.: 224 210 813
REDAKCE: J. Bláha, BULLETIN SP USA mobil: 721 910 475 Na Poříčí 6, 110 00 Praha 1, CZECH REPUBLIC
6 8
