z èeské a slovenské Vídnì a okolí

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

Superkrátká vernisហprobìhla 3. 5. 2006 v Èeském centru ve Vídni. Umìlec Petr Nikl si výstavu svých obrazù otevøel sám krátkým pìveckým èíslem s doprovodem kytary. Petr Nikl, absolvent Akademie výtvarných umìní v Praze, získal øadu ocenìní (Cena Jindøicha Chalupeckého – 1995, soutìž o nejkrásnìjší èeskou knihu – 2002), úèastnil se festivalu Cirkus v New Yorku – performance, je autorem prezentace ÈR na Expo 2005. Návštìvníci se v Èeském centru potìšili prohlídkou Niklových obrazù malých i velkých rozmìrù, jež vysílaly vlny klidu. (mb)

Výstava SOVY – Symbol vzdelania a múdrosti Ve Slovenském inštitútu ve Vídni byla 18. 5. 2006 otevøena výstava SOVY – Symbol vzdelania a múdrosti. Majitelkou

Zyklus 1. O Tschechien – „Ferne Nähe“ V rámci Künstlerische Nachbarschaften Tschechien – Niederösterreich byla 21. 4. 2006 otevøena výstava Zyklus 1. O Tschechien – „Ferne Nähe“ v Stift Lilienfeld. Zúèastnilo se jí svými díly dvanáct výtvarníkù z ÈR a Rakouska. Èeskou republiku vedle Jiøího Èernického, Tomáše Císaøovského, Mileny Dopitové, Veroniky Holcové, Krištofa Kintery, Karla Malicha a Jana Merty prezentoval nejen v èeské Vídni známý Jan Brabenec. Z rakouských umìlcù se na výstavì pøedstavili Franz Beer, Arnulf Rainer, Markus Redl a Hannah Stippl. Výstavu otevøel velvyslanec ÈR v Rakousku, dr. Rudolf Jindrák a LR dr. Petra Bohuslav, v zastoupení zemského hejtmana dr. Erwina Prölla, pozdravné projevy pøednesli Herbert Schrittwieser, starosta mìsta Lilienfeld, a prelát Mag. Matthäus Nimmervoll, opat kláštera Lilienfeld.

Konference „Musik. Verfolgung. Freiheit“ Ve dnech 3.-5. 5. 2006 se konala na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni a ve Wiener Konzerthaus konference „Musik. Verfolgung. Freiheit.“ – Verfolgte Musikschaffende – verdrängte Musik in den totalitären Regimen in Europa des 20. Jahrhunderts. Konferenci uspoøádalo rakouské ministerstvo zahranièních vìcí spoleènì s ministerstvy zahranièních vìcí Èeské republiky, Polska, Slovinska, Maïarska a Slovenska pøi pøíležitosti rakouského pøedsednictví v EU.

Výstava Welt aus Glas Hrabì a hrabìnka Pilati von Thassul zu Daxberg a Dr. Cornelia Mensdorff-Pouilly otevøeli vernisហvýstavy Eine Welt aus Glas – Kunst und Design im Herzen Europas, která byla otevøena 10. 5. 2006 v Barockschloss Riegersburg v Dolním Rakousku pod záštitou ministrynì školství Rakouska Elisabeth Gehrer, velvyslankynì Rakouska v ÈR dr. Margot Klestil-Löffler, velvyslance ÈR v Rakousku dr. Rudolfa Jindráka a generální øeditelky ORF dr. Moniky Lindner. Výstavu zahájili svými projevy dr. Monika Lindner, dr. Rudolf Jindrák a Mag. Carl Aigner, øeditel NÖ Landesmuseum v St. Pöltenu. Výstava potrvá do 5. 11. 2006.

Výstava Recycling – Reflexionen über die wahren Werte und Marginales Landeshausgalerie Ausstellungsbrücke v St. Pöltenu otevøela 30. 5. 2006 výstavu Recycling – Reflexionen über die

$

wahren Werte und Marginales. Výstavu uvedl Milan Ráèek, vedoucí Landeshausgalerie Ausstellungsbrücke, a dr. Martin Michalitsch, poslanec Zemského snìmu Dolního Rakouska. Výstava potrvá do 25. 6. 2006.

Zleva: øeditelka Slovenského institutu Mag. Theodora Chmelová, slovenský velvyslanec Prof. dr. Josef Klimko, ministr zahranièí SR JUDr. Eduard Kukan, jeho manželka Zdenka Kukanová a èeský velvyslanec JUDr. Rudolf Jindrák (foto: Vladimír Èevela) sbírky je manželka slovenského ministra zahranièí paní Zdena Kukanová. Její sbírka, možná nejvìtší na svìtì, dnes obsahuje nìco více než tisíc objektù. Jsou to sovy z rùzného materiálu jako porcelán, textil, døevo, umìlá hmota èi kov, ale také rùzných velikostí, barev, nìkteré jsou i pletené. Její sovy byly již vystaveny nejen na Slovensku, ale také napø. v New Yorku, Moskvì èi Praze. 8. bøezna 2004 bylo založeno obèanské sdružení SOVIÈKA, jehož cílem je podpora vývoje hodnot v oboru dìtské výchovy. Toto sdružení nabízí hospodáøskou a finanèní pomoc mladým talentùm a taktéž poskytuje pomoc postiženým dìtem a mládeži. Viz www.sovicka.sk.

Spoleènost Rotary Club Na základì pozvání spoleènosti Rotary Club se sídlem Geras/Waldviertel pøestavila Dr. Marie Brandeis v minulém mìsíci èlenùm Rotary Clubu svou knihu Wir kamen von anderswo... Na setkání v Maissau, které zahájil prezident Rotary Clubu Mag. Gilbert Zinsler, pøestavil autorku kni-

O perzských básnikoch a neabstinujúcich agnostikoch: ¼ubomír Feldek ako hos Literárnych revov Dada Nagya vo Viedni Neve¾ká miestnos Rakúsko-slovenského kultúrneho spolku sa opä zaplnila – ako vždy, keï príde Dado Nagy vyspoveda osobnos zo slovenskej literárnej oblasti. Tentokrát nás v rámci povestných Literárnych revov navštívil známy slovenský spisovate¾, prekladate¾, „fantastický interpretátor veršov, diel a básní“ (cit. D. Nagy) ¼ubomír Feldek. ¼ubomír Feldek preložil nieko¾ko Shakespearových diel. Preklad Shakespearovho Sna svätojánskej noci (pod¾a Feldeka je práve tento slovosled správny) a Hviezdoslavova hra Hájnikova žena ho inšpirovali k napísaniu hry Horor v horárni, ktorá sa hrala na doskách èinohry SND. Pán Feldek spomenul minuloroèné výroèie úmrtia básnika Sergeja Jesenina, ktorý bol známy závislosou od alkoholu a svoj život ukonèil samovraždou. Na otázku Dada Nagya, èi sú aj normálni básnici, ¼ubomír Feldek odpovedal: „Dúfam, že nie.“ A pridal historku o tom, ako sa do intelektuálneho rozhovoru dvoch duchovných zapojil vetou „My agnostici nahrádzame metafyziku alkoholom,“ na èo mu jeden z nich vtipne odpovedal: „Berieme aj vás.“ Dado Nagy nám predstavil aj preklad Dušana Tarage¾a Vražda ako spoloèenská udalos, ktorá vysvet¾uje, ako zabi tak, aby neutrpela spoloèenská prestíž. Dielo pochádza od dvoch amerických autorov, ako inak, vrahov, toho èasu za mrežami a má by pokusom zodpoveda otázku, èi umenie polepšuje ¾udí. Keïže „básnik nemôže by abstinent“ (¼. Feldek), dozvedeli sme sa aj o prvom perzskom básnikovi, ktorý písal štvorveršia, Omarovi Chajamovi, ktorý rád vo svojom diele provokatívne vzdával hold Bacchusovi a jeho družine a iným témam, v islamskom svete nadmieru dráždivým. Chajamova tvorba sa Feldekovi ve¾mi zapáèila a tak jeho verše preložil do slovenèiny s feldekovským zvyèajným vtipom a zmyslom pre satirickú pointu. „Šastný to národ, ktorý má Chajama dobre preloženého – èiže Slováci sú šastný národ.“ (¼. Feldek) S typickou satirou poznaèenú odpoveï sme dostali aj na otázku Dada Nagya, kto sa vlastne stane dobrým básnikom a literátom. Po prvé, ten, „kto èítal dobrú literatúru, má šancu, že aj nieèo dobré napíše“, a po druhé „Èítaj, èítaj a nevypytuj sa. A pi!“ Ale aby veèer nepôsobil sám ako alkoholická satira, preèítal nám pán Feldek aj vlastný, životnou trpkosou okorenený fejtón Pocta Jožkovi Lettrichovi. A upozornil nás na dôležitos uctievania si významných ¾udí – aj keï žia¾ už post mortem. Štvrtého mája sme sa na Otto-Bauer-Gasse dozvedeli ve¾a. Nielen z oblasti novej literatúry, ale aj tej staršej

a najmä z literatúry prekladu. Pretože: „Pre národnú kultúru sú dôležité preklady rovnako ako pôvodná tvorba.“ (Andrea Ozábalová)

Dvakrát nové knihy Dòa 9. mája sa uskutoènila na Viedenskej univerzite, Inštitúte pre východoeurópske dejiny prezentácia dvoch nových zaujímavých kníh: doktor Paul Ullmann prezentoval svoju knihu Eine schwierige Nachbarschaft: Die Geschichte der diplomatischen Beziehungen zwischen Österreich und der Tschechoslowakei von 1945-1968 a pani doktorka Beata Blehová prezentovala svoju knihu Der Fall des Kommunismus in der Tschechoslowakei.

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

hy Rozhovorù DI Wolfgang Schuhmann. Se zájmem si posluchaèi vyslechli nejen struènou charakteristiku knihy, ale i základní informace o Kulturním klubu Èechù a Slovákù v Rakousku, jenž knihu Rozhovorù vydal. Pro vìtšinu to byla zcela nová zpráva o historii i souèasném stavu èeské národnostní skupiny ve Vídni. Rotary Club založil v roce 1905 v Chicagu Paul Harrys. Tato organizace se vìnuje humanitární pomoci. V souèasnosti existuje Rotary Club ve 163 zemích svìta.

Ako hostia sa na prezentácii zúèastnili dr. Arnold Suppan, prednosta Inštitútu pre východoeurópske dejiny, dr. Alfred Kohler, dekán historicko-kultúrnovedeckej fakulty, dr. Elisabeth Vyslonzil, riadite¾ka Východo- a juhoeurópskeho inštitútu, a Richard Kisling, asistent vydavate¾stva LIT, v ktorom obe diela vyšli. Kniha pani doktorky Blehovej otvára nový rad kníh inštitútu Europa Orientalis, ktorý sa bude orientova na dejiny východnej Európy a ich súvislos s dejinami západnej Európy. Kniha pána doktora Ullmana vychádza ako 20 zväzok radu Wiener OsteuropaStudien. Obe knihy vydalo vydavate¾stvo LIT Verlag GmbH Wien, Krotenthallergasse 10, 1080 Wien, tel. 01/409 56 61, fax: 01/409 5697, e-mail: [email protected]. (ao)

Rozhovor s Marekom Vašutom 8. mája Kulturní klub na èeskom ve¾vyslanectve premietal film Román pro ženy, v ktorom si hlavnú mužskú rolu zahral herec Marek Vašut. Prijal naše pozvanie do Viedne a po filme som mala èas sa s ním trochu porozpráva. Po celý èas rozhovoru mi odpovedal krásnou, èistou slovenèinou. AO: Dobrý deò, pán Vašut, chcela by som sa Vás popýta na Vaše herecké zaèiatky. Ako ste sa dostali k herectvu, túžili ste vždy sa sta hercom? MV: Nie. K herectvu som sa dostal tak, že ma v roku 1966 deduško priviedol na konkurz na film Káa a krokodíly. Do filmu som sa dostal a potom to už pokraèovalo. Ako sa tak pekne po slovensky povie – prischlo mi to.

$

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

AO: Máte nejaké nesplnené herecké sny? Nejakú rolu, ktorú by ste si raz v živote chceli zahra? MV: Ani nie. Herecké role beriem ako prichádzajú a každá ma svojím spôsobom zaujme. AO: Ïakujem Vám pekne za rozhovor a dúfam, že sa opä stretneme. Želám ve¾a pracovných aj osobných úspechov. (Andrea Ozábalová)

Jiøí Gruša zùstává v èele mezinárodního PEN klubu

Populární herec a moderátor Marek Vašut a autorka rozhovoru Andrea Ozábalová – Klub (foto: Eva Zemanová) AO: Momentálne sa natáèa film Juraja Jakubiska Love Story Bathory o živote krvavej grófky Alžbety Báthoryovej. Môžete mi o òom nieèo porozpráva? MV: V tomto filme hrám iba malú rolu a nemôžem o òom ešte ve¾a prezradi. Ale páèi sa mi jeho scenár, historická téma je zaujímavá – má taký humorný nadh¾ad. AO: Na Slovensku teraz pôsobíte èastejšie. Úèinkovali ste v seriáli Medzi nami, pôsobíte v relácii Nákupná horúèka, nedávno ste moderovali slovenskú Miss. Vyhovuje Vám rola moderátora? MV: Áno. Aj keï musím poveda, že je to podla mòa najažšia disciplína. Je to ove¾a ažšie ako herectvo – na javisku vám totiž môžu pomôc kolegovia, ale moderátor to má celé v rukách, musí vedie, èo príde, dobre improvizova. V takýchto programoch je všetko presne stanovené, èlovek si nemôže dovoli chybu. Je to taký adrenalínový šport. AO: Dovo¾te mi kompliment – hovoríte krásne po slovensky. Kde ste sa tak dobre nauèili? MV: Vo¾akedy, za Èeskoslovenska, bolo ešte všetko dvojjazyèné – divadlo, televízia, knihy, tak som vnímal obe reèi rovnako. Okrem toho, slovenèina sa mi ve¾mi páèi – je taká ¾ubozvuèná. Vïaka nej dostávam šance ako moderátor aj na Slovensku.

Host Marek Vašut, Eva Zemanová (Klub), Helena Basler (Klub) a David Mohelský, ZÚ (foto: Vladimír Èevela)

$

Øeditel Diplomatické akademie, èeský básník a spisovatel a bývalý velvyslanec ÈR ve Vídni, diplomat Jiøí Gruša, zùstává v èele mezinárodního PEN klubu. Gruša, který má za sebou tøíleté pøedsednické období, byl na 72. mezinárodním kongresu PEN klubu v Berlínì znovu zvolen. Oznámila to kanceláø PEN klubu s tím, že sedmašedesátiletý literát nemìl protikandidáta.

Výstava Žena – šperk v Mariánských Lázních V novì otevøené galerii Spoleèenského domu Casino v Mariánských Lázních probìhla 12. kvìtna vernisហvýstavy Žena – šperk. Mezi vystavujícími umìlci ze sdružení ART kolegium se také nacházejí exponáty èesko-vídeòského výtvarníka Jana Brabence. Výstava potrvá do 18. èervence 2006. Umìlci: TomᚠBosambo, Jan Brabenec, Magdalena Monhartová, Stanislav Pokorný, Vítìzslav Stoklasa, Romana Strnadová, Martin Šrámek, Dušan Tejkal, Evženie Tomková-Towenová a Josef Velèovský.

Hospùdko, hospùdko malá si mohou vesele zpívat èeští krajané ve Vídni. Je zde totiž nìkolik takových hospùdek a restaurací, kde si èlovìk popovídá a pobaví se. Mezi ty nejznámìjší patøí napø. Böhmerwald, Povidl, Böhmische Kuchl a Švejk. Právì u Švejka hrála nedávno country skupina BOBO. Kdo si potrpí na tento typ muziky, tak si pøišel na své. Zbývá dodat: Milí krajané, pøijïte také nìkdy mezi známé a pøátele si trochu potlachat. (foto a text: Vladimír Èevela)

Zpìvná atmosféra u Švejka

Krásné poèasí s témìø letními teplotami provázelo úèastníky zájezdu Austro-Bohemia Klubu o víkendu 22.-23. dubna do chránìné krajinné oblasti Moravský kras. V sobotu dopoledne jsme dorazili do mìsteèka Èerná Hora a prohlédli si zde známý pivovar. První písemná zmínka o tomto pivovaru pochází z roku 1530, kdy panství Èernou Horu vlastnili bratøi Tas a Jaroslav Èernohorští z Boskovic. Od té doby se tam pivo vaøí bez pøestávky do dneška. V souèasné dobì vyrábí a dodává na trh pivovar Èerná Hora sedm originálních druhù piv – TAS, Moravské Sklepní, Páter, Kern, Ležák, Granát a Kvasar (pivo s pøísadou medu). Kromì sedmi druhù piv produkuje i svìtovou novinku – pivní aperitiv Black Hill.

Pivovar Èerná Hora Po vynikajícím obìdì v restauraci Kopeèek v obci Rajec-Jestøebí pokraèovala naše cesta do Lysic. Tato obec je poprvé pøipomínána roku 1308 s jejími prvními držiteli, pány z Kunštátu, kteøí zde postavili støedovìkou tvrz. Vodní tvrz se v první polovinì 17. století zmìnila na renesanèní zámek, který prošel v následujících stoletích øadou pøestaveb. Svou pùvodní podobu si ponechala renesanèní terasovitá zámecká zahrada. V bohatì zaøízených interiérech veøejnosti pøístupné národní kulturní památky lze obdivovat sbírky skla, soubory orientálních umìleckých pøedmìtù, zbraní vèetnì japonských. Významné jsou i knihovny, z nichž jedna je pøipisována slavné rakouské spisovatelce Marii Ebner von

Zámek Lysice

Eschenbach, rozené Dubské. Výpravný interiér státního zámku dnes slouží také veøejnosti pro nìkteré slavnostní pøíležitosti, jakými jsou napøíklad svatební obøady. Zde jsme ocenili pøedevším výkon naší prùvodkynì, která nás zjevnì zpamìti nauèeným nìmeckým výkladem zanícenì zasvìcovala do historie této skvostné památky. A my jsme pro ni na oplátku byli velmi sympatickou skupinou. Prohlídkou lysického zámku sobotní program zdaleka nekonèil. Po krátké jízdì jsme vystoupili pøed nenápadným domkem v obci Olešnice, kde již po ètyøi generace rodina Danzingerova vyrábí tzv. modrotisk. Pan Danzinger, mistr svého oboru, nás provedl dílnou, kde se dodnes dodržuje pùvodní postup ruèního tisku døevìnými formami a barvení plátna pøírodním indigem. Pøetlumoèení jeho výkladu do nìmèiny pro nìmecky mluvící úèastníky zájezdu se ujala paní Eva Zemanová. Zaøízení dílny je stále pùvodní, jako výroba sama a majitel vìøí, že jim ještì aspoò dvì generace bude sloužit, protože napøíklad starý mandl se dvìma papírovými a jedním kovovým válcem by jim dnes už nikdo na svìtì nebyl schopen vyrobit. Výroba je výhradnì ruèní a závislá na zruènosti mistra. Døevìnými formami se vzor tiskne na plátno, ale dnes také napø. na popelín. Látka se pak napne na tzv. korunu a ponoøí se do 2 metry hluboké v zemi zapuštìné kádì z borového døeva, která obsahuje barvivo. Po vytažení je látka nejprve zelená, ale postupnì pøed oèima oxidaèním procesem zmodrá. Ponoøování a vytahování látky se nìkolikrát opakuje a jen mistr rozhodne, kdy je proces ukonèen, tedy, kdy je dosaženo té správné modré barvy a vzorek je krásnì bílý. Dnes se už do modrotisku nikdo neobléká, a tak najdete v pøilehlé prodejnì pøedevším rùzné dekoraèní pøedmìty – vycpaná zvíøátka, nástìnné dekorace s nápisy, umìlecké dopisnice, ale také pár praktických výrobkù, jako jsou kuchyòské chòapky èi zástìry. Však si skoro každý z naší skupiny odtud nìco na památku odvezl. Nocovali jsme v hotelu Macocha v Blansku a druhý den hned po snídani jsme se rozjeli do oblasti nejvìtšího jeskynního systému Èeské republiky. Jeskyní je tam více než tisícovka, ale jen ètyøi jsou zpøístupnìny veøejnosti

Propast Macocha – Punkevní jeskynì, nazvaná podle tudy protékající øíèky Punkvy, jeskynì Sloupsko-šosùvská, Kateøinská a Balcarka. My jsme navštívili jeskyni Punkevní a známou propast Macocha, která dostala jméno podle povìsti, která se zde vypraví: Zlá macecha, náøeèím macocha, se chtìla zbavit svého nevlastního synka shozením do propasti. Ten se však zachránil zachycením o strom a køikem pøivolal døevorubce. Za podlý tento èin byla pak do propasti shozena jeho zlá macecha. Oblast je atraktivním turistickým rájem, jezdí zde ekovláèek, kabinová lanovka vás vyveze nad propast, lodièkou projíždíte úzkými a nizouèkými vodními chodbami jeskynì. Obdivujete se pøitom krápníkovým útvarùm a zároveò uhýbáte hlavou stropním výènìlkùm. Chodit po jeskyní musíte ovšem také, chodbièkami i po schodech, a vždy po chvilce se prostor rozšíøí a jste zas v jiném „zdobeném sále“. Pøíroda si tu vyhrála – vytvoøila tu za-

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

Víkendové putování po Moravském krasu

Punkevní jeskynì

$!

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

jíèka, andìla, hrad na kopci, barokní panenku. A tìch rùzných sloupù! A stalagmit a stalaktit pøímo proti sobì jen s malièkou mezerou – prùvodci jim tu øíkají Romeo a Julie. Protože se k sobì už nikdy nedostanou když posuvem horních vrstev už vápenec shora nekape a stalaktit tak už nikdy „nedoroste“. Bloumali jsme po obchùdkách se suvenýry a snad každý tu nìco pro sebe našel. A pochodili jsme tam celkem dlouho, protože na sluníèku bylo pøece jen pøíjemnìji po hodinì strávené v temnotì jeskynì pøi 7 o Celsia. Odpoledne už následovala pouze krátká návštìva vyhlášeného poutního místa – mariánského chrámu v Køti-

Kostel ve Køtinách nách. V pùvabném køtinském údolí vybudovali již na poèátku 13. století premonstráti z Brna kostel a malý klášter. Základní kámen souèasného chrámu byl položen roku 1728 a v roce 1750 byl chrám benedikován (požehnán). Souèasná velmi rozlehlá a nápadná stav-

Ve dnech 15. a 16. bøezna letošního roku uspoøádala Zemská školní rada pro Dolní Rakousko jubilejní dvacátý roèník dolnorakouské olympiády z cizích jazykù. Dìjištìm soutìže se stalo stejnì jako v pøedchozích letech hlavní mìsto Dolního Rakouska Sv. Hippolyt/St. Pölten. V rámci soutìže, mimochodem nejvìtší svého druhu v celém Rakousku, probìhla rovnìž – podobnì jako v minulých letech – celorakouská olympiáda z èeštiny, letos již pošesté. Soutìže v cizích jazycích se v tomto roce zúèastnilo 350 studentù a studentek z celkem 116 všeobecnì vzdìlávacích i odborných støedních škol. Bìhem dvou soutìžních dnù posuzovaly jazykovou kompetenci soutìžících zkušební poroty, sestávající z rodilých mluvèích a univerzitních i støedoškolských uèitelù pøíslušného jazyka. Podveèer druhého soutìžního dne byl pak vyhrazen slavnostnímu vyhlášení vítìzù a udílení cen, jež se konalo za úèasti zástupcù školství, hospodáøství a veøejného života. Pøedávání diplomù a cen, které letos vìnovalo tøicet firem a institucí, se ujal prezident Zemské školní rady pro Dolní Rakousko, pan dvorní rada Adolf Stricker. Soutìžilo se ve dvaceti kategoriích v celkem deseti cizích jazycích, v angliètinì, francouzštinì, italštinì, španìlštinì, latinì, klasické øeètinì, maïarštinì, ruštinì – a v neposlední øadì právì také v èeštinì. Desátým soutìžním jazykem byla nìmèina: soutìže se totiž už tradiènì zúèastnili také zahranièní studenti

z Èeska, Slovenska, Bulharska a Maïarska, kteøí si zde mohli otestovat své øeèové dovednosti v nìmèinì, jež je pro nì cizím jazykem. Zde bylo letos nejúspìšnìjší Slovensko, vítìzem mezi 24 soutìžícími se stal vloni „bronzový“ Juraj Gryga z Gymnázia Pierra de Coubertina v Piešanech. Jednoznaènì nejbohatší úèastí na letošním roèníku jazykové olympiády se mohla pyšnit pochopitelnì angliètina (128 soutìžících), následovaná francouzštinou (55 úèastníkù) a dalšími románskými jazyky a latinou a v tìsném závìsu pak ruštinou (španìlština – 26 úèastníkù, latina v kategorii šestiletého studia – 25 soutìžících, v kategorii ètyøletého studia – 19 soutìžících, italština – 21 kandidátù, ruština – 19 soutìžících), ale èeština jako jazyk zhruba desetimiliónové jazykové komunity zde byla se svými 13 soutìžícími zastoupena také dùstojnì a poètem úèastníkù se rovnala klasické øeètinì a výraznì pøedstihla maïarštinu (7 úèastníkù). O zdaøilý prùbìh èeské èásti soutìže se zasloužila její koordinátorka Mag. Johanna Bossniak-Aimet (gymnázium ve Wolkersdorfu a Obchodní akademie v Mistelbachu) a organizaèní tým ve složení Mag. Klaudia Laister (Vyšší odborná škola turismu v Øíèi/Retz), Mag. Jarmila Doležalová (Vyšší odborná škola turismu v Øíèi/Retz) a Mag. Iva Scherz (Gymnázium a Obchodní akademie v Lavì nad Dyjí/Laa an der Thaya). Pøedevším však podìkování za zorganizování celé soutìže patøí jejímu iniciátorovi, panu dvornímu radovi Prof. dr. Bernhardu Seyrovi, inspektoru

Slavnostní zakonèení – pøedávání diplomù za èeskou èást soutìže

Zahranièní vítìzové soutìže v nìmèinì pøi pøebírání ocenìní

Šestý roèník jazykové olympiády z èeštiny

$"

ba pochází z pozdìjší doby a vznikla podle projektu stavitele italského pùvodu Giovanniho Santiniho. Díky své architektuøe a vnitøní výzdobì patøí k nejcennìjším památkám barokního slohu na Moravì. Souèástí poutního chrámu je i nevelký ambit (krytá okružní chodba) s rajským dvorkem uprostøed. V ambitu je krásná barokní kaple nesoucí jméno sv. Anny. Zdi ambitu i kaple jsou ozdobeny množstvím obrazù. Jsou to votivní obrazy malíøù-amatérù, ze kterých na první pohled vyzaøuje zbožnost a úcta k Pannì Marii Køtinské. Po tolika zážitcích a plni nových dojmù jsme nastoupili zpáteèní cestu do Vídnì. (detto)

Kromìøíž podesáté Vlastenecká omladina už 15 let jezdí do Kromìøíže, kde v posledních letech pravidelnì hostuje v sokolovnì na po-

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

pro slovanské jazyky pøi Zemské školní radì pro Dolní Rakousko. Jazykovou kompetenci úèastníkù hodnotila tøíèlenná porota, jejímiž èleny byly Mgr. Drahomíra Denerová (zástupkynì øeditele Gymnázia dr. Karla Polesného ve Znojmì), Mag. Dominique Kalteis (vyuèující èeštiny na Obchodní akademii v Øíèi/Retz) a dr. Taána Vykypìlová (asistentka pro západoslovanskou jazykovìdu na Ústavu slavistiky Univerzity ve Vídni). Své jazykové dovednosti prokazovali soutìžící nejprve v poslechovém testu (porozumìní neznámému mluvenému èeskému textu) a posléze v asi ètvrthodinovém pohovoru se zkušební komisí. Obsahem ústní zkoušky byla jednak volná konverzace, jednak rozhovor a vyprávìní na jedno z pøedem stanovených témat. Vedle bìžných tematických okruhù, jako jsou napøíklad rodina, škola, zamìstnání, volný èas, záliby, sport, návštìva restaurace apod., se objevila i témata speciálnìjší, napø. Retz a jeho okolí. Vítìzem soutìže, a tedy i výhercem penìžité odmìny ve výši 300 €, se svým pøesvìdèivým vystoupením stal Werner Steiner z Gymnázia v Lavì nad Dyjí/Laa an der Thaya, který v loòském roèníku získal první místo v kategorii „èeština jako volitelný pøedmìt nebo tøetí živý jazyk“. Druhé místo obsadila Monika Neustifter (Vyšší odborná škola pro ekonomická povolání v Mistelbachu), následovaná Katharinou Pilwarsch z téže školy, obì získaly vìcné ceny (MP3 pøehrávaè za støíbrnou a digitální audiopøehrávaè za bronzovou medaili). Na ètvrtém místì skonèila Katrin Kubica (Obchodní akademie v Bejdovì nad Dyjí/ Waidhofen an der Thaya), na pátém pak Nicole Scharf z téže školy. Dále porota ocenila velmi pìkný výkon Petry Waigner z Gymnázia v Lavì nad Dyjí/Laa an der Thaya. Všem jmenovaným k jejich hezkému úspìchu srdeènì blahopøejeme a dovolujeme si vyslovit upøímné uznání také jejich uèitelùm a uèitelkám. Závìrem je tøeba ještì øíci, že potìšující nebyly jen výkony vítìzù, nýbrž také skuteènost, že jazyková úroveò všech soutìžících, tedy nejen tìch nejlepších, byla obecnì velmi dobrá, a to jak mezi úèastníky, kteøí se èeštinu uèí jako povinný pøedmìt, tak mezi tìmi, kteøí si ji zvolili jako tzv. volitelný pøedmìt nebo tøetí živý jazyk. Zájem soutìžících o èeskou olympiádu i jejich výkony jsou jasným svìdectvím o tom, jak opravdu dobrou práci odvádìjí všichni (zde bohužel ponìkud nespravedlivì nejmenovaní) uèitelé èeštiny, kteøí vzbuzují (a co je ještì vìtší umìní – i udržují) zájem studentù o tento jazyk, a navíc i dokázali získat své žáky pro úèast v soutìži a pøipravili je na ni. Jim a jejich žákùm patøí proto právem podìkování za to, že se soutìže zúèastnili – bez nich by nebylo pro koho organizovat. Vedle úsilí uèitelù a zájmu studentù je tu ještì jeden faktor, který má na úspìšnosti prosazování výuky jazykù sousedících státù (mezi nimi i èeštiny) v Dolním Rakousku významný podíl, a tím je institucionální podpora tìchto snah – a zde je tøeba ocenit zásluhy Zemské školní rady pro Dolní Rakousko. (Taána Vykypìlová, Institut für Slawistik d. Universität Wien)

Podìkování Sokolské župy Hanácké divadelnímu spolku Vlastenecká omladina zvání Sokolské župy Hanácké. 13. kvìtna to bylo jubilejní desáté pøedstavení, ve kterém jsme podruhé zahráli westernkomedii Tenkrát v San José. Tak jak stálo toto pøedstavení ve Vídni koncem dubna pod špatnou hvìzdou, tak nám bylo v Kromìøíži všechno vynahrazeno. Sokolovna byla vyprodaná, herci se tìšili dobrému zdraví a publikum vdìènì a s nadšením kvitovalo trampské písnièky a smálo se Zdenkovu cimrmanovskému humoru. Závìreènou melodii Glory, glory aleluja jsme snad zpívali spolu s publikem desetkrát. Dostalo se nám opìt hodnì pocty a slávy, pánové obdrželi víno z arcibiskupských sklepù a hereèky nádherný kvìtinový koš. Spolek jako celek pak dostal zarámované podìkování s následujícím textem: SOKOLSKÁ ŽUPA HANÁCKÁ v Kromìøíži ÈESKÉ VLASTENECKÉ OMLADINÌ z Vídnì K patnáctileté vzájemné spolupráci a k desátému divadelnímu pøedstavení westernové komedie „Tenkrát v San José“ v Sokolském domì oceòujeme zájem a práci celého divadelního souboru OMLADINY z Vídnì. Svými vystoupeními soubor významnì pøispìl k oživení kultury v našem mìstì a èistým èeským jazykem se pøihlásil ke kultuøe svých pøedkù. Jarmila Kozáková jednatelka Sokolské župy Hanácké

JUDr. Ing. Oldøich Mohyla starosta Sokolské župy Hanácké

V Kromìøíži dne 13. kvìtna 2006 Po skonèení jsme tentokráte nezùstali v Kromìøíži, ale jeli dále 30 km do pùvabné vesnice Brusné v Hostýnských vr-

$#

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

ších, kde na nás èekal penzion ve mlýnì, který se datuje od roku 1377! To bylo velké pøekvapení pro nás pro všechny strávit tento významný veèer v místech, kterým procházely dìjiny. Na interiéru byla vidìt láskyplná ruka a péèe, èíšník nám servíroval vynikající jídlo a pití a nechybìla ani naše dobrá prùvodkynì, moravská slivovice. Jirka Èech mìl tentokrát velkou výdrž, protože hrál na kytaru až do èasných ranních hodin všechny písnièky, co ho napadly a my jsme si k nim krásnì notovali s našimi kromìøížskými pøáteli. Ráno jsme pak ukáznìnì nastoupili vèas k odjezdu, protože nás èekalo ještì bourání kulis, naložení do pøívìsu a uhánìní k domovské Vídni na Èaj o páté. Bìhem hostování máme vždycky spoustu zážitkù a je to oboustranné potìšení nás i našich hostitelù. Obì strany to však stojí i hodnì námahy, finanèních prostøedkù a ochotnické ochoty – ale právì proto z toho máme nakonec takovou radost! (aVa)

Slavnostní akt V paláci Porcia ve Vídni bylo ve støedu 17. kvìtna 2006 v odpoledních hodinách slavnostnì udìleno vyznamenání – Goldenen Verdienstzeichens der Republik Österreich umìleckému vedoucímu divadla MOKI (Mobiles Theater für Kinder – existuje již 33 let) Mag. Stefanu Kulhánkovi za jeho podíl na rozkvìtu dìtského divadelnictví v Rakousku a za podporu a šíøení dìtského divadla i za hranicemi Rakouska. Vyznamenání Rakouského spolkového kancléøství pøedal ministerský rada Dr. Alfred Koll, vøelé a osobní laudatio pøednesl dvorní radní Dr. Christian Kuhn. Slavnost byla podmalovaná hudbou Franze Schuberta. Vedle èetných hostù a pøátel se slavnostního pøedání vyznamenání zúèastnili i šastní rodièe vyznamenaného, kteøí pøijeli na oslavu z Bratislavy. Slavnostního aktu se úèastnila pøedsedkynì Kulturního klubu ing. H. Basler, která jménem Klubu a svým gratulovala Mag. Kulhánkovi a jeho rodièùm k význaènému vyznamenání. Spoleènì s Mag. Stefanem Kulhánkem byla vyznamenaná i rakouská malíøka a scénáristka Mag. Maria Hoffmann-Decker. Red. pozn.: S Mag. S. Kulhánkem vedla pøed nìkolika lety rozhovor dr. M. Brandeis, který najdete v její knize rozhovorù Pøišli jsme odjinud... A pokud máte o divadlo MOKI zájem, mùžete se více dozvìdìt pod www. theater-moki.at, 1040 Wien, Blechturmgasse 14, tel. a fax: 01/505 98 06, e-mail: [email protected].

Spolkový prezident Heinz Fischer s manželkou Margit v koncentraèním táboøe Mauthausenu na tzv. Appellplatzu

Vzpomínka ženských obìtí Letošní pietní akt v bývalém koncentraèním táboøe Mauthausenu v nedìli 7. kvìtna 2006 byl v prvé øadì vìnován vzpomínce na zde inhaftované ženy (8 000 žen a dívek). Slavnostní øeè pøednesla Hannah Lesing, generální tajemnice Fondu odškodnìní. Vzpomínkového aktu v èele se spolkovým prezidentem Heinzem Fischerem se zúèastnilo na 12 000 lidí. U èeskoslovenského památníku, který byl letos nákladnì obìma státy restaurován, se sešli tak jako každým rokem bývalí vìzni a poèetné výpravy z Èech a Slovenska. Èeskou a Slovenskou republiku oficiálnì zastupovali velvyslanci dr. R. Jindrák a Prof. dr. J. Klimko spolu s diplomaty a vojenským doprovodem. Projevy zahájil prezident Comité International de Mauthausen Walter Beck z Prahy, poté se chopili slova oba velvyslanci. Èeská vládní delegace položila také vìnce a kytice nejen k Èeskoslovenskému památníku, Pamìtní desce zøízené ÈR, k Památníku obìtí brnìnských vysokých škol, ale také ke všem Pamìtním deskám zøízeným èeskými menšinovými spolky. Vzpomínkové slavnostní tryzny v bývalém koncentraèním táboøe Mauthausen se úèastnili z èeské menšiny pouze manželé Petøíkovi a paní Irma Trksáková, která pøežila koncentraèní tábor v Ravensbrücku.

Školství národnostních skupin ve Vídni

Mag. Stefan Kulhánek a dr. Alfred Koll (foto: Livio Srodic/HBF)

$$

V pondìlí 15. kvìtna v ORF KulturCafé, v rámci „Wiener Volksgruppengespräche, probìhla pódiová diskuse o zákonu týkajícího se školství národnostních skupin v Rakousku. V úvodním referátu se k právní situaci ve školství vyjádøil Prof. dr. Bernd-Christian Funk z Institutu pro státní a správní právo Univerzity Vídeò. Podle jeho názoru mají národnostní skupiny právo na menšinový školský zákon, který je ale neprosaditelný bez politické vùle. Diskusi, kterou moderoval Dr. Baumgartner (pøíslušník maïar-

obavy ministerstva. Z diskuse vyplynulo, že se ze zákonù pøi dobré vùli dají vyvodit rùzné výhody pro menšinové školství, na druhé stranì pøi špatné vùli se ale najde dosti argumentù tento vývoj zdržet èi dokonce zadržet.

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

ské národnostní skupiny – historik a žurnalista), se zúèastnili Mag. Oliver Henhapel, vedoucí sekce „Kultusamt“ ministerstva pro vzdìlání vìdu a kulturu, Mag. Dr. Susanne Brandsteidl, prezidentka Mìstské školní rady pro Vídeò, ing. Karel Hanzl, starosta Školského spolku Komenský, a rovnìž ing. Stefan Pauer, pøedseda Hradsko-chorvatského kulturního spolku ve Vídni. Mj. ing. K. Hanzl uvedl, že zatímco v roce 1993 bylo na privátní èeské škole zamìstnáno 21 osob, zamìstnává jich škola v souèasnosti 68, náklady se ztrojnásobily. Dr. S. Brandsteidl vyjádøila svùj pozitivní postoj k otázce školství národnostních skupin. Mag. Henhapel tlumoèil rùzné

Dipl. Ing. Jiøí Nováèek byl vyznamenán cenou Gratias Agit 2006 V Èernínském paláci v Praze byla 4. kvìtna 2006 pøi slavnostní aktu ministrem zahranièních vìcí ÈR Cyrilem Svobodou udìlena 22 významným osobnostem a organizacím, které se významnì podílejí na šíøení dobrého jména ÈR v zahranièí, cena Gratias Agit 2006. Vedle bývalé ministrynì zahranièí USA Madeleine Albrightové, reprezentantky ÈR v lyžování Kateøiny Neumanové, kambodžského krále Sihamoniho Norodoma, bývalého rektora Univerzity Karlovy Praha Ivana Wilhelma, novináøky Petry Procházkové, spisovatelù Zdeny a Josefa Škvoreckých, kardinála filozofa Tomáše Špidlíka a dalších byl také ocenìn krajan a starosta Sokolské župy Rakouské, Dipl. Ing. Jiøí Nováèek. Krajan a propagátor sokolské myšlenky Jiøí (Georg) Nováèek se narodil 22. øíjna 1927 ve Vídni, kde absolvoval základní vzdìlání v èeské škole Komenského a tam i maturoval. Po maturitì zahájil vysokoškolské technické studium v Èeskoslovensku, po komunistickém pøevratu v roce 1948 dokonèil studium ve Vídni. J. Nováèek se vždy hlásil k èeské národnosti a od mládí byl èlenem vídeòského Sokola. Jako nekompromisní zastánce demokracie se vždy podílel na rozvoji své mateøské jednoty Sokol Vídeò III/XI. Tato jednota se i jeho zásluhou otevøela novým èlenùm – èeským emigrantùm po roce 1968. J. Nováèek podporoval a udržoval kontakty a spolupráci jak se zástupci tehdy zakázaného Sokola v Èeskoslovensku, tak i s Ústøedím èeskoslovenského Sokolstva v zahranièí a podstatnì pøispìl k organizaci sokolských sletù v zahranièí a sokolských setkání v Oetzu. Pùsobil rovnìž v pøedsednictvu Menšinové rady a kromì toho byl a je èlenem dalších krajanských spolkù. V souèasné dobì je starostou Sokolské župy Rakouské. Po roce 1989, kdy znovuobnovená Èeská obec sokolská v Praze pøenechala na žádost J. Nováèka sokolovnu ve



%$ z èeské a slovenské Vídnì a okolí

Ministr dr. Cyril Svoboda, DI Jiøí Nováèek a PhDr. Ing. Zdenìk Lyèka, øeditel odboru kulturních a krajanských vztahù

$&

Výbor Kulturního klubu Èechù a Slovákù v Rakousku upøímnì gratuluje Dipl. Ing. Jiøímu Nováèkovi k udìlení vzácného ocenìní – Ceny Gratias Agit 2006 Èeskou republikou. Potìšilo nás, že návrh na toto vyznamenání, spoluiniciovaný Kulturním klubem a podpoøený Sokolem III/XI, byl Ministerstvem zahranièí Èeské republiky pozitivnì pøijat a souèasnì výraznì doporuèen velvyslancem ÈR v Rakousku dr. R. Jindrákem. Srdeènì blahopøejeme našemu èlenovi a starostovi Sokolské župy rakouské bratru Dipl. Ing. Jiøímu Nováèkovi k obdržení ceny Gratias Agit 2006 udìlenou Ministerstvem zahranièí Èeské republiky. Dlouholetou nezištnou, pilnou a úspìšnou èinnost br. Dipl. Ing. Nováèka pro vídeòský Sokol, zvláštì jeho zásluhu o znovuvybudování sokolské tìlocvièny v 10. vídeòském okrese, oceòují všichni vídeòští sokolové a jejich pøíznivci a tìší se z tohoto vysokého vyznamenání. Sokolská jednota Vídeò III/XI

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

Vídni X a pozemek pod sokolovnou Sokolské župì Rakouské, se J. Nováèek zasloužil o znovu zapojení v roce 1948 odštìpených sokolských jednot Vídeò I/V a X do Sokolské župy Rakouské. Jeho nedocenitelnou zásluhou je osobní angažovanost pøi výstavbì nové sokolovny v X. okrese, kdy se mu podaøilo získat širokou podporu projektu i nezbytné subvence od rakouského státu (Bundeskanzleramt – Volksgruppenförderung), mìsta Vídnì a jiných. Nová sokolovna je významným centrem sportovního a kulturního života nejen vídeòského Sokola, ale i jiných krajanských spolkù. Jiøí (Georg) Nováèek celý život obìtavì pracoval pro zachování a rozvoj sokolské myšlenky a tradice a v zájmu zachování èeského jazyka a kultury mezi èeskými krajany ve Vídni. Cena Gratias agit je každoroènì udìlováno významným osobnostem a organizacím kulturního, spoleèenského a hospodáøského života, které svou dlouhodobou a systematickou èinností výrazným zpùsobem pøispívají k propagaci Èeské republiky v zahranièí. Ocenìní Gratias Agit založilo Ministerstvo zahranièních vìcí Èeské republiky v roce 1997.

Povodòové škody na trati Vídeò – Bøeclav Dubnová povodeò zanechala na trati z Vídnì do Bøeclavi škody ve výši pøibližnì 40 miliónù €. Na dvou místech byly kompletnì podemlety koleje. Na mnoha místech je také silnì poškozen železnièní spodek. Ve stanici Dürnkrut, která byla kompletnì pod vodou, byla znièena trafostanice, øídící centrum zabezpeèovacího zaøízení a teprve nedávno novì otevøený podchod. Situaci navíc ještì komplikuje fakt, že na nìkterých místech kolem trati voda neopadla a bude muset být odèerpána. ÖBB plánují od èervna alespoò èásteènì obnovit provoz a ukonèit tak NAD mezi Gänserndorfem a Hohenau. Na poškozeném 12 km dlouhém úseku bude zprovoznìna jedna traová kolej s maximální rychlostí 40km/hod. Zároveò také zaènou stavební práce na druhé traové koleji. Kdy bude celá trasa uvedena do pùvodního stavu se zatím nedá odhadnout. (Ing. Jiøí Zajíèek)

Vídeò hostila mamutí kongres šedesáti státníkù z Evropy a Jižní Ameriky Pod vedením knížete Metternicha na poèátku 19. století se Vídeò zapsala do dìjin. Zde se mocnosti dohodly o tom, jak bude vypadat Evropa po napoleonských válkách. Skoro o dvì století pozdìji se ve Vídni uskuteènil tøídenní summit, který byl v rakouských médií oznaèen za nejvìtší shromáždìní státníkù v tomto mìstì právì od památného Vídeòského kongresu. Do Vídnì pøijelo na 60 státníkù z Evropy a Latinské Ameriky vèetnì kontroverzních vùdcù Bolívie a Venezuely Evo Moralese a Hugo Cháveze. Za Èeskou republiku se jednání úèastnil premiér Jiøí Paroubek a Slovensko zastupoval pøedseda vlády MikulᚠDzurinda. Cílem obøího summitu bylo zvýšit spolupráci mezi zemìmi Evropské unie, Jižní Ameriky a Karibiku. První podobné setkání se konalo v roce 1999 v Brazílii, další dvì následovala ve Španìlsku a Mexiku. Pøíští summit vlád EU, Latinské Ameriky a karibské oblasti, v poøadí již pátý, by se mìl uskuteènit za dva roky v peruánské metropoli Limì.

Argentinská èlenka hnutí Greenpeace a státníci na summitu ve Vídni Návrh závìreèné rezoluce má potvrdit odhodlání k lepší koordinaci pøi uskuteèòování reformy OSN, v boji proti terorismu, drogám a chudobì. Obsahuje Dohodu o užším „strategickém partnerství“, i závazek posílení spolupráce v energetické politice, který se však mùže stát pøedmìtem sporu, protože právì energetických zdrojù se týká bolívijské znárodòování. Jiøí Paroubek na tiskové konferenci potvrdil uzavøení bilaterální smlouvy o posílení hospodáøské spolupráce s Mexikem. Mimo jiné uvedl, že novì ustavená Rada OSN pro lidská práva je velkou pøíležitostí posílit lidská práva nejen v rámci systému OSN. Zároveò vyjádøil spokojenost, že Èeská republika se na její práci podílí od samého zaèátku. „Situace v oblasti dodržování lidských práv se v posledních letech v Latinské Americe zásadním zpùsobem pozitivnì zmìnila. Pøibylo standardních demokratických režimù, s výjimkami již na kontinentu nejsou diktátorské režimy a jen minimum autoritativních,“ uvedl Paroubek. Jednání provázela pøísná bezpeènostní opatøení. Na bezpeènost pøedstavitelù státù, vlád a tøí tisícovek èlenù delegací a novináøù dohlíželo 1 500 policistù. Ve Vídni se konal i „alternativní“ summit za úèasti asi 500 delegátù.

$'

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

V karlovarském hotelu Pupp probìhla pøehlídka rakouských vín

Hvìzda Hedy Lamarr a magazín Elegantní svìt

Calling Hedy Lamarr Do vídeòských kin pøišel v minulých dnech dokumentární film režiséra Georga Mischse Calling Hedy Lamarr. Vídeòská filmová hereèka Hedwiga Eva Marie Kiesel, známá pod umìleckým jménem Hedy Lamarr (1913-2000), se proslavila jedinou filmovou nahou scénou v G. Machatého filmu Extase (1933). Jako „nejkrásnìjší žena“ svìta byla angažovaná do Hollywoodu. Její kariéra po úspìšném zaèátku pozvolna zanikla, hereèka propadá alkoholu a jejím posledním spojením s okolním svìtem je telefon a televize. O tom, že vynalezla vysílaèové øízení torpéd a v roce 1942 pøihlásila spoleènì s Georgem Antheilem (filmový skladatel) další vynález, který se stal až v roce 1958 bází pro mobilní telefony, ví málokdo.

Pøípad støechy pøeènívající do Èeska stále není doøešen Kuriózní pøípad støechy hotelu, která z Rakouska pøeènívá na èeské území, stále není doøešen. Hotel v hornorakouském Guglwaldu stojí pøíliš blízko hranièní èáry s Èeskem a jeho majitel kvùli tomu musí nechat uøíznout asi dvacet centimetrù støechy. Hoteliér s tím ale nesouhlasí; nyní má ještì možnost odvolat se k rakouskému nejvyššímu správnímu soudu. Pøi stavbì hotelu prý vycházel z rakouských map a tím za nastalý problém nemùže. Èeští geodeti ale zjistili, že mapy byly nepøesné, nebo podle nich by se zeï hotelu i se støechou nacházela metr a ètvrt od hranice, což není. O støeše, která se øeší od roku 2004, nedávno opìt jednala èesko-rakouská hranièní komise. Na seøíznutí støechy mají dohlédnout rakouské úøady, jež podle èeské strany pøipouštìjí, že stavbou hotelu byla porušena smlouva o státních hranicích. Hranièní komise se již døíve shodla, že stavbu v metrovém ochranném pásmu bude tolerovat. Èeši ale trvají alespoò na odstranìní èásti støechy.

%

V proslulém karlovarském hotelu Pupp se koncem dubna poøádala rozsáhlá pøehlídka rakouských vín spojená s degustací, která byla prezentována poøadateli jako den vína. Ochutnávalo se nejen samotné víno, ale zároveò si mohli návštìvníci vyzkoušet, jak se vína snoubí s urèitými pokrmy. V Èeské republice mají rakouská vína podobné akce v poslední dobì velmi zapotøebí – pøestože zde v posledních letech spotøeba vinného moku pomìrnì výraznì stoupla, rakouští vinaøi se na zdejším trhu neprosadili, i když podle vìtšiny odborníkù pøedstavují jejich produkty v evropském mìøítku velmi dobrý kompromis mezi cenou a kvalitou. Jenže Èechy lákají spíše vína z jižní Evropy, z Francie, Itálie nebo Španìlska a slušné pozice si v tomto smìru vybudovala i laciná a pøitom èasto vynikající vína jihoamerická nebo australská. To je samozøejmì ovlivnìno i skuteèností, že Èeši si potrpí spíše na èervené, zatímco øada rakouských (stejnì jako moravských) producentù se specializuje spíše na bílé. Svoji negativní roli však mohla sehrát i nepøíliš prozíravá obchodní politika nìkterých rakouských producentù, kteøí prohospodaøili povìst rakouského vína v Èeské republice tím, že dodávali na tamìjší trh naprosto nekvalitní zboží a domnívali se pøitom, že „chudé sousedy“ plnì uspokojí i zboží, které na domácím trhu nemá šanci uspìt. Dnes pøitom situace dospìla tak daleko, že nejvìtší obchodní øetìzec pùsobící v Èeské republice, Makro, pøestal rakouská vína vùbec nabízet, protože o nì dlouhodobì byl jen mizivý zájem. Propagaèní akce podobné té, která probìhla v Karlových Varech, by však mohla pomìry výraznì zmìnit. (MaFr)

Praha v návštìvnosti pøekonává Vídeò Tržby ze zahranièního turistického ruchu loni v Praze dosáhly zhruba 90 miliard korun (asi 3 miliardy) € a poèet cizích návštìvníkù v èeské metropoli dokázal pøekonat i poèty cizích turistù ve Vídni. Podle pøedstavitelù èeské Asociace cestovního ruchu pøitom rostl pøedevším zájem o luxusní ubytování v ètyøhvìzdièkových hotelech, naopak trochu menší zaplnìnost hlásily hotely se tøemi èi dvìma hvìzdièkami. Podle odborníkù to souvisí se zmìnami ve složení lidí putujících do Prahy – zatímco britští turisté putující pøedevším za levným alkoholem a jídlem se postupnì pøesouvají dále na východ, Bratislavy, Varšavy a Talinnu, kde vyjdou jejich pijácké zájezdy ještì lacinìji, na jejich místo nastupují usedlejší a movitìjší turisté, toužící po vyšším komfortu pøi stravování. Zmìna však neprobíhá nijak dramatickým zpùsobem a i v roce 2005 byli Britové nejpoèetnìjší národnostní skupinou mezi zahranièními návštìvníky hlavního mìsta Èeské republiky. Až za nimi následují Nìmci, Italové, Amerièani, Španìlé a Francouzi. Do Prahy táhne návštìvníky pøedevším množství architektonických památek, pøedevším na tzv. Královské cestì. Naopak ménì než by se èekalo je pøitahuje èeská kuchynì – v módì jsou totiž odlehèenìjší støedomoøské gastronomie a navíc se pražské restaurace propracovávají k skuteènì mezinárodní úrovni pomaleji než by bylo záhodno. Jako èeské národní pokrmy jsou stále v mnoha pøípadech nabízeny špatnì a bez invence pøipravené pokrmy, u nichž se „èeskost“ projevuje pøedevším

se stavební firmou Strabag Bohemia nasmlouval, jenže stále není jasné, kdo a jak pøíslušnou èástku uhradí. Pøedstavitelé Státního fondu dopravní struktury pøitom tvrdí, že jihoèeské dálnici nemohou pomoci, protože finanèní prostøedky scházejí ve všech regionech, zejména po letošní tuhé zimì, která silnì poškodila už fungující silnice. Pøedstavitelé fondu tvrdí, že stát by mohl potøebné prostøedky získat vìtším zpoplatnìním provozu erotických linek nebo hlasování v televizních reality show, to jsou však spíše náhlé nápady než nìjaký ucelený koncept øešení. Firma Strabag Bohemia, pro níž stavba dálnice pøedstavuje velkou zakázku, je samozøejmì ochotna o zpùsobu placení i vyjednávat a nabízí, že dobu, po níž se budou hledat finanèní zdroje, je ochotná pøeklenout ze svého provozního kapitálu. Možné východisko pøedstavuje podle zástupcù Jihoèeského kraje vstup soukromého investora. O výhodnosti této varianty se vedení kraje pøesvìdèilo nedávno v Portugalsku, kde se tento zpùsob již nìjakou dobu využívá. Jenže v Èeské republice pùsobí jako varovné memento nepovedená úèast izraelských investorù na výstavbì ostravské dálnice, která skonèila spektakulárním krachem. I proto teï stát k podobným projektùm pøistupuje s krajní opatrností a váhá s udìlením záruk. Jenže Jihoèeši už nechtìjí žádné zdržení. Jediné, co je mùže v souèasnosti trochu uspokojovat, je pøíprava trasy na jih od Tábora smìrem k Bošilci, kde letos úspìšnì probíhá výkup potøebných pozemkù. První stavební práce by zde na mostech pøes rybník Koberný a pøes Èernovický potok mìly probìhnout ještì do konce roku. V bøeznu roku pøíštího pak poèítají se stavebním povolením pro trasu Tábor – Sobìslav. Snad se ambiciózní plány podaøí uskuteènit a v dohledné dobì bude skuteènì možné projet jižními Èechami smìrem k Rakousku po dálnici. Zatím se však objevuje tolik ale, že se to celé jeví spíše jako sen. Ale i sny se pøece obèas podaøí uskuteènit. (MaFr)

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

pøebytkem tuku a nìkdy i ostrého koøení (aby se vypilo víc piva). Mezi suvenýry z Prahy stále pøevažuje výrobky ze skla, ale stále èastìji se zahranièní návštìvy shánìjí po špercích s èeskými granáty, které se pøepravují podstatnì snadnì než vázy a podobné zboží. Nejvíce v Praze utrácejí podobnì jako v jiných zemích Japonci, kteøí zde nechají asi 147 dolarù dennì, po nich následují s malým odstupem Rusové. Tøetí pøíèku pak obsadili Izraelci. Obecnì však platí, že jestliže v poètu návštìvníkù dokáže èeská metropole porazit Vídeò, podunajské velkomìsto naopak mùže být vzorem ve schopnosti vytáhnout návštìvníkùm z kapsy co nejvíc penìz. Svoji roli pøitom hraje i skuteènost, že se Praze na rozdíl od rakouského hlavního mìsta nedaøí pøilákat velice lukrativní tzv. kongresovou turistiku. V tomto ohledu pøedstavuje velkou brzdu pøedevším nedostatek ubytovacích i dalších kapacit, které by odpovídaly nárokùm kladeným na podobné akce. Chybí také dlouholeté zkušenosti, kterými se mohou pochlubit vídeòští organizátoøi podobných akcí, tento náskok však nemusí hrát svoji roli donekoneèna. Ovšem s jedním handicapem bude asi ve srovnání s Rakouskem turistický ruch v Èeské republice zápasit trvale – zatímco Rakousko mùže vedle Vídnì nabídnout i øadu dalších atraktivních lokalit, pøedevším Alpy, èeské zemì prakticky žádné další „želízko v ohni“ nemají. V Praze se realizuje asi 80 % veškerého cizineckého cestovního ruchu v ÈR a tento podíl se spíše zvìtšuje, než aby klesal. Turisty nedokážou v dostateèné míøe pøitáhnout ani taková místa jako Kutná Hora, Karlovy Vary nebo Èeský Krumlov. Ještì horší situace pøitom panuje na Moravì. I když byly podnikány všemožné pokusy o zmìny v tomto trendu, vesmìs skonèily neúspìchem. Dùvodù se dá najít nìkolik – místním samosprávám vìtšinou chybí peníze na dostateènou propagaci a infrastruktura na mnohých místech vypadá stále dost ostudnì, podobným zájezdùm nesvìdèí ani stav èeských silnic. Nicménì napøíklad Jižní Èechy pøiléhající k Rakousku by v budoucnu na pozici turisticky velmi oblíbeného regionu mohly aspirovat ještì více než dosud. Nábìhy v tomto smìru v roce 2002 silnì zabrzdily mohutné povodnì, velká voda èásteènì potrápila jihoèeský kraj i letos. Nicménì obrovský potenciál zde stále zùstává a po vylepšení dopravního spojení mùže Praze alespoò trochu konkurovat, i když jako Grossglockner a další alpské hory asi nikdy tolik tøeboòské a blatenské rybníky pøitahovat nebudou. (MaFr)

Smyslù plné pohovky Design centrum Èeské republiky a Rakouské kulturní fórum v Praze pøipravili spoleènì ke 150. výroèí narození Sigmunda Freuda výstavu pod názvem Smyslù plné pohovky pro Sigmunda Freuda. Do tohoto projektu se zapojilo 22 významných èeských designérù a 16 rakouských, italských a amerických firem. Pokusili se vytvoøit pohovku, na níž by v dnešní dobì Sigmund Freud zpovídal své pacienty. Návštìvníci výstavy mají tak možnost posoudit odlišné pøístupy a netradièní materiály, prototypy nebo již realizované produkty. Výstava bude otevøena do 9. èervna. (mk)

Stavba jihoèeské dálnice do Rakouska ohrožena Výstavba dálnic se v Èeské republice potýká s dvìma klíèovými problémy – houževnatými odporem ekologù v pøípadì staveb narušujících nìjakým zpùsobem životní prostøedí a s trvalým nedostatkem potøebných penìz. Rozestavìný úsek Chotoviny – Mezno dálnice D3, která má vést z Prahy pøes Tábor a Èeské Budìjovice až k rakouským hranicím, trápí druhý z uvedených problémù. Pøestože na jeho dokonèení je tøeba minimálnì 900 miliónù korun (asi 30 miliónù €), k dispozici je ani ne tøetina, konkrétnì 270 miliónù (asi 9 miliónù €). Rozsah letošních stavebních prací na dálnici D3 v hodnotì asi 1,1 miliardy korun stát již

%

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

V Jihlavì další rakouská firma Hlavní mìsto kraje Vysoèina Jihlava patøí k lokalitám, kde se v ekonomice projevuje èesko-rakouská spolupráce, což také odpovídá její poloze relativnì nedaleko hranic. Zdejší èeští podnikatelé vyvážejí do Rakouska své výrobky a dokonce dochází i k pøeshraniènímu poskytování služeb. Rakouské podniky zase ve mìstì hojnì investují a zøizují se zde své poboèné závody. Jako jeden z nejnovìjších pøíkladù mùžeme uvést firmu Balzers GmbH, která se rozhodla využít souèasného boomu automobilového prùmyslu v Èeské republice a oznámila, že v Jihlavì-Èerveném Køíži vybuduje centrum na povlakování materiálù. V souladu se zamìøením firmy pùjde o závod na speciální povlaky zvláštì namíchaných souèástí. Nepùjde o nic gigantického – práci by zde mìlo najít pouze asi 35 lidí, ale na druhé stranì pøináší Balzers velmi slušnou technologickou úroveò. Ostatnì ve svém oboru není tato spoleènost nìjakým neznámým zaèáteèníkem – letos slaví 60. výroèí svého vzniku a její závody mùžeme najít ve 26 zemí celého svìta. Podnik v Èeské republice hodlá uvést do provozu opravdu rychle – již 1. záøí by už z centra v Jihlavì mìly odcházet první hotové výrobky. (MaFr)

Èeské i rakouské dìti pøíliš pijí Statistiky a výzkumy z posledních dob varují – èeské a rakouské dìti patøí vedle svých dánských vrstevníkù k nejvìtším pijákùm alkoholu ve své vìkové kategorii v Evropì. Èeští školáci pak drží dokonce smutný primát, protože zaèínají požívat alkohol vùbec nejdøíve. Svoji roli hraje samozøejmì v Èechách skuteènost, že pivo je èasto nejlevnìjší dobøe chlazený nápoj, který je k dispozici. Navíc mnozí rodièe sami dítìti pivo podávají s odùvodnìním, že zlepšuje trávení. Èím dál èastìji se však v obou zemích objevují pøípady, kdy se školní dìti opíjejí do nìmoty tvrdým alkoholem. Pitky, pøi nichž dochází i k otravám alkoholu, se podle lékaøù pro èást mládeže stávají dokonce bìžnou souèástí životního stylu. I když nemùžeme podceòovat vliv rùzných part, svùj díl viny opìt èasto nesou rodièe, kteøí se více než dìtem vìnují své práci a kariéøe a pøípadné poklesky potomkù se snaží spíš omlouvat než nìjakým zpùsobem øešit. A navíc sami èasto dávají špatný pøíklad. (MaFr)

Ve Vsetínu se inspirují rakouským vzorem Již nìkolikrát jsme se zmiòovali, že rakouská mìsta slouží tìm v Èeské republice jako vzor v oblasti ekologie, pøedevším ve využívání alternativních zdrojù energie pro mìstské potøeby. Další pøíklad tohoto trendu pøedstavuje moravský Vsetín, jehož vedení chce s pøedstihem øešit potíže spojené s postupným vyèerpáváním zásob neobnovitelných zdrojù. Zamìøilo se pøitom zejména na biomasu, kterou chce využít nejenom na vytápìní, ale chce z ní získávat i elektøinu a pohon pro mìstské autobusy. Inspirovalo se pøitom rakouským Güssingem, kde ve spolupráci s vídeòskou univerzitou založili centrum zamìøené na projekty k využití obnovitelných zdrojù, pøedevším biomasy, ale také odpadních rostlinných olejù z fritování a energie solární. Mnohé z výstupù centra pak mìsto Güssing dokázalo využít i pro své potøeby. Vsetín pøitom láká, že podobnì

%

jako jeho zahranièní vzor mùže pøi nové orientaci své energetické politiky využít okolní rozsáhlé lesy a poskytnout místním podnikatelùm šanci na dobrý výdìlek. Moravané pøitom zvažují i následování dalších výše zmínìných projektù z centra v Güssingu, napøíklad výrobu bionafty z odpadových rostlinných olejù nebo elektrárny na sluneèní energii. Pøi svých plánech pøitom poèítají i s penìzi Evropské unie, která by mohla realizaci mnohých pøedstav vsetínských radních mnohé investice do ekologického využívání obnovitelných zdrojù významnì dotovat. Bohužel se však vsetínští zatím nevyjádøili, jestli by také nechtìli pøispìt vlastní høivnou i k samotnému výzkumu nových možností. Bylo by jistì zajímavé, kdyby i v Èeské republice vznikala výzkumná centra zamìøená na zkoumání alternativních variant v energetice. Jejich spolupráce s rakouským pracovištìm by jistì mohla pøinést mnohé vynikající výsledky, které by mohly prospìt obìma zemím závislým v souèasnosti na dovozu ropy i zemního plynu za drahé peníze. (MaFr)

Gastronomie mùže i spojovat Nìkteøí politici se pøi svém boji o národní zájmy vydávají i na pole gastronomie, na nìmž chtìjí hrdinnì hájit odkaz pøedkù. Ale problematika stravování a specifik kuchynì jednotlivých kultur se jistì dá uchopit i mnohem šastnìjším zpùsobem. Hovor o labužnických zážitcích mùže èasto nastolit pøíjemnou a pøátelskou atmosféru i mezi lidmi, kteøí si jinak nemají mnoho co øíct a v jiných otázkách by se možná do krve pohádali. A mezi nejpøíjemnìjší zážitky z cesty èasto patøí vzpomínka na skvìlé jídlo, které jsme zde mìli možnost ochutnat. Obì tyto skuteènosti si uvìdomili odborníci na cestovní ruch v Jižních Èechách, Horních Rakousích a ve Waldviertelu, a proto se rozhodli, že jejich akce na podporu turistiky ve zdejším pøeshranièním regionu zamìøí právì na gastronomii. Doklad nového trendu pøedstavuje mimo jiné i nová skládanka nazvaná Gastronomické a kulturní zážitky tøí regionù, která pøibližuje místní kuchynì a pøipojuje i seznamy restaurací v pøíslušných lokalitách se struènou charakteristikou jejich nabídky. V skládaèce nechybí ani typické krajové recepty – Jihoèeši samozøejmì pøicházejí se slavným tøeboòským kaprem, kterého doporuèují pøipravit na kmínì s koèièákem. Hornorakušané zase dokazují, že vepøová peèínka není oblíbená pouze v Èechách a doplòují ji vedle zelí i knedlíky z podmáslí a selského chleba. Waldviertel pøipomnìl zase tradici svých makových polí a jeho zástupci poskytli pøedpis na nudle s mákem. Tvùrci brožurky pøitom zdùrazòují, že nechtìjí oslovit jenom stále rostoucí øady individuálních turistù putujících za novými a novými kulináøskými zážitky, ale chtìjí gastronomický aspekt zdùraznit i u hromadných zájezdù. Samozøejmì tvrdit, že tøeba do Jižních Èech se nepojede ani tak za nádhernými památkami z rožmberských dob, ale za voòavých a nesmírnì chutným kaprem zní pro mnohé možná trochu svatokrádežnì, ale ruku na srdce – nebylo by to v mnoha pøípadech jen otevøené pøiznání reality? (MaFr)

Výlety pana Brouèka – recenze Ve Volksoper se konala 18. února 2006 premiéra Janáèkových Výletù pana Brouèka v nìmeckém pøekladu Ro-

Rakouský dramatik ocenil spolupráci s èeským divadlem Peter Turrini patøí mezi nejhranìjší souèasné rakouské dramatiky a jeho díla znají v souèasnosti milovníci divadla prakticky na celém svìtì. Turrini èasto kritizuje rakouské malom욝áctví a jako polovièní Ital vyrùstající v Korutanech ostøe napadá projevy intolerance a xenofobie, vedle spoleèensko-kritické polohy však v jeho tvorbì najdeme i jemnìjší a niternìjší práce, mezi nìž patøí i jeho nejèastìji pøedvádìná hra Josef a Marie. Právì tu si zvolil také režisér Martin Porubjak pro inscenaci v pražském Národním divadle. Hlavní role svìøil slovenské hereèce Emílii Vášáryové a Bronislavu Poloczkovi, který už pøed nìkolika lety exceloval v dalším Turriniho dramatu Hotovo, konec! Nynìjší pražská inscenace však bude mít výrazná specifika, která právì do èeské metropole pøilákaly i samotného dramatika – Martin Porubjak se totiž do hry rozhodl zapojit i osobní osudy obou hlavních protagonistù. Peter Turrini, který podle svých slov obvykle pøi režisérských úpravách

Peter Turrini doslova trpí, pražské pojetí schválil. Josef a Marie podle jeho slov vycházejí z rakouských dìjin, nová inscenace pak pøedstavuje adaptaci na èeské pomìry, ale zásadní koøeny zùstávají stejné. Turrini vìøí pražskému provedení i proto, že si dùvìøuje Poloczkovu mistrovství a vynikajícího èeského herce, který bohužel znaènou èást své kariéry zùstával trochu ve stínu ve svých kolegù, oznaèil za „svého herce“. (MaFr)

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

berta Brocka. (Naposledy byla opera uvedena v Rakousku jevištnì v roce 1971, a to ve stejném divadle Jaroslavem Krombholcem.) Burlesknì groteskní dílo nastudovala s vytøíbeným smyslem pro Janáèkùv specifický rukopis britská dirigentka Julia Jones. Orchestr Lidové opery hrál znamenitì. Režie byla svìøena mladé hamburské rodaèce Anje Sündermann, pro niž to byl debut v tomto divadle. Její problematická koncepce se vyznaèovala karikaturní postmoderní nadsázkou, smyslem pro pùsobivý detail a pozoruhodnou situaèní vynalézavostí. Vnitøní smysl osobité poetiky však zøejmì nepochopila. Zatímco scény na Mìsíci s funkèním využitím jevištní toèny byly s výhradami akceptovatelné, obdobnì i výjevy pøed Vikárkou, prostøedí husitské Prahy s deformovanými postavami v nevkusných, víceménì soudobých kostýmech bylo nezvládnuté, konfúzní a v rozporu s intencemi Leoše Janáèka i Svatopluka Èecha. Scéna a pøedevším kostýmy (Sascha Weig a Claudia Kofler) pùsobily bizarnì futuristickým dojmem. Titulního hrdinu ztvárnil Heinz Zednik. Jeho postarší domácí pán byl subtilním elegánem s fešáckým knírkem ve žlutém sáèku a klobouèku, který stále touží líbit se ženám. Sakristiánova dcera Málinka, mìsíèní kráska Etherea i dcera støedovìkého pražského m욝ana Kunka (pìvecky i herecky perfektní Edith Lienbacher), jsou objektem jeho neskrývaného erotického zájmu. A právì erotika je jedním z atributù režijní koncepce. Zednik brilantnì vytvoøil sugestivní, nesympatickou postavu Janáèkova (anti)hrdiny, akcentujíc jeho neomalenost, chamtivost a zbabìlý oportunismus. (Vloni exceloval ve Volksoper v roli principála komediantù ve Smetanovì Prodané nevìstì.) Ferdinand von Bothmer zaujal v exponované trojroli Mazala, Blankytného a Petøíka dobøe posazeným, pøíjemným hlasem, Christian Sist byl dùstojným a starostlivým sakristiánem, mìsíèním Lunoborem a støedovìkým Domšíkem od Zvonu. Nepøesvìdèivì podal trojroli Wurfla, Èaroskvoucího a konšela Mathias Hausmann. Uvedení nároèného opusu svìdèí o dramaturgické vyváženosti Volksoper. Premiérové publikum pøijalo inscenaci se zájmem, ale potlesk byl ponìkud chladný. Opera mìla ještì šest repríz. (Michael Soukup, Harmonie 4/2006, redakènì zkráceno)

Peter Turrini: Rakušan bez portfeje Doma se prý cítí jen mezi òadry své ženy. Dramatik, známý skandalista a autor šokujících textù Peter Turrini (61) žije v Retzu na rakouské stranì hranic a nejmíò tøikrát týdnì si zajede do moravského Znojma na pivo. Teï se tento z nejznámìjších a nejhranìjších nìmecky píšících básníkù zastavil na skok v Praze. Podívat se na novou inscenaci své hry Josef a Marie v Divadle Kolowrat. Ani vìk ho neuklidnil: naše povídání nakonec vùbec nebylo o divadle. K smrti rád provokuje. V rozhovoru pro nìmecký èasopis Der Spiegel nedávno øekl, že Jörg Haider, rakouský postfašistický politik, se ve skuteènosti jmenuje Jiøíèek Hajduška. Že pochází z Èech. Tehdy ho Haiderova partaj zažalovala poprvé. Jiøíèek Hajduška „Zajímavé. Dokud jsem proti haiderovcùm argumentoval logicky a racionálnì, nereagovali. Dokud jsem je oznaèoval jen jako fašizující, nebezpeènou stranu, dali mi pokoj. Ve chvíli, kdy jsem použil mystifikaci, kdy jsem øekl, že nacionalista Haider je Èech, pak vyletìli jak èertík ze škatulky. Žalobu ale bohužel stáhli. To mi bylo líto. Já jsem totiž pøemluvil mnoho svých pøátel, kteøí byli pøed soudem pøipraveni vystoupit jako svìdci, že znají v Èechách rodinu Hajduškovu. Bohužel, nìkdy je humor jediná zbraò,“ øíká Turrini pøes svùj cigaretový dým v klubu pražského Divadla Kolowrat. „Jsem starý levièák. Celý život volím socialisty. Lezou mi na nervy, ale ty ostatní strany mi zpùsobují ještì vìtší utrpení. Já jsem ke komunistùm chtìl, v NDR mì k nim zvali poøád. Ovšem vždycky mì pak vyhodili. Tøeba: mìl jsem tiskovou konferenci ve východním Berlínì, kde jsem se zeptal, jestli mám mluvit pomalu, aby si jejich tajnej od Stasi mohl mùj proslov v klidu zapsat. A už mì expedovali,“ vzpomíná Turrini.

%!

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

Ví velmi dobøe, že nedávno probìhla v èeském tisku zpráva o rozhodnutí Rakouska, že pracovníky z novì pøistoupivších zemí EU, tedy i Èechy, nepustí do Rakouska døív než v roce 2009. Možná až v roce 2011. Impulzivní dramatik ještì více brunátní a hned formuluje dùvod: „Strach. Nejen z nové pracovní síly. Strach srovnávat se. V Rakousku existuje hodnì pøedsudkù: Èeši jsou falešní, Maïaøi líní, Italové kradou, Židé jsou v úpadku. A èím více jste konfrontováni se skuteènými lidmi, tím vìtší je riziko, že se pøedsudek rozplyne, že ho budete muset vyvrátit jako nepodložený – to je strašnì nepøíjemné. A ještì jeden dùležitý motiv strachu: kapitalistické zemì si jaksi zvykly, že se jim hospodáøsky daøí lépe než zemím socialistickým. Nyní poprvé v historii požadují bývalé socialistické zemì svùj podíl na kapitalismu – ten podíl jim patøí. To vyvolává v Rakousku paniku: lidé pøece vìdí, že domy v Retzu byly odjakživa opravenìjší než domy ve Znojmì. Ovšem možná, že za pár let bude líp vypadat Znojmo: je ohrožen rakouský cestovní ruch – další generátor strachu. A navíc, Èešky jsou mnohem hezèí než Rakušanky!“ Pøed lety si vymyslel termín havajizace Rakouska. Teï si myslí, že se Rakousko stává Havají s vlivem estetiky bývalé NDR: „Já nemám nic proti tomu, aby Rakousko vydìlávalo na cestovním ruchu. Vadí mi ale, když Rakousko vypadá tak, jak si zbytek svìta pøedstavuje, že by mìlo vypadat. Prodáváme svou duši turismu. A tohle nebezpeèí hrozí i Praze. Bojím se, že až pøijedu za rok, budou tady pobíhat studenti pøevleèení za Švejka, protože každý turista si pøece myslí, že v Praze musí potkat Švejka. Vytváøíme obrazy pro druhé, a pøitom ztrácíme ten skuteèný.“ Staøí náckové Peter Turrini je jedním z nejvýznamnìjších stoupencù takzvané dramatiky šoku, jejíž autoøi se zaèali radikálnì prosazovat v šedesátých letech. Svlékli herce donaha, zaèali nahlas nadávat publiku (Turrini do nìj i støílel, i když jenom jako), zvraceli nad kapitalisty, neonacisty i m욝áky. Tvrdili, že šokující není jejich tvorba, nýbrž spoleènost, ve které žijí. V Peterovi Turrinim kus skandalisty zùstal: „Žiju dodnes v zemi plné starých náckù. Uvìdomte si: po velice krátké dobì, tøeba hned po roce, mohli zpátky do úøadu nacistiètí soudci, nacistiètí uèitelé se vraceli k výuce ve školách, tehdejší partajníci pøešli do socialistické strany. Celá zemì odložila železnou helmu a nasadila si korutanský nebo štýrský klobouk. To bylo možné jen proto, že se Rakousku ve Státní smlouvì podaøilo oznaèit za první Hitlerem okupovaný národ. To se Nìmcùm nikdy nepodaøilo. Nìmci museli pøed tribunál svìta: tam jsou dodnes a je to tak dobøe. A Rakušané šli do hospody, za barpult, za výèep, jako èíšníci, a tam jsou taky dodnes,“ tvrdí a pøidává k tomu pocit, který má z Rakouska jedenadvacátého století: „Staøí náckové brzy zemøou, aè nikdy nezmoudøeli. Ale rodí se nové nebezpeèí: mladí nezamìstnaní, kteøí mají taky sklony k fašismu: k agresivitì, k nenávisti vùèi cizincùm. Je to logické: tihle mladí lidé nemají budoucnost.“ Peter Turrini má dvaadvacetiletou dceru. Aèkoli si pøál, aby zùstala blízko „statku“ a stala se hereèkou, studuje ekonomii. „Poprvé v historii je tady generace, které se dává jasnì najevo, že ji nikdo nechce, že zùstane pracovnì nevyužitá. Já jsem vyrostl v šedesátých letech, kapitalismus lidi potøeboval. My jsme na tu jejich potøebu kašlali. Stali se z nás hippies: ale jen proto, že jsme velice dobøe

%"

vìdìli, že pøinejhorším zítra seženeme jinou práci. Tahle nová mladá generace ví, že je náhoda, když práci vùbec dostane, a už vùbec není jisté, jestli si práci udrží. Svìt pro nì vypadá jako uzavøená biliárová koule, takže se do ní snaží navrtat díry. A díra mùže vzniknout jen pomocí extrémní agrese: je to výkøik, je to dramaturgie výkøiku v nadìji, že budou vyslyšeni,“ popisuje moderní dobu a moderní dramatiku Turrini, který v dobì, kdy byl ve vìku své dcery, strávil rok s komunitou ostatních hippies na øeckém ostrovì Rhodos. „Užili jsme si dobu literárních i lidských pokusù a omylù, bylo tøeba znovu vymyslet a vyzkoušet svìt. Zase jsem se od té doby tak moc nezmìnil: dnes už mi jen schází síla k sexuálním experimentùm – a fakt, že je moje žena o desítky let mladší, celou vìc jenom ztìžuje.“ V mém životì má místo i láska Když se dívá na zprávy, dokážou ho prý svinstva rakouské politiky zvednout ze židle rychleji než døív. Jen už nepíše politická prohlášení, snaží se místo toho dát hnìv a sílu postavám ve svých hrách: „Døív to bylo opaènì: neustále jsem si politicky otevíral pusu, až jsem zjistil, jak málo èasu mám na psaní. Musím ale øíct, že lidé mì stejnì spíš oslovují v souvislosti se scénami v mých hrách, než že by reagovali na mé veøejné proslovy. Napøíklad Josef a Marie, kterou právì uvádíte v Praze. V podstatì je to hra o osamìlosti. Poté, co ji odvysílala rakouská televize, dostal jsem tisíce dopisù od lidí, kteøí mi psali o tom, jak se cítí sami,“ pøiznává se Turrini k faktu, že v jeho hrách je dnes lidskost, laskavost i nadìje. Režisérùm Turrini zpravidla leze na nervy, protože jim vypráví, jak by si daný kus zrežíroval on sám. Takhle bojoval ètrnáct let (1986-1999) s legendárním režisérem Clausem Peymannem ve vídeòském Burgtheatru. Vytvoøili tak nezapomenutelnou inscenaèní éru, která s pøehledem vplula do uèebnic dìjin divadla. „Dnes mi Peymann chybí. A to proto, že je blázen. Bylo to s ním vždycky velice napínavé. Na zkouškách jsme mìli souboje v hádkách: tuhle peymannovskou vášeò jsem nikde jinde nezažil. Dokonce si pamatuji, že jsme se jednou setkali na Štìdrý veèer a diskutovali o nìjaké scénì. On je èlovìk, pro kterého neexistuje nic jiného než divadlo. A kus tohohle šílenství je i ve mnì. I když u mì má místo i láska. Peymann jenom støídá hereèky.“ Rakušané jsou cibule O Rakušanech tvrdí, že jsou jako cibule: nemají žádné jádro, ale hodnì vrstev: èeské, chorvatské, rakouské. Má k takové teorii dùvod – jeho otec byl Ital a rakouská vesnice, kde žili, je proto nikdy nepøijala mezi sebe. I proto se dnes uznávaný básník nenauèil dokonale nìmecky: nechodil poøádnì do školy, vždycky mìl pøíliš mnoho fantazie a pøíliš málo trpìlivosti, aby se uèil pravopis. „Kromì toho, v mém nakladatelství sedí jedna germanistka vedle druhé a dìlá jim hroznì dobøe zatrhávat v mém rukopise chyby èervenou propiskou. Já tìm dámám nechci ani kazit radost, ani brát práci,“ tvrdí o svém handicapu dnes. S letitou kamarádkou, rakouskou dramatièkou Elfriede Jelinekovou, nedávnou nositelkou Nobelovy ceny za literaturu, vede dodnes nekoneèné debaty o možnosti emigrace: „Vždycky se s Elfriede shodnu na jediném: tu radost, že bychom odešli, Rakušákùm neudìláme.“

nejkrajnìjší beznadìj. Prostì jiná doba,“ povzdychl si Turrini, jenž si dodnes øíká básník vlasti a nemyslí to ironicky. Básník vlasti Mnohá jeho dramata totiž popisují obyèejné lidi, kteøí žijí v jeho vesnici. „Napsal jsem ètyøicet her, polovina z nich se nikdy nevzpamatovala z porážky premiéry. Fascinuje mì, že hry, jež ukazují úplnì nejmenší výøez mé vlasti, jako je napøíklad text Josef a Marie, se hrají po celém svìtì. Dramata, ve kterých jsem se snažil popsat svoji malinkou korutanskou vesnici, zažily svìtový úspìch. Naopak hry, jež se pokoušely vysvìtlit svìt, skonèily totálním fiaskem. To platí i pro moje básnì. Jsou básnì, které popisují korutanské dìtství a mládí: byly pøeloženy do více než tøiceti jazykù. Pak mám poezii, kde všeobecnì vysvìtluju svìt a lásku: ta se ani nevysápala z mého šuplíku,“ doplòuje Turrini, který si o svém povolání rozhodl už v patnácti letech. „Už jako dítì jsem pøemýšlel nad otázkou a odpovìdí zároveò, mé fantazie nikdy nebyly fantaziemi prozaika, vždycky dramatika. Toužil jsem po nìjaké dívce, která o mì nemìla zájem, tak jsem si vymyslel dialog, v nìmž mi øíkala, jak moc se jí líbím – dramatika mì tedy zachraòovala. Když si vymýšlíte, mùžete se pøed svìtem zachránit,“ vyslovuje svoje krédo milovník rakouského vína a èeského piva, jehož dramata už dávno nejsou drastická, naturalistická ani plná sexu, ale mají nádech sentimentu, romantického idealismu a porozumìní. Po zhlédnutí èeské inscenace hry Josef a Marie ale pochopíte, že to rozhodnì neznamená, že stárne. (Veronika Bednáøová, Reflex 19)

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

Šokující tatíkové Ovšem byli by hloupí, kdyby odešli. Turrini patøí ke generaci dramatikù, jež se proslavila tím, že zcela nezøízenì kritizovala a kritizuje souèasné Rakousko. Jejich poèínání se dokonce stalo módou: za hry, které plivou na rodnou zemi, jsou dobøe placeni, uvádìjí jim je nejprestižnìjší divadla, dostávají mezinárodní ceny. Skandál se stal souèástí establishmentu: „Když jsme já, Wolfgang Bauer, Peter Handke, Felix Mitterer nebo Harald Sommer zaèali s nadáváním publiku, používání mluvené øeèi v divadle bylo provokací. O pìt let pozdìji byl dialekt a hovorová øeè na jevišti módní. Je znakem buržoazní spoleènosti, že si ze všeho, co nemùže znièit, jednoho dne udìlá módu. Zaèalo to hippies, pokraèuje to punkery, rappery. Estetické gesto vždycky skonèí v obchodech – pak je tøeba najít nové estetické gesto. Když v mé høe Hon na krysy byli dva herci nazí, všichni mì napadali. Dneska jsou na jevišti jenom nazí lidé a už je to nuda. Já teï napíšu hru, kde se budou všichni oblékat. Myslím, že to bude ta nejvìtší provokace.“ Rakouská dramatika má však po Turrinim své legendární pokraèovatele: napøíklad Wernera Schwaba (19581994), který se v pìtatøiceti letech upil k smrti a zanechal po sobì patnáct dramat (v Èechách jej inscenuje režisér Dušan Paøízek v Divadle Komedie – dosud tituly Prezidentky, Lidumor a Antiklimax). „Werner Schwab a já jsme byli velcí pøátelé, ale poøád jsme se hádali o divadlo. O to, že v mých hrách hraje nadìje centrální roli. Hlavním argumentem Wernera bylo, že je tøeba na diváky vystøílet tu

HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ 20. 1. 1841 se v Žamberku narodil Eduart Albert († tamtéž 26. 9. 1900), èeský pøekladatel, básník a popularizátor èeské poezie (upøímné pøátelství ho pojilo s J. Vrchlickým). Po vystudování lékaøské fakulty, kde se specializoval na chirurgii, pùsobil v Innsbrucku a poté se stal pøednostou chirurgické kliniky ve Vídni. Zde se stýkal s èeskými vìdci, literáty a politiky, propagoval èeskou poezii v zahranièí. Podílel se na nìmeckých pøekladech Poesie aus Böhmen, pøispíval do nìmeckých a èeských periodik a sborníkù. Posmrtnì byla vydána jeho sbírka veršù Na zemi a na nebi (1900) a Pamìti (1950). TomᚠBaa starší (3. 4. 1876 – 12. 7. 1932) Když mladý Baa od roku 1891, tedy od svých patnácti let, pobýval ve Vídni, zabralo prùmìrnému ševci ušití páru bot celé ètyøi dny a vyuèení ševcovskému øemeslu trvalo sedm dlouhých let. Pozdìji údajnì vzpomínal, že mu Vídeò dala jedinou zkušenost: „Je úplnì jedno, že dìláte nejlepší boty na svìtì, když okolo vás není nikdo, kdo by si je mohl koupit.“ Vrací se proto domù na Moravu a se svými sourozenci se v roce 1894 pouští do budování podniku, který má brzy obout polovinu svìta. O tøi roky pozdìji zaznamenává Baa první významný úspìch, možná nejdùležitìjší v celé své kariéøe. Pøichází tehdy na trh s novým typem obuvi a tzv. baovky zná brzy každý. Nápad nahradit èást drahé kùže plátnem umožòuje vyrábìt boty tak levné, že už bylo pro mnohé jednodušší koupit si boty nové než je nechat opravovat. S pøíchodem dvacátého století staví první tovární halu a po svém návratu z USA, kde pracoval jako dìlník v obuvnickém prùmyslu, v ní zavádí dvousmìnný provoz. Do Spojených státù se ještì nìkoli-

krát vrací, aby se uèil „pøímo u kováøe“. Celý rok 1911 tak stráví u montážní linky Henryho Forda. Doma pak sází na mechanizaci a inovaci, pøejímá pásovou výrobu, protože v Americe zjišuje, že se hodí pro jeho málo kvalifikované dìlníky. Obratu firmy prospívají i dodávky bot pro c. k. armádu bìhem první svìtové války, ménì již její povìsti. Baa byl až za hrob obviòován z protekce u dvora ve Vídni. Pravdou ovšem je, že pro zdraví své firmy je Baa ochoten leccos a leckoho obìtovat. Za nejvážnìjší krize firmy, vyvolané deflaèní politikou èeskoslovenské vlády v polovinì roku 1922, neváhá a snižuje ceny všech výrobkù o polovinu, mzdy padají ještì výraznìji, klesá i poèet zamìstnancù. Touto operací sice pøichází o polovinu svého jmìní, ne však na dlouho. V kombinaci s reklamní kampaní mu snížení cen zaplòuje prodejny novými zákazníky. Baa takto efektivnì vyprázdní sklady a jíž následující rok mùže zdvojnásobit výrobu i poèet zamìstnancù. Staví pøedevším na optimalizaci pracovního procesu, nenechá uniknout sebemenší zisk, který okamžité investuje do výroby nebo jiného odvìtví. Proto pokud možno prodává své výrobky ve svých prodejnách, zásobuje zamìstnance potravinami, pronajímá jim domky, a hlavnì školí i vychovává odborníky a své pøíští zamìstnance. Když se Bati lidé ptají, v èem tkvìjí jeho úspìchy, prohlašuje: „Nakupuji draho, prodávám lacino!“ Tím chce øíci, že vyrábí z dobrých surovin co nejlevnìji. Že podporuje tvrdou a poctivou práci. Továrnu vybuduje na nekvalitních, ale laciných pozemcích, zkultivuje je a dává pøíležitost k zamìstnání mnoha lidem v prostoru Zlína. (Hospodáøské noviny, zkráceno)

%#