Z DĚTSKÝCH SEŠITŮ II

Z DĚTSKÝCH SEŠITŮ II.

STRUČNÝ POPIS ZEMÍ NA PLANETĚ JUNONA [1. ČÁST] Endia Endia je nejsevernější země Anfersammy. Skoro z poloviny leţí za polárním kruhem. V severní části je rostlinstvo a ţivočišstvo tak skrovné, ţe Argenien, vzdálená, kdysi samostatná provincie, ţije výlučně z produkce jiných států. Ale bez ohledu na to se severní města rozrostla stejně, jako ta na jihu. Přispívá k tomu skutečnost, ţe moře tam nezamrzá a na nevelkém břehu se nachází mnoho zálivů a fjordů, vhodných jako kotviště pro parníky. Tak se rozvíjí mořeplavba a vztahy Argenienu s jinými zeměmi a státy probíhají především mořskou cestou. Dříve Endie neexistovala: na jejím území se nacházely tři státy: En, Dia a Argenien. Po dlouholeté válce mezi nimi se podle válečné smlouvy sjednotily, ale název Endia v sobě obsahuje pouze dvě části tohoto státu. Hlavním městem Endie je Dia. Nachází se na břehu moře Kibb v ústí nejdůleţitější řeky v zemi – Gaik, která má velký přítok řeku Ossa. Pramení v nevelkých Severozápadních horách a teče Fijskou rovinou. Na severu teče řeka Limpa a ústí do moře Jago. Je obklopena tundrou, baţinami a je jen obtíţně splavná. Na náhorní plošině En, pojmenované podle státu En, který se tam kdysi rozkládal, teče řeka Irat. Podél všech těchto řek, u moře i daleko od vodních ploch (suchozemská města) se nacházejí mnohá města. Dia, Miss, Kuc, Endra, Graved, Ezen, More, Chirims, Anikad – to jsou velké mořské přístavy, plné obchodu, vojska a průmyslu. Jall, Arg, Bel, Giamar, Glao a Musu jsou říční města a jsou podobně veliká jako suchozemská města: Lameo, Paggen a jiná menší. Obyvatelstvo Endie tvoří Enové, ţíjících na náhorní plošině, kde kočují se svými koňmi a ovcemi a ze smíšených Argenienců a Diijců, kteří vytvořili národnost Diargenienců. Zabývají se zlatokopectvím, zemědělstvím a různými profesemi ve městech. Celkově ţije v Endii asi 3,5 miliónu obyvatel.

1

Mingo Mingo je samostatný ostrov, leţící na severozápadním okraji moře Kibb. Tomuto státu patří i Kibbské a Monmejské ostrovy. Ostrov Mingo je rozdělen na dvě části: Minskou vrchovinu a Kibbskou níţinu. Do vrchoviny se zakusují dva zálivy: jeden ze severovýchodu – Majro, a druhý z jihozápadu – Kabinský záliv. Vytvářejí na Minské vrchovině mírné a zdravé podnebí, čemuţ ještě napomáhají minské Severní hory, zadrţující vanutí chladných severních větrů. Vane zde převáţně jihozápadní vítr a tečou tudy dvě řeky (obě nevelké): Kaccing a Max-taš eming. U nich stojí města: Arik a Majro, obě při ústí řek. Hlavním městem Minga je Rio Ermando. Leţí na břehu moře Kibb, stejně jako Monaps, Pen a Poe. Poslední leţí správněji u moře Jago. Na nejvýznamnější řece Prosii leţí města Oraţ a Gilmenien, na svazích minských Severních hor Lirio a Mec a na severozápadním pobřeţí moře Jago přístav Jago. Na Kibbských ostrovech, z nichţ největší je ostrov Borţi (nejbliţší k Mingu) se nacházejí přístavy: na Borţi Jarong a na ostatních ostrovech Tri, Us, Portcifetč, Mjanif a Gars. Hrají důleţitou roli při vpuštění cizích lodí do a z moře Kibb, z nichţ pobírají obecně známé clo. Stejně je tomu i na minské polovině průlivu Apferrisa. Endie pobírá clo ze své poloviny. Na Monmejských ostrovech leţí město Monmejs, které je důleţité těţbou kovů, nacházejících se na těchto ostrovech (zlato, stříbro, ţelezo atd.). V Mingu vládne císař, jehoţ moc je velmi omezena Radou lidových poslanců. Na Monmejských a Kibbských ostrovech úřadují místokrálové. V Minské níţině a na Kibbských ostrovech ţijí zemědělští Mingové, na Minské vrchovině kočující Monmejci, kteří se smíchali s Mingy. Stejné je to i na Monmejských ostrovech.

Kaftenolie Kdysi se Kaftenolie nacházela na jednom, poměrně velkém ostrově, leţícím při vstupu v ústí zálivu Kaften-Ori-Amt. Kromě nevelkých území na břehu jí nepatřilo téměř nic. Ale velké záplavy vyhnaly obyvatele ostrova na břeh a Ori-Amt navţdy zmizel pod vodou. Kaftenolie se vyzbrojila a začala rozšiřovat svoje panství. Nejprve se jí musela pokořit Mexie, poté Pcenie, Tovarna a nakonec Karvensen. Pouze Brott se nehodlala podřídit nové světové mocnosti, ale Kaftenové ji donutili uznat poráţku, kdyţ ji oblehli na nepřístupných skalách a mořili hladem. Kdyţ si takto Kaftenolie rozšířila své panství a zjistila, jak rozsáhlé prostranství ovládá, sloţila zbraně a začala se věnovat obchodu a průmyslu.

2

V Kaftenolii je poměrně mnoho přístavů: Agna, Amira, Pat, Tigrate, Javin, Letin, Aristep, Viv (hlavní město), Omm a Alt. Říční: Liga (na nejvýznamnější řece Bezi), Chelin (na řece Nane), Plomen (na Kotere) a Malat (na Ave). Suchozemská města: Oggis, Bengs, Dites a různá další menší města. V Kaftenolii (Brotte) se těţí ve velkém mnoţství různé kovy: zlato, stříbro, platina, ţelezo, hliník a různé jiné; nacházejí se tam i drahé kameny. V Tovarno-mexijské níţině se obdělávají pole a chová skot. Na polích roste ţito, pšenice (na jihu v Karvensenu), pohanka, oves a různé jiné plodiny. V oblasti Poranca roste dokonce i rýţe (díky vlhkosti). Počet obyvatel v celé Kaftenolii dosahuje 73 miliónů. 13 m z nich ţije v Brotte, 8 v Kaftenopolii, 22 v Mexii, 10 v Tornavě, 11 v Pcenii a 9 v Argensenu. Dohromady 73 miliónů obyvatel. V Severovýchodních horách ţijí kočovní pastevci Alčenové (na Alčenském poloostrově).

Anegabie Anegabie je malý stát leţící na Anegabských ostrovech, kterému na Alčenském poloostrově patří nepatrné území. Díky moři se jedná o obchodní stát, a tedy nikoliv vojenský. Během jedné velké války s Pcenií ztratil celou horní část Alčenského poloostrova, která mu dříve patřila a v které se nacházejí bohatá naleziště zlata. Tato část se nazývá Alčens-niAnigab (tj. Alčenský poloostrov Anegabie) a leţí tam tři města: Ib, Rogi a Ansab. Dohromady je Anegabských ostrovů pět: Severní, Juno, Pato, Gren a Losia. Na Junu se nachází hlavní město – Juno – a teče tu nevelká říčka Ponis, která je povaţována kvůli absenci větších řek za nejvýznamnější. U jejího pramene se nachází městečko As. Na Severním ostrově jsou dvě města: Minos a Arveix, na ostrově Pato Pokrodi, na ostrově Gren Peta a Gren a na ostrově Losia Enč a Eu. Obyvatelé ostrova se věnují zemědělství, lovu a rybolovu, ale Alčens-ni-Anigabs oplývá zlatem a jinými kovy. V Anegabii je pastevectví málo rozvinuté a lze se s ním setkat pouze na ostrově Gren a v Alčens-ni-Anigabu. Hlavou Anegabie je prezident, který je volen na sedm let a jehoţ moc je omezena Bílou radou.

Trepsichora Trepsichora je jedním z největších států Anfersammy. Z hlediska přírody, podnebí a krásy překonává mnohé země. Podle prvních dvou měřítek se dělí na tři části: Endotrepsichorskou níţinu, Trepsichorskou náhorní planinu a oblast jezera Am. 3

1) V Endo-trepsichorské níţině teče jedna velká řeka, nejvýznamnější v Trepsichorii; je to Si. Pramení ještě v Palladě, na svazích hor Dunu a teče paralelně s hlavní palladskou řekou Pertěňaru, vtéká do Trepsichory a vlévají se do ní dva velké a mnoho malých přítoků z Trepsichorských hor. Dále teče klidně a široce, hojně zavlaţuje Endo-trepsichorskou níţinu a vlévají se do ní nové a nové přítoky. Před ústím do moře tvoří ohromnou deltu, v které stojí město Krak. Při soutoku Si s jedním z přítoků leţí hlavní město Trepsichory – Trepsichora. Obyvatelstvo v níţině se věnuje zemědělství, pěstuje se zde: pšenice, kukuřice, tabák, mrkev a v nejjiţnější části, v okolí Gallu roste cukrová třtina. Přístavy jsou následující: Rameneo, Debilga, Krak; říční: Galja, Tessi; města ve vnitrozemí: Laigo, Igrat, Arganda. 2) Trepsichorská náhorní plošina leţí asi 2000 metrů nad mořem. Podnebí je zde suché a zdravé a ţije zde přibliţně 16 miliónů trepsichorských horalů. Věnují se také zemědělství, dobývají v horách rudu, vyrábějí látky atd. Města jsou na náhorní plošině následující (říční přístavy): Rui, Geris, Itpol. Suchozemské: Ottama, Rogas, Kalje. 3) Oblast jezera Am hraničí na jedné straně s náhorní plošinou a z druhé s dalšími státy. Podnebí je tam vlhké a místy sychravé. Pěstuje se zde rýţe, cukrová třtina, kukuřice, bavlna a pšenice. Obyvatelstvo tvoří Trepsichorci, kterých zde ţije asi 15 miliónů. Dohromady je v Trepsichorii 45 miliónů obyvatel.

Gwantegway Gwantegway je velmi malý, ale silný stát. Dříve byl větší a zaujímal celou Vestskou níţinu. Ale poté prodal Vestě většinu svých území a velmi zbohatl. Ovšem průliv Laki mu patří dosud: poloostrov Lif si ponechal pro sebe. Poté Gwantegway dobyl na ostrově Jugana Západní mys (Jugana je velký ostrov, nejvýznamnější v Monterijském království). Proto jsou všechny lodě, které proplouvají z moře Alm do moře Aldţer a naopak pod jeho mocí. V nejuţším místě průlivu stojí ve vzdálenosti od sebe jeden kilometr majáky, kontrolující platbu cla, které je povinné pro všechny proplouvající lodě. Pro kontrolu platby cel je na poloostrově Lif vybudováno nevelké město Lif. V samotném Gwantegwayi, v ústí nejvýznamnější řeky Ţut, leţí hlavní město státu Gipo. V Gwantegwayi jsou ještě čtyři velké přístavy: Rdan, Gofar, Apreise a Grimeza. Obyvatelstvo Gwantegwaye tvoří Arvelci (Arvelem je nazýván starý Gwantegway), Vestové a Kaftenolové. Kromě toho ţijí v Gwantegwayi tak zvaní Fil <…>, usídlení po celé Anfersammě. Věnují se chovu dobytka a výrobou mléčných produktů, ale osedlé obyvatelstvo se zabývá zemědělstvím, domáckým průmyslem a rybolovem. Obyvatelstvo je bohaté díky vnitřní

4

stabilitě země. Celkově v Gwantegwayi ţije 20 miliónů lidí a vládne mu absolutistický monarcha, se kterým jsou všichni poměrně spokojeni. Monteria (Jugana, Monterijské ostrovy) Monteria leţí na ostrovech, z nichţ nejvýznamnější je Jugana. Dělí se na tři části: Kajmlenské hory, Juganskou níţinu a malé Monterijské ostrovy. Juganská níţina leţí ve středu Jugany. V jejím samotném centru leţí místo, poměrně rozsáhlé, které je pod úrovní moře. Podnebí je tam velmi syrové a nezdravé, proto tam ţije pouze jeden milión obyvatel. Tato propadlina se nazývá Jáma svatého Jaguna. Nejvýznamnější řeka Monterie Chronzo pramení na severu Juganské níţiny a teče na jih. Po cestě přibírá mnoho přítoků a na svazích Jámy svatého Jaguna stojí hlavní město – Gordizen. V tomto místě ústí do Chronza jeho přítok Mancio. Jiná velká řeka Jugany teče podél jejího východního břehu mezi dvěma horskými hřebeny Tisto a Upogo, po Upogotistské náhorní plošině a vlévá se na jihu do oceánu Lirioncera. Nazývá se Chrenn. Ostatní řeky na Juguně jsou nevelké a všechny tečou z Kajmlenských hor do moře. Na břehu Monterijského moře leţí přístavy (největší tři): Damoen (v Damoenském zálivu), Oger a Rant. Podél průlivu Laki: Kois, Birgens (patří Gwantegwayi), Avril. Podél Aldţer-nanMenain: Menain a Limner a podél východního pobřeţí, břehu oceánu Lirioncera: Piraz, Lija, Partez. Říční přístavy v Monterii: Gnom, Agr, Taneg a Bralio. Velké kontinentální města zde nejsou. Kamlejské hory obklopují celou Juganu a pouze na málo místech je Juganská níţina přístupná. Jsou velmi vysoké a jejich nejvyšší vrchol Airendemar dosahuje výšky 3500 metrů. Nacházejí se v nich bohatá naleziště kamenné soli, která se táhnou do hloubky někdy aţ 1,5 – 2 kilometry, ovšem kovy jako ţelezo, zlato, stříbro, platina zde nejsou. Malé Monterijské ostrovy jsou většinou hornaté, pouze nejsevernější ostrov Monterasso a severní část ostrova Klannerna jsou níţinné. Ostrovy jsou bohaté na malé říčky, ale velké řeky tu pochopitelně nejsou. Na těchto ostrovech ţijí kočovní Olarci, které se zabývají věštěním a pouličními představeními, a tak si vydělávají peníze. Celé Monterii vládne jedna osoba, která se nazývá Gaus-uju. Jsou mu prokazovány všemoţné pocty, neboť ho povaţují téměř za boha, a proto má i neomezenou moc.

Vesta Vesta zaujímá poloostrov, jihovýchodní zakončení kontinentu Anfersamma. Tento poloostrov se nazývá Lani. V jeho jiţní části se nachází hornaté území, spíše náhorní plošina: 5

to je Olion. Nízký hřbet tohoto pohoří směrem na jih vzrůstá a tvoří tak Olionské hory. Ale tyto hory nejsou vysoké a tyčí se nad náhorní plošinou pouze 1000 metrů a nad mořem na 2000 metrů. Plošina se tak rozkládá v přibliţné výšce 1000 metrů nad mořem. V této době je Vesta poměrně slabý stát: ztratila svou sílu díky vnitřním nepokojům. Před třemi stoletími vypuklo období zmatků, Vesta ztratila část svého území, kterou nyní zaujímá Diana, ale později si svoji ztrátu vynahradila koupí gwantegwayských území. Tak Vesta přišla nejen o svou vojenskou, ale i o obchodně-finanční moc. Její nejvýznamnější řeka – Lidde – pramení na severu, teče nejprve na jih a poté na východ. Při ústí do Vesty (záliv) tvoří rozsáhlou deltu, ve které leţí hlavní vestské město – Ves. V zálivu Vesta u gwantegwayské hranice je přístav Bengiţ. Na tomto místě ústí do zálivu velká řeka Bangiţ, pramenící v Brotutských horách. V hloubi nevelkého Ferialského zálivu u moře Aldţer-nan, stojí přístav Ferial. V tomto zálivu se nacházejí také velmi malé Vestské ostrovy, které patří k Vestě. Na řece Lidde leţí města: Giad, Piknout, Lidd, Jard a Dienga. Na Bengiţi leţí Arric a vnitrozemská města jsou následující: Berrinor, Blion a Ga. Přístavy: Chullim, Pagrems, Latir a Aras. Obyvatelé Vesty (Vestsko-dianské níţiny) se zabývají zemědělstvím a vědami. U řek se pěstuje rýţe, bavlna a na celé rovině pohanka, pšenice, cukrová třtina. Na náhorní plošině ţijí Vestové-Olienové a věnují se stejným činnostem jako obyvatelé níţiny. Tomu dopomáhá kvalitní půda náhorní plošiny, která se nazývá ljoss.

Diana Diana postupně ztrácí svoji samostatnost a lze předpokládat, ţe se stane kolonií Pallady. Ta na ní dobyla ostrov Fot v ústí malého zálivu Dispo a ve státě samotném dochází k rychlé palladizaci. Dianové přijali palladijské náboţenství, spočívající v tom, ţe Palladijci rozlišují Boha a „malé bohy“ (proroky), kteří naplňují Boţí vůli. Kromě toho je v dianském jazyce patrný palladijský přízvuk. Hlavní řeka Diany je Feot. Při soutoku Feotu s jeho dvěma přítoky – Miny a Trotti – leţí hlavní město Diany Dian. Přístavy Diany jsou: Ceza, Dograt, Amogamona, Digo, Resiamma, Dillon, Done, Rodz a Koita. Říční přístavy: Dze, Mene, Dian. Vnitozemská města: Bala, Krite, Kover, Dora, Gamma a Kass. V Dianě je mnoho nevelkých měst, obcí a vesnic. Pole jsou pečlivě obdělávána, pěstují se zde obiloviny, oves, rýţe, která je vysévána zejména na vlhkých místech na březích řek a moří. Obyvateli Diany jsou Dianové a Vestové, smíšení s pozoruhodným kočovným národem – Zelenokoţci. Jsou to poslední představitelé 6

vymřelé zelené rasy. Mají velké modré oči, úzké rty, úzký nos a byli by velmi krásní, kdyby neměli tak hrozivou barvu kůţe. Při svém vzniku byla Diana velmi malá. Zde je mapa státních hranic z těchto vzdálených dob. Ale pak Diana a Pallada vyhlásily válku Cerreře a zabraly jí mnoho území. Pak dobyla Diana na Gwantegwayi část jeho panství a dosáhla toho rozsahu, který zaujímá nyní.

Cerrera Cerrara ztratila svoji sílu po válce s Palladou a Dianou. Pallada jí zabrala západní pobřeţí záliva Dargentero a Diana východní břeh zálivu Jevej. Velké řeky v Cerreře nejsou. Pouze jedna řeka, Teněn, teče Cerrerským poloostrovem ze severu na jih podél Cerrerského pohoří a v jednom místě je tak blízko u moře, ţe ji hlavní město, přístav Laţ spojuje s mořem. V jejím ústí stojí bývalé cerrerské hlavní město Lur. Celkově je řeka Teněn dlouhá 105 kilometrů. Cerrera má velmi mnoho přístavů, ale zmíníme jen největší z nich: Penka, Doţe, Pof, Dambes, Dej, Laţ, Doj, Waj, Pokanti a Mani. Vnitrozemská města jsou pouze dvě: Guari a Pli. Obyvatelé Cerrery, Cerrerci, se zabývají hornictvím, lovem, rybolovem a řemesly. O Cerreře se lze více dozvědět v knize od téhoţ autora Daniela Andrre Cerrera a její dějiny.

Pallada Pallada je silný stát. Svojí sílu získala díky válce, která byla tak osudová pro Cerreru. Zabrala jí celé západní pobřeţí zálivu Dargentero a Palladijskou vrchovinu. Skrze vrchovinu protéká největší a nejvýznamnější palladijská řeka Perteňar. Pramení v horách Dunu, které se nacházejí na jiţním konci Palladijského poloostrova, dále teče podél Palladijské vrchoviny na sever, přibírá mnoho malých přítoků, poté se stáčí na severovýchod, vtéká do Horní Cerrery z níţ ústí do Dargenterského moře (Dargenterského zálivu). Na této řece leţí města: Roza, Mrotegamma (hlavní město), Tavra, Aura I., Aura II., Aura III. Na východním pobřţí Pallady jsou ještě tři přístavy: Pens, Panterea a Galossa; na západním: Ammalia, Cuco, Binu, Palladia, Krimces a Kravalia. Města leţící na menších řekách: Pallancia a Chon; vnitrozemská: Kolone a Kirrat, leţící na hranici s Trepsichorou v poušti Kor. Nedaleko odtud se nachází i hlavní a největší oáza Parej. V horách Dunu pramení řeka Si. Nedaleko od pramene leţí město Kide, níţeji Tinen a u pouště Kor-Kor při hranicích s Trepsichorou město De-Granic.

7

Obyvatelé pouště Kor, kočovní Zelenokoţci, znají poušť, kočují mezi jejími několika oázami, zabývají se v blízkých městech obchodem s kokosovými ořechy a palmovým dřevem, které se bohatě vyskytuje v oázách, a provázejí (na velbloudech) poutníky přes poušť Kor. Obyvatelé úrodného níţinného pásu se věnují zemědělství, pěstují cukrovou třtinu, bavlnu, pšenici; obyvatelé hor Dunu se zabývají lovem, rybolovem a často se lze v horách setkat i s hornictvím.

Dirbango Dirbango je osamělý, samostatný ostrov velmi vzdálený v moři od ostatní pevniny. Ze všech stran ho omývá oceán Liriancera. Vedle něho, doslova jako souputník, se nachází malý ostrůvek – Malé Dirbango. Na Dirbangu teče velká řeka Fulanor, v jejímţ ústí leţí hlavní město Dirbango. Ostatní města jsou podél celého ostrova při břehu. Jsou to: Laveko, Lavido, Gaudming, Dţet. Ve vnitrozemí Dirbanga jsou dvě velká města: Četi na řece Fulanor a Dorij na jeho přítoku Glanci. Na severu Dirbanga jsou hory zvané Dirbanské. Malé Dirbango je zcela rovinaté. Na Malém Dirbangu je město Milej. Obyvatelé Malého a Velkého Dirbanga se věnují zemědělství a řemeslné výrobě. Osídlení tvoří 11 miliónů Dirbangů, kteří se uchovali od počátků díky vzdálenosti Dirbanga od pevniny. Dirbango je řízeno Radou státu, jehoţ předseda nahrazuje monarchu našich zemí.

2. ČÁST STRUČNÉHO POPISU ZEMÍ A STÁTŮ PLANETY JUNONY

GERVENEA

Afina Afina leţí na severu Gerveneji. Ze severozápadu na jihovýchod ji protínají vysoké Afinské hory, na jejichţ západních svazích leţí nízká Afinská plošina, a na východě od nich se rozkládá Kanmajská níţina. Po Afinské plošině teče nejvýznamnější afinská řeka Res. Pramení v horách a po cestě přibírá tři přítoky. Na jejich soutoku stojí města: Udara, Afinius (hlavní město). Druhá největší řeka pramení v Kliu, ve Varietovských horách, teče nejprve na východ, ale odpoutává se od Afinského pohoří, přibírá přítoky Dţavenit a Planix a ústí do Afinského zálivu nedaleko ústí Resu. U tohoto ústí stojí město Checin. Tato řeka se jmenuje Dorian a na ní leţí města: Dţavenit a Jaš. Na Resu pak Aica. V ústích menších řek: Fisr, Pengirej a Kanmaj. Na řece Zaro (Kanmajská níţina) leţí město Zaro a na Pečireji (tamtéţ) 8

město Gato. Vnitrozemská města v Afině: Flena, Dirlen a Rio-Rio. Přístavy: Jaen, Ve, Il, Gozib. Obyvateli Afinské plošiny jsou Afinci, Klijci a Venerové. Věnují se zemědělství, lesnictví, lovu a hornictví. Na polích pěstují brambory, ječmen, pohanku, pšenici a kukuřici. Lze nalézt i proso a oves. V Kanmajské níţině je rozšířeno zemědělství, pěstuje se totéţ, co na Afinské plošině a navíc se obyvatelstvo věnuje řemeslné výrobě. Ţijí tam kočovníci a pastevci Birjunkové, kteří se sem dostali neznámo jak. Svou silou a významem se Afina dá srovnat přibliţně s Vestou a byla taková vţdy. Vládne jí vladař neboli kníţe, jehoţ moc je omezena „Radou modrých“.

Klio Klio leţí na jih od Afiny a na západ od Venery. Nemá ţádnou přirozenou hranici: na východě prochází křivolaká hranice rozsáhlou Venerskou níţinou, na severu odděluje hranice Afinskou plošinu od Varietovské, na jihu sice existuje přirozená hranice, ale jen na krátkém úseku, jsou to Orlientánské hory. Klijský pobřeţní pás je níţinný; jedná se o část Minervské níţiny. Zde leţí přístavy Irk, Rivno, Satv, Pira, Juk. Při ústí nejvýznamnější řeky Variet do moře leţí hlavní město Klia – Klij. Tato řeka je velmi veliká a hojná na vodu: pramení na severu Varietovských hor ve Varietovských jezerech (baţinách), teče po úpatí pohoří, na jihu přibírá velký přítok Lamraet, tekoucí z druhé strany Varietovských hor, z Venerské níţiny, a dále teče k moři. Na konci plošiny se setkává s druhým svým přítokem, který je stejně mohutný, jako ten první – Malý Variet. Tato řeka pramení v jihovýchodním jezeru Varietovských baţin – Pemtirnau. Podél celé řeky Variet a jejích přítoků leţí tyto říční přístavy: Ţoze, Dzeni, Variet, Lamces, Kameg, Korni a Gor. Další města na řece: Lemi, Bekaz, Koster a Melit. Ve vnitrozemí: Greklis, Groze a Mes. Krajina Varietovských baţin je velmi vlhká a má nezdravé podnebí. Lze zde pěstovat pouze rýţi, ale kvůli rozšíření malárie je tu pouze půl miliónu obyvatel. Ţijí zde zemědělciAfinci a i těch je málo. Zbytek plošiny je hustě osídlen: od 100 do 150 obyvatel na čtvereční kilometr. Zabývají se hornictvím a tam, kde je dobrá půda (na plošině je půda poměrně špatná) i zemědělstvím: pěstují kukuřici a bavlnu. Ve Venerské níţině ţijí kočovní Birjunkové, kteří se sem dostali z Afiny. Ve městech se věnují především vědám.

9

Venera Venera je velký stát, leţící mezi Kliem a Andromedským oceánem. Je celá rovinatá a bohatá na řeky. Protéká jí největší světová řeka Uzur-Remeneos. Teče 1800 kilometrů a nedaleko od delty v nejširším místě měří její koryto 30 kilometrů. Ohromné oceánské parníky mohou volně plout do města Grivesy, leţící ve vzdálenosti 800 kilometrů od ústí. Tam je řeka široká tři kilometry. Její přítok Giltineos-Remeneos vtékající do ní u hlavního města Remeneos, je široká 6 – 7 kilometrů a dlouhá 800 kilometrů. Uzur-Šance-Remeneos pramení na hranicích Orliontany a Klio, teče nejprve Orliontanou, a poté dvěma polonezávislými vojvodstvími: Gaglendem a Merronem. Zde na ní leţí tři města: Šanik, Radolk a Rigelna. Dále teče pomalu, široce a klidně a přibírá na své cestě přítoky Dak a Chej. V těch místech leţí města Chej a Grivesa. Pak se setkává se svým hlavním a největším přítokem – GiltineemRemeneem – na němţ se nacházejí města Roa, Chern, Geltineos, Reš a Deglin. Na místě jejich soutoku stojí město Remeneo. Je to největší město na světě, jeho obvod měří aţ 150 kilometrů a je to hlavní venerské město. Řeka se zde rozšiřuje na 25 kilometrů a teče odtud mnohem dravěji neţ dříve, neboť zde začíná nepatrný sklon k severu. Na její cestě se k ní přidávají desítky malých přítoků a jeden velký – Tarec. Zde získává Uzur-Šance-Remeneos ohromné rozměry, aţ 29 kilometrů na šířku. Nakonec díky malým přítokům se zvětší o jeden kilometr a začíná delta. Jedno rameno delty sahá aţ k městu Lidechta (přístav), coţ je velmi vhodné pro lodní dopravu. Od Remenea aţ k deltě, v níţ stojí druhé největší město na světě Uzur, leţí města Tašik, Guoro a Prom. Přístavů je ve Veneře velmi mnoho, neboť je to země (stát) s největším počtem lodí. Zde jsou ústřední, ty největší (od severu na jih): U-Gron, Venerský Pengerej, Leneoum, Fortines, Rio-Meneli, Tanket, Piner, Uzur, Lidecht, Golven, Dţat, Kro, Micen, Golnbert, Muru, Lagin, Rio-Tenraš, Rio-Dzugalde, Avin, Rio-Merallo, Modreta, Rogiz, Mancuz-Šptale, Rio-Kramis, Alge-Domar, Rane a Rio-Tekoš. Na jiných nevelkých řekách leţí města: Rao, Rio-rao, Dupo, Temeči, Tarec, Zakche, Depet, Gorinoc, Giten, Rio-Dak a Rachil. Vnitrozemské: Okej. Dohromady ţije ve Veneře 200 miliónů obyvatel: zabývají se zemědělstvím, pěstují pšenici, rýţi, kukuřici, cukrovou třtinu, bavlnu a brambory. Kočovníci tu nejsou.

Arno Arno je samostatný ostrov leţící na severovýchodě Gerveneji. Patří mu Arnovské ostrovy, spojené kdysi s pevninou.

10

Na Arnu je jedna velká řeka, pramenící ve východní polovině ostrova a ústící v západní části do Venerského moře. Tato řeka je nejvýznamnější na Arnu a nazývá se Reněr (řeka)-Arno. Tam, kde se do ní vlévá poslední a největší přítok Asilenco, stojí hlavní město Arnia. V ústí Reněr-Arna stojí město: je to Petempjerrogama. Na horním toku řeky je ještě říční přístav Ralcegania. Tekken je přístav na břehu moře Peičirej; Klanda, Berdimardia, Palkona, Rea a Pterooa jsou přístavy u Severního moře – také Luogvonia, Merelania, Pterodachtia a Petempjerrogama. Příroda je na Arnu velmi krásná. Malé, rychlé bystřiny omývají kořeny věkovitých dubů, cypřišů, palem a tují. Kopce, návrší a vyvýšeniny se střídají s na pohled nekonečnými poli a loukami. Někde lze nalézt zářivé vodopády, obklopené rámem ze stromů a lesů. Arnijci se věnují zemědělství, zahradnictví a lesnímu průmyslu. Pěstují zeleninu, ovoce, obilniny, kukuřici a bavlnu. Někteří obyvatelé se zabývají řemeslem. Dohromady je obyvatel na Arnu – Arnijců – asi 13 miliónů. Jsou to všichni odváţní vojáci a vládnou jim dvě nebo tři osoby, které nazývají Radové.

Orliontana Orliontana je krásná země, která se nikdy neúčastní válek a mezinárodních sporů. Ale zato v ní je mnoho rozepří, které však jen zřídka vyuţívají jiné země, protoţe Orliontana udrţuje přátelské vztahy s mnohými státy. Existuje v ní mnoho sekt, stran a často zde dochází k revolucím a povstáním, které jsou obvykle potlačeny s pomocí jiných států. V nedávné době tam proběhla rozsáhlá revoluce, v níţ byly svrţeny tři „Zemské sněmy“. Tato revoluce je známá pod názvem „Velká orliontanská revoluce“. Moc v zemi náleţí „Zemské radě“, jejíţ předseda se nazývá „konstituční prezident“ a rozlišuje se podle jména. Nejvýznamnější řekou je stejně jako ve Veneře Uzur-Šance-Remeneos, pouze zde se nazývá Arrena-Tappania (hlavní řeka, hlava-řeka). Na ní leţí město Kana a na jejím přítoku Pankleid hlavní město Orliontany stejného jména. Dále na sever stojí vnitrozemské město Dornek a na západě Vanlmaj. Na řece Gaglec, která pramení na jihozápadě Orliontany, leţí město Fona. Tato řeka teče na jiţní hranice do Gerry, otáčí se k východu a ústí do moře v Dvuchnusném zálivu. Mezi řekou Gaglec a Arreno-Tampanií se rozkládá Orliontaská poušť. Je zcela bez ţivota, mrtvá a neobydlená. Neţije zde ani zvěř. Není zde ani jedno město a pouze u Arreno-Tampanie je velká oáza Tapešan; ale ţivot je zde nemoţný kvůli obtíţím při kontaktu s ostatním světem. V Orliontaně ţijí Orliontanci a Venerové a zabývají se zemědělstvím. Pěstují kukuřici, bavlnu, pšenici a cukrovou třtinu, na severu brambory. 11

Morena Morena zaujímá Dorianovský [takto!] poloostrov a část pevniny naproti němu. Morena je výlučně vojenský stát. Účastní se všech válek, ať vypuknou kdekoliv. Vţdy se staví na stranu toho, kdo je v právu, ať je silný nebo slabý. A vyhrává války prakticky vţdy a spolu s ní i všichni, kdo jsou v právu. Před čtyřmi stoletími byla Morena veliká jako dnešní Jeva a vůbec nesahala k moři. Ale po čtyřsetletém úsilí se nejprve dostala ke Kantonejskému zálivu, pak k Minervskému moři a během nedávné války <s> Dorianií obsadila celý Dorianský poloostrov, přičemţ nepříteli ponechala pouze Dorianské ostrovy, které ovšem brzy padly také pod její moc. Dorianie byla dříve velkým státem na místě dnešní Moreny. V dnešní době uţ neexistuje, jen Morenu někdy nazývají Dorianií, ale to je nesprávné. Morena není obchodní zemí (ale vojenskou). Proto je v ní málo obchodních přístavů: velkých je pouze šest. Jsou to. Gandira, Lavjena, Ardembjarda, Laria, Dalja a Pekollopa. Říční přístavy: Dromoda, Morena (hlavní město), Ora, Tamara a Gemdenea. Všechny kromě Tamary leţí na nejvýznamnější morenské řece Poskareje. Poskorej pramení v Morenských horách, stejně jako Lavinačio, řeka, na níţ leţí Tamara. Tamara je bývalé hlavní město zaniklé Dorianie. Celá Morena je rozdělena na gubernie, které se tu nazývají „Dzapami“. V kaţdé takové Dzapamě, která má své hlavní, neboli gubernské (dzapamské) město, vládne náměstek a nad všemi Dzapami pak král „Mnohodzap“. Je volen lidem na 10 let a má neomezenou moc. Pokud se národu nelíbí, pak má právo bez jakýchkoliv bouří a revolucí jej svrhnout. Takový způsob vlády se nazývá <…> … Při kompletním či částečném vyuţití tohoto materiálu je vyţadován odkaz na www.rodon.cz.

12