XLII. KONFERENCE STUDENTSKÝCH VĚDECKÝCH PRACÍ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI LÉKAŘSKÁ FAKULTA A SPOLEK MEDIKŮ LF UP V OLOMOUCI

XLII. KONFERENCE STUDENTSKÝCH VĚDECKÝCH PRACÍ LÉKAŘSKÉ FAKULTY UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI ABSTRAKTA

XLII. KONFERENCE STUDENTSKÝCH VĚDECKÝCH PRACÍ ABSTRAKTA

Univerzita Palackého v Olomouci Lékařská fakulta Olomouc 2009 Tisk Polygrafické středisko VUP

-5825.-26. května 2009

Název: Hypertenze u dětí s nefrotickým syndromem Autor: Amanatidu Anny ( [email protected] ) Školitel: MUDr. Pavel Geier, Ph.D., Dětská klinika FN Olomouc Úvod: Nefrotický syndrom (NS) je soubor klinických a laboratorních příznaků charakterizovaný proteinurií větší než 40 mg/m2 / h (> 960 mg/m2 /24 h) nebo hodnotou poměru protein/kreatin nad 200 mg/mmol a současně hypalbuminémií pod 25 g/l. V klinickém obraze jsou dominantním nálezem otoky v oblasti očních víček, genitálu a dolních končetin. Příčinami NS jsou primární (idiopatický nefrotický syndrom, léky indukovaná nefropatie, při infekci, atd.) či sekundární glomerulopatie (diabetická nefropatie, amyloidóza ledvin, lupoidní nefritida). Nejčastější (tvoří více než 85 % všech případů NS u dětí) je idiopatický nefrotický syndrom (INS), kam řadíme nemoc minimálních změn glomerulů (MCD) a fokální segmentální glomerulosklerózu (FSGS). Cíl: Cílem této studie bylo zjistit, jaké jsou hodnoty TK u dětí s NS, zhodnotit, zda-li je u NS hypertenze. Metoda: Tato studie dětí s iniciální atakou NS probíhala mezi roky 2004 – 2008. Zhodnotili jsme záznamy 38 dětí s NS, které byly ve věku od 1,5 do 15 let., průměrný věk byl přibližně 5 let, v souboru bylo 68 % chlapců. Kromě jiných parametrů nás zajímala především výška, hmotnost a TK při diagnóze, v den remise, a 42. a 84. den léčby. Hodnoty TK byly převedeny do z-skóre, aby se daly porovnat hodnoty u různě starých a různě velkých dětí. Jako hypertenzi jsme považovali hodnotu z-skóre ≥ 1,7. Výsledky: Zjistili jsme, že 38 % pacientů mělo hypertenzi při diagnóze, 28 % pacientů v době remise, 52 % pacientů mělo hypertenzi 42. den léčby, 36,4 % pacientů 84. den léčby. Průměrný systolický TK byl 1.54±1.45 SDS při diagnóze, 0.65±1.60 SDS v době remise, 1.52±1.25 SDS 42. den léčby a 1.48±0.90 SDS 84. den léčby. Závěr: Dle naší studie je zřejmé, že významná část pacientů s iniciální atakou NS má hypertenzi. Příčinou hypertenze při diagnóze je pravděpodobně "fluid overload", v důsledku nedostatečného vylučování Na+ a vody. Pro to svědčí nepřímý fakt, že v řadě případů dojde k úpravě TK po dosažení remise. Vysoký TK 42. den léčby je pravděpodobně jedním z nežádoucích účinků intenzivní kortikoidní léčby.

-2-

29. A. Obr - Prognostický význam vybraných serologických ukazatelů u nemocných s CD20+ difúzním B-velkobuněčným lymfomem léčených rituximabem a chemoterapií

30. Z. Ondrášová – Význam screeningu thyreopatií u těhotných žen 31. J. Ondrušková – Úloha stanovenia kalciového skóre v stanovení rizika kardiovaskulárných ochorení 32. D. Osinová – Perioperačná analgézia 33. M. Pach – Problematika lupavé kyčle – kazuistika 34. Přeček, Kopal, Szewczyk - Funkce pravé komory srdeční a výskyt plicní hypertenze u pacientů se syndromem obstrukční spánkové apnoe 35. H. Přibylová - Vliv dlouhodobé léčby inzulinovou pumpou u osob s DM 1. typu 36. Procjuk - Revalidace FLIPI skóre u pacientů s folikulárním lymfomem v éře chemoimunoterapie

37. E. Sadílková - Detekce sentinelových uzlin v klinické praxi 38. L. Skotnicová - Problematika idiopatické skoliózy u dospívajících jedinců 39. Sobotík, Komárová - Studie expozičních parametrů ultrazvuku při běžných ultrazvukových vyšetřeních 40. Z. Sobotková - Incidence trombofilních markerů u žen podstupujících léčbu neplodnosti a jejich adekvátní zajištění LMWH 41. M. Sova - Prevalence metabolického syndromu u pacientů s hypertenzí a syndromem obstrukční spánkové apnoe 42. Straková, Vybíralová - Porovnání estetického výsledku řešení mezer při agenezi horních laterálních řezáků

43. A. Sýblová - Zhodnocení nových terapeutických přístupů v řešení keratokonu 44. Šrubařová, Vájová – Estetika implantátů 45. K Švédová - Analýza prognostického významu imunohistochemické exprese nestinu u nemalobuněčných karcinomů plic

46. Tancred, Perera, Smital - The effect of oral glucose spray on changes of plasma glucose in healthy persons

47. Tichá, Kellnerová - Pracovní psychická zátěž jako rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění 48. P. Tobbia - Dominance of topical negative pressure in the treatment deep sternal wound infection in cardiothoracic surgery 49. J. . Tomčalová - Přínos dlouhodobé léčby inzulinovou pumpou u osob s DM 2. typu 50. Š. Uhrovičová - Adiponektin a jeho vztah k dyslipidemii a dalším rizikovým faktorům aterosklerózy 51. Vágnerová, Kašpar, Coufalová - Využití diodového laseru v terapii agresivních parodontitid 52. S. Vasiliu – Hypertenze u dětí s nefrotickým syndromem 53. K. Zupková, Z. Vávrová - Srovnání různých doporučených postupů u akutní pyelonenefritidy u dětí ve věku do 2 let

1. 2. 3. 4.

A. Amanitidu – Hypertenze u dětí s nefrotickým syndromem M. Babinská - Zavedení modelu zánětu střeva u laboratorního zvířete D. Barátová, Z. Urbancová – PET-CT u nádoru jícnu I. Binasová, M. Senetyčová - Verifikace obnovy funkce po paréze brachiálního plexu

pomocí povrchové elektromyografie

5. Bittnerová, Kristková, Paráková - Zhodnocení okamžitého efektu terapeutického handlingu na chůzi hemiparetických pacientů – objektivizace pomocí povrchové elektromyografie

6. Coufalová, Vaňová, Kočišová - Karcinomy orofaryngu a výživa pacientů 7. I. Čepová - Etiologické faktory ischemických cerebrálních inzultů u mladších nemocných 8. O. David - Prenatální ultrazvuková detekce hyperechogenity intestina u plodu - vliv na postnatální vývoj

9. E. Dorazilová - Přednemocniční neodkladná péče a její návaznost na nemocniční neodkladnou péči

10. L. Dzurendová - Možnosti chirurgické léčby fibrilace síní 11. T. Filip, M. Holinka - PET-CT v indikaci k léčbě karcinomu pankreatu 12. V. Hanulík - Účinek rezervních antibiotik na vybrané bakteriální patogeny 13. Hazlinger, Vilderová - Vymezení indikace extraokulárního a intraokulárního přístupu v řešení idiopatické rhegmatogenní amoce sítnice

14. Hejná, Onderková - Přínos multifokálních čoček pro řešení katarakty 15. Hladná, Křibská - Výskyt rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění u manuálně pracujících

16. M. Holinka - Endosonografie v diagnostice extrahepatální biliární obstrukce 17. K. Houda - Možnosti moderní operační léčby Hallux Valgus 18. Htoutou Sedláková, Hanulík, Moravec - Fenotypová detekce širokospektrých betalaktamáz

19. Hýl, Vlna – Autotransplantace zubů 20. Kamarádová, Rusek - Prediktivní hodnota metabolického syndromu snížené inzulinové rezistence u pacientů s ischemickou cévní mozkovou příhodou 21. Kašpar, Strnadová, Tichá, Cahalová - Vliv narušené zubní estetiky na vnímání atraktivity úsměvu mezi zubními lékaři, ortodontisty a laiky

Název práce: Zavedení modelu zánětu střeva u laboratorního zvířete. Autor: Mária Babinská Školitel: Doc. MUDr. Rostislav Večeřa, Ph.D., Ústav farmakologie LF UP v Olomouci Najčastejšou formou črevného zápalu sú Crohnova choroba a ulcerózna kolitída. Na ich skúmanie sa používa niekoľko druhov zvieracích modelov s chemicky indukovaným zápalom. Patrí tu colitis indukovaná kyselinou trinitrobenzén sulfónovou, oxazolonom a polysacharidom dextran sulfátom sodným (DSS). Náš experiment bol prevedený s DSS, ktorý je jeden z najpoužívanejších. Vyvolanie akútnej či chronickej formy zápalu závisí na koncentrácií, dĺžky podávania a vlastností DSS (hlavne na jeho molekulovej hmotnosti). Experiment bol prevedený na základe požiadavky vytvorenia modelu črevného zápalu, na ktorom by bolo možné sledovať účinky prírodných látok s protizápalovým pôsobením. Na experiment boli použité dve skupiny potkanov. Kontrolná skupina so štandardnou diétou a voľným prístupom k vode a skupina, ktorá dostávala štandardnú diétu a vodu s 5 % DSS (36 000–50 000 g/mol) počas 7 dní. V priebehu experimentu bola sledovaná hmotnosť a prítomnosť krvi vo fekáliách. Prítomnosť zápalu bola po ukončení experimentu verifikovaná histologickou analýzou častí colon jednotlivých zvierat. Výsledok experimentu potvrdil schopnosť DSS indukovať črevní zápal, ktorý sa prejavil znížením telesnej hmotnosti, krvavou hnačkou, skrátením colon a mikroskopicky deštrukciou epitelií, depléciou pohárikových buniek a lymfocytárnou infiltráciou. Takto zavedený model zápalu je pripravený na testovanie rôznych protizápalovo pôsobiacich látok. Poďakovanie: Táto štúdia bola podporená grantom MSM6198959216 a grantom GAČR 525/07/0971.

22. J. Konečný - Luteální podpora v programu IVF-ET 23. A. Kuba - Účinnost navýšení dávky Imatinibu u pacientů s chronickou myeloidní leukémií (CML) předléčených interferonem-α (INF-α) 24. J. Kubias - Imunohistochemická analýza exprese VEGF a jeho receptorů Flk-1 a Flt-1 v souvislosti s patogenezí a progresí astrocytárních nádorů

25. L.Luňáček - Ambulantní uroflowmetrie při hodnocení poruch funkce dolních močových cest 26. Müllerová, Suchánková : Polypragmazie a vnímání účinnosti a rizika léčby u pacientů léčených imunosupresivy

27. V. Novák - Sledování expresních profilů derivátů cis-platiny 28. M. Nowaková, L. Sílová - Vytvoření základní databáze pacientek s karcinomem děložního čípku léčených na Onkologické klinice FN v Olomouci

-3-

Název práce: Autor: Školitel:

PET-CT u nádoru jícnu Denisa Barátová, Zuzana Urbancová ([email protected]) MUDr. Radek Vrba, Ph.D., I. Chirurgická klinika FN Olomouc

Úvod: PET-CT vyšetření se využívá k předoperačnímu stagingu maligních onemocnění, umožňuje zobrazení primárního tumoru, zobrazení postižených lymfatických uzlin, potvrzení známých metastáz a eventuálnímu odhalení dalších metastáz dosud neznámých. U karcinomu jícnu se vyšetření využívá zejména k detekci metastatického procesu a zhodnocení efektu onkologické neoadjuvantní léčby před exstirpací jícnu. Další využití PET-CT je u nemocných s karcinomem jícnu v rámci dispenzarizace k potvrzení nebo vyloučení generalizace onemocnění. Cíl: Posouzení významu PET-CT při stanovení přesného stagingu onemocnění a zhodnocení efektu onkologické terapie. Materiál a metodika: Na I. Chirurgické klinice bylo v roce 2008 vyšetřeno pomocí PET-CT celkem 64 nemocných s karcinomem jícnu. U 40 nemocných byl potvrzen tumor jícnu bez metastatického postižení ostatních orgánů. Pacienti byli indikováni k onkologické neoadjuvantní radiochemoterapii a následnému operačnímu výkonu exstirpaci jícnu. Generalizace onemocnění byla popsána u 24 nemocných, u kterých byla provedena paliativní onkologická léčba nebo byl do tumoru jícnu implantován stent. K vyloučení generalizace základního onemocnění je PET-CT vyšetření provedeno primárně u všech nemocných s karcinomem jícnu. U nemocných po neoadjuvantní onkologické terapii indikujeme kontrolní PET-CT k posouzení efektu onkologické léčby. Závěr: Ke zlepšení nelichotivých výsledků v terapii karcinomu jícnu vede správně stanovené stádium onemocnění před zahájením náročné terapie. Vhodná metoda volby je PET-CT vyšetření, které včas detekuje generalizaci onemocnění a umožní provádět náročnou terapii pouze u indikovaných pacientů. -4-

Název: Fotografický interaktivní atlas člověka. 2. etapa- Hrudník a Končetiny Autoři: Libor Luňáček, Jakub Konečný, 3. r. všeobecné lékařství Školitelé: MUDr. Libor Machálek, Mgr. Radka Filipčíková, Ph.D., RNDr. Marcela Bezdičková, Ph.D., MUDr. Kateřina Kikalová, Ph.D., Ústav normální anatomie LF UP v Olomouci Cíl: Cílem projektu Fotografický interaktivní atlas je vytvořit výukový portál určený především pro studijní potřeby posluchačů všeobecného a zubního lékařství a dalších nemedicínských studijních programů. V druhé etapě se autoři při realizaci projektu zaměřili na topografické krajiny hrudníku a horní a dolní končetiny. Tato etapa vzniká za podpory grantu FRVŠ 1135/2009. Metodika: Při realizaci projektu, jako v předchozích dílech, bylo nejprve nutné vybrat vhodné anatomické preparáty, které spolu se základním materiálovým vybavení zajistil Ústav normální anatomie LF UP. Poté následovala příprava a precizní preparace jednotlivých topografických krajin a anatomických struktur, fotodokumentace aj. Jen pro představu, např. při fotodokumentaci předloktí a zápěstí bylo pořízeno více než 100 fotografií, z nichž pak bylo vybráno pouhých 20 nejlepších, jež se pak pomocí programu pro práci s grafikou upravovaly. Po fotodokumentaci, následoval popis jednotlivých fotografií a tvorba odborných textů. Závěrečné programátorské a grafické práce spočívají v převedení všech odborných textů, obrázků s popisy do již funkčního programu a jsou rovněž realizovány jedním z autorů příspěvku. Projekt je optimalizován pro všechny běžně používané internetové prohlížeče, např. IE, Opera aj. Vyhodnocení a závěr: V současné době je na stránkách Ústavu normální anatomie LF UP ve zkušebním provozu první etapa tohoto projektu a to Břicho a Pánev. Smyslem projektu není nahradit současné učebnice anatomie, ale stát se užitečným průvodcem anatomií a to nejen pro studenty lékařských fakult, ale pro všechny zájemce, kteří touží poznat stavbu a tím tak tajemství lidského těla. Výhodu projektu lze spatřit především ve snadné dostupnosti díky tomu, že je projekt řešen v podobě internetových stránek a není ani nijak zaheslován. Další výhodou je „živost“ Atlasu, který lze stále doplňovat v závislosti na materiálových možnostech Ústavu a na ohlasech studentské i odborné veřejnosti. Do budoucna se uvažuje i anglické jazykové mutaci. A jak již bylo řečeno u předchozích dílů, tak i zde platí, že i přes náročnost studia se projekt vyvíjí stále a usilovně. Hlavními hesly projektu jsou: jednoduchost, snadná dostupnost a přehlednost. -55-

Název práce: Srovnání různých doporučených postupů u akutní pyelonenefritidy u dětí ve věku do 2 let. Autor: Karla Zupková, Zuzana Vávrová Školitel: MUDr. Kateřina Kutrová, Novorozenecké oddělení FN Olomouc Úvod: Akutní pyelonefritida (APN) je častým bakteriálním onemocněním zejména u kojenců a batolat. Má tendenci k recidivám, zvláště při morfologických nebo funkčních poruchách uropoetického traktu. Rizikem APN je vznik parenchymatózních ledvinných jizev, které mohou vést k arteriální hypertenzi a při oboustranném postižení k omezení renálních funkcí. Snahou odborných pediatrických společností je vytvořit doporučený postup diagnostiky a návod k léčbě. V současnosti jsou k dispozici 2 doporučení. Starší doporučení americké asociace pediatrů (AAP) z roku 1997 a novější britské lékařské společnosti, z roku 2008. AAP doporučuje provést u všech dětí do 2 let věku, které prodělaly pyelonefritidu, mikční cystouretrografii a za 6 měsíců radionuklidový scan. Současná britská doporučení kladou důraz především na včasnou diagnostiku a snaží se omezit invazivní instrumentální vyšetřování i radiační zátěž. Naopak se akcentuje význam ultrazvukového vyšetření jako metody neinvazivní. V případě normálního nálezu není potřeba indikovat další zobrazovací metody. MCUG by měla být provedena pouze při „atypických“ APN. Neměla být rutinní metodou při každé IMC. Cíl: Cílem naší práce bylo zjistit, jaká je záchytnost APN a následného poškození ledvin při postupování dle britských guidelines ve srovnání s postupy doporučenými AAP. Snažili jsme se zjistit, zda UZ ledvin a DMSA jsou dostatečné pro rozpoznání, dětí s vyšší pravděpodobností postpyelonefritického poškození a zda by bylo možno omezit provádění MCUG pouze na tyto pacienty. Metodika: Retrospektivně jsme prohlédli všechny chorobopisy dětí léčených na dětské klinice v Olomouci od 1.1.2002 do 31.12.2007 s diagnózou APN. Do studie byly zařazeny pouze děti mladší 2 let s normálním nálezem při pre- nebo postnatálním skríningu. Sledovali jsme počet dětí, u kterých byl zjištěn VUR III. a vyššího stupně. Tuto skupinu pacientů jsme za 1) sledovali dle doporučených postupů AAP a za 2) jsme tuto skupinu sledovali dle postupů britské lékařské společnosti. Výsledky: Do souboru jsme zařadili 121 dětí, které byly od 1.1.2002 do 31.12.2007 hospitalizovány na Dětské klinice v Olomouci s primoinfekcí APN a normálním nálezem při skríningovém vyšetření ledvin. MCUG byla provedena u 114 dětí. VUR III. a vyššího stupně byl prokázán u 11 (9.65%) dětí. Patologický nález na UZ vyšetření ledvin mělo 25 (28,5%), z nich však jen 5 dětí (20%) VUR III. a vyššího stupně. Závěr: Zjistili jsme, že UZ vyšetření ledvin nepomůže odhalit pacienty s vyšším rizikem VUR. V našem souboru je však incidence VUR výrazně nižší, než se udává ve starších pracích. Klesající incidenci je možno vysvětlit tím, že na pracovištích s dobře zavedeným skríningem je velká část pacientů s VUR III. a vyššího stupně diagnostikovaná dříve, než prodělají akutní IMC. Vzhledem k této skutečnosti se provádění rutinní MCUG po prodělané akutní pyelonefritidě stává diskutabilním. -54-

Název práce: Verifikace obnovy funkce po paréze brachiálního plexu pomocí povrchové elektromyografie Autor: Bc. Ivana Binasová, Bc. Miroslava Senetyčová Školitel: Mgr. Barbora Paráková, MUDr. Alois Krobot, Ph.D., Ústav fyzioterapie LF UP v Olomouci Úvod: Plexus brachialis je svým uložením predisponován k možnému poškození při traumatech krku, ramene a horní části hrudníku. Při jeho postižení jsou diagnostika a rozhodnutí o další léčbě komplikována variabilním klinickým obrazem a různým typem postižení nervových vláken. Fyzioterapie, která má v terapeutickém algoritmu těchto poruch nezastupitelné místo, respektuje neurofyziologické a biomechanické souvislosti (cvičení nejprve v uzavřených a poté v otevřených kinematických řetězcích, elektorstimulaci postižených svalů, atd.). Cíl: Cílem naší studie bylo ověřit využitím povrchové dynamické elektromyografie účinnost kinezioterapie u pacienta po paréze brachiálního plexu. Metodika: Jednalo se o případovou studii pacienta po paréze brachiálního plexu v důsledku neurochirurgického výkonu na krční páteři. U pacienta byla hodnocena svalová aktivita vybraných svalů paretické horní končetiny povrchovou elektromyografií během tří měsíců, kdy byl pacient hospitalizován na Klinice rehabilitace a tělovýchovného lékařství FNOL. Svalová aktivita byla snímána během vybraných funkčních, terapeutických a anatomických pohybů. Měření proběhlo třikrát, na začátku terapeutického programu, v polovině a na jeho konci. Elektromyografický záznam byl zpracován a normován vzhledem ke klidové svalové aktivitě. Pro účely studie byly posuzovány maximální a průměrné hodnoty aktivovaných svalů v průběhu jednotlivých aktivit. Výsledky: U pacienta po tříměsíční intenzivní kinezioterapii došlo z klinického hlediska ke zlepšení rozsahu a svalové síly v ramenním pletenci. V hodnocených činnostech se v průběhu tří měsíců zvýšila i elekromyografická aktivita vybraných svalů. Závěr: Klinické zkušenosti dokazují, že i využitím testovaných prvků kinezioterapie lze dosáhnout významného pokroku v obnově funkce paretické horní končetiny. Klinický nález odpovídal elektromyografickému záznamu, kdy se zvyšovaly testované hodnoty svalové aktivity během dynamických pohybů horní končetiny. Referenční seznam: Ridzoň,P.: Traumata brachiálního plexu a jeho větví. Neurologie pro praxi. 2008 S.L. Pullman, MD, D.S. Goodin, MD; A.I. Marquinez, MD; S. Tabbal, MD, M. Rubin, MD,: Clinical utility of surface EMG. Neurology 55. 2000.

-5-

Zhodnocení okamžitého efektu terapeutického handlingu na chůzi hemiparetických pacientů – objektivizace pomocí povrchové elektromyografie Autor: Bc. M. Bittnerová, Mgr. V. Kristková, Mgr. B. Paráková Školitel: MUDr. Alois Krobot, PhD., Ústav Fyzioterapie LF UP v Olomouci Úvod: Cévní mozková příhoda je považována za jednu z nejvýznamnějších příčin disability a schopnost chůze je často primárním faktorem pro determinaci reziduálního deficitu a zhodnocení aktuálního funkčního stavu pacientů po CMP. Zlepšení schopnosti chůze je pro většinu hemiparetických pacientů hlavním cílem rehabilitační léčby. Jedním z nejčastěji využívaných přístupů v terapii pacientů po iktu je Bobath koncept. Handling pak v rámci Bobath konceptu chápeme jako terapeutickou manipulaci s pacientem, přičemž jeho techniky jsou uplatňovány při každém pohybu a transportu pacienta. Vytvářením pohybových situací a vedením („guiding“) postižených segmentů přebírá terapeut roli vypadlých pohybových funkcí. Prostřednictvím ovlivnění charakteru aferentních informací a současně regulací motorické odpovědi pacienta terapeut poskytuje normální senzomotorickou zkušenost v rámci funkčních situací – umožňuje prožít normální pohyb. Cíl: Cílem projektu bylo pomocí kineziologické přístrojové techniky posoudit okamžitý vliv terapeutického handlingu zaměřeného na stojnou fázi chůze hemipareticky nemocných pacientů. Zajímalo nás, zda a do jaké míry jsou pacienti schopni přenést aktivitu facilitovanou terapeutem bezprostředně do samostatného provedení dané funkce, v našem případě chůze. Metodika: Do studie bylo zařazeno celkem 11 pacientů po iktu (9 mužů, 2 ženy) z lůžkové a ambulantní rehabilitace KRTVL Olomouc. U těchto pacientů bylo provedeno vstupní posturografické vyšetření (test symetrie zatížení, test limitů stability, test chůze bez vedení, chůze s vedením terapeutem, chůze bez vedení); následovala krátká 10 minutová terapie. Zvolili jsme 5 terapeutických prvků vycházejících z principů Bobath konceptu zaměřených především na zkvalitnění a zlepšení kontroly stojné fáze chůze. Každý jednotlivý prvek byl prováděn po dobu 2 minut. Následovalo výstupní posturografické vyšetření (test symetrie zatížení, test limitů stability, test chůze - nyní již pouze bez vedení). Mezi jednotlivé celky byly vkládány krátké odpočinkové přestávky (trvání cca 10 minut). Simultánně s vyšetřením na posturografické plošině a prováděním jednotlivých terapeutických prvků pak byla snímána aktivita u vybraných svalů dolních končetin. Výsledky: Pro zhodnocení výsledků svalové aktivity po terapeutické facilitaci zatím nemáme přesné statistické údaje, na základě posturografického vyšetření však lze konstatovat, že u většiny pacientů došlo ke zlepšení reakčního času, konečné a maximální výchylky v testu limitů stability, zvětšila se rovněž rychlost chůze a délka kroku. -6-

Autor: Školitel:

Název práce: Hypertenze u dětí s nefrotickým syndromem Sára Vasiliu ([email protected]) MUDr. Pavel Geier, Ph.D., Dětská klinika FN Olomouc

Úvod: Nefrotický syndrom je soubor klinických příznaků, z nichž stěžejním kritériem pro diagnózu tohoto onemocnění u dětí je proteinurie větší než 40 mg/ m2/ h ( > 1 g/ m2/24 h) a hypoalbubimémie nižší než 25 g/l. Další dva příznaky- edémy a hyperlipidémie, stejně tak jako právě hypertenze jsou časté, pro diagnózu však nejsou zásadní a vyskytnout se tedy nemusí. Z 20% jsou příčinou tohoto onemocnění difuzní postižení glomerulů v rámci různých primárních a sekundárních glomerulopatií. Po vyloučení této etiologie však zbývá celých 80% případů, kde nacházíme při mikroskopickém vyšetření jen nespecifické změny, zahrnující tzv. minimální změny glomerulů (MCD) a fokální segmentální glomerulosklerózu (FSGM) a nefrotický syndrom vzniklý v důsledku těchto změn pak označujeme jako idiopatický nefrotický syndrom ( INS), která se tedy vyskytuje především u dětí. Incidence NS v ČR je 2-4/ 100 000 dětské populace. Cíl: Cílem naší práce bylo prokázat míru významnosti přítomnosti hypertenze u dětí s NS a to v různých stádiích onemocnění- při diagnóze, v průběhu léčby a po ní a také tyto výsledky vysvětlit. Metodika: : V roce 2004 byla založena prospektivní studie dětí s NS, jejímž cílem bylo sjednotit léčbu tohoto onemocnění a získat informace o odpovědi pacientů na léčbu, hodnotách krevního tlaku, body mass indexu, stavu hydratace při diagnóze. Data o pacientech zařazených do studie byla zapisovaná do předem vytvořeného formuláře. Krevní tlak, váha a výška byly měřeny při diagnóze, v den remise, a 42. a 84. den léčby. Tyto informace jsme zpracovali do tabulek a statisticky vyhodnotili. Pro tuto práci stěžejní hodnoty TK jsou zde převedeny na Z score, což nám umožnilo porovnávat TK dětí různého věku a výšky. Výsledky: Do studovaného souboru jsme získali 38 dětských pacientů, kteří prodělali v letech 2004- 2008 iniciální ataku NS. Průměrný systolický TK byl 1.54±1.45 SDS při diagnóze, 0.65±1.60 SDS v době remise, 1.52±1.25 SDS 42.den léčby a 1.48±0.90 SDS 84. den léčby. Hypertenzi mělo 38 % pacientů v den diagnózy, 28 % pacientů v době remise, 52 % pacientů 42. den léčby a 36,4 % pacientů 84 den léčby. Závěr: Výskyt hypertenze byl v souboru pacientů nejvýznamnější v den diagnózy a 42. den léčby. V prvním případě hypertenzi přisuzujeme hypervolemii, rozvíjející se pro nedostatečnost vylučování Na+ a vody v této iniciální fázi onemocnění (provázeno často edémy). V druhém případě přisuzujeme hypertenzi jako nežádoucí účinek léčby kortikoidy. -53-

Název práce: Využití diodového laseru v terapii agresivních parodontitid Autor: Barbora Vágnerová, Jakub Kašpar, Michala Coufalová Školitel: MUDr. Zdeněk Pokorný, Oddělení parodontologie Klinika zubního lékařství LF UP v Olomouci

Název práce: Karcinomy orofaryngu a výživa pacientů Autor: Michala Coufalová, Veronika Vaňová, Mária Kočišová Školitel: MUDr. Michaela Schneiderová, Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie Lékařské fakulty v Olomouci

Abstrakt. Úspěšnost současné konzervativní terapie parodontitid závisí na dvou faktorech: mechanickém rozrušením bakteriálního biofilmu (odstranění supra- a subgingiválního zubního kamene, kyretáž, root planning) a na efektivním odstranění patogenních bakterií zodpovědných za zánětlivou destrukci tkání parodontu. Konzervativní (mechanické) metody samy o sobě v eliminaci bakterií nejsou zcela účinné a proto musí být u agresivních parodontitid vždy doplněny antimikrobiální terapií. Účinná je antibiotická terapie, která s sebou ale nese zátěž nežádoucích účinků a vzniku rezistentních bakteriálních kmenů. Využitím antimikrobiálních účinků diodového laseru jako alternativy antibiotické terapie lze tyto nevýhody odstranit. Cílem bylo určit efektivitu antimikrobiálních účinků diodového laseru u klinicky suspektních agresivnich parodontitid. Metodika. Pro účely výzkumu účinků laserového záření na projevy agresivní parodontitis je vybrán vzorek osmi pacientů. U každého pacienta jsou měřeny hodnoty PlI (plak index), CPI (community parodontal index), BOP (bleeding on probation index) a výška interdentální papily, a to jak před laserovou terapií, tak při kontrolních návštěvách po terapii. Také vzorek pro DNA analýzu peripatogenů je odebrán před i po ozáření laserem. S využitím těchto parametrů je možno kvantifikovat parodontologický nález u každého pacienta před terapií i po ní a relativně nálezy porovnat.

-52-

Nádory orofaciální oblasti jsou dnes i přes snahu lékařů o edukaci veřejnosti v oblasti primární prevence poměrně častým onemocněním. Domníváme se, že optimálním řešením následné péče o onkologického pacienta by bylo zlepšení mezioborové komunikace, přičemž zodpovědným koordinátorem péče o nemocného by byl jeden lékař. Za největší a dosud neřešitelný problém považujeme téměř nekontrolovatelnou malnutrici, kterou mnohdy podněcuje i rezignace pacienta, nedostatečná informovanost nebo nezájem o léčbu. Zaměřujeme se na preventivní programy, výživu a její doplňky, samotnou léčbu orofaciálních nádorů a její metody. Poukazujeme i na potřebu psychologické intervence u onkologicky nemocných. Mottem naší práce jsou „ tři minuty pro život”.

-7-

Název práce:

Etiologické faktory ischemických cerebrálních inzultů u mladších nemocných Autor: Ivona Čepová Školitel: MUDr. A. Bártková, Neurologická klinika FN a LF UP Olomouc Úvod: Příčiny a rizikové faktory ischemického iktu se v populaci mladších nemocných liší od vyšších věkových skupin. Výskyt klasických rizikových faktorů jako je hypertenze, DM a hyperlipoproteinémie je u mladších nemocných méně častý, naopak se zde setkáváme např. s angiopatiemi, vrozenými srdečními vadami, hyperkoagulačními stavy aj. Cílem bylo posoudit příčiny a rizikové faktory ischemického iktu ve skupině pacientů od 18-50 let věku se zaměřením na trombofilní stavy. Metodika: Sledovaný soubor se skládal z 94 konzekutivních pacientů s akutním ischemickým iktem, přijatých na Neurologickou kliniku FN Olomouc od 01/2004 10/2008. V rámci vyšetřovacího protokolu bylo u všech pacientů provedeno MRI nebo CT mozku, EKG, TEE a koagulační vyšetření (P-AT III, protein C a S, APCr, faktor V – Leidenská mutace, LA, antikardiolipinové protilátky IgG a IgM). Etiologické subtypy ischemických iktů byly vyhodnoceny pomocí TOAST kritérií. Výskyt arteriální hypertenze, hyperlipoproteinémie, DM, kardiálního onemocnění a užívání HAK byl porovnáván mezi pacienty s iktem a kontrolní, věkově srovnatelnou skupinou 50ti subjektů bez anamnézy cévního onemocnění mozku. Výsledky: Na základě zjištěných dat byly podle TOAST kritérií diagnostikovány tyto příčiny ischemického iktu: kardiální embolizace u 22 (23,4%), AT angiopatie u 21 (22,3%), jiné určené příčiny u 22 (23,4%) a u 32 (34,0%) příčina nebyla jednoznačně určena nebo se jednalo o kryptogenní infarkt. Z rizikových faktorů dominovala ve skupině nemocných s iktem ve srovnání s kontrolní skupinou arteriální hypertenze u 48 (51%)/ 7 (14%), hyperlipoproteinémie u 41 (43,6%)/ 23 (46%), DM u 15 (16%)/ 1 (2%), trombofilie u 21 (22,3%)/0. HAK užívalo ve skupině nemocných 11 (28,2%) z 39 žen, v kontrolní skupině (KS) 9 (18%) z 37 žen. Kardiální riziko bylo určeno pouze ve skupině nemocných - 40 (42,6%), neboť kontrolní skupina neměla TEE vyšetření. U trombofilních pacientů byly určeny následující klinicky významné jednotky: primární APS u 8 (38 %), sekundární APS u 5 (23,8 %) – vždy na základě SLE, APCr asoc. s Leidenskou mutací u 5 (23,8 %), nespecifické koagulační abnormality u 2 (9,5 %) pacientů. Závěr: Ve sledovaném souboru se nejčastěji vyskytovaly ikty s nedeter-minovanou příčinou. Ve srovnání s KS byl rovněž zaznamenán vyšší výskyt AH a trombofilie. Naopak HLP se s vyšší četností vyskytovala u subjektů KS. -8-

Název práce: Adiponektin a jeho vztah k dyslipidemii a dalším rizikovým faktorům aterosklerózy Autor: Šárka Uhrovičová Školitel: Prof. MUDr. Helena Vaverková, CSc. III. interní klinika FN a LF UP Olomouc Úvod: Adiponektin je protein patřící do početné rodiny adipocytokinů, které hrají významnou roli v inzulínové rezistenci, ateroskleróze a zánětu. Cíl: Cílem této práce bylo zhodnotit koncentrace adiponektinu u jednotlivých dyslipidemických fenotypů a posoudit jeho vztah k ukazatelům inzulínové rezistence a zánětu. Metoda: Vyšetřili jsme skupinu 348 dyslipidemických osob, dosud neléčených hypolipidemiky. Tito jedinci byli rozděleni do 4 dyslipidemických fenotypů (DLP) podle koncentrací apolipoproteinu (apo)B a triglyceridů (TG) – DLP1: apoB < 1,2 g/l + TG < 1,5 mmol/l; DLP2: apoB < 1,2 g/l + TG >=1,5 mmol/l; DLP3: apoB >= 1,2 g/l + TG < 1,5 mmol/l; DLP4: apoB >= 1,2 g/l + TG >= 1,5 mmol/l. Adiponektin byl stanoven ELISA metodou. Kromě lipidů, apoA-1 a apoB byly stanoveny hladiny inzulínu, HOMA (lačná glykémie*inzulín/22,5), C-peptidu a hsCRP. Výsledky: Hladiny adiponektinu korelovaly signifikantně s BMI (r=-0,229, p<0,001), pasem (r=-0,354, p<0,001), TG (r=-0,376, p<0,001), HDL-C (r=0,375, p<0,001), apoA-1 (r=0,342, p<0,001), inzulínem (r=-0,179, p<0,01), HOMA (r=0,222, p<0,001), C-peptidem (r=-0,106, p<0,05), kyselinou močovou (r=-0,314, p<0,001) a hs-CRP (r=-0,153, p<0,01). Hypertriglyceridemické dyslipidemické fenotypy (DLP2 a 4) vykazovaly známky inzulínové rezistence a v souladu s tím měly i nejnižší hladiny adiponektinu po adjustaci na věk, pohlaví a BMI (DLP1: 14,9±7,9 mg/l, DLP2: 11,1±6,4 mg/l, DLP3: 15,1±8,3 mg/l, DLP4: 12,9±7,3 mg/l) Závěr: Hladiny adiponektinu negativně korelují s obvodem pasu (ukazatel viscerální obezity), BMI, markery inzulínové rezistence, hladinami triglyceridů a s hs-CRP, pozitivně pak s HDL-C a apoA-1. Naše výsledky ukazují na úzký vztah adiponektinu k dyslipidémii a potvrzují jeho významnou roli v inzulínové rezistenci a zánětu. Tímto způsobem by adiponektin mohl ovlivňovat aterogenitu jednotlivých dyslipidémií. -51-

Název práce: Přínos dlouhodobé léčby inzulinovou pumpou u osob s diabetem 2. typu Autor: Jana Tomčalová ([email protected] ) Školitel: doc. MUDr. Rudolf Chlup, Csc. Ústav fyziologie a II. interní klinika FN a LF UP v Olomouci

Název práce: Prenatální ultrazvuková detekce hyperechogenity intestina u plodu - vliv na postnatální vývoj

Úvod: Kontinuální subkutánní infuze inzulinu (CSII) pomocí inzulinové pumpy (IP) umožňuje optimální substituci nebo komplementaci inzulinu u osob s diabetem. U diabetu 2. typu (DM2) je však zatím využívání IP spíše výjimkou.

Školitelé: Doc. MUDr. A. Šantavá, CSc. 1, Mgr. R. Filipčíková, Ph.D. 2, MUDr. I. Dhaifalah, PhD. 1, Prim. MUDr. J. Hyjánek1 1 Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny FN a LF Olomouc 2 Ústav normální anatomie LF Olomouc

Cíl: Cílem této retrospektivní studie je zjednodušeně shrnout naše výsledky získané při léčbě inzulinem pomocí IP u osob s DM2 v běžném životě. Metoda: U 34 osob (21 mužů, 13 žen) ve věku 35-79 (průměr±SE 56,5±1,67) let s DM 2. typu trvajícím 4-34 (6±1,23) let, které byly edukovány k intenzivnímu selfmonitoringu (alespoň 5x za den) a na vlastní přání léčeny pomocí IP (inzulinem aspart) po dobu 1-8 let (3,5±0,3), byly porovnávány hodnoty HbA1c, celková denní dávka (DD) inzulinu a BMI před zavedením pumpy a při poslední kontrole v roce 2008; při rozhovoru byla hodnocena spokojenost s léčbou. Výsledky: Všechny osoby považovaly léčbu za přínos, pouze 1 muž nebyl s léčbou spokojen a pumpu vrátil. Čtyři osoby zemřely, 4 potřebují trvalou pomoc. Během léčby CSII došlo u 7 osob ke zlepšení a u 5 osob ke zhoršení všech sledovaných parametrů. Zlepšení (resp. žádná změna) dvou parametrů nastalo u 10 osob a u 11 osob nastalo zhoršení dvou parametrů. U 20 z 34 osob došlo ke zmenšení DD inzulinu, průměrné hodnoty viz Tab.1 (za signifikantní bylo považováno p<0,05). Tab. 1: hodnoty HbA1c, dávka inz./24h, BMI, před a při léčbě pumpou (CSII) Před CSII Při CSII rozdíl p HbA1c [%] 7,11 ± 0,36 7,38 ± 0,39 +0,3 1,3786 Dávka inz. [m.j./24h] 45,88 ± 2,73 38,48 ± 2,73 -7,4 0,0292 BMI [kg/m2] 31,25 ± 0,88 31,14 ± 0,73 -0,1 0,8168 Závěr: Léčba pomocí IP měla u DM2 různorodé výsledky. Její přínos se u 33 osob s DM2 projevil spokojeností a subjektivním pocitem „zvýšením kvality“ léčebného procesu. Jeden člověk nebyl spokojen. Pokles HbA1c a/nebo snížení denní dávky inzulinu bylo zaznamenáno u 25 z 34 osob. Současný vzestup BMI a HbA1c/DD ukazuje na nerovnováhu mezi příjmem a výdejem energie a nutí myslet na nepřiměřenou edukaci a/nebo nedostatečnou motivaci sledované osoby. Podporováno grantem IGA NR 7825-3 MZCR -50-

Autor: Ondřej David ([email protected])

Hyperechogenní intestinum se vyskytuje v populaci s prevalencí přibližně 0,5%. Jedná se o zvýšenou echogenitu prokázanou při ultrazvukovém vyšetření (UZ vyšetření) ve II. trimestru gravidity. Za normu považujeme, pokud je střevní echogenita nižší než echogenita jater, která je zase nižší než echogenita fetální kosti. Z dosavadních poznatků je známo, že ke vzniku hyperechogenního intestina vede hypoperistaltika střeva s nahromaděním sekundárního mekonia u plodů s chromozomální vadou jako je trizomie chromozomu 21 (Downův syndrom) a 18 (Edwardsův syndrom), virové infekce (CMV, parvovirus, infekce B19 a toxoplasmová infekce) a krvácení do plodové vody u chromozomálně normálního plodu. Hyperechogenita střeva je spojována s postnatálním výskytem cystické fibrózy, a to s prevalencí 3,3% v případě nálezu izolovaného defektu. Vzhledem k výše uvedeným souvislostem jsme se rozhodli provést retrospektivní studii na širokém populačním vzorku pacientů Ústavu lékařské genetiky a fetální medicíny Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty Olomouc, s cílem zmapovat situaci týkající se této problematiky v našem regionu a zjistit zda naše nálezy odpovídají literárním údajům.

-9-

Název práce: Autor: Školitelé:

Přednemocniční neodkladná péče a její návaznost na nemocniční neodkladnou péči Eva Dorazilová MUDr.Adéla Michalcová, Klinika anesteziologie a resuscitace FN a LF UP Olomouc MUDr.Petr Hubáček, Oddělení urgentního příjmu FN Olomouc

Přednemocniční neodkladná péče je definována jako péče o postižené na místě jejich úrazu nebo náhlého onemocnění, v průběhu jejich transportu k dalšímu odbornému ošetření a při jejich předání do zdravotnického zařízení. Jedná se o prvotní kontakt s pacientem, kdy se zdravotník snaží poskytnou prvotní ošetření a co nejrychleji transportovat postiženého do nemocničního zařízení k definitivnímu ošetření. V přednemocniční neodkladné péči je důležitých tzv. „Platinových 10 minut“, týkajících se zajištění základních životních funkcí (A - airway, B - breething, C - circulation), V nemocniční péči se objevuje pojem „Zlatá hodinka“, což je ideální čas, za který by měl být pacient celkově vyšetřen (včetně CT a RTG), ošetřen, zajištěn, diagnostikován a stabilizován až po předání na sál. Ze studie vyplývá, že při překročení této „hodinky“ se výrazně zvyšuje mortalita ošetřovaných. Pro správné fungování systému přednemocniční a nemocniční neodkladné péče je podmínkou plynulé předávání pacientů. V práci jsou prezentovaná statisticky zpracovaná data za posledních 15 let z výjezdových zpráv zdravotnické záchranné služby, zpráv z urgentního příjmu a také nahlédnutí do následného vývoje stavu jednotlivých pacientů se zvláštním zřetelem na časovou návaznost. Přihlížíme také například k úloze požití alkoholu u postižených a jeho vlivu na nehodovost.

Title: Dominance of topical negative pressure in the treatment deep sternal wound infection in cardiothoracic surgery. Author: Patrick Tobbia. Tutor: MUDr. Martin Šimek Ph.D., Kardiochirurgická klinika FNOL Background: Deep sternal wound infection is a potentially life-threatening complication following cardiac surgery. It is associated with a significant increase in morbidity and mortality, and is also associated with a significant utilization of hospital resources. Aim: We tried to compare clinical outcomes, in-hospital mortality and 1-year survival of two different treatment modalities of deep sternal wound infection, topical negative pressure and the conventional therapy. Methods: In the study 66 consecutive patients treated for deep sternal infection at the department of cardiosurgery were monitored. A total of 28 patients underwent conventional treatment, and 34 patients had the application of topical negative pressure. Four patients who underwent a combination of both strategies were excluded from the study. Clinical and wound care outcomes were compared, focusing on therapeutic failure rate, in-hospital stay and the 1-year mortality of both treatment strategies. Results: Topical negative pressure was associated with a significantly lower failure rate of the primary therapy, shortening of the intensive care unit stay, a particular decrease in the in-hospital stay and the 1-year mortality. comparable overall length of therapy, inhospital stay and the risk of wire-related fistulas after chest reconstruction were found. Conclusion: Topical negative pressure is a far superior method of treatment for deep sternal wound infection this conclusion is based on the lower rate of therapeutic failure, the significant decrease of the in-hospital stay, and the decrease of the 1-year mortality rate, compared with conventional therapy methods.

-10-

-49-

Název práce: Pracovní psychická zátěž jako rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění Autoři: Marie Tichá ([email protected]), Petra Kellnerová Školitel: Doc. MUDr. Marie Nakládalová, Ph.D., Klinika pracovního lékařství, LF UP a FN Olomouc

Název práce: MOŽNOSTI CHIRURGICKÉ LÉČBY FIBRILACE SÍNÍ

Úvod: Často jsou uváděny vzájemná spjatost psychických a tělesných procesů a podmíněnost vzniku chorobných stavů psychickým stresem. Variabilita srdeční frekvence (VSF) bývá označována za marker adaptability organismu na psychickou zátěž (stres) a její snížení se považuje za rizikový faktor vzniku kardiovaskulárních onemocnění (KVO). Cíl: Cílem práce bylo ověřit, zda existuje asociace mezi změnami VSF a zvýšenou psychickou zátěží u skupiny manuálně pracujících mužů. A také posoudit souvislost psychické zátěže s rizikem KVO určeného systémem SCORE. Soubor a metodika: Soubor tvořilo 44 manuálně pracujících mužů, průměrného věku 48 let (SD=9), u nichž se dosud nevyskytly příznaky KVO. Pracovní psychická zátěž byla hodnocena Meisterovým dotazníkem – v hygienické službě standardizovaným dotazníkem pro sledování psychické zátěže, a to ve 3 faktorech: přetížení, jednostrannost a stresová reakce na pracovní zátěž včetně celkové zátěžové tendence. Dále byl použit dotazník pro zhodnocení pracovní spokojenosti – Škála subjektivní spokojenosti (ŠSS), který zkoumá spokojenost pracovní i mimopracovní. VSF byla měřena pomocí standardizovaného modifikovaného ortostatického pokusu se zaznamenáváním v polohách leh–stoj–leh v pětiminutových intervalech. Kardiovaskulární riziko bylo určeno jako riziko fatálního KVO v příštím desetiletí dle systému SCORE (dle věku, celkového cholesterolu, krevního tlaku, kuřáctví, pohlaví). Výsledky dotazníkového šetření byly porovnány s parametry VSF a výší rizika dle SCORE. Byla zjišťována také souvislost mezi výsledky obou dotazníků. Výsledky: Kumulované parametry VSF a psychické zátěže a spokojenosti spolu statisticky významně nesouvisí. Stejně tak nesouvisí riziko dle SCORE s výsledky dotazníkového šetření. V souboru existuje významná statistická souvislost mezi kategoriemi Meisterova dotazníku a úrovní pracovní spokojenosti – nejvýraznější vztah (r=-0,524, p<0,01) pro monotonii a dále (r=-0,502, p<0,01) pro celkové skóre Meisterova dotazníku. Statisticky významně spolu souvisí také pracovní a mimopracovní spokojenost (r=0,53; p<0,001). Závěr: Asociace mezi psychickou zátěží, rizikem dle SCORE a kumulovanými parametry VSF ve zkoumaném souboru neexistuje. Meisterův dotazník i ŠSS jsou metody využitelné ke sledování pracovní zátěže a jsou jednoznačně vyhodnotitelné. -48-

Abstrakt

Autor: Ľudmila Dzurendová Školitel: odb. as. MUDr. Vilém Bruk, Kardiochirurgická klinika FNOL

Fibrilace síní je nejčastější tachyarytmií, jejíž průměrný výskyt v dospělé populaci je 0,5% a prudce stoupá s věkem, takže v 9. deceniu dosahuje 11%. Pacientům přináší jednak subjektivně nepříjemné symptomy, jednak závažné komplikace související s trombembolií, v 90% do CNS. Výhodou chirurgické léčby je dlouhodobý efekt na udržení sinusového rytmu. Chirurgická peroperační ablace je v současné době plně indikovaná jako součást komplexního kardiochirurgického zákroku, tehdy pokud nemocný podstupuje operaci na základě strukturálního srdečního onemocnění a jako samostatný výkon není v ČR rutinně prováděna. Tento příspěvek se zabývá problematikou fibrilace síní, možnostmi její léčby a blíže se zaměřuje na chirurgické řešení. Vybrali jsme soubor pacientů, kteří podstoupili chirurgickou ablaci fibrilace síní v období od roku 2007 do 2008 na Kardiochirurgické klinice FNOL a posoudili efekt zákroků s ohledem na metodu ablace. Soubor celkem obsahoval 97 pacientů, z kterých 4 byli operováni metodou radiofrekvence, u zbytku se použila metoda kryoablace. Při propuštění 50,5 % pacientů mělo sinusový rytmus, v 12,3% se objevila fibrilace síní, která však byla spontánně nebo medikamentózně vertována na sinusový rytmus, 28,8% pacientů mělo fibrilaci nebo flutter i po zákroku, avšak v průběhu následujících 1až 3 měsíců je možno očekávat úpravu rytmu vzhledem k hojení a tvorby jizvy. V čtyřech případech se efekt léčby nedal posoudit. Důvodem byly úmrtí po operaci.

-11-

Název práce: PET-CT v indikaci k léčbě karcinomu pankreatu Autoři: Tomáš Filip, Martin Holinka Školitel: MUDr. Jiří Kysučan , I. chirurgická klinika FN Olomouc, Univerzita Palackého, ČR Úvod:Incidence karcinomu pankreatu v ČR je 1500 nových případu za rok (14 16/100 000 mužů a 14 – 15.5/ 100 000 žen). Léčba je multimodální, ale jedinou kurativní metodou nadále zůstává radikální chirurgická resekce. Toto onemocnění je často diagnostikováno až v pokročilém stadiu při operační revizi, kdy chirurgická léčba již není možná, ať z důvodu lokální inoperability či generalizace choroby. Stále neexistuje spolehlivá předoperační metoda schopná určit ty pacienty, kteří budou mít z radikální resekce prospěch. Touto metodou by do budoucna mohlo být PET/CT. Cíle a metodika:U 137 nemocných s podezřením na lézi pankreatu bylo mimo standardních vyšetřovacích metod provedeno i předoperační PET/CT vyšetření. Výsledky PET/CT byly následně porovnávány s operačním nálezem v rámci TNM klasifikace, definitivní histologii a onkomarkery a byla zjišťována jejich event. shoda či neshoda.. Výsledky:V této studii byla zjištěna senzitivita PET/CT v diagnostice karcinomu pankreatu 95 % a specificita 97 %. Senzitivita a specificita PET/CT v detekci metastáz byla 72 % respektive 98 %. Senzitivita a specificita PET/CT v detekci postižení regionálních uzlin dosáhla 85 % respektive 99 %. Senzitivita a specificita kombinace metody PET/CT a námi zjištěného pozitivního nálezu onkomarkerů byla 97 % respektive 79 %. Závěr:Z našich výsledků vyplývá, že PET/CT je vysoce senzitivní a specifická metoda v detekci exokrinních tumorů pankreatu a jejich vzdálených metastáz. Implementace PET/CT do standardního vyšetřovacího algoritmu významně zlepšuje jejich diagnostiku a zpřesňuje indikaci k chirurgickému výkonu. Hlavní přínos metody vidíme v lepší selekci těch nemocných, kteří jinak podstupují nesprávně indikovanou operaci.

-12-

The effect of oral glucose spray on changes of plasma glucose in healthy persons Authors: Adam Tancred, Russell Perera, Jan Smital Tutor: doc. MUDr. Rudolf Chlup, CSc., Ústav fyziologie a II.interní klinika FNOL a LFUP v Olomouci Introduction: Prevention of the acute reduction of plasma glucose levels in persons with diabetes is vitally important. The oral glucose spray is supposed to be a fast and easily accessible method to achieve this goal. Aim: Determine the change in concentration of P-glucose after aplication of the oral glucose spray and compare this to a non-intervention control group. Method: 16 healty persons in age of 21,8 ± 0,78 years were examinated. The measurements were taken over 6 sessions. Each person measured his or her concentration of P-glucose, always in the morning, after at least 6 hours of fasting. P-Glucose measurements were tken at 6 intervals (t=0, 5, 10, 15, 20 and 30 minutes). The concetration of P-glucose was determined from capillary blood from fingers using Linus personal glucometers. The tests were conducted while sitting with minimal movement. Three of the six seesions were non-intervention (control) sessions whereby the volunteer did not recieve the glucose spray. In the other three sessions the spray was applicated on mucosa of bucal cavity by five doses on each cheek, without swallowing (it’s intented for direct mucosal absorption) immediately after the initial measurement at t=0 min. Results: See graph 1 Graph 1: Comparison between P-glucose concentration (mmol/l) in fasting state and after application of the spray

The values in graph are the averages of values from all 16 persons from the 6 sessions (3 for intervention, 3 for control). Conlusion: The oral glucose spray doesn’t show a significant effect on increasing the concentration of P-glucose in healthy persons at anytime during 30 minutes after its application. -47-

Analýza prognostického významu imunohistochemické exprese nestinu u nemalobuněčných karcinomů plic Autor: Kristína Švédová Školitel: MUDr. MVDr. Jozef Škarda, Ústav patologie LF UP v Olomouci Úvod: Nestin je protein intermediárních filament, který je exprimován v progenitorových a některých dalších buňkách nervové a svalové diferenciační řady, stejně jako v aktivovaném endotelu. Exprese nestinu v nádorových buňkách může souviset se stupněm diferenciace nádorů, jejich biologickým chováním a stupněm neoangiogeneze. Imunohistochemická detekce nestinu proto může být významná nejen pro jejich klasifikaci, ale i pro odhad prognózy. Exprese nestinu nebyla u karcinomů plic dosud sledována. Cíl: Stanovit imunohistochemickou expresi nestinu ve vzorcích primárního nemalobuněčného karcinomu plic a jeho mozkových metastáz. Analyzovat význam této exprese. Metodika: Imunohistochemická detekce nestinu byla provedena pomocí nepřímé dvoustupňové metody za použití komerčně dostupných protilátek na tkáňových mikroerejích, které byly sestavené ze 74 formalínem-fixovaných a do parafínu zalitých vzorků nemalobuněčného karcinomu plic. V daném souboru bylo 50 spinocelulárních karcinomů a 24 adenokarcinomů. Exprese nestinu byla zároveň detekována ve vzorcích 35 mozkových metastáz. Byl určen H-index (pozitivita slabá, střední a silná násobená % pozitivních buněk), stupeň nestin pozitivní vaskularizace (semikvantitativně – slabá, střední a silná v ložiscích nejintenzivnější vaskularizace), jejich vzájemná korelace a dále byly tyto znaky srovnávány s délkou přežití a délkou bezpříznakového období. Hodnoty H-indexu byly získány jako průměr hodnocení 2 nezávislými patology a analyzovány pomocí neparametrického MannWhitney testu. K porovnání četností výskytu byl použitý Fisherův exaktní test. Asociace testovaných parametrů s celkovou délkou přežití a délkou bezpříznakového období byla analyzována Kaplan-Meierovou metodou. Data byla zpracována pomocí statistického software SPSS verze 15 (SPSS Inc., Washington, USA), hladina signifikance byla stanovena na 0,05.

Závěr: Imunohistochemickou expresi nestinu lze označit za významný diagnostický znak svědčící pro vyšší podíl nestin pozitivních nádorových i bazálních buněk v metastatických ložiscích ve srovnání s primárními nádory, ve spinocelulárních karcinomech ve srovnání s adenokarcinomy, pro vyšší neovaskularizaci v metastázách ve srovnání s primárními nádory a v nízce diferencovaných adenokarcinomech ve srovnání s dobře diferencovanými adenokarcinomy. Současně lze konstatovat, že exprese nestinu ve většině případů signifikantně nekoresponduje s délkou přežití ani délkou bezpříznakového období. Zatím nedokážeme vysvětlit, proč jen u pacientů s mozkovými metastázami je vyšší exprese nestinu znakem spojeným s delším celkovým přežitím. -46-

Název práce: Autor: Školitel:

Účinek rezervních antibiotik na vybrané bakteriální patogeny Vojtěch Hanulík Prof. MUDr. Milan Kolář, Ph.D., Ústav mikrobiologie FNOL

Úvod: Nárůst bakteriální rezistence se stal celosvětovým problémem. Jednou z možností řešení je vývoj nových antibiotik a jejich účelné použití. Cíl: Naše práce hodnotí postavení rezervních antibiotických přípravků a možnost jejich použití v léčbě bakteriálních infekcí způsobených citlivými i rezistentními kmeny gramnegativních (G-) a grampozitivních (G+) bakterií. Materiál a metody: Z klinického materiálu pacientů hospitalizovaných v letech 2007 a 2008 ve Fakultní nemocnici Olomouc byly izolovány vybrané G- a G+ bakterie. U těchto kmenů byla stanovena minimální inhibiční koncentrace (MIC) k vybraným antibiotikům (linezolid, tigecyklin, meropenem a cefepim). Výsledky: Celkem bylo testováno 358 izolátů. Z toho 238 G- bakterií (51 kmenů Klebsiella sp., 50 kmenů Escherichia coli, 50 kmenů Enterobacter aerogenes, 40 kmenů Pseudomonas aeruginosa, 27 kmenů Acinetobacter sp. a 20 kmenů Serratia marcescens) a 120 G+ bakterií (50 kmenů Staphylococcus aureus, 30 kmenů Enterococcus sp., 21 Streptococcus pneumoniae a 19 kmenů Streptococcus agalactiae). Mezi tyto izoláty patřilo i 20 methicilin-rezistentních kmenů Staphylococcus aureus (MRSA), 6 kmenů vankomycin-rezistentních enterokoků (VRE), 12 kmenů produkujících širokospektré beta-laktamázy ESBL a 4 kmeny produkující širokospektré beta-laktamázy AmpC. Citlivost k linezolidu dosahovala u G+ koků 100 %. K tigecyklinu bylo rezistentních 19 (15,8 %) G+ kmenů. Jednalo se pouze o Streptococcus pneumoniae a Streptococcus agalactiae. K meropenemu dosahovala rezistence 5,9 %. Pouze k meropenemu bylo rezistentních 7 (35 %) kmenů MRSA a 4 (66 %) kmeny VRE. K cefepimu byla zjištěna rezistence u 23,5 % G- bakterií, k tigecyklinu bylo rezistentních 9,6 % kmenů (mimo Pseudomonas aeruginosa) a k meropenemu 6 % testovaných kmenů. Na tigecyklin byly rezistentní 3 (25 %) a na cefepim 11 (92 %) ESBL-pozitivních kmenů. Kmeny AmpC byly citlivé ke všem sledovaným antibiotikům. V případě G- byl nejúčinnější meropenem. Přičemž u G+ jak linezolid tak tigecyklin (s výjimkou Streptococcus pneumoniae a Streptococcus agalactiae) dosahovaly u sledovaných kmenů stejných výsledků (100 % citlivost). Závěr: Vzhledem k problému stoupající odolnosti bakterií k antimikrobním přípravkům je velmi důležitý vývoj nových antibiotik s účinkem na bakteriální patogeny s nebezpečnými fenotypy rezistence, např. MRSA, VRE a enterobakterie s produkcí širokospektrých beta-laktamáz ESBL a AmpC. Naše výsledky deklarují dobrý účinek linezolidu, tigecyklinu, meropenemu a cefepimu. Podpořeno výzkumným záměrem MSM6198959223 -13-

Název práce: Vymezení indikace extraokulárního a intraokulárního přístupu v řešení idiopatické rhegmatogenní amoce sítnice Autoři: Hazlinger Martin, Vildnerová Veronika Školitel: odb.as. MUDr. Oldřich Chrapek, Ph.D. Pracoviště: Oční klinika FNOL Účel: Posoudit současné možnosti řešení idiopatické rhegmatogenní amoce sítnice extraokulárním kryochirurgickým výkonem či intraokulární pars plana vitrektomií (PPV). Soubor a Metodika: V letech 2000 – 2007 bylo na oční klinice v Olomouci odoperováno 260 očí u 259 pacientů v průměrném věku 57,6 let s diagnózou rhegmatogenní amoce sítnice. Podmínkou pro zařazení bylo, že na oku s idiopatickou rhegmatogenní amocí nebyl v minulosti proveden jiný intraokulární výkon, s výjimkou nekomplikované fakoemulzifikace anebo extrakapsulární extrakce katarakty. U pacientů byl proveden extraokulární kryochirurgický výkon nebo intraokulární PPV. S tří měsíčním odstupem po operaci byl indirektní oftalmoskopií zhodnocen anatomický nález na sítnici a posouzeno, zda se podařilo dosáhnout znovupřiložení sítnice v plném rozsahu. Výsledky: Z 260 očí jich 126 (48,5%) bylo řešeno kryochirurgicky, na 134 očích (51,5%) byla provedena PPV. Znovupřiložení sítnice v plném rozsahu po první operaci bylo dosaženo u 193 (74,2%) očí, u 15 (5,8%) očí se sítnici nepodařilo přiložit. U 52 (20,0%) očí bylo potřeba provést reoperaci. Závěr: Oba typy výkonů, extraokulární kryochirurgický výkon i intraokulární PPV, mají své místo v řešení idiopatických rhegmatogenních amocí. Jejich vhodnou kombinací mají pacienti s touto diagnózou více než 94% naději na vyléčení.

-14-

Název práce: Estetika implantátů - Hana Šrubařová, Irena Vájová Školitel: doc. MUDr. Martin Starosta Ph.D., Klinika zubního lékařství LF UP v Olomouci, oddělení parodontologie Tato práce se zabývá estetikou implantátů ve frontálním úseku horní čelisti, které jsme zpětně hodnotily u 40 pacientů použitím objektivních estetických skóre (PES/WES). Metodou náhrady chrupu, která se v dnešní době dostává do popředí, se stala dentální implantologie. Zvláště při absenci jednoho zubu ve frontálním úseku, kde se často setkáváme s agenezí malého řezáku a úrazy, je dentální implantát dokonalým řešením, jelikož splňuje nejen funkční, ale i estetické požadavky. Protože se jedná o obor relativně mladý a nesetkaly jsem se s dostatečným množstvím informací, které by se zabývaly objektivním hodnocením estetiky s časovým odstupem, rozhodly jsme se v praxi použít mezinárodní indexy PES/WES, které byly uveřejněny v říjnu roku 2008. Pro získání celkového pohledu na tuto problematiku jsme vypracovaly dotazník. V první části pacient hodnotí spokojenost s implantátem, změny implantátu a dásně v této oblasti, které zpozoroval. Ve druhé části jsme se ptaly na faktory, které by mohly estetiku implantátu ovlivnit. Po vyfotografování, rtg a vyhodnocení indexů CPITN a PBI jsme zpětně za použití kritéria PES/WES (pink estetic score/ white estetic score) zhodnotily estetiku. PES se zaměřuje na změny mediální a distální papily, ústup dásně, barvu dásně, fyziologické zakřivení volné gingivy a přirozené vyklenutí nad kořenem zubu. WES hodnotí protetickou práci, a to její tvar v závislosti na dokonalém zapadnutí do zubního oblouku, povrch, barvu a translucenci. Nejvyšší možný výsledek každého z kritérií je 10 bodů, přičemž za klinicky akceptovatelnou normu se považuje minimálně 6 bodů. Naše studie zahrnuje 40 pacientů s implantáty na místě horních velkých a malých řezáků, které byly implantovány z důvodů ageneze, úrazu a extrakce. Celkem jsme zhodnotily 63 implantátů.

-45-

Název: Zhodnocení nových terapeutických přístupů v řešení keratokonu Autor: Alexandra Sýbová Školitel: MUDr. Pavlína Hrabčíková, Oční klinika FN a LF UP Olomouc

Název práce: Přínos multifokálních čoček pro řešení katarakty

Keratokonus řadíme mezi ektatická onemocnění rohovky. Postihuje přibližně 1% populace v produktivním věku. U keratokonu se rohovka kuželovitě vyklenuje a zároveň ztenčuje. Vrchol rohovky se posouvá většinou paracentrálně, lehce temporálně nebo nazálně dolů. První příznaky keratokonu se objeví obvykle v druhé dekádě života a vyvíjejí se ve třetí dekádě života. Onemocnění se nejdříve objeví na jednom oku a trvá i několik let, než se objeví i na druhém oku. Keratokonus má většinou chronický průběh. Na postiženém oku sledujeme nejdřív narůstající myopii, ke které se přidává pravidelný, později nepravidelný astigmatizmus, který brýlemi nejsme schopni korigovat. V počátečních stádiích lze keratokonus korigovat brýlemi (tórická skla), kdy je přítomna jen myopie a pravidelný astigmatismus. Při změně pravidelného astigmatizmu na nepravidelný již volíme tvrdé kontaktní čočky propustné pro plyny (tzv. RGP - rigid gas permeable), které jsou někdy upřednostňovány před brýlemi již v počátku onemocnění, pro možné zpomalení progrese keratokonu. Corneal Crosslinking (CXL) je poměrně mladá metoda využívaná k terapii keratokonu (stádium I a II). Jedná se o ambulantní výkon provádějící se v lokální anestezii rohovky a spočívá v abrazi epitelu rohovky, aplikaci riboflavinových očních kapek a ozařování rohovky UVA zářením. Reakcí fotosenzitivní látky – riboflavinu a UVA záření dochází k uvolnění kyslíkových radikálů, které vyvolají vznik nových síťovaných spojů (crosslinking bonds) mezi kolagenovými vlákny stromatu rohovky, což způsobí celkové zesílení rohovky a zastaví její ztenčování. Další možnou metodou korekce keratokonu v případě selhání již jmenovaných metod korekce (brýle,RGP čočky) je aplikace intrastromálních rohovkových prstenců. Prvním typem těchto implantátů je Intacs, který se vkládá do periferie rohovky. Jeho modifikací jsou Keraringy, které se implantují centrálněji. Jedná se o chirurgický výkon, který tkví v oploštění centrální části rohovky jejím napnutím v periferii rohovky. Corneal Crosslinking a intrastromální rohovkové prstence nám umožňují oddálit transplantaci rohovky a stabilizovat ektázii. V terminálních stádiích keratokonu již musíme přistoupit k transplantaci rohovky metodou perforující keratoplastiky. Principem perforující keratoplastiky je odstranění rohovky v celé její tloušťce a její náhrada dárcovskou rohovkou. Transplantace rohovky je v současnosti nejúspěšnější alotransplantací v humánní medicíně, přičemž úspěšnost této terapie u pacientů s keratokonem je vyšší než 95%.

Úvod: Katarakta neboli šedý zákal je onemocnění, při kterém dochází ke zkalení průhledných částí čočky. Tento zákal může být vrozený nebo získaný. Nejčastějším typem katarakty je tzv. senilní katarakta – vyskytuje se obvykle u lidí starších 60 let. Zkalená čočka brání průchodu paprsků světla na sítnici, takže dochází k poklesu zrakové ostrosti. Pacienti si nejčastěji stěžují na zamlžené vidění, objevuje se i přechodné dvojité vidění, nezřídka dochází k poruchám barevného vidění. Rychlost kalení čočky je individuální, většinou se jedná o měsíce až roky. Operaci šedého zákalu doporučují lékaři tehdy, když katarakta snižuje pacientovi kvalitu vidění natolik, že jej obtěžuje v jeho osobním i pracovním životě. V současné době neexistují žádné léky, které by mohly vzniklý zákal odstranit a vidění zlepšit. Jedinou možností obnovy vidění je operační zákrok, při kterém se z oka odstraní zkalená čočka a nahradí se čočkou umělou. Existují dva základní typy nitroočních čoček. Monofokální čočky poskytují korekční sílu v pouze jednom segmentu vizuálního rozsahu (typicky pro vidění na dálku a na čtení je třeba použít brýle), zatímco multifokální čočky jsou navrženy tak, aby korigovaly vidění v širokém rozsahu – od blízka až na dálku. Síla nitrooční čočky se řídí přesným změřením rohovky a délky oka (biometrií oka). Cíl práce: Cílem práce bylo zhodnotit visus pacientů po operaci katarakty, kteří si nechali implantovat nitrooční čočku AcrySof ReSTOR. Jedná se o pokročilý typ multifokálních čoček, které jsou vyrobeny z měkkého hydrofóbního akrylátu, jež lze složit a vložit do oka velmi malou incizí, kde se rozvinou a zaujmou trvalou polohu. Skládají se z okrouhlé čočky zvané optik a dvou ramen zvaných haptiky, jež drží čočku ve správné poloze a vycentrovanou. Střed apodizované difrakční IOL tvoří koncentrické difrakční schody. Difrakce zahrnuje ohyb nebo rozptyl světla do většího počtu ohnisek při průchodu čočkou, což umožňuje ostré vidění do dálky i do blízka. Apodizace znamená postupné zužování difrakčních kroků od středu až po vnější okraj čočky, aby se vytvořil plynulý přechod světla mezi vzdálenými, středními a blízkými ohnisky. Periferie optiku je monofokální. Metodika práce: Vyšetřili jsme celkem 40 očí 21 pacientů s věkovým průměrem 62 let. Všem bylo provedeno vyšetření zrakové ostrosti do dálky na ETDRS optotypech, vyšetření zrakové ostrosti do blízka pomocí Jägrovy tabulky a dále vyšetření kontrastní citlivosti. Na závěr vyplnili dotazník. Výsledky: V době odevzdání abstraktu probíhá statistické vyhodnocování. Výsledky budou prezentovány na konferenci SVOČ.

-44-

Autor: Školitel:

Jana Hejná, Andrea Onderková Prim. MUDr. Klára Marešová, Ph.D

-15-

Výskyt rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění u manuálně pracujících Autoři: Marcela Hladná, Michaela Křibská Školitel: Doc. MUDr. Marie Nakládalová, Ph.D., Klinika pracovního lékařství, LF UP a FN Olomouc Úvod: Kardiovaskulární onemocnění (KVO) jsou nejčastější příčinou úmrtnosti v České republice. Vzhledem k rozsahu postižení populace KVO se stále intenzívně hledají možnosti jak těmto onemocněním předcházet. Cíl: Cílem práce bylo zjistit výskyt rizikových faktorů KVO u manuálně pracujících mužů, najít mezi nimi osoby s vysokým rizikem vzniku KVO vhodné k další intervenci. Dále vyšetřit ve sledovaném souboru variabilitu srdeční frekvence (VSF) a zhodnotit její vztah k ostatním rizikovým faktorům KVO a posoudit možnost využití těchto vyšetření v běžné pracovně lékařské praxi. Soubor a metodika: Soubor tvořilo 44 manuálně pracujících mužů, průměrného věku 48 let (medián 51, SD 9 ), u nichž se dosud nevyskytly příznaky KVO. U každého jedince byl zjišťován kuřácký návyk, fyzická aktivita, BMI, WHR, krevního tlak, hladina celkového cholesterolu, glykémie a variabilita srdeční frekvence. Dle rizikových faktorů (pohlaví, věk, kouření, systolický krevní tlak a hladina cholesterolu) bylo podle tabulek systému SCORE stanoveno riziko vzniku smrtelného KVO v příštím desetiletí a v 60ti letech věku. Pro měření VSF byl zvolen standardizovaný modifikovaný ortostatický pokus, kdy vyšetřovaná osoba 5 min. v poloze leh, 5 min. v poloze stoj a poté opět 5 min. leh. Výsledky: Zjistily jsme, že 41% osob má nadváhu, obézních je 43 %, 86% vyšetřených má vysoké riziko smrtelného KVO v budoucích 10-ti letech (SCORE ≥ 5). Snížená VSF nekorelovala přesvědčivě s jednotlivými rizikovými faktory, ale korelovala statisticky významně s celkovým SCORE (korelační koeficient -0,533, p<0,001), tedy s vysokým rizikem vzniku smrtelného KVO v příštích deseti letech. Statisticky signifikantní korelace byla prokázána i mezi VSF a pohybovou aktivitou. V lineárním modelu s každým procentem KV rizika dle SCORE klesá log(VSF) v průměru o cca -0.127 (při stejné pohybové aktivitě) a s každou hodinou pohybu týdně stoupá log(VSF) v průměru o cca 0.167. Závěr: Byl zjištěn poměrně vysoký výskyt jednotlivých rizikových faktorů i celkového vysokého rizika vzniku fatálního KVO. Metoda SCORE se jeví jako snadná v běžné lékařské praxi, zatímco vyšetřování VSF je časově i organizačně náročné, vhodné spíše pro individuální cílené interní vyšetřování. Významná korelace SCORE a VSF svědčí pro to, že snížená VSF může být předpovědním faktorem KVO a nevylučuje to ani předpoklad, že VSF je možným zprostředkovatelem efektu rizikových faktorů KVO, jak uvádějí některé studie. Byl také potvrzen pozitivní efekt pohybové aktivity na adaptabilitu organismu. -16-

Porovnání estetického výsledku řešení mezer při agenezi horních laterálních řezáků Autor:

Daniela Straková, Sylva Vybíralová

Školitel:

Doc. MUDr. Miloš Špidlen, Ph.D. Klinika zubního lékařství LF UP Olomouc

Ageneze laterálních řezáků je ortodontická anomálie ve frontálním úseku chrupu a proto esteticky rušivá obvzláště při úsměvu.V práci jsme se věnovali porovnání různých řešení ageneze horních laterálních řezáků a jejich estetického výsledku. Z možných řešení nezaložených zubů 2+2 jsme zvolili tyto čtyři: 1.Mezializace špičáků a jejich následná estetická korekce, 2.Náhrada adhezivním můstkem, 3. Náhrada fixním můstkem, 4. Náhrada implantátem. Od každé léčebné metody jsme vybrali fotodokumentaci reprezentativní kazuistiky (fotografie před léčbou a po léčbě) a přidali fotografie dalších kazuistik vzájemně nesouvisejících. Oslovení respondenti byli rozděleni do skupin podle profesionálního zařazení (laici, studenti zubního lékařství, stomatologové a ortodontisté). Vyjadřovali se k estetické úrovni 16 fotografií frontální části chrupu, přičemž nebyli záměrně informováni o vzájemné vztahu obrázků k jednotlivým případům. Úroveň úspěchu bodovali škálou od 1 do 5 stejně jako ve škole (1 – vynikající,2 – pěkné,3 – ucházející,4 – stěží uspokojivé,5 – zcela nevyhovující ). Cílem práce bylo porovnat rozdílné estetické vnímání jednotlivých řešení mezi odbornou a laickou veřejností podle zvolených kritérii vyplňovaných v přiloženém dotazníku.

-43-

Název práce: Prevalence metabolického syndromu u pacientů s hypertenzí a syndromem obstrukční spánkové apnoe Autor: Sova Milan Školitel: MUDr. Hobzová Milada Úvod. Syndrom obstrukční spánkové apnoe (OSA) je celosvětově rozšířený a postihuje 1-5 % osob středního věku. Nedávná epidemiologická a klinická data prokázala kauzální roli OSA v rozvoji hypertenze. Metabolický syndrom zahrnuje tyto metabolické změny: centrální obezitu, hypertenzi, sníženou toleranci glukózy a dyslipidemii. Cíl. Cílem této studie bylo zhodnotit výskyt metabolického syndromu (MS) u pacientů s hypertenzí a syndromem obstrukční spánkové apnoe (OSA) a zjistit, zda pacienti s MS mají horší parametry OSA a krevního tlaku, než skupina bez MS. Metody. 110 pacientů (97 mužů) s OSA a hypertenzí bylo vyšetřen na přítomnost MS (ATP skóre). Skupiny MS+, MS- byly statisticky korelovány s hodnotami tlaku krve (TK) (ambulatorní monitorování TK) a OSA (apnea- hypopnea index-AHI, oxygen desaturation index- ODI)- chí kvadrát, t-test, Mann Whitney test. Výsledky. MS byl přítomen u 86 pacientů (75 mužů) (průměrný věk 54±9,3). Nebyly rozdíly ve skupině MS+ a MS- ve věku (54,75±9,3 v. 50,63 ±11,8, p= 0,075), hmotnosti (106,79±18,98 v. 101,75±26,1, p=0,294), BMI (35,13±5,3 v. 33,43±7,9, p=0,231), obvodu boků (117,6±11,1 v. 112,33±21,8, p=0,93), AHI (44,95±25,22 v. 35,72±23,26, p=0,11), ODI (47,17±25,33 v.38,37±17,1, p=0,228), průměrného systolického tlaku krve za 24 h (133,38±13,5 v. 132,46±14,75, p=0,773), průměrného diastolického tlaku krve za 24 h (78,83±8,8 v. 77,79±7,7, p= 0,606), průměrného systolického tlaku krve v noci (130,5±15,3 v. 124,78±15,4, p= 0,115), průměrného diastolického tlaku krve v noci (75,74±9,5 v. 71,91±7,2, p= 0,077). Závěr. Pacienti s OSA, hypertenzí a MS nemají horší parametry OSA a TK než pacienti bez MS.

Název práce: Endosonografie v diagnostice extrahepatální biliární obstrukce Autor: Školitel:

Martin Holinka ([email protected]) MUDr. Igor Tozzi, Ph.D., II. interní klinika FN Olomouc, ČR

Úvod Endosonografie (EUS) provedená před endoskopickou retrográdní cholangiopankreatikografií (ERCP) u nemocných s nízkou nebo střední pravděpodobností výskytu choledocholitiázy může snížit morbiditu, mortalitu a náklady. Cíle a metodika Cílem naší práce bylo na skupině 100 pacientů s laboratorními známkami cholestázy vyhodnotit senzitivitu a specificitu EUS a transabdominální ultrasonografie (TUS) v porovnání s ERCP v diagnostice obstrukce žlučových cest. Sledovány byly šíře žlučovodu, detekce choledocholitiázy a případně jiná patologie žlučovodu. Porovnávali jsme také laboratorní markery cholestázy se stupněm rizika choledocholitiázy. Výsledky V naší studii byla zjištěna senzitivita EUS v diagnostice dilatace žlučových cest 84% a přesnost 83% a byla statisticky významně vyšší (p=0,0001) ve srovnání s TUS (senzitivita 46%, přesnost 66%). Specificita obou metod (82%, 91%) se statisticky významně nelišila (p=0,218). V diagnostice patologického obsahu žlučovodů byla zjištěna u EUS senzitivita 88% a přesnost 92% a byla statisticky významně vyšší (33%, 64%) ve srovnání s TUS (p<0,0001). Specificita obou metod (96%, 94%) se statisticky významně nelišila (p=0,641). Stran rizika choledocholithiázy patřilo 22 (22%) pacientů do skupiny středního rizika a 78 (78%) pacientů do skupiny vysokého rizika. Litiáza byla potvrzena u 6 (27,3%) pacientů ze skupiny středního rizika a u 45 (57,7%) pacientů ze skupiny vysokého rizika. Výskyt litiázy ve skupině s vysokým rizikem byl statisticky významně vyšší oproti skupině s nízkým rizikem (p=0,012). Zároveň jsme prokázali signifikantně vyšší hodnoty všech posuzovaných laboratorních markerů cholestázy ve skupině pacientů s vysokým rizikem choledocholitiázy. Závěr V naší studii byla zjištěna vysoká senzitivita a specificita EUS v detekci patologického obsahu extrahepatálních žlučovodů. Na základě předchozích studií a našich výsledků považujeme za racionální provádět EUS před ERCP u nemocných s nízkou nebo střední pravděpodobností choledocholitiázy.

-42-17-

Název práce: Možnosti moderní operační léčby Hallux Valgus Autor: Karel Houda Školitel: Mudr. Miroslav Uvízl, Ph.D., Ortopedická klinika fakultní nemocnice Olomouc Úvod: Jedna z nejčastějších potíží dospělých pacientů v ortopedické ambulanci je statická deformita předonoží, hallux valgus a příčné plochonoží. Konzervativní terapie většinou deformitu již neupraví. Na druhé straně existuje stovka operačních postupů. K jejich volbě se přikláníme především podle rtg-snímku, na kterém měříme hlavně intermetatarzální úhel sevřený mezi I. a II. metatarzem a úhel vbočení (valgozity) palce. Mezi novější operační postupy patří scarf osteotomie, která je stále více využívaná, nebo operace s využitím náhrad kloubů endoprotézami. Cíl: Cílem mé práce bylo zhodnotit moderní operační způsob léčby hallux valgus pomocí scarf osteotomie a ukázat na daném souboru pacientů rozložení této deformity v populaci podle věku a pohlaví, dále pozitivní výsledky operace, které jsou největším přínosem pro pacienty. Materiál a metodika: Na ortopedické klinice FNOL byla od 1.4.2008 do 30.9.2008 provedena scarf osteotomie 47krát u 40 pacientů. V souboru jsme hodnotili intermetatarzální úhel (IMA), úhel valgozity palce (HAV), předoperační subjektivně udávané potíže, rtg-nález před operací a peroperační potíže. Zároveň jsme sledovali věk, pohlaví, operovanou stranu, spokojenost pacientů, bolestivost, a výskyt pooperačních komplikací s odstupem 3 měsíců. Výsledky: V souboru 40 pacientů převažovaly jednoznačně ženy, kterých bylo 37 a muži jen 3. 25 operací bylo na levé straně a 22 na pravé, z toho 7 pacientů bylo operováno oboustranně. Peroperační potíže byly téměř nulové, pouze 1krát rozlomení hlavičky. 36 pacientů (90%) bylo s výkonem spokojeno, nespokojeno byli 4 pacienti (10%), u kterých se vyskytly potíže. Pooperačních komplikací bylo 5 u 3 operovaných. Doba hospitalizace byla průměrně 5 dní. Výsledky po zhojení 3 měsíce od operace byly takové, že bez bolesti bylo 37 pacientů, 3 pacienti měli bolesti při delší chůzi nebo v těsné obuvi. Závěr: Scarf osteotomie je poměrně nový operační postup v terapii hallux valgus. Jedná se o složitý zákrok, který vyžaduje zkušenost operatéra a je zároveň vyhrazen pro indikační skupinu se středně těžkou vadou. Neřeší situace, kde je IMA větší než 20 stupňů a více. Pro vady s úhlem menším než 10 stupňů zase plně postačuje šetrnější operace dle Austina. V indikované skupině pacientů jsme zjistili, že danou operaci podstoupily převážně ženy a že 90% operovaných bylo s výsledkem spokojeno.

-18-

Název práce: Incidence trombofilních markerů u žen podstupujících léčbu neplodnosti a jejich adekvátní zajištění LMWH Autor: Zdeňka Sobotková Školitel: Doc. MUDr. Ivana Oborná, Ph.D., RNDr. Jana Březinová, Ph.D. Gynekologicko-porodnická klinika FNOL a LF UP, Centrum asistované reprodukce Úvod: Přítomnost vrozených trombofilních markerů (F V Leiden, F II Prothrombin, Methylentatrahydrofolát reduktáza (MTHFR), mutace inhibitoru aktivátoru plasminogenu 1 (PAI-1), deficience antitrombinu III (ATIII), proteinu C a proteinu S) může zvýšit frekvenci výskytu opakovaných nebo idiopatických ztrát plodu během prvního trimestru těhotenství. Incidence markerů v populaci žen podstupujících asistovanou reprodukci není známa a neexistují doporučené postupy pro jejich profylaxi LMWH během kontrolované ovariální hyperstimulace při IVF. Cíl: Našim záměrem bylo zhodnotit frekvenci výskytu již zmíněných markerů u skupiny pacientek, které v Centru asistované reprodukce podstoupily léčbu neplodnosti. Výběr žen byl založen na podrobné osobní i rodinné hematologické anamnéze. Dalším cílem bylo nasadit adekvátní profylaxi během léčby neplodnosti. Materiál a metody: Studovaná skupina zahrnovala ženy podstupující léčbu neplodnosti (n=108) s osobní nebo rodinnou anamnézou venózní nebo arteriální trombózy, opakovaných neúspěchů asistované reprodukce a habituálními potraty. Kontrolní skupinu (n=50) představovaly ženy s přirozeným početím, fyziologickým těhotenství a šestinedělím bez komplikací. U všech žen jsme zjišťovali vrozené trombofilní markery a úspěch IVF. Ze studované skupiny podstoupilo 43 pacientek celkem 51 cyklů IVF (17cyklů s profylaxí LMWH, 34 cyklů bez profylaxe). V 17 cyklech byly pacientky zajištěny podávání 0,3 ml nadroparinu ( Fraxiparine inj sol, Glaxo) od 4.dne stimulace exogenním gonadotropinem. Výsledky: Ze studované skupiny žen mělo 88 přítomnou alespoň jednu mutaci nebo deficit a u 43 v kombinaci. Při porovnání IVF cyklů s a bez profylaxe jsme zjistili, že „pregnancy rate“ u žen s profylaxí byl 56%, zatímco u nezajištěných 35%. Pouze jedna zajištěná pacientka potratila v 16.týdnu, zatímco u nezajištěných skončilo těhotenství neúspěšně ve 3 případech ( dvakrát v 7.týdnu a jednou v 31. týdnu). Závěr: Zjistili jsme signifikantně vyšší incidenci trombofilních markerů u žen, které se léčí pro neplodnost. Na vyšším „pregnancy rate“ u pacientek zajištěných LMWH se mohou podílet i další faktory, ale preventivní podávání nízkých dávek LMWH u žen s přítomnými riziky může zvýšit úspěšnost AR.

-41-

Název práce: Studie expozičních parametrů ultrazvuku při běžných ultrazvukových vyšetřeních Autoři: Ondřej Sobotík, Jarmila Komárová Školitel: Ing. Ladislav Doležal, CSc., Ústav lékařské biofyziky LF UP v Olomouci

Název práce: Autor: Školitel:

Sonografie je v současné medicíně vysoce frekventovaná diagnostické technika. I když jsou podmínky bezpečného využití ultrazvuku stanoveny řadou předpisů, stále zůstává otázka jejich správné interpretace a dodržování v praxi. Evropská komise pro bezpečnost ultrazvuku v medicíně (ECMUS) se touto problematikou zabývá a část její aktivity je zaměřena na získání přehledu o fyzikálně-technických podmínkách sonografování. Za tím účelem byla vytvořena studie mapující situaci ve Spojeném Království. V roce 2008 jsme byli vyzváni k doplnění studie o data, získaná v naší zemi. Originální studii jsme pojali jako základ naší práce a doplnili o některé další parametry. Byl vytvořen dotazník, umožňující jednoduše zaznamenat požadované údaje. Spolu s vysvětlujícím a instruktážním dopisem byl rozeslán na různá pracoviště v České republice. Pořízení dat ve FN Olomouc jsme si vzali na starost sami.

Úvod: Enterobakterie s produkcí širokospektrých ß-laktamáz patří v současné době k obávaným bakteriálním patogenům z důvodu možného selhání antibiotické léčby a s tím související vyšší morbidity a mortality. Cíl: Cílem předložené práce bylo porovnání fenotypových metod k detekci produkce výše uvedených enzymů. Materiál a metody: Bylo testováno 62 kmenů čeledi Enterobacteriaceae, u kterých byla pomocí molekulárně-biologických metod prokázána přítomnost genu pro ESBL a/nebo AmpC. U těchto izolátů byly hodnoceny minimální inhibiční koncentrace (MIC) vybraných antibiotik, výsledky diskové difuzní metody a přesnost automatizovaného systému Phoenix (Becton Dickinson). U kmenů ESBL se dále hodnotila senzitivita výsledků MIC pro cefoxitin, poměr MIC cefoperazonu a cefoperazon/sulbaktamu a senzitivita modifikovaného Double Disk Synergy Testu (DDST). AmpC kmeny byly testovány AmpC diskovou metodou za použití kyseliny 3-aminofenylborité. Výsledky: Celkem bylo testováno 62 enterobakterií. Pomocí PCR byla u 47 kmenů stanovena produkce ESBL, u 14 kmenů produkce AmpC a u 1 kmene produkce obou enzymů. Testované kmeny vykazovaly při použití diluční mikrometody vysokou falešnou citlivost k cefoperazonu (27 %), cefotaximu (34 %), ceftazidimu (29 %) a cefepimu (50 %). Rovněž u diskové metody bylo velké procento kmenů identifikováno jako falešně citlivé k cefalosporinům III a IV. generace (cefoperazon 16 %, cefotaxim 12 %, ceftazidim 55 %, cefepim 84 %). Vysokou senzitivitu vykazovaly modifikovaný DDST (98 %) pro ESBL kmeny a AmpC test s kys. 3aminofenylboritou (93 %). V souboru ESBL-pozitivních kmenů bylo prokázáno 83 % kmenů s MIC cefoxitinu menší nebo rovnou 16 mg/l a zároveň s hodnotou MIC cefoperazonu minimálně 4-krát větší než MIC cefoperazon/sulbaktamu. Senzitivita detekce ESBL pomocí automatizovaného systému Phoenix (Becton Dickinson) se projevila jako relativně vysoká, a to 96 % pouze v případě ESBL. Závěr: Výsledky předložené studie prokázaly velké procento falešné citlivosti v případě standardní diluční mikrometody a diskové difuzní metody (12 - 84 %). Je zřejmé, že detekce širokospektrých beta-laktamáz musí být založena na specifických fenotypových metodách, jako jsou především DDST a AmpC disková metoda. Je nutné poukázat na skutečnost, že v případě AmpC enzymů se neosvědčil ani automatizovaný systém Phoenix. Podpořeno výzkumným záměrem MSM6198959223

Získali jsme takto údaje z 9 různých pracovišť od Prahy po Olomouc. Zaznamenáno bylo celkem 245 souborů, které obsahují záznamy z 263 ultrazvukových vyšetření. Z nich 34 porodnických, 29 transvaginálních, 81 abdominálních, 74 vyšetření malých částí (povrchových orgánů) a 45 vaskulárních. Dotazník obsahuje celkem 10 různých parametrů rozdělených do 35 volitelných či vyplňovaných položek. Pro každé vyšetření byly takto zaznamenány určité parametry, jako např. typ vyšetření a použité sondy, doba trvání vyšetření, aplikované frekvence, rozsah použitého vysílaného výkonu, hodnota mechanického a tepelného indexu apod. V současné době zpracováváme obdržené výsledky a na základě takto získaných údajů budeme moci vyhodnotit stav problematiky i v porovnání se situací v zahraničí. Naše přednáška pojednává o parametrech hodnocení a praktických zkušenostech získaných při pořizování dat na klinikách Fakultní nemocnice v Olomouci a hlavní část bude věnována rozboru získaných dat. Děkujeme za souhlas s účastí při ultrazvukovém vyšetřování přednostům těchto klinik a oddělení FN v Olomouci: Porodnicko gynekologická klinika, I. a II. interní klinika, Radiodiagnostická klinika a Oddělení lékařské genetiky a fetální medicíny. http://www.efsumb.org/ecmus/index.asp http://www.efsumb.org/guidelines/2008safstat.pdf -40-

Fenotypová detekce širokospektrých beta-laktamáz Miroslava Htoutou Sedláková, Vojtěch Hanulík, Tomáš Moravec Prof. MUDr. Milan Kolář, Ph.D. Ústav mikrobiologie FNOL a LF UP v Olomouci

-19-

Autotranransplantace zůbů Ondřej Hýl, Marek Vlna Školitel: doc. MUDr Martin Starosta, PhD., Klinika zubního lékařství FN Olomouc Autotransplantace zubů je jednou z alternativ implantologického, protetického nebo ortodontického ošetření. Indikace autotransplantace jsou spojeny s předčasnou ztrátou stálých zubů. Tento výkon v sobě nese spojení paradontální, dentoalveolární chirurgie a ortodontické léčby. V určitých aspektech má autotransplantát svoje výhody: jedná se o tělu vlastní „materiál“, umožňuje další vývin okolních tkání a je méně ekonomicky náročný. Mezi hlavní indikaci autotransplantace patří jakákoliv předčasná ztráta zubu v období růstu. Omezující je pouze nabídka donorové oblasti z faktorů lokálních a nespolupráce pacienta z faktorů celkových. Cílem naší práce bylo zhodnotit výsledky autotransplantací, které byly provedeny na parodontologickém oddělení KZL. Soubor pacientů, který jsme sledovali, byl zúžen na autotransplantace s indikací ortodontické léčby a agenezí dolních premolárů.

Jednalo se o pacienty s II. Angleho třídou s nezaloženými premoláry v dolní čelisti. Plán terapie sestával z extrakcí horních druhých premolárů, jejich autotransplantací do míst dolních druhých premolárů a ortodontické léčby.

Tímto způsobem bylo ošetřeno 15 pacientů s průměrným věkem 12,3 roků. Bylo provedeno 20 autotransplantací s výsledkem sledovaným s odstupem dvou a více let po zákroku. Při kontrolách byl klinicky a rentgenologicky zhodnocen stav paradontálních tkání a vitalita zubu. Úspěšnost převyšovala 90%.

Z tohoto důvodu lze autotransplantaci hodnotit jako vysoce úspěšnou alternativu implantace v daných indikacích.

-20-

Název práce:

Problematika idiopatické skoliózy u dospívajících jedinců

Autor: Školitel:

Bc. Lenka Skotnicová Mgr. Tomáš Zemánek, MUDr. Alois Krobot, Ph.D. Ústav fyzioterapie LF UP v Olomouci

Úvod: Idiopatická skolióza (IS) je nejčastější deformita páteře v dětském věku. Jedná se o trojrozměrné zakřivení páteře, které způsobuje decentrované postavení v kloubech nejen na páteři. Dále ovlivňuje postavení hrudníku – těžké křivky způsobují kardiorespirační poruchy funkce, kosmetický defekt s dopadem na psychiku jedince. Názory na indikaci určitého typu léčby se liší v závislosti na zkušenostech lékařů. Cílem každého terapeutického postupu je zastavení progrese skoliotické křivky. Otázkou zůstává, zda je možno tuto deformitu páteře ovlivnit v její progresi pouze symptomatickou léčbou, když neznáme její pravou příčinu. V důsledku změněné statiky a dynamiky páteře u pacientů s IS lze předpokládat narušenou aferentaci - změněna informace z periférie ovlivňuje balanční chování (posturální reaktivitu), zejména v těžších posturálních situacích. Cíl: Cílem naši studie bylo sledovat posturální reaktivitu u adolescentů se skoliózou nejasného původu, tedy jejich schopnost vyrovnat se s podmínkami změněné posturální situace. Metodika: Studie probíhala od srpna 2008 do března 2009. Byly porovnány dvě skupiny probandů: experimentální skupinu (ExS) tvořilo 16 adolescentů ve věku 11 až 17 let. Soubor zahrnoval 14 dívek a 2 chlapce. Podmínkou pro zařazení do ExS bylo pravostranné skoliotické zakřivení v hrudní oblasti s minimální hodnotou Cobbova úhlu 20°. Kontrolní skupinu (KS) tvořilo 15 jedinců stejného věkového rozmezí bez zjevných muskuloskeletárních poruch – 13 dívek a 2 chlapci. Probandi podstoupili měření na posturografu firmy NeuroCom modul Balance Master System a Smart Equitest System v Kineziologické laboratoři FN Olomouc. Prostřednictvím posturálních testů (Weight Bearing Squat - WBS, Motor Control Test - MCT, Limits of Stability – LOS, Test Unilateral Stance - US), které hodnotily rozložení váhy při klidném stoji, rychlost reakce, velikost vychýlení těžiště, průmět těžiště do opěrné báze, byla detekována jejich schopnost řešit situace změněné posturální situace. Výsledky: Přestože výsledné hodnoty potvrdily změny v posturálním chování – nejen u adolescentů s IS, nebyla tato data ve všech situacích statisticky významná. Závěr: Naše práce nám jednoznačně nepotvrdila, že skoliotické zakřivení páteře ovlivní posturální chování jedince v posturálně změněných situacích. Výsledek může být ovlivněn velikostí testovaného souboru – při větším vzorku probandů by se mohly některé náznaky narušené posturální reaktivity potvrdit či vyvrátit. -39-

Název práce: Detekce sentinelových uzlin v klinické praxi Autor: Eva Sadílková Školitel: MUDr.Pavel Koranda, Ph.D. Sentinelová uzlina je první uzlina, která drénuje primární tumor. I při klinicky němém stavu v ní lze detekovat nádorové buňky. Podobně platí, že negativní nález v uzlině vylučuje přítomnost nádorových buněk v ostatních uzlinách. Detekce uzliny u maligního melanomu má velký význam, protože zde není tendence maligních buněk tuto uzliny „přeskočit“ a tvořit metastázy až dále ve svém průběhu. Riziko falešné negativity je nízké. Maligní melanom je zhoubný nádor neuroektodermálního původu, který vychází z melanocytů, buněk tvořících melanin. Patří sice mezi vzácné nádory, jeho incidence však v posledních 30 letech stoupá. Je velmi agresivní a způsobuje vysokou mortalitu. Příčina jeho vzniku není přesně známa, mezi hlavní etiopatogenetické faktory ale jistě patři sluneční záření. Vyskytuje se po celém těle, nejčastěji na hlavě, trupu, končetinách. Vzácně i v oku, na sliznici nosu, anu a v játrech. Sentinelová uzlina se detekuje tak, že se aplikuje nanokoloidální albuminové částice značené gama zářičem 99mTc. Toto radiofarmakum se aplikuje do čtyř kvadrantů kolem nádoru nebo v okolí jizvy po excizi nádoru a provede se dynamická lymfoscintigrafie. Při ní se za kontroly gama-kamery vyhledá uzlina a na kůži se označí místo, kam se promítá. Zabývala jsem se statistikou zobrazování uzlin melanomů hlavy, končetin a trupu u 85 pacientů (37 žen, 48 mužů) vedených na Klinice nukleární medicíny, od 15.3.2007 do 19.3.2009, tedy po dobu dvou let. Věkový průměr všech pacientů byl 59,3 let. 14% pacientů mělo melanom na hlavě, 33% na trupu a 53% na končetinách. U 33% pacientů se znázornila pouze jedna uzlina v jednom povodí. Průměrný čas do zobrazení byl 7 minut. Dvě a více sentinelových uzlin bylo zaznamenáno u ostatních pacientů, tedy 67% pacientů, přičemž z této většiny se u 21 pacientů (u tj.31%) lymfatické uzliny znázornily z více než jednoho povodí. Nález více spádových oblastí je pokládán za komplikaci léčby, hlavně chirurgického výkonu.

Název práce: Prediktivní hodnota metabolického syndromu snížené inzulinové rezistence u pacientů s ischemickou cévní mozkovou příhodou Autor: Dana Kamarádová, Jan Rusek Školitel: Doc. MUDr. Ivanka Vlachová, Neurologická klinika FNOL Úvod: Metabolický syndrom inzulinové rezistence (MSIR) představuje důležitý rizikový faktor (RF) pro ischemické srdeční onemocnění a ischemickou cévní mozkovou příhodu (iCMP). Cílem naší práce bylo zhodnotit výskyt MSIR v akutní fázi iCMP a posoudit jeho vliv na vážnost neurologického deficitu v akutní fázi, po 3 a po 6 měsících. Soubor a metodika: Pro diagnostiku MSIR jsme použili NCEP-ATP III kritéria. Vliv MSIR v akutní fázi iCMP byl hodnocen pomocí NIHSS a jeho prediktivní hodnota po 3 a 6 měsících použitím modifikované Rankinovi škály (mRS). V rámci studie bylo v akutní fázi iCMP vyšetřeno 111 pacientů (65 mužů a 46 žen, průměrný věk 60,2±10,4 let). Kontrolní skupinu (KS) tvořilo 58 zdravých subjektů (32 mužů a 26 žen, průměrný věk 57,1±9,9 let). Ke zhodnocení statistické významnosti jsme použili MannWhitney U test a mnohorozměrné regresní analýzy. Výsledky: MSIR byl prokázán u 64,0% pacientů s iCMP oproti 13,8% v kontrolní skupině (p<0,0001). Mezi pacienty, kteří prodělali iCMP s a bez MSIR byly nalezeny následující rozdíly: obvod pasu, po 3 měsících zhodnocení pomocí mRS 2,48 oproti 1,66 (p=0,017) a po 12 měsících 1,88 oproti 1,29 (p=0,026), dále pak systolický krevní tlak a hodnota glykémie na lačno. Při použití mnohorozměrné regresní analýzy se jeví hodnota glykémie na lačno jako nejvýznamnější RF (p=0,006, 95% CI 1,47 – 9,39). Závěr: MSIR představuje významný RF také u iCMP a také bývá jeho přítomnost spojena s vážnými klinickými následky.

Všichni pacienti jsou dále sledováni na Onkologické klinice, kde je určen typ melanomu a staging onemocnění (TNM klasifikace a histologie dle Breslowa a Clarka). Na Klinice plastické a estetické chirurgie jsou indikováni k excizi tumoru i uzliny. Chrirugická disekce je hlavní terapeutickou metodou, dále se indikuje imunoterapie, chemoterapie a radioterapie.

-38-

-21-

Název práce: Vliv narušené zubní estetiky na vnímání atraktivity úsměvu mezi zubními lékaři, ortodontisty a laiky. Autoři: Jakub Kašpar, Kateřina Strnadová, Yvona Tichá, Veronika Cahová Školitel: Doc. MUDr. Miloš Špidlen Ph.D., Klinika zubního lékařství LF UP v Olomouci

Název práce: Revalidace FLIPI skóre u pacientů s folikulárním lymfomem v éře chemoimunoterapie

Cílem této studie je posoudit vliv vybraných odchylek v postavení zubů na vnímání atraktivity úsměvu jako celku z pohledu odborné a laické veřejnosti. Hodnoceny byly tyto odchylky: posun střední čáry, sklon okluzní roviny, tvar okluzní roviny a viditelnost horních středních řezáků při úsměvu. Digitální fotografie obličeje 23leté ženy při úsměvu byla upravována v počítačovém programu Adobe Photoshop CS4. Bylo vytvořeno 19 fotografií o rozměru 400x500 pixelů, které byly náhodně rozděleny do 5 sad, každá z nich obsahovala 6 fotografií. Fotografie byly umístěny na webové stránky, které byly distribuovány mezi 4 skupiny respondentů – zubní lékaře, ortodontisty, studenty zubního lékařství a laiky. Hodnocení respondenty spočívalo ve vyznačení míry atraktivity každého z úsměvu na stupnici od 1 do 15. Součástí webu byl rovněž dotazník, ve kterém hodnotitelé uvedli svůj věk, pohlaví a odpověděli na několik dalších otázek, pomocí kterých byla posouzena role estetického úsměvu v jejich životě. Získané informace by měly objasnit, jaký je rozdíl ve vnímaní estetiky a jejich odchylek mezi zubními lékaři, ortodontisty, studenty zubního lékařství a laiky.

Hemato-onkologická klinika LF UP a FN v Olomouci Úvod: Mezinárodní prognostický index pro folikulární lymfom (FLIPI) je cenným prognostickým měřítkem pro stratifikaci rizika onemocnění, avšak jeho výpovědní síla byla postulována ještě v éře před zavedením konceptu chemoimunoterapie (přidání monoklonální protilátky rituximabu k chemoterapii). Stratifikace intenzity první linie léčby chemoimunoterapií může zlepšit osud nemocných, především u pacientů s vysokým rizikem. Cíl: Zhodnocení, zda riziku přizpůsobená chemoimunoterapie dokáže zdolat negativní prognostický dopad FLIPI skóre u nově diagnostikovaných pacientu s folikulárním lymfomem (FL). Metoda: Retrospektivní studie analyzovala 137 pacientů s nově diagnostikovaným FL (grade I-IIIa), kteří splňovali GELF kritéria. Pacienti, kteří dosáhli kompletní remise (CR) nebo nepotvrzené kompletní remise (CRu) plus PCR bcl-2/IgH negativity byli klasifikováni jako molekulární remise CR (CRm). Výsledky: CR nebo CRu bylo dosaženo u 88 % pacientů, 12 % mělo parciální remisi (PR). Molekulární odpověď byla sledována u 85 pacientů. FLIPI skóre nestratifikoválo 3 rizikové podskupiny pro OS (log-rank 0,12). Statistickou významnost si FLIPI zachovalo v případě predikce Multivariantní analýza prokázala, že dosažení CRm a hladina s-TK jsou nezávislé prediktivní faktory (PFS). Závěr: Riziku přizpůsobená chemoimunoterapie zlepšila jak kvalitu odpovědi na léčbu, tak i přežití u pacientů s folikulárním lymfomem. Některé z konvenčních prognostických faktorů ztrácí v takto léčené populaci svoji výpovědní sílu. Dostatečná intenzita léčby smazává prediktivní význam FLIPI skóre pro celkové přežití.V případě predikce intervalu do progrese nemoci ztrácí smysl skupina středního rizika.Molekulární remise a hladina s-TK mohou identifikovat nemocné s rizikem časného relapsu nemoci.

-22-

Autor: Rodion Procjuk Školitel: MUDr. Vít Procházka, MUDr. Tomáš Papajík, CSc., MUDr. Zuzana Kubová, Mgr. Václav Kajaba, Prof. MUDr. Karel Indrák, DrSc.

-37-

Vliv dlouhodobé léčby inzulinovou pumpou u osob s diabetem 1. typu Autor: Bc. Helena Přibylová ([email protected] ) Školitel: doc. MUDr. Rudolf Chlup, Csc. Ústav fyziologie a II. interní klinika FN a LF UP v Olomouci

Luteální podpora v programu IVF-ET Jakub Konečný Školitel: Doc. MUDr. Jiří Dostál, PhD., MUDr. Lucie Michnová, Porodnicko gynekologická klinika FN OL

Úvod: Kontinuální subkutánní infuze inzulinu (CSII) pomocí inzulinové pumpy (IP) umožňuje optimální substituci nebo komplementaci inzulinu u osob s diabetem.

Úvod Pro úspěšné těhotenství jsou potřebné dva základní hormony, a to progesteron (P4) a estradiol (E2). Oba připravují endometrium na implantaci a během těhotenství jej stabilizují. Produkce ovariálních steroidů v luteální fázi stimulovaných cyklů je o 1-3 dny kratší a pokles je prudší. Zkrácená luteální fáze byla vypozorována již v počátcích užití metody IVF pro léčbu neplodnosti a jelikož vedla k obavě, že předčasná menstruace by mohla zabránit úspěšné implantaci embryí, jako řešení byla přijata luteální podpora. Luteální podporu lze provádět aplikací hCG, progesteronu nebo dydrogesteronu. Podle nejnovější metaanalytické práce z roku 2005 neposkytuje luteální podpora pomocí hCG lepší výsledky v těhotenství nežli při užití P4 a je zatížena zvýšeným rizikem OHSS. V ČR jsou v současné době k dispozici 2 preparáty, které lze užít k vaginální aplikaci P4, a to: Utrogestan a Crinone 8% progesteronový gel. Materiál a metody Randomizovaná studie srovnávající Utrogestan a Crinone 8% zahrnuje 360 pacientek. Kromě standartních parametrů úspěšnosti srovnávaných cyklů IVF/ET se zaměřujeme na porovnání údajů o výtoku udávaném pacientkou a souvislosti s ním objektivizujeme kultivačně a mikroskopicky změny mikrobiálního prostředí v pochvě po expozici Utrogestanu a Crinonu. Oba preparáty byly porovnány co se týče účinnosti a snášenlivosti pacientkami. Výsledky V současné době máme k dispozici data od 236 pacientek a pilotní vyhodnocení dat ukazuje na identickou účinnost obou preparátů. Při objektivizaci těchto údajů kultivačním a mikroskopickým vyšetřením vaginálního prostředí došlo po expozici Utrogestanem ke zhoršení vaginálního prostředí u 47% pacientek, po expozici Crinone u 16% pacientek. Ke zlepšení mikrobiálního prostředí došlo u 39% pacientek užívajících Utrogestan a u 35% pacientek užívajících Crinone. Závěr Ve většině případů současých metod ART je luteální podpora P4 obvyklou praxí. Bylo vyvinuto a vyzkoušeno několik způsobů aplikace P4. V současné době je k dispozici pro luteální podporu P4 8% vaginální gel podávaný jednou denně, a to Crinone. Tento preparát se jeví jako plně účinný a bezpečný, přičemž ze současného spektra preparátů je pacientkami nejlépe snášen. -23-

Cíl: Cílem této retrospektivní studie je zjednodušeně shrnout výsledky získané při léčbě inzulinem pomocí IP u osob s DM1 v běžném životě. Metoda: U 41 osob (22 mužů, 19 žen) ve věku od 19 do 78 let (průměr±SE 40,9±2,45 let) s DM 1. typu trvajícím 1-43 (11,9±1,76) let, které byly edukovány k intenzivnímu selfmonitoringu (alespoň 5x za den) a na vlastní přání léčeny pomocí IP (inzulinem aspart) po dobu 1-14 let (5,1±0,60), byly porovnávány hodnoty HbA1c, celková denní dávka inzulinu nebo analoga a BMI před zavedením pumpy a při poslední kontrole v roce 2008; při rozhovoru byla hodnocena spokojenost s léčbou. Bylo využíváno inzulinových pump Animas, Minimed 507, Minimed 508, Paradigm 712, Paradigm 715, Paradigm X22, Spirit. Výsledky: Všechny osoby považovaly léčbu za přínos. Průměrná koncentrace HbA1c a dávka inzulinu za 24h poklesly a BMI se zvýšil (viz Tab.1), za signifikantní bylo považováno p<0,05. Tab. 1: hodnoty HbA1c, dávka inz./24h, BMI, před a při léčbě pumpou (CSII) Před CSII Při CSII rozdíl p HbA1c [%] 8,1±0,39 6,9±0,29 -1,2 0,0094 Dávka inz. [m.j./24h] 42,1±2,31 36,3±1,69 -5,8 0,0095 BMI [kg/m2] 24,2±0,60 25,0±0,62 +0,8 0,0352 Navýšení HbA1c bylo zaznamenáno u 5 ze 41 osob, zvýšení denní dávky inzulinu u 10 ze 41 osob, BMI se zvýšil u 23 osob a poklesl u 9 ze 41 osob. Závěr: Léčba pomocí IP u DM1 byla přínosem. Tento přínos se u 41 osob s DM1 projevil spokojeností a subjektivním pocitem „zvýšením kvality“ léčebného procesu, poklesem koncentrace HbA1c v krvi při nižší denní dávce inzulinu. Signifikantní vzestup BMI ukazuje anabolický stav látkové přeměny. Výsledky jsou ve shodě s pozorováním jiných autorů. Podporováno grantem IGA NR 7825-3 MZCR. -36-

Účinnost navýšení dávky Imatinibu u pacientů s chronickou myeloidní leukémií (CML) předléčených interferonem-α (INF-α) Autor: Adam Kuba Školitel: doc. MUDr. Edgar Faber, CSc., Hemato-onkologická klinika FNO

Název práce: Funkce pravé komory srdeční a výskyt plicní hypertenze u pacientů se syndromem obstrukční spánkové apnoe Autoři: Jan Přeček, Jakub Kopal, Jakub Szewczyk Školitelka: Doc. MUDr. Eliška Sovová, PhD., MBA I. interní klinika FN a LF UP v Olomouci

Úvod: Imatinib mesylát (IM) je lékem volby v terapii CML. V případě selhání IM či suboptimální léčebné odpovědi je dle doporučení European Leukemia Net první volbou v následné terapii zvýšení dávky IM na 600-800 mg denně. Naše práce je zaměřena na zhodnocení účinnosti navýšení dávky IM u pacientů s CML předléčených INF- α. Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno 65 CML pacientů předléčených INF- α. Časový interval od stanovení diagnózy po zahájení léčby IM byl 15 měsíců (1 - 102). Doba sledování činila 81 měsíců (32 - 169), zatímco doba sledování od zahájení IM terapie byla 60 měsíců (7 - 98); 3 pacienti během sledování zemřeli. 40 pacientů (61,5%) bylo léčeno standardní dávkou IM, u 14 pacientů (21,6%) došlo k navýšení dávky. U pacientů byla hodnocena přítomnost přídatných cytogenetických abnormalit, bcr-abl mutací, bcr-abl amplifikací, cytogenetická a molekulární odpověď, cytogenetická a hematologická rezistence a progrese. Výsledky: U pacientů léčených zvýšenými dávkami IM byla doba od zahájení IM po navýšení dávky 28 měsíců (4 - 54). U 8 pacientů byla před zvýšením dávky IM dosažena kompletní cytogenetická odpověď po době medián 10 měsíců a trvající medián 8 měsíců. Léčba zvýšenými dávkami IM trvala 9 měsíců (6 - 14). Po navýšení dávky IM 5 pacientů dosáhlo kompletní cytogenetické odpovědi a 7 pacientů velké cytogenetické odpovědi s průměrnou dobou trvání 9 a 14 měsíců. Pouze 2 pacienti dosáhli velké molekulární odpovědi. Většina pacientů přešla na léčbu druhou generací inhibitorů tyrozin kinázové domény z důvodů hematologické rezistence (2 pacienti; 14,3%), cytogenetické rezistence (6 pacientů; 42,9%) a suboptimální odpovědi (1 pacient; 7,1%). V současné době jen 4 pacienti (28,6%) pokračují s léčbou vysokých dávek IM. Závěry: U většiny pacientů předléčených INF- α navýšení dávky IM navodilo přechodnou cytogenetickou odpověď trvající méně než 1 rok. Výsledek léčby zvýšenými dávkami IM se zdá být asociována s nepřítomností přídatných cytogenetických abnormalit, bcr-abl mutací a dosažením velké molekulární odpovědi. Přítomnost jiných proměnných jako Sokalova skóre či léčebné odpovědi na standardní dávku IM pravděpodobně neovlivňuje výsledek léčby vysokými dávkami IM. Jaká je skutečná účinnost navýšení dávek IM u pacientů předléčených INF- α ukáží až analýzy větších souborů pacientů.

Cíl: Cílem studie bylo zhodnotit celkovou funkci pravé komory srdeční (PK) a stanovit výskyt plicní hypertenze (PH) u pacientů s diagnózou středního a těžkého stupně obstrukční spánkové apnoe (OSA). Soubor a metodika: 75 pacientů (65 mužů) průměrného věku 52,3±10,0 let s diagnózou OSA bylo vyšetřeno na echokardiografickém přístroji GE VIVID 7 (rozměr PK, akcelerační čas proudění na plícnici, přítomnost regurgitace na pulmonální a trikuspidální chlopni, stanovení tlaku v PK, systolické a diastolické rychlosti PK pomocí tkáňového dopplera a stanovení TEI indexu globální funkce PK). Ve skupině A se středním stupněm OSA bylo 17 pacientů (15 mužů), věk 54,6±9,2 let, body mass index (BMI) 33,6±6,3, klidová hodnota saturace kyslíku (O2) před vyšetřením (metoda ASTRUP) 94,0±2,4%. Ve skupině B s těžkým stupněm OSA bylo 58 pacientů (50 mužů), věk 51,7±10,3 let, BMI 35,1±5,9, klidová hodnota saturace O2 před vyšetřením (metoda ASTRUP) 93,0± 3,2%. U pacientů byly vyloučeny jiné příčiny plicní hypertenze. Výsledky: Skupiny A a B se nelišily v pohlaví (p=0,829), věku (p=0,283), výskytu arteriální hypertenze (p=0,741), v hodnotě BMI (p=0,387), klidové hodnotě saturace O2 před vyšetřením (metoda ASTRUP) (p=0,158) ani v průměrné saturaci O2 během spánkové monitorace (p=0,130). Diagnóza plicní hypertenze (systolický tlak v plícnici nad 30 mm Hg) byla stanovena u 5 pacientů (5 mužů) tj. 6,6 % souboru, průměrná hodnota systolického tlaku byla 34,8 mm Hg (32-37). Všichni pacienti patřili do skupiny B. Patologická hodnota TEI indexu globální funkce PK se vyskytla u celkem 31 pacientů (41,3%), 2 pacientů (11,7%) ze skupiny A a 29 pacientů (50,0%) ze skupiny B. Skupiny se statisticky významně liší ve výskytu pacientů s patologickou hodnotou TEI indexu globální funkce PK (p=0,016). Průměrná hodnota TEI indexu globální funkce PK je v souboru 0,31±0,23, skupina A 0,19±0,13 a skupina B 0,35±0,24. Hodnota TEI indexu globální funkce PK se statisticky významně liší ve skupině A a B, u skupiny A je jeho hodnota nižší (lepší globální funkce pravé komory u skupiny se středním stupněm OSA) (p=0,011). Závěr: Výskyt PH u pacientů s OSA je nízký. U pacientů s OSA se vyskytuje nejčastěji porucha diastolické funkce PK. Pacienti s těžkým OSA mají horší globální funkci PK stanovenou pomocí TEI indexu globální funkce PK.

-24-

-35-

Miroslav Pach : Problematika lupavé kyčle – kazuistika Školitel: Doc. MUDr. Miroslav Pach, CSc., Ortopedická klinika LF UP a FNO Lupavá kyčel, latinsky coxa saltans a anglicky snapping hip, je nepříliš častá afekce kyčelního kloubu, projevující se dysfunkcí kyčle - lupáním, v určitých případech spojeným s bolestivými projevy. Vyskytuje se nejčastěji u atletů a tanečníků. Mnohočetnou etiologii lze simplifikovat do tří hlavních kategorií: 1. Interní příčiny – lupání je výsledkem přeskočení šlachy m. iliopsoas přes hlavici femoru, iliopektineální eminenci nebo malý trochanter, nebo také patologií iliofemorálního ligamenta. 2. Intraartikulární příčinou může být roztržené labrum, volné tělísko, synoviální chondromatóza nebo idiopatická instabilita kyčle. 3. Externí příčiny, které jsou nejčastější, jsou reprezentovány zejména přeskakováním tractus iliotibialis, fasciae latae resp. m. gluteus maximus nebo jejich kombinací přes velký trochanter (TM). Méně častou příčinou je přeskakování šlach hamstringů přes tuber ischiadicum. Opakovanou sportovní zátěží dojde k narušení funkčních vztahů zadního aspektu tractus iliotibialis a předního okraje m. gluteus maximus s fibrózní přestavbou. Naše kazuistika je prezentována s cílem představit a objasnit diagnostický a terapeutický postup u 25leté pacientky, která se dostavila na ortopedickou kliniku s potížemi charakteru lupání v levém kyčelním kloubu. Tato mladá žena byla závodní atletkou a rekreační tanečnicí. Lupavá kyčel se u ní objevila před 6 lety vlevo, byla po zátěži bolestivá. Klinicky byl lupavý fenomén zřetelný palpačně i vizuálně, byl vybavitelný ve vnitřní rotaci, addukci a při měnícím se stupni flexe a extenze. Pacientka si jej sama dokázala vybavit. Na rtg levé kyčle v AP projekci byla zaznamenána lehká acetabulární dysplázie. Byla zahájena konzervativní terapie – nesteroidní antiflogistika, klidový režim, stretchingové cviky, fyzikální terapie, vše s minimálním efektem. Proto byla 3/08, 5 měsíců od stanovení diagnózy, provedena v celkové anestezii operace sec. Brignall - Z prodloužení tractus iliotibialis. Lupavý fenomén se více na levé.kyčli neobjevoval, ale mírná bolestivost za TM po extrémní dlouhotrvající zátěži přetrvávala. Po fyzikální terapii a obstřiku steroidem retrotrochantericky došlo k ústupu bolestí, pacientka zvládne i celovečerní taneční program. Nyní udává bolestivý lupavý fenomén i kontraterálně při každém došlápnutí. Přestože byla chirurgická léčba u naší pacientky úspěšná, bude i vpravo zpočátku postupováno konzervativně - NSA, obstřiky TM steroidy, fyzikální terapie. Domníváme se, že vzhledem k nízké prevalenci dané afekce a malým terapeutickým zkušenostem je optimální začínat konzervativní léčbou před chirurgickou. Navíc také recentní práce nabádají k velké zdrženlivosti v indikaci operační terapie. Prof. Dungl, prezident České společnosti pro ortopedii a traumatologii, označuje operační terapii lupavé kyčle dokonce za delikátní.

-34-

Název práce: Imunohistochemická analýza exprese VEGF a jeho receptorů Flk1 a Flt-1 v souvislosti s patogenezí a progresí astrocytárních nádorů Autor: Jakub Kubias ( [email protected] ) Školitelka: MUDr. Alice Hlobilková, Ph.D. , Ústav patologie LF UP Olomouc Spolupracovali: Prof MUDr. Jiří Ehrmann, Ph.D. , Ústav patologie LF UP Olomouc, Mgr. Veronika Krejčí, Ústav patologie LF UP Olomouc, MUDr. Ondřej Kalita, Ph.D. , Neurochirurgická klinika FN Olomouc Úvod: Astrocytární nádory tvoří 50-60 % všech mozkových nádorů. Zejména jejich high grade formy patří mezi mozkové nádory s vysokou angiogenní aktivitou. Naše imunohistochemická studie analyzuje expresi vaskulárního endotelového růstového faktoru ( VEGF) a jeho receptorů Flk-1 a Flt-1 jako hlavních faktorů podporujících angiogenezi a celkově lepší prospívání nádoru. Cíl: Výsledky léčby tohoto typu nádoru nejsou uspokojivé. Cílem studie bylo hodnocení významu exprese VEGF a jeho receptorů v astrocytomech ve vztahu ke gradingu. Poznatky získané touto studií by mohly pomoci optimalizaci léčby astrocytomů například farmakologickým ovlivněním intracelulárních kaskád spouštěných právě VEGF na jeho receptorech v závislosti na stadiu nádoru. Metoda: Stereotakticky provedenou biopsií byly ve spolupráci s Neurochirurgickou klinikou FN v Olomouci odebrány vzorky tumorů celkem od 69 pacientů, 32 s low grade a 37 s high grade astrocytomy. Vzorky tkáně byly zality do parafinu a po klasické úpravě na nich byla provedena nepřímá imunohistochemie pomocí komerčně vyráběných protilátek proti VEGF, Flk-1 a Flt-1. Následnou pečlivou prací s mikroskopem jsme na podkladě barevné detekce ve tkání způsobené imunohistochemickou reakcí určovali procentuální míru exprese jednotlivých faktorů. Výsledky: Exprese VEGF byla průkazně zvýšena právě ve skupině high grade tumorů ( p < 0,026 ), což jejich buňkám aktivací konkrétních signálních drah umožňuje lepší přežití, regulaci angiogeneze a proliferaci, které jsou základními předpoklady pro zvýšení malignity. Zajímavé bylo zjištění, že exprese receptorů Flt-1 a Flk-1 nevykazovala žádný signifikantní rozdíl mezi skupinou low a high grade astrocytomů.

-25-

Název: Ambulantní uroflowmetrie při hodnocení poruch funkce dolních močových cest Autor: Libor Luňáček (3. r., všeobecný směr) Školitelé: doc. MUDr. František Záťura, Ph.D., Urologická klinika LF UP a FN Olomouc, Ing. Jiří Nitsche, fa Condata s. r. o. Olomouc

Názov práce: Perioperačná analgézia Autor: Denisa Osinová ([email protected]) Školiteľ: MUDr. Zdeněk Mrozek Ph.D., Klinika anesteziologie a resuscitace FN a LF UP v Olomouci

Úvod: Uroflowmetrie představuje neinvazivní vyšetřovací metodu funkce dolních močových cest. V současné době se při hodnocení výsledků uroflowmetrie vychází pouze z jediného záznamu v ambulanci porovnáním s normou, která byla stanovana vyšetřením relativně malého počtu mužů (tzv. Bristolský nomogram, Siroky a Krane).

Úvod: Prenos bolestivých signálov evokovaných poškodením tkaniva, vedie k senzitizácii centrálnych a periférnych nervových dráh, vedúcich bolestivé podnety. Preemptívna analgézia je liečba, ktorá sa začína pred vznikom bolestivého podnetu (chirurgického výkonu), za účelom zabránenia vzniku senzitizácie. Týmto má preemptívna analgézia potenciál byť viac efektívna ako samotná analgetická liečba zahájená po chirurgickom výkone, zároveň zabrániť vzniku chronickej bolesti. Podľa výsledkov metaanalýz zhrnutých v tzv. oxfordskej lige analgetík bolo zistené, že kombinácia paracetamolu so slabými opioidmi (kodeín, tramadol), má významne vyššiu pravdepodobnosť analgetického účinku (number needed to treat-NNT), než maximálne jednotlivé dávky týchto látok podaných samostatne(NNT je vyššie). NNT parcetamolu v dávke 1000 mg je 3,8. NNT kodeínu v dávke 60 mg je 16,7. Kombinácia paracetamolu 1000mg a kodeínu 60mg má NNT 2,2.

Cíl studie: Cílem práce je připravit a ověřit metodiku pro rozsáhlejší prográdní studii, pro zhodnocení významu a variability uroflowmetrie, měřené však v běžném (např. domácím) prostředí dobrovolníků. Metodika, soubor a materiál: Pro tuto práci byl využit unikátní uroflowmetr FlowmicJive (výrobce fa Medkonsult s. r. o. Olomouc) váhového typu, který byl pro potřeby této studii speciálně upraven a doplněn programem. Vyšetřovací protokol studie obsahoval jednak podrobný návod na měření uroflowmetrie při normálním režimu během 24 hodin a také formulář ke sledování pitného a mikčního režimu. S využitím uvedené metodiky jsme doposud vyšetřili soubor více jak 40 zdravých dobrovolníků, napříč věkovými kategoriemi a to od 18 let a výše. Výsledky byly vyhodnoceny dvojím čtením a statisticky zpracovány. Vyhodnocení a závěr: Technické vlastnosti aparatury, programové vybavení a metodika studie byla ověřena na výsledcích více jak 40 osob. Na základě vyhodnocení záznamů měření můžeme konstatovat, že námi navržená studie poskytuje dokonalé informace nejen o mikčním objemu a průtoku, ale i pitném režimu vyšetřovaných jedinců. Metodu lze využít pro definici normálních hodnot vyšetřením většího počtu jedinců.

-26-

Cieľ: Cieľom našej práce bolo zistiť mieru ovplyvnenia pooperačnej bolesti a následnú spotrebu analgetík u pacientov predoperačne medikovaných kombinovaným analgetikom, v zložení :paracetamol 1000 mg + kodeín 60 mg. Metodika: randomizovaná prospektívna štúdia, ktorá porovnávala mieru, charakter bolesti a pooperačnú spotrebu analgetík u dvoch kontrolných skupín pacientov, indikovaných k operáciám brušných kýl, strumektómiám, kyretážam a vaginálnym hysterektómiám. Pacienti boli randomizovane rozdelení do dvoch kontrolných skupín. Jedna skupina medikovala placebo, druhá skupina kombinované analgetikum (paracetamol 1000 mg + kodeín 60 mg), 1 hodinu pred chirurgickým výkonom. Pomocou vizuálnej analógovej škály bolesti, popisu charakteru bolesti a spotreby analgetík, po stanovených časových intervaloch, sme opakovane hodnotili rozdiely medzi kontrolnými skupinami. Výsledky: V dobe podania abstraktu neboli výsledky ešte k dispozícii Záver: bude odprezentovaný na konferencii SVOČ

-33-

Jana Ondrušková : Úloha stanovenia kalciového skóre v stanovení rizika kardiovaskulárnych ochorení Školiteľ: doc. MUDr. Eliška Sovová, Ph.D., MBA, I. interní klinika FNO

Anna Müllerová, Hana Suchánková : Polypragmazie a vnímání účinnosti a rizika léčby u pacientů léčených imunosupresivy Pracoviště: MUDR. J. Strojil 1Ústav farmakologie LF UP v Olomouci,

Úvod: Kalciové skóre (CAS) je vyjadrením množstva kalcia v aterosklerotických plátoch koronárnych tepien. Výsledkom CAS je Agatsonovo skóre, čo je nezávislý faktor hodnotiaci riziko kardiovaskulárnej príhody. Predstavuje významný parameter k vyhľadávaniu asymptomatických jedincov s vysokým rizikom budúceho vzniku kardiovaskulárnej príhody. Cieľ: Stanoviť CAS u asymptomatických príbuzných pacientov s ischemickou chorobou srdca (ICHS) a v kombinácií so SPECT vyšetrením vyhľadať pacientov s ICHS. Súbor a metodika: 105 príbuzných pacientov s ICHS (66 mužov, priemerný vek 53,34 ± 9,64 a 39 žien, priemerný vek 56,25 ± 10,39) bolo vyšetrených na PET/CT kamere Siemens Biograph 16. Pre identifikáciu kalciových lézií bola používaná hranica 130 Hounsfieldových jednotek (HJ). SPECT vyšetrenie bolo vykonané na prístroji Siemens. U pacientov s pozitívnym nálezom na SPECT bola následne vykonaná koronarografia.

Výsledky: Priemerné CAS bolo 210,01 (muži 277,143; ženy 72,03) HJ. Normálny nález CAS bol u 52 príbuzných (30 mužov) (49,52 %), 9 príbuzných (4 muži) (8,57 %) malo minimálne, 24 príbuzných (19 mužov) (22,85 %) mierne, 15 príbuzných (8 mužov) (14,28 %) stredné a 5 príbuzných (5 mužov) (4,76 %) vysoké CAS. 92 príbuzných (53 mužov) (87,61 %) malo negatívny nález na SPECT, 12 príbuzných (12 mužov) 11,43 % pozitívny (2 muži dilatácia LK, 1 muž dilatačná KMP, 7 mužov nález ischémie, 1 muž závažná ischémia). Jeden muž nebol hodnotiteľný (invalid na vozíku).Koronarografia bola vykonaná u 11 mužov, u jedného pacienta bola diagnostikovaná dilatačná kardiomyopatie, 7 mužov malo patologický nález stenózy na koronárnych tepnách (63,6 %), z toho 3 muži podstúpili operáciu aortokoronárnym bypassom a 3 muži mali PCI na koronárnej tepne.

Záver: U asymptomatických príbuzných pacientov s ICHS je vysoký výskyt patologického nálezu CAS, který vedie k upresneniu kardiovaskulárneho rizika a následnej adekvátnej terapii (dyslipidémia, hypertenzia). V kombinácií CAS so SPECT vyšetrením sme schopní odhaliť ohrozených pacientov.

-32-

Úvod: Imunosupresiva patří mezi základní léky užívané při revmatologických chorobách. Kromě prospěchu s sebou přináší i řadu rizik a možných lékových interakcí. Vnímání rizika a přínosu léčby ze strany pacienta ovlivňuje compliance a tak i úspěch léčby. Metodika: Prospektivní studie hodnotící komplexní terapeutické režimy revmatologických pacientů, jejich chování při nákupu volně prodejných léků, vnímání účinnosti a rizika léčby. Data byla získávána pomocí dotazníku, strukturovaného rozhovoru a ze zdravotnické dokumentace. K hodnocení účinnosti a rizik jsme použili vizuální analogové škály. Populace: Do studie bylo zařazeno 55 pacientů hospitalizovaných na revmatologickém oddělení III. interní kliniky FNOL a léčených aspoň jedním imunosupresivem. Medián věku byl 57 let (19 – 80), 76 % subjektů byly ženy, 78 % hospitalizací bylo plánovaných. Medián doby trvání diagnózy byl 10 let (1 měsíc – 41 let), nejčastějšími diagnózami byly revmatoidní artritida a SLE. Výsledky: Pacienti užívali v průměru 2 léky na základní revmatologické onemocnění, všichni kromě tří aspoň jeden kortikoid, průměrný celkový počet ordinovaných léků byl 11 (3 - 20). Tři čtvrtiny pacientů navíc udávaly užívání volně prodejných léků (OTC), průměrný počet OTC přípravků byl 2 (1 - 5). 12 % pacientů uvedlo, že při nákupu OTC přípravku informují lékárníka o své léčbě a 43 % o užívání OTC přípravků informuje lékaře. Celkem 33 % pacientů, kteří si kupují OTC přípravky, nekonzultuje jejich nákup ani s lékárníkem, ani s lékařem. Účinnost byla pacienty hodnocena na škále od zcela neúčinný až maximálně účinný přípravek. Medián skóre účinnosti byl 70 mm (0 – 100). Riziko bylo hodnoceno na škále od zcela bezpečný až maximálně rizikový lék. Medián skóre byl 55 mm (0 100). Hodnotili jsme vnímání léčby v závislosti na demografických údajích, diagnóze, trvání léčby a ostatní medikaci. 70 % pacientů již mělo anamnézu léčby jinými než v současnosti užívanými léky. 85 % pacientů si vyhledává informace i mimo zdravotnické zařízení (60 % příbalové letáky, 38 % internet, 16 % lékárna). Závěr a diskuse: Ve studované populaci je polypragmazie častým jevem, což s sebou nese riziko lékových interakcí a noncompliance. Užívání OTC přípravků je u těchto chronických chorob časté, zarážející je nízký počet pacientů, kteří při tom informují lékaře nebo lékárníka. Revmatologičtí pacienti vnímají svoji léčbu jako účinnou, jsou si při tom vědomi rizik s ní spojených. Třem čtvrtinám pacientů nestačí informace poskytnuté lékaře a využívají k jejich vyhledávání i jiné zdroje, což s sebou také nese svá vlastní rizika. -27-

Název práce: Sledování expresních profilů derivátů cis-platiny

Autor: Vlastimil Novák Školitel: MUDr. Petr Džubák, Ph.D., Laboratoř experimentální medicíny při Dětské klinice Lékařská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice v Olomouci Úvod: Proteom je základní charakteristikou buňky a jeho studium je klíčové pro pochopení řídících a regulačních mechanismů. Jednotlivé proteiny se v buňce vyskytují v širokém dynamickém rozsahu, které jsou často unikátní díky post-translačním modifikacím. Eukaryontní buňka obsahuje až několik desítek tisíc různých proteinů v dynamickém rozsahu až pěti řádů. Díky rozvoji technologií hmotnostní spektrometrie a jejich využití v proteomice teprve v několika posledních letech bylo umožněno reálně kvantifikovat a analyzovat komplexní proteom buňky. Cíl: Zmapovat změny na proteinové úrovni rakovinných buněk před a po léčbě cisplatinou. Objasnění účinku léčiva na úrovni post-translační modifikace proteinů. Vytvoření databáze, na základě které budeme schopni porovnávat mechanismus účinku nových protinádorových léčiv. Materiál a metody: Studium probíhá na buněčné linii CCRF-CEM (akutní lymfoblastická leukemie), ovlivněné cisPt. Analýza je založena na kombinaci separačních metod a následné hmotnostně spektrometrické analýze hmotnosti molekul proteinů a peptidů vzniklých jejich štěpením proteolytickými enzymy. Separace je založena na SDS-PAGE elektroforéze buněčného lyzátu. Gel se barvy Comassie blue, bendy jsou vyříznuty a následně inkubovány s trypsinem (GOLD trypsin). Po inkubaci následuje extrakce peptidů a purifikace (Mikro Trap). K měření vzorků používáme techniku MALDI (Autoflex III TOF/TOF, Bruker) a visoce kapacitní iontovou past umožňující disociační techniky (Esquire HCTETD/PTM, Bruker), která je spojena s kapalinovou chromatografii(HPLC). Pro analýzu naměřených spekter využíváme software Protein Scape 2.0 spojené s databází proteinů Mascot a Phenix. Výsledky: Byly identifikovány specifické proteiny, vyskytující se v buňkách ovlivněných léčivem. Například Peroxiredoxin-1, Ubiquitin, Nucleoplasmin-3.

-28-

VÝZNAM SCREENINGU TYREOPATIÍ U TĚHOTNÝCH ŽEN Ondrášová Z.1, Ľubušký M.1,2 1 Gynekologicko-porodnická klinika LF UP a FN v Olomouci 2 Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny LF UP v Olomouci Cíl studie: Zjistit incidenci asymptomatického snížení funkce štítné žlázy u těhotných žen v prvním trimestru gravidity v olomouckém regionu. Metodika: Bylo vyšetřeno 461 žen v 1. trimestru těhotenství. V séru byly měřeny koncentrace tyreotropinu (TSH), volného tyroxinu (FT4) a protilátek proti tyreoidální peroxidáze (TPOAb). Výsledky: Koncentrakce TSH > 2,5 mIU/l byla u 21 % žen (96/461). Snížení FT4 < 9,8 pmol/l bylo zjištěno u 15 z 96 vyšetřených žen s TSH vyšším než 2,5 mU/l. U žen s TSH ≤ 2,5 mU/l bylo však zjištěno snížení FT4 < 9,8 pmol/l v 11 případech. Koncentrakce TSH > 3 mIU/l byla u 14 % žen (64/461). Snížení FT4 < 9,8 pmol/l bylo zjištěno u 13 z 64 vyšetřených žen s TSH vyšším než 3 mU/l. Koncentrakce TSH > 3,5 mIU/l byla u 10 % žen (45/461). Snížení FT4 < 9,8 pmol/l bylo zjištěno u 11 z 45 vyšetřených žen s TSH vyšším než 3,5 mU/l. Koncentrakce TSH > 4 mIU/l byla u 8 % žen (35/461). Snížení FT4 < 9,8 pmol/l bylo zjištěno u 10 z 35 vyšetřených žen s TSH vyšším než 4 mU/l. TPOAb byly zvýšeny nad 20 kU/l u 17% žen (78/461). Závěr: Asymptomatické snížení funkce štítné žlázy bylo při cíleném vyšetření v prvním trimestru gravidity diagnostikováno u více než 8 % těhotných žen. Neléčená snížená funkce štítné žlázy matky může mít výrazně negativní dopad jak na průběh těhotenství, tak i na vývoj plodu, především v psychomotorické oblasti. Přítomnost TPOAb signalizuje zvýšené riziko rozvoje funkční tyreoidální poruchy v graviditě nebo poporodní tyreoiditidy. TSH může být v těhotenství ovlivněn zvýšenou koncentrací hCG a může se mírně snižovat, protože hCG a TSH mají společnou alfa podjednotku. Diskutuje se o zvláštních normách pro TSH u těhotných a zavedení systematického screeningu žen v časné fázi těhotenství nebo ještě před plánovanou koncepcí.

-31-

Název práce: Vytvoření základní databáze pacientek s karcinomem děložního čípku léčených na Onkologické klinice FN v Olomouci Autorky: Školitel:

Maryla Nowaková, Lucie Sílová MUDr. Karel Cwiertka, Ph.D., Onkologická klinika FN v Olomouci

Úvod: Karcinom děložního čípku patří mezi nejčastější zhoubné nádory žen. Základním předpokladem pro úspěšnou léčbu je časná diagnostika. Hlavním léčebným zákrokem je abdominální hysterektomie s oboustrannou adnexetomií. Tato léčba je doplňována u rizikových pacientek radioterapií. U inoperabilních nemocných je základem léčby radikální radioterapie. Cílem práce je vytvoření databáze nemocných s touto diagnózou v onkologické klinice FN v Olomouci. Metodika práce: V naší práci hodnotíme soubor 128 nemocných ve věku 28 až 88 let (medián 55 let). Tyto pacientky byly ošetřeny v létech 2004-2007 na Onkologické klinice FN v Olomouci. Vytvořili jsme databázi zahrnující informace o datu diagnózy, recidivy, případně úmrtí, stádiu onemocnění, způsobu léčby a komplikací. Výsledky: Dle TNM klasifikace bylo uvedeny 2 pacientky s karcinomem in situ, 60 pacientek s T1 (47%; z toho 16 pacientek T1b1 a 26 T1b2), 34 pacientek s T2 (26,5%; z toho 6 T2a a 20 T2b), 25 pacientek s T3 (19,5%), 6 pacientek s T4 (5%), u jedné nebylo T určeno. Podle nádorového postižení spádových lymfatických uzlin bylo 83 pacientek s N0 (65%), 31 s N1 (24%) a u 14 nebylo N stanoveno. Metastaticky postižených bylo 7 žen (5,5%), 94 pacientek (73,5%) vzdálené metastázy nemělo, u 27 nebyly metastázy stanoveny. Dle diferenciace nádoru mělo 20 pacientek G1 (15,5% ), 34 G2 (26,5% ), 63 G3 (49%), u 11 nebyl stupeň diferenciace nádoru uveden. Chirurgický zákrok podstoupilo 71 pacientek (55,5%), 55 operováno nebylo (43%) a u 2 pacientek nebylo zřejmé, zda se nepodrobily operaci v jiném zařízení. Radioterapií bylo léčeno 114 žen (89%), pouze 14 nebylo ozařováno (11%), přičemž průměrná dávka brachyterapie je 22,5 Gy a 46 Gy pro zevní radioterapii. Chemoterapií bylo léčeno 25 pacientek (19,5%), nejčastěji se jednalo o cytostatika vyrobena na bázi platinových derivátů, 102 ženám (80%) chemoterapie nebyla podána. Z celkového počtu zrecidivovalo 21 pacientek (16,4%). Doba sledování nemocných je od 1 do 60 měsíců (medián 12 měsíců).

Název práce: Prognostický význam vybraných serologických ukazatelů u nemocných s CD20+ difúzním B-velkobuněčným lymfomem léčených rituximabem a chemoterapií Autor: Obr Aleš, LF UP v Olomouci Kubová, Zuzana, Hemato-onkologická klinika, LF UP v Olomouci Tomáš Papajik, Hemato-onkologická klinika, LF UP v Olomouci (školitel) Difúzní B-velkobuněčný lymfom (DLBCL) je nejčastějším podtypem skupiny nehodgkinových lymfomů (NHL), když tvoří více než 1/3 ze všech nově diagnostikovaných případů. Rituximab (anti-CD20 monoklonální protilátka) v kombinaci s chemoterapií významným způsobem zlepšuje osud nemocných s DLBCL, když vede k dosažení většího počtu kompletních léčebných odpovědí (CR), prodloužení přežití bez známek progrese choroby (PFS) a celkového přežití (OS) nemocných. Je známo, že řada prognostických faktorů v éře imunochemoterapie ztrácí svoji prediktivní hodnotu. U 137 nemocných s DLBCL léčených chemoterapií a rituximabem jsme zhodnotili prediktivní význam hodnot beta-2-mikroglobulinu (B2M), sérové tymidininázy (s-TK), receptoru pro IL-2 (IL-2R) a antigenu Ca-125 pro délku PFS a OS.Jako hraniční hodnoty byly zvoleny 3,0 mg/l u B2M, 15,0 U/l u s-TK, 115 pmol/l pro IL-2R, and 35,0 U/l pro CA 125.Délka PFS byla významně prodloužena u nemocných s hodnotou B2M nižší než 3,0 mg/l (90,0% vs 79,4%ve 3 letech; p=0.037), nebyla však odlišná u nemocných s hladinami s-TK (p=0.271), IL-2R (p=0.765) a Ca125 (p=0.109) pod i nad zvolenou mez. Délka OS byla prodloužena u nemocných s B2M pod 3,0 mg/l (89,5% vs 78,6% ve 3 letech; p=0.015) a nemocných s-TK pod 15,0 U/l (91,4% vs 77,1% ve 3 letech; p=0.018), nelišila se však u hodnot IL-2R (p=0.222) a Ca-125 pod i nad zvolenou mez (p=0.250). V univariační analýze měl spojitost s délkou PFS pouze B2M, s délkou OS pak B2M a s-TK. V multivariační analýze neměl vliv na délku PFS či OS ani jeden z těchto faktorů. Předložené výsledky potvrzují, že moderní imunochemoterapie smazává prognostický význam řady dříve cenných prediktivních serologických markerů. Nová definice jejich hraničních hodnot a nalezení dalších ukazatelů majících vztah k biologii nádoru a jeho interakci s organismem nemocného budou předmětem výzkumu v příštích letech Podporováno VZ MŠMT No. 6198959205

Závěr: Krátká doba sledování na pracovišti a neúplnost dat týkajících se dalšího průběhu onemocnění umožňuje pouze popisnou statistiku. Zhodnocení doby progrese nebo celkového přežití by bylo možné až po doplnění klinických dat od praktických lékařů event. gynekologů. Vytvořená databáze je základem pro další analýzy. -30-

-29-