CIPI8Y
ADOLFA HEYDUKA XLII.
Obrázky
144a 1900
'^
Píirchased for the
LiBRARY of the
UNIVERSITY OF TORONTO fwvi the
KATHLEEN MADILL BEQUEST
SPISY
ADOLFA HEYDUKA XLII.
OBRÁZKY. 55
NÁKLADEM
J.
OTTY V PRAZE.
190Ó.
ADOLF HEYDUK:
OBRÁZKY TKETI UPRAVENÉ A
NÁKLADEM
J.
DOPLNNÉ
VYDANÍ.
OTTY V PRAZE
1906.
VEŠKERA PRAVÁ VYHRAZENA.
^^^T.
303?
].
(í
SEP 2 2
-
1966 <« i>
1126721 Tiskem
í^Unie* v Praze.
PRVODEM. J en všední ruch tvj zpívá
pro nechceš k Aj,
nebi
kdybych tam
se pustil v
své nevidl bych rodné
Xa
oblaný ten
na
v nedohledné
let
mé.
let.,
zem.
a hon,
svta strany?
tam zniká lidsky smích i
ret,
ptali se
?
i
ston
tistaleté naše hrany.
Kment eské písn nezmním se skA'Ostu\m
pátel zlatohlavem,
rád v síni prostých srdcí dlím a nechci
Xecht
s
knížat
zpvm
pyšným davem.
svým
si
staví
hrad
všech vtší, skvostem vrchovatý, já svým jen hnízdo viju rád pod nízkou stechu horské chaty.
Nechf píse
vkm
jejich
boue
rtem prorok., jak já
žalm
blah jsem, má-li
hrst
kvt
nese
s
vstíc
duní,
vstíc
luní vní.
zpv mých druh arovným svým vzletem nebes hvzdy plaší, Nechf
já
plesám, mj-li nad setím
skivánek
jak šedý
Nechf
jejich
divem
má
rosou bud, jež
zlaté vlny zmítá,
pi Lipomínkách jejich
veerem
perlou svitá.
píse vrcholem,
jenž žhavýjii jícnem já
vznáší.
píse jezerem,
jež
Nechf
se
svtKiškou chci
ohe
kdo lesem bloudí, v cestu Tof dosf
;
jak
létne.
však stejný zázrak
zít ledne vrchy v
neb na
metne,
být, jež lem,
kamen
moi
státi,
horských cest
granát lidskou slzu plát i.
jest.
FILEMON A BAUCIS. samot
13 liž
eky
všem
zvjklí nesnázím
a
žili
cesta z
Le
a
ekali
;
zlot
z
dti nemli
as vrchem i
a
dev a hlíny msta do ddiny.
kolem chaty
sla
na
a
dlouhý
byly jejich touhy.
však pešla
léta.
po nadji bylo veta.
se hvzda zvedla, ple sít on a ona pedla muž na lov šel, když zora vstala
Když veerní
:
a žena o
dm
peovala.
Tak klidn žili družka s druhem, kdy slunce pobíhalo luhem a dti, jdoucí z
kvt
pestrV
mstské
dom
nesly
školy, s
polí.
Však v zim na slamnou stechu mráz. štdrý vrhl pro potchu tch školních dvátek a chlapc hrst
A
siv zepejených vrabc.
dti do smichu
se daly,
když vrabci na steše se jich
prali
;
velké oi, malé tváe,
hned byly
uinná
záe.
Tu rybák nejbujnjším z chásk\ kueravé hladil vlásky
l)lah
a žena, šfastna v
kvt
A
dlouho za tou cháskou zela,
kdy i
takém ryku,
rudých rtik.
líbala jim
šla
i
kdy
se navracela,
rybák, u práce nechf sedal,
vždy k oknu dumnou hlavu zvedal.
P.y
hladem vrabíkové malí
smutkem
a dti
vždy v
mst,
cos oba
tajn
nestrádali,
krejcary když zbyly, nakoupili.
8
Když mládež na pl honu
zhlédli.
juž ke truhle se oba zvedli,
a
hodným
—
skoro
všechnm
—
stranou
dal každý mandli cukrovanou.
Když prchly však r.
ty
dtské nožky
vrabci ukryli se v došky,
tu rybák s ženou, radost v blíž
A
kamen
sedli
hovoili o
na
líci,
lavici.
tch dtech
mladých vrabcích, starých letech. až sen, jenž zkvetl strakou v setí,
a
jim na klín vsadil vlastní dti.
POD JABLONÍ. Ola
s
luh,
strom
v
ke
a v
les
i
— byl
rže
trs,
když pes noc zaal rozvíjet vzrvist štíhlý byl,
pás
útlý_,
A a
nžný
kvt
a
zkvetlou usedla
žíze
,,Jen,
zkoj,
jen slziky
kraj
jak niva v máji.
lí])ezn\'ch
:
prs,
víka v
zjev byl skrz a skrz
pivíjela dít
a šeptala
se v taji
svží
zrak dlouhou brvou zdoben
pln
;
odpoala málo.
Jak krásna byla, jako
ba celý
-
plálo,
jemný sten
se ozval
stanula, bj^
den
ven
diamant
sta
jarní
eka., vše se smálo,
i
ptáci lítali a zase
cest na
dvátka
tu i
dítkem silnikou
si
tsn
pod jablo k hrudi
poupátko, se sklo.
však tuším, co
t
mi žádné nevyro.
10
budí
;
A
zkonejšeno dít
jak krásno
Ta
mne díme
než tebe bolí
ta víc
hledí
je,
hle obraz
na, kvt padá
a trudí.''
zas
:
matky pravý její
s
!
as,
kvt s oí, 5 lící, se rt, stromvi hlav>. a zvdav, mé duši na úžas, snes' na jablo se pták párek hravý. Snad jak
že se divil
mže
a tolik ni
zpvný
s
družkou druh,
jaro tolik snášet štstí
kvt,
že v dvojí
že jich
nemá
luh
strom ratolesti, lidskou tvá jich klade
ptaí hrud,
víc. nežli jaro
ni
po všem kraji pstí.
Bh
BRATR KLASTERNIK.
o
liž
kláštera h\\ bál; vše plálo v zái,
on v cele hlunou hiull)ou vyrušen
skrá k a
stolku sklánl
—
k svému relikván
starým srdcem táhl mládí sen.
Vzal
sešit
verš v
obálce už rudé
a dlouho do nich díval se
pl vku
—
a hled',
tomu, brzy více bude,
co dívce své je etl naposled.
Vzdech', obrátil ten, z
;
hle,
suchá rže, planá
nhož vzata, dávno znien mu ruka libávaná,
šíp
—
—
tu utrhla
on sem
A
ji
—
skryl,
ach, tenkrát liylo lip!
zase v ditmách po všech cestách kráí,
kde kráel
s ní
nit zlatou s
všech
její
kol vody,
;
adrem
niv
klubka upomínek stáí,
stftp
i
sv.\'ch
12
je
pamtliv.
;
—
Hlt;,
ve spod kiiižky rukavika
tak malá, útlá, z
dtské ruky
bílá.
as,
tu vzal, když jako zlatovlasá víla,
div bálu,
—
Tu
jeho tvái
jež
ona žertem nakreslila kdys,
mu
dnes jsou
—
opouštla hodokvas
rty neumlé, víc než všecky Rafaele,
ba nad íš královskou jich každý rys
Ted vyrudlá snad ten
v
pro smutného druha
pod sklem záí vlas prstenec,
ten dostal darem
dar pohrobní
—
Pak fráterem
šel
její
bylf
v
—
od matee pohbu mládenec.
mst
do kláštera
a kopal, sázel, ošetoval sad, s
ním
vk
žila
.
trudných dum,
má význam
zlatý medaillon ted v ruce bére,
nm
.
blankytová stuha
moe
posvcené knzi palium.
jak
A
již
ponoila v
jej
!
pouze upomínka sterá
odkvtal, svt
ošuml
a
.
zva.
.
.
—
Vše odvanulo asu kídlo ruí, co zbylo ješt páti ? Nic než mír
A
naproti zas hudba
lká houslí zvuk a
hlun
hímá bubn
Hluk maškar výská, dovádí a a fráter a sní,
i
smuten ukrývá svj slzí
?
.
.
.
!
zvuí vír.
zpívá, tret
lampa dohoívá,
kmet na krabiku siný tiskne
14
ret.
v ROCE. Jaro.
V^d
hor vane teplý
jih,
plno poupat na vtvích,
míza v slunce
ba
i
jara
strom vroucn
hrudi, libá
zem,
v srdci mladistvém
zvst
se budí.
Slyš, jaký to
venku šum
?
Vyšla dívka ke vrátkm, mile hoch
ji
zdraví,
líka, slova, samý
—
kvt
touha, láska, zmladlý popletly iim hlavy!
svt
Léto.
Kvica
se
množí; strom
i
ke
obaluje list še,
v kvtech motýl nyje
prosted rží
—
párek šedých
pníc
hle, ten
chvat
pa
a juž hnízdo vije.
Pozor, ptáci, pozor pec,
tesaík k vám, vousatec, si)chá plný zloby
nebo jde snad, by vám ek', ti
co stáli u vrátek,
k svatb že se zdobí?
16
Podsitn.
iNese vitr ze
vech
stran
krákoravá hejna vran, smutno, divno k slechu
množí se jedna
letí
;
to víc a víc,
domku vstíc
na doškovou stechu.
Co
as nese
?
Xevím sám,
do chaty se podivám,
potom povím zjista Mladá žena jako krev, !
slunce v oku, na rtu zpv,
karkuliky chystá
Obrázky. 17
!
v sude ptáci
sníh a všvide chlad,
kií
:
koistí jsme
Máme sup
Chata z venku
:
hlad,
bílý rov,
vnit však hlahol sladkých „Hajá, hajá, pupu
Nech pták krutou zimou v chatu iwslal milý
samý
jarní svátek
blaho, lásku, nemají-li ti
slov
!"
ztuh',
Bh
:
upímnost
všeho dost
dva od tch vrátek?
—
v HORSKÉ síce. Je
noc. Kol k vrchu vrch
a sova houká v porostech
hor do klínu se luh ztajil
zpv
,se
stiská
;
tulí víska,
chýšky dech.
a
Jen jedna chata posud živou,
v ní hejká vnuka vetchý kniet a rukou hladí starostlivou a na
elíko
tiskne
ret.
Máf o pomoc šla k lékaovi, sám vnouka opatruje dd, zda pomoc ješt? kdo ví, kdo ví.' mef chorobou množstvím bd. — i
Tak dlouho nejdou léka
i
s
bez konce ten horský les
Dd sám
oknem slab a
dcerou, ?
zírá v dálku šerou,
cho
a tesklív dnes.
19
Le
vnouek
nejde nikdo,
Dd
„Chci k mamince!"
níž uklání se hlava holá
„Už ,,Já
a
zazpívám
tmi
nu,
:
hned."
je tu
pkné
ti
:
se
sloky,
zmírní se zlá krev,
nepla
a staec
A
holenku,
jde,
volá blíže
z
jen^
mj
ernooký
.' .
.
hrdla nutí zpv.
píse svtnikou
se nese
jak zabloudilý v skalách sten,
strach v hrdle starcov se tese jak pták,
A
kdy v kídlo porann.
dozpíval a zase zpívá,
vždy slábne a na
jak usíná.
A
víc,
vždy zpívá
staeka hoch
—
Mát kráí v
dala léku synákovi,
hoch zkonejšen,
dd
síii.
—
strachu prost
tou písní s taslavými slovy
sám uhýkal
mí,
se dívá,
se na
20
vnost.
BERANICKA. Z.le,
maminko,
zle se
dje.
Jeník bledne v líku,
u dtského ztratil novou beraniku
reje
;
hnvat
což se bude
asi
tatínek náš zlatý,
mu
nekoupí
—
zlé jsou
na svátení šaty
Skoda, škoda beraniky a tím vy jste \inni
Ml co
ji
si
!
!
novou na Dušiky
ponem
Však že
jaro
nyní
na
?
pl cest
že juž ledy plovou,
poídíme
apku
asy
!
zítra
v
mst
manSestrovou.
Ale hodný musí
býti
!
Budeš hodný? „Budu!" Koupili. Hoch, jako kvítí, zase zbaven trudu,
apku Vesna s
novou
svoji
na rub, na v
líc
as
zcela
vrací
.
.
.
se navracela,
vesnou drolmí
ptáci.
Za humny, jak druhdy, dti výskaly
hrály
si,
na kvetoucí
tešn
sntí
strnadi dva stáli, radili se
echrali
hodnou si
chvíli,
peí
a juž jeden na
mez
pili
k šípkovému kei.
Letí jeden, za
co pak asi kuti
ním druhý, ?
jist boj tam vedou tuhý, hle,
chmýr od
perutí
stále výš a výše vzlétá
Co
K
to asi
bude?
.
.
.
mezi bží dtí eta.
všecky tvákv rudé.
!
--
Prohlížejí
rázem
kee
vzlétli
pruty.
—
ptáci,
dti stojí uleknuty nad strnadí prací, zaraženy jen se chvly,
žhavý purpur v líku
hnízdeko ptáci mli dtskou beraniku. za
23
PRI ŽNI.
Je a
—
vedro.
Slunce na schýlenou leb
na osmáhlé skráné
již
v širém
lidí
pánm
poli
záí,
klidí chleb,
své skývy hledajíce v potu tvái.
Do
stínu
snop
sní klidný sen
hošek andl dán,
—
ó blahý
jak v kolébce by písní
dtský spánek
uhejkan,
zdím', prosted nejladnjších radovánek.
Kde matka jest? Hle, v práci kloní naped osud zrozeátka cítí.
vaz,
ach,
na
boháov
pro hoškovo
Což synek a nad
ví
poli
stádá klas
svoje trudné
i
?
žití.
blah hrstkou kvítí
ním stinné vtve
le nad mateí lítá hejno muk erným kídlem do práce ji
a
z
lip se kloní,
honí.
luk
Pec
nezná kletby matka, zná jen stesk
a touhu,
le
jímž
O
šastným zít své dít mladé,
v krátkém s
ase
zajízlí
mateí svt
snad blesk,
celý v hrob se klade.
milý hošku, posud netušíš,
co
lovk
matkou má a co
snad tuhnou
by
boháe
ruky
jsi
jí
tvoje proto
ztrácí již,
živil svojí prací.
Snad hynout budeš, jako matka tam, jíž i
štstí nekyne a
ženu vezmeš
ni
si,
nemá
rod tvj nikdy netšil se jaru.
Snad vezmeš lý, bys a strádal, hynul, a
zdaru,
by jak ty sám
cizí
umel
stupnm ku sláv
kypil zem
na porobe
byl lidem
kdo mnili darv -adlovat tob.
25
tm,
POHADKA. Onuitn zavznl zvonek
Umel
vísky
staec, obce stráž,
pod hlavu
mu
dali tísky,
režné plátno na rubáš,
v zvadlou ruku srdce z
vosku kíž
blíž
I
Kdo pak bude platit knze, hrobaovi kdo dá plat? Nemel chudák
ani meze.
na kožichu plno
lat,
o peníze nestál spíš byl
s
Nedbal.
;
ním kíž.
Od
dtinství k stáí
v kronikách jen ležel rád, jako všichni
pohádkái 26
dumal napoád,
snil a
v hlav bajek celou íš,
ml Xa
!
liesedách v zimní
íkal až
tím kíž
s
:
m
dob
,,Chud jsem, ale pec,
Pánbh vezme
k sob,
vc
zanechám vám pknou však
mn
na hrob brzo
;
již
dáte kíž.
Nuž, kde poklad
—
staré truhly našli
?
—
skrytém místu lid
knihu erných list,
za babku
koupil žid,
ji
pidav íš kíž
saraožitné ]e to
Le
V
smál se
.
.
.
!
za knihu zaazelou.
za sežloutlých list
sms,
mohla míti svatbu skvlou, slavný lide,
poheb
lide,
je to
celá ves
posud
kíž
!
27
spíš,
—
Dávných
pedk
iny
slavné
chová knih}- každý
list,
se svými však otec syny
netouží, jak ondy, íst,
nechce o píd hlavou výš,
kíž
je to
— —
pohádkáe svt dál knihu plnou záe
Pohbili
jste
proto ovšem jde
le
za
pochován moh'
býti král
vzácnjšíf než mnohá íš. Je to
Pili
kíž
!
znova pro úlevu^
splákli
hnv
k ránu v
Taková
a splákli zlost,
krm
je
a chlév prázden
Boží
zpvu
plno
.
veská ctnost,
kíž
!
28
již
i
díž
!
—
HORAL. Jese
listím bží, šuinnv její chvat
pod veerem mlhy do údolí
valí,
chladným dechem okna nízkých horských chat jako sivou rouškou zastírá a halí.
Prázdno kolem
v.šecko
:
mýtina
i
luh,
pod strání jen tamo u vesniky dole
malou kravkou v hrubý zapraženou pluh brázdí horal pruty neplodného pole.
Díve
jiným
robil,
sob
teprv dnes,
mozoliv kypí kousek holé strán bídnou na výživu
;
trpký na oves
Hrozno
Marn
!
jak se vzpírá,
tyí zas a zas
!
chudas volá za podporu k nebi,
jinak z brázd
v
—
znojem skrán.
a ty zprahlé rýhy vlaží
tch
každém zrn
zlatý vyriístal by klas,
steré
blely
29
se chleby.
Le
zde marno všecko, jenom nával
muk
ze sntivých steljel svalnou rukou mlátí,
bídu otec
úmorem
Na
klidil,
sklidi syn
i
vnuk,
a bidou vše se ve hrob káti.
potulkách ondy uvidl jsem tak,
z vísky
žalným hlasem trhlý zvonek
zvonil,
nni se adra chvla, zaléval se zrak, orá kižoval se, já mdlou hlavu klonil.
Orá dom
sjíždl,
klenot vyhlazený
do chrámku mých aby za
tžký
pdy
ader
oráe pomodlil
jjluh
se lesk',
sporoti tísni
se písní.
3U
—
divný vešel stesk,
PED Mel
HAJNICÍ.
hajnici svou na
samot,
v dlu, dál byl vrch týn, kmen pohmoždil ho v bouné žil
zloté,
ted kmetovi byl otcem syn;
však teskno bylo staré hlav,
vždy o a
nco
se bál
svt když kráel
tu nejvíc
Z niv
svt
se
tajil
— až
leh',
v stopy jaré,
mu
dech.
jaro dýše-li a lad,
celý
mládne
zas,
má Pánbh nco v as
a tomu, jejž
vždy pošle
Vždy
—
!
radost zjevila se v
líci,
sí kdy pokropil, dal se nésti ped hajnici, sám k chzi neml tolik sil
svit jara i
31
rád,
—
„Ven, ven, chci zase k svému buku,
A
nm
dávno touží po
juž
dd
vnoukem
s
Z niv
svt
na
!"
hled
syn a snacha tuží ruku
—
;
lávkti si
se.
jaro dýše-li a lad,
mládne
celý
zas,
má Pánbh rád, nco v as —
a tomu, jejž
vždy pošle
,,Zde
!
sob
posedíme
trošku,"
tak ddoušek, ,,vzdvich vlah a íst,
mj
le
slab
juž
na buku-li puí
zrak, nuž
— „A
„Buk vyhání!"
povz, hošku,
list ?"
což pak jíva?"
„Je plna rozkyplých šfav
—
„Však osyka?" že
koiek má Z niv
svt
!"
-
—
,,Ta stále zpívá,
velký dav
!"
jaro dýše-li a lad,
celý
mládne
zas,
má Pánbh nco v as
a tomu, jejž
vždy pošle
„To slyším
rád,
!
mj
však jak pak dub?"
32
rád,
—
zlatovlasý
— «Ten
ješt hol!'
budou asy.
takové-li
..No.
hned zpupenatí
A
každ\'
stvol.
Boubínu skráni,
jak pak na
mluv, roztaven-li bílý kov,
pišly za svítání
a zpt-li
zas vlaštoviky pod náš krov?"
Z niv
svt a
iaro dýše-li a lad.
mládne
cely
tomu,
vždy pošle
..Xo.
nco
v ca?
jste
kam
dohlídnu,
je
vrch
vesem pnkav
ie
srna vy,
vel
plno
a klen je
Z niv
svt
bují, s
se nití
—
pl
roku
všude
rád.
—
!
ddoušku, hor skrá
však prostonal
sbor
zas,
má Pánbh
jejž
kvítí,
travou dl.
buku na buk
letí.
modrooký den,
bzuí v kyprém sntí
pyšn
rozložen."
jaro dýše-li a lad,
celý
mládne
zas,
má Pánbh nco v as
a tomUj jejž
vždy pošle
'
33
rád,
—
„Však vlaštoviky, divno vru, ty nejsou tady doposud,
snad pilétnou až v ranním šeru
Mne jímá nepišly nám taky
„Snad, hochu, snad Víš, loni
!
!"
trud
— !
v to prázdné hnízdo, tam v ten kout.
Bh a
babice tvé zavel zraky
mn
rozkázal ulehnout
Z niv
svt
jaro dýše-li a lad,
mládne
celý
zas,
Pánbh rád, nco v as — má'
a tomUj jejž
vždy pošle
,,To
!
vždycky znamením mi
drahn
jsem zkušen toho
že vlaštovky, když v i
V
dm
platí,
let,
se vrátí,
pivádjí zpt
štstí
tak zase ne
!"
— Dd
hlavu kloní
a vzpírá tesoucí se páž, slz
píval
ret šepce
Z niv
svt
z :
oí
mu
se
,,Bože,
ote
roní.,
náš!'"
jaro dýše-li a lad,
celv
mládne 34
zas.
má Pánbh rád, nco v as! —
a tomu. jejž
vždy pošle
tom slyš cos šumn vzduchem a pímo, hajnice kde lem,
V
yílí
—
!
dvé vlaštoviek touže chvíli níž s
iemným
klesá
šthotem
;
kolem domku krouží kde roh; záprsn dovnit, a hrud se ouží tu jako zdšen aj
hle, ted
—
Z niv
svt
jaro dýše-ii a lad,
celý
mládne
zas,
a tomu, jejž má Pánbh vždy pošle nco v as
..Kdo, co je zde?"
dd
chvatem ptá
a stará pozvedá se hrud
naše vlaštoviky
„Že jsou?
Bh
rád,
—
!
„Aj,
—
v<ská hoch.
„jsou zde! jsou zde!"' si
.
.
zase
se,
•
!"'
—
velebeným bud!
Vždyf štstí pišlo zpt mým dtem, Pán slyšel mne, jsem žalu prost. tak mílo s tím se louit svtem a vzdech' a usnul na
35
vnost.
'
z niv
svt
jaro dýše-li a lad.
celý
mládne
a tomu, jejž
vždy pošle
má
nco
36
zas,
Pán!)li rád, v
as
!
—
NA LOUCE. [
esnikúv mládenec a pojezdného dcera
na louce potkali se za veera, on k hvozdu a
ona
A
dom,
šel.
ním oha
s
kvíti
nesouc v
znali se juž oba
pec posaváde dnes ponejprv
hezkou
lesklé srsti,
hrsti.
chvili.
spolu nemluvili, ;
aj,
náhoda
vru,
to
dnes ponejprv a k tomu pi veeru. I
pozdravil
:
,,Tak samotná dnes.
sleno
?"'
-
.,Vždy£ u nás v polích není nebezpeno,
má
potše
Ta dobrá ..ie
churavou se
sestra, dít,
tož k
z
jí
nesu luní
toho
vneky
cítí,
kvítí.
plete."
si
—
chladno veer, sleno, nastydnete."
..\'šak
nezdržím se déle"
..Kdož
ekal
b\-
?
.
.
.
\'šak luh iest
—
..Ceká kdosi již
?
pln rosy!'
„Snad
bych ke dvorci až
r.iel
temno v
je
jiti
s
man
„Ach, dkuji" ... le nedoekla, juž po levé
e le
dvorné kráí strané.
ji
plyne dál
;
bystinou
již
se proudi,
divka, buh ví kde as mysli bloudí,
odpovdi dává
jen ostýchavé
a kvítí
Až
nevdomky
oškubává.
hlohem
blízko dvorce, pod kvetoucím
rukou daním ekli
Bohem
si
teprv
s
a
dom
kvapí divka, líko plane
—
a dává seste
Le
Vámi,
pod lipami ..."
aleji táni
za to
že lásky
—
že ve snu celý
v niž on
je
kvítí otrhané.
div divoucí
árný
s
luh
jí
svt
!
zda kdo
tuší,
kvete v duši, ]í
skryt a ke
kytkou voní,
rtm
se
jí
kloní.
PRADLENA. Pii loui pedla horský
len
a prsty jako bleskem nit
—
vždy a
pouhou pavuinku
zdobili
si
jen
leskem
zvonkem zvonil vábný chvla
že dolina se
hlas,
;
hoch jako jindy pišel zas a poslouchal, jak
„Vite
pla
:
se hbit,
hebounké nit, na útlou cívku pro chudou dívku
„Aj,
pknou
jak ze
!"
pízi upádáš.
samého
zlata,
to nejspíš brzo svatbu máš, ?" vid, moie boubelatá
39
Tu ona
hlavikou,
vrtí
má
však líko
jak z krve,
píse
a zpívá zase
a
svou,
než prve
tišeji
„Vite
se hbit,
hebounké nit, na útlou cívku !"
pro chudou dívku
Nu,
poup
zrudlo's,
,,Ai.
pkn
ti
t
však prozradil
oi
klop
to vše
A dál
jen a
t
píze
ve
duši
líko
lži
:
kre',
stihá
.
.
."
lesk a kola rej
pi zpvu ,,
!
nach, že víc
spádáš ve své
si
krasavic
to sluší,
Vite
se
míhá
:
se hbit,
hebounké nit, na útlou cívku ])ro
,,Vid, že
a
její
chudou dívku
máš hocha?"
hlas se
,,Však on se jak
!"
ptáek
k
tese
nkdo tob
.
.
—
,,P\šni jsou
.
pojednou
snese
a pak,
má
zlatá,
dobe
vis.
že budeš-li jen chtíti,
ne jednoho, sta udržíš na hedvábné své
niti !"
—
:
..Vite se hbit,
hebounké nit, na útlou cívku pro chudou dívku
A
!"'
hovoili tam a sem
a slovo slova honí,
pervána. hned
nit
s
pospchem
níž pradlena se kloní, s ní
jet
le nástavku iak
—
hledá konce také hoch
škoda každé pídé
pomoci
té
se
—
—
nedomoh"
bid ?
„Viiite se hbit.
hebounké nit, na útlou cívku !"
pro chudou dívku
Vše dobe zas ... A hoch pro na prahu však váhá ? „Aj, kého šlaka
!"
volá
a ruka k nohám sahá
.
ret. .
.
jde zpét,
skutenost
Je
upoután
viz,
i je
pouhý sen nitkou
?
!
Hle, plachý ptáek, postelen své vlastní rady plitkou
„Vite
!
se hbit,
hebounké nit, na útlou cívku pro chudou dívku
Když k pradlen tu nit
se
sel
!''
ionák zpt,
náhle strhla
a milá pástevnice hned
mu
oi dtku vrhla mohu hocha polapit?
v
,,jak
Hned u
vás se mi hatí
ne, a budeš-li
,,Ó
chci
pkn
navázati."
Vite
se hbit,
,,
." !
—
hebounké nit, na útlou cívku pro chudou dívku
A a
!"
navázali hovorem
úsmvem
e
a zrak>\,
toila se tam a sem
a políbení taky
;
42
.
.
jen chtít,
i
v
vzali se
nmž
—
a pišel
as,
jako slavik pla,
ve hloubce
oi
slunný
ias
hruJ sladkým štstim znla ,,\'iíite
se hbit,
hebounké nit, k biiému
kroji,
dcerušce
mou!"
43
POSEL. Oklon nebes v západu a
veer dolem
a plece
dvé
mlžný
lidí
pi
sel
Kraj
plásf.
hvzdný mla hlava ponoen byl v snách,
práci jen dlelo v olšinách.
Cas senosee byl
a chtli skonit práci
a pod strom košatý, v
svj poklad
rud' zvolna do krvavá
skvost
;
složili,
a v
malou ruinku
jak
poup rdla
nmž
dímali
svou dcerušku jí
se,
;
matka kvty
jej
as,
zda dít,
Ne, poslem míru b\
A a
níž a níž se nes',
dít ze spánku
1
i
ptáci,
dala.
le na zlomeném
a velký smrtihlav se nad ní snášel
co vábilo
iiž
ta spala
stvolu,
dol
to kvítí
?
trudnériiu živobytí. a/,
na malé
pa
elo,
jen táhle zaúplo,
jak teplý jihu van, jenž žitné pole vlnil,
a motýl uletl, bylf poslání své splnil.
oRA
open mladý
skálu
v_y
C.
den,
ptnk zpívá krásou opojen a
táhlém na úhore
sehnutý
orá
oTe
hrud kloní ubohou, prach ve
A
zem
na nohou,
hlav teskný
sen.
dooral a z hloubky vzdech'
zda chléb
mu
až setby zlaté zboží ta
ruka do
r\'h
vloží?
Pro dtí plnou sí
vždy
klidí
mí
a
mí
a vázne v starostech.
Jeí
.
.
.
vzklíí v brázdách tch.
život jeho tuh
a
krt
a bez vlády je role prut.
jen
skála rozemletá,
zda v štrku
metá
setí
Stebélka do pasu
?
:
sem tam jen do klasu, modravý námel vsut.
A pece
dali poli jeho zrak
víc vláhy, nežli jarní mrak,
jenž zemi sváží dol, z níž tyje
pi svém
stolit
bohá, blah náplavou však jemu nad hlavou ;
zlý krouží hladu drak.
I
že
eká
duší rozechvt,
promní
se
njak svt,
v
nmž
z
niv klasové se zvednou
jemu také jednou ;
ted pouze pro dti,
za ním když piletí,
vyrstá
bej li
kvt.
Na míst klas ve žní den, má cliarpu, koukol, mák a z nichž žena vnce robí na milované hroby.
rmcn,
Bh
v polní kvty
mní
chléb jeho každodenní;
kvty
ach, dává
jen
!
Však pec, když zvuí pták zpv, a motýl slétá na
a
Vesna
ret
vtev
rozLroš nese,
oráv
se
tese
:
—
pece nezoiifám kvt-li jen z práce mám, „Ei,
bud písnmi skryt
hnv !"
PODOLSKY MLÝN. lvi IV
n podolský se stále toí
a stále mele, ve dne v noci
práškoví
to
le potšením panu Hrd.
z
;
trnem v oi,
je
otci.
mií
okna kolemjdoucí
a bafá z dýmkj-, prázden trudu,
a hledí, jak se
pkn eí
ta
stálá
voda v istém pudu.
A
bílou
apkou
vítá
mlée
a do svtnice vábí slovy,
e
A
med mu tee,
od úst jako
le v
mysli poítá, co zloví.
baví, otvírá jim
„No mli
jste
to
48
dvée:
bím
tuhé
.
a vesel
min
jim bére,
však stárek vezme tajn druhé.
A
prás>ek
smete ješté tetí,
vždy mají andlíka tof
a líbá
Obrázky,
strážce
mládek, který ídí mletí
m^ekv
na zanášce
NAS SEDLÁK.
lile, sedlák Vrcovický, jak vystrojen je vždjckj-, jak na
hod by
šel i)ráv,
íst od paty až k hlav Brslenky
!
žluté,
boty spodem kuté, že v cest kamení piští
holinky jenom se a na
n pkn
blyští,
stranou,
kožené zdljkv kanou.
Hle, sedlák jak vyzdoben
Vrcovický, je
vždycky,
Kazajka do zelena, jak
temná kopka sena
;
modravá jak
vesta.
pán
z
msta.
límekem vyšším v
s
nad sníh
prádlo, tof
hedvábný
vnní.
šátek,
mu mní.
kol krkti se
sedlák Vrcovický.
Hle. jak
týle bílé,
vyfintn
vždycky!
je
pivázanou
Kytici
na nízký klobouk stranou. z
králií
srsti
dýmku má v
:
hrsti,
plnýma rtoma svýma si bafá jen a dýmá,
as
ob
as
stranou plivne,
a pozdraven, jen kývne.
Hle.
sedlák \'rcovick>',
on kouí skoro vždycky Aj, zhaslo mu; však sirky
hned bére ze zavírky, nití
jich
hrotky
o žluté spodky,
51
v hlavice ukrývá chvatn
dýmá
a bafá a z úst
zas statn,,
mraky poušt
tak nad jiné
šedé,
—
vede.
si
Hle, sedlák Vrcovický,
sám s sebou mluví vždycky Dnes slova jako dýky
má
!
na zlé chalupníky,
již našli
kdesi.
selské že lesy jejich jsou
pi jedné stran.
,,Gruntovník
platil
Však vrtkavé
z
nich
dan
jich hlavj-
náš slavný sovid zas spravi
!"
Hle, sedlák Vrcovický, jak bedliv pole vždycky
Zpt nový kdy ze
vsi k
každiké
mstu
kráí.,
chvíle
stranou se ch\
le
:
po krajích osetých zmokla-li,
!
klobouk páí,
mí
hned v levo „No, políko
a
polí,
svou
holí,
hned v právo
je
52
zdrávo
!"
:
Hle, sedlák
\'rcovický,
tak vesel není vždycky
!
Je po parnech a bíd,
zmoklof
mu
na ti
píd
na hrudy sahá
„Pda
je vlahá,
prohátá všude
a všude,
—
týden-li takhle jen bude, juž naplní se klasy
jen af dá pán
bh
—
asy!"
Hle, sedlák Vrcovick\'-,
tak neutrácí vždycky
Dnes v mst vesel ješt, máf radost z toho dešt a zrakem stílí, v malé však chvíli babky se pod eleni honí
„Cet chci !" tu elem jde
na ^ilechá zvoní a
mraky
už radostí zmok' taky
—
!
Hle, sedlák Vrcovick<-, tak
hrdým není vždycky
jak široce div že
mu
si
hrái,
cesta staí
£3
mmíf
se
málem
V rcovským králem
;
za
pivekem sporý, grunt svj knížecí dvory
ba
pyšn
nezval by,
i
odplivne
na Písecké lesy
54
si
PÍ V
dv
BIBLI.
pohorské síce, matném pi kahánku. stará srdce pospolu
:
babika v bibli poslední te ddeek sklonn ke stolu.
Pl vku Pánbh
etli
z
oné svaté knihy.
jim chránil chudý práh,
na starých hlavách bilé
jak
snhy
necítili
Doetli, hlavy
tíhy
na horách.
Ta svatá kniha celým jediné
stránku,
jejich
svtem
sklonili,
amen znlo dvojím retem
ráno jim hranu
zvonili.
—
.
.
.
STARÁ PANNA. l\do kvty pro jiného tkává,
a
iní ruka nebo skrá,
ten astokráte nedostává ni jediného v ztuhlou dlau
Na
!
.
hladký hedváb, v rámec
den celý
šije pestrý
.
,
spiat^
kvt
mráz oknem vane jedovatý zasnžen jest celý svt.
a
kvt
Co všecko do tch
mimo
to
a
ni vi
pán buh
na hedbáv-li zrak
je
v
kvty vetkán
Jak lesklý jak
list
i
je ten
všivá, jen,
se divá,
také sen.
hedbáv
kvty žhavé
Však prsy chromnou
bílý,
tak!
vnou
a tuhne vaz a slábne zrak
56
;
pili
v leb
vným
bdním
spánek padá.
bled. prázden, bez barvy jest ret a
svží jindy
líce
zvadá
tak zvohia
me
Xa
na všecko
m\
bií
—
juž dvacet
I
Kdož
kvt
že ladnou spletí
let.
tuší,
tch
svou celou zobrazili duši a zašlých chvílí kvapný
bh
?
Kdo
ví,
jest
první lásky klamný zjev
že onen motýl plavý
a rosa na osinách trávy
že
její
Kdo jí
v že
ví,
vyrudlá
jest
l:rev?
že hladký hedbáv zcela
pedstavuje drsný svt,
nmž
strádala a krvácela,
výkikem
jest
každý
kvt
—
pání v nich a marné touhy a more sn, jímž zhlcen beh. že každý list jest román dlouhý,
že
a celou básní
každý steh
?
Však u veer, když pilnou
prací
zrak mdlí a rudne pozpod as.
57
tu
a
s
dílem ku skíni se vrací
opatrn skrývá
Též
o
zas.
potravvi postaráno
íš vody
:
a režný chléb
jest
.
a po noci když pijde ráno, zas nad
hedbávem kloní
leb.
Tak hyne vkem, stárne v
líci,
—
zrak zhasíná a stydne krev
ást mzdy ukládá na Matici, ást na rubáš a na rakev .
ji
a
neblazí
kvt
pták zpv
.
.
niv a strání
a teplý jih,
jen ve snu jara k ni se sklání kýs' stín o bílých perutích.
Tu zrudne tvá
a
hruJ
tese
se
a srdce divný svírá strach,
pak velá slza zjevuje se
na úblových poduškách.
Tak probudí a znova
až posled v
sám
se,
zane
probdí k ránu
i)ráce ruch,
elo
starou pannu
zlíbá milostivý
58
Bh.
—
Kdo kvcty af
pro jiného tkává,
iní ruka nebo skrá,
ten astokráte nedostává ni jediného v ztuhlou
59
dla
!
POHÁDKA. Dabiko, na ,,
em
milá babiko,
to sedite
rcete
?
!"
copak
dfátka, chcete?"'"
zas,
„Truhlici
babiko,
ale,
?
co jen to
máte v
otevte pece"
.
té truhle .
.
„
„Slabé?
eknte,
.
.
.
tak,
co to
?
.^Nemohu,
jsouf ruce slabé a ztuhlé."
„
—
,,Na svojí staré truhlici
milá
*'
bal)iko,
tam máte
.
.
pohádky, když juž se ptáte."
,,
."
„Pohádky, milé detik\-,
Pohádky, ano, babiko,
pohádky od víka ke dnu? babiko, ukažte,
my Vám pomžem, aspo jen jednu 60
"
o té karkulce,
Ti-el)as tu
nebo tu o mladém
králi,
neb o tom obru ve skalách,
dti tak
jehož se
Neb
bály.
tom erném medvdu
o
zakletém v sklenném hrad,
mní
nebo jak v prince
se
korunkou blavé hád."
s
„
„Nejde
to,
nejde, opravdu
;
zvednu-li viko kraj hrany,
hned jako
rtuf
mé pohádky
na všecky prchnou
mn
strany."
•'
vždyf, milá babiko,
..Ale,
.'"
zahynou pod vaší svírkou „ ,,Což pak jim nejde slunéko .
.
tadyhle od klíe dírkou?""
„Od klíe dírkou? babiko, mohou prchnout pec taky ." „ „No tak jen pichylte Ne ne
tou
!
!
.
.
k dírce ty všetené zraky."
„Tma tma
je
je
"
tam, milá babiko,
tam, v tom
61
nco
vázne,
dív tam snad
byly pohádky,
led asi všecko je prázdné."
,,
„Caparti
Což kdy lhala jsem
!
„Ne, ale tohleno^
?" "
víte,
což pak jsou Vaše pohádky
v motýlí kukliky svité?
Ne
V
ne
a
."' !
.
.
,,
,,Mám vás
—
kapsái klíek mž hledá
otvírá
le
—
Dti
se
—
víko pozvedá
jak jest
smutná
a bledá.
kolem babiky
v mladistvém skupily spchu o
zvstech ani
pocitu,
neku-li vidu a slechu.
Ve truhle všecko na ruby s bratíkem obrací sestra jakých to šat bývalých smsice divná a pestrá !
Mnavé
šaty svatební,
I)anenské
vnce
babice
okem zavlhlým
s
chvjí se ruce a
a kvty,
rety.
62
;
pesvdit
?'
Smjí
dti
se
:
.Aidíte. !"
babiko, nejsou tam peci ,,
.,
Ovšem
že,
eklaf jsem,
prchlj-,
vci
jsou to jen drobné jich
Vidíte, šat
mých pohádek
v truhlici urovnán
mn
leží,
zbyly jenom vzpomínky:
tak to juž ve
svt
Xechte mne. dítky ale
!
.
.
."
.,
bží
—
I" "
,,No, což
!
..Xecháme,
•
pak jsem
lhala,
byly by také pohádky,
kdybych vás do truhly dala." ..My
-
—
my
"
jsme také pohádky
dovádí chasa a skáe^
babika truhlu zavírá
mne
se zdá.
.
.
.
chudák, že pláe.
63
.
.
.
DDEEK.
KAMENICKY
ddeek
Kamenický
zjinovatl celý, brzo
již lio
ten, jenž
tým
povolá
všemu
vlasj-
velí
—
sronilo,
plece jnž se sklonilo, a ty
oi
zmdlely.
ddeek
Kamenický na
lavici
div že
dýmá,
dýmku rukama
drží uvadlýma,
zvadlé a co
tváe
nkdy
zapomnl
a
Kamenický
hlku
pln>-
etl
z
rýh,
knih
klímá.
ddeek
v staré psti,
pemýšlí, co život snad a co
všecko štstí
hyne, za ním v záptí vísky staré pamti,
pohádky
a
Kamenický
zvsti.
ddeek
má už bradu
zkleslou
;
ve skráni však ukrýval
všemu dobrou a co znal
radu,
— až vázl dech
o
samotách, o lesech,
o
chat
i
hradu
!
ddeek odn šatem,
Kamenický-
starým
rudou vestu ke
krlru
modrým pod kabátem, a když býval ješt mlád,
pi svatb ho míval
rád
každý starosvatem.
Kamenický
ddeek
vybraných byl
ctnosti,
rychtáem
dlouhý
byl
staré za vrchnosti,
•
65
as
-
ža vešlieru mluvil ves,
když chtli brát selský
navzdor panské
ddeek
Kamenický
vru
zlato
ale ctil
ryzí,
e
nad vše
svou miloval,
cizí
i
—
eská
škoda, že jím
upímnost
Kamenický jak
za
ctnost,
a poctivost
as
star\'ch
le.«.
zlosti.
zmizí.
ddeek
pknými
slovy
veera vyprávl
dtem
o Žižkovi,
a kdo slyšel, žas' a
žas',
ted kdož o tom m.hiví as
Divný
as
Kamenický
oi
ten nový
ddeek
plny lesku,
sta uml písniek, popvk a smsk —
na
ted vše
nmo,
hlucho
sotva dýchat uslyšíš
zuboženou vesku.
66
již,
?
Kamenický dej
mu
nejdív
ddeek
bh
pán hájil
nebe.
zem,
pal: ves,
naposled až sebe.
Xyní kolem samý chlad, lhostejnost jde odevšad, až to v srdce zebe
.
.
.
Oprava: V 2.
XLI. správn
knize
sloky
»le
»
Východ
a západ<
ten jej odbyl, hrdé
67
(str.
hlad
105)
má
bradu.
zníti 4.
verš
OBSAH. Str.
Str.
Prvodem
5
Horal
Filemon a Baucis
7
Ped
29 hajnici
31
jabloní
10
Na
louce
37
Bratr klášterník
12
Pradlena
39
Posel
44
Jaro
15
Orá
45
Léto
16
Podolský mlýn
48
17
Náš sedlák
50
IS
Pi
bibli
5b
19
Stará panna
56
21
Pohádka Kamenický
CO
Pod
V
roce:
Podzim Zima V Horské Beranika
Pi
žni
ohádkár
siííce
24
26
ddeek
64
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 503S
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
