XJAZ3)... 5

OBSAH

MATEŘSKÝ JAZYK 1 – ÚVOD (KCD/XJAZ1)..................................................................... 2 MATEŘSKÝ JAZYK 2 – KULTURA ŘEČI (KCD/XJAZ2) ................................................... 4 MATEŘSKÝ JAZYK 3 – MORFOLOGIE (KCD/XJAZ3) ...................................................... 5 MATEŘSKÝ JAZYK 4 – SYNTAX (KCD/XJAZ4) ................................................................ 8 MATEŘSKÝ JAZYK 5 – STYLISTIKA (KCD/XJAZ5) ....................................................... 10 DIDAKTIKA ČESKÉHO JAZYKA A SLOHU 1 (KCD/XICJ 1).......................................... 13 ÚVOD DO STUDIA LITERATURY (KCD/XSLIT) ............................................................. 15 DIDAKTIKA ČESKÉHO JAZYKA A SLOHU 2 (KCD/XICJ 2).......................................... 16 LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ 1 (KCD/XTDM1) .................................................. 18 DIDAKTIKA LITERÁRNÍ VÝCHOVY (KCD/XIDLV)....................................................... 20 SEMINÁŘ K SZZ Z ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY (KCD/XSEM1) .................... 22 LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ 2 (KCD/XTDM2) .................................................. 23 STÁTNÍ ZÁVĚREČNÁ ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY (KCD/XSZZ1).......................................................................................................................... 26

MATEŘSKÝ JAZYK 1 – ÚVOD (KCD/XJAZ1) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 9+0 Seznam odborné literatury: Povinná: HUBÁČEK, J.– JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava : Optys, 1996 (Opava : Vade mecum, 1998, Opava : Vade mecum bohemiae, 2002). Pravidla českého pravopisu – nejnovější vydání. Doporučená: BRABCOVÁ, R. Čeština našich dní. Praha : Jinan, 1996. ČERNÁ, A. a kol. Na co se nás často ptáte. Praha : Scientia, 2002. HAVRÁNEK, B. – JEDLIČKA, A. Česká mluvnice. (nejnovější vydání) HŮRKOVÁ, J. Česká výslovnostní norma. Praha : Scientia, 1995. Mluvnice češtiny. I. a II. díl. Praha : Academia, 1986. Příruční mluvnice češtiny. Praha : LN, 1995. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha : Academia, 2005. STYBLÍK, V. a kol. Přehledná mluvnice češtiny pro základní školy. Praha : Fortuna, 1992. Časopisy: Naše řeč, Komenský, Český jazyk a literatura. Stručná anotace předmětu: Cílem předmětu je pochopení funkcí mateřského jazyka v mezilidské komunikaci a jeho vnitřní hierarchie ve smyslu jazyka jako systému. V přednáškách je zařazen úvodní lingvistický přehled z obecného hlediska, stručné teoretické základy fonetiky a fonologie, ortografie, ortoepie a tvoření slov. Součástí výuky je také práce s textem (jazykové rozbory), přičemž důraz je kladen zejména na zvládnutí českého pravopisu (zvl. lexikálního). Témata přednášek (časově bude upřesněno na začátku semestru): 1. Jazyk, jeho podstata a funkce. Jazykověda a její rozvrstvení. Jazyková správnost a jazyková kultura. Úzus, norma a kodifikace. Český národní jazyk a jeho útvary. Zvuková a grafická realizace jazykové komunikace. Český pravopis, jeho vývoj a kodifikace. 2. Fonetika a fonologie. Hlásky, jejich artikulace a klasifikace. Zvukové prostředky souvislé řeči. Spisovná výslovnost slov domácích a přejatých. 3. Česká slovní zásoba, její složení a systém. Slovní význam a jeho struktura.Tvoření slov, slovotvorné pojmenovávací postupy, procesy a kategorie. Odvozování. Tvoření slov zkracováním a skládáním. Program samostudia: Procvičení jednotlivých přednáškových témat a úskalí českého pravopisu formou různých typů cvičení. Pozornost bude zaměřena na zejména na pravopisné jevy lexikální povahy, psaní i-y, psaní předložek a předpon s/s-, z/z-, psaní u-ú-ů, psaní souhláskových skupin, velká písmena, cizí slova obecná a vlastní, spřežky. Uzavření předmětu: Předmět je uzavřen zápočtem.

2

Požadavky k zápočtu: Podmínkou pro udělení zápočtu je splnění písemného testu na závěr semestru. Pravopisný test má 2 části – praktickou a teoretickou. Praktická část je zaměřena na doplňování pravopisných jevů: psaní I, Í a Y, Ý; psaní JE a Ě; psaní skupin souhlásek; předložky a předpony S a Z; délka samohlásek; psaní slov přejatých; zkratky a značky; psaní velkých písmen; hranice slov v písmu. Teoretická část obsahuje jednu otázku vyplývající z témat přednášek. Ukázka pravopisného testu je umístěna na webových stránkách KCD.

Poslední aktualizace: 21. 8. 2006

3

MATEŘSKÝ JAZYK 2 – KULTURA ŘEČI (KCD/XJAZ2) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 6+0 Seznam odborné literatury: HOLASOVÁ,T. Umíte dobře mluvit? Praha: H+H, 1992. HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava: Vade mecum bohemiae, 2002. HUBÁČEK, J. Jak mluvit a přednášet. Ostrava: Profil, 1983. HUBÁČEK, J. Rétorické minimum pro studium učitelství. Ostrava: Pedagogická fakulta, 1990. TOMAN, J. Jak dobře mluvit. Praha: Svoboda, 1981. Stručná anotace předmětu: Cílem výuky je seznámit posluchače se současnými nároky na kultivovaný, účinný řečový projev. Studenti jsou seznámeni s některými vývojovými tendencemi, výklady se vztahují i k problematice psaného projevu. Cílem je upevnit doposud získané znalosti a vytvořit návyk sebekontroly a uvědomělé korekce nedostatků ve vyjadřování. Témata výkladů a diskusí: • Kultura řeči jako součást sociální normy • Funkční styly a jejich současná rozrůzněnost • Normy v mluveném projevu • Komunikace v instituci – škole a její vztah ke společenským normám Požadavky k zápočtu: Aktivní účast na seminářích + činnost podle sdělení vyučujícího na začátku semestru. Poslední aktualizace: 15. 8. 2006

4

MATEŘSKÝ JAZYK 3 – MORFOLOGIE (KCD/XJAZ3) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 6 + 0 Seznam odborné literatury: Povinná: DEMLOVÁ, E.– HUBÁČEK, J. aj. Praktická cvičení z českého jazyka. Ostrava, Skriptum OU 1995. HUBÁČEK, J.– JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava: Optys, 1996 (Opava: Vade mecum, 1998, Opava: Vade mecum Bohemiae, 2002) Pravidla českého pravopisu – nejnovější vydání. Doporučená: ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV, 1996, 2000. BRABCOVÁ, R. Čeština našich dní. Praha: Jinan, 1996. HAVRÁNEK, B. – JEDLIČKA, A. Česká mluvnice (nejnovější vydání). Mluvnice češtiny I, II. Praha: Academia, 1986. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 2. vydání, Praha: Academia, 2001. Příruční mluvnice češtiny. Praha: LN, 1995, 1996. Časopisy: Naše řeč, Komenský, Český jazyk a literatura. Stručná anotace předmětu: Cílem je podat posluchačům moderní popis morfologie češtiny, ukázat souvislosti formy a funkce tvaroslovných jazykových prostředků. Důraz je kladen nejen na znalost základních paradigmat, ale i na povědomí o variantách a nepravidelnostech. Posluchači jsou seznámeni s vývojovými tendencemi v morfologii současné češtiny. Výklady jsou podávány se zřetelem na aplikační potřeby posluchačů – učitelů na 1. st. ZŠ. Témata výkladů: 1. Tvarosloví – úvod. Základní pojmy, členění slovního tvaru. 2. Podstatná jména a mluvnické významy jmen, skloňování podstatných jmen 3. Přídavná jména, skloňování, stupňování, funkce. 4. Zájmena a číslovky. 5. Slovesa a jejich mluvnické významy, slovesné tvary; slovesné třídy a vzory. 6. Neohebné slovní druhy, jejich komunikační význam. 7. Vývojové tendence v tvarosloví současné češtiny; závěrečné shrnutí. Předmět je uzavřen zkouškou, která má písemnou část (test) a ústní část. V případě, že student vyřeší 90% testových úkolů bezchybně, nemusí konat ústní část zkoušky a je hodnocen známkou výborně. Požadavky k testu: Úkoly sledují dovednost provést morfematický rozbor se znalostí pojmosloví, znalosti o mluvnických kategoriích vyššího a nižšího řádu, o deklinačních a konjugačních paradigmatech, morfologický pravopis. Požadavky ke zkoušce: Splnění podmínek testu: členění slovního tvaru, mluvnické kategorie vyššího a nižšího řádu, deklinační a konjugační paradigmata. Test neobsahuje odpovědi na teoretické otázky, student plní úkoly vycházející z textu v úvodu testu.

5

V rámci jazykového rozboru budou prověřovány i vybrané části • z učiva předmětů XJAZ1 a XJAZ2: spisovná výslovnost, klasifikace hlásek, slovotvorné procesy, způsoby tvoření slov, pojmy slovotvorný základ, slovotvorný formant • z předmětu XJAZ3 (jazykový rozbor a odpovědi na otázky – rozpis témat a otázky viz níže). Pojmy: Morf, morfém, tvarotvorný základ, tvarotvorný formant, kmen, kmenotvorná přípona, koncovka; hláskové alternace (vokalické, konsonantické, vznikové, zánikové); paradigma, vzor, pomocný vzor, základní tvar, opěrný tvar, polymorfie, variantnost. Gramatické kategorie vyššího řádu, kriteria pro určování slovního druhu. Gramatické kategorie nižšího řádu (jmenné a slovesné). Latinská terminologie. Zvláštnosti v čísle substantiv (singularia tantum, pluralia tantum), zvláštnosti mluvnického rodu substantiv, životnost/neživotnost, jména vespolná. Komunikační funkce mluvnických významů sloves. Substantiva Definice, funkční charakteristika. Typy skloňování. Vzory všech rodů, i vzory pomocné (podvzory). Kriteria zařazování slova ke vzoru. Znát zvláštnosti ve skloňování slov: a) maskulina: kůň, rodič(e), host, bratr, kněz, peníz, den, příjmení typu Pavlica; dále jmen se zdvojenými paradigmaty (jména na -l, a -en); b) feminina: práce, berla (berle), studna, ruka, noha, skupina pomnožných subst. (Vánoce, Velikonoce); c) neutra: oko, ucho, koleno, rameno, dítě, pomnožná subst. (dvířka, vrátka, kasárna/y/, nebesa). + Skloňování cizích podstatných jmen obecných a vlastních. Adjektiva Definice, funkční charakteristika. Mluvnické významy adjektiv, stupňování. Skloňování (základní adjektivní deklinace, deklinace podle subst. vzorů – krátké (jmenné) tvary adjektiv, skloňování adjektiv přivlastňovacích. Pronomina Definice, funkční charakteristika. Druhy zájmen. Skloňování zájmen bezrodých a rodových. Vzory skloňování zájmenného, uplatnění substantivního a adjektivního sklońování. Bezpečná znalost skloňování zájmen on, týž (tentýž), jenž. Numeralia Definice, funkční charakteristika. Druhy číslovek, jejich skloňování podle substantivní, adjektivní a zájmenné deklinace. Skloňování kombinovaných číslovkových výrazů, číslovky nesklonné. Verba Definice, funkční charakteristika.Mluvnické kategorie sloves, jejich zvláštnosti (plurál majestatikus, pl. autorský, prézens historický, prézens gnómický…). Slovesné tvary určité, neurčité; jednoduché, složené. Tvoření tvarů, jejich české a latinské názvy. Student bude umět rozlišit a pojmenovat tvarotvorné formanty ve slovesných tvarech. Slovesné třídy a vzory. Slovesa izolovaná. Kriteria pro zařazení slovesa do slovesné třídy. Vývojové tendence sloves. Znát specifika některých sloves: 1. slovesná třída – moct/moci, jít, jet, říct/říci, vléct/vléci 2. slovesná třída – žhnout, pnout, slovesa ze slovotv. základu -pomenout a -jmout 3. slovesná třída – hrát, plát, skvít se 4. slovesná třída – myslet/myslit, muset/musit, vidět, bát se, stát, spát 5. slovesná třída – mít, slovesa kolísající mezi 1. a 5. slovesnou třídou

6

Adverbia Definice, funkční charakteristika. Třídění podle významu (v případě příslovcí místa i podle vyjádření statických či dynamických vztahů), podle druhu základového slova (z přídavných jmen, zájmen, sloves). Stupňování. Predikativa. Prepozice Definice, funkce. Předložky primární (vlastní) a sekundární (nevlastní). Původ sekundárních předložek. Znalost funkčně-sémantických vlastností sekundárních předložek. Konjunkce Definice, funkce. Pojmy: spojka (parataktická, hypotaktická), spojkový výraz, vícedílný spojkový výraz; relativa, korelativa. Partikule Definice, klasifikace podle funkce, místo ve slovosledu, syntaktická charakteristika. Interjekce Funkce citoslovcí, druhy, místo ve slovosledu, syntaktická charakteristika. Okruhy ke zkoušce po ukončení předmětu XJAZ3: (Jsou zařazena i vybraná témata z předmětů XJAZ1 a XJAZ2, které nejsou ukončeny zkouškou, ale jejichž obsah je součástí některých okruhů státní závěrečné zkoušky.) 1. Jazykověda, metody jazykovědy, jazykovědné disciplíny 2. Úzus, norma, kodifikace. Základní lingvistická literatura a časopisy 3. Kořeny českého jazyka, útvary národního jazyka 4. Základní pravidla výslovnosti českých slov 5. Základní pravidla výslovnosti cizích slov 6. Způsoby obohacování slovní zásoby 7. Tvoření slov odvozováním 8. Tvoření slov skládáním (složeniny vlastní a nevlastní) 9. Morfologie, předmět zkoumání 10. Gramatické kategorie vyššího řádu 11. Gramatické kategorie nižšího řádu 12. Podstatná jména 13. Přídavná jména 14. Zájmena 15. Číslovky 16. Slovesa – tvary určité a neurčité, jednoduché a složené 17. Slovesa – konjugační typy, vývojové tendence 18. Příslovce 19. Předložky a spojky 20. Částice a citoslovce Průběh zkoušky: 1. Rozhovor nad testem (komentář k chybám). 2. Rozhovor k otázkám – student si vylosuje dvě otázky z okruhů 9–20. Problematiku vylosovaných otázek podá ústně v souvislém projevu a bude ji dokumentovat na textu, který obdrží. 3. Pracovní text, který bude užit k práci popsané v bodě 2, bude sloužit i k namátkovému prověření základních znalostí z okruhů 1–8. Poslední aktualizace: 22. 8. 2006

7

MATEŘSKÝ JAZYK 4 – SYNTAX (KCD/XJAZ4) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 6+0 Seznam odborné literatury: Povinná: HUBÁČEK, J.– JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava: Optys, 1996, Vade mecum, 1998, Vade mecum Bohemiae, 2002. SVOBODOVÁ, J. Průvodce českou interpunkcí. Opava: Vade mecum Bohemiae, 2003. Doporučená: GREPL, M. – KARLÍK, P. Učte se s námi skladbě češtiny. Praha: SPN, 1992. SVOBODOVÁ, J. Česká skladba pro studenty učitelství. Ostrava: PdF OU, 2001. SVOBODOVÁ, J. Česká interpunkční cvičení s klíčem. Ostrava: PdF OU, 2003. Kol. Mluvnice češtiny 3. (Skladba). Praha: Academia, 1987. Pravidla českého pravopisu – nejnovější vydání. Příruční mluvnice češtiny. Praha: LN, 1995. Stručná anotace předmětu: Cílem přednášek je seznámit posluchače se základními informacemi o současném pojetí české skladby z hlediska teoretického a postupy při syntaktickém rozboru v praktické části. Pozornost je věnována také pravidlům české interpunkce. Vzhledem k časově omezené prezenční části výuky je důraz kladen na samostatnou přípravu studentů a pečlivé prostudování materiálů zveřejněných k této disciplíně mezi studijními oporami KCD. Témata přednášek (časově bude upřesněno na začátku semestru): 1. Pojetí skladby; termíny věta a výpověď, gramatický větný vzorec. Vlastnosti výpovědi, propoziční akt. 2. Syntaktické vztahy – koordinační skupina, adordinační skupina. Syntaktický vztah dominace (shoda, řízenost, přimykání). 3. Větné členy základové a nezákladové. Subjekt, bezpodmětné struktury. 4. Predikát slovesný a slovesně-jmenný. Větné ekvivalenty. Objekt. 5. Adverbiále. Doplněk. 6. Atribut shodný a neshodný. Nepravidelnosti ve větných strukturách (elipsa, parenteze, polovětné útvary). 7. Souvětí parataktické a hypotaktické. Klasifikace vedlejších vět. Složité souvětí. Sémantická klasifikace souvětí. Požadavky ke zkoušce: Nezbytné je kvalitní splnění písemného testu ze skladby, který se skládá jednak z teoretickopraktické části, jednak z interpunkčního diktátu. Ústní část zkoušky může být prominuta všem těm, kdo splní písemný test výborně nebo velmi dobře. Na písemný test je třeba se elektronicky přihlásit, pro každého studenta platí dva možné termíny jako u jiných zkoušek (vyučující však umožní studentům napsat si ještě na konci semestru jeden test zkusmo; kdo této možnosti nevyužije nebo nebude kvůli nízkému počtu absolvovaných seminářů k testu připuštěn, bude mít pak ve zkouškovém období pouze zmíněné 2 regulérní termíny). Písemný test se boduje 30 body za obě části (každá 15 bodů). Minimum požadovaných bodů za každou část je 10, tj. v součtu alespoň 20 bodů za obě části. Při zisku nižšího počtu bodů se písemný test opakuje. U psaní testu se při prezenci nevylučuje náhodná kontrola totožnosti adeptů (index, OP).

8

Ústní část zkoušky skládají ti, kdo získali pouze 23 až 21 bodů (tj. klasifikace „dobře“ za test). Klasifikace „výborně“ je za 30 až 28 bodů, klasifikace „velmi dobře“ za 27 až 24. Interpunkční diktát je tvořen sedmi interpunkčně zajímavými větnými celky, v nichž je vynechána interpunkce. Tu student doplňuje. Za každou chybu ztrácí student 2 body, tzn. může se dopustit maximálně 2 interpunkčních chyb, aby neklesl pod minimálních 10 bodů za část s diktátem. Text diktátu vychází z celků objasněných v publikaci Průvodce českou interpunkcí. Ukázka testu bude vyvěšena mezi studijními oporami KCD. Docházka: Písemný test ze skladby bude umožněno psát pouze těm studentům, kteří v semestru absolvovali aktivně nejméně 50 % seminářů, už v posledním semináři v semestru, aniž se posluchači na tento „nultý“ termín hlásí ke zkoušce elektronickou formou. Další termíny zkoušky jsou dva a je nutno se na ně už vždy řádně přihlásit. Individuální přístup ke studiu (bez absolvování alespoň 50 % pravidelné povinné výuky) je možný pouze po předchozí (včasné) domluvě studenta s vyučující anebo z velmi závažných, naprosto mimořádných příčin. Při opakovaném zápisu disciplíny se započítává rovněž absolvovaná výuka XJAZ4 z předchozího roku. Písemný test za skladby, který má charakter zkoušky z disciplíny XJAZ4, nelze absolvovat před uzavřením podmiňující disciplíny XJAZ3 (výuku XJAZ4 je však možno absolvovat). Stejně tak bez uzavření podmiňující disciplíny XJAZ4 není možno se přihlásit ke zkoušce z disciplíny XJAZ5, i když výuku XJAZ5 lze průběžně absolvovat. Podoba ústní části zkoušky: Zkouška začíná orientačním rozborem textu, nepromíjí se neznalost podmětu a přísudku. Teprve po zvládnutí rozboru textu se přistoupí k zodpovězení jedné teoretické otázky. Seznam otázek není předem zadáván, studenti se řídí kompletním obsahem syntaktické části učebnice Čeština pro učitele. Vyžaduje se, aby teoretický výklad byl doprovázen jazykovými příklady. Poslední aktualizace: 20. 8. 2006

9

MATEŘSKÝ JAZYK 5 – STYLISTIKA (KCD/XJAZ5) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 6+0 Seznam odborné literatury: Povinná: ČECHOVÁ, M. a kol. Stylistika současné češtiny. Praha : ISV, 1997. ISBN 80-85866-21-8. CHLOUPEK, J. Stylistika češtiny. Praha : SPN, 1991. ISBN 80-04-23302-3. CHLOUPEK, J. – KREISLOVÁ, E. Stylistika pro učitele. Ostrava : PdF OU, 1997. ISBN 807042-119-3. HUBÁČEK, J. Úvod do stylistiky českého jazyka. Ostrava : PdF OU, 1983. HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava : Vade mecum Bohemiae, 2002. ISBN 80-85819-41-4. Doporučená: BEČKA, J. V. Česká stylistika. Praha : Academia, 1992. ISBN 80-200-0020-8. DANEŠ, F. a kol. Kapitoly z praktické stylistiky. Praha : Orbis, 1957. JEDLIČKA, A. – FORMÁNKOVÁ, V. – REJMÁNKOVÁ, M. Základy české stylistiky. Praha : SNP, 1970. MISTRÍK, J. Štylistika. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1985. STANĚK, V. Praktická stylistika pro střední školy. Praha : Fortuna, 1996. ISBN 80-7168103-2. Stručná anotace předmětu: Hlavním úkolem disciplíny je podat studentům ucelený přehled současné české stylistiky, pomoci jim zorientovat se ve stylistické terminologii a předložit popis jednotlivých funkčních stylů a slohových útvarů – samozřejmě v závislosti na slohotvorných činitelích. Výklad je uzpůsoben potřebám posluchačů (učitelů 1. stupně ZŠ) – je založen především na analýzách pracovních textů. Směřuje tedy hlavně k rozboru komunikátu ze stylového hlediska, přičemž důraz je kladen na nácvik samostatné tvorby základních slohových útvarů. Témata přednášek (časově bude upřesněno na začátku semestru): • Stylistika – úvod, základní pojmy, slohotvorní činitelé. • Slohové postupy – popisný, vyprávěcí, informační, výkladový a úvahový. • Stylistika jazykových prostředků. • Funkční stylová oblast umělecká – prostředky a její útvary. • Funkční stylová oblast hovorová – prostředky a její útvary. • Funkční stylová oblast odborná a administrativní – prostředky a její útvary. • Funkční stylová oblast publicistická – prostředky a její útvary. Uzavření předmětu: Předmět je uzavřen zkouškou, v rámci níž student prokáže znalost stylistické problematiky. Požadavky ke zkoušce: • teoretická část – odpovědi na otázky, student prokáže znalost dané problematiky; • praktická část – v rámci stylistického rozboru bude prověřována znalost učiva i praktická schopnost samostatného tvoření slohových útvarů.

10

Pojmy: jazyk, řeč, komunikační situace, sloh (styl), jazykový styl, stylém, stylistika, jazykový projev (promluva, komunikát), text, kontext, slohotvorné činitele (objektivní a subjektivní), stylová oblast, stylová vrstva, stylová norma, stylový typ, diferenciace a stratifikace národního jazyka Funkční styl umělecký - charakteristika, znaky, funkce; - stylová vrstva stylu uměleckého: • rovina skladební (obměny slovosledu, nepravidelnost větné stavby, nevlastní přímá řeč, polopřímá řeč, smíšená řeč), • rovina hlásková (neobvyklá hlásková seskupení, zvukomalebnost, kumulace slov jisté délky apod.), • rovina tvaroslovná (užití zastaralých hláskových prostředků), • rovina lexikální (synonymní lexémy, poetismy, dialektismy, slova profesní a slangová, výrazy knižní a zastaralé). Funkční styl běžně dorozumívací - charakteristika, znaky, funkce; - stylová vrstva stylu běžně dorozumívacího: • rovina hlásková (hláskové varianty – „-í-“, „-ej-“, „-ou-“), • rovina tvarová (tvarové varianty), • rovina slovotvorná (varianty s „-ák-“, univerbizovaná pojmenování, užití denominativních sloves), • rovina skladební (upřednostňování nominativu jmenovacího, odchylky od pravidelné větné stavby, defektní větná stavba – anakolut, kontaminace, zeugma, atrakce), • rovina lexikální (výplňková slova, módní slova, knižní a zastaralé prostředky), • rovina slovníková (výrazy expresivní, kontaktní aj.). Funkční styl žurnalistický - charakteristika, znaky, funkce; - dělení na 3 základní oblasti: 1. žurnalistika 2. publicistika 3. zábavní, beletristická část - žánry: a) zpravodajské (zpráva, hlášení, interview, oznámení, komuniké, inzerát, noticka), b) analytické/publicistické (úvodník, glosa, recenze, kritika, diskuse, polemika, debata, karikatura, pamflet, proslov), c) beletristické (fejeton, causerie, reportáž, črta, sloupek); - stylová vrstva žurnalistického stylu: • prostředky aktualizace, • prostředky automatizace. Funkční styl odborný - charakteristika, znaky, funkce; - útvary odborného stylu (pojednání, přednáška, článek, disertace, studie, monografie, chrestomatie, antologie, úvaha, referát, diskuse, debata, polemika aj.); - rozlišujeme podoblasti: 1. teoretická (vědecká)

11

2. praktická (pracovní) 3. populárně odborná (popularizační) - stylová vrstva odborného stylu: • rovina hlásková (varianta na „-ismus“), • rovina tvaroslovná (autorský plurál, slovesa neplnovýznamová a pomocná), • rovina skladební (objektivní slovosled, polovětné konstrukce), • rovina lexikální (užití termínů, ustálená pojmenování, nevlastní předložkové výrazy). Okruhy ke zkoušce z předmětu MJAZ5: 1. Základní pojmy stylistiky. 2. Diferenciace a stratifikace národního jazyka. 3. Slovotvorné činitele (stylotvorné faktory). 4. Stylová oblast, vrstva, norma, typ. 5. Funkční styl umělecký. 6. Funkční styl běžně dorozumívací. 7. Funkční styl žurnalistický. 8. Funkční styl odborný. 9. Stylová charakteristika prostředků lexikálních. 10. Stylová charakteristika prostředků hláskových. 11. Stylová charakteristika prostředků slovotvorných. 12. Stylová charakteristika prostředků morfologických. 13. Stylová charakteristika prostředků syntaktických. 14. Slohové postupy a slohové útvary. 15. Pořádek slov. Poslední aktualizace: 21. 8. 2006

12

DIDAKTIKA ČESKÉHO JAZYKA A SLOHU 1 (KCD/XICJ 1) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 6+0 Seznam odborné literatury: BRABCOVÁ, R. a kol. Didaktika českého jazyka. Praha: SPN, 1990. ČECHOVÁ, M.– STYBLÍK, V. Čeština a její vyučování. Praha: SPN, 1998. ČECHOVÁ, M.– STYBLÍK, V. Didaktika češtiny. Praha: SPN, 1989. ČECHOVÁ, M.– STYBLÍK, V. Komplexní jazykové rozbory. Praha: SPN, 1992. (Teoretická část str. 7 – 44) HOLASOVÁ, T. Národní program rozvoje vzdělávání. In: Český jazyk a literatura, roč. 52, 2001-2, str. 1, 57. HUBÁČEK, J. Didaktika slohu. Praha: SPN, 1989. KVÍTKOVÁ, N. Podíl předmětu český jazyk na estetickém rozvoji žáků. In: Komenský, roč. 106, leden 1982, č. 5. SVOBODOVÁ, J. a kol. Didaktika českého jazyka s komunikačními prvky. Ostrava: OU, 2004. Časopis Komenský Další doporučná literatura: ČECHOVÁ, M. Komunikační a slohová výchova. Praha: SPN, 1998. HAUSER, P.; ONDRÁŠKOVÁ, K. Základy didaktiky českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ. Brno: MU, 1991. JEČNÁ, K. Nuda při češtině? Ani nápad! Praha: Agentura Strom, 1997. MALÍKOVÁ, H. Didaktika českého jazyka a slohu pro kombinované studium učitelství 1. stupně ZŠ. Ústí nad Labem: UJEP, 1999. SEIFERTOVÁ, A. Tradiční sloh netradičně. Praha: Blug Praha, 2000. SVOBODOVÁ, J. Jazyková specifika školské komunikace a výuka mateřštiny. Spisy OU, svazek 113. Ostrava: PdF OU, 2000. Vzdělávací programy ZŠ, OŠ Učebnice českého jazyka pro 2. – 5. ročník ZŠ (např. SPN, Scientia, Alter, Dialog a další od roku 1996) Stručná anotace předmětu: Cílem disciplíny je seznámit studenty se současným pojetím výuky českého jazyka na 1. stupni základní školy, a to se zřetelem k perspektivám dalšího vývoje vyučování mateřského jazyka u žáků mladšího školního věku. Disciplína sleduje teoreticko-praktickou orientaci v jazykovém a slohovém vyučování. Zaměřuje se na problematiku komunikační a jazykové výchovy a příslušných kompetencí, t. j. získávaných vědomostí, dovedností a postojů v rámci předmětu. Témata seminářů: 1. Didaktika mateřského jazyka, její specifika, vztah k jiným vědním disciplínám. 2. Mateřský jazyk v učebním plánu 1. stupně, složky předmětu. Problematika spisovnosti v rámci jazykové výchovy. Podíl předmětu na estetickém vývoji žáků. 3. Současné pojetí jazykového vyučování na nižším stupni, jeho cíl a úkoly. Hlavní principy současné koncepce vyučování mateřského jazyka. 4. Vyučovací metody v českém jazyce. Úloha algoritmu, poučky a pravidla. Typy jazykových cvičení. Všestranné jazykové rozbory. Prověřování a hodnocení znalostí.

13

5. Pravopis a jeho problematika v rámci výuky českého jazyka na 1. stupni. 6. Základní vzdělávací dokumenty, učebnice, pomůcky. Vyučovací hodina mateřského jazyka. Příprava učitele na vyučování. Požadavky k zápočtu v ZS: Aktivní účast ve vypsaných seminářích, vypracování seminární práce na zadané téma. Poslední aktualizace: 20. 8. 2006

14

ÚVOD DO STUDIA LITERATURY (KCD/XSLIT) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 6+0 Seznam odborné literatury: Povinná: BRUKNER, J. – FILIP, J. Větší poetický slovník. Praha: Československý spisovatel, 1990. HRABÁK, J. Poetika. Praha: Československý spisovatel, 1977. HRABÁK, J. Úvod do teorie verše. Praha: SPN, 1978. HRABÁK, J. – ŠTĚPÁNEK, V. Úvod do teorie literatury. Praha: SPN, 1987. HRABÁK, J. Čtení o románu. Praha: SPN, 1981. KOSTEČKA, J. Do světa literatury jinak. Praha: SPN, 1995. KOŽMÍN, Z. Interpretace básní. Praha: SPN, 1986. LEDERBUCHOVÁ, L. Průvodce literárním dílem. Výkladový slovník základních pojmů literární teorie. Jinočany: Nakladatelství H&H, 2002. MARTINKOVÁ, V. Teorie literatury 1–4. Učebnice pro 1.–4. ročník středních škol. Praha: TRIZONIA, 1995. NEZVAL, V. Moderní básnické směry. Praha: Československý spisovatel, 1964. PETERKA, J. Teorie literatury pro učitele. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2001. PETRŮ, E. Úvod do studia literární vědy. Olomouc: Rubico, 2000. VLAŠÍN, Š. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984. ZEMAN, M. Teorie literatury. Praha: Fortuna, 1992. Doporučená: ČERVENKA, M. – MACURA, V. – MED, J. – PEŠAT, Z. Slovník básnických knih. Praha: Československý spisovatel, 1990. HOZNAUER, M. Dobrodružství s literaturou. Praha: SPN, 1993. Stručná anotace předmětu: Disciplína navazuje na literárněteoretické znalosti ze střední školy, vědomosti systematizuje a rozšiřuje, vede studenty k samostatnému používání základní odborné literatury. Cílem je poskytnout posluchačům orientaci v literárních disciplínách, seznámit je s literárněvědnou terminologií, teoreticky je připravit na studium literatury pro děti a mládež a k tvořivé práci s jejími texty. Témata přednášek: 1. Úvod do studia literatury. Struktura prozaického a básnického díla. 2. Aplikace poznatků při rozboru textů literatury pro děti a mládež. Požadavky k zápočtu: Znalost učiva literární teorie z přednášek, z povinné a doporučené literatury, schopnost aplikovat teoretické poznatky na literárních textech literatury pro děti a mládež. Poslední aktualizace: 18. 8. 2006

15

DIDAKTIKA ČESKÉHO JAZYKA A SLOHU 2 (KCD/XICJ 2) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 6+0 Seznam odborné literatury: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. SVOBODOVÁ, J. a kol. Didaktika českého jazyka s komunikačními prvky. Ostrava: OU, 2004. ISBN 80-7042-301-3. SVOBODOVÁ, J. Jazyková specifika školské komunikace a výuka mateřštiny. Spisy OU, svazek 113. Ostrava: PdF OU, 2000, dotisk 2003. Časopis Komenský. Příslušné studijní opory na webových stránkách KCD. Další doporučná literatura: BRABCOVÁ, R. a kol. Didaktika českého jazyka. Praha: SPN, 1990. ČECHOVÁ, M.– STYBLÍK, V. Čeština a její vyučování. Praha: SPN, 1998. ČECHOVÁ, M.– STYBLÍK, V. Didaktika češtiny. Praha: SPN, 1989. ČECHOVÁ, M.– STYBLÍK, V. Komplexní jazykové rozbory. Praha: SPN, 1992. (Teoretická část str. 7 – 44.) ČECHOVÁ, M. Komunikační a slohová výchova. Praha: SPN, 1998. HOLASOVÁ, T. Národní program rozvoje vzdělávání. In: Český jazyk a literatura, roč. 52, 2001-2, str. 1, 57. HUBÁČEK, J. Didaktika slohu. Praha: SPN, 1989. KVÍTKOVÁ, N. Podíl předmětu český jazyk na estetickém rozvoji žáků. In: Komenský, roč. 106, leden 1982, č. 5. HAUSER, P.– ONDRÁŠKOVÁ, K. Základy didaktiky českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ. Brno: MU, 1991. JEČNÁ, K. Nuda při češtině? Ani nápad! Praha: Agentura Strom, 1997. MALÍKOVÁ, H. Didaktika českého jazyka a slohu pro kombinované studium učitelství 1. stupně ZŠ. Ústí nad Labem: UJEP, 1999. SEIFERTOVÁ, A. Tradiční sloh netradičně. Praha: Blug Praha, 2000. Učebnice českého jazyka pro 2. – 5. ročník ZŠ (zvl. SPN, Scientia, Alter, Dialog a další od roku 1996). Stručná anotace předmětu: Cílem disciplíny je seznámit studenty se současným pojetím výuky českého jazyka na 1. stupni základní školy, a to se zřetelem k perspektivám dalšího vývoje vyučování mateřského jazyka u žáků mladšího školního věku a Rámcovému vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání. Disciplína (spolu s XICJ1) sleduje teoreticko-praktickou orientaci v jazykovém a slohovém vyučování. Zaměřuje se na problematiku komunikační a jazykové výchovy a příslušných kompetencí, tj. získávaných vědomostí, dovedností a postojů v rámci předmětu. Témata seminářů: 1. Výuka slohu v současné koncepci, její pojetí v současných vzdělávacích programech. 2. Receptivní a produktivní činnosti v rámci komunikační výchovy. Slohové učivo. 3. Motivace ve slohovém výcviku. Další metody a formy práce. 4. Etapy vytváření souvislého projevu. Reprodukční a produkční sloh. 5. Mluvený a psaný projev žáků, jeho oprava a hodnocení.

16

Požadavky ke zkoušce v LS: Podmínkou vykonání zkoušky je aktivní účast ve vypsaných seminářích a odevzdání seminární práce na zadané téma (rozsah práce – 5 stran textu). Tuto práci nutno odevzdat nejpozději týden před termínem zkoušky sekretářce katedry, popř. přímo vyučující. Rozbor a hodnocení písemné práce součástí zkoušky. Průběh zkoušky: 1. Zodpovězení zadané teoretické otázky k jazykové problematice (č. 1 – 9) a ke slohu (č. 10 – 15) , a to vč. příkladů z praxe. 2. Rozbor a hodnocení seminární práce. Okruhy ke zkoušce z předmětu XICJ1, XICJ2: 1. Předmět a význam didaktiky mateřského jazyka, její vztah k jiným vědním disciplínám. Problematika spisovnosti v rámci jazykové výchovy. Postavení předmětu český jazyk v učebním plánu 1. stupně, mezipředmětové vztahy. Složky předmětu český jazyk, požadavek komplexnosti a komunikační aspekty výuky ČJ. 2. Cíl a úkoly vyučování mateřskému jazyku. Současné pojetí jazykového vyučování na 1. stupni ZŠ. Hlavní principy současné koncepce vyučování v mateřském jazyce (např. problematika principu integrity, principu názornosti, lingvistického přístupu, atd.). 3. Vyučovací metody v ČJ. Úloha algoritmu, poučky a pravidla. Jazyková cvičení, jejich třídění (zvl. podle způsobů cvičení). Všestranné jazykové rozbory – jejich účinnost, obsah a formy na 1. stupni. 4. Stavba vyučovací hodiny mateřského jazyka na 1. stupni, její strukturní články. Problematika domácích úkolů (příklady vhodných forem v jazykovém vyučování na 1. stupni). 5. Obsah jazykového vyučování na 1. stupni ZŠ, metodické problémy a postupy některých tematických celků (např. didaktická problematika učiva z hláskosloví, o významu slov, slovních druzích, slovotvorbě, o větě jednoduché apod.) 6. Učebnice mateřského jazyka – jejich struktura, textová stránka, ilustrace. Metodické příručky a další pomocné knihy, pomůcky a jejich současná podoba. 7. Pravopis v současném pojetí vyučování českého jazyka. Pravopisná cvičení. Didaktická problematika diktátů, jejich typy. Oprava pravopisných chyb učitelem, následné opravování žáky. 8. Problematika ústního a písemného prověřování v jazykovém vyučování, hodnocení a klasifikace. 9. Osobnost učitele mateřského jazyka. Jeho příprava na vyučování. Individuální přístup k žákům se specifickými problémy. 10. Cíl a úkol slohové výuky. Výuka slohu v současné koncepci vyučování ČJ, její pojetí v současných vzdělávacích programech. Uplatnění základních principů této koncepce ve slohovém vyučování. 11. Slohové učivo na 1. stupni, jeho obsah, charakteristika a vyjádření v osnovách, učebnicích, metodických příručkách a dalších pomůckách k výuce slohu. Kompoziční a stylizační cvičení – význam a obsah. 12. Vyučovací metody a formy práce. Motivace ve slohovém výcviku. Slohová cvičení. 13. Mluvený a psaný projev žáků, jeho oprava a hodnocení. 14. Etapy vytváření souvislých jazykových projevů. Reprodukce – její typy a nácvik. Postupy produktivního slohu, zvl. příprava vypravování a popisu. Práce s osnovou. Otázky a odpovědi v počáteční slohové výuce. 15. Formy společenského styku, zdvořilé jednání. Poslední aktualizace: 20. 8. 2006 17

LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ 1 (KCD/XTDM1) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 6+0 Seznam odborné literatury: Povinná: ČEŇKOVÁ, J. A KOL. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha: Portál, 2006. ROSOVÁ, M. Úvod do studia literatury pro děti a mládež. Ostrava: OU – Pedagogická fakulta, 2002. URBANOVÁ, S. – KOVALČÍK, Z. Minimum z literatury pro děti a mládež. Ostrava: SCHOLAFORUM, 1996. URBANOVÁ, S. Děti a literatura (Antologie textů literatury pro děti a mládež I). Děti a poezie. Ostrava: Filozofická fakulta OU, 1996. URBANOVÁ, S. – ROSOVÁ, M. Žánry, osobnosti, díla. (Historický vývoj žánrů české literatury pro mládež – antologie). Ostrava: Filozofická fakulta OU, 2003. URBANOVÁ, S. Meandry a metamorfózy dětské literatury. Olomouc: Votobia, 2003. URBANOVÁ, S. a kol. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století. Olomouc: Votobia, 2004. Doporučená: DOUPALOVÁ, E. Úvod do studia předmětu „Výchova literaturou v oboru vychovatelství OVZP“. Olomouc: Pedagogická fakulta UP, 1989. ČERNOUŠEK, M. Děti a svět pohádek. Praha: Albatros, 1990. GEBHARTOVÁ, V. Literatura pro děti (s ukázkami textů). Praha: SPN, 1989. GEJGUŠOVÁ, I. – KUBECZKOVÁ, O. Nové pohledy na českou literaturu a její vyučování. Ostrava: Pedagogická fakulta Ostravské univerzity, 2004. GENČIOVÁ, M. Literatura pro děti a mládež. Praha: SPN, 1984. HOLEŠOVSKÝ, F. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1989. CHALOUPKA, O. – VORÁČEK, J. Kontury české literatury pro děti a mládež /od začátků 19. století po současnost/. Praha: Albatros, 1984. LEŠČÁK, M. – SIROVÁTKA, O. Folklór a folkloristika (O ľudovej slovesnosti). Bratislava: Smena, 1982. NEZKUSIL, V. Studie z poetiky literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1983. PLESKOT, J. Úvod do literatury pro děti a mládež. Ostrava: Pedagogická fakulta, 1977. SEDLÁK, J. Epické žánre v literatúre pre mládež. Bratislava: SPN, 1981. SIROVÁTKA, O. Česká pohádka a pověst v lidové tradici a dětské literatuře. Brno: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ČR, 1998. STEJSKAL, V. Moderní česká literatura pro děti. Praha: SNDK, 1962. ŠMAHELOVÁ, H. Návraty a proměny. Literární adaptace lidových pohádek. Praha: Albatros, 1989. TOMAN, J. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU, 1992. Časopisy: Ladění, Zlatý máj.

18

Stručná anotace předmětu: Předmět propojuje teorii a historii literatury pro děti a mládež. Seznamuje posluchače s literaturou pro děti a mládež jako součástí celonárodního písemnictví, vývojovými tendencemi české i světové LPM, jejími funkcemi, žánry, znaky. Disciplína si všímá diferenciace žánrové skladby podle věkových skupin, zejména pro mladší školní věk, napomáhá orientovat se v produkci literárních děl pro děti a mládež. Témata přednášek: 1. Pojem, členění a specifické rysy literatury pro děti a mládež. Žánry v literatuře pro děti a mládež. Vhled do problematiky vývoje literatury pro děti a mládež. 2. Poezie v četbě dětí a mládeže. Folklor a děti. Lidová pohádka. Požadavky k zápočtu: Analýza zvoleného textu dětské literatury. V rozsahu dvou normostran se posluchač pokusí interpretovat text na základě jeho zařazení do žánru dětské literatury. Poslední aktualizace: 18. 8. 2006

19

DIDAKTIKA LITERÁRNÍ VÝCHOVY (KCD/XIDLV) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 6+0 Seznam odborné literatury: Povinná: BERÁNKOVÁ, E. – KOSTEČKA, J. Přečtěte si s námi. Literární interpretace pro vyučovací praxi. Praha: SPN, 1992. BERÁNKOVÁ, E. Tvořivá hra jako cesta k pochopení literárního díla. Plzeň: Nakladatelství Fraus, 2002. Čítankové řady pro 2.–5. ročník – SPN, Alter, Scientia, Prodos, Jinan a další; slabikáře, učební osnovy. FABIÁNKOVÁ, B. – HAVEL, J. – NOVOTNÁ, M. Výuka čtení a psaní na 1. stupni základní školy. Brno: Paido, 1999. JURČO, J. – OBERT, V. Didaktika literatúry. Bratislava: SPN, 1984. Literární výchova v rámci povinné školní docházky. Sborník přednášek z konference. TEXTY PRO DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ UČITELŮ ČESKÉHO JAZYKA. Ostrava: Katedra českého jazyka a literatury s didaktikou OU; Pedagogické centrum Ostrava, 1997. MACHYTKA, J. Stati pro literárněvýchovnou praxi. Praha: 1978. OBERT, V. Kapitoly z didaktiky literatúry. (Seminárium). Nitra: Pedagogická fakulta, 1992. OBERT, V. Práca s literárnym textom pre deti a mládež. Bratislava: SPN, 1985. ŘEŘICHOVÁ, V. Čtení a literární výchova na I. st. ZŠ. Výbor textů pro seminář. Olomouc: PdF UP, 1988. TOMAN, J. Vybrané kapitoly z didaktiky čtení a literární výchovy I. České Budějovice: Pedagogická fakulta, 1984. TOMAN, J. Vybrané kapitoly z didaktiky čtení a literární výchovy II. Literární výchova na 1. stupni základní školy. České Budějovice: Pedagogická fakulta, 1990. VAŘEJKOVÁ, V. Literárněvýchovná interpretace uměleckého textu na 1. stupni základní školy. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 1998. WAGNEROVÁ, J. Vývoj českého slabikáře od nejstarších dob do současnosti. Plzeň: Západočeská univerzita, 2000. Doporučená: CENEK, S. Úvod do teorie literární výchovy. Praha: SPN, 1979. HOUŠKA, T. Škola pro třetí tisíciletí. Praha: Tomáš Houška, 1995. KOPAL, J. – TARCALOVÁ, Ž. Literatúra pre deti a didaktika literárnej výchovy na prvom stupni základnej školy. Bratislava: SPN, 1985. MOTYKA, K. K didaktice české literatury. Olomouc: FF UP, 1984. OBERT, V. Problémy didaktiky literatúry. Bratislava: SPN, 1979. OBERT, V. State z didaktiky literatúry. Učebné texty pre štúdium slovenskej literatúry. Nitra: Pedagogická fakulta, 1990. Stručná anotace předmětu: Cílem disciplíny je vytvářet pedagogické dovednosti a návyky studentů, propojit znalosti pedagogiky a didaktiky se specifiky předmětu čtení a literární výchova na prvním stupni ZŠ. Témata přednášek: 1. Předmět čtení a literární výchova na prvním stupni ZŠ, jeho základní úkoly a cíle, vztah ke složce jazykové a slohové. Čítanka jako základní pomůcka předmětu čtení

20

a literární výchova na prvním stupni ZŠ. Příprava učitele na hodinu čtení a literární výchovy. 2. Hodina literární výchovy a její struktura, typy hodin, prověřování a hodnocení v hodinách čtení a literární výchovy na prvním stupni ZŠ. Výchovné využití učiva v předmětu čtení a literární výchova, výchova divadelního, filmového a televizního diváka. Pomůcky a didaktická technika, práce s ilustrací v hodinách čtení a literární výchovy. Požadavky ke zkoušce: 1. Předmět čtení a literární výchova na 1. stupni ZŠ, základní úkoly a cíle, vztah ke složce jazykové, slohové. 2. Čítanka – základní instrument předmětu čtení a literární výchova na 1. stupni ZŠ, charakteristika čítankových kolekcí včetně čítanek alternativních. 3. Příprava učitele na hodinu čtení a literární výchovy (textová příprava, příprava ke čtení, písemná příprava, cíle aj.). 4. Hodina literární výchovy, její struktura, typy hodin; prověřování a hodnocení v hodinách čtení a literární výchovy na 1. stupni ZŠ. 5. Výchovné využití učiva v předmětu čtení a literární výchova; výchova filmového, televizního a divadelního diváka na 1. stupni ZŠ. 6. Pomůcky a didaktická technika v předmětu čtení a literární výchova; práce s ilustrací v hodinách čtení a literární výchovy. 7. Přehled metod a forem práce v předmětu čtení a literární výchova na 1. stupni ZŠ. 8. Motivace v hodině čtení a literární výchovy včetně motivace ke čtenářství. 9. Charakteristika estetických dovedností: čtenářských, přednesových, reprodukčních, tvořivých. 10. Interpretace textu v hodinách čtení a literární výchovy, její příprava a realizace vzhledem k literárnědruhové a žánrové charakteristice. 11. Práce s básnickým textem, základy teorie verše na 1. stupni, práce s přímými a obraznými pojmenováními aj. 12. Osnova, její typy a práce s osnovou v hodinách čtení a literární výchovy. 13. Postava literárního díla a její charakteristika, práce s literární postavou na 1. stupni ZŠ. 14. Jazyk literárního díla, práce s jazykovým materiálem na 1. stupni ZŠ. 15. Kompozice literárního díla (zaměřená na pochopení chronologické kompozice ve vybraných ukázkách epických žánrů). 16. Základy informativní výchovy v předmětu čtení a literární výchova; rozvoj dětského čtenářství, spolupráce s knihovnou, čtenářský deník aj. 17. Literární beseda v hodinách čtení a literární výchovy, hodina aktuální literární výchovy. 18. Mezipředmětové vztahy a jejich praktické využití v předmětu čtení a literární výchova (zejména vztah k estetickovýchovným předmětům). 19. Dětské časopisy, práce s dětským časopisem v hodině čtení a literární výchovy na 1. stupni ZŠ; vztah školní a mimoškolní literární výchovy. 20. Dramatizace textu (uplatnění dramatické výchovy v předmětu čtení a literární výchova), práce s maňáskem, loutkou. Průběh zkoušky: Prověření znalostí z učiva probraného na přednáškách a z povinné a doporučené sekundární literatury. Poslední aktualizace: 25. 8. 2006

21

SEMINÁŘ K SZZ Z ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY (KCD/XSEM1) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 6+0 Seznam odborné literatury: BRABCOVÁ, R. Čeština našich dní. Praha: Jinan, 1996. ČECHOVÁ, M. – STYBLÍK, V. Komplexní jazykové rozbory. Praha. SPN, 1992. DEMLOVÁ, E. – HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – KREMZEROVÁ, D. – SRPOVÁ, H. Praktická cvičení z českého jazyka. Ostrava: FF OU,1995. HAVRÁNEK, B. – JEDLIČKA, A. Česká mluvnice (nejnovější vydání). HRABÁK, J. – ŠTĚPÁNEK, V. Úvod do teorie literatury. Praha: SPN,1987. HUBÁČEK, J.– JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava: Optys, 1996 (Opava: Vade mecum, 1998, Opava: Vade mecum Bohemiae, 2002). Kol. Mluvnice češtiny. Praha: Academia, 1986. Pravidla českého pravopisu ( nejnovější vydání). ROSOVÁ, M. Úvod do studia literatury pro děti a mládež. Ostrava: PdF OU, 2002. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 2. vydání, Praha 1994. STÉBLOVÁ, M. Řešené jazykové rozbory pro 7. a 8. ročník ZŠ. Ostrava: Amosium, 1992, 1993. STYBLÍK, V., a kol. Přehledná mluvnice češtiny pro základní školy. Praha: SPN, 1992. SVOBODOVÁ J. Řešené jazykové rozbory pro 5. a 6.ročník ZŠ. Ostrava: Amosium, 1991. URBANOVÁ, S. Spisovatelé a ilustrátoři v čítankách 1.– 4.ročníku základních škol. Ostrava: PFO, 1986. URBANOVÁ, S. Spisovatelé v čítankách 5 – 6.ročníku ZŠ. Ostrava: PFO 1988. URBANOVÁ, S. – ROSOVÁ, M. Žánry, osobnosti, díla. Historický vývoj žánrů české literatury pro mládež – antologie. Ostrava: FF OU, 2002. Časopisy: Naše řeč, Komenský, Český jazyk a literatura. Stručná anotace předmětu: Studenti budou provádět kompletní textovou analýzu vybraných textů. Při popisu kontextu uplatní a naučí se efektivně využívat znalosti literárněteoretické a literárněhistorické (z oblasti literatury pro děti a mládež), v jazykové analýze textu budou uplatňovat znalosti předmětů XJAZ1 – XJAZ5. Práci s textem završí popis efektivní didaktické aplikace. Témata seminářů: Odpovídají anotaci předmětu. Všestranná analýza textu bude přizpůsobena potřebám zapsaných studentů. Požadavky k zápočtu: Aktivní účast ve výuce. Poslední aktualizace: 30. 8. 2006

22

LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ 2 (KCD/XTDM2) Vymezení předmětu: povinný Hodinový rozsah: 12+0 Seznam odborné literatury: Povinná: ČEŇKOVÁ, J. A KOL. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha: Portál, 2006. CHALOUPKA, O. – NEZKUSIL, V. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury III. Praha: Albatros, 1979. SLABÝ, Z. K. Dívky pro román. Praha: SNDK, 1967. URBANOVÁ, S. Spisovatelé a ilustrátoři v čítankách 1.- 4. ročníku základních škol. Ostrava: Pedagogická fakulta OU, 1986. URBANOVÁ, S. Spisovatelé v čítankách 5. – 6. ročníku ZŠ. Ostrava: Pedagogická fakulta OU, 1988. URBANOVÁ, S. – ROSOVÁ, M. Žánry, osobnosti, díla. (Historický vývoj žánrů české literatury pro mládež – antologie). Ostrava: Filozofická fakulta OU, 2003. URBANOVÁ, S. Meandry a metamorfózy dětské literatury. Olomouc: Votobia: 2003. URBANOVÁ, S. a kol. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století. Olomouc: Votobia, 2004. Žánrové aspekty textu literatúry pre děti a mládež. Bratislava: Mladé letá, 1991. Doporučená: GEJGUŠOVÁ, I. – KUBECZKOVÁ, O.: Nové pohledy na českou literaturu a její vyučování. Ostrava: Pedagogická fakulta Ostravské univerzity, 2004. GENČIOVÁ, M. Literatura pro děti a mládež. Praha: SPN, 1984. GENČIOVÁ, M. Vědeckofantastická literatura. Srovnávací žánrová studie. Praha: Albatros, 1980. CHALOUPKA, O. – VORÁČEK, J. Kontury české literatury pro děti a mládež /od začátků 19. století po současnost/. Praha: Albatros, 1984. Kritika literatury pro děti a mládež (1945-1995). Brno: , 1995. MOCNÁ, D. Červená knihovna. Studie kulturně a literárně historická. Praha/Litomyšl: Paseka, 1996. NEFF, O. Něco je jinak. Praha: Albatros, 1981. POLÁČEK, J. a kol. Průhledy do české literatury 20. století. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2000. Přírodní tematika v literatuře. Sborník z konference uspořádané při příležitosti 80. narozenin zasloužilého umělce Jaromíra Tomečka. Kroměříž – 24. září 1986. Brno: Státní vědecká knihovna, Kroměříž: Okresní knihovna, 1987. STANISLAVOVÁ, Z. Priestorem společenskej prózy pre deti a mládež. Interpretačné štúdie. Prešov: Pedagogická fakulta UPJŠ, 1995. TOMAN, J. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1990. URBANOVÁ, S. – KOVALČÍK, Z. Minimum z literatury pro děti a mládež. Ostrava: SCHOLAFORUM, 1996. VAŘEJKOVÁ, V. Česká autorská pohádka. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 1998. Časopisy: Ladění, Zlatý máj.

23

Stručná anotace předmětu: Přednáška je zaměřena na historický vývoj žánrů literatury pro děti a mládež, charakteristiku jednotlivých oblastí, vliv neintencionální tvorby na četbu dětí včetně literárních adaptací pro děti a mládež. Témata přednášek: 1. Moderní autorská pohádka. 2. Pověsti, báje, legendy a bajky. 3. Umělecká próza pro děti a mládež 1 (příběhová próza ze života dětí, próza s dívčí hrdinkou, próza historická). 4. Umělecká próza pro děti a mládež 2 (próza s přírodní tematikou, dobrodružná literatura, uměleckonaučná). Okruhy ke zkoušce: 1. Specifické rysy literatury pro mládež ve složce tematické, kompoziční, v oblasti zobrazovacích prostředků…, žánrová skladba literatury pro děti a mládež. 2. Literatura pro děti a mládež za obrození, včleňování folklorních žánrů di literatury pro děti na počátku jejího vývoje. 3. Problematika lidové pohádky – žánrová charakteristika, typologie; její začleňování do vývoje literatury pro mládež – sběratelé a převypravovatelé. 4. Uplatnění uměleckého zpracování pověsťových látek v četbě mládeže – od 19. století do současnosti. 5. Celkové podmínky a základní tendence literatury pro mládež od poloviny 50. let do 90. let 19. století – rozvoj prozaických žánrů. 6. Poezie pro dězi publikovaná do 90. let 19. století – vývojové tendence a hlavní představitelé, charakteristika sládkovsko-hrubínovského tyou poezie. 7. Literatura pro mládež na přelomu století – základní vývojové tendence, díla a představitelé. 8. Moderní autorská pohádka – žánrová charakteristika, rozvoj do 60. let 20. století. 9. Poezie pro děti – vývoj od počátku 20. století do 60. let 20. století. Charakteristika nezvalovsko – halasovského typu poezie. 10. Příběhová próza s dětským hrdinou – žánrová charakteristika, pokus o klasifikaci, rozvoj žánru do roku 1945. 11. Próza s dívčí hrdinkou – žánrová charakteristika, rozvoj žánru od počátku do 60. let 20. století. 12. Dobrodružná literatura – žánrová charakteristika, pokus o typologii, vývoj žánru do 60. let 20. století. 13. Poezie pro děti – vývoj od 60. let do roku 1989 – vývojové tendence, hlavní představitelé. 14. Rozvoj příběhové prózy s dětským hrdinou od roku 1945 do 70. let 20. století – hlavní vývojové tendence, stěžejní díla a osobnosti. 15. Rozvoj prózy s dívčí hrdinkou od 60. let 20. století do roku 1989 – hlavní vývojové tendence, stěžejní díla a osobnosti. 16. Rozvoj dobrodružné literatury od 60. let 20. století do současnosti – hlavní vývojové tendence, stěžejní díla a osobnosti. 17. Historická próza pro děti a mládež v 19. a 20. století – pokus o žánrovou charakteristiku, představitelé žánru. 18. Próza s přírodní tematikou – charakteristika žánru a jeho rozvoj od počátku k dnešku. 19. Podoby moderní autorské pohádky od 60. do konce 80. let 20. století. 20. Příběhová próza s dětským hrdinou – rozvoj žánru v 70. a 80. letech 20. století.

24

21. Literatura faktu a uměleckonaučná literatura pro děti (dětské encyklopedie, biografický román pro mládež atd.) – pokus o žánrovou typologii, nástin vývoje žánrů, stěžejní představitelé. 22. Bajka – charakteristika žánru, vývojové tendence, základní představitelé; literární adaptace bájeslovných příběhů, jejich začlenění do četby dětí a mládeže. 23. Obraz literatury pro děti a mládež po roce 1989. 24. Teorie a kritika dětské literatury. Hlavní představitelé, odborné časopisy, nakladatelství, významné edice, IBBY. Průběh zkoušky: 4. Poznávání ilustrací (z 10 ilustrací alespoň 5 s jistotou poznat) 5. Rozhovor k otázce – student si vylosuje jednu otázku z okruhů. Problematiku vylosované otázky podá ústně v souvislém projevu a bude ji dokumentovat na textech, které k tématu přečetl. 6. Rozhovor k otázce, která bude studentovi vybrána z jeho četby. Poslední aktualizace: 18. 8. 2006

25

STÁTNÍ ZÁVĚREČNÁ ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY (KCD /XSZZ1) Vymezení předmětu: Hodinový rozsah: Seznam odborné literatury (jen základní tituly): Jazyková část: BRABCOVÁ, R. Čeština našich dní. Praha: Jinan, 1996. ČECHOVÁ, M. – STYBLÍK, V. Komplexní jazykové rozbory. Praha: SPN, 1992. DEMLOVÁ, E. – HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – KREMZEROVÁ, D. – SRPOVÁ, H. Praktická cvičení z českého jazyka. Ostrava: FF OU,1995. HAVRÁNEK, B. – JEDLIČKA, A. Česká mluvnice (nejnovější vydání). HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava: Optys, 1996 (Opava: Vade mecum, 1998, Opava: Vade mecum bohemiae, 2002). Kol. Mluvnice češtiny. Praha: Academia, 1986. Pravidla českého pravopisu (nejnovější vydání). STÉBLOVÁ, M. Řešené jazykové rozbory pro 7. a 8. ročník ZŠ. Ostrava: Amosium, 1992, 1993. STYBLÍK, V. a kol. Přehledná mluvnice češtiny pro základní školy. Praha: SPN, 1992. SVOBODOVÁ J. Řešené jazykové rozbory pro 5. a 6 .ročník ZŠ. Ostrava: Amosium, 1991. Didaktika jazyka a slohu: BRABCOVÁ, R. a kol. Didaktika českého jazyka. Praha: SPN, 1990. ČECHOVÁ, M. Komunikační a slohová výchova. Praha: SPN, 1998. ČECHOVÁ, M. – STYBLÍK, V. Čeština a její vyučování. Praha: SPN, 1998. HÖFLEROVÁ, E. Didaktika češtiny pro učitele primárního vzdělávání. Distanční text. Ostrava: PdF OU, 2004. HUBÁČEK, J. Didaktika slohu. Praha: SPN, 1989. SVOBODOVÁ, J. a kol. Didaktika českého jazyka s komunikačními prvky. Ostrava: OU, 2004. Časopis Komenský, Český jazyk a literatura, Naše řeč. Literární část: HRABÁK, J. – ŠTĚPÁNEK, V. Úvod do teorie literatury. Praha: SPN,1987. ROSOVÁ, M. Úvod do studia literatury pro děti a mládež. Ostrava: PdF OU, 2002. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 2. vydání, Praha, 1994. URBANOVÁ, S. Spisovatelé a ilustrátoři v čítankách 1.– 4.ročníku základních škol. Ostrava: PFO, 1986. URBANOVÁ, S. Spisovatelé v čítankách 5.–6. ročníku ZŠ. Ostrava: PFO, 1988. URBANOVÁ, S. – ROSOVÁ, M. Žánry, osobnosti, díla. Historický vývoj žánrů české literatury pro mládež – antologie. Ostrava: FF OU, 2002. Didaktika literární výchovy: CENEK, S. Úvod do teorie literární výchovy. Praha: SPN, 1979. OBERT, V. Rozvíjanie literárnej kultúry žiakov. Bratislava, 2003.

26

Anotace předmětu: Státní závěrečná zkouška z mateřského jazyka s didaktikou zjišťuje schopnost studenta orientovat se v systému základních pojmů a poznatků z oblasti jazykovědné, literárněvědné a didaktické. Součástí hodnocení je i úroveň vyjadřovacích schopností budoucího učitele. Posluchač má prokázat svou schopnost všestranně jazykově i literárně analyzovat text a své závěry didaktizovat, dále má projevit schopnost danou problematiku uchopit teoreticky na úrovni vysokoškolského studia (schopnost objasnit jednotlivé pojmy a teorie, analyzovat je, komparovat a systemizovat, uvádět jejich vzájemné vztahy, užší teoretický problém zařadit do širšího kontextu, orientovat se v odborných publikacích vztahujících se k tématu, projevit přehled o současných jazykových či literárních aktualitách atd.) a zároveň své poznatky doplňovat správně zvolenými příklady. Student má být schopen uplatnit vlastní zkušenosti z pedagogické praxe a vhodně je propojit se svým teoretickým výkladem. Průběh státní závěrečné zkoušky: Student si vylosuje okruh (viz níže 1–20), který je uveden výňatkem z literárního textu určeného dětem nebo mládeži. Z vylosovaného literárního textu se odvíjí otázka z literatury pro děti a mládež a základů literární teorie, literární téma je dovedeno až do didaktické aplikace. Jazyková část SZZ obsahuje všestranný jazykový rozbor vylosovaného textu, odpověď na teoretickou otázku (část a) vylosovaného okruhu) a odpověď na otázku z oblasti didaktiky jazyka, slohu a komunikační výchovy (část b) vylosovaného okruhu). Státnicové okruhy: A. Mluvnice, pravopis, stylistika, didaktika českého jazyka a slohu 1. a) Jazyk, jeho podstata a funkce; znakový, systémový a společenský charakter jazyka; čeština a slovanské jazyky. b) Vytváření souvislého jazykového projevu postupem reproduktivním. 2. a) Jazykověda a její disciplíny, norma a kodifikace. b) Vypravování ve slohovém vyučování na l. stupni, fáze nácviku. 3. a) Český národní jazyk a jeho útvary, jazyková správnost a jazyková kultura. b) Postavení předmětu ČJ v učebním plánu l. stupně a jeho složky. Problematika spisovnosti v rámci jazykové výchovy a slohového výcviku. 4. a) Slovní zásoba a její obohacování; tvoření slov v češtině. b) Didaktická problematika učiva o psaní i/y po obojetných souhláskách uvnitř slov. 5. a)Zvuková a grafická realizace jazykové komunikace; české hlásky – artikulace a klasifikace. b) Didaktická problematika učiva o zvukové stránce jazyka. 6. a) Ortoepie a ortoepická norma; výslovnost v češtině; výslovnost přejatých slov. b) Ústní projev ve slohovém vyučování na l. stupni, jeho oprava a hodnocení. 7. a) Grafický systém češtiny; funkce a principy českého pravopisu. b) Pravopis a jeho místo v současném pojetí výuky ČJ. Opravy žákova písemného projevu učitelem - nejdůležitější zásady, rozlišování chyb. 8. a) Slovní druhy a hlediska jejich třídění; ohebné a neohebné slovní druhy. b) Současné pojetí učiva o slovních druzích na l. stupni. 9. a) Podstatná jména; mluvnické (gramatické) významy jmen. b) Didaktická problematika osvojování jmenných kategorií.

27

10. a) Skloňování podstatných jmen (vzory, nepravidelnosti, výjimky). b) Učivo o podstatných jménech na l. stupni. 11. a) Přídavná jména - jejich skloňování a stupňování. b) Druhy jazykových a pravopisných cvičení na l. stupni; domácí úkoly. 12. a) Zájmena a číslovky – druhy, skloňování. b) Osnova (a její typy) ve slohovém výcviku na l.stupni. 13. a) Slovesa; druhy sloves, slovesné tvary, mluvnické (gramatické) významy sloves. b) Osvojování slovesných kategorií v jazykovém vyučování na l. stupni. 14. a) Slovesné třídy; časování sloves. b) Učivo o slovese na l. stupni. 15. a) Věta a výpověď; valence; gramatický větný vzorec; syntaktické vztahy. b) Skladba v jazykovém vyučování na 1. stupni ZŠ, práce s grafem a modelem. 16. a) Větné členy a jejich třídění. b) Slohová a komunikační výchova u žáků mladšího školního věku. 17. a) Souvětí; parataxe a hypotaxe; spojování a zapojování propozic. b) Popis ve slohovém vyučování na l. stupni. 18. a) Stylistika jako vědní disciplína; jazykový sloh a slohotvorné činitele. b) Metoda všestranného jazykového rozboru (didaktická hodnota; obsah a formy). 19. a) Třídění funkčních stylů a jejich charakteristika. b) Problematika písemného projevu ve slohovém výcviku na l. stupni. 20. a) Slohové postupy a slohové útvary. b) Slohové učivo na l. stupni ZŠ. Sloh a učební osnovy. B. Literatura pro děti a mládež s didaktikou (Zde uvedené okruhy se nelosují, jejich znalost student prokáže v rozhovoru nad vylosovaným textem.) 1. Specifické rysy literatury pro mládež ve složce tematické, kompoziční, v oblasti zobrazovacích prostředků atd., žánrová skladba literatury pro mládež. 2. Literatura pro mládež a folklorní žánry – jejich začleňování do vývoje LPM, přední sběratelé a převypravovatelé folk. látek. 3. Problematika lidové pohádky – žánrová charakteristika, typologie, její sběratelé a převypravovatelé. 4. Pověst – žánrová charakteristika a klasifikace, sběratelé, převypravovatelé a adaptátoři pověsťových látek, uplatnění uměleckého zpracování pověstí v četbě mládeže. 5. Poezie pro děti a mládež, její typologie a hlavní vývojové tendence. 6. Charakteristika sládkovsko-hrubínovského typu poezie, jeho hlavní představitelé, nejdůležitější díla. 7. Charakteristika nezvalovsko-halasovského typu poezie, jeho hlavní představitelé, nástin vývoje do současnosti. 8. Příběhová próza s dětským hrdinou – žánrová charakteristika a pokus o klasifikaci, vývoj žánru. 9. Moderní autorská pohádka – žánrová charakteristika, stěžejní představitelé světové MAP, vývoj žánru v české literatuře pro děti. 10. Problematika prózy s dívčí hrdinkou – charakteristika žánru a jeho vývoj. 11. Dobrodružná próza – pokus o žánrové vymezení a typologii, představitelé žánru v české i světové literatuře, význam v četbě dětí. 12. Próza s přírodní tematikou – nástin vývoje žánru, žánrová charakteristika, stěžejní česká díla tohoto žánru.

28

13. Historická próza pro mládež v 19. a 20. století – žánrová charakteristika, hlavní představitelé, význam v četbě dětí. 14. Bajka – charakteristika žánru, vývojové tendence, základní představitelé; bájeslovné příběhy a jejich literární adaptace. Začleňování do četby dětí a mládeže. 15. Literatura faktu a uměleckonaučná literatura pro děti (dětské encyklopedie, biografický román pro mládež atd.) – pokus o žánrovou typologii, stěžejní představitelé. 16. Problematika integrovaných žánrů - obrázkových seriálů, comicsů, bilderbuchů – žánrová charakteristika, stěžejní představitelé. 17. Obraz literatury pro děti a mládež po roce 1989. 18. Teorie a kritika dětské literatury – hlavní představitelé, odborné časopisy, nakladatelství, významné edice, IBBY. Poslední aktualizace: 22. 8. 2006

29