Velvyslanectví České republiky ve Varšavě České centrum ve Varšavě Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR Akademie technických a humanitních věd v Bielsku-Bialé, Fakulta humanitních a společenských vĕd, Katedra středoevropských studií vyhlašují
XIV. ročník
Literární a překladatelské soutěže I. Soutěž probíhá do 1. 4. 2012 ve dvou kategoriích: 1) Překlad české prózy Překlad úryvku prózy určeného pořadateli (Zdeněk Jizera Vonásek, Dřevo zůstává dřevem; viz Příloha 2) a překlad českého beletristického textu nebo jeho úryvku podle vlastního výběru v rozsahu 2-3 normovaných stran překladu (3600-5400 znaků včetně mezer). 2) Překlad české poezie Překlad tří básní určených pořadateli (František Gellner Štědrovečerní, Jan Zábrana xxx, Jan Cimický SMS; viz Příloha 3) a překlad dalších tří českých básní jednoho nebo více českých autorů podle vlastního výběru. II. Soutěžící by se měli důkladně seznámit s přílohou Organizační pokyny, která je nedílnou součástí tohoto Vyhlášení. Další nedílnou součástí Vyhlášení jsou přílohy se soutěžními texty určenými pro jednotlivé kategorie (úryvek prózy a tři básně, které si také můžete stáhnout z http://www.whs.ath.bielsko.pl, záložka Katedra Studiów Środkowoeuropejskich). Grafická úprava a způsob odeslání vyžadované u soutěžních prací jsou podrobně popsány v Organizačních pokynech. III. Soutěž je určena pouze pro studenty polských vysokých škol (nejen filologických, bakalářského a magisterského studia všech oborů). Soutěžící, kteří užívají češtinu ve svém povolání (např. profesionální překladatelé, ale také vysokoškolští učitelé-bohemisté), se soutěže z pochopitelných důvodů nemohou zúčastnit. IV. Práce bude hodnotit odborná porota složená ze zástupců polských bohemistických pracovišť. Celkové hodnocení účastníka bude odpovídat aritmetickému průměru dílčích hodnocení členů poroty. Práce v porotě je čestná. V. Vyhlašovatelé soutěže si vyhrazují právo neudělit na doporučení poroty některou z cen. Rozhodnutí poroty nabývá platnosti okamžikem vyhlášení a není proti němu odvolání. VI. Vítězové jednotlivých kategorií budou odměněni hodnotnými cenami a obdrží certifikát Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Hlavní cenou v obou kategoriích je účast na Letní škole slovanských studií financovana Ministerstvem školství, mladeže a tělovýchovy ČR. Soutěžící, kteří se umístní na 2. a 3. místě obdrží, věcné ceny. VII. Oficiální vyhlášení výsledků soutěže proběhne v sobotu 19. 5. 2012. Za pořadatele mgr Agnieszka Baran dr Agata Ostrowska-Knapik dr hab. Libor Pavera, prof. ATH Akademie technických a humanitních věd v Bielsku-Bialé Přílohy: 1. Organizační pokyny, 2. Próza: Zdeněk Jizera Vonásek, Dřevo zůstává dřevem, 3. Poezie: František Gellner, Štědrovečerní, Jan Zábrana, xxx, Jan Cimický, SMS;
Příloha 1 Organizační pokyny k XIV. ročníku Literární a překladatelské soutěže
Soutěž vyhlašuje 15.2.2012 Katedra středoevropských studií, Fakulta a společenských vĕd, Akademie technických a humanitních věd v Bielsku-Bialé.
Soutěžní práce (tzn. překlad zadaného textu, český výchozí text (podle vlastního výběru) a jeho překlad do polštiny) musí být odeslány nejpozději do 1. 4. 2012 do 24.00 hod. na adresu:
[email protected].
Soutěží se ve dvou kategoriích: v 1. kategorii se překládá zadaný text (Zdeněk Jizera Vonásek, Dřevo zůstává dřevem; viz Příloha 1) a další český beletristický text nebo jeho úryvek podle vlastního výběru v rozsahu 2-3 normovaných stran překladu (3600-5400 znaků včetně mezer). Ve 2. kategorii se překládají tři zadané básně (František Gellner Štědrovečerní, Jan Zábrana xxx, Jan Cimický SMS; viz Příloha 3) a další tři české básně jednoho nebo více českých autorů podle vlastního výběru. K textům je nutno uvést jejich autora a bibliografické údaje.
Zvolte prosím písmo Times New Roman, velikost 12, řádkování 1,5.
Vybírejte texty, které ještě nebyly vydány v polském překladu. V 1. kategorii (próza) není třeba posílat originál povinného textu (Zdeněk Jizera Vonásek) – originál vámi vybraného textu samozřejmě poslat musíte. Ve 2. kategorii (poezie) se snažte umístit originál básně a překlad vedle sebe na jednu stranu. Soutěžní práci pošlete elektronickou poštou z adresy, která bude obsahovat Vaši soutěžní heslo (dokument také nazvěte vaším soutěžním heslem) ve formátu .doc, .rtf nebo .pdf. Po doručení na elektronickou adresu odesilatel obdrží potvrzení o tom, že zpráva byla doručena. Pokud potvrzení neobdržíte do 3 dnů, kontaktujte nás.
humanitních
Práce musí být označeny jednoslovným heslem podle vlastního výběru (slovo, číselný kód apod.; důležité je, aby bylo heslo snadno identifikovatelné, čitelné, originální a nemělo žádný zjistitelný vztah k vaší osobě). Listy překladu očíslujte. Každý list musí být označen týmž heslem za účelem utajení vašeho jména až do okamžiku vyhodnocení překladů. Po vyhodnocení soutěžních prací a udělení 1., 2. a 3. ceny soutěžící obdrží zprávu s prosbou o zaslání e-mailem údajů: jméno a příjmení, název vysoké školy, na které studuje, kontaktní adresa a číslo mobilního telefonu. Soutěžní práce nesmějí být označeny vaším pravým jménem – použijte jen heslo. Soutěžit můžete jen v jedné kategorii.
Práce, které nesplňují výše uvedené podmínky, především bod 5, nebudou moci být porotou objektivně hodnoceny, a budou proto diskvalifikovány.
Práce bude hodnotit odborná porota složená ze zástupců polských bohemistických pracovišť. Celkové hodnocení účastníka bude odpovídat aritmetickému průměru dílčích hodnocení členů poroty. Práce v porotě je čestná.
Soutěžní práce budou odeslány pořádající univerzitou členům poroty nejpozději 2. 4.2012.
Výsledky soutěže budou slavnostně vyhlášeny v sobotu 19.5.2012.
Ve všech záležitostech, které tyto pokyny výslovně neupravují, se pořadatelé a soutěžící řídí
platnými právními předpisy Polské republiky. S případnými dotazy se obracejte e-mailem na adresu
[email protected]
Příloha 2 Zdeněk JizeraVonásek Dřevo zůstává dřevem Vážená a drahá milostivá paní, milá Leni. Odpusťte to intimní oslovení, ale dojala jste mne k slzám, když jsem se dozvěděl od realitní kanceláře zprostředkovávající prodej domu, který tak důvěrně znám, že právě Vy, dáma tak slavná a s takovým kreditem, jste projevila o jeho koupi zájem. A k tomu Vaše laskavá milost, abych Vám sdělil upřímně všechny podrobnosti, které nelze vyčíst ani ze stavebních výkresů, ani poznat z Vaší jediné, víceméně náhodné návštěvy. Nemohu jinak, než Vám dům vřele doporučit, přestože mi jednou utrhne srdce, až bude v docela cizích rukou, byť to budou ruce Vaše, tak krásné a patřící ženě, která svým šarmem, baletním uměním, samozřejmou profesionalitou a také zcela neobvyklým zjevem tolik let oslňovala nejen nás, Čecháčky, tady doma v Národním, ale i cizince v řadě dalších velkých měst mnoha zemí na těch nejslavnějších prknech, co neznamenají nic víc a nic míň, než že dřevo zůstává dřevem. A že tato prkna zůstávají pro mě jen vzdáleným světem, o jakém můžu leda snít, stejně jako o Vaší kráse, která nikdy nezapřela původ od krchovské zdi, kde jste se, v rodině hrobaře Laxara, narodila. [...] Och, jak mi lichotíte, že právě já, nehodný návštěvník tolika Vašich premiér a také ovšem důkladný lékař, na něhož jsme si v dětských létech spolu tak často a s chutí hrávali, Vám nyní můžu být k službám a podat svědectví, o něž mne žádáte prostřednictvím realitní kanceláře skvělé pověsti! Nuže. Můj tatínek dal ten dům vyprojektovat a posléze postavit nad, či přesněji řečeno přes, dům mých prarodičů z maminčiny strany. Říká se také, že i přes jejich vůli, ale o tom právem pochybuji. Možná, že jste si toho architektonického trapasu také při své návštěvě povšimla – dole skromná pastouška, nahoře tak trochu hogo-fogo. I na těch věžičkách na střeše a také na přilepených přístavbách vzadu je to znát. Spodek je členitý dostatečně, zejména ve sklepní části, která, jak doloženo, pochází ze čtrnáctého století. [...] To všechno našemu domu však nijak neubírá na pověsti, tím méně na významu a ovšem ani na originalitě. Jeho adresa je skvělá, to Vás ujišťuji, konečně sama jste mi to s radostí potvrdila. A já Vaší laskavě romantické duši za prokázanou přízeň ze srdce děkuji za sebe a vlastně i za celý dům. A za všechny, co v něm tak rádi a šťastně žili, a tak neradi na těžké a přenosné choroby umírali. Na budování stavby se podepsala doba vzniku – dům byl vystavěn v časech, kdy se hroutila naše republika (teprve první) a ke slovu už přicházel protektorát Čechy a Morava. [...] Protektorát (naši tatínkové s optimismem a s prozíravostí vůči budoucnosti říkávali protentokrát, čímž chtěli naznačit dočasnost, byť později trvající skoro celých šest krušných let) vystrašil naprosto všechny. Nebylo proto divu, že i můj tatínek, jinak si jistě uvědomující povinnosti investora být co nejčastěji na stavbě, kterou financuje, porušil tuto svatou zásadu a pod tlakem politických zlomů a nejistot a strachu se s maminkou sebrali a odjeli na svou první společnou dovolenou do tatínkova rodného kraje na Mlečicko. Bylo to pro ně v těch časech přece jen jistější. [...] Když se rodiče po prázdninách vrátili, spráskli v obdivu ruce a tatínek řekl: "Pane jo, vy jste s tím ale pohnuli!" [...]
Ať pršelo toho léta jakkoliv, zedníci, přidavači a střídající se polírové makali jak mourovatí, aby to všechno bylo co nejdřív, než se pan šéf vrátí z dovolené, pod střechou. Bylo nám tenkrát divné, nač se tolik cementu odváží ze stavby, a nikoliv na stavbu. Měli jsme o zásobování takového staveniště docela jiné představy, ale babička nás s jistou jizlivostí kárala a říkala: „Však on to jednou pozná, co způsobil." Míněn byl můj nepřítomný tatínek, ale ani ségra nevěděla, proč je takto osočován, když zná tolik pohádek a později prožil tolik dobrodružství při mobilizaci, pak zase ve válce, nato v revoluci a konec konců i v časech, kdy jsme vás se slzami v očích odsunovali, a proč na nás v té udivující hektičnosti babička hrozí všemi prsty současně. [...] "Pane jo," opakoval tatínek po léta stále dokola, "to tenkrát tady muselo opravdu pořádně pršet, když jsou trámy pod ložnicí tak prohnilé!" A ve tváři mu bylo lze číst jeho obvyklou odbornou erudici a žmoulal při těch slovech v ruce hrst škvárového zásypu, dosud stále mokvajícího, jako sedlák odhadující bonitu úrody před nastávající sklizní. "To muselo tenkrát chcát jako z konve. Pane jo!" potvrdil definitivně, nikoliv však naposledy. A pak potichu dodal: "Pak to nemá bejt eště teď tak nacucaný!" Otřásl jsem se nechutenstvím, které pociťuji vždy ke všem houbám tak aromaticky zapáchajícím, jako byla tato, škvárou prorůstající a sunoucí se neviditelnou rychlostí vnitřkem celé budovy, jako nějaký dekadentní triffid, od sklepa až do našeho obýváku v patře, a sežrala tak nejen babiččin strop, ale prodrala se jím výš; schroustala dřevěné podlahové polštáře pod celým obývákem, také prkna na ně položená rozžvýkala i s parketami na nich. Pak vlezla do gauče, na němž jsem, už odloučený od rodičů, spával a v němž utrpěly houbovými výkaly úhonu rodokapsy a další škváry české literatury, včetně Palackého Dějin národu českého, tak zajímavé a mne vábící, žel už nyní nechutně zapáchající. [...] Deset let po Vítězném únoru jsme tak opět postavili na nohy stavbu, která hrozila zhroucením. Tu stále opadávající omítku ze všech stěn v bytě dole u prarodičů pár let nato nepřežil dědeček, když mu do jeho dílny nečekaně spadl hned celý strop. Býval mými rodiči léta varován a nabádán, aby raději při práci nosil svou legionářskou přílbu z časů sibiřského pobytu, kde bojoval za vznik první republiky a zároveň i proti rudým komisařům a proti komárům i silným mrazům. [...] Znáte to, milostivá paní, když si starej člověk postaví hlavu. A to, prosím, jeho přílba visela v pohotovosti hned vedle dílny u ohniště v kovárně. Ani pořádně nevíme, jak se to seběhlo, jen tušíme, že děda spustil vrtačku, dům se začal otřásat, což ještě nikdy předtím neudělal (býval nevypočitatelný, a to mu zůstalo), pak začaly padat skleněné stropní luxfery, zabudované tam, aby v dílně, otočené k severu, bylo alespoň trochu vidět shora, když ne odjinud. Utrhla se také transmise a kurva vrtačka, náhle tak osamělá, v jakémsi tanci, který byste dovedla identifikovat jen Vy, milostivá paní, jakožto nezapomenutelná baletní diva, se propadla do jímky na sračky, o níž do té doby nikdo nevěděl, že tam je. Děda, zvědavý jako vopice, se do té hloubky podíval, jak se při vyšetřování zjistilo, pak se zřítila terasa nad dílnou a starý muž, popostrčený padajícím stropem, se vlastně utopil a nikdo ani neví, jestli by mu přílba pomohla. Hasiči soudili, že by mu býval mohl pomoci leda skafandr, ale ten, jako obvykle, nebyl po ruce. [...]
Babička, když jí bylo sto dva let, si pustila plyn, jak konstatovala po její smrti doktorka Teslová, když jsme babičku po čtrnácti dnech konečně na půdě nalezli. Do dneška, a to Vás, milostivá, ujišťuji, není na půdu, přísahám, plyn zavedený. Doktorka asi chtěla do úmrtního protokolu napsat, že babička tenkrát naposledy pustila plyny a zemřela. Zůstává však tajemstvím, jak to mohla Teslová po tolika dnech poznat? Půda je dobře větraná a patří k místům, která jsou v celé budově považovaná za nejzdravější. .. [...] Doporučuji Vám jen, drahá Leni, abyste si časem nechala vyměnit cínové protektorátní trubky v koupelnové karmě, jimiž protéká voda a pod nimiž se zapalují hned celé řady hořáků plynového roštu. Trubky se taví, to dá rozum, však jsou protektorátní, a proto cínové. My, kteří jsme si tam užili své, víme, že není dobré si sedat do vany přímo pod karmu. Někomu může cín z roztavených trubek (fa. Siemens-Schucker) způsobit trauma. [...] A v prádelně, abych nezapomněl, je dobře do podlahy zacementovaná pračka, kterou po sibiřské anabázi vyrobil ještě náš dědeček podle mustru nalezeného kdesi v Rusku daleko za Uralem; snad Bajkonur se to tam jmenovalo. Však ty součástky slouží podnes. Ale nesmíte moc topit pod kotlem, to se pak zahřejvá celej dům a otřásá se. [...] Ozvěte se, prosím, milostivá paní, až se rozhodnete, ano? Rád bych Vás, dřív než zemřete, ještě jednou viděl alespoň na chvilku živou. Právě naše obchodní zájmy nás mohou na věky spojovat. [...] S obdivem zcela Váš Zdeněk Jizera Vonásek
Příloha 3 František Gellner Štědrovečerní
Jan Zábrana ///
Jan Cimický SMS
Štědrý večer slaviti budeme, i když víra nám chybí. K tobě, krajane-šenkýři, přijdeme, a ty nám připravíš ryby.
Vítr honil zmačkaný balicí papír, a ten se zvedal, otáčel, padal jako dva rvoucí se psi.
Co všechno se mi honí v hlavě A přivolávám co si přeji Tvou zprávu čekám nedočkavě Až ukáže se na displeji
Na modro, na černo a jednu v rosolu, polévku jikrovou k tomu, strávíme příjemný večer pospolu u vánočního stromu.
Přicházela stařena. „;Pojď sem, papírku,“ řekla na celou ulici. „Tebe zrovna potřebuju.“
Nejraději bych prospal čas Pro pár minut co upláchnou Vrací se mi zas a zas A já přesto bloudím tmou
Trochu si pohovoříme při sklence, bude to pěkná změna pro nás mrzuté staré mládence a tobě utekla žena.
Protože nevím, kde vesmír končí, mám právo říct: bylo to v něm.
Několik slov která hřejí Probouzí mě věta vět Pronikavé zvony znějí Nádherná chvíle Podivný svět
A zapomeneme v tuto hodinu mnoho, co za námi leží, co nás vyhnalo v dalekou cizinu a co se překlene stěží, na duši nepokoj na sny chorobné, urážky veličenstva, deserce, nudu, dluhy a podobné zábavy člověčenstva. A plnými poháry, z kterých do hlavy stoupá červené víno, připijeme ti upřímně na zdraví, vzdálená domovino! Na krásu luhů tvých a zašlé mladosti a dcer tvých zvedneme číši: Buď šťastná a vzkvétej podle možnosti v rakousko-uherské říši!
A k tomu nebe, svažující se časně na podzim v pět odpoledne kolmo do ulice.
Co bude dnes a co zítra Dávno si už nevšímám Kdo pronikne až do nitra Pochopí že je smutno NÁM
