w w w.imperialgroup.kv.cz

w w w . i m p e r i a l g r o u p . k v . c z

Editorial Vážení čtenáři, konec roku bývá bohužel již tradičně ve znamení zvýšených ataků na náš zažívací systém. Ačkoli Vánoce jsou především náboženskými svátky a mají svůj duchovní obsah, stávají se spolu s oslavami konce roku především jakousi neoficiální soutěží v přejídání, kde nejlépe slaví ten, který dokáže nejvíce přibrat. Připočteme-li k tomu, že právě zimní měsíce jsou také dobou u nás tolik oblíbených zabíjaček, snadno pochopíme, proč jsme za hlavní téma tohoto zimního čísla vybrali právě nemoci zažívacího traktu. S nemocemi žaludku, jícnu či slinivky břišní se totiž setkává stále větší část populace a souvislost mezi rostoucím počtem těchto onemocnění a konzumně zaměřeným způsobem života lze jen těžko popírat. Zimní měsíce ovšem nejsou pouze dobou zabíjaček a vánočních či silvestrovských konzumních orgií. Mnoho lidí se snaží bojovat s nezdravým životním stylem některou z forem aktivního sportování. V zimních měsících se pak nabízí především pobyty na horách. Bohužel ale ani při nejlepší snaze udělat něco pro své zdraví nejsme zcela imunní vůči nejrůznějším nepředvídatelným úrazům, které nás právě na horách mohou potkat. Proto nám jistě přijde vhod několik rad, jak v takových případech poskytovat první pomoc. Zima je ovšem také obdobím každoročně se opakujících chřipkových epidemií. I na to jsme při přípravě tohoto čísla mysleli a v článku věnovaném tomuto nám všem dobře známému onemocnění nalezneme řadu informací, které nám umožní chřipku zdárně překonat. Věříme, že i v letošním posledním čísle našeho časopisu naleznete mnoho dalších zajímavých článků, které vám pomohou lépe porozumět vašemu tělu, případně jeho onemocnění, což samo o sobě už může být prvním krokem na cestě ke zdraví. A především mnoho zdraví i v roce 2007 přeje svým čtenářům redakce

3

8

Nezdrav˘ Ïivotní styl a stres jsou hlavními pfiiãinami na‰ich zaÏívacích obtíÏí.

10

Nadmûrná konzumace alkoholu je nejãastûj‰í pfiíãinou nemocí slinivky bfii‰ní. Zvlá‰tû nádorové onemocnûní tohoto orgánu je Ïivotu nebezpeãné.

4

Právû v období rÛzn˘ch viróz se na‰e pozornost upírá k jedné velmi dÛleÏité souãásti stravy, a tou jsou vitaminy.

18

Obsah

28

Lidsk˘ organizmus je sloÏit˘m celkem, v nûmÏ na sebe jednotlivé ãásti vzájemnû pÛsobí. Málokdo si proto uvûdomuje, Ïe i zánûty v dutinû ústní se mohou projevit v tûch ãástech tûla, kde bychom to nejménû ãekali.

40 Revmatologick˘ ústav v Praze dnes pfiedstavuje nejdÛleÏitûj‰í instituci zab˘vající se revmatick˘mi onemocnûními v âeské republice.

8

Potíže trávicího traktu

9

Infekce žaludku a dvanácterníku

10

Nemoci slinivky břišní

12

Nemoci jícnu

13

Život bez obilovin

14

Zánětlivá onemocnění ledvin

16

Chřipku je nejlepší vyležet

18

Podpořme naši imunitu

20

Věda je řehole

23

První pomoc při zimních úrazech

24

Nepřítel pleti: akné

26

Léčený glaukom ke slepotě nevede

28

Zubní ložisková infekce

30

Démon alkohol

32

Psychosomatická onemocnění v dermatologii

33

Zbavme organizmus škodlivin

34

Proč stárneme?

36

Je život na venkově zdravější?

38

Očkování proti tetanu

40

Revmatologický ústav

42

Bechtěrevova nemoc

43

Ořešák královský

44

Bolestivá menstruace

46

Rozedma plic

48

Pít či nepít minerální vody?

5

Víme, co jíme? Onemocněními trávicího traktu dnes trpí stále větší část populace. Nejúčinnější obranu přitom představuje střídmost v jídle a pití. Foto ãísla

8

Téma ãísla

PotíÏe trávicího traktu

Infekce Ïaludku a dvanácterníku Velmi roz‰ífien˘m onemocnûním zaÏívacího traktu je vfiedová choroba Ïaludku a dvanácterníku. Za nejv˘znamnûj‰í pfiíãinu této nemoci lékafii povaÏují infekãní bakterii Helicobacter pylori. Jak dne‰ní medicína s touto nemocí bojuje? Pfiíãiny vfiedové choroby Vředovou chorobou se označuje peptický vřed, který vzniká v místě přirozené odolnosti sliznice vůči agresivitě žaludeční šťávy na sliznici žaludku nebo bulbu dvanácterníku. U pacientů s vředovou chorobou žaludku a dvanácterníku je prokazatelný vztah s infekcí Helicobacter pylori (dále jen Hp). Druhým nejčastějším činitelem vředové choroby žaludku a dvanácterníku je užívání nesteroidních antirevmatik. Ostatní příčiny vředové choroby jsou již vzácné.

Jak se infekce diagnostikuje? Diagnostické metody výskytu infekce Hp lze rozdělit na místní (vyšetřuje se jen vzorek z určité oblasti, nejčastěji z antrální sliznice) a globální, které představuje sledování celkových změn v oraganizmu způsobené infekcí Hp. Z hlediska způsobu provedení vyšetření je možno testy rozdělit na invazivní (odběr vzorků během endoskopického vyšetření) a neinvazivní (nezatěžují pacienta invazivním vyšetřením). Obecně platí, že v praxi je infekce Hp zpravidla diagnostikována některým z invazivních testů při endoskopickém vyšetření (rychlý ureázový test, histologické vyšetření sliznice speciálním barvením). Z neinvazivních (globálních) testů jsou nejvhodnější a zároveň nejpřesnější dechový test, jakož i stanovení antigenu ve stolici.

Léãba Optimální léčba infekce Hp by měla být jednoduchá, s vysokou úspěšností

Téma ãísla

a zároveň dobře tolerovaná a i ekonomicky únosná. Úspěch léčby je ovlivněn řadou činitelů, které jsou dány biologickou charakteristikou bakterie, kombinací léků a reakcí organizmu. U pacienta je úspěšnost léčby vázána na jeho aktivní spolupráci, na jeho genetické a imunologické vybavení, na stavu výživy i na rozsahu onemocnění. Předpokládá se, že u některých nositelů infekce Hp (asi u 5–10 %) může být mikroorganizmus běžným článkem fyziologických funkcí žaludku. To vede v posledních letech k opatrnějšímu posuzování celé problematiky. V důsledku tohoto opatrného přístupu je zaznamenán určitý odklon od doporučení k plošnému vyloučení Hp infekce. Důkaz příčinného vztahu infekce Hp a vředové choroby představuje revoluční změnu ve strategii léčby tohoto onemocnění. Trvalo řadu let, než byly nalezeny postupy, které vedly podle současných výsledků k trvalé eliminaci infekce až v 80–90 %. Trvalá eliminace infekce Hp (eradikace) je nutná k docílení příznivého klinického vlivu, tj. k prevenci a zároveň k výraznému poklesu recidiv vředové choroby. Přibližně u 15–20 % nemocných není eradikační léčba úspěšná. Na základě poznatků nejčastější příčinou selhání eradikační léčby infekce Hp je nedostatečná spolupráce pacienta. Jinou příčinou může být i rezistence bakterie Hp na antibiotika. U nemocných, u kterých nelze docílit opakovaně úspěšnou eradikaci, je třeba většinou podávat dlouhodobě symptomatickou antisekretorickou léčbu. MUDr. Tomislav Švestka, CSc.

Detail žaludeční stěny

Helicobacter pylori na žaludeční stěně

Helicobacter pylori

Vředový defekt antrální sliznice žaludku

9

Nadmûrná konzumace alkoholu je nejãastûj‰í pfiíãinou nemocí slinivky bfii‰ní. Zvlá‰tû nádorové onemocnûní tohoto orgánu je Ïivotu nebezpeãné – v naprosté vût‰inû pfiípadÛ konãí smrtí.

Nemoci slinivky bfii‰ní Co je to slinivka bfii‰ní? Slinivka břišní (pankreas) je nepárový orgán, který přes své poměrně nevelké rozměry (délky 16–22 cm, hmotnost 70–80 g) zaujímá významnou pozici v trávení živin díky produkci mnoha trávicích enzymů a působí rovněž jako významná žláza s vnitřní sekrecí (produkce inzulinu a mnoha dalších hormonů). Onemocnění slinivky břišní proto představují většinou závažné stavy, které v mnoha případech mohou ohrozit i život nemocného. Nemoci slinivky břišní lze rozdělit do tří základních skupin: akutní zánět, chronický zánět a nádory.

Akutní zánût slinivky bfii‰ní Akutní zánět slinivky břišní představuje závažné akutní onemocnění, které se projevuje

10

velmi často bouřlivými klinickými příznaky a vyžaduje hospitalizaci nemocného. Mezi hlavní faktory, které vyvolávají akutní zánět slinivky břišní patří žlučové kameny, lokalizované především ve společném žlučovodu (v 50–60 %) a dále pak postižení slinivky břišní alkoholem (20–40 %). Ukazuje se, že výskyt tohoto onemocnění od sedmdesátých let 20. století v rozvinutých zemích má trvale vzestupný charakter. Zřejmě to souvisí se stoupající konzumací alkoholu a vysoce kalorické potravy. Prognóza tohoto onemocnění závisí na jeho průběhu. Naštěstí probíhá akutní zánět slinivky břišní přibližně v 80 %

pod obrazem lehké (edematózní) formy s velmi dobrou prognózou a minimální úmrtností. Bohužel v 20 % probíhá toto onemocnění pod obrazem těžké (hemoragické-nekrotické) formy, kde se úmrtnost pohybuje mezi 10–30 %. Hlavním klinickým příznakem tohoto onemocnění je bolest břicha, často velmi krutá, dále pak zvracení, špatný odchod plynů, zástava střevní činnosti, teploty, žloutenka. V nejtěžších případech je pacient v šokovém stavu a v multiorgánovém selhání. Pacient mívá bolestivě prohmatné břicho, v těžkých případech jsou přítomny příznaky peritoneálního dráždění.

Diagnóza akutního zánětu slinivky břišní se stanovuje vedle přesného získání anamnézy a fyzikálního vyšetření především laboratorními testy. Jsou to zejména enzymy slinivky břišní (amylázy a lipázy) v séru a moči pacienta. Dále bývají přítomny laboratorní známky zánětu. Pro diagnostiku jsou dále velmi důležité zobrazovací metody: abdominální ultrasonografie, CT – počítačová tomografie. Léčba tohoto onemocnění spočívá v hospitalizaci pacienta na jednotce intenzivní péče, kde je zajištěno monitorování životních funkcí a intenzivní terapie. Pacient dostává velké množství infuzních roztoků nitrožilně (více než 10 za 1 den), je vyloučen příjem potravy perorálně, sondou je odsáván kyselý žaludeční obsah. Důležitá je výživa pacienta: zpočátku nitrožilní, později enterální sondou, zavedenou do tenkého střeva.

Téma ãísla

Víte, že... Pacientovu bolest tlumíme analgetiky, potlačujeme sekreci žaludeční kyseliny, u komplikovaných případů dostává pacient antibiotika. Pokud je příčinou akutního zánětu slinivky břišní zaklíněný kámen ve společném žlučovodu, je nutné provézt vyšetření ERCP a odstranění kamene. V nejtěžších případech, v případě multiorgánového selhání, je u pacienta nutná řízená ventilace a komplexní protišoková terapie. Někdy je nutné u těžkých nekrotizujících forem onemocnění i chirurgické řešení.

Chronick˘ zánût slinivky bfii‰ní Chronický zánět slinivky břišní představuje závažné chronické onemocnění, které je charakterizováno mnohaletým průběhem a může postihnout pacienta celou řadou komplikací, které mohou způsobit i úmrtí nemocného. Příčinou tohoto onemocnění je u nás v 90 % případů mnohaleté požívání alkoholu. Výskyt tohoto onemocnění ve vyspělých zemích rovněž narůstá, což zřejmě souvisí se zvyšující se konzumací alkoholu, ale i se zlepšenými možnostmi diagnózy. Do klinického obrazu patří především bolesti břicha, především po požití potravy. Mezi další příznaky patří váhový úbytek, nechutenství, nadýmání, žloutenka a průjmy. Tyto projevy jsou způsobeny nedostatečnou zevně sekretorickou funkcí slinivky břišní. Mezi pozdní příznaky patří výskyt cukrovky (diabetes mellitus), jako projevu nedostatečné sekrece inzulinu slinivkou břišní. Diagnóza chronické pankreatitidy je stanovena po pečlivém odebrání anamnézy a fyzikálním vyšetření především zobrazovacími metodami: tedy abdominální ultrasonografií, počítačovou tomografií a endoskopickou ultrasonografií a ERCP. Léčba chronické pankreatitidy spočívá v přísné abstinenci

Téma ãísla

alkoholu a dietních opatřeních. Pacientovi doporučujeme výrazně omezit příjem živočišných tuků a naopak přijímat potravu s vyšším obsahem bílkovin a sacharidů. V případě výskytu cukrovky pacient dodržuje diabetickou dietu. V případě bolesti břicha pacienta léčíme spasmolyticky a analgetiky. Pokud se vyskytuje porucha zevně sekretorické funkce slinivky, podáváme preparáty s obsahem trávicích enzymů slinivky břišní. Dostatečný přísun vitaminů A, D, K a vitaminů řady B je velmi důležitý. V případě těžké cukrovky se neobejdeme bez podávání inzulinu. V některých případech léčíme pacienta i chirurgicky, a to především v případě neztišitelných bolestí. Pokud se u pacienta objeví žloutenka, způsobená neprůchodností žlučových cest, léčíme pacienta endoskopicky s využitím metody ERCP.

Nádory slinivky bfii‰ní Nádory slinivky břišní představují velmi závažné onemocnění, v jehož diagnostice a léčbě současná medicína stále nedosahuje uspokojivých výsledků. Více než 90 % všech nádorů slinivky břišní tvoří velmi zhoubný karcinom, vyrůstající z buněk vývodů slinivky břišní. Výskyt karcinomu slinivky břišní ve vyspělých zemích stále vzrůstá. Přesnou příčinu tohoto onemocnění stále neznáme – obviňují se nevhodná dieta s vysokým obsahem živočišných tuků, kouření, alkohol aj. Schematický model slinivky břišní

Klinický obraz tohoto nádorového onemocnění je charakterizován nespecifickými zažívacími potížemi, bolestmi břicha, váhovým úbytkem, žloutenkou a celkovým chátráním. Nutno však zdůraznit, že pokud pacient přichází s těmito příznaky, je nádor již v pokročilém stadiu a není možné ho radikálně chirurgicky odstranit. Z toho vyplývá, že není prakticky možné provést včas správnou diagnózu tohoto onemocnění, protože probíhá dlouhou dobu bezpříznakově a skrytě. Pokud pacient přichází s některými z výše uvedených příznaků, provedeme diagnózu pomocí některých ze zobrazovacích metod: břišní ultrasonografie, počítačové tomografie, magnetické rezonance či ERCP. Z laboratorních testů bývají zvýšeny velmi často enzymy slinivky břišní a jaterní testy v krvi. U pokročilých onemocnění bývají v krvi zvýšeny i nádorové markery. Léčba nádorů slinivky břišní spočívá v radikálním chirurgickém odstranění nádoru u těch pacientů, u kterých se podaří tento nádor diagnostikovat včas, což je asi jen u 15 % případů. U ostatních pacientů léčíme pomocí onkologické léčby cytostatiky. Tato léčba sice neprodlouží život, ale daří se díky ní zlepšit kvalitu života a zmírnit utrpení těchto nemocných. Většina pacientů s karcinomem pankreatu zemře do roka od stanovení diagnózy. MUDr. Tomáš Krechler, CSc.

Obezita je uÏ vût‰í problém neÏ chudoba

odle amerických vědců má dnes na světě více lidí problémy s přebytkem jídla než s jeho nedostatkem. Podle vědců se dnes totiž s problémem šířící se obezity potýká už i tzv. chudý svět. Obézních lidí je dnes na světě asi jedna miliarda, což znamená, že nadváhou trpí přibližně každý šestý obyvatel zeměkoule, zatímco hladem trpí přibližně 800 milionů lidí. Příčinou obezity jsou všude na světě především nesprávné stravovací návyky a málo pohybu. Nejmarkantnější je to v zemích, kde byla donedávna štíhlost – díky tamním stravovacím návykům – nejběžnější, tedy v Asii. Právě zde je dnes nárůst obezity nejvyšší. Podle vědců je to proto, že tradiční obiloviny ve stravě Asiatů byly nahrazeny živočišnými produkty. K tomu přistupuje skutečnost, že se lidé celkově méně hýbou, neboť i v chudších zemích využívají ve stále větší míře dopravní prostředky a stále více hodin prosedí u televize. Naději vidí vědci v tom, že by vlády začaly regulovat ceny potravin. „Například kdyby se platilo za každou kalorii obsaženou v nápojích, budou je lidé méně pít. Když budeme podporovat pěstování zeleniny a ovoce, budou je lidé více kupovat a na jejich stole se objeví zdravější strava,“ uvedl profesor Barry Popkin z univerzity v Severní Karolíně. Podle odpůrců tohoto návrhu jsou však takovéto metody politicky nepřijatelné. red

P

11

Nemoci jícnu

P

ronikání žaludečního obsahu ze žaludku do jícnu je běžným jevem, se kterým má každý člověk určitou vlastní zkušenost. I tento jev však může mít patologickou podobu – tehdy hovoříme o refluxní nemoci jícnu, což je nejběžnější onemocnění tohoto orgánu.

Refluxní nemoc jícnu Refluxní nemoc jícnu patří v současné době k nejčastějším onemocněním horního zažívacího traktu. Jde o poměrně široký soubor příznaků, které jsou způsobeny tzv. gastroesofageálním refluxem, což je proniknutí žaludečního obsahu ze žaludku do jícnu. Jedná se o běžný jev, který se vyskytuje několikrát denně a obejde se bez následků . V patologickém případě ovšem dochází k poškození jícnu. Mezi typické projevy refluxu patří zejména pálení žáhy, říhání, návrat kyselého obsahu do úst, bolest v nadbřišku a bolesti při polykání. Mezi atypické projevy patří chrapot, kašel, astma bronchiale, chronický zánět průdušek a hrtanu, eroze skloviny a u dětí záněty středního ucha.

Detail výchlipky jícnu

12

Ochranu jícnu zajišťuje především dolní jícnový svěrač a další faktory. Selhání jejich funkce pak vede k refluxu, jehož důsledkem je potom zánět jícnu – refluxní esofagitida. Mezi agresivní látky patří žaludeční kyselina solná, pepsin, žlučové soli a enzymy slinivky břišní. Hlavním příznakem refluxu je pálení žáhy – pyrosa. Vyskytuje se po požití černé kávy, alkoholu, smažených či sladkých jídel. Obtíže se objevují a zhoršují při předklonu, při zvedání těžkých břemen, při obezitě a v těhotenství. K ověření gastroesofageálního refluxu se jeví jako nejvhodnější 24hodinové pH metrické vyšetření jícnu, k posouzení přítomnosti a závažnosti refluxní esofagitidy pak endoskopie s odběrem bioptických vzorků. Rentgenologické vyšetření dvojím kontrastem může zjistit abnormální funkci jícnu, změny při refluxní esofagitidě a některé organické změny a anatomické odchylky. Manomatrie jícnu pak může odhalit možnou poruchu pohyblivosti jícnu a funkci dolního jícnového svěrače. Mezi komplikace refluxní nemoci jícnu patří nejčastěji tzv. Barretttův jícen (jde o náhradu původního epitelu jícnu epitelem střevního typu), vřed jícnu, zúžení jícnu, obstrukce potravou a nádory jícnu.

Léãba refluxní nemoci jícnu Léčba refluxní nemoci je buď konzervativní, nebo chirurgická. Konzervativní léčba spočívá v dietních a režimových opatřeních, může být ovšem i medikamentózní. Nemocným se doporučuje jíst častěji v malých porcích, naposledy dvě až tři hodiny před spaním. Je třeba vyloučit tučná jídla, čokoládu, citrusové a rajské šťávy, alkohol, sycené minerální vody, omezit spotřebu kávy. Nevhodná jsou jídla kořeněná, pokrmy obsahující větší množství česneku a cibule. Při obezitě je vhodné snížení váhy. Důležité je zvýšení hor-

ní poloviny těla ve spánku. Je nutno se vyvarovat velké fyzické námahy, práce v předklonu a zvedání těžkých břemen. Zákaz kouření by měl být samozřejmostí. Medikamentózní léčba má za cíl zvýšit útlum žaludeční sekrece, zvýšit odolnost sliznice jícnu a zlepšit vyprazdňování jícnu a žaludku. V lehčích případech podáváme tzv. antagonisty H2 receptorů. U těžších případů či při špatné reakci na léčbu je na místě podat inhibitory protonové pumpy. K příznivému ovlivnění pohyblivosti jícnu, tlaku dolního jícnového svěrače a vyprazdňování žaludku lze použít prokinetika. Chirurgická léčba je indikována tehdy, jestliže přes adekvátní konzervativní léčbu přetrvávají příznaky refluxní nemoci jícnu. Zejména pak u těžkého zánětu jícnu, při jeho častých recidivách, při velkých obtížích u nekomplikované refluxní nemoci jícnu, při selhání alespoň tříměsíční konzervativní léčby a při komplikacích. Chirurgická léčba zabrání refluxu obnovením tlakové antirefluxní bariéry v oblasti dolního jícnového svěrače. Operace se provádí běžně laparoskopickou cestou, což představuje pro pacienta malou operační zátěž.

Ostatní nemoci jícnu Mezi časté choroby jícnu patří také výchlipky jícnu (divertikly). Bývají náhodným nálezem při rentgenologickém vyšetření jícnu. Některé vznikají na podkladě zánětlivých změn v dutině hrudní a jsou umístěny ve střední části jícnu. Jiné jsou umístěny nad svěrači. Zvláštní význam má tzv. Zenkerův divertikl, který se vyskytuje většinou ve vyšším věku a je umístěn nad horním jícnovým svěračem. Projevuje se tlakem v krku po jídle, zvracením nestrávených zbytků potravy a poruchou polykání. Léčba je chirurgická nebo endoskopická. K častým chorobám jícnu patří i tzv. hiátové kýly, zejména skluzná kýla. Je to stav, kdy část žaludku je občas nebo trvale v dutině hrudní. Příčinou bývá nedostatečnost vaziva a svalů v oblasti bránice, zvýšení nitrobřišního tlaku při zvedání těžkých břemen, při tlačení na stolici, kašli, zvracení a v těhotenství. Tato kýla nečiní většinou žádné obtíže, jen u malého procenta vzniká refluxní nemoc jícnu. Chirurgické řešení tohoto onemocnění připadá v úvahu jen při závažném průběhu refluxního zánětu jícnu. MUDr. Vladimír Novotný

Zánět jícnu

Téma ãísla

Îivot bez obilovin

V

ětšina z nás si život bez obilovin vůbec nedovede představit. Přesto je právě vyloučení obilných produktů z jídelníčku hlavním lékem v boji s celiakií. Toto onemocnění trávicího traktu přitom vůbec není vzácné. Jen v České republice jím trpí přibližně 50 tisíc lidí.

Co je to celiakální sprue? Celiakální sprue (celiakie, glutenová enteropatie) je chronické celoživotní onemocnění způsobené trvalou nesnášenlivostí lepku. Může se projevit v kterémkoli období života, od raného dětství až po věk velmi pokročilý. Jde o onemocnění časté, podle kvalifikovaných odhadů žije v České republice 40 000–50 000 nemocných s celiakií, ale diagnostikována, sledována a léčena je sotva jedna desetina z nich. Vyvolávající příčinou choroby je lepek (gluten), bílkovina uložená v povrchních vrstvách obilních zrn a zodpovědná za lepivost těsta. U vrozeně disponovaných jedinců dochází při styku s lepkem ke složité autoimunní (nikoli alergické!) reakci, jejímž výsledkem jsou typické zánětlivé změny sliznice tenkého střeva. Nejdůležitější z těchto změn je atrofie – snižování slizničních klků, vedoucí k pozvolné výrazné redukci resorpční plochy střeva a tím k poruchám vstřebávání všech živin, minerálů, vitaminů. Stupeň poruchy vstřebávání je odvislý od rozsahu slizničních změn, proto se vyskytují pestré klinické formy od plně rozvinutých až k formám neúplným či zcela bezpříznakovým. V ordinacích se běžně setkáváme jen s menší částí pacientů s aktivní, plně rozvinutou chorobou, zatímco nemocní s malými či nevýraznými příznaky unikají. „Klasický“,

Téma ãísla

plně vyjádřený obraz celiakie se vyskytuje jen asi u jedné třetiny dospělých nemocných, s manifestací v kterémkoli věku.

Pfiíznaky onemocnûní Hlavní příznaky celiakie jsou průjmy, hubnutí, únava, nechutenství, plynatost, u dětí pak poruchy růstu. Až 80 % nemocných ale nemá zažívací obtíže vůbec a má jen příznaky tzv. mimostřevní: chronickou a na léčbu nereagující chudokrevnost z nedostatečného vstřebávání železa, kostní změny z poruchy vstřebávání vitaminu D, vápníku i bílkovin (osteoporóza, fraktury). Časté jsou poruchy gynekologické (poruchy menstruace, samovolné potraty, neplodnost), neurologické (neuropatie, migrény, deprese), stomatologické (defektní chrup u dětí, slizniční změny dutiny ústní – afty, koutky aj.). Jednou z nejčastějších forem manifestace celiakie v poslední době je Duhringova herpetiformní dermatitida. Obraz kožního nálezu je charakteristický – jde o výsev silně svědivých puchýřků vzhledu oparu, které se

jednotlivě i ve skupinách vyskytují na končetinách (typicky na kolenou a loktech), na trupu, hýždích i ve vlasech. Většina nemocných nemá žádné obtíže interního rázu, ale změny sliznice tenkého střeva jsou stejné jako u ostatních forem. Celiakie se často vyskytuje s řadou dalších chorob, které jsou rovněž autoimunní povahy – s diabetem 1. typu, postižením štítné žlázy, jater, plic či pojiva.

Jak se nemoc vy‰etfiuje? Diagnostické možnosti se v posledních desetiletích výrazně rozšířily, především po zavedení serologických metod stanovení protilátek v krvi nemocných, jejich příbuzných a u osob s podezřením na celiakii. Nedostatečně spolehlivé je stanovení protilátek přímo proti lepku, mnohem přínosnější je hodnocení hladiny protilátek proti endomyziu a tkáňové transglutamináze. Jejich samotné zvýšení diagnózu celiakie neurčí, je nutné ji potvrdit enterobiopsií – bezbolestným odběrem vzorku sliznice z dvanácterníku či prvé kličky

Kožní projev nemocného celiakií

Řez stěnou nemocného střeva

Řez stěnou zdravého střeva

tenkého střeva. V získaném vzorku je zhodnocen rozsah atrofie klků, zánětlivé změny i stupeň snížení trávicích enzymů. Až po definitivním stanovení diagnózy je zahájena bezlepková dieta – jediný kauzální lék celiakální sprue.

NejdÛleÏitûj‰í lék: bezlepková dieta Bezlepková dieta musí být úplná a trvalá, nepřerušovaná. Je nutné vyloučit všechny potraviny obsahující i stopová množství pšenice, žita, ječmene či ovsa. Povolena je konzumace produktů z mouky kukuřičné, rýžové, sójové, případně ze speciálně upravené mouky bezlepkové. Po zavedení úplné bezlepkové diety zažívací obtíže – jsou-li přítomné – ustupují během několika týdnů, hladiny protilátek klesají do šesti měsíců, do jednoho roku se zřetelně zlepšuje i slizniční nález. V počátcích léčby se může objevit malá tolerance mléčných výrobků, vlivem diety se ale stav zvolna upravuje a mléko, hlavní zdroj vápníku, je opět snášeno. Medikamentózní léčba má jen podpůrný a dočasný charakter. Podávání minerálů, železa či vitaminů je odvislé od příznaků a laboratorních hodnot, po zlepšení střevních funkcí vlivem diety zpravidla přestává být nutné. Nepoznaná a neléčená celiakie je závažným i život ohrožujícím onemocněním. Přináší i statisticky významně zvýšené riziko vzniku zhoubných nádorů – v oblasti zažívacího traktu i mimo něj (plíce, prsa, močové a pohlavní ústrojí). Při včasném záchytu a trvalém dodržování dietního režimu je prognóza dobrá, komplikace vzácné a průměrná délka života je prakticky shodná s ostatní populací. Doc. MUDr. Miloš Dvořák, CSc.

13

Bakteriální zánût ledvin

Stoprocentně účinná prevence neexistuje, ale jistě zde příznivě působí dostatečný pitný režim.

Zánûtlivá onemocnûní ledvin Pojem zánûtlivé onemocnûní ledvin je velmi ‰irok˘ a zahrnuje celou ‰kálu onemocnûní. Zánût je v podstatû uniformní obrannou reakcí tkánû a orgánu na po‰kození. Rozhodující pro léãbu a v˘voj stavu je, jak˘m mechanizmem k po‰kození dojde.

14

Nejsnáze představitelný je zánět na podkladě infekční příčiny, tedy mikroorganizmu, nejčastěji bakterie (ale může jít i o virus či plíseň), který vnikne do ledvinné tkáně a zde pomocí svých toxinů narušuje správnou funkci jednotlivých buněk. Na poškození se ovšem podílejí také vlastní obrané mechanizmy těla (imunitní buňky), které ve snaze po zničení cizorodých látek a mikroorganizmů poškozují i vlastní buňky. K průniku infekčních mikroorganizmů dochází nejčastěji vzestupně močovým traktem (močovou trubicí, močovým měchýřem a posléze i močovody do ledvinné pánvičky a vlastní ledvinné tkáně), méně častěji dochází k přestupu infekce z cirkulující krve, kdy vlastní zdroj bakterií je mimo močový trakt, např. při infekčním zánětu srdeční chlopně. Pokud bakteriálnímu zánětu ledviny (tzv. pyelonefritidě) předchází infekce močových cest (což je velmi časté), pak se nejdříve mohou objevit příznaky zánětu močových cest, jako je pálení a řezaní při močení, časté nucení na močení, bolest nad sponou stydkou a někdy i přítomnost krve v moči. Vlastní bakteriální zánět ledviny se může projevit rychlým začátkem, může se dostavit zimnice, třesavka, horečka, bolest v boku či bederní oblasti, doprovázené pocitem na zvracením či zvracením.

Vy‰etfiení Diagnóza se stanovuje na podkladě udávaných obtíží, klinickém vyšetření (kdy je při pohmatu či mírném úderu bolestivá bederní oblast) a vyšetřením krve, kde jsou sledovány ukazatele zánětu v organizmu (sedimentace, počet bílých krvinek, C – reaktivní protein). Následuje chemické a mikroskopické vyšetření moči, která je odebrána ze středního proudu moče (tedy asi uprostřed

Schematický řez ledvinou probíhajícího močení, nikoli na začátku ani na konci močení), při němž stanovujeme přítomnost bakterií a bílých krvinek – zachyceny však mohou být i červené krvinky. Dále je odebrána moč na kultivační vyšetření, při kterém se zjišťuje druh bakterie a její citlivost na různá antibiotika. Celkové vyšetření se doplňuje i o vyšetření ultrazvukem, zejména při neustupujících příznacích, kdy je nutno vyloučit komplikovaný zánět např. při překážce v močových cestách (např. kamínek), která brání volnému odtoku moči a vytváří výhodné podmínky pro množení bakterií.

Léãba V momentě, kdy je stanovena diagnóza bakteriálního zánětu ledvinné pánvičky a ledvinné tkáně, se nasazují antibiotika tzv. naslepo (empiricky) a vyčká se, jaký efekt přinesou. Pokud není uspokojivý a máme-li již výsledek kultivačního vyšetření (jenž trvá cca 2–3 dny), můžeme změnit antibiotickou léčbu. Antibiotika se podávají v tabletové formě (při zažívacích obtížích se podávají nitrožilně), součástí léčby je také podávání léků s protibolestivým účinkem či léků snižujících horečku (při teplotách nad 38 °C.). Samozřejmostí pak je dostatečná hydratace (přísun tekutin). Léčba antibiotiky trvá nejčastěji 10 až 14 dní. Tento typ zánětu postihuje v dospělosti převážně ženy. Ve

Diagnóza

ka) a při vysokém krevním tlaku léky snižující krevní tlak (antihypertenziva). Prognóza je většinou příznivá a u většiny nemocných toto onemocnění nezhorší funkci ledvin. Obecně lze říci, že každé infekční onemocnění v těle (nejen bakteriální, ale i virové a parazitární) může vyvolat imunitní reakci, která poškodí ledvinnou tkáň (parainfekční nefritida).

Infiltrace ledvinné tkáně zánětlivými buňkami na histologickém řezu. stáří je ale muži dohánějí, a to kvůli často zvětšené prostatě, která brání volnému odtoku moči z močového měchýře, což umožňuje snadnější pomnožení bakterií v močovém měchýři a vznik infekce. Pokud se bakteriální záněty ledvin opakují, je třeba provést urologické vyšetření k vyloučení anatomické odchylky močového traktu od normy, popřípadě aby se vyloučila přítomnost překážky bránící volnému odtoku moči.

Prevence Jednotlivý zánět ledviny většinou nezpůsobí zhoršení její funkce (a pokud ano, pak se stav většinou po krátké době upraví, pokud ledvina není již postižena jiným onemocněním), ale opakované záněty ledvinné tkáně mohou způsobit vazivové změny a v konečném důsledku i zhoršení ledvinné funkce. Stoprocentně účinná prevence neexistuje, ale jistě zde příznivě působí dostatečný pitný režim. Důležité také je vyvarovat se pokud možno prochlazení a při opakovaných zánětech vyloučit možné příčiny způsobující vznik infekce. Pro zvýšení obranyschopnosti močového traktu lze také uvažovat o imunoterapii.

Akutní zánût ledvinn˘ch klubíãek K zánětlivým onemocněním ledvin můžeme přiřadit i tzv. akutní glomerulonefritidu (zá-

Diagnóza

nět ledvinných klubíček). Výskyt tohoto onemocnění ve vyspělých zemích klesá, a to díky zvýšenému hygienickému standardu a včasné antibiotické léčbě infekcí vyvolaných streptokokem. Při porovnání s předchozím onemocněním (bakteriální infekce ledvinné tkáně – pyelonefritida) jde o diametrálně rozdílný způsob vzniku zánětu ledvinné tkáně. Především tu infekce (nejčastěji streptokoková, ale i jiné) probíhá v jiné části lidského organizmu – nejčastěji se jedná o zánět krčních mandlí (tzv. angína) nebo zánět nosohltanu, ale i kůže. Dalším rozdílem je skutečnost, že poškození ledvin způsobí vlastní imunitní systém. Jde o to, že infekce některými kmeny streptokoka v oblasti krku může nastartovat imunitní odpověď, která zkříženě poškozuje tkáň v ledvině. Projeví se to tak, že se přibližně za jeden až dva týdny po zánětu krčních mandlí objeví krev v moči, sníží se množství moči vyloučené za 24 hodin (diuréza), může dojít k otoku tváří a víček a zvýší se hodnoty krevního tlaku. Může se dostavit i únava, slabost a zvracení. Častěji jsou postiženi chlapci.

Léãba Terapie spočívá v podávání antibiotik a omezení přívodu sodíku (soli). Příjem tekutin se řídí množstvím vyloučené moči a stavu hydratace pacienta. Při zadržování tekutin v těle podáváme močopudné léky (diureti-

Víte, že...

Ostatní zánûtlivá onemocnûní ledvin Další možný mechanizmus zánětlivého onemocnění ledvin je při tzv. autoimunitních onemocněních, tedy u onemocnění, kdy imunitní systém určený k ochraně organizmu (funguje podobně jako armáda) začne útočit na některé orgány v těle. Mezi takto napadené orgány často patří i ledviny. Tělo si začne vytvářet protilátky, které napadají predispozičně ledviny nebo více orgánů v těle, mezi nimiž jsou i ledviny. Jako příklad takovýchto onemocnění lze uvést např. Wegenerovu granulomatózu, Goodpastureův syndrom nebo systémový lupus erythematodes atd. Závažnost těchto onemocnění je daleko významnější než v předchozích postiženích, diagnóza je daleko složitější. Kromě základních laboratorních rozborů krve a moči je potřeba vyšetřit i některé složky imunity a případně provést odběr vzorku ledvinné tkáně na histologické vyšetření. Po stanovení diagnózy tohoto typu onemocnění je podávána léčba, která vede k potlačení vlastní imunity a tím snížení poškození ledvinné tkáně. Samozřejmě, že tato léčba, která vyvolá stav snížené imunity, s sebou nese i svá rizika v podobě různých infekčních komplikací. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že neléčení takovéhoto onemocnění může vedle úplné ztráty funkce ledvin vést i k dalším závažným zdravotním komplikacím. MUDr. Vladimír Vojanec

DÏusy sniÏují riziko Alzheimerovy choroby odle amerických vědců má konzumace džusů preventivní účinky proti onemocnění Alzheimerovou chorobou. Vědci tvrdí, že u lidí pijících ovocné či zeleninové džusy třikrát týdně je riziko onemocnění touto chorobou nižší až o 76 procent než u těch, kteří pijí džusy a šťávy jednou týdně nebo vůbec. Lékaři se domnívají, že se na tak velkém poklesu rizika onemocnění Alzheimerovou chorobou podílí zřejmě polyfenoly – antioxidanty obsažené právě v ovoci a zelenině, z nichž se džusy připravují. Tyto polyfenoly se vyskytují také v čaji, a dokonce i ve víně. V tomto případě však odborníci doporučují raději ovocné džusy. Alzheimerova choroba se kromě poruch paměti projevuje i horší orientací v čase i prostoru, problémy s vykonáváním běžných domácích činností či změnami chování a nálad. Tuto nemoc, jíž trpí především starší lidé, nelze dodnes zcela vyléčit. red

P

15

CH¤IPKU je nejlep‰í vyleÏet

Z

ima je zde a s ní období nemocí horních cest dýchacích (HCD). Vzhledem k tomu, že první projevy těchto chorob bývají způsobeny virovými mikroorganizmy, mluvíme také o virózách. Zánět HCD způsobený viry se projevuje většinou rýmou, kašlem a teplotou. Nás ale bude zajímat nejzávažnější z viróz HCD – chřipka.

Co jsou to viry? Nejprve si ale povězme něco o virech, které nemoci horních cest dýchacích způsobují. Viry, tyto nepatrné živé organizmy, jsou velmi rozšířené a velmi snadno přenosné z člověka na člověka. V případě respiračních chorob se pak nejčastěji přenáší klasickou kapénkovou infekcí. Zimní období nastoluje několik důležitých podmínek, které šíření viru mezi lidmi podporuje. Dochází k ochlazení počasí a s ním spojenému častějšímu prochlazení lidského organizmu, ale také k delším pobytům lidí v uzavřených prostorách, kde má virus lepší příležitost k přenosu. Zkracuje se den, začíná chybět slunko a pohyb na čerstvém vzduchu, snižuje se tvorba vitaminů a oslabuje přirozená obranyschopnost lidského organizmu.

Co je to chfiipka? Chřipka je nejzávažnější z těchto virových onemocnění. Je způsobována různými kmeny chřipkového viru, který má

16

tu nepříjemnou vlastnost, že velmi rychle mutuje, a tím si obnovuje svou agresivitu a obranu proti dosavadnímu očkování. Proto je nezbytné celosvětové sledování vývoje a cest šíření chřipkových virů. Každoročně se ve specializovaných laboratořích připravují očkovací látky tzv. šité na míru současnému výskytu a šíření chřipky.

zůstávají většinou již na lůžku. Zvýšená teplota, která chřipku doprovází, je pak fyziologickou obrannou reakcí organizmu na infekci. Je zároveň i signálem, že se v organizmu něco děje. Není tedy primárním nepřítelem, ale příznakem, který

Pfiíznaky chfiipky Chřipka, na rozdíl od běžné virózy, je provázena celkovými příznaky, vysokými horečkami až zimnicí s třesavkou, bolestmi svalů a kloubů, časté jsou i zažívací a střevní potíže. Celková slabost, únava a spavost znemožňuje jakékoli aktivity. I ti otrlejší „přechazeči viróz“

Schematické znázornění viru chřipky

ovlivňujeme v případě potřeby léky, které teplotu srážejí – antipyretiky. Zde nutno upozornit na to, že pro děti do 15 let není rozhodně vhodná kyselina acetylosalicylová (Acylpyrin), která je může poškodit. Pocení je součástí celého procesu a objevuje se v době ochlazování organizmu, tj. již v době poklesu teploty. Je třeba poopravit dosti rozšířený názor, že při viróze se potem z těla odstraňují „ty škodlivé věci“. Naopak musíme myslet na to, že větším pocením odchází z těla řada potřebných iontů a zvláště tekutin, je tety nezbytné dbát na jejich dostatečné a včasné doplňování. Zvláště malé děti a senioři jsou velmi náchylní k dehydrataci a následným kompli-

Diagnóza

kacím (křečové stavy i poruchy vědomí). Kvalitní ovocný čaj s citronem a medem a dostatek dalších tekutin je výborná rada od zkušené babičky (dědeček přidával rum, což nelze všeobecně doporučit, zvláště pak ne malým dětem!).

Jak postupovat pfii komplikacích? Při běžné viróze je nejrozumnější postup: postel, tekutiny, antipyretika a pomocné léky na kašel a rýmu.

mentně antibiotické léčby, neboť nemůže být – z různých osobních důvodů – momentálně nemocný. Odchází-li pak z ordinace pouze s dobrou radou, že se má vyležet, na lékaře se často zlobí a považuje ho za neschopného. Přitom se sám choval jako hlupák a dopustil se hned několika nerozumností. Vždyť dnes již přece každý ví, že viry na antibiotika nereagují a naopak že zbytečné podání antibiotik může člověku ublížit – ať již tak, že vznikne rezistence (což znamená, že v případě skutečné potřeby mu pak antibiotikum nezabere) anebo, a to je rovněž špatné, i aktuální alergická reakce. Navíc zbytečnou návštěvou čekárny a ordinace ohrozí řadu dalších lidí (včetně lékaře) přenosem své infekce.

Oãkování: jediná prevence proti chfiipce

Diagnóza

5 minut a INZERCE

Při komplikaci běžné virózy jde již většinou o superinfekci bakteriální. K té dojde zejména při nedodržení řádné léčby, tj. při přecházení banálních viróz. Projeví se většinou opětovným vzestupem teplot, a to již do výše horečky nad 38 °C a zhoršením ostatních příznaků, někdy již i s dechovými problémy. Tento stav znamená sestoupení infekce do dolních cest dýchacích s možností zánětu průdušek a plic. Zde bývají na místě antibiotika a další diagnostické a léčebné postupy, o jejichž druhu a dávkování musí rozhodnout lékař. V praxi se lékař často setkává s pacientem, který přichází do ordinace v počátku banální virózy HCD a dožaduje se vehe-

Očkování proti chřipce je jedinou účinnou metodou zabránění rozvoje a šíření tohoto onemocnění a doporučujeme je hlavně rizikovým skupinám občanů. Mezi ně patří zvláště starší lidé s nemocemi srdce a plic, diabetici a lidé profesionálně exponovaní, tj. zdravotníci. Praktický lékař sám, či na doporučení příslušného odborného lékaře, uvědomí svého pacienta o vhodnosti očkování, které se provádí okamžitě po dodání nové vakcíny v období před nástupem chřipkových epidemií. Nakonec je třeba zmínit i existenci antivirotik. Věda již vyvinula specifické léky proti virům a ty jistě mohou být použity v případě závažných průběhů chřipky u vysoce ohrožených jedinců – zvláště dětí a seniorů, pro které chřipka může být smrtící komplikací. Z epidemiologického hlediska šíření choroby je však daleko důležitější osvěta, uvědomění pacienta lékařem a všeobecně rozumný přístup k léčbě a prevenci chřipky. MUDr. Zdenka Poláková

bolest v krku je pryč

Výdej možný bez lékařského předpisu. Pozorně si přečtěte poučení o správném používání léku obsažené v příbalovém letáku. O používání léku a případných rizikách se poraďte s lékařem nebo lékárníkem. Lék k vnitřnímu užití.

vitaminy

Podpofime na‰i imunitu

Z

imní počasí si téměř všichni spojujeme s rýmami, nastuzeními, nachlazeními či různými „chřipkami“. Jednoduše řečeno nějakým typem virózy, která se v tu chvíli zrovna v populaci vyskytuje a které často dáme jiný název, než jí správně přísluší. Právě v tomto ročním období se proto začínáme více než kdy jindy zajímat o způsob, jak se těmto, sice pro většinu populace nijak závažným, ale o to nepříjemnějším onemocněním, můžeme vyhnout.

Správná v˘Ïiva – základ prevence

jako jsou sacharidy, bílkoviny, tuky či samotná energie. Zapamatujme si, že denně bychom měli sníst 3–5 porcí zeleniny a 2–4 porce ovoce. Jedné porci zeleniny odpovídá například jedna velká paprika, mrkev či dvě rajčata nebo také miska čínského zelí či salátu, ale i půl talíře brambor či sklenice neředěné přírodní zeleninové šťávy. U ovoce jednu porci představuje jedno jablko, pomeranč či banán, miska jahod, rybízu či borůvek, ale i sklenice neředěné přírodní ovocné šťávy.

Které vitaminy známe?

Nedílnou součástí prevence, tedy způsobu, jak těmto Vitaminy dělíme na vitaminy rozpustné v tucích a vitaonemocněním předejít, je dodržování správných hyminy rozpustné ve vodě. Tímto rozdělením bychom se měgienických návyků a zásad zdravého životního stylu. li řídit při vyhledávání jejich zdrojů, neboť nám naše hleObě tyto činnosti významně přispívají k posilování dání velmi usnadní. Mezi vitaminy rozpustné v tucích řanašeho imunitního systému a tím zvyšování odoldíme vitaminy A, D, E a K. Mezi vitaminy rozpustné ve nosti organizmu proti infekčním, vodě patří vitaminy B1 (thiamin), B2 (rito jest virovým, ale i bakteriálboflavin), B6 (pyridoxin), B12 (kobalaním nákazám. min), niacin (vitamin PP), kyselina listoNedílnou prevencí téměř vá, biotin (vitamin H), kyselina pantotevšech onemocnění, tedy i těch nová (vitamin B5) a vitamin C (kyselina infekčních, je také správná askorbová). K čemu slouží tyto vitaminy výživa. Správnou výživou roa kde jich najdeme nejvíce? zumíme především stravu pestrou, neboť jen ta nám zaVitaminy rozpustné jistí všechny potřebné živiny. Mikrofotografie vitaminu C v tucích Právě v období různých viróz v polarizovaném světle Vitamin K – část z množství tohoto vitase však naše pozornost upírá jen minu, které potřebujeme, umějí vytvořit k jedné, byť velmi důležité součásti naší stravy, a tou jsou bakterie, které se zcela běžně vyskytují v našem střevě. vitaminy. Další část můžeme získat z vajec či zelené listové zeleniny. Tento vitamin potřebujeme zejména pro správnou srážlivost krve. Co jsou to vitaminy? Vitaminy jsou chemické sloučeniny, které si náš orgaVitamin D – se také částečně tvoří v našem těle, a to nizmus až na pár výjimek neumí sám vytvořit anebo které v kůži po jejím ozáření sluníčkem. Zbytek pak získáme vytváří jen v tak malých množstvích, jež mu pro jeho potřenapříklad z mléka a mléčných výrobků, rybího tuku či vaby nestačí. Z vitaminů náš organizmus nezískává žádnou jec. Během růstu se vitamin D podílí na správné tvorbě energii, ale nezbytně je potřebuje, protože se podílejí na našich kostí, později pak na udržení jejich kvality. správném průběhu celé řady biochemických pochodů, kteVitamin E – je takzvaným antioxidantem, to znamená, ré v našem těle neustále probíhají. Například se podílejí na že zamezuje oxidaci tuků – změnám, které jsou pro náš orzpracovávání dalších složek, které jsme přijali potravou, ganizmus nežádoucí. Jelikož jsou tuky nedílnou součástí

18

Poradna

Vitaminy skupiny B – takto označujeme skupinu vitaminů, které se většinou vyskytují pohromadě a mají velmi podobné účinky. Patří sem vitaminy B1, B2, B6, B12, niacin, kyselina listová, biotin a kyselina pantotenová. Vitaminy této skupiny se v našem organizmu podílejí na látkové přeměně, například na využití energie z potravy či na zpracování jednotlivých živin. Například vitamin B1 je dů-

Poradna

ležitý pro správnou přeměnu sacharidů. Tento vitamin je důležitý i pro správnou funkci mozku a nervů a získáme ho z masa, luštěnin či obilovin. Nedostatek vitaminu B2 se odrazí především na kvalitě sliznic a kůže. Nejvíce vitaminu B2 se vyskytuje v mléce a mléčných výrobcích, játrech a luštěninách. Také při nedostatku vitaminu B6 dochází k postižení kůže, ale i nervů a tvorby červených krvinek. Nejvíce vitaminu B6 získáme z masa, jater, obilovin a zeleniny. Vitamin B12 je také jedním z vitaminů důležitých pro správnou tvorbu krve a rovněž i jeho nedostatek se projeví na kvalitě sliznic. Vitamin B12 se vyskytuje pouze v živočiš-

ných potravinách a nejvíce ho nalezneme v játrech, mase, vejcích či mléčných výrobcích. Niacin získáme z vnitřností, masa, mléčných výrobků či zeleniny a obilovin. Biotin je důležitý pro látkovou přeměnu mastných kyselin. Nedostatek tohoto vitaminu se prakticky nevyskytuje, protože jeho zdrojem jsou bakterie, které žijí v tlustém střevě. Najít ho však můžeme ve vaječném žloutku či játrech. Kyselina listová je dalším důležitým vitaminem pro tvorbu krve a činnost nervového systému. Nedostatečný příjem kyseliny listové se projevuje podobně jako nedostatek vitaminu B12, tedy nedostatkem červených kr-

Firma NO+BL se zab˘vá interiérovou tvorbou a prodejem interiérového nábytku. V souãasné dobû máme centrálu v Praze 9, poboãky na Praze 5, v Plzni a v Îamberku. Na‰e zboÏí mÛÏete nakoupit u mnoha dealerÛ po celé âR za shodné ceny. Více inforamcí o na‰ich produktech a sluÏbách: www.nobl.cz, e-mail: [email protected] , telefon: 281 915 802-4

vzorkovna: NO+BL kanceláfisk˘ nábytek, s.r.o. Skorkovská 1511, Praha 9

INZERCE

Vitaminy rozpustné ve vodû

Potraviny bohaté na vitamin K

Symbivital R – Zbaví vás stresui komplexní doplněk doporučeného denního množství vitaminů a minerálů obsahuje navíc karlovarskou vřídelní sůl a lithium působí proti stresu a obnovuje psychickou pohodu vhodný pro manažery, studenty, sportovce, ale i těhotné ženy, děti a seniory

Akce: Objednejte 2 Symbivitaly R a dostanete ZDARMA Symbi-lakt – symbiotické laktobacily obnovující střevní mikroflóru a podporující imunitu. Akce trvá až do vyprodání zásob

Objednávejte na www.kcrulc.cz

INZERCE

všech buněčných membrán, touto svou činností vitamin E chrání buňky našeho těla před poškozením. Na této ochraně spolupracuje spolu s vitaminem C a stopovým prvkem selenem. Vitamin E získáme především z rostlinných zdrojů potravin, zejména pak z obilných klíčků či olejů z nich vyrobených, celozrnných výrobků, ale i ořechů či listové zeleniny. Vitamin A – se podílí, jak všichni dobře víme, na správném vidění. Podporuje však mimo jiné i správnou funkci kůže a sliznic a také naši obranyschopnost, a to tím, že napomáhá správné tvorbě buněk včetně buněk imunitního systému. Pamatujme, že sliznice tvořené zdravými buňkami jsou méně náchylné k onemocnění. Vhodnými zdroji tohoto vitaminu jsou například játra, rybí tuk, mléko a mléčné výrobky či vaječný žloutek. Zdroji takzvaných provitaminů, tedy látek, které se na vitamin A v našem těle snadno přemění, je žlutá a zelená zelenina jako například karotka, hrášek, špenát či zelí. Nejznámějším z provitaminů A je b-karoten. Dalšími dobrými zdroji provitaminů A jsou pak například i meruňky, broskve, jahody či z exotických druhů ovoce mango. Vitamin A je také všeobecně známý jako vitamin, kterým se můžeme předávkovat, proto by k jeho užívání z lékových přípravků mělo docházet pouze na předpis lékaře.

vinek – takzvanou anémií. V těhotenství může z nedostatku kyseliny listové dojít ke vzniku vrozených vývojových vad nervové soustavy plodu. Nejvíce kyseliny listové se vyskytuje, jak nám její název napovídá, v listové zelenině či játrech. Nedostatek kyseliny pantotenové, dalšího z vitaminů, nebyl v běžné praxi dosud popsán. Tento vitamin najdeme v játrech, vejcích či mléku a mléčných výrobcích. Vitamin C – má v organizmu mnoho funkcí. Zlepšuje například vstřebávání železa z trávicí soustavy, je nezbytný pro tvorbu kolagenu, který je součástí chrupavek či kůže. Podílí se na tvorbě hormonů, a jak jsme již uvedli výše, má také antioxidační účinky. Jeho nedostatek se projeví na kvalitě sliznic, hůře se nám hojí různá poranění a jsme více náchylní k infekčním onemocněním. Úplný nedostatek vitaminu C se projevuje onemocněním zvaným kurděje, nemocí, která se v minulosti velmi často vyskytovala u námořníků. Vitamin C se vyskytuje především v čerstvé zelenině a ovoci, například v paprice, černém rybízu, růžičkové kapustě, květáku, jahodách, kiwi, rajčatech, zelí, brokolici či pomerančích a jiném citrusovém ovoci. Nadbytek vitaminu C vyloučíme z těla močí. Z tohoto důvodu je proto vhodné zdroje vitaminu C jíst častěji v průběhu celého dne, nejlépe pak jeho přírodní zdroje, tedy ovoce a zeleninu, nikoli jen po ránu jednu tabletu s vysokým obsahem vitaminu C. Užívání velkých dávek vitaminu C, což se stalo v poslední době módní, není vhodné, obzvláště pak by si na něj měli dát pozor lidé s onemocněním ledvin. Velké dávky vitaminu C totiž mohou přispívat k tvorbě určitého typu ledvinových kamenů. Odbor strategie a řízení ochrany a podpory veřejného zdraví Ministerstva zdravotnictví České republiky

19

Vûda

20

Co ve vašem případě rozhodlo o tom, že se budete věnovat vědě? V mém případě v tom určitě sehrála roli náhoda. Rozhodně nejsem ten typ člověka, který by už od dětství nechtěl dělat nic jiného než vědu. Svou roli tu sehrál také komunistický režim. V době, kdy jsem se totiž rozhodovala, čím se budu zabývat, mne velmi přitahovaly humanitní vědy, například by mě bavila pedagogická práce, ale bylo mi jasné, že to, co bych musela učit, by se nedalo sloučit s mým svědomím. A tak nakonec zasáhla náhoda. Můj tatínek byl právník, v tu dobu už vyhozený ze zaměstnání, a zrovna se pohyboval ve sklářském průmyslu. Říkával, že sklo se mu velice líbí a zeptal se mě, zda bych se jím nechtěla také zabývat. A tak jsem se nakonec přihlásila na chemii. Na škole jsem pak zjistila, že anorganická chemie mě bavit nebude, ale začala mě bavit biochemie. A jakmile jsem tu vědu objevila, bylo jasné, že u ní zůstanu.

ny, které jsou uloženy v mozku, a ty koordinují ty hodiny na periferii – v srdci, ve svalech, v ledvinách, játrech, zkrátka kdekoli. Jednoduše řečeno, je to úžasně vymyšlený systém, který určuje, co se v té které době bude v organizmu dít.

Předmětem vašeho vědeckého zájmu je problematika biorytmů. Co to znamená, když se řekne, že všechny organizmy jsou ovládány vnitřním časem? Laik si pod tím může představit určitý denní řád, který v organizmu existuje a který je řízen biologickými hodinami, tyto biologické hodiny řídí všechny základní rytmy v organizmu. U člověka je to například spánek, bdění, ale i rytmy v produkci různých hormonů, zapínání a vypínání genů a tak dále. Dnes už víme, že v zásadě všechny periferní orgány jsou takovými hodinami, které mají své rytmy – například v tom, jak spalují živiny –, a aby se celý systém neporouchal, existují centrální hodi-

Může mít nějaký dopad na člověka, když je, dejme tomu, sova a tlačí se do toho být skřivánkem? Mohou s tím nastat problémy. Když je někdo například sova, může u něho nastat tzv. syndrom opožděného spánku, kdy jde spát třeba ve dvě, tři hodiny ráno, což by samo o sobě nevadilo, kdyby ovšem nemusel ráno vstávat. Lidé, co pracují na volné noze, s tím nemusejí mít problémy, ale lidé s fixní zaměstnaneckou dobou s tím mohou problémy mít, protože u nich narůstá spánkový dluh. Ten je pak největší někdy v pátek, oni se sice přes víkend pořádně vyspí, ale od pondělí si zase budou tento spánkový deficit hromadit.

Chod biologických hodin tedy rozhoduje i o tom, kdy chodíme spát? Ano. Podle hodinových genů se dají rozlišit i tzv. chronotypy u lidí. Ty jsou v zásadě dva, skřivánci a sovy. Většina lidí je ale někde mezi tím, podle toho, zda někdo chodí pozdě spát a pak se mu nechce vstávat, nebo naopak ráno vyskočí, protože šel brzy spát. Která skupina je početnější? Řekla bych, že tak 90–95 procent lidí jsou sovy, protože máme tendenci se zpožďovat, ale existuje také pár skřivánků. Ty dvě kategorie, skřivánci a sovy, to jsou ovšem extrémy. Většina lidí je skutečně někde uprostřed.

Rozhovor

je fiehole Je možné si tyto věci nějak upravit? Vůbec nejdůležitější ze všeho je disciplína. Spát tak, abych uspal těch šest, sedm, osm hodin denně, a ráno se vystavit nějakému silnému světlu. To ale v zimně bohužel moc nejde, protože ráno vstáváme za tmy. V létě je to tedy daleko jednodušší. Vy sama se spíše řadíte ke skřivánkům nebo k sovám? Asi bych se nezařadila ani do jedné skupiny. Spím poměrně málo. Spát chodím někdy v půl jedné v noci a vstávám tak po šesté ranní hodině. Ale kdybych si měla z těch dvou skupin vybrat, tak bych se asi spíše přiřadila ke skřivánkům, protože se mi ráno výborně pracuje. Zato večer, když něco dělám, nad tím usínám. Ale určitě nejsem extrémní skřivánek. To by byl člověk, který by denně vstával například ve čtyři hodiny ráno a spát by chodil okolo osmé hodiny večer.

Profesorka Helena Illnerová je první Ïenou, která stála v ãele âeské akademie vûd. Svûtovû uznávaná odbornice na problematiku biorytmÛ a Ïena, o níÏ se v jednu dobu uvaÏovalo jako o moÏném kandidátu na post prezidenta republiky, nám ochotnû odpovídala na otázky t˘kající se její práce i osobního Ïivota.

Rozhovor

Jak lze těchto poznatků využít v medicíně? Ukazuje se, že tyto poznatky mají význam pro mnohá odvětví medicíny. Například v neurologii při léčbě spánkových poruch, v psychiatrii zase při všech možných depresích. Speciálně sezonní deprese, která přichází s nástupem krátkých podzimních dnů, jsou například léčitelné právě světlem. Těchto poznatků se ale využívá i v pracovním lékařství, například u lidí, kteří pracují ve směnném provozu a tento režim nesnášejí. Mezi nejzajímavější pak patří zjištění, že když se u některých lidí stírají rozdíly mezi dnem a nocí, tak se zdá, že jsou náchylnější i k různým nádorovým onemocněním. Takže to bude mít dopad i pro onkologii.

21

Jste první ženou,

která stála v čele akademie věd. Jak lze skloubit náročnou vědeckou práci s rodinným životem? Myslím, že se mi to podařilo skloubit stoprocentně. Většinu výsledků jsem dosáhla ještě v době komunizmu. Nebyla jsem totiž ve straně, takže jsem nemohla jít do žádné z vedoucích funkcí, a neměla tak žádnou administrativní zátěž. Mohla jsem tudíž volně pracovat. A pracovala jsem velmi intenzivně. Absolvovala jsem i mnoho nočních pokusů, to jsem pak vždy doběhla po práci domů, zkontrolovala dětem úkoly a zase šla do práce. Jinak je ale

Času jistě nemáte nazbyt. Jakým způsobem ráda odpočíváte? Ráda čtu, ale bohužel mám na čtení málo času. Když jsem stála v čele akademie věd, těšila jsem se, že až skončím, budu moci využívat bohatou knihovnu, kterou zde v akademii máme. Nyní už v čele akademie nestojím, ale s časem je to pořád stejně špatné. Přesto věřím, že se to jednou zlepší. Kdo je váš oblíbený autor? Mám řadu oblíbených autorů, hlavně z mládí, kdy jsem se četbě mohla věnovat daleko více než třeba nyní. Ráda mám například Kena Keseyeho, u nás známého hlavně díky For-

V‰echny periferní orgány jsou takov˘mi hodinami, které mají své rytmy, napfiíklad v tom, jak spalují Ïiviny. Aby se cel˘ systém neporouchal, existují centrální hodiny, které jsou uloÏeny v mozku, a ty koordinují ty hodiny na periferii – v srdci, ve svalech, v ledvinách, játrech, zkrátka kdekoli. pravda, že věda je skutečná řehole, ale ženy ji přesto mohou zvládnout, budou-li ovšem mít chápavého partnera. To je velice důležitá podmínka, řekla bych skoro nejdůležitější. Váš manžel má tedy pro vědeckou práci pochopení… Ano. Můj manžel je sociolog, byl také po roce 1989 nějakou dobu ředitelem sociologického ústavu a myslím, že se svému oboru vždy plně věnoval, a tak měl i pro mě vždycky pochopení. To ale neznamená, že bychom na děti neměli čas. Když byly malé, tak jsme jim soboty a neděle vždy stoprocentně věnovali. Já jsem navíc dlouhá léta vedla i turistický oddíl, takže i tímto způsobem jsem se jim mohla věnovat.

22

manově filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, což je adaptace jeho knihy Vyhoďme ho z kola ven. Svého času se o vás uvažovalo jako o možném kandidátu na funkci prezidenta republiky. Jaký program byste v takovéto pozici prosazovala? Tuto nabídku jsem odmítla, ale kdybych čistě hypoteticky pozici prezidenta republiky zastávala, viděla bych svůj hlavní úkol v harmonizování prostředí kolem sebe, tedy v harmonizování politického prostředí. Myslím, že ženy mají o maličko větší schopnost harmonizovat vztahy ve svém okolí než muži a právě té harmonie se nám v našem veřejném prostoru moc nedostává. Jiří Prinz

Rozhovor

První pomoc pfii zimních úrazech

P

obyt na horách je pro mnohé z nás neodmyslitelnou součástí zimních dovolených. Zimní sporty však nepřinášejí pouze zábavu a relaxaci, ale bohužel až příliš často také nejrůznější druhy úrazů. Víme, jak bychom měli v těchto případech postupovat?

Nejãastûj‰í zimní úraz V zimních měsících se nejčastěji setkáváme s poraněním končetin. Zlomeniny tvoří zhruba 50 % úrazů, u kterých zasahuje zdravotnická záchranná služba. Sama o sobě nemusejí představovat život ohrožující stav, ale v případech, kdy jsou součástí polytraumat, se mohou spolupodílet na prohlubování závažnosti celkového stavu. Mezi činnosti způsobující úraz patří především zimní sporty, zejména snowboarding, lyžování, u dětí také sáňkování a bobování, a v neposlední řadě do výčtu náleží dopravní nehody a pády na zledovatělých chodnících. Z hlediska celkového zdravotního stavu je bezprostřední závažnost končetinových poranění dána především rozsahem krevní ztráty. Při zlomeninách dochází k nálezu typických příznaků, jako jsou otok, deformita, zkrácení končetiny, patologický pohyb, krepitace a omezení pohybu v přilehlých kloubech. Zlomeniny dělíme také na zavřené a otevřené, kdy dochází k porušení kožního krytu a případnému poškození krevních cév.

Základy první pomoci

Zásady správného pfiiloÏení dlahy 1. Dlaha musí délkou přesahovat oba klouby sousedící se zlomeninou. 2. Dlaha nesmí nikde tlačit na kůži, zejména ne v místech, kde je těsně pod kůží kost (kotníky apod.), musí být proto dobře podložena. 3. Dlahu pokud možno přikládáme po stranách končetin, kdy je lépe využito jejich zpevňovací funkce. Přiložení na dolní nebo horní stranu končetiny je nutno doplnit šátkovým závěsem, připevněním k trupu nebo ke druhé končetině. Pokud jsme v terénu nuceni improvizovat, využijeme například rovné větvě v lese či rovných lyžařských hůlek. V případě zlomeniny dolní končetiny znehybníme, pokud nemáme nic k imobilizaci, postiženou dolní končetinu přivázáním k druhé zdravé noze. Pokud možno vážeme přes stehna, kolena a holeně. 4. Dlahu vždy pečlivě fixujeme k imobilizované části těla, obvaz však přitom nesmí škrtit. Dlahu tvarujeme podle zdravé končetiny, při dlahování pak s pacientem a jeho postiženou končetinou manipulujeme co nejšetrněji.

INZERCE

V místě úrazu je v časných fázích první pomoci nejdůležitější pokud možno rychlé zhodnocení celkového stavu zraněného. Podle závažnosti poranění lze určit také pořadí úkonů, a to od těch život zachraňujících až po ty, které je nutné provést v rámci stabi-

lizace celkového stavu pacienta. Mezi první pomoc nutně patří přivolání rychlé lékařské pomoci na tísňové lince 155 či 112, v horách je nutné využít pomoci horské služby. U dětských úrazů obecně platí, že často chybějí podrobnější znalosti o skutečném mechanizmu úrazu, neboť nám je malé dítě nedokáže poskytnout. Musíme mít na zřeteli, že při úrazovém postižení často neodpovídá rozsah povrchového zranění závažnosti vnitřního poranění. Místní prvotní ošetření u končetinových poranění spočívá v odstranění hrubých nečistot z rány, překrytí možné krvácející rány sterilním obvazem (nemáme-li k dispozici, tak lze použít např. čistý vyžehlený kapesník) a imobilizaci, tj. znehybnění končetiny. Samotná imobilizace končetiny zabraňuje posunu kostních úlomků postižené části a tím i výrazně snižuje bolestivost poranění a je prevencí dalšího poškození cév a měkkých tkání. Znehybnění má podle možností zahrnovat i sousední klouby. Nestačí-li tato opatření k zástavě případného krvácení, je třeba zvážit přiložení zaškrcovadla, či zastavit krvácení přímým tlakem na tlakové body v místě průběhu tepen, v případě nutnosti i holými prsty či pěstí do rány. Až do příjezdu vozu rychlé lékařské pomoci pak s pacientem klidně hovoříme, zklidňujeme jej a snažíme se mu zajistit ticho a teplo. Nepřízeň počasí, jakou představuje ledový vítr, chlad, déšť, zima, hustý sníh a mráz, jednak stěžuje poskytování první pomoci, ale také negativně působí na pacienta, může například podpořit rozvoj šokového stavu. Do příjezdu lékaře nepodáváme pacientovi nic ústy a bedlivě sledujeme jeho celkový stav včetně vědomí a základních životních funkcí. Veronika Domianová

Poradna

23

Co mÛÏeme sledovat okem?

Nepfiítel pleti:

AKNÉ Akné je onemocnûní pokoÏky vznikající z mnoha navzájem propojen˘ch pfiíãin. Aãkoli neohroÏuje pfiímo zdraví, dÛleÏitou roli pfii akné hraje psychika. A ta mÛÏe vést aÏ ke spoleãenské degradaci pacienta.

24

Obecně se na vzniku akné podílí zvětšená produkce kožního mazu a zároveň zvýšené rohovatění kůže v ústí mazových žláz. Tím začíná proces jejich ucpávání zátkami z mazu a odumřelých zrohovatělých buněk a vzniká tzv. komedon (uher). Ve vývodech mazových žláz se vždy nacházejí bakterie, které kožní maz rozkládají, přičemž se uvolňují produkty podporující tvorbu zánětu. Následkem toho vznikají červené pupínky (papuly), které se nakonec přemění na hnisavé vřídky (pustuly). V některých případech se tvoří ložiska hluboko v kůži, které se mohou změnit v cysty. Musíme si přiznat, že neexistuje jednoznačný a snadno proveditelný způsob, jak se akné zbavit nebo je alespoň významně omezit. Reakce jsou velmi individuální a bez čeho se jeden neobejde, jinému vůbec nevyhovuje.

Klasická terapie Klasickou léčbu můžeme rozdělit do dvou základních skupin. Nejčastěji bývají aplikovány přípravky přímo na kůži – jde o tzv. místní léčbu (lokální retinoidy a antibiotika, benzoylperoxid, kyselina salicylová apod.). V komplikovanějších případech je nutné ještě připojit tzv. léčbu celkovou (celková antibiotika, hormonální antikoncepce nebo celkové retinoidy). Do poslední skupiny patří aplikace speciálního přípravku, který se dnes používá u těžkých forem akné. Tento lék působí na všechny složky akné, avšak i zde se můžeme setkat s nežádoucími účinky – nebezpečí poškození nenarozeného dítěte při apli-

kaci u těhotné ženy, křehkost a suchost kůže a sliznic, někdy bolesti kloubů a svalů. Tato léčba patří pouze do rukou zkušeného odborníka.

Chemick˘ peeling v léãbû akné Základním principem této metody je aplikace ovocných kyselin – především kyseliny glykolové na kožní povrch. Tím dochází k cílenému odloučení povrchních vrstev buněk a k otevření ucpaných pórů. Bohužel kontakt pokožky s volnou kyselinou glykolovou způsobuje její podráždění podobné popálení, a proto není možné provádět klasický chemický peeling v letním období. Naštěstí byla po dlouhodobém výzkumu vyvinuta zdokonalená technologie, jejíž pomocí kyselina glykolová tvoří aktivní komplex se základní aminokyselinou. Tím nedochází k výraznému podráždění pokožky, ačkoli schopnost kyseliny odloučit povrchové vrstvy kůže zůstává zachována. Proto tento typ chemického peelingu, tzv. renopeel, může být aplikován i v letních měsících bez rizika vzniku pigmentových skvrn. Dalším odlišením od klasického ošetření je obohacení receptury o přidané aktivní látky (například při terapii akné se jedná o látky mající protizánětlivý, keratolytický a baktericidní účinek).To umožňuje cíleně se věnovat konkrétním kožním problémům.

Laserová terapie Existuje speciální metoda Lasocare – užívaná přímo při léčbě akné. Ústředním prvkem této metody je gel obsahující enzymy laktoferrin a laktoperoxidázu, jejichž účinek je aktivován laserovým paprskem speci-

Diagnóza

INZERCE

Faktory negativnû ovlivÀující akné:

žívá tzv. odpařovací metoda kožním laserem CO2.

Léãbu svûfime odborníkÛm Akné je kožní onemocnění postihující velkou řadu lidí. Jeho léčba není snadná, a proto je nereálné očekávat, že vnější projevy akné zmizí už během několika dnů – tak jako například rýma. Je zapotřebí mít dostatečnou trpělivost a léčbu doplnit vhodným kosmetickým ošetřením. Onemocnění svádí k samoléčbě, avšak pokud do procesu zasáhne pacient vlastními silami, např. vymačkáváním nejlépe pomocí špinavých nehtů, může často dojít k vážným komplikacím spojeným se vznikem velkých jizev, které mohou vést k zohyzdění a trvalému zjizvení kůže. Dr. Drahomíra Vídenská

Základní postupy v péãi o akné: K léãbû je nutné pfiistupovat individuálnû. Pacient by mûl b˘t informován o dlouhodobém procesu léãby – coÏ je nezbytné k vzájemné spolupráci a dÛvûfie. K odstranûní nadbyteãného koÏního mazu je potfiebné pouÏívat speciální mycí pfiípravek se správn˘m pH, kter˘ pokoÏku oãistí, ale nesmí ji zcela odmastit. Zcela nevhodná jsou bûÏná m˘dla a pleÈové vody s alkoholem. V terapii je vhodné kombinovat postupy, které sniÏují produkci koÏního mazu, potlaãují zv˘‰ené rohovatûní kÛÏe a tvorbu zánûtu. Odstranûní vfiídkÛ by mûl pacient radûji pfienechat odbornû vy‰kolen˘m pracovníkÛm. Doporuãujeme nezapomínat na vãasné hojení ãerstv˘ch jizev – velmi dobré v˘sledky jsou pfii pouÏití biostimulaãního laseru. INZERCE

ální vlnové délky. Při ošetřování akné se využívá především účinku laktoferrinu na ionty železa. Stopy železa ve zbytcích produktů mazových žláz jsou podstatnou složkou potravy bakterií ovlivňující akné. Laktoferrin způsobí jeho nedostatek a tím postupné a dlouhodobé vymizení mikrobiálních kultur. Tento proces je sice relativně pomalejší než při použití antibiotik, jedná se však o zcela přirozenou cestu, aniž by bylo nutné používat agresivní chemické přípravky. Laserová terapie hraje významnou roli i v případech, kdy onemocnění již odeznělo, ale na kůži zůstaly jizvy. Pokud jsou ještě čerstvé a červené, je vhodné k jejich zhojení využít samostatného účinku biostimulačního laseru. Ke korekci jizev starých a vpadlých se pou-

dûdiãnost – ale pozor – dûdíme pouze typ kÛÏe, nikoli pfiímo akné hormonální nerovnováha nebo zv˘‰ená citlivost receptorÛ mazov˘ch Ïláz vÛãi androgenÛm (muÏské hormony) bakteriální infekce uÏívání nûkter˘ch léãiv (steroidy, antidepresiva, nûkteré léky proti epilepsii…) potravinová alergie, chronická zácpa a zneãi‰tûní stfiev nadmûrná spotfieba solen˘ch potravin, cukrÛ, tukÛ a Ïivoãi‰n˘ch potravin nedostatek nûkter˘ch sloÏek potravy a vitaminÛ (napfi. vitamin B, beta-karoten, zinek) oslabená funkce jater nebo ledvin (hlavní detoxikaãní orgány) stres prÛmyslové zneãi‰tûní Ïivotního prostfiedí uÏívání nevhodn˘ch kosmetick˘ch pfiípravkÛ a nadmûrná péãe o pleÈ – pfiíli‰ ãast˘m mytím se kÛÏe nadbyteãnû vysu‰uje a zároveÀ se zvy‰uje tvorba koÏního mazu

N E DE JME Š A N C I JI ZVÁ M !

AKNÉ Komplexní laserová terapie

metoda LASOCARE korekce vpadlých jizev

Chemický peeling RENOPEEL

Centrum laserové estetiky a.s.

K odstranění jizev se využívá ošetření laserem

Diagnóza

Bělehradská 88 120 00 Praha 2 – Vinohrady Tel.: 222 516 810 www.krasa-zdravi.cz www.cle.cz

25

Léãen˘ glaukom ke slepotû nevede

K

aždý z nás by měl velice pozorně sledovat změny vlastního zdravotního stavu a konzultovat je s odborníky. Týká se to samozřejmě i očí, které patří k nejcennějším lidským orgánům. Pravidelné kontroly jsou důležité zejména pro odhalení závažnějších onemocnění. Jejich včasným odhalením lze mnohdy nepříznivé následky zmírnit nebo zcela zastavit. K poměrně častým a velice zá-

26

važným onemocněním oka patří glaukom, nazývaný také zelený zákal.

NepleÈme si zelen˘ a ‰ed˘ zákal Pojmenování glaukom pochází již z dob starého Řecka. Samotné slovo glaukom je řeckého původu a znamená zelený jako barva moře a vyjadřuje stav pokročilého poškození oka, kdy ztenčená duhovka měla nazelenalý nádech, na rozdíl

od již tehdy známého šedého zákalu čočky. Jinak se ovšem od sebe oba typy zákalu diametrálně liší. Podobnost spočívá pouze v tom, že při dlouhotrvajícím neléčeném glaukomu se může vytvořit i šedý zákal.

Co je to glaukom? Glaukom – neboli zelený zákal – je oční onemocnění, které se vyskytuje relativně často a neléčené je i velmi ne-

bezpečné. Obecně se o něm ovšem neví tolik, kolik by si zasluhovalo. Glaukom postihuje zhruba 2–3 % populace středního a vyššího věku a v rozvinutých zemích patří na čelné místo v příčinách slepoty. V současné době je v České republice evidováno více než 245 tisíc pacientů, což představuje asi dvě osoby ze sta. Odborně řečeno, spočívá zelený zákal v pomalu postupují-

Diagnóza

stupnému odumírání zrakového nervu. Rozeznáváme glaukom akutní, záchvatový, který je méně častý a také méně nebezpečný. Druhý typ glaukomu, chronický nebo také plíživý, je mnohem častější, ale také výrazně nebezpečnější.

Pfiíãiny a pfiíznaky glaukomu Přímou příčinu propuknutí choroby či nějakého jejího jednoznačného původce dosud neznáme. Odumírání buněk zrakového nervu je způsobeno zhoršením jeho výživy. Vyživování buněk oka může komplikovat například zvýšený nitrooční tlak nebo zhoršený průtok krve zrakovým nervem. Proč se za i jinak stejných podmínek glaukom u někoho vyvine a u jiného ne, se zatím přesně neví. Pokud jde o glaukom akutní, pak symptomy nelze přehlédnout. Choroba na sebe upozorní záchvaty silné bolesti v hlavě a v oku. Dalšími příznaky jsou světloplachost, zarudnutí oka, vidění barevných kruhů kolem zdrojů světla a poruchy vidění. Velmi zákeřný je však glaukom chronický, který se vyskytuje mnohem častěji. Lidé si většinou své onemocnění vůbec neuvědomí a lékaře navštíví až v době, kdy už mají nějaké potíže s viděním. Bohužel je to také doba, kdy už došlo k nevratnému poškození zrakového nervu.

Jak se pfied touto chorobou chránit?

Gonioskopie, pohled do komorového úhlu cím odumírání buněk zrakového nervu. Jde o nevratný proces, to znamená, že když buňky jednou odumřou a zrak je poškozen, nelze již pacientovi vrátit původní vidění. V případě neléčeného onemocnění dochází posléze až k úplnému oslepnutí, protože dojde k po-

Diagnóza

Poškození zraku glaukomem nejsnáze předejdeme včasným odhalením choroby. Nejdůležitější je nemoc co nejdříve diagnostikovat a co nejrychleji zahájit léčbu, která zastaví jeho postup. Za těchto okolností nemusí vůbec dojít k poškození, případně budou změny tak malé, že umožní pacientovi vidění bez větších problémů. Pro včasnou diagnostiku je velmi důležité měření nitroočního tlaku. Tento jednoduchý výkon začínají lékaři u svých

pacientů pravidelně provádět většinou v době, kdy jim předepisují první brýle na čtení, což bývá kolem čtyřicítky. Současně by měl oční lékař také nemocnému vyšetřit oční pozadí a zhodnotit stav zrakového nervu. Velmi důležité jsou i údaje o výskytu glaukomu či jiných rizikových faktorů v rodině. Vyššímu nebezpečí onemocnění jsou vystaveni například lidé s cukrovkou, s vysokým krevním nebo naopak nízkým krevním tlakem a s migrénami.

Schéma chirurgického antiglaukomového výkonu

Jak se glaukom léãí? Poškozená vlákna zrakového nervu již nelze nahradit. Glaukom proto nelze vyléčit, můžeme pouze zastavit jeho postup. Obvykle se zelený zákal zpočátku léčí různými kapkami, které snižují tlak v oku. V případě, že léčba kapkami je neúspěšná, jsou k dispozici laserové a chirurgické postupy.

NejdÛleÏitûj‰í je vãasná diagnostika V současné době klademe důraz na co nejvčasnější diagnostiku glaukomového postižení s následným optimálním léčebným postupem – jedině tak lze předejít postupnému poklesu vidění. Glaukom není radno podceňovat, pokud jsme již překročili čtyřicítku, neměli bychom si kupovat brýle pouze u optika. Oční lékař nám nejen předepíše správné brýle, ale, a to je v tomto případě daleko podstatnější, provede i podrobné oční vyšetření. Jen včasná léčba může zamezit dalšímu pokračování nemoci a následné ztrátě vidění. Žádná přímá a jednoznačná prevence glaukomu neexistuje, při včasném odhalení nemoci je však léčba úspěšnější a prognóza příznivější. Jednoznačně platí, že včas zjištěný a správně léčený glaukom ke slepotě nevede. Doc. MUDr. Eva Růžičková, CSc.

Postupná ztráta zorného pole

Progrese glaukomových změn na terči zrakového nervu

27

Čištění zubů je základ orální hygieny

Zánětlivá ložiska u zubních kořenů

Zubní loÏisková infekce

L

(záněty vedlejších nosních dutin a nosohltanu, rozšíření průdušek – bronchiektázie), v zažívacích cestách (chronický zánět žlučníku, chronický zánět slepého střeva, chronické katary tlustého střeva), v močopohlavním ústrojí (chronické záněty prostaty, záněty močového měchýře), z oblasti ucha chronické záněty středního ucha, dále pak záněty kostí, žil a další. V souvislosti s fokální infekcí se za zvlášť nebezpečné onemocnění uvádí subakutní zánět nitroblány srdeční, který může vzniknout po extrakci zubu s infekčním ložiskem, kdy se mikroby (nejčastěji viridující streptokoky) dostávají na přechodnou dobu do krevního oběhu a usídlí se na srdečních chlopních. Organizmus zdravého jedince tuto událost (označuje se jako bakteriémie) snadno zvládne, jestliže však jsou srdeční chlopně předchozím chorobným procesem změ-

idský organizmus je složitým celkem, v němž na sebe jednotlivé části vzájemně působí. Málokdo si proto uvědomuje, že i záněty v dutině ústní se mohou projevit v těch částech těla, kde bychom to nejméně čekali.

Co je to loÏisková infekce?

28

Projevy nemoci V klinickém obraze se ložisková infekce někdy projevuje neurčitými příznaky, které přímo neukazují na onemocnění určitého orgánu. Jsou to mírně zvýšené teploty zvláště ve večerních hodinách, bolesti hlavy, poruchy spánku, bolesti ve svalech a kloubech. Je třeba, aby v těchto případech byl pacient vyšetřen dalšími odborníky (neurologie, vnitřní lékařství), kteří po-

Erpet Medical Centrum nabízí ‰iroké spektrum sluÏeb v oblasti stomatologie: implantologie estetická stomatologie ortodoncie

P‰trossova 10, 110 00 Praha 1, tel.: 221 595 000, GSM: 724 926 886 INZERCE

Jako zubní ložiskovou infekci označujeme onemocnění vzdálených orgánů, která jsou vyvolána z infekčních ložisek zubního původu. Předpokládá se totiž, že mikroorganizmy, toxiny (jedy), eventuálně i další látky, které vznikají při rozpadu tkání se dostávají do krevního oběhu a vyvolávají ve vzdálených místech či orgánech druhotná onemocnění (např. očí, plic, srdce, ledvin, žaludku a střev, svalů, nervů a kloubů). V odborné terminologii se zubní ložisková infekce označuje také jako fokální infekce odontogenního původu nebo jako metastatická oportunní infekce či orální sepse. Největší pozornost v učení o ložiskové infekci bývá soustředěna na zubní váčky (granulomy) a chronický zánět patrových mandlí, ale do výčtu potenciálních ložisek se zahrnují i chronické mikrobiální infekce rozmístěné v dýchacích cestách

něny, mohou se na nich mikroorganizmy uchytit a vyvolají zde zánět nitroblány srdeční (endokarditis). V současném odborném nálezu se za prvořadě rizikové, z hlediska možné ložiskové infekce zubního původu, považují pacienti se srdečními vadami, nemocní po srdečních a cévních operacích. Další rizikovou skupinou jsou pacienti s vrozenými nebo získanými defekty imunitního obranného systému.

Více informací na www.erpet.cz nebo [email protected]

tvrdí, zda se jedná o ložiskovou infekci nebo o jinou chorobu. Význam fokální infekce byl odborníky střídavě přeceňován nebo nedoceňován. V padesátých letech minulého století existoval např. ve Spojených státech takový názor, že nejen ložiska kolem hrotů zubů, ale i zubní kaz s postižením zubní dřeně jsou možným zdrojem nejrůznějších chronických zánětlivých chorob, ale i předčasného stárnutí nebo chorob duševních. V této době se proto pacientům doporučovala extrakce zubů a jejich náhrada protézami, z dnešního pohledu se tak dělo zbytečně radikálně a nesmyslně. Novodobé poznatky o vztahu mikroorganizmů a hostitele, pokroky lékařských věd v transplantologii a implantologii, imunologii, onkologii a farmakologii umožňují dlouhodobé přežití i pacientům s těžce narušenými obrannými mechanizmy proti infekci. Tito pacienti však mohou být vážně ohroženi na životě i vlastní saprofytickou a oportunní mikrobiální flórou (to jest mikroby, které jsou normálně přítomny v lidském organizmu a zdravému člověku neškodí). U těch nemocných, kde je organizmus oslaben a nemá

Diagnóza

dostatek vlastních obranných sil (vrozené a získané defekty imunity, po chemoterapii pro zhoubný nádor) mohou se tyto mikroorganizmy uchytit na některém vhodném místě, které už bylo předtím změněno zánětem, a zde vyvolat závažné onemocnění. Z těchto míst mohou být mikroorganizmy znovu vyplavovány do krevního oběhu a mohou být příčinou až septického onemocnění (otrava krve). Zabránit tomuto závažnému onemocnění u rizikových nemocných můžeme, respektive musíme, tím, že např. extrakci zubu provedeme v antibiotické cloně, kdy pacientovi jsou před vlastním výkonem a krátce i po něm podávána příslušná antibiotika.

Diagnostika fokální infekce Stanovit spolehlivě diagnózu fokální infekce, to jest nalézt aktivní zánětlivé ložisko v orga-

nizmu, je velmi obtížné a ne v sanaci zánětlivého infektu. vždy dostatečně průkazné. DoO způsobu sanace rozhoduje kázat, že mikroorganizmy, ktestupeň podezření na fokální inré vyvolaly sekundární chorobu, fekci, závažnost základního pocházejí z infekčního ložiska onemocnění, zvažuje se chav ústech nebo jinde v organizrakter stomatologického onemu, je velmi nesnadmocnění a možné né. Při vyšetření pa- Cysta u kořene způsoby ošetření. cienta s podezřením horního malého Chronické záněty na existenci fokální řezáku v okolí zubu se nejinfekce pátrá zubní snáze odstraní exlékař po aktivních intrakcí zubu. Jestliže fekčních ložiscích máme důvodné pohlavně v okolí koředezření na přítomnových hrotů zubů. nost fokální infekce Zhotoví se rentgenoa současně se pacient vé snímky nejlépe léčí pro chorobu důvšech zubů, ale i čeležitého orgánu, je listních kostí. Renttřeba extrakci progenologicky je nutné vyšetřit vést, jak již bylo uvedeno, v proi bezzubé čelisti, protože v nich fylaktické antibiotické cloně. mohou být potenciální zánětlivá U méně závažných chorob se ložiska, jako jsou ponechaný indikuje výkon méně radikální, kořen, cysta apod. jakým je resekce kořenového hrotu zubu nebo postačí endodontické ošetření zubu. Léãba nemoci Léčení fokální infekce je často empirické, obecně spočívá Prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.

Chrup napadený parodontózou, častá příčina ložiskové infekce Zdroje fokální infekce v ústní dutinû zuby devitalizované – zuby, u kter˘ch byla odstranûna zubní dfieÀ (s rentgenologicky prokazateln˘m zánûtliv˘m loÏiskem u hrotu zubu, ale i bez tohoto nálezu) zánûty zubní dfienû (zejména chronické) parodontální choboty, pfiípadnû abscesy obtíÏnû se profiezávající zuby moudrosti neprofiezané zuby se zárodeãn˘m vakem ponechané zubní kofieny zánûty ãelistních kostí chronické zánûty ãelistních dutin zánûty dásní (i zánûty pod meziãleny mÛstkÛ a v okolí zubních korunek) parodontózní zuby

INZERCE

Proč právě CS 5460?

ŽÁDEJTE VE SVÉ LÉKARNĚ

Více než 5460 ultra fine CUREN vláken vytváří mimořádně husté, trvanlivé, účinné a zároveň vyjimečně jemné pole vláken kartáčku. Jednotlivá, ultra jemná vlákna dosáhnou i na dříve nedostupná místa zubů a dásní a to bez jejich poškození (atraumaticky). CURAPROX CS 5460 je mimořádně účinný a zároveň nebývale šetrný kartáček budoucnosti.

Malá, hustě osázená hlavička kartáčku s ultra jemnými vlákny umožní vyčistit veškerá špatně dostupná místa.

Jednotlivé hrany držátka umožňují perfektní vedení hlavičky kartáčku pod úhlem 45°.

účinnost

trvanlivost

šetrnost

JPS s. r. o., Velichovská 14, 155 00 Praha 5, tel.: +420 235 517 498, +420 235 518 936, www.jps.cz, e-mail: [email protected]

Výrobek garantuje švýcarskou kvalitu.

Démon alkohol

Závisl˘m mÛÏe b˘t ãlovûk na ãemkoli. Nûkdo se nedokáÏe obejít bez alkoholu, jin˘ bez cigarety a dal‰í tfieba bez ãokolády.

30

H

ovoří se dokonce o závislosti na práci a zbrusu novým společenským problémem je závislost některých, zejména mladých lidí, na počítačových hrách. Dokázat se nějaké své závislosti vzdát pak vyžaduje ohromnou námahu, pevnou vůli a často i pomoc ostatních lidí. Podaří-li se proto člověku nad svými sklony zvítězit, zaslouží bezpochyby obdiv. Jedním z takových lidí, kterým se podařilo se svou závislostí skoncovat, je i Zdena Jurová z Prahy.

S alkoholem aÏ na dno Alkohol a ovšem i problémy s ním spojené, provázejí člověka snad odnepaměti. Dát si při určité příležitosti skleničku je často dokonce považováno za společenskou povinnost. Právě společenský tlak je pak zřejmě důvodem, proč dospívající mladí lidé s alkoholem vůbec začínají – patří to jaksi k atributům dospělosti. Ani u Zdeny Jurové tomu nebylo jinak. Konzumovat alkohol začala stejně jako většina ostatních lidí právě v letech dospívání a dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že by s ním někdy měla mít nějaké potíže. V průběhu let se však z příležitostné konzumace alkoholu začala stávat čím dál tím více dennodenní potřeba. Závislost si však dlouho nepřipouštěla. „Alkoholizmus jsem si přiznala až někdy ve 42 letech, kdy jsem se rozhodla pro léčbu. Ale varovné signály už jsem měla dříve. Jednak z rodiny, i když ty nebyly tak velké, spíše mi jenom dávali najevo ,dělej s tím něco‘, a jednak z práce. Tam to došlo až tak daleko, že mi například byly kvůli alkoholu zkráceny prémie. Pořád jsem si ale říkala, že to zvládnu,“ vzpomíná dnes

Zdena Jurová. Zvládat svou závislost se jí však dařilo stále méně a po čase si musela přiznat nepříjemnou pravdu, že se jí alkohol stal drogou. „Pracovala jsem v diplomacii a při posledním pobytu na ambasádě v muslimské zemi, kde byla špatná atmosféra, jsem si uvědomila, že mi alkohol pomáhá přežít. Před prací na ambasádě mi bylo jasné pouze to, že k alkoholu mám sklony, a pořád jsem se vnímala jen jako takový větší konzument, ale tady mi najednou bylo jasné, že už bez alkoholu nemohu žít.“ I přes toto zjištění se paní Jurová k léčbě stále neměla. A to ani přesto ne, že v tomto období, jak sama říká, už jenom pila a spala. Zákonitě tak přišel malér, který nakonec změnil celý její život. „Našla jsem si takovou přechodnou práci – hlídat děti v jedné francouzské rodině. Ta rodina si mě vybrala z mnoha uchazečů, imponovalo jim, že jsem pracovala na ambasádě, ale bohužel netušili o mých problémech s alkoholem. A tak se stalo, že jsem jim asi po čtrnácti dnech nakoukla do baru. A jak to u Francouzů bývá, měli tam to nejlepší z nejlepšího. Tak bohužel došlo k tomu, že mě tam po pár dnech našli opilou. Děti nespaly, ale au pair spala. Samozřejmě mě okamžitě vyhnali, a to byl pro mě takový šok a ostuda, že jsem šla od nich rovnou do Bohnic. Ani domů jsem nevolala. Tato událost se tak stala onou příslovečnou poslední kapkou a já si řekla dost.“

Tvrdá léãba Pád z vysokých pater společenské smetánky do prostředí protialkoholní léčebny byl tvrdý, ale, jak dnes vzpomíná Zdena Jurová, velice užitečný. „První zkušenost z Bohnic byla dost

Pfiíbûh

hrozná, protože když jsem tam takhle neočekávaně přišla, tak pro mě neměli místo. A dali mi na výběr. Buď jít domů, a přijít až budou volné kapacity, anebo strávit nějaký čas mezi duševně nemocnými. Protože jsem se bála jít domů, zůstala jsem tam a asi tři týdny jsem byla mezi těmito lidmi. To bylo velice tvrdé, ale poučné.“ Po krátkém pobytu mezi duševně nemocnými pacienty mohla paní Jurová konečně přejít na pavilon, kde se léčí závislosti. Vlastní léčba, která trvá tři měsíce, tak mohla zaVšude na světě existují sdružení anonymních alkoholiků, na něž se může člověk kdykoli obrátit.

čít. „První fáze léčby se nazývá detox, to znamená, že musíte projít takzvanou lůžkovou částí detoxifikačního oddělení, kde je člověk zbaven dočasně všech práv. Nemáte mobil, nemáte šperky, nikdo vám nesmí zavolat, ale je to k něčemu dobré. Je tam totiž čas tříbit si myšlenky.“ Po úspěšném zvládnutí této první fáze léčby zahajuje pacient automaticky fázi druhou. Ta je už přece jen o něco mírnější. Opírá se o skupinovou psychoterapii a pacientům jsou už dovoleny návštěvy či vycházky. „Práce ve skupině vypadá tak, že se schází asi osm až dvanáct lidí. Každý si přináší ten svůj

Pfiíbûh

příběh, který na sezení představí. Strašně důležité je, že tam sedí lidé se stejným problémem. Pro ně je příjemné a povzbuzující slyšet, že v tom nejsou sami.“ Skupinová psychoterapie je vlastní páteří léčby a pacienti by si odsud měli do života odnést všechna potřebná poučení o tom, jak se recidivě alkoholizmu vyhnout. Podle Zdeny Jurové je nejdůležitějším předpokladem pro zdárné vyléčení změna celého dosavadního životního stylu. I když, jak sama říká, alkoholik není nikdy vyléčený. „Se závislostí se dá žít, dá se krásně žít, ale ta závislost tam je pořád. Je to stejné jako s dietami. Aby se tedy k alkoholu člověk nevrátil, tak především nesmí absolutně nic alkoholického pít. Člověk musí mít úplně jiný přístup k životu. Musí změnit myšlení a životní styl tak, aby tam alkohol neměl absolutně žádné místo,“ upozorňuje paní Jurová, která žije bez alkoholu už devět let a vysvětluje, jak sama svůj život změnila. „Změnila jsem životní styl tím způsobem, že jsem začala pravidelně cvičit. Zalíbila se mi teorie tzv. sedmi tibeťanů. Je to taková sestava cviků, která mi přináší celkové uvolnění. A to dělám každý den, a dokonce to se mnou dělá i můj pes. Je to tedy takový každodenní rituál, který dělám vždy po zprávách.“

Z pacienta terapeutem Se změnou životního stylu jde ruku v ruce i změna životních preferencí, což je zase neodmyslitelně spojeno s nalezením nové chuti do života. Paní Jurová ji nalezla v práci pro lidi postižené stejnou závislostí, s jakou ona sama bojovala. Rozhodla se zůstat v protialkoholní léčebně jako terapeut. „Po léčbě mi pan primář nabídl, jestli bych nechtěla zkusit pracovat v léčebně jako psychoterapeutka. Nejprve jsem nechtěla, ale pak jsme si říkala, že tenhle člověk už viděl možná tisíce vyléčených žen,

a tak když mě oslovil, asi ví, co říká, a tak jsem na to nakonec kývla. Zpočátku to bylo těžké, protože stejný personál, který mě znal jako pacientku, se teď měl se mnou bavit jako s kolegyní. Než jsem si vydobyla své místo na slunci, trvalo to tři roky,“ vzpomíná Zdena Jurová, podle níž je pro pacienty velice prospěšné, když se jim věnuje někdo, kdo sám prožil stejnou zkušenost jako oni. „Pro ty ženský je hrozně důležité mít před sebou někoho, na kom je vidět, že se z toho dostal. I mně takhle pomohla jedna terapeutka. Když jsem byla na detoxu, přišla za mnou taková paní a říkala mi, že mi bude pomáhat, protože zažila to samé co já. A mně se tenkrát líbilo, jak je v pohodě, jak je vyrovnaná, a tak jsme si říkala, že to dokážu taky. A skutečně mi to tehdy pomohlo.“ Práce se závislými je vůbec založena na osobních vztazích mezi terapeutem a pacientem. Zvláště při doléčování, což je vlastně poslední fáze léčby, je osobní vztah nepostradatelný. „U nás se učí, že když na člověka dolehne nějaký stres, něco ho rozhodí či vykolejí, měl by vyhledat pomoc. Pokud jde o doléčování, tak součástí následné léčby by měla být návštěva doléčovacích center, kde se mohou lidé vždy vypovídat,“ říká Zdena Jurová a zdůrazňuje, že mezi bývalými alkoholiky existuje zvlášť silná solidarita, díky níž dokáží tito lidé spoustu krizových situací vzájemnou pomocí zvládnout. „Všude na světě existují sdružení anonymních alkoholiků, na něž se může člověk kdykoli obrátit. Mně se jednou stalo, že jsem byla v Austrálii u sestry, a ona na mě neměla moc času, a tak jsem zašla do tohoto centra a bylo to hrozně příjemné. Získala jsem tam spoustu přátel, kteří mě vozili po Austrálii a ukázali mi ji tak, jak by mi ji sotva kdo ukázal. To je takové plus, které člověk získá se závislostí. Získá prostě spoustu nových a skvělých přátel.“ Jiří Prinz

31

Dermatolog pfiichází velmi ãasto do styku s onemocnûním nebo stavy, kdy jsou rÛzné koÏní projevy a psychika úzce propojeny.

Psychosomatická onemocnûní v dermatologii

S

ouvislostmi somatických (tělesných) a psychických stavů, možnostmi určování přesné diagnózy a léčbou různých onemocnění tohoto typu se zabývá psychodermatologie, obor sdružující odborníky různého zaměření – dermatology, psychology, psychiatry.

Jak psychika ovlivÀuje tûlesné zmûny Psychosomatická medicína ve svém nejširším pojetí předpokládá, že člověk ve zdraví i v nemoci, v každém okamžiku i ve všech fázích svého života, představuje jednotu psychického a somatického stavu ve vztahu ke svému prostředí. Člověk je tedy ovlivňován ve svém bytí jak svým tělesným stavem, tak i duševními pochody a okolními vlivy. Představme si únikovou reakci zvířete při ohrožení predátorem. Únikové mechanizmy se vystupňují: tepová frekvence a krevní tlak se zvýší; krev je odváděna do svalů, bdělost vrcholí, a v té chvíli zvíře vyráží, aby si

32

zachránilo život. Přítomnost vnitřní nebo vnější síly, která hrozí narušit rovnováhu organizmu, je vnímána jako stresor a stresová reakce představuje normální reakci sloužící k zachování života. I když si sami sebe představujeme jako vysoce vyvinuté a civilizované bytosti, je tato reakce dokonale zachována i u nás, u lidí. Jen přímé ohrožení života je zde nahrazeno přetížením na pracovišti, dopravními zácpami či znečištěným životním prostředím. Mechanizmy, kterými bychom se měli s těmito nepříjemnostmi vypořádat, se však ještě dokonale nevyvinuly. Chronicita stresu vede k vyčerpání organizmu a k nemoci, má nepříznivý účinek na celkový zdravotní stav a očekávanou délku života. Ukázalo se, že samota, nedostatek zájmu ze strany blízkých osob i společnosti, pracovní neúspěchy a další životní stresory, jakými mohou být například i zkouška na škole či ztráta zaměstnání, mohou vyvolat změny v imunitním systému. Člověk trpí na rozdíl od zvířat ještě jednou

zvláštní formou stresu. Připouští si obavy z událostí, které nenastaly a pravděpodobně ani nenastanou. Jedná se třeba o obavy z finanční nejistoty, strach z nádorového onemocnění, ze ztráty blízké osoby a následné samoty atd.

již celou řadu let. K onemocněním, která řadíme mezi psychosomatická, patří především psoriáza – lupénka, atopická dermatitida, areátní alopecie – ložiskové vypadávání vlasů, chronická kopřivka, akné, opar nebo různé typy svědění kůže.

Nejãastûj‰í psychosomatická onemocnûní kÛÏe

Následky koÏních onemocnûní

Pro psychosomatická onemocnění je typické, že jejich vznik může být přímo vztažen k předchozí psychologické události nebo k osobní charakteristice. Průběh nemoci je v těchto případech výrazně ovlivňován psychologickými faktory. Psychosociální vlivy na některé kožní choroby jsou známy

Ani dětem se psychosomatické problémy nevyhýbají

Kožní onemocnění postihuje často lidi zvýšeně emočně citlivé. Ve struktuře osobnosti se projevuje výrazná úzkostnost a depresivní ladění. Dalším projevem je opoždění emočně sociálního zrání a silná závislost na rodině. Rozsáhlé a viditelné dermatózy jsou obvykle spojeny s narušením chování v psychosociální oblasti. Chronické onemocnění kůže může přerušit osobní aktivity člověka-pacienta, zasahuje do vykonávání práce a do jeho sociálních vztahů s okolím. Stejně tak zvětšuje sociální citlivost a tendenci vyhýbat se sociálním kontaktům. Viditelné příznaky kožního onemocnění bývají obvykle příčinou sociální stigmatizace a margina-

Diagnóza

lizace. Stav kůže může být stresorem, pokud jej člověk vnímá jako obtíž, často zhoršuje jeho image a působí mu trápení. Bolestivost, svědění, nápadnost ve vzezření a čas, který pacient musí péči o pleť věnovat, přispívají k zakotvení pacienta v jeho nemoci. V této souvislosti je dobré si uvědomit, že studie v poslední době prokázaly, že například psoriáza vede k podobné invalidizaci jako jiná závažná interní onemocnění. Má stejné důsledky na kvalitu života nemocných jako například vysoký krevní tlak nebo chronické srdeční onemocnění. Podobně i atopická dermatitida ve svých důsledcích postihuje nejenom pacienta, ale celou pacientovu rodinu. Prokázalo se i to, že projevy akné zvyšují v některých případech dokonce riziko sebevraždy. Proto je tak důležité, aby vedle odborné dermatologické péče byla pacientovi poskytnuta i psychologická pomoc, bez níž by se se svým zdravotním stavem vyrovnával mnohem obtížněji.

Co nabízí psychoterapie? Psychoterapeutická intervence by měla být zaměřena na posílení a vyhranění pacientova Já, nalezení jeho nezastupitelného místa v rodině, směřuje k otevření se novým možnostem a příležitostem. Cílem je dovést pacienty k tomu, aby přestali být úzce zaměřeni pouze na projevy svého kožního onemocnění a aktivitu vložili spíše do rozvinutí osobního potenciálu k plnohodnotnému uplatnění se v širším sociálním prostředí. Psychologické vyšetření a intervence, individuální, rodinná a skupinová psychoterapie jsou tedy vhodnými možnostmi ovlivnění kvality života pacientů trpících chronickým kožním onemocněním. MUDr. Marie Selerová, Ph.D., MUDr. Miroslav Kobsa

Zbavme organizmus

‰kodlivin ýcháme znečištěný vzduch, konzumujeme chemicky upravené potraviny a jsme vystavováni takřka permanentnímu stresu. Není náhoda, že náš organizmus je bez ustání zaplavován nejrůznějšími škodlivinami, které jsou pak příčinou řady našich nemocí. Detoxikace nám může pomoci se těchto škodlivin zbavit.

D

Jaké toxiny nás ohroÏují? Organizmus každého z nás je plný toxinů, které přijímáme vzduchem, stravou, zkrátka kontaktem s okolním světem. Tyto toxiny jsou pak bohužel častou příčinou vzniku nejrůznějších nemocí. Mezi hlavní toxiny zařazujeme chemické látky, karcinogeny, pesticidy, viry, bakterie a plísně, v neposlední řadě pak různé radioaktivní zátěže, jimž musí náš organizmus čelit.

Co nám detoxikace mÛÏe pfiinést? Detoxikační program nám může přinést úlevu od celé řady nejrůznějších onemocnění a chorobných stavů, jakými jsou například bolesti hlavy, migréna, závratě, záněty vedlejších dutin nosních, častá nachlazení či virózy. Detoxikace pomáhá i při zažívacích obtížích, kožních onemocněních,

Poradna

jako jsou akné, ekzémy, abscesy, alergie. Detoxikací ovšem neočišťujeme jenom své tělo, nýbrž i svou mysl, a tak nám detoxikace může pomoci i při problémech s nespavostí, depresích či úzkostech.

Jak pfii detoxikaci postupovat? Existuje mnoho způsobů, jak organizmus zbavit škodlivin, od různých výplachů a koupelí, přes masáže, sauny až po dodržování pravidel správné výživy či speciální detoxikační přípravky. Pro každou detoxikaci je však nezbytné upravit si životosprávu. Jeden z prvních kroků detoxikace by měl být zaměřen na vyčištění tlustého střeva. Tlusté střevo je totiž místem, které poskytuje široký prostor pro bujení různých plísní, které produkují velké množství toxinů. Metod k tomu sloužících je celá řada, někteří lékaři doporučují například pití slané vody spolu s jednoduchými jogínskými cviky (tzv. várisára). Jíst bychom pak měli stravu bohatou na balastní látky a hodně čerstvé zeleniny, což působí na naše střeva pozitivně a docílíme tím toho, že se nám stolice upraví. Dalším z nezbytných kroků sloužících k detoxikaci organizmu je jeho pravidelné prohřívání. Při prohřátí tkání se totiž vý-

razně urychlí metabolizmus a mění se fyzikálně chemické vlastnosti tekutin v buňkách a mezibuněčných prostorách, což vede k odplavení škodlivin z našeho organizmu. Velmi vhodným prostředkem k prohřívání organizmu je sauna či různé koupele. Konzumace chřestu či petržele zase napomáhá vylučovací funkci ledvin. Pro jejich správnou činnost je také nezbytné dodržovat pitný režim. Pít bychom měli asi dva litry tekutin denně, nejlépe pramenitou vodu nebo čaj (zelený čaj maté, kopřivový, z listů břízy nebo heřmánkový). Zelený čaj maté pomáhá rovněž v detoxikační činnosti játrům. Čištění jater směřuje k očistě našeho organizmu od různých pro tělo cizích látek, které se do něho dostávají hlavně z potravy. Prokrvení kůže zase můžeme podpořit masážemi a velmi vhodným nástrojem pro její vyčištění je opět sauna. O tom, že kouření a detoxikace organizmu nejdou dohromady, snad netřeba hovořit. Plíce bychom proto neměli zamořovat škodlivinami způsobenými kouřením, ale naopak bychom měli chodit hodně na procházky, pokud možno někam, kde není ovzduší příliš znečištěné. Inspirovat se můžeme i různými dechovými terapiemi. red

33

PROâ stárneme? S

tárnutí je jev, pro který má porozumění jen málokdo. Jepice žije den, pes i dvě desetiletí, člověk století. Pro želvu možná platí „čím starší, tím lepší“. Stárnou muži rychleji než ženy? Proč některé orgány stárnou rychleji, zatímco jiné vydrží fungovat déle? Jsou pravidla stárnutí dána, nebo je můžeme měnit?

V ãem spoãívá stárnutí? Začneme jednoduchým konstatováním, že stárnutí je postupné zhoršování většiny tělesných funkcí v čase, ubývání fyzických a psychických sil vedoucí k rostoucímu riziku onemocnění a úmrtí. Zdá se, že co stárne pomalu, dožije se vysokého věku, a co stárne rychle, brzy dožije. Ale užívat délku života jako měřítko stárnutí je velmi ošemetné. Vždyť roli zde hraje křehkost, zranitelnost, drsnost okolí, šťastné či nešťastné náhody. Rozdíly ve stárnutí různých druhů mohou být dány i jinými okolnostmi, než je stárnutí samo o sobě. Jinými slovy: délka života ptáka žijícího volně kdesi v křoví bude jiná než délka života ptáka chovaného v zoologické zahradě. Jako měřítko stárnutí neobstojí ani délka života. V posledním století vzrostla délka života ze 48 na více než 75 let. Máme ale jen málo přesných důkazů, že samo neúprosné stárnutí by se v posledních desítkách let zpomalilo. Co jiného tedy k měření průběhu stárnutí máme?

34

Proces stárnutí je tfieba zpomalit Rychlost, s níž pravděpodobnost smrti v dospělosti (od 35. roku) roste s naším věkem, je výborným měřítkem všeobecné rychlosti našeho stárnutí. Rychlost růstu pravděpodobnosti naší smrti se v čase zvětšuje – mění se geometrickou řadou. Není to pravidelný přírůstek každý rok, ale násobek určitým číslem. U 35letého člověka se pravděpodobnost úmrtí zdvojnásobí za osm let, tedy ve věku 43 let, čtyřnásobná bude v 51 letech a osmkrát se zvětší v 59 letech. Podobně se může měřit stárnutí domestikovaných zvířat. Dvojnásobná doba vzrůstu úmrtnosti u myší jsou asi tři měsíce, u octomilky asi de-

set dní. Vezměme si dvě nynější hlavní příčiny smrti – rakovinu a srdeční choroby. Kdyby se zítra vymýtila veškerá rakovina, vzrostla by délka lidského života jen asi o dva roky. Kdybychom zvládli všechny srdeční choroby, získali bychom tři až čtyři roky navíc. Zdolávání jedné choroby po druhé bude mít v budoucnosti stále menší význam. Jedinou nadějí na významné prodloužení života je nový pohled na samotné stárnutí a nalezení způsobu, jak celý tento proces zpomalit. Jak však stárnutí souvisí se zdravotními riziky?

Stárnutí je nejv˘znamnûj‰í rizikov˘ faktor Tvrdíme, že stárnutí je nejvýznamnější rizikový faktor vůbec. Stačí jednoduchý pohled na statistiky, abychom zjistili, že za třicet let života, řekněme mezi 35 až 65 rokem života, vzroste v důsledku stárnutí riziko onemocnění a úmrtí na kardiovaskulární choroby a rakovinu o více než 1000 %. Poměrně malé zvýšení skutečného, tj. biologického věku, výrazně zvýší riziko onemocnění a úmrtí.

Jak se mûfií stárnutí? Stáří, tedy stav organizmu, v současnosti určujeme pouze pomocí tzv. chronologického neboli kalendářního věku. Studujeme-li stárnutí jedince, jde nám o určení reálného stupně zestárnutí a pro tento účel je kalen-

Poradna

Jak prodloužit produktivní věk –

AMINOKYSELINOVÁ TERAPIE

Poradna

ličin, a snahou o to, aby byl soubor testů co nejméně technicky náročný a nezatěžoval zkoumanou osobu. V testovacích souborech se mají užít ty veličiny, kde se předpokládá nejtěsnější vazba na procesy stárnutí. Mezi nejčastěji používané patří následující veličiny: krevní tlak, tepová frekvence, vitální kapacita plic, akomodační schopnost očí, zraková ostrost, práh vnímání vysokých frekvencí zvuku, reakční rychlosti, schopnost soustředění, pružnost a plasticita kůže, cholesterol, triglyceridy, stav intelektu, zejména schopnost koncentrace a analýzy.

Řešením problematiky prodloužení anebo navrácení mládí se zabývá lidstvo téměř od nepaměti. Základním problémem stárnutí organismu je snížená produkce lidského růstového hormonu (HGH oligopeptidů). Moderní chemie a farmacie je schopna je syntetizovat a převést do lékové formy, kterou aplikují specializovaná lékařská pracoviště. Vzniklé moderní „elixíry mládí“ jsou však paradoxně dostupné pro děti s vážnými hormonálními poruchami a jejich aplikace dospělým je doposud doménou utajovaných vědeckých pracovišť. Moderní dietologie se snaží řešit problém podáváním potravních doplňků, které obsahují jednotlivé segmenty HGH olipeptidů (jednoduché aminokyseliny), které lidský organismus biochemicky dále transformuje. Problémem bývá určení vhodného poměru jednotlivých aminokyselin v potravním doplňku (obvykle je to firemní tajemství) a jejich biologická dostupnost a transformovatelnost. Přípravek PM AMINOprogress 120 cps. (PURUS-MEDA, s. r. o.) je české řešení problematiky s podtextem „STOP STÁRNUTÍ ORGANISMU“. Obsahuje vyváženou směs aminokyselin a biokatalyzátorů, která dává možnost zvýšení produkce omlazujících hormonů přirozenou cestou v lidském organismu. 2 až 4 kapsle se užívají před spaním, protože přípravek navíc prohlubuje kvalitu hlubokého osvěžujícího spánku. Přípravek PM AMINOprogress je dostupný bez receptu v lékárnách. Na dobírku jej lze objednat na www.purusmeda.cz nebo na lince 532 192 711. Ing. Jiří Novotný

Mûfiení biologického vûku jako metoda prevence Metodika určování biologického věku má značný teoretický i praktický význam. V budoucnosti lze očekávat další zvyšování zájmu o tuto oblast, který vyplývá z několika dlouholetých trendů společenského vývoje. Ať už se jedná o demografický vývoj a zvyšování počtu příslušníků vyšších věkových kategorií nebo pokrok medicíny a zdravotní uvědomění obyvatel, rostoucí životní úroveň, ekonomická motivace, prevence a autokontrola zdravotního stavu. Bylo by velmi žádoucí, aby i pojišťovny nabízely možnost určování biologického věku jako součást nadstandardní péče, neboť biologický věk je indikátorem obecného rizika onemocnění (a úmrtí) a tato informace by mohla pojišťovnám přispět k racionalizaci stanovení tarifů při uzavírání životních a úrazových pojistek. Každá vyspělá společnost pečuje nejen o nemocné, ale stará se také o preventivní péči. A právě zde je místo pro měření biologického věku, které slouží jako zdroj informací pro prevenci předčasného stárnutí, a tím i pro snížení zdravotních rizik.

pm21

Mgr. Jitka Krátká

INZERCE

dářní věk kritériem nedostatečným. Nevystihuje individuální rozdíly v průběhu stárnutí ani změny v rychlosti procesu provázející stárnutí. Skutečný stupeň reálného individuálního zestárnutí lze však objektivně měřit. Mluvíme o měření biologického věku člověka. Měřítko reálného stupně zestárnutí má význam praktický, a to například tehdy, hledáme-li odpověď na otázku, zda byl běh stárnutí ovlivněn životním prostředím, výživou či životním stylem. Znalost skutečného stupně zestárnutí je důležitá i pro volbu vhodného lékařského přístupu. Celkově je úsilí gerontologů orientováno na nalezení měřítka hodnocení celkové úrovně postupu stárnutí. A tímto měřítkem může takzvaný biologický věk být. Stáří organizmu se nejčastěji kvantifikuje průměrným kalendářním věkem, který v populaci odpovídá průměrnému stavu organizmu daného stáří, nijak však nereflektuje individuální rozdíly mezi jedinci. Biologický věk však umožňuje kvantifikovat skutečné individuální stáří konkrétního člověka. K výpočtu se používají soubory vybraných markerů stáří (vhodných veličin), které popisují co nejúplněji stav organizmu z hlediska stupně zestárnutí. Matematickým zpracováním výsledků měření se pak stanoví biologický věk, který je vyjádřen zpravidla jedním číslem. Toto číslo nejčastěji vyjadřuje biologický věk jako průměrný kalendářní věk v populaci odpovídajících stavu jedince. Spektrum měřených veličin vychází z měření funkceschopnosti fyziologických systémů, z měření biochemických, antropometrických, psychologických a dalších. V gerontologické literatuře nacházíme mnoho desítek testů určených pro biologický věk. V praxi je však nutno hledat kompromis mezi požadavkem, aby baterie testů obsahovala co největší počet testovaných ve-

energie pro život aneb JAK CHYTIT DRUHÝ DECH

Současný životní styl a politická situace vnáší do našeho denního biologického režimu nové nezvyklé negativní elementy. Celá řada z nás se cítí nezvykle unavená, ale buď nemůžeme spát, nebo naopak nečekaně kolabujeme v mdlobách či nečekaně ztrácíme orientaci a paměť. Jsme napadáni častými virózami, nezvyklými alergiemi a výkyvy krevního tlaku. Naše psychika vykazuje neopodstatněný pesimismus a naše sexuální aktivita je blokována depresí. Bolesti krční a bederní páteře či kloubů kolen bez opodstatněného lékařského nálezu jsou naším denním nezvaným hostem. Běžné, doposud osvědčené terapie se míjí účinkem. Aniž možná tušíme, trpíme obávaným syndromem chronické únavy či syndromem „vyhořelého paliva”. Jedním z východisek z bludného kruhu se ukázala česká výživová terapie tixotropním roztokem, směsí ryze přírodních kvazineurotransmiterů a adaptogenů, vyvinutá v kooperaci pracovníků firem PURUS-MEDA, PharmDr. Řádek a hradecké farmaceutické fakulty. Vzniklý přípravek PM21 (pitné ampule) je již k dostání v síti autorizovaných lékáren a internetových obchodů se zdravou výživou. Bližší informace a internetový obchod naleznete na www.purusmeda.cz, na dobírku lze objednat na KA NOVIN lince 532 192 711. rhu

Ing. J. Novotný a kol.

na t

Planeta věda

Pořad České televize Planeta věda se dlouhodobě zabývá problematikou vědeckého výzkumu využitelného v medicíně. Ve spolupráci s Českou televizí vás s nejzajímavějšími z nich seznámíme.

Je Ïivot na venkovû zdravûj‰í? O ãeském venkovû si lidé stále myslí, Ïe právû tam musí b˘t vzduch ãist˘. Jak to ale vypadá se vzduchem na ãesk˘ch vesnicích doopravdy?

V

e Švermově, malé vesnici ve středočeském kraji, která má přibližně 3000 obyvatel, vědci od roku 1998 zkušebně měří, jak velké je znečištění v malých obcích. Výsledky jsou jednoznačné. „Stanice Českého hydrometeorologického ústavu skutečně vykazuje dlouhodobě nejvyšší hodnoty v případě oxidu siřičitého, suspendovaných částic a v rámci našeho měření jsme prokázali, že jsou zde i zvýšené hodnoty polycyklických aromatických uhlovodíků,“ říká Bohumil Kotlík ze Státního zdravotního ústavu (SZÚ). Vesnic tohoto typu a této velikosti je v České republice okolo pěti tisíc. V počtu vesnic jsme ostatně evropským unikátem. Žije v nich čtyři a půl milionu lidí, což je přibližně polovina obyvatel ČR. „Pokud si uvědomíme, že v těchto malých obcích žije čtyři a půl milionu lidí, tak třeba z hlediska nádorových onemocnění přibude jen v důsledku znečištění ovzduší několik set nových případů ročně,“ říká Helena Kazmarová ze SZÚ. Jaké jsou

36

tedy vlastně mezi vesnicí a městem rozdíly z hlediska nebezpečí smogu? Dá se hovořit o vesnickém smogu? A jestliže ano, co ho především způsobuje?

Ovzdu‰í si vesniãané niãí sami Před 17 lety, v roce 1989 se na severu Čech vytvořila inverze po dobu téměř dvou týdnů, některé měřicí stanice dokonce nestačily škodliviny měřit. Na velká severočeská města se proto po revoluci soustředila pozornost, jenže inverze a s ní nebezpečný smog může nastat i v malé vesničce v údolí. „Problém s malými sídly spočívá v tom, že takříkajíc propadají sítem, které tvoří státní imisní síť monitoringu, protože nemůžeme mít monitorovací stanici v každém malém sídle. Bylo totiž zjištěno, že i v těchto sídlech mohou být problémy s emisní zátěží obyvatel srovnatelné s úrovní, která je v leckterých průmyslových centrech,“ tvrdí Josef Keder z Českého hydrometeorologického ústavu. I na zdánli-

vě zdravé vsi tak podle něho může člověk dýchat látky zdraví nebezpečné. „Lze tvrdit, že nejcitlivějšími skupinami obyvatel, kteří jsou ti první na řadě, když se začnou projevovat některé škodlivé látky, jsou malé děti, potom lidé, kteří trpí nějakým chronickým onemocněním, a nakonec lidé starší, jejichž organizmus nemá tolik síly bránit se vnějším vlivům,“ upozorňuje Helena Kazmarová ze SZÚ a dodává, že na vytvoření místního vesnického smogu přitom stačí dva tři bezohlední lidé. Spektrum škodlivin je totiž široké. Lidé na malých obcích často hodí do kamen i věci, které tam v žádném případě nepatří. Stačí třeba jenom nalakované dřevo a do vzduchu uniknou látky, které mohou lidem v okolí ublížit. Příčinou znečištění tak v těchto případech nejsou bezohlední průmysloví giganti, ale sami obyvatelé. „Při spalování pevných i kapalných fosilních paliv můžeme dostat do ovzduší z lokálních topenišť malého výkonu řadu nežádoucích látek. Z těch

Vûda

nejvýznamnějších je to oxid uhelnatý, oxidy dusíku, oxidy síry a řada organických látek, které můžeme rozdělit nebo zařadit mezi mutagenní, karcinogenní anebo jinak škodlivé,“ říká Petr Buryan z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, podle něhož důvody, proč se lidé takto chovají, jsou často ekonomické povahy. Lidé si přitom neuvědomují, že ve starých kamnech se palivo spaluje nedokonale, neboť má malý přístup vzduchu, a hoří tak při nízkých teplotách. Množství škodlivin, které z komína uniká, je proto podstatně vyšší, než kdyby se stejné palivo spalovalo v moderním zařízení nebo ve velkých průmyslových kotelnách. „Lokální topeniště jsou bohužel konstruována tak, že tam máme poměrně nízkou teplotu proti těm průmyslovým zdrojům – dosahujeme tam při zahořívání řekněme 400–500 °C. Teplota plynů vstupujících do komína a opouštějících komín do životního prostředí je řádově 200 °C. Pro dokonalé spalování například oxidu uhelnatého a dalších organických látek by byly zapotřebí teploty řádově o několik set stupňů vyšší. Problém nespočívá ale jenom ve způsobu spalování. Řada lidí hází do kamen prostě všechno, co hoří. Do okolní atmosféry pak zbytečně unikají další toxické látky,“ tvrdí Petr Buryan a Bohumil Kotlík ho doplňuje: „Lidi chápou spoustu typů odpadů ne jako odpad, ale jako zdroj energie. Typickým příkladem jsou dřevní hmoty ať už z bouraček nebo z domácnosti, které jsou velice často lakované, impregnované, barvené, takže při spalování se do ovzduší dostávají nejenom další organické sloučeniny, ale z pigmentů barev i toxické prvky.“ Podle odborníků přitom nemusíme zdaleka spalovat kilogramy odpadu, abychom znečistili ovzduší. Do životního prostředí se promítne každá plastová láhev, která místo v odpovídajícím kontejneru skončí v domácích kamnech. „Spálíme-li jednu láhev z polyetylenu nebo z polypropylenu nebo nějaký obal z těchto látek, můžeme říci, že ten výstup do ovzduší se pohybuje řádově v miligramech až desítkách miligramů. A jestliže se to dostává do dýchací zóny obyvatel, kteří žijí v blízkosti tohoto lo-

Vûda

„Lidi chápou spoustu typů odpadů ne jako odpad, ale jako zdroj energie," tvrdí Bohumil Kotlík. kálního topeniště, které vypouští do ovzduší tyto znečišťující látky, samozřejmě, že se to musí na jejich životním prostředí nějak promítnout,“ doplňuje Petr Buryan.

Na soukromé zneãi‰Èovatele je zákon krátk˘ Zatímco množství škodlivin, které do okolního ovzduší smějí vypouštět průmyslové podniky, je omezováno čím dál přísnějšími limity, na soukromé osoby jsou veškeré zákony krátké. To, že se kouř rozptýlí do širokého okolí, nehraje žádnou roli. Na vlastním pozemku můžete pálit, cokoli se vám zachce. „Náš zákon o ochraně ovzduší ani žádný jiný zákon v naší republice neumožňuje vstup na soukromý pozemek za účelem kontroly toho, jakým způsobem doma vytápíme, takže opravdu není možné tyto malé zdroje kontrolovat. Tyto malé zdroje jako jediné v ČR nemají emisní limity a jsou vlastně

z tohoto důvodu úplně mimo kontrolu,“ říká Jiří Morávek z ministerstva životního prostředí. Jejich podíl na celkovém znečištění ovzduší přitom zdaleka není zanedbatelný. V některých oblastech hravě předčí i dopravu nebo průmysl. „Jednoznačně platí, že u toho problému, který je v současné době z pohledu kvality ovzduší největší, tedy u jemných, prachových částic – tak tady vytápění domácností je asi dvakrát významnější než velká energetika,“ tvrdí Jiří Morávek a dodává: „Stačí 2–3 rodinné domy v celé obci, která často leží v dolíku, a můžete pozorovat ten oblak smogu, který znepříjemňuje život lidem, kteří tam žijí.“

Biopaliva nejsou fie‰ením Ministerstvo životního prostředí doufá, že situaci změní informační kampaň mezi veřejností a finanční dotace, které by lidem částečně hradily nákup nových kvalitnějších kotlů. Z pohledu čistoty ovzduší se ale jako nejšetrnější palivo stále jeví zemní plyn. Ten se při dokonalém spalování rozkládá pouze na vodu a oxid uhličitý. Například biomasa představuje podle některých výzkumů zátěž daleko výraznější. „Řada z nás si myslí, že když budeme používat místo fosilních paliv jako alternativní zdroje biopaliva, že nastane podstatné zlepšení životního prostředí. Naše výsledky tomu však nenapovídají. Když totiž proměříme emise z lokálních topenišť, kde je spalováno dřevo a srovnáme to s topeništi, kde jsou spalovány brikety z pilin nebo jiná alternativní paliva, tak zjišťujeme, že obsahy oxidu uhelnatého, aldehydů, fenolů nebo polyaromatických látek jsou v koncentračních hladinách blízkých hnědému uhlí, a v několika parametrech dokonce emise ze dřeva a z produktů jeho zpracování jsou dokonce vyšší a méně příznivé životnímu prostředí než samotné hnědé uhlí,“ tvrdí Petr Buryan. Řešení budoucnosti vidí vědci ve vodíku. I ten by se ale musel vyrábět ekologicky šetrným způsobem, to znamená bez využití neobnovitelných zdrojů energie. Česká televize, Planeta věda, redakčně upraveno

37

Oãkování proti tetanu

T

etanus je infekční onemocnění způsobené bakterií Clostridium tetani, která bývá součástí normální flóry zažívacího traktu zvířat i lidí. Bakterie se výkaly dostává do půdy, kde může přežívat i několik desítek let. Lidé se infikují ranou, která je obvykle hluboká, i když často zároveň nepatrná, způsobenou hřebíkem, třískou nebo jinými řeznými předměty kontaminovanými touto bakterií.

Projevy a prÛbûh nemoci Bakterie tetanu začne v infikované ráně produkovat toxin, který se pevně naváže na nervovou tkáň. Výsledkem je zvýšené napětí ve svalech, které po čase vyústí v celkové křeče. Další toxin, který bakterie produkuje, postihuje srdce. Inkubační doba je zpravidla 3–30 dní. Po jejím uplynutí si začne nemocný stěžovat na potíže při otvírání úst, které jsou vyvolány právě zvýšeným napětím žvýkacích svalů. V této fázi nemocný člověk obvykle nemívá žádné jiné obtíže ani teplotu. Postupně se ale zvýšené napětí rozšiřuje i na ostatní svaly a dochází k rozvoji celkových křečí, během nichž se může nemocný udusit. V této fázi léčby musejí za pacienta dýchat přístroje. Ale ani tento způsob léčby nevede k významnému snížení úmrtnosti a polovina nemocných svému onemocnění podlehne. Příčinou smrti je dnes většinou selhání srdce na základě poruchy jeho

rytmu či jiné komplikace související s poškozením cévního systému. K onemocnění novorozenců tetanem u nás nedochází, protože v naší zemi je uzákoněn porod v nemocnici. K nakažení novorozence dochází pouze tehdy, kdy je bakterie zanesena do pupečníku během porodu, který probíhá např. na poli, hliněné podlaze apod. Úmrtnost u novorozenců je 100%. Další, u nás se nevyskytující formou tetanu (díky uzákoněnému umělému přerušení těhotenství) je jeho gynekologická podoba. Onemocnění postihuje ženy po kriminálním potratu mimo nemocnici, při kterém může dojít k infekci dělohy. Úmrtnost v těchto případech je velmi vysoká.

Jak probíhá oãkování? Základní očkování se v České republice provádí v dětství nejčastěji vícesložkovými vakcínami (zpravidla společně proti zá-

škrtu, dávivému kašli a hemofilovým nákazám typu B). Vakcinační složka proti tetanu je tvořena velmi malým množstvím toxinu zbaveného toxických vlastností – tzv. anatoxinu, který je navázán na minerální nosič (nejčastěji hydroxid hlinitý). Úplná ochrana vůči tetanu je dosažena podáním tří základních vakcinačních dávek v tomto pořadí: první dávka mezi 9. až 12. týdnem věku dítěte (tj. ve třetím měsíci), druhá dávka ke konci 4. až 5. měsíce (tj. po 4–8 týdnech) a třetí dávka je podána po dalších 4–8 týdnech od podání druhé dávky. První tři dávky představují základní očkování, které zajistí vysokou ochranu každého očkovaného dítěte. Vzhledem k tomu, že je třeba dosáhnout i dlouhodobé ochrany, provádí se tzv. posilující očkování podáním dalších dávek. První dvě posilovací dávky se aplikují v dětství ještě v kombinaci s dalším očkováním, tj. v kom-

binované vakcíně proti tetanu, záškrtu, dávivému kašli a případně dalším infekčním chorobám. Takové očkování se provádí u dětí ve věku 18 až 20 měsíců a v 5. roce. Následující posilovací očkování probíhá ve 14. roce, kdy se může podat buď monovakcína určená jen k očkování proti tetanu, nebo případně odpovídající kombinované vakcíny (například společně s vakcínou proti záškrtu) určené k očkování dospělých osob. Vzhledem k tomu, že toto očkování neposkytuje celoživotní ochranu u všech očkovaných osob (to ostatně platí pro všechna očkování), bylo klinicky ověřeno, že je třeba opětovně očkovat každých 10–15 let podáním jediné posilující dávky vakcíny proti tetanu. Tím je zajištěna dostatečná dlouhodobá ochrana před případnou závažnou nákazou tetanem při jakémkoli poranění. V případě, že se očkuje osoba, která v dětství nebyla očkována nebo její očkování proti tetanu není aktuálně platné (byla přerušena série posilovacích očkování každých 10–15 let), pak se očkování proti tetanu provádí od počátku. V takovém případě se základní očkování realizuje podobně jako u dětí pomocí tří dávek, zpravidla monovakcíny, které se však podávají v jiném časovém schématu, tj. druhá dávka se podá po 6 týdnech a třetí dávka po 6 měsících po podání druhé dávky. Následně se očkuje opět každých 10–15 let.

Z D R O J : W W W . V A K C I N Y. N E T

38

Prevence

Vedle preventivního očkování existuje tzv. profylaktické, které se provádí u osob, které se poranily a existuje u nich možné riziko přenosu této nákazy. Toto profylaktické očkování se provádí jen u těch osob, které byly buď nedostatečně očkovány v minulosti, nebo platnost jejichž očkování vůči tetanu již vypršela (tj. byly očkovány před více než 15 lety). V takovýchto případech se provádí očkování od počátku, tj. základní očkování se třemi dávkami. U nás však kromě toho existuje legislativně vázané profylaktické očkování i u těch osob, které byly očkovány před více než 5 lety a je u nich toto očkování stále platné. Těmto lidem se v rizikových případech podává jedna dávka vakcíny proti tetanu.

Oãkování proti tetanu je bezpeãné Očkování proti tetanu patří mezi bezpečná a velmi dobře snášená. Vznik nežádoucích účinků je samozřejmě závislý na typu vakcíny, tj. zda se apli-

Bakterie tetanu

kuje pouze monovakcína nebo kombinovaná vakcína s více vakcinačními složkami i proti dalším infekčním chorobám. Zpravidla bývá podobně jako u jiného očkování pozorován vznik mírných lokálních nežádoucích účinků: zarudnutí, otok a bolest v místě vpichu, které samovolně a poměrně rychle odezní. V ojedinělých případech se mohou po očkování objevit celkové reakce závažnějšího charakteru, jako je např. horečka vyšší než 40 °C, u dítěte neutišitelný pláč přetrvávající déle než tři hodiny, křeče, snížení krevního tlaku, neu-

rologické potíže, alergické reakce apod. Následky takovýchto nežádoucích účinků nejsou většinou žádné a lze jim obvykle předejít správným posouzením zdravotního stavu před očkováním. Četnost nežádoucích účinků stoupá s věkem očkované osoby, proto se někdy stává, že očkování je v dětství tou samou osobou snášeno významně lépe než v dospělosti. Posilovací očkování prováděné (každých 10–15 let) s monovakcínou proti tetanu bývá natolik bezpečné, že tuto očkovací látku lze podávat v odůvodněných případech i v době těho-

tenství. Dokonce v rozvojových zemích, kde existuje riziko tzv. novorozeneckého tetanu, tj. nákaza přenesená z matky na novorozence při porodu, bylo světovou zdravotnickou organizací vyhlášeno doporučené očkování proti tetanu u těhotných žen. V našich podmínkách se však přistupuje k očkování v těhotenství obezřetněji a opatrněji, proto se vždy posuzuje vhodnost tohoto očkování individuálně. Preventivní očkování proti tetanu patří mezi celoplošná pravidelná očkování, která jsou hrazena státem. Naopak profylaktické očkování proti tetanu je hrazeno zdravotními pojišťovnami jako tzv. zvláštní očkování. Jen v ojedinělých případech si vakcíny hradí rodiče nebo očkovanci sami, a to tehdy, vyžadují-li takovou vakcínu, která je nad rámec standardního očkování (např. vícesložková vakcína pro dětské očkování nebo očkování před cestou do zahraničí). Více informací o očkování získáte na www.vakciny.net. RNDr. Marek Petráš

INZERCE

P R O T I K L Í · Ë O V É E N C E FA L I T I D ù J S M E N E J V ù T · Í Z A M ù S T N A N E C K O U P O J I · Ë O V N O U V â R

LIDÉ NÁS ZNAJÍ

Jezdíte na kole? Sbíráte houby? Chodíte po horách, rybařit nebo jen tak do přírody? PAK URâITù NEZAPOME≈TE NA OâKOVÁNÍ! ZDRAVOTNÍ POJI·ËOVNA MINISTERSTVA VNITRA âR poskytuje sv˘m klientÛm pfiíspûvek v hodnotû 500 Kã na oãkování proti KLÍ·ËOVÉ ENCEFALITIDù. V roce 2005 klí‰Èovou encefalitidou onemocnûlo v âeské republice témûfi 650 lidí a v souvislosti s infekcí zemfieli 3 lidé. Doposud nejsou známé léky pfiímo proti klí‰Èové encefalitidû. Klí‰Èata se vyskytují ve vlhkém a teplém prostfiedí od jara aÏ do podzimu. Pfiíspûvek je poskytován na 2. a 3. dávku + revakcinaci. Pfiíspûvek je moÏno ãerpat v rámci jednotliv˘ch balíãkÛ. O podmínkách se pfiedem informujte. Zmûna nabídky vyhrazena.

infolinka: 844 121 121

infomail: [email protected]

internet: www.zpmvcr.cz

R

evmatologický ústav v Praze dnes představuje nejdůležitější instituci zabývající se revmatickými onemocněními v České republice. Za dobu své více než padesátileté existence si však vydobyl i pověst mezinárodně uznávaného centra v oblasti revmatologie.

Historie Revmatologický ústav byl zřízen dekretem ministerstva zdravotnictví v roce 1952 pod názvem Výzkumný ústav chorob revmatických. Založení ústavu mělo klíčovou roli pro rozvoj celého oboru revmatologie v tehdejším Československu. Právě v této době se totiž revmatologie definovala jako samostatný obor, když se ustavila jako samostatná disciplína v rámci vnitřního lékařství a vymezila se tak oproti fyziatrii a balneologii, z jejichž kořenů vzešla. Hned od počátku se stal Revmatologický ústav mezinárodně uznávaným centrem, v němž přednášely přední osobnosti světové vědy, včetně jedno-

ho nositele Nobelovy ceny. Velkým přínosem pro činnost ústavu bylo na začátku osmdesátých let vybudování druhé budovy. Podstatně se tak zlepšily podmínky pro další rozvoj specializovaných laboratoří i ambulantního oddělení. Rok 1989 přinesl převratné změny i pro Revmatologický ústav. V první polovině devadesátých let byla rekonstruována lůžková část ústavu a následovalo dovybavování ústavu moderní výpočetní technikou.

Dnes si klade Revmatologický ústav za cíl především poskytování vysoce specializované služby v oboru revmatologie a rehabilitace a působit jako superkonciliární zařízení pro celou Českou republiku. Součástí poslání ústavu je i spolupráce se špičkovými revmatologickými klinikami v Evropě a USA.

Klinické oddûlení Klinické oddělení Revmatologického ústavu poskytuje lůžkovou i ambulantní péči. V roce 2005 bylo na lůžkové oddělení ústavu přijato celkem 937 pacientů, kteří jsou do ústavu přijímáni jednak z důvodů diagnostických (pacienti, jejichž stav nedovoluje vyšetření ambulantní), jednak z důvodů léčebných. Výjimečně jsou k pobytu na lůžku přijímáni i pacienti z důvodů rehabilitačních. Bezmála 70 % z celkového počtu hospitalizovaných pacientů bylo v ústavu v roce 2005 hospitalizováno již poněkolikáté, což je způsobeno jednak chronicitou většiny zánětlivých revmatických

Revmatologick˘ 40

Profil instituce

onemocnění, jednak pak nemožností realizovat plánované kontroly ambulantně u pacientů se vzdáleným bydlištěm. Spádovou oblastí Revmatologického ústavu je totiž celá republika. Lůžka ústavu byla v roce 2005 vytížena z bezmála z 90 %, což potvrzuje narůstající trend vytíženosti lůžkové části ústavu v posledních letech. Lůžkové oddělení zahrnuje 54 lůžek v 19 pokojích, z nichž tři jsou čtyřlůžkové, deset třílůžkových a šest dvoulůžkových. Všechny pokoje jsou vybaveny vlastním klozetem a sprchovým koutem. Na oddělení je rovněž jedna koupelna používaná zejména pro hygienickou péči o imobilní pacienty. Činnost lůžkového oddělení Revmatologického ústavu zajišťovalo v roce 2005 dvanáct lékařů, z nichž deset pracovalo současně i na ambulanci, jejíž provoz je druhou podstatnou složkou klinického oddělení. V revmatologické ambulanci bylo v roce 2005 provedeno celkem 56 613 ošetření, na nichž se podílelo 27 lékařů.

Oddûlení rehabilitace Nedílnou součástí Revmatologického ústavu je rehabilitační oddělení. V roce 2005 zde 24 zaměstnanců provedlo více než 120 tisíc výkonů. Rehabilitační oddělení je vybaveno vanou pro podvodní masáže, vanou pro celkovou vířivou vodní masáž, třemi vířivkami a dvěmi vanami pro perličkové koupele. Toto oddělení má k dispozici též bazén se zvedacím dnem. Rehabilitační oddělení zajišťuje péči jak pro ambulantní, tak pro hospitalizované pacienty, a to ať už elektroléčbou, vodoléčbou, světloléčbou či magnetoterapií.

V˘zkumná ãinnost ústavu Významnou součást pracovní náplně ústavu tvoří výzkumná činnost. Na té dnes Revmatologický ústav spolupracuje s řadou domácích i zahraničních pracovišť. Spolupráce probíhá nejen nad faktickými problémy, ale spočívá i v dlouhodobých po-

bytech vědeckých pracovníků na předních evropských pracovištích. Revmatologický ústav se také podílí na evropském projektu AUTOCURE, který je podporován grantem Evropské unie. Větší část výzkumu revmatologického ústavu zahrnuje klinický aplikovaný výzkum, menší, ale rozrůstající část, zahrnuje bazální výzkum, snažící se postihnout základní patofyziologické procesy zánětlivých autoimunitních onemocnění. V rámci výzkumné činnosti ústavu se daří rozvíjet například i metody molekulární biologie, což nalézá odezvu i v zahraničí. Roce 2005 se tak pracovníci oddělení molekulární biologie zúčastnili i dvou prestižních vědeckých kongresů v zahraničí a v obou případech byla jejich odborná sdělení vybrána k ústní prezentaci, přičemž v jednom případě získal jejich příspěvek i nejvyšší bodové ohodnocení. na základě Výroční zprávy Revmatologického ústavu zpracoval jp

ústav Profil instituce

41

Bechtûrevova nemoc

N

eohebnost páteře doprovázená krutými bolestmi, to jsou nejznámější projevy tzv. Bechtěrevovy nemoci, kterou trpělo i mnoho slavných osobností.

Co je to Bechtûrevova nemoc? Ankylozující spondylitida, u nás často nazývaná podle ruského neurologa žijícího na přelomu 19. a 20. století Bechtěrevova nemoc, je chronické onemocnění způsobující neinfekční zánět páteře (spondylitida) vedoucí ke srůstům jednotlivých obratlů a následně k omezení hybnosti páteře (ankylóza). Tato choroba se spolu s psoriatickou artritidou (kloubní zánět při onemocnění lupénkou), artritidou doprovázející idiopatické střevní záněty (Crohnova nemoc, ulcerózní kolitida) a poinfekční reaktivní artritidou řadí do skupiny spondylartritid – zánětlivých onemocnění charakterizovaných postižením páteře a dalších kloubů. Tato onemocnění vznikají u jedinců s dědičnými předpoklady působením faktorů vnějšího prostředí, avšak přesné příčiny, které tato onemocnění vyvolávají, zatím známy nejsou. Ankylozující spondylitida je poměrně vzácná, postihuje jen asi 0,5 % populace, ale odhady jsou zřejmě podhodnocené, protože tato choroba bývá diagnostikována s mnohaletým zpožděním a, zvláště při mírnějším průběhu, nemusí být odhalena vůbec. Onemocnění se projevuje nejčastěji u mladých mužů, může však postihovat také ženy a děti.

Jak se nemoc projevuje? Pro ankylozující spondylitidu je typická přítomnost tzv. zánětlivé bolesti zad s charakte-

42

Pacient postižený Bechtěrevovou nemocí rem odlišným od tzv. mechanické bolesti zad, která je mnohem častější. Zánětlivá bolest zad se objevuje u mladších osob, obvykle začíná plíživě a je dlouhodobá. Obtíže bývají nejhorší v noci a časně ráno, zlepšují se při pohybu a zhoršují v klidu. Často je přítomna ranní ztuhlost. Onemocnění může být provázeno i celkovými příznaky, jako jsou únava, zvýšená teplota a hubnutí. Zánět při ankylozující spondylitidě postihuje především křížobederní (sakroiliakální) skloubení a bederní páteř, odkud dále postupuje do dalších částí páteře. Dochází ke zvápenatění vazů a k novotvorbě kosti, což v některých případech vede ke vzniku zcela neohebné tzv. bambusové páteře. Onemocnění může kromě páteře postihovat i jiné klouby, především kyčle, kolena, kotníky a ramena a u některých nemocných je postižení periferních kloubů výraznější než postižení páteře. Ankylozující spondylitida poměrně často způsobuje záněty očí a vzácněji postihuje i plíce a srdce.

Rentgenový snímek nemocné páteře

PrÛbûh vy‰etfiení Pro ankylozující spondylitidu neexistuje žádné specifické vyšetření, které by tuto nemoc jednoznačně potvrdilo nebo vyvrátilo. Proto je diagnóza onemocnění založena na kombinaci klinických projevů a výsledků laboratorních a zobrazovacích vyšetření. Lékař při fyzikálním vyšetření pátrá především po přítomnosti zánětu vkřížobederních adalších kloubech azjišťuje případné omezení hybnosti páteře. V krvi většiny nemocných je zjištěna přítomnost genetického markeru onemocnění – antigenu HLA B27 a výsledky charakteristické pro přítomnost zánětu v organizmu (např. zvýšená sedimentace). Kprůkazu typických změn na páteři a kloubech obvykle slouží rentgenové vyšetření, ale v časných stadiích onemocnění může být indikováno vyšetření jinými zobrazovacími metodami (např. magnetická rezonance), které zánětlivé změny odhalí dříve než rentgen.

Léãba Ankylozující spondylitida může u některých nemocných

probíhat poměrně nevinně a u jiných velmi závažně a podle toho se také liší léčba v jednotlivých případech. V každém případě by měl léčbu řídit odborný lékař, tj. revmatolog. Velice důležité je včasné určení správné diagnózy, které dovolí zahájení léčby, dříve než dojde k nevratnému postižení pohybového aparátu. Základem terapie jsou vždy režimová opatření a pravidelné cvičení, případně rehabilitace. K úlevě od bolestí a k potlačení zánětu slouží nesteroidní antirevmatika jako např. Ibuprofen, Diclofenac a další. Zvláště při postižení periferních kloubů (kloubů mimo oblast páteře) bývá užíván Sulfasalazin nebo jiné léky ovlivňující imunitní systém. Ankylozující spondylitida není infekční onemocnění, proto se v léčbě neužívají antibiotika, a na rozdíl od jiných autoimunitních onemocnění ani kortikosteroidy. V indikovaných případech jsou nemocní léčeni biologickými léky. Deformity páteře a poškození kloubů někdy vyžadují operativní řešení. Stejně jako u jiných chronických onemocnění je i pro nemocné s ankylozující spondylitidou důležitá psychosociální podpora poskytovaná v České Republice například Klubem bechtěreviků. Jak již bylo zmíněno, není příčina ankylozující spondylitidy známa, a proto ani nevíme, jak onemocnění předcházet. Vzhledem k dědičné predispozici je nutné na tuto nemoc myslet především u příbuzných postižených jedinců. Nejdůležitější je zjistit přítomnost zánětu včas, protože správná a včasná léčba může zabránit progresi onemocnění a rozvoji komplikací. Další informace o ankylozující spondylitidě jsou dostupné na internetových stránkách www.revmainfo.cz. MUDr. Heřman Mann

Diagnóza

Ofie‰ák královsk˘ Lidové názvy: vlašský ořech, křapák

PÛvod a v˘skyt: Statný strom, vyskytující se v horských lesích od Balkánu až po Himaláj. U nás se hojně pěstuje.

Sbíraná droga: list – Folium juglandis, oplodí – Pericarpium juglandis

âas a zpÛsob sbûru: Listy bez řapíků se sbírají v červnu a rychle se suší v silném průvanu teplotou nepřesahující 40 °C. Pomalým sušením totiž droga hnědne a znehodnocuje se. Zelená část oplodí se sbírá krátce před dozráním a suší se podobě jako listy. Drogy se uchovávají v papírových pytlích. Nejdůležitější obsahové složky: Droga obsahuje třísloviny (mucitaniny), hořčinu juglon, vitamin C, silici a flovonoidy.

Praktické vyuÏití: Užívá se při chronických střevních katarech, snižuje hladinu cukru v krvi a zastavuje krvácení. Základní aplikační formou je nálev. Je vhodný do koupelí při svědivých ekzémech, omrzlinách, k posilujícím koupelím se užívá odvar. Významný je i pro kosmetiku, kde se využívá barvících vlastností látky zvané juglon. Výtažek se přidává do opalovacích krémů a olejů nebo se jím barví vlasy, aby bylo dosaženo krásných hnědých odstínů. S úspěchem se používá též proti vypadávání vlasů. z knihy Příroda léčí vydané nakladatelstvím Granit

âeleì: Ořešákovité Juglandaceae

Juglans regia Zelená lékárna

43

Bolestivá Projevy bolestivé menstruace Bolest se většinou objevuje krátce před začátkem menstruace a přetrvává do třetího dne. Její příčinou je porucha odtoku krve a intenzivní stahy děložní svaloviny, bolest přitom může být buď tupá, ostrá, pulzující či po určitou dobu setrvalá. Dalšími doprovodnými projevy těchto obtíží jsou bolesti zad nebo hlavy, nechutenství, nucení na zvracení či přímo zvracení. Lékaři rozlišují dysmenoreu primární, která se objevuje zejména u mladých dívek a je způsobena nejen biologickými mechanizmy, ale i psychickou složkou. Velkou roli zde hraje výchova dívky, domácí zázemí či harmoničnost pracovního kolektivu. Často se přidružuje i tzv. premenstruační syndrom, kdy se bolesti objevují již několik dní před začátkem krvácení. Všechny obtíže většinou vymizí s prvním vaginálním porodem či sňatkem.

44

Menstruace doprovázená bolestí v podbfii‰ku se odbornû naz˘vá dysmenorea. AlespoÀ jednou za Ïivot se s ní setká 30–50 % Ïen. Primární dysmenorea je v mladém věku poměrně častá a je to tzv. funkční porucha – to znamená, že její přítomnost nesvědčí pro závažné onemocnění či poruchu orgánů. Naopak sekundární dysmenorea, objevující se spíše u starších žen (v odborných textech se uvádí nejdříve po 30. roce věku), vzniká v důsledku různých organických změn na orgánech v malé pánvi. Změny jsou zapříčiněny

buď stárnutím, nebo chorobami. Mezi ty nejčastější chorobné stavy, projevující se menstruační bolestí, patří děložní myomy, endometrióza či polypy děložní sliznice. Často ji také doprovází bolestivost při pohlavním styku (odborně dyspareunie).

Jak probíhá léãba? Léčba menstruačních bolestí v mladém věku začíná u opatře-

ní směřovaných k pozitivnímu vyladění celého organizmu mladé ženy včetně její psychické kondice. Farmakologická léčba zde samozřejmě hraje roli, ale nemusí být vždy na prvním místě. Pro zmírnění potíží je vhodné upravit si denní režim se správným rozložením práce, odpočinku a sportu, pokusit se lépe vyrovnávat se stresovou zátěží všedního dne a nepřistupovat k menstruaci s očekáváním bolestí a nepříjemných pocitů, protože ty tak lze přivolat. Existuje i spektrum rehabilitačních cviků, které příznivě ovlivňují bolestivé projevy menstruace. V období obtíží je možné užívat léky tlumící bolest, léky s protikřečovým působením či léky příznivě ovlivňující psychiku. Dnes jsou k dispozici moderní léky s prodlouženým působením na 24 hodin a přitom s minimem vedlejších účinků. Dobrým prostředkem k potlačení primární dysmenorey je hormonální antikoncep-

Diagnóza

ce, protože zabraňuje ovulaci a brání cyklickým hormonálním změnám, které se na rozvoji bolestí zřejmě podílejí. Účinek této léčby navíc často trvá ještě i několik měsíců po vysazení. Pro pacientky z jakýchkoli důvodů odmítající hormonální antikoncepci jsou k dispozici speciální léky blokující syntézu prostaglandinů. Stačí je podat nejpozději tři dny před začátkem menstruace a bolest by se neměla objevit. Sekundární dysmenorea se léčí odstraněním příčin, které ji vyvolávají. Většinou to znamená chirurgickou operaci – odstranění slizničních polypů, vyjmutí jednotlivých myomů, zrušení ložisek endometriózy,

dech, kdy jsou obtíže opravdu velké a pokud žena s takovým postupem souhlasí, je možné přistoupit i k tzv. radikální operaci – odejmutí celé dělohy.

Nebát se svûfiit lékafii

rozrušení pánevních srůstů. Tyto zákroky je možné většinou provádět z malého přístupu (la-

paroskopicky, hystreroskopicky), a tak se nijak kosmeticky neprojeví. V některých přípa-

Každá žena pociťující během menstruace bolesti by měla navštívit ordinaci svého gynekologa a svěřit se mu s tímto problémem. Zejména je-li starší třiceti let či pociťuje-li navíc bolesti při pohlavním styku. Existuje zde totiž riziko zanedbání choroby v malé pánvi. Lékař disponuje léčebnými možnostmi, které by její problém měly zcela vyřešit. MUDr. Jiří Náhlovský

INZERCE

menstruace

Diagnóza

45

Rozedma plic R

ozedma plic je označení pro plicní emfyzém. Ten je řazen do onemocnění, které se nazývá chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN). Z tohoto názvu je patrné, že pro tuto chorobu je typické zúžení (obstrukce) dýchacích cest a zároveň při rozedmě dochází k destrukci plicních sklípků. Jde o změny, které jsou trvalé, nezvratné a léčba je zaměřena především na zpomalení další progrese onemocnění.

Pfiíãiny onemocnûní Chronickou obstrukční chorobou plicní trpí v České republice kolem 7,5 % obyvatel, tj. přibližně 750 000 osob. Zastoupení mužů je 2–3x vyšší než žen. Mezi hlavní příčiny rozedmy plic patří dlouhodobé kouření tabáku, především cigaret, rozedmou onemocní asi 15 % těchto kuřáků. Další závažnou příčinou jsou infekční onemocnění průdušek, které bývají především u kuřáků poměrně časté. Jsou jednak příčinou, která v průběhu let vede až k rozvoji rozedmy plic a jednak pak další opakované záněty dolních dýchacích cest situaci zhoršují. Vzácnou příčinou může u některých pacientů být nedostatek bílkoviny zvané alfa 1

46

antitrypsin. Její deficit vede k rozvoji plicního emfyzému již v mladém a středním věku, protože je porušen obranný mechanizmus dýchacích cest při opakovaných zánětech. Znečištění životního prostředí a ovzduší má podřadnou úlohu při rozvoji CHOPN.

Pfiíznaky onemocnûní Mezi typické příznaky onemocnění patří dušnost, která je zpočátku přítomna jen při námaze. Postupem času a zhoršováním choroby se dušnost dostaví při menší zátěži, až je vnímána i při běžné činnosti. Dalším pří-

Hlavní známky rozedmy plic: snížená plicní kresba, zvýšená transparence plicního parenchymu, níže uložená bránice.

znakem, který pacienti ani příliš nepozorují, je tzv. kuřácký kašel, zvláště po ránu spojený s vykašláváním hlenů. Jde o projev chronického zánětu průdušek. Při nachlazení a akutní infekci je kašel výraznější a i vykašlávání zabarvených hlenů je hojnější. Pro rozedmu plic je typické, že příznaky se velmi pozvolna vyvíjejí a zhoršují. Pacient se během let adaptuje na omezení své fyzické výkonnosti a mnohdy si ani neuvědomuje závažnost svého stavu. V pokročilém stadiu onemocnění je pro některé pacienty i příjem potravy namáhavý a vysilující. Proto omezují příjem stravy a dochází tak k poklesu hmotnosti a úbytku svalové síly. Výsledkem je pak dušnost i při minimální zátěži. Tím se vytváří začarovaný kruh. Jednou z vážných komplikací v průběhu onemocnění je situace, kdy dojde k prasknutí buly a vznikne tzv. pneumotorax. Jde o splasknutí plíce a nahromadění vzduchu v hrudníku. Zavedením drenu dojde obvykle k rozvinutí plíce a během několika dnů k zalepení buly. Pokud je průběh komplikovanější a trvá déle, přistupuje se k chirurgickému řešení a odstranění buly.

Léãba Základem léčby je ze strany pacienta zanechání kouření. Rozumná životospráva

Diagnóza

cientů, kteří již zanechali kouření, se provádí tzv. kyslíkový test. Tím se zjišťuje, zda nemocný reaguje příznivě na podání kyslíku a jaký přísun kyslíku je pro něho optimální. V případě pozitivní odpovědi pacient obdrží koncentrátor kyslíku pro dlouhodobou domácí oxygenoterapii. Doba pro aplikaci kyslíku je pak minimálně 15 hodin denně. Řada těchto pacientů může vést kvalitní život, lze tedy i cestovat a pohybovat se mimo svůj domov. Krajním léčebným řešením je po vyčerpání všech možností transplantace plic. Ta je určena nemocným, kteří splňují stanovená kritéria a jejichž předpokládaná délka života je již výrazně limitována.

Prevence Vůbec nejúčinnější prevencí rozedmy plic je nezačít kouřit. Pro mnoho pacientů je tento požadavek nesplnitelný, i když je dnes kuřákům nabízena široká pomoc při odvykání kouření. I po letech kuřáctví je pro nemocné výhodné přestat s tímto návykem. Zpomalí se průběh choroby a sníží se i riziko jejích častých komplikací. Když již dojde k rozvoji a projevům plicní rozedmy, je nezbytné dodržovat stanovený léčebný režim a všechna lékařská doporučení. Význam má zmíněná komplexní léčba, která má i preventivní rysy. Především prevence zánětů dýchacích cest a rehabilitační léčba má pro pacienta velký přínos a pozitivně ovlivňuje jinak málo příznivý a plíživý rozvoj plicní rozedmy. MUDr. Václava Bártů

INZERCE

s dostatečným přísunem vitaminů je důležitá i v prevenci infekce dýchacích cest. Zde má své místo protichřipková vakcína. Obezita, ale i podvýživa jsou nepříznivé faktory pro průběh a prognózu onemocnění. Přiměřená dechová a pohybová rehabilitace pomáhá pacientovi udržovat fyzickou aktivitu a svalovou sílu dýchacích svalů, z nichž je nejdůležitější bránice. V medikamentózní léčbě mají nezastupitelné místo léky, které se nazývají bronchodilatancia. Jejich účinek spočívá v rozšíření zúženého průsvitu průdušek. Jde o preparáty, které působí dlouhodobě a tvoří základ léčby. Vedle nich má pacient k dispozici tzv. rychle působící léky. Jejich účinek nastupuje velmi rychle, ale je krátkodobý. Podávají se inhalační cestou přímým vdechnutím do průdušek. Léčba je doplněna o léky, které podporují snadné vykašlávání hlenů. Mohou být podávány i přes inhalátory, které pomáhají pacientovi snadno udržovat hygienu dýchacích cest. Při zánětu průdušek jsou podávána antibiotika. V případě akutního zhoršení stavu, nejčastěji v souvislosti s infektem dýchacích cest, je nutná hospitalizace a podání těchto léků žilní cestou. U části pacientů má své místo chirurgická léčba plicní rozedmy. Ta spočívá v operačním odstranění velkých bul, které lze přirovnat k bublinám, jež utlačují plicní tkáň a brání tak její přirozené funkci – tj. výměně kyslíku a kysličníku uhličitého. U pokročilého stadia plicní rozedmy dochází k nedostatečnému okysličení krve a pacienti trpí nedostatkem kyslíku. U těchto pa-

Užitečné adresy KLINIKY www.sanushk.cz První privátní chirurgické centrum Hradec Králové. Tel.: 495 757 111, e-mail: [email protected] Gynekologie – Léčba neplodnosti – Plastická chirurgie – Urologie.

www.homea.cz Dermatoestetika a lipolýza ambulantně. Pardubice, tel.: 466 303 560

www.euromednet.cz Informace o zdravotnických zařízeních a specializovaných centrech skupiny Euromednet.

LÁZNĚ www.lazneluhacovice.cz LÁZNĚ LUHAČOVICE, a.s. - léčba onemocnění dýchacích cest, trávicího ústrojí, cukrovky, poruch pohybového aparátu. Tel.: 577682100, e-mail: [email protected]

ZDRAVÍ www.uncaria.cz Zdraví z Peru – Vilcacora® a další byliny zaručené kvality. Prodej, poradenství a sestavy léčebných kúr specialistou z Peru. Tel. 483330600 E-mail:[email protected]

ZDRAVOTNÍ POMŮCKY www.fpa-medica.com Lékárny a-lékárničky pro podniky, domácnosti, auto, moto a volný čas. E-mail [email protected] tel.: 286 588 877-8, fax: 286 588 879

OPTIKA www.okoptik.cz/optik.htm Dioptrické i sluneční brýle, pouzdra, doplňky. Nem. Na Homolce, Praha 5, tel. 257 272 376 Plzeňská 129/a, Praha 5, tel. 257 225 395 Makovského 1143, Praha 6, tel. 235 315 078

KNIHY www.granit-publishing.cz Populárně-naučné knihy o zdravé výživě, bylinkách, jejich pěstování a využití.

Máte zájem o uveřejnění kontaktů na Vaši firmu v této rubrice? Vyžádejte si podmínky na e-mailové adrese: [email protected]

Diagnóza

47

Pít ãi nepít minerální vody? J iž několik tisíc let lidé využívají pro svou potřebu minerální vody. Víme o nich však dost na to, abychom je mohli bez obav a ve správné míře konzumovat? Budeme se snažit nalézt odpověď na otázku, zda pít, či nepít minerální vody, v jakém množství a v jakém režimu.

Co je to minerální voda? Co je to vlastně minerální voda? Tzv. lázeňský zákon vymezuje minerální vody jako vody, které mají v sobě rozpuštěno více než 1 gram minerálních látek nebo 1 gram oxidu uhličitého na jeden litr. Z pohledu tohoto zákona jsou minerální vody v České republice součás-

48

tí přírodních léčivých vod. Kromě minerálek sem patří ještě vody termální (mají teplotu více než 20 °C) a vody radioaktivní (ty mají zvýšenou radioaktivitu na úrovni vyšší než 1,5 kBq na 1 litr). A které druhy minerálních vod se u nás vyskytují? Asi nejznámější jsou minerální vody typu prosté kyselky, které obsahují více než 1 gram oxidu uhličitého na jeden litr. Jestliže jsou tyto kyselky obohaceny ještě o další minerální látky, nazýváme je zemité kyselky. Mezi další druhy minerálních vod patří vody alkalické, slané, jodové a jodobromové, sulfatické (síranové), sirné, železité a železnaté. Řada minerálních vod se vyskytuje v oblastech našich lázní, existují

však i mimolázeňské lokality s bohatým výskytem minerálek. Výše uvedená charakteristika a členění minerálních vod platilo u nás až do nedávné doby. Od letošního roku jsme se i v této oblasti přizpůsobili předpisům a normám Evropské unie a za minerální vodu může být považována i voda s podstatně slabší mineralizací.

Jaké minerální vody nalezneme v obchodû? Pokud nehledáte minerální vodu v lázních, ale hledáte ji v maloobchodě, pak vám situaci usnadní nová vyhláška, která od 1. července 2006 vstoupila v České republice v platnost. Tato vyhláška dělí balené vody na

čtyři základní skupiny: přírodní minerální vody, pramenité vody, kojenecké vody a pitné vody. Nás v tomto případě nejvíce zajímají vody minerální. Jedná se o vody, které jsou získávány z podzemního zdroje, který musí být schválen Ministerstvem zdravotnictví ČR a je také pravidelně kontrolován. Takto schválená voda nesmí být dále upravována tak, aby se změnilo její charakteristické složení. K povoleným zásahům do složení vody patří jenom některé úpravy, například odželeznění nebo naopak provzdušnění a obohacení o oxid uhličitý. Zdroj kysličníku uhličitého může být přírodní i umělý. Součástí úpravy může být naopak i odstranění nadměrného množství oxidu

LázeÀství

z minerální vody. Pro plnění do lahví musí být používána pouze potrubní přeprava. Pozor však, do kategorie minerálních vod podle nové vyhlášky již nepatří ochucené minerálky, neboť ty se řadí mezi ochucené vody. Mohou se různě upravovat, a to jak slazením, barvením či přidáním konzervačních látek. Obsah minerálů však obvykle zůstává. Vyhláška také upravuje kategorie minerálních vod podle stupně mineralizace – viz tabulka.

Minerální vodu pijeme pro zdraví

obsah rozpu‰tûn˘ch látek

velmi slabû mineralizované slabû mineralizované stfiednû mineralizované

do 50 mg/l 50–500 mg/l 500–1500 mg/l

silnû mineralizované velmi silnû mineralizované

1500–5000 mg/l nad 5000 mg/l

bílkoviny a procesy spojené s přenosem energie).

Je vhodné pít okysliãenou vodu? Jednou ze základních otázek je, zda pít, či nepít vodu okysličenou kysličníkem uhličitým. Zdravotní účinek oxidu je všeobecně považován za pozitivní, neboť zlepšuje činnost zažívacího traktu a také dýchacího ústrojí. Pro některé lidi je však okysličená voda nepříjemná a navozuje pocit nadýmání. O pití okysličených vod tedy rozhodují především naše individuální pocity. Další otázkou je teplota přijímaných tekutin.

pfiíklad minerální vody Dobrá voda (184,7 mg/l) Ondrá‰ovka (987 mg/l) Vittel (622 mg/l) Podûbradka (2050 mg/l)

Ty by měly být převážně v pokojové teplotě, množství příliš horkých nebo naopak ledových nápojů by mělo být minimalizováno.

Jaké minerální vody pít? Zbývá ještě poslední, ale nejdůležitější otázka, totiž kolik a jakých minerálních vod bychom měli (či mohli) za jeden den vypít. Odpověď není a také nemůže být univerzální a platná pro všechny případy a konzumenty. Některé obecné zásady jsou však zřejmé. Při rozhodování je důležité především si všímat, jaká je

INZERCE

Lidské tělo je složeno zhruba ze 60 % z vody. Zatímco při narození je tento podíl vyšší (okolo 75 %), s přibývajícím věkem podíl vody klesá a ve stáří dosahuje okolo 55 %. Průměrně člověk za den ztratí okolo 2,5 až 3 litrů vody. Tento úbytek je třeba průběžně doplňovat, jinak hrozí dehydratace organizmu a závažné zdravotní komplikace. Přijímaná voda by měla obsahovat i minerály, které jsou důležité pro náš život. K základním prvkům patří vápník (součást kostí a zubů), draslík (činnost svalů a přenos nervových vzruchů), sodík (hlavní iont mimobuněčné tekutiny), hořčík (důležitý pro činnost některých enzymů) a síra (vliv na

kategorie

celková mineralizace konzumované vody. Obecně platí, že čím je mineralizace vody nižší, tím více voda plní svou základní úlohu doplňování tekutin a odvádění škodlivin z těla. S rostoucí mineralizací se mohou projevovat škodlivé účinky minerálních vod, ke kterým lze počítat například negativní působení minerálií (sodíku) na lidský organizmus, především zvyšování krevního tlaku. Dlouhodobá konzumace silně mineralizovaných vod není vhodná a může být škodlivá. Každopádně se doporučuje střídat jednotlivé druhy minerálních vod. Proto bychom měli zvýšenou konzumaci silněji obohacených minerálních vod vždy konzultovat s lékařem, eventuálně jiným odborníkem. Zcela nevhodné jsou však minerální vody pro kojence, kde je zatížení organizmu velmi vysoké. Minerální vody jsou a i nadále budou součástí našeho života. Česká republika patří mezi země s nejrychleji rostoucí spotřebou minerálek na světě. Je třeba mít na paměti, že pozitivní účinek minerálních vod na naše zdraví lze dosáhnout pouze při dodržování zásad zdravé výživy a při respektování jejich vlivu na lidský organizmus jako celek. Ing. Pavel Attl, Ph.D.

LázeÀství

49

Téma jarního čísla:

Zdraví našich dětí

Vydavatel: Granit s.r.o., číslo: Zima 2006, vychází čtvrtletně vedoucí vydání: Jiří Prinz jazyková redakce: Mgr. Petra Stejskalová www.vademecum-zdravi.cz e-mail: [email protected] inzerce: [email protected] telefon: +420 227 018 361 Redakční rada: Prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc., předseda České lékařské společnosti J. E. Purkyně PharmDr. Jan Horáček, mluvčí České lékárnické komory MUDr. Milan Kudyn, 1. místopředseda Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost MUDr. Jiří Pekárek, prezident České stomatologické komory MUDr. Zdenka Poláková, předsedkyně OS České lékařské komory Praha 10 Prof. MUDr. Eva Topinková, přednostka Geriatrické kliniky 1. LF a VFN v Praze Fotografie: Markéta Bursíková, Jiří Bursík, Photos, ABDA, Czech Tourism, archiv autorů a institucí

Vademecum zdraví OBJEDNÁVKA

Pokud se Vám časopis Vademecum zdraví líbí a chtěli byste ho dostávat pravidelně, máte možnost si ho objednat. Pokud máte přístup k internetu, nejjednodušší způsob je poslat e-mailem závaznou objednávku se všemi údaji uvedenými níže na

[email protected] Když přístup k internetu nemáte, vyplňte objednávku (i okopírovanou) a zašlete poštou na adresu: Granit s.r.o., Vademecum zdraví, Štefánikova 43, 150 00 Praha 5 Časopis bude dodáván od nejbližšího čísla. Objednávám si závazně roční předplatné časopisu (4 čísla) Vademecum zdraví za manipulační poplatek 80 Kč.

Příjmení (firma): Jméno: Ulice, č. p.: PSČ: Město: Telefon: E-mail:

50

Příspěvky: Materiály přijímáme pouze v elektronické formě. Vydavatel si vyhrazuje právo na úpravu textu i obrázků. O umístění reklam a propagačních materiálů rozhoduje vydavatel. evidenční číslo: MK E 16125 tisk: Graspo s.r.o. distribuce: Časopis je distribuován zdarma. Zasílání jednotlivých časopisů poštou je možné na základě roční objednávky (4 čísla). Upozornění: Upozorňujeme, že všechny příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jejich další použití, jakož i jejich částí, je podmíněno písemným souhlasem vydavatele. Texty i reklamy mají výhradně informativní charakter, v žádném případě nenahrazují vyšetření a stanovení diagnózy či léčebného postupu odborným lékařem. Užívání léků a přípravků musí být vždy konzultováno s příslušným odborným lékařem. Za případné škody způsobené nedodržením tohoto doporučení nenese vydavatel žádnou odpovědnost. Vydavatel neodpovídá za obsah inzerce a reklamy. © Vademecum zdraví 2006

Odborná spolupráce: Svûtová zdravotnická organizace v âeské republice – WHO Ministerstvo zdravotnictví âR Ústav zdravotnick˘ch informací a statistiky âR – ÚZIS âR âeská televize

Rozostřený svět s makulární degenerací Šedý nebo zelený zákal, to jsou nemoci, o nichž nejspíš každý už někdy slyšel. Existuje ale i jiné neméně závažné oční onemocnění, které se nazývá věkem podmíněná makulární degenerace. Postihuje zejména starší populaci. Pokud se včas neodhalí, hrozí, že dříve nebo později nemocný oslepne. Věkem podmíněná makulární degenerace je nemoc, která se dá označit jako civilizační. Na jejím vzniku se podílejí především genetická dispozice, nezdravý životní styl, špatné stravovací návyky a dlouhodobá expozice přímému slunečnímu světlu. I když celý život žijeme střídmě a dodržujeme různé zásady, zdaleka není vyhráno. Tak jako u jiných, například nádorových onemocnění platí, že nemoc může přijít nečekaně a bez zjevné příčiny. Je však zapotřebí mít na paměti důležité pravidlo. Čím dříve se odhalí, tím větší je naděje, že se podaří zpomalit či zastavit průběh nemoci. Paní Feherová, bývalá prodavačka ze severu Čech, se ve své rodině s makulární degenerací ani jinou závažnější oční chorobou nikdy dříve nesetkala. Žila vždy střídmě, nikdy nekouřila ani nepila alkohol a s manželem byla zvyklá často pobývat na čerstvém horském vzduchu. Její potíže začaly před třemi lety, když jí bylo 64 let. Jednoho dne si uvědomila, že vidí jakoby přes igelit. Nerozeznávala známé předměty v bytě a také tváře blízkých lidí se jí rozostřovaly. Všimla si, že se jí zhoršuje kvalita vidění především když zapadá slunce. Ani silnější brýle či lepší osvětlení jí bohužel nijak nepomohly. Proto se ihned vypravila za svou oční lékařkou, která jí sdělila, že se jedná o věkem podmíněnou makulární degeneraci. Ta se projevuje právě tím, že člověk začne vidět rozostřeně. Rovné čáry se zdají být zvlněné, uprostřed zorného pole může nemocný vidět tmavá místa. Oftalmoložka z nemocnice, kam paní Feherová přešla, jí vysvětlila, že se jedná o nemoc makuly neboli žluté skvrny, což

je oblast, která se nachází v centrální oblasti sítnice. Jen díky tomuto místu vidíme ostře, a jsme tak schopni vykonávat jemné práce, dívat se na televizi nebo řídit auto. Naše oči od mládí zatěžují zejména oxidanty, což jsou reaktivní sloučeniny kyslíku. Dokud je člověk mladý a zdravý, dokáže se jim prostřednictvím vlastních obranných mechanismů ubránit. Ale ve stáří této schopnosti ubývá a je zapotřebí věnovat péči o zdraví a imunitě mnohem větší pozornost. U paní Feherové bohužel neuplynuly ani dva roky a lékařka přišla na to, že také její levé oko začíná být nemocné. To už však vyžadovalo důraznější léčebný postup. Pacientka přešla na kliniku do Prahy, kam v současnosti pravidelně ze svého bydliště dojíždí. Lékaři se zaměřili především na její méně zasažené levé oko, u něhož je největší naděje, že se toto nepříjemné onemocnění podaří zmírnit. Lékaři, kteří paní Feherovou léčí, jí také doporučili, aby do svého jídelníčku zařadila potraviny bohaté na vitaminy, lutein a zeaxantin, což jsou tzv. karotenoidy, které se považují za základní prvky výživy pro zachování normálního vidění. Mladý organismus tyto antioxidanty získává přímo z potravy (především z listové zeleniny) a dokáže je pak následně využít. Starším pacientům se však doporučuje, aby kromě zdravé stravy užívali jako doplněk léčby preparáty, které vitaminy a karotenoidy obsahují v optimálním množství a ve vyváženém poměru. Jedním z takových doplňků stravy je i Ocuvite Lutein, který je volně dostupný v lékárnách. Paní Feherové onemocnění velmi ztrpčuje život. Nemůže se věnovat ručním pracím, sledovat televizi, tak jak by si přála, ani číst. Přesto však věří, že postup nemoci, která je bohužel nevyléčitelná, se povede zmírnit. Její manžel jí v tom vždy rád bude podporovat. PR Více o nemoci se můžete dozvědět na www.makularni-degenerace.cz

Flector

®

EP Tissugel (Diclofenacum epolaminum)

nová aplikační forma balení 2 nebo 5 ks

náplast proti bolesti, zánětu a otoku • jednoduchá aplikace přímo na postižené místo • nepřetržitý a rovnoměrný účinek po dobu 12 hodin • maximální urychlení léčby bez zbytečného zatížení trávicího ústrojí

Flector

®

EP gel

(Diclofenacum epolaminum)

Účinné antirevmatikum pro místní použití

• léčba poúrazových stavů pohybového ústrojí • léčba pohmožděných kloubů, svalů a šlach • léčba místních zánětlivých i degenerativních procesů Balení 60 g nebo 100 g.

• léčba revmatických onemocnění a projevů mimokloubního revmatismu

Výhradní zastoupení a distribuce: , spol. s r.o. Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1 Tel./zázn.: 281 028 230, fax: 281 028 232 e-mail: [email protected], www.ibi.cz

Výrobce:

Pozorně si přečtěte příbalovou informaci. O vhodném použití přípravku se poraďte se svým lékařem či lékárníkem.

IBSA Institut Biochimique SA Lugano, Švýcarsko

w w w.imperialgroup.kv.cz

Recommend Documents