Vztah vrstevnického vzdělávání k prevenci sociálně patologických jevů Mgr. Zuzana Prouzová Slovo peer jako součást slovních spojení peer education, peer program, peer projekt nebo peer aktivista je mezi odbornou, především pedagogickou veřejností dnes dobře známo. Slovo peer znají také IT specialisté, protože peer to peer znamená rovnocennou síťovou komunikaci mezi uživateli, bez serveru. Výjimku v chápání pojmu někdy tvoří učitelé angličtiny, kteří dost často vycházejí z původního významu, který nám dá slovník, a to je peer jako člen Sněmovny lordů, eventuelně člen britské šlechty, např. vévoda, markýz, hrabě, vikomt, baron. Některé slovníky však přinášejí i výklad, že peer je také vrstevník, člověk stejného postavení, člověk někomu rovný a to buď věkem nebo postavením. Toto slovo původně opravdu vyjadřovalo příslušnost k jedné z pěti vrstev aristokracie. Moderní pojetí tohoto slova se pojí k jedinci, jehož postavení je rovnocenné s ostatními neboli k představiteli určité skupiny osob, které jsou si podobny věkem, vzděláním nebo společenským postavením. Principem peer programů je aktivní zapojení předem připravených vrstevníků. Vrstevník je chápán jako někdo, s nímž se cílová populace může ztotožnit. Svojí roli hraje nejen věk, ale i např. sociální situace, zaměstnání nebo příslušnost k menšině. Přesto se i mezi propagátory peer výchovy setkáváme s dvojím výkladem pojmu peer, jak už to tak v pedagogice často chodí. Mimo výkladu širokého, který chápe „peera“ jako příslušníka stejné skupiny nejen podle věku, ale i podle dalších faktorů, najdeme i mezi propagátory vrstevnického vzdělávání zastánce úzkého výkladu, kteří peer vzdělávání chápou pouze jako vzdělávání mladých mladými. Já jsem zastáncem výkladu širokého, který peer vzdělávání chápe nejen jako vzdělávání mladých – mladými, ale i např. Rómů - Rómy, pacientů pacienty, nebo, např. jak s mírnou nadsázkou říká MUDr. Uzel – dělám peer education v domovech důchodců. Dr. Nešpor zmiňuje práci o prevenci problémů působených alkoholem u námořníků obchodního loďstva za pomoci jiných předem připravených námořníků. Jestliže se cílová populace s nositeli preventivního programu ztotožní, poměrně snadno nabyté dovednosti a postoje uplatní v praxi. V životě se totiž dostává do podobných situací jako nositelé programu. U nás se ve větší míře poprvé objevilo vrstevnické vzdělávání v devadesátých letech díky jeho propagátorům v oblasti prevence návykových látek autorům Nešporovi, Csémy a Pernicové. Mnoho lidí má proto bohužel dodnes spojeno slovo peer pouze s protidrogovou prevencí, navíc někdy s vlastním negativním zážitkem. Peer vzdělávání je způsob vzdělávání jako každý jiný. Záměrně se vyhýbám pedagogickým pojmům, peer education není zařaditelné mezi formy ani metody, je uceleným systémem. Pro dosažení některých cílů je vhodnější, pro jiné je méně vhodné, někdo s ním umí pracovat lépe, někdo hůře, podobně jako s didaktickými metodami. Rozhodně bychom ho neměli kvůli jedné osobní špatné zkušenosti zatracovat. Asi nikdo nezpochybňuje význam skupinové výuky – vyučování ve skupinách – je-li správně použito. Skupinová výuka ale také využívá vrstevnické vyučování - peer tutoring. Při každé skupinové práci vlastně učí jeden člen skupiny druhého. Je zdokumentováno, že tato metoda je nejpřínosnější v prostředí, kde je nutné doplnit výuku prováděnou učiteli. Jak už jsem uvedla, peer vzdělávání je v České republice známé hlavně z oblasti zneužívání návykových látek a je často zúženě prezentováno jako metoda prevence. Aplikaci vrstevnického vzdělávání do oblasti sexuální výchovy poprvé v Čechách zřejmě představil PaedDr. Rydlo, který sestavil a v praxi vyzkoušel dlouhodobý velmi obsáhlý program s názvem Peer program pro děti ze základních škol okresu Rychnov nad Kněžnou. Program
byl prezentován na pardubickém kongresu k sexuální výchove v roce 1995. Obsah sexuální výchovy, především některé jeho oblasti, jsou pro využití vrstevnického vzdělávání vhodné, možná vhodnější, než téma návykové látky. Autoři Herbert Backes a Karin Schönbach doporučují pro peer výchovu následující témata: • kouření a alkohol • drogy • prevence HIV/AIDS • prevence nechtěného těhotenství • prevence sexuálně přenosných nemocí • poruchy příjmu potravy • bezdomovectví MUDr. Nešpor uvádí mimo prevence zneužívání návykových látek témata následující: • bezpečnost v dopravě a prevence dopravních úrazů. • hlubová činnost kombinující preventivní aktivity a kvalitní trávení volného času. • prevence AIDS. • prevence problémů působených hazardní hrou. • prevence násilí na školách. • otázky zdravé výživy. • nácvik efektivní komunikace a zvládání interpersonálních problémů. • ochrana životního prostředí. • nácvik relaxačních dovedností a autoregulačních technik. • prevence kriminality, osobní bezpečnost, prevence násilí. V sexuální výchově se peer vzdělávání v evropském měřítku využívá především v prevenci HIV/AIDS, mimo jiné i v důsledku doporučení Evropské unie. Obecně se můžeme setkat s velkou variabilitou přístupů, které se navíc vzájemně prolínají: • pedagogický přístup • působení v místech, kde se cílová skupina shromažďuje (styčné body s outreachem, streetworkem) • difuzionální přístup • ovlivnění komunity prostřednictvím vrstevníků Prakticky lze peer programy realizovat následujícími způsoby: 1. Školení malých týmů na jedné škole nebo některou organizací či institucí(např. učitel a několik žáků z jeho školy nebo dvojice z jedné školy). V ČR např. SPRSV, Pe-psy poradna Znojmo 2. Výchova přímo na školách (starší žáci besedují s mladšími, volitelné a nepovinné předměty, klubové aktivity a využití difúze) 3. Organizace, jejíž členové působí na své vrstevníky. V ČR např. Mládež ČČK 4. Výcvik účastníků ze zranitelných, opomíjených a sociálně vyloučených skupin. Částečně se překrývá s outreachem , ev. streetworkem. V těchto skupinách, např. v romských komunitách, může peer přístup bořit odvěká tabu. Část gynekologů vám řekne, že romské ženy nepoužívají antikoncepci proto, že u nich plodnost znamená velkou životní hodnotu a byť dočasně neplodná žena je v komunitě méněcenná. Tento fakt vyvrecejí samotní romští peer aktivisté z občanského sdružení Univerzus. Cituji: „Jeho predseda (OS Univerzus – pozn.autorky) Marián Ikri uviedol, že ich koordinátori, terénni pracovníci i peer poradcovia organizujú posedenia nielen so ženami, ale aj s ich manželmi. Informujeme rómske ženy a ženy v hmotnej núdzi o možnostiach antikoncepcie. Záujem je dostatočný, hoci nás o to žiadajú viac mladšie ženy, ako tie staršie. Ešte stále totiž
narážame na bariéru, pri ktorej Róm svojej žene zakazuje antikoncepciu. Vďaka osvete sa nám však pomaly darí tento problém riešiť," povedal M. Ikri“ Mladší kolegové pana Ikriho, se kterými jsme mluvili, vidí situaci ještě mnohem optimističtěji. Vysvětlili nám ale, že by bylo naprosto nemožné, aby s muži besedovala žena, či naopak. Jedním z klíčových bodů úspěchu projektu je dokonalá znalost komunity, to, že lidé považují peer aktivisty za „své“. Pojďme se na téma podívat z druhé strany, t.j. z hlediska prevence sociálně patologických jevů ve školách. Víme, že i tady šel vývoj směrem od prevence zneužívání návykových látek k prevenci dalších sociálně patologických jevů a z původních protidrogových koordinátorů se stali metodici prevence. Cituji: „Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních (2) Primární prevence sociálně patologických jevů u žáků v působnosti MŠMT je zaměřena na: a) předcházení zejména následujícím rizikovým jevům v chování žáků: - záškoláctví, - šikana, rasismus, xenofobie, vandalismus, - kriminalita, delikvence, - užívání návykových látek (tabák, alkohol, omamné a psychotropní látky – dále jen „OPL“) a onemocnění HIV/AIDS a dalšími infekčními nemocemi souvisejícími s užíváním návykových látek, - závislost na politickém a náboženském extremismu, - netolismus (virtuální drogy) a patologické hráčství (gambling) b) rozpoznání a zajištění včasné intervence zejména v případech: - domácího násilí, - týrání a zneužívání dětí, včetně komerčního sexuálního zneužívání, - ohrožování mravní výchovy mládeže, - poruch příjmu potravy (mentální bulimie, mentální anorexie).“ Sexuální výchova je pro dosažení některých výše uvedených cílů nezbytná, přestože není v pokynu přímo obsažena. Z našeho pohledu chybí prevence šíření STD pohlavní cestou a prevence neplánovaných těhotenství. Metodik prevence je postaven před úkol, jak zabezpečit výše uvedené. Je zcela evidentní, že při programu prevence je nutné využít více přístupů a žádný není samospasitelný sám o sobe. Školní výuka a výchovné působení školy a rodiny jsou základní pilíře, ty však vhodně doplňuje působení odborníků i poučených laiků, ať už se jedná o lékaře, psychology nebo vrstevnické vzdělavatele. Zůstanu u příkladu sexuální výchovy. Dokud budeme prosazovat svůj názor jako jediný správný způsobem já jsem učitel (gynekolog, psycholog, peer aktivista..) a kdo je víc, nebo ještě hůře, budeme házet zodpovědnost na druhé – má to dělat učitel, jen ať přijde doktor, a řekne jim to, máme tu peer aktivisty, ať se o to postarají, tak se nikam nepohneme. Každý přístup má svá pro a proti. Učitel se jeví (mimo rodiny) jako ideální základní pilíř sexuální výchovy, protože může opravdu vychovávat, což je proces dlouhodobý. Měl by ale rozeznat, kdy dítě již potřebuje psychologa či lékaře. Jeden zahraniční výzkum zachycuje přání studentů, aby čas od času přišel na besedu lékař. Jednak mají špatné zkušenosti s odborností učitelů, jednak s tím, že se jejich problémy rozkřiknou po škole.
Vrstevnické vzdělávání, jak už z názvu vyplývá, si nečiní nárok na to, že musí mít vždy preventivní účinky. Někdy je to prostě vzdělávání. Prevence sociálně patologických jevů vyžaduje systémový přístup – uvedu jeden příklad ze života. Šestnáctiletá dívka potkává kamarádku, shodou okolností peer aktivistku, to však dotyčná neví. Žádá ji, aby jí došla koupit gravitest, protože měla předešlý den nechráněný pohlavní styk a bojí se těhotenství. Peer aktivistka jí vyhoví s upozorněním, za jak dlouho po styku má smysl gravitest provést a doporučuje jí návštěvu gynekologa. Dívka souhlasí, dojede na gynekologii, narazí na sestru, která jí odbyde a předepsání postkoitální antikoncepci nezprostředkuje. Kdo v systému selhal a kdo ne? Mohla selhat rodina, mohla selhat škola, zcela jistě selhala sama dívka, protože odpovědnost je především na ní, selhává zdravotnický pracovník. Ani správný a včasný zásah peer aktivistky nevede k prevenci nežádoucího otěhotnění. Já osobně vidím selhání především nespecifické prevence – dívka neměla dostatek sebevědomí odmítnout nechráněný styk a po té, když získala klíčovou informaci, neměla opět dostatek jistoty, aby došla k jinému lékaři. Příklad, jeden z mnoha, dokazuje, že poučený vrstevník může hrát v prevenci klíčovou roli. Mnohá kritika peer výchovy vychází z neznalosti problematiky, z obavy o nefunkčnost metody, protože nemáme dostatek vědeckých důkazů o její efektivitě. Kdy je však máme? Znamená jednička z matematiky automaticky, že byla efektivní naše výuka? Jako by vždy byl titul učitele, psychologa či lékaře zárukou, že je v obraze. Odborník nebo tzv. odborník často narazí na to, že nerozumí hodnotám, normám, slangu a vnějším označením některých skupin. Školní systém je stále ještě často konzervativní a bez zapojení žáků do problematiky některých sociálně patologických jevů mohou učitelé i při velké snaze klouzat jen po povrchu problémů. Je hloupé, když student dostane jedničku z referátu o rasové problematice, když celá třída ví, že jeho bílé tkaničky v botách jsou veřejným znakem jeho rasové nesnášenlivosti a jediný, kdo to neví, je učitel. Já jsem rok po odchodu ze školství dostala od svých studentů pozvánku na maturitní ples – všem učitelům včetně metodika prevence se moc líbila a rostlinu na ní vytištěnou považovali za jakýsi břečťan.
V tomto světle je opravdu sporné tvrzení, že peer aktivisté nemají ve vzdělávání co dělat, protože jsou laici. Ve prospěch podpory vrstevnického vzdělávání jednoznačně hovoří i to, že předávání informací mezi vrstevníky existovalo, existuje a bude existovat bez ohledu na to, zda si to my přejeme. První graf hovoří o tom, kdo je osobou, se kterou mladí lidé konzultují témata související se sexualitou. Data jsou z Německa, respondentů bylo 2476.
Zdroj: BACKES, Herbert; SCHÖNBACH, Karin, Peer education (A manual for practitioners), BZgA Köln 2001
Já jsem využila sítě peer aktivistů SPRSV a udělala jsem si drobný průzkum s jedinou otázkou: Kdo Ti poprvé přiměřeně pravdivě sdělil, jak (kudy) přichází dítě na svět? Odpovědi jsou od 692 respondentů. Složení podle pohlaví: Respondenti dle pohlaví
32%
muži ženy
68%
Podle věku:
Respondenti dle věku
8%
13%
do 15 let 15-24 21 a dále
79%
Výsledky celkové
Všichni respondenti
5% 15%
13% 1% 10%
Rodič Kamarád Učitel Kniha/časopis Internet
6%
Televize/Film Někdo jiný
50%
Výsledky ženy
Ženy
15% 4%
Rodič Kamarád 12%
Učitel Kniha/časopis
1%
56%
Televize/Film 8% 4%
Výsledky muži:
Internet Někdo jiný
Muži
14%
6%
2% Rodič
15% 14%
Kamarád Učitel Kniha/časopis Internet
9%
Televize/Film Někdo jiný
40%
Výsledky do 24 let: Do 24 let
5% 14%
12% 1%
Rodič Kamarád
11%
Učitel Kniha/časopis Internet
6%
Televize/Film Někdo jiný
51%
Výsledky nad 24 let Nad 24 let
24%
8% Rodič Kamarád Učitel 26%
Kniha/časopis Internet Televize/Film Někdo jiný
38%
2% 2% 0%
Aby bylo vzdělávání, nebo chcete-li osvěta či výchova též prevencí, musí vést k žádoucí změně chování. Mechanismy vyvolávající změnu chování je třeba nalézt. Sociálně kognitivní teorie říká, že je člověk schopen zvýšit svoji sebekontrolu či sebeovládání tím, že si osvojí určité vědomosti a dovednosti, které mu napomohou zvládat životní situace Proces může mít podobu 1. Přímých zkušeností (ty ovšem mohou být těžce nabyté) 2. Napodobování těch, se kterými se člověk ztotožňuje 3. Nácvik dovedností
Vrstevnické vzdělávání může požadavek na změnu chování splňovat především tehdy, je-li vrstevnický vzdělavatel přirozeným vzorem pro ostatní. Ale nezatracujme vrstevnické vzdělávání i pokud jeho preventivní působení nelze zdokumentovat. Informace se mezi lidmi lavinovitě šíří, vrstevníci si informace sdělují ať chceme nebo nechceme. Čím více jich bude mít informace správné, tím větší je šance, že postupem času dojde ke změně postojů směrem k těm správným. Z vlastní zkušenosti mohu v oblasti sexuální výchovy zařazení peer vzdělávání do systému prevence vřele doporučit. Nebojme se využít ty, kteří mají o problematiku zájem. Máme k dispozici semináře, volitelné a nepovinné předměty i mimoškolní aktivity. Ti, kteří vzdělávání absolvují, si nemusí stoupnout před třídu a vést besedu a ani jim nemusíme říkat peer aktivisté .O informacích, dovednostech i postojích budou naši žáci a studenti mezi sebou diskutovat neformálně a opravdu nemusíme mít strach, že naše námaha vyjde nadarmo. Zdroje: BACKES, Herbert; SCHÖNBACH, Karin, Peer education (A manual for practitioners), BZgA Köln 2001 Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, MŠMT 2007, č.j. 20 006/2007-51 NEŠPOR, Karel., Metodika prevence ve školním prostředí RYDLO, Josef: Sexuální výchova v rámci PEER PROGRAMU. In: Sborník z 3. Celostátní konference k sexuální výchově v Pardubicích pořádaný Společností pro plánování rodiny a sexuální výchovu v Praze, Pardubice: 1995. SVENSON, Gary R., Doporučení Evropské unie pro peer výchovu v prevenci HIV/AIDS, SZÚ 2003, ISBN 80-7071-220-1 VRBKOVÁ, Helena. Omyly a paradoxy primární prevence návykových látek. Psychologie Dnes, 2002, roč. 8, č. 12, s. 14 – 15. ISSN 1211-5886 ZIELONY, Robert and IPPF European Network, Peer education handbook on sexual and reproductive health and rights, IPPF Brussels 2004
