K rukám ministryně MPSV Mgr. Michaely Marksové Na vědomí: Zuzana Stocklová, Mgr. Kateřina Jirková, Mgr. David Pospíšil, Mgr. Petr Beck
Navrhujeme z novely vyškrtnout vše kromě bodu 3, novelizujícího § 33. Tato připomínka je zásadní.
Novela je reakcí na stav, který vznikl předchozí novelou, zákonem č. 252/2014 Sb. Jak sám předkladatel konstatuje v důvodové zprávě, tuto novelu „nelze v zásadě vyložit ústavně konformním způsobem“, tudíž je dlouhodobě neudržitelná. Problematická je konkrétně věta v § 33, odstavci 6, podmiňující vyplácení doplatku na bydlení souhlasem obce. Tuto část věty novela navrhuje zrušit, což vítáme. K tomu jsou však nesystémově navrhovány další změny, které navrhujeme vypustit, protože je pokládáme za škodlivé a nepromyšlené. Vzhledem k časové tísni při její přípravě novela nestíhá projít potřebnou debatou a její nedostatečně prozkoumané dopady by byly tedy přímo testovány na našich nejchudších a nejzranitelnějších spoluobčanech, což odmítáme.
Předkladatel navrhuje snížení doplatku na bydlení na ubytovnách o 22 % (faktické snížení platby z maximálně 90 % normativních nákladů na bydlení na maximálně 70 % normativních nákladů). Tento návrh je odůvodněn bojem proti byznysu s chudobou, předpokládané dopady jeho aplikace na ubytovatele jsou však pouhou spekulací, naopak dopady na ubytované domácnosti nejsou nijak vyčísleny. V důsledku předchozí novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, který zastropoval výši
doplatku na bydlení na ubytovnách na 90 % normativních nákladů na bydlení, ubytovatelé podle poznatků neziskových organizací pracujících v terénu nezlevnili ubytování. Snížení doplatku na bydlení na ubytovnách tedy vliv na byznys s chudobou nemělo. Další snižování doplatku o 22 % je proto z hlediska boje proti byznysu s chudobou neodůvodněné. Předkladatel nehodnotil dopady regulace na ubytované. Pro hodnocení dopadů je nutné znát strukturu a výši příjmů ubytovaných1 (obr. 2) a stávající platby za ubytování. Rodina se dvěma dětmi, která přebývá na ubytovně v Ostravě či v Brně, bude mít každý měsíc v důsledku o 3 362 Kč méně na jídlo. Rodina se dvěma dětmi, která je nucena bydlet na ubytovně v Praze dokonce o 4 108 Kč méně. Jednoznačným očekávatelným důsledkem je podvýživa dětí, která vede k poškození fyzického a kognitivního vývoje dětí, činí děti náchylnější k infekčním onemocněním a také celkové zhoršení nutrice, které vede k vážným onemocněním a fyzickým defektům včetně anémie, mentální retardace, nevidomosti a poškozením páteře a mozku u narozených dětí. Podvýživa nedovoluje lidem využít jejich potenciál. Podvyživené děti mají horší školní výsledky, což omezuje jejich pozdější šance na zaměstnanost. Podvyživení dospělí mají nižší efektivitu práce, méně přispívají ekonomice a jsou méně schopni starat se o své rodiny. Podvyživené matky mají s větší pravděpodobností děti s nízkou porodní váhou, což výrazně zvyšuje riziko vrozených fyzických a kognitivních defektů. To vše posiluje cyklus chudoby a ekonomické stagnace. Zahraniční cost-benefit analýzy ukazují, že ekonomický dopad podvyživení bývá 13x vyšší, než náklady na správnou výživu 2.
Podvýživa Narušený vývoj dítěte
Chudoba
Snížená produktivita
Oslabená imunita
Ztráta energie
Infekce
Nemoc 1 Deloitte (2014): Výsledky sociálního šetření realizovaného mezi příjemci DnB na ubytovnách. Praha: MPSV 2 UN (2013): The State of Food and Agriculture 2013
Druh příjmu Peněžitá pomoc v mateřství
Počet responden tů 17
Podpora v nezaměstnanosti
68
Rodičovský příspěvek
72
Starobní důchod
86
Oficiální příjem ze závislé činnosti
153
Neuvedeno
198
Přídavek na dítě
231
Neoficiální příjem
247
Příspěvek na živobytí
854
Dalším rizikovým bodem v návrhu je požadavek na „vazbu k obci, v níž fakticky žadatelé pobývají“ v rámci kritérií pro posuzování případů hodných zvláštního zřetele. Tento požadavek může vyloučit z ústavou garantovaného práva na hmotné zajištění v případě nouze občany v mnoha situacích. Např. domácnosti, které přišly o bydlení v obci, kde není k dispozici jiné dostupné bydlení nebo ubytování, a jsou proto nuceny hledat ubytování v jiné obci, ke které vztah nemají. Přesně takové nuceně migrující domácnosti bude novela v praxi produkovat, aniž by pro ně navrhovala jakoukoliv reálnou alternativu v místech se strukturálními bariérami v přístupu k bydlení, kromě pobytových sociálních služeb. Ty ovšem bezdomovectví neřeší a navíc často v regionech absentují nebo jsou jejich kapacity již nyní plné.
Předkladatel požaduje, aby příjemce dávky vypracoval ve spolupráci se sociálním pracovníkem motivační plán, který stanovuje postup a časový harmonogram plnění opatření, kterých má být při řešení situace příjemce dávky (a osob společně posuzovaných) v oblasti bydlení (a v širším kontextu jeho celkové sociální situace) dosaženo. Jde o aktivity na straně příjemce dávky (a společně posuzovaných osob), včetně spolupráce s Úřadem práce ČR, obecním úřadem, resp. jeho sociálními pracovníky. Pokud příjemce dávky (a společně posuzované osoby) nebude motivační plán plnit, nebude situace vyhodnocena jako zřetele hodný případ a doplatek na bydlení bude odejmut. Povinnost vypracovat a dodržovat motivační plán je argumentována následovně: „Vzhledem k tomu, že vyhodnocování případu hodného zvláštního zřetele probíhá každý měsíc při posuzování nároku na doplatek na bydlení, je nutné, aby o této skutečnosti byl sepsán motivační plán a osoba tak byla jasně informována, co po ní orgán pomoci v hmotné nouzi požaduje pro splnění této podmínky.“ Předkladatel vychází z předpokladu, že osoby žijící dlouhodobě na ubytovnách jsou zde z nedostatku motivace. Tento předpoklad se však neshoduje s výsledky reprezentativního šetření, které na ubytovnách v roce 2014 pro MPSV prováděla firma Deloitte. Podle něj 90 % obyvatel ubytoven hledá jiné bydlení, celých 87 % dotázaných však je nuceno zůstat na ubytovně z ekonomických důvodů. Pouze 13 % dotázaných zde přebývá kvůli tomu, že zde mají další členy rodiny, anebo žádné jiné ubytování nehledají.
Pokud je nedostatek finančních prostředků hlavním důvodem pro to, že osoby dlouhodobě žijící na ubytovnách odsud neodcházejí, potom je povinnost vypracovávat motivační plán bezpředmětná. Motivační plán nedává možnost překonání ekonomických ani dalších strukturálních bariér v přístupu k bydlení. Administrativa spojená s vypracováváním, plněním a monitorováním motivačních plánů na straně veřejné správy i na straně ubytovaných je nadbytečná, protože motivační plán nevede k řešení složité bytové situace. Motivační plán a návrh celkově přehlíží velmi podstatný fenomén, který existenci obchodu s chudobou a životem na ubytovnách přímo podmiňuje: na ubytovnách žijí lidé (nejčastěji rodiny s dětmi) které pro svůj etnický původ (v drtivé většině případů romský) neuspějí na běžném trhu s bydlením. Jak uvádí mj. výzkum Trendy STEM 2014, 89 % respondentů (dospělých občanů ČR) si nepřeje bydlet v blízkosti Romů. Rovněž desítky poskytovatelů sociálních služeb, úřad Ombudsmana ČR, orgány municipalit i pracovišť Úřadů práce mohou potvrdit, že Romové jsou na trhu s bydlením běžně otevřeně i skrytě diskriminováni a pobyt na ubytovnách je pro ně často jedinou zbývající alternativou, zejména v oblastech s nízkým počtem obecních bytů resp. v kombinaci s hostilním přístupem radnic k rozumné sociální politice.
Jelikož vláda nedodržela plán legislativních prací v případě přípravy Věcného záměru zákona o sociálním bydlení, jehož zavedení do praxe by tuto situaci postupně a částečně narovnávalo, není pravděpodobné, že by jakkoliv motivovaný romský uchazeč na ubytovně měl velkou šanci uspět na trhu s bydlením a vlastní návaznou hlubší společenskou integrací.
Před schválením zákona o sociálním bydlení tedy každá další restrikce nebo redukce podpory DnB neřeší podstatu věci a vhání některé její příjemce do neřešitelné situace (viz předchozí experiment legislativy s přílepkem k zákonu o pomoci v hmotné nouzi z jara 2015).
Platforma pro sociální bydlení je uskupením nevládních neziskových organizací, odborníků s domovem i bez domova a zástupců veřejnosti věnujících se tématu sociálního bydlení a lidských práv. Reaguje na dlouhodobou absenci systémového a smysluplného přístupu k problematice sociálního bydlení. Platforma zahrnuje především organizace, jež se dlouhodobě zabývají přímou prací s lidmi, kteří přišli o bydlení, hrozí jim jeho ztráta, anebo žijí v bydlení nekvalitním. Na základě této praktické zkušenosti považuje Platforma stávající právní a institucionální rámec pomoci lidem ohroženým bezdomovectvím nebo vyloučením z bydlení za nedostatečný.
AD Agapé, Alternativa Zdola, Centrom, o. s., Centrum pro společenské otázky – SPOT, o. s., Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví, z. s., Centrum pro výzkum a inovaci v sociálních službách, o. s., Český helsinský výbor, Charita Olomouc, EAPN ČR o. s., ELIM Vsetín o. p p. s., Fakulta sociálních studií OU, Fokus Praha, o. s., IQ Roma Servis, o. s., Jako doma – Homelike, o. p. s., Katedra sociálních věd UP, Konexe, o. s., Liga lidských práv, Meziproudy o p s., Na svobodě, z. s., Naděje, o. s., Občanské sdružení Salinger, Progressive, o. p. s., R-Mosty, o. s., Romea, o. s., Sdružení azylových domů v ČR, o. s., Slezská diakonie, Vteřina poté, z. s., Vzájemné soužití p. s.
Albert Gwendolyn, Badalec Jan, Bazika Gejza, Černá Petra, Čižínský Pavel, Čonková Ivanka, Ďorďová Růžena, Horká Silvie, Horváth Imrich, Hradílková Terezie, Hrdličková Martina, Hrubá Petra, Hunková Pavla, Husák Jan, Jíra Emil, Kala Julius, Kučera Petr, Lacko František, Marková Pamela, Matoušek Roman, Neubauer Miloš, Pape Markus, Potůček Martin, Poživil David, Prudký Libor, Rácová Margita, Ripka Štěpán, Sehnoudková Kateřina, Sládek Jan, Šmídová-Matoušová Olga, Snopek Jan, Sokačová Linda, Soukupová Radka, Vojkůvka Evžen, Vojtíšková Kateřina, Zicháčková Adéla,
