Vztah Izraele a Íránu prizmatem jaderného programu

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Obor: Mezinárodní teritoriální studia

Vztah Izraele a Íránu prizmatem jaderného programu Bakalářská práce

Vypracovala: Aneta Hrbková Vedoucí práce: Mgr. Eva Taterová M.A.

Brno, květen 2014

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem práci: Vztah Izraele a Íránu prizmatem jaderného arzenálu

vypracoval/a samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne:

…………………………………………………….. podpis

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala Mgr. Evě Taterové M.A. za vstřícný osobní přístup a podnětné rady během vedení bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala celé rodině a všem svým blízkým za podporu při psaní této práce i celého studia.

Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá vztahy mezi Izraelem a Íránskou islámskou republikou v kontextu jaderného programu. Izrael a Írán leží v regionu Blízký východ a obě země disponují vlastním jaderným program. I když státy spolu nesousedí, cítí se být ohroženy jaderným programem toho druhého. Zvláště íránský jaderný program patří mezi nejaktuálnější otázky světové bezpečnosti. V rámci práce budou zkoumány íránské a izraelské motivy k zisku jaderných zbraní, dále jednotlivý průběh osvojení jaderného program. V závěru zhodnotíme vztahy Izraele a Íránu od revoluce do současnosti, a zda vztahy byly ovlivněny jaderným programem. Klíčová slova: Izrael, izraelský jaderný program, Írán, íránský jaderný program, izraelsko-íránské vztahy

Abstract This thesis deals with the relations between Israel and the Islamic Republic of Iran in the context of nuclear program. Israel and Iran are situated in the Middle East and both of countries have their own nuclear program. Although states are not contiguous, Israel and Iran be feel threatened by a nuclear program. Especially the Iranian nuclear program is one of the most urgent issues of global security. At first, the thesis describes Iranian and Israeli motives to gain nuclear weapons, as well as individual development acquiring nuclear program. In conclusion, the work outlines the relationship between Israel and Iran since the revolution to the present, and whether the relationships were affected nuclear program. Keywords: Israel, Israeli nuclear program, Iran, Iranian nuclear program, Israel-Iran relations

1

Obsah 1.

Úvod .......................................................................................................................... 3

2.

Úvodní vymezení problému a použitá metodologie .................................................. 5 2.1.

Vymezení problému a metodologie ................................................................... 5

2.2.

Limity a výzvy práce .......................................................................................... 5

Motivy států k získání jaderných zbraní .................................................................... 7

3.

3.1.

Motivy Izraele .................................................................................................... 8

3.2.

Motivy Íránu..................................................................................................... 10

Izraelský jaderný program ....................................................................................... 13

4.

4.1.

Vývoj bezpečnostní pozice Izraele v regionu .................................................. 14

4.2.

Současný stav a vývoj jaderného arzenálu ....................................................... 19

Íránský jaderný program .......................................................................................... 22

5.

5.1.

Počátky programu za šáha ................................................................................ 22

5.2.

Vývoj po revoluci ............................................................................................. 24

5.3.

Odhalení jaderného programu a uvalení sankcí ............................................... 26

Vývoj izraelsko-íránských vztahů ........................................................................... 32

6.

6.1.

Vztahy po islámské revoluci ............................................................................ 33

6.2.

Změna vývoje po konci studené války ............................................................. 35

6.2.1.

Izraelsko-íránské vztahy za Chátamího .................................................... 36

6.2.2.

Vývoj vztahů během éry Ahmadínežáda .................................................. 38

6.2.3.

Směřování vztahů za Rúháního ................................................................ 39

7.

Obava z jaderného Íránu a Izraele? ......................................................................... 41

8.

Závěr ........................................................................................................................ 45

9.

Seznam použité literatury a elektronických zdrojů ................................................. 47

10.

Seznam zkratek použitých v práci ....................................................................... 57

11.

Přílohy.................................................................................................................. 58

2

1. Úvod Proliferace jaderných zbraní vyvolává neustále celou řadu otázek a obav. Jaderné zbraně mají ohromný destrukční potenciál a představují obří ničivou hrozbu pro všechny. Použití takové zbraně by mělo nedozírné důsledky pro celé lidstvo. Zvláště kdyby se zbraň dostala do nesprávných rukou. V tomto kontextu se v posledních letech hovoří o íránském jaderném programu, který vyvolává mezi odborníky, politiky a médii obavy. Stejné pocity vzbuzuje i mezi izraelskými představiteli. Od íránské revoluce v roce 1979 došlo k rapidnímu zhoršení izraelsko-íránských vztahů. Revoluce otřásla celým regionem a potažmo i světem. Změnila íránské vnitropolitické klima. Ovlivnila vztahy Íránu se všemi státy a předefinovala jeho zájmy a ambice. Íránské události se podepsaly také na vztahu mezi Izraelem a Íránem. Od vcelku přátelských vazeb se vztahy posunuly až do dnešního podezírání a obviňování. Nedůvěra mezi státy je prohlubována i díky jadernému programu obou zemí. Íránský jaderný program se vyznačujeme hned několika specifiky. Írán na rozdíl od Izraele v současnosti nevlastní jaderné zbraně, ale vzhledem jeho pokračujícímu úsilí o rozvoj jaderného programu jsou podezření opodstatněná. Rétorické výpady íránských vůdců vůči Izraeli jsou běžnou praxí jejich politiky a celé situaci přidávají na vážnosti. Několik íránských vůdců se vyjádřilo, že by měl být Izrael vymazán z mapy. Proto pokud by Írán opravdu vyvinul jadernou zbraň za stávajících podmínek, panovala by mezi Íránem a Izraelem velmi nebezpečná situace, která by mohla vést až k fatálnímu omylu. Tato bakalářské práce si klade za cíl zanalyzovat vztahy mezi Izraelem a Íránskou islámskou republikou prizmatem jaderného programu. Abychom toho docílili, musíme brát na zřetel všechny aspekty, které by do kontextu mohly vstupovat. Proto si na úvod vymezíme motivy, které vedly země k zisku jaderného programu. Každý stát vede k zisku jaderného programu jiné pohnutky, to je obrazem vnitropolitické charakteristiky státu a poměrů, které panují v regionu a ve světě. Následně bude popsán vývoj bezpečnostní pozice Izraele v regionu. Historické spojitosti nám dokreslí poměry a vazby na Blízkém východě a osvětlí povahu izraelskoíránských vztahů. V rámci kapitoly bude přiblížen také vývoj izraelského programu. Stejně tak bude vylíčen průběh osvojení jaderného programu Íránem.

3

V závěru se budeme věnovat vývoji izraelsko-íránských vztahů za posledních třicet let. Bude provedena analýza na základě poznatků, zda nastalo k okamžitému zhoršení vztahů mezi Izraelem a Íránem po odhalení íránského jaderného programu v roce 2003 či zda k případnému zhoršení došlo na základě událostí v regionu a postojů jednotlivých představitelů.

4

2. Úvodní vymezení problému a použitá metodologie 2.1. Vymezení problému a metodologie Jaderná proliferace na Blízkém východě vzbuzuje v posledních letech velkou pozornost politických analytiků, médií a široké veřejnosti po celém světě. Důvodem je odhalení snah Íránu získat jaderný program. Cílem této bakalářské práce je předložit práci, která umožní základní orientaci ve vztahu mezi Izraelem a Íránem prizmatem jaderného programu v posledních letech. Abychom byli schopni porozumět současné situaci, která panuje mezi státy, je třeba pochopit historické spojitosti. Proto v práci bude zmíněn vývoj izraelsko-íránských vztahů od roku 1979, kdy proběhla v Íránu islámská revoluce a změnila tak tehdejší podobu Blízkého východu. Po metodologické stránce bude celkově práce analyticko-deskriptivního charakteru. Bude zde použita analýza dostupných zdrojů. Pokud to bude možné, budou použity primární zdroje. Z toho je patrné, že práce bude koncipována jako kvalitativní výzkum a bude

zde

použit

empiricko-analytický

přístup.

Řešení

problematiky

bude

prostřednictvím literární rešerše. Práce se snaží zodpovědět tyto výzkumné otázky: 

Došlo k okamžitému zhoršení vztahů po odhalení íránského jaderného programu v roce 2003?



Jak ovlivnil íránský jaderný program vzájemné vztahy Izraele a Íránu?

Na základě uvedených výzkumných otázek byla stanovena hypotéza. Účelem práce je hypotézu potvrdit nebo zfalzifikovat. Stanovená hypotéza zní: Po roce 2003 došlo k okamžitému zhoršení vztahů mezi Izraelem a Íránem důsledkem odhalení íránského jaderného programu.

2.2. Limity a výzvy práce Autorka si je vědoma limitů, které se v práci objevují, a nelze jim předejít. Neboť rozsah práce neumožňuje obsáhnout téma kompletně pro svoji objemnost. Také se práce potýká s problémem objektivnosti a neutrality použitých zdrojů. Odborníci se rozcházejí v názorech na tuto problematiku a každý k ní přistupuje svým úhlem pohledu. Někteří jsou totiž zastánci proliferace a to se promítá i do jejich myšlenek a názorů. Velmi

5

dobře patrné to je na příkladu Íránu, kdy někteří autoři se přiklání k proliferaci Íránu jako rovnocenného oponenta jaderného Izraele. Situace jaderného Izraele a Íránu podle nich přinese stabilizaci v regionu Blízký východ. Naopak jsou tací, kteří tuto myšlenku nesdílí a jsou tvrdými odpůrci a kritiky. Problémem, jež se práce potýká, je nedostupnost či nedostatečná možnost ověření některých konkrétních dat a informací. Psaní textu je tímto ztíženo. V práci budou použity kromě studií a monografií, také zpravodajské servery. Nedostupné údaje jsou zvláště o izraelském jaderném programu, jehož existenci izraelská vláda doposud nepřiznala. Jelikož nikdy nepřiznala vlastnictví takového arzenálu, nejsou dostupné ani oficiální dokumenty o kapacitách Izraele. Vše je založeno na výpovědí vědců, jež se podíleli na vývoji programu a na předpokladech expertů a odborníků na dané téma. Podobný případ je i u Íránu. Jde o velmi citlivé téma pro každý stát, proto je omezená dostupnost zdrojů. Práce pojednává o regionu Blízký východ a bude zde použita řada názvů pocházející z arabštiny a z perštiny. Přechod slov z těchto jazyků do češtiny je velice komplikovaný a doposud není ustanovena sjednocená ustálená norma. Nejednotnost v transkripci práci limituje, ovšem pokud v češtině transkripce existuje a je zavedena, autorka se ji snaží v práci použít.

6

3. Motivy států k získání jaderných zbraní Proliferace jaderných zbraní patří mezi nejdiskutovanější témata v mezinárodních vztazích. Odborníci si kladou hlavně otázky, co vedlo jednotlivé země k zisku jaderného deterrentu a jaké byly prvotní motivy. Podle Ondřeje Rojčíka jsou pohnutky pro získání jaderného zbraní u každého státu jiné a unikátní. Ovšem nejsou unikátní samotné proměnné, ale spíše výsledný soubor proměnných, který se u každého případu odlišuje. Právě proliferaci se věnuje i několik teorií mezinárodních vztahů. Motivy odborníci rozdělují do čtyř kategorií, které nám blíže upřesnění, co vede stát k získání jaderného arzenálu. První z kategorií jsou technologické determinanty, které nám říkají, že jadernými zbraně disponují takové státy, které jsou schopny zvládnout technologii jejich výroby.1 Druhou kategorií jsou vnější determinanty, jež je kategorie vycházející hlavně z realistických teorií, později z neorealistických pozic. Je zde kladen důraz na analýzu vnějších bezpečnostních hrozeb a rizik. Postupem času se tento přístup měnil. Zasloužil se o to významný neorealistický autor Kenneth Waltz, který k předpokladům přidává i strukturu mezinárodních vztahů. Podle něj představují jaderné zbraně nejen atraktivní prostředek obrany státu, ale i stabilizační prvek mezinárodního prostředí.2 Posledně zmiňovaná kategorie je sice logická a výstižná, avšak značně zjednodušená. A právě z tohoto důvodu je často v hledáčku kritiky. Na rozhodování státu působí i další faktory, jako je například politický systém dané země a jeho pohled na jaderný arzenál. Tento faktor by se dal zařadit do vnitřních determinantů, jež jsou třetí kategorií. Poslední kategorií, o které autoři hovoří, jsou alternativní přístupy. Jedná se o přístupy, které identifikují faktory mimo analytickou rovinu. Autor řadí mezi faktory identitu, normy a symboliku. Faktoru identity se věnuje Jacques Hymans, jenž na základě případových studií identifikuje národní identitu jako identitu „soupeřícího

1 2

ROJČÍK, Ondřej. Jaké motivy vedou státy k získání jaderných zbraní? 2006, str. 10 – 11. Ibid., str. 13.

7

nacionalismu“. Autor udává, že právě nacionalismus výrazně ovlivňuje chování politických vůdců, jež jsou tvůrci národní politiky. 3 Jak již bylo řečeno výše, další faktory alternativního přístupu jsou normy a symbolika. Tomuhle tématu se zvláště věnuje Scott D. Sagan. Autor se domnívá, že normy hrají v rozhodování o jaderných zbraní stěžejní úlohu. Ovšem nejedná se jenom o normy sdílené v rámci státu, ale i o mezinárodní normy, které mnohdy byly prosazovány silou a nátlakem. Je třeba si uvědomit, že v rámci mezinárodního prostředí jsou nesmírně důležité a proliferaci ovlivňují. Jako příklad normy můžeme uvést Smlouva o nešíření jaderných zbraní, která je známá i pod zkratkou NPT. Jedná se o legitimní smlouvu, a tudíž státy, které ji ratifikovaly, se zavázaly ji dodržovat. Podstatné na smlouvě je, že omezuje jednotlivé aktéry a zasloužila se o současnou podobu jaderných arzenálů.4 Smlouva o nešíření jaderných zbraní byla přijata 12. června 1968. Vstoupila v platnost 5. března 1970, po podpisu všech signatářských stran. Smlouva má za cíl zabránit šíření jaderných zbraní a zbrojních technologií. Podporuje mírové využití jaderné energie a cíle odzbrojení. Ústřední roli v rámci smlouvy hraje Mezinárodní organizace pro atomovou energii (MAAE), která provádí dozor nad plnění smlouvy prostřednictví kontrol.

5

Smlouva byla prodloužena v roce 1995 na dobu neurčitou.

Celkem se k ní připojilo 190 států, včetně pěti států vlastníci jaderné zbraně. Těmito státy jsou Spojené státy americké, Rusko, Čína, Franci a Velká Británie. Izrael ke smlouvě nikdy nepřistoupil. Írán naopak smlouvu podepsal a zavázal se tak k jejímu plnění. Proto bývá jeho snaha o rozvoj jaderného programu považována za porušení této smlouvy a jeho praktiky kritizovány.

3.1. Motivy Izraele Hlavním motivem pro získání jaderných zbraní Izraelem je zajištění bezpečnosti a deterrence protivníků. Izrael je obklopen nepřátelskými arabskými státy, jež 3

HYMANS, Jacques E.C. Why do states acquire nuclear weapons? Comparing the cases of India and France [online]. 2002, str. 139-160. 4 SAGAN, Scott D. Why do states build nuclear weapons?: Three models in search of a bomb. [online]. 1996 [cit. 2013-11-16], str. 33. 5 International Conventions and Legal Agreements: Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons (NPT). International Atomic Energy Agency [online]. © 1998-2014 [cit. 2014-05-16].

8

představují pro Izrael hrozbu masivního konvenčního útoku. Cílem Izraele je přežít a zabránit opakování holocaustu. I když Izrael uzavřel s Egyptem a Jordánskem mírové smlouvy, panuje zde v posledních letech obava z Íránu nebo ze Sýrie.6 Ani nestabilita na Blízkém východě nebo historické zkušenosti Izraele situaci nepřispívají. Proto je přirozené, že se Izrael cítí ohrožen. Martinů ovšem deterrenci zpochybňuje. Válka v Perském zálivu nebo válka ze Dne usmíření, jinak také označována jako Jomkipurská válka z roku 1973, nám jasně dokládají, že Izraeli se nepodařilo zabránit konvenčním útokům na svém území, přestože v té době disponoval již jaderným arzenálem. Nepřátelé se arzenálu nezalekli a útok na Izrael uskutečnili. Také říká, že někteří autoři pochybují o významu jaderných zbraní při přehodnocování vojenské strategie arabských států vůči Izraeli a přinucení aktérů o mírovém řešení blízkovýchodních sporů.7 Jako další důvod se uvádí struktura domácí politiky. Velkou roli v jaderném myšlení sehrál bývalý premiér David Ben Gurion, jež se zasloužil o vybudování izraelského jaderného arzenálu. Mezi politikami a vojenskými složky je zakořeněná důvěra v jaderné zbraně. Avšak přes důvěru je povědomí o izraelské programu velmi malé. V izraelské společnosti se jedná o tabu a mezi politiky v Knessetu není situace lepší. Izraelský jaderný program je v parlamentu taktéž nedotknutelný a neuchopitelný. Mezi politiky proběhla pouze jedna debata o jaderné arzenálu, avšak Martinů upozorňuje, že se tato rozprava nedá považovat za debatu, ale spíše o řečnické cvičení o legitimitě debaty.8 Normativní model udává jako motiv prestiž, uznání a vyspělost národa. Suchý s Vilímkem tento motiv označují jako „nukleární symbolismus“.9 Ovšem v případě Izraele se nezdá tento motiv jako hodnověrný. Zejména z důvodů utajení programu a kvůli politice jaderné dvojznačnosti. Současná situace je jiná než v polovině minulého století, tudíž vlastnictví jaderných zbraní se posuzuje spíše negativně. Izrael to staví do 6

ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina: minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2007, str. 149 a 193. 7 MARTINŮ, Jiří. Izrael, 2006, str. 36. 8 MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str. 37 a DOŠKO, Pavel. Potenciál protiraketové obrany v jaderném odzbrojení – případ Izrael. Sekuritaci: Studentský portál o bezpečnosti [online]. 2013 [cit. 2014-02-05]. 9 SUCHÝ, Petr a Petr VILÍMEK. Britské a francouzské nukleární síly ve druhém jaderném věku. Mezinárodní vztahy[online]. 2009 [cit. 2014-01-31], str. 39.

9

nelehké pozice. Současná izraelská jaderná politika, která je nejasná a vlastnictví jaderných zbraní nepotvrzené, přináší obraz jaderné nezodpovědnosti a nejasné kontroly nad jaderným arzenálem Izraele.10 Farr dále zmiňuje aktuální důvody pro izraelské jaderné kapacity. Podle něho mají zbraně sedm základních účelů. První z nich je, aby se zabránilo rozsáhlému konvenčnímu útoku, dále všem úrovním nekonvenčním útoků jako jsou chemické nebo biologické útoky. Třetím účelem je preempce nepřátelského jaderného úkolu. Zmiňuje i podporu konvenční preempci proti nepřátelským jaderným aktivitám, podporu konvenční preempci proti nepřátelským nejaderným činům. Zdůrazňuje potřebu jaderného arzenálu v případ jaderné války a v krajním případě je možné užití tzv. Samsonovy volby, což značí poslední možnost i za cenu zničení izraelských center.11 V případě Izraele je situace užití jaderného arzenálu složitější než u ostatních jaderných mocností. Je třeba brát v úvahu i význam tradičního židovského práva a judaismu. Židovská tradice zakazuje užití prostředku, který by měl za následek úmrtí lidí.12 Proto klasický výklad práva by jakékoliv užití jaderných zbraní zakazoval. Právo ospravedlňuje užití takových praktik, pokud před tím selhaly veškeré snahy o vyjednání míru, při střetu budou zabiti jen bojovníci a nevinné oběti budou zachráněni.13

3.2. Motivy Íránu Íránské motivy se liší od těch izraelských. Motivace Íránu spočívá především v jeho regionální politických ambicím a v zachování současného islámského režimu. Snaží se všechny přesvědčit, že může být právem považován za hlavní regionální velmoc a leadera islámského režimu. K získání takového statutu mu mají dopomoct jaderné zbraně. 14 Dalším faktorem je vnímání vnějších hrozeb, jenž je ovlivněn hlavně dřívějšími zkušenostmi Íránu. Írán vedl dlouholeté pře s Irákem, ovšem po odstranění Husajnova 10

DOŠKO, Pavel. Potenciál protiraketové obrany v jaderném odzbrojení – případ Izrael. Sekuritaci: Studentský portál o bezpečnosti [online]. 2013 [cit. 2014-02-05]. 11 FARR, Warner D., LTC a U.S. ARMY. THE THIRD TEMPLE'S HOLY OF HOLIES: ISRAEL'S NUCLEAR WEAPONS. Federation of Americans Scientits [online]. 1999 [cit. 2014-05-16]. 12 BROYDE, Michael J. Fighting the War and the Peace: Battlefield Ethics, Peace Talks, Treaties, and Pacifism in the Jewish Tradition. Jewish Law [online]. © 1997-2010 [cit. 2014-05-16]. 13 MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str. 35. 14 HODER, Lukáš. Írán. 2006, str. 100.

10

režimu tato hrozba opadla, ale vyvstala zde nové například v podobě teroristické skupiny Al-Káida. V současnosti zůstává íránským nepřítelem Izrael a globální hegemon USA.15 Izrael s Íránem nemají výrazné bilaterální spory. Izraeli vadí íránská podpora teroristických skupin, jelikož se jedná převážně o velmi kontroverzní skupiny vystupující proti Izraeli. Íránská politika stává více pragmatickou, avšak pouze ke svým sousedům, obchodním a vojenským partnerům.16 Výpady na stranu Izraele byly za bývalého prezidenta Ahmanídežáda velmi časté. Izrael označil za „Malého Satana“, Spojené státy americké naopak za „Velkého Satana“.17 Samotná silová rétorika a provokace nejsou záminku k válečnému konfliktu mezi těmito zeměmi. Současný prezident Íránu Hasan Rúhání v nedávnem rozhovoru řekl: "Přejeme si, aby tuto oblast řídila vůle lidu. Věříme ve volební proces. Neusilujeme o válku se žádnou zemí. Chceme, aby mezi národy této oblasti vládl mír a přátelství.“ 18 Vztahy se Spojenými státy komplikují vzájemné historické zkušenosti obou zemí. Situace se zhoršila po americkém angažmá na Blízkém východě po 11. září 2001. Americké vojenské jednotky jsou rozprostřené po celém regionu. Írán se cítí právem ohrožen. Jako zásadní problém mezi Íránem a USA se jeví charakter íránského režimu a snaha o jeho udržení. Írán se tak z revoluční mocnosti stal spíše ochránce status quo proti snahám USA o revoluční změnu Blízkého východu směrem k větší demokratizaci.19 Jednou z vnějších hrozeb může být i geografická pozice Íránu. Pokud přihlídneme k teritoriálnímu umístění země, je z toho patrné, že leží v blízkém sousedství několika jaderných mocností jako Pákistán, Izrael nebo vzdálenější Rusko, Čína a Indie. Teherán se cítí ohrožen i americkou přítomností v regionu. Jaderný arzenál by mohl mít případný odstrašující potenciál pro americkou invazi proti íránským regionálním zájmům.20

15

Proliferace jaderných zbraní [online]. © AMO 2010 [cit. 2014-03-17], str. 14. HODER, Lukáš. Írán. 2006, str. 101. 17 HODER, Lukáš. Írán. 2006, str. 102. 18 Rúhání pro NBC: Izrael ohrožuje stabilitu, válčit ale nechceme s nikým. [cit. 2014-03-17], [online] 19 HODER, Lukáš. Írán. 2006, str. 101-102. 20 LUDVÍK, Jan. Íránský jaderný program.: Bezpečnostní model proliferace pohledem jaderné strategie a teorie odstrašení [online]. 2011, [cit. 2014-05-16], str. 59. 16

11

V neposlední řadě je jeden z motivů ochrana ideologie. Konkrétně nacionalismu a étos boje proti nespravedlivému útisku ze strany vnějšího světa.21 Na Íránu bylo v minulosti spácháno mnoho křivd, které nebyly nikdy zapomenuty. Írán po těchto zkušenostech se spoléhá jen sám na sebe. I tento fakt podnítil íránského vůdce k zisku jaderného arzenálu. Pokud pomine vojenské využití a zaměříme se na civilní složku, íránští představitelé prezentují i jiné důvody. Častý argument pro ospravedlnění snahy získat jaderný program je potřeba využití jaderné energie. Írán je v současnosti jedním z členů skupiny OPEC a druhým největším producentem.22 Zásoby ropy jsou však omezené a z důvodů vysoké spotřeby dochází k rapidnímu úbytku a následnému vyčerpání zdrojů. Írán se tohoto okamžiku obává. Hlavně íránská ekonomika by tímto utrpěla. Snaží se předejít kolapsu ekonomiky a průmyslu diverzifikováním zdrojů. Íránští činitelé upozorňují na potřebu jaderné energie z existenčních důvodů a zájmů íránského národa. Všechny vyjmenované motivy by dopomohly rozvoji a modernizaci Íránu. Írán by získal status technologicky vyspělého státu s vysokou prestiží. Mohlo by mu to přinést nejen politické, ale i ekonomické zisky.

21 22

HODER, Lukáš. Írán. 2006, str. 102 Iran. U. S. Energy Information Administration [online]. 2013 [cit. 2014-05-16].

12

4. Izraelský jaderný program V současné době patří Izrael mezi největší odpůrce íránského jaderného programu. Izraelský předseda vlády Benjamin Netanjahu je znám pro svoje kritické výroky. Prozatímní dohodu s Íránem, která byla podepsána na konci roku 2013, Netanjahu označil za historický omyl. Podle něj dohoda nezvrátí íránské jaderné ambice a učiní ze světa nebezpečnější místo, pokud Írán rozvine svůj jaderný potenciál.23 Obavy z jaderného vlastnictví jsou na místě, ale v případě Izraele jde o pečlivě vypočítanou rekonfiguraci regionální moci, která by mohla Izrael ohrozit. Někdy se zdají snahy Izraele zamezit Íránu zisk jaderného potenciálu až ironií. Zvláště když panují domněnky, že sám Izrael patří do jaderného klubu. Izrael se snažil o zisk jaderného programu od konce 40. let 20. století. Tedy už od svého novodobého založení v roce 1948. Ačkoli doposud oficiálně vlastnictví jaderných zbraní nepřiznal, podle různých výroků vrcholných izraelských představitelů je jasné, že jaderným arzenálem disponuje.24 Pro tuto politiku je také typická izraelská jaderná doktrína. Je možné se setkat s několika různými označeními a názvy, ale prakticky jde o to samé. Asi nejběžněji se užívá doktrína jaderné neprůsvitnosti nebo doktrína záměrné dvojsmyslnosti. Strategie je postavená na bezpečnosti a strachu ze zničení. V izraelské společnosti stále přetrvává duch holocaustu a pocit utlačování. Dále je Izrael obklopena nepřátelskými arabskými státy. V případě napadení nemůže Izrael spoléhat na strategikou hloubku z důvodu své malé velikosti. Pocit bezpečí a jistoty má Izraeli dodat jaderný arzenál. Izrael prozatím nepotvrdil vlastnictví jaderného arzenálu. Pokud by Izrael učinil přiznání, panují zde obavy, že by to povzbudilo další státy v regionu v usilování o jaderné zbraně. Svět i přesto Izrael chápe jako jadernou velmoc. Může využívat výhod, které pozice přináší, zároveň ji nepostihují sankce a politické problémy jako v jiných případech. Útočník si nemůže nikdy být jist, kdy a za jakých podmínek budou jaderné zbraně použity. Podle Paula jsou však vymezeny čtyři tzv. červené linie, kdy je použití pravděpodobné. První z nich je arabský průnik do obydlených oblastí na území Izraele, 23

BOOTH, William. Israel’s Netanyahu calls Iran deal ‘historic mistake’. The Washinghton Post [online]. 24. 11. 2013 [cit. 2014-05-20]. 24 Viz. Příloha 1

13

druhé je zničení vzdušných sil Izraele, třetí se vztahuje na útoky proti izraelským městům, kde jsou použity chemické či biologické zbraně. Poslední krizovou situací je užití jaderné zbraně proti Izrael.25 4.1. Vývoj bezpečnostní pozice Izraele v regionu V roce 1948 se objevují první zmínky o ctižádosti Izraele vyvinout jaderný program. Děje se tak prostřednictvím vědeckých institutů, ale význačnou pozornost jadernému programu věnovalo i ministerstvo obrany, kdy na konci 40. let 20. století jako součást ministerstva vzniklo výzkumné středisko a v roce 1952 pak v rámci ministerstva Izraelská komise pro jadernou energii, jež pokračuje ve výzkumech možného využití jaderné energie. Zpočátku Izraelská komise pro jadernou energii byla spuštěna civilisty jako civilní vládní organizace. Avner Cohen udává, že komise byla až do roku 1954 utajena, aby se Ben Gurion vyhnul dohledu od ministerstva obrany a kabinetu ministrů. Čerpal proto finance raději z nekonvenčních zdrojů než z vládního rozpočtu.26 Později se komise dostala pod správou ministerstva obrany. Toto přidělení pod správu ministerstva obrany má několik opodstatnění. Jedním z nich byl, že Izrael je v permanentní konfliktu se sousedními státy a jaderný arsenál měl nepřátelské státy zastrašit. Další faktor je vysoká technická a organizační úroveň izraelské armády. A v neposlední řadě je uveden vliv Davida Ben Guriona, prvního ministerského předsedu a ministra obrany, který měl velké zásluhy na vývoji.27 Dále se na jaderném programu podílel bývalý ministr obrany Šimon Peres. Participoval na vzniku Izraelské komise pro jadernou energii, byl zodpovědný za vybudování izraelské nukleární infrastruktury, zajišťoval financování a loboval za spolupráci Izraele s Francií.28 Ke spolupráci s Francií a jejímu jadernému programu se vyjádřil takto: „To bylo tak, že ze všech zemí zabývající jaderným výzkumem a rozvojem, jediná Francie byla schopná nám pomoci. Věřil jsem, že veškeré naše diplomatické úsilí

25

Paul. The tradition of non-use od nuclear weapons. 2009, str. 126. COHEN, Avner. Israel. 2010, str. 3. 27 COCHRAN, Edwin S. Israel´s Nuclear History. 2000-c2002, str. 131. 28 COHEN, Avner. Israel and the bomb. c1998,str. 17- 21. 26

14

by mělo směřovat na Francii – na francouzskou vládu, francouzské vědce a průmyslové komunity.“29 Francie měla vyspělý jaderný program a poskytovala Izraeli během 50. a 60. let 20. století převážně vojenské vybavení a high technologie. Začátky izraelskofrancouzské spolupráce se datují do roku 1953, kdy Izraelská komise pro jadernou energii a její francouzský protějšek podepsaly dohodu. Ta umožňovala izraelským vědcům přístup k základním francouzským technologiím a testům, včetně detailním informacím z francouzského jaderného testu na Sahaře v roce 1960. Izrael získal od Francie cenné informace, které urychlily izraelský jaderný vývoj. Izrael se od svého založení potýkal s nenávistí od okolních arabských států a četnými vojenskými konflikty. Od roku 1955 spatřoval v Násirově Egyptě svého největšího nepřítele. Egyptský prezident Gamál Abd an-Násir podporoval válku Arabů proti židovskému státu. I Francie měla s tímto kontroverzním politikem problémy. Čelila revoluci v Alžírsku, jež byla francouzskou kolonií. Násir byl velký zastánce panarabismus30 a pro revolucionáře přislíbil materiální a finanční pomoc, která přispěla k úspěchům revolucionářům nad francouzskými jednotky.31 Dalším bodem sváru mezi Francií a Egyptem byl Suezský průplav. V červenci 1956 Násir tento průplav znárodnil, což byla rozbuška pro začínající konflikt. Proti Egyptu vznikla koalice tří států, složena z Velké Británie, Francie a spojence Izraele. Každá země měla jiné důvody vstupu do konfliktu. Jedno měly ale společné, chtěly svrhnout egyptskou vládu a odstranit egyptskou nadvládu nad významným průplavem.32 Události blíže semkly Francii s Izraelem. V roce 1954 se dostalo Izraeli pomoci také od USA. Spojené státy americké nabídly Izraeli malý experimentální reaktor. O rok později Izrael a USA podepsaly dohodu. Signatáře zavazovala k mírové jaderné kooperaci. Dohoda zahrnovala i nákup malého jaderného výzkumného reaktoru.33

29

COHEN, Avner. Israel and the bomb. c1998,str. 19. Hnutí usilující o sjednocení arabských států. Více viz GOMBÁR, E. Moderní dějiny islámských zemí. 1999. Str. 317-318. 31 COCHRAN, Edwin S. Israel´s Nuclear History. 2000-c2002, str. 134. 32 VARBLE, Derek. The Suez crisis, 1956. 2003, str. 5. 33 COHEN, Avner. Israel and the bomb. c1998,str. 44. 30

15

Největší podporu nabídla Francie Izraeli v roce 1957. Francie souhlasila s pomocí vybudovat reaktor a výzkumného zařízení poblíž města Dimona34 v Negevské poušti.35 Tajná dohoda zahrnovala vybudovat reaktor na těžkou vodu o výkonu 24 MW a zařízení na zpracování plutonia.36 Významný komplex se stal se velmi střežením místem v Izraeli. Kolem zařízení vznikla desetikilometrová ochranná zóna a Dimona, kde se zařízení až do současností nachází, byla vymazána ze všech map. Mezi veřejností byl komplex označován za textilní továrnu.37 Netrvalo dlouho a tento prostor se stal cílem amerických a špionážních letadel.38 Ze satelitních snímku bylo patrné, že se v oblasti Dimona nachází podezřelé zařízení. Americká strana požadovala vysvětlení. V prosinci roku 1960 přišel Ben Gurion s prohlášením, které potvrzuje existenci reaktoru v Dimoně. Zároveň však Spojené státy ujišťuje, že Izrael nemá žádné plány na vývoj jaderných zbraní.39 Izrael se snažil udržet nejasnosti o jejich jaderných záměrech. Tehdejší náměstek ministerstva obrany Šimon Peres v roce 1963 ujišťoval amerického prezidenta Johna Kennedyho, že Izrael nepoužije jaderné země jako první země na Blízkém východě.40 Prohlášení Bena Guriona bylo pro USA nedostačující a požadovaly, aby byl objekt zpřístupněn mezinárodní kontrole. Po uvážení Izrael ke kontrole svolil, ale mělo jít o kontrolu ze strany Spojených států. Martinů to označuje jako jednu z největších kamufláží v historii kontroly zbrojení, jelikož kontroloři se dostali pouze do nadzemních pater zařízení, ovšem reaktor bych uložen v podzemí.41 Zařízení v Dimoně bylo zřejmě dokončeno během let 1960 a 1961 a reaktor byl pravděpodobně provozuschopný v roce 1964.42 Zařízení bylo dokončeno a reaktor funkční, avšak Izrael se potýkal s nedostatkem uranu a deuterium neboli těžké vody. Část dodávky byla pokryta z vlastních zdrojů, ale nebylo to dostačující. Proto v roce 1959 odkoupil 20 tun deuteria v Norsku. V další letech nakupoval převážně od 34

Viz. Příloha 2 COCHRAN, Edwin S. Israel´s Nuclear History. 2000-c2002, str. 134. 36 SOLINGEN, Etel. Nuclear logics: contrasting paths in East Asia and the Middle East. c2007,str. 202. 37 MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str. 27-28. 38 MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str. 28, KARPIN, Michael I. The bomb in the basement: how Israel went nuclear and what that means for the world. c2006, str. 117. 39 SOLINGEN, Etel. Nuclear logics: contrasting paths in East Asia and the Middle East. c2007,str. 202. 40 SOLINGEN, Etel. Nuclear logics: contrasting paths in East Asia and the Middle East. c2007,str. 202. 41 MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str. 28-29. 42 COCHRAN, Edwin S. Israel´s Nuclear History. 2000-c2002, str. 136. 35

16

Argentiny nebo od Jihoafrické republiky. Zdroje se mu také podařilo získat od států západní Evropy, nicméně ne vždy to bylo získáno legálním postupem.43 Uvádí se, že již v roce 1967 se Izrael zařadil mezi státy disponující jadernými zbraně. Konkrétně mělo jít o dvě surové jaderné bomby, jež měly poskytnout Izraeli důvěryhodné odstrašení.44 Samotný rok 1967 byl pro Izrael význačný i z hlediska válečného střetu se svými arabskými sousedy. Konflikt se označuje jako Šestidenní válka. Z časové perspektivy se jednalo o válku poměrně krátkou, avšak důsledky války byly ohromující. Válka razantně změnila územní podobu Blízkého východu a tyto územní změny se v pozdějších letech staly jablkem sváru mezi Izraelem a arabskými sousedy. Šestidenní válka začala 5. června 1967 izraelským preventivním úderem a příměří bylo dosáhnuto záhy na to, 10. června 1967. Ozbrojené síly Izraele dosáhly vítězství nad arabskými státy, a jak uvádí Dunstan, poprvé od svého vzniku Izrael získal životně důležitou výhodu obrany v hloubce. Díky skvělým manévrům a taktice okupoval Izrael celý Sinajský poloostrov, pásmo Gazy, Západní břeh Jordánu a na severu Golanské výšiny. I když Izrael vyhrál, poválečná diplomacie a situace uvrhla izraelské vůdce do pocitu nejistoty a strachu. Všechny tyto faktory se staly impulzy, proč se Izrael uchýlil k dalšímu vývoji jaderného arzenálu. Díky těmto ambicím Izraele docházelo od poloviny 60. let 20. století k ochlazení izraelsko-francouzských

vztahů.

V roce

1967

totiž

de

Gaulle

přehodnocuje

francouzskou politiku na Blízkém východě.45 Zapříčinila to prohlubující se nedůvěra francouzského prezidenta k izraelskému jadernému programu. Francie se také snažila udržet svůj vliv na Blízkém východě a v severní Africe a to šlo pouze s podporou arabské strany. 46 Vzápětí přichází rok 1968 a s ním multilaterální Smlouva o nešíření jaderných zbraní. Smlouva usilovala o nešíření jaderných zbraní, zmrazení soudobého stavu a také o mezinárodní kontrolu těchto zbraní.47 V současné době je 190 států smluvními 43

COCHRAN, Edwin S. Israel´s Nuclear History. 2000-c2002, str. 137, Martinů, str. 29-30 MAOZ, Zeev. The Mixed Blessing of Israel's Nuclear Policy. International Security [online]. 2003 [cit. 2014-05-20], str. 53. 45 COCHRAN, Edwin S. Israel´s Nuclear History. 2000-c2002, str. 138. 46 MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str. 29. 47 ZÁVĚŠICKÝ, Jan. Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT). 2005, str.131-132. 44

17

stranami NPT.48 Izrael však ke smlouvě nepřistoupil, i když na něj byl vyvíjen velký tlak ze strany USA. Americký prezident Nixon požadoval připojení Izraele ke smlouvě. V roce 1969 se proto sešel s izraelskou ministerskou předsedkyní Meirovou. Nakonec spolu došli k dohodě. USA nebude nadále tlačit Izrael k připojení ke smlouvě, na oplátku Meirová přislíbila, že neporuší slib vlády Bena Guriona. Gurion se již dříve zavázal, že Izrael nepoužije jako první jaderné zbraně na Blízkém východě.49 Rok 1973 patří k nejvypjatějším událostem novodobého izraelského státu. Na svátek Den smíření byl Izrael napaden arabskými státy. Zpočátku situace vypadala pro židovský stát velmi špatně. Dokonce premiérka Golda Meirová podepsala předběžné povolení k použití izraelského jaderného arzenálu v případě, že se Izrael skutečně ocitne na pokraji zkázy. Naštěstí až tak radikálního postupu nebylo třeba, Izraeli se podařilo útok odvrátit. Maoz uvádí, že spíše než odstrašit Araby jadernými zbraněmi, šlo o vydírání Washingtonu, aby se do konfliktu zapojil a dodával zbraně a munici Izraeli.50 Po zbytek 70. let a v 80. letech 20. století měl Izrael regionální monopol. Izrael se snažil svůj jaderný arzenál zdokonalit prostřednictví blízké spolupráce s Jihoafrickou republikou. Obě země si navzájem vypomáhaly v rozvoji. Zlomem izraelského jaderného programu byla výpověď bývalého technika z Dimony Mordechaje Vanuna. Vanunu v Dimoně pracoval od roku 1976 až do svého propuštění v roce 1985. Než byl Vanunu propuštěn pořídil asi šedesát fotografií, které zobrazovaly jadernou elektrárnu a vodíkové a neutronové bomby, které byly ve vývoji. Vanunu následně uprchl a v roce 1986 odhalil světu izraelské tajemství. 5. října1986 vyšel v londýnském Sunday Times článek Odhalení: Tajemství izraelského jaderného arzenálu.51 V článku Vanunu prozradil existenci utajovaného izraelského jaderného programu. On sám vypověděl, že s utajováním nesouhlasí a prozradil, že Izrael disponuje přibližně 100 až 200 jadernými náložemi.52 Výpověď vyvolala ve světě a

48

Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons. UNODA: United Nations Office for Disermament Affairs [online]. © United Nations 2014 [cit. 2014-02-13]. 49 MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str. 30. 50 MAOZ, Zeev. The Mixed Blessing of Israel's Nuclear Policy. International Security [online]. 2003 [cit. 2014-05-20], str. 54. 51 DIEHL, Sarah J a James Clay MOLTZ. Nuclear weapons and nonproliferation: a reference handbook. c2008, str. 203. 52 MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str. 31.

18

zvláště v Izraeli velké pozdvižení. Vanunu byl odsouzen k 18 letům. Trest byl již vykonán, ale restrikce se ho dotýkají až do dnešních dní.53 Na začátku 90. let 20. století proběhla válka v Perském zálivu, která ohrožovala Izrael. Izrael byl jediný regionální aktér s koherentní jadernou strategií.54 To neodradilo Irák, který nechal odstřelovat izraelská města upravenými raketami Scud.55 Panovala zde obava, že tyto rakety mohly nést hlavice naplněné otravnými chemikáliemi.56 Situace se vyostřila, když Irák deklaroval užití chemického arzenálu v prvním úderu proti Izraeli. Izraelská vláda brala tyto hrozby velmi vážně. Tehdejší předseda vlády Šamir veřejně prohlásil, že Izrael rázně odpoví na jakoukoliv iráckou nekonvenční agresi,

pokud

bude

třeba.57

Izrael

jaderný arzenál

uvedl

do

pohotovosti.

K devastujícímu útoku nedošlo, nicméně válka v Perském zálivu představuje pro Izrael porážku, stejně jako Jomkipurská válka v roce 1973. Selhalo jaderné odstrašení v obvyklém slova smyslu. Maoz uvádí tři důvody, které podporovaly případné užití izraelského jaderného arzenálu proti Iráku. Prvních z nich je, Irák se rozhodl k odstřelování i přes prohlášení izraelských představitelů hrozících masivní odvetou. Irák porušil zásadně izraelské status quo. Poslední důvod byl, že Izrael neměl účinnou obranu proti raketám Scud.58 Podle Martinů se do celé situace vložily Spojené státy americké a Izrael od případného zapojení do konfliktu odradily.59

4.2. Současný stav a vývoj jaderného arzenálu V současnosti nadále pokračuje vývoj jaderného programu v Izraeli. Hlavně dochází k modernizaci. Izrael také pokračuje ve své politice jaderné neprůhlednosti. Ovšem tato jaderná doktrína se v současnosti dostává pod palbu kritiky. Izraelská strategie stojí na věrohodném odstrašení. Přispívá k tomu potenciál a kapacity

53

CAMPBELL, Duncan. Israel's Mordechai Vanunu is as much a hero as Edward Snowden. The Guardian [online]. 2014 [cit. 2014-05-20]. 54 COCHRAN, Edwin S. Israel´s Nuclear History. 2000-c2002, str. 147. 55 MAOZ, Zeev. The Mixed Blessing of Israel's Nuclear Policy. International Security [online]. 2003 [cit. 2014-05-20], str. 55. 56 MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str. 32. 57 COCHRAN, Edwin S. Israel´s Nuclear History. 2000-c2002, str. 148. 58 MAOZ, Zeev. The Mixed Blessing of Israel's Nuclear Policy. International Security [online]. 2003 [cit. 2014-05-20], str. 56-57. 59 MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str. 32.

19

k provedení preemptivního útoku. Ale neochvějná pozice Izraele je v současnosti narušena íránskými snahy. Kredibilita izraelské deterrence ztrácí na síle. Kritiku lze najít i v řadách izraelských představitelů. Jedním z nich je Avraham Burg, jež je bývalý předseda Knesetu a bývalý poslanec za Stranu práce. Burg se na konci roku 2013 nechal slyšet, že Izrael disponuje jadernými i chemickými zbraněmi a vyzval

k otevřené

a

veřejné

diskuzi.

Dlouhotrvající

jadernou

strategii

nejednoznačnosti označil za zastaralou a dětinskou. Podpořil myšlenku jaderného dialogu v regionu, včetně spolupráce s Íránem.60 Burg je znám pro svoje kontroverzní výroky. Odsoudil izraelskou okupaci palestinských území a kritizoval měnící se podobu sionismus.61 Jeho sentence jsou někdy označované za antisionistické. Za výrok o jaderném arzenálu byl dokonce pravicovými skupinami obviněn za zradu pro možné odhalení jednoho z klíčového národního tajemství.62 V průběhu času se Izraeli podařilo vyvinout všechny tři prvky strategické triády. Současně by také měl Izrael disponovat taktickými jadernými zbraněmi.63 Pozemní složka triády je tvořena hlavně střelami Jericho různých typů, jíž je až 200 a jsou umístěny v Zecharji v Judských horách. Izrael vlastní i jaderné bombardéry. Letecká složka je tvořena převážně z víceúčelových bombardérů F-15 a F-16.64 Poslední součástí strategické triády jsou ponorky vybavené jadernými hlavicemi. Izrael v současnosti provozuje čtyři ponorky Dolphin, které zakoupil od německé firmy. Předpokládá se, že v roce 2014 bude Izrael vlastnit celkem šest těchto modelů.65 Odhaduje se, že Izrael má přibližně 80 neporušených jaderných hlavic, z nichž 50 je určeno pro rakety středního doletu typu Jericho II a zbylých 30 pro letadlové

60

FISKE, Gavriel. Avraham Burg panned for breaking ‘nuclear ambiguity’. The Times of Israel [online]. 2013 [cit. 2014-05-20]., BORGER, Julian. The truth about Israel's secret nuclear arsenal. The Guardian [online]. 2014 [cit. 2014-05-20]. 61 BURG, Avraham. The end of Zionism. The Guardian [online]. 2003 [cit. 2014-05-20]. 62 FISKE, Gavriel. Avraham Burg panned for breaking ‘nuclear ambiguity’. The Times of Israel [online]. 2013 [cit. 2014-05-20]. 63 MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str. 32. 64 MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str. 32. 65 Israel Submarine Capabilities. NTI [online]. 2013 [cit. 2014-05-20].

20

bombardéry.

66

Jaderné zásoby Izraele jsou nyní na podobné úrovni jako Indie nebo

Pákistánu.

66

SIPRI Yearbook 2013: 6. World nuclear forces. SIPRI [online]. © 2014 [cit. 2014-05-20].

21

5. Íránský jaderný program Íránský jaderný program patří v současnosti mezi nejkontroverznější a nejdiskutovanější programy na světě. Představitelé Íránu okolní svět uklidňují, že se jedná o mírový program, který nebude použit na vojenské účely. Írán v současnosti nevlastní jaderné zbraně, ale informační chaos a pokračující úsilí vývoje jaderného programu nepřidávají Íránu na důvěryhodnosti.67

5.1. Počátky programu za šáha Počátky íránského jaderného programu se datují do 50. let 20. století. Zlomovou událostí bylo znárodnění íránských ropných nalezišť premiérem Muhammadem Mossadekem v roce 1951. Tento počin ohrozil zájmy západních státu včetně Spojených států amerických a Velké Británie na Blízkém východě. Spojené státy a Velká Británie se dohodly zakročit v podobě operace amerických a britských tajných služeb. Jejich cílem bylo svrhnout íránskou vládu vedenou Mossadekem a dosadit na její místo autokratický režim šáha Rézi Páhlavího, jenž se stal novým spojencem západních mocností. Blízké vztahy se přenesly i na pole jaderného výzkumu a došlo k úzké spolupráci v této oblasti.68 V roce 1957 byla podepsána civilní dohoda mezi USA a Íránem, jenž se snažil získat jaderné kapacity. Dohoda se týkala technické pomoci, pronájmu několika kilogramů obohaceného uranu a spolupráce v oblasti mírového využití jaderné energie.69 Díky této spolupráci získal Írán v roce 1959 od USA výzkumný reaktor a v následujícím roce vznikl jaderné výzkumné centru v rámci Teheránské univerzity.70 V roce 1968 Írán podepsal Smlouvu o nešíření jaderných zbraní. Smlouva vstoupila v platnost o dva roky později, tedy v roce 1970.71 Prostřednictvím této smlouvy se Írán zavázal dodržovat a respektovat povinnosti a požadavky ve smlouvě. Stěžejním článkem pro Írán se stal článek č. III.: „Každá smluvní strana nevlastnící jaderné

zbraně se zavazuje přijmout záruky uvedené v

dohodě, o které se bude jednat a která bude uzavřena s Mezinárodní agenturou pro 67

Viz. Příloha 3 HODER, Lukáš. Írán. 2006, str. 94-95 69 BAHGAT, Gawdat. Nuclear proliferation: The Islamic Republic of Iran. Iranian Studies [online]. 2006, vol. 39, issue 3, s. 307-327 [cit. 2014-05-16], str. 308. 70 HODER, Lukáš. Írán. 2006, str. 95a BAHGAT, Gawdat. Nuclear proliferation: The Islamic Republic of Iran. Iranian Studies [online]. 2006, vol. 39, issue 3, s. 307-327 [cit. 2014-05-16], str. 308. 71 A History of Iran's Nuclear Program. Iran watch [online]. 2012 [cit. 2014-03-07]. 68

22

atomovou energii v souladu se Statutem Mezinárodní agentury pro atomovou energii a systémem záruk Agentury, výlučně k ověřování plnění závazků, které přijala v souladu s touto Smlouvou s cílem zabránit neoprávněnému převodu jaderné energie z mírového využití na jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení“72 Smlouva NPT nebyla jediná smlouva, ke které se Írán přidal. V roce 1972 se Írán připojil stejně jako současných 170 států k Úmluvě o zákazu vývoji, výroby a hromadění biologických a toxických zbraní a jejího zničení (BTWC).73 Teherán také následně uzavřel veškeré dohody o zárukách s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii v roce 1974.74 Uvádí se, že Írán započal v roce 1970 velmi rozsáhly jaderný energetický program. Šáhovi plány byly velmi ambiciózní. Proto během 70. let hledal podporu hlavně mezi západní spojenci. V roce 1974 vyjednal dohodu na nákup osmi reaktorů od Spojených států amerických. 75 Vyjednání této dohody se neobešlo bez potíží. Americká strana byla zpočátku velmi obezřetná a požadovala veto na rozhodnutí dalšího využití a případné přepracování uranu. Obávala se, že použitý uran by mohl být dále užit na výrobu nežádoucích zbraní. Třebaže to zpočátku šáh odmítal, nakonec s požadavkem souhlasil. Omezení ze svobody provozu jaderných technologií Íránu bral šáh jakou součást ceny odkupovaných osmi reaktorů.76 Ve stejném roce došlo k také dohodě mezi Íránem a Německem na vybudování dvou reaktorů v přístavním městě Bušér a v roce 1977 došlo k podpisu íránsko-francouzské smlouvy na dodání dalších dvou reaktorů tentokrát do Darkhovin.77

72

Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 29. března 1974 o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní. 1974 [cit. 2014-03-07]. 73 Disarmament: Membership of the Biological Weapons Convention. In: UNOG [online]. © United Nations 2009 [cit. 2014-05-16]. 74 KERR, Paul K. Iran’s Nuclear Program: Tehran’s Compliance with International Obligations. 2013 [cit. 2014-03-07], str. 1 75 BAHGAT, Gawdat. Nuclear proliferation: The Islamic Republic of Iran. Iranian Studies [online]. 2006, vol. 39, issue 3, s. 307-327 [cit. 2014-05-16], str. 308-9. 76 BURR, William. A brief history of U.S.-Iranian nuclear negotiations: The Islamic Republic of Iran. Bulletin of the Atomic Scientists [online]. 2009-1-1, vol. 65, issue 1, s. 21-34 [cit. 2014-03-14], str. 31. 77 BAHGAT, Gawdat. Nuclear proliferation: The Islamic Republic of Iran. Iranian Studies [online]. 2006, vol. 39, issue 3, s. 307-327 [cit. 2014-05-16], str. 308-309.

23

70. léta 20. století byla velmi plodná v této oblasti. Šáhův režim dokonce během těchto let investoval až jednu miliardu dolarů do továren na obohacování uranu.78

5.2. Vývoj po revoluci Během roku 1978 se začalo stupňovat v íránské společnosti napětí a mezi obyvatelstvem se zvedla vlna nevole. Tyto nepokoje přerostly až do islámské revoluce, která změnila podobu tehdejšího Íránu. Byla svržena vláda a do čela islámského režimu se postavil ajatolláh Chomejní. Tento duchovní vůdce věřil, že jaderné zbraně jsou v rozporu se základními principy islámu, proto následně zmrazil práce na dvou západoněmeckých reaktorech v Bušéru a zakázal další využívání západních jaderných technologií.79 Mnoho íránských vědců na změny reagovalo odchodem ze země. Tyto počiny na několik let přerušily rozvoj íránského jaderného programu. Neklidé období v Íránu pokračovalo i v 80. letech 20. století, kdy Írán vedl válku proti Iráku. Válka trvala dlouhých osm let a vyčerpala obě strany. Íránská jaderná zařízení v Bušéru byla ve válce těžce zničena během bombardování iráckých letadlových sil.80 Boje byly velmi krvavé. K tomu Irák používal i nehumánní chemické zbraně, proti kterým neměl Írán adekvátní odstrašující potenciál. 81 Použití chemických zbraní za sebou zanechalo tisíce mrtvých na straně Íránu a také pocit beznaděje, zranitelnosti a velké křivdy. Po nástupu nového režimu se linuly v Íránu silné protiamerické tendence. Spojené státy považovaly Irák za to menší zlo v porovnání s Íránem. To byl i jeden z důvodů, proč ostatní státy nezasáhly proti Iráku, když používal chemické zbraně. Írán byl odkázán sám na sebe. V polovině 80. let došlo v íránském myšlení k obratu. Konflikt s Irákem dokázal úpadek významu konvenčních zbraní a naopak potřebu nekonvenčních. Proto došlo

k opětovné

obnově

jaderného

programu.

Během

irácko-íránské

války

docházelo pouze k částečnému vývoji iránského jaderného programu, ovšem k plnému rozšíření došlo až po smrti ajatolláha Chomejního v roce 1989. 78

HODER Lukáš. Írán. 2006, str. 95 HODER, Lukáš. Írán. 2006, str. 95 a BAHGAT, Gawdat. Nuclear proliferation: The Islamic Republic of Iran. Iranian Studies [online]. 2006, vol. 39, issue 3, s. 307-327 [cit. 2014-05-16], str. 308-309 80 BAHGAT, Gawdat. Nuclear proliferation: The Islamic Republic of Iran. Iranian Studies [online]. 2006, vol. 39, issue 3, s. 307-327 [cit. 2014-05-16], str. 308-310. 81 HODER, Lukáš. Írán. 2006, str. 95. 79

24

Impulzem pro rozvoj a expanzi íránského jaderného programu byla válka v Perském zálivu. Válka objevila, že Irák má velmi blízko k zisku jaderných schopností. Z tohoto důvodu Írán rozvíjel jadernou infrastrukturu s potenciálním vojenským využitím.82 Samotný Írán neoplýval technologiemi a know-how, jež byly nezbytné k takovému rozvoji. Proto se obrátil se s žádostí o pomoc na jiné státy. Avšak problém pro Írán představovalo nalezení vhodného partnera. Západní státy odmítly Íránu pomáhat s vývojem jaderného programu, proto se Írán rozhodl obrátit na Rusko, Čínu a Pákistán. V roce 1990 byla podepsána mezi Teheránem, Moskvou a Pekingem smlouva o jaderná pomoci. O pět let později se Rusko rozhodlo investovat 800 milionů dolarů na dokončení prvního reaktoru v Bušéru. Někteří analytici se však domnívají, že ruská investice byla spíše nepřímého charakteru. Přispívala na rozvoj a budování infrastruktury a na odborné znalosti.83 Írán s Čínou podepsal dvě významné dohody týkající se pomoci na jaderném programu. První z nich byla z roku 1985, druhá z r roku 1990.84 Ovšem čínská pomoc netrvalo příliš dlouho. Po nátlaku Spojených států amerických v 90. letech se Čína rozhodla svoji pomoc Íránu ukončit.

85

Během tohoto

období Írán také spolupracoval s Pákistánem. Věřil, že od nich získá technology na obohacování uranu. Obchod měl probíhat přes černý trh a obstarával ho pákistánský vědec A. Q. Khan.86

90. léta 20. století byla ve znamení rozvoje íránského jaderného programu. Ovšem v tomto období byla podepsána řada mezinárodních smluv. Jednou z nich je Úmluva o zákazu vývoji, výroby, skladování a použití chemických zbraní (CWC). Írán se k této smlouvě připojil okamžitě, jelikož měl stále v živé paměti následky iráckého použití zbraní na vlastním obyvatelstvu během Irácko-íránské války.87 Írán smlouvu odepsal v roce 1993, následně v roce 1997 byla smlouva ratifikována. Od poloviny 80. let 20. století, kdy se Írán rozhodl k obnově jaderného programu, učinil významného pokroku ve svém jaderném úsilí. Ovšem zásahy druhých 82

FIORE, Massimiliano. Israel and Iran’s Nuclear Weapon Programme: Roll Back or Containment?. 2011, str. 3, [online] 83 BAHGAT, Gawdat. Nuclear proliferation: The Islamic Republic of Iran. Iranian Studies [online]. 2006, vol. 39, issue 3, s. 307-327 [cit. 2014-05-16], str. 310. 84 A History of Iran's Nuclear Program. Iran watch [online]. 2012 [cit. 2014-03-07]. 85 GOLD, Dore. The rise of nuclear Iran how Tehran defies the West. 2009. str. 117 86 A History of Iran's Nuclear Program. Iran watch [online]. 2012 [cit. 2014-03-07]. 87 Iran: Chemical. NTI [online]. 2013 [cit. 2014-05-16].

25

států íránské jaderné snažení brzdilo. Americká vláda se snažila částečně omezit íránské snahy. Írán intenzivně spolupracoval s Ruskem, to se ovšem nelíbilo Spojeným státům. Ti se snažili spolupráci překazit nebo alespoň omezit. Americké zásahy nejspíše zamezily dodávce dalších pěti reaktorů, laserové technologii a podnítili uzavření dohody z roku 2002 mezi Ruskem a Íránem. Dohoda se vztahovala o navrácení vyhořelého paliva zpět do Ruska.88 Hoder uvádí, že zásahy do íránsko-ruské spolupráce nebyly jediné. Spojené státy zamezily pravděpodobně i dodávce ukrajinských turbín a české vzduchotechniky do bušérské elektrárny.89 Írán měl vypracované velmi ambiciózní plány v oblasti jaderného programu. Předpokladem těchto plánu bylo vybudování továrny na těžkou vodu a těžkovodní reaktor v Araku, přičemž tato íránská snaha byla stejně jako zařízení v Natanz odhalena v roce 2002.

5.3. Odhalení jaderného programu a uvalení sankcí Íránské jaderné ambice se dostaly do centra pozornosti mezinárodního prostředí v létě roku 2002. Do této doby nebyly jaderné aktivity Íránu brány jako prioritní bezpečnostní hrozba. Sami íránští představitelé prohlašovali světu, že íránský jaderný program je výlučně mírový a pouze reaguje na zvyšující se poptávku po energetické energii. Situace se změnila v roce 2002, konkrétně 14. srpna 2002, kdy byla zveřejněna zpráva opoziční exilové Národní rady íránského odporu (NCRI), která odkrývala nepřiznané íránské jaderné aktivity.90 Zpráva zveřejnila informace o komplexu pro obohacování uranu ve městě Natanz a výzkumném reaktoru a zařízení pro výrobu těžké vody v Araku. V prosinci 2002 je existence těchto zařízení potvrzena satelitními snímky. Írán byl následně vyzván, aby povolil inspekci Mezinárodní agentury pro atomovou energii.91 Írán následně s inspekcemi souhlasil. 22. února 2003 proběhla inspekce samotného generální ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhammada Baradeje. Ten při své cestě do Íránu 88

HODER, Lukáš. Írán. 2006, str. 107 Ibid. 90 Information on Two Top Secret Nuclear Sites of the Iranian Regime (Natanz & Arak). Iran watch [online]. 2002 [cit. 2014-05-16]. 91 Timeline: Iran nuclear crisis. BBC News [online]. 2005 [cit. 2014-05-16]. 89

26

navštívil zařízení v Natanz.92 Začátkem června vyšlo hlášení, které ukazovala vážnost celé krize. Baradej napsal, že Írán jako signatář NPT nesplnil své povinnosti a vyzval íránské vůdce, aby plně spolupracovali s MAAE a povolili veškeré požadované inspekce.93 Tlak byl vyvíjen i ze strany USA, kdy Bushova administrativa taktéž požadovala ochotu Íránu spolupracovat. Spojené státy pohrozily Íránu uvalením sankcí a předání případu Radě bezpečnosti OSN. Do celé situace se vložila také Evropská unie, konkrétně činitelé Německa, Francie a Velké Británie, jež jsou označovány jako EU-3.94 S touto skupinou začal Írán pod pohrůžkou uvalení sankcí Rady bezpečnosti vést diplomatická jednání. Íránský nukleární vyjednávací tým vedl hlavní vyjednavač Hasan Rúhání, který byl v té době předsedou Nejvyšší rady národní bezpečnosti. Představitelé EU a Íránu se sešli v října 2003 a vydali společné prohlášení známé jako Teheránské. Írán v něm souhlasil se zastavením obohacování uranu a přijmul spolupráci s MAAE a přísnější inspekce.95 Ovšem nadále nedodržoval slibované požadavky. Sjednána dohoda se hroutila, nakonec došlo k oživení v podobě Pařížských jednání.96 V listopadu 2004 v Paříži byla mezi EU-3 a Íránem sjednaná smlouva týkající se íránského jaderného programu. Smlouva se podle místa podpisu nazývá Pařížská smlouva. EU i Írán ve smlouvě potvrdly svoje závazky vyplývající z NPT a znovu potvrdily příslib nešíření jaderných zbraní. Írán dosvědčil, že v souladu s NPT článek II. se nebude nažit získat jadernou zbraň. Zavázala se k plné spolupráci a transparentnosti s MAAE. Írán se také na základě dobrovolnosti rozhodl zastavit veškeré práce související s obohacováním a přepracováním uranu. Přerušil výrobu a případnou dopravu odstředivek. EU na základě sjednaných podmínek uznala, že Írán se snaží znovu vybudovat důvěru mezi mezinárodními aktéry. Obě strany se dohodly na vypracování vzájemně přijatelné dohody. Dohoda by měla poskytovat objektivní záruky, že íránský jaderný program je pouze na mírové účely. EU bude Írán nadále

92

MOUSAVIAN, Seyyed Hossein. The Iranian nuclear crisis: a memoir. 2012, str. 59 CHRISTY, Patrick a Robert ZARATE. FPI Fact Sheet: Timeline on Diplomacy and Pressure on Iran's Nuclear Program.Foreign Policy Iniciative [online]. 17. 03. 2014 [cit. 2014-05-16]. 94 ONDŘEJ, Rojčík. Íránský jaderný program: řešení v nedohlednu. Revue politika [online]. 20. 05. 2006 [cit. 2014-05-16]. 95 Timeline of Iran's nuclear programme. The Guardian [online]. 2013 [cit. 2014-05-16]. 96 Ibid. 93

27

podporovat při otevření íránských přístupových jednání do Světové obchodní organizace (WTO). Bez ohledu na pokrok v jaderné otázce se obě strany zavázaly k aktivnímu boji proti terorismu.97 Lídři Evropské unie se k íránskému jadernému programu vyjádřili v květnu 2006 následovně: „(…) EU bude připravena podpořit íránský vývoj bezpečného, udržitelného a o civilního jaderného programu, a to za předpokladu, že budou vyřešeny mezinárodní zájmy a potvrzena důvěra v íránské úmysly. EU doufá, že Írán podpoří nabídku, která mu je překládána.“98 Jak se však ukázalo vzápětí, veškerá snaha v pařížském jednání byla zbytečná. Byla to pouhá zdržovací taktika Íránu. Írán začal uplatňovat zdržovací strategii, neboli tzv. stop-and-go policy. Tato politika měla získat Íránu čas na promyšlení dalšího postupu při jednání, ale především pro další práce na jaderném programu.99 Podle Hodera Írán už během roku 2004 sjednal významnou dohodu s Čínou o dodávkách ropy a zemního plynu, prohloubil vojenskou spolupráci s Ruskem, posílil bezpečnostní vazby s Asadovou Sýrií. 100 Významným mezníkem bylo zvolení Ahmadínežada novým prezidentem. Tento politik prosazoval tvrdou linii. Jeho tvrdá rétorika se projevovala hlavně proti Izraeli a USA. Obdobnou rétoriku zastával i nový vyjednavač v procesu jednání o jaderném programu Alí Larídžání. Díky gradující vážnosti krize se na scéně objevili noví aktéři. Kromě EU-3 a USA se nově angažoval Peking a Moskva. Uskupení nese označení EU-3+3, nebo je také známo jako P5+1, což značí 5 stálých členů Rady bezpečnosti OSN a Německo.101

97

Communication dated 26 November 2004 received from the Permanent Representatives of France, Germany, the Islamic Republic of Iran and the United Kingdom concerning the agreement signed in Paris on 15 November 2004. IAEA [online]. 2004 [cit. 2014-05-16]. 98 General Affairs and External Relations. COUNCIL OF THE EUROPEAN UNION [online]. 2006 [cit. 2014-05-16], str. 19 99 BOLTON, John R. Iran's Continuing Pursuit of Weapons of Mass Destruction. Global Security [online]. 2004 [cit. 2014-05-16]. 100 HODER, Lukáš. Írán. 2006, str. 105 101 MOUSAVIAN, Seyyed Hossein. The Iranian nuclear crisis: a memoir. 2012, str. 185

28

Ihned po svém zvolení

Ahamdínežád

prohlašoval, že každý disponuje

s „nezcizitelném právem“ na zvládnutí všech etap jaderného cyklu.102 Írán nevyjímaje. Teherán se zavázal k „nenávratnému“ obnovení obohacování. 103 Dana Drábová předsedkyně českého Státního úřadu pro jadernou bezpečnost řekla: „Na začátku íránského jaderného programu asi byla hrdost, že i rozvojová země zvládla tak náročnou technologii, proto se nejspíš Íránci rozhodli vybudovat svůj vlastní kompletní cyklus výroby jaderného paliva.“ Vzápětí dodala: „Před lety, ještě když byl íránským prezidentem Mohammad Chátamí, jsem si říkala, že jejich počínání je velmi logické a rozumné. Pak ale nastoupil Mahmúd Ahmadínežád a všechno se dramaticky změnilo. Nevím, jestli ten agresivní kurs nastolil prezident, revoluční gardy, nebo někteří duchovní. Také je možné, že to všechno je jen bojová rétorika. Ale prostě se mi zdá, že se Íránci rozhodli rozvinout i tu odvrácenou stranu jaderné energie.“104 Evropská unie následně nabídla Íránu balíček s obchodními, politickými, bezpečnostními a jadernými výhody, pokud se Írán definitivně vzdá svého jaderného vývoje. Íránští představitelé to razantně odmítli a znovu se odvolávali na právo Íránu vyrábět své jaderné palivo.105 Vyjednávání se opět dostalo do slepé uličky. Rusko se snažilo situaci zvrátit. Podalo návrh, ve kterém Íránci mohli pokračovat v programu na obohacování, ale pouze na ruské půdě. Tento návrh přijali za akceptovatelný zástupci EU-3. Spojené státy trvaly ve svém apelu na přesunutí celé záležitosti Radě bezpečnosti OSN. Nakonec se tak stalo v lednu v roce 2006. Odhlasovalo se, že íránská jaderná krize bude předána Radě bezpečnosti OSN. 27 z 35 členů MAAE hlasovalo pro předání, Venezuela, Kuba a Sýrie hlasovaly proti. Pět zemí se zdrželo hlasování.106 Rada měla určit postihy a další kroky proti Íránu. Íránští představitelé reagovali ukončením veškerých dobrovolných spoluprací s MAAE, zrychlovali své aktivy v oblasti obohacování. Vystupňovala se také íránská rétorika vůči Spojeným státům a ruský plán byl definitivně odmítnut.

102 103

HODER, Lukáš. Írán. 2006, str. 105. Iran's Nuclear Program. ABC news [online]. 2006 [cit. 2014-05-16].

104

TUREČEK, B. Labyrintem Íránu: cesta do nitra jaderné říše a k pramenům jejího vzdoru. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2013. ISBN 978-80-242-3938-5., str. 40. 105 106

RYAN, Rosalind. Iran resumes uranium enrichment. The Guardian [online]. 2005 [cit. 2014-05-16]. Iran reported to Security Council. BBC news [online]. 2006 [cit. 2014-05-16].

29

V červenci 2006 byla schválena rezoluce č. 1696 Rady bezpečnosti OSN, která vybízela Írán k zastavení vývoje jaderného programu.107 Nejzazší termín OSN uvedla konec srpna 2006, ovšem ani do té doby Írán s obohacováním nepřestal a s aktivity pokračoval. OSN proto v prosinci 2006 souhlasila s rezolucí č. 1737, která ukládala Íránu řadu sankcí za neuposlechnutí předešlých upomínek.108 Ani v roce 2007 nedošlo k významnějšímu pokroku. V březnu vydala Rada bezpečnosti OSN již třetí rezoluci zakazující vývoz íránských zbraní a rozšířila seznam jednotlivců a subjektů, na kterém se sankce vztahovaly. Opět země nabízely Íránu nepřeberné výhody. S příslibem normalizace obchodních a hospodářských vztahů, podpory při začlenění do Světové obchodní organizace. Avšak ani tyto pobídky nepřesvědčily Írán, aby zastavil vývoj jaderného programu. Situace skončila patem. Došlo ke změně politického prostředí ve Spojeným státech amerických po nástupu Baracka Obamy do úřadu prezidenta. Obama se snažil oživit jadernou diplomacii prostřednictví apelu na nejvyšší vůdce Íránu včetně ajatolláha Chameneího. V září 2009 došlo k odhalení jaderného zařízení na obohacování uranu poblíž města Fordo, což vyvolalo další mezinárodní pozdvižení.109 V roce 2010 byl objeven nový počítačový virus Stuxet, jehož cílem měla být jaderná elektrárna v Búšer nebo jaderné zařízení Natanz.110 Íránští představitelé z počítačového útoku obvinili Izrael a Spojené státy americké. Mezinárodní společenství uložilo Íránu další sankce a prezident Obama prohlásil, že jsou odhodláni zabránit Íránu získání jaderné zbraně.111 Vzápětí v lednu 2011 se konala konference v tureckém Istanbulu mezi zástupci P5+1a Íránem.112 Přes počáteční nadšení se nedospělo k žádné dohodě. Vysoký představitel EU pro zahraniční vztahy Cathrine Ashtonová, řekla, že byla zklamána s průběhem rozhovorů.113 107

Resolution 1696 (2006). IAEA [online]. 2006 [cit. 2014-05-16]. Ibid. 109 Timeline of Iran's nuclear programme. The Guardian [online]. 2013 [cit. 2014-05-16]. 110 Ibid. 111 CHRISTY, Patrick a Robert ZARATE. FPI Fact Sheet: Timeline on Diplomacy and Pressure on Iran's Nuclear Program.Foreign Policy Iniciative [online]. 17. 03. 2014 [cit. 2014-05-16]. 112 Iran nuclear talks start in Istanbul 'positively'. BBC News [online]. 2011 [cit. 2014-05-16]. 113 CHRISTY, Patrick a Robert ZARATE. FPI Fact Sheet: Timeline on Diplomacy and Pressure on Iran's Nuclear Program. Foreign Policy Iniciative [online]. 17. 03. 2014 [cit. 2014-05-16]. 108

30

V roce 2012 pokračoval rozhovory mezi P5+1 a Íránem v Istanbulu a následně byla přesunuta do iráckého Bagdádu, kde byl představen podrobný plán, který měl přiblížit Írán a Západ. Írán požadavky zamítl. Ani jednání v Rusku, které následovalo, situaci nezlepšilo. Na Írán bylo proto uvaleno ropné embargo, které nejvíce zasáhlo obyvatelstvo.114 Ekonomická situace Íránu se díky tomu dramaticky zhoršila. Situace se změnila až v roce 2013. Po prezidentských volbách do čele země stanul Hasan Rúhání, jež je umírněnější oproti předešlému prezidentu Ahmadínežádovi. V říjnu 2013 Rúhání navštívil Generální sekretariát OSN v New Yorku a telefonicky se spojil se svým americkým protějškem Barackem Obamou. Prolomil tím 34- leté tabu.115 V listopadu 2013 proběhla další kola jednání. Trvalou dohodu se nepodařilo dohodnout, ale vyjednavačům se podařilo domluvit na dalších kolech jednání a Írán souhlasil, že omezí některé ze svých jaderných aktivit výměnou za snížení sankcí.116 Írán podle posledních inspekcí opravdu slibů dostál. Západ označil konferenci za částečně úspěšnou. Největším kritikem dohody byl Izrael, která ji považoval za politické vítězství Íránu.117 Jednání mezi šestkou a Íránem pokračují i nadále. Tentokrát se rozhovory přesunuly do hlavního města Rakouska Vídně, kde se čelní představitelé světa snaží dohodnout konečnou dohodu s Íránem.118

114

Ibid. Timeline of Iran's nuclear programme. The Guardian [online]. 2013 [cit. 2014-05-16]. 116 Iran agrees to curb nuclear activity at Geneva talks. BBC News [online]. 2013 [cit. 2014-05-16]. 117 KEJLOVÁ, Tamara. Historický průlom, nebo spíš omyl? Dohoda o íránském jádru je na světě. Česká televize [online]. 2013 [cit. 2014-05-16]. 118 SMITH-SPARK, Laura. P5+1 and Iran agree on nuclear negotiation framework in Vienna. CNN [online]. 2014 [cit. 2014-05-16]. 115

31

6. Vývoj izraelsko-íránských vztahů Izrael a Írán spolu sice nesousedí a nespojuje je ani žádný územní konflikt, i přesto jsou jejich vztahy v regionu Blízký východ propojené a velice důležité. Vztahy mezi státy byly založené na sdílených zájmech a charakteristikách. Izrael a Írán jsou nearabského původu, proto byly často spojovány jako protiváha arabského světa. Na této charakteristice stavěla i doktrína periférie, jež prezentoval David Ben Gurion. Doktrína byla založena na předpokladu, že Izrael by měl navázat úzké vazby na nearabské státy, aby se ochránil před militantními arabskými zeměmi.119 Oba státy také spojovaly společné bezpečnostní hrozby. Teheránu i Tel Avivu dělal obavy Irák Saddáma Husajna a Sovětský svaz.120 Byť za šáhova režimu nebyl Izrael nikdy oficiálně uznán, vztah mezi zeměmi se rozvíjel a měl za následek rozsáhlou hospodářskou, vojenskou a energetickou spolupráci.121 Ačkoli se ve vztazích objevovaly spojovací prvky, posledních 35 let byla relace velmi napjatá. Jedním z katalyzátorů zhoršení bylo sesazení šáha a nastolení islámské republiky v Íránu. Komplikovaný vztahy mezi zeměmi odrážela i početná židovská komunita v Íránu. V současné době na území Íránu žije okolo 30 tisíc Židů, z toho asi polovina lidí žije v hlavním městě Íránu Teheránu.122 Ve srovnání se 100 tisícími Židy v roce 1970 je dnešní počet zanedbatelný, ale i přesto íránská komunita tvoří největší populaci Židů na Blízkém východě mimo území Izrael. Většina Židů odešla v roce 1979 po vypuknutí islámské revoluci.123

119

KAYE, Dalia Dassa, Alireza NADER a Parisa ROSHAN. Israel and Iran: A Dangerous Rivalry. RAND: NATIONAL DEFENSE RESEARCH INSTITUTE [online]. © Copyright 2011 [cit. 2014-05-16], str. 10. 120 PARSI, Trita. IRAN AND ISRAEL: THE AVOIDABLE WAR. Middle East Policy [online]. 2007 [cit. 2014-05-16], str. 79. 121 KAYE, Dalia Dassa, Alireza NADER a Parisa ROSHAN. Israel and Iran: A Dangerous Rivalry. RAND: NATIONAL DEFENSE RESEARCH INSTITUTE [online]. © Copyright 2011 [cit. 2014-05-16], str. 10. 122 IRANIAN JEWS. IRAN JEWISH [online]. [cit. 2014-05-16]. 123 REZAIAN, Jason. Iran’s Jewish community reflects a complicated relationship with Israel. The Washington Post [online]. 2013 [cit. 2014-05-16].

32

6.1. Vztahy po islámské revoluci Islámská revoluce v roce 1979 změnila nejen podobu íránské domácí politické scény, ale též vzájemné vztahy s ostatními státy v regionu a ve světě. Íránská poúnorová politika byla příliš horlivá a ideologická. Írán se snažil revoluci vyvézt do ostatních arabských států, ovšem snahy byly kontraproduktivní.124 Jednou z porevolučních změn byl vztah s Izraelem. Do čela země se dostal duchovní

vůdce

Ajatolláh

Chomejní,

který

se

vyznačoval

protiizraelskou

a antisionistickou rétorikou. Přes tuto rétoriků si představitelé Íránu uvědomovali hodnotu Izraele jako protiváhy k arabskému světu.125 Stejně tak pokračující existence hrozeb umocnila potřebu Izraele jako partnera. Představitelé jednali pragmaticky. Tudíž mnohé aspekty předrevolučního izraelsko-íránského vztahu přetrvaly i po íránském převratu.126 Společnou hrozbou představoval pro obě země Irák. Írán a Irák spolu vedly mnohaleté územní spory. Situace se po revoluci natolik vyhrotila, až v roce 1980 vypukl válečný konflikt mezi Íránem a Irákem. Írán se svým počínáním dostal do mezinárodní izolace, Irák byl naopak plně podporován Západem. V počátcích války měl díky technologické vybavenosti převahu Irák. Írán zoufale potřeboval moderní vojenské vybavení.127 Následkem islámské revoluce byl odstřihnut od přísunu amerických zbraní. V důsledku toho íránská vláda uzavřela tajnou vojenskou dohodu s Izraelem o dodávkách zbraní a vybavení.128 Chomejního vláda se snažila zakrýt jednání s Izraelem silnějšími a důraznějšími řečnickými výpady proti židovskému státu. Přes ideologickou nejednotnost a íránskou rétoriku Írán s Izrael během 80. let efektivně kooperoval. Irácká hrozba spojovala tyto dva státy. Izrael se dokonce pokusil přesvědčit Spojené státy americké, aby znovu přehodnotily svoji politiku k Íránské islámské

124

KAYE, Dalia Dassa, Alireza NADER a Parisa ROSHAN. Israel and Iran: A Dangerous Rivalry. RAND: NATIONAL DEFENSE RESEARCH INSTITUTE [online]. © Copyright 2011 [cit. 2014-05-16], str. 10. 125 Ibid. 126 PARSI, Trita. IRAN AND ISRAEL: THE AVOIDABLE WAR. Middle East Policy [online]. 2007 [cit. 2014-05-16]. 127 KAYE, Dalia Dassa, Alireza NADER a Parisa ROSHAN. Israel and Iran: A Dangerous Rivalry. RAND: NATIONAL DEFENSE RESEARCH INSTITUTE [online]. © Copyright 2011 [cit. 2014-05-16], str. 10. 128 ABEDIN, Roshni Elizabeth. Iranian-Israeli relations: from covert relations to open hostility. Gorgetown univesity [online]. 2010 [cit. 2014-05-16].

33

republice. V roce 1980 izraelští představitelé lobbovali ve Washingtonu, aby USA otevřela vztahy s Íránem, navzdory jedovaté rétorice Chomejního.129 Izraelská snaha nebyla marná, vyvrcholila skandálem Iran-Contra. Írán byl na seznamu států podporující teroristické skupiny, proto nebylo možné do země exportovat zbraně. I přes tuto skutečnost se Reaganova administrativa rozhodla tak činit ilegálně. Z výtěžku se pak financovala povstaleckou skupinu v Nicaragui Contras.130 Dopomáhal mu k tomu Izrael jako prostředník, jelikož skrz něj bylo provedeno několik obchodních transakcí mezi Íránem a USA.131 Podpora a pomoc nebyla jen jednosměrná. Írán se taktéž zapojoval při potřebě Izraele. Zvláště když to bylo obě strany výhodné. Existují totiž náznaky, že íránská inteligence pomohla při izraelském leteckém útoku na irácké jaderné zařízení v Osiraku v roce 1981.132 Írán se revanšoval Izraeli také v podobě zvýhodněného prodeje ropy. V roce 1982 měl Izrael odkoupit íránskou ropu s 25% slevou. 133 Chomejní často využíval propalestinských výroků, aby zdůvodnil rétoriku proti Izraeli a sionismu. Palestinský vůdce Arafat tudíž předpokládal bezvýhradnou podporu Íránu. Překvapením bylo Chomejního kritické připomínky k Arafatovi a Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP). Íránští představitelé měli zdrženlivý postoj taktéž ke konfliktu v Libanonu. Obdrželi žádost o pomoc od OOP, která bojovala po boku syrských a libanonských spojenců. Ti požadovali vyslání íránských bojových jednotek. Chomejní však žádosti nevyhověl a odmítl ji. 134

129

PARSI, Trita. IRAN AND ISRAEL: THE AVOIDABLE WAR. Middle East Policy [online]. 2007 [cit. 2014-05-16]. 130 THE REAGAN YEARS: The Iran-Contra scandal. CNN edition [online]. © 2001 [cit. 2014-05-16]. 131 IRAN-CONTRA REPORT: Arms, Hostages and Contras: How a Secret Foreign Policy Unraveled. The New York Times: Archives [online]. 1987 [cit. 2014-05-16].; PARRY, Robert. Israel and the IranContra Scandal: How Neocons Messed Up the Mideast. Global Research [online]. 2013 [cit. 2014-0516]. 132 PARSI, Trita. IRAN AND ISRAEL: THE AVOIDABLE WAR. Middle East Policy [online]. 2007 [cit. 2014-05-16]. 133 ABEDIN, Roshni Elizabeth. Iranian-Israeli relations: from covert relations to open hostility. Gorgetown univesity [online]. 2010 [cit. 2014-05-16]. 134 PARSI, Trita. Under the Veil of Ideology. Middle East Research and Information Project [online]. 2006 [cit. 2014-05-16].

34

Během bojů v Libanonu se zformovala politicko-militantní organizace libanonských šíitů Hizballáh. Jeho hlavním sponzorem se stal Írán. Organizace v průběhu své existence uskutečnila celou řadu násilných akcích zaměřených na Izrael.135 Všechny tyto aspekty dokázaly, že Írán v tehdejší době nechtěl zaujmout aktivní roli na arabské straně proti Izraeli. Snažil se nezapojovat do izraelsko-arabského konfliktu a spíše se soustředit na svoje zájmy. Veškeré úvahy o zahraniční politice byly strategické rázu a Írán s Izraelem se snažily chovat pragmaticky a racionálně.136

6.2. Změna vývoje po konci studené války V roce 1989 umírá čelní představitel Íránu duchovní Chomejní a jeho pozice se ujmul ajatolláh Sajjid Alí Chameneí. Nezměnilo se jen vnitropolitická situace Íránu, ale celého mezinárodního prostředí. Skončila studená válka, došlo k zániku Východního bloku a následnému rozpadu Sovětského bloku, největší nepřítel Izraele a Íránu byl oslaben po invazi do Kuvajtu a po válce v Perském zálivu. Ke změnám došlo i v izraelsko-íránských vztazích. Vztahy mezi Izraelem a Íránem nebyly v 80. letech harmonické, ale profitovaly z nich obě strany. Izraelská strana doufala, že po smrti Chomejního Izrael získá přízeň umírněnějšího íránského režimu a vztahy se viditelně zlepší. Nestalo se tak. Naopak došlo ke snížení významu vztahů. S pádem Sovětského svazu a porážkou Saddáma Husajna v roce 1991 se vytratily významné společné bezpečnostní zájmy.137 Po smrti Chomejního funkci prezidenta zastával Akbar Hášemí Rafsandžání. Zemi přebíral ve špatném ekonomickém vztahu. Podepsala se na to izolace z důvodů revoluce a ideologického smýšlení, ale také dlouhá vyčerpávající válka s Irákem. Rafsandžání upustil od rétoriky Chomejního a raději se zaměřil na domácí problémy a pragmatickou zahraniční politiku. Proti Izraeli používal stejnou rétoriku jako jeho předchůdce, avšak neproměnilo se to k nějakému konfliktu či agresi. 90. léta 20. století jsou bohatá na události. Nový světový pořádek proměnil i geopolitické uspořádání na Blízkém východě. Před Izrael a Íránem stály nové výzvy 135

ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina. 2010, str. 156. PARSI, Trita. Under the Veil of Ideology. Middle East Research and Information Project [online]. 2006 [cit. 2014-05-16]. 137 Ibid. 136

35

a příležitosti. Netrvalo dlouho a obě země začaly intenzivněji vystupovat proti sobě. Izrael se znova pokusil aplikovat doktrínu periferie. Ovšem tentokrát ji převrátil a hledal mír se svými bezprostředními arabskými sousedy. Strategické partnerství mezi Izrael a arabskými státy mělo být založeno na společné íránské hrozbě. 138 Mírový proces měl dát regionu tíženou naději, kterou tolik potřeboval. Celý proces podpořily a zaštítily Spojené státy americké. Íránští představiteli viděli v případné dohodě mezi Izrael a arabskými státy hrozbu. Na oplátku mírový proces interpretovali jako pokus Izraele vytvořit nové blízkovýchodní uspořádání podle svých představit. Izrael by měl stát v centru všeho dění a Írán měl být uvrhnut do dlouhodobé izolace.139 Ačkoliv byly mírové procesy s arabskými státy neúspěšné, Izrael nadále praktikoval politiku izolace v případě Íránu. Politiku prosazovala izraelská vláda pod vedením Strany práce. Ironií bylo, že v čele vlády byl Jicchak Rabin a Šimon Peres, kteří se za irácko-íránské války pokoušeli zlepšit vztahy mezi USA a Íránem.140 Peres a Rabin přistoupili k této ostré rétorice z obav spojenectví mezi Teheránem a Washingtonem, protože pokud by došlo k partnerství mezi Íránem a USA, došlo by ke změně poměru sil na Blízkém východě v neprospěch Izraele. Íránská pozice by posílila, naopak Izrael by tratil.141 Izraelská rétorika byla také podnícena íránskou podporou teroristických skupina jako Hamás nebo Hizballáh. Írán skupiny podporoval morálně, ideologicky, politicky, ekonomicky a vojensky. Řada států na Blízkém východě se od Íránu distancovala a izolovalo ho tím. Írán prostřednictvím těchto skupin demonstroval, že je i nadále relevantní aktér.

6.2.1. Izraelsko-íránské vztahy za Chátamího

V letech 1997 až 2005 zastával post íránského prezidenta Muhammad Chátamí. Bývá často charakterizován jako nejmírnější íránský prezident od revoluce v roce 1979. Je nakloněn k dialogu s arabskými státy a Evropskou unií. Dialog označil přívětivě jako 138

PARSI, Trita. IRAN AND ISRAEL: THE AVOIDABLE WAR. Middle East Policy [online]. 2007 [cit. 2014-05-16]. 139 PARSI, Trita. IRAN AND ISRAEL: THE AVOIDABLE WAR. Middle East Policy [online]. 2007 [cit. 2014-05-16]. 140 PARSI, Trita. Under the Veil of Ideology. Middle East Research and Information Project [online]. 2006 [cit. 2014-05-16]. 141 ABEDIN, Roshni Elizabeth. Iranian-Israeli relations: from covert relations to open hostility. Gorgetown univesity [online]. 2010 [cit. 2014-05-16], str. 74.

36

tzv. dialog civilizací.142 Chátamí chtěl normalizovat vztahy se Západem. Íránské vedení dokonce odsoudilo teroristické útoky z11. září 2001.143 Chátamí vyjádřil soustrast a politování nad obětmi. Shovívavě vnímal i arabsko-izraelský mírový proces. Do procesu nechtěl výrazněji zasahovat. Ačkoliv Írán nikdy neuznal Izrael jako stát, zástupci vlády otevřeně souhlasili s řešením vytvořením dvou států. Tím oni nepřímo uznali právo existence židovského státu.144 Chátamí také deklaroval náboženskou svobodu pro íránské Židy. V rozhovoru v roce 1999 se Chátamí nechal slyšet, že všechny náboženské menšiny mohou praktikovat svoji víru bez utlačování a omezování. To se týká taktéž íránských Židů, jež žije v Íránu početná menšina.145 Gareth Porter ve svém článku přišel se zajímavým tvrzením. Írán měl v roce 2003 nabídnout Izraeli mír, odříznou materiální pomoc palestinským ozbrojeným skupinám a přesvědčit je o zastavení teroristických útoků na hranicích z roku 1967. Mělo jít o tajný íránský návrh zaslaný Spojeným státům americkým na jaře roku 2003. Íránci na oplátku požadovali konec nepřátelství mezi nimi a USA a také uznání Íránu jako legitimní moci v regionu. Írán měl dále navrhnout mnohem přísnější kontroly Mezinárodní agentury pro atomovou energii výměnou za plný přístup k mírové jaderné technologii a zrušení všech sankcí. K naplnění návrhu nedošlo, Bushova administrativa odmítla o návrhu dále jednat.146 Jedním z důvodů proč se tak stalo, bylo, že v lednu 2002 americký prezident George W. Bush zařadil Írán mezi tzv. osu zla. Termín označoval státy, které podporují terorismus. Na jaře roku 2005 zemřel papež Jan Pavel II. a ve Vatikánu byl uspořádán pompézní pohřeb, na něž byli pozváni také nejvyšší političtí představitelé. Během pohřbu se potkal Chátamí se svým izraelským protějškem Mošavem Kacavem. Potřásli si rukou a zavzpomínali na íránské město Jazd, odkud oba pocházejí. Konverzace měla

142

Ibid. AXWORTHY, M. Dějiny Íránu: říše ducha - od Zarathuštry po současnost. 2009, str. 209. 144 ABEDIN, Roshni Elizabeth. Iranian-Israeli relations: from covert relations to open hostility. Gorgetown univesity [online]. 2010 [cit. 2014-05-16], str. 75. 145 World: Middle East Khatami: Jews are safe in Iran. BBC news [online]. 1999 [cit. 2014-05-16]. 146 PORTER, Gareth. Iran offered 'to make peace with Israel'. Asia Times [online]. 2006 [cit. 2014-0516]. 143

37

proběhnout v perštině. Po vlně kritice, která se následně na oba dva vznesla, Chátamí rozhovor popřel.147 Shovívavější rétorika vůči Izraeli ho provázela i po opuštění úřadu prezidenta. V roce 2009 ve svém projevu Chátamí uvedl, že se domnívá o mírumilovné koexistenci Izraele a Íránu. Podle něj Írán v minulosti žil v míru s okolními státy a tato tendence by měla i nadále pokračovat. 148 6.2.2. Vývoj vztahů během éry Ahmadínežáda

V létě 2005 v Íránu proběhly prezidentské volby, ve kterých zvítězil zastánce tvrdé linie Mahmúd Ahmadínežád. Reprezentoval radikální změnu oproti předešlé administrativy umírněného Chátamího. Ahmadínežád je stoupencem islámské tradice. Je považován za nejkontroverznějšího politika současnosti. Nástup Ahmadínežáda opět vyostřil vztahy Íránu se západními zeměmi. Prezident byl známý svými kritickými výroky na adresu Izraele a Spojených států amerických. Vehementně také popírá holocaust. Podle něho je holocaust falešná záminka k vytvoření sionistického režimu.149 Profesor Ali Ansara popsal Ahmadínežáda jako osobu, která se těší mezinárodní pozornosti bez ohledu na následky. Podle něho Ahmadínežádova politika nebyla pragmatická, ale pouze ukazovala obsedantní zbožnost a chorobnou nenávist k Izraeli.150 Mezi jeho nejznámější výroky patří výrok z podzimu 2005. Ahmadínežád pronášel na konference, jež se nazývala Svět bez sionismu. Zde se ostře ohradil pro Izraeli. S odvoláním na ajatolláha Chomejní Ahmadínežád řekl: „Jak řekl imán, Izrael musí být vymazán z mapy.“151 Za Ahmadínežádova režimu se vztahy mezi Izraelem a Íránem zhoršily a vygradovaly do větších či menších konfliktů. Nikdy to nepřešlo do přímého střetu, obě 147

Iran denies contact with Israel. BBC news [online]. 2005 [cit. 2014-05-16]. JOHNSON, Stephan. Israel, Iran can co-exist, says Khatami. The Sydney Morning Herald [online]. 2009 [cit. 2014-05-16]. 149 HAFEZI, PARISA a FIROUZ SEDARAT. Ahmadinejad says Holocaust a lie, Israel has no future. Reuters [online]. 2009 [cit. 2014-05-16]. 150 ABEDIN, Roshni Elizabeth. Iranian-Israeli relations: from covert relations to open hostility. Gorgetown univesity [online]. 2010 [cit. 2014-05-16], str. 76. 151 FATHI, Nazila. Wipe Israel 'off the map' Iranian says. The New York Times [online]. 2005 [cit. 201405-16]. 148

38

země se zapojily do řady konfliktů pouze v zastoupení. Írán k tomu převážně využíval organizace Hizballáh a Hamás, jež plně podporoval politicky a finančně. Izrael se s Hizballáhem v létě 2006 v tzv. Letní válce. Celý konflikt trval 34 dní, přesto si vyžádal několik stovek mrtvých. První útok byl iniciován ze strany Hizballáhu. Izrael útok opětoval. Izrael v bojích pokračoval i přes protesty a výzvy k okamžitému příměří mezinárodního společenství. Do celé situace si vmísila OSN, které se podařilo uzavřít příměří mezi Izraelem a Hizballáhem. Střety mezi nimi pokračují i nadále. Jde většinou o přeshraniční raketové útoky, které se po čase podaří uklidnit. Také se objevují zprávy o izraelském zastavení dodávek při pašování íránských zbraní Hamásu nebo Palestincům do pásma Gazy. Od roku 2010 probíhá série útoků na vědce spojené s íránským jaderným programem. Íránci obviňují Izrael za pokus o zastavení íránského jaderného programu. Útoky měla provést izraelská tajná služba Mossad.152 Izrael stejně tak obvinil Írán z teroristického útoku na autobus plný izraelských turistů v Bulharsku v roce 2012. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu uvedl, že všechny znaky vedou k Íránu.153 6.2.3. Směřování vztahů za Rúháního

V polovině roku 2013 vypršel mandát prezidentu Ahmadínežádovi, na jeho post se dostal bývalý předseda Nejvyšší rady pro národní bezpečnost Hasan Rúhání. Rúhání je znám pro svoji kritiku zahraniční politiky Ahmadínežáda a dává mu za vinou špatnou ekonomickou situaci, která v Íránu v důsledku sankcí panuje. Zastává umírněnější politickou linii. V otázce Izraele zastává stejný diskurz jako jeho předchůdci. Ovšem jeho rétorika není tak ostrá oproti Ahmadínežídovi. Podle něj Izrael ohrožuje stabilitu a způsobuje nespravedlivost k lidem na Blízkém východě. I přesto Írán nevyhledává konflikty a nechce s nikým válčit. Státy by se měly naučit mezi sebou koexistovat.154 Současný izraelský prezident Šimon Peres dostal od reportéra v jednom z rozhovorů otázku, zda je ochoten se setkat se svým íránským protějškem Hasanem Rúháním. Peres 152

MEIKLE, James. Iran: timeline of attacks. The Guardian [online]. 2012 [cit. 2014-05-16]. Israelis killed in Bulgaria bus terror attack, minister says. CNN News [online]. 2012 [cit. 2014-05-16]. 154 BRUTON, F. BRINLEY. EXCLUSIVE: Iran president blames Israel for 'instability,' calls for peace. NBC News [online]. 2013 [cit. 2014-05-16]. 153

39

bez okolků odpověděl: „Proč ne? Nemám nepřátele. Není to otázka osobností, ale politiky. Cílem je změnit nepřátele na přátele“.155 Írán po uvážení izraelskou nabídkou odmítl.156

155

ALMASY, Steve. Israeli President Peres on meeting Iranian President Rouhani: Why not?. CNN [online]. 2013 [cit. 2014-05-16]. 156 BLAUSTEIN, Max. Írán odmítl setkání s izraelským prezidentem i právo Izraele na existenci. Izrael a Blízký východ[online]. 2013 [cit. 2014-05-16].

40

7. Obava z jaderného Íránu a Izraele? Je obava z jaderného Íránu přiměřená? Mnozí politici a experti se domnívají, že pokud dojde k jadernému vyzbrojení Íránu, vznikla by patová situace. Nebo se můžeme setkat i s těmi nejhoršími scénáři, které takové vyzbrojení může způsobit. K podobné názory zastává Colin H. Kahl, který říká, že denuklearizace Íránu by měla být priorita ostatních států.157 Naopak neorealista Waltz uvádí, že tyto prognózy jsou přehnané a proliferace Íránu by mohla být pro destabilizující Blízký východ naopak přínosná. Jaderné vyzbrojení Íránu by s největší pravděpodobností podle autora přispělo k obnovení stability a klidu v tomto vratkém a nestálém regionu.158 Izrael získal jaderný monopol na Blízkém východě již v 60. letech. Chce ho udržet za každou cenu i v budoucnu. Nebojí se kvůli tomu ani použít sílu. To dokazuje například červen z roku 1981, kdy Izrael zahájil překvapivý letecký útok na jaderný reaktor v Osiraku nedalo Bagdádu. Izrael označil reaktor jako akceschopný k výrobě jaderné bomby. Cílem této bomby měl být Izrael, tudíž zničení reaktoru bylo v existenčním zájmu celého Izraele.159 Irák nebyl jediným cílem Izraele. Stal se jím i reaktor v Al-Kiberu v Sýrii. Izrael v roce 2007 provedl rozsáhlé letecké údery, aby zabránily dalšímu rozvoji syrského jaderného programu.160 Bude se snad historie opakovat a zaútočí Izrael i na Írán? Podle některých autorů se o to Izrael v minulosti pokusil. V září 2008 se sešel americký prezident George W. Bush s izraelským představitelem Olmertem. Na schůzce měl Olmert tajně Bushe požádat o útok na hlavní jaderný komplex Íránu v Natanzu. Bush žádost zamítnul. Avšak souhlasil s tajnými operacemi, jejichž cílem mělo být sabotování snah Íránu při vývoji jaderných zbraní.161

157

KAHL, Colin H. a Kenneth WALTZ. Iran and the Bomb: Would a Nuclear Iran Make the Middle East More Secure?. Foreign Affairs [online]. 2012, č. 5 [cit. 2014-03-14]. 158 WALTZ, Kenneth. Why Iran Should Get the Bomb: Nuclear Balancing Would Mean Stability. Foreign Affairs [online]. 2012, č. 4 [cit. 2014-03-14]. 159 GUZMAN, Timothy Alexander. Iran Nuclear Talks: Remembering the Israeli Attack on Iraq’s Peaceful Nuclear Reactor Osirak. Will History Repeat Itself?. Global Research: Centre of research on Globalization [online]. 2013 [cit. 2014-03-14]. 160 RIEDEL, Bruce. The Mideast After Iran Gets the Bomb. Current History [online]. 2010 [cit. 2014-0314]. 161 SANGER, DAVID E. U. S. Rejected Aid for Israeli Raid on Iranian Nuclear Site. In: New York Times [online]. 2009 [cit. 2014-03-14].

41

Často se Izrael právě odvolává na nevyzpytatelnost Íránu a íránský zisk jaderných zbraní by představoval podle izraelských vůdců existenční hrozbu Izraele. Premiér Benjamin Netanjahu se k íránskému jadernému programu vyjádřil takto: „Írán se snaží získat jadernou zbraň a představuje nejvážnější hrozbu pro naši existenci od války o nezávislost.“162Tento předpoklad se odvíjí od rozšířeného přesvědčení, že íránská politika je iracionální a vedená šílenými mulláhy. Američtí a izraelští analytici často Izrael líčí jako nekompromisního aktéra, který pokud získá jadernou zbraň, nebude se bát ji použít jako první. Varují, že zaútočí jako první na Izrael i za předpokladu masivního úderu s rizikem zničení všeho, co je pro íránský režim drahé. 163 Opak je pravdou. V čele Íránu je racionální administrativa, která se stejně jako ostatní státy snaží jen přežít. Čím se liší Írán od zemí, kteří měly v úmyslu získat jadernou zbraň? Podle Waltze mezi analytiky panuje obava, že by vyvinuté jaderné zbraně mohly ovládnout teroristické skupiny, jež hojně Írán podporuje.164 Írán se hlásí k podpoře hlavně Hizballáhu, Kurdů, palestinských skupin nebo Assadova režimu v Sýrii. Íránská podpora představuje pro teroristické skupiny jako je Hizballáh nebo Hamás nepostradatelný přínos v podobě jednoho z největších dodavatelů konvenčních zbraní.165 Podpora těchto uskupení má i pro Írán větší smysl než jen obrana a odplata proti Izraeli a arogantnímu Západu. Írán může nepřímo prosadit svůj revizionistický program, rozšířit svůj vliv a stát se tak nejpřednější síla na Blízkém východě. 166 Waltz obavy ohledně teroristických skupin odmítá. Historie nám dokládá, že země se po zisku jaderného arzenálu chovaly opatrněji a racionálně. Proto Waltz nepředpokládá, že by se Írán dobrovolně vzdal jaderných zbraní a předal je teroristům.167 Nelze neopomenout i výši risku a rizik, pokud by jaderné zbraně byly převedeny do rukou teroristickým 162

BYERS, David a James HIDER. Binyamin Netanyahu Targets Iran After He Is Appointed Prime Minister. Information Clearing House [online]. 2009 [cit. 2014-03-14]. 163 WALTZ, Kenneth. Why Iran Should Get the Bomb: Nuclear Balancing Would Mean Stability. Foreign Affairs [online]. 2012, č. 4 [cit. 2014-03-14]. 164 Ibid. 165 ČERNOHOUS, Tomáš. Izrael a íránský jaderný program. Global Politics [online]. 2010 [cit. 2014-0314]. 166 KAHL, Colin H. a Kenneth WALTZ. Iran and the Bomb: Would a Nuclear Iran Make the Middle East More Secure?. Foreign Affairs [online]. 2012, č. 5 [cit. 2014-03-14]. 167 WALTZ, Kenneth. Why Iran Should Get the Bomb: Nuclear Balancing Would Mean Stability. Foreign Affairs [online]. 2012, č. 4 [cit. 2014-03-14].

42

organizacím. Ani sponzorská země, která úzce s teroristickou skupinou pracuje, nemůže zcela předvídat, jak se organizace ve vypjatých situacích zachová. Nehledě na to, že sestavení jaderné bomby je pro každý vývojářský stát velice nákladné a nebezpečné. Proto by bylo nesmyslné předat bombu nedůvěryhodným stranám.168 Kahl sice souhlasím s Waltzovým názorem na racionalitu Íránu, avšak upozorňuje, že i přes racionálnost se jedná o nebezpečnou islámskou republiku.169 Další obava panuje z proliferace na Blízkém východě, jestliže by Írán jadernou bombu získal. Ovšem Írán není jedinou zemí na Blízkém východě, která by dosáhla zisku jaderného arzenálu. Od 60. let je vlastníkem i Izrael, ovšem nikdy vlastnictví nepotvrdil. I přesto Izrael, který je největší nepřítele arabských států a představuje pro ně rozhodně větší hrozbu než Írán, proliferaci na Blízkém východě nevyvolal. Právě naopak, od 70. let došlo k výraznému snížení jaderných mocností.170 Po zisku jaderného arzenálu by panovalo jaderné odstrašení mezi státy navzájem. Nikdy v historii nebyla totální válka mezi jadernými mocnostmi. Po tom co Írán překročí jaderný práh, bude deterrent okamžitý, přestože arzenál v případě Íránu bude relativně malý. Waltz se domnívá, že odstrašení povede ke stabilnějšímu Blízkému východu než je tomu dnes.171 I když v historii nedošlo k totálním válkám mezi jadernými velmocemi, podle Kahla jsou nové jaderné státy často bezohledné, chovají se provokativně a jsou agresivní na nižších úrovní konfliktu.172 Waltz odmítá uvalené sankce na Írán, jelikož to poškozuje obyčejné Íránce. Naopak pro pocit bezpečí ostatních států trvá na diplomacii a komunikačních linkách s jaderným Íránem.173 Kahl oponuje Waltzovi, podle něj jsou sankce a tvrdá politika proti Íránu jedinou možností řešení, protože kombinace ekonomického tlaku

168

WALTZ, Kenneth. Why Iran Should Get the Bomb: Nuclear Balancing Would Mean Stability. Foreign Affairs [online]. 2012, č. 4 [cit. 2014-03-14]. 169 KAHL, Colin H. a Kenneth WALTZ. Iran and the Bomb: Would a Nuclear Iran Make the Middle East More Secure?. Foreign Affairs [online]. 2012, č. 5 [cit. 2014-03-14]. 170 Ibid. 171 Ibid. 172 KAHL, Colin H. a Kenneth WALTZ. Iran and the Bomb: Would a Nuclear Iran Make the Middle East More Secure?. Foreign Affairs [online]. 2012, č. 5 [cit. 2014-03-14]. 173 WALTZ, Kenneth. Why Iran Should Get the Bomb: Nuclear Balancing Would Mean Stability. Foreign Affairs [online]. 2012, č. 4 [cit. 2014-03-14].

43

a diplomacie přinutí upadající stát vzdát se jaderného arzenálu a vymanit se tak mezinárodní izolaci. 174

174

KAHL, Colin H. a Kenneth WALTZ. Iran and the Bomb: Would a Nuclear Iran Make the Middle East More Secure?. Foreign Affairs [online]. 2012, č. 5 [cit. 2014-03-14].

44

8. Závěr Vztahy mezi Izraelem a Íránem nemůžeme ani zdaleka označit za harmonické. V průběhu času se poměry mezi Izraelem a Íránem měnily důsledkem událostí a smýšlení jednotlivých vrcholných představitelů států. V rámci práce jsme se zabývali výzkumnou otázkou, jak ovlivnil íránský jaderný program vzájemné vztahy mezi Izraelem a Íránem. Íránský jaderný program vztahy mezi státy výrazně zhoršil. Izraelští představitelé jsou největšími kritiky íránského jaderného programu. Podle nich představuje íránský program existenční hrozbu pro Izrael. Izraelské obavy jsou oprávněné, pokud je brána v úvahu velikost izraelského území. Přímý íránský úder by měl katastrofální následky pro židovský stát. Izrael se i proto podílí na vyjednávání s Íránem, aby odstoupil z jaderných plánů. Výsledky jednání nejsou pro Izraelce uspokojující. Premiér Netanjahu například prozatímní dohodu označil za historický omyl, jelikož smlouva pouze omezuje íránské aktivity, nikoliv zastavuje, jak požaduje Izrael. Testovanou hypotézu této práce byla teze, že po roce 2003 došlo k okamžitému zhoršení vztahů mezi Izraelem a Íránem důsledkem odhalení íránského jaderného programu. Dalo by se předpokládat, že po odhalení íránského jaderného programu, dojde k okamžitému zhoršení izraelsko-íránských vztahů. Avšak vztahy se dokonce nepatrně uvolnily za íránského prezidenta Chátamího, který stál v čele Íránu v letech 1997 až 2005, tedy v období odhalení programu. Chátamí se orientoval hlavně na domácí problémy a dokonce usiloval o dialog se Západem. Po odhalení íránského jaderného programu docházelo k výpadům mezi státy. Avšak situace nebyla tak dramatická jako za prezidenta Ahmadínežáda. Chátamí představuje spíše umírněný proud na rozdíl od Ahmadínežáda, který je zastávce islámských tradic a tvrdé linii proti Izraeli. Po jeho nástupu do funkce prezidenta mnohonásobně vzrostlo obvinění a kritika Izraele. Podle Ahmadínežáda byl měl být Izrael vymazán z mapy. Jedná se o jeho nejznámější a nejkontroverznější citát. Díky němu vzrostlo napětí a obavy mezi Izraelem a Íránem. Relace mezi státy je ovlivněna také íránskou podporou protiizraelských proxy skupin Hamásu a Hizballáhu. Skupiny útočí na Izrael, proto se podpora nedočkala porozumění Izraele. Napjatá situace vygradovala v srpnu 2006, kdy došlo k vojenským

45

střetům mezi Izraelem a Hizballáhem. Konflikt je označován jako Letní válka. Žádná ze stran absolutně nevyhrála, ale pro Hizballáh válka měla význam v upevnění pozici vůči sponzorskému Íránu. Mezi Izraelem a Íránem k přímému konfliktu nedošlo. Určitou roli zde sehrála nedostatečná kapacita a ekonomická situace Íránu a pravděpodobné americké odrazení Izraele vojensky se neangažovat. Přesto je z toho patrná vážnost situace. Budoucnost vztahů mezi státy je nejistá. Na závěr můžeme vyslovit domněnku, že v nejbližších letech nedojde k uznání židovského státu Íránem. Současné politické smyšlení a reprezentace nedovoluje sblížení mezi státy. Celou situace komplikují pokračující snahy Íránu ve vývoji jaderného programu. Snahy vyvolávají v Izraeli pocit nebezpečí a strachu. Okolnosti nejsou sice příznivé, ale nepředpokládá se, že dojde v přímému vojenskému střetu mezi Izraelem a Íránem, jež je častý argument izraelské strany. Autorka souhlasí s míněním Kennetha Waltza, podle něhož se Írán chová pragmaticky a nemá zájem ohrozit svoji existenci, aby přemohl nepřátelský Izrael.

46

9. Seznam použité literatury a elektronických zdrojů 

A History of Iran's Nuclear Program. Iran watch [online]. 2012 [cit. 2014-0307]. Dostupné z:http://www.iranwatch.org/our-publications/weapon-programbackground-report/history-irans-nuclear-program



ABEDIN, Roshni Elizabeth. Iranian-Israeli relations: from covert relations to open hostility. Gorgetown univesity [online]. 2010 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z: https://repository.library.georgetown.edu/bitstream/handle/10822/553272/abedin roshni.pdf?sequence=1



ALMASY, Steve. Israeli President Peres on meeting Iranian President Rouhani: Why

not?.

CNN [online].

2013

[cit.

2014-05-16].

Dostupné

z: http://edition.cnn.com/2013/12/08/world/meast/shimon-peres-iran/ 

AXWORTHY,

M. Dějiny

Íránu:

říše

ducha

-

od

Zarathuštry

po

současnost. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 2009. 

BAHGAT, Gawdat. Nuclear proliferation: The Islamic Republic of Iran. Iranian Studies [online]. 2006, vol. 39, issue 3, s. 307-327 [cit. 2014-05-16]. DOI: 10.1080/00210860600808102.

Dostupné

z:

http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/00210860600808102 

BLAUSTEIN, Max. Írán odmítl setkání s izraelským prezidentem i právo Izraele na existenci. Izrael a Blízký východ[online]. 2013 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z: http://eretz.cz/2013/12/iran-odmitl-setkani-izraelskym-prezidentempravo-izraele-existenci/



BOLTON, John R. Iran's Continuing Pursuit of Weapons of Mass Destruction. Global Security [online]. 2004 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z: http://www.globalsecurity.org/wmd/library/congress/2004_h/040624bolton.htm



BOOTH, William. Israel’s Netanyahu calls Iran deal ‘historic mistake’. The Washinghton Post [online]. 24. 11. 2013 [cit. 2014-05-20]. Dostupné z: http://www.washingtonpost.com/world/israel-says-iran-deal-makes-worldmore-dangerous/2013/11/24/e0e347de-54f9-11e3-bdbf097ab2a3dc2b_story.html

47



BORGER, Julian. The truth about Israel's secret nuclear arsenal. The Guardian [online].

2014

[cit.

Dostupné

2014-05-20].

z: http://www.theguardian.com/world/2014/jan/15/truth-israels-secret-nucleararsenal 

BRUTON, F. BRINLEY. EXCLUSIVE: Iran president blames Israel for 'instability,' calls for peace. NBC News [online]. 2013 [cit. 2014-05-16]. Dostupné

z: http://www.nbcnews.com/news/other/exclusive-iran-president-

blames-israel-instability-calls-peace-f4B11197592 

BURG, Avraham. The end of Zionism. The Guardian [online]. 2003 [cit. 201405-20]. Dostupné z:http://www.theguardian.com/world/2003/sep/15/comment



BURR, William. A brief history of U.S.-Iranian nuclear negotiations: The Islamic Republic of Iran. Bulletin of the Atomic Scientists [online]. 2009-1-1, vol. 65, issue 1, s. 21-34 [cit. 2014-03-14]. DOI: 10.2968/065001004. Dostupné z:http://thebulletin.metapress.com/openurl.asp?genre=article.



BYERS, David a James HIDER. Binyamin Netanyahu Targets Iran After He Is Appointed Prime Minister. Information Clearing House [online]. 2009 [cit. Dostupné

2014-03-14]. z: http://www.informationclearinghouse.info/article22061.htm 

CAMPBELL, Duncan. Israel's Mordechai Vanunu is as much a hero as Edward Snowden. The

Guardian [online].

2014

[cit.

Dostupné

2014-05-20].

z: http://www.theguardian.com/commentisfree/2014/apr/20/israel-mordechaivanunu-hero-edward-snowden 

COHEN,

Avner.

Israel.

In:

BORN,

H,

Bates

GILL

a

Heiner

H NGGI. Governing the bomb: civilian control and democratic accountability of nuclear weapons. Oxford: Oxford University Press, 2010, s. 1-20. ISBN 0199589909.

DOI:

0199589909.

Dostupné

z: http://avnercohen.files.wordpress.com/2010/09/civnuc_ch7_israel_1000714.p df 

COHEN, Avner. Israel and the bomb. New York: Columbia University Press, c1998, xviii, 470 p. ISBN 02-311-0482-0.

48



COCHRAN, Edwin S. Israel´s Nuclear History. In: KARSH, Efraim. Israel: the first hundred years. Portland, OR: Frank Cass, 2000-c2002, s. 129-156. ISBN 07146802223.



Communication dated 26 November 2004 received from the Permanent Representatives of France, Germany, the Islamic Republic of Iran and the United Kingdom concerning the agreement signed in Paris on 15 November 2004. IAEA [online].

2004

[cit.

Dostupné

2014-05-16].

z: http://www.iaea.org/Publications/Documents/Infcircs/2004/infcirc637.pdf 

ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina: minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2., aktualiz. vyd. Brno: Společnost pro odbornou literaturu - Barrister, 2007.



ČERNOHOUS,

Tomáš.

Politics [online].

Izrael

a

2010

íránský

[cit.

jaderný

program.

Global Dostupné

2014-03-14].

z:http://www.globalpolitics.cz/clanky/izrael-a-iransky-jaderny-program 

DIEHL, Sarah J a James Clay MOLTZ. Nuclear weapons and nonproliferation: a reference handbook. 2nd ed. Santa Barbara, Calif.: ABC-CLIO, c2008, xiv, 335 p. ISBN 15-988-4072-X.



Disarmament:

Membership

of

the

Biological

Weapons

Convention.

UNOG [online]. © United Nations 2009 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z: http://www.unog.ch/__80256ee600585943.nsf/(httpPages)/7be6cbbea0477b5 2c12571860035fd5c?OpenDocument&ExpandSection=1#_Section1 

DOŠKO, Pavel. Potenciál protiraketové obrany v jaderném odzbrojení – případ Izrael. In: Sekuritaci: Studentský portál o bezpečnosti [online]. 2013 [cit. 201402-05]. Dostupné z: http://www.sekuritaci.cz/potencial-protiraketove-obrany-vjadernem-odzbrojeni-pripad-izrael/.



Dr. Chaim Weizmann. Weizmann institute of science [online].,© Weizmann Institute

of

Science

2012

[cit.

2014-01-31].

Dostupné

z: http://wis-

wander.weizmann.ac.il/chaim-weizmann#.U0uUuPl_tqV. 

FATHI, Nazila. Wipe Israel 'off the map' Iranian says. The New York Times [online].

2005

[cit.

2014-05-16].

Dostupné

z:http://www.nytimes.com/2005/10/26/world/africa/26iht-iran.html?_r=0

49



FIORE, Massimiliano. Israel and Iran’s Nuclear Weapon Programme: Roll Back or Containment?. Istituto Affari Internazionali [online]. 2011, IAI WORKING PAPERS

11

[cit.

2014-05-16].

Dostupné

z:http://www.iai.it/pdf/DocIAI/iaiwp1118.pdf 

FISKE, Gavriel. Avraham Burg panned for breaking ‘nuclear ambiguity’. The Times

of

Israel [online].

2013

[cit.

2014-05-20].

Dostupné

z: http://www.timesofisrael.com/avraham-burg-panned-for-breaking-nuclearambiguity/ 

General Affairs and External Relations. COUNCIL OF THE EUROPEAN UNION [online].

2006

[cit.

2014-05-16].

Dostupné

z: http://www.consilium.europa.eu/ueDocs/cms_Data/docs/pressData/en/gena/8 9618.pdf 

GOLD, Dore. The rise of nuclear Iran how Tehran defies the West. Washington, D.C: Regnery Pub, 2009. ISBN 978-159-6981-218.



GOMBÁR, E. Moderní dějiny islámských zemí. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1999. 427 s. ISBN 80-7184-599-X.



GUZMAN, Timothy Alexander. Iran Nuclear Talks: Remembering the Israeli Attack on Iraq’s Peaceful Nuclear Reactor Osirak. Will History Repeat Itself?. In: Global Research: Centre of research on Globalization [online]. 2013 [cit. 2014-03-14].

Dostupné

z: http://www.globalresearch.ca/iran-nuclear-talks-

remembering-the-israeli-attack-on-iraqs-peaceful-nuclear-reactor-osirak-willhistory-repeat-itself/5358415. 

HAFEZI, PARISA a FIROUZ SEDARAT. Ahmadinejad says Holocaust a lie, Israel has no future. Reuters [online]. 2009 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/2009/09/18/us-iranidUSTRE58H17S20090918



HODER, Lukáš. Írán. In: ROJČÍK, Ondřej a Lukáš HODER. Proliferace jaderných zbraní: problémoví aktéři. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2006, s. 94-110. Studie (Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav), sv. č. 40. ISBN 8021041196. DOI: 80-210-4119-6.

50



HYMANS, Jacques E.C. Why do states acquire nuclear weapons? Comparing the cases of India and France [online]. s. 139-160, in SARDESAI, D a Raju G THOMAS. Nuclear India in the twenty-first century [online]. New York: Palgrave, 2002 [cit. 2014-1-16]. ISBN 031229459x.



CHRISTY, Patrick a Robert ZARATE. FPI Fact Sheet: Timeline on Diplomacy and Pressure on Iran's Nuclear Program.Foreign Policy Iniciative [online]. 17. 03.

2014

[cit.

2014-05-16].

Dostupné

z: http://www.foreignpolicyi.org/content/timeline-diplomacy-and-pressure-iransnuclear-program 

Information on Two Top Secret Nuclear Sites of the Iranian Regime (Natanz & Arak). Iran

watch [online].

2002

[cit.

2014-05-16].

Dostupné

z: http://www.iranwatch.org/library/ncri-info-2-top-secret-nuclear-sites-12-02 

Iran agrees to curb nuclear activity at Geneva talks. BBC News [online]. 2013 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z:http://www.bbc.com/news/world-middle-east25074729



Iran denies contact with Israel. BBC news [online]. 2005 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z:http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/4425487.stm



Iran nuclear talks start in Istanbul 'positively'. BBC News [online]. 2011 [cit. 2014-05-16].

Dostupné

z: http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-pacific-

12247254 

Iran reported to Security Council. BBC news [online]. 2006 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z:http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/4680294.stm



Iran:

Chemical.

NTI [online].

2013

[cit.

2014-05-16].

Dostupné

z: http://www.nti.org/country-profiles/iran/chemical/ 

IRAN-CONTRA REPORT: Arms, Hostages and Contras: How a Secret Foreign Policy Unraveled. The New York Times: Archives [online]. 1987 [cit. 2014-0516]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/1987/11/19/world/iran-contra-reportarms-hostages-contras-secret-foreign-policy-unraveled.html



IRANIAN JEWS. IRAN JEWISH [online]. [cit. 2014-05-16]. Dostupné z: http://www.iranjewish.com/Essay_E/Essay_e1.htm

51



Iran's Nuclear Program. ABC news [online]. 2006 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z: http://abcnews.go.com/International/story?id=1834763



Israel Dostrovsky. In: Weizmann institute of science: Libraries archives [online]. © Weizmann Institute of Science 2012 [cit. 2014-01-31]. Dostupné z: http://www.weizmann.ac.il/DIS/library-libraries-archives/weizmann-pioneersscience/israel-dostrovsky.



Israel 'may have 200 nuclear weapons'. BBC News [online]. 2000 [cit. 2014-0516]. Dostupné z:http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/892941.stm



Israel Submarine Capabilities. NTI [online]. 2013 [cit. 2014-05-20]. Dostupné z: http://www.nti.org/analysis/articles/israel-submarine-capabilities/



Israelis killed in Bulgaria bus terror attack, minister says. CNN News [online]. 2012

[cit.

Dostupné

2014-05-16].

z:http://edition.cnn.com/2012/07/18/world/europe/bulgaria-israel-blast/ 

JOHNSON, Stephan. Israel, Iran can co-exist, says Khatami. The Sydney Morning

Herald [online].

2009

[cit.

Dostupné

2014-05-16].

z: http://news.smh.com.au/breaking-news-national/israel-iran-can-coexist-sayskhatami-20090324-9915.html 

KAHL, Colin H. a Kenneth WALTZ. Iran and the Bomb: Would a Nuclear Iran Make the Middle East More Secure?. Foreign Affairs [online]. 2012, č. 5 [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: http://www.foreignaffairs.com/articles/137781/colinh-kahl-and-kenneth-n-waltz/iran-and-the-bomb.



KARPIN, Michael I. The bomb in the basement: how Israel went nuclear and what that means for the world. New York: Simon, c2006, x, 404 p., [16] p. of plates. ISBN 978-074-3265-942.



KAYE, Dalia Dassa, Alireza NADER a Parisa ROSHAN. Israel and Iran: A Dangerous

Rivalry.

INSTITUTE [online].

RAND: ©

NATIONAL

Copyright

2011

[cit.

DEFENSE

RESEARCH

2014-05-16].

Dostupné

z:http://www.rand.org/content/dam/rand/pubs/monographs/2011/RAND_MG11 43.pdf 

KEJLOVÁ, Tamara. Historický průlom, nebo spíš omyl? Dohoda o íránském jádru je na světě. Česká televize [online]. 2013 [cit. 2014-05-16]. Dostupné

52

z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/251793-historicky-prulom-nebo-spisomyl-dohoda-o-iranskem-jadru-je-na-svete/ 

KERR, Paul K. Iran’s Nuclear Program: Tehran’s Compliance with International Obligations. In: Congressional Research Service [online]. 2013 [cit. 2014-0307]. Dostupné z: https://www.fas.org/sgp/crs/nuke/R40094.pdf.



MAOZ, Zeev. The Mixed Blessing of Israel's Nuclear Policy. International Security [online]. 2003 [cit. 2014-05-20].



MEIKLE, James. Iran: timeline of attacks. In: The Guardian [online]. 2012 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z:http://www.theguardian.com/world/2012/jan/11/secretwar-iran-timeline-attacks



MOUSAVIAN, Seyyed Hossein. The Iranian nuclear crisis: a memoir. Washington, D.C.: Carnegie Endowment for International Peace, c2012, xii, 597 p.



Palestine:

Israel.

Fanack [online].

[cit.

2014-05-16].

Dostupné

z: http://fanack.com/en/countries/palestine/in-depth/nuclear-programs/israel/ 

PARSI, Trita. IRAN AND ISRAEL: THE AVOIDABLE WAR. Middle East Policy [online].

2007

[cit.

2014-05-16].

Dostupné

z:http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1475-4967.2007.00314.x/pdf 

PARSI, Trita. Under the Veil of Ideology. Middle East Research and Information

Project [online].

2006

[cit.

2014-05-16].

Dostupné

z: http://www.merip.org/mero/mero060906 

PAUL, T. The tradition of non-use of nuclear weapons. Stanford, Calif.: Stanford Security Studies, c2009, viii, 319 p. ISBN 978-080-4761-321.



PORTER, Gareth. Iran offered 'to make peace with Israel'. Asia Times [online]. 2006

[cit.

2014-05-16].

Dostupné

z:http://atimes.com/atimes/Middle_East/HE26Ak01.html 

Proliferace jaderných zbraní. In: Prague student summit [online]. Praha, © AMO

2010

[cit.

2014-03-17].

Dostupné

z: http://www.studentsummit.cz/data/1289435161209BGR_GA_proliferace.pdf.

53



Resolution 1696 (2006). IAEA [online]. 2006 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z:http://www.iaea.org/newscenter/focus/iaeairan/unsc_res1696-2006.pdf



REZAIAN, Jason. Iran’s Jewish community reflects a complicated relationship with Israel. The Washington Post [online]. 2013 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z: http://www.washingtonpost.com/world/middle_east/irans-jewish-communityreflects-a-complicated-relationship-with-israel/2013/10/02/e531039e-2ac411e3-b141-298f46539716_story.html



RIEDEL, Bruce. The Mideast After Iran Gets the Bomb. In: Current History [online].

2010

[cit.

2014-04-13].

Dostupné

z:http://search.proquest.com/docview/818453869?accountid=16531#center. 

ROJČÍK, Ondřej a Lukáš HODER. Proliferace jaderných zbraní: problémoví aktéři. 1. vyd. Editor Petr Vilímek. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2006, 120 s. Studie (Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav), sv. č. 40. ISBN 80-210-4119-6.



ROJČÍK, Ondřej. Íránský jaderný program: řešení v nedohlednu. Revue politika [online].

20.

05.

2006

[cit.

2014-05-16].

Dostupné

z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/434/iransky-jaderny-program-reseni-vnedohlednu 

ROJČÍK, Ondřej. Jaké motivy vedou státy k získání jaderných zbraní?. In: ROJČÍK, Ondřej a Lukáš HODER. Proliferace jaderných zbraní: problémoví aktéři. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2006, s. 10-25. Studie (Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav), sv. č. 40. ISBN 8021041196. DOI: 80-210-4119-6.



ROJČÍK, Ondřej. Izrael. In: ROJČÍK, Ondřej a Lukáš HODER. Proliferace jaderných zbraní: problémoví aktéři. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2006, s. 10-25. Studie (Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav), sv. č. 40. ISBN 8021041196. DOI: 80-2104119-6.



Rúhání pro NBC: Izrael ohrožuje stabilitu, válčit ale nechceme s nikým. Česká televize [online].

19.

9.

2013

54

[cit.

2014-03-17].

Dostupné

z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/242744-ruhani-pro-nbc-izraelohrozuje-stabilitu-valcit-ale-nechceme-s-nikym/. 

RYAN, Rosalind. Iran resumes uranium enrichment. The Guardian [online]. 2005

[cit.

Dostupné

2014-05-16].

z:http://www.theguardian.com/environment/2005/aug/08/energy.iran 

SAGAN, Scott D. Why do states build nuclear weapons?: Three models in search of a bomb. [online]. 1996 [cit. 2013-11-16]. Dostupné z: http://iisdb.stanford.edu/pubs/20278/Why_Do_States_Build_Nuclear_Weapons.pdf.



SANGER, DAVID E. U.S. Rejected Aid for Israeli Raid on Iranian Nuclear Site. New

York

Times [online].

2009

[cit.

2014-03-14].

Dostupné

z: http://www.nytimes.com/2009/01/11/washington/11iran.html?pagewanted=all &_r=0. 

SIPRI Yearbook 2013: 6. World nuclear forces. SIPRI [online]. © 2014 [cit. 2014-05-20]. Dostupné z:http://www.sipri.org/yearbook/2013/06



SMITH-SPARK, Laura. P5+1 and Iran agree on nuclear negotiation framework in

Vienna.

CNN [online].

2014

[cit.

2014-05-16].

Dostupné

z: http://edition.cnn.com/2014/02/20/world/europe/iran-nuclear-talks/ 

SOLINGEN, Etel. Nuclear logics: contrasting paths in East Asia and the Middle East. Princeton: Princeton University Press, c2007, xiii, 406 p. ISBN 06-9113468-5.



SUCHÝ, Petr a Petr VILÍMEK. Britské a francouzské nukleární síly ve druhém jaderném věku. Mezinárodní vztahy[online]. 2009 [cit. 2014-01-31]. Dostupné z: http://mv.iir.cz/article/view/314.



Talks on long-term Iran nuclear deal open in Vienna. BBC News [online]. 2014 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/world-middle-east26236281



THE REAGAN YEARS: The Iran-Contra scandal. CNN edition [online]. © 2001

[cit.

2014-05-16].

Dostupné

z:http://edition.cnn.com/SPECIALS/2001/reagan.years/whitehouse/iran.html

55



Timeline of Iran's nuclear programme. The Guardian [online]. 2013 [cit. 201405-16].

Dostupné

z:http://www.theguardian.com/world/2013/nov/24/iran-

nuclear-timeline 

Timeline: Iran nuclear crisis. BBC News [online]. 2005 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z:http://news.bbc.co.uk/1/hi/world/middle_east/4134614.stm



Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons. In: UNODA: United Nations Office for Disermament Affairs [online]. © United Nations 2014 [cit. 2014-02-13]. Dostupné z: http://disarmament.un.org/treaties/t/npt



TUREČEK, B. Labyrintem Íránu: cesta do nitra jaderné říše a k pramenům jejího vzdoru. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2013. ISBN 978-80-242-3938-5.



VARBLE, Derek. The Suez crisis, 1956. Oxford: Osprey, 2003. ISBN 18-4176418-3.



Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 29. března 1974 o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní. In: Státní úřad pro jadernou bezpečnost [online]. 1974

[cit.

Dostupné

2014-03-07].

z: http://www.sujb.cz/fileadmin/sujb/docs/zakaz-zbrani/NPT_v_CS.txt. 

WALTZ, Kenneth. Why Iran Should Get the Bomb: Nuclear Balancing Would Mean Stability. Foreign Affairs [online]. 2012, č. 4 [cit. 2014-03-14]. Dostupné z: http://www.foreignaffairs.com/articles/137731/kenneth-n-waltz/why-iranshould-get-the-bomb.



WEINTRAUB, Bob. Ernst David Bergmann (1903-1975). ICS - Israel Chemical Society [online].

©

2012

[cit.

2014-02-05].

Dostupné

z: http://www.chemistry.org.il/booklet/12/pdf/bergmann.pdf. 

World: Middle East Khatami: Jews are safe in Iran. BBC news [online]. 1999 [cit.

2014-05-16].

Dostupné

z:http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/368234.stm 

ZÁVĚŠICKÝ, Jan. Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT). In KUCHYŇKOVÁ, Petra a Petr SUCHÝ. Vývoj a výsledky procesů kontroly zbrojení a odzbrojení. Marnost nad marnost? Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity v Brně, 2005. s. 131-162, 32 s. ISBN 80-2103881-0.

56

10.

Seznam zkratek použitých v práci

BTWC - Úmluvě o zákazu vývoji, výroby a hromadění biologických a toxických zbraní a jejího zničení CWC - Úmluva o zákazu vývoji, výroby, skladování a použití chemických zbraní EU – Evropská unie EU-3 – Seskupení Velké Británie, Německa a Francie EU-3+3 – zahrnuje EU-3 (Velká Británie, Německo, Francie) + USA, Rusko a Čínu MAAE - Mezinárodní organizace pro atomovou energii NCRI - Národní rada íránského odporu NPT – Smlouva o nešíření jaderných zbraní OOP - Organizace pro osvobození Palestiny OSN – Organizace spojených národů P5+1 – seskupení 5 stálých členů Rady bezpečnosti OSN (Velká Británie, Francie, Spojené státy americké, Rusko, Čína) a Německo WTO – Světová obchodní organizace

57

11.

Přílohy

Příloha 1: Izraelská jaderná zařízení175

Příloha 2: Zařízení Dimona176

175 176

Palestine: Israel. Fanack [online]. [cit. 2014-05-16]. Israel 'may have 200 nuclear weapons'. BBC News [online]. 2000 [cit. 2014-05-16].

58

Příloha 3: Íránská jaderná zařízení177

177

Talks on long-term Iran nuclear deal open in Vienna. BBC News [online]. 2014 [cit. 2014-0516].

59