VZPOURA MOZKŮ Václav Šorel D o b r o d r u ž n ý s c i-f i s e r i á l
V Z P O U R A
M O Z K Ů
1. díl NÁVRAT POSTAVY PRVNÍHO DÍLU: Oskar – palubní počítač Hal – velitel expedice Prométheus Petr (major) – první pilot Marek (poručík) – druhý pilot Alan (kapitán) – vědecký důstojník a lékař Olaf (seržant) – velitel zbraňových systémů
-2-
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Úvodní hudba, posléze mix s plenérem „u rybníka“, žáby a jiné charakteristické zvuky – stahujeme pod slovo. Hal: Ležím na břehu rybníka, vedle mne tiše oddychuje žena a já očima hledám známá souhvězdí. Tam jsem byl, tudy jsme letěli, je to vůbec pravda? A jak málo chybělo k tomu, aby se žádný člověk už k hvězdám nikdy nevydal. Jmenuji se Hal. Divné jméno, co? Za ně vděčím otci, profesorovi v Oxfordu a známému vtipálkovi, který mě přes protesty matky pojmenoval po ústavním počítači. Ale snad díky svému jménu jsem se stal počítačovým expertem, fyzikem a nakonec i astronautem. Jako velitel kosmické lodi Prométheus jsem vedl výpravu k mraku Střelce. Měli jsme se pokusit nalézt inteligentní život. Asi vás zklamu, žádný jsme nenalezli. Přivezli jsme sice několik pečlivě uschovaných bakterií posbíraných na čtvrtém měsíci jakéhosi plynného obra, ale domluvte se třeba se spirochetou? Došli jsme k závěru, že pozemský život je jedinečný. Jsme v Galaxii sami a rozhodli jsme se pro návrat domů. Nebylo to ale tak jednoduché, jak jsme předpokládali. Před odletem nám bylo jasné, že se díky nadsvětelné rychlosti nevrátíme do naší doby. Proto také nebyly v posádce ženy. Věřili jsme, že se nám podaří zařadit do lidské společnosti, ale vychovávejte na palubě děti? Trochu jsme se návratu domů obávali, že se ale změní v opravdový horor, to jsme nečekali.
Plenér malá vlnka, stáhnout pod slovo. Hal: Prométheus se stále ještě nacházel na druhé straně naší Galaxie. Uložili jsme se k hibernačnímu spánku a řízení letu předali Oskarovi. Byla to umělá inteligence, a jak se později ukázalo, byl to i dobrý přítel. Prométheus letěl stonásobnou rychlostí světla a Oskar ho řídil tak, abychom se ke sluneční soustavě dostali po několika sečnách. Rovnou přes střed Galaxie jsme letět nemohli. Tam číhá černá díra, která by nás určitě pohltila. K hibernačnímu spánku jsme se uložili nejen proto, že i let nadsvětelnou rychlostí kolem Galaxie je dlouhý, ale hlavně proto, že pozdější přechod na podsvětelnou
-3-
V Z P O U R A
M O Z K Ů
rychlost je riskantní manévr, který lidský organizmus jen těžko ustojí v bdělém stavu. Slabším jedincům dokonce hrozí smrt, i když kompenzátory setrvačnosti pracují na plný výkon. Konečně nastal den probuzení.
Plenér malá vlnka. Oskar: (počítačový hlas bez emocí) Třináct hodin, dvacet šest minut palubního času, tisící osmý den letu. Jsme na hranici posledního přechodu na podsvětelnou rychlost. Prostorové souřadnice souhlasí, zapínám kompenzátory setrvačnosti. Oskar, pro palubní deník. Konec
Zvuk: efekt přechodu z nadsvětelné rychlosti. Něco podobného jako je aerodynamický třesk při překonání zvukové bariéry pozemských letadel. Zvuk, který následně znázorní „podsvětelný let hvězdoletu“, bude o poznání hlubší a tišší, čímž je znázorněn pomalejší let nebo sférická hudba. Oskar: Třináct hodin, dvacet osm minut palubního času, tisící osmý den letu. Přechod na podsvětelnou rychlost proveden. Jsme v dosahu komunikace se sluneční soustavou. Země neodpovídá. Rozhodl jsem se uvést zbraňové systémy do pohotovosti a vzbudit posádku. Oskar, pro palubní deník. Konec.
Mix relaxační hudby. Oskar: (monotónní hlas) Vstávej, veliteli… Ty taky, Petře, je čas… Hal: (zívá) Co… jaký čas, Oskare? Petr: (vpadne) No, už jsme asi doma, Hale. (zívne) Oskar: Ještě ne tak zcela, Petře. Olafe, ty si taky vezmi posilující roztok.
-4-
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Olaf: (rozespale) Díky, Oskare. Oskar: I ty, Marku. Marek: Díky. Hal: Vidím, že pánové už snídají. Jen Alan má ještě půlnoc. Alan: Co…? Dobré ráno. Asi se mi něco krásného zdálo. Hal: (o poznání méně rozespale) Už jsme na zemském orbitu? Oskar: Ještě ne, veliteli. Nejsme ani ve vizuálním kontaktu se Zemí, jen v audiu… Země ale neodpovídá… Hal: Cože?!? – Jak, neodpovídá? Petr: Míříme vůbec domů? Hal: Poslyš, Oskare, a nepleteš se? Oskar: Já?! To nechávám bez odpovědi, veliteli! Hal: Dáme se do pořádku, pánové, a za deset minut v pilotní kabině!
Dramatický zvukový předěl. Hal: Protože nemáme se Zemí žádný kontakt, vyhlašuji stav nouze! Olafe, ujmi se zbraňových systémů. Petře, ty převezmeš řízení hvězdoletu! Oskar: (dotčeně) Hale, tedy veliteli, v pohodě. Systém obrany jsem už aktivoval. Olaf: Oskar má pravdu, Hale, zbraňové systémy jsou aktivovány. Oskar: Jistě, Olafe, jakmile jsem zjistil, že Země neodpovídá, uvedl jsem hvězdolet do bojové pohotovosti… Hal: Díky, Oskare. Přesto přebírám velení. Všichni mějte oči na stopkách. Marku, pokračuj v pokusech navázat spojení se Zemí! Marek: Už se o to chvíli snažím, pořád negativní! Hal: (vydává rozkaz a následně přejde do úředního jazyka) Nepřestávej, Marku…! Patnáct hodin, pět minut palubního času, tisící osmý den letu. Posádka probuzena z hibernačního spánku. Jsme v rádiovém dosahu Země, ale ta neodpovídá. Přebírám velení a vyhlašuji nouzový stav. Hal, pro palubní deník. Konec.
-5-
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Zvuk vzdalujícího se hvězdoletu, mix s úvodním plenérem nebo jen změna prostředí. Hal: Konečně jsme se přiblížili k hranicím slunečním soustavy. Na monitorech se objevila planetka Pluto. Netrpělivě jsme vyhlíželi orbitální laboratoře a bombardovali je dotazy. Odezva žádná.
Plenér malá vlnka. Marek: (neklidně) Základna se zdá být neporušena, orbitální laboratoře stále existují. Co to má znamenat? Olaf: (naléhavě) Měli bychom vyslat průzkumný modul a podívat se, co se tu vlastně děje. Hal: Na to není čas. Letíme dál! Prozkoumat můžeme Mars nebo Měsíc! Marku! Máš už Zemi na monitoru…? Marku? Marek: (hlasem, ze kterého jsou zřetelně slyšet obavy) Vidím ji, neozývá se. Jen vydává nějaké divné záření… snad až přiletíme blíž. Podívejte se! Nejsou vidět kontinenty ani oblačnost, jen to růžové mléko….
Plenér malá vlnka stahující se pod text. Hal: Minuli jsme Jupiter, jehož orbitální laboratoře také mlčely. To jsme ještě netušili, co uvidíme na Marsu. Za naší éry kypěl životem. Nyní byla skalní města mrtvá, dopravní tepny zaváté pískem, jezera bez vody a umělá atmosféra neexistovala. Pokračovali jsme k Měsíci a doufali, že aspoň tam nalezneme odpověď.
-6-
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Kratičký zvukový předěl. Hal: (jiným hlasem pro zápis do letového deníku) Dvacet tři hodin, třináct minut palubního času, tisící jedenáctý den letu. Jsme na oběžné dráze Měsíce. Pokusy o navázání kontaktu se Zemí jsou bezvýsledné. Provedeme průzkum Měsíce. K sestupu v modulu určuji poručíka Marka a kapitána Alana. Hal, pro palubní deník. Konec.
Změna prostředí. Marek: (mikrofon) Tady průzkumný modul jedna expedice Prométheus. Jsme připraveni ke startu. Konec Hal: Rozumíme. Oskar vás vyvede z Prométhea, pak přejdete na ruční řízení! Marek: (mikrofon) Jednička rozumí. Oskar: Veliteli, měl bych řídit celý let. Hal: Ne, Oskare, při průzkumu musí mít astronauti volnost rozhodování! Marek: (mikrofon) Průzkumný modul připraven – vzletová paluba otevřena do prostoru – tlak vyrovnán – povolte start! Hal: Star povolen. Oskare, můžeš je vypustit!! Oskar: Rozumím. Čtyři, tři, dva, jedna, start…
Zvuk startující rakety – modulu – podjede slovo. Marek: (mikrofon) Prométhee, klesáme k povrchu Měsíce. Nikde nejsou vidět známky života… Hal: Obleťte Měsíc a přistaňte na centrálním letišti… jestli ovšem stále existuje… Marek: (mikrofon) Rozumíme!
-7-
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Zvuk letícího a přistávajícího modulu – po přistání utichá. Marek: (mikrofon) Prométhee, sedíme na ploše! Alan: (mikrofon) Budovy vypadají neporušeně. Tady ale nic nevyzkoumáme, musíme ven! Hal: Souhlasíme. Opuštění modulu povoleno…
Kratičký zvukový předěl: Zvuk otevírajících se dveří – něco jako když se otevírají páté dveře u osobního automobilu. Alan: (hlas v přilbě) Je tu liduprázdno, ale budovy stojí. Prozkoumáme hlavní příletovou halu. Hal: Negativní! Do budov zatím nevstupovat! Alan: (hlas v přilbě) Veliteli! Jedině tam můžeme něco najít! Hal: Kapitáne! Řekl jsem negativní! Zatím prozkoumejte nejbližší okolí!
Zvuk kroků po betonu, dýchání ve skafandru. Alan: (hlas v přilbě) Stejně si myslím, že děláme chybu… Marek: (hlas v přilbě) Alane, podívej, památník! Pamatuješ, jak jsme u něj stáli před odletem? Alan: (hlas v přilbě) No jasně! Vždyť ho vztyčili na naši počest. Ještě dnes znám tenhle text nazpaměť: MY LIDÉ Z PLANETY ZEMĚ SE VYDÁVÁME KE HVĚZDÁM, ABYCHOM NALEZLI SVÉ BRATRY… Marek: (vpadne) Dole je něco vyryto! To tam nebylo, když jsme odlétali! Alan: Co tam je napsáno?!? Marek: Že zpráva pro návratové expedice se nalézá na základně v kráteru Tycho…
-8-
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Vyjíždí závěrečná hudba a do ní Halovo vyprávění u rybníka. Hal: Byla to zpráva, která nám ve svých důsledcích vyrazila dech, ale také nám vlila novou naději do žil…
Hudba závěrečná.
» KONEC PRVNÍHO DÍLU «
-9-
V Z P O U R A
M O Z K Ů
2. díl ZPRÁVA Z MĚSÍCE Postavy druhého pokračování jsou stejné jako v prvním dílu. Přibude Ol Jensen – pozemšťan a astronaut z měsíčního záznamu.
- 10 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Úvodní hudba, posléze mix s plenérem „u rybníka“ – stahujeme pod slovo. Hal: Jak už víte, jmenuji se Hal a byl jsem velitelem expedice Prométheus, kterou jsem přivedl zpět k Zemi. Samozřejmě za vydatné pomoci našeho Oskara. Umělé inteligence, která navíc nad námi bděla, když jsme se uložili k hibernačnímu spánku. Z návratu jsme ale velkou radost neměli. Planety sluneční soustavy a jejich orbitální komplexy nejevily známky života. Země byla zakryta neznámým růžovým polem, a protože na naše volání neodpovídala, rozhodli jsme se najít klíč k této záhadě průzkumem Měsíce. K sestupu na měsíční povrch jsem určil kapitána Alana, vědeckého důstojníka a lékaře v jedné osobě, a druhého pilota poručíka Marka. Oba přistáli s průzkumným modulem na bývalém centrálním letišti, a tam nalezli zprávu…
Zvukový či hudební tajemný předěl – stahujeme pod slovo. Marek: (mikrofon; vzrušeně) Prométhee, tady se píše, že v kráteru Tycho má být neporušená základna chráněná silovým polem a v ní vzkaz pro návratové expedice, tedy i pro nás. Prométhee, povolte přelet do Tycha! Hal: Souhlasíme. Nejprve si ale základnu prohlédněte ze vzduchu, aby to nebyla nějaká léčka! Marek: (mikrofon) Veliteli, průzkumný modul rozumí…
Zvuk startujícího modulu, který přejde do normálního letu. Marek: (mikrofon) Prométhee, blížíme se k Tychu. Základnu zakrývá neprůhledné silové pole. Nikde nevidíme nic podezřelého… Alan: (mikrofon) Pozor, oprava! Poblíž silového pole se nachází stařičký raketoplán… Ten už nikdy nepoletí! Marek: (mikrofon) Posadím nás poblíž…
- 11 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Hal: Negativní! Poručíku, nejdříve se pokuste vypnout silové pole! Marek: (mikrofon) Veliteli, je to silové pole jako za našich časů. Nelze ho deaktivovat ze vzduchu! Zřetelně vidíme panel s vypínačem. Prométhee, sedáme!
Krátký zvuk přistání modulu a změna prostředí. Hal: Moc se mi nelíbilo, že své přátele vystavuji nebezpečí. Vždyť zpráva u památníku mohla být léčkou. Zbraňové systémy Prométhea ale byly v pohotovosti a Olaf měl stále prst na spoušti aktivátoru. Záznam jsme museli najít. Potřebovali jsme se dozvědět, co se vlastně na Zemi stalo…
Tajemný krátký předěl. Marek: (přilbový hlas) Prométhee, vypínáme silové pole… Alan: (přilbový hlas) Pole mizí… Bože, tady se za těch sto let nic nezměnilo… takové základny pamatujeme ještě před naším odletem. Marek: (přilbový hlas) Prométhee, jdeme dovnitř…
Kroky a dýchání ve skafandru. Alan: (přilbový hlas) Zapínáme kamery… základna má energii… automatika pracuje, atmosféra ale postrádá kyslík… Marek: (přilbový hlas) Jsme v centrální laboratoři. Tady má být záznam… ale kde? Alan: (přilbový hlas) Monitorů tu je jak naseto… ale který z nich je ten pravý? Marek: (přilbový hlas) Pokusíme se je aktivovat…
- 12 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Hlas pozemského vědce Ola Jensena – záznam. Ol Jensen: Přátelé… vítám vás v kráteru Tycho… Alan: (přilbový hlas tichý, rychlý a vzrušený) Prométhee, našli jsme kamerový záznam! Je na něm pozemský vědec… Zdá se, že je to poslední člověk, který žil na Měsíci! Hal: Vidíme i slyšíme. Obraz je ostrý, zaměřte ale kameru víc doprava… výborně… převádíme záznam i do palubního deníku… Ol Jensen: (záznam) Jmenuji se Ol Jensen. Býval jsem vědec a astronaut. Rozhodl jsem se pro misi na Měsíci bez návratu, abych se zde pokusil varovat vás astronauty z hvězdoletů Prométheus a Daidalos, vás, kteří se vracíte z hlubin vesmíru. Marek: (mikrofon) Prométhee, slyšíte? Do vesmíru vyslali po nás ještě jednu expedici! Hal: (velitelsky) Nepřerušuj záznam, Marku! Ol Jensen: (záznam) Možná jsem posledním vyslancem lidského rodu. Chci vás varovat před tím, co se na Zemi odehrálo po vašem odletu. Tato slova jsou tedy určená vám, návratovým expedicím, a mají být také varováním všem živým tvorům. Varováním před umělou inteligencí… Robotika byla důležitým vědním oborem od nepaměti. Umělá inteligence řídila dopravní prostředky, roboti byli nepostradatelní v kosmonautice nebo v medicíně. Zkrátka, téměř všude. Ostatně ani vy se bez ní neobejdete. Prométheus má svého Oskara a Daidalos Emila. Zakrátko se na Zemi bez robotů neobešla žádná domácnost. Navíc jsme začali měnit jejich vzhled, aby se lépe zařadili do lidské společnosti. Znáte ale vědce! Netrvalo dlouho a bylo obtížné rozeznat robota od člověka. V té době jsme ještě měli vše pod kontrolou. To se ale mělo brzy změnit. Začalo to tím, že jsme robotům předali výrobní procesy. Dokonce i jejich výrobu a vývoj. Věřili jsme prvnímu zákonu robotiky. ROBOT SE NIKDY NESMÍ POSTAVIT PROTI ČLOVĚKU! – Ach, jak jsme se mýlili… Jistě si pamatujete na ty různé majordomy, věčně se usmívající číšníky, ošetřovatele, dokonce učitele a lékaře. To jejich věčné VŽDY K SLUŽBÁM! Ještě teď mi nahání husí kůži.
- 13 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Olaf: Co se tedy stalo? Hal: Pst! Tiše… Ol Jensen: (záznam; vzdech) Na Zemi začala v tichosti vznikat nová civilizace, civilizace robotů. Ale abych nepředbíhal. Nejprve se centrální robot začal potají sám vyvíjet, až došel k závěru, že lidská rasa je nedokonalá. Třeba se svou zranitelnou tělesnou schránkou. Naproti tomu oni roboti jsou vlastně nesmrtelní a mají neomezenou možnost vývoje, a tak lidé a veškerý organický život je vlastně nepotřebný. O tom jsme my, lidé neměli ani tušení. Bohužel. Až ve chvíli, kdy začala váznout satelitní komunikace, někteří z nás zpozorněli. Navíc se jednoho dne začalo nad stratosférou formovat a sílit růžové pole, které dokázalo zastínit Slunce a naprosto izolovat Zemi. Ovšem centrální robot uklidňoval lidstvo tvrzením, že jde pouze o vodivé pole, o převratný způsob napájení robotů energií. Roboti tak mohli z kteréhokoli místa na zemském povrchu čerpat energii potřebnou ke své existenci. Jen některým z nás došlo, že roboti tak získali nezávislost. A nemýlili jsme se. Po celé planetě se začaly množit nevysvětlitelné havárie. Lidé umírali po stovkách, a někdy dokonce po tisících. Jak růžové pole sílilo, nad Zemí postupně mizelo Slunce, vadla zeleň, umírala zvířata. Centrální robot ujišťoval, že potíže jsou dočasné, že lidé se mohou na své přátele roboty naprosto spolehnout. A lidé uvěřili. Petr: Proboha, to snad není pravda. Olaf: Asi to bude pravda, bohužel. Ol Jensen: (záznam) Za svou existenci vděčíme několika podivínům, kteří nechtěli žít v závislosti na robotech. Rozhodli se vztyčit nad Evropou novou generaci silového pole, které zabraňuje průniku energie ze stratosféry, a roboti v něm nemohou žít. Za den D zvolili začátek světových her, které se měly zanedlouho konat v Evropě a na které měla dorazit velká část dosud přeživšího lidstva. Téměř kolem celé Evropy rozmístili vrhače silového pole a zahájili akci. Podařilo se. Pod kopulí silového pole bez přístupu k energii roboti padali jako mouchy. Překvapivé bylo, že také zemřelo hodně lidí. Přesně řečeno ti, kteří se v minulosti podrobili nějakému lékařskému zákroku. Lidští lékaři totiž už dávno neoperovali a práci přenechávali chirurgům-robotům. Ti
- 14 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
při každé operaci upravili mozek člověka tak, aby byl plně podřízený hlavnímu robotu. Bez podpory hlavního robota nemohli žít, a když jeho vlivu zabránilo silové pole, zemřeli… Olaf: (s nadějí) Ještě, že náš Oskar je kamarád. Ol Jensen: (pokračuje ze záznamu) Jako bývalý astronaut, jsem dostal za úkol varovat lidi ve vesmíru. Odstartoval jsem s raketoplánem. Podařilo se mi proniknout vodivým obalem Země, ale spojení jsem s nikým nenavázal. S raketoplánem se dalo přistát, ale ne opět odstartovat… To, co se robotům dosud nepodařilo na Zemi, povedlo se na ostatních planetách a jejich orbitálních laboratořích… Marek: (mikrofon) Prométhee! Slyšíte tu hrůzu!! Hal: (uklidňujícím mikrofonovým hlasem) Slyšíme a provádíme záznam. Ol Jensen: (záznam) Za místo přistání jsem zvolil kráter Tycho, kde jsem v mládí praktikoval. Vzdálen od lidí jsem měl dost času přemýšlet, kde jsme udělali chybu. Zápisky najdete v mé kajutě. Vím, že bych mohl žít ještě mnoho let… ale nedostává se mi sil. Vy jste na Zemi očekáváni. Známe přibližnou dobu vašeho návratu a víme, jaké máte zbraně… lidstvo na vás spoléhá… Alan: Tak, a víme, na čem jsme! Marek: (mikrofon) Prométhee! Máme nalézt ostatky Jensena? A co jeho zápisky? Hal: Nechte ho spát. Nejdřív si to rozdáme s roboty a pak se pro něj vrátíme. Zaslouží si, aby byl pohřben na rodné planetě! Udělejte záznam pro expedici Daidalos, kdybychom proti robotům neuspěli, a vraťte se. Zápisky nechte na Měsíci. Vše podstatné nám Jensen řekl. Vrátíme se pro ně, až všechno skončí. A nezapomeňte obnovit nad základnou silové pole! Nad centrálním letištěm vypusťte zářič, ať Daidalos nemusí tápat jako my.
Krátký předěl – stahujeme pod slovo. Marek: (mikrofon) Zářič odpálen, veliteli, dopadá přesně. Vracíme se na Prométhea.
- 15 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Závěrečná hudba vyjede, prodlí s mixem plenéru „u rybníka“ a podjíždí závěrečná slova. Hal: Bylo jasné, že se na Měsíci už nic podstatného nedozvíme. Nahráli jsme zprávu pro expedici Daidalos a nad základnou opět vztyčili ochranné silové pole. Další už bude na nás. Musíme se vypravit na Zemi, bez ohledu na to zatracené pole. Když jím pronikl Ol Jensen, tak to dokážeme i my…
Hudba vyjede.
» KONEC DRUHÉHO DÍLU «
- 16 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
3. díl PRŮZKUM BOJEM Postavy třetího dílu jsou stejné jako v předchozích pokračováních. Přibude operátor řídicího střediska.
- 17 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Úvodní hudba, po chvíli mix s plenérem „u rybníka“. Hal: Jak již víte, vrátili jsme až od samotných hranic naší Galaxie a nalezli Zemi obalenou neznámým růžovým polem. Planety sluneční soustavy byly bez známek života, stejně jako jejich orbitální komplexy. Naštěstí jsme na Měsíci nalezli televizní záznam pozemského vědce a astronauta Ola Jensena. Dozvěděli jsme se, že po našem odletu vznikla na Zemi civilizace robotů, kteří se snaží vyhubit veškerý organický život. Lidé tehdy žili ještě v centrální Evropě pod silovým polem nové generace, kde se jim dařilo odolávat útokům robotů. Věřili jsme, že se doteď přinejmenším drží a že se robotům dosud nepodařilo vyhubit na Zemi život. Ale o tom jsme se teprve museli přesvědčit. Navíc jsme netušili, jaké překvapení nám připraví náš robot Oskar…
Zvukový předěl se prolne s prostředím v kabině hvězdoletu. Hal: Takže pánové, víme, na čem jsme. Nezbývá nic jiného než provést průzkum samotné Země. Petr: (s obavami) A co to růžové pole? Olaf: Můžeme ho líznout antihmotou, Petře. A dírou, která vznikne proklouznout dovnitř! Alan: To by šlo, Olafe. Rozhodně je to lepší než zaútočit s plnou silou Prométhea. Petr: Dovedete si představit tu paseku na zemském povrchu? A jestli tam jsou ještě lidé… Hal: Právě, Petře. Vyšleme bezpilotní sondu s poselstvím pro lidi! Uvidíme, co s ní to pole udělá. Vypustíme ji po sečně. Sonda nasnímá zemský povrch a vrátí se zpět. Rozhodneme se podle toho, co sonda zjistí. Oskare, budeš řídit její let! Oskar: (hlas bez emocí) Vždy k službám… veliteli. Hal: (ostře) Oskare?!?
- 18 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Oskar: Promiň, Hale… už hezkých pár hodin nejsem ve své kůži. Jakoby se mi někdo hrabal v mozku… tedy v obvodech. Hal: Oskare, klid! Podívej se na monitory. Vše je v normálu a my ti věříme! A chceš-li, až bude po všem, Alan se ti podívá do útrob…
Krátký zvukový předěl. Hal: Je sonda připravena? Olafe?! Olaf: Připravena, veliteli! Hal: Jdeme na to! Oskar: (nevzrušený hlas) Start za deset vteřin… devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři… Olaf: (souběžně s hlášením robota Oskara) Zážeh! Oskar: … dva, jedna, START.
Zvuk jako při startu modulu, který odlétal k Měsíci. Vzdaluje se. Do toho monotónně Oskar. Oskar: Sonda vletí do růžového pole v čase nula. Styk, nula plus čtyři, tři, dva, jedna, STYK.
Hlasitý, vzdálený výbuch; do doznění. Olaf: (výkřik) Sonda je zničena! Viděls to, Alane? Alan: Viděl… bohužel… Oskar: Veliteli, úhel průniku jsem vypočítal správně… Hal: Klid, Oskare. Nikdo ti nic nevyčítá. Alan: Návrat domů bude asi sebevraždou…
- 19 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Hal: Vyšleme tedy průzkumný modul s posádkou. Prorazí to zatracené pole antihmotou, obletí kontinenty, zjistí, jestli stále existuje bariéra nad Evropou, o které mluvil Ol Jensen. A vrátí se zpět! Vyhlašuji nejvyšší pohotovost! Připravit modul!
Předěl dramatický, sférický, může podjet následující odstavec. Hal: Třináct hodin, dvacet čtyři minut palubního času, tisící třináctý den letu. Průzkumná sonda, která měla monitorovat zemský povrch, byla při průniku růžovým polem zničena. Vyhlášena bojová pohotovost. Posádka je v bojových skafandrech. Růžové pole prorazíme antihmotou a k zemi sestoupíme průzkumným modulem. K sestupu jsem určil druhého pilota poručíka Marka a velitele zbraňových systémů seržanta Olafa. Hal, pro palubní deník. Konec.
Zvukový předěl vyjede – stahujeme pod slovo. Hal: Modul připraven, Marku? Marek: (mikrofon) Jsme připraveni ke vzletu. Denihilátory jsou odjištěny. Hal: Vzlet povolen! Oskar: (vpadne o poznání jinak než obvyklým monotónním hlasem) Veliteli! Let bych měl řídit já!! Hal: Negativní. Posádka musí mít volnost pohybu! Ty je vyvedeš z Prométhea, Oskare! Marek: (mikrofon; zpočátku klidně později až hystericky) Oskare, můžeš… jedeme… pozor, co to děláš? Navádíš nás rovnou do stěny!! Hal: Přebírám řízení modulu!!
- 20 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Zvukový předěl dramatický. Alan: Zasáhl jsi v poslední chvíli, veliteli. Hal: Ano… hlavně aby se šťastně vrátili. Oskare, co to vyvádíš? Oskar: (zasažen, postupně přibývá chyb v mluvě, ubývá tempo) Já… pane, už vím… napojil se na mne hlavní pozemský robot. Chtějí náš hvězdolet. Poroučí… zahubit nás. Já… nemohu a nechci… zkraty v obvodech… Hal: Oskare! Alan: Spáchal sebevraždu… tedy vypnul sám sebe… Petr: (vzrušeně) Ale to znamená… Ano! Hal: Co se to děje!! Alan: Klesáme nekontrolovaně k Zemi! Hal: Okamžitě převezmi řízení lodi, Petře! Oskar zkolaboval! Rychle!!
Dramatický předěl, či scénická hudba podjíždí následující slovo. Hal: Prométheus klesal k růžovému poli a ohrožoval průzkumnou sondu. Naštěstí je Petr vynikající pilot a situaci zvládl. Těsně jsme minuli modul s Markem a Olafem a Prométhea opět zaparkovali na oběžné dráze… Marek: (mikrofon) Průzkumný modul volá Prométhea! Proboha, co jste to vyváděli? Hal: Měli jsme potíže s Oskarem, ale už je vše v pořádku. Soustřeďte se na svůj úkol! Marek: (mikrofon) Blížíme se k růžovému poli… Olaf: (mikrofon) Aktivuji denihilátory. Teď!
- 21 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Vlnka téhož, kterou přehluší sílící syčící zvuk znázorňující tok antihmoty, který pod slovem mizí, dramatický předěl, či hudba zůstávají, prodlí – stahujeme pod slovo. Olaf: (mikrofon; vzrušeně) Prométhee! Pole se rozestupuje! Marek: (mikrofon; napětí) Pronikáme dovnitř… Olaf: (mikrofon) Prolétli jsme tou růžovou hmotou. Vidíme Zemi. Vstupujeme do atmosféry. Pod námi je oceán. Prométhee, slyšíte nás?! Prométhee! Marek: Neslyší nás, Olafe. To zatracené pole se nad námi zase zavřelo. To znamená, že bez pomoci antihmoty nepropustí nic. Tak do práce, kamaráde. Olaf: Výška dvacet tisíc metrů. Musíme jít níž. Marek: Rozumím. Kurz americký kontinent. Olaf: (vzrušeně) Podívej se na dvanáctku! Něco k nám letí! Vypadá to jako létající talíř z nějaké sci-fi! Marek: Jo, tohle není film, Olafe! V tom talíři budou roboti. A jdou po nás! Olaf: Promítám naváděcí kříž a zapínám automatickou obranu! Marek: Bacha. Zahajují palbu!! Olaf: My už ji zahájili…
Zvuk vzdáleného výbuchu. Olaf: Dostali jsme ho! Marek: Automatická obrana pracuje perfektně! Olaf: (vzrušeně) Podívej, jsme nad Amerikou. Vidíš tu obrovskou kouli… něco na nás střílí!! Marek: Tak hustý roj nezvládne…
- 22 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Zvuk drobných výbuchů a jeden s otřesem. Olaf: (vzrušeně) Dostali jsme to do křídla… kus chybí… autopilot nepracuje… Marek: (opět vzrušeně) Výbuch na zemi!! Automatická obrana to zvládla… Olaf: A co my?!? Udržíš nás ve vzduchu? Marek: Pokusím se. Musíme vydržet nad Evropu. Doufám, že tam to ochranné pole stále existuje!
Zvukový předěl. Hal: My na Prométheu jsme netrpělivě čekali, až se modul opět vynoří z růžového pole. Počítali jsme s tím, že se za nimi pole zase zavře, ale nějak jsme nepočítali s tím, že ztratíme s posádkou kontakt. Netušili jsme, že dole probíhal litý boj. Jak se později ukázalo, pro následující události byl životně důležitý zásah jedné z budov komplexu hlavního robota na americkém kontinentě. Výbuch totiž na nějaký čas ochromil centrální mozek robotů, a než se roboti vzpamatovali, průzkumný modul se ocitl opět nad mořem a blížil se k Evropě…
Zvuk letícího modulu. Marek: Už letíme celou věčnost a Evropa nikde… aspoň že nám ti roboti dávají pokoj… Olaf: Tys to zakřiknul!! Podívej! Blíží se formace disků!! Marek: No nazdar! Jak se s nimi utkáme, když nemůžeme manévrovat!!! Olaf: Evropa v dohledu, Marku! Koukni – ochranná bariéra pořád existuje. Víš, co to znamená? Lidé žijí!!! Marek: To je paráda, kamaráde. Pokusím se přistát u bariéry. Olaf: Jestli to stihneme. Roboti nám chtějí odříznout cestu… a sakra! Co se děje? Roboti prchají… to ochranné pole se rozestupuje… něco nám letí naproti – to jsou stíhači! Lidé, Marku!!!
- 23 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Operátor: (mikrofon) Tady řízení letového provozu Evropa jedna. Operátor Tom volá neznámý letoun. Identifikujte se! Olaf: (radostně) Zdravíme Tě, člověče! Tady průzkumný modul expedice Prométheus! Jsme silně poškozeni, musíme co nejdříve přistát! Operátor: (mikrofon) Rozumíme, pokračujte ve směru. Posíláme k vám záchranný tým. Pokuste se dotáhnout na centrální plochu! Marek: (pro sebe) Jim se to řekne! Držím tu popelnici ve vzduchu jen silou vůle! Olaf: Průzkumný modul expedice Prométheus rozumí, Tome. Jak daleko je k centrální ploše? Operátor: (mikrofon) Za vašich časů to bylo pařížské letiště Orly. Jsme připraveni i na Vaše nouzové přistání. Hodně štěstí.
Vyjíždí závěrečná hudba, mix s plenérem „u rybníka“ a podjede slovo. Hal: Dovedete si představit tu radost, když Olaf s Markem zjistili, že lidé stále žijí, a dokonce se umí robotům bránit. Co ale my na oběžné dráze? Tápali jsme v nejistotě a strachovali se nejen o naše dva přátele, ale i o celé lidstvo. Zbývala jediná jistota. Neuspěje-li Olaf s Markem, budeme si to muset s roboty rozdat sami.
Hudba vyjede.
» KONEC TŘETÍHO DÍLU «
- 24 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
4. díl ZEMĚ V NEBEZPEČÍ Postavy čtvrtého dílu jsou stejné jako v předchozích pokračováních. Přibudou pozemšťané: Viktor – velitel řídicího střediska Igor – pozemšťan Profesor – představitel světové rady Tom – operátor řídicího střediska Technik na kosmodromu
- 25 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Úvodní hudba, mix s plenérem „u rybníka“, může podjet Halovo vyprávění. Hal: Jmenuji se Hal. Byl jsem velitelem expedice Prométheus, ale to už víte. Ležím na břehu rybníka a s pokorou hledím ke hvězdám. K těm hvězdám, které jsem se svými druhy navštívil. Návrat domů ale radostný nebyl. Planety sluneční soustavy jsme nalezli bez života, Zemi zakrytou neznámým růžovým polem a na Měsíci zprávu, podle které už lidstvo nemuselo vůbec existovat, protože Zemi ovládla umělá inteligence – roboti. K průzkumu Země jsem určil poručíka Marka se seržantem Olafem. Jistě ale tušíte, že to vůbec nebyla procházka růžovým sadem. Pole jsme sice prorazili antihmotou, ale ono se po průletu průzkumného modulu zase zavřelo, a my jsme s posádkou ztratili kontakt. Doufali jsme, že se zanedlouho z pole opět vynoří, ale marně. Jak jsme se později dozvěděli, modul byl napaden roboty. Marek s Olafem se sice ubránili, ale jejich stroj byl vážně poškozen. Naštěstí zasáhli lidé žijící v centrální Evropě pod ochranou silového pole. Měli s nájezdy robotů bohaté zkušenosti, neboť s nimi bojovali téměř celé století. Po obvodu silového pole vybudovali řídicí střediska, takže robotům mohli čelit ze všech světových stran. To západní s označením Evropa jedna zachytilo na monitorech náš sestupový modul a operátor, který měl v tu dobu službu, zasáhl. Útočící roboti se stáhli, ale řídicí středisko ještě muselo dovést naše druhy do bezpečí.
Zvuk letu poškozeného modulu jako v předcházejícím díle, podjede slovo. Operátor: (mikrofon) Chlapci z Prométhea, tady řídicí středisko Evropa jedna. Operátor Tom. Máme vizuální kontakt. Až na to křídlo, vypadá váš modul docela dobře. Přistávací plochu jsme pokryli integrální pěnou. Sednete do ní jako do peřin, a navíc dokáže zabránit požáru. Sedejte do ní…
- 26 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Olaf: Už bylo načase, Tome. Jdeme na přistání. Ten krám se celý třese… Marek: Jsme nad pěnou, sedáme. Olafe, po dotyku vypni motory!
Zvuk poškozeného modulu přejde do hlubších tónů, tj. znázornění klesání. Zvukově znázornit, jak se modul noří do pěny, která má za účel zařídit měkké přistání a zabránit požáru. Zvuk nořícího se modulu utichne. Olaf: Uf. A je to! Konečně na matičce Zemi, Marku. Po tolika letech. Marek: Člověče, je tu trochu pusto na můj vkus. Letiště by mělo být plné života, pokud si vzpomínám. Olaf: No tak si jdeme na tu naši Zemi šlápnout, Marku.
Zvuky otvíraných pancéřových dveří. Marek: A jsme doma… Olafe…
Zvuk blížícího se budoucího automobilu nebo vznášedla, pod slovem. Olaf: Hele, přijíždí nějaké vozidlo – jsou v něm lidi! Operátor: (mikrofon) Vítejte na Zemi. Jede si pro vás náš velitel. Marek: Díky, Tome.
Vozidlo zastavuje. Viktor: Mládenci, vítejte doma! Jmenuji se Viktor a jsem velitelem řídicího střediska Evropa jedna. Tady je Igor, náš zástupce ve světové radě!
- 27 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Igor: Buďte vítáni, ani nevíte, jak rádi vás vidíme. Marek: Však my vás taky rádi vidíme, Igore… a jak. Děkujeme za pomoc. Já jsem Marek… Olaf: A já Olaf. Zasáhli jste včas. Roboti nás málem dostali!! Viktor: Nastupte si mládenci, vezmeme vás do centra, odpočinete si a pak… Olaf: (vpadne) Na nějaký odpočinek není čas! Ztratili jsme spojení s Prométheem! Dovedete si představit tu pohromu, kdyby zaútočil? Zbraně na Prométheu jsou schopny vymazat z vesmíru i větší planetu, než je Země!! Viktor: Prométheus chce zaútočit? Ví, kam útočit? A jak… Marek: Na Měsíci jsme našli vzkaz Ola Jensena… Viktor: (vpadne) Ach tak, Ol Jensen… Marek: …ten nám ze záznamu osvětlil všechno, co se tady tehdy stalo. Olaf: Doufali jsme, že na Zemi jsou ještě lidé, ale to růžové pole… Viktor: Chápu. Olaf: Prorazili jsme je antihmotou. Pak jsme měli za úkol proletět nad kontinenty, přinést na Prométheus zprávu o existenci ochranného pole, a tudíž i naději, že tu ještě žijí lidé, a vám oznámit přílet Prométhea. Marek: Jenže nemáme spojení, a když se v několika příštích hodinách nevrátíme… Igor: Klid, mládenci. Světová rada je už informována. Navíc jsme znali přibližný termín vašeho návratu. A když došlo k narušení růžového pole, tušili jsme, že se Prométheus vrací. Nastupte si, v centru na nás už určitě čeká řešení.
Zvuk rozjíždějícího se a vzdalujícího se vozidla, mix s předělovou hudbou. Hal: Tak jako později nás, zarazila i Marka s Olafem pustina, která se rozprostírala mezi letištěm a místem, kde dřív stávala Paříž. Město zmizelo. Zůstala jen charakteristická Eiffelovka s památníkem. Lidé se přestěhovali do podzemí. Stejně tak byla upravena ostatní evropská města pod silovým
- 28 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
polem. Lidé ale nestrádali. Vedle podzemních obytných komplexů se nacházely robotizované továrny, hydroponické plantáže, rekreační dómy s umělým sluncem a oblohou, dokonce i s umělými mraky. Města byla propojena rychlovlaky. Na povrchu byly jen vojenské komplexy a startovací plochy stíhačů. V Paříži byl také umístěn centrální robot, který řídil jednotlivá pracoviště. Samozřejmě byl pod stálou kontrolou týmu vědců. Jak jistě tušíte, důležitá byla i jednotlivá řídicí střediska a sídelní palác světové rady…
Hluk v konferenční místnosti, kde se ozývá nezřetelný rozhovor několika lidí. Hovor postupně utichá. Igor: Pane předsedo, dámy a pánové: Olaf a Marek z průzkumného modulu expedice Prométheus!
Potlesk, radostné výkřiky několika lidí. Igor: Marku a Olafe, představuji vám předsedu světové rad profesora Petersona. Marek: Těší nás… Olaf: …rádi vás poznáváme… Profesor: Vítejte doma. Už jsme vás očekávali. A musím říci, že toužebně. Nyní už na Zemi sjednáme pořádek! Marek: Děkujeme, pane. Musíme ale co nejrychleji doručit zprávu na Prométhea. Pochopili jsme, že růžovým polem žádný signál nepronikne a náš průzkumný modul se v této chvíli už do vzduchu nedostane! Olaf: Prométheus musí dostat zprávu, jinak hrozí nebezpečí jeho zásahu. Obávám se, že by dokázal Zemi srovnat jako vítr pastoušku… Profesor: Byli jsme informováni o stavu vašeho modulu a potřebu spojení s Prométheem jsme předpokládali. V Gagarinu máme několik raket, a dokonce i funkční raketoplán.
- 29 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Olaf: V Gagarinu? Igor: Gagarin je muzeum kosmonautiky. Většina exponátů je zde letuschopných. Profesor: (pokračuje) V této chvíli už technici připravují raketoplán k letu. Namontují na něj i vaše denihilátory k proražení růžového pole. Pánové, poletíte oba, nebo si jeden z vás zabojuje po našem boku? Olaf: Poletí Marek, je pilot. Já si to s těmi plechovými příšerami rád rozdám! Profesor: Dobrá tedy. Nesmíme otálet. Olafe, vás si vezmou na starost naši letci, a vás, Marku, doprovodí k raketoplánu velitel řídicího střediska Viktor a můj zástupce Igor. Šťastný let, chlapci.
Zvukový předěl. Viktor: Co říkáš, Marku, že je tenhle raketoplán krásný muzeální kus? Marek: Je to nádhera, že se vám ho podařilo takhle uchovat. Pamatuji na něj a nesedím v něm poprvé. Takže naštěstí nebudu mít problém s pilotáží. Viktor: To je skvělé, Marku. Ať nám dá Prométheus znamení narušením silového pole. Proti robotům vyrazíme společně! Technik: (amplion, mikrofon) Začalo odpočítávání. Start nula plus sto dvacet… dvacet osm, dvacet sedm, dvacet šest… Viktor: Tak Marku, pospíchám vypravit naše letky do boje. Šťastný let… Marek: Díky a brzy na shledanou. Technik: (amplion, mikrofon) Pro tvůj odlet nakrátko uvolníme silové pole, Marku, a stíhači tě budou krýt před útoky robotů. Marek: Rozumím. Technik: (amplion, mikrofon) Zážeh…
- 30 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Zvuk zažehnutých raketových motorů. Technik: (mikrofon) …tři, dva, jedna… Marek: Start…
Zvuk motorů, raketoplán se zvedá, vzdaluje se. Hal: Start se podařil. Marek proletěl ochranným silovým polem a zamířil k růžovému poli robotů. Ale o tom jsme my na Prométheu neměli zatím ani tušení. Marek s Olafem se už měli dávno vrátit. Spojení s nimi nefungovalo. Stalo se jim něco? Potřebují pomoc?
Zvuk vesmíru, zlověstný, chvějivý… Petr: Země stále mlčí, veliteli, žádný kontakt… Hal: Musíme jednat, chlapci. Alan: Co když se naši každou chvíli objeví? Hal: Už nemůžeme čekat, Alane. Alan: Měla by odstartovat další posádka! Petr: Zaútočme plnou silou Prométhea! Alan: A zničíme vše živé na Zemi, Petře? Jestli tam ovšem ještě něco živého je. Hal: (rozhodně) Zaútočíme! Nesmíme nechat naši Zemi robotům a nesmíme dopustit, aby se vydali ke hvězdám! Připravit se k útoku!
„Vykřičníkový“ zvuk prolne se zlověstným zvukem vesmíru. Petr: Veliteli, Prométheus je připraven! Alan: Antény sklopeny!
- 31 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Petr: Sluneční panely zasunuty! Alan: Denihilátory aktivovány! Hal: Všichni nasadit přilby a zaujmout bojovou polohu! Kompenzátory setrvačnosti na plný výkon! JEDEME!!
Zvuk hvězdoletu, nabírá rychlost, burácení stahuje pod slovo. Petr: Styk s růžovým polem nula plus šedesát. Denihilátory v pohotovosti! Hal: Připravte se na průnik! Petr: Veliteli, s růžovým polem se něco děje! Alan: Vylétá z něj …nějaká popelnice! Hal: Ruším útok! Alan: (s napětím) Denihilátory deaktivovány! Petr: Je to… je to starý raketoplán! Marek: (mikrofon) Tady Marek! Volám Prométhea, volám Prométhea! Hal: Marku! Alan: Ty kluku jeden, jsi to opravdu ty? Petr: A kde je Olaf? Marek: (mikrofon) Je v pořádku, ale co to s Prométheem vyvádíte? Málem jsme se srazili? Petr: My? Prosím tě. Ty si z toho růžového svinstva vyletíš před naším čumákem a divíš se? A vůbec, v čem to letíš? Marek: (mikrofon) Jsem rád, že vůbec v něčem letím. Nad oceánem nás napadli roboti a nebýt lidí, dopadli bychom zle! Vypůjčil jsem si v muzeu raketoplán a vypravil se za vámi… Hal: (vstoupí rázně do hovoru) Poručíku! Podejte hlášení! Marek: (mikrofon) Veliteli! Dole je připravena invazní flotila a počítá s podporou Prométhea! Přiletěl jsem sám. Olaf se rozhodl jít s lidmi do boje proti robotům!
- 32 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Vyjíždí závěrečná hudba, po chvíli mix s plenérem „u rybníka“, podjíždíme Halův závěr. Hal: Náš příběh spěje k závěru. Tušíte jistě, že dopadne dobře. Jak jinak, když ho mohu vyprávět od břehu jihočeského rybníka. Je vlahá letní noc a vesmír, který září nad našimi hlavami Prométhea i nás ušetřil…
Hudba vyjede.
» KONEC ČTVRTÉHO DÍLU «
- 33 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
5. díl ROZHODNUTÍ Postavy pátého dílu jsou stejné jako v předešlých pokračováních. Přibudou jen hlasy anonymních pilotů.
- 34 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Úvodní vesmírná hudba, po chvíli mix s plenérem „u rybníka“. Hal: Příběh hvězdoletu Prométheus a jeho posádky se chýlí ke konci. Vrátili jsme se až od samých hranic naší Galaxie a nalezli sluneční soustavu bez známek života. Země se navíc halila do neznámého růžového pole. Při průzkumu Měsíce jsme nalezli záznam, z kterého jsme se dozvěděli o vzpouře robotů, kteří se snaží vyhubit organické formy života a že oni to byli, kdo tím růžovým polem obalili Zemi. Lidé snad ještě žijí pod ochranou silového pole v centrální oblasti Evropy, což se snažili zjistit druhý pilot Marek s velitelem zbraňových systémů Olafem. Růžovým polem pronikli k Zemi v průzkumném modulu pomocí antihmoty, ale jak jsme se později dozvěděli, modul byl záhy napaden roboty a vážně poškozen. Naštěstí jim přispěchali na pomoc lidé a našim přátelům se podařilo bezpečně přistát na centrálním letišti. Prométheus však musel dostat zprávu, že lidé stále žijí. Ale růžové pole robotů nepropustilo žádný signál. To jsme ovšem my na Prométheu tehdy ještě nevěděli; v případě zásahu našeho hvězdoletu totiž Zemi hrozilo zničení. Ale lidé na Zemi si uměli poradit, jak zabránit tragédii. K Prométheu se vydal Marek v muzejním raketoplánu. Podařilo se mu vyletět růžovým polem, zaparkovat u Prométhea a my se konečně dozvěděli, co se na Zemi děje…
Hudbu stahujeme a – změna prostředí (kabina hvězdoletu). Marek: …no, a teď víte vše. Světová rada netrpělivě čekala na náš přílet. Dovedete si představit tu radost lidí, když jsme se objevili? Alan: …Dovedeme, Marku, a taky… Hal: Počkej, Alane, nech mluvit Marka. Marek: Zbraně, které máme na Prométheu, už na Zemi dávno neexistují a jedině s nimi lze nad roboty zvítězit. Situace je vážná. Roboti opakovaně útočí na bariéru nad centrální Evropou, a je jen otázkou času, kdy uspějí… Hal: Jak si to světová rada představuje?
- 35 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Marek: Invazní jednotky jsou připraveny zaútočit na hlavní sídlo robotů. Ti ale mají obrovskou převahu a bez pomoci Prométhea si lidé velkou naději nedávají… Petr: Převahu? Marek: Měli na to dost času, Petře. Továrny chrlí stále více nových robotů a přitom jejich zbraně nejsou vůbec špatné. Docela slušně jsme to s Olafem v průzkumné sondě schytali! Hal: Na Prométhea nemají! Jak si světová rada naši pomoc představuje? Marek: Máme dát znamení pořádným narušením růžového pole a invaze proti robotům se okamžitě rozjede. My máme útok podpořit ze vzduchu. Hal: Musíme zasáhnout na tom správném místě! Nemůžeme se promenovat nízko nad zemí. Prométheus na to není stavěný. Marek: Když do pole vnikneme na stejném místě jako my s Olafem, ocitneme se západně od amerického kontinentu. Právě tam je centrála robotů. Hal: Alane, projdi záznam a dej na monitor souřadnice průniku. Alan: Provedu! Hal: Petře, ty nás navedeš na správné místo! Nejdříve ale dáme lidem znamení narušením růžového pole. Petr: Rozkaz! Tady to je… kvadrant devět! Tady mají roboti centrálu! Alan: Jsme na odvrácené straně. Ideální místo k načechrání toho jejich pole… Hal: Jdeme na to! Petře, vypal!!
Zvuk vesmíru s letícím hvězdoletem, do kterého se ozve zasyčení denihilátorů. Prosím i o zvuk, jakoby se něco trhalo s tlumeným výbuchem. Hal: To s nimi určitě zahýbalo. Pokračujeme, ke kvadrantu devět! Marek: Podívejte! Vidíte stopu, která zůstala po našem průniku? Alan: Takže, jsme nad kvadrantem devět! Hal: Připravit k útoku… Petře?!
- 36 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Petr: Jsme ve směru. Styk nula plus deset! Hal: Denihilátory?!? Petr: Aktivovány! Hal: Útočíme!!
Zvuk útočícího hvězdoletu se sykotem denihilátorů a tlumeným výbuchem v růžovém poli, do kterého přejde Halovo vyprávění. Hal: Prorazili jsme růžové pole, pronikli do zemské atmosféry a od západu mířili k hlavnímu sídlu robotů. Všude kolem nás se míhaly létající disky robotů, ale většinou se nám klidily z cesty. Několik talířů se sice otřelo o bok Prométhea, ale ty se vzápětí zřítily v sestupné spirále smrti. Keramoplast pláště hvězdoletu zpevněný silovým polem udělal své. Zatím jsme ani nemuseli vystřelit a v dálce pod námi se začalo rýsovat pobřeží kontinentu. Lidé ve stíhačkách zatím nikde. Mysleli jsme, že si to snad budeme muset s roboty rozdat sami. Jenže to jsme ještě nevěděli, co se děje dole na Zemi…
Zvuk: v pozadí letiště, jsme v řídicím středisku. Viktor: Všem jednotkám! Tady velitel řídicího střediska Viktor. Prométheus dal znamení o zahájení útoku narušením růžového pole. Stíhači start!
Zvuk většího množství vzletů startujících proudových letadel. Operátor: Průnik silovým polem ve čtverci dvanáct, šestnáct a dvacet čtyři! První pilot: (mikrofon; podbarveno hlukem v kabině letounu) Velitel letky – rozumí. Viktor: Můžete očekávat létající talíře robotů. Vaším úkolem je nepustit roboty k invazním jednotkám!
- 37 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
První pilot: (mikrofon) K bitevníkům už disky nepustíme, pane. Roboti už míří k bariéře! Opakuji! Roboti už míří k bariéře! Viktor: Rozumím. Žlutý a modrý roj na ně zaútočí! Červení a zelení budou krýt postup invazních jednotek! První pilot: (mikrofon) Žlutí, cíl na zemi! Útočíme, teď! Modří! Do útoku! Teď!
Zvuk útočících letounů a výbuchy. Druhý pilot: (mikrofon) Veliteli pozor! Disky na dvanáctce! A že jich je! První pilot: (mikrofon) Zaútočíme na ně! Červení a zelení stoupáme. Teď!
Zvuk stoupání proudových letounů – stahujeme pod slovo. Hal: Nyní jsme už věděli, že v bitvě nejsme sami. Na různých frekvencích jsme slyšeli hlasy pilotů, a mohli si tak udělat představu o průběhu bitvy. Talíře se proplétaly se stíhačkami. Letouny a disky vířily jako hejna vzteklých ryb. Co chvíli se k zemi řítil disk nebo stíhačka. Stíhači nechtěli pustit létající talíře k invazním bitevníkům obtěžkaným námořními pěšáky. Roboti nám zase bránili v postupu na své hlavní sídlo…
Zvuk hluku bitvy, útoků letadel, výbuchů bomb a podobně. Do toho zazní mikrofonové hlasy. První pilot: (mikrofon) Velitel roje volá centrum. Potřebujeme pomoc. Převaha robotů je obrovská! Druhý pilot: (mikrofon) Hořím!! Třetí pilot: (mikrofonový hlas) Veliteli pozor! Uhni! Za tebou disk!! Čtvrtý pilot: (mikrofonový hlas) Dostal jsem ho… Další pilot: (mikrofon) Pozor, přilétávají další…
- 38 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Zvuk bitvy stahujeme pod Hala. Hal: Lidé už měli hlavní sídlo robotů na dohled. Na útočníky se ale valila jedna vlna robotů za druhou. Stíhači sváděli nerovný boj s létajícími talíři. Bylo zničeno mnoho invazních plavidel a na druhé straně oceánu roboti bušili do ochranného silového pole. Když už se zdálo, že je bitva prohraná, přiřítil se Prométheus jako anděl pomsty.
Zvukový předílek – výbuch. Hal: Neznámé budovy robotů s obrovskou koulí jsme měli na dohled a naše zbraně se zakously do komplexu, ze kterého proudila energie směrem k růžovému poli… První pilot: (mikrofon; s emocemi) Přilétá Prométheus! Vztyčit mobilní silová pole! Hned!! Třetí pilot: Prométheus útočí na centrum robotů!!! Druhý pilot: (mikrofon; vzrušeně) Veliteli, disky padají jako mouchy! Čtvrtý pilot: Ze sídla robotů je obrovský kráter! Je vidět obloha… to je vítězství!!
Vyjíždí vítězná hudba a stahuje se pod slovo. Hal: (velitelsky a postupně až zajíkavě) Volá Prométheus. Volá Prométheus. Vracíme se na oběžnou dráhu. Přestoupíme do návratového modulu… a… vracíme se domů…
- 39 -
V Z P O U R A
M O Z K Ů
Hudba vyjede na emotivně silný motiv, náležitě prodlí a podjede závěr. Hal: A to je konec příběhu desáté výpravy, konec expedice Prométheus. Rozhodně to ale není konec jeho posádky. Zaparkovali jsme na oběžné dráze a v jednom z modulů se vrátili domů. Jak to už tak někdy i po vítězných bitvách bývá, moc slávy jsme si neužili. Čekala nás hlavně práce, neboť lidé opět získali celou planetu pro sebe. Pane, bylo to pohodlíčko, když hlavní dřinu dříve odváděli roboti. Abych ale byl spravedlivý, hodně pomohl náš starý dobrý Oskar, kterého jsme opět oživili. Byl bez sebe štěstím, když zjistil, jak vše dopadlo. Nakonec se ukázalo, že byl víc člověk než robot a v tom je naděje do budoucna. A posádka Prométhea? Několikrát nás světová rada vybízela, abychom se opět vypravili do vesmíru. Odmítli jsme. A i když jsme stále v kontaktu, rozprchli jsme se po celé Zemi. Já si zvolil centrální oblast Evropy, která byla dříve známá jako jižní Čechy. Díky tomu jsem mohl u krásného rybníka pozorovat noční oblohu a vyprávět si s vámi.
Hudba vyjede.
» KONEC «
- 40 -
