DOBROSLAV
OREL KNĚZ A MUZIKOLOG 1870–1942
VÝSTAVA U PŘÍLEŽITOSTI 145. VÝROČÍ NAROZENÍ HLAVNÍ BUDOVA AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY – MEZIPATRO NÁRODNÍ 3, PRAHA 2 2.–13. LISTOPADU 2015, 10–18 HODIN Vernisáž 2. listopadu 2015 v 17 hodin v rámci akce Týden vědy a techniky 2015 Výstava vznikla v rámci projektu Pocta Dobroslavu Orlovi Ronov nad Doubravou 23.–25. dubna 2015, nad kterým převzali záštitu: Mikuláš Bek, rektor Masarykovy univerzity v Brně Martin Netolický, hejtman Pardubického kraje
Výstavu pořádají: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i. – Kabinet hudební historie Středisko společných činností AV ČR, v. v. i. Autorka scénáře a kurátorka výstavy: Jana Vozková Odborná spolupráce: Jarmila Procházková, Veronika Mráčková, Jakub Michl Jazyková spolupráce: Jan Pirner, Vlasta Reittererová, Hubert Reitterer Grafické řešení výstavy: Filip Blažek, studio Designiq Vystavené fotografie a dokumenty laskavě poskytli: Národní muzeum – České muzeum hudby (pozůstalost Dobroslava Orla, číslo přírůstku 1/54 -ve všech případech, kdy není uvedeno jinak), Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Archív Univerzity Komenského v Bratislavě, Universitätsbibliothek Wien a Jakub Michl Vznik výstavy finančně podpořili: Město Ronov nad Doubravou a Akademie věd České republiky v rámci programu Regionální spolupráce AV ČR.
Ronov nad Doubravou
DOBROSLAV OREL
RODINA A ÚTLÉ MLÁDÍ
Dobroslav Orel se narodil 15. prosince 1870 jako syn učitele v Ronově nad Doubravou. Dětství prožil na několika různých místech v tomto kraji, celá rodina později zakotvila v Dolní Rovni, kde se jeho otec stal řídícím učitelem. Rodný dům Dobroslava Orla v Ronově nad Doubravou, Čáslavská ulice č. p. 126 (foto nedatováno, cca 2. pol. 19. stol.)
Rodiče Dobroslava Orla v mladém věku: Josefa Lidmilová, dcera Jana Lidmily, kožešnického mistra z Heřmanova Městce a František Orel, syn Hynka Orla, mistra pekařského z Čáslavi (foto nedatováno, cca 60.–70. léta 19. stol.)
Křestní list Dobroslava Orla vydaný farním úřadem v Ronově nad Doubravou
Otec Dobroslava Orla, učitel v Ronově nad Doubravou, později řídící učitel v Dolní Rovni (foto nedatováno, cca 80. léta 19. stol.)
Dobroslav Orel jako školák (foto nedatováno, 80. léta 19. stol.) Dobroslav Orel jako malý chlapec se sestrami Marií a Ludmilou (foto nedatováno, 70. léta 19. stol.)
Josefa Orlová, matka Dobroslava Orla * 18. 4. 1845 – † 22. 7. 1904 (foto Ateliér Langhans Praha, nedatováno, patrně výřez ze skupinové fotografie, cca 90. léta 19. stol.)
Písanka Dobroslava Orla z druhé třídy základní školy v Kladrubech, s vlastnoručním podpisem (České muzeum hudby, sign. XXVI F 201) Rodiče a sestra Dobroslava Orla (foto nedatováno, cca 90. léta 19. stol., zahrada domu v Dolní Rovni [?])
František Orel, otec Dobroslava Orla * 2. 8. 1945 – † 7. 7. 1919, (foto Ateliér Langhans Praha, nedatováno, cca 2. desetiletí 20. stol.)
NA CESTĚ ZA VZDĚLÁNÍM A POVOLÁNÍM
DOBROSLAV OREL
Po maturitní zkoušce složené s vyznamenáním získal Dobroslav Orel „vysvědčení dospělosti ke studování na universitě“ (C. a k. české vyšší a reálné gymnázium v Praze, 11. července 1890)
Dobroslav Orel jako student (foto nedatováno, 80.–90. léta 19. stol.)
Index Dobroslava Orla z biskupského semináře v Hradci Králové z let 1890–1894: svědectví jeho svědomité přípravy na kněžské povolání
Nejstarší známá oficiální podobenka Dobroslava Orla s kněžským kolárkem (foto nedatováno, cca 90. léta 19. stol.)
Vysvědčení o katechetské způsobilosti. Po vykonání učitelské zkoušky byl Dobroslav Orel uznán v roce 1897 „velmi způsobilým k vyučování katolického náboženství na vyšších středních školách a učitelských ústavech“. (Biskupská konzistoř v Hradci Králové, 23. ledna 1908; vydáno zpětně)
Vysvědčení o způsobilosti k vyučování hudbě, vydané na základě zkoušky složené s výborným prospěchem (Císařsko-královská zkušební komise pro učitele hudby na školách středních a ústavech učitelských, duben 1901; podepsáni skladatelé Josef Foerster, Vítězslav Novák a světoznámý houslista Otakar Ševčík)
KATECHETA A UČITEL HUDBY
DOBROSLAV OREL
Po ukončení svého teologického vzdělání našel Dobroslav Orel uplatnění v církevním školství jako učitel náboženství a církevní hudby. Později se pedagogicky angažoval i v jiných než církevních školách: na reálném gymnáziu v Praze-Holešovicích a na pražské konzervatoři. Dobroslav Orel jako začínající pedagog na tablu profesorů reálného gymnázia v Hradci Králové (foto nedatováno, počátek 20. stol.)
Dobroslav Orel v době působení v Hradci Králové (foto Langhans Hradec Králové, nedatováno, 1. desetiletí 20. stol.)
Potvrzení o působení Dobroslava Orla ve funkci docenta církevního zpěvu na semináři v Hradci Králové v letech 1894–1901 (vydáno zpětně rektorem semináře roku 1908)
Ukázka notace z graduálu (knihy mešních chorálních zpěvů katolické církve) užívaného v době teologických studií a v prvních letech pedagogického působení Dobroslava Orla: Graduale de tempore et sanctis… (vydáno v Římě v roce 1884)
Potvrzení o nevšední píli a velkých úspěších Dobroslava Orla během jeho působení ve funkci docenta teorie a praxe liturgického a chorálního zpěvu v letech 1901–1906 (Vydáno biskupskou konsistoří v Hradci Králové roku 1910)
Hlasová cvičení pro zpěváky publikovaná Dobroslavem Orlem v jeho práci Teoreticko-praktická rukověť chorálu římského (Hradec Králové 1899)
Přehled pracovních pozic Dobroslava Orla v prvních deseti letech pedagogického působení – od pozice suplenta na reálce v Hradci Králové až po pozici profesora na reálce v Praze-Holešovicích, léta 1899–1908
KNĚZ ŘÍMSKOKATOLICKÉ CÍRKVE
DOBROSLAV OREL
Dobroslav Orel byl po absolvování studia semináře v Hradci Králové 25. července 1894 vysvěcen na kněze. Ke královéhradeckému biskupovi se také po celý život obracel s žádostmi o schválení všech svých profesionálních aktivit. Jako katolický kněz se podepisoval P. Dobroslav Orel [P. = pater, tj. otec]. Portrétní fotografie s vlastnoručním podpisem na rubu: „P. Dobroslav Orel“ (foto Ateliér Langhans Praha, nedatováno, cca přelom 19. a 20. stol.)
Potvrzení o absolutoriu studia v semináři v letech 1891–1894 (Biskupská konzistoř v Hradci Králové, 20. ledna 1899)
Neformální fotografie Dobroslava Orla jako kněze, určená patrně pro přátele – rub je upraven jako pohlednice (foto nedatováno, cca 1910)
Potvrzení o posvěcení kalicha a pateny (liturgického náčiní potřebného pro vysluhování mše) pro P. Dobroslava Orla (J. A. Sedlák, 7. října 1918)
Dobroslav Orel se skupinou kněží. Uprostřed Mořic Pícha, biskup královéhradecký (foto nedatováno, cca 30. léta 20. stol.)
Jako kněz si P. Dobroslav Orel k přijetí prestižního pracovního místa na univerzitě vyžádal souhlas ze své diecéze (Biskupská konzistoř v Hradci Králové, 29. listopadu 1921)
P. Dobroslav Orel šedesátiletý – portrét na titulní straně časopisu Cyril. Ve stejném čísle vyšel k Orlovu životnímu jubileu gratulační článek. (Cyril roč. 56, listopad – prosinec 1930)
DOBROSLAV OREL
PRVNÍ MUZIKOLOGICKÁ LÉTA
Muzikologické vzdělání Dobroslav Orel získal na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a dovršil je doktorátem na univerzitě ve Vídni. Již v době studií navázal pod vedením svého profesora Guido Adlera odbornou spolupráci s prestižním edičním projektem Denkmäler der Tonkunst in Österreich. [Památky hudebního umění v Rakousku – odborná edice, připravovaná významnými hudebními vědci] Dobroslav Orel krátce před nastoupením přípravy na doktorát na univerzitě ve Vídni (foto Ateliér Langhans, 1912)
Výkaz o předmětech, které Dobroslav Orel absolvoval během studia na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze v letech 1901–1906 (vyučující: mj. Otakar Hostinský, Tomáš Masaryk, František Drtina, Bohumil Matějka)
Potvrzení vedoucího projektu Denkmäler der Tonkunst in Österreich o tom, že Dobroslav Orel pro tento prestižní projekt pracoval (Guido Adler, 26. října 1912)
Ocenění za práci pro Denkmäler der Tonkunst in Österreich, vydané pro Dobroslava Orla (11. února 1914)
Ukázka z Kodexu Speciálník, který byl tématem Orlovy disertační práce (Muzeum východních Čech v Hradci Králové, sign. II A 7, fol. 266r, foto Albertina icome)
Posudek rigorózní práce D. Orla na filozofické fakultě univerzity ve Vídni, psaný Guido Adlerem, vedoucím práce „[…] Man kann ruhig sagen, daß die Abhandlung vermöge ihrer Qualität das Maß des Gewöhnlichen übertrifft und die Eignung zur selbständigen Forschung in ausgezeichneter Weise dartut […]“ „[…] Lze klidně říci, že svou kvalitou pojednání překračuje obvyklou míru a vynikajícím způsobem prokazuje způsobilost k samostatnému bádání […]“
Diplom o udělení titulu doktora filozofie na univerzitě ve Vídni (22. července 1914, kopie)
DOBROSLAV OREL
VEŘEJNÁ ČINNOST
Dobroslav Orel se od mládí angažoval ve veřejném životě, zejména v oblasti pěstování a obrody duchovní hudby. Psal odborné články a hudební kritiky do několika časopisů. Ve funkci konzervátora pečoval o evidenci a odborné zpracování památek hudební minulosti. Působil v mnoha kulturních spolcích a organizacích v Čechách i na Slovensku, udržoval přátelské i pracovní kontakty s významnými osobnostmi kulturního života. Své praktické hudební nadání využíval jako dirigent. Titulní strana časopisu Cyril, do kterého Dobroslav Orel přispíval svými články a jehož redakci v letech 1909–13 a 1915–19 sám řídil
Legitimace D. Orla s pověřením k péči o kostelní archivy a varhany na celém území Československé republiky (Ministerstvo školství a národní osvěty, 29. března 1919)
Po dlouholetém působení v Obecné jednotě cyr ilské, společnosti pečující o duchovní a liturgickou hudbu, podal Dobroslav Orel rezignaci, která byla s politováním přijata (Praha 28. 3. 1919 )
Unikátní fotografie Dobroslava Orla jako aktivního hudebníka dirigujícího velké vokálně-symfonické těleso (foto nedatováno, cca 20.–30. léta 20. století)
Dobroslav Orel v předsednictvu Kongresu pro lidovou píseň v aule Komenského univerzity v Bratislavě (foto, červen 1938)
Dobroslav Orel v řadách početného sboru před vchodem do Vinohradského divadla v Praze – patrně u příležitosti zájezdu Akademického pěveckého sdružení na sjezd Pěvecké obce československé v roce 1929 (foto nedatováno, cca 1929 [?])
Fotografie s věnováním od skladatele Jána Levoslava Belly, o jehož uznání na Slovensku se Dobroslav Orel zasloužil publikací „Ján Levoslav Bella – k 80. narozeninám seniora slovenské hudby“ i aktivní propagací jeho díla (Ján Levoslav Bella Dobroslavu Orlovi, 24. června 1927)
AKADEMICKÁ KARIÉRA V BRATISLAVĚ DOBROSLAV OREL Po několikaletém vědeckém a pedagogickém působení v Praze byl roku 1919 Dobroslav Orel společně s dalšími českými intelektuály vyslán na Slovensko, aby tam pomohl s vybudováním univerzitního školství. Na Komenského univerzitě pak působil od roku 1921 až do svého penzionování na konci roku 1938. Jmenování Dobroslava Orla řádným profesorem hudební vědy na Univerzitě Komenského v Bratislavě (ministr školství a národní osvěty Josef Šusta, 23. září 1921)
Dobroslav Orel ve společnosti převážně českých intelektuálů působících na Univerzitě Komenského. Několik z nich postupně zastávalo vysoké akademické funkce. Uprostřed literární historik Josef Hanuš, první zprava slavista Miloš Weingart, třetí zprava historik Václav Chaloupecký (foto Ateliér Wellington, nedatováno, 20. léta 20. stol.)
Poděkování Dobroslava Orla za gratulace k 60. narozeninám (foto 1930)
„Ke konci obracím se několika slovy k Vám, akademická mládeži. Máte svůj život ve své dlani. Hybnou silou života jest fantasie, která Vás podněcuje a uchvacuje k dalším snahám. Fantasie jest jako plíce duše. V jejich průduškách se stýkají mohutnosti Vaší duše se životem Vás vůkol obkličujícím jako vzduch. Co ve fantasii okysličeno stává se opravdovým majetkem a bohatstvím duše. Výslednicí tohoto styku jest praktická vůle, která Vás skutečně pohání k činu. Nechcete-li jako duševní souchotináři chřadnouti po celý život a jenom jej prosníti, zdisciplinujte fantasii mládí.“ Výňatek z proslovu odstupujícího rektora Dobroslava Orla při inauguraci jeho nástupce (31. listopadu 1932)
Oficiální blahopřání profesorského sboru Filozofické fakulty v Bratislavě k 60. narozeninám Dobroslava Orla (1930)
Dobroslav Orel jako rektor Univerzity Komenského v Bratislavě (foto nedatováno, 1931–32)
Poděkování za dlouholetou úspěšnou činnost. Vydáno rektorem Univerzity Komenského u příležitosti odchodu Dobroslava Orla do penze. (Bratislava 5. ledna 1939)
OCEŇOVANÝ A VYZNAMENÁVANÝ
DOBROSLAV OREL
Za mnohostrannou činnost kněžskou, kulturní i vědeckou se Dobroslavu Orlovi opakovaně dostalo oficiálního ocenění. Ocenění snah a výsledků práce v oblasti církevní hudby od královéhradeckého biskupa pro Dobroslava Orla, doktora filozofie a profesora v Praze, ale zároveň i kněze královéhradecké diecéze (Josef Doubrava, biskup královéhradecký, 26. dubna 1919)
Církevní vyznamenání Expositorium canonicale spojené s privilegiem nosit speciální součásti kněžského oděvu, udělené P. Dobroslavu Orlovi kardinálem pražským arcibiskupem Lvem za vzorné plnění povinností. (Lev kardinál Skrbenský, 23. listopadu 1910)
Řád rumunské koruny 2. třídy, který obdrželo několik významných osobností Československé republiky. Okolnosti udělení řádu D. Orlovi nejsou zatím zcela objasněny, jako jeho nositel je doložen fotografií s řádovou stužkou. (1. foto České muzeum hudby, 2015; 2. foto nedatováno, cca 20. léta 20. stol.)
Doklad o udělení Státní ceny za publikaci „Hudební prvky svatováclavské“, kterou Dobroslav Orel zpracoval ke svatováclavskému miléniu a připravil k vydání v roce 1937 (Ministr školství a národní osvěty Emil Franke, 26. října 1937)
Zlatá plaketa udělená sedmdesátiletému Dobroslavu Orlovi jako uznání jeho celoživotních sbormistrovských a organizačních zásluh: „Čest zásluhám 1870-1940 / Jednota zpěváckých spolků českoslov[enských]“
Ocenění za „Český kancionál“, připravený Dobroslavem Orlem k vydání v roce 1921. Kancionál později vyšel ještě v šestnácti dalších vydáních. (František Kordač, arcibiskup pražský, 28. února 1922)
ODPOČINEK S PŘÁTELI A KOLEGY
DOBROSLAV OREL
Dobroslav Orel s kolegy a přáteli – vpravo skladatel Rudolf Chlup, spolupracovník Dobroslava Orla v Akademickém pěveckém sdružení a lektor na Univerzitě Komenského (foto nedatováno, cca 20. léta 20. stol.)
Na vycházce do přírody s doutníkem a vycházkovou hůlkou (foto nedatováno, cca 20. léta 20. stol.)
Na vycházce v parku. Vedle Dobroslava Orla pravděpodobně Anna Dočkalová, sbormistryně Akademického pěveckého sdružení, lektorka na Univerzitě Komenského a Orlova spolupracovnice (foto nedatováno, cca 30. léta 20. stol.)
Dobroslav Orel na zahradní slavnosti – vpravo sedí Bedřiška a Rudolf Chlupovi (foto nedatováno, cca 20. léta 20. stol.)
Na zahradě domu v v Kapitulní ulici č 5 v Bratislavě s Rudolfem Chlupem a Bedřiškou Chlupovou, studentkou muzikologického semináře Univerzity Komenského (foto nedatováno, cca 20. léta 20. stol.)
Na výletě s přáteli a jejich dětmi (foto nedatováno, cca 20. léta 20. stol.)
Na výletě s Akademickým pěveckým sdružením (foto nedatováno, cca 20. léta 20. stol.)
V moři a na mořském břehu – patrně během cesty, kterou Dobroslav Orel podnikl do Itálie v roce 1933. Ostatní osoby nezjištěny. (foto nedatováno, cca 1933 [?])
NÁVRAT DO ČECH A DOMŮ
DOBROSLAV OREL
S českým prostředím a zejména se svým rodným krajem udržoval Dobroslav Orel kontakty i během svého působení na Slovensku. Po vzniku Slovenského štátu v roce 1938 byl stejně jako ostatní čeští profesoři Univerzity Komenského nucen opustit Bratislavu. Po návratu do Čech ještě navázal na své předchozí vědecké aktivity, obnovil lidské i pracovní kontakty, ale začátkem roku 1942 podlehl srdečnímu záchvatu a zemřel. Pohřben je v rodinném hrobě v Dolní Rovni. „Upomínka na Lichtnici“ od Františka Orla, jedna ze skladeb z otcovy hudební pozůstalosti darované Dobroslavem Orlem v roce 1939 Národnímu muzeu v Praze. V kompozici nazvané podle hradu, situovaného poblíž rodiště D. Orla, je použita i melodie písně „Kde domov můj“... (České muzeum hudby, sign. XXVI F 307)
„[…] Doufám, že příštím rokem, dá-li Bůh zdraví, sejdeme se nejen v Kladrubech, ale také ve Ždánicích!“ psal přítel Dobroslavu Orlovi na pohlednici s dokumentární fotografií ze svěcení zvonů v Dolní Rovni, v místě Orlova dětství a nepochybně i prvních intenzívních zkušeností s duchovní hudbou (foto Ateliér Vomáčka, Josef Palouš Dobroslavu Orlovi, 1. listopadu 1937)
Dobroslav Orel v posledních letech života s Jaroslavem Mikanem, středoškolským profesorem a vlastivědným pracovníkem v Hradci Králové (foto nedatováno, cca přelom 30. a 40. let 20. století)
Vztah k městu, kde kdysi začala jeho kněžská i profesionální dráha, projevil D. Orel darováním peněz na opravu varhan v kostele sv. Ducha v Hradci Králové (Městský úřad v Hradci Králové Dobroslavu Orlovi, 15. července 1941)
Vánoční pozdrav od Pěvecké obce české s přáním dobrého zdraví, kterému se pak už Dobroslav Orel dlouho netěšil (Pěvecká obec česká v Praze Dobroslavu Orlovi, 22. prosince 1941) Hrob rodiny Orlovy na hřbitově v Dolní Rovni – dnešní stav (foto Jakub Michl, 2015)
Báseň na smrt Dobroslava Orla psaná jeho celoživotním přítelem a spolupracovníkem Vladimírem Hornovem (Cyril 68 (1942), č. 1–4, s. 2)