VZPOMÍNKY Z DOMU HLAHOL, GOTTWALDOVO NÁBŘEŽÍ Č. 16

zlom vitova 7.0:zlom

10/21/13

12:45 AM

Stránka 9

VZPOMÍNKY Z DOMU „HLAHOL“, GOTTWALDOVO NÁBŘEŽÍ Č. 16

q

Jemná žena s melancholickým úsměvem na tváři, dávno smířená se všemi smutky a nezdary, kterými ji život obdařil. Nepoznamenaná slávou, nad níž na konci svého života vždy jen mávla rukou. Moudrá, inteligentní, nekonfliktní, která se v pro ni těžkých poválečných dobách živila mimo jiné také literárními překlady. Taková byla jedna z našich největších hvězd stříbrného plátna Hana Vítová. Posledních několik roků jejího života jsem měl to štěstí stát se jejím přítelem a pozorným posluchačem mnoha vzpomínek, v nichž velmi často nechyběl otisk humoru „osvobozených“, přátel a kamarádů z divadla principálů Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Sedával jsem v potemnělém pokoji, v podobném křesle a s podobnou náladou, s jakou jsem usedal ještě nedávno předtím v pokoji u Oldřicha Nového, jednoho z těch vynikajících herců, jemuž rovněž bývala na divadle i ve filmu partnerkou. Bydlela v Praze na nábřeží poblíž Mánesa, ve třetím patře domu patřícího Zpěváckému spolku Hlahol, který stojí na dnešním Masarykově nábřeží, jehož názvy doznávaly proměn, ne nepodobných těm, jakými procházel i hereččin život. Původně Riegrovo nábřeží, pak Vltavské, pak Reinhard Heydrich Ufer, po válce krátce opět Riegrovo a v letech 1946

9


10/21/13

12:45 AM

Stránka 10

NEZNÁMÁ ZNÁMÁ HANA VÍTOVÁ

až 1990 Gottwaldovo. Ten dům měl během několika desetiletí i podobně pestrou škálu některých nájemníků. Jeden čas zde bydlela Adina Mandlová, pak také Světla Svozilová coby první žena šéfredaktora legendárního filmového časopisu Kinorevue JUDr. Bedřicha Rádla, pak Hana Vítová, jíž se stal Rádl druhým manželem do doby, než se s ní v roce 1955 rozvedl, aby se znovu oženil a žil zde dál se svou další manželkou, o čtyřiadvacet let mladší herečkou Natašou Tanskou. Když se začátkem šedesátých let s Tanskou rozvedli, žil pak Rádl se svou další manželkou stále ve stejném bytě, ve kterém bydlela Hana Vítová i jejich dcera Bedřiška. O poslední paní Rádlové není nic známo, protože tentokrát už nebyla z herecké branže. V době, kdy jsem Hanu Vítovou navštěvoval, už dr. Rádl nežil a v bytě, v nepříliš přátelském sousedství poslední Rádlovy manželky, zůstala až do své smrti v roce 1987. Žila skromně, zcela nenápadně a všechny své bolesti, z nichž jednou z největších byla určitě ztráta jedi-

Dům „Hlaholu“ č. 16, který stojí na dnešním Masarykově nábřeží.

10

Hana a Bedřich Rádlovi, tehdy šťastný novomanželský pár.


10/21/13

12:45 AM

Stránka 11

VZPOMÍNKY Z DOMU „HLAHOL“, GOTTWALDOVO NÁBŘEŽÍ Č. 16

né dcery, si řešila sama v sobě. Alespoň tak jsem ji znal. Nikdy si nestěžovala. Chodíval jsem za ní od konce roku 1983, někdy za ní přicházela i moje žena Johana (která se za svobodna jmenovala Vítová a její pravé křestní jméno – stejně jako Hany Vítové – je Jana), a při skleničce staré myslivecké, jejího tehdy oblíbeného pití, jsem se nechával unášet do vzpomínek a příhod z dob dávných i nedávných. Občas jsem si s sebou přinesl malý kazetový magnetofon, to když jsme se domluvili, že některé zábavné historky budu pak z kazet přepisovat a otiskovat v sobotní příloze Svobodného slova, kde jsem byl v té době externím redaktorem sobotní stránky zvané Kvítko. Na těch nahrávkách je občas slyšet vzdálený hluk nějakého auta nebo tramvaje, které projížděly pod jejím oknem. To okno jsme v létě pravidelně otevírali kvůli kouři z cigaret. Přiznávám, že jsme jich tehdy během našich dlouhých sedánek svorně vykouřili opravdu nemalé množství. Uplynulo ve Vltavě mnoho vody, i té hrozivé povodňové, kterou už paní Hana nezažila, a já dnes sedím nad hromadou výstřižků, textů, poznámek a fotografií, z nichž mnohé mi Hana Vítová věnovala. Poslouchám její vyprávění, které občas přeruší její těžko popsatelný, nenapodobitelný zajíkavý chraptivý smích, a občas si pak pustím i některý ze šansonů, které nazpívala na gramofonové desky doprovázena rytmickou skupinou Jiřího Traxlera nebo rytmickou skupinou Jiřího Maláska. A píšu tuto knížku, která by měla vyvrátit mnoho nesmyslů a nepravd o jejím životě, dodnes se opakujících nejen v tisku bulvárním, ale bohužel někdy i v tom serióznějším. A protože jsem nakousl zrovna toto téma, které mě zlobí, začnu rovnou jím.

11


10/21/13

12:45 AM

Stránka 12

PRAVDY A NEPRAVDY ZE ŽIVOTA H. V.

q

Když „nová doba“ přinesla v devadesátých letech svobodu slova, sotvakdo si v tu chvíli uvědomil, že nepřináší jen svobodu slova pravdivého, ale také svobodu slova lživého, často až urážlivého. Tato kapitola má přinést jiný pohled na herečku, který novináři a publicisté různé úrovně už po řadu let omezují na zprávy o jejím alkoholismu, cestě ke šmíře a pomatenosti. Psát takto o poválečném životě Hany Vítové je nanejvýš sprosté. Jestliže naleznete na konci téhle knížky v Použité literatuře tituly knih Roberta Rohála a Rudolfa Miholy, pak vězte, že jsem je tam zařadit musel. Jednak proto, že jsem si chtěl přečíst, co pánové o Haně Vítové napsali, a také ze zvědavosti, abych se přesvědčil, jak poctivě přistupovali například k citacím. Za všechny to dokazuje úryvek z článku dr. Bedřicha Rádla, který vyšel v Kinorevue v roce 1936: „Jemná, půvabná se svými tmavohnědými vlasy a krásně modrýma očima, bledým oválem obličeje, do jehož čela je vepsán dech, v jehož úsměvu spočívá velká líbeznost…“ Oba autoři ovšem tvrdí, že jde o citaci z Kinorevue z roku 1940. Rudolf Mihola si akorát všiml, že ji Robert Rohál neopsal přesně a jeho chybu si u sebe opravil: Do čela herečky nebyl „vepsán dech“, nýbrž „duch“. O tom, jak se Rudolf Mihola nechal „inspirovat“ nesmysly Roberta Rohála, vypovídá následující ukázka. Rohál napsal: „Pravdou je, že po Pytlákově schovance si Hana Vítová zahrála jen ve čtyřech filmech. (…) Naposledy v roce 1966 ve filmu Konec srpna

12


10/21/13

12:45 AM

Stránka 13


v hotelu Ozon, jehož režisérem byl Jan Schmidt. Herečce bylo v době natáčení jednapadesát let…“ Mihola si tuto informaci převzal do své knihy s tím, že ji bezostyšně vložil do úst přímo Haně Vítové. Ta mu v dlouhém a důvěrném rozhovoru údajně řekla: „Naposledy mne pak oslovil – a dlužno říci, že nikoli snad jenom z lítosti – režisér Jan Schmidt o tři roky později. Točili jsme film Konec srpna v hotelu Ozon. Bylo to sci-fi o životě po jaderné katastrofě, patřičně depresivní. Někdy si říkám, že nemohl být příznačnější film pro můj konec u filmu.“ Nic takového Hana Vítová Rudolfu Miholovi říci nemohla z jednoho prostého důvodu – ve filmu Konec srpna v hotelu Ozon totiž nehrála. Robert Rohál, který se při psaní knih rozhodně nikdy nezdržuje tím, že by si informace ověřoval anebo že by opisoval z encyklopedií pozorně, prostě přehlédl, že ve jmenovaném filmu místo Hany Vítové hrála mladá herečka Hana Vítková. Mohl bych v ukázkách podivností z knih, ve kterých se oba tito autoři zabývají životem Hany Vítové, pokračovat, ale je tu ještě mnoho dalších novinářů, kteří si s životními osudy herečky Vítové nakládali, jak se jim líbilo či hodilo. A tak se dostávám k pasáži, kterou bych nazval „Vyvracení nepřesností, lží až nechutností“, v níž si dovolím často i opakovaná tvrzení opravit.

q

Dcera Bedřiška se narodila rok poté, co se Bedřich Rádl s Hanou Vítovou v roce 1940 vzali. Jinde: Jejich svazek vyvrcholil v roce 1941 narozením dcery Bedřišky. Není to pravda. Bedřiška se narodila až v roce 1946. Bedřiška spáchala sebevraždu v roce 1959 kvůli Jiřímu Suchému. Rok nesouhlasí – sebevraždu spáchala v roce 1966. Na podzim roku 1959 teprve divadlo Semafor vznikalo, třináctiletá

13


10/21/13

12:45 AM

Stránka 14


Bedřiška mohla o tomto divadle sotva něco vědět. Natož o Jiřím Suchém. Hana Vítová se na konci života bavila alespoň překlady knih z angličtiny, ruštiny (pro časopis a nakladatelství Svět sovětů) a němčiny. Pokud se přede mnou o této činnosti zmínila, odehrávalo se to už v padesátých letech. Objevil ji sice Jaroslav Ježek, ale snažili se ji sbalit jak Voskovec, tak Werich. A ona? Vášnivě se zamilovala do ženatého Voskovce. Objevili ji Jaroslav Ježek s Karlem Ančerlem. A rád bych věděl, odkud se vzala informace, že se ji pokoušeli „sbalit“ V+W a že se vášnivě zamilovala jen do ženatého Jiřího Voskovce? Po svatbě s Rádlem se nastěhovali do domu na nábřeží, kde sídlil pěvecký sbor Hlahol. Ve vedlejším domě bydlela Rádlova bývalá žena Světla Svozilová, se kterou se před časem rozešel kvůli poblouznění do mladičké Nataši Tanské. To je celé popletené. Se Světlou Svozilovou se Rádl rozvedl kvůli Haně Vítové a s tou pak zase kvůli Nataše Tanské. Kdyby Hana Vítová nastoupila v Rádlově životě po Nataše Tanské, musel by se Rádl s Tanskou rozejít či rozvést v době, kdy jí bylo jedenáct let. Narodila se totiž v roce 1929 a Rádl se s Hanou Vítovou ženil v roce 1940. Pravdou ale je, že když malá Nataška dostala v roce 1940 roli Barunky ve filmu Babička, která ji proslavila, pronesl údajně Bedřich Rádl, který se na natáčení přijel podívat do Ratibořic (v době, kdy si zrovna bral Vítovou), větu, kterou po letech prozradila Nataša Tanská tehdejší redaktorce časopisu Vlasta Blance Kovaříkové: „Až o mnoho let později jsem se dozvěděla, že na své svatbě jednomu z kamarádů položertem–polovážně řekl, že Vítová jeho poslední manželkou určitě není. Počká si prý na mě, až vyrostu.“

14


10/21/13

12:45 AM

Stránka 15


Rádl s Vítovou se rozvedli v roce 1955, kdy měl milenku, která žila s nimi doma. Jinde: Vítové manželství ale skončilo rozvodem, bývalý manžel si našel mladší milenku, se kterou žil v jejich společném bytě. Nebyla to milenka, ale Rádlova třetí žena Nataša Tanská. O soužití Tanské, Rádla a Vítové v jednom bytě, kde žili pohromadě i s dcerou Bedřiškou asi sedm let, zaznamenala výše zmiňovaná Blanka Kovaříková tato slova Nataši Tanské: „Žili jsme tam skutečně všichni. Potkávali jsme se v koupelně a také v kuchyni, i když já vařit nikdy neuměla, takže jsem tam zase tak moc nepobývala.“ Bedřiška skočila z okna na Rašínovo nábřeží. Nikoliv. Neskočila z okna na nábřeží, ale z okna do světlíku. Jiří Voskovec: Hana se s ním seznámila jako šestnáctiletá v Osvobozeném divadle. Její velká láska Voskovec Haně velmi pomohl v jejích divadelních začátcích, když ji prosadil do role dívky Sirael ve hře Golem (tato role velmi pomohla ve filmu Adině Mandlové). Vášnivě ho milovala i přesto, že byl ženatý. Vítová přišla do Osvobozeného divadla v necelých osmnácti letech a nikde nikdy nebyla ani zmínka o tom, že by to byl právě Voskovec – bez Wericha –, kdo Haně „velmi pomohl, když ji prosadil do role dívky Sirael ve hře Golem“. Blábol také je, že tato role „velmi pomohla ve filmu“ Adině Mandlové – každý přece ví, že Sirael ve filmu Císařův pekař a Pekařův císař hrála Nataša Gollová. Spekuluje se, že je Hana Vítová matkou Nového dcery Jany (narozena 1936), jisté je to, že jí šla za kmotru. V roce 1935, kdy by mohl údajně Oldřich Nový s Hanou Vítovou dceru Janičku zplodit, měla už Vítová za sebou devět

15


10/21/13

12:45 AM

Stránka 16


filmů a v tomto roce byly do kin uvedeny další čtyři. Vítová by sotva mohla být devět měsíců těhotná a porodit, nemluvě o tom, že tehdy stále ještě nepříliš známý Oldřich Nový měl za sebou teprve první zvukový film (Rozpustilá noc). Kmotrou Nového dcery ovšem Vítová skutečně byla. Důvodem Bedřiščiny sebevraždy byl údajně nenaplněný vztah k herci Miloši Kopeckému. Nebyl. Udupaná stará žena už mohla jen vycházet na krátké procházky se svým psem po nábřeží. Ve zlomené postavě broukající si staré písničky z filmů nikdo nepoznával cudnou, melancholickou Hanu Vítovou, krásku s plnými rty. Vítová nebyla vůbec pomatená, natož aby na ní bylo na veřejnosti vidět, že je „udupaná“ a „zlomená“. Pokud vím, herečka, kterou bylo možné potkávat nedaleko nábřeží broukající si staré písničky z filmů, byla Ella Šárková. Pravda – ta ovšem neměla psa. Třetím Haniným manželem se stal R. A. Dvorský, zpěvák, herec a bývalý vedoucí tanečního orchestru. Jinde: S manželem R. A. Dvorským vedli pražský bar U Tomáše a nakonec se jedna z nejkrásnějších hereček 30. a 40. let dvacátého století živila překlady z angličtiny, němčiny a ruštiny. R. A. Dvorský nikdy nebyl manželem Hany Vítové. Ti dva spolu pouze po řadu let vystupovali a Hana Vítová pak byla (společně s dr. Janem Pixou) na Dvorského svatbě za svědka jeho budoucí ženě Andulce. R. A. Dvorský s ní nikdy nevedl „pražský bar U Tomáše“.

q 16


10/21/13

12:45 AM

Stránka 17


Všechno výše uvedené korunují titulky některých článků v novinách:

q Tohle retro vás přivede k varu: Cudná Hana Vítová v zápalu

milostné vášně odhalila běloskvoucí ňadro q Hana Vítová: Kdo s ní spal q Glamour girl veteránky q Lída Baarová vs. Hana Vítová – Muži z jejich postelí q Zita o prsa poráží Hanu q Poražená Hana Vítová, černá klisna turnaje, dlouho vzdorovala drtivým smečím zkušené Zity, ale nakonec se musela sklonit před jejím uměním. Vítězná Zita Kabátová se ve finále střetne s hvězdnou Adinou Mandlovou q Hodně smutný pohled: Takhle vypadala jedna z nejkrásnějších prvorepublikových hvězd těsně před smrtí Takové informace tedy přinášely během deseti let (2003–2013) nejen bulvární listy a internetové servery, ale bohužel řadu z těchto nepřesností je možné najít i v seriózních databázích a encyklopediích. Mnohým z nich se budu detailněji věnovat na následujících stránkách.

17

VZPOMÍNKY Z DOMU HLAHOL, GOTTWALDOVO NÁBŘEŽÍ Č. 16

Recommend Documents