VZNIK PRÁVNICKÝCH OSOB

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Obor Právo Katedra občanského práva

DIPLOMOVÁ PRÁCE

VZNIK PRÁVNICKÝCH OSOB Anna Skřivánková

2011/2012

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Vznik právnických osob zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.

------------------------------------

2

PODĚKOVÁNÍ: Ráda bych tímto upřímně poděkovala vedoucí mé diplomové práce, JUDr. Kateřině Ronovské, Ph.D., za vstřícný přístup, cenné rady a odborné vedení při psaní této práce, a mé rodině a přátelům za podporu během studia.

3

OBSAH

O B SAH ...................................................................................................................................................4 PŘEHLED POUŽITÝCH ZKRATEK .................................................................................................6 ÚVO D .....................................................................................................................................................7 OBECNÁ ČÁST ......................................................................................................................................9 1

P RÁ VN I CK Á O SO B A – P O J EM A J EH O V Ý K L AD ............................................9

1.1

POJEM OSOBA OBECNĚ ..................................................................................................................9

1.2

OSOBA V PRÁVNÍM SMYSLU ........................................................................................................10

1.3

PRÁVNICKÁ OSOBA – POJEM, VÝKLAD ........................................................................................12

2

CH A RAK T E R IS T IC K É ZN AK Y P RÁ VN I CK É O SO B Y ...................................14

3

V ZN I K P RÁ VN I CK É O SO B Y - P O H L E D D O H I S TO R I E ..............................19

3.1

POHLED ŘÍMSKÉHO PRÁVA NA PRÁVNICKÉ OSOBY......................................................................19

3.2

DŮVODY VZNIKU PRÁVNICKÝCH OSOB V EVROPĚ ......................................................................20

4

T EO RI E V ZN IK U P RÁ VN ICK Ý CH O SO B ............................................................22

4.1

KLASICKÉ TEORIE .......................................................................................................................22

4.1.1

TEORIE FIKCE .....................................................................................................................22

4.1.2

TEORIE REALITY .................................................................................................................24

4.2

NOVODOBÉ TEORIE .....................................................................................................................26

5

P R IN CI P Y V ZN IK U P RÁ VN IC K Ý CH O SO B .......................................................30

5.1

PRINCIP VOLNOSTI, LIBERALITY ................................................................................................30

5.2

PRINCIP KONCESNÍ ......................................................................................................................31

5.3

PRINCIP REGISTRAČNÍ, LEGALITY ................................................................................................ 31

5.4

PRINCIP SPONTÁNNOSTI ..............................................................................................................31

4

II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST – KOMPLEXNÍ KOMPARACE PRÁVNÍ ÚPRAVY VZNIKU PRÁVNICKÝCH OSOB DLE PLATNÉHO ČESKÉHO PRÁVA, DE LEGE FERENDA A ŠVÝCARSKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY ..................................................................................................33 6

V ZN I K P RÁ VN I CK Ý C H O SO B SO UK R O M É H O P R ÁV A ..............................33

6.1

DVOUFÁZOVOST VZNIKU PRÁVNICKÝCH OSOB SOUKROMÉHO PRÁVA – ZALOŽENÍ A VZNIK .......33

6.1.1

Založení .................................................................................................................................33

6.1.2

Vznik ......................................................................................................................................35

6.1.3

Podrobněji k procesu vzniku jednotlivých typů právnických osob soukromého práva ..........36

6.1.4

Výjimky a zvláštnosti vzniku u některých právnických osob ..................................................61

6.1.5

Vznik právnické osoby de lege ferenda ..................................................................................66

6.2

PRÁVNÍ REŽIM JEDNÁNÍ JMÉNEM OSOBY V OBDOBÍ MEZI ZALOŽENÍM A VZNIKEM PRÁVNICKÉ OSOBY SOUKROMÉHO PRÁVA ..................................................................................................... 71

6.3

REGISTRY SOUKROMOPRÁVNÍCH PRÁVNICKÝCH OSOB ...............................................................74

6.3.1

Rejstříky vedené ministerstvy .................................................................................................74

6.3.2

Registry vedené krajskými úřady ...........................................................................................83

6.3.3

Rejstříky vedené rejstříkovými soudy.....................................................................................84

6.3.4

Rejstříky – de lege ferenda ....................................................................................................90

7

V ZN I K P RÁ VN I CK Ý C H O SO B V EŘ EJ N ÉH O P RÁ VA ...................................92

7.1

PRÁVNICKÉ OSOBY VEŘEJNÉHO PRÁVA ZŘÍZENÉ ZÁKONEM ........................................................92

7.1.1

Veřejnoprávní územní korporace ..........................................................................................92

7.1.2

Veřejnoprávní korporace .......................................................................................................93

7.1.3

Zájmové – profesní a zájmové komory ..................................................................................93

7.1.4

Veřejnoprávní ústavy .............................................................................................................95

7.1.5

Fondy – veřejnoprávní právnické osoby nadačního typu ......................................................95

7.2

PRÁVNICKÉ OSOBY VEŘEJNÉHO PRÁVA ZŘÍZENÉ VEŘEJNOPRÁVNÍM AKTEM ...............................96

ZÁVĚR...................................................................................................................................................98 RESUMÉ .............................................................................................................................................100 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...............................................................................................102

5

PŘEHLED POUŽITÝCH ZKRATEK ESLP … Evropsk ý soud pro lidská práva. LZPS … zákon č. 2/1993 Sb., o v yhlášení Listin y základních práv a svobod. NOZ … „nový občanský zákoník“, zákon č. 89/2012 Sb., občansk ý zákoník. NSS … Nejv yšší správní soud. NŘ … zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářsk ý řád), ve znění pozdějších předpisů. ObchZ … zákon č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. OSŘ … zákon č. 99/1963 Sb., občansk ý soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. OR … Obchodní rejstřík. OZ … zákon č. 40/1964 Sb., občansk ý zákoník, ve znění pozdějších předpisů. SŘ … zákon č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů. SŘS … zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. ZCNS … zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského v yznání a postavení církví a nábožensk ých společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů. ZGB … Zivilgesetzbuch z roku 1907 (švýcarsk ý občansk ý zákoník), ve znění pozdějších předpisů. ZNNF … zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších předpisů. ZSdrObč … zákon č. 83/1990Sb, o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. ZSdrPol … zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politick ých hnutích, ve znění pozdějších předpisů.

Pozn.: Všechny právní předpisy použité při zpracování této práce a v práci citované byly používány ve znění pozdějších předpisů. Práce vychází z právního stavu ke dni 24. března 2012.

6

ÚVOD Právnické osob y, cob y umělé právní útvary odlišné od člověka a jeho biosociální existence, v současné době patří již k nedíln ým prvkům právního života společnosti. Jako subjekt y práv a povinností vstupují do rozličn ých právních vztahů, plní různorodé funkce a usilují o dosahování nejrůznějších cílů. První zmínk y o útvarech, jež můžeme považovat za právnické osob y v dnešním slova sm yslu, můžeme najít již ve starověkém Římě. Přestože od té dob y upl ynulo již více než 2000 let, zabývali se právní teoretikové podstatou právnick ých osob a jejich vznikem hlouběji až mnohem později, zejména pak ve 20. století. V současné době je existence právnick ých osob již nesporná a zřejmě se v dnes nenajde žádn ý jedinec, který b y o existenci právnické osob y a jejím v ýznamu poch yboval. Co se však t ýče vzniku těchto entit, v yvstává zde mnoho otázek, přičemž nalézt odpověď na některé z nich je v podstatě jednoduché, ale na druhou stranu zde v yvstávají i otázk y, na které není možné najít zcela jednoznačnou odpověď. Důvodem, proč jsem si zvolila toto téma, je snaha seznámit se blíže jednak s právně-teoretick ými pohled y na téma vzniku právnick ých osob a dále také úmysl prozkoumat s ystém právnick ých osob v České republice a obeznámit se blíže s právní úpravou jejich vzniku. Cílem této práce ted y není dosáhnout odpovědí na všechny otázk y, jež toto téma nabízí, ale spíše ohlédnout se zpět a zjistit, z jak ých důvodů se vůbec

institut

právnické

osob y

v yvinul,

jak ý

je

právně-teoretick ý

a

filozofick ý podklad vzniku právnick ých osob a dále také prostudovat a popsat n ynější právní stav věci. Cílem práce je jednak nalézt historické kořen y vzniku právnick ých osob, dále pak provést podrobnou anal ýzu právních aspektů vzniku právnick ých osob v České republice a popsat možné způsob y vzniku právnick ých osob, jež se uplatňují v našem právním řádu, a t yto poznatk y následně srovnat s právní úpravou obsaženou v „novém občanském zákoníku“, jenž má nab ýt účinnosti od 1. ledna 2014, a v ybrané institut y pak srovnat také s právní úpravou platnou ve Šv ýcarsku. 7

Metodologie užitá při tvorbě této práce v ychází z díla Viktora Knappa – Velké právní s ystémy, Úvod do srovnávací právní věd y. 1 Při srovnávání rozdílů mezi právní úpravou de lege lata a de lege ferenda je aplikována metoda historické komparace, při srovnávání se šv ýcarskou právní úpravou je užita metoda bilaterální komparace s cizím prvkem. Práce je členěna na dvě části - obecnou a zvláštní. V první, obecné části se věnuji obecn ým, teoretick ým poznatkům vztahujícím se k právnické osobě jako takové, zab ývám se charakteristickými rys y právnick ých osob a hledám důvod y, jež vedl y k tomu, že se začaly konstituovat nové subjekt y práva odlišné od člověka. V první části jsou rozebrán y také teorie právnick ých osob, jež popisují možné pohled y na existenci a podstatu právnické osob y, a princip y vzniku

právnick ých osob,

jež odpovídají na otázku, jak ým

způsobem a v kterém okamžiku právnická osoba vlastně vzniká jako nov ý subjekt práva. Druhá část se zaměřuje na anal ýzu současné právní úprav y vzniku právnick ých osob v České republice. De lege lata je podrobně rozebrán vznik právnick ých osob soukromého práva, zejména pak civilních, na něž je tato práce zvláště zaměřena. U civilních právnick ých osob soukromého práva (spolků,

zájmov ých

sdružení

právnick ých

osob,

obecně

prospěšn ých

společností a nadací) se pokouším provést nejen komparaci s právní úpravou ve Šv ýcarsku, ale také zejména komparaci právních aspektů vzniku dané právnické osob y de lege lata s právní úpravou, jež bude obsažena v novém občanském zákoníku, ted y v zákoně č. 89/2012 Sb., občansk ý zákoník. Snažím se zdůraznit, v čem spočívají hlavní nedostatk y současné právní úprav y, a naznačit, zda budou t yto problémy de lege ferenda vhodněji řešen y. Dále jsou v této práci charakterizován y rejstřík y, do nichž se právnické osob y zapisují, a povaha právního jednání učiněného jménem právnické osob y před jejím vznikem. Závěrečná kapitola druhé části se ve zkratce věnuje vzniku právnick ých osob veřejného práva.

1

KNAPP, V. Velké právní systémy. Úvod do srovnávací právní vědy. Praha : C.H.Beck, 1996. s. 136 a násl.

8

OBECNÁ ČÁST 1

PRÁVNICKÁ OSOBA – POJEM A JEHO VÝKLAD Dříve

právnick ých

než

se

osob,

dostaneme

k rozebírání

vhodné

charakterizovat

je

teorií pojm y

a

principů

vzniku

„osoba“,

„osoba

v právním smyslu“ a „právnická osoba“ a zam yslet se nad jejich v ýkladem 2.

1.1 POJEM OSOBA OBECNĚ Kořen y užívání pojmu osoba, a to zcela jiné než právní, můžeme nalézt v klasickém římském a řeckém prostředí, kde pojem „persona“, řeck y „proposon“, neboli osoba, prošel podivuhodn ým v ývojem. V první fází tento v ýraz označoval divadelní masku, kterou herci používali při divadelních hrách. Postupem času došlo k abstrakci tohoto pojmu, protože persona již neoznačovala jen konkrétní divadelní masku, jako předmět, ale b yla užívána jako označení určité herecké role. Později b yl v ýklad tohoto pojmu ještě více zobecněn a persona v yjadřovala určitou charakteristiku člověka, danou jeho právními a etick ými vlastnostmi. Aristoteles ve své Etice Nichomachově pak dochází

k

„pojetí

osoby

ve

významu

člověka,

jednotlivce

vybaveného

specifickou mravní, resp. právní charakteristikou“ 3. Následně b yl pojem persona přenesen ještě o krok dále, kd yž dle m yšlenek škol y stoiků v yjadřoval roli člověka v jeho reálném životě (nikoli v divadelní hře), tak, jak je mu určena osudem a bohy. Další v ýznamn ý krok, který lze škole stoiků přičíst, je zakomponování pojmu osoba do rámce právní terminologie, což můžeme vidět především v díle Cicera. Obdobn ý

v ývoj

zaznamenal

pojem

osoba

(persona)

i

v období

středověku, kde již jeho v ýklad nev ycházel z divadelní mask y (ta už se v tomto období nepoužívala), ale spíše z jeho pojetí jako divadelní role či divadelní postav y. Došlo také k v ytváření specifick ých odvozen ých termínů, a to zejména ve francouzském jaz yce, např. „personnage“ označující divadelní roli, hrdinu hry. Pokračující abstrakce vedla v románsk ých jazycích k v ýkladu 2

Podrobněji ke všem pojmům viz: FRINTA, O. Právnické osoby. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2008. s. 21-56. HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 12-50; HURDÍK, J., KATOLICKÝ, J. K pojetí právnických osob. Brno : MU v Brně, 1992. S. 7-23. 3 HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 15.

9

pojmu persona ve smyslu označení společenské role, ted y postavení jedince ve společnosti. Velkou roli při v ýkladu pojmu osoba hrálo kanonické právo a zde především katolická doktrína, která osobu pojala jako subjekt složený z více individuí, což pak vedlo k tomu, že persona začala být vnímána jako označení entit y, která je odlišná od jedince, ted y fyzické osoby. Tuto tendenci můžeme pozorovat např. v označení „ad personam coloniae“ užívaném pro popis kolonie či ve výrazu „persona Christianorum“ v yjadřujícím křesťanstvo jako celek 4, kolektiv věřících. Tento krok b yl podložen především dogmatem o svaté trojici, kterou kanonické právo považuje za jeden subjekt, přestože sestává ze tří osob – Otce, S yna a Ducha svatého. Důležitým aspektem takového m yšlenkového schématu je užití pojmu osoba pro ryze duchovní entitu, která je oproštěna od biologické podstat y člověka. Zde pak můžeme vidět kořen y antropomorfního pojetí tohoto pojmu. 5

1.2 OSOBA V PRÁVNÍM SMYSLU Vzniku pojmu právnická osoba a jeho běžnému užívání předcházelo formování obecnějšího, nadřazeného pojmu, jímž je „osoba

v právním

smyslu“. Dle současného pojetí lze za osobu v právním sm yslu, ted y subjekt práva, považovat na jedné straně osobu fyzickou, na druhé straně pak osobu právnickou. Jde o v ýsledek dlouhodobého v ývoje, který probíhal v rámci několika

století,

a

který

se

v yznačoval

střetáváním

a

vzájemn ým

ovlivňováním různ ých filozofick ých a právních teorií a škol. Zastánci přirozenoprávní teorie (Hugo Grotius, Samuel Puffendorf a další) sice považovali za jedin ý možný subjekt práva jen člověka, jako fyzickou osobu, jíž práva a povinnosti náleží v podstatě od narození, přesto ale b yli nuceni konstruovat fiktivní obraz člověka schopn ý b ýt nositelem práv a povinností, odlišn ý od biosociální existence člověka. Pro pojmenování tohoto obrazu převzali od glosátorů pojem „persona ficta“. Důležité b ylo také definování souboru oprávnění, jimiž člověk opl ývá, a který je tak možné přenést (v omezené míře) na personu, ten pak naz ývají „status naturalis“. 6 4

HURDÍK, J., KATOLICKÝ, J. K pojetí právnických osob. Brno : MU, 1992. s. 15. Srov. HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 35. 6 Srov. HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 36. 5

10

Dle názoru Immanuela Kanta se člověk stává právním subjektem dík y tomu, že se v něm naplňují dvě základní charakteristik y, a to svobodná vůle a rozum. Na t yto jeho m yšlenk y navázala právní konstrukce korporací, která tyto entit y vnímá jako kolektivní osoby, které ale musí b ýt schopn y tvořit a navenek prezentovat vlastní vůli. Z dalších v ýznamn ých právních m yslitelů je vhodné jmenovat zejména Samuela Pufendorfa, který jako první použil pojem „morální osoba“ v ryze právním sm yslu, nebo Savignyho, který sice považuje za jedinou osobu v právním sm yslu jen člověka, v důsledku silného společenského tlaku a požadavků realit y je však přiveden k tomu, že za subjekt práva považuje „to, co smí chtít (was wollen darf)“ 7 a tak vlastně dává základ pozdějším teoriím fikce, nebo Puchtu, který zdůrazňuje právě vůli, která je podle něj charakteristick ým rysem člověka v právních vztazích, potažmo kritériem, které je rozhodující pro utváření právního subjektu. V 19. století dochází k m yšlenkov ým střetům mezi přirozenoprávními a právně pozitivistick ými směry m yšlení, kd y právní pozitivismus zdůrazňoval roli

práva při

tvorbě nového

právního

subjektu.

Například

Stammler

konstatuje, že „subjekt práv a povinností je (…) podstatou uznanou určitým, historickým právem v souladu s vlastním účelem“ 8. Útvar - sice způsobil ý k právům a povinnostem - ale odlišn ý od člověka, pak označuje za útvar fingovaný, nikoli za osobu. V souladu s m yšlením právního pozitivismu, zdůrazňuje Gierke moc objektivního práva určit, že určitá entita je subjektem práva. Další autoři pak rozvíjejí tezi, že hlavní charakteristikou, která odůvodňuje vznik osob y v právním sm yslu, je její vůle (Unger). Ze zcela odlišného pohledu na osobu v ychází Binder, který je tvůrcem personálního relativismu a proto konstatuje, že „být subjektem znamená nacházet se v určitých právních vztazích“ 9. Francouzští civilisté, zejm. R. Martin, se sice vracejí k přirozenoprávním

m yšlenkám

a

osobu

v právním

sm yslu

ztotožňují

s člověkem,

nicméně konstatují, že subjekt y práva mohou b ýt i jiné útvary, odlišné od člověka.

7

HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 39. Ibidem, s. 42. 9 Ibidem, s. 47. 8

11

1.3 PRÁVNICKÁ OSOBA – POJEM, VÝKLAD Okamžik vzniku pojmu „právnická osoba“ 10 ve v ýznamu, jaký je mu v převažující míře přikládán dnes, nelze jednoznačně určit, neboť ani dnešní chápání tohoto pojmu není zcela jednotné. Pojem „právnická osoba“ jako první použil Gustav Hugo na přelomu 18. a 19. století, který, stejně jako na něj navazující autoři (Georg Arnold Heis, Günter Weick a další), tento v ýraz používá zcela abstraktně k označení každého subjektu práva, který je odlišný od člověka, ted y fyzické osob y. V evropsk ých občansk ých zákonících 19. století se objevilo mnoho pojmů, jež spolu úzce souvisel y, přesto však jejich s ynon ymita a jednotn ý v ýznam nebyl y zcela jednoznačné; uveďme např. Juristische Person, Moralische Person, rechtsperson, personnes morales, personnes fictives, personnes civiles, persone mistiche, personas juridicas a další, ted y osoba právnická, morální, fiktivní, m ystická. Tento stav přetrvává i nadále, neboť v ýznam, který se pojmu „právnická osoba“ přisuzuje, se může v každém právním řádu i u každého autora lišit. Přesto je ale možné v právní teorii najít definice právnické osob y, které lze považovat za obecně přijatelné a z nichž bude tato práce v ycházet. Uveďme ted y několik definic, které b yly v ytvořen y v ýznamn ými právník y našeho právního prostředí v období posledních sto let: V roce 1910 definoval Emanuel Tilsch právnickou osobu jako „podmět právní (= subjekt, pozn. autork y), jenž jest uznán právem objektivním a jenž je rozdílný od jednotlivého člověka (osoby fysické čili přirozené)“ 11. V roce 1933 pak Otakar Sommer v ymezil právnické osob y jako „útvary sociální, kterým právní řád přiznává způsobilost k právům, ačkoli nejsou osobami přirozenými (odtud starší terminologie: persona ficta, mystica, moralis).“ 12

10

V komentáři k občanskému zákoníku z roku 2008 upozorňuje Karel Eliáš spolu s Jiřím Nykodýmem na terminologickou nedokonalost pojmu „právnická osoba“, který je odvozen od adjektiva „právnický“, jež je samo odvozeno od substantiva „právník“. To ve výsledku způsobuje, že pojem právnická osoba je tedy odvozen od slova „právník“, s nímž však ve své podstatě nemá žádnou souvislost. Z tohoto důvodu by označení těchto subjektů mělo být spíše „právní“ osoby, popř. morální osoby. Avšak vzhledem k tomu, jak je pojem právnické osoby již v podstatě minimálně po dvě staletí zaužíván, nelze pravděpodobně čekat, že by ještě mohlo v tomto směru dojít ke změně právní terminologie. Srov. Eliáš, K. Nykodým, J. in ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník I. § 1 – 459. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2008. s. 210. 11 TILSCH, E. Občanské právo. Část všeobecná. K třetímu vydání zpracoval Emil Svoboda. 3. vydání. Praha : Všehrd, 1925. s. 129. 12 SOMMER, O. Učebnice soukromého práva římského. I. a II. díl. Editoval Jiří Spáčil. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s. 2011. s. 197.

12

Ze současn ých autorů je možné zmínit např. Jana Hurdíka, který ve své

monografii

z roku

2000

definuje

právnickou

osobu

jako

„právní

konstrukc[i], která reaguje na reálné potřeby společenského života, zejména na

potřeby

dané

obecným

zájmem

na

právním

zakotvení

a

právním

konstituování určitých relativně vysokých stupňů integrace resp. separace právně významných společenských zájmů fyzických osob, případně zájmem na přenesení vlastností osoby na útvar, který ze své reálné (mimoprávní) existence

tyto

vlastnosti

nemá.“ 13

Ve

velkém

akademickém komentáři

občanského zákoníku z roku 2008 pak Jan Hurdík právnickou osobu považuje za umělou právní konstrukci odvozenou od fyzick ých osob a v ybavenou

způsobilostmi

propůjčujícími

jí

podstatné

právně

relevantní

vlastnosti, kterými jsou v ybaven y fyzické osob y. 14 Z poslední dob y uveďme Kateřinu Ronovskou, která v komentáři k občanskému zákoníku z roku 2009 uvádí, že „osoba právnická je uměle vytvořená entita, která je k životu povolána silou zákona, jenž stanoví, že způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby“ 15. Zatímco

text

stávajícího

občanského

zákoníku

žádnou

definici

právnické osob y neuvádí a v ymezuje právnickou osobu pouze tak, že rozlišuje čt yři skupin y struktur, které jsou právnick ými osobami, ted y „sdružení fyzických a právnických osob, účelová sdružení majetku, jednotky územní samosprávy a jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon“, 16 NOZ tento koncept opustil a uvádí, že osob y lze dělit na osob y fyzické a právnické, dále pak právnickou osobu definuje jako „organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná.“ 17

13

HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 7. Srov. komentář k § 18 OZ v: HURDÍK, J. in ELIÁŠ, K. a kolektiv. Občanský zákoník – Velký akademický komentář, 1. svazek. Praha : Linde Praha, a.s., 2008. s. 174. 15 RONOVSKÁ in: FIALA, J., KINDL, M. a kol. Občanský zákoník : komentář. I. díl (§ 1 až 487). Praha : Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 86. 16 Viz. § 18 odst. 2 OZ. 17 § 20 NOZ. 14

13

2

CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY PRÁVNICKÉ OSOBY I přes poměrně nejednotn ý v ýklad pojmu právnická osoba ale lze určit

základní znak y, jejichž naplnění u každé entit y, která má b ýt považována za právnickou osobu, právní řád požaduje. Tyto znak y předepsané česk ým právem shrnul například Jan Hurdík 18: A. PRÁVNÍ SUBJEKTIVITA Předně jde o právní subjektivitu, kterou právní řád dané entitě přiznává, ted y způsobilost mít práva a povinnosti. Dle českého právního řádu vzniká právní subjektivita právnické osob y v zásadě již při jejím založení, ted y před samotn ým vznikem osob y. Způsobilost k právům a povinnostem se právnické osobě přiznává v plném rozsahu jako u osob y fyzické, nicméně některá práva právnické osobě kvůli své podstatě přiznána b ýt nemohou (např. právo na život), neboť jejich spojení s právnickou osobou je nem yslitelné, právnická osoba je ted y v ybavena tzv. speciální subjektivitou. NOZ používá v ust. § 15 pro označení způsobilosti mít (v mezích právního řádu) práva a povinnosti pojem „právní osobnost“, přičemž člověku náleží právní osobnost od narození až do smrti, právnické osobě pak analogick y od jejího vzniku do jejího zániku. 19 B. ZPŮSOBILOST K PRÁVNÍM ÚKONŮM Způsobilost

k právním

úkonům,

neboli

způsobilost

zavazovat

se

vlastními právními úkon y a vstupovat tak do právních vztahů, vzniká u právnické osob y v okamžiku jejího vzniku. K faktické tvorbě vůle a k její realizaci jsou oprávněn y statutární orgán y právnické osob y, neboť ona sama, cob y osoba fiktivní, žádnou vůli nemá a nemůže ji navenek vyjádřit. Co se týče rozsahu způsobilosti k právním úkonům, nelze právnickou osobu této způsobilosti zbavit, ani ji omezit. Rozsah této způsobilosti se odvozuje od rozsahu právní subjektivit y, a proto je omezen v tom sm yslu, že právnická 18

Srov.: HURDÍK, J. in ELIÁŠ, K. a kolektiv. Občanský zákoník – Velký akademický komentář, 1. svazek. Praha : Linde Praha, a.s., 2008. s. 178 – 179. nebo: HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 119 – 156. 19 Srov. ust. § 15, § 23, § 118 NOZ.

14

osoba není způsobilá k právním úkonům, jež b y se vztahoval y k právům, která jí nejsou přiznána, z tohoto pohledu je rozsah způsobilosti k právním úkonům u právnické osob y užší než u osob y fyzické. Na druhou stranu je ale právnická osoba způsobilá i k úkonům, jež nejsou m yslitelné u fyzick ých osob (např. rozhodnutí statutárního orgánu o změně či zániku právnické osob y). V novém občanském zákoníku je k označení způsobilosti vlastním právním jednáním nab ývat pro sebe práva a zavazovat se k povinnostem užit staronov ý termín „svéprávnost“. 20 C. DELIKTNÍ ZPŮSOBILOST Způsobilost deliktní, ted y způsobilost nést následk y svých protiprávních činů, u právnické osob y znamená způsobilost b ýt odpovědn ý za protiprávní jednání členů právnické osob y, které je přímo přičitatelné samotné právnické osobě. D. SPECIFICKÁ ORGANIZAČNÍ STRUKTURA Každá právnická osoba musí mít také specifickou organizační strukturu, jež charakterizuje, o jakou z forem právnick ých osob se jedná, jaká je vnitřní struktura orgánů právnické osob y a také jaká je povaha vztahů k třetím osobám. Podobu organizační struktury určuje dle názoru J. Hurdíka 21 jednak legislativní rámec předepisující organizační strukturu osob veřejného práva a v yt yčující požadavky na podobu organizační struktury u osob soukromého práva, a jednak soukromoprávními vnitřními organizačními předpisy specifikujícími podobu struktury dané právnické osob y soukromého práva. E. MAJETEK Právnická osoba vlastní majetek odlišn ý od majetku jejích členů a je samostatně

majetkově

odpovědná.

Tato

zásada

b yla

definována

již

v klasickém římském právu, a to v Digestách, kde Ulpianus stanovil pravidlo: „Quod universitati debetur, singulis non debetur“, ted y: „Co se dluží

20 21

Srov. § 15 odst. 2 NOZ. HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 146.

15

pospolitosti (korporaci), nedluží se jednotlivcům (kteří korporaci tvoří)“ 22 (D 3,4,7,1), obdobně mluví i Marcianus: „Quod universitatis est, non est singulorum“, neboli „Co patří korporaci, nepatří jednotlivcům“ 23 (D 1,8,6,1). I přesto však tento prvek není jednohlasně považován za základní charakteristick ý rys právnick ých osob. Např. dle názoru J. Hurdíka je vhodnější

tuto

charakteristiku

podřadit

spíše

pod

právní

subjektivitu,

způsobilost k právním a protiprávním úkonům, a to zejména s ohledem na to, že náš právní řád umožňuje i vznik právnick ých osob, u nichž se vlastní majetek a majetková odpovědnost vlastně vůbec nepředpokládá 24. F. NÁZEV Název je základním identifikačním prvkem právnické osoby, který ji má odlišovat od jin ých subjektů práva – a to už od okamžiku jejího založení či zřízení. Při volbě názvu právnické osob y požívá právnická osob y tzv. statutární či kreativní autonomie, která v ychází ze zásad y „vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno“. 25 U některých t ypů právnick ých osob je právním řádem stanovena povinnost připojit ke svému názvu také označení právní form y, v níž je právnická osoba zřízena (t ypick y povinný dodatek označující právní formu obchodních společností 26, obecně prospěšné společnosti 27 nebo nadace 28), přičemž ostatním osobám se zakazuje užívat toto označení ve svém názvu nebo obchodní firmě. G. SÍDLO Funkce sídla je obdobná jako u názvu, jde o identifikační prvek, který napomáhá k vzájemnému odlišení subjektů, a zároveň také jde o údaj, který lze v yužít k navázání kontaktu s právnickou osobou. Sídlo je zpravidla rozhodující i pro zjištění příslušnosti soudu, který má rozhodovat případn ý spor s touto právnickou osobou.

22

KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. Praha: C. H. Beck, 1995. s. 360. Ibidem, s. 360. 24 HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 148. 25 Ibidem, s. 150. 26 Srov. ust. § 77, § 95, § 107, § 154 odst. 2 obchodního zákoníku. 27 Srov. ust. § 2 odst. 2 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. 28 Srov. ust. § 1 odst. 3 zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech. 23

16

H. VZNIK NA ZÁKLADĚ ZÁKONA Pro naplnění požadavku vzniku právnické osob y na základě zákona je nutné dodržení podmínek a procedur stanoven ých v zákoně, přičemž lze v ysledovat různou míru ingerence státu, co se t ýče vzniku právnické osob y. Zatímco osob y veřejného práva vznikají přímo zákonem či individuálním aktem

veřejnoprávní

povah y,

osoby

soukromého

práva

vznikající

soukromoprávním úkonem jsou při svém vzniku podroben y odlišné míře ingerence státu (o tématu pojednává tato práce v kapitole 4 – Princip y vzniku právnick ých osob.) I. NÁRODNOST PRÁVNICKÉ OSOBY Národnost právnické osob y je charakteristika v ypovídající o osobním statutu právnické osoby, ted y o tom, kterému státu právnická osoba přísluší a kterým právním řádem se řídí její vznik, existence a zánik, vztah y mezi společník y apod., a dále také který stát je příslušn ý v rámci své státní suverenit y, ab y dané právnické osobě posk ytl politickou ochranu. Osobní statut právnické osob y je možné určit na základě užití některého z následujících principů: a. Princip sídla V Belgii, Francii, Itálii a Německu se národnost právnické osob y odvozuje od kritéria sídla tohoto subjektu, ted y domicilu právnické osob y. „Při dualizmu reálného a statutárního (fiktivního) sídla je zpravidla dávána přednost sídlu reálnému.“ 29 b. Princip inkorporace Pro princip inkorporace, užívan ý zejména v angloamerickém právu a dále také v Nizozemí či Šv ýcarsku, je charakteristické, že se osobní statut právnické osob y neodvozuje od místa jejího sídla, ale od místa, kde b yla tato založena. Princip inkorporace ponechává širší pole pro uplatnění autonomie vůle těch, kteří právnickou osobu zakládají, neboť mohou zvolit, dle jakého právního řádu ji založí.

29

HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 154.

17

c. Princip kontroly Zejména v době válečného stavu nebo v situaci politické krize, je možné

princip

sídla

či

princip

inkorporace

„přebít“

principem,

jenž

zohledňuje národnost osob, které danou právnickou osobu řídí nebo vlastní. „Princip kontroly posuzuje nepřátelský charakter právnické osoby podle místa (státu), odkud je kontrolován kapitál právnické osoby nebo vedení právnické osoby.“ 30 Ve zmíněn ých situacích totiž může dojít k narušování zájmů státu prostřednictvím právnick ých osob, jejichž sídla jsou umístěna na území tohoto státu, přičemž dan ý subjekt je ale řízen osobami, které mají cizí státní příslušnost a jejichž zájm y mohou poškozovat zájm y daného státu.

30

HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 155.

18

3

VZNIK PRÁVNICKÉ OSOBY - POHLED DO HISTORIE

3.1 POHLED ŘÍMSKÉHO PRÁVA NA PRÁVNICKÉ OSOBY Pravděpodobně nejstarší koncepci právnick ých osob můžeme nalézt v klasickém římském právu, kde již existoval y subjekt y práva odlišné od jednotliv ých fyzick ých osob. Římské právo sice pojem „právnická osoba“ neužívalo, neboť, jak již b ylo uvedeno, tento pojem vznikl v pozdějších dobách moderní právní teorie, ale v právních textech římských právníků se objevoval termín „personae vice fungitur“, ted y „působící jako osoby“ 31. Římské právo dělilo právnické osob y podle hmotného podkladu, na němž b yla založena jejich existence, na korporace, ted y sdružení osob (tj. universitates personarum), a nadace, čili jednot y majetku (universitates rerum). Korporace, kam b yl řazen římsk ý stát, dále obce a spolk y, vznikala vžd y jako nov ý samostatn ý subjekt, nezávisl ý na existenci jeho členů, který disponoval vlastním majetkem a b yl samostatně majetkově odpovědn ý. Vzhledem k tomu, že právnická osoba nemůže sama fyzick y projevovat svou vůli, neb yla jí přiznána způsobilost k právním úkonům, takže právnická musela

jednat

pouze

v zastoupení.

Z právního

jednání

sv ých

zástupců

korporace neb yla odpovědná. Soukromoprávní korporace, mezi něž patřil y různé spolk y, ted y collegia (např. sbory kněžské, živnostenské cech y, pohřební bratrstva) vznikal y dle Zákona dvanácti desek pouh ým spolčením osob, které v ypracoval y stanov y. Později, koncem republiky b yla původní spolčovací svoboda omezena skrze Lex Iulia de collegiis et sodaliciis, takže ke vzniku nového spolku b yl potřebn ý souhlas senátu nebo císaře a nadále zůstalo podmínkou i sepsání stanov (lex collegii). 32 Nadace, jakožto soubory jmění věnovaného k určitému účelu, se začal y v yvíjet podstatně později, až za křesťansk ých císařů, ted y zhruba ve 4. století po Kristu. Do té doby mohl b ýt majetek odkázán jen korporaci, přičemž b ylo možné určit nábožensk ý nebo humanitární účel, k jehož naplnění měl b ýt dar v yužit. Od 4. století pak nadace vznikal y již jako samostatné subjekt y, kd y se skrze věnování majetku a jeho přijetí ze stran y církve zrodila nová osoba, jíž 31 32

KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. Praha: C. H. Beck, 1995. s. 80. Ibidem, s. 81.

19

b yla státem udělena subjektivita, takže mohla sama vlastnit majetek, měla způsobilost k právům a povinnostem i k právním úkonům a na rozdíl od korporací

b yla

způsobilá

účelům nábožensk ým 33

(kostel y,

dědit.

Nadace

kláštery)

a

b yly

zřizován y

humanitním 34

k

(nemocnice,

sirotčince, chudobince) a dozor nad nimi v ykonávala církev.

3.2 DŮVODY VZNIKU PRÁVNICKÝCH OSOB V EVROPĚ Za jeden z nejv ýznamnějších t ypů právnick ých osob lze jistě považovat stát, který podle moderního pojetí musí splňovat t yto požadavk y: musí jít o suverénní

stát,

konstituovan ý

založen ý

dík y

na

všeobecné

úctě shodě

k zákonům

a

národa,

který

jejich se

dodržování,

chce

ve

stát

zorganizovat i skrze územní s ystém. Historick y se však reálná konstrukce státu od této ideje silně odkláněla. Stát b yl ztotožňován s osobou panovníka nebo s vládnoucí vrstvou, aniž docházelo k vnímání státu jako subjektu, který je odlišn ý od těchto osob a na nich nezávisl ý. Teprve koncem 16. století se zrodila „představa, že stát existuje jako abstrakce odděleně od osobních vztahů vládce a poddaných“ 35. O prosazování této idey se snažili zejména v ýznamní politici, filozofové a teoretici Ital Nicollo Machiavelli a Francouz Jean Bodin. Do té dob y b yl stát vnímán spíše jako objekt v moci církve než jako samostatn ý subjekt práva. S rozvojem obchodu souvisí také rostoucí počet bank, zejména bank státních, které se zab ýval y státními půjčkami. 36 Bank y, neboli montes, existoval y

především

v oblasti

severoitalsk ých

v yspěl ých

měst,

kde

v ýznamnou roli hrál právě obchod. Jako příklad můžeme uvést janovskou Banku sv. Jiří (Mons Sancta Georgii), která existovala v letech 1345 až 1808 37. Na počátku 17. století v době rozmachu kolonizace zámořských území a rozvoje mezinárodního obchodu docházelo k zakládání obchodních společností, jež měly vést ke snížení rizika obchodního podnikání. Sdružením v obchodní společnosti se kumuloval obchodní kapitál potřebn ý k nákladn ým námořním plavbám a také k tvorbě vlastních ozbrojen ých sil, dík y nimž se 33

Zejména k účelu udržování náboženských stánků (venerabiles locus). Zde k účelu péče o nemocné a chudé (piae causae). 35 MACKENNEY, R. Evropa šestnáctého století. Praha : Vyšehrad, 2001. s. 82. 36 Ibidem, s. 116 – 118. 37 DVOŘÁK, T. Akciová společnost a Evropská společnost. 2., aktualizované vydání. Praha : ASPI, 2009. s. 1. 34

20

lodě obchodních společností a dob ytá území mohla bránit před útok y pirátů a bukan ýrů. Realizace zámořsk ých cest v yžadovala také pokročilé znalosti v oblasti námořní plavby, kterými ale většinou disponovali jednotlivci z řad žoldnéřů a dobrodruhů, kteří ale naopak nevlastnili majetek, dík y němuž b y mohli podniknout zámořskou cestu na své vlastní náklad y. Na druhé straně zde v ystupují bohatí a movití obchodníci, kteří usilovali o dovoz zboží ze zámoří, ale sami nebyli ochotni riskovat své život y a v ydat se na moře, kd yž jim k tomu navíc ch yběl y právě potřebné znalosti a zkušenosti. Z těchto důvodů vzniklo počátkem 17. století spojením těchto dvou skupin a jejich potenciálů (finančního na jedné straně a znalostního a zkušenostního na straně druhé) několik obchodních společností, které se specializoval y na dovoz zboží z jednotliv ých regionů. 38 Za nejv ýznamnější lze považovat Anglickou v ýchodoindickou společnost (East India Company), která vznikla v roce 1600 a zanikla až v roce 1898. Její kapitál tvořil y vklad y společníků, a i přesto, že se jí dostalo podpory ze stran y státu, zůstala subjektem samostatn ým s vlastní správou. V 18. století se pak objevoval y obchodní společnosti v podstatě jen ve formě společností akciových, které již b yl y považován y za právnické osob y se vším všud y. Velké oblibě se t yto společnosti těšil y už od 17. století zejména ve Velké Británii a Nizozemí, neboť v těchto zemích brz y proběhla buržoazní revoluce, byl překonán feudalismus, rozvinula se ekonomika a došlo ke stabilizaci hospodářské a politické situace, což lze v rámci tehdejších poměrů považovat za optimální prostředí pro rozkvět akciov ých společností. Zatímco do r. 1807 „platil v celé Evropě tzv. oktrojovaný systém, tedy založení společnosti (…) jen na základě zvláštního právního předpisu, který připustil založení společnosti a udělil jí stanovy“ 39, zavedl francouzsk ý Code de commerce v ydan ý právě v roce 1807 systém koncesní neboli povolovací, který b yl na rozdíl od s ystému oktrojovaného méně rigidní a více pružn ý. Dík y rozvoji vzdělanosti a věd začaly postupně asi od 11. století vznikat univerzity. 38

Blíže k historickým podnětům vzniku prvních obchodních společností: HROCH, M. HAUBELT, J. Obecné dějiny novověku. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1966. 39 DVOŘÁK, T. Akciová společnost a Evropská společnost. 2., aktualizované vydání. Praha : ASPI, 2009. s. 2.

21

4

TEORIE VZNIKU PRÁVNICKÝCH OSOB Popsat vznik právnické osob y a jeho zákonitosti, v ysvětlit proč a jak

vlastně právnická osoba vznikla a existuje a jak ý je sm ysl a podstata její existence, ted y zda existuje reálně nebo jen jako právní pojem, nebo určit základní charakteristik y, jejichž splněním se právnická osoba „rodí“, to vše jsou m yšlenk y, jimiž se zab ývají teorie vzniku právnických osob 40. Dle v ýkladu prof. Hurdíka lze t yto teorie rozdělit do dvou skupin, na teorie klasické a novodobé, kd y za časov ý mezník k jejich oddělení je považován počátek 20. stol.

4.1 KLASICKÉ TEORIE Klasické teorie právnick ých osob vznikly a rozvíjel y se v období konce 19. století a počátku 20. století, kd y docházelo ke střetu přirozenoprávního myšlení a právního pozitivismu. Zatímco dle přirozenoprávních m yšlenek může b ýt jedině člověk jako fyzická osoba subjektem právních vztahů, ted y osobou v právním smyslu, právní pozitivismus naopak upřednostňuje roli zákonodárce, který je oprávněn k tomu, ab y ve své všemocnosti určoval, jaká entita je osobou v právním sm yslu. Na základě použití kritéria stupně realit y, jejž

jednotlivé

teorie

právnické

osobě

přiznávají,

lze

klasické

teorie

klasifikovat na dvě základní skupin y: teorie fikce a teorie reality, kd y každá z nich se pak dále rozpadá do dalších podstupňů teorií, jak je uvedeno níže. 4.1.1 TEORIE FIKCE Teorie fikce, za jejíž nejv ýznamnější a nejznámější propagátory lze považovat přirozenoprávní teoretik y Savignyho a Puchtu, je založena na uznání doktrín y, že jedině člověk, jako fyzická osoba může b ýt osobou v právním sm yslu. Kvůli tlaku faktického života, jak je popsán v kapitole 3.3, však b yl y i teorie fikce nucen y připustit, že jsou zde i jiné entity, odlišné od člověka, které jsou subjekt y právních vztahů. 40

Podrobněji ke všem teoriím vzniku právnických osob viz: FRINTA, O. Právnické osoby. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2008. s. 56-65. HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 55-103; HURDÍK, J. Právnické osoby a jejich typologie. Praha : C. H. Beck, 2003. s. 16-34.

22

K v ytvoření konceptu právnick ých osob je zde pak použita fikce, která „přenáší do světa reality pojmy, o kterých jsme přesvědčeni, že reálný základ ve světě nás obklopujícím nemají“ 41. Teorie fikce se nadále dělí do tří základních kategorií, ted y teorie personifikace, teorie fikce v užším smyslu a teorie transsubstancializace, nicméně společné pro všechn y t yto teorie je, že při jejich realizaci dochází k procesu transojektivizace, ted y „procesu, na základě kterého vzniká z duchovního, myšlenkového modelu reálný subjekt vztahů“ 42. Tento proces má dvě fáze: nejprve dojde k v ytvoření abstrakního pojmu, který je následně přenesen do realit y, ted y do světa právních vztahů. A. TEORIE PERSONIFIKACE Teorie personifikace je založena na tvorbě nov ých institutů skrze přenos vlastností určitého útvaru na jiný útvar a používá se mimo jiné také v literatuře a v ýtvarném umění. Podstatou právní teorie personifikace je použití procesu antropomorfismu, který spočívá v komplexním přenesení lidsk ých charakteristik a vlastností na jinou entitu. Nov ý subjekt práva ted y vzniká dík y tomu, že jistá entita je vybavena právními vlastnostmi, které jinak náleží jen fyzické osobě, jež jediná je považována za subjekt práva. Vzhledem k fiktivnosti tohoto nového subjektu a jeho odlišnosti od člověka jde o přenos jen těch právních vlastností, u nichž je to m yslitelné (právnické osobě ted y například nepřináleží základní osobností práva, např. právo na život, právo na zdraví apod., neboť tato jsou vztažitelná pouze k fyzické osobě). Problematick ým okamžikem při rozboru této teorie je okamžik, kd y dospějeme k tomu, že ab y mohl y b ýt přenesen y vlastnosti člověka na jin ý útvar, z něhož tímto vzniká právnická osoba, musí zde již v okamžiku přenosu tento útvar existovat, musí zde b ýt dán určit ý reáln ý základ, což znamená, že se teorie personifikace vlastně odvolává na mimoprávní realitu, ze které je fikcí v ytvořena nova osoba v právním smyslu.

41 42

HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 57. Ibidem, s. 64.

23

B. TEORIE FIKCE V UŽŠÍM SMYSLU Naopak teorie fikce v užším smyslu se na tuto mimoprávní realitu neodvolává, ale pracuje pouze s právními pojm y, jež považuje za ideální myšlenkovou konstrukci a může tak v yt vářet právnické osob y zcela fiktivní, které nebudou založen y na žádné mimoprávní realitě. Za podskupinu

této

teorie lze považovat

teorii

koncesní,

která

umožnila vznik právnické osob y jen skrze rozhodnutí zákonodárce, který jedin ý může rozhodovat o tom, zda určitá právnická osoba vznikne nebo ne, a o tom zda má nadále existovat. Dík y této teorii, která b yla zakotvena ve francouzském obchodním zákoníku z roku 1807 (Code de commerce), mohl y vznikat jen v ymezené t yp y právnick ých osob, které ke svému vzniku musel y získat autorizaci od krále. C. TEORIE TRANSUBSTANCIALIZACE U

teorie

transsubstanciace

lze

pozorovat

siln ý

vliv

křesťanské

věrouky, zejména dogmatu o svaté trojici, která ač složena z Otce, S yna a Ducha svatého, je považována za jeden subjekt. Nov ý subjekt práva je pak podle teorie transsubstanciace konstruován přenesením substance modelové b ytosti na nově v ytvářen ý pojem. 4.1.2 TEORIE REALITY Teorie realit y sice ve sv ých počátcích v ycházel y z pozitivistického myšlení, které upřednostňuje roli pozitivního práva a moc zákonodárce skrze právní norm y konstruovat další subjekt y, ale postupem času tuto tezi opustil y. Právnickou osobu pak považují za reálný subjekt práva, který existuje na základě skutečného spontánního konstituování subjektu bez ohledu na vliv řídící moci. Na základě silného vlivu kapitalismu a společenské objednávk y b yla teorie právnických osob nucena konstatovat, že právnické osob y nejsou jen právní kategorií, jež vzniká na základě fikce, ale že jde o skutečné, reálné subjekt y práva. Každá z užších skupin této teorie (ted y teorie organická, teorie kolektivní vůle, teorie institucionální a teorie technické reality) pak akcentuje jin ý rys právnické osob y za rozhodující, jak je uvedeno dále. 24

A. ORGANICKÁ TEORIE Organická teorie chápe právnickou osobu jako organizovanou skupinu, jejíž struktura je tvořena orgány, které tvoří a navenek v yjadřují vůli skupin y. Hlavní zastánce této teorie O. Gierke se při rozboru této teorie odvolává

především

společenský

na

konstrukci

organismus 43“

tvořen ý

státu,

který

jednotliv ými

považuje

za

orgány,

jež

„lidský jsou

sjednocován y obecnou vůlí a organizovanou mocí, z těchto důvodů pak stát disponuje samostatnou subjektivitou. B. TEORIE KOLEKTIVNÍ VŮLE Teorie kolektivní vůle zdůrazňuje především vůli jako dominantní prvek, který je pro vznik právnické osob y a pro její další existenci rozhodující. Skrze realizaci vůle dochází také k plnění cílů, k nimž b yla daná právnická osoba založena. V pozdější době došel v ýklad této teorie k závěru, který b yl uveden především ve francouzské literatuře, že právnická osoba vzniká koncipováním kolektivního cíle a vůle a že ke vzniku tohoto nového subjektu není potřebn ý konstitutivní úkon zákonodárce. Výrazným prvkem při utváření kolektivní vůle je pak rovnost, protože se zde uplatňuje princip demokratismu. C. TEORIE INSTITUCIONÁLNÍ Dle institucionální teorie může b ýt právnickou osobou každá celistvá organizační struktura disponující sjednocující vůlí a společn ými zájmy a funkcemi, která skrze vlastní perfekcionalizaci získá právní autonomii. Dle této teorie jsou pak subjekt y práva rozdělen y do dvou kategorií: za prvé je to člověk, za druhé pak instituce, naplňuje-li požadavk y uvedené v ýše. D. TEORIE TECHNICKÉ REALITY Teorii technické realit y rozvinul ve svém díle Francouz Saleilles, který spoléhá pouze na ryze právní nástroje, s jejichž pomocí může b ýt právnická osoba v ytvořena jako realita v právním smyslu. 43

HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 71.

25

4.2 NOVODOBÉ TEORIE Za novodobé teorie právnick ých osob 44 je možné považovat ty, které vznikal y od počátku 20. století a které tak navazují na teoretick ý základ, který b yl v ytvořen dík y koncipování teorií klasick ých, tedy teorie fikce a teorie realit y. Důležitým aspektem, který tvorbu těchto novodob ých teorií ovlivnil, je fakt, že od počátku 20. století sílila společenská objednávka natolik, že vznikal y nové právnické osob y zcela spontánně, bez toho, ab y jejich konstituování b ylo vázáno na právní norm y nebo určit ý právní akt v ýkonné moci. Na t yto situace pak reagoval y právě novodobé teorie právnick ých osob, které se snažil y tato fakta zohlednit při tvorbě nov ých doktrinálních koncepcí právnick ých osob. A. ZÁJMOVÁ TEORIE PRÁVNICKÝCH OSOB Dle Rudolfa von Iheringa je rozhodující charakteristikou cíl (účel) právnické osob y, který spatřuje především v ochraně ekonomick ých zájmů. Na tuto m yšlenku pak navázali Michoud a Waline, kteří stanovili podmínk y, jež je nutné splnit, ab y vznikla právnická osoba: nejprve ted y zde musí b ýt zájmy, které lze skrze jejich vzájemné vazby spojit do jednoho subjektu, jenž pak disponuje schopností t yto zájmy projevit navenek. Oba autoři se zam ýšlejí nad pozicí veřejné moci ve vztahu k těmto vznikajícím entitám. Zatímco Michoud považuje uznání ze stran y státního orgánu za potřebné, Waline vidí rozhodující roli státních orgánů jen v tom, že mohou v ymezit, které cíle a účel y nejsou hodn y právní ochran y, protože v nich lze spatřovat rozpor s veřejn ým zájmem. B. PRÁVNICKÁ OSOBA JAKO SYNTÉZA PRÁVNÍCH PRAVI DEL Zastánci pojetí právnické osob y jako s yntéz y právních pravidel odmítají antropomorfní pojetí právnické osob y i její odvozenost od fyzické osob y. Právnická osoba podle nich v ychází výlučně z obecného pojmu „subjekt práva“ a jedná se o ryze právně pozitivní konstrukci, při jejíž tvorbě není zákonodárce svazován právními ani mimoprávními vazbami. 44

Blíže k novodobým teoriím: HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 86-103; HURDÍK, J. Právnické osoby a jejich typologie. Praha : C. H. Beck, 2003. s. 16-24.

26

C. TEORIE PŘIČITATELNOSTI Autorem teorie přičitatelnosti je P. Westermann, který konstatuje, že „je pouze záležitostí určitého právního systému, zda, případně do jaké míry uzná organizovanou skupinu lidí za přičitatelný subjekt práv a povinností“ 45. Ve sv ých právně teoretick ých úvahách došel dále k závěru, že je třeba sblížit protichůdné názory a najít kompromis v odpovědi na otázku, zda je při vzniku právnické osob y rozhodující pozitivní právo nebo to, že právnická osoba reálně vznikla, aniž b y se přitom odvolávala na určité právní norm y. Jako optimální řešení pak předkládá teorii, podle níž je nutné přiznat vzniku právnick ých osob dostatečnou míru liberalit y, která však na druhou stranu má b ýt omezena tak, aby nedocházelo ke vzniku právnick ých osob zcela mimo právní rámec. D. TEORIE RELATIVITY PRÁVNÍHO STATUSU PRÁVNICKÝCH OSOB Teorie, jejímiž autory jsou F. Fabricius a L. R. Ostheim, je založena na základní m yšlence, že způsobilost právnick ých osob je koncepčně omezena. Fabricius nejprve rozděluje právní způsobilost na úplnou (složenou ze způsobilosti k právům a povinnostem a také k právním úkonům) a částečnou (v ymezenou určit ým okruhem právních norem). Zákonodárci je pak přiznána pravomoc rozhodovat o tom, které organizované skupině některou z těchto způsobilostí přizná. Právnickou osobu považuje za „specifický typ právně technické reality“ 46, který disponuje právní způsobilostí relativní povah y. Dle Ostheima lze za osobu považovat individuální či skupinov ý organizovan ý právní útvar, kd y oba tyto útvary, ted y jak fyzická, tak právnická osoba, jsou v ybaven y stejnou právní způsobilostí (nev ylučuje-li to povaha daného práva). E. PRÁVNICKÉ OSOBY JAKO SOZIALPERSON V teorii K. Denningera lze spatřovat siln ý vliv sociologie, který právnickou osobu považuje za realitu ne právní, ale společenskou, jež po splnění určit ých podmínek má nárok na právní uznání ze strany státu. 45 46

HURDÍK, J. Právnické osoby a jejich typologie. Praha : C. H. Beck, 2003. s. 27. HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 93.

27

F. PRÁVNICKÉ OSOBY JAKO PRÁVNĚ TECHNICKÁ METODA Autorem této teorie je T. Raiser, který kombinuje poznatk y teorie řízení s poznatk y teorie organizací. V právnické osobě Raiser vidí cíleně orientovanou integrovanou organizaci, založenou na spolupráci jejích členů, která dokáže pružně reagovat. Na druhou stranu právnickou osobu považuje za právně technickou metodu, dík y níž zákonodárce může „prohlásit určité organizační

útvary

za

právnické

osoby“ 47,

přičemž

ale

zároveň

musí

respektovat kritéria vzniku právnick ých osob, jež jsou definována teorií organizací. G. TEORIE ODVOZENÝCH PRÁVNÍCH ZPŮSOBILOSTÍ V teorii M. Pawlowski

odvozen ých

právních

způsobilostí

s rozlišením

subjektů

práva

pracuje

podle

toho,

její jak ý

autor stupeň

způsobilosti k právům a povinnostem a k právním úkonům je tomu kterému subjektu

přivlastniteln ý.

stupněm

právních

Osob y fyzické podle něj

způsobilostí,

zatímco

osob y

disponují

právnické

nejv yšším

jsou

v tomto

částečně omezen y. H. MOCENSKÁ TEORIE VNITŘNÍ ORGANIZACE Mocenská teorie německého autora C. Otta také v ychází z kombinace teorie organizací a teorie řízení a zaměřuje se na zdůraznění významu vnitřní organizační

struktury právnické

osoby,

která je

založena

na odcizení

organizace od jejích individuálních členů, kteří určitá svá oprávnění svěřují právě organizaci. Hlavní sm ysl existence právnické osob y vidí Ott v tom, že má b ýt „prvkem ekonomické moci“ 48, který této moci poskytuje legitimitu a legalitu. I. TEORIE AUTONOMIE PRÁVNICKÉ OSOBY V teorii autonomie zdůrazňuje F. Rittner funkci právnické osob y jako hlavní charakteristick ý rys a také rozlišuje právní vztah y právnické osob y na vnitřní a vnější, čímž se tato odlišuje od osob y fyzické. 47 48

HURDÍK, J. Právnické osoby a jejich typologie. Praha : C. H. Beck, 2003. s. 30. HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 99.

28

J. NOVODOBÉ PŘIROZENOPRÁVNÍ KONCEPCE A JEJICH VLIV NA POJETÍ PRÁVNICKÝCH OSOB Současn ým zastáncem přirozenoprávních koncepcí a teorie fikce je E. Wolff, který ostře v ystupuje proti přiznání reálné existence právnické osobě a proti přiznání právní způsobilosti skupině lidí. Dle jeho názoru může b ýt jedině člověk subjektem právních vztahů a jedině jednotlivec disponuje právní způsobilostí. K. KONCEPCE FLUMEHO Opačn ým směrem než E. Wolff se ubírá německ ý autor W. Flume, který odmítá, že b y koncepce právnické osob y primárně v ych ázela z podstat y přirozeného

člověka.

Za

právnickou

osobu

pak

považuje

takovou

organizovanou skupinu, která se osamostatnila od sv ých členů a v ystupuje jednotně ve vztahu ke třetím osobám a jíž také přiznává způsobilost. Sdružení osob, které t yto požadavk y splňuje, pak přiznává právní subjektivitu.

29

5

PRINCIPY VZNIKU PRÁVNICKÝCH OSOB Zatímco teorie právnick ých osob se zab ývají jejich vznikem a existencí

čistě na teoretickofilozofické úrovni (ted y řeší otázk y „Co a za jak ých okolností lze považovat za právnickou osobu a jaká je podstata její existence?“), principy vzniku právnick ých osob charakterizují obecné právní rys y možn ých způsobů vzniku těchto subjektů z pohledu státní moci a ingerence státních orgánů do tohoto procesu (ted y odpovídají na otázku „Jak a za jak ých okolností právnická osoba vzniká a jakou roli v tomto procesu hraje státní moc?“). Právě odlišná míra ingerence státu dala postupem času vzniknout základním principům vzniku právnick ých osob soukromého práva 49:

5.1 PRINCIP VOLNOSTI, LIBERALITY Tam, kde se v nejširší míře ve státě uplatňuje ekonomickopolitick ý liberalismus, hraje důležitou roli v otázce vzniku právnick ých osob princip volnosti, jenž nestanoví žádné další požadavk y kromě nutnosti splnit obecně formulované zákonné podmínky. Právnická osoba pak vzniká pouze na základě splnění těchto podmínek, přičemž ze stran y státu není v yžadována žádná ingerence. Zatímco v zahraničních právních řádech je tomuto principu zajištěno

neopomenutelné

místo,

v českém

právu

se

princip

liberalit y

uplatňuje pouze minimálně, a to dále uveden ým, modifikovaným způsobem. A. PRINCIP EVIDENČNÍ Pouze u jediné právní form y právnick ých osob v České republice, a to u odborov ých organizací a organizací zaměstnavatelů, se při vzniku projevuje jejich v ysoká autonomie na státu. Při jejich vzniku se totiž dle ust. § 9a ZSdrObč organizace

uplatňuje

princip

zaměstnavatelů

evidenční, vzniká

takže

automatick y

odborová

organizace

následujícím

dnem

či po

doručení návrhu na evidenci ministerstvu vnitra, které má bez dalšího povinnost tuto organizaci zaevidovat do Seznamu občansk ých sdružení, odborov ých organizací a organizací zaměstnavatelů. 49

Blíže k tématu: HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 128-139.

30

5.2 PRINCIP KONCESNÍ Dle koncesního principu je pro vznik právnické osob y nejprve nutno splnit podmínky vymezené zákonem pro vznik daného t ypu právnické osob y a následně dosáhnout souhlasu příslušného státní orgánu, přičemž tento orgán disponuje jistou mírou diskreční pravomoci, neboť je oprávněn posoudit veřejnou prospěšnost zakládané právnické osob y a rozhodnout o tom, zda jí koncesi udělí nebo ne. Dopad koncesního principu na reáln ý život právnick ých osob se v důsledku liberalizace stále zužuje, přesto však se tento princip nadále uplatňuje zejména u právnick ých osob, „které svou činností zasahují do veřejných funkcí, aspirují na podíl na veřejných fondech či zabývají se činnostmi z jiných důvodů náležejících do sféry veřejného zájmu“ 50 (v České republice jde o organizace s mezinárodním prvkem, k jejichž vzniku je nutné povolení Ministerstva vnitra).

5.3 PRINCIP REGISTRAČNÍ, LEGALITY Registrační princip v yžaduje, ab y založení právnické osob y proběhlo v souladu s požadavky, které stanoví zákon, a dále aby její vznik b yl následně osvědčen rozhodnutím příslušného státního orgánu o registraci či imatrikulaci dané právnické osob y do odpovídajícího rejstříku. Princip legalit y je založen na tom, že po splnění všech zákonem předepsan ých podmínek vzniká dané právnické osobě právní nárok na to, ab y proběhl její zápis do příslušného registru a došlo tak ke vzniku této právnické osob y. Za další rys tohoto principu lze považovat také určit ý stupeň formalismu, protože na registraci či imatrikulaci právnické osob y jsou zákonem kladen y určité formální požadavk y.

5.4 PRINCIP SPONTÁNNOSTI Princip spontánnosti se v yznačuje zvláštním postavením mezi ostatními princip y, protože v podstatě v yjadřuje v ýj imku spočívající v možnosti přiznat právní subjektivitu i útvarům, u nichž nejsou naplněny zákonné znaky pro vznik samostatné právnické osob y nadané právní subjektivitou. Z důvodu 50

HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 129.

31

v ysoké

společenské

poptávk y

se

však

určit ým

útvarům,

doposud

jen

organizačním strukturám bez samostatné právní subjektivit y, přiznává právní subjektivita, a to bez jakékoli ingerence státních orgánů i bez toho, ab y b yl y naplněn y znak y stanovené zákonem pro vznik charakterizované právnické osob y. Tento princip ztělesňuje přechod od teorií fikce k teoriím realit y, neboť pro vznik nové právnické osob y zde stačí, jsou-li naplněn y základní charakteristické rys y právnick ých osob. Princip spontánnosti se zrodil ve francouzském právu a b yl rozvinut prostřednictvím belgické literatury, za jeho tvůrce pak bývají považováni Francouz L. Michoud a Belgičan M.

Waline. Dle Michouda, ovlivněného

francouzsk ým právním prostředím, lze uvést za charakteristické znak y právnick ých osob „existenci kolektivního trvalého zájmu společného členům a reprezentovaného vedením skupiny“ 51 a „organizac(i) tvorby a prezentace kolektivní vůle“ 52, podle jeho názoru je ale také nezb ytné, ab y právnická osoba b yla uznána zákonodárcem. Waline pak usiloval o posílení prvku spontaneit y a za předpoklad y pro uznání určité organizační struktury za právnickou osobu proto označil „zájmy aspirující na sociální ochranu, určitý vztah mezi těmito zájmy, a konečně organizaci, která umožňuje vyjádření těchto zájmů.“ 53 Na m yšlenk y těchto autorů pak po druhé světové válce navázal pařížský kasační soud, který ve své judikatuře začal v ybočovat ze zažit ých kolejí francouzského právního řádu, které vedl y směrem k prosazování teorie fikce a tomu odpovídajících principů vzniku právnick ých osob. Ve zlomov ých rozhodnutích totiž tento soud přiznal právní subjektivitu i organizovan ým strukturám, u nichž neb ylo dosaženo naplnění zákonn ých znaků v yžadovan ých zákonodárcem pro vznik konkrétní právnické osob y. Tak francouzsk ý kasační soud přiznal právní subjektivitu např. podnikov ým či skupinovým v ýborům. U jin ých útvarů sice judikatura učinila první krok k tomu, ab y je v ybavila právní subjektivitou, z následné diskuze však v ypl ynul závěr opačn ý, ted y, že těmto strukturám nemůže b ýt subjektivita přiznána ani užitím principu spontánnosti, což platí zejména pro rodinu, podnik, koncern, holding.

51

HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : MU v Brně, 2000. s. 134. Ibidem s. 134. 53 Ibidem s. 134. 52

32

II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST – KOMPLEXNÍ KOMPARACE PRÁVNÍ ÚPRAVY VZNIKU PRÁVNICKÝCH OSOB DLE PLATNÉHO ČESKÉHO PRÁVA, DE LEGE FERENDA A ŠVÝCARSKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY 6

VZNIK PRÁVNICKÝCH OSOB SOUKROMÉHO PRÁVA

6.1 DVOUFÁZOVOST

VZNIKU

PRÁVNICKÝCH OSOB SOUKROMÉHO

PRÁVA – ZALOŽENÍ A VZNIK Na rozdíl od osob veřejného práva vznikajících na základě zákona či jiného

veřejného

aktu,

vznikají

právnické

osob y

soukromého

práva

v zásadě v rámci procesu, který se člení do dvou fází, kd y nejprve musí dojít k založení právnické osob y skrze soukromoprávní úkon jejích zakladatelů, ab y pak právnická osoba mohla vzniknout dík y právnímu úkonu určitého státního orgánu, který buď vznik nového subjektu povolí, nebo zaregistruje. 6.1.1 ZALOŽENÍ Právnické osob y soukromého práva jsou ted y v zásadě nejprve založen y na základě soukromoprávního projevu vůle učiněného podle předem zákonem stanoven ých požadavků. Současn ý občansk ý zákoník, jakožto lex generalis, v ust. § 19 pouze stanoví, že právnická osoba se zřizuje na základě písemné smlouvy nebo zakládací listiny, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Samotnému založení právnické osob y může předcházet uzavření tzv. předběžné neboli přípravné smlouvy 54, a to ve formě písemně zpracované innominátní, ted y nepojmenované smlouvy, buď v režimu § 51 OZ nebo § 269 odst. 2 ObchZ. V takové smlouvě je možné v ymezit záměr k založení určité právnické osob y, jež by měla sloužit k dosahování určit ých cílů a jež b y měla fungovat na určit ých principech. Do takové smlouv y je možné vtělit také smlouvu o budoucí společenské smlouvě, ted y závazek účastnit se v ymezen ým způsobem na založení dané právnické osob y.

54

Blíže k tématu předběžné smlouvy viz: DVOŘÁK, T. Akciová společnost a Evropská společnost. 2., aktualizované vydání. Praha : ASPI, 2009. s. 57.

33

Co se t ýče fáze samotného založení právnické osob y, bude hrát ve většině případů na začátku této fáze v ýznamnou roli přípravný výbor nebo obdobné seskupení lidí, které se postará zejména o: -

nalezení konsenzu mezi osobami, jež zamýšlejí založit určitou právnickou osobu, o tom, jak ý bude účel, k jehož plnění má b ýt nová právnická osoba založena, o zvolení právní form y právnické osob y, o určení názvu a sídla tohoto nově vznikajícího subjektu,

-

sepsání stanov a dalších potřebn ých dokumentů,

-

podání návrhu na zápis právnické osob y do příslušného rejstříku atd. Vzhledem k tomu, že přípravn ý v ýbor není nadán právní subjektivitou,

protože se jedná pouze o legislativní zkratku, musí b ýt přípravn ým v ýborem zmocněn jeden člen přípravného v ýboru 55, který bude v řízení o registraci právnické osob y hájit zájm y zakladatelů, ted y členů přípravného v ýboru, kteří o vznik právnické osob y usilují. Zmocněnec přípravného výboru má ted y procesní způsobilost, a je tak oprávněn před registrujícím orgánem jednat jménem členů přípravného v ýboru, kteří naopak procesní způsobilost nemají. 56 Zmocněnci jsou také doručován y veškeré písemnosti odesílané registrujícím

orgánem

(např.

v ýzva

k odstranění

nedostatků

návrhu,

registrované stanov y sdružení apod.) Obecně lze říci, že právnická osoba je založena soukromoprávním projevem vůle zakladatele či zakladatelů, kteří se shodnou na úm yslu založit právnickou osobu v příslušné právní formě. U některých typů právnick ých osob je nutné tuto vůli v yjádřit formálním projevem podobě zakladatelské smlouvy nebo listiny (zejména u obchodních korporací, obecně prospěšné společnosti), u jin ých stačí i ústní neformální dohoda (t ypick y u sdružení nebo politick ých stran), která se pak ale projeví v podobě schválen ých stanov a podaného návrhu na registraci právnické osob y (sdružení nebo politické stran y). Vžd y ale musí dojít k určení názvu a sídla zakládané právnické osob y, zvolení vhodné právní form y, vymezení účelu a předmětu činnosti právnické osob y, k určení orgánů a jejich členů. 55

Srov: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 1998, sp. zn. 5 A 41/98, SJS 469/1999, či Usnesení Ústavního soudu ze dne 3. března 2000, sp. zn. I ÚS 540/98. 56 Srov. KŘÍŽ, J. Zákon o církvích a náboženských společnostech. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2011. s. 152 153.

34

Na závěr této fáze je zpracován návrh na zaregistrování dané právnické osob y do příslušného registru. Zatímco u některých právnick ých osob musí b ýt návrh podán na předem určeném formuláři 57 (např. u obchodních společností), u jin ých stačí pouze neformální písemn ý návrh, z kterého ale bude jasně v ypl ývat, kdo jej činí, v jaké věci a čeho se domáhá. 58 Návrh ted y vžd y má obsahovat alespoň určení názvu, sídla a právní form y založené právnické osob y a návrh na její zápis do stanoveného rejstříku, určení zakladatelů

či

členů

přípravného

výboru,

zmocnění

osob y

pověřené

zastupováním před registračním soudem. K návrhu je vždy nutné přiložit zákonem požadované příloh y, zmiňme zejména zakladatelskou smlouvu či listinu, stanov y, zápis z ustavující schůze. 6.1.2 VZNIK Občansk ý zákoník se vzniku právnické osob y věnuje pouze v ust. § 19 odst. 2 OZ, kde stanoví, že „právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jejich vznik jinak.“ Způsob vzniku konkrétní právnické osob y soukromého práva je pak vžd y ovlivněn obecn ým principem, který b yl pro vznik dané skupin y právnick ých osob soukromého práva zvolen. Jak již b ylo uvedeno v kapitole 5, jsou v závislosti na míře ingerence státu při vzniku právnické osob y rozlišován y tři základní princip y vzniku právnick ých osob soukromého práva, a to princip volnosti (liberalit y), legality (registrační) a koncesní, přičemž tam, kde se uplatňuje registrační princip, dochází ke vzniku právnické osob y právě okamžikem její registrace do seznamu vedeného příslušn ým orgánem, čemuž ale muselo předcházet založení skrze soukromoprávní projev vůle. O právnick ých osobách, jež vznikají okamžikem registrace, ted y momentem konstitutivního zápisu do rejstříku, pojednává následující oddíl práce, osobám, při jejichž vzniku se uplatňují jiné princip y a jež tak lze při určité míře zobecnění považovat za jakési v ýjimk y z obecně platného registračního principu, se věnuje oddíl 6.1.4. 57

Požadované formuláře jsou zpřístupněny na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti na adrese: . 58 Subsidiární užití § 37 SŘ, nejsou-li náležitosti návrhu přesněji vymezeny ve zvláštním zákoně.

35

Vzhledem k tomu, že převážná většina právnick ých osob soukromého práva vzniká okamžikem registrace, je možné užití registračního principu při vzniku právnick ých osob považovat za přinejmenším vhodné. Tak můžeme hodnotit například užití tohoto principu při vzniku obchodních korporací, u nichž b yl y nejprve zákonem stanoveny požadované podmínk y pro vznik dané právní form y obchodní korporace, jejichž naplnění je pak autoritativně přezkoumáváno v konkrétním případě řízení před

rejstříkov ým

soudem,

přičemž na základě výsledku tohoto posouzení vzniká v případě kladné odpovědi na otázku, zda b yl y naplněn y všechn y zákonné náležitosti návrhu, právní nárok na registraci právnické osoby do obchodního rejstříku. Přesto se však v případech některých t ypů právnick ých osob nejeví užití registračního jako příliš šťastné, a to především s ohledem na povahu dané právnické osob y a smysl její existence v právním řádu i reálné společnosti. Zde především zmiňme problém užití toho principu při vzniku občanských sdružení, u nichž b y dle ústavních požadavků na respektování svobod y sdružování i dle mezinárodněprávních tendencí měl b ýt spíše užit princip volnosti vzniku, který b y vznik sdružení vázal na okamžik schválení stanov. 6.1.3 PODROBNĚJI

K PROCESU

VZNIKU

JEDNOTLIVÝCH

TYPŮ

PRÁVNICKÝCH OSOB SOUKROMÉHO PRÁVA Vzhledem, k tomu, že v ýše uvedené poznatk y jsou velmi zobecněn y a neplatí při vzniku všech t ypů právnick ých osob bez v ýjimek, je dobré zaměřit se blíže na problematiku založení a vzniku jednotliv ých právních forem a zdůraznit rozdíl y mezi zákonn ými požadavk y na tento proces u různ ých t ypů právnick ých osob. A. CIVILNÍ KORPORACE a) ZÁJMOVÉ SDRUŽENÍ PRÁVNICKÝCH OSOB PODLE § 20F AŽ 20J OZ

– Zájmové sdružení právnick ých osob je jedinou právnickou osobou komplexně upravenou stávajícím občanským zákoníkem, a to ust. § 20f až 20j OZ, přičemž tato úprava se jeví jako značně strohá a nedostačující. 59 59

RONOVSKÁ, K. in FIALA, J., KINDL, M. a kol. Občanský zákoník : komentář. I. díl (§ 1 až 487). Praha : Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 131.

36

Jedná se o korporaci právnick ých osob, kterou t yto v ytvořily „k ochraně svých

zájmů

nebo

k dosažení

jiného

účelu“ 60.

„Zrození“

zájmového

sdružení právnick ých osob probíhá klasick ým způsobem, tedy ve 2 fázích, kd y nejprve musí být zájmové sdružení zákonn ým způsobem založeno a následně musí dojít k zápisu toho sdružení do registru sdružení vedeného u krajského

úřadu

příslušného podle sídla sdružení.

Založení může

proběhnout buď tak, že zakladatelé uzavřou písemnou zakladatelskou smlouvu nebo založení sdružení schválí na ustavující členské schůzi, o čemž se pořídí zápis. Současně musí dojít také k v ypracování a schválení stanov sdružení, které v souladu s ust. § 20h OZ určí jeho název, sídlo a předmět činnosti, upraví majetkové poměry zájmového sdružení, stanoví pravidla pro vznik a zánik členství, práva a povinnosti členů sdružení, definuje jeho orgán y, způsob zrušení zájmového sdružení, naložení s jeho likvidačním zůstatkem, v ymezí způsob změn y a doplnění stanov. Následně podá osoba oprávněná návrh na zápis do registru, k němuž přiloží v ýše uvedené dokument y. Konstitutivním zápisem do registru sdružení vedeného krajsk ým úřadem vznikne nová právnická osoba. De lege ferenda: Zájmov ým sdružením právnick ých osob se v NOZ věnuje pouze ust. § 3051, které uvádí, že t yto právnické osob y založené dle ust. § 20f až 20j OZ se nadále řídí uveden ými ustanoveními OZ, přičemž je zájmovému sdružení právnick ých osob přiznáno právo změnit svou právní formu na spolek dle NOZ. Z toho v ypl ývá, že NOZ neobsahuje samostatnou úpravu zájmov ých sdružení právnick ých osob a že ted y od jeho účinnosti již nebude možné nová zájmová sdružení pr. osob zakládat, a to s ohledem na to, že jejich další zakotvení v s ystému právnick ých osob nemá opodstatnění a je zcela nadb ytečné z toho důvodu, že tuto právní formu, jež je pozůstatkem úprav y právnick ých osob hospodářsk ým zákoníkem,

lze

de

lege

ferenda jednoduše

korporace, družstva nebo spolk y.

61

podřadit

pod

obchodní

Z této skutečnosti lze také dovodit,

že ani v zahraničí žádná podobná právní forma právnické osoby neexistuje. 60

Srov. § 20f OZ. Srov. důvodová zpráva k NOZ, dostupná z: – komentář k ust. § 3019 až 3023 nebo RONOVSKÁ, K. in: FIALA, J., KINDL, M. a kol. Občanský zákoník : komentář. I. díl (§ 1 až 487). Praha : Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 131.

61

37

b) SDRUŽENÍ

PODLE

ZÁKONA

Č.

89/1990

SB.,

O

SDRUŽOVÁNÍ

OBČANŮ (dále jen „ZSdrObč“) – Podle ust. § 2 ZSdrObč mohou občané k v ýkonu svého práva svobodně se sdružovat 62 zakládat k dosahování nev ýdělečn ých cílů 63 občanská sdružení, jež jsou právnick ými osobami vznikl ými dle ZSdrObč, přičemž legální zkratku „sdružení“ používá zákon v ust. § 2 ZSdrObč pro „spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a jiná občanská

sdružení,

jakož

i

odborové

organizace“

a

organizace

zaměstnavatelů. Vznik občanského sdružení 64 je vázán na jeho registraci u Ministerstva vnitra České republik y, které ji provede na základě návrhu na registraci, který nemá vad y. Přípravný výbor složen ý minimálně ze tří občanů, kd y alespoň jeden z nich musí b ýt starší 18 let, zpracuje návrh na registraci sdružení a písemně vyhotoví stanovy, které musí definovat název sdružení, jeho sídlo a cíl činnosti, určit práva a povinnosti členů sdružení, v ymezit orgán y sdružení a způsob, jak ým budou tyto ustavován y, a popsán y zásad y hospodaření sdružení. Přípravn ý v ýbor pak podá ministerstvu vnitra návrh na registraci sdružení. Jsou-li dodrženy všechn y zákonem požadované náležitosti, vzniká sdružení právní nárok na registraci. De lege ferenda: Dle návrhu nového občanského zákoníku má dojít ke zrušení zákona o sdružování občanů, takže právní režim občansk ých sdružení

bude

zahrnut

právě

do

nového

občanského

zákoníku,

a to konkrétně do ust. § 214 až 302, jež mají pojednávat o spolcích. Přestože v průběhu prací na návrhu NOZ b yl pro vznik spolků prosazován princip volnosti vzniku, takže b y spolk y vznikal y mnohem vhodnějším způsobem, a to pouh ým přijetím stanov, a následně se zapisoval y do Spolkového rejstříku, přičemž tento zápis b y měl pouze deklaratorní účink y 65, nedošlo nakonec bohužel k opuštění registračního principu, takže i nadále budou t yto právnické osob y vznikat až okamžikem zápisu do veřejného rejstříku. 62

Právo svobodně se sdružovat je politickým právem ústavně zaručeným v ust. čl. 20 LZPS, dále je zaručeno také v ust. čl . 22 Mezinárodního paktu o politických a občanských právech nebo čl. 11 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 63 Srov. ČERNÝ, P. Zákon o sdružování občanů. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 35. 64 Podrobněji k tématu: ČERNÝ, P. Zákon o sdružování občanů. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 76-133 a RONOVSKÁ, K. Spolkové a nadační právo. Brno : Masarykova univerzita, 2008. s. 27 – 30. 65 Srov. RONOVSKÁ, K. Spolkové právo. In Macurův jubilejní památník k nedožitým osmdesátinám profesora Josefa Macura. Praha : Wolters Kluwer, a. s., 2010. s. 228 - 229.

38

Na rozdíl od stávající úprav y, na základě které mohlo b ýt sdružení založeno nejméně 3 „občan y“, budou moci spolk y podle NOZ zakládat i cizinci, neboť dle ust. § 214 odst. 1 NOZ musí b ýt spolek založen alespoň 3 „osobami“. Tímto se ted y otvírá brána k participaci na spolcích i právnick ým osobám, jimž, jak již b ylo zmíněno, nebude nadále umožněno zakládat zájmová sdružení právnick ých osob. Další změna spočívá v ust. § 216 NOZ, který stanoví podobu povinného dodatku názvu spolku tak, že v názvu spolku budou muset b ýt obsaženo označení „spolek“ nebo „zapsan ý spolek“ nebo alespoň zkratka „z. s.“ K založení spolku podle NOZ bude stačit, jestliže se zakladatelé shodnou na znění stanov, které dle ust. § 218 budou muset určovat název, sídlo, účel spolku, dále jeho statutární orgán y a navíc také zde budou muset b ýt v ymezena práva a povinnosti členů spolku vůči spolku. Dle ust. § 222 NOZ bude moci b ýt spolek založen také jin ým způsobem, a to usnesením ustavující schůze tvořícího se spolku o tom, že se schvalují stanov y spolku. Nově budou moci stanov y určit také to, že členství ve spolku bude různého druhu, přičemž stanov y musí v ymezovat práva a povinnosti v ypl ývající z různ ých druhů členství. 66 Po založení spolku bude nutné podat návrh na zápis spolku do veřejného rejstříku, neboť ke vzniku spolku bude nadále docházet dnem zápisu do tohoto rejstříku, který bude muset b ýt učiněn, nebude-li rozhodnuto o odmítnutí zápisu, do třiceti dnů od podání návrhu na zápis. Pakliže nedojde ve lhůtě třiceti dnů ani k zápisu spolku, ani k rozhodnutí o jeho zamítnutí, bude takov ýto spolek vznikat třicátým dnem od podání návrhu. NOZ dále také připouští existenci pobočn ých spolků, jejichž právní osobnost se bude odvozovat od právní osobnosti hlavního spolku, přičemž rozsah nab ývan ých práv a povinností bude v ymezen ve stanovách hlavního spolku a bude zapsán ve veřejném rejstříku. NOZ podrobně upravuje také vznik spolku fúzí více spolků, 67 které uzavřou smlouvu o sloučení či spl ynutí spolků, nebo naopak rozdělením spolku, 68 při kterém se bude nutné uzavřít smlouvu o rozdělení.

66

Srov. ust. § 220 NOZ. Viz ust. § 274 – 287 NOZ. 68 Viz ust. § 288 – 302 NOZ. 67

39

Švýcarsko 69: Základní rozdíl oproti české právní úpravě spočívá jednak v tom, že ve Šv ýcarsku může b ýt sdružení založeno minimálně dvěma osobami (oproti třem v ČR), ale především v tom, že sdružení (spolek) vzniká na základě principu volnosti vzniku, ted y již okamžikem přijetí písemn ých stanov, jež v ymezí účel spolku, jeho majetkové a finanční poměry (příjm y spolku) a organizační strukturu, určí jeho název a sídlo, a identifikují člen y. Registrace ve veřejném rejstříku (obchodní rejstřík – Handelsregister) je povinná pouze pro sdružení v yvíjející hospodářskou činnost, 70 u ostatních může b ýt provedena na žádost sdružení, které tak v yužije svého oprávnění nechat se zaregistrovat. Vžd y se však jedná pouze o deklaratorní zápis, jímž se stává existence spolku nezpochybnitelnou a veřejně známou. Z uvedeného lze ted y dovodit, že ve Šv ýcarsku mohou spolk y provozovat hospodářskou činnost. Přesto však i zde pro spolk y platí omezení, že se nemohou věnovat dosahování hospodářsk ých cílů (zisku), ale mají sloužit k naplňování cílů v oblasti politik y, náboženství, věd y a v ýzkumu, umění a dobročinnosti. 71 c) POLITICKÉ STRANY A POLITICKÁ HNUTÍ DLE ZÁKONA Č. 424/1991 SB., o sdružování v politick ých stranách a v politick ých hnutích (dále jen „ZSdrPol“) – Politické stran y a politická hnutí vznikají na základě registrace, kterou provede Ministerstvo vnitra zápisem do rejstříku politick ých stran a politick ých hnutí. Návrh na registraci 72 předkládá ministerstvu přípravný výbor stran y nebo hnutí složen ý minimálně ze tří fyzick ých osob, občanů ČR, starších 18 let. Návrh musí b ýt podán spolu s přiložen ými stanovami, jež v souladu s ust. § 6 odst. 2 písm. b) ZSdrPol v ymezí název, zkratku, sídlo, programové cíle, práva a povinnosti občanů, orgán y a další organizační záležitosti stran y nebo hnutí. Třetí částí podání je pak petice, která v yjadřuje zájem minimálně jednoho tisíce občanů na tom, ab y daná strana či hnutí vznikl y. Svůj požadavek na vznik stran y musí takové osob y stvrdit sv ým podpisem na petici. 69

Podrobněji k právní úpravě vzniku spolků ve Švýcarsku viz: RONOVSKÁ, K. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 158 – 172. 70 Srov. RONOVSKÁ, K. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 170. 71 Srov. ust. Art. 60 ZGB. 72 Srov. ustanovení § 6 ZSdrPol.

40

d) CÍRKVE A NÁBOŽENSKÉ SPOLEČNOSTI A JEJICH SVAZY DLE ZÁKONA Č. 3/2002 SB., o svobodě náboženského v yznání 73 a postavení církví a nábožensk ých společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a nábožensk ých společnostech (dále j en „ZCNS“) – ZCNS rozlišuje tři t yp y právnick ých osob, jež mohou vzniknout na základě jeho ustanovení, a to: 1) církve a náboženské společnosti, 2) jejich svaz y a 3) evidované právnické osob y založené církví či náboženskou společností, přičemž všechn y t yto právnické osob y musí b ýt registrované zákonným způsobem u Ministerstva kultury. Vzhledem k v ysoké míře autonomie církví a nábožensk ých společností na státu, mají tato dobrovolná sdružení osob ponechán velký prostor pro vlastní režii svého života, kam patří správa vlastních záležitostí, v ydávání vlastních vnitřních předpisů, vlastní struktura orgánů a organizace náboženského života. 74 Omezení, která ve vztahu k církvím zákon stanoví zejména v ust. § 5 ZCNS, jsou nezb ytně nutná z důvodu ochran y lidsk ých práv a svobod, veřejného pořádku, zdraví a mravnosti. Registrované církve a náboženské společnosti mohou po splnění všech zákonn ých požadavků založit svaz církví nebo nábožensk ých společností, a to na základě stejného postupu, jak ý je nutno dodržet při zakládání církve nebo náboženské společnosti. Při

vzniku

církve

či

náboženské

společnosti

hraje

zásadní

roli

přípravný výbor, který musí b ýt složen minimálně ze tří fyzick ých osob způsobil ých k právním úkonům, které překročil y hranici 18. roku věku a jsou občan y ČR, popř. cizinci majícími na území ČR trval ý pob yt. Přípravn ý

v ýbor

musí

zpracovat

návrh

na

registraci

církve

nebo

náboženské společnosti a připravit všechny potřebné příloh y, jimiž jsou: -

základní charakteristika církve a náboženské společnosti, jejího učení a poslání,

-

zápis o založení církve či náboženské společnosti na území ČR, který musí obsahovat také pověření přípravného v ýboru k podání návrhu, přičemž zde musí b ýt uvedeno jméno a příjmení každého člena přípravného v ýboru a jeho podpis,

73 74

Svoboda náboženského vyznání je zaručena ustanoveními čl. 15 a 16 LZPS. Srov. ust. § 4 odst. 3 ZCNS.

41

-

podpisové archy obsahující v originále podpis y minimálně 300 zletil ých občanů ČR či cizinců s trval ým pob ytem v ČR, kteří se k církvi či náboženské společnosti hlásí, 75

-

základní dokument obsahující zejména název a sídlo církve a náboženské společnosti, orgán y oprávněné jednat jejím jménem, organizační strukturu, její poslání a základní článk y víry, atd., 76

-

čestné prohlášení, učiněné a podepsané přípravn ým v ýborem, že činnost církve či náboženské společnosti neodporuje ust. § 5 ZCNS. V tomto případě jde o přílohu doporučenou k podání Ministerstvem kultury nad rámec požadavků zákona. Toto prohlášení b y mělo ministerstvu usnadnit postup v řízení podle ust. § 14 odst. 1 písm. c) ZCNS,

ted y

společnosti stanoven ými

přezkum s

jejím

souladu základním

zákonem.

Vzhledem

činnosti

církve

dokumentem k tomu,

že

a

a s

náboženské podmínkami

zákon

nestanoví

povinnost přiložit k návrhu toto čestné prohlášení, nemusí b ýt k návrhu na registraci přiložen. 77 Návrh musí b ýt opatřen úředně ověřen ými podpis y členů přípravného v ýboru spolu s jejich osobními údaji a musí v něm b ýt také určeno, který z jeho členů je osobou zmocněnou k jednání jménem přípravného v ýboru. Co se t ýče založení svazu církví a náboženských společností, musí se přípravn ý v ýbor postarat o: -

uzavření písemné zakladatelské smlouvy, a to ve formě notářského zápisu,

-

zpracování stanov svazu, jež musí v ymezit zejména předmět činnosti svazu, majetkové poměry, statutární orgán y, vznik a zánik členství, práva a povinnosti členů, atd. 78

-

sepsání návrhu na registraci svazu, k němuž musí b ýt připojen y úředně ověřené podpis y členů přípravného v ýboru.

75

Každý podpisový arch musí dle ust. § 10 odst. 1 písm. c) ZCNS obsahovat totožný text, který musí uvést plný název dané církve či náboženské společnosti a také z něj musí vyplývat, že své podpisy na arch připojují pouze osoby, které se dobrovolně k církvi či náboženské společnosti hlásí. 76 Srov. ustanovení § 10 odst. 3 ZCNS. 77 Srov. KŘÍŽ, J. Zákon o církvích a náboženských společnostech. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2011. s. 154. 78 Viz. ust. § 12 odst. 1 ZCNS.

42

Církev, náboženská společnost či jejich svaz vznikají na základě registrace ke dni, k němuž rozhodnutí ministerstva o registraci subjektu do Rejstříku registrovan ých církví a nábožensk ých společností nebo do Rejstříku svazů církví a nábožensk ých společností nab ylo právní moci. 79 Takto registrované církve a náboženské společnosti nab ýv ají v souladu s ust. § 6 odst. 3 ZCNS především právo v yučovat a v ychovávat své duchovní a i laické pracovník y a dále pak právo získat oprávnění k v ýkonu tzv. zvláštních práv, definovan ých v ust. § 7 ZCNS. Zvláštní

postavení

mají

evidované

právnické

osoby

založené

registrovanou církví nebo náboženskou společností. O jejich postavení vzniku pojednává oddíl 6.1.4 této práce. B. OBCHODNÍ KORPORACE Obchodní korporace jsou v současné době upraven y druhou částí zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „ObchZ“), která pojednává o obchodních společnostech a družstvech, přičemž ust. § 56 odst. 1 ObchZ řadí mezí obchodní korporace následující právnické osob y: veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové společenství. Zmíněná druhá část ObchZ je rozdělena na dvě hlav y, kd y Hlava I se t ýká obchodních společností a Hlava II pak družstev. Základní otázk y, které se subsidiárně, ted y není-li ve speciálních ustanoveních o dané právnické osobě stanoveno jinak, vztahují na všechn y obchodní korporace a potažmo i na družstvo, upravuje ObchZ v části druhé, hlavě první, dílu prvém. Dle ust. § 57 odst. 1 ObchZ může b ýt obchodní společnost založena více zakladateli a to skrze uzavření společenské smlouvy, kterou podepíšou všichni zakladatelé, přičemž jejich podpis y musí b ýt úředně ověřen y. V případě společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti musí b ýt společenská smlouva v yhotovena ve formě notářského zápisu. Není-li to zákonem zakázáno, může b ýt obchodní společnost založena i jen jedin ým zakladatelem, a to skrze zakladatelskou listinu v yhotovenou ve formě notářského zápisu. 79

Srov. ustanovení § 6 a § 14 ZCNS.

43

Do 90 dnů od založení společnosti některým z těchto soukromoprávních úkonů nebo od doručení průkazu živnostenského nebo jiného podnikatelského oprávnění musí b ýt v souladu s ust. § 62 odst. 1 ObchZ podán návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Náležitosti návrhu na zápis do OR upravuje OSŘ a ObchZ. 80 Obchodní společnost pak dle ust. § 62 odst. 1 ObchZ vzniká dnem, k němuž byla zapsána do obchodního rejstříku (dále jen „OR“). Dík y tomu, že se v českém právu při vzniku obchodních společností uplatňuje registrační princip, vzniká navrhovateli po splnění všech zákonn ých požadavků právní nárok na zápis do OR. Co se t ýče účelu, k němuž jsou zakládán y, dominuje u obchodních společností účel podnikatelský, nicméně kapitálové společnosti (společnost s ručením omezen ým a akciová společnost) mohou b ýt zakládán y i za cílem jin ým, např. charitativním, humanitárním, kulturním, aj. 81 Vzhledem k tomu, že všechn y obchodní společnosti musí b ýt zapsán y v obchodním rejstříku, jsou podnikateli, takže se jejich právní režim řídí obchodním zákoníkem. Podrobnosti a odchylk y od těchto obecn ých principů jsou rozveden y dále, u jednotliv ých typů obchodních korporací. a) VEŘEJNÁ OBCHODNÍ SPOLEČNOST (dále jen „v.o.s.“) – Podrobnosti vzniku veřejn ých obchodních společností upravuje ObchZ v ust. § 76 až 78, kde stanoví, že v.o.s. mohou založit minimálně 2 osob y, které v písemné formě uzavřou společenskou smlouvu, v níž v ymezí firmu a sídlo společnosti, její společník y (uvedením firm y a sídla společníka, je-li tento právnickou osobou, nebo uvedením jména a b ydliště fyzické osob y, která je společníkem) a předmět podnikání veřejné obchodní společnosti. Návrh na zápis do OR i společenská smlouva, jež se k návrhu přikládá, musí b ýt opatřen y úředně ověřen ými podpis y zakladatelů. Firma společnosti musí dle ust. § 77 ObchZ povinně obsahovat dodatek „veřejná obchodní společnost“, popř. zkratku „v.o.s.“ nebo může b ýt zvolena tak, že bude obsahovat jméno alespoň jednoho ze společníků, k němuž bude připojen dodatek „a spol.“ Co se t ýče společníků, podnikají 80

Viz: obecná ust. § 31 až 33 a § 37 ObchZ a speciální ustanovení ObchZ u jednotlivých právních forem. Srov. LOCHMANOVÁ, L. Základy obchodního práva. 2. přepracované a doplněné vydání. Ostrava : Key Publishing s.r.o., 2011. s. 85. 81

44

tito pod společnou firmou a za závazky společnosti ručí společně a nerozdílně. Fyzická osoba – společník musí splňovat všeobecné podmínk y provozování živnosti stanovené živnostensk ým zákonem č. 455/1991 Sb., živnostensk ý zákon. b) KOMANDITNÍ

SPOLEČNOST

(dále

jen

„k.s.“)

–

Právní

úprava

komanditní společnosti obsažená v ust. § 93 až 104 ObchZ není komplexní, protože kromě těchto ustanovení se na k.s. vztahují i ustanovení o veřejné obchodní společnosti a při v ýkladu právního postavení komanditistů je nutné přiměřeně aplikovat ustanovení ObchZ o společnosti s ručením omezen ým. 82 Z toho je možné v yvodit závěr o určité smíšenosti povah y k. s., která v sobě spojuje jak znak y osobních obchodních společností (jež převažují), tak znak y kapitálov ých obchodních společností. V ust. § 93 je komanditní společnost definována jako společnost, kterou na jedné straně tvoří alespoň jeden komanditista, ted y společník ručící za závazk y společnosti jen do v ýše svého doposud nesplaceného vkladu zapsaného v OR (má ted y vkladovou povinnost), a na druhé straně zde v ystupuje alespoň jeden komplementář, ted y společník ručící cel ým sv ým majetkem, který zároveň musí splňovat veškeré podmínk y stanovené zákonem č. 455/1991 Sb., živnostensk ý zákon pro provozování živnosti a který se stává statutárním orgánem společnosti a je také oprávněn k obchodnímu vedení společnosti. 83 Vzhledem k tomu, že komanditní společnost musí b ýt založena minimálně dvěma zakladateli, je možné ji založit pouze skrze písemnou společenskou smlouvu, k níž všichni zakladatelé připojí své úředně ověřené podpis y. 84 Společenská smlouva musí dle ust. § 94 ObchZ určovat firmu, sídlo a předmět podnikání společnosti, musí zde b ýt uvedeni společníci a zároveň určeno, kteří ze společníků jsou komanditisté a kteří komplementáři, u každého

z komanditistů

pak

musí

b ýt

stanovena

v ýše

jeho

vkladu

(minimálně 5 000 Kč).

82

Srov. ŠVARC, Z. Základy obchodního práva. 3. Upravené vydání. Plzeň : Aleš Čeněk, 2011. s. 120. Srov. LOCHMANOVÁ, L. Základy obchodního práva. 2. přepracované a doplněné vydání. Ostrava : Key Publishing s.r.o., 2011. s. 128. 84 Srov. ŠVARC, Z. Základy obchodního práva. 3. Upravené vydání. Plzeň : Aleš Čeněk, 2011. s. 122. 83

45

Při tvorbě firm y společnosti musí b ýt dodrženo ust. § 95 ObchZ, které taxativně v ymezuje možné podob y obligatorního dodatku tak, že ve firmě společnosti musí b ýt obsaženo označení „komanditní společnost“, „kom. spol.“ nebo „k.s.“ Návrh na zápis k.s. do OR, k němuž je nutné přiložit společenskou smlouvu, opět musí b ýt podepsán všemi společník y. c) SPOLEČNOST S RUČENÍM OMEZENÝM (dále jen „s.r.o.“) – Společnost s ručením omezen ým , v ymezená v ust. § 105 až 153 ObchZ, je obchodněprávní korporace, která má povinnost v ytvořit základní kapitál minimálně ve v ýši 200.000,- Kč, přičemž ale za své závazk y ručí cel ým sv ým majetkem. Základní kapitál je tvořen vklady společníků, kd y vklad jednoho společníka musí dosahovat minimálně v ýše 20.000 Kč. Od této vkladové povinnosti se odvíjí ručení společníků, neboť tito společně a nerozdílně ručí za závazk y společnosti, a to do v ýše souhrnu nesplacen ých částí vkladů všech společníků. Rozhodující je zde stav zápisu v OR, neboť jak v ýše základního kapitálu, tak v ýše vkladů jednotliv ých společníků a míra jejich splacení se zapisují do OR. Okamžikem, kd y je do OR zapsáno 100%ní splacení všech vkladů všech společníků, ručení společníků zaniká a za své závazk y ručí s.r.o. sama. Společnost musí mít minimálně 1 společníka, maximálně však 50, přičemž dle ust. § 105 ObchZ jednak nemůže b ýt jednočlenná s.r.o. jedin ým společníkem jiné jednočlenné společnosti s ručením omezen ým a jedna fyzická osoba může b ýt jedin ým společníkem maximálně tří jednočlenn ých s.r.o. Zakládá-li s.r.o. jedin ý společník, musí ve formě notářského zápisu sepsat zakladatelskou listinu, zatímco je-li zakladatelů více, sepisují, taktéž ve formě notářského zápisu, společenskou smlouvu. 85 Zakladatelský dokument musí v každém případě v ymezovat firmu, sídlo a předmět podnikání společnosti, v ýši základního kapitálu společnosti a zároveň musí určovat

v ýši

vkladů

jednotliv ých

společníků,

musí

identifikovat

společník y, první jednatele, člen y první dozorčí rad y, je-li zřízena, a správce vkladu. 85

Tomáš Dvořák společenskou smlouvu definuje jako úplatný, formální, konsenzuální a nominátní právní úkon. Úplatnost pak spočívá v tom, že uzavřením společenské smlouvy se zakladatelé zavazují k peněžitému či nepeněžitému plnění ve prospěch třetí osoby, a to samotné zakládané společnosti. Srov. DVOŘÁK, T. Společnost s ručením omezeným. 2., přepracované a rozšířené vydání. Praha : ASPI, 2005. s. 71-72.

46

Než je podán návrh na zápis do OR podepsan ý všemi jednateli, musí dojít ke splnění povinností, které ukládá ust. § 111 ObchZ, musí ted y b ýt splaceno celé emisní ážio 86 a alespoň 30% na každ ý peněžit ý vklad, zároveň však celková v ýše splacen ých peněžit ých vkladů spolu s hodnotou splacen ých nepeněžitých vkladů činit alespoň 100.000,- Kč. Zakládá-li společnost jedin ý zakladatel, musí před zápisem společnosti do OR splatit cel ý základní kapitál v plné v ýši. Po splnění těchto zákonn ých požadavků bude s.r.o. zapsána do OR. d) AKCIOVÁ SPOLEČNOST (dále jen „a.s.“) – Akciová společnost upravená v ust. § 154 až 220 ObchZ je jedinou typick y kapitálovou společností, kterou naše obchodní právo zná, a to z toho důvodu, že a.s. povinně v ytváří základní kapitál 87 zapisovan ý do OR a za své závazk y ručí celým svým majetkem, zatímco akcionáři za její závazk y neručí. Dle ust. § 154 odst. 2 ObchZ musí firma této právnické osob y obsahovat obligatorní dodatek buď v plném znění, ted y „akciová společnost“, nebo v jedné z variant zkratk y, ted y „akc. spol.“ nebo „a. s.“ Dle ust. § 154 ObchZ je základní kapitál rozvržen na určit ý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Akcie v ydaná akciovou společností je soukrom ým cenn ým papírem, který ztělesňuje obchodní podíl daného společníka - akcionáře - na a.s. a osvědčuje jeho účastenství ve společnosti. Z akcie zároveň akcionáři v ypl ývají členská práva a povinnosti. 88 Akciovou společnost může založit jeden zakladatel pouze v případě, že je tento právnickou osobou, jinak ji musí založit minimálně dva zakladatelé. I zde platí, že je-li společnost zakládána jedin ým zakladatelem, děje se tak skrze zakladatelskou listinu v yhotovenou ve formě notářského zápisu úkonového dle ust. 62 a násl. NŘ, a naopak, je-li zakladatelů více, sepisují ve formě notářského zápisu zakladatelskou smlouvu. Obsahové náležitosti tohoto dokumentu stanoví ust. § 163 ObchZ tak, že musí v ym ezovat firmu, sídlo a předmět podnikání a.s., dále pak musí upravovat základní otázk y 86

Emisní ážio je souhrn prostředků, které společníci poskytují společnosti nad rámec svých vkladů započítaných do základního kapitálu. Srov. DVOŘÁK, T. Společnost s ručením omezeným. 2., přepracované a rozšířené vydání. Praha : ASPI, 2005. s. 362. 87 Výši základního kapitálu u a.s. upravuje ust. § 162 odst. 3 ObchZ. 88 Blíže: Srov. LOCHMANOVÁ, L. Základy obchodního práva. 2. přepracované a doplněné vydání. Ostrava : Key Publishing s.r.o., 2011. s. 160-171.

47

týkající se v ýše základního kapitálu, vydávání a upisování akcií apod. Podrobněji se těmto otázkám t ýkajícím se vnitřních i vnějších poměrů a.s. věnují stanovy, které musí b ýt obligatorně v ypracován y a musí obsahovat náležitosti určené ust. § 173 odst. 1 obchodního zákoníku. Samotné založení akciové společnosti může proběhnout dvěma způsob y: i) založení simultánní, tedy bez veřejné nabídky akcií v případě, že zakladatelé se dohodnou na tom, že sami v určitém poměru upisují akcie na cel ý základní kapitál, který v tomto případě musí činit minimálně 2.000.000,- Kč. Nemusí b ýt sice svoláno zasedání ustavující valné hromad y, ale zakladatelé jsou povinni rozhodnout o založení společnosti, schválení stanov stanov y a zvolí orgán y společnosti, které podle zákona a stanov jinak volí valná hromada. ii) založení sukcesivní, tedy s veřejnou nabídkou akcií, skrze kterou zakladatelé zajišťují vytvoření zákl. kapitálu 89 tak, že veřejně nabídnou akcie k upsání a stanoví navrhovanou v ýši základního kapitálu, po jejímž upsání se do 60 dnů musí konat valná hromada, na níž dojde k rozhodnutí o založení společnosti, schválení stanov a zvolení orgánů společnosti. Základní kapitál takto založené společnosti musí činit minimálně 20.000.000,- Kč. Tento způsob založení akciové společnosti je velmi složit ý a komplikovan ý, proto se v praxi téměř nev yužívá. 90 Návrh na zápis založené akciové společnosti do OR podepisují všichni členové zvoleného představenstva. e) EVROPSKÁ

SPOLEČNOST –

Evropská

(akciová) společnost

neboli

Societas Europae (dále jen „SE“) je jednou z obchodních společností, jež b yl y k právnímu životu přiveden y na základě norem komunitárního práva. Zde se konkrétně jedná o nařízení Rady ES č. 2157/2001 o statutu evropské společnosti, které dne 8. října 2004 nab ylo účinnosti a je tak na území člensk ých států EU přímo aplikovatelné, a dále pak o směrnici Rady č. 2001/86/ES, kterou se doplňuje statut SE s ohledem na zapojení zaměstnanců.

89

Podrobnosti stanoví ust. § 164-171 ObchZ. Srov. DVOŘÁK, T. Akciová společnost a Evropská společnost. 2., aktualizované vydání. Praha : ASPI, 2009. s. 67. 90

48

V souladu s předpokladem stanoven ým ve zmíněném nařízení byl dne 11. 11. 2004 v yhlášen zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti, jehož úkolem b ylo zaplnit mezery v právní úpravě, které zmíněné nařízení i směrnice vědomě vytvořil y. SE lze považovat za nadnárodní obchodní společnost založenou na obdobn ých principech jako akciová společnost, a to zejména z toho důvodu, že evropská společnost může vzniknout zejména fúzí minimálně dvou národních akciových společností, které mají sídla v různ ých

člensk ých

státech

a

podléhají

právním

předpisům

těchto

člensk ých států. Takto vzniklá SE, která bude mít sídlo na území ČR, se řídí česk ým právním řádem a zapisuje se do Obchodního rejstříku, přičemž dnem zápisu nab ývá právní subjektivitu. f) EVROPSKÉ HOSPODÁŘSKÉ ZÁJMOVÉ SDRUŽENÍ (dále jen „EHZS“) – Evropské hospodářské zájmové sdružení bylo zakotveno nařízením Rady ES ze dne 25. července 1985 č. 2137/85, ted y normou komunitárního práva použitelnou ve všech člensk ých státech společenství. Záměrně v ytvořené mezery této právní úprav y zacelil zákon č. 360/2004 Sb., o evropském hospodářském zájmovém sdružení, který upravil právní režim EHZS se sídlem v ČR nebo poboček EHZS umístěn ých na území ČR. EHZS

je

sdružením

minimálně

2

nezávisl ých

členů

pocházejících

z rozdíln ých člensk ých států EU, které ale disponuje plnou způsobilostí k právním úkonům a slouží sv ým členům k propojení některých jejich ekonomick ých aktivit, aniž b y došlo k narušení vlastní ekonomické a právní

nezávislosti

členů. 91

Členové

EHZS

sice

sdružení

nemusí

posk ytovat vklad a v ytvářet tak základní kapitál, na druhou stranu ale všichni členové společně, neomezeně a nerozdílně ručí za závazk y EHZS. K založení EHZS je dle ust. § 1 odst. 2 zákona o EHZS třeba uzavřít smlouvu

o

sdružení,

jejíž

obsah

musí

splňovat

pouze

minimální

požadavk y stanovené čl. 5 nařízení o EHZS (musí ted y obsahovat název, sídlo a předmět sdružení, musí identifikovat člen y sdružení). Ke vzniku dochází zápisem do příslušného rejstříku, v případě, že sídlo EHZS se

91

Srov. LOCHMANOVÁ, L. Základy obchodního práva. 2. přepracované a doplněné vydání. Ostrava : Key Publishing s.r.o., 2011. s. 190-191.

49

bude nacházet na území ČR, půjde o zápis do OR. 92 Firma sdružení musí v souladu s ust. § 2 zákona o EHZS obsahovat označení „evropské hospodářské zájmové společenství“, nebo zkratku „EHZS“. g) DRUŽSTVO – Družstvo je ustanovením § 221 odst. 1 ObchZ definováno jako společenství neuzavřeného počtu osob založené za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářsk ých, sociálních nebo jin ých potřeb sv ých členů, přičemž jde-li o uspokojování bytov ých potřeb členů, pak jde o družstvo b ytové. Není ted y možné v yužít právní formu družstva pro v ytvoření právnické osob y, jež bude na základě veřejně prospěšné činnosti uspokojovat potřeb y jin ých osob než členů družstva. Družstvo se zapisuje do OR, proto je vždy podnikatelem, a to i v případě, že neb ylo založeno za účelem podnikání a dosahování zisku. Členská základna družstva musí vžd y čítat minimálně 5 pět osob, nebo alespoň dvě osoby právnické. Povinně tvořen ý základní kapitál družstva je tvořen souhrnem člensk ých vkladů, k jejichž splacení se členové družstva zavázali, přičemž stanov y družstva musí určit v ýši základního kapitálu, která se bude zapisovat do OR. Dle ust. § 223 odst. 2 ObchZ musí tento zapisovan ý základní kapitál činit minimálně 50.000,- Kč. K založení družstva slouží ustavující schůze družstva, na níž dojde k určení zapisovaného základního kapitálu, ke schválení stanov a k volbě představenstva a kontrolní komise. Ustavující schůze je v praxi svolávána jak ýmsi přípravn ým výborem, o němž sice zákon v ýslovně nehovoří, nicméně z logik y věci je jasné, že zde musí figurovat někdo, kdo např. v ypracuje návrh stanov, svolá a bude organizovat ustavující schůzi, určí pravidla pro podávání přihlášek do družstva apod. 93 Schůze se mohou účastnit ti, kteří podali přihlášku do družstva, z oprávněné účasti na ustavující schůzi jim pak pl yne i právo podílet se na hlasování. Na počátku zasedání schůze se volí její předsedající, který nadále schůzi řídí. Pro přijetí usnesení ve výše uveden ých věcech je nutné, ab y pro ně hlasovala většina přítomn ých.

92

ŠVARC, Z. Základy obchodního práva. 3. Upravené vydání. Plzeň : Aleš Čeněk, 2011. s.172. Srov. LOCHMANOVÁ, L. Základy obchodního práva. 2. přepracované a doplněné vydání. Ostrava : Key Publishing s.r.o., 2011. s. 175.

93

50

K tomu, ab y družstvo b ylo založeno, je dle ust. § 224 odst. 4 ObchZ v yžadováno, ab y se uchazeči o členství na ustavující schůzi zavázali k člensk ým

vkladům

dosahujícím

stanovené

částk y

zapisovaného

základního kapitálu. Svůj závazek musí každ ý člen družstva způsobem stanoven ým ustavující schůzí splatit do 15 dnů od konání ustavující schůze družstva. O průběhu ustavující členské schůze se pořizuje notářský zápis, který v příloze obsahuje seznam členů a v ýši jejich členských vkladů. Rozhodnutí ustavující schůze o schválení stanov a schválený text stanov musí b ýt také zanesen y do notářského zápisu. Představenstvo družstva podává návrh na zápis družstva do OR podepsan ý všemi člen y představenstva, k němuž musí přiložit stejnopis y uveden ých notářsk ých zápisů, stanov y družstva a doklad o splacení alespoň polovin y zapisovaného základního kapitálu (musí ted y b ýt splaceno minimálně 25.000,- Kč). Stanov y družstva, které musí b ýt obligatorně zpracován y a schválen y, musí určovat firmu 94, sídlo a předmět podnikání družstva, vznik a zánik členství, vzájemná práva a povinnosti členů družstva a družstva, v ýši základních člensk ých vkladů, orgán y družstva a tvorbu a použití nedělitelného fondu. Ke vzniku družstva pak dochází dnem jeho zápisu do OR. h) EVROPSKÁ společnost

DRUŽSTEVNÍ je

nadnárodní

SPOLEČNOST

forma

korporace

–

evropská

založená

podle

družstevní předpisů

komunitárního práva 95 a upravená zákonem č. 307/2006 Sb., o evropské družstevní společnosti, ve znění pozdějších předpisů. Jde o korporaci fyzick ých či právnick ých osob, založenou za účelem uspokojování potřeb členů společnosti či podpory a rozvoje hospodářsk ých nebo sociálních aktivit členů. Pro založení a existenci evropské družstevní společnosti musí b ýt vžd y splněna podmínka přítomnosti mezinárodního prvku, vžd y se musí účastnit alespoň 2 osob y, které mají b ydliště či sídla na území alespoň 2 různ ých člensk ých států, nebo jejichž právní režim se řídí právem nejméně dvou různ ých člensk ých států. 96

94

Firma družstva musí obsahovat obligatorní dodatek „družstvo“. Nařízení Rady ES č. 1435/2003 ze dne 22. 7. 2003 o statutu evropské družstevní společnosti, Směrnice Rady č. 2003/72/ES ze dne 22. 7. 2003, kterou se doplňuje statut evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců. 96 Srov. ŠVARC, Z. Základy obchodního práva. 3. Upravené vydání. Plzeň : Aleš Čeněk, 2011. s. 190. 95

51

K založení evropské družstevní společnosti může při splnění podmínk y přítomnosti mezinárodního prvku (viz v ýše) dojít několika způsob y: i)

založením (minimálně pěti fyzick ými osobami nebo dvěma právnick ými osobami),

ii) fůzí družstev, iii) transformací družstva založeného podle práva členského státu, které má minimálně dva rok y dceřinou společnost, jejíž právní režim se řídí členského

právem jiného členském státě.

státu,

nebo

organizační

složku v jiném

97

De lege ferenda: S účinností od 1. ledna 2014 dojde skrze NOZ ke zrušení obchodního zákoníku. Právní úprava obchodních korporací tak bude obsažena v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Podrobnějším rozborem změn, jež tento zákon přinese, b y b yl překročen rámec zadání této práce i cílů v ymezen ých v úvodu, proto se mu zde nebudeme věnovat. Také srovnání se šv ýcarskou právní úpravou obchodních korporací b y v ydalo na samostatnou diplomovou práci, proto toto téma n yní opustíme. C. ÚSTAVY A) OBECNĚ PROSPĚŠNÁ SPOLEČNOST PODLE ZÁKONA Č. 248/1995 SB., o obecně prospěšn ých společnostech – Obecně prospěšná společnost (dále jen „o.p.s.“) je právnická osoba založená za účelem posk ytování obecně prospěšn ých služeb, jejíž název musí obsahovat označení „obecně prospěšná společnost“ nebo zkratku „o.p.s.“. Přestože je v názvu této právnické osob y zákonem užito označení „společnost“, je o.p.s. ve své podstatě účelovým sdružením majetku určeným k poskytování obecně prospěšných služeb, 98 které může b ýt – na rozdíl od nadací, jimž se v mnohém podobá – založeno pouze mezi živ ými, ted y nikoli závětí (mortis causa). Vzhledem k tomu, že o.p.s. řadíme mezi neziskové či nev ýdělečné

právnické

osob y,

nesmí

být

zisk

o.p.s.

rozdělován

k obohacování jejích zakladatelů, členů orgánů či zaměstnanců, ale musí b ýt užit pouze k naplňování účelu společnosti. 97 98

Srov. ŠVARC, Z. Základy obchodního práva. 3. Upravené vydání. Plzeň : Aleš Čeněk, 2011. s. 190-191. Srov. RONOVSKÁ, K. Spolkové a nadační právo. Brno : Masarykova univerzita, 2008. s. 82.

52

Obecně prospěšnou společnost může založit jak více osob, ať fyzick ých či právnick ých, tak i osoba jediná. Proces konstituování o.p.s. je ze zákona dvoufázov ý, takže nejprve musí dojít k založení, jež probíhá skrze sepsání zakládací smlouvy, kterou musí podepsat všichni zakladatelé, přičemž tyto podpis y musí b ýt úředně ověřen y. Zakládá-li obecně prospěšnou společnost jediná osoba, musí b ýt ve formě notářského zápisu 99 v yhotovena zakládací listina. Zakládací dokument musí dle ust. § 4 odst. 2 a 3 zákona o o.p.s. zejména identifikovat osob y zakladatelů o.p.s., členů správní rad y a dozorčí rad y, osobu ředitele, dále musí obsahovat název a sídlo o.p.s. a v ymezit druh obecně prospěšn ých služeb, které bude o.p.s. posk ytovat. 100 Do 90 dnů od založení o.p.s. musí zakladatel nebo osoba zmocněná podat návrh na zápis o.p.s. do rejstříku vedeného rejstříkov ými soud y. O.p.s. pak vzniká dnem zápisu rejstříku. De lege ferenda: Vzhledem k tomu, že v budoucnu bude zákon o obecně prospěšn ých společnostech zrušen nov ým občansk ým zákoníkem, dojde k právní úpravě těchto právnick ých osob v rámci NOZ. Zásadní změna však spočívá v tom, že se nadále již nebude jednat o „obecně prospěšné společnosti“, ale o „ústavy“ upravené ust. § 402 až 418 NOZ. Tento pojem lze vzhledem k v ýše uveden ým terminologick ým problémům spojen ým

s názvem

„obecně

prospěšné

společnosti“

považovat

za

odpovídající. Dle ust. § 402 NOZ bude ústav definován jako právnická osoba založená na osobním či majetkovém základu, jejímž účelem je provozování společensk y či hospodářsk y užitečné činnosti a jejíž v ýsledk y mají b ýt v souladu s podmínkami předem stanoven ými v zakladatelském právním jednání rovnocenně dostupné každému. Součástí názvu ústavu bude muset b ýt označení „zapsaný ústav“ či zkratka „z. ú.“ Nadále bude zachována dvoufázovost vzniku této právnické osob y, takže založení ústavu bude spočívat v sepsání zakladatelského jednání, jež bude moci mít podobu zakládací listiny (inter vivos), ale také pořízení pro případ smrti (mortis causa). V každém případě ale v zakladatelském právním jednání bude muset dojít k určení názvu a sídla ústavu, počtu 99

Jde o notářský zápis o právním úkonu vyhotovený v souladu s ust. § 62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). 100 Srov. ustanovení § 4 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech.

53

členů správní rad y a způsobu, jak ým budou za ústav jednat, včetně identifikace prvních členů správní rad y, v ymezení účelu skrze předmět činnosti, stanovení v ýše vkladu do ústavu. V zakladatelském jednání budou muset b ýt také obsažen y podrobnosti t ýkající se vnitřní organizace ústavu,

pokud

v něm

nedojde

k určení,

že

t yto

podrobnosti

budou

v ymezen y statutem ústavu. Vznik ústavu bude v souladu s ust. § 407 NOZ vázán na zápis do veřejného rejstříku. V souladu s ust. § 418 NOZ se na ústav y budou subsidiárně aplikovat i ustanovení NOZ t ýkajících se nadací. Švýcarsko: Právnické osob y soukromého práva se ve Šv ýcarsku rozdělují na korporace (spolk y a obchodní společnosti) a nadace (u nichž lze rozeznat čt yři t yp y – viz dále). Toho vypl ývá, že zde neexistuje zvláštní právní forma podobná česk ým obecně prospěšn ým společnostem. 101 D. NADACE Nadaci lze definovat jako „právnickou osobu, u níž právní subjektivita spočívá na projevem vůle zřizovatele vymezeném souboru majetku, který směřuje k určenému (většinou obecně prospěšnému) účelu.“ 102 Její fungování je založeno principech akumulace majetku a následně pak distribuce takto získan ých prostředků mezi osob y oprávněné (destinatáře), a to formou příspěvků. Osob y oprávněné pak těchto prostředků v yužívají k naplňování obecně prospěšn ých cílů, jejichž demonstrativní v ýčet je obsažen v ust. § 1 odst. 1 věta druhá. 103 Úpravu nadací v českém právním řádu 104 představuje zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech účinn ý na území ČR od 1. ledna 1998. K tomuto datu b yla zmíněnou komplexní úpravou zaplněna mezera v českém právu vzniklá tím, že institut nadací b yl z českého právního řádu vyškrtnut rekodifikací občanského práva proběhlou v 60. letech 20. století především prostřednictvím občanského zákoníku, který právní úpravu nadací vůbec 101

Srov. RONOVSKÁ, K. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 34 – 35, 40. 102 RONOVSKÁ, K. Spolkové a nadační právo. Brno : Masarykova univerzita, 2008. s. 56. 103 Srov. HURDÍK, J., TELEC, I. Zákon o nadacích a nadačních fondech. Komentář. Praha : C. H. Beck, 1998. s. 31. 104 Podrobněji k tématu: RONOVSKÁ, K. Spolkové a nadační právo. Brno : Masarykova univerzita, 2008. s. 5154, nebo HURDÍK, J., TELEC, I. Zákon o nadacích a nadačních fondech. Komentář. Praha : C. H. Beck, 1998. s. 21 – 104.

54

neobsahoval. Po změně režimu v roce 1989 b ylo třeba institut nadací opět obnovit,

ale

chaotická

situace

nově

se

tvořící

svobodné

společnosti

neumožnila v první fázi právní úpravu nadací v odpovídající formě. Přeci jen ale b yla přijata novela tehdejšího hospodářského zákoníku (z. č. 109/1964 Sb., hospodářsk ý zákoník), kam b ylo včleněno jediné ustanovení t ýkající se nadací, a to § 389b, jenž zařadil nadace mezi právnické osob y jako samostatn ý t yp. Následně b yla tato kusá úprava rozvinuta skrze novelu občanského zákoníku, kam b yla zařazena nová ustanovení § 20b až 20e a § 477 odst. 2 105 OZ. Úpravou ust. § 18 OZ b yl y nadace v ýslovně zařazen y do s ystému

právnick ých

osob.

Úprava

nadací

v občanském

zákoníku

představovala sice přeci jen rozvinutější zakotvení nadací do našeho práva, přesto se však stále nejednalo o komplexní úpravu, která b y odpovídala důležitosti tohoto subjektu práva. Teprve zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech (dále jen „ZNNF“) nahradil toto provizorní zakotvení nadací v našem právním řádu a upravil toto téma komplexně, i kd yž stále ještě nepokrývá všechn y právní otázk y, které toto téma nabízí. ZNNF rozlišuje dva t yp y právnick ých osob, jejichž právní režim v ymezuje, a to nadace a nadační fond y. Konkrétní právnická osoba má pak povinnost

toto

označení

používat

jako

součást

svého

názvu.

Nadace,

považované za „silnou“ fondovou právní firmu, 106 jsou založeny na principu dlouhodobé, potažmo trvalé existence, přičemž hodnota nadačního jmění nesmí po dobu „života“ nadace klesnout pod 0,5 milionu Kč, zatímco minimální

hodnota

ostatního

majetku

nadace

není

zákonem

upravena.

Nadační fond, považovan ý za „slabou“ fondovou právní formu, 107 je naopak založen tak, že jeho majetek se průběžně s plněním účelu nadačního fondu spotřebovává (spotřební charakter). Pro obě podob y ale shodně platí, že jde o právnické osob y zřízené dle ZNNF, jejichž podstatou je účelové sdružení majetku, které vzniklo k naplňování obecně prospěšn ých cílů (např. rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidsk ých práv, přírodního prostředí, vzdělání či sportu). S ohledem na t yto shodné rys y budeme dále hovořit jen o nadacích, a to s vědomí, že vše řečené lze obdobně vztáhnout i na nadační fond y.

105

Ust. § 477 odst. 2 OZ dává zůstaviteli možnost závětí zřídit nadaci či nadační fond. HURDÍK, J., TELEC, I. Zákon o nadacích a nadačních fondech. Komentář. Praha : C. H. Beck, 1998. s. 35. 107 HURDÍK, J., TELEC, I. Zákon o nadacích a nadačních fondech. Komentář. Praha : C. H. Beck, 1998. s. 35. 106

55

Vzniku nadace předchází její zřízení 108, které musí proběhnout skrze projev vůle zřizovatele učiněn ý nadační listinou ve formě, jakou požaduje zákon. Nadace může b ýt zřízena více osobami, které uzavřou písemnou smlouvu, jež bude obsahovat jejich úředně ověřené podpis y. Je-li zakladatel jedin ý, může svou vůli založit nadaci prezentovat právním úkonem s účink y inter vivos, ted y sepsáním zakládací listin y, nebo mortis causa, čili závětí, v každém případě ale musí mít taková nadační listina formu notářského zápisu. 109 Zásadní charakteristika, kterou se nadační listina v yznačuje, spočívá v tom, že od okamžiku, kd y b yl projev vůle zřizovatele proveden právně relevantním způsobem, je listina již neměnná a její existence nezvratná, takže žádná změna nadační listin y není možná. 110 Co se t ýče obsahu nadační listiny, musí tato v souladu s ust. § 3 odst. 2 a 3 ZNNF vžd y v ymezovat: název nadace, účel, k němuž je zřízena, v ýši vkladů zřizovatelů, stanovení pravidel pro určení nákladů dle ust. § 3 odst. 2 písm. g) ZNNF a také podmínk y pro posk ytování nadačních příspěvků. Je-li nadace zřizována smlouvou či zakládací listinou, musí taková nadační listina také identifikovat osob y zřizovatelů, určit počet členů správní rad y a také rad y dozorčí, přičemž u každé z nich musí b ýt identifikování jejich první členové. Zřizuje-li zůstavitel svou závětí i nadaci, musí určit vykonavatele závěti, ted y osobu, která se postará o provedení základních úkonů nutn ých ke vzniku nadace. Pokud b y nadační listina neobsahovala veškeré obsahové náležitosti stanovené ust. § 3 odst. 2 a 3 ZNNF, šlo b y sice o absolutně neplatn ý právní úkon, ale vzhledem k tomu, že od okamžiku zápisu nadace do nadačního rejstříku je chráněna dobrá víra třetích osob ve stav zápisu v tomto rejstříku, nelze se odvolávat na to, že se jedná o nonsubjekt, nebo usilovat o zpětné zrušení zápisu. Každ ý, kdo osvědčí právní zájem, ale může podat žalovu

na

určení

neplatnosti

nadační

listin y,

přičemž

je-li

soudem

pravomocně rozhodnuto o absolutní neplatnosti nadační listin y, je toto

108

Pojem „zřízení nadace“ užitý zákonem v nadpisu Hlavy II a ust. § 3 ZNNF byl užit nesprávně, neboť pro označení první fáze konstitucionalizace právnické osoby soukromého práva se užívá pojem „založení“, který lépe vyjadřuje soukromoprávní povahu tohoto úkonu. (Srov.: DVOŘÁK, T. Nadace a nadační fondy. 2., doplněné a aktualizované vydání. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2010. s. 26.) 109 Srov. RONOVSKÁ, K. Spolkové a nadační právo. Brno : Masarykova univerzita, 2008. s. 59-60. 110 DVOŘÁK, T. Nadace a nadační fondy. 2., doplněné a aktualizované vydání. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2010. s. 27.

56

dostatečn ým právním důvodem, na jehož základě dojde ex officio k zahájení řízení o v ýmazu daného subjektu z rejstříku. 111 Protože se při vzniku nadace uplatňuje registrační princip, dochází ke vzniku

nadace

až

okamžikem

jejího

zápisu

do

nadačního

rejstříku,

provedeného na základě návrhu na zápis nadace do rejstříku. V tomto případě totiž jde o akt veřejnoprávní povah y, který má konstitutivní účink y. De lege ferenda: Z hlediska dalšího v ýv oje bude úprava nadací obsažena v novém

občanském

zákoníku

(v ýklad

viz

dále),

což

je

i

vzhledem

k evropsk ým právním trendům obv yklejší než úprava tohoto tématu zvláštním zákonem, jak ji můžeme v současné době vidět v ČR v podobě ZNNF. Změn y, které budou nov ým občansk ým zákoníkem proveden y na poli nadačního práva, budou spočívat také v úpravě terminologie vztahující se k tomuto tématu 112. Tak ustanovení § 303 NOZ zavádí pojem „fundace“ jako název pro skupinu právnick ých osob, jež jsou v ytvořen y majetkem v yčleněn ým pro určit ý účel, přičemž jsou v ymezen y k naplňování určitého účelu, k němuž pak následně směřuje i činnost dané fundace. Jde o pojem nadřazen ý, pod který spadá jak právní úprava nadací obsažená v ust. § 306 až 393 NOZ, tak i právní úprava nadačních fondů, jimž se věnují ust. § 394 až 401 NOZ. Další terminologické změn y můžeme vidět např. v ust. 306 a 309 a násl. a 387 až 389 NOZ, neboť v souladu se soukromoprávní povahou nadací se zde hovoří o „založení“ nadace či nadačního fondu, čímž došlo k opuštění nevhodného pojmu „zřízení“ užitého ust. § 3 ZNNF, který vyvolával dojem, že jde o právnickou osobu veřejného práva, s jejichž vznikem se běžně se pojem „zřízení“ běžně spojuje. Obdobně došlo k opuštění pojmu „zřizovatel“, jenž b yl nahrazen označením „zakladatel. Výraz „nadační jmění“ b yl v NOZ nahrazen pojmem „nadační jistina“, přičemž v ýznam tohoto institut se v ýrazně nezměnil. Majetek nadace se bude ted y dle ust. § 335 NOZ skládat z nadační jistin y tvořené souborem předmětů vkladů do nadace, popřípadě i nadačních darů, a ostatního majetku. Nadační jmění se bude zapisovat do veřejného rejstříku jako v ýše „nadačního kapitálu“, přičemž po celou dobu života nadace nesmí klesnout pod 500.000 Kč. 111

Blíže k problému neplatnosti nadační listiny viz: DVOŘÁK, T. Nadace a nadační fondy. 2., doplněné a aktualizované vydání. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2010. s. 27 - 28. 112 Srov. RONOVSKÁ, K. Tendence vývoje českého nadačního práva v rámci sjednocené Evropy. Brno : Masarykova univerzita, 2009. s. 95.

57

Co se t ýče rozdílu mezi nadací a nadačním fondem, rozdíl bude nadále spočívat v tom, že nadační fond nebude v ytvářet nadační jistinu ani nadační kapitál 113 a nebude mít trval ý charakter jako nadace, takže bude možné veškeré jeho prostředk y použít k naplňování společensk y nebo hospodářsk y užitečného účelu. Zásadní změnou, kterou přinese NOZ, oproti současné úpravě nadací a nadačních fondů, je fakt, že dle ust. § 306 NOZ bude možné založit nadaci jak k účelu veřejně prospěšnému, jímž je podporování obecného blaha, tak k účelu dobročinnému, který spočívá v podpoře určitého okruhu osob. Tím se otevírá brána pro vznik rodinn ých nadací, jejichž existence je v rámci Evrop y víceméně standardem 114. Nadále zůstane platit omezení vztažené k nadacím, jejichž účelem b y měla b ýt podpora politick ých stran a hnutí, k nadacím, jež b y sloužil y v ýlučně k naplňování v ýdělečn ých cílů. Takové nadace budou i de lege ferenda zakázány. 115 Co se t ýče vzniku nadací de lege ferenda, dojde i ke změně úprav y základních dokumentů v životě nadace. Nebude již dále rozlišováno, zda nadaci zakládá jedna osoba nebo více osob, protože s ohledem na neosobní charakter nadace, budou nadační listiny rozlišován y pouze na zakládací listinu s účink y inter vivos, u níž nebude hrát v ýznam, zda ji pořídila jedna osoba nebo více osob, a pořízení pro případ smrti (mortis causa), ted y závěť. Česká právní úprava se tak dostane do souladu s evropsk ým pojetím nadací, kde jsou nadační listin y již dlouhodobě pojímán y jako jednostranné právní úkon y. 116 Zakládací listina bude muset obsahovat alespoň obsahové náležitosti v ymezené ust. § 310 NOZ 117. V případě, že nadace bude založena

113

Srov. 398 odst. 3 NOZ. Srov. RONOVSKÁ, K. Tendence vývoje českého nadačního práva v rámci sjednocené Evropy. Brno : Masarykova univerzita, 2009. s. 94 – 95. 115 Srov. ust. § 306 NOZ. 116 RONOVSKÁ, K. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 73. 117 § 310 NOZ: Zakládací listina nadace obsahuje alespoň a) název a sídlo nadace, b) jméno zakladatele a jeho bydliště nebo sídlo, c) vymezení účelu, pro který se nadace zakládá, d) údaj o výši vkladu každého zakladatele, e) údaj o výši nadačního kapitálu, f) počet členů správní rady i jména a bydliště jejích prvních členů a údaj, jakým způsobem členové správní rady za nadaci jednají, 114

58

skrze pořízení pro případ smrti, ted y že nadace bude povolána za dědice z této závěti, musí taková nadační listina v souladu s ust. § 311 NOZ určovat alespoň název nadace, účel, k jehož plnění je zakládána, musí obsahovat údaj o v ýši vkladu a o v ýši nadačního kapitálu a v ymezovat podmínk y pro posk ytování nadačních příspěvků. Ch ybí-li v pořízení pro případ smrti určení některé z těchto náležitostí, rozhodne o nich osoba, kterou pořizovatel určil závěti, jinak v ykonavatel závěti. Pro vznik nadace bude nadále rozhodn ý den jejího zápisu do veřejného rejstříku, přičemž návrh na zápis bude oprávněn podat zakladatel. V případě, že toto nebude možné, bude návrh podávat osoba, kterou zakladatel určil, jinak správní rada. Švýcarsko: Co se týče právní úprav y nadací ve Šv ýcarsku 118, která je obsažena v ust. § 80 až 89 b i s ZGB, jsou zde přímo zákonem rozlišován y 4 typ y nadací, a to: a) nadace (Stiftungen) – obecná úprava nadací je obsažena v ust. § 80 ZGB, které stanoví, že podstatou nadace je majetek věnovan ý pro zvláštní účel, přičemž k založení nadace může dojít na základě jednostranného právního úkonu soukromoprávní povah y, kterým je sepsání veřejné listin y (inter vivos) nebo závěti (mortis causa). Co se týče obsahu nadační listin y, žádn ý šv ýcarsk ý zákon nev yjmenovává žádné obsahové náležitosti, které b y listina měla splňovat, proto je nutné při jejím zpracovávání vyjít z obecné úprav y nadací, takže stačí, jestliže listina bude obsahovat základní otázk y vztahující se k právnímu životu daného subjektu. K podrobnější úpravě těchto charakteristik pak dochází až prostřednictvím statutu nadace neboli reglementu.

Ke

vzniku

nadace

založené

veřejnou

listinou

dochází

okamžikem, kd y je takto založená nadace zapsána do obchodního rejstříku, přičemž takov ýto zápis má konstitutivní účink y. g) počet členů dozorčí rady i jména a bydliště jejích prvních členů, případně, není-li dozorčí rada zřizována, jméno a bydliště prvního revizora, h) určení správce vkladů a i) podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, případně okruh osob, jimž je lze poskytnout, nebo okruh činností, jež nadace může vzhledem k svému účelu vykonávat, anebo určení, že tyto náležitosti stanoví statut nadace. 118 Blíže k právní úpravě vzniku nadací ve Švýcarsku viz: RIEMER, H., M. Personenrecht des ZGB. Studienbuch und Bundesgerichtspraxis. 2. Auflage. Bern : Stämpfli Verlag AG, 2002. s. 261 – 290. a RONOVSKÁ, K. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 47 – 79.

59

První v ýjimka z tohoto registračního principu se t ýká nadací, jež jsou založen y závětí, neboť k jejich vzniku dochází již okamžikem smrti zůstavitele. I v takovém případě však obecné nadace nab ývají plnou právní subjektivitu až okamžikem jejich deklaratorního zápisu do obchodního rejstříku. Uvedené postup y o „obecn ých“ nadacích platí, není-li v konkrétním případě stanoveno jinak, i pro 3 zvláštní druh y nadací: b) nadace rodinné (Familienstiftungen) – rodinné nadace jsou výjimečné tím, že okruh destinatářů je zde omezen na příslušník y rodin y, přičemž tento okruh není chápán úzce (tak, že b y sem spadali pouze rodiče a jejich děti), ale naopak široce, neboť sem spadají všichni potomci daného manželského páru. 119 c) nadace církevní (Kirchlichenstiftungen) – církevní nadace musí směřovat k církevním účelům a musí zde b ýt určit ý zvláštní vztah mezi nadací a nějakou náboženskou společností. Pro rodinné a církevní nadace shodně platí, že na ně nedopadá povinnost b ýt zapsán v obchodním rejstříku, tak jak jako na ostatní nadace, přesto však k zápisu do rejstříku může dojít, pokud o to nadace na základě dobrovolnosti požádá. Povinnost b ýt zapsán v obchodním rejstříku b y se rodinné

či

církevní

nadace

t ýkala

v případě,

že

by

tato

v yvíjela

podnikatelskou činnost. Byla-li církevní či rodinná nadace zřízena závětí, nab ývá

plnou

právní

způsobilost

automatick y

již

okamžikem

smrti

zůstavitele. 120 Dalším společn ým rysem je fakt, že na rodinné ani církevní nadace nedopadá dohled státního dozoru, přičemž u církevních nadací je dohled nad nimi svěřen orgánům dané církve. d) nadace péče o zaměstnance (Personalfürsorgstiftungen) – ve šv ýcarsku značně rozšířené nadace péče o zaměstnance jsou „nadace založené zaměstnavateli (soukromými osobami) ve prospěch zaměstnanců svých firem za účelem péče o přestárlé, pozůstalé a invalidní osoby.“ 121

119

Srov. RIEMER, H., M. Personenrecht des ZGB. Studienbuch und Bundesgerichtspraxis. 2. Auflage. Bern : Stämpfli Verlag AG, 2002. s. 280 – 281. 120 Ve Švýcarsku se u církevních a rodinných nadací uplatňuje evidenční princip vzniku. 121 RONOVSKÁ, K. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 59.

60

6.1.4 VÝJIMKY

A

ZVLÁŠTNOSTI

VZNIKU

U

NĚKTERÝCH

PRÁVNICKÝCH OSOB V rámci české právní úprav y vzniku právnick ých osob soukromého práva však samozřejmě existují i v ýjimk y z v ýše popsaného registračního principu, který se sice uplatňuje u převážné většin y právnick ých osob soukromého práva, přesto však jeho užití není stoprocentní. Můžeme tak na jedné straně nalézt právnické osob y soukromého práva, které vznikají čistě na základě soukromoprávního projevu vůle, aniž b y b yl potřebný jak ýkoli úkon státního orgánu, na druhé straně zase naopak jiné právnické osob y vznikají přímo ze zákona, ted y naplněním zákonn ých požadavků, aniž by soukromoprávní projev vůle mohl vznik právnické osob y v takovém případě jakkoli ovlivnit, ale také ještě stále v našem právním řádu existuje t yp právnické osob y soukromého práva, u níž je ke vzniku nutné získat povolení státního orgánu, který shledá, že u dané právnické osob y je vhodné povolit její vznik. A. ODBOROVÉ ORGANIZACE A ORGANIZACE ZAMĚSTNAVATELŮ Jednu z v ýjimek z klasického modelu vzniku právnické osob y členěného do dvou fází ted y představuje vznik odborové organizace nebo organizace zaměstnavatelů, u nichž je dle ust. § 9a zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů 122 zaveden evidenční princip vzniku. Ke vzniku odborové organizace nebo organizace zaměstnavatelů totiž dochází automatick y následujícím dnem po doručení návrhu na evidenci této právnické osob y ministerstvu vnitra, aniž b y ministerstvo b ylo oprávněno jakkoli návrh přezkoumávat, posuzovat splnění zákonem stanoven ých podmínek či dokonce udělit souhlas se vznikem dané organizace. Na rozdíl od ostatních právnick ých osob soukromého práva (s v ýjimkou dále uveden ých v tomto oddíle) je ted y vznik odborov ých organizací a organizací zaměstnavatelů vázán čistě na vůli subjektu, který hodlá dát takové organizaci život. Role ministerstva vnitra spočívá pouze v zaevidování již vzniklé právnické osoby.

122

Pro vznik odborových organizací a organizací zaměstnavatelů se obdobně užijí ust. § 6 odst. 2, § 7 odst. 1, § 9 odst. 4 ZSdrObč týkající se vzniku občanských sdružení.

61

B. EVIDOVANÉ PRÁVNICKÉ OSOBY Zákon o církvích a nábožensk ých společnostech upravuje také zvláštní režim vzniku a existence evidovan ých právnick ých osob 123, tj. právnick ých osob, které b yl y dle ZCNS založen y některou z registrovan ých církví či nábožensk ých společností. Evidovanou právnickou osobou 124 dle ust. § 15a odst. 1 ZCNS může být: a) orgán registrované církve či náboženské společnosti, řeholní či jiná církevní instituce osob hlásících se k církvi či náboženské společnosti založená za účelem v yznávání náboženské víry: Návrh na evidenci takové právnické osob y musí dle ust. § 16 odst. 2 ZCNS obsahovat doklad o založení této právnické osob y a její stanov y a musí zároveň také určit její název, sídlo a předmět činnosti, dále pak musí stanovit označení a způsob jednání statutárního orgánu a identifikovat jeho člen y. Návrh na evidenci podá orgán zřizovatele (registrované církve či náboženské společnosti), a to do 10 dnů od dne založení církevní právnické osob y. b) účelové zařízení registrované církve či náboženské společnosti založené pro

poskytování

charitativních

služeb,

tj.

služeb

sociálních

či

zdravotnick ých: Účelové zařízení se zakládá skrze zakládací listinu, která musí obsahovat identifikaci zakladatele, název a sídlo účelového zařízení, označení statutárního orgánu a jeho členů, a musí b ýt opatřena úředně ověřen ými podpis y členů statutárního orgánu registrované církve či náboženské společnosti, která je zakladatelem. Součástí zakládací listin y jsou obligatorně také stanovy, které upřesňují organizaci účelového zařízení. Návrh na evidenci této právnické osob y se podává spolu s přílohou, kterou tvoří zakládací listina (a potažmo ted y i stanov y). Zákon o církvích a nábožensk ých společnostech v ymezuje pouze t yto dva t yp y evidovan ých právnick ých osob, u nichž církvím a nábožensk ýcm společnostem přiznána poměrně v ysoká míra autonomie. Pokud b y církev či náboženská společnost chtěl y založit jinou právnickou osob, např. za účelem podnikání nebo jiné v ýdělečné činnosti, platil y b y pro vznik takov ých 123

Srov. ustanovení § 15a – 16a ZCNS. Blíže k otázce vzniku evidovaných právnických osob viz: KŘÍŽ, J. Zákon o církvích a náboženských společnostech. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2011. S. 236 – 250. 124

62

právnick ých osob ustanovení příslušn ých zákonů upravujících vznik dané právní form y právnické osob y. 125 Ust. § 16 odst. 6 a § 16a odst. 9 ZCNS jasně stanoví, že pokud by registrovaná církev či náboženská společnost podala Ministerstvu kultury návrh evidenci subjektu, který není právnickou osobou založenou dle ZCNS, ministerstvo b y takov ý návrh zamítlo. Otázka okamžiku vzniku evidovan ých právnick ých osob je velmi sporná a nabízí mnoho poměrně protichůdn ých odpovědí, jež lze nalézt i ve v ýkladu Ústavního soudu t ýkajícího se ust. § 15a odst. 1 věta druhá ZCNS: „Evidencí podle tohoto zákona se právnické osoby podle písmen a) a b) stávají právnickými osobami podle tohoto zákona.“ Problém ted y spočívá v otázce, zda se v tomto případě jedná o čist ý projev evidenčního principu (vzhledem k tomu, že se zde o evidenci hovoří) a evidence je pouze deklaratorním úkonem, jímž se eviduje již vzniklá právnická osoba, nebo zda je vznik evidovan ých právnick ých osob založen na principu registračním, takže ke vzniku nové právnické osob y dochází teprve až okamžikem její registrace. Ústavní soud se podobné otázce věnoval již v roce 2002, kd y se ve svém nálezu ze dne 27. listopadu 2002, sp. zn. Pl. ÚS 6/02, v yjádřil, že je nutné zachovat autonomii vzniku evidovan ých právnick ých osob a v yhnout se tomu, ab y jejich vznik b yl podmíněn konstitutivním právním aktem státního orgánu. V roce 2005 bylo novelizací ZCNS do tohoto zákona vloženo v ýše citované ustanovení § 15a odst. 1 vět y druhé ZCNS. Jeho text na první pohled koliduje s v ýše uveden ým nálezem Ústavního soudu. Na to zareagoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 30. října 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/06, v němž uvedl, že

citované

ustanovení

ZCNS

je

nutné

v ykládat

ústavně

konformním

postupem. Ted y tak, že autonomie církví a nábožensk ých společností v otázce zakládání právnick ých osob je zachována tím, že po splnění zákonem v ymezen ých náležitostí návrhu vzniká právní nárok na to, ab y evidovaná právnická osoba b yla bez dalšího do evidence zapsána. Evidovaná právnická osoba se do evidence zapisuje ke dni, kd y b yla v registrované církvi či náboženské společnosti založena, tím zápis do evidence nab ývá spíše deklaratorní povahu. Na druhou stranu však Ústavní soud pokračuje v do jisté

125

Srov. KŘÍŽ, J. Zákon o církvích a náboženských společnostech. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2011. s. 242 až 250.

63

míry mnohoznačné argumentaci, neboť dále v nálezu uvádí, že až do okamžiku evidence zde právnické osob y „zřejmě není“, z čehož v ypl ývá spíš konstitutivní povaha zápisu do příslušné evidence. Své m yšlenk y pak uzavírá v podstatě v yvozením závěru, že pro vznik evidované právnické osob y je zásadní její evidence. „Ani zde ale nejde o „konstitutivnost“ v pravém slova smyslu, neboť právní existence není spojena s rozhodnutím (povolením) veřejnoprávního

orgánu,

nýbrž

s faktickým

úkonem

(zápisem)

ohledně

subjektu logicky již založeného, jehož provedení je při splnění formálních zákonných

podmínek

nárokem

navrhovatele

a

je

svázáno

se

zákonem

stanovenou lhůtou […].“ 126 Z toho v ypl ývá určitá smíšenost povahy evidence v případě evidovan ých právnick ých osob, která spočívá v tom, že zde dochází ke kombinaci prvků jak deklaratorních, tak i konstitutivních. 127 C. SPOLEČENSTVÍ VLASTNÍKŮ JEDNOTEK U společenství vlastníků jednotek je dle ust. § 9 a násl. zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví b ytů (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“) vznik vázán čistě na splnění zákonem stanovených podmínek. I zde ted y jde o značnou v ýjimku mezi ostatními právnick ými osobami soukromého práva, protože

vznik

společenství

vlastníků

jednotek

není

koncipován

jako

dvoufázov ý proces popsan ý v ýše. Společenství vlastníků jednotek totiž, cob y právnická osoba, vzniká čistě na základě zákona, a to okamžikem, kd y dojde ke kumulativnímu splnění dvou podmínek, které stanoví zákon o vlastnictví b ytů v ust. § 9, ted y, že: 1. musí jít o dům, v němž se nachází nejméně pět jednotek, 2. alespoň tři jednotk y jsou vlastněn y třemi různými vlastníky. Základní rozdíl oproti ostatním právnickým osobám soukromého práva ted y spočívá v tom, že vznik subjektu není vázán na vůli soukrom ých osob směřující k založení právnické osob y, jež by pak vznikla na základě zápisu do příslušného registru, ale že ke vzniku nového subjektu dochází - nezávisle na vůli osob - okamžikem splnění obou zákonem stanoven ých podmínek. 126

Nález Ústavního soudu ze dne 30. října 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/06. Rozbor celého problému vzniku evidovaných právnických osob viz: KŘÍŽ, J. Zákon o církvích a náboženských společnostech. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2011. s. 228 až 230.

127

64

K naplnění podmínek dojde v okamžiku, kd y je poslednímu, ted y třetímu, z těchto vlastníků doručena listina obsahující doložku o v yznačení vkladu

vlastnického

osvědčující

jeho

práva

vlastnick ý

do

katastru

vztah

nemovitostí

k jednotce.

nebo

Jin ým

jiná

způsobem

listina toto

společenství vzniknout nemůže, vlastníci jednotek proto nemohou rozhodnout o tom, že založí společenství dříve, než budou t yto podmínky splněn y (např. v okamžiku, kd y je v domě sice 5 jednotek, ale vlastnická práva k nim náležejí pouze dvěma vlastníkům), nemohou ani vznik společenství odsunout na pozdější dobu (např. vázat vznik společenství až na okamžik, kd y bude různ ých vlastníků pět) nebo jej zcela v yloučit. 128 Okamžikem splnění zákonem stanoven ých podmínek ted y na základě zákona vzniká nová právnická osoba, u níž se do rejstříku společenství vlastníků jednotek pouze deklaratorně zapisuje název, sídlo, identifikační číslo, den vzniku a orgán y. De lege ferenda: Vzhledem k tomu, že od 1. 1. 2014 bude nov ým občansk ým zákoníkem zrušen i zákon o vlastnictví b yt ů, bude úprava společenství vlastníků jednotek obsažena v NOZ, konkrétně v ust. § 1166 a násl., které však přinášejí oproti současné úpravě změn y. „Společenství vlastníků“ tak v budoucnu bude konstituováno skrze klasick ý dvoufázov ý proces, kd y nejprve bude založeno schválením stanov, které budou muset obsahovat alespoň náležitosti uvedené v § 1200 odst. 2 NOZ (zejména název obsahující označení „společenství vlastníků“ a označení domu, sídlo, práva a povinnosti členů, určení orgánů, určení prvních členů statutárního orgánu, pravidla správ y domu a jejího financování). Ze zákona budou muset společenství vlastníků založit vlastníci v každém domě, kde bude alespoň pět jednotek, přičemž NOZ přináší zásadní změnu v ust. § 1199, který stanoví, že souhlasí-li s tím všichni vlastníci, může b ýt společenství založeno i tam, kde je méně než 5 jednotek v domě. Okamžik vzniku společenství bude dle ust. § 1204 NOZ vázán na zápis do veřejného rejstříku. 129

128

Srov. NOVOTNÝ, M. a kol. Zákon o vlastnictví bytů. Komentář. 4., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2011. s. 163. 129

Blíže k právním aspektům vzniku společenství vlastníků de lege ferenda: HAMPEL, P. Právní úprava bytů ve světle rektifikace občanského práva. Právní forum, 2011, č. 11, s. 504 a násl.

65

D. ORGANIZACE S MEZINÁRODNÍM PRVKEM Poslední v ýjimku směřující opět zcela jin ým směrem představuje problematika vzniku organizací s mezinárodním prvkem, jejichž vznik je dle zákona č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice, vázán na obdržení povolení v ydaného ministerstvem vnitra. Vzhledem k tomu, že nejde ani o evidenci ani o registraci, ale o povolení, je ministerstvo oprávněno v rámci svého správního uvážení rozhodnout o tom, zda organizaci s mezinárodním prvkem vznik povolí nebo ne. Rozhodnutí ministerstva se opírá o stanoviska v ydaná ve věci příslušn ými orgán y, o posouzení, zda stanov y nejsou v rozporu s právním řádem ČR a zda vzniku organizace nebrání jiné závažné důvod y. Pokud

ministerstvo

vznik

organizace

povolí,

zaeviduje

ji

v evidenci

mezinárodních nevládních organizací. Povolovací princip požadovan ý zmíněn ým zákonem je zcela nevhodn ý a odporuje nejen českému ústavnímu pořádku, ale také mezinárodním úmluvám o lidsk ých právech. I přes tento rozpor je však zákon stále platn ý a účinn ý, takže při vzniku organizace s mezinárodním prvkem musí b ýt uveden ý postup dodržen a musí b ýt dosaženo povolení v ydaného příslušn ým ministerstvem. 6.1.5 VZNIK PRÁVNICKÉ OSOBY DE LEGE FERENDA Vzhledem k tomu, že české právo v brzké době projde významn ými změnami, které s účinností od 1. 1. 2014 přinese nov ý kodex soukromého práva, ted y nov ý občansk ý zákoník, a s ním související zákon y, zejména zákon o obchodních korporacích, je důležité věnovat se i změnám, které se promítnou do oblasti právnick ých osob a jejich vzniku. Zatímco u některých institutů dojde k převratn ým změnám, u jin ých půjde spíše o zpřesnění či doplnění současn ých zákonn ých požadavků, v poměrně hojné míře pak dojde ke změnám v terminologii, která b y tak měla odpovídat nejen zvolen ým zásadám a principům práva, ale také tendencím uplatňovan ým v rámci evropsk ých právních řádů. Změn y, které mají nastat u jednotliv ých t ypů právnick ých osob, b yl y zmíněn y v předešl ých oddílech, zde se věnujme změnám v obecn ých ustanoveních t ýkajících se vzniku právnick ých osob.

66

Co se t ýče změn v terminologii, používá NOZ např. v ust. § 122 termín „ustavení právnické osoby“ jako souhrnné označení pro dále v yjmenované způsob y založení či zřízení právnické osob y. Dle § 122 NOZ lze právnickou osobu ustavit: a) zakladatelským právním jednáním,

při kterém musí

dojít alespoň

k určení názvu, sídla, předmětu činnosti, statutárního orgánu a jeho členů. Pro zakladatelské právní jednání ale nově platí, že musí b ýt vžd y provedeno v písemné formě, přičemž může mít podobu přijetí stanov nebo uzavření smlouv y, v případech, kd y zákon dovolí založení konkrétní právnické osob y jedné osobě, je možné ji založit zakladatelskou listinou jednoho zakladatele. 130 b) zákonem, kd y právnická osoba vzniká dnem nab ytí účinnosti tohoto zákona, pokud však tento zákon nestanoví pozdější den vzniku, c) rozhodnutím orgánu veřejné moci, stanoví-li zákon, že k založení či vzniku právnické osob y je tohoto rozhodnutí třeba, d) jiným způsobem, který stanoví jin ý právní předpis. Vznik právnické osob y je dle ust. § 126 NOZ vázán na její zápis do „veřejného rejstříku“, kam má b ýt zapsán alespoň den jejího vzniku, zrušení, včetně uvedení důvodu zrušení, den jejího zániku, název, adresa sídla, předmět činnosti, statutární orgán y a jejich členové. 131 Zápis do veřejného rejstříku není potřebn ý v případech, které stanoví zákon. Ustanovení § 129 NOZ dává možnost soudu prohlásit i bez návrhu právnickou osobu za neplatnou v případě, že ch ybí zakladatelské právní jednání nebo toto jednání nesplňuje náležitosti nezb yt né pro existenci právnické osob y, dále v případě, že osoba b yla založena za účelem popírání či omezování lidsk ých práv, rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti či podpory násilí, neboť založení takov ýchto právnick ých osob zakazuje ust. § 145 NOZ. Poslední důvod pro prohlášení právnické osob y za neplatnou spočívá v nedodržení minimálního počtu osob, které mohou dle zákona právnickou osobu založit. Jestliže soud shledá, že v případě dané právnické osob y skutečně existuje určitá závada, která způsobuje její neplatnost, ale je odstranitelná, posk ytne právnické osobě přiměřenou lhůtu na to, ab y závadu 130 131

Srov. § 122 – 125 NOZ. Srov. § 126, § 120 NOZ

67

odstranila a zjednala tak nápravu. Pokud právnická osoba v dané lhůtě vadu neodstraní, nebo pokus se jedná o vadu neodstranitelnou, soud právnickou osobu prohlásí za neplatnou. Dnem, k němuž je za neplatnou prohlášena, vstupuje tato osoba do likvidace. Na práva a povinnosti, které osoba nab yla, nemá prohlášení za neplatnou vliv. Dalším v ýznamn ým ustanovením NOZ je § 128, který stanoví, že „[p] o vzniku právnické osoby se nelze domáhat určení, že nevznikla, a nelze z toho důvodu zrušit její zápis do veřejného rejstříku.“ Ust. § 129 NOZ pak obsahuje v ýslovné

řešení

dlouholetého

problému,

který

se

v yskytuje

u

všech

právnick ých osob bez ohledu na jejich právní formu a jehož řešení je dosud upraveno jen ve vztahu k obchodním korporacím, jejichž neplatnost upravuje ust. § 68a ObchZ. Může se totiž stát, že např. u právnické osob y, jež b yla založena absolutně neplatnou zakladatelskou smlouvou či např. nadační listinou, dojde i přes tuto překážku k zápisu do veřejného registru, a tudíž i ke vzniku této právnické osob y. NOZ v ust. § 128 v ýslovně upravuje již dříve v yvozované pravidlo, ted y že není možné – s ohledem na zásadu ochran y dobré víry třetích osob v zápis v rejstříku – se v takovém případě odvolávat na to, že tato právnická osoba nevznikla, nebo z tohoto důvodu její zápis v rejstříku zrušit. Řešením je pak podle ust. § 129 NOZ podat k soudu návrh na určení absolutní neplatnosti této zakladatelské smlouv y či nadační listin y, přičemž pravomocné rozhodnutí soudu o tom, že skutečně jde o absolutně neplatnou listinu, je dostatečn ým důvodem pro v ýmaz této právnické osob y z příslušného registru. Dle ustanovení § 144 NOZ lze právnickou osobu ustavit ve veřejném nebo soukromém zájmu, přičemž pro posouzení této povah y je rozhodn ý charakter hlavní činnosti právnické osoby. Jak již bylo zmíněno v předešlém odstavci, v ymezuje ust. § 145 odst. 1 písm. a) až d) NOZ důvod y, které znemožňují, ab y právnická osoba mohla b ýt založena. Jedná se zejména o zákaz

založení

právnické

osoby,

která

by

sv ým

účelem

směřovala

k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti, k podpoře násilí nebo k porušování práva a dosahování cílů nezákonn ým způsobem, zejména pokud b y jejím účelem b ylo popírání či omezování osobních, politick ých či jin ých práv osob z důvodu diskriminace na základě jejich národnosti, pohlaví, ras y, politického sm ýšlení, náboženského v yznání a podobně. Zakázán y jsou také právnické 68

osob y, jejichž účelem b y b ylo řízení orgánu veřejné moci nebo v ýkon veřejné správ y, aniž b y k tomuto b yl y zákonem zmocněn y. Poslední zákaz směřuje ke skupině právnick ých osob ozbrojen ých nebo s ozbrojen ými složkami. Tento zákaz se net ýká právnick ých osob zřízen ých zákonem, právnick ých osob, jimž je ozbrojení povoleno nebo uloženo zákonem, dále právnick ých osob, které nakládají se zbraněmi oprávněně v souvislosti se sv ým podnikáním, a konečně také právnick ých osob, jejíž členové drží nebo užívají zbraně pro sportovní nebo kulturní účel y, popřípadě k m yslivosti. NOZ se také v ýslovně věnuje veřejné prospěšnosti právnických osob, a to konkrétně v ust. § 146 až 150 NOZ. Význam těchto ustanovení spočívá především v tom, že upravují tuto problematiku obecně, ted y ve vztahu ke všem právnick ým osobám bez ohledu na jejich právní formu, na rozdíl od současné – značně problematické a roztříštěné - právní úprav y, která tento institut zmiňuje jen u obecně prospěšn ých společností 132 a nadací 133 (čímž je zapříčiněn nepřízniv ý stav, kd y jsou daňové a jiné v ýh od y právnick ým osobám přiznáván y pouze na základě toho, jakou mají právní formu, nikoli již s ohledem na to, jak ý b yl účel založení dané právnické osob y a zda tato skutečně provádí veřejně prospěšnou činnost či nikoliv). 134 V průběhu prací na novém občanském zákoníku probíhal y diskuze o tom, jakou koncepci veřejné prospěšnosti v novém soukromoprávním kodexu přijat. V Návrhu zákona schváleném vládou ve znění změn přijatých Legislativní radou vlády (verze z května 2011 135) b yla koncepce veřejné prospěšnosti pojata jinak než ve finální verzi návrhu z listopadu 2011. Dle ust. § 146 návrhu měla právnická osoba, která b y vykonávala veřejně prospěšné činnosti nebo posk ytovala veřejně prospěšnou podporu za předem určen ých a rovn ých podmínek, přičemž b y navíc měla dle zakladatelského jednání povinnost používat alespoň dvě třetin y zisku pro v ýkon veřejně prospěšné podpory, nab ýt status veřejné prospěšnosti, a to okamžikem zápisu tohoto statusu do veřejného rejstříku. Pro přiznání tohoto statusu, měla právnická osoba registrujícímu orgánu prokázat, že splňuje v ýše uvedené podmínk y (v ykonává 132

Srov. ust. § 2 zákona č. 148/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Srov. ust. § 1 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech. 134 Blíže viz: RONOVSKÁ, K. K pojetí veřejné prospěšnosti v Evropě. Právní forum, 2010, č. 9, s. 428 a násl. a RONOVSKÁ, K. Status veřejné prospěšnosti v návrhu nového občanského zákoníku. Právní fórum, 2006, č. 2, s. 9 – 13. 135 Dostupné z:. 133

69

veřejně prospěšnou činnost, náležitě v yužívá zisk), že člen jejího orgánu, její prokurista ani společník mající alespoň jednu pětinu hlasovacích práv nejsou osobou, která b yla odsouzena za úm yslný trestn ý čin, ani osobou, která b yla v posledních deseti letech odsouzena za trestn ý čin majetkové povah y, a konečně že předměty vkladů do této právnické osob y pocházejí z poctiv ých zdrojů. 136 Právnická osoba pak měla mít povinnost každoročně orgánu veřejné moci prokazovat, že podmínk y pro zachování statusu veřejné prospěšnosti splňuje, tato povinnost b y však pro právnickou osobu neplatila v případě, že b y orgánu b yl y t yto skutečnosti známé z jeho činnosti. Pokud b y právnická osoba t yto požadavk y nesplňovala, soud b y jí status veřejné prospěšnosti odejmul. K zániku statusu u právnické osob y b y pak docházelo okamžikem v ýmazu jeho zápisu ve veřejném seznamu. Dle ust. § 152 NOZ měl y b ýt zvláštním zákonem určen y podrobnosti týkající se zvláštních v ýhod, o které měla mít právnická osoba se statusem veřejné prospěšnosti právo se ucházet. Právní úprava veřejné prospěšnosti právnick ých osob, jež je nakonec obsažena v ust. 146 až 150 NOZ, se posunula směrem k liberálnějšímu pojetí tohoto institutu, což můžeme vidět především v tom, že v ust. § 146 NOZ 137 je užito spojení „Veřejně prospěšná je právnická osoba“, která splňuje dále stanovené podmínk y. Význam tohoto ustanovení spočívá v tom, že statusu veřejné prospěšnosti nab ývá právnická osoba ex lege, ted y naplněním zákonem v ymezen ých podmínek (snaha o dosahování obecného blaha, vliv pouze

bezúhonn ých

osob

na

rozhodování

společnosti,

majetek

nab yt ý

z poctiv ých zdrojů, jmění hospodárně v yužíváno k veřejně prospěšnému účelu). Zápis statusu do veřejného rejstříku je ponechán právnické osobě splňující t yto požadavk y jako možnost, jíž může a nemusí v yužít, přičemž se zápisem statusu do rejstříku je spojena jak řada oprávnění (zejm. oprávnění užívat označení veřejné prospěšnosti v názvu právnické osob y či oprávnění v yužívat zákonem vymezen ých v ýhod, především pak daňových zv ýhodnění), tak i četné povinnosti. 136

Srov. ust. § 148 návrhu. § 146 NOZ zní: Veřejně prospěšná je právnická osoba, jejímž posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha, pokud na rozhodování právnické osoby mají podstatný vliv jen bezúhonné osoby, pokud nabyla majetek z poctivých zdrojů a pokud hospodárně využívá své jmění k veřejně prospěšnému účelu. 137

70

Vzhledem k tomu, že právnická osoba nabývá status veřejné prospěšnosti ex lege, má rejstříkov ý soud, k němuž b y b yl podán návrh na zápis statusu do veřejného rejstříku, povinnost status zapsat, přičemž jde o zápis s čistě deklaratorními účink y. K v ýmazu statusu z rejstříku (opět deklaratorním úkonem) může dojít buď na základě rozhodnutí právnické osob y, která se tohoto statusu vzdá, nebo na základě rozhodnutí soudu o odnětí tohoto statusu, které může b ýt v ydáno v případě, že právnická osoba již nenaplňuje zákonné požadavk y. 138 Vzhledem k tomu, že naznačená úprava je poměrně kusá, měl b y b ýt v nejbližších letech zpracován a přijat zákon o statusu veřejné prospěšnosti, jehož věcn ý záměr byl přijat 24. května 2010. 139

6.2 PRÁVNÍ

REŽIM

JEDNÁNÍ

JMÉNEM

OSOBY

V OBDOBÍ

MEZI

ZALOŽENÍM A VZNIKEM PRÁVNICKÉ OSOBY SOUKROMÉHO PRÁVA Zatímco

u

obchodních

korporací,

obecně

prospěšn ých

společností

a nadací je jednání jménem společnosti v době od jejího založení do jejího vzniku upraveno zcela jasně příslušným zákonem (ustanoveními o tzv. „předběžné společnosti“), u ostatních právnick ých osob soukromého práva zůstává tato otázka zákon y zatím neupravena. Dle ust. § 64 ObchZ může jménem obchodní společnosti před jejím vznikem jednat kdokoli 140, s tím, že je z takového svého jednání zavázán sám, a to až do okamžiku, kd y je jednání schváleno společníky či příslušn ým orgánem společnosti. Jednalo-li jménem společnosti více osob, pak jsou t yto osob y z takového

jednání

zavázán y společně

a

nerozdílně.

Po

vzniku

společnosti mají zakladatelé povinnost připravit seznam jednání, proveden ých jménem společnosti před jejím vznikem, tak, ab y nejpozději ve lhůtě tří měsíců od vzniku společnosti mohlo dojít ke schválení tohoto jednání společník y nebo příslušn ým orgánem společnosti.

138

Srov. RONOVSKÁ, K. Status veřejné prospěšnosti v návrhu nového občanského zákoníku. Právní fórum, 2006, č. 2, s. 9 – 13. 139 Viz vyjádření zmocněnkyně vlády pro lidská práva : Vláda České republiky. Věcný záměr zákona o statusu veřejné prospěšnosti dnes schválila vláda. [citováno dne 14. 3. 2012]. Dostupný z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenec-vlady-pro-lidska-prava/aktuality/vecny-zamer-zakona-o-statusuverejne-prospesnosti-dnes-schvalila-vlada-72399/ 140 Zákon zde užívá pojem „kdo jedná“, z čehož je nutno vyvodit, že osobou jednající za společnost nemusí nutně být jen její zakladatel, ale skutečně i jakákoli třetí osoba.

71

Od okamžiku schválení pak platí, že z tohoto jednání b yla od počátku zavázána sama společnost, přičemž statutární orgán musí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu oznámit účastníkům závazkov ých vztahů, jež z tohoto jednání vznikl y. Opomenou-li zakladatelé svou povinnost předložit seznam jednání ke schválení, odpovídají společně a nerozdílně za škod y, které v důsledku toho věřitelům vzniknou. U obecně prospěšných společností je zakladatel společnosti dle ust. § 6 zákona o obecně prospěšn ých společnostech 141 oprávněn před jejím vznikem činit na účet v budoucnu vzniklé společnosti právní úkon y, které směřují právě k jejímu vzniku. Byla-li o.p.s. založena více zakladateli, mohou jednat buď všichni společně, anebo mohou jednoho ze zakladatelů písemně zmocnit k těmto úkonům. Okamžikem vzniku společnosti pak závazk y z takového jednání automatick y ex lege přecházejí na o.p.s., která je z nich zavázána od počátku. Závazk y, které b y společnosti znemožňoval y řádně naplňovat účel, k němuž b yla založena, je o.p.s. oprávněna do tří měsíců odmítnout, a to rozhodnutím statutárního orgánu, jímž je ředitel o.p.s. Je důležité zdůraznit, že oprávnění zakladatelů činit právní úkon y na účet společnosti před jejím vznikem se t ýká pouze úkonů souvisejících se vznikem společnosti, takže pokud b y zakladatel před vznikem společnosti toto zákonné zmocnění překročil, b yl b y z tohoto jednání zavázán sám, a v případě, že b y jednalo více zakladatelů společně (b yť prostřednictvím zmocněného zakladatele), b yli b y tito ze svého jednání zavázáni společně a nerozdílně. U nadací a nadačních fondů 142 (dále jen „nadace“) je problematika jednání před vznikem této právnické osob y upravena do značné míry shodně s úpravou účinnou pro o. p. s., neboť za nadaci mohou před jejím vznikem jednat zřizovatelé, popř. jeden zřizovatel v ybran ý ostatními, ab y zastupoval jejich společné zájmy směřující ke vzniku nadace. Pokud je nadace zřízena závětí, je osobou takto oprávněnou v yk onavatel závěti, který se také stává osobou spravující majetkové vklad y, není-li závětí stanoveno jinak. Je-li nadace zřízena nadační smlouvou nebo listinou, je správcem majetkov ých vkladů osoba, jež je určena tímto dokumentem. Jednatelské oprávnění těchto

141

Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, v aktuálním znění. 142 Srov. ust. § 6 ZNNF.

72

osob je věcně omezeno tak, že se vztahuje pouze na věci, které souvisí se vznikem nadace, přičemž zákon nepodává bližší v ýklad toho, o jaké věci se jedná. Z toho důvodu bude nutné jednatelské oprávnění v případě poch yb v ykládat restriktivně. 143 Okamžikem vzniku nadace na ni přecházejí závazk y a vlastnická a jiná práva založená jednáním oprávněné osob y. Výrazn ým nedostatkem právní úprav y předběžné nadace je fakt, že závazk y a práva na nadaci přecházejí v okamžiku jejího vzniku automatick y ex lege, aniž b y nadace měla možnost např. odmítnout převzetí závazků, jež mohou bránit v naplnění účelu, k němuž b yla založena. 144 Co se t ýče jednání jménem občanského sdružení, v ystupuje zde přípravn ý v ýbor, který je ale oprávněn jednat jménem sdružení až po vzniku sdružení, a to až do dob y, než jsou ustaven y orgán y sdružení oprávněné činit právní úkon y za sdružení, v ystupuje ted y v pozici jakéhosi prozatímního statutárního orgánu. Před vznikem sdružení není přípravn ý v ýbor oprávněn jednat jménem sdružení, takže pokud b y k takovému jednání došlo, b yli b y ti, kdo se na tomto jednání podíleli, zavázáni společně a nerozdílně, navíc zde ani není zákonem dána možnost takové jednání následně jménem sdružení schválit. De lege ferenda: Zmíněné nedostatk y právní úprav y b y měl y b ýt odstraněn y nov ým občansk ým zákoníkem, který v ust. § 127 výslovně stanoví, že „za právnickou osobu lze jednat jejím jménem již před jejím vznikem“, přičemž z takového jednání je oprávněn a zavázán ten, kdo jednal, a v případě, že jednalo více osob, jsou tyto osob y zavázán y společně a nerozdílně. Právnická osoba může být

z takového jednání od počátku

oprávněna a zavázána, pokud do tří měsíců od svého vzniku pro sebe převezme účink y tohoto jednání, z čehož jí zároveň pl yne i povinnost dát ostatním účastníkům těchto vztahů najevo, že na sebe závazk y převzala.

143

Srov. HURDÍK, J., TELEC, I. Zákon o nadacích a nadačních fondech. Komentář. Praha : C. H. Beck, 1998. s. 98. 144 Ibidem, s. 100 – 104.

73

6.3 REGISTRY SOUKROMOPRÁVNÍCH PRÁVNICKÝCH OSOB 6.3.1 REJSTŘÍKY VEDENÉ MINISTERSTVY A. REJSTŘÍKY VEDENÉ MINISTERSTVEM VNITRA Ministerstvo vnitra, konkrétně jeho Odbor všeobecné správy, Oddělení sdružování, se zab ývá mimo jiné také vedením 3 registrů právnick ých osob, a to

Seznamu

občanských

sdružení,

odborových

organizací

a

organizací

zaměstnavatelů, dále Seznamu politických stran a hnutí a konečně také Evidence mezinárodních nevládních organizací. 145 Řízení o registraci osob y se zahajuje dnem doručení návrhu, který nemá vad y, přičemž ministerstvo nev ydalo žádn ý formulář pro toto podání. Stačí ted y jednoduch ý písemn ý návrh, který bude obsahovat zákonem požadované náležitosti (zejména identifikační údaje a podpis y členů přípravného v ýboru, dále vyjádření návrhu k registraci dané osob y) a k němuž budou přiložen y zákonem požadované dokument y (především stanov y). -

Seznam (evidence) občanských sdružení , odborových organizací a organizací

zaměstnavatelů

založen ých

dle

ZSdrObč

–

Zatímco

u

odborov ých organizací a organizací zaměstnavatelů vznikl ých rovněž dle ZSdrObč je úkolem ministerstva vnitra pouze zaevidovat již vznikl ý subjekt, u občansk ých sdružení probíhá řízení o registraci, na jehož konci musí dojít k zaregistrování sdružení, které tímto okamžikem nab ývá právní subjektivit y. Seznam občansk ých sdružení je zatím neveřejným seznamem, do něhož se zapisuje pouze název, sídlo, identifikační číslo a den vzniku (popř. zániku) sdružení, s účinností NOZ b y se ale tento režim seznamu občansk ých sdružení měl změnit, takže b y sdružení měla b ýt zapisována do veřejného rejstříku právnick ých osob. Prostřednictvím internetov ých

stránek

ministerstva 146 je

v současnosti

možné

pouze

v yhledáváním ověřit, zda je v seznamu občansk ých sdružení zapsán určit ý subjekt, zatím není možné do něj nahlížet nebo z něj pořizovat v ýpis y. 145

Informace k rejstříkům vedeným Ministerstvem vnitra čerpány z: Ministerstvo vnitra : Odbor všeobecné správy [online]. Změněno 05. 02. 2009 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: . 146 Viz .

74

Písemn ý návrh na registraci sdružení spolu s přílohou obsahující dvojí v yhotovení stanov 147 podává přípravný výbor. Návrh musí obsahovat jména

a

příjmení,

data

narození,

bydliště

a

podpis y

všech

členů

přípravného v ýboru a určení zmocněnce v ýboru, který bude komunikovat s registračním orgánem. Řízení o registraci sdružení je dle ust. § 7 odst. 3 ZSdrObč zahájeno dnem doručení bezvadného návrhu ministerstvu. Nesplňuje-li

návrh

náležitosti

stanovené

zákonem 148,

nemůže

b ýt

zahájeno řízení o registraci sdružení, proto ministerstvo (nejpozději do 5 dnů od doručení návrhu) v ýzvou k odstranění vad podání upozorní zmocněnce přípravného v ýboru na nedostatk y návrhu a také na fakt, že nebudou-li v ytčené vady odstraněny, nemůže b ýt řízení zahájeno. 149 Neupozorní-li ministerstvo v pětidenní lhůtě přípravn ý v ýb or na vad y návrhu, považuje se návrh za bezvadn ý a řízení za zahájené dnem doručení návrhu ministerstvu. 150 Vzhledem

k tomu,

že

se

u

vzniku

sdružení

uplatňuje

princip

registrační, má přípravn ý v ýbor po řádném splnění zákonn ých požadavků právní nárok na registraci a skrze ni i na vznik sdružení. Registrační orgán nerozhoduje o žádosti, tak že by povoloval vznik sdružení, ale pouze

přezkoumává,

zda

návrh

splňuje

zákonem

přesně

vymezené

požadavk y, aniž b y mu k tomu b ylo dáno volné pole působnosti pro správní uvážení. Rozhodování orgánu vychází čistě z posouzení, zda sdružení odpovídá ust. § 1 až 5 ZSdrObč. Registraci v yhovujícího sdružení provede ministerstvo do 10 dnů ode dne zahájení řízení, tak že stanov y opatří otiskem úředního razítka obsahujícího číslo jednací, den registrace

a

identifikační

číslo,

které

b ylo

sdružení

ministerstvem

přiděleno. Jedno v yh otovení řádně registrovan ých stanov pak ministerstvo zašle zmocněnci přípravného v ýboru. Do 7 dnů po registraci sdružení musí ministerstvo o vzniku sdružení informovat Česk ý statistick ý úřad.

147

ZSdrObč je lex specialis vzhledem k OZ, proto se při vzniku sdružení neuplatní ust. § 19 OZ, není tedy nutné předložit písemnou smlouvu nebo zakládací listinu, ale postačí neformální dohoda o založení sdružení a sepsání stanov. 148 Srov. judikatura: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. srpna. 2007, čj. 1 Ans 3/2007: v „předprocesní“ fázi ministerstvo posuzuje pouze soulad návrhu s ust. § 6 odst. 2 a odst. 4 ZSdrObč, věcné posuzování stanov je zde nepřípustné. 149 Srov. § 7 ZSdrObč. 150 Srov. judikatura: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. srpna. 2007, čj. 1 Ans 3/2007.

75

Ministerstvo však může registraci sdružení do 10 dnů ode dne zahájení řízení odmítnout řádně odůvodněným rozhodnutím 151, a to pouze z důvodů taxativně uveden ých v ust. § 8 ZSdrObč, ted y: i) jde-li o organizaci, na niž se dan ý zákon dle ust. § 1 odst. 3 nevztahuje (např. politická strana či hnutí nebo církev), ted y jedná-li o právnickou osobu, která vzniká v režimu jiného zákona, ii) jsou-li stanov y v rozporu s ust. § 3 odst. 1 a 2 ZSdrObč, ted y v rozporu

se

zásadou

svobod y

sdružování,

zákazu

nucení

ke

sdružování a svobodou v ystoupit ze sdružení, iii)jde-li o sdružení, které není dle ust. 4 ZSdrObč dovoleno (např. pokud b y mělo b ýt jeho cílem popírání či omezování osobních, politick ých a jin ých práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické sm ýšlení, náboženské v yznání atd.). iv) pokud b y spolek v ykonával funkci státních orgánů nebo je řídil, nebo pokud b y ukládal povinnosti občanům, kteří nejsou jeho člen y. Důvody pro odmítnutí registrace musí b ýt zřejmé, právo na vznik sdružení nelze odepřít s odkazem na pouhé obavy, že b y se sdružení např. mohlo věnovat nedovolen ým činnostem. 152 Do 60 dnů od doručení rozhodnutí o odmítnutí registrace se mohou členové přípravného v ýboru bránit podáním žaloby podle § 65 SŘS u Městského soudu v Praze, 153 který může napadené rozhodnutí zrušit, pokud shledá, že zákonné podmínk y pro odmítnutí registrace sdružení neb yl y naplněn y. Dnem, kd y rozhodnutí soudu o zrušení takového rozhodnutí nab yde právní moci, dochází k registraci, a ted y i vzniku, sdružení. Jestliže do 40 dnů od zahájení řízení neobdrží zmocněnec přípravného v ýboru rozhodnutí o odmítnutí registrace, vzniká sdružení na základě uplatnění fikce, neboť ke vzniku sdružení dochází v takovém případě následujícím dnem po upl ynutí dané lhůty, ted y 41. dnem ode dne doručení návrhu. Tuto skutečnost ministerstvo (na žádost zmocněnce přípravného v ýboru) osvědčí zasláním jednoho v yhotovení stanov, na němž vyznačí den 151

Rozhodnutí odmítnutí registrace je správním rozhodnutí dle § 67 a násl. SŘ. Srov. judikatura ESLP: Rozsudek ESLP ze dne 10. července 1998 ve věci Sidiropoulos a další proti Řecku (RoESLP 6/1998) - ESLP neschválil preventivní zákaz sdružení a odmítl připustit domněnku registračního orgánu o nepřípustnosti skutečně zamýšlené činnosti sdružení jako důvod pro odmítnutí registrace sdružení. 153 Srov. ČERNÝ, P. Zákon o sdružování občanů. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 113. 152

76

registrace. V případě nečinnosti ministerstva se členové přípravného v ýboru mohou bránit podáním žalob y ve správním soudnictví dle § 79 SŘS. Shrnutí: Ke vzniku sdružení dochází dle OZ na základě některé z těchto právních skutečností: i)

registrace Ministerstvem vnitra,

ii)

dnem

právní

moci

rozhodnutí

soudu

o

zrušení

rozhodnutí

ministerstva o odmítnutí registrace, iii) 41. dnem ode dne zahájení řízení. Švýcarsko: Co se týče zápisu spolku do veřejného rejstříku, jde vžd y jen o deklaratorní úkon, neboť spolek vznikl již přijetím stanov v písemné podobě. Povinnost registrace do rejstříku vzniká ve Šv ýcarsku pouze podnikajícím sdružením, jež musí b ýt zapsán y do obchodního rejstříku, ostatním spolkům je ponechána možnost nechat se zapsat do rejstříku dobrovolně. Význam zápisu sdružení do rejstříku spočívá především v plnění funkce evidenční a publikační, jež směřují k ochraně třetích osob. 154 -

Seznam (rejstřík) politických stran a hnutí založen ých dle ZSdrPol – Seznam politick ých stran a hnutí je dle ZSdrPol veřejným seznamem veden ým od 1. ledna 2001 Ministerstvem vnitra, který je zpřístupněn prostřednictvím internetu na stránkách ministerstva 155, kde je umožněno v yhledávání subjektů zapsan ých na tomto seznamu. Ministerstvo je pak oprávněno v ydávat na požádání úřední potvrzení o tom, zda určit ý zápis do seznamu je nebo není proveden, t yt o v ýpis y ze seznamu však mají pouze informativní charakter. Do rejstříku stran a hnutí se zapisují údaje v ymezené ust. § 9 odst. 2 a 3 ZSdrPol, ted y zejména název, zkratka a sídlo stran y, den a číslo registrace identifikační číslo stran y či hnutí, identifikační údaje osob, jež jsou člen y statutárního orgánu, popř. den registrace změn y stanov, zánik či zrušení stran y, pozastavení její činnosti, vstup do likvidace a další.

154

Blíže k registraci sdružení ve Švýcarsku: RONOVSKÁ, K. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Brno : Masarykova univerzita, 2004. 166-172. 155 Seznam politických stran a hnutí dostupný z: .

77

Přípravn ý v ýbor musí ministerstvu podat písemn ý návrh na registraci politické stran y či politického hnutí, k němuž přiloží stanovy politické stran y či sdružení a dále také petici s podpis y. Ministerstvo nejprve posoudí, zda b yl y dan ým návrhem naplněn y zákonné požadavk y a zda jsou údaje uvedené v návrhu úplné a přesné. Shledá-li ministerstvo, že návrh trpí vadami, upozorní ve lhůtě 5 dnů od doručení návrhu přípravn ý v ýbor na to, že řízení nemůže b ýt zahájeno, dokud nebudou uvedené nedostatk y odstraněn y. Proti upozornění ministerstva na nedostatk y návrhu nebo na jeho neúplnost či nepřesnost je možné se bránit podáním žalob y ve správním soudnictví ke krajskému soudu, 156 po němž může navrhovatel registrace požadovat, ab y určil, že návrh na registraci netrpí nedostatk y. Rozhodnutí tohoto soudu je konečné, nelze se proti němu odvolat. Dnem, kd y rozhodnutí soudu o tom, že návrh na registraci nemá vad y, nabude právní moci, je zahájeno řízení o registraci. Je-li podan ý návrh v pořádku, je zahájeno řízení, které musí do 15 dnů od zahájení skončit buď provedením registrace stran y či hnutí, nebo rozhodnutím o odmítnutí registrace. Registraci politické stran y či hnutí provede

ministerstvo

tak,

že na v yh otoveních

stanov

vyznačí

den

registrace a přidělené identifikační číslo, přičemž jedno v yhotovení takto registrovan ých

stanov

zašle

zpět

zmocněnci

přípravného

v ýboru.

Registrovanou politickou stranu či hnutí pak zapíše do seznamu. K odmítnutí registrace stran y či hnutí může dojít jen na základě rozporu stanov se zákonn ými ustanoveními (konkrétně s ustanoveními § 1 až 5 a § 6 odst. 3 a 4 ZSdrPol). Ve lhůtě 30 dní od doručení rozhodnutí o odmítnutí registrace může přípravn ý výbor v yužít opravný prostředek v ymezen ý ust. § 8 odst. 5 ZSdrPol, 157 jež ovšem v poznámce odkazuje na ust. § 250m OSŘ, který ale b yl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 27. června 2001, sp. zn. Pl. ÚS 16/99, jímž b yla zrušena celá část pátá OSŘ t ýkající se správního soudnictví. Reakcí na tento krok Ústavního soudu b ylo následné v ydání zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, podle něhož připadá v úvahu žaloba ve správním soudnictví. 156

Vzhledem k tomu, že žalovaným subjektem bude Ministerstvo vnitra, jedná se o Městský soud v Praze. § 8 odst. 5 ZSdrPol: Přípravný výbor může do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí o odmítnutí registrace podat u příslušného soudu opravný prostředek.^2a) K přezkoumání je příslušný Nejvyšší soud ČR.

157

78

Pokud ve lhůtě 30 dní od zahájení řízení není zmocněnci přípravného v ýboru doručeno rozhodnutí o odmítnutí registrace, vznikne strana nebo hnutí následujícím dnem po upl ynutí této lhůt y. -

Evidence mezinárodních nevládních organizací dle zákona č. 116/1985 Sb.,

o

podmínkách

Československé

činnosti

socialistické

organizací republice

s –

mezinárodním Žádost

o

prvkem

povolení

v

zřídit

mezinárodní nevládní organizaci musí spolu se stanovami, které obsahují organizační řád a obsah činnosti, podat nejméně tříčlenný přípravn ý v ýbor. Dnem doručení žádosti ministerstvu je pak zahájeno řízení. Doručená žádost o povolení zřízení mezinárodní nevládní organizace je nejprve oddělením posouzena, následně zkonzultována a projednána s Ministerstvem zahraničních věcí a s příslušn ými ústředními orgán y státní správ y a na závěr je na základě v ýsledků těchto jednání rozhodnuto o tom, zda se žadateli v ydá povolení zřízení organizace nebo ne. Rozhodne-li oddělení kladně, zaeviduje takto vzniklou organizaci do evidence. Vznik organizace může b ýt povolen, pokud návrh stanov není v rozporu s česk ým právním řádem. Dojde-li k zamítnutí žádosti, lze se do patnácti dnů od doručení rozhodnutí bránit podáním rozkladu k ministru vnitra, který ve věci rozhodne na základě návrhu rozkladové komise. Toto rozhodnutí je pak přezkoumatelné v rámci správního soudnictví. B. REJSTŘÍKY VEDENÉ MINISTERSTVEM KULTURY Ministerstvo

kultury

vede

tři

spolu

úzce

související

rejstřík y

právnick ých osob, a to Rejstřík registrovaných církví a náboženských společností 158, dále Rejstřík svazů církví a náboženských společností 159 a konečně Rejstřík evidovaných právnických osob 160. Všechn y t yto rejstřík y jsou dle ust. § 17 odst. 2 ZCNS veřejn ými seznam y 161, takže každ ý má právo do nich nahlížet, pořizovat si v ýpis y či opisy a písemně žádat o v ydání úředního 158

§ 18 ZCNS určuje údaje, které se zapisují do Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností, a vymezuje sbírku listin jako součást tohoto rejstříku. 159 Obdobně stanoví § 19 ZCNS ve vztahu k Rejstříku svazů církví a náboženských společností. 160 § 20 ZCNS se obdobně věnuje Rejstříku evidovaných právnických osob. 161 Vyjma chráněných osobních dat vymezených ust. § 17 odst. 2 ZCNS, jež nejsou součástí veřejných seznamů a k nimž tak není umožněn přístup.

79

opisu či v ýpisu. Dle ust. § 17 odst. 5 ZCNS je do veřejných částí těchto rejstříků umožněn také dálkov ý přístup prostřednictvím internetov ých stránek Ministerstva kultury. 162 S veřejností těchto rejstříků je také spojen princip formální publicit y definovan ý v ust. § 17 odst. 4 ZCNS. Registrovan ým právnick ým

osobám

ministerstvo

přidělí

posk ytne správce základního registru osob. -

identifikační

číslo,

které

mu

163

Rejstřík registrovaných církví a náboženských společností Návrh na registraci církve nebo náboženské společnosti, z něhož musí jasně v ypl ývat, kdo jej činí (musí tedy obsahovat osobní údaje členů přípravného v ýboru a jejich úředně ověřené podpis y, a také určení zmocněnce), čeho se t ýká a co se navrhuje (stačí jednoduchá formulace návrhu na registraci uvedené církve či náboženské společnosti do rejstříku) podává zmocněnec přípravného v ýboru. Součástí návrhu musí b ýt také zákonem požadované přílohy v ymezené ust. § 10 odst. 2 ZCNS: základní charakteristika, učení a poslání církve a náboženské společnosti, zápis o založení, podpisové arch y, základní dokument, čestné prohlášení.

-

Rejstřík svazů církví a náboženských společností Návrh na registraci 164 svazu církví a nábožensk ých společností musí určovat název a sídlo svazu, identifikovat člen y přípravného v ýboru a určit zmocněnce přípravného v ýboru. Všichni členové k němu připojí své úředně ověřené podpis y. Příloh y toho návrhu tvoří písemná zakladatelská smlouva

uzavřená

mezi

zakládajícími

církvemi

a

nábožensk ými

společnostmi, která musí b ýt v yhotovena ve formě notářského zápisu, a dále stanov y svazu. Postup

ministerstva

ve

věci

registrace

církve

či

náboženské

společnosti a svazu církví a nábožensk ých společností je v zásadě stejn ý a probíhá v souladu s ust. § 13 ZCNS: ministerstvo u podaného návrhu přezkoumá pouze oprávněnost osob y k podání návrhu a bezvadnost návrhu spočívající ve splnění všech zákonn ých náležitostí. Ch ybí-li naplnění některé z požadovaných náležitostí návrhu, určí ministerstvo podateli náhradní lhůtu k doplnění – v ýzva se doručuje do vlastních rukou 162

Dostupný z: . Viz zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech. 164 Srov. ust. § 12 ZCNS. 163

80

zmocněnce. Nedojde-li v ministerstvem určené lhůtě, která nesmí b ýt kratší než jeden měsíc, k odstranění takov ých nedostatků, ministerstvo řízení zastaví. Jde-li o návrh na registraci církve nebo náboženské společnosti, zab ývá se ministerstvo také přezkumem činnosti církve a náboženské společnosti a jejím souladem se zákonn ými podmínkami a základním dokumentem. Není-li některá z těchto podmínek naplněna, rozhodne ministerstvo o zamítnutí registrace, v opačném případě rozhodne o její registraci, kterou zapíše do příslušného rejstříku ke dni, kd y rozhodnutí o dané registraci nab ylo právní moci. Vzhledem k tomu, že se na řízení podle ZCNS vztahují i obecné předpis y správního práva, musí ministerstvo o

registraci rozhodnou bez zb ytečn ých

odkladů, jinak

nejpozději do 30 dnů od dne zahájení řízení. V případě, že se nařizuje ústní jednání či místní šetření, je někdo předvoláván či předváděn a podobně, prodlužuje se lhůta dle potřeby až o 30 dnů. 165 Dle ust. § 14 odst. 7 ZCNS však takto v ymezenou lhůtu může přiměřeně prodloužit ministr kultury v případě, že lhůta stanovená obecn ými předpis y o správním řízení není dostačující. -

Rejstřík evidovaných právnických osob Do rejstříku evidovan ých právnick ých osob jsou zapisovány dva t yp y těchto právnick ých osob v ymezené ust. § 15a ZCNS, a to: a) orgány registrované církve či náboženské společnosti, řeholní či jiné církevní instituce osob hlásících se k církvi či náboženské společnosti založené za účelem vyznávání náboženské víry. Postup při evidenci těchto právnick ých osob je v ymezen ust. § 16 ZCNS tak, že návrh na evidenci 166 takové právnické osob y podá spolu s požadovan ými přílohami orgán zřizovatele (registrované církve či náboženské společnosti), a to do 10 dnů od dne založení této evidované právnické osob y.

165

Srov. ust. § 71 SŘ. Dle ust. § 16 odst. 2 ZCNS musí návrh obsahovat doklad o založení této právnické osoby a její stanovy, musí určovat její název, sídlo a předmět činnosti, dále pak musí stanovit označení a způsob jednání statutárního orgánu a identifikovat jeho členy. 166

81

Ministerstvo navrhovanou právnickou osobu do 5 pracovních dní ode dne doručení návrhu zapíše do Rejstříku evidovan ých právnick ých osob 167, nebo do 10 dnů od obdržení návrhu na evidenci v yzve k odstranění

nedostatků

návrhu.

Nebudou-li

nedostatky

návrhu

odstraněn y v zákonné lhůtě 30 dnů, zastaví ministerstvo řízení o návrhu. V případě, že navrhovatel zmešká desetidenní lhůtu k podání návrhu, neztrácí aktivní legitimaci. I opožděně podan ý návrh je ministerstvem

přezkoumán,

a

nemá-li

toto

podání

nedostatk y,

ministerstvo subjekt zaeviduje do příslušné evidence. Jedin ý postih pak spočívá v tom, že byl-li návrh podán opožděně, nemůže b ýt evidovaná právnická osoba zapsána do evidence ke dni jejího založení, ale zápis se provádí ke dni doručení návrhu ministerstvu. 168 b) účelové

zařízení

registrované

církve

či

náboženské

společnosti

založené pro poskytování charitativních služeb, tj. služeb sociálních či zdravotnick ých. Návrh na evidenci této právnické osob y se podává spolu se zakládací listinou a stanovami nejpozději do 10 dnů ode dne založení tohoto účelového zařízení. Ministerstvo má zákonem danou lhůtu 30 dní k tomu,

ab y

evidovan ých

provedlo

evidenci

právnick ých

účelového

zařízení

osob. 169 Nesplňuje-li

návrh

do na

Rejstříku evidenci

účelového zařízení náležitosti stanovené ust. § 16a odst. 1, 3 a 4 ZCNS, postupuje v tomto případě ministerstvo obdobně jako u právnick ých osob uveden ých pod písmenem a). 170

167

Zápis se provádí ke dni založení evidované právnické osoby v církvi či náboženské společnosti. Blíže k problematice pozdě podaného návrhu na evidenci viz: KŘÍŽ, J. Zákon o církvích a náboženských společnostech. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2011. s. 239 - 242. 169 Zápis do Evidence právnických osob založených registrovanou církví nebo náboženskou společností podle § 15a odst. 1 písm. b) ZCNS neprovádí ministerstvo zpětně, tedy ani ke dni založení účelového zařízení, ani ke dni doručení návrhu na evidenci, ale v souladu s ust. § 16a odst. 8 ve lhůtě 30 dní od dne doručení bezvadného návrhu na evidenci. Srov. KŘÍŽ, J. Zákon o církvích a náboženských společnostech. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2011. s. 249 - 250. 170 Ministerstvo bude postupovat dle ust. § 16 odst. 5 ZCNS. 168

82

6.3.2 REGISTRY VEDENÉ KRAJSKÝMI ÚŘADY Jedin ý rejstřík veden ý krajsk ými úřad y je registr zájmových sdružení právnických osob 171 založen ých dle ust. § 20f a 20j OZ. Pro zápis zájmového sdružení je příslušn ý krajsk ý úřad, v jehož správním obvodu se nachází sídlo sdružení. Mezi údaje, které jsou na základě ust. § 20i OZ do registru zapisován y, patří název, sídlo a identifikační číslo sdružení, předmět jeho činnosti, statutární orgán y a identifikační údaje (jméno, příjmení, b ydliště) osob, které v ykonávají působnost těchto orgánů. Návrh na zápis sdružení do registru podepsan ý zmocněncem sdružení musí b ýt doplněn: -

dvěma v yhotoveními zakladateli podepsané zakladatelské smlouv y či zápisu o ustavující členské schůzi,

-

dvěma v yhotoveními řádně podepsan ých schválen ých stanov sdružení,

-

listinou osvědčující zmocnění osob y oprávněné podat návrh na zápis, není-li zmocnění obsaženo v zakladatelských dokumentech 172,

-

listinou obsahující určení a identifikační údaje osob, které vykonávají působnost orgánů, jejichž prostřednictvím sdružení jedná,

-

doklad y osvědčující existenci právnick ých osob, jež sdružení založil y,

-

doklad y osvědčující oprávněnost osob y jednající jménem právnické osob y - člena sdružení,

-

popř. souhlasem vlastníka nemovitosti s umístěním sídla sdružení. Krajsk ý úřad posoudí splnění zákonem požadovan ých náležitostí návrhu

a shledá-li, že návrh nemá vad y, zájmové sdružení zaregistruje. Registraci v yznačí na všech v yhotoveních zakladatelského dokumentu i stanov, přičemž jedno

v yhotovení

každého

z požadovan ých

dokumentů

zašle zmocněnci

zájmového sdružení. Tyto registrované dokument y pak představují doklad y o právní subjektivitě tohoto zájmového sdružení. Vzhledem k tomu, že registr zájmov ých sdružení právnick ých osob je veden jako neveřejn ý seznam, není možné, ab y krajsk ý úřad v ydal v ýpis z registru. Na žádost registrovaného sdružení nebo osob y, která prokáže právní zájem, může v ydat jen osvědčení o registraci, v němž je uvedeno, že u daného krajského úřad je pod určit ým názvem registrován subjekt s určit ým sídlem. 171

Informace čerpány z: Praha.eu, portál hl. m. Prahy. Jak založit zájmové sdružení právnických osob [online]. Změněno 06. 01. 2010 [cit. 13. 3. 2012]. Dostupné z: . 172 Např. listina obsahující právní moc k zastupování před krajským úřadem udělenou notáři.

83

6.3.3 REJSTŘÍKY VEDENÉ REJSTŘÍKOVÝMI SOUDY V ust. § 27 odst. 2 ObchZ se hovoří o zvláštním právním předpisem určeném soudu, tedy o „rejstříkovém soudu“, který vede obchodní rejstřík. Oním zvláštním právním předpisem určujícím, o které soud y jde, je občansk ý soudní řád, který na jedné straně v ust. § 9 odst. 3 písm. a) OSŘ určuje věcnou příslušnost krajsk ých soudů jako soudů prvního stupně ve věcech obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností, nadačního rejstříku a rejstříku společenství vlastníků jednotek; a na druhé straně pak v ust. 200a OSŘ označuje za místně příslušn ý soud, v jehož obvodu se nachází obecn ý soud osob y, které se zápis do rejstříku t ýká. Kombinací těchto ustanovení ted y dojdeme k závěru, že rejstříkov ými soud y rozhodujícími v prvním stupni jsou krajské soudy příslušné dle místa sídla právnické osoby, jíž se řízení týká. 173 O odvoláních proti rozhodnutím krajsk ých soudů jako soudů prvního stupně jsou v souladu s ust. § 25 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, příslušné rozhodnout vrchní soud y. V třetím stupni pak dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) téhož zákona rozhoduje Nejv yšší soud České republik y, do jehož příslušnosti spadá rozhodování o mimořádn ých opravn ých prostředcích. 174 Není-li v zákonech upravujících nadace a nadační fond y, společenství vlastníků jednotek a veřejně prospěšné společnosti stanoven jin ý postup, platí pro rejstřík y, do nichž se t yto právnické osob y zapisují, jejich vedení a řízení ve věcech těchto rejstříků obdobně ustanovení obchodního zákoníku 175 a občanského soudního řádu 176 vztahující se na obchodní rejstřík, jeho vedení a řízení ve věcech obchodního rejstříku. 177 Z tohoto důvodu platí vše, co bude dále uvedeno o vedení obchodního rejstříku platit i pro zb ylé rejstřík y vedené rejstříkov ými soud y. Všechn y čt yři rejstřík y jsou v souladu s ust. § 27 odst. 1 ObchZ veden y jako veřejné seznamy vedené v elektronické podobě, s nimiž je ze zákona spojen i princip formální publicit y, v ýslovně definovan ý v ust. § 29 odst. 1 173

Seznam rejstříkových soudů viz: Ministerstvo spravedlnosti. Rejstříkové soudy. [citováno dne 20. 3. 2012]. Dostupný z: < http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2299&d=15245 >. 174 HOLEJŠOVSKÝ, J. Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy. Praha : C. H. Beck, 2003. S. 469 – 470. 175 Konkrétně ust. § 27 až 33 ObchZ. 176 Konkrétně ust. § 200a až 200d OSŘ. 177 Odkaz na OSŘ a ObchZ je obsažen v ust. § 10 odst. 4 zákona o vlastnictví bytů, .§ 5 odst. 5 ZNNF a § 5 odst. 5 zákona o obecně prospěšné společnosti.

84

ObchZ tak, že proti osobě jednající v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, nemůže ten, jehož se zápis t ýká, namítat, že tento zápis neodpovídá skutečnosti. Dle následujícího odstavce § 29 se okamžik účinnosti skutečností v rejstříku zapsan ých vůči každému váže na den jejich zveřejnění, ted y publikace v Obchodním věstníku, to však neplatí pro osob y, jež prokazatelně b yl y se zapsan ými skutečnostmi obeznámen y již před jejich publikací. V souladu s ust. § 28 ObchZ se veřejnost 178 rejstříků projevuje i tím, že jsou každému přístupné, ab y do nich mohl nahlížet a pořizovat kopie či v ýpis y. Dle ust. § 28 odst. 3 až 5 ObchZ je rejstříkov ý soud povinen na žádost v ydat ověřen ý opis zápisu nebo listin y uložené ve sbírce listin či potvrzení prokazující, že v daném rejstříku určit ý zápis není. Co se t ýče právní povah y zápisů do těchto rejstříků, mají tzv. prvozápisy právnických osob zapisovan ých do těchto rejstříků naprosto nepoch ybně konstitutivní povahu, což znamená, že daná právnická osoba, jež b yla založena soukromoprávním úkonem, vzniká cob y nov ý subjekt práva až okamžikem zápisu do příslušného rejstříku. 179 A. OBCHODNÍ REJSTŘÍK Obchodní rejstřík (dále jen „OR“) je veřejn ý seznam obsahující zákonem v ymezené údaje o podnikatelích a organizačních složkách jejich podniků, u nichž povinnost (popř. právo) b ýt zapsán v OR stanoví zákon. Obligatorně musí b ýt dle ust. § 34 odst. 1 ObchZ do OR zapsán y t yto právnické osob y: obchodní společnosti, družstva, jiné právnické osob y, o nichž to stanoví zákon (např. státní podnik y, příspěvkové organizace, komoditní burza, Fond zajištění vkladů, Pozemkov ý fond ČR, Státní fond kultury České republik y, Česká tisková kancelář a další) a zahraniční osob y podnikající na území ČR. Součástí obchodního rejstříku je také sbírka listin. 178

Výjimku tvoří dle ust. § 28 odst. 2 ObchZ údaj o rodném čísle, které se do rejstříku zapisuje např. u zakladatelů obchodních společností. Rodné číslo totiž nesmí být uvedeno na výpisu z rejstříku ani zveřejněno v Obchodním věstníku. 179 K otázce povahy zápisů do obchodního rejstříku viz: Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. února 2001, sp. zn. 29 Cdo 113/2000: „Zápisy do obchodního (podnikového) rejstříku mají dvojí povahu. Konstitutivní povahu mají zápisy, o kterých to výslovně stanoví právní norma. V ostatních případech mají zápisy pouze deklaratorní povahu, což znamená, že účinky zapisovaných skutečností nastávají nezávisle na zápisu do obchodního (podnikového) rejstříku.“ Konstitutivní povaha prvozápisů vyplývá z ust. § 62 odst. 1 ObchZ: „Společnost vzniká dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku.“ nebo ust. § 225 odst. 1 ObchZ: „Družstvo vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku.“ či ust. § 5 ZNNF: „Nadace nebo nadační fond vzniká dnem zápisu do rejstříku.“

85

Co se t ýče údajů, jež jsou povinně do Obchodního rejstříku zapisován y při prvozápisu obchodní společnosti nebo družstva, jde dle ust. § 35 ObchZ vžd y především o obchodní firmu, jež musí obsahovat zákonem v ymezen ý obligatorní dodatek, sídlo a předmět podnikání, právní formu právnické osob y, identifikační údaje osob, jež jsou člen y statutárního orgánu, a den vzniku jejich funkce, způsob jednání statutárního orgánu. Další povinně zapisované údaje jsou v ymezen y ust. § 36 ObchZ, např. okruh společníků u veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a společnosti s ručením omezen ým. U komanditní společnosti musí b ýt dle zmíněného ustanovení dále určeno, kteří ze společníků jsou komanditist y (včetně v ýše jejich vkladů a rozsahu splacení) a kteří komplementáři. U společnosti s ručením omezen ým musí dojít také k zápisu základního kapitálu, v ýše vkladu každého ze společníků, včetně rozsahu splacení, dále k určení obchodního podílu každého společníka. U akciové společnosti musí b ýt proveden zápis v ýše základního kapitálu, včetně rozsahu splacení, charakter akcií (počet, druh, forma, podoba a jmenovitá hodnota, identifikační údaje členů dozorčí rad y, včetně dne vzniku jejich funkce. Obligatorně zapisovan ými údaji u družstva je v ýše zapisovaného základního kapitálu a v ýše základního členského vkladu. Do OR se zapisuje také identifikační číslo, které právnické osobě přidělí rejstříkov ý soud. K podání návrhu na prvozápis obchodní společnosti či družstva, jsou aktivně legitimován y t yto osob y: -

všichni společníci – u veřejné obchodní společnosti či komanditní spol.,

-

všichni jednatelé – u společnosti s ručením omezen ým,

-

Představenstvo – u akciové společnosti a družstva, návrh podepisují všichni členové představenstva. 180 Řízení je zahájeno dnem doručení návrhu na registraci příslušnému

rejstříkovému soudu. Jestliže podání trpí odstraniteln ými vadami, v yzve soud písemně navrhovatele ve lhůtě tří dnů od doručení návrhu, ab y v ytčené vad y v soudem určené lhůtě odstranil, jinak že bude návrh na zahájení řízení odmítnut.

O

odmítnutí

podání

může

soud

rozhodnou

jen

v zákonem

v ymezen ých případech: b yl-li návrh podán osobou, která není aktivně 180

Srov. HOLEJŠOVSKÝ, J. Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy. Praha : C. H. Beck, 2003. s. 534 – 535.

86

legitimována, neb yl-li návrh podán požadovan ým způsobem, popřípadě je-li návrh nesrozumitelný či neurčit ý, neobsahuje-li požadované náležitosti, nebo pokud k návrhu nebyl y přiložen y listiny, jež jsou zákonem vymezen y jako povinné příloh y návrhu. V takovém případě v ydá soud usnesení o odmítnutí návrhu, proti kterému je možno podat odvolání. Není-li návrh odmítnut, přistoupí soud k přezkumu souladu údajů, obsažen ých v návrhu a navrhovan ých na zápis, s údaji obsaženými v listinách, jež jsou dle požadavků zákona povinně přikládán y k návrhu. Po provedení přezkumu těchto skutečností soud v ydá rozhodnutí ve formě usnesení buď o zápisu požadovaných skutečností či údajů do obchodního rejstříku nebo o zamítnutí návrhu na zápis do rejstříku. 181 Dle ust. § 200da OSŘ soud usnesení nev ydává, ačkoli zápis nového subjektu do rejstříku provede, pouze v případě, že navrhované skutečnosti jsou podložen y notářsk ým zápisem, u něhož pak soud pouze zkoumá naplnění zvláštním zákonem stanoven ých požadavků. Zápis nové obchodní společnosti či družstva do obchodního rejstříku soud provede po té, co usnesení o zápisu nabude právní moci, tzv. že jde o doručené usnesení, proti kterému již nelze účinně podat odvolání. 182 Dle ust. § 200dc OSŘ soud v yrozumí navrhovatele o zápisu tím, že mu zašle v ýpis s rejstříku obsahující tento zápis. B. NADAČNÍ REJSTŘÍK V případě nadačního rejstříku se rovněž jedná o veřejný seznam, do kterého jsou zapisován y údaje t ýkající se nadací a nadačních fondů. Návrh na zápis do nadačního rejstříku je možné podat na předem stanoven ých

formulářích

přístupn ých

na

stránkách

ministerstva

spravedlnosti. 183 Návrh se podává spolu s nadační listinou, dokladem o splacení peněžitého vkladu a v ýpis y z rejstříku trestů všech členů správní i dozorčí rad y a revizora. K návrhu na zápis nadace je nutné přiložit i doklad o zřízení zvláštního účtu, na kterém je peněžit ý vklad vložen, či doklad o převzetí nepeněžitého vkladu, který v ystavila osoba, jež vklad y spravuje. 184

181

Srov. HOLEJŠOVSKÝ, J. Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy. Praha : C. H. Beck, 2003. s. 659. Ibidem, s. 563. 183 Viz: . 184 Povinné přílohy návrhu na zápis nadace do nadačního rejstříku vymezuje ust. § 5 odst. 3 ZNNF. 182

87

Osobou oprávněnou k podání návrhu na zápis nadace do rejstříku je dle ust. § 5 odst. 2 ZNNF zřizovatel, popřípadě v ykonavatel závěti, anebo osoba, která

b yla

k podání

návrhu

zřizovatelem

nebo

v ykonavatelem

závěti

zmocněna. Podpis na takové plné moci musí b ýt úředně ověřen. Do nadačního rejstříku se zapisují údaje v ymezené ust. § 5 odst. 4 ZNNF, které zároveň musí b ýt obsažen y již v návrhu na zápis (jde o název, sídlo, identifikační číslo nadace či nadačního fondu a účel jejich zřízení, identifikaci zřizovatelů, u nadací pak o v ýši nadačního jmění, u nadačních fondů o v ýši majetkového vkladu, o identifikaci členů správní rad y a rad y dozorčí, popř. o identifikaci revizora, v ýčet a popis majetku, jenž je do nadace vložen). Jsou-li veškeré zákonné požadavk y splněny, vzniká právní nárok na zápis nadace či nadačního fondu do rejstříku. Okamžikem zápisu subjektu do nadačního rejstříku dochází ke vzniku nové právnické osob y. Ve

Švýcarsku

jsou

nadace

zapisován y

do

Obchodního

rejstříku

(Handelsregister), jenž je veřejn ým seznamem, jehož právní úpravu můžeme nalézt v občanském zákoníku 185 nebo v ust. § 101 zákona o obchodním rejstříku, které se výslovně věnuje nadacím a jejich zápisu do OR. Obchodní rejstřík je veden místně příslušn ými úřad y v rámci jednotliv ých kantonů. Návrh na zápis nadace do OR musí obsahovat datum zřízení, název, sídlo a účel nadace, dále pak organizační strukturu, způsob jednání navenek a podepisování a musí b ýt podepsán člen y správní rad y. Přílohou návrhu je nadační listina, reglement a další listin y upravující organizaci a jednání nadace. 186 C. REJSTŘÍK OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH SPOLEČNOSTÍ Do 90 dnů od založení o.p.s. musí zakladatel nebo osoba zmocněná podat návrh na zápis o.p.s. do rejstříku obecně prospěšn ých společností, který musí b ýt opatřen úředně ověřen ým podpisem navrhovatele nebo jím zmocněné osob y. Návrh na zápis musí b ýt doplněn také zakládací listinou či smlouvou a v souladu s ust. § 38i odst. 2 obchodního zákoníku, který se subsidiárně užije, musí b ýt k návrhu přiložen podpisov ý vzor ředitele o.p.s. Lhůta stanovená zákonem

k podání

návrhu

má

pouze

pořádkov ý

charakter,

takže

její

185

Handelsregisterverordnung. Srov. RONOVSKÁ, K. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s.159 – 160.

186

88

nedodržení nemůže být použito jako odůvodnění pro zamítnutí nebo odmítnutí návrhu na registraci. 187 D. REJSTŘÍK SPOLEČENSTVÍ VLASTNÍKŮ JEDNOTEK Zápis do rejstříku je proveden na základě návrhu, který musí do 60 dnů od svého zvolení 188 podat v ýbor společenství nebo, není-li v ýbor zvolen, pověřen ý vlastník. V případě, že nebude zvolen ani pověřen ý vlastník, je nutné v ycházet z analogické aplikace ust. § 9 odst. 9 zákona o vlastnictví b ytů, podle něhož má funkci orgánů společnosti plnit vlastník, jehož spoluvlastnick ý podíl na společn ých částech domu činí alespoň 50 %, a neníli ani takového vlastníka, pak jsou k podání návrhu na registraci a k jednání jménem společenství oprávněni jednat vlastníci jednotek, kteří stali člen y společenství ke dni jeho vzniku. 189 K návrhu je nutné dle ust. § 10 odst. 2 zákona o vlastnictví b ytů přiložit příslušn ý v ýpis z katastru, notářsk ý zápis o průběhu první schůze shromáždění, včetně listin y osvědčující přítomnost vlastníků jednotek na této schůzi, a schválené stanov y společenství, jež musí dle ust. § 9 odst. 14 zákona o vlastnictví b ytů určit sídlo a název společenství, předmět činnosti ze zákona v ymezen ý jako správa domu, orgán y společenství,

práva

a

povinnosti

členů

společenství,

způsob

nakládání

s majetkem společenství a způsob úhrad y nákladů, jež společenství vzniknou v souvislosti se správou domu. Nejsou-li stanov y společenství schválen y, řídí se dle ust. § 9 odst. 10 zákona o vlastnictví b ytů právní poměry společenství vzorov ými stanovami, které v ydá vláda formou nařízení. 190 Název společenství musí b ýt zvolen tak, ab y společenství odlišil od jin ých právnick ých osob,

187

Srov. DVOŘÁK, T. Obecně prospěšná společnost. 3., doplněné a aktualizované vydání. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2010. s. 20 – 34. 188 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. května 2001, sp. Zn. 7 Cmo 15/2001: nedodržení zákonem stanovené lhůty nezpůsobuje ztrátu aktivní legitimace společenství k podání návrhu na jeho zápis do OR, jde tedy o lhůtu pořádkovou, s jejímž nedodržením nejsou svázány negativní následky. Ust. § 10 odst. 2 věta první zákona o vlastnictví bytů tedy obsahuje pouze doporučenou lhůtu, během níž má být návrh na zápis do rejstříku podán. 189 Srov. NOVOTNÝ, M. a kol. Zákon o vlastnictví bytů. Komentář. 4., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2011. s. 168. 190 Viz příloha k Nařízení vlády č. 371/2004 Sb., kterým se vydávají vzorové stanovy společenství vlastníků jednotek.

89

proto musí obsahovat slovo „společenství“ a dále označení domu, pro který vzniklo. 191 Výbor společenství oprávněn ý k podání návrhu má b ýt zvolen do 60 dnů od

vzniku

společenství.

Volba

orgánů

probíhá

na

prvním

zasedání

shromáždění vlastníků jednotek, kde dochází také ke schválení stanov. Na první schůzi shromáždění musí b ýt přítomen notář, který o jejím průběhu, volbě orgánů a schválení stanov pořídí notářsk ý zápis obsahující v příloze schválené stanov y společenství. 6.3.4 REJSTŘÍKY – DE LEGE FERENDA Veřejné rejstřík y, do nichž se v budoucnu mají provádět zápis y o právnick ých osobách, jsou rámcově upraven y ust. § 120 – 121 NOZ. Dle § 120 odst. 2 NOZ má v budoucnu existovat „veřejn ý rejstřík“, který bude veřejně přístupn ý každému, tak, aby do něj mohl nahlížet a pořizovat si z něj v ýpis y, opis y a kopie, přičemž dle důvodové zpráv y k NOZ se předpokládá, že b y b yl veden v elektronické podobě. Všechn y t yto aspekt y svědčí o tom, že v případě takového rejstříku má b ýt respektována zásada formální publicit y. NOZ nadále stanoví alespoň minimální údaje, které mají b ýt do rejstříku zapisován y, dle ust. § 120 odst. 1 NOZ jde o den vzniku, den zrušení s uvedením právního důvodu a den zániku právnické osob y, dále její název, adresu sídla a předmět činnosti, identifikační údaje všech členů statutárního orgánu spolu s uvedením způsobu, jak ým každ ý z členů bude zastupovat právnickou osobu, a s určením dne vzniku (popř. zániku) jejich funkce. Ustanovením § 121 NOZ je obecně pro všechn y veřejné rejstřík y právnick ých osob stanovena zásada materiální publicit y, která se doposud uplatňovala jen u Obchodního rejstříku, totiž zásada ochran y osob y, která 191

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. dubna 2001, sp. Zn. 7 Cmo 956/2001: „Název společenství musí být takový, aby v něm byl dostatečně určitě označen dům, jenž je na jednotky rozdělen a v němž společenství vzniklo. Kromě čísla popisného domu musí název obsahovat uvedení obce, a je-li rozdělena na ulice, i označení ulice.“ Tento požadavek Vrchního soudu na správnou podobu názvu společenství vlastníků jednotek ale není příliš šťastný, protože jeho naplňováním dochází k vytváření příliš dlouhých, nepraktických názvů. Dle názoru autorů komentáře zákona o vlastnictví bytů však ke splnění požadavku na odlišení od jiných osob stačí, jestliže název společenství bude obsahovat číslo popisné domu a případně název ulice a/nebo obce, ve které se dům nachází. Poslední možností je, že k číslu popisnému domu bude připojen název fantazijní, což lze vzhledem k vysoké míře nezaměnitelnosti s jiným subjektem jen doporučit. Srov. NOVOTNÝ, M. a kol. Zákon o vlastnictví bytů. Komentář. 4., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2011. s. 163 – 164.

90

jednala v dobré víře v zápis v rejstříku, ted y že tomu, kdo jednal v důvěře v zápis ve veřejném rejstříku, nemůže ten, koho se tento zápis t ýká, namítat, že zápis v rejstříku neodpovídá skutečnosti. NOZ ponechává působnosti jin ých právních předpisů v ymezení veřejn ých rejstříků, určení právnick ých osob, které se do nich budou zapisovat, dalších zapisovan ých údajů atd. V ustanoveních § 120 a 121 NOZ se poněkud nes ystematick y hovoří střídavě o existenci „veřejného rejstříku“ a „veřejn ých rejstříků“, z čehož lze v yvodit, že zákonodárce v současné době ještě nemá zcela přesnou představu o tom, jak vůbec tento rejstřík, popř. rejstřík y mají v budoucnu v ypadat, natož ab y měl představu o tom, jak budou t yto rejstřík y upraven y zvláštním právním předpisem. Nabízí se totiž několik variant, jak dan ý problém řešit. Jednak b y totiž mohlo existovat více různ ých veřejn ých rejstříků, přičemž každ ý z nich b y měl v ymezen jin ý obsah: tak b y na jedné straně mohl existovat jak ýsi „obsáhlejší“

obchodní

rejstřík,

který

by

kromě

údajů

o

obchodních

společnostech obsahoval i údaje o nadacích a nadačních fondech, ústavech, společenstvích

vlastníků

a

také

„dožívajících“

obecně

prospěšn ých

společnostech, na druhé straně b y zde mohl y v ystupovat další samostatné veřejné

rejstřík y

obsahující

údaje

o

spolcích

dle

NOZ,

církvích

a

nábožensk ých společnostech, politick ých stranách a politických hnutích atd. Druhou variantu pak lze spatřovat v tom, že b y mohl b ýt veden jeden veřejn ý rejstřík, který b y obsahoval data o všech v ýše zmíněn ých i zde neuveden ých právnick ých osobách, takže b y v něm b ylo možné dohledat jak ýkoli subjekt práva, který je právnickou osobou.

Chceme-li

ještě

více

propojit

agend y

jednotliv ých ústředních orgánů a správních úřadů, lze si představit i to, že b y b yl veden jeden „super“rejstřík, v němž b y kromě údajů o právnick ých osobách b yl y zanesen y i agend y jiné, např. katastr nemovitostí, rejstřík zástav, centrální evidence závětí či manželsk ých smluv apod.

91

7

VZNIK PRÁVNICKÝCH OSOB VEŘEJNÉHO PRÁVA Obecně lze říci, že právnické osob y veřejného práva 192 vznikají ze

zákona nebo jiného právního aktu veřejné povah y, aniž b y zde probíhala fáze založení

právnické

osob y

skrze

soukromoprávní

projev

vůle

v podobě

společenské smlouvy či zakladatelské listin y apod. Ačkoli Karel Beran dochází k závěru, že „veřejnoprávní forma zřízení je ve skutečnosti společná jak právnickým osobám soukromého práva, tak právnickým osobám veřejného práva,“ 193 přeci jen existuje v ýrazn ý rozdíl mezi mírou ingerence státu do vzniku soukromoprávní právnické osob y a veřejnoprávní právnické osob y. U

právnické

osoby

veřejného

práva

totiž

přímo

zákonem

nebo

zřizovacím veřejnoprávním aktem, jímž může b ýt například rozhodnutí o v ydání statutu dané právnické osob y, dochází k: -

úpravě právního postavení právnické osoby,

-

v ymezení všech podstatn ých údajů dané právnické osob y (názvu a sídla právnické osoby),

-

určení jejích orgánů a organizačních záležitostí t ýkajících se v ýběru členů těchto orgánů a jejich jednání jménem dané právnické osob y,

-

v ymezení pravomoci a působnosti této právnické osob y,

-

stanovení práv a povinností členů právnické osob y apod.

7.1 PRÁVNICKÉ OSOBY VEŘEJNÉHO PRÁVA ZŘÍZENÉ ZÁKONEM 7.1.1 VEŘEJNOPRÁVNÍ ÚZEMNÍ KORPORACE -

kraje – existence obcí, jakožto základních územních samosprávn ých celků, a krajů, cob y v yšších územních samosprávn ých celků, je zakotvena v čl. 99 Ústav y, který stanoví, že území České republik y se člení na samosprávné celk y, jimiž jsou obce a kraje, přičemž každá obec spadá do územního obvodu některého kraje. Následující čl. 100 Ústav y pak v ymezuje obce a kraje jako územní společenství občanů, ted y právnické osob y t ypu korporace.

192

Více k charakteristickým rysům právnických osob veřejného práva viz: BERAN, K. Právnické osoby veřejného práva. Praha : Linde, a.s., 2006. 193 BERAN, K. Právnické osoby veřejného práva. Praha : Linde, a.s., 2006. s. 59.

92

Odstavec 3 článku 100 Ústav y požaduje pro v ytvoření a zrušení kraje formu ústavního zákona. Na základě tohoto ústavního článku pak b yl v ydán ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o v ytvoření v yšších územních samosprávn ých celků (a o změně ústavního zákona České národní rad y č. 1/1993 Sb., Ústava České republik y), který s účinností od 1. ledna 2000 v ymezuje název a území jednotliv ých krajů. 7.1.2 VEŘEJNOPRÁVNÍ KORPORACE -

veřejné vysoké školy – ke zřízení veřejné v ysoké škol y je zapotřebí opět zákona, který především v ymezí název a sídlo zřizované veřejné v ysoké škol y, tak b yla zřízena např. Masarykova univerzita v Brně zřízena zákonem č. 50/1919 Sb., kterým se zřizuje druhá česká universita. Z poslední dob y je možné uvést Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, jež vznikla v roce 2001 skrze zřizovací zákon č. 404/2000 Sb., o zřízení Univerzit y Tomáše Bati ve Zlíně.

7.1.3 ZÁJMOVÉ – PROFESNÍ A ZÁJMOVÉ KOMORY Zájmové a profesní komory jsou „samosprávné stavovské organizace sdružující příslušníky daného svobodného povolání“, 194 jež jsou právnick ými osobami a které se zab ývají prosazováním zájmů sv ých členů, zajišťováním profesionální

úrovně

a

etik y

v ýkonu

dan ých

povolání

(např.

skrze

disciplinární pravomoc komor). Významn ým charakteristickým rysem těchto právnick ých osob je povinnost b ýt jejich členem, chce-li daná fyzická osoba v ykonávat určité povolání. Členství v některých komorách a právo v ykonávat dané povolání je vázáno na složení odborn ých zkoušek, v jin ých komorách pak

ke

vzdělání

vzniku (Česká

členství lékařská,

stačí

dosažení

požadovaného

stomatologická,

lékárnická

v ysokoškolského komora,

Komora

veterinárních lékařů). Výjimku zde tvoří pouze Hospodářská komora ČR a Agrární komora ČR, v nichž je členství dobrovolné. 195

194

FIALA, J., MATES, P. Komory podnikatelů a komory svobodných povolání. Brno : Masarykova univerzita, 1994. s. 6. 195

Ibidem, s. 8.

93

Komory jsou zřizován y zákon y, které určí název a sídlo dané právnické osob y, orgán y komory a jejich pravomoci, dále t yto zákon y v ymezují také podmínk y, které musí fyzická osoba splnit, ab y se mohla stát členem komory, práva a povinnosti jejích členů, otázk y kárné odpovědnosti apod. -

Česká advokátní komora zřízená zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii,

-

Notářská komora České republiky zřízená zákonem č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářsk ý řád),

-

Exekutorská komora České republiky zřízená zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti,

-

Komora

daňových

poradců

České

republiky

zřízená

zákonem

č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republik y, -

Komora auditorů České republiky zřízená zákonem č. 254/2000 Sb., o auditorech,

-

Česká

lékařská

Česká

komora,

stomatologická

komora

a

Česká

lékárnická komora zřízené zákonem č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, -

Komora veterinárních lékařů České republiky zřízená zákonem č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republik y,

-

Komora patentových zástupců České republiky zřízená zákonem č. 237/1991 Sb., o patentov ých zástupcích,

-

Česká komora architektů, Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě zřízené zákonem č. 360/1992 Sb., o v ýkonu povolání autorizovan ých architektů a o v ýkonu povolání autorizovan ých inžen ýrů a techniků činn ých ve v ýstavbě,

-

Hospodářská

komora

a

Agrární

komora

zřízené

zákonem

č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republik y a Agrární komoře České republik y. Zvláštní postavení těchto komor spočívá nejen v tom, že členství v nich je vázáno principem dobrovolnosti, nikoli povinnosti, ale také tím, že obě komory se v souladu s ust. § 34 odst. 1 písm. d) ObchZ zapisují do Obchodního rejstříku a mají tak postavení podnikatele.

94

7.1.4 VEŘEJNOPRÁVNÍ ÚSTAVY -

Český rozhlas b yl zřízen jako československ ý rozhlas, veřejná instituce zákonem

č.

484/1991

Sb.,

o

Českém

rozhlasu,

po

rozdělení

Československa pak k 1. 1. 1993 vznikl již jako Česk ý rozhlas. Je jedin ým veřejnoprávním rozhlasem na území České republik y, -

Česká televize b yla zřízena jako televize veřejné služb y zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi,

-

Česká tisková kancelář je veřejnoprávní instituce zřízená zákonem č. 517/1992 Sb., o České tiskové kanceláři,

-

Správa železniční dopravní cesty, státní organizace b yla zřízena zákonem č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráh y a státní organizaci Správa železniční dopravní cest y.

7.1.5 FONDY – VEŘEJNOPRÁVNÍ PRÁVNICKÉ OSOBY NADAČNÍHO TYPU -

Pozemkový fond České republiky zřízen ý zákonem 569/1991 Sb., o pozemkovém fondu České republik y,

-

Fond pojištění vkladů zřízen ý zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách,

-

Státní fond kultury zřízen ý zákonem č. 239/1992 Sb., o státním fondu kultury České republik y,

-

Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie zřízen ý zákonem č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republik y pro podporu a rozvoj české kinematografie,

-

Zajišťovací

fond

zřízen ý

zákonem

č.

280/1992

Sb.,

o

resortních,

oborov ých, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, -

Garanční

fond

obchodníků

s cennými

papíry

zřízen ý

zákonem

č.

591/1992 Sb., o cenných papírech, -

Česká národní banka b yla zřízena čl. 98 Ústav y České republik y, který b yl rozveden zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance,

-

Státní fond dopravní infrastruktury zřízen ý zákonem č. 104/2000 Sb., o státním fondu dopravní infrastruktury České republik y,

-

Státní fond rozvoje bydlení zřízen ý zákonem č. 211/2000 Sb., o státním fondu rozvoje b ydlení České republik y, 95

-

Státní zemědělský intervenční fond zřízen ý zákonem č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu,

-

Vinařský

fond

zřízen ý

zákonem

č.

321/2004

Sb.,

o

vinařství

a

vinohradnictví.

7.2 PRÁVNICKÉ

OSOBY

VEŘEJNÉHO

PRÁVA

ZŘÍZENÉ

VEŘEJNOPRÁVNÍM AKTEM -

Obce – nová obec, jakožto základní územní samosprávn ý celek, může dle ust. § 20a zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), vzniknout třemi způsob y: 1) oddělením části obce, 2) změnou nebo 3) zrušením vojenského újezdu. V případě oddělení části obce musí dle ust. § 21 zákona o obcích nejprve dojít k místnímu referendu, v němž občané obce žijící na území té části, o jejíž oddělení je usilováno, hlasují o oddělení. Přípravn ý v ýbor, jenž zorganizoval místní referendum, připraví dále návrh na oddělení části obce, který po úspěšném referendu podá obec ke krajskému úřadu, který rozhodne o oddělení části obce. Není-li návrh obcí podán do 30 dnů od dne v yhlášení v ýsledků místního referenda nebo je-li podán v pozměněné podobě, takže neodpovídá v ýsledkům referenda, může jej podat kterýkoli občan obce. Součástí návrhu je i písemná smlouva o majetkovém v ypořádání mezi původní obcí a obcí nově vznikající. Neníli této dohod y dosaženo, rozděluje se majetek obce v souladu s ust. § 22 odst. 4 zákona o obcích. Ministerstvo vnitra musí v ydat souhlas s názvem nově

vznikající

obce.

Jsou-li

splněny

všechn y

zákonem

stanovené

podmínk y, je návrh obce na oddělení její části schválen krajsk ým úřadem ve formě rozhodnutí. Ačkoli ust. § 20a zákona o obcích stanoví, že nová obec může vzniknout také změnou či zrušením vojenského újezdu, není konkrétní postup takového vzniku nového subjektu upraven ani v zákoně o obcích, ani v zákoně č. 222/1999 Sb., o zajišťování obran y České republik y. Pokud b y ted y měla vzniknout nová obec tímto způsobem, musel b y pravidla tohoto postupu nejprve stanovit zákon, který b y také upravoval změnu či zrušení vojenského újezdu. 196 196

VEDRAL, J., VÁŇA, L., a kol. Zákon o obcích (obecní zřízení). Komentář. Praha : C. H. Beck, 2008. s. 153.

96

-

státní příspěvkové organizace může na základě ust. § 53 a násl. zákona č. 218/2000

Sb.,

o

rozpočtov ých

pravidlech,

zřídit

stát,

a

to

prostřednictvím sv ých organizačních složek, uveďme například v ydání Statutu Národního divadla ministrem kultury, jímž b ylo zřízeno Národní divadlo 197, či v ydání Statutu Národního muzea ministrem kultury, na základě

kterého

vzniklo

Národní

muzeum. 198 Podobně

byla

zřízena

například i Česká filharmonie či Národní galerie apod. -

veřejné výzkumné instituce mohou b ýt dle zákona č. 341/2005 Sb., o veřejn ých

v ýzkumn ých

organizacích,

zřízen y

státem

či

územně

samosprávn ým celkem, přičemž vznikají až dnem zápisu do rejstříku veřejn ých v ýzkumn ých institucí vedeného Ministerstvem školství, mládeže a tělov ýchov y 199. Takto b yl například Ministerstvem zemědělství zřízen Výzkumn ý ústav potravinářsk ý Praha, v. v. i. -

státní podniky mohou b ýt zakládán y pouze státem, a to na základě zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, který v ust. § 4 odst. 1 stanoví, že státní podnik může b ýt založen skrze zakládací listinu, kterou jménem státu v ydá příslušné ministerstvo, ke vzniku státního podniku pak dochází okamžikem jeho zápisu od obchodního rejstříku. Součástí návrhu na zápis do OR je zakládací listina, doklad o ocenění majetku, doklad y v yžadované ust. § 30 obchodního zákoníku a konečně také usnesení vlády, kterým tato uděluje souhlas k založení státního podniku.

- obecní a krajské příspěvkové organizace mohou b ýt zřizován y obcemi a kraji na základě ust. § 23 odst. 1 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtov ých pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Takto mohou b ýt zřizován y zejména nemocnice a zdravotnická zařízení, domov y seniorů, knihovn y 200, muzea, divadla, správ y městské zeleně atd.

197

Na internetových stránkách Národního divadla je na adrese zpřístupněno rozhodnutí ministra kultury České republiky č. 10/2002 ze dne 6. 3. 2002, kterým byl vydáno úplné znění statutu Národního divadla vydaného Ministerstvem kultury ČSR ze dne 15. 10. 1979, které určuje právní postavení Národního divadla. 198 Na internetových stránkách Národního muzea na adrese: je možné najít také Zřizovací listinu Národního muzea. 199 Na internetových stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na adrese: umožněno vyhledávání v Rejstříku veřejných výzkumných institucí. 200 Např. Krajská knihovna Františka Bartoše, příspěvková organizace zřízená Zřizovací listinou KKFB schválenou Zastupitelstvem Zlínského kraje dne 28. 11. 2001.

97

ZÁVĚR Cílem této práce v ymezen ým jak v jejím úvodu, tak v oficiálním zadání b yla anal ýza právních aspektů vzniku právnick ých osob provedená v širších souvislostech. V první části této práce jsem se proto nejprve věnovala v ymezení obsahu pojmu „právnická osoba“, kterou ted y můžeme definovat jako umělou právní konstrukci, jíž právo přiznává právní subjektivitu, b yť speciální, a jež se v yznačuje tím, že je odlišná od člověka, fyzické osob y. Dále jsem v této části práce v ymezila charakteristické rys y, jež pomáhají určit, které entit y jsou právnick ými osobami. Prostřednictvím exkurzu do historie právnick ých osob jsem definovala základní historické důvod y, jež vedl y k tomu, že se vůbec začal y konstituovat nové subjekt y práva odlišné od člověka. Zde zdůrazněme především v ýznam zámořsk ých plaveb a rozmachu obchodu, které vedly k zakládání prvních obchodních společností. Dnes již patří právnické osoby k neopomenuteln ým prvkům života společnosti, stal y se plnohodnotn ým subjektem práva, jenž je oprávněn brát na sebe různá práva a povinnosti a vstupovat tak do právních vztahů. Předmětem jejich činnosti může b ýt v dnešní době praktick y cokoli, od posk ytování veřejně prospěšn ých služeb v rámci neziskového třetího sektoru až k podnikatelsk ým aktivitám, jejichž cílem je naopak maximalizace zisku dané právnické osob y. Vzhledem k této diverzitě druhů činností a cílů, jichž má b ýt skrze právnickou osobu dosaženo, obsahuje i náš právní řád rozličnou škálu právních forem právnick ých osob, jež se od sebe liší mimo jiné také způsobem vzniku. Ve druhé části této práce jsem se proto věnovala anal ýze příslušn ých právních norem platn ých a účinn ých v současné době na území ČR, jež upravují vznik různ ých t ypů právnick ých osob. Zároveň jsem také aplikovala teoretické poznatk y shrnuté v obecné části této práce a u jednotliv ých právních forem jsem tak určila, na jakém principu je v ystavěn jejich vznik. Nejvíce se v našem právním řádu uplatňuje princip registrační, který vznik právnické osob y váže na její zápis do rejstříku vedeného příslušn ým ministerstvem či rejstříkov ým soudem, popř. krajsk ým úřadem. Samotnému vzniku právnické osob y, je-li podrobena registračnímu principu, předchází její založení, jež spočívá v sepsání společenské smlouv y či zakladatelské listin y, popřípadě v dosažení shod y mezi zakladateli, jež se 98

následně projeví v přijetí stanov. Zatímco u některých t ypů právnick ých osob se užití tohoto principu jeví jako správné, protože je vhodné jejich vznik podmínit určitou omezenou ingerencí ze stran y státu (to platí zejména u obchodních korporací), u jin ých právnick ých osob b y b ylo nanejv ýš vhodné tento princip nahradit jin ým, zejména principem volnosti, popř. pak principem evidence. Zde poukažme na problém sdružení a spolků, jejichž vznik b y měl b ýt ponechán zcela na vůli osob, jež spolek zam ýšlejí založit. Při tvorbě této práce jsem se zvláště zaměřila na civilní právnické osob y soukromého práva, jichž se od 1. 1. 2014 bude t ýk at právní úprava obsažená v novém občanském zákoníku. Ten v ust. § 3080 deroguje i některé zákon y, jež právě upravují různé t yp y právnick ých osob a jejich vznik (uveďme např. zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů či zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšn ých společnostech). U těchto právnick ých osob jsem se proto snažila definovat hlavní problém y, jež se pojí s jejich vznikem a jež b y tak de lege ferenda měl y b ýt v yřešen y. To se t ýká např. problému vzniku sdružení, jenž b yl v ýš e zmíněn. Přestože během prací na novém občanském zákoníku se objevil y tendence v ykročit jin ým směrem a vznik spolků dle NOZ v ystavět na principu volnosti, nakonec k těmto změnám nedošlo, a tak bude vznik těchto právnick ých osob i nadále svázán principem registračním.

Naopak

u

společenství

vlastníků

jednotek

dojde

skrze

rekodifikaci k odstranění problematick ých otázek, jež v yplývají z dnešní úprav y. U civilních právnick ých osob jsem na závěr rozboru jejich právní úprav y připojila i stručn ý komentář t ýkající se vzniku takových právnick ých osob ve Šv ýcarsku. Podstatnou část práce jsem věnovala také rozboru právní povah y rejstříků, do nichž se právnické osob y zapisují. Zatímco v současné době se s většinou těchto rejstříků pojí problém jejich neveřejné povah y, de lege ferenda bude jejich povaha jasně upravena ust. § 120 a 121 NOZ, jež v ymezují specifika těchto veřejn ých rejstříků. NOZ sice na jedné straně rámcově v ymezuje, že tyto rejstřík y budou ctít zásadu formální i materiální publicit y, ale na druhou stranu ponechává působnosti jiného zvláštního zákona, ab y úpravu těchto rejstříků v ymezil podrobněji. Vzhledem k tomu, že v současné době není k dispozici ani věcn ý záměr takového zákona, pokusila jsem se naznačit možné způsob y, jak b y tyto rejstřík y mohl y být koncipován y. 99

RESUMÉ

Nowadays not onl y humans but also legal persons are considered to be subjects of rights and duties. Legal person can be defined as moral person or legal construction to which the law concedes the legal personalit y and which at the same time is not a human. In the history, first legal persons can be found in Roman law, where corporations and foundations were constituted and defined. It is clear that conception of these legal persons is completely different from the current conception. For that reason I have focused, in the first part of this thesis, on questions concerning theoretical knowledge about legal persons. I have dealt with the definition of legal person and the specification of characteristic features of legal persons. One chapter of this thesis contains also description of reasons which in the history led to creations of first t ypes of legal person. For example, in the time of overseas trade first trading companies arose when rich merchants joined seafarers. Merchants put their capital in this project and seafarers added their knowledge of ocean vo yage. They had to work together on the project of overseas vo yage, because onl y this way they were able to take this journey. The fourth chapter anal yzes theories of creation of legal persons. There can be found two main schools of thought: the theory of fiction and the theory of realit y. Theory of fiction considers the human to be the onl y real subject of law. Because of the pressure of real life, this theory allows the legal person to can be considered the subject with legal personalit y too. But the theory also says that the legal person is just a creation of law that has no real substance in the real life. On the other hand, the theory of realit y considers the legal person to be a real subject that comes into existence spontaneousl y without the main influence of law. 100

In the second part of this thesis I have anal ysed different ways in which a new legal person can be constituted according to Czech law. The majorit y of Czech legal persons – which are regulated b y a civil law - come into existence thanks to the constitutive act executed b y a state authorit y. The first step in the process of creation new legal person consists in formation of the legal person through the private legal act which can lie in the conclusion of founding contract – the Memorandum of Association – or in creation of the Deed of Incorporation. According to this theory of registration, a new subject of law arises in the moment of registry of the legal person into the (public) register. This principle of creation is applied for example in the process of creation of Czech corporations, associations, foundations or political parties. On the other hand, there can be found some legal persons in the Czech law which come into existence different way. For example, labour union arises automaticall y the next day after delivery of the application into the evidence of the register. That means that the state authorit y has no competence to block the creation of labour union. There can also be found some civil legal persons which come into existence independently on the will of those who became their members. These legal persons are created automatically at the moment of fulfilment of all legal requirements. On 1 s t January 2014 the new Civil Code, which will bring a lot of changes also regarding the legal regulation of creation of legal persons, will come into force. This new recodification of civil law will also derogate some Acts which contain the legal regulation of creation of specific legal persons. De lege ferenda will be this regulation included in the new Civil Code. In this thesis I have focused also on the stud y of these changes.

101

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Monografie: -

BERAN, K. Právnické osoby veřejného práva. Praha : Linde, a.s. , 2006.

-

ČERNÝ, P. Zákon o sdružování občanů. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2010.

-

DVOŘÁK, T. Akciová společnost a Evropská společnost. 2., aktualizované vydání. Praha : ASPI, 2009.

-

DVOŘÁK, T. Nadace a nadační fondy. 2., doplněné a aktualizované vydání. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2010.

-

DVOŘÁK, T. Obecně prospěšná společnost. 3., doplněné a aktualizované vydání. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2010.

-

DVOŘÁK, T. Společnost s ručením omezeným. 2., přepracované a rozšířené vydání. Praha : ASPI, 2005.

-

ELIÁŠ, K. a kolektiv. Občanský zákoník – Velký akademický komentář, 1. svazek. Praha : Linde Praha, a.s., 2008.

-

FIALA, J., KINDL, M. a kol. Občanský zákoník : komentář. I. díl (§ 1 až 487). Praha : Wolters Kluwer ČR, 2009.

-

FIALA, J., MATES, P. Komory podnikatelů a komory svobodných povolání. Brno : Masarykova univerzita, 1994.

-

FRINTA, O. Právnické osoby. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2008.

-

HOLEJŠOVSKÝ, J. Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy. Praha : C. H. Beck, 2003.

-

HROCH, M. HAUBELT, J. Obecné dějiny novověku. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1966.

-

HURDÍK, J. Právnické osoby a jejich typologie. Praha : C. H. Beck, 2003.

-

HURDÍK, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2000.

-

HURDÍK, J., KATOLICKÝ, J. K pojetí právnických osob. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1992.

-

HURDÍK, J., TELEC, I. Zákon o nadacích a nadačních fondech. Komentář. Praha : C. H. Beck, 1998.

-

KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. Praha: C. H. Beck, 1995.

-

KŘÍŽ, J. Zákon o církvích a náboženských společnostech. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2011.

-

KNAPP, V. Velké právní systémy. Úvod do srovnávací právní vědy. Praha : C.H.Beck, 1996.

-

LOCHMANOVÁ, L. Základy obchodního práva. 2. přepracované a doplněné vydání. Ostrava : Key Publishing s.r.o., 2011.

102

-

MACKENNEY, R. Evropa šestnáctého století. Praha : Vyšehrad, 2001.

-

NOVOTNÝ, M. a kol. Zákon o vlastnictví bytů. Komentář. 4., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2011.

-

RIEMER, H., M. Personenrecht des ZGB. Studienbuch und Bundesgerichtspraxis. 2. Auflage. Bern : Stämpfli Verlag AG, 2002.

-

RONOVSKÁ, K. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Brno : Masarykova univerzita, 2004.

-

RONOVSKÁ, K. Spolkové a nadační právo. Brno : Masarykova univerzita, 2008.

-

RONOVSKÁ, K. Tendence vývoje českého nadačního práva v rámci sjednocené Evropy. Brno : Masarykova univerzita, 2009.

-

SOMMER, O. Učebnice soukromého práva římského. I. a II. díl. Editoval Jiří Spáčil. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s. 2011.

-

ŠVARC, Z. Základy obchodního práva. 3. Upravené vydání. Plzeň : Aleš Čeněk, 2011.

-

ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník I. § 1 – 459. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2008.

-

TILSCH, E. Občanské právo. Část všeobecná. K třetímu vydání zpracoval Emil Svoboda. 3. vydání. Praha : Všehrd, 1925.

-

VEDRAL, J., VÁŇA, L., a kol. Zákon o obcích (obecní zřízení). Komentář. Praha : C. H. Beck, 2008.

Články ve sbornících: -

RONOVSKÁ, K. Spolkové právo. In Macurův jubilejní památník k nedožitým osmdesátinám profesora Josefa Macura. Praha : Wolters Kluwer, a. s., 2010.

Články v odborných časopisech: -

HAMPEL, P. Právní úprava bytů ve světle rektifikace občanského práva. Právní forum, 2011, č. 11, s. 504 a násl.

-

RONOVSKÁ, K. K pojetí veřejné prospěšnosti v Evropě. Právní forum, 2010, č. 9, s. 428 a násl.

-

RONOVSKÁ, K. Status veřejné prospěšnosti v návrhu nového občanského zákoníku. Právní fórum, 2006, č. 2, s. 9 – 13.

Internetové zdroje: -

Praha.eu, portál hl. m. Prahy. Jak založit zájmové sdružení právnických osob [online]. Změněno 06. 01. 2010 [cit. 13. 3. 2012]. Dostupné z: .

103

-

Ministerstvo spravedlnosti ČR. Důvodová zpráva. Návrh zákona (občanský zákoník) schválený Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR (listopad 2011). [citováno dne 20. 3. 2012]. Dostupný z: .

-

Ministerstvo spravedlnosti ČR. Formuláře pro zápis do Obchodního rejstříku. [citováno dne 21. 3. 2012]. Dostupný z: < http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2299&d=47038 >.

-

Ministerstvo spravedlnosti. Rejstříkové soudy. [citováno dne 20. 3. 2012]. Dostupný z: < http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2299&d=15245>.

-

Ministerstvo spravedlnosti. Formuláře pro zápis do obchodního rejstříku. [citováno dne 20. 3. 2012]. Dostupný z: < http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2299&d=47038>.

-

Ministerstvo vnitra. Odbor všeobecné správy [online]. Změněno 05. 02. 2009 [citováno dne 13. 3. 2012]. Dostupné z: < http://www.mvcr.cz/clanek/odbory-odbor-vseobecnespravy.aspx?q=Y2hudW09Mw%3d%3d >.

-

Ministerstvo kultury České republiky. Rejstříky registrovaných církví a náboženských společností a dalších právnických osob založených registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi a registrovaných nebo evidovaných podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech. [citováno dne 21. 3. 2012]. Dostupný z: .

-

Vláda České republiky. Věcný záměr zákona o statusu veřejné prospěšnosti dnes schválila vláda. [citováno dne 14. 3. 2012]. Dostupný z: .

Judikatura: -

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 1998, sp. zn. 5 A 41/98, SJS 469/1999.

-

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. května. 2001, sp. Zn. 7 Cmo 15/2001.

-

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. dubna. 2001, sp. Zn. 7 Cmo 956/2001.

-

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. února 2001, sp. zn. 29 Cdo 113/2000.

-

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. srpna. 2007, čj. 1 Ans 3/2007.

-

Usnesení Ústavního soudu ze dne 3. března 2000, sp. zn. I ÚS 540/98.

-

Nález Ústavního soudu ze dne 27. června 2001, sp. zn. Pl. ÚS 16/99.

-

Nález Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 2002, sp. zn. Pl. ÚS 6/02.

-

Nález Ústavního soudu ze dne 30. října 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/06.

-

Rozsudek ESLP ze dne 10. července 1998 ve věci Sidiropoulos a další proti Řecku (RoESLP 6/1998).

104