Vzdělávání a rozvoj seniorů. Renata Kocianová, Miroslava Dvořáková (eds.)

Vzdělávání a rozvoj seniorů Renata Kocianová, Miroslava Dvořáková (eds.)

Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2013

Vychází v rámci projektu Visegrad Fund Analysis and Comparison of Forms and Methods for the Education of Older Adults in the V4 Countries

Editoři PhDr. Renata Kocianová, Ph.D. PhDr. Miroslava Dvořáková, Ph.D.

Recenzenti Doc. PaedDr. Mária Pisoňová, PhD. Doc. PaedDr. Ludvík Eger, CSc.

Za obsah, způsob bibliografické citace a jazykovou správnost odpovídají autoři.

© Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2013 Všechna práva vyhrazena ISBN 978-80-7308-469-1

Obsah

Předmluva ................................................................................................................. 5 Dlouhověkost, aktivní stárnutí a uplatnění na trhu práce: perspektivy, podmínky a příležitosti Iva Holmerová, Petr Wija (CZ) ................................................................................... 7 Systémové charakteristiky edukácie seniorov v Slovenskej republike Miroslav Krystoň (SK) .............................................................................................. 16 Historie a současný stav univerzit třetího věku v České republice Petr Vavřín (CZ) ...................................................................................................... 28 Employees’ position on the labour market and their oppurtunities for education and training in Hungary Zsuzsaana Marosné Kuna, Csilla Czeglédi (HU)...................................................... 31 Work ability index – nástroj měření pracovní schopnosti Ilona Štorová (CZ) .................................................................................................... 44 Podpora profesních kompetencí odborníků vzdělávajících seniory v pobytových zařízeních Vladimír Šik (CZ) ..................................................................................................... 50 Kognitivní rehabilitace a další formy podpory v kontextu časné fáze syndromu demence u seniorů Eva Jarolímová, Iva Holmerová (CZ) ....................................................................... 60 Podpora seniorů v seberozvíjení a vztazích v Domově sociální péče Hagibor Elena Jaroševská, Radek Roule (CZ) ..................................................................... 66 Metody aktivizace seniorů v Domově sociální péče Hagibor Alena Siegelová (CZ) ............................................................................................... 71 Edukace seniorů v rámci ergoterapie v Domově sociální péče Hagibor Svatava Bartošková, Tereza Medková (CZ) ............................................................ 75 The specification of senior education in the area of new information-communication technologies on the example of University of third age (Uniersytet trzeciego wieku – UTW) of Oświęcim Łukasz Tomczyk (PL) .............................................................................................. 79

Constructing one’s own biography in the light of self-education and autocreation of seniors Arkadiusz Wąsiński (PL) .......................................................................................... 89 Senior person in view of existential concerns Artur Fabiś (PL) ....................................................................................................... 96 Summary ................................................................................................................ 107

Předmluva Sborník „Vzdělávání a rozvoj seniorů“ vznikl zejména z příspěvků z konference, která byla uspořádána pod záštitou Katedry andragogiky a personálního řízení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze dne 11. dubna 2013 v rámci projektu Visegrad Fund „Analysis and Comparison of Forms and Methods for the Education of Older Adults in the V4 Countries“. Projekt se zaměřuje na komparaci národních výzkumů zemí V4 ve čtyřech tematických oblastech. První jsou širší společenské kontexty vzdělávání seniorů – politické, legislativní, ekonomické, sociální a kulturní. Druhou tematickou oblastí je vztah seniorů a pracovního života, pozornost je zaměřena na trh práce, diskriminaci a rovné zacházení, age management a rovněž na vzdělávání a rozvoj seniorů v organizacích. Třetím tématem projektu je systém vzdělávání seniorů. V jeho rámci se projekt zabývá institucionalizací, pozornost věnuje poskytovatelům vzdělávání seniorů a obsahovému zaměření jejich vzdělávání. Metody vzdělávání seniorů – tradiční metody a současné trendy a výhledy postihuje čtvrtá tematická oblast projektu. Konference se účastnili nejenom kolegové z partnerských pracovišť tohoto projektu ze zemí Visegradské čtyřky, ale i další významní odborníci zabývající se problematikou vzdělávání a rozvoje seniorů zejména z České republiky. Příspěvky zde uveřejněné představují pouze část vystoupení přítomných, jsou však doplněny o další texty vážící se k danému tématu. Téma vzdělávání a rozvoje seniorů je velmi aktuální a také velmi komplexní, nebylo a není tedy možné postihnout problematiku v celé její šíři tak, jak by jistě zasloužila. Ostatně to nemůže být ambicí žádného sborníku podobného typu. Nabízíme tedy pohled ze tří různých, nikoliv však jediných možných, úhlů pohledu. První část publikace je věnována problematice sénia jako věku, v němž člověk je či může být stále velmi aktivní ve všech oblastech svého života, včetně života pracovního, k čemuž může přispět mimo jiné i jeho edukace v rámci různých organizací a institucí. Touto problematikou, konkrétně problematikou dlouhověkosti, aktivního stárnutí a uplatnění na trhu práce, systémovými charakteristikami edukace seniorů na Slovensku, historií a současným stavem univerzit třetího věku v České republice, pozicí zaměstnanců na pracovním trhu a jejich příležitostmi ke vzdělávání v Maďarsku a nástrojem měření pracovních schopnosti, se zabývá prvních pět příspěvků tohoto sborníku. Druhá část sborníku se zabývá problematikou pobytových zařízení určených pro seniory a možnostmi jejich aktivního působení a seberealizace především v rámci těchto zařízení. Tomuto tématu, a to podpoře profesních kompetencí odborníků vzdělávajících seniory v pobytových zařízeních, kognitivní rehabilitaci a dalším formám podpory v kontextu časné fáze syndromu demence, dále podpoře seniorů

5

v seberozvíjení a vztazích, metodám jejich aktivizace a edukace v rámci ergoterapie v Domově sociální péče Hagibor, se věnuje dalších pět textů. Třetí část se zaměřuje na specifické oblasti rozvoje a vzdělávání seniorů, jakými jsou vzdělávání v oblasti informačních a komunikačních technologií, autobiografická reflexe či pomoc seniorům vypořádat se s existenciálními problémy, jako je strach ze smrti, osamělost apod. Věříme, že vám tento sborník přinese nové podněty.

Renata Kocianová Miroslava Dvořáková

6

Vzdělávání a rozvoj seniorů

LONGEVITY, ACTIVE AGEING AND PARTICIPATION IN THE LABOUR MARKET: PERSPECTIVES, CONDITIONS AND OPPORTUNITIES DLOUHOVĚKOST, AKTIVNÍ STÁRNUTÍ A UPLATNĚNÍ NA TRHU PRÁCE: PERSPEKTIVY, PODMÍNKY A PŘÍLEŽITOSTI doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D. Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze, Česká republika E-mail: [email protected] Mgr. Petr Wija, Ph.D. Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze, Česká republika E-mail: [email protected]

Abstract: The article focuses on the characteristics of demographic development and its connection with and impacts on working life, going into retirement and employment of elderly workers, with the stress on the role of education and lifelong learning. Analysed is the impact of education on the medium length of life, the degree of economic activity and participation in formal and non-formal education and lifelong learning in the course of life and in the old age, along with factors affecting early departure from the labour market and the length of working life, seen from an international perspective and in comparison, especially with the EU countries. Key words: Longevity, ageing of population, working life, providing for retirement, employment of elderly workers. Abstrakt: Článek se zaměřuje na charakteristiku demografického vývoje a jeho souvislostí a dopadů na pracovní život, penzionování, zaměstnanost starších pracovníků s důrazem na roli vzdělávání a celoživotního učení. Analyzován je dopad vzdělání na střední délku života, míru ekonomické aktivity a účast na formálním a neformálním vzdělávání a na celoživotním učení v průběhu života a ve stáří, faktory ovlivňující předčasný odchod z trhu práce a délku pracovního života v mezinárodní perspektivě a srovnání, zejména se zeměmi Evropské unie. Klíčová slova: Dlouhověkost, stárnutí populace, pracovní život, penzionování, celoživotní učení, zaměstnanost starších pracovníků.

7

Vzdělávání a rozvoj seniorů Úvod Se zvyšující se střední délkou života občané v České republice nyní prožijí větší počet let v důchodu než jejich předchůdci. Předčasný odchod do důchodu byl v minulých desetiletích ve vyspělých zemích Evropy podporován s cílem snížit úroveň nezaměstnanosti. S rychlým stárnutím populace se tento trend stal neudržitelným a země EU si jako jeden ze společných cílů v rámci otevřené metody koordinace uplatňované v oblasti sociální politiky zvolily zvýšení míry zaměstnanosti starších pracovníků a oddálení průměrného věku odchodu z trhu práce. Starší pracovníci jsou v rámci EU definováni jako pracovníci ve věku 55 až 64 let, v rámci sociální legislativy ČR (zákon o zaměstnanosti) se za rizikovou či znevýhodněnou skupinu, na které se zaměřuje aktivní politika zaměstnanosti, považují osoby již ve věku 50 a více let. V rámci EU ale i v globálním měřítku je jako hlavní strategie podporováno aktivní stárnutí, a to jak ve smyslu ekonomického, tak sociálního zapojení do společnosti. Nepostradatelnou součástí a jedním z pilířů aktivního stárnutí a podpory zaměstnatelnosti a konkurenceschopnosti nejen starších pracovníků je podpora celoživotního učení a vzdělávání v kontextu znalostní a informační společnosti.

Demografický vývoj a charakteristika seniorů Podle výsledků sčítání žilo v roce 2011 v České republice více než 1,64 milionu osob starších 65 let, více než 697 tisíc osob starších 75 let a téměř 155 tisíc osob starších 85 let. Podíl žen v těchto věkových kategoriích činil 60 %, 65 %, resp. 72 %. Podíl osob starších 65 a více let na celkové populaci vzrostl na 15,8 % (v případě žen 13,0 % a mužů 18,4 %), podíl osob starších 75 a 85 let pak na 6,7 %, resp. 1,5 % populace. Mezi roky 2001 a 2011 přibylo více než 234 tis. osob ve věku 65 a více let, a to více mužů (o 121 tis., resp. o 22 %) než žen (o 113 tis., resp. o 13 %). Počet osob ve věku 95 a více let se téměř zdvojnásobil na více než 6 tis. osob a počet stoletých a starších osob se téměř ztrojnásobil na 530 osob, z toho 80 % žen. V nejvyšších věkových kategoriích je poměr mužů a žen zhruba 1 ku 4. Dvě třetiny osob starších 65 let žily v obcích do 50 tis. obyvatel, jedna čtvrtina ve městech nad 100 tis. obyvatel. Ve věkové skupině 65 a více let bylo dle výsledků sčítání v roce 2011 ovdovělých 25 % mužů a 69 % žen, ve věkové skupině 85 a více let pak 44 % mužů a 84 % žen. V jednočlenné domácnosti žilo zhruba 30 % osob ve věku 65 a více let (17 % mužů a 39 % žen) a 39 % osob starších 75 let (21 % mužů a 48 % žen). Z celkového počtu téměř půl milionu (497,2 tis.) jednočlenných domácností osob ve věku 65 a více let tvořily domácnosti žen 77 %. Naděje dožití při narození dle úmrtnostních tabulek ČSÚ v roce 2011 činila 74,7 let pro muže, u žen přesně o šest let více, tj. 80,7 let. Ze zemí, které vstoupily do EU v roce 2004 (EU-10) mají nižší úmrtnost než ČR jen středomořské státy (Kypr, Slovinsko a Malta). V České republice byla v roce 2010 (data WHO HFA database)

8

Vzdělávání a rozvoj seniorů přibližně o 2 roky nižší střední délka života ve srovnání se Slovinskem, které je zhruba na úrovni průměru EU. Česká republika stále zaostává za nejvyspělejšími zeměmi západní Evropy s nejdelší střední délkou života. V roce 2010 měli muži o cca 6 let kratší střední délku života než muži ve Švýcarsku (74,4 oproti 80,1) a ženy v ČR o 4 roky kratší než ve Francii (80,6 oproti 84,8).

Obrázek 1: Přírůstky ve střední délce života v jednotlivých dekádách v letech 1960– 2010 5,0 4,1 4,0 2,9

3,0

2,7 2,3

2,0

1,5 0,7

1,0

0,9

0,8

0,0 -0,4

-1,0 -2,0

-1,8

-3,0 1960/70

1970/80

1980/90 muži

1990/00

2000/10

ženy

Zdroj: Data ČSÚ (úmrtnostní tabulky) Od roku 1990 se střední délka života zvýšila u mužů o 6,8 a u žen o 5,2 let. V důsledku rychlejšího poklesu úmrtnosti u mužů se tak rozdíl ve střední délce života mužů a žen oproti roku 1990 snížil o jeden a tři čtvrtiny roku na 6 let v roce 2011. K nejrychlejšímu růstu střední délky života došlo v letech 1990 až 2000 (viz obrázek 1). Podle střední varianty prognózy demografického vývoje zpracované Přírodovědeckou fakultou UK (Burcin, Kučera, 2012) do konce roku 2070 naděje dožití pří narození vzroste přibližně v rozsahu 10,8 roku u mužů a 8,7 roku u žen. Zastoupení seniorů v dané populaci závisí na výchozí věkové struktuře a předchozím vývoji porodnosti, úmrtnosti a migrace. Na stárnutí populace bude mít stále významnější vliv snižování úmrtnosti ve středním a vyšším věku, které proběhne většinou rychleji u mužů než u žen (Rychtaříková, 2013). Podle ČSÚ (2012) je nejvyšší podíl seniorů v Německu a Itálii, kde tvoří více než 20 % populace, naopak např. v Irsku nebo v Turecku tvoří osoby starší 65 let jen 11,6 %, respektive 7,2 % populace.

9

Vzdělávání a rozvoj seniorů Význam vzdělávání pro zdraví, osobní kompetence a aktivní stárnutí Vzdělávání hraje klíčovou roli pro adaptaci na změny prostředí, občanské a osobní kompetence, flexibilitu na trhu práce a účast na dalším vzdělávání v průběhu života. Delší život znamená, že přínosy vzdělávání využíváme po delší dobu, ať již v rámci pracovního nebo mimopracovního života. Délka vzdělávání se prodlužuje, ale současně v důsledku inovací, technologických změn a rostoucí globální konkurence rychleji zastarává. Vzdělávání je zásadní pro zdravotní gramotnost a schopnost zdravého života. Celoživotní učení může přispět k rozvoji osobnosti, schopnosti adaptovat se na změny v průběhu života a může zvýšit kompetence ke zdravému životu. Zásadní je rovněž význam vzdělávání pro finanční gramotnost a finanční zabezpečení, plánování a chování v průběhu života. Růst vzdělanosti je také jedním z klíčových faktorů růstu střední délky života a dlouhověkosti. Podle OECD (2012) má 30-ti letý muž s vysokoškolským vzděláním v v OECD (15 zemí) střední délku života 51 let ve srovnání se 43 lety u osoby bez dokončeného středního vzdělání. Rozdíl ve střední délce života tak činí 8 let mužů, u žen jsou to 4 roky. Vztah mezi vzděláním a střední délkou života je silnější u mužů než u žen. Rozdíly ve střední délce života podle vzdělání jsou dle OECD výrazné zejména v zemích střední Evropy. Největší rozdíly ve střední délce života mezi osobami s nejvyšším a nejnižším vzděláním jsou ze srovnávaných zemí OECD v České republice, a to 17 let u mužů a 4,6 u žen. Rozdíl mezi osobami s maturitou a základním vzděláním (resp. vyšším sekundárním a nižším sekundárním vzděláním) je v České republice 11,7 let pro muže, pro ženy pak o deset let méně (1,7 let). Vyšší úroveň vzdělání je dle OECD (2012) spojena také s vyšší volební účastí, větší podporou rovných práv pro etnické menšiny, vyšším sociálním zapojením a vyšší spokojeností v životě. Vzdělání a volební účast koreluje zejména u mladších věkových kategorií 25–34 let. Senioři jsou obecně disciplinovanější voliči a z tohoto důvodu hraje vzdělání ve volební účasti seniorů relativně menší roli. Nejnižší celková účast ve formálním a neformálním vzdělávání (14 %) je podle OECD u osob 55–64 let s nízkým vzděláním, naopak nejvyšší (65 %) je u osob ve věku 25–34 let s terciárním vzděláním. Ve skupině 55–64 let mají osoby s vyšším vzděláním o 3,3 % vyšší šanci účastnit se formálního a/nebo neformálního vzdělávání než osoby s nízkým vzděláním. Podle výsledků sčítání (ČSÚ, 2013) se počet osob s terciárním vzděláním zvýšil od roku 2001 téměř o polovinu (46,6 %) na 1,1 mil. osob a jejich podíl v populaci na 10,7 %. Nejvyšší podíl osob s vysokoškolským vzděláním byl ve věkové skupině 25–29 let, a to téměř každá čtvrtá osoba v tomto věku (viz obrázek 2). Ve věkové skupině 65 a více let mělo vysokoškolské vzdělání 8,7 % osob. Současně se o čtvrtinu zvýšil počet lidí zcela bez vzdělání, kteří vůbec nechodili do školy na 47 253, což signalizuje riziko růstu podílu osob žijících trvale v sociálním vyloučení a na okraji společnosti.

10

Vzdělávání a rozvoj seniorů Obrázek 2: Podíl osob s vysokoškolským vzděláním podle věku, 2011 %

23,3

25

18,6

20

14,3

15

14,5

15,2

14,2

10 5

11,8

9,8

11,0 7,5

4,4

0

Zdroj: Data ČSÚ (SLDB 2011)

Zaměstnanost starších pracovníků a faktory předčasného odchodu z trhu práce Aktivní stárnutí označuje kapacitu lidí, jak stárnou, vést produktivní život ve společnosti a ekonomice. To znamená, že lidé si mohou flexibilně volit způsob, jak stráví čas v průběhu svého života – učením, prací, podílením se na volnočasových aktivitách a péči. (OECD, 2000) Model životního cyklu, ve kterém jsou od sebe striktně odděleny fáze počátečního vzdělávání, následovaného pracovní činností a penzionováním postupně přestává platit. Hranice mezi těmito etapami je stále flexibilnější a heterogenita individuálních zkušeností i možností přechodu mezi vzděláváním, prací a volným časem se zvyšuje. S růstem střední délky života se prodlužuje také průměrná doba pobírání starobního důchodu. Průměrná doba pobírání řádného starobního důchodu se od roku 1970 zvýšila o 12 let a od roku 2000 o 3 roky (viz obrázek 3). V roce 2011 činila 18,6 let u mužů a 26,3 let u žen, tj. u mužů čtvrtinu a u žen třetinu střední délky života. V souvislosti se zajištěním finanční udržitelnosti průběžného důchodového systému je postupně zvyšován zákonem stanovený věk odchodu do důchodu. Česká republika má v porovnání s ostatními státy OECD jeden z nejnižších důchodových věků pro ženy (o více než 3 roky oproti průměru OECD). U mužů je důchodový věk nižší pouze o 7 měsíců oproti průměru OECD (MPSV, 2012). V současnosti existuje výrazný rozdíl mezi důchodovým věkem mužů a žen se dvěma dětmi (3,5 roku). K vyrovnání důchodových věků na 67 letech dojde v roce 2044 pro osoby nar. v roce 1977. Podle současné právní úpravy se bude důchodový věk dále postupně zvyšovat bez omezení o 2 měsíce za každý následující rok narození, takže např. důchodového věku 70 let dosáhnou pojištěnci narození v roce 1995, a to v roce 2065 (MPSV, 2012).

11

Vzdělávání a rozvoj seniorů Obrázek 3: Vývoj průměrné délky doby pobírání řádného starobního důchodu od roku 1970 25

23 20

20

16 15

13 11

10 5 0

1970

1980

1990

2000

2011

Zdroj: Data (ČSSZ) V ČR je možné do předčasného starobního důchodu odejít až 3 roky před dosažením důchodového věku, resp. až 5 let ne však dříve než v 60 letech. V posledních letech došlo z důvodu obav v reakci na připravované změny ve způsobu výpočtu důchodu v souvislosti s nálezem Ústavního soudu ke zvýšení počtu starobních důchodců, jimž je vyplácen trvale krácený předčasný starobní důchod. Mezi nejčastější důvod předčasného opuštění trhu práce patří zdravotní důvody a ztráta zaměstnání před dosažením důchodového věku. Více než polovina všech nově přiznaných invalidních důchodů v roce 2011 byla přiznána osobám ve věku 50 a více let a téměř třetina osobám ve věku 55 a více let. Mezi další důvody předčasného odchodu z trhu práce patří problémy na pracovišti, nespokojenost, věková diskriminace na pracovišti, málo dostupná flexibilní pracovní doba a/nebo částečné pracovní úvazky (malá možnost sladit požadavky zaměstnání a rodinného života či péče o blízké), zájem o rodinu, možnost věnovat se zájmům atd. Nejvyšší zaměstnanost starších osob (55–64 let) v mezinárodním srovnání je v severských zemích (Island 79 %, Švédsko 72 %, Norsko 70 %). Hodnoty v České republice jsou na úrovni průměru EU (ČR 47,6, EU 47,4). Maďarsko a Polsko dosahuje zhruba o 10 % nižší úroveň zaměstnanosti starších pracovníků než Česká republika (35,8, resp. 36,9 %) v roce 2011 (Eurostat, 2013). V období let 1998 až 2011 se zaměstnanost starších pracovníků v České republice zvýšila o více než 10 procentních bodů z 37,1 na 47,6 % (viz obrázek 4), zejména díky růstu zaměstnanosti starších žen (o 14,3 % a u mužů o 5,7 %). Přesto však

12

Vzdělávání a rozvoj seniorů rozdíl v zaměstnanosti starších žen a mužů činí více než 20 procentních bodů (58,9 % oproti 37,2 % žen). Obrázek 4: Zaměstnanost starších pracovníků (55–64 let) v České republice v letech 1998–2011 70 60

58,9 53,2 47,6

50 40

37,1

30

30,3

20

22,9

37,2

21,7

10 0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 muži ženy celkem rozdíl muži - ženy

Zdroj: Data (Eurostat, 2012) Mezi opatření na podporu zaměstnanosti starších osob a prodloužení ekonomicky aktivního života patří podpora celoživotního učení, podmínek pro flexibilní odchod z trhu práce, podpora zdraví na pracovišti, větší dostupnost částečných úvazků, lepší kvalita pracovních podmínek a kultury zvyšující pracovní spokojenost starších pracovníků (kvalita zaměstnání, vztahů atd.), minimalizace věkové diskriminace při přijímání a propouštění ze zaměstnání, využívání „age managementu“, motivace zaměstnanců a zaměstnavatelů k vzdělávání a setrvání starších osob a celková změna obrazu starších pracovníků a stárnutí populace ve veřejném mínění (odstranění stereotypů na straně zaměstnavatelů i zaměstnanců) atd.

Pracovní uplatnění seniorů ve věku 65 a více let na trhu práce Řada seniorů pokračuje po odchodu do důchodu (začátku pobírání starobního důchodu) v pracovní činnosti, a to buď dále v rámci plného nebo částečného úvazku a na stejné pozici nebo v jiné pozici či zaměstnání a jiném oboru. Podle údajů ze sčítání se počet ekonomicky aktivních osob ve věku 65 a více let mezi roky 2001 a 2011 zvýšil z 60,4 tis. na 98,5 tis., tj. o 63 %, čímž došlo k vyrovnání rychlého poklesu počtu a podílu pracujících důchodců, ke kterému došlo v 90. letech 20. století (viz obrázek 5). Zhruba 87,5 % ekonomicky aktivních seniorů tvořili pracující důchodci, zbývající část (12,5 %) připadala na zaměstnavatele, osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a pomáhající členy domácnosti, včetně zaměstnanců ve věku 65 a více let, kteří nepobírající důchod. Jak ukazuje tabulka 1 (níže), vzdělání má značný vliv na délku pracovního života a setrvání v zaměstnání

13

Vzdělávání a rozvoj seniorů po dosažení důchodového věku. Čtvrtina ekonomicky aktivních osob ve věku 60 a více let měla vysokoškolské vzdělání. Na délku pracovního života má také významný vliv postavení v zaměstnání. Zatímco na celkové ekonomicky aktivní populaci se OSVČ podle údajů ze sčítání v roce 2001 (ČSÚ, 2004) podílely 11 %, u ekonomicky aktivních osob ve věku 65 a více let to bylo o deset procent více, tj. 21% (25 % u mužů a 12 % u žen). Obrázek 5: Ekonomická aktivita osob 65 a více let dle SLDB (1991, 2001 a 2011) % 120 000 100 000

7,5 %

8,4 97,6 tis.

98,5 tis.

7,0

6,0 %

80 000

5,6

60 000

4,2

40 000

2,8

20 000

1,4

0

0,0 1991

2001

pracující důchodci 65+

2011 ekon.aktivní 65+

podíl ekon. akt. v pop. 65+

Zdroj: Data ČSÚ, 2013 Pracující důchodci tvoří dvě základní skupiny, a to jednak kvalifikované osoby, které pokračují i po odchodu do důchodu ve své profesi, a osoby, které bez ohledu na předchozí profesi a pracovní uplatnění vykonávají pomocné a nekvalifikované práce (ČSÚ, 2004). Muži nejčastěji pracovali jako vědečtí a odborní duševní pracovníci, druhou nejčetnější skupinu tvoří pomocní a nekvalifikovaní pracovníci. Ženy nejčastěji pracovaly jako pomocné a nekvalifikované pracovnice (čtvrtina z nich), dále jako pedagogické pracovnice, vědecké a odborné duševní pracovnice a jako provozní pracovnice ve službách a obchodě. Ve většině odvětví se v roce 2001 podíly pracujících důchodců na celkovém počtu zaměstnaných osob pohybovaly kolem 2 %, avšak např. ve školství a ve veřejných a osobních službách překračují 8 % a v odvětví výzkumu a vývoje se blížily dokonce 10 % pracovníků tohoto odvětví (ČSÚ, 2004). Tabulka 1: Podíl vysokoškolsky vzdělaných osob ve věku 15 a více let a 60 a více let podle ekonomické aktivity v roce 2011 (SLDB) Věková skupina 15 a více let 60 a více let

Populace celkem 12,5 % 9,0 %

Ekonomicky aktivní populace 17,1 % 24,8 % Zdroj: ČSÚ, 2013 (data SLDB 2011)

14

Vzdělávání a rozvoj seniorů Shrnutí Intenzivní dlouhodobou péči prostřednictvím profesionálních sociálních a zdravotních služeb potřebuje jen menší část seniorů, resp. v průběhu našeho stále se prodlužujícího života ji potřebujeme po relativně krátkou dobu. Většina lidí naopak potřebuje v průběhu stáří příležitost a program, možnost uplatnění ve formálních nebo neformálních aktivitách. Výše vstupního vzdělání podmiňuje pracovní aktivitu a zdraví v průběhu celého života a má významný dopad na délku pracovního života, zdraví a míru sociálního zapojení a životní spokojenost. Celoživotní vzdělávání a jeho rozvoj, podpora, včetně efektivních a empiricky ověřených metod jsou zásadní nejen pro zvýšení zaměstnatelnosti, produktivity a konkurenceschopnosti stárnoucí pracovní síly či starších pracovníků a tím i ekonomiky dané země, ale také pro zvýšení zdravotní gramotnosti a občanské participace stárnoucí populace.

Literatura OECD. Education at a Glance 2012: OECD Indicators [online]. OECD Publishing, 2012. Dostupné na: http://dx.doi.org/10.1787/eag-2012-en MPSV. Pojistněmatematická zpráva o důchodovém pojištění 2012 [online]. MPSV, 2012. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/13783/PMZ-2012.pdf ČSÚ. Výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online]. 2013. [cit. 2013-03-08]. Dostupné na: http://www.scitani.cz/ ČSÚ. Ekonomická aktivita obyvatelstva (SLDB 2001) [online]. (Zveřejněno dne: 7.6. 2004) Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/p/4115-03 Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění 2011. Praha: Česká správa sociálního zabezpečení, 2012. ISBN 978-80-87039-29-8. Dostupné na: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/informacni-materialy/statisticke-rocenky.htm

15

Vzdělávání a rozvoj seniorů

SYSTEM CHARACTERISTICS OF SENIOR PEOPLE EDUCATION IN THE SLOVAK REPUBLIC SYSTÉMOVÉ CHARAKTERISTIKY EDUKÁCIE SENIOROV V SLOVENSKEJ REPUBLIKE Doc. PaedDr. Miroslav Krystoň, CSc. Pedagogická fakulta, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica, Slovenská republika E-mail: [email protected]

Abstract: The Older Adults education has strongly established position in the concepts of lifelong and lifewide learning, which are consistently seen like strategically principles of the education on the second half of the 20th century. The educational quality and educational character of The Older Adults is determined by complex of several factors. These involve external determinants which reflected the historical development and current status of the socio-economic, political and cultural conditions, typical for society. The internal determinates are same important as external determinants. They primarily relate to issues of the motivation, individual needs and their saturation in the educational process. It’s undisputed, that these two groups of determinants are closely interrelated and influence each other. In this context, the study focuses on the analysis of the system features which characterize the teleological, conceptual, contentual and processual attributes of The Older Adults education in the Slovakian terms. Our attention is focus on these partial questions: The characteristics of The Older Adults as a specifics target group of education; The systematic definition of The Older Adults education; The analysis of the state access to this education segment – legislation, conceptions, strategies; The socio-demographic characteristics related to The Older Adults education; The motivation in The Older Adults education, The system and structure of the institutions where take place The Older Adults education in Slovakia. In characterizing individual attributes of The Older Adults education we will base on the relevant and publicly issued legislative standards, conceptual and strategical documents, theoretical works from the eminent authors of the angragogy and pedagogy education, current statistics and research results already realized in Slovakia. The study aims to handle more complex view of the developmental tendencies, but mainly the current situation and perspectives of The Older Adults education, respectively the problem areas that characterize this area of education in Slovakia Key words: The Older Adults, The system of The Older Adults education, Legislative and Conception of The Older Adults education in Slovakia.

16

Vzdělávání a rozvoj seniorů Úvod Učenie (sa) je biodromálny proces. Táto, dnes všeobecne akceptovaná, axióma v najširšom kontexte legitimizuje aj všetky aktivity súvisiace s teoretickými a praktickými otázkami edukácie starších dospelých. Nenávratnou minulosťou sa stáva doba, v ktorej boli výchova a vzdelávanie vnímané ako sociálne funkcie výhradne orientované len na juvenilnú populáciu. Dynamika vývoja stojí v pozadí skutočnosti, že dnes sa už nemôžeme uspokojiť ani so stavom, kedy vzdelávanie starších dospelých bolo iba gestom akejsi sociálnej a kultúrnej zhovievavosti, resp. ústretovosti voči ľuďom v postproduktívnom veku, ktorý im spoločnosť dávala, viac či menej formálne a úprimne, najavo, že na nich nezabudla a že jej záleží na ich plnohodnotnom živote. Nechceme tým povedať, že sa tento sociálny altruizmus úplne vytratil zo spektra argumentov podporujúcich význam edukácie starších dospelých. Ukazuje sa však, že v súčasnosti môžeme, v tomto smere, zaznamenať zreteľný posun od „humanisticko-idealistickej“ pozície k pozícii viac „pragmatickohospodárskej“. (Krystoň, 2012, s. 65). Vzdelávanie starších dospelých sa, aj v dôsledku negatívnej, resp. nie optimálnej ekonomicko-hospodárskej situácie a demografickej prognózy stalo existenčnou nevyhnutnosťou (tak z pohľadu spoločnosti, ako aj z pohľadu samotných starších dospelých). Narastá tým aj význam vedeckého skúmania jednotlivých aspektov edukácie starších dospelých, ktoré má za úlohu na základe analýzy doterajšieho vývoja a súčasného stavu identifikovať a zdôvodniť perspektívy tohto segmentu výchovy a vzdelávania.

Terminologický exkurz Jednou zo základných podmienok realizácie akéhokoľvek edukačného procesu je existencia jeho reálnej cieľovej skupiny. Z tohto dôvodu považujeme za funkčné naznačiť súčasný stav a perspektívy demografického vývoja vo vzťahu k populácii starších dospelých v Slovenskej republike. Skôr než pristúpime k analýze konkrétnych štatistických údajov považujeme za potrebné charakterizovať kľúčové pojmy, „starší dospelý“, resp. „senior“. Hneď úvodom treba konštatovať, že neexistuje jednotná a konsenzuálne akceptovaná odpoveď na otázku kto je to „starší dospelý“ resp. „senior“. Zároveň však treba dodať, že táto názorová difúzia má svoje logické príčiny. Jednou z nich je multidisciplinárny prístup k tejto skupine obyvateľstva. Starší dospelí, resp. seniori sú v súčasnosti predmetom záujmu viacerých vedných disciplín, ale aj administratívno-správnych rezortov fungujúcich v danej spoločnosti. Každý z nich formuluje vlastné kritériá, na základe ktorých kategorizuje jednotlivcov, resp. sociálne skupiny do viac či menej stabilných a funkčných štrukturálnych systémov. V závislosti do tejto kategorizácie sú potom vytvárané a uplatňované konkrétne nástroje a opatrenia, ktorými daný segment explicitne definuje svoj vzťah, ale aj ciele a úlohy vlastných aktivít orientovaných na spomínanú sociálnu skupinu. Ako sme už naznačili, takýto stav je potrebné legitímne akceptovať aj keď z neho vyplývajú viaceré disproporcie. Typickým príkladom je už samotné definovanie konkrétneho fyzického veku človeka, v ktorom je tento za staršieho, resp. seniora považovaný. Základné definičné

17

Vzdělávání a rozvoj seniorů kritérium je v tomto smere, spravidla ukotvené v relevantných legislatívnych normách (zákony, vyhlášky), ktoré síce neposkytujú komplexnejšiu definíciu sénia, ale v konkrétnom legislatívnom kontexte pomerne presne vymedzujú vek, pri ktorom sa na obyvateľa daného štátu vzťahujú ekonomické opatrenia spojené s kategóriou sénia. Aj na tomto mieste treba pripomenúť, že tieto normy sú:  v jednotlivých štátoch prirodzene odlišné,  majú zreteľne dynamický charakter, nezriedka determinovaný aktuálnym stavom ekonomiky daného štátu ale aj politickými záujmami. V podmienkach Slovenskej republiky možno v uvedenom kontexte za základnú normu považovať Zákon č. 461/2003 Z.z. o sociálnom poistení. Je signifikantné, že tento zákon počas svojej 10 ročnej platnosti prešiel 46-mi novelizáciami a úpravami. V jeho platnom znení (od 1. januára 2013), v § 65 nachádzame podmienky nároku na starobný dôchodok, v ktorých sa konštatuje, že: „dôchodkový vek je 62 rokov...“ (odsek 2). Tento údaj sa v súčasnosti vzťahuje na mužov a od r. 2014 bude platný aj pre ženy (pozri: www.szk.sk/files/legislativa/2013-461_znenie_20160801.pdf). V ďalších relevantných dokumentoch a publikáciách vzťahujúcich sa na Slovenskú republiku sú prezentované iné klasifikačné štruktúry:  klasifikácia podľa Svetovej zdravotníckej organizácie (WHO): - stredný vek: 45–59 rokov - vyšší vek, starší vek, resp. ranná dospelosť (preséniu): 60–74 rokov. - vysoký vek, vlastná staroba (sénium): 75–89 rokov - dlhovekosť: 90 a viac rokov (Juhaščíková, Štukovská:2012, s. 5)  klasifikácia podľa ekonomických vekových skupín: - predproduktívny vek: 0–14 rokov - produktívny vek: 15–64 rokov - poproduktívny vek: 65 a viac rokov (kolektív autorov:2012, s. 3). V kontexte obsahového zamerania našej práce budeme preferovať edukologické, resp. geragogické hľadisko. Opierame sa o vedecké práce renomovaných autorov v oblasti teórie edukácie seniorov: Balogová, 2005; Čornaničová, 1998; Határ, 2008; Šerák, 2009. V uvedených textoch je konsenzuálne prijímané členenie a terminológia seniorského vekového obdobia, autorky R. Čornaničovej (1998, s. 30), ktorá termínom senior označuje človeka po 60. roku jeho veku. Vo svojich novších prácach R. Čornaničová naznačuje posun vo vnímaní spodnej hranice seniorského veku ku hodnote 65 rokov (Čornaničová, 2009, s. 54). Podobný názor vyslovuje aj M. Šerák (2009, s. 183). Záverom teda konštatujeme, že pod pojmom senior budeme vnímať vekovú skupinu obyvateľstva vo veku oscilujúcom v rozpätí 60–65 a viac rokov.

18

Vzdělávání a rozvoj seniorů Demografické údaje Slovenská republika

Celkový počet obyvateľov

2011 2001 1991 1980 1970

5 397 036 5 379 455 5 274 335 4 991 168 4 537 290

Veková skupina 15–64 65+

0–14 abs.

v%

abs.

826 516 1 015 493 1 313 961 1 302 072 1 232 721

15,3 18,9 24,9 26,1 27,2

3 886 327 3 705 515 3 415 721 3 162 504 2 883 333

v% 72,0 68,9 64,8 63,4 63,5

abs. 682 873 610 923 543 180 519 388 418 340

nezistená v%

abs.

v%

12,7 11,4 10,3 10,4 9,2

1 320 47 524 1 473 7 204 2 896

0,02 0,9 0,0 0,1 0,1

Aktuálne demografické údaje a prognózy z nich vyplývajúce v celku jednoznačne naznačujú, že orientácia na edukáciu seniorov je orientáciou s reálnou perspektívou. Toto konštatovanie platí rovnako vo vzťahu k európskemu geopriestoru ako aj vo vzťahu k jednotlivým krajinám, ktoré sú jeho súčasťou. Aktuálne štatistické parametre sme čerpali z najnovších dostupných relevantných zdrojov, ktoré vznikli ako produkt aktivít realizovaných v rámci Európskeho roku aktívneho starnutia a solidarity medzi generáciami (2012), ako aj z výsledkov Sčítania obyvateľov, domov a bytov v Slovenskej republike, ktoré boli publikované v roku 2012. (poznámka: Štatistické údaje a informácie z oblasti demografie sú verejne dostupné na internetovej stránke Štatistického úradu Slovenskej republiky http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=2434). Za základné východisko považujeme prehľad obyvateľstva spracovaný podľa jednotlivých vekových skupín: Tabuľka 1: Obyvateľstvo Slovenskej republiky podľa vekových skupín Slovenská republika

Celkový počet obyvateľov

2011 2001 1991 1980 1970

5 397 036 5 379 455 5 274 335 4 991 168 4 537 290

Veková skupina 15–64 65+

0–14 abs.

v%

abs.

826 516 1 015 493 1 313 961 1 302 072 1 232 721

15,3 18,9 24,9 26,1 27,2

3 886 327 3 705 515 3 415 721 3 162 504 2 883 333

v% 72,0 68,9 64,8 63,4 63,5

abs. 682 873 610 923 543 180 519 388 418 340

nezistená v%

abs.

v%

12,7 11,4 10,3 10,4 9,2

1 320 47 524 1 473 7 204 2 896

0,02 0,9 0,0 0,1 0,1

Zdroj údajov: Štatistický úrad SR Ak pozornosť sústredíme na populáciu v strednom veku a v séniu situácia v Slovenskej republike vyzerá nasledovne:

19

Vzdělávání a rozvoj seniorů Tabuľka 2: Obyvateľstvo Slovenskej republiky v strednom veku a v starobe Rok 1991 2001 2011

Počet obyvateľo v spolu 5 274 335 5 379 455 5 397 036

45–59 rokov muži ženy 362 531 407 143 486 766 523 205 562 324 582 806

Vekové skupiny 60–74 rokov 75–89 rokov muži ženy muži ženy 245 435 324 772 74 147 129 408 246 625 344 698 77 404 147 984 304 917 399 288 91 559 185 033

90 a viac rokov muži ženy 2 051 5 578 3 429 9 127 3 714 10 086

Zdroj údajov: Štatistický úrad SR, sčítanie 1991–2011 Na základe analýzy údajov prezentovaných v tabuľkách 1 a 2 môžeme konštatovať nasledovné:  Podiel 65-ročných a starších obyvateľov na celkovej populácii Slovenskej republiky za ostatných 20 rokov neustále rastie. V roku 2011 dosahoval hodnotu 12,7 percenta.  Aktuálna správa Európskej komisie a Eurostatu o demografických trendoch v Európskej únii, ktorá je zverejňovaná každé 2 roky upozorňuje, že ak sa na Slovensku zachová súčasný trend demografického vývoja, v roku 2060 budú obyvatelia SR vo veku 65+ tvoriť už viac ako jednu tretinu celkovej populácie (36,1%). Znamená to, že takým vysokým podielom obyvateľstva v tejto vekovej kategórii zaujme Slovensko v roku 2060 druhé miesto v rámci členských štátov únie, hneď po Poľsku, kde odhad dosahuje hranicu až 36,2 % (Juhaščíková, Štukovská, 2012, s. 11).  Tento trend zodpovedá celkovému demografickému vývoju v Európskej únii, kde sa počet obyvateľstva nad 65 rokov v roku 2060 predpokladal na hranici 30 percent populácie (www.active-ageing-2012.eu).  spomaľuje sa dynamika rastu percentuálneho podielu obyvateľstva v produktívnom veku (15–64 rokov) zo 4,1 % v dekáde 1991–2001 na 3,1 % v dekáde 2001–2011. Naopak akceleruje percentuálny nárast počtu obyvateľstva v poproduktívnom veku (65+) z 1,1 % v dekáde 1991–2001 na 1,3 % v dekáde 2001–2011. Súhrnne povedané populácia na Slovensku starne, čo dokazuje aj nárast indexu starnutia, t. j. pomeru poproduktívnej a juvenilnej („detskej“) zložky obyvateľstva. Tabuľka 3: Index starnutia v Slovenskej republike Rok 1991 2001 2011

muži 32,1 44,5 60,5

Index starnutia v % ženy 51,0 76,5 106,0

spolu 41,3 60,2 82,6

Zdroj údajov: Štatistický úrad SR, sčítanie 1991–2011

20

Vzdělávání a rozvoj seniorů Edukácia seniorov – systémové vymedzenie Oblasť edukácie seniorov sa v Slovenskej republike v ostatných dvoch dekádach dostala do spektra záujmu najmä v dvoch rezortoch štátnej správy. Ide o rezort školstva a rezort sociálnych vecí. V obidvoch týchto rezortoch je problematika vzdelávania ľudí v poproduktívnom veku ukotvená v príslušných dokumentoch vyjadrujúcich zámery štátu v oblasti sociálnej politiky, resp. vzdelávacej politiky, ktorá je vnímaná ako jej súčasť. Základnou legislatívnou normou, v ktorej je v SR upravená oblasť edukácie seniorov je Zákon č. 568/2009 Z. z. o celoživotnom vzdelávaní. V tomto zákone je edukácia seniorov definovaná ako jeden z druhov ďalšieho vzdelávania (spolu so záujmovým, občianskym a bližšie nedefinovaným „iným“ vzdelávaním), ktorým účastník vzdelávania uspokojuje svoje záujmy, zapája sa do života občianskej spoločnosti a všeobecne rozvíja svoju osobnosť (§ 4). Pre komplexnejšie posúdenie takto vymedzeného postavenia edukácie seniorov je potrebné doplniť, že ďalšie vzdelávanie je v citovanom zákone (§ 2) charakterizované ako vzdelávanie vo vzdelávacích inštitúciách (podľa § 5 cit. zákona sú to: školy, právnické osoby a fyzické osoby), ktoré nadväzuje na školské vzdelávanie a umožňuje získať čiastočnú kvalifikáciu alebo úplnú kvalifikáciu alebo doplniť, obnoviť, rozšíriť alebo prehĺbiť si kvalifikáciu nadobudnutú v školskom vzdelávaní alebo uspokojiť záujmy a získať spôsobilosť zapájať sa do života občianskej spoločnosti. Úspešným absolvovaním ďalšieho vzdelávania nemožno získať stupeň vzdelania. Orgánom štátnej správy, ktorý by mal systémovo zabezpečovať proces edukácie seniorov na Slovensku je Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu (MŠVVaŠ). V rámci tohto ministerstva je zriadená Sekcia medzinárodnej spolupráce, európskych záležitostí a celoživotného vzdelávania. Už táto kumulácia naznačuje, že pre špecifickú oblasť edukácie seniorov nie je na Slovensku vytvorený žiadny špecializovaný správny orgán. Marginalizované postavenie tohto segmentu dokumentuje aj fakt, že medzi hlavnými úlohami MŠVVaŠ nenachádzame žiadnu zmienku o edukácii seniorov a to ani v odseku 3 platného štatútu MŠVVaŠ, ktorý sa venuje oblasti celoživotného vzdelávania (pozri: http://www.minedu.sk/statutministerstva-skolstva-vedy-vyskumu-a-sportu-sr/). Situácia nie je lepšia ani z pohľadu analýzy koncepčných a strategických dokumentov z prostredia MŠVVaŠ SR. Dokumentuje to aktuálne platná Stratégia celoživotného vzdelávania 2011 a Akčný plán stratégie celoživotného vzdelávania 2011, v ktorých sú stanovené priority a nástroje podpory celoživotného vzdelávania v horizonte rokov 2012-2014. Okrem zmienky o nízkom počte vzdelávajúcich sa občanov po 50. roku života, (s. 14) sa problematiky edukácie seniorov dotýka len niekoľko parciálnych konštatovaní:  absencia kariérneho poradenstva pre dospelú populáciu, resp. ľudí v post produktívnom veku (s. 20),  seniori ako „ohrozená skupina“ vzhľadom k rozvoju digitálnych kompetencií (s. 28),

21

Vzdělávání a rozvoj seniorů  

stav finančnej gramotnosti seniorov (s. 32), význam vyhotovenia tzv. „multimediálnej platformy“ ako prostriedku pre zvýšenie kvality života seniorov (s. 43).

V súvislosti s rezortom sociálnych vecí je potrebne uviesť, že v Slovenskej republike je od roku 2011 (uznesenie vlády SR č. 15/2011) zriadený Výbor pre seniorov, ktorý je stálym odborným orgánom Rady vlády Slovenskej republiky pre ľudské práva, národnostné menšiny a rodovú rovnosť. V pôsobnosti Výboru pre seniorov je, okrem mnohých ďalších oblastí, aj oblasť vzdelávania seniorov. Výbor bol v roku 2011 Ministerstvom práce, sociálnych vecí a rodiny SR poverený prípravou Národného programu aktívneho starnutia, ktorý má byť súčasťou inovácie komplexnejšieho Národného programu ochrany starších ľudí. Je potešiteľné, že v návrhu tohto dokumentu je problematike vzdelávania seniorov venovaný pomerne široký priestor. Celkom bolo formulovaných až 19 návrhov opatrení, z ktorých vyberáme:  vytvoriť medzirezortnú komisiu zameranú na vzdelávanie seniorov pod gesciou Ministerstva školstva... za účelom celoplošného rozvoja siete vzdelávania seniorov na Slovensku,  zvýšiť legislatívnu, organizačnú, finančnú a ďalšiu podporu existujúcich vzdelávacích aktivít pre seniorov,  do programov plánov hospodárskeho a sociálneho rozvoja vyšších územných celkov (bývalé kraje – pozn. autora) zaradiť vzdelávanie seniorov ako prioritu,  vytvoriť legislatívne podmienky pre zabezpečenie možností využitia voľných kapacít škôl pre vzdelávanie seniorov,  vzdelávanie, starostlivosť a informatizáciu seniorov zapracovať ako samostatnú, nie „marginalizovanú“ skupinu do výziev všetkých grantových schém,  podporovať existujúce a zakladať ďalšie vzdelávacie aktivity typu akadémií tretieho veku ako vzdelávacie a sociálne služby seniorom v mestách a obciach,  zabezpečiť prístupnosť k vzdelávacím a osvetovým aktivitám pre zvyšovanie vzdelanosti, použiteľnosti IKT pre občanov ohrozených digitálnym vyčlenením. (pozri: www.empoyment.gov.sk/informativny-a-podkladovy...). Určitou garanciou pre, aspoň čiastočné, naplnenie týchto úloh je fakt, že v roku 2011 minister práce, sociálnych vecí a rodiny, ako predseda Výboru pre seniorov zriadil pracovnú skupinu Výboru pre seniorov pre celoživotné vzdelávanie seniorov, a v roku 2012 bol Výbor pre seniorov rozšírený o zástupcov akademickej obce, konkrétne Asociácie univerzít tretieho veku na Slovensku. (pozri: www.employment.gov.sk/statut-vyboru-preseniorov.html).

22

Vzdělávání a rozvoj seniorů Účasť seniorov na vzdelávaní Za východiskové údaje dôležité z hľadiska analýzy účasti seniorov na vzdelávaní dospelých možno považovať kvantitatívne parametre v podobe verifikovaných štatistických údajov. Prezentované ukazovatele sú spracované z dostupných materiálov Ústavu informácií a prognóz školstva v Slovenskej republike a boli zverejnené vo viacerých dokumentoch. V kontexte našej štúdie sa zameriame len na vekové kategórie od 50. rokov (poznámka autora: do roku 2008 boli v sledovanom pásme evidované kategórie: 50-59 rokov a 60 a viac rokov = T4 a); od roku 2009 sú k dispozícii aj údaje v kategóriách 60-64 rokov a 65 a viac rokov = T4 b); posledné dostupné informácie sú za rok 2011). Tabuľka 4 a): Podiel účasti starších dospelých a seniorov na vzdelávaní dospelých v SR: 2002–2008 Vek 50–59 rokov 60 a viac rokov

2002 7,06 1,21

2003 7,79 1,25

Rok – účasť v % 2005 2006 11,84 9,93 0,96 1,51

2004 7,99 1,23

2007 8,57 0,99

2008 8,97 1,72

Zdroj údajov: Ústav informácií a prognóz školstva (www.uips.sk/dalsie-vzdelavanie/) Tabuľka 4 b): Podiel účasti starších dospelých a seniorov na vzdelávaní dospelých v SR: 2009–2011 Vek 50–59 rokov 60 a viac rokov 65 a viac rokov

2009 15,00 2,98 1,06

Rok – účasť v % 2010 12,83 2,89 2,52

2011 14,75 3,00 1,54

Zdroj údajov: Ústav informácií a prognóz školstva (www.uips.sk/dalsie-vzdelavanie/) Pripomíname, že všetky štatistické údaje prezentované v tabuľke 4 a) 4 b) poukazujú na podiel účasti sledovaných vekových skupín na celkovom počte dospelých zúčastňujúcich sa na vzdelávaní (nie celej populácie!), pričom podľa údajov Eurostatu (in Tureckiová, 2010, s. 25) sa celková účasť dospelých na celoživotnom učení v SR pohybovala na hodnote 3,8 % (v kategórii 25-64 rokov) resp. 1,5 % (v kategórii 55-64 rokov). Súhrnne povedané seniori predstavujú malú časť dospelej populácie, ktorá sa ďalej vzdeláva, pričom celkovo je účasť dospelých na vzdelávaní na Slovensku jedna z najnižších v Európskej únii. Účasť seniorov na vzdelávaní je determinovaná súborom viacerých činiteľov. V predchádzajúcom texte sme naznačili problémy súvisiace so súčasným stavom koncepčného rozvoja edukácie seniorov na rezortnej úrovni. Medzi ďalšie významné vonkajšie faktory, ktoré bezprostredne ovplyvňujú účasť seniorov na vzdelávaní môžeme zaradiť aj stav v oblasti inštitucionálneho zabezpečenia tohto segmentu celoživotného učenia.

23

Vzdělávání a rozvoj seniorů V podmienkach Slovenskej republiky sa počas ostatných dekád etablovalo niekoľko typov inštitúcií, ktoré sa rozhodujúcou mierou podieľajú na výchove a vzdelávaní seniorov, resp. starších dospelých. Najznámejším z nich sú univerzity tretieho veku (UTV). Prvá UTV na Slovensku vznikla v roku 1990 na pôde Univerzity Komenského v Bratislave. Od roku 1994 sú UTV združené v Asociácii univerzít tretieho veku. Podľa posledných údajov (rok 2012) na území SR pôsobí 13 UTV, lokalizovaných nie len v sídlach materských univerzít, ale aj na viacerých detašovaných pracoviskách. Počet študujúcich dosiahol hranicu 6472 občanov (pozri: www.uniba.sk/asociaciautv). Z kvantitatívneho hľadiska k najrozšírenejším i keď štatisticky ťažko obsiahnuteľným subjektom, v ktorých sa realizujú aj výchovno-vzdelávacie aktivity pre seniorov patria Kluby dôchodcov, ktoré sa v zmysle Zákona č. 448/2008 Z. z. o sociálnych službách od 1.1.2009 považujú za denné centrá. V kluboch dôchodcov (názov tradične pretrváva – pozn. autora) je činnosť zameraná na široké spektrum aktivít sociálno-edukačného charakteru:  kultúrno-tvorivé aktivity,  výchovno-vzdelávacie aktivity (najmä prednášky na rozličné témy),  záujmová činnosť a prezentácia jej výsledkov,  udržiavanie ľudových tradícií a zvykov,  poznávacie zájazdy a exkurzie,  športové a telovýchovné aktivity a pod. (Vasilová, 2010, s. 97–98). Z edukologického hľadiska je podnetné, že podľa citovaného zákona sa služby v denných centrách poskytujú aj starým rodičom s vnukom alebo vnučkou (§ 56), čo podporuje, v súčasnosti preferovanú formu edukácie seniorov, ktorou je intergeneračné učenie. Špecifickými inštitúciami, tvoriacimi akýsi medzistupeň medzi UTV a klubovou činnosťou sú Akadémie tretieho veku orientujúce sa na cyklické (jedno i viac semestrálne) ale aj krátkodobé edukačné aktivity (Čornaničová, 1998, s. 95). Významnými subjektmi, ktoré sa podieľajú na realizácii edukácie seniorov v SR sú aj rôzne spoločenské organizácie a občianske združenia. K najznámejším a najaktívnejším patrí Jednota dôchodcov na Slovensku, ktorá registruje viac ako 75 tisíc riadnych členov v 947 základných organizáciách. K jej hlavným úlohám patrí aj pomoc pri realizácii celoživotného vzdelávania a podpora kultúrno-spoločenských aktivít seniorov (pozri: http://www.jds.sk/). V súvislosti s inštitucionalizáciou edukácie seniorov sa vynára aj otázka lektorského zabezpečenia tohto procesu. Osobnosť lektora a úroveň jeho odborných kompetencií je jedným z najdôležitejších faktorov determinujúcich kvalitu edukácie vo všeobecnosti, pričom v tak špecifickom segmente akým je edukácia seniorov jeho úloha ešte narastá. Dobrý lektor sa totiž pre seniorov nezriedka stáva významným motivačným faktorom, ktorý ovplyvňuje samotné rozhodnutie zúčastniť sa edukačnej

24

Vzdělávání a rozvoj seniorů aktivity, ale aj zotrvanie seniora v nej. Kvalita lektorskej práce je, okrem osobnostných predpokladov, do značnej miery záležitosťou odbornej prípravy lektorov. Pri akceptácii faktu, že v edukácii seniorov, ktorá primárne vykazuje znaky neformálneho učenia, sa efektívne angažuje mnoho dobrovoľných pracovníkov, bez špecifickej andragogickej, resp. geragogickej kvalifikácie, je potrebné sústrediť pozornosť aj na systém odbornej prípravy lektorov. V podmienkach Slovenskej republiky je, v tomto smere, možné identifikovať dva základné smery. V prvom rade ide o vzdelávanie realizované v rámci vysokoškolského štúdia, konkrétne o štúdium v odbore Andragogika, v ktorom je oblasť edukácie seniorov pevne etablovaná. Na teoretické aspekty edukácie seniorov sa orientuje predmet geragogika, ktorý je súčasťou povinného jadra obsahu študijného programu andragogika. S praxou edukácie seniorov sa študenti uvedeného programu stretávajú v rámci praktickej zložky štúdia: odborné praxe, exkurzie a pod. Je potešujúce, že problematika edukácie seniorov sa najmä v ostatnom období stáva preferovanou témou mnohých kvalifikačných (záverečných) prác. Skvalitnenie v oblasti prípravy lektorov v edukácii seniorov, v širšom kontexte prípravy lektorov vo vzdelávaní dospelých, možno očakávať v súvislosti s legislatívne ukotvenými požiadavkami (Zákon o celoživotnom vzdelávaní) a na ne nadväzujúcimi aktivitami orientovanými na komplexnejší systém ich certifikovanej prípravy, napríklad v rámci projektu IQFET (pozri: http://iqfet.eu/index.php/sk/). Legislatívne prostredie a inštitucionálny systém reprezentujú vonkajšie faktory determinujúce účasť seniorov na vzdelávaní. Základným vnútorným determinantom je ich vlastná motivácia. V súvislosti s ňou boli v SR publikované viaceré výsledky empirických šetrení. Na ilustráciu uvádzame niekoľko základných výsledkov výskumov renomovaných autoriek: N. Hrapkovej a B. Balogovej založených na identických metodologických postupoch, ale realizovaných v rozličných lokalitách (UTV UK v Bratislave, resp. UTV PU v Prešove). Na základe komparatívnej analýzy môžeme konštatovať, že k najsilnejším motívom pre vzdelávanie patria:  kognitívne motívy – záujem o rozšírenie vedomostí odlišných od vlastného profesijného odboru,  sociálne motívy – snaha nadviazať nové sociálne kontakty. Naopak k najmenej uvádzaným motívom patrila snaha o rozšírenie si vedomostí (kvalifikácie) potrebnej, resp. súvisiacej s vlastným povolaním respondentov (bližšie pozri: http://cdvuk.sk/blade/index.php?c=959, a Balogová a kol., 2008, s. 20). Otvorenou otázkou ostáva, ako demografický vývoj a hospodárska situácia ovplyvnia štruktúru týchto motívov v budúcnosti. Osobne sa prikláňame viac k názoru M. Šeráka, ktorý konštatuje, že s najväčšou pravdepodobnosťou sa budeme stále častejšie stretávať s osobami, ktoré sú síce v dôchodkovom veku, napriek tomu sú však ďalej ekonomicky činné. Takýto jednotlivec bude samozrejme nútený získavať nové, prípadne aktualizovať doterajšie odborné vedomosti a zručnosti (Šerák, 2009, s. 9).

25

Vzdělávání a rozvoj seniorů

Zhrnutie Pri akceptovaní skutočnosti, že edukáciu seniorov je potrebné vnímať ako dynamický proces, považujeme za funkčné záverom našej práce abstrahovať základné faktory, ktoré majú aktuálny, ale aj perspektívny potenciál ovplyvniť tento proces v podmienkach Slovenskej republiky.  Silné stránky, príležitosti  Seniori sú reálne existujúcou a kontinuálne početne narastajúcou cieľovou skupinou edukácie → očakávaný spoločenský tlak.  Kvalitne rozpracovaná teória edukácie seniorov a jej kontinuálny rozvoj.  Etablovaná pozícia Univerzít tretieho veku (UTV) ako najsilnejšieho subjektu v systéme realizácie edukácie starších dospelých a seniorov. Existencia Asociácie UTV a jej zastúpenie v niektorých orgánoch štátnej správy.  Postupná stabilizácia lektorského zázemia. Perspektívne možno skvalitnenie v tejto oblasti očakávať v súvislosti s procesom zvyšovania kvality systému prípravy a certifikácie lektorov ďalšieho vzdelávania (pozri: www.aivd.sk).  Slabé stránky, ohrozenia  Viac deklarovaná ako skutočná podpora edukácie seniorov zo strany výkonných zložiek štátnej správy.  Neprehľadná štruktúra kompetencií zainteresovaných subjektov.  Finančné poddimenzovanie, ktoré oblasť edukácie seniorov fatálne zasahuje najmä v období všeobecného nedostatku ekonomických zdrojov.  Nesystémový prístup – viacero rozpracovaných koncepcií, bez konkrétne vymedzenej zodpovednosti za ich realizáciu (kampaňovitosť).  Absencia kontinuálnej analýzy vzdelávacích potrieb seniorov, zohľadňujúcej perspektívne demografické trendy a najmä ich dopad na zotrvanie, resp. znovu zaradenie seniorov do pracovného procesu – neexistujúci systém evaluácie výsledkov neformálneho vzdelávania.

Literatúra Akčný plán Stratégie celoživotného vzdelávania 2011. [on-line]. [citované 8.3.2013]. Dostupné na: http://www.minedu.sk/data/files/1898.pdf Ako chceme zostarnúť? [on-line]. Dostupné na: www.active-ageing-2012-eu BALOGOVÁ, B. a kol. Svet seniora – senior vo svete. Prešov: FF PU, 2008. ISBN 978-80-8068-814-1. BALOGOVÁ, B. Seniori. Prešov: AKCENT PRINT, 2005. ISBN 80-969274-1-8. ČORNANIČOVÁ, R. Edukácia seniorov. Bratislava: FF UK, 1998. ISBN 80-223-1206-1. ČORNANIČOVÁ, R. Voľný čas vo veku 50+. In CHOMOVÁ, S. (ed.). Voľný čas – príležitosť na rozvoj kreativity inovácií a vzdelávania. Bratislava: NOC, 2009. ISBN 978-80-7121-313-0. HATÁR, C. Edukácia seniorov v sociálnych zariadeniach. Nitra: EFFETA, 2008. ISBN 978-80-89245-08-6.

26

Vzdělávání a rozvoj seniorů Jednota dôchodcov na Slovensku. [on-line]. dostupné na: http://www.jds.sk/ JUHAŠČÍKOVÁ, I., ŠTUKOVSKÁ, Z. (eds.) Obyvateľstvo Slovenskej republiky v kontexte Európskeho roku aktívneho starnutia. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky, 2012. ISBN 978-80-8121-144-7. Kolektív autorov. Trendy sociálneho vývoja v Slovenskej republike. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky, 2012. ISBN 978-80-8121-127-8. KRYSTOŇ, M. Motivácia v edukácii seniorov. Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, 2012 (3), s. 64–73. ISSN 1804-526X. Národný program ochrany starších ľudí. [on-line]. [cit. 07.03.2013]. Dostupné na: http://www.employment.gov.sk/informativny-a-podkladovy-material-pre-tvorbu-npasnposl-pracovna-verzia-ops-rv-pre-seniorov-pdf SELECKÝ, E. Vybrané štatistické ukazovatele UTV na Slovensku [on-line]. [cit. 12.03.2013]. Dostupné na http://www.uniba.sk/asociaciautv/ Stratégia celoživotného vzdelávania 2011 [on-line]. [cit. 08.03.2013]. Dostupné na: http://www.minedu.sk/data/USERDATA/DalsieVdzel/ ŠERÁK, M. Zájmové vzdělávání dospělých. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367551-6. Štatút Ministerstva školstva, vedy, výskumu a športu Slovenskej republiky. [on-line]. [cit. 08.03.2013]. Dostupné na: http://www.minedu.sk/statut-ministerstva-skolstvavedy-vyskumu-a-sportu-sr/ TURECKIOVÁ, M. Východiska a trendy rozvoje konceptu vzdělávání dospělých v rámci Evropské unie. In. TURECKIOVÁ, M. a kol. Trendy a možnosti rozvoje dalšího vzdělávání dospělých v kontextu sjednocující se Evropy. Praha: Educa Service ve spolupráci s Českou andragogickou společností, 2010. ISBN 978-8087306-06-2. VASILOVÁ, V. Aktivizácia seniorov formou klubov a spolkov v miestnej komunite. Vzdelávanie dospelých, 2010 (53), s. 96–100. ISSN 1335-2350. Zákon č. 448/2008 Z. z. o sociálnych službách. In Zbierka zákonov, čiastka 165. [online]. [cit. 12.03.2013]. Dostupné na: http://www.upsvar-zv.sk/zakony/448_2008.pdf Zákon č. 461/2003 Z. z. o sociálnom poistení [cit. 07.03.2013]. Dostupné na: http://ww.szk.sk/files/legislativa/2003-461_znenie_20160801.pdf Zákon č. 568/2009 Z. z. o celoživotnom vzdelávaní a o zmene a doplnení niektorých zákonov. In Zbierka zákonov, čiastka 194 [on-line]. [cit. 08.03.2013]. Dostupné na: http://www.zbierka.sk Zvyšovanie kvality systému prípravy a certifikácie lektorov ďalšieho vzdelávania – IQFET [on-line]. [cit. 08.03.2013]. Dostupné na: http://iqfet.eu/index.php/sk/

27

Vzdělávání a rozvoj seniorů

HISTORY AND PRESENT STATE OF UTA IN CZECH REPUBLIC HISTORIE A SOUČASNÝ STAV UNIVERZIT TŘETÍHO VĚKU V ČESKÉ REPUBLICE Prof. Ing. Petr Vavřín, DrSc, Asociace univerzit třetího věku, Brno, Česká Republika E-mial: [email protected] Abstract: Elderly people education currently constitutes the major part of lifelong education at Czech universities. This article features a brief description of the beginning and the present state of this special form of education. Key words: Univerzita třetího věku. Abstrakt: Vzdělávání pro seniory tvoří v současné době největší část celoživotního vzdělávání na českých veřejných vysokých školách. V tomto článku je stručně popsán počátek a současný stav tohoto speciálního způsobu vzdělávání. Klíčová slova: Universitiy of third age.

Úvod Název Univerzita třetího věku použil poprvé prof. Pierre Vellas na ženevské univerzitě, když v sedmdesátých letech organizoval cyklus speciálních přednášek pro seniory. V ČR (tehdy ČSSR) vznikaly první přednášky pro seniory v sedmdesátých letech na Univerzitě Karlově, na Palackého univerzitě v Olomouci a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Šlo vesměs o jednotlivé přednášky, tematicky i formou určené posluchačům v důchodovém věku. K většímu rozvoji této služby veřejných univerzit pro společnost došlo v ČR po změně režimu v roce 1989. V roce 1993 byla založena Asociace Univerzit Třetího Věku České Republiky (AU3VČR), nezisková nevládní organizace sdružující všechny zájemce o vzdělávání seniorů a zejména realizátory U3V na vysokých školách. Významný rozvoj U3V v ČR nastal v roce 2004, kdy poprvé byl řešen Centralizovaný rozvojový projekt (CRP) MŠMT s rozpočtem 15 milionů Kč neinvestičních prostředků. Za tyto peníze byly většinou vybudovány na 15 vysokých školách počítačové učebny s předností pro seniorské studenty. V té době zájem o výuku použití osobních počítačů (PC) byl na špici požadavků seniorských zájemců o vzdělávání na

28

Vzdělávání a rozvoj seniorů univerzitní úrovni. Vládní finanční podpora U3V cestou rozvojových projektů trvala až do roku 2011. V roce 2012 se podařilo realizovat dotace pro U3V na jednotlivých vysokých školách na základě odvedeného výkonu, měřeného množstvím „studento-hodin“. Výuka na U3V byla definována metodickými pravidly, která jsou popsána v následujícím textu. Podle informací, které na základě mnohostranných mezinárodních kontaktů máme k dispozici, patří ČR v oblasti vzdělávání seniorů ke státům, které věnují problematice vzdělávání seniorů velkou pozornost. Informační a organizační systém, který byl díky činnosti AU3VČR v posledních deseti létech na 23 veřejných vysokých školách zaveden, umožňuje všem oprávněným osobám získat přesný přehled o činnosti a výstupech U3V, což oceňuje zejména MŠMT. Jsme přesvědčeni, že cesta, kterou jsme pro budování vzdělávacích možností seniorů v ČR zvolili, je správná a s maximální efektivitou využívá ekonomické, lidské i společenské možnosti, dané současným stavem vědy, standardních institucí terciárního vzdělávání i ekonomické situace.

Význam a hlavní úkoly U3V Všeobecně uznávaným cílem seniorského vzdělávání a zejména tzv. Univerzit třetího věku je zlepšení kvality života seniorů. Tento cíl má dvě stránky: zvýšit odbornou úroveň znalostí starších lidí a poskytnout jim možnost větší aktivní účasti na životě společnosti. Díky desítkám ochotných a schopných pracovníků našich vysokých škol se podařilo oba tyto cíle naplnit. Specializované kurzy pro seniory nabízí v současné době 23 veřejných vysokých škol (z celkového počtu 27 veřejných univerzit působících v ČR). Zájem o tyto vzdělávací aktivity převyšuje ve většině případů kapacitní možnosti těchto institucí. Řada kurzů je zpravidla velmi brzy po zveřejnění programů vyprodána a na řadě škol existují pořadníky zájemců na příští roky. V současné době registrujeme přes 40 tisíc posluchačů U3V na realizujících školách. Toto na první pohled vysoké číslo však představuje pouze přibližně 1,5 % osob pobírajících starobní důchod. Důvodem je zejména skutečnost, že zmíněných 23 vysokých škol je dislokováno ve 13 velkých městech ČR. I když mnozí posluchači dojíždějí do škol i z blízkých obcí, drtivá většina malých měst a obcí neumožňuje přímou účast zájemců z řad seniorů. Hlavním současným problémem, kterým se AU3V intenzivně zabývá, je proto snaha o vznik center seniorského vzdělávání mimo univerzitní města. Mnohde vznikají Virtuální U3V, využívající nové komunikační prostředky – zejména internet a video přednášky. Snažíme se však také o zachování společenské role kurzů U3V, což ve většině případů není jednoduchý problém.

29

Vzdělávání a rozvoj seniorů Ekonomická situace U3V v ČR Financování seniorského vzdělávání je v ČR řešeno jako podílové. Zdroje pro finanční zabezpečení jsou tři: - vložné (zápisné) hrazené samotnými posluchači. U většiny kurzů je tento poplatek ve výši 200–600 Kč na semestrální kurz (podle nákladů na výuku) - MŠMT poskytuje pro seniorské vzdělávání dotaci. Od roku 2012 se tak děje na základě výkonu, měřeného ve „studento-hodinách“. Příspěvek na jednoho posluchače a jednu aktivní hodinu výuky (tedy 1 studento-hodinu) činí v roce 2013 cca 30 Kč. - Příspěvek od realizující instituce (univerzity). Tato část je většinou realizována zabezpečením výukových prostorů, tiskem sylabů přednášek, servisem komunikačních prostředků apod. Za cílový stav se považuje vyrovnanost jmenovaných zdrojů (třetinový podíl). V roce 2012 byl příjem škol formou zápisného na úrovni 83 % státní dotace, která v tom roce byla zhruba 20 milionů Kč.

Budoucnost U3V v ČR Jak už bylo řečeno hlavním úkolem je rozšíření dostupnosti U3V mimo univerzitní města při zachování obou hlavních cílů seniorského vzdělávání. Za velmi důležité považujeme mezinárodní kontakty jak jednotlivých U3V, tak AU3V. Významné organizace, působící na území EU jsou AIUTA (Association International of Universities Third Age), EFOS (European Federation of Older Students) a v prvé řadě EUCEN (European Universities Continuing Education Network). Ve všech těchto orgánech má ČR své aktivní zástupce. Speciálně z pohledu zemí Visegradské skupiny, máme velmi úzké vztahy s partnerskými organizacemi na Slovensku. I v obou dalších členských zemích máme prostřednictvím členských univerzit AU3V činné kontakty.

30

Vzdělávání a rozvoj seniorů

EMPLOYEES’ POSITION ON THE LABOUR MARKET AND THEIR OPPURTUNITIES FOR EDUCATION AND TRAINING IN HUNGARY Zsuzsanna Marosné Kuna Faculty of Economics and Social Sciences, Szent István University, Hungary E-mail: [email protected] Csilla Czeglédi, PhD Faculty of Economics and Social Sciences, Szent István University, Hungary E-mail: [email protected]

Abstract: By today, education and work demonstrates a much closer link. In the professional field, the obtainable position, vacancy depends on the quality of education and its market value. Education-dependent competences are appraised, thus forebringing life-long learning and the role of adult education. Statistics in economics and education prove that education contributes to the improvement of the aging population’s social situation. In Hungary, the age group 45+ is especially endagered from the labour market perspective. The employment of this age group falls far behind the western-european average. The problems calls for an urgent solution as according to demographic projections, by 2050, one-third of the population will be aging. The purpose of our research was to highlight the current situation by reviewing the bibliography and statistical data available. Our empirical research was based on focus-group and deep-analysis studies. Using the results we will evaluate how this generation should be dealt with from a methodological point of view. The following specific research question has been formulated: Does the older generation require a special educational method? Furthermore, how and why these special methods should be applied in practice to improve the employment rate of the age-group in question. These special methods include: a change in attitude, knowledge on health and finance, fusion of groups at the right moment in order to enhance cooperation of generations and the theoretical and practical religious studies supporting these. These materials would provide the core of education, which should be highly interactive. Enterpreneurs and employers should be included in the effective job-related training phase of the education and the process should be launched by assessing the need for human labour and it must continue with participation in drafting the syllabus/curriculum. This way cooperation is beneficial for every stakeholder (seniors, young, the state, employers), the rise of social standard may begin and decline becomes avoidable. Keywords: Aging society, the labour-market position of the age-group 45+, adult education.

31

Vzdělávání a rozvoj seniorů: sborník za konference konané dne 11. dubna 2013 Vzdělávání rozvoj seniorů

Introduction Aging of the European population – including Hungary – is not a new phenomenon. Numerous studies and statistical projections warn about the underlying demographic and economic bomb. The more warnings are published, the more chance there is that a solution arises in time. „Pressure triggers reaction…” (Alinski, 1999). The population of a country is determined by fertility, moratlity and international migration. Different population projections are drafted: these pre-suppose different fertility, moratilty and international migration tendencies. All of the figures may be high, low or medium. This means that all in all 3x3x3 scenarios can be prepared. Out of the 27 possibilities, four are the following: young, senior, basic and the sustainable version. In the young version, higher number of children is associated with lower lifeexpectancy, in the senior version lower number of children with high life-expectancy, the basic version is the same as the medium, ie. fertility, life-expectancy and emigration is medium. The sustainable version supposes that due to the overall effect of the processes a high-rate of population decline can be avoided. In this paper, the significance of the different population projection methods is that the proportion of the age-group 65+ increases in all four versions. Considering the fact that population decline is a basic tendency supplemented by the growing proportion of the senior population, „it is possible that half of the population will have turned 50 by 2050.” (Hablicsek, 2000) Young migrants quickly adapt to the habits how parents of the host nation have children, not to mention the fact that they would like to have their aging parents close to themselves. This means that migration does not necessarily provide a solution to the problems of aging society. (Myles, 2007) The first figure demonstrates the change in the population’s composition considering the prognoses by 2050. Figure 1: Change in the population’s composition in Hungary by 2050

Source: Az idősebb munkavállalók foglalkoztatása Magyarországon, Nemzetgazdasági Minisztérium (Ministry of National Economy) PPT

32

Vzdělávání a rozvoj seniorů

The aging of the population is very well demonstrated. The reasons are the following: Low fertility: In Hungary, in average, the woman-child ratio is the second lowest in the European Union: 100 women to 147 children in 2011, while 153 children in 2001, and 165 children in 1990. Increase in life-expectancy: in our case, it is the lowest for both sexes in Europe: (in 2011 women: 78,23 years; men: 70,93 years, while in 2001, women: 76,46 years; men: 68,15 years)4 The individual life-cycle also changes: the young start a family later (the number of marriages decreased by 47% between 1990 and 2011, in the 70s, in their first marriage, women were 22–23 years old in average. By 2008, this number increased to 30 – meaning that the first childbirth was delayed by 7–8 years. While European countries with a strong economy are targets for migration, this phenomenon does not prevail in Hungary – so the decline of the population can not be compensated. All these data support the fact that the problem is more severe than we imagine. Urgent, effective action must be taken if we would like to avoid the explosion of the previously mentioned demographic-economic bomb. The active participation of the growing elderly population on the labour market is indispensable, which is complemented by the continous rise of the retirement age. According to the present regulations, people born in 1957 may retire at the age of 65 – in 2022 (Act 1997). Most probably this will increase (even above the age of 70), taking into consideration that the number of childbirths has been decreasing since 1980 (the figure was 148673 in 1980, and only 88049 in 2011). From 2008 onwards, the ’pay-as-you-go’ type pension system and the state economy weakened during the global economic crisis is unable to provide for an inactive layer of society struggling with increasing health problems. The direct consequence is that in the future the older generation must shoulder a larger share of the labour-market. The effect of the aging population on the labour-market is displayed intensively on the figure (Figure 2).

33

Vzdělávání a rozvoj seniorů: sborník za konference konané dne 11. dubna 2013 Vzdělávání rozvoj seniorů

Figure 2: Employment of the 45+ between 2003 and 2011 (Hungary)

Source: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/submitViewTableAction.do The rate of increase in employment was very dynamic in Hungary. The increased employment of the active age-group was due to the more active participation of the elderly age groups on the labour market, which can be seen until 2006. After 2006, the employment of the 45+ in the EU was continous – though at a slower pace –, it started to decrease in Hungary, to burden the not so bright labour market prospects of the researched age-group. Even the fact that regulations concerning disability pension have become more rigorous did not make a significant difference – a medical check-up was introduced and income was also considered (Tny, 36/A). In the following part of the paper, with the help of qualitative study, the learning habits and the learning aids used during the education of the senior population was mapped. With statistical methods, we highlighted the relationship between education and employment – meaning that we would like to draw attention to the importance of the topic with qualitative and quantitative facts. Our declared intention is to name the special learning tools and methods aiding employment, thus supporting the birth of a solution useful for the whole of society. Applied methodolgy Qualitative study Information about the education of senior employees was gathered by deepinterviews (with József Jászberényi, PhD, Zsigmond Király College, program manager of non-profit organization and senior education) and mini-focus group (3– 4 participants – SME and multinational company) study. The above mentioned methods were chosen because with their help subtle details could be revealed, unlike with the survey method. The advantage of the method is that the information resulting from the personal interaction during the group interviews could also be gathered.

34

Vzdělávání a rozvoj seniorů

As early as the 1930s, a dissatisfaction evolved against the traditional interview techniques operating with closed questions and this created the demand for nonguided, non-direct interviews (Szokolszky, 2004). The groups were moderated according to pre-fabricated questions. The main guidelines were the following (the study touched the issue of age discrimation but its evaluation is not part of this paper): - recongnition of the link between education and employment - educational motivation of the employee - special tools as the key for success - training motivations of the employer We aspired to make the composition of the focus-group suitable for retrieving and discussing similar experience and for clashing and debating different opinions. To enhance this, we invited individuals to the group who were partly different but also similar from certain aspects: company background, job experience and age. In case of the SME-s, representatives of several companies were present in the focus group, while in case of the multinational companies only the representative of the given company. The reason for this is that the operation of the SME-s is based on the decision of a single manager. While in the case of multinational companies, the managers of different departments – using their relative freedom to make decisions – may make different decisions in HR issues, represent different opinions. When selecting representatives for the groups, we considered it important that the individual is entitled to make decisions about employment and HR issues of the employees. In case of non-profit organizations, where not the income and the profit determines the operation primarily, the senior employees are more of a human factor than human resources. For this reason, deep-interviews were more suitable to find out more about employment, education and its successful methods. During the deep-interview carried out with the professor of the free university studying gerontagogy, we were interested in the special, effective method suitable for teaching retired individuals (Sz. Molnár Anna, 2005). The average age of the senior students of the free univeristy in question is even higher – 63–64. Furthermore, better results are achieved at the exams – which is not compulsory for them – than the students participating in adult education. We have carried out a detailed analysis based on the information gathered during the focus-group study. To our surprise, the answers of the SME-s and the multinational companies matched, so we have not placed them in different columns. The following table is a brief summary of our observations, where the focus has been systematized according to the opinion of the for profit and the non-profit sector separately:

35

Vzdělávání a rozvoj seniorů

Table 1: Information gathered on the education of seniors during the interviews of the non-profit and for-profit organizations Focus

For-profit (Multinational and SME)

Operational methodology

Primarily, both type of organizations lay emphasis on job-related in-house trainings. Resources to finance external trainings and the lost working hours is not available.

Difficulties

Senior employees’ motivation to learn is only to secure their job, their computer skills are poor (they do no feel the keyboard, the mouse, their fingers are not used to handling such soft tools), they are slow and their health is very poor. The interviewed organizations do not know any training opportunities which would be worth for the senior employee to attend. They do not believe that their employee will receive practical knowledge. BUT according to their experience, female members of the older generation are more willing to participate in trainings. On one hand, this is an opportunity where

Opportunities

Non-profit

The background of employment projects were EUfinanced tenders, which provided opportunity for tailormade aid (including administrative arrangements e.g. financial field), based on a change in attitude, job opportunity after the training (providing employment including the training). A job-renewing program with the same conditions, where young and elderly learn together, so the explicit and tacit knowledge transfer is secured. The only difficulty experienced during the tailor-made program was the poor health condition of the individual, which unfortunately disabled some from participating in the training.

Enterpreneurs were contacted in order to assess demand for labour. With their help practice-oriented trainings could be provided and later employment was also realized through this channel. They would like to apply this practise more expansively. Health protection programs would be necessary, which would prevent the further health deterioration of the target group.

36

Experience of institution working with education for seniors foglalkozó intézmény tapasztalata (ZSKF) The elderly have a demand for their experience to be acknowledged and used during the training. This can be realized by constant dialogues and few frontal lectures.

The biggest obstacle of education is the lack of selfconfidence. If it can be restored, then maintaining it is one of the basic and important task of the training. The propagation of the method, joining different generations, international cooperation, maybe ’student’exchange programs are also a possibility. The reduction of the present 63-64 average age to 50, which was the original target group at the lauch of the

Vzdělávání a rozvoj seniorů

more could be taught to them than the essential jobrelated knowledge. On the other hand, contemporarty men (family members, acquaintances) to participate in trainings.

senior education program.

Source: Summary of gathered information of deep-interviews and focus-groups interviews The topic and the features of the research made the results suitable to display the revealed phenomena and characteristics in a demonstrative and informative way. We would also like to add some personal comments: Individuals above the age of 45, who were unemployed before, applied for the projects carried out at the non-profit organizations. This means that the motivation for learning and participating in the training was to get the job and not the training itself. In our opinion, in order to provoke motivation in the elderly to take part in the training practical opportunities must be linked to the training, where further employment is provided. To do the groundwork, trainings on attitude-change, confidence–building and basic knowledge on improving and preserving health are indispensable. Furthermore, using the pretext of arranging the administrative background – non-profit organizations consider this important – teaching of basic-level financial skills for housekeeping should also be considered in case of senior employees from certain disadvantaged groups. According to WHO, the definition of health also applies to the condition of social well-being – besides physical and mental health. This is what the previously mentioned module is meant to serve. To a certain extent, it is useful to join generations during trainings but not during the groundwork phase but afterwards when the senior student possesses the necessary self-confidence and is open enough. At this stage, it is necessary to mention that the younger generation must also be prepared for co-operation. One form can be the compulsory religion/ethics class, which must also be put into practice, for e.g. doing volunteer work as a pre-requisite for the school-leaving exam. This topic is not part of this paper, though. When researching the willingness of the senior generation to study, we found that between 2008 and 2009, too many people applying was very common at the nonprofit organizations working on the training-employment projects. Applications were often rejected due to health problems. This age–group goes back to school to secure an income and not for career reasons. Females are more willing to take part in trainings than their male counterparts. At the same time, until a certain level of knowledge of a given topic is reached, they are not too happy about being in the

37

Vzdělávání a rozvoj seniorů

same group with youngs (Marton, 2011). The young were found to be impatient and have a tendency to patronize senior students. Computer courses are a good example, which are much easier for young people but they are indispensable for the jobs of both generations. Since the economic crisis, Hungarian small and medium enterprises only send their employees for the most important job-related trainings. They have no resources and cannot afford to lose working hours because of the trainings. Enterpreneurs have lost trust in the effectiveness of the trainings and this can only be regained by including them. Building on the relatively stronger willingness of females to learn, males can also be ’toxicated’ with the learning experience. Thus this fact can be considered as an opportunity (Prahalad, 2006). The regression calculation has also supported our previous statements. We will demonstrate this below. Quantitative study Considering the fact that we are looking for links between the employment of the 45+ age group and adult education (in this case it is participation on trainings and courses) we have used the regression analysis method. The data were retrieved from the EUROSTAT database, which show the training participation rate of the 45+ between 2003 and 2011 and also the employment data defined for 1 000 individuals for the same age group, same time period. Based on the data, we have determined that in the researched age-group training participation rate in Hungary (http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do) was 1.5% in 2003, which decreased to 0,8% by 2011. Employment slightly decreased in the meanwhile (1 414 individuals were employed in 2003, while 1 407 by 2003. It is worth comparing the data with that of Denmark: training participation rate was 18.8% in 2003-ban, which increased to 26.8% by 2011. Employment grew by 1%. We have examined the school qualifications of the age-group in question in order to get an overall picture.

38

Vzdělávání a rozvoj seniorů: sborník za konference konané dne 11. dubna 2013 Vzdělávání rozvoj seniorů

Figure 3: Changing of school qualifications of the population between 45 and 64 between 2003 and 2011 in Hungary

Source: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=edat_lfs_9901&lang=en The bar figure illustrates that the age-group in question has mainly medium-level school qualifications. The ratios are similar to the total population. Comparing them to the EU data, we may say that there are no significant differences in school qualifications: in EU 27 countries (http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/submit ViewTableAction.do) in 2011, the rate of individuals between 45 and 64 with highlevel school qualifications was 21.7%, intermediate level 46%, and elementary level 32.3%. Due to the rapidly changing technological, economical and social circumstances, updating the acquired knowledge and qualification becomes indispensable, which increases the role of life-long learning. We think that gerontoeducation (senior education) – a subfield of andragogy – is becoming more and more important. Figure 4: Participation of the 45–64 age-group in trainings and education between 2003 and 2011 in Hungary

Source: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do

39

Vzdělávání a rozvoj seniorů: sborník za konference konané dne 11. dubna 2013 Vzdělávání rozvoj seniorů

The data of the figure show that participation in training and education in Hungary is extremely low. It is difficult to integrate this age group into the present form of the education system, despite the fact that gerontoeducation is an existing process and training form but it is not adequate. In the next part of the paper, we have covered the regression analysis with the help of EXCEL. We have used the EUROSTAT data introduced previously – the figures of employment for the 45–64 age group between 2003 and 2011 (Figure 2) and the participation rate at trainings and courses for the same age group and same time period (Figure 4). Figure 5: The effect of life-long learning on employment in Hungary between 2003– 2011

Source: EUROSTAT http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/submitViewTableAction.do – personal calculation Participation rate on trainings was the highest in 2003 but employment at that time was quite low. Participation rate between 2004 and 2008 was lower than in 2003 (but constant – 1% on average) resulting in a steady increase in employment. From January 1, 2003 (based on the government policy 91/20 02.) only accredited training institutions could be subsidized, which gave way to a certain kind of qualitycontrol. Trainings were conducted by the financial support of the Labour market and Employment Fund and produced a nearly 50% employment rate on average. (http://mek.niif.hu/06400/06455/06455.pdf) In 2008, probably due to the economic crisis employment decreased. From that year, both the state and the enterprises possessed less sources for funding education.

40

Vzdělávání a rozvoj seniorů

The 65% coefficient of determination (on the basis of quadratic regression function) shows a weak link between adult education and employment, which is supported by the nealy 50% (2003), employment figure. This showed a further decline – 39% in 2006 and 37% in 2008 (http://www.asz.hu/jelentes-kiserolevel/1035/figyelemfelhivokiserolevel-a-1035-sz-jelenteshez/l-1035j000.pdf). The figures support the declarations of the focus group interviews, namely that the elderly do not participate in trainings unless their subsistence depends on it. The employers have no resources to finance the trainings and the fact that the employers have lost faith in the effectiveness of the trainings constitutes an even bigger problem. While “the learning of adults is characterized by shared problem analysis, an effort to find a solution to the problem” (Csehné, 2007), the older generation’s (45+) training methods need to focus on the dialogue method. It builds upon their theoretical and practical experience, thus building (restoring and maintaining) their confidence. This is the key to success, which requires special trainer skills. In other words, besides pedagogy and andragogy a new branch of science is born: GERONTOEDUCATION, SENIOR EDUCATION.

Conclusions To summarize, we may state that the elderly population’s growth rate requires society to employ its senior citizens in a higher rate and for a longer time period. Primarily, there are two obstacles to this: the problem of deteriorating health condition and willingness to learn, accompanied by the employer’s lost faith about the success and effectiveness of the training. Trust could be regained by including the employer into the education process so the training would be tailored to the needs. Besides, providing education would be an effective tool to strengthen dedication. The tool

would provide advantages for both the employer and the employee, especially in case of the studied age group, where one of the biggest obstacles of employment is the lack of up-to-date knowledge (e.g. information technology). We must also take it into consideration that according to scientific research a certain kind of health deterioration can be observed in case of the studied age group, which effects hearing, vision, memory and concentration. The teaching material must be written with this end in view. Backing up the results of numerous researches, our studies justify the fact that this age group is motivated to learn – primarily, because they do not want to lose their jobs. Teaching the 45–64 age group requires special tools. In all cases, the training must start with a psychological training focusing on attitude change and confidence building, which helps restore the self-esteem of the focus group and orientation in our rapidly-changing world. Health education must also be included in order to help

41

Vzdělávání a rozvoj seniorů

prevent the formation of severe illnesses. Teaching basic level practice-oriented fiscal skills would also be necessary in order to maintain their social security. In the first module of the courses, it is not advisable to form mixed age-groups but later on it is. This way cooperation between generations could commence and it could be enhanced by the ethics/religion class introduced in elementary schools. In our case, individual-focused education would be important instead of subject-specific education. No economic-social-cultural response to the growing rate of the elderly will have unforeseeable consequences on all walks of life in the near future (increasing subsidiaries, laid off, hungry, sick old people in large numbers, for whom the system will be unable to provide for!).

References Állami Számvevőszék jelentése. Report of State Audit Office, Állami Számvevőszék jelentése a felnőttképzés feltételrendszerének, eredményességéről, a gazdaság munkaerőigénye kielégítésében betöltött szerepéről, 2010. CSEHNÉ Papp I. A munkaerő-piaci ismeretek oktatásának módszertani kérdései, Új Pedagógiai Szemle, 2007 (7–8), pp. 108–115. ISNN 1215-1807. D. ALINSKY, A. A civil szervezkedés ábécéje, p. 104. Bagolyvár Könyvkiadó, Budapest, 1999. HABLICSEK, L. Demográfiai forgatókönyvek 2000–2050, Hipotézisek, eredmények, IX. Kerületi Önkormányzat részére, Budapest, 2000, p. 8. HALMOS Cs. A felnőttképzésben résztvevők elhelyezkedése, különös tekintettel a hátrányos helyzetű rétegekre, régiókra, Nemzeti felnőttképzési Intézet, 2005, http://mek.niif.hu/06400/06455/06455.pdf, http://www.asz.hu/jelentes-kiserolevel/1035/figyelemfelhivo-kiserolevel-a-1035-szjelenteshez/l-1035j000.pdf Jászberényi, J. Az aktív időskor lehetőségei Magyarországon (Bevezetés a gerontoandragógiába). Jaffa, 2009. KSH. Részvétel a felnőttképzésben IV. évfolyam 87. szám 2010. augusztus 05. MAROSNÉ Kuna Zs. A 45 éven felüliek munkaerő-piaci helyzetének közpolitikai vonatkozásai, Romániai Magyar Doktoranduszok és Fiatal Kutatók Szövetsége (RODOSZ) – Editura Marineasa, Kolozsvár, 2011, p. 76. MAROSNÉ Kuna, Zs., Czeglédi, Cs., Hajós, L. Important factors of employment of older workers in V4 countires, Medzinarodna vedecka konferencia, Nitra, 21 November 2012. MAROSNÉ Kuna, Zs. Possible origin of ageism, the role of labour market in fighting against it, Szent Istvan University, Gödöllő, 2012. ISBN 978-963-269-294-4. MARTON T. Érdemes az 50 évesnél idősebbeket tovább képezni? Munkaügyi Szemle 2011 (55/3), pp. 93–94. MYLES, J. Új társadalmi szerződés az idősekkel? Esély, 2007 (6), pp. 3–45. Prahalad C.K. Esélyek a piramis alján. HVG Kiadó ZRT, 2006.

42

Vzdělávání a rozvoj seniorů RÁNKI, P. Munkaerőpiac – nem szabad leírni az ötvenen túliakat. Népszabadság, 2011. Avaiable at: http://nol.hu/gazdasag/igenis__van_elet_otvenen_tul_is SIEGRIST, M. Das Motivieren in Bildungsarbeit mit arbeitlosen Menschen, Schweizerischer Verbandfür Berufsberatung SVB, 8600 Dübendorf, Schweiz, 1993. SZ. MOLNÁR A. Az idõs felnõtt rétegek (45 év felettiek) felnõttképzési igényei és képzési lehetõségei, Nemzeti Felnõttképzési Intézet, 2005. Avaiable at: http://mek.oszk.hu/06500/06528/06528.pdf SZ. MOLNÁR, A. Hazai körkép az idősek tanulási igényeiről. Felnőttképzés, 2008 (3), pp. 6–9. SZOKOLSZKY Á. Kutatómunka a pszichológiában. Metodológia, módszerek, gyakorlat Osiris Kiadó, 2004. World Population Ageing. United Nation, New York, ST/ESA/SER.A/260 2007, p. 102. ACTs, regulations Act 1997. évi LXXXI. and its modification in Act 2009. / XL. Tny. 36/A, and Act 2011. / CXCI Statistics Employment rates by sex, age and nationality http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/setupModifyTableLayout.do Eurostat Data Esplorer edat_lfse_05, 06, 07, 08. Az idősebb munkavállalók foglalkoztatása Magyarországon, Nemzetgazdasági Minisztérium PPT. Employment data 2003–2011. Forrás: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/submitViewTableAction.do Life-Long learning data 2003–2011 Forrás: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do

43

Vzdělávání a rozvoj seniorů

WORK ABILITY INDEX – TOOL FOR MEASURING WORKING CAPABILITY WORK ABILITY INDEX – NÁSTROJ MĚŘENÍ PRACOVNÍ SCHOPNOSTI Mgr. Ilona Štorová Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, o.s., Praha, Česká republika E-mail: [email protected]

Abstract: The article introduces a work ability concept developed by the Helsinki-based Finnish Institute of Occupational Health, along with the Work Ability Index (WAI), an instrument that measures work ability. The WAI instrument was tested within the Human Resources and Employment Operational Programme known as "Age Management Strategy in the Czech Republic", implemented by the Association of Adult Education Institutions in the Czech Republic (2010–2012). The extension of the work ability concept and the WAI instrument is supported by the measures of the National Action Plan Supporting Positive Ageing 2013–2017, prepared by the Ministry of Labour and Social Affairs. Key words: Work ability concept, "Work Ability House", Work Ability Index, National Action Plan Supporting Positive Ageing in 2013–2017. Abstrakt: Článek představuje koncept pracovní schopnosti vyvinutý Finským institutem pracovního zdraví se sídlem v Helsinkách a nástroj na měření pracovní schopnosti – Work Ability Index (WAI). Nástroj WAI byl testován v rámci projektu OP LZZ „Strategie Age Managementu v České republice“, který realizovala Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, o.s. (2010–2012). Rozšíření konceptu pracovní schopnosti i nástroje WAI je podporováno opatřeními Národního akčního plánu přípravy na pozitivní stárnutí 2013–2017, který připravilo MPSV. Klíčová slova: Koncept pracovní schopnosti, „Dům pracovní schopnosti“, Work Ability Index, Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí 2013–2017.

Úvod V rámci realizace projektu OP LZZ „Strategie Age Managementu v České republice“ byl přenesen k použití do ČR koncept pracovní schopnosti i nástroj na měření pracovní schopnosti Work Ability Index, který byl pilotně otestován na 72 osobách.

44

Vzdělávání a rozvoj seniorů Výsledky měření byly porovnány s referenčními hodnotami longitudinální studie, která byla realizována ve Finsku na 6 500 osobách v období 1981–2009. Výstupy realizovaného projektu OP LZZ se promítly i v rámci opatření Národního akčního plánu podporující pozitivní stárnutí 2013–2017.

Koncept pracovní schopnosti Pojetí konceptu práceschopnosti (work ability) se postupně rozvíjí, netýká se již pouze zdravotního stavu pracovníka, který ovlivňuje výkon profese, ale v posledních desetiletích je znát odklon od medicínského pojetí a dominuje spíše multidimenzionální pohled. Do pracovní schopnosti zasahuje tedy více oblastí, mimo lékařství také i např. psychologie nebo management. Podle finských autorů je pracovní schopnost tvořena mnoha faktory pracovního života v každém věku, které jsou spojeny jak s jedincem, tak i s pracovním místem, s nároky samotné práce, se sociálním prostředím či společností obecně. (Cimbálníková a kol., 2012, s. 28). Působení všech těchto faktorů finští autoři uspořádali do tzv. „Domu pracovní schopnosti“ (obrázek 1), který popisuje pracovní schopnost jako rovnováhu mezi individuálními zdroji pracovníka a nároky jeho práce. Vzhledem k tomu, že v průběhu stárnutí se mění jak individuální zdroje pracovníka, tak i nároky jeho práce, je hledání optimální rovnováhy mezi oběma složkami celoživotním úkolem. Obrázek 1: Model „Domu pracovní schopnosti“

Zdroj: Cimbálníková a kol., 2012

45

Vzdělávání a rozvoj seniorů V každé fázi života zaměstnance se jeho odborné zdroje a pracovní prostředí mění, například kvůli technickému pokroku, restrukturalizaci firmy nebo jako důsledek procesu stárnutí. Pokud starší zaměstnanci nejsou schopni zachovat rovnováhu mezi jejich osobními zdroji a pracovním prostředím, pak je pravděpodobné, že opustí pracovní trh dříve, než ti, kteří svou pracovní schopnost udržovali, samozřejmě v kombinaci s odpovídajícími pracovními podmínkami a pracovní náplní (Ilmarinen, 2008).

Work Ability Index (WAI) Představuje nástroj na měření pracovní schopnosti formou sebeposuzovacího dotazníku, který vede k číselnému vyjádření hodnoty pracovní schopnosti daného pracovníka. Index je založen na vyhodnocení odpovědí na série otázek, které berou v úvahu pracovní nároky, zdravotní a duševní stav pracovníka. K dnešnímu dni byl WAI přeložen do 29 jazyků a je široce využíván v EU a v mnoha zemích světa. Je používán k prevenci i k zachování pracovního zdraví zaměstnanců i pro výzkumné účely. Umožňuje identifikovat rizika a následně iniciovat opatření v oblasti zdraví pracovníků, kompetencí, motivace a iniciovat změny v pracovní náplni i v rámci vedení a organizace práce. Hodnocení odpovědí na WAI otázky jsou sumarizovány výsledným skóre v rozpětí od 7 do 49 bodů. Skóre 49 bodů představuje maximum pracovní schopnosti, zatímco 7 bodů označuje velmi nízkou pracovní schopnost. (Tuomi, 1998) Index pracovní schopnosti má vysokou prediktivní hodnotu: přibližně 60 % osob, které ve věku 45–57 let měly nízkou hodnotu indexu pracovní schopnosti, pobíralo o 11 let později invalidní důchod (Ilmarinen, 2011).

Výsledky měření WAI v České republice Dotazníkové šetření prostřednictvím indexu pracovní schopnosti se uskutečnilo v období od září do prosince 2011 v rámci projektu „Strategie Age Managementu v České republice.“ Testovanými osobami byli uchazeči o zaměstnání ve věkové kategorii nad 50 let, z toho bylo 37 mužů a 35 žen, evidovaných na Úřadě práce ČR, Krajské pobočce v Brně. Dotazovaní nezaměstnaní posuzovali svou pracovní schopnost převážně na průměrné až dobré úrovni, celkový průměrný index pracovní schopnosti byl 37 bodů (téměř shodně u žen a mužů). Celkově nižší index vykazovali lidé pracující ve fyzicky náročnějších profesích, potvrdila se také snižující se hodnota indexu se zvyšujícím se věkem. Aktuální pracovní schopnost hodnotili uchazeči průměrně hodnotou 7,4 z celkem maximálně 10 možných bodů (u uchazečů nad 55 let se tato hodnota snižuje). Nejčastěji klienty trápí nemoci pohybového aparátu (65 %), zranění způsobená

46

Vzdělávání a rozvoj seniorů nehodou (47 %) a kardiovaskulární onemocnění (43 %). Více jak 60 % respondentů uvedlo, že v posledním roce nebylo v pracovní neschopnosti. Toto procento je statisticky nevýznamně zvýšeno u žen a u lidí nad 55 let. (Cimbálníková a kol., 2012, s. 32). Výsledky měření jsou však spíše ilustrativní vzhledem k tomu, že se jednalo o pilotní ověření této metody v ČR a měření se zúčastnil poměrně malý počet osob. Také je potřeba vzít v úvahu, že nezaměstnaní klienti mohou mít zkreslené vnímání vlastní pracovní schopnosti vzhledem k jejich aktuální životní situaci.

Graf 1: Histogram rozdělení hodnot indexu pracovní schopnosti podle pohlaví

Zdroj: výstupy projektu „Strategie Age Managementu v České republice“

Finské výzkumy v oblasti pracovní schopnosti Profesor Juhani Ilmarinen a jeho tým vědeckých pracovníků z Finského institutu pracovního zdraví se věnuje aspektům stárnutí a práce už více než 25 let. Metody a postupy, které vyvinuli na podporu zlepšování pracovní schopnosti a Age Managementu, jsou výrazným exportním artiklem Finska do celého světa (http://www.ttl.fi/internet/english). V letech 1990–1996 byl zpracován Akční plán na podporu zdraví, pracovní schopnosti a pohody stárnoucích pracovníků. Hlavním cílem tohoto programu byla

47

Vzdělávání a rozvoj seniorů podpora zdraví a pracovní schopnosti stárnoucí pracovní síly nad 45 let. Dílčím cílem bylo vypracovat teoretické koncepty a modely o stárnutí a práci a vyzkoušet je v praxi. V roce 1996 vládní komise Finska přijala materiál Stárnoucí lidé v pracovním procesu, na který navazoval finský Národní program pro stárnoucí pracovníky pro období 1998–2002 a Národní program VETO Program podpory atraktivity pracovního života pro období 2003–2007. Na tyto celostátní programy navazovaly dále národní programy ministerstev: Zvládání práce (2000–2003), Finský program rozvoje pracoviště (2004–2009), KESTO: Program pro trvale udržitelný rozvoj pracovní kariéry (2004–2007), NOSTE: Program pro zvýšení kvalifikace pracujících dospělých (2003–2007). (Cimbálníková a kol., 2012, s. 52).

Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013– 2017 Problematikou zaměstnávání starších pracovníků a seniorů ve vazbě na systém důchodového pojištění se zabývá i Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017, který zpracovalo MPSV, a který byl v únoru 2013 schválen vládou ČR. Mimo jiné priority zdůrazňuje také propojení opatření Age Managementu s důchodovou reformou tak, aby došlo ke změně přístupů k aktivnímu stárnutí na trhu práce a současně podporuje Age Management jako součást personálního řízení a společenské odpovědnosti firem. Mezi specifické cíle patří např.:  specifický cíl 4: Zvýšit dostupnost kvalitativních a kvantitativních dat o možnostech Age Managementu a jeho využití, na jejichž základě dojde k rozvoji Age Managementu v ČR  specifický cíl 8: Zdůraznit nástroje Age Managementu v oblasti pracovněprávní legislativy, ochrany zdraví při práci a důchodové reformy za účelem podpoření zaměstnavatelů včetně institucí státní správy v zavádění tohoto konceptu Celý text Národního akčního plánu včetně zpracované podkladové studie je k dispozici na webových stránkách MPSV.

Shrnutí V souvislosti se stárnutím populace v České republice se koncept pracovní schopnosti i nástroj na její měření Work Ability Index nabízí jako vhodné metody pro uplatňování změn na pracovišti, které mohou prodloužit pracovní život. Jak však ukazují výsledky, zejména finských výzkumů, prioritním úkolem bude zejména změna postojů ke stárnutí na všech úrovních – společnosti, firem i jednotlivce a také spolupráce hlavních aktérů na trhu práce. Znalost problematiky stárnutí a také možnost využití celoživotních zkušeností starších pracovníků a jejich silných stránek bude představovat konkurenční výhodu pro zaměstnavatele. Uplatňování celého konceptu Age Managementu může pak propojit silné stránky a eliminovat slabé stránky jednotlivých věkových skupin na pracovišti, přispět k rozvoji mezigenerační spolupráce a předcházet věkové diskriminaci.

48

Vzdělávání a rozvoj seniorů

Literatura CIMBÁLNÍKOVÁ, L., FUKAN, J., JOKEŠOVÁ, R., LAZAROVÁ, B., NOVOTNÝ, P., PALÁN, Z., RABUŠICOVÁ, M., RAJMONOVÁ, M., ŘEHÁKOVÁ, L., ŠTOROVÁ , I. Age Management pro práci s cílovou skupinou 50+: metodická příručka. Praha: AIVD ČR, 2012. ISBN 978-80-904531-5-9. ILMARINEN, J. Ako si predĺžiť aktívny život. Starnutie a kvalita pracovného života v Európskej únii. Bratislava: Príroda, 2008. ISBN 978-80-07-01658-3. TUOMI, K. a kol. Work Ability Index. Helsinki: FIOH, 1998. Národní akční plán přípravy na pozitivní stárnutí na období 2013–2017 [online]. Dostupné na www: www.mpsv.cz: http://www.mpsv.cz/cs/14540

49

Vzdělávání a rozvoj seniorů

SUPPORT PROFESSIONAL COMPETENCIES OF PROFESSIONALS EDUCATING SENIORS IN RESIDENTIAL FACILITIES PODPORA PROFESNÍCH KOMPETENCÍ ODBORNÍKŮ VZDĚLÁVAJÍCÍCH SENIORY V POBYTOVÝCH ZAŘÍZENÍCH PaedDr. Vladimír Šik doktorand katedry andragogiky a personální řízení FF UK v Praze, Česká republika E-mail: [email protected]

Abstract: In his work the author deals with the support of skills of experts who educates the elderlies living in residential facilities. In the first part author defines the perspective of the target group of elderlies, their needs and current situation. Further author describes the troubles related to the competence of professionals providing care in residential facilities. In the final section the author suggests the opportunities for strengthening the competencies of care professionals in practice. Key words: Seniors, quality of life, helping workers, responsibilities, procedures. Abstrakt: Autor se ve své práci zabývá problematikou podpory kompetencí odborníků, při vzdělávání seniorů v pobytových zařízeních. V úvodní části vymezuje problematiku z pohledu cílové skupiny seniorů, jejich potřeb a současné situace. Dále komentuje problémy souvisejícími s kompetencemi pečujících odborníků v pobytových zařízeních. V závěrečné části pak stručně navrhuje možnosti posilování kompetencí pomáhajících profesionálů v reálné praxi. Klíčová slova: Senioři, kvalita života, pomáhající pracovníci, kompetence, metody.

Vnímání věku v rovině teorie bylo v minulých desetiletích a stoletích spíše otázkou a předmětem biologie a psychologie. Osobně si z doby svých studií vzpomínám na často skloňovanou, věkově kategorizovanou ontogenezi vývoje osobnosti z obsáhlých knih Václava Příhody. Co se týká sociální teorie, má tato oblast tradici poměrně krátkou. S nástupem moderního věku se však věk stává „statusem“ důležitým pro administraci nových výrobních a později i sociálních struktur s jasným přesahem do jednání malých skupin a jednotlivců, jako je například snížení věkové heterogenity v rodinách (Vidovićová, Gregorová, 2007).

50

Vzdělávání a rozvoj seniorů Prodlužování lidského života bylo dříve relativně konstantní. Riziko úmrtí (přeskočíme-li extrémně vysokou kojeneckou úmrtnost), bylo rozloženo po celé délce věkového spektra, zatímco dnes je smrt poměrně vysoce „vytlačena“ do vysokého věku, kde je také považována za přirozenou. S tím také souvisí nezanedbatelný znak takzvaného populačního stárnutí. To lze charakterizovat jako výrazné změny ve věkové struktuře obyvatelstva, kdy obyvatelstvo starších věkových skupin roste početně rychleji než zbytek populace a jeho podíl tak v populaci vzrůstá. Populační stárnutí je zákonitým důsledkem procesu demografického přechodu, kdy dochází k zásadním změnám ve dvou základních demografických procesech, tedy snižování úrovně úmrtnosti vedoucímu k prodlužování střední délky života k hranici 70 let a pak také k postupnému poklesu plodnosti na úroveň kolem hranice prosté reprodukce (2,1 dítěte na 1 ženu během reprodukčního období). Tím pádem se stále více lidí dožívá vyššího věku vlivem zlepšování úmrtnosti ve všech věkových kategoriích a jejich relativní váha v populaci roste důsledkem snižujícího se počtu dětí (Mašková, 2006). Zajímavé jsou v tomto ohledu, také u nás dostupné údaje. Předpoklady vývoje plodnosti, úmrtnosti a migrace, na nichž je založena varianta populační projekce Českého statistického úřadu z roku 2004, jsou pro zajímavost uvedeny v následující tabulce 1 . Tabulka 1: Populační projekce Českého statistického úřadu do roku 2050

Zdroj: Projekce obyvatelstva ČR do roku 2050, www.czso.cz Z výsledků výše uvedené tabulky vyplývá, že se do budoucna bude stárnutí české populace dále prohlubovat s tím, že se bude podíl seniorů zvyšovat, a to na úkor snižování podílu osob v produktivním věku. Co však je to, co nazýváme stárnutím, stářím a seniorským věkem? Světová zdravotnická organizace označila v 60. letech

51

Vzdělávání a rozvoj seniorů minulého století jako hranici stáří věk 60 let. Toto rovněž akceptovala OSN v roce 1980 (Mühlpachr, 2005, Haškovcová, 2006). Situace oproti minulému a zvláště předminulému století se však rychle mění. Známý český básník Josef Vrchlický (1853–1912) byl ve svých padesáti letech nazýván „velebným kmetem“. Nebo jiný známý příklad, kde literární historik Václav Černý dokázal, že ženě, která se stala modelem pro její Babičku, bylo při příchodu na Staré Bělidlo pouze 54 let. Dnes nás spíš nepřekvapí údaje typu, že v říjnu 1998 zavítal úspěšně do vesmíru kosmonaut John Glenn ve svých 77 letech a raritou již nejsou ani ženy, které se staly matkami po 60. roce svého věku. I z tohoto důvodu se spíše v oblasti definování stáří stále častěji uplatňuje novější členění, které dělí věk takto:  65–74 let – mladí senioři Období počínajícího stáří, které s sebou přináší mnoho změn, ale také problémů. Vyskytuje se problém adaptace na penzionování, volného času, aktivit a seberealizace.  75–84 let – staří senioři Kmetství provází změna funkční zdatnosti, specifická medicínská problematika, ale také atypický průběh chorob.  85 a více let – velmi staří senioři Období, kdy na významu nabývá sledování soběstačnosti a zabezpečenosti. (Mühlpachr, 2004). Každopádně však období sénia tvoří a bude stále více tvořit (nejen z časového hlediska), významnou část lidského života. A i přesto, že je obecně v odborné terminologii nazýváno věkem post-produktivním, nelze to jej takto chápat doslovně. I v tomto zralém období pokračuje u člověka jeho osobnostní vývoj a posun, člověk je ovlivňován svým okolím a společností. Dnešní, velmi uspěchaná a mnohdy hektická doba, která je charakteristická akcelerujícím vědeckotechnickým pokrokem, vyžaduje, aby se i senioři orientovali v nových pojmech, technologiích i dalších informačních nástrojích. Tato orientace je nezbytně důležitá pro jejich začlenění do společnosti, vliv na jejím vývoji, dobrou mezigenerační komunikaci a utváření vzájemných vztahů. Tento požadavek však nutně vyžaduje vhodnou formu vzdělávání. Vzdělávání je nutno tedy v tomto kontextu vnímat jako proces celoživotní. Podmínkou však je vytvořit takové společenské předpoklady, aby lidé měli potřebu vzdělávat se a zdokonalovat saturovánu nejenom v produktivním období svého života, ale také ve zmíněném věku pracovně post-produktivním. Vzdělávání coby duševní aktivita je navíc nejen psychology považována za činnost mimořádně prospěšnou a žádoucí, protože „vhodným způsobem zaplňuje volný čas,

52

Vzdělávání a rozvoj seniorů vyvolává pocit uspokojení s výsledkem činnosti nebo ze sociálního kontaktu a vytrhuje seniora z pocitu izolace“ (Farková, 2009, s. 127). Vzdělávání seniorů v moderním pojetí plní následující funkce:  všeobecně vzdělávací (získávání poznatků, informací, dovedností),  kulturně-umělecké (kultivace osobnosti prostřednictvím umění a kultury),  poradenské (sociálně psychologické – zaměřené na uchování přiměřené kvality života v oblasti sociálních vztahů a psychického rozvoje),  zdravotní (zaměřené na aktivity směřující k udržení relativního zdraví a předcházení a oddalování omezení, která vyplývají ze stárnutí),  právní a jiné poradenství. (Palán, 2003) Ve vztahu ke společnosti představuje vzdělávání seniorů navíc pozitivní prvek při náhledu celé společnosti na fenomén stáří, snižuje prvky „ageismu“, přispívá k akceptování modelu plnohodnotného životního stylu ve stáří a tím i prožívání života jako určité kvality. A právě pojem kvalita života (který je ale odvozený z latinského slova „qualis“, který znamená „jakost“), se stal v poslední době často skloňovaným právě také v souvislosti s životem lidí v post-produktivním období života, tedy seniorů. Kvalitu života můžeme definovat z různých úhlů, ale to přesahuje předmět i rozsah tohoto příspěvku. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) lze ale kvalitu života definovat jako „jedincovu percepci jeho pozice v životě v kontextu své kultury a hodnotového systému a ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám. Jedná se o velice široký koncept, multifaktoriálně ovlivněný jedincovým fyzickým zdravím, psychickým stavem, osobním vyznáním, sociálními vztahy a vztahem ke klíčovým oblastem jeho životního prostředí.“ (Vaďurová, Mühlpachr, 2005, s. 11) Část seniorů se v určité době vlivem různých okolností dostane do péče zařízení a služeb, zřizovaných v rámci rozsahu zákona č.108/2006 Sb., o sociálních službách Sem patří různá centra denních služeb, denní stacionáře, domovy pro seniory, chráněné bydlení, domy na půl cesty, noclehárny, azylové domy, sociální poradny, centra sociálně rehabilitačních služeb a další. Já se chci v tomto příspěvku zaměřit na aktivizaci a vzdělávání seniorů v rámci pobytové služby, to znamená v zařízeních, kde jedinec po určitou dobu celodenně nebo celoročně pobývá. Tato forma sociální služby je určena především pro uživatele, kteří dosáhli důchodového věku, ale vlastně pro ty, kteří pro svůj zdravotní stav potřebují komplexní a odbornou péči a služby, které často nemohou být již poskytovány v rámci rodiny a domácího prostředí, a to často ani pečovatelskou službou, popř. jinými terénními službami sociální péče. Dříve také platilo, že uživatelé těchto služeb nemohou být pacienti, jejichž zdravotní stav vyžaduje léčení a ošetřování odpovídající standardům péče lůžkového zdravotnického zařízení, ale i pro tuto cílovou skupinu, dnes vznikají služby a domovy s tzv. zvláštním režimem, které se

53

Vzdělávání a rozvoj seniorů specializují právě na klienty s různými formami demence, psychiatrickou či složitější somatickou diagnózou a poskytují jim prostředí podobné tomu, na jaké byli zvyklí v rodině. Snahou a cílem těchto pobytových zařízení, je zlepšit nebo minimálně udržet stávající kvalitu života seniorů, především humanizací neboli zlidšťováním přístupu. Důraz je zde kladen zejména na tyto aspekty: - individuální přístup ke každému člověku, - poznání potřeb každého člověka a pomoc při jejich uspokojení, zajištění jistoty a bezpečí, - poznání celého člověka, jeho osobní historie, zájmů, schopností, podporu všech jeho lidských kvalit, z nichž čerpá svoji důstojnost, sebeurčení a sebejistotu, - podporu nezávislosti a soběstačnosti, minimum péče, pomoc pouze v tom, co člověk už sám nezvládne a kde pomoc žádá, - úctu k soukromí a intimitě, - podporu individuálního rozhodování, zodpovědnosti a kontroly nad svým životem, - prohlubování důvěrných mezilidských vztahů a spolupráci s rodinou. (Janečková, 2005, s. 18). Základní podmínkou naplňování těchto aspektů je důsledná aktivizace seniorů, která je jedním z rozhodujících faktorů vedoucích k vysoké míře kvality života. Z rozhovorů uskutečněných v rámci řady supervizí pomáhajících pracovníků v několika pobytových zařízeních vyplynulo, že dříve senioři nastupovali do zařízení obvykle okolo 60. roku věku. Postupem let se (dle slov sociálních pracovníků) však průměrný nástupní věk zvýšil na dnešní stav, okolo 70 let a více. Řada klientů také i logicky často trpí řadou zdravotních komplikací, objevují se různé formy rozvíjejících se demencí, mnoho z nich má alespoň částečně omezenou pohyblivost, řada klientů je inkontinentních. Tato fakta komplikují proces jejich aktivizace a vzdělávání, omezují škálu nástrojů a naopak v tomto ohledu vyžadují, daleko větší profesionální erudici a kompetence od pečujících a specializovaného odborného personálu. Tato fakta potvrzuje i Kasalová (1991) a Horehleď (2008), která uvádí, že se v žádostech o umístnění do pobytových zařízení pro seniory se nejčastěji jako důvod objevuje špatný zdravotní stav (ve 30 % případů), který se často také pojí s důvodem, že „rodina už nestačí zajistit péči“, dále obavy z budoucnosti (22 % případů) a na třetím místě „osamělost“, případně nechce být rodině na obtíž (20 %). Nezanedbatelným a uvědomovaným znakem také je, že se ve většině případů (kromě tzv. odlehčovacích služeb) jedná o poslední místo pobytu klientů v rámci jejich životní cesty.

54

Vzdělávání a rozvoj seniorů V souvislosti s těmito aspekty je třeba přemýšlet, jakým způsobem by toto období lidského života mělo být naplněno. Mělo by být nejen obdobím důstojným a ohleduplným ke zdravotním omezením jedince, ale respektovat i jeho další potřeby. Cyklus a režim těchto zařízení nemůže být pouze orientován na ošetřovatelskou péči, hygienu a uspokojení základních biologických potřeb. Zařízení by se neměla v žádném případě proměnit v jakési „čekárny na smrt“. Starý člověk nemůže být diskriminován z hlediska uspokojování svých vyšších potřeb, stát na okraji společnosti, být omezován v přísunu podnětů a informací, rozhodovacích pravomocí, jeho stáří by mělo být stejně podnětné, jako v předchozích obdobích života. Dnes již není žádnou výjimkou, že osmdesátiletí senioři využívají zdatně své notebooky, přihlašují se do sociálních sítí, chatují se svými vrstevníky, zapojují se do internetových svépomocných skupin, spolupodílejí se na chodu společnosti. Aktivizace seniorů a jejich průběžné vzdělávání na základě individuálních potřeb by se mělo stát základním pilířem dobré institucionální péče. Musí být nedílnou součástí jejich individuálních plánů a podporou rozvoje jejich psychické i fyzické stránky. Fyzická aktivizace je bezprostředně nutná ke zlepšení (nebo alespoň dlouhodobému udržení), optimální tělesné kondice a soběstačnosti, která ale zároveň ovlivňuje a posiluje i duševní zdraví a pocit autonomie. I toto je jedním z úkolů pobytových služeb, nedělat za klienty z hlediska sebeobsluhy pokud možno nic, co jsou ještě schopni zvládnout sami, i když to v rámci režimu zařízení trvá časově déle. Jak uvádí Kalvach (1997) může být právě nečinnost v těchto zařízeních spojena s jakousi prázdnotou, nízkou kvalitou života nebo dokonce s řadou zdravotních komplikaci a potíží. To potvrzují i Langmeier a Krejčířová (2006) a zdůrazňují, že nečinnost vede k urychlení involučních změn organismu (např. akceleraci degenerativních poruch hybnosti, depresivní stavy, nezájem a apatie, izolovanost od okolí až ztráta smyslu života), což značí, že nečinnost je tak patogenní pro všechny části osobnosti starého člověka. Psychická aktivizace by pak měla důsledně vycházet z individuálních potřeb jedince. „Každá aktivita by měla být podmíněna tím, aby člověk chtěl, uměl a mohl činnost provádět“ (Kalvach, 1997, s. 82). Aktivizace je tak pro seniory přínosná také z pohledu upevnění pozice v rámci jejich sociální sítě a společnosti, prostoru kde mohou uplatnit svůj názor, navrácení sebeúcty, posílení dílčí míry soběstačnosti. Dává jim schopnost překonat pocity

55

Vzdělávání a rozvoj seniorů úzkosti ze ztráty známého prostředí, možnosti seberealizace, původních rituálů, přítomnosti rodiny a blízkých, zapomenout na bolest a existenciální otázky. To znamená nezapomínat též na sociální a také spirituální potřeby jedince. Teoreticky je velmi těžké od sebe potřeby psychické, sociální a spirituální oddělit. Prolínají se totiž celým životem člověka, prostupují jeho osobností a ať už si to uvědomuje či ne, vystupují do popředí a bývají akcentovány právě v poslední etapě života. V širším smyslu představují pro člověka hodnoty jako naděje, láska, úcta k sobě samému i druhým, fenomén odpuštění a hledání smyslu života. V užším vnímání lze pak spirituální potřeby chápat jako potřeby, kam kromě víry, náboženství a různých s tím spojených rituálů, lze zahrnout i všechny nepojmenovatelné skutečnosti, které přesahují náš svět. Aktivizace bývá také obvykle v těchto zařízeních koncipována, jako součástí ucelené rehabilitace (zdravotní, psychologické, pedagogické, pracovní, volnočasové, sociální). V praxi pak je obvykle realizována ve formě různých aktivizačních a vzdělávacích programů a klubů. Mívají formu aktivit založených na principech andragogicky vedených činností – rozvoj a podpora paměti, besedy, přednášky, rukodělné práce, tvořivé činnosti, sportovní činnosti, různé společenské programy, výlety, činnosti v přírodě, speciální vzdělávací programy, aktivity se zvířaty. Větší propojení s vnějším prostředím zajišťuji společenské programy, ve formě pasivní zábavy, kdy v zařízeních vystupují žáci MŠ, ZŠ, UŠ, herci, zpěváci, hudební kapely, kouzelníci, nebo senioři naopak tyto programy organizovaně navštěvují mimo zařízení. Specifické vzdělávací programy pak bývají orientovány na přednášky na téma zdravý životní styl, finanční gramotnost, práce na PC, jazykové kurzy, historie, cestování apod. „Každý program by měl obsahovat trochu zábavy a trochu terapeutického účinku“ (Rheinwaldová, 1999, s. 12–13). Někdy mohou mít aktivity dokonce formou jakýchsi terapií – muzikoterapie, arteterapie, zooterapie, canisterapie, hippoterapie, taneční a pohybová terapie, ergoterapie – kterou provádí školení terapeuti. V zařízeních se využívají i speciální podpůrné metody jako je například reminiscenční terapie. Jde o proces vyvolávání příjemných vzpomínek na události a zážitky z minulosti, které jsou pro člověka hodnotné a vede ke zkvalitnění vztahů mezi pečovateli a uživateli. Při reminiscenční terapii jsou využívány pomůcky (např. staré filmy, tanec, společenské hry, knihy, fotografie, předměty používané v domácnosti, recepty), které zohledňují věk, minulost, zkušenost a způsob života seniorů a využívají co nejvíce lidských smyslů. Jinou metodou je např. metoda validace, kde je cílem, pomoci klientům vyřešit nedořešené problémy minulosti, vyrovnat se s prožitým životem a snížit stres způsobený životními ztrátami, dosáhnout spokojenosti a vrátit lidem pocit vlastní identity.

56

Vzdělávání a rozvoj seniorů Nástrojů využívaných pro aktivaci a vzdělávání seniorů je řada a při vhodné aplikaci je lze využít i pro klienty, kteří mají omezenou pohyblivost a jsou vázáni na lůžko, nebo zase třeba trpí nějakou formou demence či jiným specifickým zdravotním omezením. Důležitou podmínkou fungování, jsou však kompetentní odborníci, kteří v zařízeních tuto činnost zajišťují a vykonávají. Sem patří sociální pracovníci, pracovníci v sociálních službách, zdravotničtí pracovníci, pedagogičtí pracovníci, ergoterapeuti spolu s ostatními odbornými pracovníky. Základním předpokladem k výkonu zmiňovaných rolí je jejich odborná způsobilost. Ta je u jednotlivých profesí vymezena zákonem. Změny plynoucí z novel zákona č.108/2006 Sb., o sociálních službách a vydanou vyhláškou 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ovšem jsou tak zásadní a časté, že se zaměstnanci s těmito změnami mnohdy nestačili dostatečně rychle a důsledně ztotožnit. Navíc u těch, kteří se potkávají v pobytových zařízeních s klienty nejvíce a po největší část dne, tedy pracovníci v přímé péči, mají z hlediska legislativy nejnižší vzdělání. Dělí se na ty, kteří přicházejí z jiných (mnohdy zcela odlišných profesí) a nemají se sociální prací žádné předchozí zkušenosti, a na ty, kteří zkušenost v oboru mají (řada z nich pracovala v sociálních službách i řadu let před rokem platností zákona), ale trpí jakousi letitou rutinou a jakákoli změna metod práce je pro ně přítěží. Hlavně pak právě nově zaváděné nástroje aktivizace klientů, podpora individuálního přístupu a vlastní individuální plánování. Jejich rekvalifikační a kvalifikační akreditované kurzy v rozsahu 150–200 hodin sice naplňují požadovaný doklad o splněném kvalifikačním předpokladu, nestačí však doplnit chybějící odborné znalosti, ale hlavně dovednosti nutné pro tento nový přístup (Šik, 2011). Vzhledem k podmínkám je však jedinou cestou i zde uplatnit nástroje celoživotního vzdělávání a posilování kompetencí potřebných pro výkon jejich role. Pelech a Bednářová (2003) v tomto kontextu uvádějí kromě klasického vzdělávání tři možné metody zvyšování profesních kompetencí pracovníků: metodickou pomoc, intervizi a supervizi. Metodickou pomocí – jako určitou aktivitu organizovanou shora (které se příliš neorientují na vnitřní prožívání pracovníka a jeho potřeby), i když i ona je dnes často využívaná a může plnit svoji roli. Jde např. o poradenství, pomoc se zajišťováním vzdělávacích témat, programů a stáží, o doporučení odborných materiálů, apod. Druhou formou je intervize, která je dnes často již zařazována jako forma supervize. Je založená na společném rozboru a reflexi konkrétního případu s kolegou na partnerské úrovni, bez přítomnosti supervizora. Tato metoda však většinou nemůže objektivně nabídnout hlubší reflexi a nadhled, protože v systému chybí odborník s větší mírou zkušenosti a odbornosti. Takže až třetí zmíněnou metodu, tedy supervizi, lze v tomto ohledu považovat za specifickou metoda učení, s širokou škálou možností. Za velice šťastnou lze považovat skutečnost, že se

57

Vzdělávání a rozvoj seniorů supervize podle zmíněného zákona č. 108/2006 Sb, o sociálních službách také stala jedním z nástrojů rozvoje a podpory kompetencí, i když při současném nedostatku financí v oblasti sociálních služeb se začíná projevovat, že zařízení která nemají dostatek prostředků, primárně omezují v rámci šetření právě aktivity spadající do celoživotního vzdělávání zaměstnanců, nebo plní tuto podmínku zákona pouze formálně, bez ohledu na vzdělávací potřeby organizace a pracovníků. Tím opět vzniká velice reálné nebezpečí omezení kvality poskytovaných služeb a tím i kvality odborné péče a péče o uživatele služeb (v našem případě o seniory). Tato cílová skupina je navíc zranitelnější než zbývající dospělá populace, protože senioři již často nemají dostatek sil a energie aby se dokázali ozvat o svá práva a bojí se že by jim byla péče odmítnuta vůbec. Je proto důležité, aby zde byly i legislativně vytvořeny kvalitní a dostatečné kontrolní mechanismy, které by včas upozornily na případné nedostatky a chyby.

Závěr Zajistit kvalitní a kvalifikovaný tým pomáhajících pracovníků v pobytových zařízeních pro seniory je v současných rychle se měnících podmínkách velice náročný úkol. Ukazuje se, že i zaměstnanci, kteří pracují v sociálních službách dlouhá léta, mají problém se přizpůsobit rychle se měnícím požadavkům na péči o klienta, naučit se individuálně plánovat, efektivně je aktivizovat, umět pracovat s jejich potřebami. Jsou většinou i orientováni k práci na výkon (což je dáno i zvětšujícím se počtem klientů na jednoho pracovníka) a nejsou často schopni kompetentně pracovat novými metodami. Proto je nutné podporovat motivací pracovníků v sociálních službách k dalšímu vzdělávání, zjišťovat jejich vzdělávací potřeby, posilovat jejich kompetenci a využívat k tomu moderní nástroje jakým v sociální práci jistě je i supervize.

Literatura ČEVELA, R., KALVACH Z., ČELEDOVÁ L. Sociální gerontologie: úvod do problematiky. Praha: Grada, 2012. ISBN: 978-80-247-3901-4. FARKOVÁ, M. Dospělost a její variabilita. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 97880-247-2480-5. HAZAN, H. Construction and Deconstruction of Old Age. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek sociální gerontologie. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2006. ISBN 80-7013363-5. HOREHLEĎ, P. Analýza komplexní péče o seniory. Brno: MU 2008, diplomová práce. LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1284-9. JANEČKOVÁ, H. Bydlení seniorů – kvalita domova jako podmínka kvality života. Gerontologické aktuality, 2005 (8), s. 17–19. KALVACH, Z. Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80247-05486.

58

Vzdělávání a rozvoj seniorů MAŠKOVÁ, M. Postavení a hodnocení seniorů v Čechách. Sborník mezinárodní konference Věková struktura populace, regionální rozdíly – jak pracovat demografickou informací. Praha, 2006. MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika. Brno: MU, 2004. ISBN 80-210-3345-2. MÜHLPACHR, P. Schola gerontologica. Brno: MU, 2005. ISBN 80-210-3838-1. PALÁN, Z. Základy andragogiky. Praha: Vysoká škola J. A. Komenského, 2003. ISBN 80-86723-03-8. PELECH, L., BEDNÁŘOVÁ, Z. Slabikář sociální práce na ulici: supervize, streetwork, financování. Brno: Doplněk, 2003. ISBN 80-7239-148-8. RHEINWALDOVA, E. Novodobá péče o seniory. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-828-8. VAĎUROVÁ, H., MÜHLPACHR, P. Kvalita života. Brno: MU, 2005. ISNB 80-2103754-7 ŠIK, V. Problémy vzdělávání sociálních pracovníků v české republice (překlad z ruštiny). Moskva: Materiály mezinárodní vědecké konference (2011). s. 78–84., ISBN 978-5-209-03617-3. VIDOVIĆOVÁ, L., GREGOROVÁ, E. Mainstreaming věku jako strategie managementu populací se stárnoucí demografickou strukturou. Brno: VÚPSV, 2007. VETEŠKA, J., TURECKIOVÁ, M. Kompetence ve vzdělávání. Praha: Grada, 2008. Internetové zdroje Údaje o předpokládaném demografickém vývoji v ČR [online]. 2010. [cit. 15.03.2013]. Dostupné na www: www.czso.cz Prodlužování průměrného věku obyvatelstva [online]. [cit. 15.03.2013]. Dostupné na www: http://www.umirani.cz/detail-clanek/jak-prezit-stari.html Zákon č. 108/2006 Sb. [online]. [cit. 15.03.2013]. Dostupné na www: https://sluzbyprevence.mpsv.cz/dok/zakon-108_2006.pdf

59

Vzdělávání a rozvoj seniorů

COGNITIVE REHABILITATION AND OTHER FORMS OF SUPPORT IN THE CONTEXT OF THE EARLY PHASE SYNDROME DEMENTIA IN THE ELDERLY KOGNITIVNÍ REHABILITACE A DALŠÍ FORMY PODPORY V KONTEXTU ČASNÉ FÁZE SYNDROMU DEMENCE U SENIORŮ PhDr. Eva Jarolímová doktorandka Katedry psychologie, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Česká alzheimerovská společnost, Praha, Česká republika E-mail: [email protected] Doc. MUDr. Iva Holmerová Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze Gerontologické centrum, Praha, Česká republika E-mail: [email protected]

Abstract: The Phenomenon diagnosis of dementia at an early stage of the disease, due to advances in neurological and neuropsychological diagnostics, is the focal point of interest to a number of both applied and scientific disciplines. To support and maintain existing levels of cognitive abilities, including the quality of life of seniors in the early stage of dementia through cognitive rehabilitation is needed as well as supporting groups and psychosocial interventions. Key words: Dementia, cognitive function, cognitive rehabilitation, support groups. Abstrakt: Diagnostika demence v počátečním stádiu onemocnění, umožněná rozvojem neurologických a neuropsychologických diagnostických postupů, je v popředí zájmu řady aplikovaných i teoretických disciplín. K podpoře a uchování stávajících kognitivních schopností včetně kvality života seniorů v počátečním stádiu demence prostřednictvím kognitivní rehabilitace jsou potřebné také podpůrné skupiny i psychosociální intervence. Klíčová slova: Demence, kognitivní funkce, kognitivní rehabilitace, podpůrné skupiny.

60

Vzdělávání a rozvoj seniorů Úvod Demence se stává jednou z nejběžnějších a vážných onemocnění pozdějších fází lidského života. Nejedná se o nemoc, která by s přibývajícím věkem měla rozměr epidemie, nicméně tato problematika se dostává stále častěji do popředí zájmu řady odborných i vědeckých disciplín. Postupně se objevuje nový fenomén, kterému nejen česká společnost začíná čelit a na který se musí připravit. Dochází k nárůstu počtu seniorů v časné fázi syndromu demence (tedy seniorů včasně diagnostikovaných, s mírnější formou kognitivního deficitu, v nepokročilém, časném stadiu demence), kteří mají řadu specifických potřeb, ke kterým patří edukace formou kognitivní rehabilitace, informace, rady, podpora. Tyto intervence mají vliv na kvalitu života nejen nemocných, ale i celého rodinného systému.

Kognitivní rehabilitace, neuropsychologická diagnostika, poradenství a podpůrné skupiny v kontextu časné fáze syndromu demence u seniorů Vzhledem k prodlužování střední délky života a zvyšujícímu se počtu seniorů v populaci chronických progredujících onemocnění, ke kterým syndrom demence také řadíme, přibývá (Schindler et. al., 2012). Demence postihuje přibližně 5,4 % osob ve věku nad 65 let, její prevalence narůstá s věkem (Bártová, et. al., 2011). Postupně se začíná objevovat nový zajímavý fenomén – pomocí nových neuropsychologických a klinických testů, neurologických zobrazovacích metod, s veřejnou informovaností a povědomím mezi lékaři, je demence diagnostikována dříve než se objeví opravdu vážné symptomy (Zgola, 2011). Také úspěch účinků farmakoterapie kognitivy zejména při jejich indikaci v časných fázích nemoci, pomáhají zmírnit příznaky a zpomalit ztrátu funkčních schopností seniora, i když nemoc neléčí. Důsledkem těchto skutečností je nárůst osob v časném stadiu nemoci, které mají mnoho schopností a jsou ještě relativně autonomní (Zgola, 2011). Tito lidé se potýkají s frustrací a sociální izolací, mnohdy se strachem a obavami z budoucnosti. Systém zdravotní i sociální péče by měl být připraven poskytnout pomoc, rady a edukaci těmto uživatelům. Přitom až 80 % seniorů postižených Alzheimerovou chorobou nebo jinou formou demence je v České republice ošetřováno v domácím prostředí (Holmerová, 2003). Demence podle současné klasifikace (DSM-IV) znamená rozvoj mnohočetných kognitivních defektů, zahrnujících poškození paměti a nejméně jedné z kognitivních poruch, a to do té míry, že jsou narušeny každodenní aktivity (Smolík, 1996). Demence jako „skupina duševních poruch, jejichž nezákladnější charakteristický rys je získaný podstatný úbytek kognitivních funkcí, především paměti a intelektu, jako důsledek určitého onemocnění mozku. Demence je syndrom, který zahrnuje různé symptomy, a to nejen z oblasti kognitivních funkcí..“ (Koukolík, Jirák, 2004, s. 8). Syndrom demence pozměňuje kognitivní funkce, identitu, osobnost člověka a také vztahy se sociálním okolím. Jak již bylo výše uvedeno, zásadní význam sehrává především časná diagnóza, farmakoterapie, ale i vhodný přístup a komunikace s nemocným seniorem ze strany lékaře, rodiny a širšího sociálního okolí. V okamžiku

61

Vzdělávání a rozvoj seniorů potvrzení a sdělení diagnózy nemocnému i jeho rodině je vhodné zahájit jeden z relevantních typů edukace – kognitivní rehabilitaci. Kognitivní rehabilitace je zaměřena na edukaci kognitivních funkcí. Hodnocení kognitivních funkcí se většinou v psychologickém vyšetření ztotožňuje s pojmem inteligence, měření inteligence je součástí neuropsychologického vyšetření (Preiss, 1998). Pojem kognitivní funkce představuje funkce, které nám umožňují smysluplně vnímat okolní prostředí, svět kolem nás a zároveň i naše vnitřní psychické stavy – tedy prostředí vnitřní. Kognitivní funkce používáme kdykoli, když přemýšlíme nebo se učíme (Malia, 2010). Pojmem kognitivní funkce rozumíme paměť, exekutivní funkce (schopnost plánovat, rozhodovat se, řídit), pozornost, proces zpracování informací, řešení problémů, asociace apod. Jedná se o proces reedukace (znovunaučení) kognitivních schopností, které byly pozměněny v důsledku poškození mozkových buněk nebo změn chemických látek v mozku. Pokud se již původním schopnostem nelze znovu naučit, je třeba jedince naučit dovednostem novým, které ztrátu kognitivních funkcí vykompenzují. Dle poznatků americké rehabilitační medicíny z roku 1997 je trénink kognitivních funkcí systematická, prakticky orientovaná služba, která se zaměřuje na terapii kognitivních funkcí a porozumění problémům v chování jedince (Malia, 2010). Cílem je dosažení funkčních změn na základě posílení, upevnění nebo potvrzení dříve naučených vzorců chování nebo vytvoření nových vzorců kognitivních aktivit. Trénink kognitivních funkcí dle Kita Malii a Anne Bramnagan (2010) má tento význam: - umožňuje jedinci zažít pocit, že má vše pod kontrolou, že dělá něco konkrétního, co mu pomůže, pracuje na svém problému, - umožňuje stanovit si jednoduché cíle, - umožní klientovi, aby strukturoval svůj den, - může vést k prožitku úspěchu, - užitek plynoucí z osvojení strategie, - trénink kognitivních funkcí i procesů (dovedností) je jasně viditelný. V tréninku kognitivních funkcí u seniorů v časné fázi demence aplikujeme také nácvik kompenzačních strategií a trénink pracovních činností. Cíl těchto tréninků je pak především praktický, co nejdéle zvládat běžné všední aktivity (Malia, 2010). V České republice existují pracoviště, která poskytují kognitivní rehabilitaci i seniorům v časné fázi demence. Odborně zaměřenou a erudovanou kognitivní rehabilitaci poskytuje psychologické pracoviště při Vojenské ústřední nemocnici v Praze Střešovicích, kde používají k nácviku techniku německého neuropsychologa, původem ze Slovenska, Laco Gaála. Jedná se o program Neurop (viz obrázek 1), verze 3 (přes 50 modulů, s možností mnoha variací úloh, v rámci kterého se dá vytvářet řada cvičení, která se kombinují se cvičeními tužka-papír. Výhodou je možnost využití notebooku s dotykovým monitorem, takže trenéři mohou docházet za

62

Vzdělávání a rozvoj seniorů pacienty v nemocnici přímo k lůžku. Ambulantní skupinový program je koncipován pro ambulantní pacienty, má 16 sezení 2x týdně, v malé skupince (max. 10 osob). Optimální je před zahájením tréninku aplikovat neuropsychologické vyšetření, kterým pak lze v průběhu nebo po ukončení skupiny monitorovat kognici a sledovat efektivitu daného tréninku. Po ukončení skupinové kognitivní rehabilitace je vhodné pokračovat s tréninkem i v domácím prostředí pod vedením odborníka. Samotný trénink pak provádí někdo z rodinných příslušníků nebo pracovník terénní služby, Je nutno ovšem dodat, že takových spoluprací v rodinách a domácím prostředí v naší společnosti je jen minimum. Základní informace a demoverzi programu Neurop lze nalézt na webových stránkách www.neurop.de, který v brzkém čase bude možné použít i jako nástroj neuropsychologické diagnostiky, v tuto chvíli se zatím dokončují české normy této verze. Obrázek 1: Kognitivní rehabilitace pomocí programu Neurop – ukázka úloh z řady modulů s variacemi cvičení modifikovatelných dle kognice klienta

Zdroj: http://www.neurop.de/touch01.html Program využívá o.s. Cerebrum (se zaměřením na osoby po poškození mozku). Psychiatrické centrum Praha (PCP) je dalším poskytovatelem kognitivní rehabilitace nejen psychiatrickým pacientům, ale i seniorům v časné fázi demence. Existují i jiné PC programy typu Happy neuron, které senioři využívají spíše jako obdobu počítačových her. Kognitivní rehabilitaci také provádí trenéři při některých fakultních nemocnicích a neurologických pracovištích. Dále to jsou ergoterapeuti a další pracovníci v sociálních službách, v denních stacionářích (jako např. Gerontologické centrum Praha a další), v domovech seniorů nebo domovech se zvláštním režimem,

63

Vzdělávání a rozvoj seniorů avšak tyto organizace jsou zaměřeny spíše na seniory v pokročilejších stadiích demence. Edukace seniorů v časné fázi demence může probíhat i opačným směrem. Existuje řada lidí, kteří s touto diagnózou sami edukují. Tito lidé vzdělávají formou besed a seminářů o životě s Alzheimerovou nemocí včetně publikační činnosti. Chtějí upozornit společnost, zdravotníky a další na tuto problematiku, polidštit člověka s demencí a eliminovat stigmatizaci. Často sdělují, že chtějí žít co nejdéle „starým životem“ podobně jako např. Richard Taylor z Kalifornie (www.richardtaylor.com), muž žijící 5 let s Alzheimerovou nemocí a zachovalým náhledem. I takových seniorů přibývá nejen v zahraničí, ale i v České republice. Senioři v časné fázi demence potřebují informace o nemoci, psychosociální podporu formou individuálních nebo skupinových konzultací, v tomto smyslu existují tzv. podpůrné skupiny. Ziskem a cílem takové podpůrné skupiny dle LaBarge (2011) je především: - interpersonální učení, - altruismus, - soudržnost, sounáležitost, - socializace, - předávání informací, - konstruování naděje, - uvolnění tenze, - podpora, - vyjádření pocitů a emocí v bezpečném prostředí, strategie zvládání a řešení nastalých změn může být obtížné, - možnost komunikovat o svém světě a nastalých změnách, - možnost plánovat budoucnost, co by si přáli, až se jejich nemoc zhorší, průběh věcí. A konečně je ještě vhodné zmínit vznik evropského seskupení – European Working Group For People With Dementia (EWPWD) – Evropská pracovní skupina pro osoby s demencí, která získala platformu od nestátní neziskové organizace Alzheimer Europe, čítá 10 členských zemí (Belgie, Česká republika, Finsko, Německo, Holandsko, Norsko, Irsko, Velká Británie, Skotsko, Slovinsko), byla založena roku 2012 ve Vídni, jehož současnou předsedkyní je Helga Rohre (Německo). Evropská skupina řeší především témata (dle pracovních materiálů a zápisů ze zasedání, dále viz též: http://www.alzheimer-europe.org/Alzheimer-Europe/Who-we-are/EuropeanWorking-Group-of-People-with-Dementia): - participace osob s demencí ve společnosti, uplatnění na trhu práce, - ovlivňování národních strategií v oblasti péče o seniory s demencí, - edukace – média, přednášky, semináře apod., - solidarita a touha po změně, - stigma a další.

64

Vzdělávání a rozvoj seniorů Shrnutí V nadcházejících letech lze předpokládat demografický nárůst počtu seniorů i osob v časné fázi demence. Pro seniory v časné fázi demence je relevantní pomocí edukace typu kognitivní rehabilitace, psychosociální intervence, individuální konzultace, podpůrné skupiny, ale také geografická dostupnost a podpora stávajícími zdravotně-sociálními službami. Dlouhodobý monitoring podmínek těchto seniorů mohou včas předejít počínajícím komplikacím nadměrné psychické zátěže a zlepšit tak kvalitu života nemocných i jejich rodin. Důležitá bude dobře fungující síť pracovišť poskytujících kognitivní rehabilitaci, poradenských služeb a podpůrných skupin včetně psychosociální intervence, kurzů z edukace a kognitivní rehabilitace včetně náležité motivace seniorů i jejich rodin pro pokračování v tréninku kognitivních funkcí v domácím prostředí.

Literatura BÁRTOVÁ, P., WALCZYSKOVÁ, S., PLEVOVÁ, P., RATAJOVÁ, L., HAVELKA, J., ŠILHANOVÁ, E., RESSNER, P., ŠKOLOUDÍK, D. Hereditární časná forma Alzheimerovy nemoci v důsledku zárodečné mutace p. M139 v genu PSEN1 – kazuistika. Neurologie a neurochirurgie, 2011 (5), s. 569–574. ISSN 74-107. HOLMEROVÁ, I. Problematika pečujících rodin, možnosti pomoci a podpory [online]. [cit. 09.02.2003]. Dostupné na: http://www.prolekare.cz/pdf?ida=gr_03_02_07.pdf KOUKOLÍK, F. JIRÁK, R. Alzheimerova nemoc a další demence. Praha: Grada, 2004. ISBN 8071696153. LABARGE, E., TRTAJ, F. A Support Group for People in the Early Stages of Dementia of the Alzheimer Type. Journal of Applied Gerontology, 1995 (14), p. 289– 301. ISSN 1521-1029. MALIA, K., BRAMNAGAN, A. Jak provádět trénink kognitivních funkcí. Praha: Cerebrum, 2010. ISBN 978-80-904357-3-5. PREISS, M. et al. Klinická neuropsychologie. Praha: Grada Publishing, 1998. ISBN 8071694436. SMOLÍK, P. Duševní a behaviorální poruchy. Praha: Maxdorf Jesenius, 1996. ISBN 80-85800-33-0. SCHINDLER, M., ENGEL, S., RUPPRECHT, R. The impact of perceived knowledge of dementia on caregiver burden. The Journal of Gerontopsychology and Geriatric Psychiatry, 2012 (25), p. 127–134. ISSN 16629647. ZGOLA, J. Pokroky a nové trendy v péči o lidi s demencí. Nepublikované materiály, Praha: Pražské gerontologické dny, 2011.

65

Vzdělávání a rozvoj seniorů

SUPPORT FOR ELDERLY PEOPLE IN SELF-DEVELOPMENT AND RELATIONSHIPS IN SOCIAL CARE FACILITY HAGIBOR PODPORA SENIORŮ V SEBEROZVÍJENÍ A VZTAZÍCH V DOMOVĚ SOCIÁLNÍ PÉČE HAGIBOR Mgr. Elena Jaroševská, CSc. Domov sociální péče Hagibor, Praha, Česká republika E-mail: [email protected] ThDr. Radek Roule Domov sociální péče Hagibor, Praha, Česká republika E-mail: [email protected]

Abstract: Social Care Facility Hagibor and the specification of its support to clients at the advanced age. Focus on the values of the old age, an individual approach and the development of a rapport with the client. Key words: Support, care, education, rapport, old age, personnel, community, sharing, activation. Abstrakt: Domov sociální péče Hagibor a popis jeho specifik podpory klientů v pokročilém seniorském věku. Zaměření se na hodnoty stáří, individuální přístup a rozvoj vztahu ke klientovi.

Klíčová slova: Podpora, péče, vzdělávání, vztah, stáří, personál, komunita, sdílení, aktivizace.

„Stáří bylo krásné do 79 let. Pak teprve začaly nepříjemnosti a choroby stáří.“ Prof. MUDr. Vladimír Vondráček, DrSc. (Vondráček, 1988, s. 277) Domov sociální péče Hagibor (dále DSPH, Domov) je zařízením sociálních služeb pro seniory, jehož zřizovatelem je Židovská obec v Praze. Poskytujeme zde dvě registrované sociální pobytové služby: Domov pro seniory a Odlehčovací služby a jednu ambulantní: Denní stacionář. Posláním pobytových služeb poskytovaných v DSPH je nabídnout seniorům takové bydlení a péči, aby se mohli cítit jako doma a aby si mohli v maximální míře zachovat takový způsob života, na který byli zvyklí ze svých domovů.

66

Vzdělávání a rozvoj seniorů Mezi hlavní cíle služeb patří: - poskytnout seniorům kvalitní a důstojný pobyt se zabezpečením jejich potřeb, - poskytnout služby v souladu s individuálním přáním klienta a objektivní potřebou péče neboli vytvořit služby na míru pro každého uživatele služby, - poskytnout klientovi pocit bezpečí, - zapojit klienta do rozhodování o průběhu služby, - motivovat rodinu ke spolupráci s personálem při péči o seniora, - doprovázet klienta do konce jeho života bez zbytečného stěhování z pokoje na pokoj nebo do zdravotnického zařízení. Obecně je pobytové zařízení pro seniory často mylně považováno za „konečnou“, kde lidé pasivně čekají na svou smrt. Jsme však přesvědčeni, a vyplývá to i z našich zkušeností, že tomu tak není. Naši klienti u nás mají prostor k rozvíjení sebe i vztahů s ostatními, což považujeme za hlavní cíl vzdělávacích aktivit zaměřených na seniory. Věkové složení našich klientů je 85+ a jedná se většinou o lidi přeživší holocaust. Tyto skutečnosti jsou důvodem pro specifika právě v oblasti vzdělávání. V našem případě nelze tedy hovořit o klasickém vzdělávání jako spíše o podpoře a doprovázení. Vzdělávání seniorů v takto pokročilém seniorském věku má totiž i obecně svá specifika, na která bychom zde rádi upozornili. Vzdělávání seniorů, ve čtyřech oblastech – preventivní, rehabilitační, volnočasová, anticipační, je určeno aktivně stárnoucím seniorům, jejichž kognitivní a mobilní schopnosti ještě nejsou výrazně omezeny zhoršeným zdravotním stavem a pokročilým věkem. (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, s. 38) Helena Haškovcová ve své knize Fenomén stáří uvádí, že odborníci v současné době zahrnují do období „střední až zralý věk“ rozmezí mezi 45–59 lety, „vyšší věk nebo rané stáří“ přichází v období 60–74 let, od 75–89 let nastupuje věk „stařecký“, neboli „sénium, vlastní stáří“ a období od 90 let a výše je „dlouhověkost“. (Haškovcová, 2010, s. 20) Pro čtenáře, který přemýšlí o stáří a stárnutí v našem rychle se měnícím světě, bude zajímavý přehled „poměrně dlouhověkých slavných lidí“ z řad lékařů, vědců, filosofů, hudebníků a umělců, panovníků a politiků, který vypracoval doc. František Tvaroh (Tvaroh, 1971, s. 35–38). Najdeme zde 90letého Aristotela a jeho vrstevníka, stejně starého Hippokrata, I. P. Pavlova, který se dožil 86 let, a Jana Evangelistu Purkyně (82 let), 94letého Františka Křižíka a 85letého Isaaca Newtona. Z politiků jsou například v seznamu Winston Churchill (91 let) a T. G. Masaryk (87 let). Ze starých mistrů hudby a umění se požehnaného věku dožili A. Stradivari (92 let) či Michelangelo (89 let). Klienti pobytových služeb pro seniory jsou převážně ve vysokém stupni závislosti na pomoci druhých a jejich zdravotní stav se po fyzické a psychické stránce stále zhoršuje. V této životní situaci jsou poučeni o svých nemocech jak odborníky, tak

67

Vzdělávání a rozvoj seniorů i z vlastních zkušeností, proto primární edukaci v této oblasti nepotřebují, a cílem terapeutů a pečujícího personálu je udržet důstojnost klienta, která mimo jiné spočívá v respektu k sobě samému, ale i ve víře, že je okolím stále respektován. K dosažení cíle mohou sloužit různé metodiky a aktivity. Na tomto místě chceme ovšem spíše zdůraznit důležitost role filozofie a koncepce péče v podpoře klienta. Filozofie péče v DSPH vychází z obecných zásad judaismu a základních společenských hodnot, tj.: úcta k životu a k moudrosti stáří, doprovázení seniora do konce jeho životní cesty v jeho prostředí; respekt k partnerství, individuální přístup neboli péče na míru; optimální poměr mezi počtem personálu k počtu klientů, zjišťování potřeb klientů, bezpečné prostředí a důstojné podmínky. V našem Domově dodržujeme židovské tradice, svátky a poskytujeme košer stravování. Pro klienta je to tedy svým způsobem komunitní život a myšlenky komunity jsou i nám blízké, proto se jich snažíme dále využívat. V takovém prostředí může pak docházet ke vzájemné podpoře a sdílení podobného s ostatními – klienty, rodinami, zaměstnanci. V DSPH jsme schopni udržovat také individuální činnosti jednotlivých klientů. Jedná se o udržování kognitivních schopností v nejvyšší možné míře vzhledem k věku i zdravotnímu stavu klienta. V našich programech přihlížíme zejména k individuální historii a povaze klientů, ze které se pak odvíjí další podpora klienta i jeho blízkých. Důraz je kladen zejména na systém hodnot a tzv. teologii prostého života, kde je hlavním vodítkem osobní lidský vztah a jeho rozvoj. Konfucius řekl: „Když člověk dosáhne věku 70 let, měl by dělat jen to, co chce a miluje...“. V tomto věku se také často mění priority. V souladu s existenciálními psychology bychom mohli říci, že ve stáří jsou hlavní tzv. meta-potřeby, tedy určité transcendentní, sebe-přesahující cíle (např. mít čisté svědomí, odpouštět lidem, milovat, smysl pro Krásu...) nebo hodnoty, které jsou spojovány s určitým ideálním rámcem, například dokonalá spravedlivost, pravda, láska, dobro, přátelství a rodina...). Ty jsou rozdílné oproti cílům imanentním, dosažitelným, které jsou markantní zejména pro mladší věk. Sekulární moderní doba však takovým sebepřesahujícím hodnotám příliš nenahrává. S tím je spjat i pohled judaismu: starý člověk udělal ve svém životě svou práci a nyní se vrací domů. V prostředí DSPH můžeme takové období označit jako šábes – čas zaslouženého odpočinku. Je tedy důležité našim klientům dovolit být starými lidmi. Zároveň jim však můžeme zprostředkovávat okolní svět. V této souvislosti v DSPH rozvinulo tzv. Třígenerační komunitní centrum, v jehož rámci se pořádají různé programy pro všechny generace současně. Jde o dialog mezi generacemi. Nejvíce viditelnou je pravděpodobně přítomnost předškolního zařízení přímo v budově

68

Vzdělávání a rozvoj seniorů DSPH. Vše je součástí celkové koncepce komunitního modelu péče o seniory, kdy, pokud senior nemůže za komunitou, přichází jeho komunita za ním. Nezůstává sám a v izolaci, ale udržuje dřívější vztahy, byť již jako pasivní příjemce návštěv či nemluvící pozorovatel. Vzdělávací aktivity, které nabízíme v našem Domově, nejsou zaměřeny pouze na ubytované klienty, ale předpokládají spolupráci a sdílení s ostatními nejen staršími členy komunity. Úspěšně jsme realizovali některé zajímavé projekty. Například projekt „Žít se svou nemocí“, jehož cílem bylo seznámit s projevy základních onemocnění a způsoby zmírnění jejich průběhu. V projektu „Svět na stole“ naši klienti mohli sledovat přípravu jídel mezinárodních kuchyní, ochutnat a případně si i sami přípravu vyzkoušet. Ve stále trvajícím projektu „Pohyb je život“ se snažíme klientům zprostředkovat kvalitní cvičební podporu a doporučení pro aktivní životní styl i v případě určitých zdravotních omezení. Lidé tohoto věku již většinou vědí, co je „štěstí“ – pravdivé bytí. S tím souvisí jejich schopnost rozeznat otázky od pseudo-otázek, to je výsada stáří. Stáří se díky horizontu smrti může zaměřovat na celek. Starý člověk dospívá k pochopení okamžiku, a proto si dovede vážit prožívané přítomnosti i beze slov. Zvláštní kapitolou je práce s klienty s demencí. Je třeba si uvědomovat, že nás řídí emoce a rozum, a dokonce, že „pocity dominují nad myšlením“ (Buijssen, 2006, s. 48.) Čím jsme starší, tím jsou emoce stále více v popředí. Při některých zdravotních komplikacích jsou pak emoce tím jediným, co nás řídí. V seniorském věku je tomu tak velice často. Lidé s demencí mají svá specifika, kterých jsme si dobře vědomi, a proto se také náš vztah k nim od toho odvíjí. Zejména v poslední fázi onemocnění demencí pro takového člověka přestává platit svět faktů a dostává se zcela do světa emocí. Pocity tak dominují nad myšlením a je tak nutné se na ně více zaměřit. V tomto lze velice dobře uplatnit koncept Martina Bubera „Já–Ty“. To znamená, že jedině skrze druhého si mohu uvědomovat sám sebe jako osobu. Buberovo dialogické pojetí vztahu, které prezentuje ve svém díle „Já a ty“ (Buber, 2005), bylo v jeho době něčím naprosto převratným, i když vycházelo ze známých kořenů. Někteří autoři považují jeho koncept za kopernikovský obrat v karteziánském myšlení. Když uznávám, v případě vztahování se Já-Ty, osobní protějšek jako „Ty“, potvrzuji tím jeho osobu a vstupuji tak do vztahu k tomuto Ty. Předpokladem k tomu, aby dialog mezi dvěma osobami byl funkční, je bezprostřednost tohoto vztahu. To znamená, že v osobním setkání je ten druhý přítomen jako Ty – bez zprostředkování, úvah, pojmů, analogií. Pojmové zprostředkování totiž již zpředmětňuje, omezuje realitu na objekt. Jak tvrdí Buber, takový vztah muže existovat i tehdy, když ten druhý (například klient Hagiboru), kterému říkám „ty“, takovou skutečnost ve své zkušenosti nepostřehuje. Musíme se o to snažit my. V pobytových zařízeních pro seniory je proto důležité se zaměřovat na vzdělávání personálu a edukaci rodinných příslušníků o stáří a procesech s tím spojených.

69

Vzdělávání a rozvoj seniorů Podpora vztahu pak může vést k seberozvíjení lidí v pokročilém seniorském věku a spokojenému stáří.

Literatura BUBER, M. Já a ty. Praha: Kalich, 2005. ISBN 80-7017-020-4. BUIJSSEN, H. Demence. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-081-X. ČEVELA, R., KALVACH, Z., ČELEDOVÁ, L. Sociální gerontologie. Praha: Grada Publishing, a. s., 2012. ISBN 978-80-247-3901-4. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. ISBN 9788087109199. TVAROH, F. Všichni stárneme. Praha: Avicenum – Zdravotnické nakladatelství, n. p., 1971. VONDRÁČEK, V. Konec vzpomínání, Praha: Avicenum – Zdravotnické nakladatelství, n. p., 1988.

70

Vzdělávání a rozvoj seniorů

ACTIVATION METHODS FOR SENIORS IN HAGIBOR SOCIAL CARE FACILITY METODY AKTIVIZACE SENIORŮ V DOMOVĚ SOCIÁLNÍ PÉČE HAGIBOR Mgr. Alena Siegelová DSP Hagibor, Praha, Česká republika E-mail: [email protected] Abstract: Occupational and activation methods used by the Social Care Facility Hagibor for seniors with the experience of holocaust. Aims, types and forms of activation programmes. Key words: Activation, education, memory, reminiscence, validation. Abstrakt: Metody práce a aktivizace seniorů s prožitkem holocaustu v DSP Hagibor. Cíle, druhy a formy aktivizačních programů. Klíčová slova: Aktivizace, edukace, paměť, reminiscence, validace.

Úvod Klienty v DSP Hagibor jsou senioři s prožitkem holocaustu ve věkové kategorii cca 80–100 let. U těchto seniorů je diagnostikován posttraumatický stresový syndrom. Aktivizace seniorů je důležitá pro udržení co největší soběstačnosti. Umožňuje posílit jejich psychickou i fyzickou kondici a poskytuje seniorům udržet si pocit smysluplnosti a vědomí své hodnoty. Správně vedená aktivizace urychluje proces adaptace v instituci, je zaměřena na podporu a rozvoj všech kognitivních funkcí, podporuje schopnost učit se novým dovednostem a umožňuje udržení dovedností již existujících. Správně zvolené techniky aktivizace rovněž navozují uvolnění a zklidnění při stavech napětí a emocionálních rozladách, napomáhají při úlevě od bolesti psychosomatického charakteru a podporují zlepšení nálady. Aktivizace se primárně dělí na individuální a skupinovou.

71

Vzdělávání a rozvoj seniorů Individuální aktivizace je preferována u klientů s kombinovaným postižením (nejčastěji Alzheimerova demence v kombinaci s dalším onemocněním). Probíhá buď na pokoji klienta, nebo v místnosti, kde se klient cítí bezpečně a není vyrušován z důvodu potřeby koncentrace a udržení pozornosti. Skupinové programy probíhají převážně v Centru denních aktivit, případně na klubovnách v rezidenční části DSPH.

Trénování paměti Paměť je schopnost organismu přijímat, uchovávat a znovu vybavovat předchozí zkušenosti, a to i po odeznění vyvolávajících podnětů (Suchá, 2007). Cílem trénování paměti je naučit klienty pomocí různých mnemotechnických pomůcek převádět informace z krátkodobé paměti do paměti dlouhodobé a tím nadále udržet co nejdéle současnou kvalitu života. Procvičováním kognitivních funkcí trénovat pozornost, soustředění, vštípivost, výbavnost a současně procvičovat smyslové funkce v oblasti prevence, rehabilitace a rozvoje. Procvičujeme všechny druhy paměti: Senzorická paměť je paměť zraková (vizuální), sluchová (auditivní), chuťová, čichová a hmatová. Krátkodobá paměť je paměť praktická a bezprostřední. Je aktivní při všem, co děláme v praktickém životě. Dlouhodobá paměť dokáže udržet velké množství informací nahromaděných během života. Má téměř neomezenou schopnost. Rozlišujeme několik typů dlouhodobé paměti:  Sémantická paměť, která uchovává znalosti a uspořádává je tak, aby dávaly smysl. Představuje všeobecný přehled, umožňuje ovládání jazyka, slov a pojmů. Můžeme si ji představit jako obrovskou zásobárnu znalostí. Uchovává vše, co jsme se dosud dozvěděli a naučili a všechny nové informace propojuje se staršími.  Procedurální paměť je v podstatě paměť návyků, která uchovává série pohybů tvořících pohybovou dovednost, jejíž průběh se stává samovolným neboli automatickým.  Epizodická paměť uchovává vzpomínky na výraznější okamžiky, které jsme prožili, a které dohromady tvoří příběh našeho života. Skládá se z řady okamžiků, jde o sled rozmanitých epizod. Jsou součástí paměti každého člověka. Na základě citového zabarvení a vyvoláním emoce dojde k automatickému a nevědomému uložení mnoha průvodních informací, které tvoří okolnosti prožitku. Funkcí epizodické paměti je také třídění a odlišování určitého okamžiku od jiného podle specifického kontextu. Události našeho života se pomocí této paměti řadí chronologicky. Díky této paměti můžeme bilancovat a rekapitulovat.

72

Vzdělávání a rozvoj seniorů Reminiscenční terapie Reminiscenční terapie je v podstatě terapie vzpomínáním. S pomocí sdílení vzpomínek, které jsou uložené v dlouhodobé paměti každého člověka, dochází k psychické pohodě a uvolnění naprosto přirozenou cestou. Reminiscenční techniky slouží nejen jako oddechová aktivita, psychická podpora, ale rovněž také jako terapeutický prostředek. Cílem reminiscence je umožnit seniorům sociální integraci a soudružnost, podpořit proces rekapitulace života, sebepřijetím a současně nalézt sebehodnotu a zvýšit sebevědomí, s pomocí vzpomínání přijmout celý život i s jeho ztrátami a přiznat prožitému smysl. Reminiscence současně přináší zkvalitnění práce i pro zaměstnance především upevněním vztahu mezi seniorem a pracovníkem, pochopením seniora, jeho chování a potřeb díky sdíleným příběhům. To umožňuje kvalitnější péči plánováním služby „ušité na míru“. Chápáním seniora jako osobnosti se rovněž probouzí zájem o jeho životní potřeby. Součástí reminiscenční terapie je vytváření Knihy života, reminiscenčního tabla, vzpomínkových kufříků, výzdoba pokojů pomocí starých fotografií a vybavení prostorů pro reminiscenci dobovým nábytkem se vzpomínkovými předměty. Prvky reminiscence je možno začlenit jak do ostatních skupinových programů, tak i do každodenní péče o seniora.

Práce na PC Zde se mohou senioři seznámit nejen se základními dovednostmi práce na PC, ale mohou si také zahrát počítačové hry, využít možnost vyřídit elektronicky svou poštu, nebo využít skype. V našem zařízení jsou k dispozici tři počítače s dotykovou obrazovkou a speciálně upravenou myší.

Výtvarně kreativní činnost Cílem je procvičení jemné motoriky, psychické uvolnění, rozvoj fantazie, nabídka smysluplné aktivity a tvorba uměleckých předmětů. Současně se touto aktivitou podporuje sebevědomí a sebehodnota. Programem přirozeně prolínají prvky reminiscence.

Muzikoterapie Hudebně terapeutická činnost je propojením hudby, rytmu, slova, pohybu, fantazie, humoru, pantomimy a dramatu do strukturovaného děje. Struktura muzikoterapie: část poslechová/ část aktivní.

Skupinové pečení Cílem je vzájemné sdílení ve skupině, procvičení jemné motoriky, zlepšení komunikačních dovedností ve skupině, edukace, reedukace, validace, reminiscence a aromaterapie.

73

Vzdělávání a rozvoj seniorů Skupinové cvičení na židlích Cílem je rozvoj, zlepšení a udržení hybnosti, upevnění pohybových zkušeností, udržení fyzické zdatnosti, zlepšení dýchání a prokrvení těla, posílení soběstačnosti, navození psychického uvolnění a sociální začlenění do skupiny.

Literatura SUCHÁ J. Cvičení paměti pro každý věk. Praha: Portál s.r.o., 2007. ISBN 978-807367-199-0.

74

Vzdělávání a rozvoj seniorů

EDUCATION IN OCCUPATIONAL THERAPY FOR ELDERLY IN SOCIAL CARE FACILITY HAGIBOR EDUKACE SENIORŮ V RÁMCI ERGOTERAPIE V DOMOVĚ SOCIÁLNÍ PÉČE HAGIBOR Mgr. Svatava Bartošková Domov sociální péče Hagibor, Praha, Česká republika E-mail: [email protected] Mgr. Tereza Medková Domov sociální péče Hagibor, Praha, Česká republika E-mail: [email protected]

Abstract: Occupational therapy of elderly people is involved in teaching how to adapt to newly emerging conditions and situations. It teaches how to cope with problems/difficulties in the physical, sensory and mental aspects of the old age. It teaches how to exploit the residual functional potential of individuals. It teaches how to retain a maximum degree of self-reliance and independence in particular activities of daily living for as long as possible. It teaches how to help individuals retain their life roles and optimum quality of life. Key words: Occupational therapy, ADL (activities of daily living), elderly person, compensational aids. Abstrakt: Ergoterapie u seniorů učí, jak se přizpůsobit nově vzniklým podmínkám a situacím. Učí, jak se vyrovnat s problémy/obtížemi, které přináší stáří v rovině fyzické, smyslové a mentální. Učí, jak využít svého zbytkového funkčního potenciálu. Učí, jak si zachovat co nejdéle maximální míru soběstačnosti a nezávislosti v provádění jednotlivých úkonů všedních denních činností. Učí, jak si co nejdéle udržet své životní role a optimální kvalitu života. Klíčová slova: Ergoterapie (occupational therapy), ADL (activities of daily living, všední denní činnosti), senior, kompenzační pomůcky.

Úvod Ergoterapie je profese, která prostřednictvím smysluplného zaměstnávání usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných

75

Vzdělávání a rozvoj seniorů denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem postižení (fyzickým, smyslovým, psychickým, mentálním nebo sociálním znevýhodněním). (Česká asociace ergoterapeutů, 2007)

Obtíže seniorů Postupem věku dochází k celkovému úbytku fyzických sil a výkonnosti. Omezuje se hybnost jednotlivých segmentů těla, objevují se poruchy rovnováhy, zpomaluje se psychomotorické tempo, zhoršuje se schopnost reakce na okolí. Práce horních končetin se stává nepřesnou, problémy činí především manipulace s drobnými předměty. Dochází ke zhoršování smyslů, k poklesu duševních sil, schopnosti adaptace a odolnosti vůči stresu. V rovině mentální se začínají objevovat poruchy krátkodobé paměti, koncentrace pozornosti a myšlení.

Důsledky Výše zmíněné obtíže se začínají projevovat při provádění běžných denních činností, které byly doposud pro člověka běžnou rutinou, nad kterou se nepozastavoval a nemusel nad ní přemýšlet. Jedná se o plně zautomatizované děje, které jsme se naučili již v dětství a po celý život jsou pro nás tyto činnosti přirozenou, každodenní součástí běžného života. Senioři pociťují obtíže při vstávání z nízkých poloh, jejich stoj se stává nestabilním, chůze nejistou, vyžadující pevnou oporu. To vše vede ke zvýšenému riziku pádu. Vzhledem k těmto obtížím se značným problémem stává provádění domácích prací, jako jsou větší úklid, vaření či nošení a zvedání těžších břemen. Obtíže se objevují i při hygieně, oblékání či příjmu potravy, kdy omezená hybnost a porucha jemné motoriky nedovoluje dostatečné a úplné provedení těchto činností. Senior si zkrátka na řadu míst svého těla již nedosáhne, není schopen zapnout drobné knoflíky, zavázat tkaničku, udržet příbor aj. Činnosti se pro seniora stávají obtížně zvladatelnými, na jejich provedení je třeba vynaložit výrazně větší úsilí i delší časovou dotaci, a proto se často seniorům nedostává sil na provedení veškerých nutných úkonů všedních denních činností. Výsledkem je snížení stupně nezávislosti, nutnost pomoci druhé osoby, a tedy výrazné zhoršení kvality života.

Ergoterapie u seniorů Hlavním cílem ergoterapie u seniorů je zachování či zlepšení nezávislosti v úkonech všedních denních činností (ADL – activities of daily living). Snahou je maximální využití zbytkového funkčního potenciálu klientů. Podpora samostatného provádění úkonů ADL. Uzpůsobení podmínek a prostředí vedoucí k podpoře nezávislosti a bezpečnosti.

76

Vzdělávání a rozvoj seniorů

Prostředky ergoterapie 1. Podpora kognitivních funkcí především krátkodobé a dlouhodobé paměti, pozornosti a koncentrace, orientace místem, časem, osobou, logického myšlení, plánování, organizace a schopnosti rozhodování. 2. Podpora fatických funkcí ve smyslu zachování či obnovy schopnosti porozumět mluvené a psané formě řeči, podpora slovní zásoby a hledání alternativních způsobů komunikace (např. pomocí gest, piktogramů, psaných povelů aj.). 3. Stimulace smyslů – schopnost rozpoznávat jednotlivé stimuly, jejich intenzitu a kvalitu. 4. Obnova či zachování úchopových funkcí horní končetiny jakožto nejdůležitějšího pracovního nástroje člověka. Především zachování hybnosti jednotlivých segmentů horní končetiny, svalové síly, trénink hrubé a jemné motoriky a koordinace horních končetin. 5. Nácvik úkonů ADL (všedních denních činností). Všední denní činnosti rozdělujeme na personální ADL, které odpovídají biologickým potřebám člověka tzv. každodenní činnosti (osobní hygiena, oblékání, příjem jídla/tekutin, vyměšování, mobilita) a na instrumentální ADL neboli rozšířené všední denní činnosti (nákup, příprava jídla, úklid, použití dopravních prostředku aj.). Pro postup nácviku jednotlivých úkonů ADL, zvolení vhodného či alternativního způsobu nebo zvážení použití vhodné kompenzační pomůcky a přizpůsobení či úpravy podmínek a prostředí je určující ergoterapeutické šetření, které zjišťuje stávající úroveň nezávislosti, problémové oblasti a priority klienta. Na základě tohoto šetření je vytvořen plán. Klientovi je nutné postup řádně vysvětlit a názorně předvést, popř. zvolit a instruovat klienta v používání vhodných kompenzačních pomůcek. Poté je nutné jednotlivé kroky trénovat zprvu pomocí vedených pohybů a slovních instrukcí, a to v příhodných podmínkách, které klienta motivují a podporují. Po základním osvojení nových postupů a dovedností je nutno provádění úkonů začlenit do běžného dne. Má-li být celý proces úspěšný a nová dovednost fixována a poté zautomatizována, je nezbytné dodržovat stále stejný postup provádění, nechat klientovi dostatek času a prostoru, být trpělivý, motivovat klienta a poskytovat přiměřenou dopomoc. Je tedy potřeba společně s klientem edukovat i personál pobytových zařízení či rodinné příslušníky klienta. Seznámit je se schopnostmi klienta, postupem a mírou dopomoci při provádění jednotlivých úkonů ADL a instruovat je v používání zvolených kompenzačních pomůcek. 6. Poradenská činnost v oblasti výběru vhodné kompenzační pomůcky a úpravy domácího prostředí s cílem zajistit bezpečný pohyb, komfort a pocit nezávislosti tak, aby byl klient schopný fungovat ve svém stávajícím, přirozeném prostředí co nejdéle.

Shrnutí Schopnost samostatně vykonávat úkony péče o sebe sama je primárním předpokladem kvality života. Cílem edukace seniorů v rámci ergoterapie je hledání a osvojení si nových postupů při provádění všedních denních činností, které

77

Vzdělávání a rozvoj seniorů vzhledem k obtížím spojeným s přibývajícím věkem již nelze vykonávat způsobem doposud používaným. Výsledkem tohoto procesu by mělo být opětné získání či zachování stupně nezávislosti v ADL a tudíž zkvalitnění života.

Literatura KRIVOŠÍKOVÁ, M. Úvod do ergoterapie. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-2472699-1. JELÍNKOVÁ, J., KRIVOŠÍKOVÁ M. Koncepce oboru ergoterapie [online]. Česká asociace ergoterapeutů, 2007. [cit. 04.04.2013]. Dostupné na: http://www.ergoterapie.cz LUPIENSKÁ N. Možnosti individuální ergoterapie u seniorů. Sociální služby, 2012 (10), s. 14–16. ISSN 1803-7348.

78

Vzdělávání a rozvoj seniorů

THE SPECIFICATION OF SENIOR EDUCATION IN THE AREA OF NEW INFORMATION-COMMUNICATION TECHNOLOGIES ON THE EXAMPLE OF UNIVERSITY OF THIRD AGE (UNIERSYTET TRZECIEGO WIEKU – UTW) OF OŚWIĘCIM Łukasz Tomczyk Państwowa Wyższa Szkoła Zawodowa, Oświęcim, Poland E-mail: [email protected]

Abstract: In the first part of the paper, the information was presented connected with the specification of seniors functioning in the virutal space on theb asis of research conducted by Megapanel PBI/Gemius and Social Monitoring Committe (Rada Monitoringu Społecznego). In the next part of the article, there was a presentation of characteristics of senior teaching on the University of Third Age in Oświęcim in the area of electronic media. This article refers to the period starting from the II half of 2012, where the employees of Instytut Pedagogiki Państwojej Wyższej Szkoły Zawodowej (PWSZ) initiated co-operation in the matter of didactics on UTW. The specificaion of the problem of learning and teaching was presented from the perspective of the seniors’ educators on the basis of focus session conucted in February 2013. Key words: New media, seniors, UTW of Oświęcim, PWSZ students, students tenures.

Introduction The Internet was initially almost exclusively an information source; nowadays it is a place of education, work, handling the day-to-day matters, entertainment but, first of all, as the numerous studies results show, it is a place where we communicate with others. The number of Internet users is growing across all age groups, including the oldest members of population, however, for seniors it is still relatively small. Along with the growing importance of the Internet in various areas of life, computer literacy often becomes an indispensable condition for functioning in the present world. Thus, for those who do not use the Internet, the possibilities to participate fully in the social, professional or cultural life are limited. This in turn leads to their gradual exclusion (Szmigelska, Bąk, Hołda, 2012, p.141–142). The number of seniors using the internet systematically increases. The users who are 55+ are now 10,3% of the internet users population. Although in the virtual space is still dominated by the young, the dynamic increase of the number of senior users is connected not so much with the growth of the competence in the area of new media

79

Vzdělávání a rozvoj seniorů

in these age groups but it is one of many indirect, visible results of aging society. The latest research by Megapanel PBI/Gemius conducted in November 2012 show that Polish web is used now by over 3 mln internauts in the age of 55+. It is almost 150 thousand more than in 2011 and almost half a milion more than in 2010. For sure, the strongest group of senior web surfers are men (1,3 mln). The number of women 55+ is about 700 thousand. The authors of the report underline that “a bigger share of seniors in the internet audience is a noticeable sign of time. The development of the technology causes the fact that it is web that became the first source of information and the fastest communication channel for many people. After the phase of fear of novelties, seniors slowly become convinced to this form of staying in touch.” (Megapanel PBI/Gemius, 2013). The Diagnoza Społeczna Report 2011 states that małopolskie province ranks last among other provinces in the category of people between 60 and 64 years of age, who use internet and one of the last places in the standings of internet users over 65. Nowosądecki subregion ranks relatively worst where only 6,3% of people between 60 and 64 use internet and only 3,6% of people over 65. The negative picture is being completed by the statistics concerning the overall percentage of internauts in Małopolska in the frame of data concerning the overall number of houses with the access to the internet (Kowalik, 2012, p. 76–77). In the light of the above mentioned facts, it becomes crucial to develop the competences connected with operating new media and understanding the influence of those devices on the society, especially among groups considered to be digitally excluded (digital divide).Helpful in solving the problem of digital division are institutions of many kinds of educational character functioning in Małopolskie province, which have the staff and equipment potential giving the opportunity to realise courses in the matter of operating the new information-communication technologies. In Oświęcim district, the education of seniors in the matter of operating new media is covered by a few institutions e.g. Oświęcim library carries the project in co-operation with e-Senior Academy – UPC. Coordinatord of the project underline that “Thirteen students, after two months of course are the evidence that they are a group of open people, who needed special conditions so that the virtual world stopped being an enemy to them and become an ally. Seniors learned basic concerns of using the computer, working with text editors, what is a www site, internet browser, how to move on internet, what are internet browsers, many ways of saving data found on internet, creating and using e-mail box, editing electronic letters, searching for information and planning with the help of internet, using web communicators, conducting internet shopping, using internet blogs and forum or internet television”. At this point, it is worth-mentioning that the e-Senior Academy project is realized by UPC nation-wide. In the frame of actions taken in the matter of social business responsibility, UPC supports educators and institutions (e.g. libraries) in realizing and promoting address actions towards seniors.

80

Vzdělávání a rozvoj seniorů The alternative for courses organized in library are courses carried by Salezjańskie Centrum dla Dorosłych, which since 2013 has been organizing computer courses for beginners. The meetings are dedicated to seniors who, as organizators underline, are not so good in using computers. Standard courses covers 8 hours (eight onehour meetings) and is carried by qualified information technology teacher. Moreover, the project is co-financed by Urząd Miasta Oświęcim, whereas the participants being seniors, pay only a symbolic 1 pln per hour. (Por. Salezjańskie Centrum dla dorosłych, 2013). Since 2012, Ośrodek Kultury, Sportu i Rekreacji Gminy Oświęcim in co-operation with community primary schools organize courses concerning the use of computers ensuring the support, namely the instructor and realia. Courses can be realized by courtesy of local schools which facilitating computer classrooms. Up till now, lessons are realised, among others, in: Grojec, Osada Stawy Grojeckie and Poręba Wielka, and further actions of this type are planned in: Włosienica, Brzezinka and Rajsko. The representatives of Ośrodek Kultury, Sportu i Rekreacji Gminy Oświęcim underline that “thanks to courses, students have learned the basics of use of computer. They already know how to prepare computer to work, they can edit the text, work with graphic files, use internet browser and e-mail box, use communicators like GG or Skype or even use social portals and create their own accounts. Courses ith seniors are carried by experienced teachers/informators, who adjust the author’s curricula to the expectations of the particular group” (OświęcimOnline, 2013). The above-mentioned organization form is one of examples of practical realization of senior educations in the local environment requiring joining the abilities of particular institutions. The connection of organization experience of the leader with the use of equipment potential allows not only people living in big cities to participate but also those living in smaller cities deprived of e.g. Universities of Third Age.

Education in the matter of new technologies on UTW of Oświęcim Since 2012, the staff and students of Instytut Pedagogiki Państwowej Wyższej Szkoły Zawodowej im. Rotmistrza Witolda Pileckiego, have been organizing free computer lessons for Oświęcim’s UTW students. Classes are dedicated to members of local Universities of Third Age, who begin learning about the use of personal computer, especially for “50+ generation”. In the frame of weekly meetings, the participants have the opportunity to get familiar with topics like: the basics of computer and internet use, using text editors, calculation sheets, editing digital photographs, free communication through the internet, internet safety or the functioning of different eservice (e.g shopping, searching for information). Female students specialising in pedagogy: Joanna Polak, Katarzyna Sosnowska, Ewa Kulig, Justyna Florek, Karolina Całus, Justyna Kajfasz, Karolina Zając, Marta Lech, Barbara Płonka, Magdalena Grabowska, Sylwia Skwarczyńska, Magdalena Białas, Małgorzata Kozłowska and, since new academic year 2012–2013. Classes

81

Vzdělávání a rozvoj seniorů

take place under the supervision of organisation-didactics worker of Instytut Pedagogiki PWSZ, M. Eng. Łukasz Tomczyk. Picture 1: Inauguration of UTW computer sections in 2012/2013 academic year

The first cycle of classes was triggered in April 2012. 30 students of UTW took part. Classes were carried on regular basis every week, lasting depending on the level of advance and needs of participants, 1–1,5 h. In 2012/2013 academic year, computer classes are realized in the frame of “Latarnicy Cyfrowej Polski” (eng. Lighters of Digital Poland). On November 12th 2012 in Collegium sub Horologio PWSZ facility, took place the inauguration of the classes for UTW seniors who were joined by people over 50 years of age not being members of UTW. Over 8- students took part in the meeting opened by PWSZ rector – full professor, assistant professor Witold Stankowski who underlined in his introduction speech the value of education and the necessity of life-time learning, especially in current social-technical circumstances. The meeting was enriched with a possibility to talk with President of the City of Oświęcim, who, via web communicator, answered questions asked by the senior participants, concerning e.g. the city policy in the matter of supporting seniors or the possibility of free internet access. Janusz Chwierut told the senior PWSZ senior students how he handles the computer (Por. PWSZ, 2013). Picture 2: Student Katarzyna Sosnowska teaching a student of UTW of Oświęcim

82

Vzdělávání a rozvoj seniorů

PWSZ students about educating UTW students in the area of electronic media In February 2013, focus session was carried in the group of 10 students of first and second year of pedagogy. The research lasted about 50 minutes, during which PWSZ students presented their own experience connected with student-senior education. The discussion aimed at depicting characteristics of education in computer section in UTW of Oświęcim. The session also aimed at exchanging didactive experience between the carriers of the classes. The research were of confidential character, statements of particular female students were coded according to the order of statements. Statements for particular female students were recorded in digital form. The research presented are not to lead to any generalizations referring to all UTW educators, but are only an attempt to show the specification of actions taken in UTW of Oświęcim. Integrated group survey aimed at answering the following research questions: 1. Which types of difficulties are dominant in work with seniors undertaking education in the are of new media? 2. What is the characteristics of methodology of work with UTW students by PWSZ students? 3. How is the communication carried during the classes between younger educators and older students? 4. What are the needs of seniors in the area of new media from the perspective of students carrying classes? 5. What kind of benefits do PWSZ students see for themselves from co-operation with seniors? Among the most frequent problems in working with seniors, one can notice few categories of difficulties deriving from both the specification of work with people learning to use new media as well as didactic experience of educators. For instance, one of the difficulties is the excessive dependence of seniors from the educators“Each senior wants the educator to be available when he/she cannot do something or something breaks down and to be in their own disposition – therefore they say “because I can’t do this, could you come over here?, I have a problem, I did it wrong...” (Stud. 1). A result of Involvement of UTW students in realization of classes and their selfeducation is that the leaders prepare a different scenario of particular modules for each course for each and every class and also additional didactic materials for the learners. During the classes, a number of situations requiring patience “a situation took place when we did not write additional notes about the lesson which caused a major problem since we did not do it and seniors were angry with us because they could not practice at home” (Stud. 1)

83

Vzdělávání a rozvoj seniorů

During the interview, the leaders underlined that carrying the classes with seniors requires a totally different type of involvement than during practices in primary school or other education facilities. “Some of the seniors do not practice because, despite six months of classes, some of them still do not now that they have to click with right mouse key when necessary” (Stud. 4), “We have to repeat several times the same thing, come to each and every person” (Stud. 5), “it is natural that not all of the students acquire some knowledge as well as we do, some mistakes in using computers have to happen” (Stud. 6). The peculiarity of working with people much older than leaders requires having certain personal and competence predispositions. Students give examples from their experience, which depict that learning to communicate takes place in both sides of educational space “communication depends on a number of factors, because people are different. In our case it was awesome since, after some time, they treated us like real teachers and we could feel respect” (Stud. 8), “At first, they referred to us as honey, sweetheart or something like that which we did not feel comfortable with because it is going beyond borders – which, in fact, was stated by doctor Malorny – therefore we asked them to refer to us as Mrs. and we also referred to them with big respect” (Stud. 1). Thus, thanks to this type of classes, pedagogy students have the opportunity to apply the information gathered earlier e.g. during practices or lectures, to the sphere of practical actions. Moreover, in the situation when problems occur in mentioned areas, there is a possibility to consult them during academic courses or with the leader of UTW computer section. During the course, there are situations which surprise students who learn and who teach e.g. “we have a lady in our group who, when gets angry, swears by this computer” (Stud. 5). However, as female educators underline, the age and situation does not prevent them from taking actions in such situations “we addressed to her saying that she is not alone in the class” (Stud. 4). Another issue connected with senior education is technical operation and preparing the classroom for the course. It is worth mentioning at this point that female students leading the classes are pedagogy students which means that more advanced administration options of operating systems and internet disagree with their specializations and skills gained during their education. However, as they underline, “computers could not turn on but after a few attempts we could control it” (Stud. 4), “the only problem that we have is the broken matrix in slide projector and sometimes, a few computers could not be switched on” (Stud. 7), “unfortunately, we don’t have logins and passwords to administrator accounts and sometimes we need to install some software e.g. Picassa” (stud. 3). Classrooms, in which courses take place, are relatively well-equipped spaces and computers are provided with large monitors comfortable for seniors. Unfortunately, only one for three classrooms is provided with slide projector as a part of standard equipment.

84

Vzdělávání a rozvoj seniorů

PWSZ Students realize classes using their own curricula. However, searching for inspirations for further classes they survey the needs of UTW students “we follow this curriculum, which in fact, is set by them” (Stud. 9). Unfortunately, there are situations when students, who do not have any competence, ask for familiarize them with eservice requiring basics of using new media. Moreover, some groups bought devices like pendrive in order to transfer files. Picture 3: Computer classes – beginner’s level

Students realizing classes with seniors during focus session underlined that, the stiff group division according to the level of advancement is very often misleading since every group differs when it comes to tempo of work in particular areas – “we opened Word and we wanted to check if seniors are able to complete tasks similar to those we did earlier and most of them did it in 99%”(stud. 8), “it did not work out in our group. We gave the task to the strongest group and thought that it will be ease for them and it took them 45 minutes whereas the weakest group did it in 15 minutes” (Stud. 5). Another female student adds that “the whole surprise was that in this group, ladies demanded constant assistance to show them what’s what, and when they had to do it alone, it took them 15-20 minutes” (Stud. 9). Educators leading classes underline that very often seniors, feeling insecure, ask for help. However, they have knowledge in that matter. Unfortunately, the knowledge is not established because of e.g. lack of independent practice. Looking from the perspective of the educator, female students underline that “it is really impossible to be prepared for everything, first and foremost, we have to learn to be patient towards older people because we repeat something for hundredth time, just like in kindergarten, and they still don’t know, can’t do it, forget after one week. We learned this patience already.” (Stud. 2). What is more, female educators, in the frame of experience gathered so far, noticed that seniors have specified problems connected with their age – “We have a lady who, during the class, has her face in the monitor almost all the time – she is max. 5 cm from the monitor and she still can’t see

85

Vzdělávání a rozvoj seniorů well” (Stud. 3) “We moved the monitors closer to them but it still does not work for some students, during first classes we told them that monitors can be moved and then they, in fact, moved them closer” (Stud. 4). Another type of problem is poor eyehand coordination among seniors since devices themselves, namely mouse and keyboard and coordinating the use of those elements with the picture requires concentration and a certain manual ability – “maintaining hand in one place and clicking is very difficult” (stud. 5), “I have a lady, who grabbed mouse and raised it – it may be funny but this lady really raised the mouse and tried to move it on the monitor” (stud. 9). In addition, most popular internet websites are constructed by young people for youngest users of internet – “there are small letters and icons and typing correct login and passwords is too difficult for the first time and sometimes it is even difficult for us to see what is there” (Stud. 4). Senior students who come to the computer classes, vary in case of motivation. Most often it is a outside motivation forced by the surrounding e.g. “Our students want, above all, keep up with the young if they take care of grand children and the grandchild says granny play the cartoon and grandmother says that she can’t, then it is a problem” (Stud. 3), “In our group they said that it is mostly about being up-to-date senior so that they can use computers like others and, especially, send e-mails because this is a big advantage now (Stud. 7). “They say that they come to the course mainly in order to contact the family who are abroad (stud. 3). Some seniors coming to classes do not have their own computers so educators advice them in a way that they will not become victims of the sellers “Very often the shops call or approach seniors offering netbooks, they lie about the parameters so that they buy something more expensive and, as we know, they only care about selling more and as expensive as possible” (stud. 2). During the focused group interview PWSZ students underlined that classes with seniors are very valuable for them since they allow everyone to distinguish the peculiarity of working with seniors and teach the skills difficult to acquire in the course of traditional academic classes “I trained myself to be patient and have a kind of approach to the older people that is different from this at family home” (Stud. 5), “to be honest, we come to them for the first time with a fear and lack of knowledge and, after some time, we noticed that those lessons are about teaching but also about building a good connection e.g smiling and telling jokes”. Senior students are also characterized by good sense of situation and positive approach towards young disciples of art of teaching “we have a teacher in our group, who used to teach information technology, he advices us a lot about how he worked with particular modules – this man is in advanced group” (stud. 4) “I mean, when he studied information technology in 90’s or up till 2000, a lot of things have changed since then” (Stud. 5). As the experience gathered show, when teaching seniors, also the approach to own life changes – “when we hear from seniors, being tired after the whole day, that they

86

Vzdělávání a rozvoj seniorů

are already after dancing classes, swimming pool and other activities, we see that our studying is less activating and seniors, through their activity, accelerate us” (Stud. 1), “I, for instance, sometimes feel silly when I am for a few hours on university and say that I have enough of this and then older lady comes along, who says that only today she’s been in so many places – pool, pilates or fitness class and she also studied English and after that she showed up on our classes” (Stud. 2). Picture 4: operating text editor Word 2007 within UTW classes on PWSZ

Conclusion For the time being, in Oświęcim district, there are a few institutions covering the senior education. Such initiatives are connecter with missions of particular institutions – sometimes education of people in senior age in the are of electronic media is covered by individuals who were granted a donation for this type of activity from outside sources. In 2012, the representatives of Pedagogiki Państwowej Wyższej Szkoły Zawodowej in Oświęcim decided to constitute the cooperation with UTW through a wide range of practical activities. A result of such decisions were e.g. forming UTW computer session in which female pedagogy students took active part in. From the above mentioned research, despite the fact that it is a small research sample, a following conclusion can be formed referring to the set goals, which are connected only with the micro educational space described in the paper. 1. Teaching seniors in the area of new media is significantly different from teaching children and youth, among others, because of the cognitive processes connected with the influence of electronic media on seniors. 2. The Methodology of teaching in UTW should include not only physical conditions of seniors but also a wider situational and biographical context of the subjects taught. 3. The initial distance, fear between some of the leaders and senior students has passed with the course of classes.

87

Vzdělávání a rozvoj seniorů

4. 5.

6.

7.

Both students of UTW computer section and leaders are engaged in the education process. Realization of the classes on the student voluntary basis brings mutual benefit e.g. in the shape of interpersonal integration, gaining new social and technical competences both by seniors and younger people. Students understand and notice the peculiarity of education according to pedagogical and andragogical model thanks to the opportunity to compare classes proposed to children, youth and seniors. Seniors have the opportunity to shape the curriculum in accordance to their own expectations whereas pedagogy students take them into the consideration supporting the realization of education success.

The actions taken in the co-operation between PWSZ and UTW in Oświęcim in the area of free courses for seniors are one of many education offers in Oświęcim district. However, these are the actions which became a stedy point of UTW offer creating a regular meetings which last for the whole year. In the near future, computer courses will be developed not only by enriching the curriculum offer and teaching quality but also in the are of reaching new outside sources supporting the development of quality of the actions taken.

References AKADEMIA E-SENIORA UPC [online]. Komputerowy kurs Akademi e-Seniora UPC. [cit. 20.05.2013]. Avilable at: http://mbp-oswiecim.pl/akademia-e-seniora-upc/ KOWALIK, W. „Dojrzałość w sieci” małopolscy seniorzy wobec Internetu. [in:] WILIMSKA, W. (ed.). (Nie) czekając na starość wyzwania dla polityki społecznej w obliczu demograficznych przemian, Kraków: Regionalny Ośrodek Polityki Społecznej, 2012. ISBN 978-83-60242-64-3. MEGAPANEL PBI/GEMIUS [online]. Internet coraz „starszy”. [cit. 20.05.2013]. Avilable at: https://www.gemius.pl/pl/aktualnosci/2013-01-21/01 OŚWIĘCIMONLINE [online]. GMINA OŚWIĘCIM. Seniorzy idą w ślady młodych (i surfują po sieci). [cit. 20.05.2013]. Avilable at: http://www.oswiecimskie24.pl/newsy,9257-gmina-oswiecim-gmina-oswiecim-seniorzy-ida-w-slady-mlodych--i-surfuja-po-sieciPWSZ [online]. Seniorzy w PWSZ. [cit. 20.05.2013]. Avilable at: http://www.pwszoswiecim.edu.pl/index.php?option=com_content&task=view&id=4787&Itemid=25 SALEZJAŃSKIE CENTRUM DLA DOROSŁYCH [online]. Kurs komputerowy dla seniorów. [cit. 20.05.2013]. Avilable at: http://salezjanskiecentrum.pl/kurskomputerowy-dla-seniorow/

88

Vzdělávání a rozvoj seniorů

CONSTRUCTING ONE’S OWN BIOGRAPHY IN THE LIGHT OF SELFEDUCATION AND AUTOCREATION OF SENIORS Arkadiusz Wąsiński Wyższa Szkoła Administracji w Bielsku-Białej, Bielsko-Biała, Poland E-mail: [email protected] Abstract: The article takes up a discussion on the meaning of autobiographical reflection in the process of self-education and autocreation of seniors. The main theoretical-analytical reference point is the category of constructing autobiography by subject and his/her reflection on it. According to those ruminations the meaning of constructing one’s own biography and its role (regarding its educational and socialization and cognitivecreational aspects) in self-recognition and self-consciousness of adults, especially seniors has been stressed. The final part of the article, based on Viktor Frankl’s theory of logotherapy, highlights the connection between seeking the meaning (identified as a fundamental existential human need) and learning from one’s autobiography as well as autocreational designing of the inner change oriented towards personal fulfillment. Key words: Biography, autobiographical reflection, learning from one’s own biography, selfeducation, autocreation, meaning of life, existential fulfillment.

Introduction: Social perception of ageing and old age in the light of competency distance of seniors Today’s seniors become the group that functions beyond the socially important institutions, moreover, they have no influence on the course of the important matters. They become simple observers of social life in which they cannot orientate well and therefore they distance themselves from it. They focus their attention and life energy on their personal and family businesses, the matters that are considered to be unproductive from the economic point of view as they do not lead to any change in social relations nor to the improvement of their social status. It seems that the statement of Elżbieta Dubas about the present man’s situation that ‘the adulthood is not clear, obvious and handed over from one generation to the next anymore’ (Dubas, 2004, p. 208) will yet remain relevant for a long time. The picture of the oldest citizens presented in the socialization message is culturally based on the dichotomy in seeing the quality of human existence in different life stages. Commonly affirmed cult of youth and success is faced with the fear of the old age and death. Death is perceived as a failure, contrary to success and ageing, and the old age is seen as waiting in suffering and abandonment for the end of life. It is thus the negation of youth that is identified with vitality, integral growth and development and, fist of all, with health and joy of life. No wonders, the stereotype image of the old age

89

Vzdělávání a rozvoj seniorů

is superficial, mono-dimensional and depreciates almost everything that the essence of personal maturity in this life stage consists of. The old age – identified with the time for auto-reflection on the meaning of life and contemplation of its end is placed in the opposition to the earlier life stages that are somehow predestined for creative selfdevelopment, searching and making mistakes, discovering and conquering, overcoming one’s limitations and fears… These are the areas identified with willful acting towards personal development, determined by the transgressive going “forward” (Wąsiński, 2011, p. 319–322) towards the new quality states of individual and social existence.

Educational aspect of autobiographical reflection On the basis of previous reasoning it is worth to notice that the aforementioned opposition between youth and the old age imposes mono-dimensional, reduced way of describing and interpreting the old age in the context of its involutional character (Dąbrowski, 1997, p. 45–49). It involves contradicting the spontaneous, expressive action (typical for young men) and careful consideration (typical for seniors) that is based on the episodic dimension of autobiographical memory (Maruszewski, 2005, p. 73–74). The element that differs both activity forms is the definition of the category of an act (Wojtyła, 2000, p. 73–76) which, on one hand, means acting oriented on making life choices, decisions that would impact individual’s further life and creating the events that accumulate individual life experience. On the other hand, it means careful consideration inspired by the reflection on historical events a person was part of, and on one’s own biography embedded in these events. In this last case the autobiographic reflection is part of the wider strategy of retrospective thinking (Milerski, Śliwerski, 2000, p. 191) and directs the individual’s activity towards learning from their own life. As Olga Czerniawska points, the autobiographic reflection is of a great developmental significance for the adults: ‘in autobiography the past <we recall it>, we remind ourselves about it now, in the place we are right now. The future is before us, we do not know it, yet reflection on the past is to serve it. We undertake it for today and tomorrow, for the day after tomorrow and for the future which might not be ours anymore. It may serve the future generations, be a testimony, present the picture of already non-existing times, institutions and processes’ (Czerniawska, 2007, p. 37). The element that links both perspectives of understanding an act: acting and contemplating is a biography which can be meant as ‘life told, described and handed over through the language’ but also as ‘life constructed, an ongoing process of confronting one’s own experience with the changing world’ – as Danuta Lalak writes (Lalak, 2010, p. 394). In this first option (educational-socializational) a biography is an attempt to share one’s experiences and reflections with other people; it is then addressed to others and designed for them. Educational context of biography takes on quite unexpected form. Duccio Demetrio comments this process as follows: ‘an author, who engages in the act of creating a biography, discovers his new visage – he realizes that the stories being so far his personal property acquire a special value, especially after they are written down [or told to other people – Author’s note] when they no longer

90

Vzdělávání a rozvoj seniorů

belong exclusively to the author and when they can be read as a life history of someone else, a stranger’ (Demetrio, 2009, p. 68–69). The unique educational meaning of autobiography lays in the fact that it consists of the meanings and stories ‘unrecognizable’ and ‘meaningless’ for others. Only the subject, through personal reference, can grant them the meaning and embed into his inner (personal) logos. In the second option (cognitive-creational) a biography becomes the mean for the real individual work, is used to construct, create and study the individual learning processes and development of an adult (Lalak, 2010, p. 368–369). Biography understood this way combines the most fully the autobiographic education, or self-education, the latter indentified by Olga Czerniawska with autoformation that opens an individual to the personal autocreation which is, in turn, presented by Duccio Demetrio as the particular and personal art of getting to know oneself (Czerniawska, 2007, p. 36–37). Understanding his biography, especially in the cognitive-creational context, prompts the subject to reflect on his own life not only retrospectively – by refreshing, preserving and organizing the so called autobiographical memory that includes important, in his opinion, past events. It also prompts him towards the introspective reflection (Śliwerski, 2010, p. 152–153) that facilitates more complex, contextual understanding of the meanings granted to the new present experiences. These experiences are related by the individual to the events and memories stored in the autobiographical memory and in a way “filtered” by it. Thus, the retrospective and simultaneously introspective character of reflection on one’s own life is integrally linked to senior’s education activity. Learning from one’s own biography results from prior reflection upon the life of an individual. The reflection on all this what constitutes one’s own history not only orders the events chronologically and refreshes their personal, emotionally marked context but also stimulates new references and explanations that are evoked by the development of those events and occurrence of the new ones. The possibility to learn from one’s own biography becomes particularly important and useful for a senior as it serves both, to shape and preserve his identity, and to learn from his life story. An adult man, aware of his subjective role in creating individual life choices and taking on responsibility for the consequences of his actions, places himself in a role of an object of self-learning. In this self-cognition and his own history he looks for all that would somehow confirm the sense of his existence and at the same time enable him to design the autocreational strategy that would draw him closer to personal fulfillment. The conclusion is that involving seniors in taking up the biographical reflection that leads to the awareness of their own history of lifelong inner transformation fosters learning from their own biography. It seems that this is the context the statement of Gaston Pineau should be read in: ‘self-education is of retrospective character while the act of autocreation and aware strive for acceptable form of living becomes the

91

Vzdělávání a rozvoj seniorů

systematized journey that is governed by certain rules, shapes the image on the basis of intellectual abilities, strengthens our responsibility’ (Czerniawska, 2007, p. 36–37).

Autocreational aspect of the autobiographical reflection The autobiographical reflection is not an escape towards what has already been achieved and what is permanently written into person’s history, what evokes only positive associations with good health, vitality, youthful aspirations and life plans, unshakable hope to achieve the desired goals. Senior’s reflection on the way he has lived and who he was (subjective dimension of the past) improves his self-knowledge that, in turns, determines reaching the next stages of inner transformation. Thus, the autobiographical reflection serves not only to refresh one’s own history but, first of all, leads to a deeper self-cognition and then it becomes a starting point in identifying the goals for self-realization and designing the personal autocreation strategy (Wąsiński, 2007, p. 53–55). Autocreation involves noticing the new dimension of one’s own existence that opens a new perspective in evaluation of one’s own life goals and choices. Driven by the need to fulfill the meaning in his life, a man searches for those values that, once implemented, reveal the depth of how to live and who to be. A person, therefore, is constantly under the tension between two poles dominating in the present world and identified with success and failure. Yet, success and failure are not the only one dimension of human existence. Reducing the goals and life aspirations only to this one aspect restricts the possibilities to fulfill the meaning of personal being. This stance is corroborated by the numerous examples of people who, despite their success, remain in the existential void. As Viktor E. Frankl emphasizes, ‘the phenomenon of despair despite success’ (Frankl, 2010, p. 103) occurs then. It happens so because success and failure are embedded in the horizontal perspective of human existence. Achieving success does not translate directly to the growth towards the values located on the higher levels of value hierarchy that is spiritual and sacral values (Galarowicz, 1997, p. 88–89). The supplementary dimension which is composed into the vertical perspective of human existence is the other dimension outlined by the poles of fulfillment and despair. A person who finds the life goals and pursuits oriented on fulfillment ‘is able to find and fulfill the meaning even a hopeless situation’ (Frankl, 2010, p. 102). The dimensional approach, proposed by the aforementioned author, explains the mechanism of assigning a greater meaning to the values located the highest in the value hierarchy. They result from the attitude of being open to find and fulfill the meaning and of assigning lesser significance to the other values connected with creation and life experience of a person (Scheler, 2004, p. 216). The dimensional approach shows creation and experience as not exhausting the depth of human existence but inspiring the individual search and openness to the values that

92

Vzdělávání a rozvoj seniorů

once implemented, bring closer to fulfillment. Living according to the values that are fixed to the vertical dimension of existence presents seniors with the new dimensions of selfcognition, self-evaluation and setting the goals for personal growth through autocreation. It implies the important quality change in the perception of both, ageing and the old age itself. Achieving the personal fulfillment means finding and fulfilling the meaning (meanings) immanent in the values which a person has managed to internalize. The more he managed to implement the values located on the highest levels of the Sheler’s typology, the closer he is to achieve fulfillment in different life areas. Therefore, retrospective thinking typical for the late and senile adulthood, if it leads to undertaking the autobiographical reflection, encourages seniors to deeper autocreational reflection on who and how I want to be?, an on this ground to the search for the strategy for autocreational becoming (understood as approaching the next stages in fulfilling the meaning of one’s life). Ageing that occurs in the spirit of autobiographical reflection is far from stagnation in the existential ‘void’. Frankl’s statement: ‘human existence is not only intentional but also transcendent. Self-transcendence is the essence of existence’ (Frankl, 2010, p. 71) becomes fully understandable then. The significance of the autobiographical reflection that shows the meaning of the past in discovering the sense of life’s temporariness, becomes complete when a senior makes the attempts to influence the direction and range of self-transcending and when he is aware of his responsibility for the quality of his life in the noetic dimension. In this context it is worth to refer to the aforementioned atuhor’s observation: ‘We usually see only the stubble of passing and we ignore the barns of the past. Yet, nothing is lost in the past but all is irrevocably kept and saved, it is kept and protected there. No one can take from us what we save in the past. Nothing we did can be undone, what makes us even more responsible. In the face of temporariness a man becomes responsible for the right use of temporary possibilities to fulfill countless potentials and realize the values whether they refer to creation, experience or, finally, certain attitude. In other words, a man becomes responsible for what he does, who he loves and how he suffers. Realizing a certain value and fulfilling a certain goal he does that in an irrevocable way’ (Frankl, 2010, p. 101). Ageing of seniors occurring in the autobiographical and autocreational context becomes the time of intense auto-educational work oriented towards increasing selfknowledge and towards intentionally designed inner transformation. The results of it are important not only for a senior but they also influence his environment. The vivid example of becoming against all difficulties and limitations but also of considering the good of others is the Nobel Prize in Literature winner, Herman Hesse who changed his values diametrically after the second World War. He said: ‘Now when I’m old, instead of making up new stories, I do not write anything else but memories or relations, possibly the most accurate reconstructions of what is gone, what I experienced. It is a kind of fighting with death and oblivion, it is serving the memory of what used to be’ (Skoblewski, 2007, p. 5). It is creative discovering, explaining and interpreting the

93

Vzdělávání a rozvoj seniorů

sense of the past events in the selected contexts and layers of social life. All this in order to grasp better what is important and valuable in one’s own life, what gives the deeper and timeless meaning to it but also to touch others and inspire them to take on the reflection on personal relation to those values in the context of their own life history.

Conclusions The process of self-education of seniors ‘based on the autobiographical knowledge and the knowledge taken from the biographies of others embedded in it’ (Dubas, 2009, p. 129) in this stage of life is usually an autoformation and determines the possibility to fulfill the meaning in the process of personal growth. In this possibility to learn from oneself there lays a great potential for individual development which is the more revealed, the greater is one’s experience and personal maturity. Reflection on one’s own biography leads to realization that ultimately everyone has the sunbjective ability to decide which values and goals he wants to pursue and who and how he wants to become in the process of personal autocreation. The biographical reflection becomes in this contexts the ground for completely amazing inner transformation in the life of an adult. Danuta Lalak states: ‘when [a man – A.W.] takes the effort to influence his fate, he performs the acts of autocreation. (…) Only creation grants the human life the aspect of biographical uniqueness and is the fullest expression of humanness’ (Lalak, 2010, p. 395–396). Pierre Dominicé points to the special significance of the subjective role of an adult (senior) in this process when he notices: ‘Looking at themselves [adults – A.W.] in the context of their own biography they can understand the they hold life in their hands even if they realize that this life and learning process it involves are influenced by various factors. Looking at learning from the life history perspective helps the adults to identify clearly their adulthood, recognize themselves as social units and admit that maturing is a process that lasts the whole adulthood’ (Dominicé, 2006, p. 22).

References CZERNIAWSKA, O. Szkice z andragogiki i gerontologii. Łódź: Wydawnictwo WSHE w Łodzi, 2007. ISBN 978-83-7405-232-0. DĄBROWSKI, Z. Pedagogika opiekuńcza w zarysie. Tom 2. Olsztyn: Wydawnictwo WSP, 1997. ISBN 83-85513-92-2. DEMETRIO, D. Pedagogika pamięci. W trosce o nas samych, z myślą o innych. Łódź: Wydawnictwo WSHE w Łodzi, 2009. ISBN 978-83-7405-466-9. DOMINICÉ, P. Uczyć się z życia. Biografia edukacyjna w edukacji dorosłych. Łódź: Wydawnictwo WSHE, 2006. ISBN 978-83-7405-200-9, 83-7405-200-7. DUBAS, E. Podstawowa kategoria andragogiczna "dorosłość" i jej aksjologiczny kontekst [in:] KOSTKIEWICZ, J. (ed.), Aksjologia edukacji dorosłych, Lublin: Wydawnictwo KUL, 2004. ISBN 83-7363-161-5. FRANKL, V. E. Wola sensu. Założenia i zastosowanie logoterapii. Wydanie rozszerzone z nowym posłowiem autora. Warszawa: Wydawnictwo Czarna Owca, 2010. ISBN 978-83-7554-186-1.

94

Vzdělávání a rozvoj seniorů GALAROWICZ, J. W drodze do etyki odpowiedzialności. Fenomenologiczna etyka wartości (Max Scheler – Nicolai Hartmann – Dietrich von Hildebrand). Kraków: Wydawnictwo Naukowe Papieskiej Akademii Teologicznej, 1997. ISBN 83-85245-45-6. LALAK, D. Życie jako biografia. Podejście biograficzne w perspektywie pedagogicznej. Warszawa: Wydawnictwo Akademickie ŻAK, 2010. ISBN 978-83-62015-21-4. MARUSZEWSKI, T. Pamięć autobiograficzna. Gdańsk: Gdańskie Wydawnictwo Psychologiczne, 2005. ISBN 83-60083-04-5. MILERSKI, B., ŚLIWERSKI, B. (eds). Leksykon PWN. Pedagogika. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN, 2000. ISBN 83-01-13071-7. PINEAU, G., MARIE, M. Produire sa vie, autoformation et autobiographie, Québec: Les Éditions coopératives Albert Saint-Martin de Montréal, 1983. ISBN 2-89035-068-1. SCHELER, M. Wzory i przywódcy [in:] SCHELER, M. Wolność, miłość, świętość. Pisma wybrane z filozofii religii. Kraków: Wydawnictwo Znak, 2004. ISBN 83-2400481-5. SIEBERT, H. Theorien für die Praxis. Bielefeld: Publisher W. Bertelsmann Verlag, 2011. ISBN 978-3-7639-4266-4. SKOBLEWSKI, D. Idea człowieka w twórczości Hermanna Hessego [online]. Other information. [cit. 1.10.2012]. Available at the Polski Portal Psychologii Analitycznej C.G. Junga website: http://www.jungpoland.org/index.php?option=com_ content&view=article&id=131%3Aidea-czpowieka-w-twczobci-hermannahessego&catid=25%3Abwiadectwa-drogi&Itemid=113&limitstart=4 ŚLIWERSKI, B. Teoretyczne i empiryczne podstawy samowychowania. Kraków: Wydawnictwo Impuls, 2010. ISBN 978-83-7587-249-1. WĄSIŃSKI, A. Autokreacja w perspektywie personalno-egzystencjalnej [in:] KRASOŃ, K., MAZEPA-DOMAGAŁA, B. (eds). Oblicza sztuki dziecka - w poszukiwaniu istoty ekspresji. Katowice-Mysłowice: Wydawnictwo GWSP im. Kard. Hlonda, 2007. ISBN 978-83-89032-03-4. WĄSIŃSKI, A. W poszukiwaniu sensu bycia rodzicem, czyli o duchowym zrodzeniu na drodze autokreacji do rodzicielstwa adopcyjnego [in:] KRASOŃ, Katarzyna (ed.). Twórczość – Ekspresja – Aktywność artystyczna w rozwoju dzieci i młodzieży. Chowanna, 2011 (1), p. 319-322. ISSN 0137-706X. WOJTYŁA, K. Osoba i czyn oraz inne studia antropologiczne. Człowiek i moralność IV. STYCZEŃ, T., CHUDY, W., GAŁKOWSKI, J. W., RODZIŃSKI, A., SZOSTEK, A. (eds). Lublin: Wydawnictwo Towarzystwa Naukowego KUL, 2000. ISBN 83-85291-67-9.

95

Vzdělávání a rozvoj seniorů

SENIOR PERSON IN VIEW OF EXISTENTIAL CONCERNS Dr. Artur Fabiś Pedagogical University of Cracow, Cracow, Poland E-mail: [email protected]

Abstract: The article deals with the issues of some chosen existential worries such as fear of death, loneliness and suffering which are specific for mature people. They are amongst the most common connotations of elderly people with their own mortality. The article presents the specificity of the confrontation between a human being in their declining years and their existential worries. The text is based on classical literature of polish and foreign gerontologists, philosophers, psychologists and educationalists as well as on the author's own research. Key words: Existential worries, old age, maturity, thanatic fear, loneliness, suffering, death.

Introduction Existential concerns gain an exceptional meaning in later developmental phases of the human. At the same time, when a man reaches maturity, he/she becomes ready to face the problems of existential nature. It is the case due to specific transcendent abilities which, in old age, J. M. Erikson calls “transcendence” and describes it as “going further, perfecting of self and independence from time and universe. It also means going beyond any human knowledge and experience” (2012, p. 150). And so it happens that in old age, the existential anxiety is triggered by many stimuli, both internal and those created by the external environment. Old age, or actually a state which often is a part of it – maturity, allows man to confront the questions of God, the meaning of existence, a need to suffer and live but at the same time it makes it easier to understand life here and now and to understand others. It allows us to look into the future from the perspective of the life that passed. Basing on own study, C. TimoszykTomczak and B. Bugajska state that “transcendental approach” connected with death and afterlife may be both destructive and causing fear and inspiring. However, “the perspective of the future in old age is connected with life situation, psychophysical condition, personal experience, personal knowledge of the world, self and other people and culture and religion in which we are brought up in. With no doubt, the shape and the range of future time perspective of seniors depends on many variables connected with internal and external context of their lifes (...)” (2012, p. 248). The future in the situation of closeness of own finality is very uncertain. It is the unknown, which a person would like to explore or even understand. This effort can be undertaken only by a person who is smart, mature and experienced. Maturity means being ready to make decisions based on reflection, analysis of circumstances, consequences of decisions and actions undertaken. A feature of maturity is a proper level of social adjustment which can be observed, among others, in balanced relations with others, understanding others and supporting them. In reference to self, a sign of maturity is creation of common history of life with clearly underlined goals, point of existence. The foundation of maturity is also acting rational in view of many incentives, especially intellectual provoking to reflection, which, in old age, must be not only selected careful,

96

Vzdělávání a rozvoj seniorů but properly used. P. Oleś states that a criterion of maturity specific for old age is “an ability to control the fear of death, redirecting the personal activity on timeless values with a maintenance of the ability to enjoy life and supporting others” (2011, p. 356). On the other hand, I. D. Yalom sees maturity through the filter of existential concerns defined to as “final concerns” which include death, isolation, the meaning of life (and lack of life) and freedom. Basing on quality studies (Fabiś, 2013), an attempt can be made to form a set of most significant problems faced by mature people inspired by reflection on own not-very-far end of life. Connotations which trigger reflections about own finality may be confined to five basic phenomena. Fear is caused both by the process of dying, as the final phase of life prior to death, and the death itself. Every fear is a natural feeling, a state of emotional excitement derived from danger of some kind. In case of thanatic fear, the background is a feeling of the ultimate value – life, being in danger. The connotation of solitude, especially alienation, may be observed in relations of seniors moved by awareness of their own finality. Anxiety is caused by a though of dying lonely or being alone during the last phase of life, and for many narrators, dignified (good) death is connected with dying at home, among the intimates. The death itself, is depicted as a phenomenon that helps to fight separation alleviates the negative feeling of loneliness – it is, in fact, a state in which a person meets again with those, who already left “this world”. The balance of life is, in the cycle of life, a phenomenon occurring in old age. It is a direct factor creating a view on finality. The Biography of a mature human being affects directly a view of own death. Only reflections connected with balancing own life may occur in earlier phases of human development, but in old age an analysis, enriched with experience of the biography, takes place. All the above mentioned existential problems seem to be justified among the most important concerns triggered by human finality because of the role which they play in human life. Namely, when stimulated by the awareness of death, they turn into a weapon against it. They may become not so much defensive mechanisms activated by the vision of own evanescence as mechanisms helpful in acceptance of it. According to The Fear Control Theory (see: Rusaczyk, 2008; Fabiś, 2011), the fear of death (actually, mechanisms activated by this fear), are buffers alleviating the confrontation with death. So is the case with religion – it is a belief of some kind being a foundation of actions which helps us gain immortality which in natural way alleviates the thought of earthly evanescence. Is it the same with balance of life? This subjective process may be a tool to alleviates the fear of death. People whose balance turns out favorable find it easier to settle accounts with life, accepting upcoming death with peace. They are aware that they lived their lives as well as they could or at least good so it is easier to accept the next, natural (though last) phase of existence. It is sufficient to justify all the actions giving them a positive meaning in order to face the death without overload.

Thanatic fear Fear is a common phenomenon, it is a feeling of discomfort. In case of fear of finality it refers to the most fundamental existential conflict, it is therefore an emotion caused by the will to maintain own life with an awareness of inevitable annihilation. It is, in the first place, a fear of the unknown which, on the other hand, is the most certain event awaiting every man. Thanatic fear may be divided to fear of the process of leaving the world of the living with all the circumstances and the fear of inevitable and nowhere-at-

97

Vzdělávání a rozvoj seniorů

all explored phenomenon of non-existence. Thus, there should be division between the fear of the process of dying and of the state of not existing – death. Although every fear, according to A. Kępiński (2002), is simply a fear of death, the thanatic fear occurs as a state of being afraid of death – as a state and the act of dying itself. Human activates many psychological mechanisms in order to handle this paralyzing feeling of finality. He/she denies it, smothers it, transfers fears on more rational phenomena or avoids intellectual confrontation with problems of existential nature. According to Tillich (see: Tillich, 1994), the cause of the fear is a danger of nonexistence. Fear is a materialized feeling and appears in order to confront it in the atmosphere of manly existence. The affirmation of existence is love which root is God. Fear will always be connected with the danger of non-existence. The first type of fear depends on the nature of non-existence. The main three fears are: the fear of death, of nonsense and of damnation. All three types of fear named by Tillich occur on parallel basis although one of them is dominating. The author also distinguishes the moral fear from pathological fear. The pathological fear should be, in Tilich’s words, integrated though the bravery of existence. Seniors must prove their bravery of existence in order to integrate their own, appearing more and more often, awareness o their mortality. Also, the increase of fear of it, both conscious and unconscious (smothering, transferring, rationalizing), is lower than in other adult age groups. According to many research to which Yalom (2008, p. 58–60) refers, there are a few relations that may be mentioned, among the oldest age group. People living in flats which resemble those in which they spent their lifes, are less afraid of death than those who live in typical social institutions. The fear is lower among people who are immature and neurotic. The level of fear among females is higher than among males. It is also worth mentioning that elder people find it easier to activate thoughts of death. At the same time, the thought of death causes bigger anxiety among young people than elder. What is interesting, in the situation of life danger, the perspective of death is far, in the situation of depicting mortality e.g. when reading about a tragic accident or receiving information about a lethal disease of a relative, human must face the awareness of death. Human is provided with psychological mechanisms, which allow him/her to handle the thought of mortality. The easiest of them is avoiding the thought of death. However, as W. Łukaszewski (2010) states, it is not an easy task. Forcing own brain not to think about some issues cause the opposite result which is constant thinking about these issues. Apart from that, this task is very exhausting which makes the mental ability weak by the effort to smother thoughts of death. Finally, we can expect that “the sadder are the thoughts which we want to delete from our conscience, the stronger they will be when they come back” (p. 38). Łukaszewski (2010) claims that human may choose among three groups of operations aiming at eliminating the results of thanatic anxiety by using many techniques. First group of operations involves avoidance of confrontation the theme of death. Death is not to be discussed, neither with family nor with friends, at school or at work. The topic of death is constantly avoided or treated lightly in the whole process of upbringing and socializing (see: Fabiś, 2011a). It is common to separate human from death by presenting death of relatives as a journey from which they will return one day, or in case of adults, replacing the truth about the about-to-come death with lies about a quick recovery. Paradoxically, the experience with death in the cycle of life may prepare to confrontation with own

98

Vzdělávání a rozvoj seniorů

mortality, isolating from the topic of death results in the fact that when a person feels the thanatic fear less often, it is more powerful. Seniors not only think more often about mortality but they also touch upon death in conversations. At the same time, Among seniors, certain actions may be observed which aim are to isolate from the signs of getting old through e.g. removing mirrors from the house or avoiding encounters with other older people. The second group of eliminating the results of fear is to come to terms with death and the fear of it. Very clearing expression of emotions are rituals of many kinds, funeral, mourning, Christmas, religious or cultural ceremonies. Some of the actions are of preventive nature, preparing and preventing the fear. This is the role of religious ceremonies or Halloween plays, other must alleviate the fear – wakes, remembering the deceased or taking part in therapeutic sessions or support groups. The third group refers to reinterpretation – giving the death other sense – it is achieved by using synonymous terms to death which alleviates the sense of this state, or through consciously giving the death other sense by attributing death with good power through stepping into the better world or freeing from the concerns of the living. The character of symbolic immortality which also positively affects the fear of death is to leave a heritage. This continuity – symbolic immortality – may be assured by leaving children, grand children and next generations but also big scientific achievements, works of art or smaller, but everlasting symbols of being on the earth in the shape of houses, trees, diaries and other.

Balance of life “To get old is a privilege. It is the opportunity to comment on life which we can live in retrospection. Within time, retrospections include more and more and scenes and actions recalled become more real and close. Sometimes, even far scenes and experience are amazing and reliving them may be very exhausting” (Erikson, 2012, p.151). The balance of life, an inevitable, analytical and valuing action undertaken by mature people, is even a steady part of the old age. It derives from the awareness of own influence on the life process. It answers the question “what did a person gain or loose as a result of his/her decisions. It refers to one’s own life but it takes into consideration actions taken for the sake of others, especially intimates. The balance of life is a conclusion of the existence. On one hand, one takes all the positive experience, achievements, successes, joyful moments of life, valuable moments into the consideration – on the other hand there is a load of loses, fails, chances not taken, moments of sadness and suffering of one’s own and suffering inflicted on others. Balancing is a very individual process, it is a subjective form of retrospection, rewinding. It becomes a crucial element of determining sense and aim of life. “The core of the issue is not what happened and what outcome it had, but what kind of reflection had a person on those events and how did they influence on the person in long term. How was it possible to handle them and what were the direct and long-term consequences. What kind of knowledge was taken from them. How did a person discount them for the sake of his/her own or others” (Oleś, 2011, p. 277). It is a living a life from other perspective, it is also searching and finding the meaning of life. The developmental cause of life balancing is reaching “biographical perspective” in old age. However, one has to be careful when calling the old age reflective since, as H. Bee (2004) convinces, there is no damaging evidence that seniors tend to remember more and some forms of memories occur more likely among seniors. With no doubt, different life experience like death of an intimate, children leaving home or retiring and many others may also by inspiration for life balance. At the end of existence, human asks himself/herself a question about a meaning of life, its quality or whether he lived his/her

99

Vzdělávání a rozvoj seniorů

life well and whether his balance comes out favorable. It helps to confront the evanescence in the perspective of Erikson’s eighth phase of development and it is a crucial action in order to achieve integrity of ego. It is also significant for Erikson’s ninth phase. At the same time, the defensive mechanisms help to relive thee life from different perspective – a perspective, which may alleviate the earlier low self-evaluation or opposite – doubt the once-positive experience since the balance is about objective events but it is carried out through values – subjective and changing in the course of life. “Through the reference to the values, the balance of life is a part of logical side of human activity. It is not also filled with metareflection – what was worthwhile and what was not, were the measures adequate – but also with evaluation – why something was valuable and why something was not. The paradox of the balance is lies in the fact that criteria of valuing change in the course of time. Thus, the time comes to evaluate the activity which once – in the light of other criteria – seemed sensible and necessary.” (Oleś, 2011, p. 275).The Analysis of life balance also raises a question about old conflicts, possibilities to make up for the harm done, possibility to forget about what did not work out. The negative balance of the old age indicates pathology and because of this it may cause the will to make radical changes, to attempt to reverse the negative results. The positive ensures the strength of the actions taken, convinces to take further actions. In the old age, the negative balance often is connected with depression being its result. Then, it is disfigured, dependent on the disease. Depression may be the outcome of balancing life. In old age, when the chance to change and fix one’s own image is confined due to no possibility to repeat the events, medical condition, economic circumstances or lack of self-confidence my cause medical problems, including depression.

Loneliness and isolation Loneliness is a phenomenon occurring in human life from its very beginning. It is a special feeling and takes an extreme shape in the moment of dying. Dying is the most individual, most independent and isolated act. According to Yalom (2008), loneliness derived from the awareness of dying is called existential isolation.- “neither interpersonal isolation with the solitude, nor intrapersonal isolation, but fundamental isolation – from other creatures and the world is the background of every other isolation. Regardless of how close do we get, there is always this ultimate space that cannot be entered – we all step into the existence alone and that is how we have to leave it” (p. 16). Loneliness, however, also becomes something more common and open. Seniors are afraid to die in loneliness, most often they underline that this moment they would like to spend among intimates. But loneliness is inseparable part of the old age, it is even its crucial element. Definitions of such terms as loneliness and isolation are often treated as synonyms in speech and writing although they are not. Although they are some reactions occurring between them, for sure they cannot be considered similar. One of the position in defining loneliness and isolation indicates that is an objective state (physical), whereas isolation is subjective state – mental. Thus, loneliness is a real state of mind felt only by a particular person and affecting his/her emotions. (Synak, 2002) Moreover, loneliness may have a positive dimension, sometimes even wanted by human. Loneliness carries personal benefit understood and conditioned, sometimes (short-term) may be a factor encouraging development of the subject. Isolation, on the other hand, is a phenomenon evaluated (mainly by a

100

Vzdělávání a rozvoj seniorů

person subjected to it) negatively and is unwanted both from objective and subjective point of view. It even undermines the development and decreases satisfaction of life. L. Dyczewski considers loneliness and isolation two different states which cannot be identified. According to Dyczewski, loneliness is a process of reflection by human on the existence and searching for the meaning of life, world and his/her own modus operandi. It is a state of concentration and excavation of the contact with other people and world and also with God and self (Synak, 2002, p. 45) Isolation is: a handicap of the personality and lack of ability to overcome one’s own personality which results in human confining his/her own thoughts, will to survive and aiming at giving- finally, the person becomes sad and feels unhappy (ibidem). E. Dubas defines loneliness as “special phenomenon of human existence, special feature of human experience and manifestation of the complex human personality.” And this manifestation is, according to the author , is best represented in antinomy “on one hand, the creature craving for close contact with other people best shown in love and friendship, on the other hand, avoiding, pushing them away in search for other encouraging relations: with self, nature or absolute (2000, p. 110). And although, according to the author, loneliness is most often represented in negative dimension, it may occur also as a positive, developing factor, when it is a loneliness by choice and perceived as a chance, developing task or as a blessing. Loneliness can be measured objectively, but it may occur as a hidden, introvert experience of an individual. Loneliness can be chosen, but isolation is a unpleasant feeling of lack of intimate person, which is experienced against will. Human, in the old age, undergoes many processes and phenomena which may make this stage one of the most difficult to accept. Old age, according to many scientist, is treated as a developing task and it goes without saying that it is a time during which a person must revalue many views which would allow him to accept his/her own life and old age. It is a time to redirect the energy of the senior and people in his surroundings. Still, our old age is characterized by terminating job, systematic decrease of social relations and stepping down from taking part in public life rather than realization of wide range of forms of activity in old age which would allow the senior to adjust to new situations and create a new sense of life. It is even more important providing that in the old age, many people suffer from loneliness and isolation. Loneliness is a state experienced both in emotional and as a state subjectively felt which is a kind of mental loneliness – unlike physical and social loneliness. Mental loneliness accompanies human in every time of life and is handled differently – most often is connected with isolation. Isolation as a emotional state derives from the lack of positive relations with other people. In order to reach happiness and to build the meaning of life and tasks for the future, everyone needs accepting presence of other people who are a source of encouragements, give a sense of relationship and belonging to the group or society. They inspire to activity, which we often realize in space and through the view of activity of the people from the closest surrounding. The lack of positive relations with other people is a very profoundly-received state. Weakening of the emotional bond with one or more people causes the decrease of self-esteem and the feeling of being loved and needed, it results in lose of the meaning of life.

101

Vzdělávání a rozvoj seniorů “Social loneliness is understood as a situation characterized by weakening or lack of natural bond with other person, a life outside the society. Social loneliness is characterized by lack of friendship, friends, company, community. Without such social bonds, the individual feels not only lonely in the world but also outside the world, separated from people. It is a phenomenon similar to social isolation, namely the lack of presence of other people” (Smykowska, 2007, p. 345). this is how V. Andreoli (2009) describes loneliness in old age : “loneliness is suffering – to exist and not to exist at the same time, it is possibly one of the most painful experience life, also because in this stage the hope is getting weaker and there is no time to realize one’s desires anymore. Loneliness is not also being in a place without someone but also life among people who do not see you as if you did not exist. Invisible life, invisible needs” (p. 150). Among the definitions of loneliness three common features may be distinguished, namely: loneliness derives from lack of contact with the other person, problems with interpersonal relationships, it is a subjective experience and finally, just like the mental and physical state, is unpleasant and highly stressful. However, one cannot forget about the fact that we also come across a loneliness by choice and then it is understood as a way of functioning based on tolerance or even choice of life with minimum social contact, often outside love the relationships of love or deep friendship, does not have to be perceived as subjectively unpleasant and does not have to carry any negative consequences. Moreover, some aspects of mental health functioning like e.g. creating process demands loneliness, at least at some stages but this kind of loneliness is hardly ever observed in old age. Both loneliness and isolation are the proper states for human in every phase of life although the theory that they become stronger with the course of time, seems to be justified. The feeling of isolation is not always connected with loneliness. It is not uncommon that people living alone lead a very active and reach social life, they realize this activity in many different forms on a very high level building a feeling of satisfaction. It is, however, connected with habits and attitudes gained earlier. That is how we reached the original thesis that the quality of life, the whole biography of the individual affects his/her perception and living the old age. The image of the old age and the way to live it is determined by both the features of the individual and social factors. The former include: hereditary factors, the history of life, features of personality. The latter includes education, place of dwelling e.g. What is common for both is the fact that they are absolutely individual and, in unique way, they commonly affect the image of the old age, they determine whether it is going to be happy, active or opposite- sad, isolated and passive. However, the old age is also connected with quantitative circumstances of the escalation of the loneliness phenomenon. Old people are not understood by younger generations, feel alienated, excluded and a consumptive model of the society excludes the old age beyond the frame of interest of the youth. Old age is not attractive and old people themselves remind that each and every person must get old and die. Health problems confine interpersonal relations and separate seniors from the rest of the society.

102

Vzdělávání a rozvoj seniorů

Adjustment to the changing conditions of life, although hard on every level, in old age seems to be even tougher. The vision of no contact with intimates is seen by an old person as a serious problem, and at the same time as a crucial developmental task. Handling the loneliness will therefore determine the feeling of satisfaction because of the life led. It should be remembered, however, that as Astrid Tokaj observes, individual character of handling the life (finally, constituted image of own last period of life) depends not only on the whole spectrum of the factors lying in modern physical, mental and social state of the elder person. Being in the paradigm of the course of life, it is worth-underlining that a crucial meaning of the past time on the present biopsychosocial condition of the senior.” (2008, p. 219). What is more, subjective interpretations are meaningful in the view of life experience. In other words, the way in which events are interpreted here and now affects the disposition. Same experience on the axis of life may include different values and initiate different interpretations. Especially in the old age, a lot of free time may cause the feeling of loneliness – physical and mental, wanted and unwanted, real and imaginary.

Suffering Suffering is a state occurring constantly in the course of whole life. Old age is a stage of life in which suffering caused by physical and mental pain comes into specific forms, maturity and closeness of the death cause the suffering of spiritual nature. Many illnesses, accidents, senile changes, problems with functioning are the source of physical discomfort. With no doubt, this kind of discomfort may become a source of mental suffering understood as a negative feeling of loss of something precious. “These are the feelings such as: uneasiness, tension, lack of emotions, emptiness and mental pain or feeling hurt” (Längle, 2004, p. 220). Human experiences a spiritual suffering when he/she loses something “which is crucial in order for a person to experience a fulfilled existence. (…) feelings connected with this experience are, among others : feeling of lack of security, abuse of trust, mourning, lack of relations, injustice, pangs of conscience, guilt” (ibidem, p. 220). The author extends this classic division by Franklin to one more type of suffering: existential. Feelings and attitudes dominating in this type of suffering are lack of sense, not understanding the life, perceiving fate as pointless. There are lots of direct causes of this kind of suffering. Lose of intimates, awareness of the own death coming, feeling of dependence and others rise the mental discomfort. The ways to suffer vary greatly. They may occur in the form of aggression, rebellion, isolation, sadness, complaining, silence and many others. Suffering is connected with negative emotions, it therefore takes part in understanding meanings, distinguishing situations and organizes further actions. The psychological analysis of the negative emotions (See: Trzebińska, 2004) depicts a few crucial features of this phenomenon. Negative feelings confine the view and at the same time they confine the perception of incentives directly concentrating the individual on analytical consideration of the problem. The continuity of the memories of experience marked by negative emotions is stronger than with the positive, least steady experience is the emotionally neutral one. Strong negative feelings have a great power, are very motivating, at the same time, they set the mind on the competition. It can be stated that the occurrence of the negative feelings indicate the unpleasant situation and at the same time it is an impulse to action aiming at handling the difficulties. “The wide range of emotions and their mutual similarity in basic features, forces us to verify the common belief – who is afraid or who is sad. The area of suffering

103

Vzdělávání a rozvoj seniorů

includes, as it seems, states which in conscience perception are not related to suffering such as anger, jealousy, hostility or boredom” (ibidem, p. 93). Suffering as an existential problem, considered from the Christian theology, occurs as a result for the lack of an agreement with self and in relation with the other person (see: Kiernikowski, 2004). The first form derives from the awareness of who we are in confrontation with the person one should. It is “an experience of emptiness, an experience of not being able to realize what one wishes – being subjected to a failure, bankruptcy, lack of influence of some processes, on the other hand- as a nonacceptance of this lack of power (ibidem, p. 13). The second form relates to discomfort in the relation with the other person. The need of being accepted by others with the feeling of being imperfect and deserving to not being accepted causes the suffering of the existential nature. From the biblical point of view, the problem of suffering has its roots in relations with the absolute, which is God. He too, for a believer, becomes helpful in handling the suffering. “Old age was called a stage of chronic suffering indicated by the constant resistance toward the suffering and an effort to alleviate its strong and extreme strikes” (Andreoli, 2009, p. 151–152). Suffering takes a shape of both physical discomfort and mental torment. Scary is the thought about physical problems and relying on others when it comes to care and an image of the spiritual ballast. Thus, suffering has a form of physical pain, pain connected with disability, diseases and mental pain since it would relate to the discomfort connected with lack of fulfillment of the social, psychological, emotional and spiritual needs. As scientist state, physical suffering will always be a background for physical pain but physical suffering does not have to be connected with physical illnesses. Experience of suffering is a part of a human life cycle, it helps to notice dysfunctions and undertake proper steps aiming at alleviating lack of something, overcoming the obstacles. Pathological suffering – too long – lasting, too intensive which human cannot handle becomes destructive, harms the suffering person, damages relations with others, with self, with the absolute. At the same time, important seems the question of the meaning of suffering, it is hard to understand the existence in the world created by God. And what is old age if not a time to think about most fundamental questions, also about a sense of suffering. This question is asked by reflective people searching for the answers not only in their own digressions but also by exploring the thoughts of the great philosophers or by listening to the voice of Church. Suffering in the old age is, by Andreoli (2009), related with loneliness. The causes of this unpleasant feeling are the other member of family life and wider social circles. “The old man suffers from the loneliness because he/she feels useless. Sometimes he/she becomes a load, object which is moved so that it does not take space and cover the view (…)” (p.150). Suffering in the old age is, therefore, a challenge, especially in confrontation with relations with others. The aspect of suffering, which is a tool of God indicating the evil in order to wake the conscience of the humankind is underlined by C. S. Lewis (2010). It may be a way to find the sense of life through giving the suffering a meaning, as states V. E. Frankl (2009).

Conclusion Elder person prepares for death the whole lifetime, for the whole life time he/she works for the old age to finally face the existential concerns. The time comes when the perspective of the future drastically shortens in the view of an inevitable death. It is a natural fear of it with the common loneliness and physical and spiritual suffering and a

104

Vzdělávání a rozvoj seniorů

need to balance the life what encourages the spiritual anxiety in which a mature man must face in the last stage of development.

References ANDREOLI, V. Zrozumieć cierpienie. Aby ból ustąpił radości. Kraków: Homini, 2009. ISBN 978-83-61568-52-0. BEE, H. Psychologia rozwoju człowieka, Warszawa: Zysk i S-ka, 2004. ISBN 83-7298-432-8. DUBAS, E. Edukacja dorosłych w sytuacji samotności i osamotnienia. Łódź: Wydawnictwo Uniwersytetu Łódzkiego, 2000. ISBN 83-7171-410-6 DYCZEWSKI, L. Ludzie starzy i starość w społeczeństwie i kulturze. Lublin: Wydawnictwa Katolickiego Uniwersytetu Lubelskiego 1994. ISBN 83-228-0398-2. ERIKSON, E. H. Dopełniony cykl życia. Gliwice: Helion, 2012. ISBN 978-83-246-34415. FABIŚ, A. Przygotowanie do własnej śmierci. Perspektywa osób starszych. In: Fabiś, A. (ed.) Współczesne oblicza starzenia się. Biblioteka Gerontologii Społecznej Band 7. Katowice: Wydawnictwo Naukowe „Śląsk”, 2013. (in print). FABIŚ, A. Teoria Opanowania Trwogi i jej implikacje dla opieki i wsparcia w starości, In: A. Fabiś, M. Muszyński (Ed.), Społeczne wymiary starzenia się, Biblioteka Gerontologii Społecznej, Band 4, Bielsko-Biała: Wydawnictwo Wyższej Szkoły Administracji, 2011 ISBN 978-83-6430-29-2 FABIŚ, A. Śmierć w całożyciowym procesie uczenia się. Rocznik Andragogiczny 2011a, p.131-145. ISBN 978-83-7789-085-1. FRANKL, V. E. Człowiek w poszukiwaniu sensu. Warszawa: Wydawnictwo Czarna Owca, 2009. ISBN 83-7554-125-0. KĘPIŃSKI, A. Lęk, Kraków: Wydawnictwo Literackie, 2002. ISBN 83-03225-7. KIERNIKOWSKI, Z. Rola cierpienia w dopełnianiu się życia człowieka. Spojrzenie w Świetle Biblii, In: R. Jaworski, A. Rusak, E. Simon (ed.) Wobec cierpienia. Płock: Płocki Instytut Wydawniczy, 2004. ISBN 978-83-89625-08-3. LÄNGLE, A. Cierpienie – wyzwanie egzystencjalne; Rozumienie, postępowanie i radzenie sobie z cierpieniem z perspektywy analizy egzystencjalnej, In: R. Jaworski, A. Rusak, E. Simon (ed.) Wobec cierpienia. Płock: Płocki Instytut Wydawniczy, 2004. ISBN 978-83-89625-08-3. ŁUKASZEWSKi, W. Udręka życia. Jak ludzie radzą sobie z lękiem przed śmiercią. Sopot: Wydawnictwo Smak Słowa, 2010. ISBN 978-83-62122-07-3. OLEŚ, P. K. Psychologia człowieka dorosłego. Warszawa: PWN, 2011. ISBN 978-837369-066-9. RUSACZYK, M. (ed.) Teoria opanowania trwogi. Dyskurs w literaturze amerykańskiej. Warszawa: Scholar, 2008. ISBN 978-83-7383-253-4. TILLICH, P. Męstwo bycia. Poznań: Wydawnictwo Rebis, 1994. ISBN 978- 83-7120060-9. TIMOSZYK-TOMCZAK, C., BUGAJSKA, B. Przyszłościowa perspektywa czasowa w starości. Szczecin: Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu Szczecińskiego, 2012, ISBN 978-83-7241-876-0. TOKAI, A. Krótka refleksja nad samotną i osamotnioną starością, In: R. KoniecznaWoźniak (ed.), Dorosłość wobec starości. Oczekiwania-radości-dylematy. Poznań: Wydawnictwo Naukowe UAM, 2008. ISBN 978- 83-232-1960-6. TRZEBIŃSKA, E. Negatywne uczucia: koszty i pożytki, In: R. Jaworski, A. Rusak, E. Simon (ed.) Wobec cierpienia. Płock: Płocki Instytut Wydawniczy, 2004. ISBN 97883-89625-08-3.

105

Vzdělávání a rozvoj seniorů SMYKOWSKA, D. Instytucje wsparcia społecznego. Skrypt dla studentów. Łódź: Wyższa Szkoła Informatyki, 2007. ISBN 978-83-60282-01-4. YALOM, I. D. Psychoterapia egzystencjalna. Warszawa: Instytut Psychologii Zdrowia, 2008. ISBN 978-83-60747-12-4.

106

Vzdělávání a rozvoj seniorů

Summary The publication entitled “The Older Adult Development and Education” is comprised of 13 papers focusing on a variety of aspects of this extremely topical issue: work-related life of older adults, their social inclusion and, first and foremost, their opportunities to participate in educational activities. This publication, like the entire field of older adult development and education, is characterized by an extremely broad scope of particular papers. The senium period is comprehended as the age of remarkable heterogeneity among its individuals, in terms of their hobbies, needs and possibilities of building their work-related and social life, which is also reflected in the structure and content of the particular papers. Part One of the publication is devoted to the issues of the senium as the age allowing individuals to be still extremely active in all the aspects of their life, including work-related issues, which can be facilitated, among other things, through education provided by various institutions. Part Two addresses issues concerning residential facilities available to the elderly, along with opportunities for their active participation and self-fulfilment, provided principally by these facilities. Part Three focuses on the specific aspects of older adult development and education, such as information and communications technology, autobiographical reflection, and providing older adults with assistance in coping with existential problems, including fear of death and loneliness. The contribution of this publication lies in its view on the issues of older adult development and education from many angles: from the angle of theory and practice of work with the elderly and from the perspective of many scientific disciplines and many national perspectives. This has been particularly facilitated through the participation of the authors from all the Visegrad Four countries as the publication is an outcome of a conference held on the Visegrad Fund project, “Analysis and Comparison of Forms and Methods for the Education of Older Adults in the V4 Countries”, whose researcher is the Department of Adult Education and Personnel Management, the Faculty of Arts, Charles University in Prague.

107

Renata Kocianová, Miroslava Dvořáková (eds.)

Vzdělávání a rozvoj seniorů Vydala Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta nám. J. Palacha 2, Praha 1 Vytvoření PDF a CD: Katedra andragogiky a personálního řízení Vydání první, Praha 2013