Vzdělávací program Mensa gymnázia, o. p. s

Vzdělávací program Mensa gymnázia, o. p. s. Identifikační údaje název ŠVP:

Vzdělávací program Mensa gymnázia o.p.s.

vzdělávací program:

osmiletý

studijní forma vzdělávání:

denní

název školy:

Mensa gymnázium, o.p.s.

adresa školy:

Španielova 1111/19, Praha 6

jméno ředitele:

Mgr. Magda Kindlová

kontakty:

603 801 786, [email protected] , [email protected]

IČO: IZO: koordinátor tvorby ŠVP:

25058843 049232886 Mgr. Václav Brdek

zřizovatel:

MENSA ČR

adresa:

Španielova 1111/19, Praha 6, PSČ: 163 00

kontakty:

[email protected]

platnost dokumentu od:

1. 9. 2009

aktualizace:

31. 8. 2011

Tento vzdělávací program je určen pro vyšší stupeň osmiletého Mensa gymnázia, o.p.s.

podpis ředitele: …............................................ razítko školy:

1

Charakteristika školy Velikost školy Škola má v současnosti 9 tříd s osmiletým studijním programem. Všechny třídy osmiletého gymnázia jsou umístěny v hlavní budově školy na adrese Španielova 1111/19, Praha 6 – Řepy. Škola sídlí v pronájmu v jednom z křídel budovy ZŠ Jana Wericha. Mimo kmenové učebny škola disponuje odbornou učebnou výpočetní techniky, chemie a biologie, výtvarnou dílnou a školní jídelnou – výdejnou (spolu s bufetem). V prostorách školy se dále nachází 2 sborovny, 4 kabinety, klubovna, archiv, místnost pro údržbu a sklad. Tělocvična a venkovní hřiště jsou ve vlastnictví ZŠ Jana Wericha a naše gymnázium si tyto prostory pronajímá.

Vybavení školy Mensa gymnázium, o.p.s (dříve: Osmileté gymnázium Buďánka) získalo nové prostory pro školu do pronájmu v létě 2010, přičemž za vynaložení nemalých nákladů nové prostory zrekonstruovalo (nové podlahové krytiny, opravy vnitřních omítek a elektroinstalací, nátěry, toalety, umyvadla aj.). Majitel budovy (Městská část) pak v celém areálu školy (ZŠ i gymnázium) provádí další strategické úpravy (v roce 2011 např. kompletní zateplení fasád). V budově jsou nyní umístěny všechny kmenové i odborné učebny. Pro účely výuky lze přímo v budově využít řadu informačních médií a didaktických pomůcek např. interaktivní tabule, datové projektory s notebookem, vizualizéry, zpětný projektor, video, audiotechniku, notebooky, bezdrátové připojení na internet, mikroskopy aj.

Charakteristika pedagogického sboru (velikost sboru, kvalifikovanost) Na škole pravidelně působí více než tři desítky vyučujících, přičemž jádro tvoří vyučující pracující na naší škole v rámci plného úvazku. Významnou část výuky (především specializační) vedle nich zajišťují externisté pracující v rozsahu částečného pracovního úvazku. Velkou pozornost věnujeme výuce cizích jazyků, jejichž alespoň dobré osvojení považujeme za nezbytný předpoklad k dalšímu rozšiřování kompetencí žáků. Za stěžejní mezi nimi považujeme jazyk anglický, v němž žáci dosahují většinou nadstandardních výsledků. Na škole pravidelně působí rodilí mluvčí v hodinách anglického jazyka a anglické konverzace a rodilí mluvčí většinou participují též na výuce ostatních cizích jazyků. Vyučující jsou aprobovaní odborníci ve svých oborech a většina z nich disponuje i aprobací pedagogickou (pouze některým vyučujícím – především specializačních předmětů díky specifikům při jejich zabezpečování – zatím pedagogická aprobace chybí, nicméně i v této oblasti se stav znatelně zlepšuje, jelikož škola důsledně podporuje další vzdělávání učitelů - jak ve sféře pedagogické, tak i odborné). Především problematikou žáků se specifickými studijními potřebami, ale i dalšími („běžnými“) problémy souvisejícími s výchovným procesem se zabývá v rámci školy působící výchovný poradce. Pomoc při studiu poskytují některým žákům se specifickými vzdělávacími potřebami jejich osobní asistenti. Nedílnou a velmi důležitou součástí výchovné činnosti naší školy je prevence sociálně 2

patologických jevů –na škole působí pedagog zabývající se prevencí v oblasti těchto jevů. Naše škola (vedle dalších nežádoucích a nebezpečných patologických jevů) se speciálně zabývá tvorbou programu a metod boje proti netholismu – závislosti na počítačových a internetových hrách. Škola spolupracuje při zjišťování psychologické struktury intelektu uchazečů o studium se zkušeným psychologem, další spolupracující psycholog pomáhá řešit v rámci pravidelných sezení i případné problémy žáků (životní i studijní), které případně vzniknou v období středoškolského studia.

Dlouhodobé projekty, mezinárodní spolupráce Škola dlouhodobě spolupracuje s partnerskými školami v zahraničí, zejména se ŠpMNDaG Bratislava. Škola se zapojuje do projektů vyhlášených Evropskou unií, v minulých letech spolupracovala např. realizaci projektu „Inklusivní škola“. V rámci spolupráce se školami v zahraničí organizujeme výměnné pobyty studentů (např. Španělsko, Velká Británie). Škola je dlouhodobě řešitelem projektu „Učíme se interaktivně“, na nějž čerpá prostředky ze strukturálních fondů EU-OPPA, jehož cílem je zavedení jednotného ICT prostředí a tvorba e-learningových výukových materiálů. Projekt probíhá v období od 1. 3. 2010 do 31. 7. 2012. I po ukončení financování z ESF budou výstupy z projektu využívány v rámci vyučování na MG, nadále se bude jejich nabídka rozšiřovat a inovovat. Pokud jde o plány do budoucnosti, usilujeme v současnosti o přidělení dalších grantů na základě výzev vyhlášených Magistrátem hl. m. Prahy a dalšími institucemi, přičemž prostředky z nich čerpané by škole napomohly na k ještě širším možnostem rozvíjet individuální přístup k žákům (individuální studijní plány pro žáky, kteří jsou v pronikání do svého „profilového“ předmětu na výrazně vyšší úrovni a chtějí při svém dalším studiu spolupracovat s vědeckou institucí či vysokou školou).

Spolupráce s rodiči a jinými subjekty (školskou radou, školskými poradenskými zařízeními, místními a regionálními institucemi aj.) Při škole funguje Školská rada. Školská rada má 6 členů. Rodiče a zákonní zástupci žáků spolupracují s vedením školy prostřednictvím pravidelných třídních schůzek, rady rodičů a žákovské rady, kde získávají informace a mohou ovlivnit dění ve škole. Škola poskytuje důležité informace rodičům a žákům též prostřednictvím internetového portálu ŠKOLA ON-LINE (prospěch, absence, významné školní akce aj.). Škola spolupracuje (v minulosti spolupracovala) s AV ČR, dále s ČVUT v Praze, VŠCHT a MFF UK Praha a samozřejmě též se svým zřizovatelem – Mensou ČR.

Škola a veřejnost Veřejnost je každoročně informována o uplynulém školním roce prostřednictvím výroční zprávy, zveřejněné na internetových stránkách školy, na nichž je možné též získat přehled o aktuálním vývoji a dění ve škole. Škola dále produkuje řadu propagačních materiálů. K prezentaci gymnázia slouží též pravidelně se konající „Dny otevřených dveří“. Škola podává informace o sobě též prostřednictvím časopisu Mensy ČR a spolupracuje i s dalšími periodiky. Při škole působí i pracovník pověřený propagací školy a školních aktivit na veřejnosti. 3

Charakteristika ŠVP Zaměření školy Mensa gymnázium, o.p.s. je zaměřené na poskytování vzdělávání žáků s mimořádným intelektovým nadáním. Mensa gymnázium o.p.s. je neziskovou organizací. Vzniklo v roce 1993 pod jménem Osmileté gymnázium Buďánka z podnětu rodičů, kteří byli většinou členové Mensy ČR. Jejich snahou bylo zajistit vzdělání dětem, které se díky svým schopnostem vymykají běžnému standardu a které potřebují intenzivnější péči. Posláním školy je tedy poskytovat úplné všeobecné středoškolské vzdělání gymnaziálního typu intelektově nadprůměrným dětem s přihlédnutím k jejich potenciálu, schopnostem, specifickým potřebám a handicapům. Škola je charakteristická akcentováním některých ideových východisek a s nimi souvisejících specifických postupů.

Ideová východiska Vzdělávací plán se odvíjí od těchto ideových východisek: · Individualizace a inkluze · Participace · Anticipace Individualizace Každý žák je jiný, má jiné schopnosti a má právo na to postupovat svým tempem. Východiskem při plánování obsahu, tempa a metod práce jsou tedy především schopnosti a potřeby žáků; snahou školy je maximálně rozvinout individuální potenciál každého žáka. Třídy mají malý počet žáků (jen výjimečně více než 20), aby se pedagogové mohli žákům věnovat s nadstandardní péčí a individuálním přístupem. Žákům je umožněna vysoká profilace pomocí volitelných předmětů (zejména v septimě a oktávě), které jsou chápány jako příprava na maturitu, další studium a profesní zaměření. Výuka vybraných předmětů často probíhá ve věkově smíšených skupinách podle vyspělosti žáků tak, aby žák pracoval ve skupině, jejíž tempo a úroveň nejlépe odpovídá jeho schopnostem. Anticipace Vzdělání v pojetí školy není chápáno kvantitativně, ale kvalitativně. Zájem o informace a schopnost vyhledat je se cení více než jejich pamětní osvojení (byť se ani naši žáci této činnosti nevyhnou). Vzdělávání nevnímáme jako získávání množství informací. Jde nám především o posílení postojů k celoživotnímu učení a osobnostnímu rozvoji, plnému využití osobního potenciálu, a o osvojení strategií efektivního učení. Vedeme žáky k tvořivému myšlení a k řešení problémů. Jednou z hlavních zásad gymnázia je respektování individuálních potřeb každého žáka. S tímto pojetím vzdělání souvisí i akcentace osobnostních rysů, které žákům pomohou k prožití plnohodnotného života a k životní realizaci v souladu s etickými hodnotami. Participace Žáci jsou důsledně vedeni k vědomí, že jsou (především na vyšším stupni gymnázia) do

4

značné míry spolutvůrci svého studia a v konečném důsledku i celého života, že mají spoluodpovědnost za podobu světa a hrají roli v jeho spoluutváření. Každý žák je plně zodpovědný za své studijní výsledky, jde po své „vlastní cestě“ a učitel mu při tom pomáhá. Žáci mají možnost sami nebo prostřednictvím svých zástupců ve školní radě ovlivnit rozhodnutí týkající se školy.

Charakteristické postupy na úrovni školy Odborná úroveň výuky; spolupráce s vysokými školami Předměty jsou vyučovány vysoce kvalifikovanými pedagogy, kteří si trvale zvyšují svou odbornost. Někteří z nich vyučují či vyučovali na vysokých školách, případně působí (působili) na vědeckých pracovištích, a tím zprostředkovávají žákům (především vyšších ročníků) kontakty s prostředím univerzit a vědeckých pracovišť. Ve všech ročnících je výuka doplňována o širokou škálu odborně popularizačních aktivit (exkurze, besedy, přednášky, návštěvy uměleckých produkcí atd.). Poslední dva ročníky gymnázia jsou koncipovány tak, aby profilovaní žáci mohli na naší škole vybírat ze široké škály volitelných předmětů, případně aby mohli část svého studijního plánu absolvovat na vybraných přednáškách a seminářích na vysokých školách. Klima školy Naším důležitým cílem je vytvoření klimatu „rozšířené rodiny“, přátelské komunity lidí, pracujících na společné věci a vytvářejících si vzájemně bezpečné zázemí. Vytváříme a posilujeme komunikativní, partnerské vztahy, založené na dohodnutých pravidlech a vzájemném respektu. Díky tomu se žáci nebojí prezentovat se, experimentovat a případně i chybovat. Naším dlouhodobým záměrem je budovat školu jako místo, kde se lidé mohou na sebe spolehnout a důvěřovat si. K posílení tohoto záměru u některých žáků se specifickými potřebami ve vzdělání (typy výrazně se profilující, vynikající v některých oblastech, s problémy v jiných) je možné (a vhodné) využít strategie mentoringu. Metody práce Nadané děti bývají nadprůměrně zvídavé, kritické, chtějí vědět „proč“, zajímá je podstata věci. Potřebují objevovat a vynalézat, přemýšlet a tvořit, řešit problémy, diskutovat. Ve většině předmětů se proto postupuje induktivní metodou s důrazem na interdisciplinární charakter problémů, které věda řeší, a na globální a fluidní charakter světa. Preferujeme heuristické metody, didaktické hry, projekty, modelování situací, dialog, týmové práce, dlouhodobé seminární práce a další metody, které žáky maximálně stimulují. Vyučující si vytvářejí speciální postupy, vhodné k použití ve skupině takto mimořádně nadaných dětí. Výchova je zaměřena na rozvoj schopností, logického myšlení, tvořivosti, samostatnosti, schopnosti pracovat v týmu, komunikovat s druhými. Některé charakteristické metody práce jsou uvedeny v dalších kapitolách. Mezioborové vztahy Vzdělání není součtem vyučovacích předmětů, ale musí být komplexním systémem – všichni si musí být vědomi mezioborových vztahů; má-li škola připravit žáka na reálný život, musí se ve škole učit řešit reálné situace, které jsou vždy komplexní.

5

Profil absolventa Absolvent naší školy bude disponovat klíčovými kompetencemi vycházejícími z rámcového vzdělávacího plánu a kompetencemi, které považujeme za charakteristické pro naši školu. Kompetence k učení Absolvent školy: · Má okruh zájmů, které korespondují s jeho individuálními schopnostmi a v němž disponuje osobní motivací k dalšímu učení a zdokonalování se. Dokáže v sobě objevovat své nejlepší schopnosti a dosahovat díky nim nejlepších výsledků. V oborech, o které má žák zájem, dosahuje špičkových dovedností a znalostí a je dobře připraven na následné univerzitní studium. Je schopen aplikovat své znalosti a směrovat je k dalšímu studiu, ve kterém má předpoklady k úspěchu. Hledá a snaží se řešit problémy a prezentuje výsledky své práce. · Samostatně si vybírá okruhy problémů, kterými se bude zabývat, vybírá a využívá pro efektivní učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje, organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoživotnímu učení. · Vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě. · Operuje s obecně užívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytváří komplexnější pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy. · Samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro využití v budoucnosti. · Poznává smysl a cíl učení, má k učení pozitivní vztah, posoudí vlastní pokrok a určí překážky či problémy bránící učení. Naplánuje si, jakým způsobem by mohl své učení zdokonalit, kriticky zhodnotí výsledky svého učení a diskutuje o nich. Kompetence k řešení problémů Absolvent školy: · Vnímá nejrůznější problémové situace ve škole i mimo ni. Rozpozná a pochopí problém, přemýšlí o nesrovnalostech a jejich příčinách. · Vyhledá informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, využívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému. · Samostatně řeší problémy. Promyslí a naplánuje způsob řešení problému a využívá k tomu vlastního úsudku a zkušeností. Při řešení problémů užívá logické, matematické a empirické postupy. · Ověřuje prakticky správnost řešení problémů a osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných nebo nových problémových situací, sleduje vlastní pokrok při zdolávání problémů. · Kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí. Kompetence komunikativní Absolvent školy: · Formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se 6

· ·

· · · ·

·

výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu. Naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje. Rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění. Využívá informační a komunikační prostředky a technologie pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem. Využívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi. Má plně rozvinuty receptivní, produktivní a interaktivní řečové dovednosti v anglickém jazyce a účinně jich využívá ke komunikaci se světem. Získané znalosti anglického jazyka mu plně postačují k následnému univerzitnímu studiu v anglicky mluvících zemích. Svou schopnost plnohodnotné komunikace v anglickém jazyce potvrzuje v povinné maturitní zkoušce, své studium může také souběžně završit státní zkouškou z angličtiny – First nebo Second Certificate of English, Cambridge, případně dalšími zkouškami. V druhém cizím jazyce je schopen komunikovat v každodenních situacích, vytváří základní gramatické struktury a věty, ovládá slovní zásobu dostačující k tomu, aby se věcně a jasně vyjadřoval a smysluplně komunikoval.

Kompetence sociální a personální Absolvent školy: · Účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce. · Podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů. V případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni požádá. · Přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají. · Vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj; ovládá a řídí svoje jednání a chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty. Kompetence občanské Absolvent školy: · Respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí. · Chápe základní principy, na nichž spočívají zákony a společenské normy, je si vědom svých práv a povinností ve škole i mimo ni. · Rozhoduje se zodpovědně podle dané situace, poskytne dle svých možností účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohrožujících život a zdraví člověka. · Respektuje, chrání a ocení naše tradice a kulturní i historické dědictví, projevuje pozitivní postoj k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, aktivně se 7

·

zapojuje do kulturního dění a sportovních aktivit. Chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, respektuje požadavky na kvalitní životní prostředí, rozhoduje se v zájmu podpory a ochrany zdraví a trvale udržitelného rozvoje společnosti.

Kompetence pracovní (nejsou zahrnuty v RVP G, nicméně absolvent školy si s sebou samozřejmě nese a využívá též kompetence získané na nižším stupni gymnázia) Absolvent školy: · Používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky. · Přistupuje k výsledkům pracovní činnosti nejen z hlediska kvality, funkčnosti, hospodárnosti a společenského významu, ale i z hlediska ochrany svého zdraví i zdraví druhých, ochrany životního prostředí i ochrany kulturních a společenských hodnot. · Využívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí rozhodnutí o dalším vzdělávání a profesním zaměření. · Orientuje se v základních aktivitách potřebných k uskutečnění podnikatelského záměru a k jeho realizaci, chápe podstatu, cíl a riziko podnikání, rozvíjí své podnikatelské myšlení. Kompetence k podnikavosti Absolvent školy: · Má poměrně rozsáhlé znalosti o základních obecných ekonomických problémech, o fungování hospodářského sektoru v ČR (v Evropě i dalších regionech), o té části právního systému týkající se hospodářství, podnikatelského sektoru, pracovního práva apod. · Využívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí rozhodnutí o dalším vzdělávání a profesním zaměření. · Orientuje se v širší míře v aktivitách vedoucích k uskutečnění podnikatelského záměru a k jeho realizaci, je schopen jednodušší modelový podnikatelský (pracovní) záměr připravit (prezentovat), chápe podstatu, cíl a riziko podnikání, rozvíjí své podnikatelské myšlení.

Organizace přijímacího řízení Přijímací řízení je vícekolové. Probíhá v zásadě dle stejného principu a kritérií na nižší i vyšší stupeň gymnázia. Jeho principem je výběr uchazečů na základně jejich předpokladů ke studiu, tedy jejich schopností a osobnostních rysů. Přijímací řízení z principu nebere v potaz vědomosti uchazečů a též pouze v menší míře jejich dosavadní výsledky (hodnocení) na předchozí škole. Základní podmínkou je úspěšné absolvování vstupního akreditovaného testu inteligence společnosti Mensa, ve kterém musí uchazeč dosáhnout hladinu IQ 130+. Následně se mapuje psychologická struktura intelektu uchazeče a jeho schopnosti pomocí většinou standardizovaných psychologických testů v průběhu pohovoru s psychologem. Závěrečnou částí přijímací zkoušky (do primy i kvinty) je motivační pohovor s přijímací komisí. Jako pomocná kritéria fungují: dosavadní prospěch uchazečů a jejich účast v soutěžích a 8

podobných aktivitách.

Organizace maturitní zkoušky Vzdělávání na našem gymnáziu je v souladu se vzdělávacím programem a charakterem školy ukončeno maturitní zkouškou, jejíž průběh se řídí příslušným ustanovením školského zákona v souladu s příslušnou vyhláškou. Dokladem o dosažení středního vzdělání je vysvědčení o maturitní zkoušce. Účelem maturitní zkoušky je ověřit, jak žáci naplnili cíle vzdělávání stanovené rámcovým a školním vzdělávacím programem v příslušných oborech, zejména ověřit úroveň klíčových kompetencí žáka, které jsou důležité pro jeho další vzdělávání nebo výkon povolání. Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované MŠMT) a části profilové (garantované školou). Společná část maturitní zkoušky se sestává z - komplexní zkoušky (3 části: ústní zkouška, písemná práce a didaktický test) z českého jazyka a literatury - druhé zkoušky, kde si žáci mohou volit mezi didaktickým testem z matematiky a komplexní zkouškou z cizího jazyka (AJ, FJ, NJ, RJ, ŠJ). Maturitní zkoušky společné části si mohou studenti volit ve dvou úrovních obtížnosti – základní a vyšší. Profilová část maturitní zkoušky se skládá ze dvou volitelných předmětů dle nabídky, kterou škola každý rok aktualizuje dle předběžného zájmu studentů a skladby učebního plánu. Profilová zkouška z cizích jazyků má dvě části – písemný maturitní test a ústní zkoušku. Hodnocení písemného maturitního testu z cizích jazyků se promítá do celkového hodnocení profilové zkoušky z cizích jazyků podílem 30%. Profilová zkouška z ostatních volitelných předmětů je vykonávána formou ústní zkoušky (případně ústní obhajoby maturitní práce). Konkrétní kritéria zkoušek z jednotlivých předmětů jsou aktualizována dle jejich nabídky a jsou součástí dalších dokumentů školy. Žáci úspěšně složí maturitní zkoušky, pokud splní kritéria hodnocení u všech povinných zkoušek (i jednotlivých dílčích částí komplexních zkoušek ve společné části maturity). Proces uvádění nového modelu maturitní zkoušky stále probíhá, její základní charakteristika v ŠVP bude aktualizována a doplňována.

Výchovné a vzdělávací strategie Výchovné a vzdělávací strategie jsou společné postupy na úrovni školy, uplatňované ve výuce i mimo ni, jimiž škola a vyučující cíleně utvářejí a rozvíjejí klíčové kompetence žáků. Východiskem pro výchovné a vzdělávací strategie uplatňované na úrovni školy jsou jednak klíčové kompetence formulované v RVP (ZV i GV), jednak fakt, že na našem gymnáziu studují v mnoha případech žáci mimořádně nadaní či žáci se speciálními studijními potřebami a jednou z hlavních zásad naší školy je respektování individuálních potřeb a předpokladů každého žáka.

9

Kompetence k učení

Kompetence k řešení problémů

ROZVOJ KLÍČOVÝCH KOMPETENCÍ Vyučující volí postupy, které motivují žáka k celoživotnímu samostatnému učení se. Probudit trvalý zájem žáka o předmět je klíčovým úkolem vyučujícího. Vyučující volí vhodné učební postupy podporující spolupráci se žáky a zohledňující jejich individuální potřeby. Vyučující pokládají diskusi a samostatné řešení problémů za jedny z nejvýznamnějších edukačních postupů. Vyučující diskutují se žáky o problémech a navozují situace, které žáky podněcují ke vzájemné diskusi. Vyučující předkládají žákům problémy k samostatnému řešení, přičemž úkolem žáků je především samostatné vyhledávání informačních zdrojů i informací samotných, jejich zpracovávání a vyhodnocování, stejně jako uvědomováními si souvislostí jak v rámci oboru i tak souvislostí mezioborových. Vyučující žáky hodnotí a při vhodných příležitostech jim poskytují prostor k vlastnímu hodnocení, nutí je k zamyšlení se nad vlastními nedostatky a nad způsobem jejich nápravy. K rozvoji kompetence napomáhá i školní strategie zadávání seminárních prací, u žáků vyšších ročníku prací ročníkových, dále zadávání školních projektů a podporování žáků v účasti na mimoškolních soutěžích. Vyučující zadávají žákům problémové úlohy a vedou je k samostatnému stanovování si takových úkolů, přičemž preferují zadání vyžadující zapojování mezioborových vztahů. Vyučující vedou žáky k formulování a ověřování vlastních závěrů. Vyučující vedou žáky k aplikaci získaných návyků a dovedností v každodenním životě. Vyučující podněcují žáky k účasti na přípravě i vedení mimovýukových aktivit. Vyučující stejně jako v případě předchozí kompetence podporuje také rozvoj kompetence k řešení problémů strategií zadávání seminárních a ročníkových prací, zapojování žáků do oborových olympiád a dalších soutěží.

Kompetence Vyučující pokládají porozumění textu a obrazu a jejich interpretaci komunikativní za jednu z nejvýznamnějších (nejen) komunikativních kompetencí. Vyučující podporují u žáků rozvoj kultivovaného ústního i písemného projevu, jejich vzájemnou komunikaci a spolupráci (skupinové práce, projekty, interaktivní hry), ve vzájemné spolupráci stanovují zásady přiměřené komunikace s dospělými. Vyučující vedou žáky ke schopnosti formulovat a obhajovat svůj názor, vhodně argumentovat, vhodně používat vymezené pojmy. Vyučující vyžadují od žáků naslouchání druhým, respektování jiných názorů, ale také jejich kritické posouzení a zhodnocení. Vyučující všech oborů u žáků podporují využívání moderních i klasických informačních a komunikačních prostředků a technologií pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem. Učitelé pro žáky připravují výměnné zahraniční zájezdy, mezinárodní projekty i zahraniční stáže dle zájmu žáků a možností školy. 10

Kompetence sociální a personální

Kompetence občanské

ROZVOJ KLÍČOVÝCH KOMPETENCÍ Vyučující zapojují žáky do skupinových a týmových úkolů a projektů, a tím podporují jejich schopnost spolupracovat a začleňovat se do kolektivu. V rámci týmové práce respektují individualitu žáka a poskytují mu dostatek příležitostí ji v průběhu plnění samostatných úkolů projevit a rozvíjet, v týmu má každý svou roli a dělá práci odpovídající jeho úrovni schopností, dovedností a potřeb. Škola podporuje vytváření kolegiálních a přátelských vztahů nejen na úrovni jednotlivých ročníků, ale i mezi žáky různých věkových skupin a rozdílného zájmového zaměření, v neposlední řadě pak mezi žáky a vyučujícími. Dosahuje toho pořádáním celé řady mimovýukových akcí (sportovních, kulturních, společenských, vědeckých, vzdělávacích), na jejichž organizaci se žáci aktivně spolupodílejí . Vyučující ve spolupráci s žáky vytvářejí přesná pravidla týkající se života školy, vzájemné spolupráce, mezilidského soužití (ve škole i mimo ni). K takto stanoveným pravidlům jsou žáci vedeni – vyučující jim vysvětlují smysl těchto pravidel (v ideálním případě žáci sami tento smysl odhalují), následně vyžadují a kontrolují jejich dodržování. Tyto dovednosti jsou žáci schopni využít ve svém osobním, profesním i společenském životě. Všichni pracovníci školy vedou žáky k vědomí, že jsou spolutvůrci svého studia (žáci mají možnost sami nebo prostřednictvím svých zástupců ve školní radě ovlivňovat rozhodnutí týkající se chodu školy) a v konečném důsledku i celého života. Vyučující vštěpují žákům pocit spoluodpovědnosti za současnou i budoucí podobu světa. Vyučující vedou žáky k úctě a dodržování zákonů (např. naplňováním kompetencí sociálních a personálních). Vyučující podporují u žáků odhodlání zapojit se do veřejného (občanského) života. Také je vedou k tolerantnímu postoji vůči jiným kulturám i „menšinovým“ skupinám uvnitř evropské kultury. Příklady takového chování mohou žáci získat při řízených diskusích, iniciovaných vyučujícím. Vyučující žáky vedou k úctě k přírodě a životnímu prostředí, k pochopení klíčového významu „trvale udržitelného rozvoje“ pro další generace, stejně tak jako k ocenění pozitivního přínosu minulých generací. Vyučující žákům pomáhají s poznáváním struktury a chodu veřejných institucí na různých úrovních (komunální, regionální, státní, evropské, celosvětové) – např. navozováním různých modelových situací.

11

Kompetence k podnikavosti

ROZVOJ KLÍČOVÝCH KOMPETENCÍ Vyučující uplatňují v široké míře metody skupinové a týmové práce. Při výuce se učitelé snaží vytvářet co nejvíce zadání umožňující žákům během přípravných prací vytvořit si plán práce doplněný pracovním postupem, při samotném řešení pak postupovat kreativně. Vyučující studentům poskytují žákům velké množství informací z oblasti sociologie, ekonomie a sféry zaměstnanosti a podnikání. Žáci tak v těchto oblastech získávají nezbytný teoretický vědomostní i kompetenční základ v těchto oblastech. Vyučující podporují autoevaluační činnost v oblasti žákovských aktivit. Vyučující vyžadují po žácích zapojování se do oborových i mezioborových soutěží (v rozmezí od školních až po mezinárodní kola). Škola nabízí na vyšším stupni gymnázia žákům širokou škálu volitelných předmětů směřujících k jejich profesní specializaci (žáci si při rozhodování o jejich skladbě sami spoluutvářejí studijní rozvrh.). Škola zadává žákům řadu projektových úkolů, které vyžadují formulaci cílů, pečlivé plánování, rozdělení rolí, týmovou spolupráci a věcně správné a srozumitelné prezentování výsledků práce. Nedílnou součástí edukačního procesu je zadávání a zpracovávání četných seminárních prací jakož i ročníkové práce žáky gymnázia, přičemž je kladen důraz na kreativitu a samostatnost žáků jak při volbě tématu, tak i při jeho zpracování. Žáci se zapojují do aktivit, které podporují schopnosti samostatného rozhodování, plánování, přípravy a realizace aktivit (maturitní ples, vánoční besídky, „Buďánkovský slunovrat“, jazykové dny aj.). Vyučující učí žáky při pracovních činnostech chránit nejen své zdraví a zdraví druhých, ale též životní prostředí a kulturní a společenské hodnoty. Seznamují je se zásadami sociálně-etického řízení. Škola má dlouhodobě vypracován systém udělování stipendií (za dosažení výborného prospěchu, za úspěšné zapojení do soutěží, za vypracování kvalitních seminárních a ročníkových prací). U nejlepších studentů školy se přiznávají též slevy na školném. Tento systém studenty motivuje k zodpovědnému a aktivnímu přístupu ke studiu a k zadaným úkolům.

12

Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Na škole studuje nezanedbatelné procento žáků s vývojovými poruchami učení. Jedná se zejména o integraci žáků s tímto charakterem postižení: specifická porucha na bázi LMD, porucha chování, LMD s autistickými rysy (Aspergerův syndrom), výrazná psychická labilita, specifická vývojová porucha LMD, těžší stupně dysgrafie, dysortografie, lehká dyslexie, narušená schopnost komunikace s vrstevníky, prodělaná encefalitida, výpadky pozornosti, úzkost. Tito žáci vyžadují zvláštní péči. Všichni vyučující jim ji také poskytují (individuální přístup, konzultace, vypracování zvláštních individuálních plánů a doplňkových programů). Škola se ve spolupráci se školním psychologem a příslušným pedagogickým centrem snaží řešit problémy žáků operativně dle jejich individuálních potřeb. Všechna tato péče vyžaduje ovšem také vyšší mzdové i materiální náklady. Na škole působí asistent pedagoga, jehož činnost je zaměřena zejména na pomoc žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, jako je např. Aspergerův syndrom, přičemž na naší škole pravidelně studuje několik žáků s touto SPU. Zkušenosti s prací a zařazením funkce asistenta pedagoga hodnotíme výborně, asistenční služba napomáhá nejen vyučujícímu ke klidnějšímu průběhu a realizaci připravené vyučovací hodiny, ale zejména příslušným žákům při jejich zapojení do výuky, soustředění při práci v hodině a motivaci pro jejich další vzdělávání. Jednou z priorit naší školy (zejména díky vysokému procentu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a z toho vyplývající značná rozdílnost jednotlivých osobností a individualit) je posilování atmosféry vzájemné spolupráce a tolerance, aniž by ovšem přitom byla individualita a individuální potřeby žáků potlačovány.

Zabezpečení výuky žáků mimořádně nadaných Škola si je vědoma značného rozpětí v nadání jednotlivých žáků. Mnoho žáků je zaměřeno jednostranně a mimořádné nadání v jedné oblasti může být u řady z nich vyvažováno nezájmem či nižšími schopnostmi v oblasti jiné. Proto již přijímací řízení zahrnuje test mapující strukturu schopností, který vypovídá o rozložení nadání jednotlivých žáků. Vyučující dále vycházejí z řady doplňujících metod – pozorování žáků, rozbor jejich písemných prací, studijní výsledky, pohovor se žáky, příp. jejich rodiči, porovnávání výsledků testů s dosahovanými studijními výsledky, popř. využití informací z pedagogickopsychologické poradny aj. Metody, jichž škola využívá k zabezpečení výuky žáků mimořádně nadaných, jsou uvedeny a charakterizovány v následující kapitole. Na vyšším stupni gymnázia mají žáci daleko větší prostor pro individualizaci, pro zásadní rozvoj svých kompetencí a výrazné navýšení znalostí ve svých profilových oborech. Zde by se mělo uplatnit mimořádné nadání u značné části žáků naší školy, kteří by měli v těchto oborech dosahovat nadstandardních výsledků a úrovně. Předpokládáme, že takoví žáci budou ve „svých“ oborech spolupracovat s institucemi stojícími svou erudicí nad úrovní střední školy (vysoké školy, AV, odborná pracoviště aj.). Toto zaměření je na druhé straně „vykoupeno“ tím, že některé obory (předměty) zvládnou tito žáci na určité základní (avšak pevně stanovené a vyžadované) úrovni. Máme na co navazovat, je však třeba si uvědomit, že v tomto přechodném období bude trvat určitou dobu, než takový systém bude plně fungovat, talentům je třeba poskytnout čas k tomu, aby se mohly rozvinout. Je třeba také sledovat a určit, co je v případě jednotlivých nadaných žáků třeba (kromě jejich profilových oborů) nejvíce rozvíjet z hlediska osobnostního i obecně vzdělávacího.

13

Metody práce pro zabezpečení výuky (mimořádně) nadaných žáků uplatňované na úrovni školy (organizace výuky) OGB maximálně uplatňuje možnosti inkluzívního vzdělávání, tedy vzdělávání, které se snaží být individualizované, využívá vnitřní a vnější diferenciace. Kombinuje řadu možností, jejichž vhodnost a účelnost se liší podle jednotlivých předmětů, věku žáků a často i podle konkrétního stavu v dané třídě. Mezi aplikované metody patří zejména: ·

Dělení předmětů na pokročilejší a méně pokročilé skupiny Tuto metodu využíváme tam, kde je v ročníku více než jedna třída a kde odpovídá potřebám a charakteru předmětu. Jde zejména o cizí jazyky a matematiku.

·

Věkově smíšené skupiny Tuto formu vnější diferenciace využíváme vzhledem k zaměření a úrovni žáků tam, kde podobné dělení odpovídá potřebám žáků a charakteru předmětu. To se týká především výuky cizích jazyků a povinně volitelných předmětů.

·

Individuální přeřazení do vyššího ročníku Víme, že stejné stáří nemusí být zárukou stejných schopností, že mentální věk se u výjimečných dětí může od fyzického významně lišit. K tomuto řešení přistupujeme zejména u žáků s relativně vyrovnanou strukturou nadání, jimž přestup do vyššího ročníku pomůže k integraci do kolektivu mentálně bližších spolužáků a odpovídá i úrovni a schopnostem ve většině vyučovacích předmětů. Postupujeme v souladu s příslušné vyhlášky.

·

Nabídka volitelných a nepovinných předmětů, kroužků a aktivit Protože ani metody diferenciace nepostačují v rámci povinných předmětů k uspokojení specifických vzdělávacích potřeb řady žáků, doplňuje OGB učební plán nabídkou povinně volitelných předmětů, nepovinných předmětů a kroužků.

· Vytvoření individuálního plánu práce Individuální plán práce je vytvářen v předmětech, kde jeho realizace odpovídá potřebám jednotlivých žáků. Plán má formu dohody, přičemž se pravidelně kontroluje jeho plnění. Jeho obsah může být na základě průběžného vyhodnocování upravován. · Mentoring · Preferování problémových a induktivních úloh · Diferencování náročnosti zadávaných úloh Nadaní žáci nedostávají větší objem stejně náročných úloh, ale specifické úlohy, jejichž náročnost odpovídá jejich individuální úrovni a vzdělávacím potřebám. Preferujeme v takových případech úlohy zajímavé, neobvyklé, takové, které mimořádně nadaného žáka se zájmem o předmět lákají a motivují k nadstandardnímu výkonu.

14

Projekty Zařazujeme projekty, které jsou často realizované jako týmové aktivity, v nichž se promítají mezioborové vztahy. Odpovídá-li to jejich charakteru, mohou být zadávány napříč ročníky. Vedeme žáky k tomu, aby práce na takových projektech rozvíjela jejich pracovní i sociální kompetence a aby se učili nalézt si v pracovním týmu pozici, ve které budou moci podávat výkon odpovídající jejich individuálním schopnostem a zájmům. · Motivace žáků k účasti v soutěžích a na olympiádách · Využívání možností e-learningu V minulých letech využívali jednotliví vyučující možností e-learningu většinou jako pasivní uživatelé, účast na projektu „Učíme se interaktivně“ nám umožnila stát se aktivními tvůrci a vytvořit jednotné informační prostředí přístupné žákům i učitelům. Na škole došlo k zavedení jednotného ICT systému pro tyto všeobecně vzdělávací předměty: Český jazyk, Literatura, Matematika, Fyzika, Chemie, Biologie, Dějepis, Zeměpis, Výtvarná výchova, Hudební výchova a Anglický jazyk. Z toho důvodu došlo i k častějšímu využívání interaktivních tabulí, ale hlavně e-learningu a digitalizovaných studijních podkladů ve výuce. Byl vybudován datový sklad interaktivních materiálů z výše uvedených předmětů, které se budou dále využívat ve výuce a v případě potřeby se budou materiály dále upravovat. Materiály budou sloužit jak studentům mimořádně nadaným, tak studentům s SPU a těm, kteří nemohou být v době výuky přítomni ve škole (např. z důvodu nemoci). Elearningové materiály (e-kurzy a e-testy) přinesou rozšíření využívání moderních výukových metod a informačních technologií ve výuce na vyšším stupni Mensa gymnázia, o.p.s. Učitelům umožní tento systém obohatit výuku multimediálními (animace, audio/videonahrávky, grafy, tabulky, prezentace) a zpětnovazebními prvky (testy, e-kurzy, ankety, cvičení, e-úkoly, atd.). Záměrem je optimalizace využívání elektronických výukových materiálů. Zajímavé pojetí, využívání efektů, animací, videonahrávek, zpětnovazebných prvků, úkolů a cvičení přitom podněcuje žáky k aktivnímu zapojení do výuky, vtahuje je do vyučované problematiky a zvyšuje díky zapojení více smyslů zapamatování probíraného učiva. Interaktivita a zpětnovazebné prvky jsou totiž hlavní doménou elektronických výukových materiálů. Cílem je prostřednictvím e-learningu zlepšit přístup ke vzdělávání na Mensa gymnáziu. Žáci budou mít jak během výuky, tak při přípravě na ni možnost pracovat s celou řadou rozmanitých informací, a to v interaktivní podobě. Zvýší se tak zároveň jejich možnosti uplatnění na trhu práce vzhledem k rozvoji znalostí např. v oblasti informačních technologií. Cílem je přinést do výuky mimořádně nadaných studentů nové postupy a větší možnosti uplatnění svého nadání a znalostí jak během výuky, tak při přípravě na ni. Rovněž se budou moci zapojit ve spolupráci s učiteli do samotné přípravy výukových materiálů, např. tím, že natočí videosekvence do nových e-kurzů. Přínosem pro cílovou skupinu žáků bude zkvalitnění a zatraktivnění výuky prostřednictvím využívání moderních elektronických výukových metod. Žáci budou dostávat mnohem více komplexních informací a údajů, elektronické výukové materiály navíc umožní mezipředmětové provázání jednotlivých probíraných témat. Zároveň bude používání ICT podpořena jejich schopnost samostatného získávání informací. Využitím ICT technologií se výuka pro žáky stane přitažlivější, 15

zajímavější a především názornější. Tento způsob vzdělávání navíc umožní pedagogům snáze zapojit žáky do probíhající výuky. V konečném důsledku dojde ke zkvalitnění vzdělávání na vyšším stupni Mensa gymnázia o.p.s. a také lepší přípravě budoucích absolventů na jejich následující studium na vysoké škole.

Operativní vytváření diferencovaných skupin V rámci třídy a jednotlivých předmětů mohou být vytvářeny skupiny, které umožňují např. opakování látky s částí třídy, zatímco jiná část třídy zpracovává prohlubující nadstandardní učivo. · Seminární, ročníkové a maturitní práce Vedeme žáky k tomu, aby v oblastech, o které mají zájem, zpracovávali rozsáhlejší dlouhodobější domácí seminární a ročníkové práce (případně též maturitní práce). Seminární práce si žáci volí z různých oborů v průběhu celého studia, volba oboru, předmětu a tématu je volná, žáci jsou však povinni v průběhu studia na vyšším stupni gymnázia alespoň dvě seminární práce vypracovat, odevzdat a obhájit. Minimálně jedna z těchto seminárních prací by měla svým charakterem splňovat kritéria prací přihlašovaných do soutěže SOČ (či soutěží podobné úrovně a charakteru). Cílem seminárních prací je osvojení si zákonitostí a pravidel vědecké práce po formální stránce, prohloubení kompetencí z hlediska stylistického a prohloubení znalostí a kompetencí v daném oboru. Seminární práce jsou autory obhajovány během obhajob (případně přehlídek) prací v období před koncem školního roku, posudek k nim vypracovává vedoucí práce. Hodnocení seminárních prací (vedle komplexního bodového hodnocení) může být zahrnuto i do klasifikace příslušného předmětu. Téma ročníkové práce si žáci volí během září a října šestého ročníku (sexty), jejich obhajoba probíhá v měsících únoru a březnu v průběhu sedmého ročníku (septimy) docházky. Práce je zařazena do rámce předmětu, který žák v septimě navštěvuje a ročníková práce do něj oborově spadá. Žák je povinen si takový vyučovací předmět pro septimu zvolit. K práci je připojen posudek vedoucího práce a posudek oponenta. Ročníková práce je na daleko vyšší úrovni – jak z hlediska obsahového, tak z hlediska formálního, převládat by měla kreativní (tvůrčí, výzkumná, badatelská) práce žáka. Pokud žák práci nesplní či neobhájí, má hodnocení takovou váhu, že žák neprospívá z předmětu, do něhož byla práce zařazena. Součástí opravné komisionální zkoušky pak je i nová obhajoba ročníkové práce na dostačující úrovni. Naším cílem je , aby seminární i ročníkové práce byly zpracované v takové kvalitě, aby mohly zařazeny (přihlášeny) do mimoškolních soutěží. Podrobná kritéria hodnocení seminárních a ročníkových prací jsou součástí dalších dokumentů školy. V rámci profilové části maturitní zkoušky je možné, aby součástí zkoušek z některých předmětů byly i obhajoba maturitní práce (základní podmínky a pravidla jejího vypracování jsou detailněji stanoveny v rámci „Vyhlášky o bližších podmínkách ukončování vzdělání ve středních školách maturitní zkouškou.“)

16

Průřezová témata Průřezová témata reprezentují v RVP aktuální okruhy problémů současného i budoucího světa a stávají se povinnou součástí základního vzdělávání. Jsou důležitým formativním prvkem základního vzdělávání a pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot. Stávají se příležitostí pro individuální uplatnění žáků i pro jejich vzájemnou spolupráci.

Charakteristika jednotlivých průřezových témat OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA Reflektuje osobnost žáka, jeho individuální potřeby i zvláštnosti. Učivem je sám žák, konkrétní žákovská skupina a běžné situace každodenního života. Smyslem je pomáhat hledat vlastní cestu k životní spokojenosti založené na dobrých vztazích k sobě samému i k dalším lidem a světu. Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět lze naplňovat prostřednictvím témat směřujících k sebepoznání, zdravému sebepojetí, seberegulaci a k udržení psychického zdraví – psychohygieně, komunikaci, mezilidským vztahům. Úzká je vazba ke vzdělávací oblasti Člověk a společnost, a to k Výchově k občanství a k jejím částem "Člověk ve společnosti", "Člověk jako jedinec"; konkrétně k tématům "lidská setkání, vztahy mezi lidmi, zásady lidského soužití" (Člověk ve společnosti) a "podobnost a odlišnost lidí, vnitřní svět člověka, osobní rozvoj" (Člověk jako jedinec). Propojení se vzdělávací oblastí Člověk a zdraví je vhodné v tématech reflektujících fyzickou stránku člověka, sociální vztahy, komunikaci a rozhodování v běžných i vypjatých situacích. Osobnostní a sociální výchova tak může napomoci k získání dovedností vztahujících se k zdravému duševnímu a sociálnímu životu. Tematické okruhy: POZNÁVÁNÍ A ROZVOJ VLASTNÍ OSOBNOSTI; SEBEREGULACE, ORGANIZAČNÍ DOVEDNOSTI A EFEKTIVNÍ ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ; SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE; MORÁLKA VŠEDNÍHO DNE; SPOLUPRÁCE A SOUTĚŽ Všechna uvedená témata se uskutečňují prakticky, prostřednictvím vhodných her, cvičení, modelových situací a příslušných diskusí. VÝCHOVA K MYŠLENÍ V EVROPSKÝCH A GLOBÁLNÍCH SOUVISLOSTECH Zabývá se výchovou budoucích evropských občanů jako zodpovědných a tvořivých osobností, v dospělosti schopných mobility a flexibility v občanské a pracovní sféře i v osobním životě. Rozvíjí vědomí evropské identity při respektování identity národní. Otevírá žákům širší horizonty poznání a perspektivy života, prolíná všemi vzdělávacími oblastmi, integruje a prohlubuje poznatky a umožňuje uplatnit dovednosti, které si žáci osvojili v jednotlivých vzdělávacích oborech. Průřezové téma se vztahuje zejména ke vzdělávací oblasti Člověk a společnost. Využívá, aktualizuje a propojuje poznatky z oboru historie a politické geografie. Prohlubuje 17

porozumění klíčovým historickým a politickým událostem, které ovlivnily vývoj Evropy i světa a měly podstatný význam pro evropskou integraci a začlenění ČR do integračního procesu. Obsah vzdělávací oblasti Člověk a zdraví orientuje žáky v globálních problémech souvisejících se zdravím. V předmětu Tělesná výchova využívá průřezové téma zájmu žáků o sport k hlubšímu pochopení souvislostí evropských kořenů olympijských idejí a významu sportu pro vzájemné porozumění a přátelství mezi lidmi různých národů a národností. Tematické okruhy: GLOBALIZAČNÍ A ROZVOJOVÉ PROCESY; GLOBÁLNÍ PROBLÉMY, JEJICH PŘÍČINY A DŮSLEDKY; HUMANITÁRNÍ POMOC A MEZINÁRODNÍ ROZVOJOVÁ SPOLUPRÁCE; ŽIJEME V EVROPĚ; VZDĚLÁVÁNÍ V EVROPĚ A VE SVĚTĚ Tato témata podněcují zájem žáků o Evropu a svět a zprostředkovávají jim poznání Evropy a světa jako uspořádaného prostředí, měnícího se v čase, v němž se lidé setkávají, společně řeší problémy a utvářejí svůj život. Prostřednictvím tematických okruhů si žáci zpřesňují obraz Evropy, uvědomují si souvislosti řešení běžných situací občana s globálními problémy a možnosti utváření své vlastní životní perspektivy v evropském a globálním prostoru. MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA Umožňuje seznamovat se s rozmanitostí různých kultur, jejich tradicemi a hodnotami, lépe si uvědomovat i svoji vlastní kulturní identitu, tradice a hodnoty, poznávat vlastní kulturní zakotvení a porozumět odlišným kulturám. Rozvíjí smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci, vede k chápání a respektování neustále se zvyšující sociokulturní rozmanitosti. U menšinového etnika rozvíjí jeho kulturní specifika a současně poznávání kultury celé společnosti, majoritní většinu seznamuje se základními specifiky ostatních národností žijících ve společném státě, u obou skupin pak pomáhá nacházet styčné body pro vzájemné respektování, společné aktivity a spolupráci. Multikulturní výchova se hluboce dotýká i mezilidských vztahů. Prolíná všemi vzdělávacími oblastmi (především s oblastmi Člověk a společnost, Člověk a zdraví) v případech, kdy se témata dotýkají vzájemných vztahů mezi příslušníky různých národů a etnických skupin. Tematické okruhy: ZÁKLADNÍ PROBLÉMY SOCIOKULTURNÍCH ROZDÍLŮ; PSYCHOSOCIÁLNÍ ASPEKTY INTERKULTURALITY; VZTAH K MULTILINGVNÍ SITUACI A KE SPOLUPRÁCI MEZI LIDMI Z RŮZNÉHO KULTURNÍHO PROSTŘEDÍ ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA Vede k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí, tj. k pochopení nezbytnosti postupného přechodu k udržitelnému rozvoji společnosti a k poznání významu odpovědnosti za jednání společnosti i každého jedince. Pomáhá uvědomovat si dynamicky se vyvíjející vztahy mezi člověkem a prostředím při přímém poznávání aktuálních hledisek ekologických, ekonomických, vědecko-technických, politických a občanských, hledisek časových (vztahů k budoucnosti) i prostorových (souvislostí mezi lokálními, regionálními a globálními problémy). Podněcuje k aktivní účasti na ochraně a utváření prostředí. 18

Ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda poskytuje průřezové téma ucelený elementární pohled na okolní přírodu i prostředí. Učí pozorovat, citlivě vnímat a hodnotit důsledky jednání lidí, přispívá k osvojování si základních dovedností a návyků aktivního odpovědného přístupu k prostředí v každodenním životě. Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost průřezové téma odkrývá souvislosti mezi ekologickými, technicko-ekonomickými a sociálními jevy s důrazem na význam preventivní obezřetnosti v jednání a další principy udržitelnosti rozvoje. Ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví se téma dotýká problematiky vlivů prostředí na vlastní zdraví i na zdraví ostatních lidí. V souvislosti s problémy současného světa vede k poznání důležitosti péče o přírodu při organizaci masových sportovních akcí. V naší škole funguje jeden z pedagogů ve funkci „koordinátor EVVO“ (environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty), jeho úkoly se speciálně týkají problematiky environmentální výchovy, k ŠVP jsou pak jako přílohy připojeny Školní program EVVO (platnost v horizontu dlouhodobém) a roční školní program EVVO (účinnost v horizontu jednoho školního roku). Tematické okruhy: PROBLEMATIKA VZTAHŮ ORGANISMŮ A PROSTŘEDÍ; ČLOVĚK A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ; ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ REGIONU A ČESKÉ REPUBLIKY MEDIÁLNÍ VÝCHOVA Rozvíjí dovednosti týkající se mediální komunikace a práce s médii. Média se stávají důležitým socializačním faktorem, mají výrazný vliv na chování jedince a společnosti, na utváření životního stylu a na kvalitu života vůbec. Má za cíl vybavit žáka základní úrovní mediální gramotnosti, pěstovat v žákovi schopnost analýzy nabízených sdělení, posouzení jejich věrohodnosti a vyhodnocení jejich komunikačního záměru, popř. schopnost je asociovat s jinými sděleními. Dále pak pomáhá žáku v orientaci v mediovaných obsazích a schopnost volby odpovídajícího média jako prostředku pro naplnění nejrůznějších potřeb – od získávání informací přes vzdělávání až po naplnění volného času. Toto průřezové téma se vztahuje především ke vzdělávací oblasti Člověk a společnost. Tematické okruhy: MÉDIA A MEDIÁLNÍ PRODUKCE; MEDIÁLNÍ PRODUKTY A JEJICH VÝZNAMY; UŽIVATELÉ; ÚČINKY MEDIÁLNÍ PRODUKCE A VLIV MÉDIÍ; ROLE MÉDIÍ V MODERNÍCH DĚJINÁCH

19

Realizace průřezových témat Průřezová témata jsou rozvíjena v jednotlivých souvisejících vyučovacích předmětech (ve všech předmětech, zejména však ZSV, Dě, Ze, Bi a další přírodovědecké obory, ČJ a Lit, VV, HV aj.), každému tématu navíc bude věnován projektový blok.

ROČNÍK

KVINTA

SEXTA

SEPTIMA

1. pololetí

Osobnostní a sociální výchova

Multikulturní výchova Mediální výchova

2. pololetí

Environmentální výchova

Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

Volný projekt

Realizace projektových bloků: 1. část – zadání projektových témat (budou zpracovávána individuálně či v malých skupinách) vždy na začátku daného pololetí. Samostatná práce na projektu, jejímž cílem je jeho tvorba (příprava). 2. část – prezentace (realizace) projektu. Část projektových výstupů bude prezentována v rámci vlastní třídy, část projektů bude určena k realizaci ve třídách nižších ročníků gymnázia (prima – tercie), přičemž žáci těchto tříd budou do připraveného programu aktivně zapojeni. Časový horizont: Projektové bloky se v prvním pololetí uskuteční v prvním celém týdnu po uzavření prvního čtvrtletí, ve druhém pololetí v prvním celém týdnu po uzavření třetího čtvrtletí. Při stanovování konkrétních termínů může dojít (podle aktuální situace) k určitému časovému posunu. Konkrétní náplň jednotlivých témat nebude neměnná, může se (a bude) v jednotlivých školních ročnících lišit (při splnění příslušných kritérií). Program jednotlivých bloků bude součástí přílohy k švp.

20

Učební plán Charakteristika učebního plánu Učební plán vychází ze základních charakteristik naší školy. Jeho základní ideou je umožnit žákům vyššího stupně našeho gymnázia v co největší míře ovlivňovat vlastní studium. Jeho systém má zajistit žákům výrazný podíl na sestavování vlastního rozvrhu, již vyhraněným žákům napomoci prohlubování specializace, u nevyhraněných umožnit volbu různorodých předmětů. Nezpochybnitelným východiskem však na druhé straně je požadavek, aby všichni žáci na dobré úrovni zvládli určité základní penzum kompetencí a znalostí z celé škály oborů. Obecně však náš systém nesleduje nutně získání detailních znalostí ze všech těchto oborů současně, spíše umožňuje v rámci budoucí volby typu vysokoškolského studia a volby profesního zaměření už na gymnáziu seznámit se s danými obory v prohloubené podobě a v rámci širších souvislostí. Pátý a šestý ročník (kvinta a sexta): Většina oborů z oblastí Člověk a příroda a Člověk a společnost (vyjma ZSV) je v povinné podobě omezena pouze na pátý a šestý ročník. Toto určité omezení předpokládá soustředění se především na základní témata a problémy, aby měl každý žák šanci osvojit si odpovídající kompetence a znalosti ze všech těchto oborů. Volitelné předměty v kvintě a sextě: V těchto ročnících mají žáci k dispozici časovou dotaci pro dva volitelné předměty (po dvou hodinách), alespoň jeden z nich si povinně volí z nabídky tzv. nadstavbových seminářů (dvouletý blok, dotace: dva roky po dvou hodinách) z následující nabídky: seminář z fyziky, seminář z biologie, seminář z chemie, seminář se zeměpisu, seminář z dějepisu (v případě těchto oborů došlo k jejich vzájemné integraci do společného historicko-geografického semináře. Vzdělávací oblast Umění a kultura, zařazení obou základních oborů (HV i VV): Do kvinty je zařazen jako povinný hudební obor (HV) a do sexty výtvarný obor (VV). Povinná výuka těchto oborů je doplněna velmi širokou nabídkou volitelných předmětů z této oblasti. Výchova ke zdraví: Do kvinty a sexty je zařazen v rámci vzdělávací oblasti Člověk a zdraví vedle předmětu tělesná výchova předmět Výchova ke zdraví, jehož hlavním cílem je podrobněji žáky seznámit s biologií člověka, se zdravými životními návyky, zdravým životním stylem. Sedmý a osmý ročník (septima a oktáva): V těchto ročnících výrazně ubývá počet společných povinných předmětů, v souvislosti s tím naopak narůstá možnost volitelnosti předmětů, která se však řídí podle určitých základních pravidel: V septimě a oktávě si žáci volí v rámci dotace Člověk a společnost a Člověk a příroda 3 maturitní semináře po 2 hodinách, další maturitní semináře si mohou vybírat v rámci dotace pro volitelné předměty (další tři volitelné předměty po dvou hodinách časové dotace). Obecně také platí, že skladba volitelných předmětů nebude zcela monotematická. Žáci musí postupovat tak, aby si během jednoho školního roku vybrali předměty z jednoho oboru s maximální úhrnnou dotací 8 hodin. Do septimy a oktávy je zahrnut nový předmět v rámci stejnojmenné vzdělávací oblasti: Člověk a svět práce, který má žákům pomoci s orientací v praktickém životě (v oblasti 21

oborové a profesní volby, práva a pracovněprávních vztahů, fungování člověka v hospodářských strukturách aj.), část vzdělávacího obsahu (definovaného v RVP G) této vzdělávací oblasti je integrována do ZSV (obor ekonomie). Průřezová témata budou začleněna do výuky v rámci jednotlivých předmětů, projektových dnů a specializovaných kurzů.

22

Tabelace učebního plánu 5. ročník

6. ročník

7. ročník

8. ročník

3 3 3

4 4 3

4 4 3

4 4 3

15 15 12

3

3

4

10

Fyzika

2 (pov.)

2 (pov.)

Chemie

2 (pov.)

2 (pov.)

Biologie

2 (pov.)

2 (pov.)

Geografie

2 (pov.)

2 (pov.)

Geologie

-

-

2 (pov.)

2 (pov.)

„MAT.“ – 2 (pov. vol.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.) 2 (pov.) (2)

Součástí nabídky volitelných předmětů „MAT.“ – 2 (pov. vol.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.) -

Jazyk a jazyková komunikace

ČJ + LIT AJ Další cizí jazyk Matematika a její aplikace Člověk a příroda

Člověk a společnost

ZSV

filozofie, etika ekonomie psychologie právo sociologie politologie Dějepis

2 (pov.)

2 (pov.)

Člověk a svět práce Umění a Hudební kultura obor

2

-

Výtvarný obor

-

Tělesná výchova Výchova ke zdraví

Člověk a zdraví

Informatika a informační a komunikační technologie Volitelné předměty Průřezová témata

„MAT.“ –2 (pov. vol.)

filozofie, etika ekonomie psychologie právo sociologie politologie

„MAT.“ – 2 (pov. vol.)

„MAT.“ – 2 (pov. vol.) 2 Je součástí nabídky volitelných předmětů

„MAT.“ – 2 (pov. vol.) 2 Je součástí nabídky volitelných předmětů

2

Je součástí nabídky volitelných předmětů

Je součástí nabídky volitelných předmětů

2

2

2

2

1

1

Je součástí nabídky volitelných předmětů a TV 2

Je součástí nabídky volitelných předmětů a TV 2 Je součástí nabídky volitelných předmětů 4 4 6 6 Jsou začleněna do výuky v rámci povinných i volitelných předmětů, rozvíjejí se také pomocí mimovýukových aktivit (kurzy, projektové dny aj.). 35 35 35 27

Celková povinná časová dotace

38

4 4

8 2 4 20

132

23

Hodnocení žáků

Naše škola využívá při pololetním hodnocení (vysvědčení) kombinaci slovního a bodového hodnocení (v rozmezí 0 – 100 bodů). · Ve slovním hodnocení jsou obsažena následující obecná kritéria: aktivita v hodinách, dovednosti, znalosti, iniciativa (tzn. spontánní činnost žáka mimo vyučovací hodiny rozvíjející kompetence v daném předmětu, může to být seminární práce, účast v soutěži, ale i vysoce aktivní uchopení a provedení domácí práce zadané v běžných hodinách, které se vymyká běžnému vypracování domácího úkolu). · V charakteristice každého předmětu navíc mohou být obsažena případná specifická kritéria – např. seminární a domácí práce, podíl zadaných/ vypracovaných domácích prací, písemný projev, ústní projev, schopnost konverzace (cizí jazyky) porozumění textu, práce v týmu, znalost faktografie, dovednost aplikace atd. · Pravidla bodového hodnocení jsou též součástí dalších dokumentů školy. Podklady pro hodnocení vznikají vždy kombinací různých forem zjišťování – ústní projev žáků, školní i domácí písemné práce, testy, iniciativa žáků při nepovinných a nadstandardních úkolech atd. Tato kombinace je navíc individuálně vztažena k jednotlivým žákům a jejich potřebám. Jsme si vědomi, že někteří žáci jsou schopni se lépe vyjádřit ústně, jiní písemně, někteří si nedokážou dobře zapamatovat rozsáhlou faktografii, ale bez problémů plní náročné tvůrčí úlohy. U takových žáků klademe důraz na prohlubování schopností (i za pomoci hodnocení) v činnostech, které jim vyhovují. Na druhou stranu se snažíme žáky motivovat k tomu, aby zlepšovali své schopnosti i v činnostech a dovednostech, které doposud neznali, neovládali, nevyužívali či podceňovali. Navíc je třeba zdůraznit, že přes v mnoha ohledech specifický přístup a postupy, si i na našem gymnáziu musí žáci osvojit všeobecný základ vědomostí a dovedností ze všech oblastí a oborů povinně vyučovaných v rámci jednotlivých předmětů.

24

Autoevaluace školy

Vlastní hodnocení školy vychází z příslušné vyhlášky MŠMT. Kritéria evaluace jsou stanovována na počátku evaluačního období ředitelem školy po projednání v pedagogické radě školy. Poté jsou uvedena na internetových stránkách školy. Oblasti autoevaluace Studijní výsledky Atmosféra školy Vybavení školy Zázemí pro práci učitele Hodnocení kvality výuky Hodnocení toku informací a spolupráce mezi školou a rodinou Cíle a kritéria autoevaluace Prvořadým cíle je samozřejmě získání informací pro kontinuální upravování a upřesňování mechanismů chodu školy, aby škola co nejlépe plnila své poslání v souladu se zaměřením školy, poskytovala co nejkvalitnější vzdělávání svým studentům a současně kvalitní zázemí pro práci pedagogům. Sekundárním cílem je získání podkladů pro prezentaci školy směrem ven, tak aby prezentovaný obraz co nejpřesněji odpovídal reálné podobě školy. Nástroje autoevaluace Škola používá několik vzájemně se doplňujících nástrojů. Velké množství informací zjišťuje pomocí dotazníkového šetření. Doplňuje těmito údaji: · hodnocení získaná z porovnání poměru počtu uchazečů vůči počtu přijímaných studentů · porovnání úspěšnosti absolventů OGB při přijímacím řízení na VŠ ve srovnání s úspěšností absolventů jiných gymnázií · výsledky žáků v testech SCIO · úspěšnost a umístění žáků OGB v olympiádách a celostátních, příp. mezinárodních soutěžích · vývoj fluktuace žáků i pedagogů · rozbor hospitací vedení školy v hodinách pedagogů Časové rozvržení evaluačních činností Průběžnou autoevaluační činnost škola zpracovává jednou za dva roky do komplexní analýzy a její závěry jsou součástí výroční zprávy. Oblasti, cíle a metody autoevaluace jsou podrobně rozpracovány v interním manuálu školy.

25

Učební osnovy

Název vzdělávacích oblastí a vyučovacích předmětů: V přehledu jsou uvedeny předměty základní a dále ty volitelné, které jsou v nabídce trvale (stěžejní volitelné předměty) JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Český jazyk a literatura, Anglický jazyk, Další cizí jazyk Konverzace a AJ, Konverzace v cizích jazycích MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE Matematika Maturitní matematika INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE Informační a výpočetní technika Seminář z programování, seminář z informatiky ČLOVĚK A SPOLEČNOST Dějepis, Základy společenských věd - ZSV Maturitní dějepis, historickogeografický seminář, moderní dějiny, maturitní psychologie, maturitní sociologie, maturitní právo, maturitní filosofie, maturitní ekonomie, maturitní politologie ČLOVĚK A PŘÍRODA Fyzika, Chemie, Biologie, Zeměpis Nadstavbový seminář fyziky, maturitní fyzika, maturitní chemie, maturitní biologie, maturitní zeměpis, nadstavbový seminář biologie I + II, seminář ze zoologie, seminář z biologie člověka, nadstavbový seminář chemie I + II UMĚNÍ A KULTURA Estetika - hudební obor, Estetika - výtvarný obor Dějiny umění, Výtvarná výchova, grafický design, počítačová grafika, dějiny hudby ČLOVĚK A ZDRAVÍ Tělesná výchova, Výchova ke zdraví Seminář z biologie člověka (v nabídce oblasti Člověk a příroda) ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE Člověk a svět práce 26

JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Charakteristika vyučovacího předmětu Český jazyk a literatura Obsahové vymezení předmětu Předmět český jazyk a literatura je svým charakterem a obsahem předmětem integrovaným. Obsahuje vzájemně prostupující složky: čtení, psaní, mluvnici, sloh, literární výchovu a prvky dramatické výchovy. Význam spočívá především v rozšiřování vědomého užívání jazyka jako základního nástroje pro rozvíjení abstraktního myšlení a v prohlubování vyjadřovacích a komunikačních schopností, jazyk je nástrojem dalšího vzdělávání. Důležitým znakem výuky v předmětu je její cykličnost. Jazyk potřebuje každý člověk ve všech životních situacích a v jakékoli oblasti lidské činnosti. Předmět tak dává ideální možnost odstraňovat izolovanost jednotlivých oborů, poskytovat žákům globální výchovu a globální pohled na svět. Cílem předmětu je spisovné vyjadřování ústní i písemné, humanizace žákovy osobnosti, formování hodnotových orientací a vkusových preferencí, rozvoj estetického cítění a utváření všeobecného přehledu o společenskohistorickém vývoji lidské společnosti se zaměřením na poznávání dějin literatury. Velmi důležité je rozvíjení komunikativních schopností žáků - podpora schopnosti naslouchat druhým, srozumitelné, souvislé a kultivované formulování myšlenky i většího stylistického celku, důraz je kladen na podporu vlastní tvorby žáků a s ním spojené rozvíjení fantazie a kreativity.

Koncepce volitelných předmětů Formy realizace předmětu Základní formou realizace předmětu je vyučovací hodina (45 minut). Vyučovací hodiny jsou spojovány po dvou do devadesátiminutových bloků, přičemž vyučující uvnitř bloku poskytuje žákům čas na přestávku (cca 5 minut).

Časové vymezení předmětu Předmět disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 15 hodin (45 minut) pro čtyři ročníky vyššího gymnázia, která je jednotlivým ročníkům stanovena podle následující tabulky: ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace český jazyk a literatura 3 4 4 4

27

Organizace předmětu Předmět je rozdělen do tří oblastí: Literární výchova, Jazyková výchova a Komunikační a slohová výchova. Předmět je vyučován od kvinty do oktávy jako uzavřený celek. Pro organizaci výuky předmětu se využívají běžné školní třídy, v některých případech učebny vybavené multimediální technikou. Vyučující využívají i doplňkové formy organizace výuky, jimiž jsou především: návštěvy divadelních představení a dalších kulturních akcí (reflexe viděného a následná diskuse), exkurze (úkoly zadávané žákům, připravená prezentace žáků – jednotlivců či skupin aj.), přednášky odborníků či pamětníků a výuka v učebně informatiky, případně v knihovně. Vyučující zapojuje žáky do soutěží a olympiád. Nedílnou součástí předmětu je též samostatná práce studentů mimo školu a jejich práce na projektech (či seminárních a ročníkových pracích) nebo jejich zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů.

Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence Kompetence sociální a personální  Učitel umožňuje žákům hodnocení a obhajobu vlastního výkonu i práce ostatních. Dohlíží na to, aby vzájemné hodnocen bylo neosobní a korektní, postupně vytváří s žáky zásady takového hodnocení.  Učitel vytváří podmínky pro rozvoj estetického vnímání a citového světa žáků (např. prostřednictvím interpretace a hodnocení literárních textů, vlastní literární tvorby, vnímání světa kolem sebe a verbálních či písemných reakcí na něj).  Vyučující vytváří podmínky pro rozvoj diskuse v třídním kolektivu.  Vyučující často využívá metodu skupinové (týmové) práce, v různých případech obměňuje složení pracovních skupin, a umožňuje žákům vyzkoušet si různé role.  Učitel poskytuje v řadě případů žákům prostor k vytváření vlastních pravidel práce ve třídě. Kompetence k podnikavosti  Učitel pomáhá rozvíjet praktické dovednosti žáků (aplikací jazykových znalostí).  Vyučující využívá se žáky i při práci v tomto předmětu nabízet studentům práci s výpočetní a audiovizuální technikou.  Vyučující podporuje v žácích rozvoj pocitu zodpovědnosti za svou práci – jak v individuální rovině, tak při práci ve skupině (při rozdělení úkolu na části).  Učitel motivuje žáky k celoživotnímu vzdělávání poukazem na kladné, či záporné vzory.  Vyučující napomáhá žákům (díky osvojeným jazykovým kompetencím) v rozvíjení schopnosti plánování práce, jasné formulace a prezentace (pracovních, podnikatelských, osobních…) cílů a záměrů, v rozvíjení schopnosti jednat přiměřeně v různých prostředích a situacích, v rozvíjení schopnosti jasně, logicky (z hlediska výstavby jazyka) správně a výstižně formulovat a prezentovat výsledky své činnosti. Kompetence komunikativní  Vyučující napomáhá rozvíjet schopnost získávat, používat a v rozsáhle míře 28

  

zpracovávat, přetvářet a hodnotit informace získané z různých zdrojů (text,audiovizuální a elektronické výstupy ikonografický materiál, návštěvy knihoven, divadel a kulturních zařízení…). Učitel směřuje žáky k pochopení textu pomocí rozborů, kladením otázek, vyhledáváním hlavních myšlenek (ve vzájemné interakci). Vyučující požaduje po žácích, aby interpretovali své dojmy z četby. Učitel napomáhá v rozvoji komunikačních a vyjadřovacích schopností žáků prostřednictvím široké škály metod (referáty, dramatizace literárních děl, recitace, mluvní cvičení, diskuse aj.).

Kompetence k řešení problémů  Učitel umožňuje žákům sebehodnocení (dotazníky, oprava vlastní práce, diskuse apod.), prostřednictvím čehož se u žáků rozvíjí schopnost vnímat chyby v textu. (Učitel např. předkládá žákům jejich texty s chybami, nechá je chybu najít, pojmenovat, odstranit a zdůvodnit novou podobu textu.  Vyučující pomáhá žákům naučit se vnímat shody, podobnosti a odlišnosti v rámci učiva předmětu(gramatické jevy, jazyk literárního díla, stylistické úpravy).  Učitel zadává žákům (individuálně či týmově) rozsáhlejší problémová úkoly, při jejichž plnění je správné využití jazykových, stylistických či literárních kompetencí a znalostí nezbytností. Kompetence k učení  Učitel pomáhá za pomoci vhodně zvolených postupů žákům utvářet globální i individuální orientaci v textu.  Učitel učí žáky využívat a vytvářet doprovodný aparát k textům různé povahy (obsah, rejstřík, glosy, bibliografie, poznámkový aparát atd.).  Vyučující rozvíjí u žáků dovednosti v oblasti esejistické tvorby.  Učitel učí žáky pracovat s textem (vytvářet výpisek, výtah, …), hojně tyto činnosti se žáky procvičují.  Vyučující realizuje se žáky častá mluvní cvičení, reprodukci textu, vede je k jeho uspořádání z hlediska závažnosti a návaznosti sdělení. Kompetence občanské  Učitel pomáhá žákům pochopit systém jazyka, jeho příbuznost s dalšími jazyky, stejně jako odlišnosti. Žáci mají možnost i touto cestou zkoumat a snažit se pochopit širší kulturní a civilizační souvislosti.  Učitel poskytuje prostor pro diskusi týkající se problematiky jednotlivých žánrů, literárních děl, autorů, poskytuje prostor pro poznávání problémů, jimiž se literární dílo zabývá, napomáhá pochopit prostor i dobu, o které autoři píší i dobu, v níž dílo vzniklo. Žáci zaujímají k problematice postoje (z hlediska kulturního, sociálního, politického, občanského aj.), vyučující napomáhá v jejich orientaci v reáliích, širších souvislostech, napomáhá při analýze problémů i utřídění a generalizaci postojů a názorů .  Učitel u žáků rozvíjí schopnost využívat při tvorbě žurnalistických postupů, prostřednictvím nichž mohou žáci zaujímat a vyjadřovat postoje rozličné problematice.  Učitel vede prostřednictvím „literárního poznávání“ žáky k etickému chování i toleranci k jiným kulturám, etnickým i jiným názorovým skupinám (poznání literatury těchto kultur a skupin) při uvědomění si vlastních „kulturních kořenů“.

29

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované MŠMT) a části profilové (garantované školou). Maturitní zkouška ve společné části je povinná , je koncipována jako komplexní (didaktický test, písemná práce, ústní zkouška). Profilová maturitní zkouška má charakter ústní zkoušky před komisí, je volitelná. Pro její úspěšné splnění musí maturant prokázat především znalosti a dovednosti z oblasti dějin literatury, problematika literární je doplněna několika (praktickými i teoretickými) úkoly z jazykové oblasti.

30

Vzdělávací obsah předmětů Český jazyk Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Úvod do studia jazyka a slohu

Student vysvětlí pojmy řeč, jazyk, mluva, vyjmenuje funkce řeči, rozdělí lingvistiku do oborů a podoborů, určí hovorové,neutrální, knižní a archaické prostředky spisovného jazyka, rozlišuje specifika nářečí, obecné češtiny, slangu a argotu, zařazuje jednotlivé jazyky do příslušných jazykových skupin a větví, orientuje se v rejstřících a katalozích knihoven kamenných i virtuálních, používá jazykové příručky, slovníky a encyklopedie, definuje pojmy výpisek, výtah, osnova, obsah, rejstřík, anotace, resumé

Základní pojmy jazykovědy a stylistiky, národní jazyk, čeština a jazyky příbuzné, získávání a zpracování informací – knihovny, jazykové příručky, internet

Výklad, řízený rozhovor, referáty, četba regionální literatury, návštěva knihoven, práce s internetem,

Dějepis – vývoj člověka

Nauka o zvukové stránce jazyka (hláskosloví)

Student vysvětlí pojem hláskosloví, rozdělí do dílčích disciplín, popíše mluvidla, rozliší hlásku a foném, rozumí pojmům vokál-konsonantdiftong, zapisuje fonetickou transkripcí, třídí české souhlásky, vyjmenuje vlastnosti přízvuku, druhy přízvuků, zdůrazní rozdíly mezi přízvukem v češtině a v jiných evropských jazycích, odliší příklonku a předklonku, vhodně užívá tempo, pauzu, melodii a kadenci v mluveném projevu, vysvětlí pojem spodoba znělosti, v mluveném i psaném projevu správně užívá slov přejatých i slov cizího původu, rozpozná řečové vady

Úvod do nauky a dílčí disciplíny oboru hláskosloví, systém českých samohlásek a souhlásek, spodoba hlásek, slovní přízvuk, zvuková stránka souvislé řeči, spisovná výslovnost češtiny, praktické využití poznatků z hláskosloví

Mluvní cvičení, projektové metody, samostatná práce, beseda s logopedem, přednes poezie i prózy

Biologie – lidské tělo

Nauka o písemné stránce jazyka (grafémika)

Student definuje pojem grafémika, orientuje se v základní terminologii oboru, odliší od sebe písma starověkých národů, správně užívá interpunkčních znamének, používá pravopisné příručky, vyjmenuje typy pravopisu, vysvětlí pravidla psaní zkratek a zkratkových slov, v psaném projevu správně užívá již dříve osvojených ortografických zásad

Úvod do nauky o písemné stránce jazyka a pravopisu, psaní i/í, y/ý, psaní písmena ě, předpon s(e)-, z(e)- a souhláskových skupin, psaní délky samohlásek, psaní zkratek a značek, psaní slov přejatých, souhrnné procvičování

Pravopisná cvičení, samostatná práce, korektury, vlastní tvorba

Všechny předměty

Stylistika

Student definuje pojem stylistika, vyjmenuje jazykové prostředky textové výstavby a využívá je při tvorbě vlastního jazykového projevu, odliší subjektivní a objektivní slohotvorné činitele, popíše vlastnosti komunikačně sdělného projevu, zdůrazní funkce slohového projevu, vymezí funkční styly, přiřadí k nim jazykové prostředky a jednotlivé slohové útvary, vhodně jich užívá v jednotlivých komunikačních situacích, rozlišuje jednotlivé slohové postupy a vhodně jich používá, vyjmenuje typické znaky jednotlivých slohových útvarů prostěsdělovacího stylu, analyzuje jazykové prostředky funkčních stylů (kompozice, slovní zásoba, syntax) , definuje funkci prostěsdělovacího stylu, správně

Předmět a obor studia stylistiky, jazykové prostředky textové výstavby, kompozice textu, slohotvorní činitelé, komunikační sdělnost projevu, funkce slohového projevu, funkční styly, slohové postupy, slohové útvary, prostěsdělovací styl, informační slohový postup, mluvené a psané útvary prostěsdělovacího stylu

Výklad, diskuse, Občanská výchova – člověk analýza textu, a společnost projektová Biologie – Stavba těla práce, samostatná práce, referáty, komparatistické postupy, dramatizace textu, mluvní cvičení, návštěva divadla, beseda s odborníky,

kvinta

Mezioborové vztahy

žák:

31

Zeměpis – Česká republika, Evropa Informatika – práce s počítačem

Hudební výchova – intonace, rytmus, tempo Zeměpis – Česká republika a Evropa

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

užívá informačního slohového postupu, odstraňuje jazykové nedostatky psaných i mluvených projevů, postihuje přednosti i nedostatky konkrétního projevu, dbá na dodržování společenských pravidel při představování, pozdravech, během telefonování apod., odliší zprávu a oznámení, vymezí rozdíly mezi dopisem neformálním a formálním, používá tiskopisy, píše pozvánky, telegramy, inzeráty, žádosti, omluvy apod.

Historie české jazykovědy

Student vyjmenuje nejvýznamnější osobnosti daného období, popíše jejich díla, zasadí je do historického kontextu, vysvětlí, v čem spočívá přínos českému jazyku, porovná díla podobně zaměřená

Česká jazykověda od počátků do 17. století Česká jazykověda v 17. a 18. století Josef Dobrovský

32

Referáty, práce s textem, výklad, diskuse, návštěva tématicky zaměřených výstav

Dějepis – České země od počátků až k národnímu obrození Zeměpis – Česká republika

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Student definuje lexikologii, vymezí její podobory a související disciplíny, definuje složené pojmenování, sousloví, frazeologismus, pořekadlo, rčení, přísloví, vysvětlí proces multiverbizace a univerbizace, rozliší věcný a mluvnický význam, užívá konkrétní a abstraktní pojmenování, odliší jednoznačné a víceznačné pojmenování, vymezí spisovná a nespisovná pojmenování, dobová a expresivní pojmenování, popíše rozdíl mezi homonymií, polysémií, synonymií, antonymií a paronymií, vysvětlí princip přenášení pojmenování, odliší přímé, nepřímé a obrazné pojmenování, definuje metaforu a metonymii, vyjmenuje způsoby obohacování slovní zásoby, třídí a zpracovává hesla v jazykových slovnících, vyjmenuje nejdůležitější české lexikologické slovníky, vyhledá lexikální či sémantický nedostatek v textu, pracuje s významovými asociacemi

Úvod do nauky o slovní zásobě, Význam pojmenování, Druhy pojmenování podle stylistické platnosti, Druhy pojmenování podle významu, Přenášení pojmenování, obraznost, Slovní zásoba, Slovníky a práce s nimi Lexikální a sémantická cvičení

Výklad, referát, samostatná práce, práce se slovníky, projektová činnost, návštěva knihovny, Ústavu pro jazyk český

Cizí jazyky – slovní zásoba

Nauka o tvoření slov (derivologie)

Student definuje derivologii, vymezí tři způsoby slovotvorby, třídí slova se zřetelem na proces slovotvorby, odliší slova motivovaná a nemotivovaná, vysvětlí pojmy formant a slovotvorný základ, definuje morfém, kmen, slovní čeleď, uvede příklady odvozování, skládání i zkracování, provádí slovotvorný a morfematický rozbor

Úvod do nauky o tvoření slov, Slovotvorná a morfémová stavba slova, Tvoření slov, Slovotvorný a morfematický rozbor

Diskuse, skupinová práce, práce s textem (analýza), referáty, výklad

Cizí jazyky – původ slov

Pravopis (ortografie)

Student popíše zásady při psaní Psaní velkých písmen, velkých písmen, v písemném projevu Interpunkční znaménka, správně užívá již dříve osvojených Hranice slov v písmu ortografických zásad, vysvětlí funkci čárky ve větě, spřežky, používá spojovník

Výklad, Všechny předměty – názvy, pravopisná pojmy... cvičení, doplňovací cvičení, korektury, práce s cizojazyčnými texty, práce s uměleckými texty

Nauka o slohu (stylistika)

Student charakterizuje publicistický styl, vymezí jeho funkci, vyjmenuje a roztřídí útvary publicistického stylu, vysvětlí specifika kompozice, odliší automatizaci a aktualizaci výrazu, analyzuje text se zřetelem na jazykové prostředky, napíše zprávu, úvodník, recenzi, fejeton, sloupek, reportáž

Mluvní cvičení, Občanská výchova – člověk referáty, a společnost projektová činnost, beseda s odborníkem, práce s textem

sexta

Nauka o slovní zásobě (lexikologie)

Mezioborové vztahy

žák:

Publicistický styl, Kompozice a jazykové prostředky publicistického stylu, Útvary publicistického stylu

Tvarosloví Definuje morfologii, charakterizuje (morfologie) jednotlivé slovní druhy, vymezí

Úvod do tvarosloví, Slovní druhy ohebné a neohebné, tvaroslovné kategorie jmen a sloves, Mluvnické kategorie jmen a sloves rozliší plnovýznamová a neplnovýznamová slova, třídí slovní druhy dle sémantických, formálně morfologických i syntaktických kritérií, vysvětlí, co jsou přechodné

33

Výklad, skupinová práce, samostatná práce, rozbor textu

Zeměpis – Česká republika a Evropa Občanská výchova – vztahy mezi lidmi Výtvarná výchova – obraznost Informatika – práce s počítačem

Cizí jazyky – podobnosti a odlišnosti

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Referáty, výklad, diskuse, návštěva tématicky zaměřených výstav

Dějepis – národní obrození, vznik ČSR

typy (podstatná jména slovesná atd.), odliší předložky vlastní a nevlastní, odstraní stylistické chyby, provede tvaroslovný rozbor

Historie české jazykovědy

Student vyjmenuje nejvýznamnější Česká jazykověda v 19. a na osobnosti daného období, popíše začátku 20. století, jejich díla, zasadí je do historického Jan Gebauer kontextu, vysvětlí, v čem spočívá přínos českému jazyku, porovná díla podobně zaměřená

34

Zeměpis – Česká republika, Evropa

Tematický celek [ročník] septima

Nauka o větě a souvětí – skladba (syntax)

Výstupy

Učivo

Student vysvětlí základní pojmy, jejich přímé vazby na komunikační praxi, zákonitosti výstavby věty a souvětí – přehledně a srozumitelně:slovní druhy z hlediska větných členů, skladební vztahy mezi větnými členy, větné vzorce a pravidla podle nichž se organizují do vět, vyšší větné celky a pravidla podle nichž jsou vystavěna, slovosled a větosled, nepravidelnosti větné a souvětné stavby, konkrétní skladební prostředky textové výstavby.

Úvod do nauky o větě a souvětí, používání základní terminologie, Základní valenční syntaxe. Větný vzorec. Věta jednoduchá a souvětí – souřadné, podřadné a složité), větné a nevětné členy, sémantické a syntaktické větné vztahy, syntaktický rozbor, slovosled, větosled. Problematika slovních druhů ve větě. Zvláštnosti a nepravidelnosti větné stavby.

Výklad, referáty, Všechny předměty. řízený rozhovor, Procvičování po dohledem, skupinová práce, samostudium a domácí úkoly, učení z textu a vyhledávání informací.

Pravopis, jeho vývoj a oblasti. Zvláštní prostředky psaného jazyka. Vlastnosti slov. Interpunkční znaménka, aktuální členění vět. Jazykové příručky, slovníky.

Procvičování a metody osvojování jazykových a komunikačních dovedností, samostatné práce, ústní opakování a jiné aktivní učební metody.

Česká jazykověda v první polovině 20.století - Bedřich Hrozný, Pražský lingvistický kroužek, Vilém Mathesus.

Učení ze Dějepis. zkušenosti, diskuze, výklad, Zeměpis. metoda Občanská výchova. objevování a řízeného objevování, učení z textu, vyhledávání-elearning.

Stylistika a jazykové prostředky, stylistické hodnocení jazykových prostředků, stylistický rozbor. Odborný popis. Výklad. Odborná úvaha.

Výklad, dialog, diskuze, kompoziceessay writing, procvičování pod dohledem učitele, projekty a samostatné práce, domácí úkoly, návštěvy(divadl o, muzeum), exkurze, semináře, cvičení.

Student vysvětlí pojmy a používání Pravopis značek, oddělování části (ortografie) grafických textu v souladu s fonetickými a skladebními vztahy-čárku v souvětí, středník, dvojtečku, uvozovky, pomlčku, tři tečky, závorky.

Student vyjmenuje nejvýznamnější osobnosti daného období, charakterizuje jejich díla, umí je zasadit do historického kontextu, zdůvodní jejich přínos českému jazyku. Srovnává díla navzájem.

Nauka o slohu (stylistika)

Mezioborové vztahy

žák:

Valenční teorie.

Z historie české jazykovědy

Metody Aktivity

Student umí definovat funkční styl odborný.Vyjmenuje a využívá při vlastní tvorbě všechny prostředky odborné stati, publikace, odborné referáty, přednášky a kritiky. Zvládá funkce a základní charakteristiku odborného stylu, útvary odborného stylu, vědecké poznávací postupy v odborném textu(metody zkoumání), analýzu textů odborného stylu, kompozici a jízkové prostředky u odborného stylu. Samostatně zvládne vypracování slohového útvaru: odborný popis, výklad, odborná úvaha. Textové doložení problematiky. Slohotvorní činitelé objektivní a subjektivní – funkce komunikátu.

35

Všechny předměty.

Biologie. Občanská výchova. Tělesná výchova. Dějepis.

Tematický celek [ročník] oktáva

Úvod do obecné jazykovědy (lingvistiky)

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Student vysvětlí podobu a funkce veškerých mluvnických struktur, jež ve známých jazycích existují(jazykové typologie), vztahy jazyka a myšlení, otázky vzniku jazyka, vztah spisovného jazyka a nespisovných útvarů, otázky jazykové kultury, funkci jazykovědy jako aplikované disciplíny, vztah jazykovědy k jiným vědním oborům.

Obecná jazykověda, základní teze, příručky. Jazyková kultura – národní jazyk – útvary lokální a sociální, podoby češtiny. Pravopis, jeho vývoj a oblasti. Spisovná a nespisovná čeština. Praktické využití. Rozbor textu z hlediska kultury řeči

Výklad, seminář, skupinová práce, metoda objevování a řízeného objevování, samostudium a domácí úkoly.

Mezioborové vztahy

žák:

Učení z textu a Historický Student charakterizuje vnitřní a vnější Podstata a příčiny jazykového vývoje, vnitřní a vnější vývoj jazyka. e-learning, vývoj češtiny vývoj českého jazyka, hláskosloví,

Dějepis. Občanská nauka. Zeměpis. Cizí jazyk.

Dějepis. Výtvarná výchova-estetika.

vybrané mluvnické jevy, genetickou příbuznost jazyků (stálý vývoj jazyků). Dokáže vysledovat klíčové fáze vývoje jazyka dle jednotlivých časových období.

Praslovanština. Staroslověnština. Vývoj češtiny. Národní jazyk český.

návštěvy, exkurze, procvičování písemné a ústní, dialogická metoda., vysvětlování, ukazování.

Historie české jazykovědy

Student vyjmenuje nejvýznamnější osobnosti, popíše jejich díla, zasedí je do historického kontextu, porovnává díla, hodnotí a vysvětlí, v čem spočívá přínos českému jazyku.

Česká jazykověda v první polovině 20.století. Bohuslav Havránek. Česká jazykověda od druhé poloviny 20. století do současnosti. Vladimír Šmilauer.

Referáty, Dějepis. výklad, diskuze, Zeměpis. návštěvy, besedy, elearning.

Stylistika:

Student umí objasnit, že administrativní text nesmí z jazykového hlediska připouštět pochybnosti o významu konkrétních vyjádření, natož o smyslu pasáže jako celku.

Administrativní styl-funkce, charakteristika, objektivita podání, slohové postupy, spisovnost. Útvary. Jazykové prostředky – lexikální, morfologické, syntaktické. Písemné a psané útvary, příklady a cvičení.

Výklad, analýza Všechny předměty. textu, projekty a samostatná práce, semináře, kompoziceessay writing, aktivní učební metody, diskuze, přednáška.

Administrativní styl

Respektuje fakta, ať jsou povahy úřední nebo právní. Dbá na dodržování pravidel při psaní administrativního textu.

Umělecký styl

Student zvládá specifické vlastnosti Funkce umělecké literatury, stylu, funkce a umí vysvětlit základní interpretace a základní charakteristika. Charakteristiku, jeho žánry a útvary, Literární druhy a žánry. kompozici útvarů,používání Útvary uměleckého stylu. jazykových prostředků, Jazykové prostředky, výstavba uměleckého stylu. Umělecký popis (líčení a umělecká charakteristika). Umělecké vyprávění.

Řečnický Styl (řečnictví, rétorika)

Student ovládá řečnické a publicistické útvary, funkce a analyzuje texty řečnického stylu.

Kultura řeči a užívání mateřského jazyka. Dialog a skutečný dialog. Připravenost a nepřipravenost Pracuje s jazykovými prostředky projevu. útvarů stylu, zvládá vybrané řečnické Subjektivnost a objektivnost. styly (po přípravě), dbá na dodržování Komunikační situace a prostředí. pravidel společenského chování při Analýza textů řečnického stylu. vlastním projevu, ať už ústním nebo Útvary. písemném. Specifické kompoziční rysy. Projev a proslov. Přednáška. Diskuze.

36

Totéž viz výše.

Literatura.

Literatura. Dějepis.

Totéž viz výše.

Občanská nauka. Dějepis. Cizí jazyk.

Tematický celek

Výstupy

Esejistický styl

Student zvládá kompozici a jazykové prostředky eseje, kombinuje kompoziční principy různých funkčních stylů a slohových postupů, snaží se o tvůrčí a osobitý projev.

Esej a styly vyprávění, vymezení esejistického stylu. Kompozice eseje a využití jazykových prostředků(ironie, sarkasmus, aforismus, citáty, parafráze, příměr, paradox, aj.)

Totéž viz výše.

Literatura.

Student vysvětlí základní vymezení pojmů v nejširším slova smyslu – výměna informací mezi účastníky dorozumívacího aktu – ovládá základní terminologii, druhy textu, rysy textu a samotný text, jako celistvý a soudržný jazykový útvar s komunikačním záměrem, zásady typografie a normy tištěného dokumentu, interpretace textů, asertivní komunikace, základy neverbální komunikace, manipulativní postupy.

Komunikace – prostředky vyjadřování, časové okolnosti, místní okolnosti, komunikační strategie, vedení komunikace, postavení účastníků komunikace. Druhy textu. Základní rysy textu (koherence, rozvíjení, členitost, vztahy) Smysl textu. Typografie, základní normy tištěného dokumentu. Asertivní komunikace-metody. Manipulativní postupy- komerce, prezentace. Verbální versus neverbální komunikace.

Totéž viz výše.

Dějepis.

Nauka O komunikaci

Učivo

37

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Občanská nauka. Právo. IVT.

Literatura Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Mezipředmětové Aktivity vztahy

kvinta

Obecná charakteristi ka literatury

Student reprodukuje text, popíše strukturu díla a jeho jazyk, určí některé prostředky uměleckého vyjádření, rozezná hlavní a vedlejší děj, vyhledá hlavní a vedlejší postavy, určí žánr díla

Struktura lit. díla, vrstvy-jazyková, tématická, kompoziční Literární druhy a žánry—epické, lyricko-epické, lyrické, dramatické Próza a poezie Literární interpretace

Práce s textem, analýza, srovnání, výklad, řízený rozhovor

Stylistika-syžet, struktura slohové práce

Počátky psané literatury Mimoevrops ká literatura Antická literatura

Student reprodukuje báje

Vývoj literatury mimoevropskésumerská, indická, čínská a japonská, hebrejská, mayská a incká Antika- řecká a římská literaturavybraní autoři a jejich díla

Projektové metody, samostatná práce, besedy o četbě

Výtvarná výchovainspirace antikou

Návštěva muzeí s orientální tématikou

Dějepis-dějiny starověkukultura a život společnosti

Dramatizace

Výtvarná výchova,dějepis, hudební výchova –úloha křesťanství, architektura, malířství, sochařství, dvorský životní styl

Vytváří vlastní bájeslovný text Navrhuje možná alternativní řešení Popíše znaky antických hrdinů definuje mythus, epos, drama, pohádku, povídku, přísloví

Popíše řecké divadlo a jeho úlohu

Matematika - logika

Hudební výchovainspirace antikou

Definuje rozdíl mezi naukovou a krásnou literaturou

Literatura ve Student definuje literární pojmy středověku středověké literatury Reprodukuje vybrané ukázky Vyhledá znaky středověké literární památky

Křesťanství - literatura duchovní a světská, legendy, kroniky, hrdinský epos, dvorský epos, dvorská lyrika, žákovská poezie Arabská literatura Perská literatura

Určí společné a odlišné prvky uvedených žánrů

Počátky písemnictví v českých zemích

Práce s textyanalýza, výklad Besedy o četbě Referáty

Zdůrazní jejich typické znaky

Prezentace uměleckého díla

Student popíše storoslověnská písma a jejich další vliv v Evropě

Samostatná práce

V.Morava – Cyril, Metoděj, Proglas Čechy – lit. staroslověnská latinská Student reprodukuje vybraná literární díla německá/dvorská/ česká Vysvětlí úlohu křesťanství v umění a v rozvoji vzdělanosti té doby

Student postihne jazykové odlišnosti od současného českého jazyka

Analýza textu

Výtvarná výchova, dějepis, hudební výchova –úloha křesťanství

Vlastní literární tvorba – např. legenda či epos

Vysvětlí problematiku autorství ve středověku

Česká literatura od nástupu Habsburků do 70. let 15. století

Student vysvětlí smysl dané literární památky

Popíše hlavní myšlenky vybraných literárních děl

Literatura doby lucemburské – Zbraslavská kronika, Závišova píseň, legendy, satira a divadlo Literatura husitská – píseň, kronika, traktát Osobnosti – Tomáš Štítný z Štítného, Jan Hus, Petr Chelčický, Václav Vavřinec z Březové

Komentovaná četba textu, výklad, řízený dialog, referát, samostatná práce

Výtvarná výchova,dějepis, hudební výchova –úloha křesťanství, myšlenky nápravy v církvi a ve společnosti Architektura, malířství, sochařství Dvorský životní styl

Definuje daný literární žánr

38

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Mezipředmětové Aktivity vztahy

Vysvětlí význam literárních osobností Vypráví o jejich životě a díle

Renesance Student vysvětlí pojmy: renesance, humanismus, reformace

Humanismus

Baroko

Rokoko

Definuje pojmy . Sonet, villonovská balada, román, humoristická povídka, cestopis, alžbětinské divadlo, drama, lidové drama, příběhy o šprýmařích, comedie dellˇarte, hry pláště a meče ve Španělsku

Reprodukuje vybraná literární díla

Dramatizuje daný text

Vyhledá informace o daném tématu v literárních příručkách a netu

Renesance, humanismius, reformace, knihtisk italská renesance francouzsklá renesance španělská renesance anglická renesance Vznik manýrismu Protireformace a vznik baroka, Mystismus Žánry tohoto období

Student vysvětlí smysl dané literární památky

Popíše hlavní myšlenky vybraných literárních děl

Vysvětlí význam literárních osobností Vypráví o jejich životě a díle Student zpracuje referát na dané téma Student vyhledá v textu dané myšlenky a vysvětlí je

Výtvarná výchova,dějepis, hudební výchova –úloha objevitelských cest, vliv rozvoje vědeckého poznání světa

návštěva divadla, analýza textu, samostatná práce

Osobnosti : Dante, Petrrka, Boccaccio, Villon, Rabelais, Crevantes, Lope de Vega, Shakespeare, Chaucer, Erasmus Rotterdamský, Moore, Molliére, La Fontaine, Milton

Student zpracuje referát na dané téma

Renesance u nás Česká barokní literatura

Projektová činnost, referáty, výklad,

Architektura, malířství, sochařství

Charakteristik a literárních Zámecký životní styl postav Prolnutí humanismu s reformací latinský a český proud Jednota bratrská Osobnosti : V. Kornel ze Všehrd, Václav Hájek z Libočan, Jan Blahoslav, Daniel Adam z Veleslavína literatura exulantská Jan Amos Komenský Literatura domácí – rekatolizace Osobnosti : A. V. Michna, B. Bridel B. Balbín lidová slovesnost

Charakteristik a osobností, literárních postav, výklad, dilog, besedy, samostatná práce

Výtvarná výchova, dějepis, hudební výchova

Francouzská literatura, klasické drama Encyklopedie Osobnosti : Diderot, Voltaire, Rousseau, Molliére anglická literatura, román Osobnosti : Defoe, Swift, Fielding, Ossian Německá literatura Osobnosti . Goethe, Schiller ruská literatura Osobnosti . Krylov

Samostatná práce, dialog, výklad, dramatizace textu

Výtvarná výchova, dějepis, hudební výchova, přírodní vědy, filosofie

První období – Dobrovský Kramerius divadlo Druhé období : Jungmann

Návštěva muzeí, samostatná práce v

–úloha objevitelských cest, vliv rozvoje vědeckého poznání světa vliv politických a válečných událostí na kulturní vývoj

Student zpracuje samostatný individuální úkol projektového rozsahu

Klasicismus, Student vysvětlí smysl dané literární osvícenství památky raný romantisnus Popíše hlavní myšlenky vybraných literárních děl

Vysvětlí význam literárních osobností Vypráví o jejich životě a díle Student zpracuje referát na dané téma Student vyhledá v textu dané myšlenky a vysvětlí je

návštěva dlvadel, filmu

– vliv rozvoje vědeckého poznání světa - vliv politických událostí na kulturní vývoj

Student zpracuje samostatný individuální úkol projektového rozsahu

Česká literatura v počátcích

Popíše život a význam díla vybraných osobností Reprodukuje vybraná literární díla

39

Výtvarná výchova, dějepis, hudební výchova, přírodní vědy, filosofie

Tematický celek národního obrození

Výstupy

Učivo

Vede zápisy z besed, řídí je

Rukopisy Čelakovský Kollár

Dramatizuje daný text Vysvětlí úkoly a činnost prvních buditelů

Metody Mezipředmětové Aktivity vztahy knihovně, referáty, projekt, výklad

Vyhledá informace o daném tématu v literárních příručkách a internetu.

40

– vliv rozvoje vědeckého poznání světa - vliv politických událostí na kulturní vývoj

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezipředměto vé vztahy

sexta Student prakticky užívá a vysvětlí pojmy Století velkých z tohoto období přeměn Prezentuje svou četbu úvodní část Umí prakticky hledat souvislosti mezi učivem literatury, dějepisu a výtvarné výchovy

Společnost, věda kultura a umění v 19. století Proměny české společnosti Umění a kultura v českých zemích Osobnosti z politiky, vědy, výtvarného umění, hudby

Student zpracová samostatně projektové Pojem světová literatura Vymezení nejvýznamnějších svět. literatur Rozvoj a různorodost uměleckých směrů – rozpad slohové jednoty Časopisy a noviny Prezentuje svou četbu Hlavní lit. témata Umí prakticky hledat souvislosti mezi učivem literatury, dějepisu a výtvarné výchovy

Literatura úkoly 19. století - Student prakticky užívá a vysvětlí pojmy úvodní část z tohoto období

Student definuje literární pojmy Epocha romantismu romantické literatury Reprodukuje vybrané ukázky Vyhledá znaky romantismu v literárním díle Popíše život a dílo předních světových romantických autorů Prezentuje svou četbu

Mezi

Předpoklady romantismu Stěžejní znaky romantismu Německý, anglický, francouzský, italský, ruský a polský romantismus Hlavní spisovatelé světového romantismu: Novalis, Grimmové, Hoffmann Scott, Byron, Shelley Hugo, Stendhal, Balzac, Heine, Lermontov, Gogol, Dickens, Poe, Puškin, Mickiewicz

Student posoudí přítomnost realistických Kritika romantického životního

postoje, angažovanost romantismem a romantických prvků v ukázce Rozvoj realismu, prolínání, a realismem Student reprodukuje vybraná literární díla s romantismem, typizace, vývoj Užívá literárně vědnou teorii a pojmy tohoto období Prezentuje svou četbu Hodnotí smysl romantických děl

postavy, vliv prostředí a původu na postavu osobnosti : Hugo, Musset, Hugo, Stendhal, Balzac, Heine, Lermontov, Gogol, Dickens, Poe, Melville

Referát, výklad, řízený rozhovor

VV, D, HV společenský vyvoj, architektura, malířství, sochařství, opera, symfonie

Projektové metody, VV, D, ZSV samostatná práce, společenský vyvoj, besedy o četbě architektura, malířství, sochařství návštěva muzeí, exkurze

Práce s textyanalýza, výklad Besedy o četbě Referáty

VV, D, ZSV, HV prvky demokratických revolucí v umění

Prezentace uměleckého díla

Samostatná práce Analýza textu Vlastní literární tvorba

VV, D, ZSV, HV kritické postoje společenským poměrům

ke

Hodnotí romantického literárního hrdinu

Česká literatura 30.- 50. let 19. století3.období národního obrození

Student vysvětlí smysl dané literární památky Popíše hlavní myšlenky vybraných literárních děl Definuje daný literární žánr Vysvětlí význam literárních osobností Doloží na příkladech z díla českých autorů prvky romantismu a realismu

Vlastenectví, pojmy – buditel, obrozenec-jejich činnosti – sběratelství, přír. vědy, historie,novinářství, divadlo, vydávání knih, jazykověda Pojmy : národ, romantismus, realismus, biedermaeier Osobnosti : Tyl, Mácha, Erben, Havlíček, Němcová

Komentovaná VV, D, HV četba textu, výklad, umělecká tvorba řízený dialog, referát, v době obrozenecké samostatná práce FJ, AJ, NJ film umění překladu

Francouzská, ruská, polská, severská a americká literatura autoři: G. Flaubert, E. Zola, G. de Maupassant, I. S. Turgeněv, I. A. Gončarov, F. M. Dostojevskij, L. N. Tolstoj, A. P. Čechov,

Projektová činnost, referáty, seminární práce, výklad, návštěva divadla, analýza textu, samostatná práce

Vypráví o jejich životě a díle

Realismus a Student vysvětlí pojmy: realismus, naturalismus

naturalismus, objasní jejich souvislosti Definuje jejich znaky Reprodukuje vybraná literární díla Interpretuje daný text Vyhledá informace o daném tématu

41

s textem

D, ZSV vliv společenských změn na myšlení lidí, na změny v zobrazované skutečnosti

Tematický celek

Výstupy v literárních příručkách a internetu Vytváří referáty a seminární práce

Literární moderna

a

Učivo H. Sienkiewicz, H. Ibsen, M. Twain Naturalismus, realismus

Individualizace literatury Literatura jako výraz vnitřního Student definuje jednotlivé směry světa jedince pomocí ukázek z četby Parnasismus Student vyhledá v příručkách informace o Impresionismus Symbolismus tomto období Dekadence Novoromantismus Nové cesty poezie

dědictví romantismu

Metody Aktivity

Mezipředměto vé vztahy

Charakteristika literárních postav Výklad, analýza vybraných prvků básnického díla

VV, D malířství doby, příklady obrazů a malířů na uvedené směry, evropské umění

Osobnosti : Baudelaire, Verlaine, Rimbaud, Mallarmé, Wilde, Whitman

Dialog Referát Poslech výrazného čtení

Literární dění v 50. letech Almanach Máj Realismus Kosmopolitismus Vlivy romantismu Sociální tématika Osobnosti: V. Hálek, J. Neruda, K. Světlá, J. Arbes

Samostatná práce

D, Z, ZSV

Výklad

generace ND,

Dialog

pojem kosmopolitismus

Almanach Ruch, časopis Lumír Spory mezi národní a komopolitní školou Společné znaky - patos, citovost, historicismus, zaměření na poezii Osobnosti : Sv. Čech, J. V. Sládek, J. Vrchlický, J. Zeyer

Práce v knihovně,

Předchůdci a zdroje realismu u nás Spory o Rukopisy Velká témata: historická próza, venkov, pražský román Osobnosti: A.Jirásek, Z. Winter, K. v. Rais, T. Nováková, Mrštíkové

Výklad, analýza vybraných prvků díla Dialog Referát Exkurze

D, VV, ZSV

Individualizace, subjektivizace literatury Symbolismus, dekadence Manifest české moderny Nástup buřičů-anarchistů Osobnosti: K. Hlaváček, J. S. Machar, A. Sova, O. Březina, F. X. Šalda

Samostatná práce

D, ZSV

Výklad

psychologie :

Dialog

vznik modernismu, anarchie

Student připraví výrazné čtení básně

Psychologie : smysl induividualismu

Student připraví referát Student prezentuje svou četbu

Májovci

Student definuje jednotlivé směry pomocí ukázek z četby Student vyhledá v příručkách informace o tomto období Student definuje cíle Májovců Interpretuje hlavní díla Májovců

Ruchovci Lumírovci

Student definuje jednotlivé směry pomocí ukázek z četby Student vyhledá v příručkách informace o tomto období Student definuje cíle Ruchovců a Lumírovců Interpretuje hlavní díla těchto autorů

Realismus a Student vyhledá v příručkách informace naturalismus o tomto období

v české literatuře

Student vypráví o životních osudech vybraných autorů Interpretuje hlavní díla těchto autorů Student zpracuje samostatně referát, seminární práci k vybranému autorovi, tématu, či dílu

Česká literatura v 90. letech 19. století

Student vyhledá v příručkách informace o tomto období Student vypráví o díle vybraných autorů Interpretuje hlavní díla těchto autorů Student zpracuje samostatně referát , prezentuje svouji četbu

42

Exkurze

D, Z, ZSV

výklad, rozhovor, kulturní rozvoj exkurze, práce s období, odbornou cesty autorů mimo literaturou naše území

Individuální tématická četba

historie 2.pol. 19. stol., kultura tohoto období

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezipředmětové vztahy

septima Student popíše vývoj společenského dění Dějiny, společnost, věda a Svět na v této době, jeho vliv na změny názorové, technika, umění a kultura tohoto přelomu na umění a kulturu. období století. Svět v 1.polovině 20. století

Přehled základních trendů vývoje světové literatury vývoje Významné umělecké směry

Student určí a definuje vybrané umělecké směry.

Rozštěpení lit. na avantgardní a tradiční Typické znaky – umělecké dílo Vyhledá příklady na dané směry. jako fikce, hledání nového jazyka, Student vyhledá příklady na dané znaky bezdějovost, fragmentárnost, internacinalizace literárního dění uměleckého díla. Směry a témata – fauvismus, Vysvětlí rozdělení literatury. expresionismus, surrealismus, dadaismus, imaginace, antiutopie, Vypráví o činnosti významných literárních autentičnost prózy, realismus, osobností. populární literatura, sociální a válečné téma Reprodukuje umělecké dílo. Osobnosti - Chlebnikov, Gorkij Určí společné a odlišné prvky uvedených Majakovskij, Apollinaire, Breton, žánrů Kafka, Orwell, Joyce, Proust, Hemingway Zdůrazní jejich typické znaky.

Literatura Student popíše vybraná díla a literární francouzská směry, jejich další vliv v Evropě. Student reprodukuje vybraná literární díla. Vypráví o díle a činnosti daných autorů.

Novosymbolismus, avantgarda Osobnosti – A. France, R. Rolland, P: Valéry, P. Claudel, T: Tzara, G. Apollinaire, L. Aragon, P. Eluard, A. Gide, M. Proust, F. MauriacAnt. Exupéry, J. P. Sartre, A. Camus

Analýza, srovnání, výklad, řízený rozhovor, myšlenková mapa

ZSV, D – historie a společenské změny 1. poloviny 20. století

Projektové metody, samostatná práce, besedy o četbě

ZSV, D, Z, VV – kultura a umění ve 20. a 30.letech

Práce s textyanalýza, výklad

ZSV, D, Z, VV – historie Francie, fr. výtvarné umění

RJ, FJ - umění překladu poezie

Besedy o četbě Referáty Prezentace uměleckého díla

Vyhledá informace o daném tématu v literárních příručkách

Literatura anglická

Student popíše vybraná díla a literární směry, jejich další vliv v Evropě. Student reprodukuje vybraná literární díla. Vyhledá informace o daném tématu v literárních příručkách. Prezentuje dané umělecké dílo.

Literatura americká

Student vysvětlí smysl daného díla. Popíše hlavní myšlenky vybraných literárních děl Definuje daný literární žánr. Vysvětlí význam literárních osobností a vypráví o jejich životě a díle.

Německy psaná Reprodukuje vybraná literární díla literatura Vyhledá informace o daném tématu v literárních příručkách

Navázání na tradice 19. století Irská literární renesance Novoromantismus a relismus Moderna osobonst –J. Galsworthy, W. B, Yeats, H. D. Lawrence, K. Chesterton, H. Wells, A. Huxley, G. Orwell, J. Conrad, D. Thomas

Samostatná práce,

D, Z, ZSV, HV, VV – rozvoj umění 1.pol. 20.stol.,

analýza textu, výklad

anglická historie

Realismus, naturalismus černošská literatura Osobnosti – T. Dreiser, R. Jeffers, E. Pound, F. S. Fitgerald, J. Steinbeck, W. Faulkner U. Sinclair, J. London, E. Hemingway, H. MillerJ. Dos Passos, N. West, R. Wright

Komentovaná četba textu, výklad, řízený dialog

D, ZSV, HV –kulturní a politickospolečenský vývoj země, hudební vliv na Evropu

Německy psaná literatura v českých zemích Rozdělení literatury v letech 1933 – 1945, exil Osobnosti -- R. Musil, G. Meyerink, M. Brod, E. E. Kisch. E. M. Remarque, A. Zweig, S. Zweig, L. Feuchtwanger, K. Mann, H. Mann, T. Mann

Projektová činnost, referáty, výklad, návštěva divadla, analýza textu

D, ZSV – politickospolečenský vývoj a kulturněhistorický vývoj země

43

Tematický celek

Výstupy Student vysvětlí smysl daného díla.

Ruská literatura

Tradice a nové myšlenky – zdivadelnění filmu Modernismus a avantgarda Epické divadlo, psychologické drama Osobnosti – MCHAT G. B. Shaw, M. Reihardt, L. PirandeloJ. Cocteau, J Anouilh, F. G. Lorca, B. Brecht, V. E. Mejerchold, E. O ˇNeill, K. Čapek

Návštěva divadla, výklad, diskuse

D, VV, Hv – vývoj scénického umění

Výklad, myšlenková mapa, diskuse, projektová činnost

D, VV, ZSV --D, ZSV – politickospolečenský vývoj a kulturněhistorický vývoj země

Starší generace Anarchisté Expresionismus Vyhledá příklady na dané směry. Katolicismus Student vyhledá příklady na dané znaky Naturismus a vitalismus, avantgarda uměleckého díla. Autoři v boji za národní Vypráví o činnosti významných literárních samostatnost osobností. Proletářské umění Ohlasy války Reprodukuje umělecké dílo. Poetismus, surrealismus Určí společné a odlišné prvky uvedených Spisovatelé v boji na obranu republiky žánrů Literatura v době okupace Zdůrazní jejich typické znaky. Vývoj od května 1945 do února 1948

Výklad, myšlenková mapa, diskuse, projektová činnost

D, VV, ZSV politickospolečenský vývoj a kulturněhistorický vývoj země

Student vysvětlí smysl daného díla.

Výklad, myšlenková mapa, diskuse, projektová činnost,

vypráví o jejich životě a díle Vysvětlí význam literárních osobností a vypráví o jejich životě a díle Vysvětlí vývoj divadla, definuje pojmy nového dramatu

České země Student popíše vývoj společenského dění Vývoj na přelomu století, vývoj 1. v této době, jeho vliv na změny názorové, republiky – odraz v umění v na umění a kulturu. 1.pol.20.st.

Autorské profily českých autorů poezie próza drama

Mezipředmětové vztahy

Komentovaná D, ZSV, –kulturní a četba textu, politickospolečenský výklad, řízený vývoj země, vliv na Evropu dialog

Vysvětlí význam literárních osobností a

Obecný přehled české literatury

Metody Aktivity

Stříbrný věk ruské poezie na přelomu století Změny po říjnové revoluci Socialistický realismus Vnitřní emigrace, stalinismus. Exilová literatura Osobnosti – A. Bělyj, V. Chlebnikov, A. Blok, D. Charms, N. Ostrovskij, I. Babel, M. Šolochov, M. Bulgakov, A. Platonov, I. Erenburg, A. Grin, O. MandelštamA. Achmatovová, S. Jesenin, B. Pasternak, I. Bunin, M. Cvetajevová, v. Naabokov,

Popíše hlavní myšlenky vybraných literárních děl. Vysvětlí vývoj literatury po říjnové revoluci, problematiku emigrace a exilu

Drama a divadlo

Učivo

Student určí a definuje vybrané umělecké směry.

Popíše hlavní myšlenky vybraných literárních děl Definuje daný literární žánr. Vysvětlí význam literárních osobností a vypráví o jejich životě a díle.

Osobnosti – P. Bezruč, I. Blatný, K. Čapek, J. Deml, J. Durych,j. Wolker, SKN, V. Dyk, F. Šrámek ,K. Toman, F. Halas, J. Hašek, J. Hora, V,. Nezval, I. Olbracht, J. Orten, K. Poláček, F. Hrubín, J. Seifert, F: X. Šalda, M. Majerová, M. Pujmanová, J. Glazarová, E. F. Burian, J. Havlíček, V. Vančura, J. Voskovec, J. Werich

44

komentovaná četba textu

komentovaná četba textu

D, VV, ZSV politickospolečenský vývoj a kulturněhistorický vývoj země

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezipředmětové vztahy

oktáva

Svět ve 2.polovině 20. století

Student popíše vývoj společenského dění Dějiny, společnost, věda v této době, jeho vliv na změny názorové, a technika, umění a kultura tohoto na umění a kulturu. období Vývoj hudby a filmu

Práce s textem, analýza, srovnání, výklad, řízený rozhovor

Významné umělecké směry Přehled základních trendů vývoje světové literatury

Určí a definuje vybrané umělecké směry

Velké téma války – prvky dokumentu -- R. Merle, B. Polevoj prózy deziluze – N. Mailer, J. Heller genocida – P. Levi, W. Styron jaderný útok – japon. lit. německá a italská lit. o válce Směry – existencionalismus, rozhněvaná generace – beatníci, rozhněvaní mladí muži, neorealismus, antiutopie, skupina 47, zpívající básníci, magický realismus, intelektuální próza, nový román, postmodernismus, současné trendy

Projektové ZSV, D, Z, VV -- historie a metody, společenské změny samostatná 2. poloviny 20. století práce, besedy o četbě, výklad

Existencionalismus – J. P. Sartre, A. Camus Absurdita v próze – B. Vian, S. Beckett Nový román – OuLiPo Realismus – E. Ajar, R. Merle, M. Pagnol Mytologický román – M. Tournier J. Prévert Zpívaná poezie

Práce s textyanalýza, výklad

Student definuje literární pojmy Student popíše vybraná díla a literární směry, jejich další vliv v Evropě Určí společné a odlišné prvky uvedených žánrů Zdůrazní jejich typické znaky Student přípraví prezentaci uměleckého díla nebo autora

Literatura Reprodukuje vybrané ukázky francouzská Student popíše vybraná díla a literární směry, jejich další vliv v Evropě Student popíše životní osudy vybraných autorů Student vysvětlí smysl daného díla Popíše hlavní myšlenky vybraných literárních děl

Literatura anglická

Literatura americká

ZSV, D – historie a společenské změny 2. poloviny 20. století

ZSV, D, Z, VV -- historie a společenské změny, vývoj názorových proudů

Besedy o četbě

Student reprodukuje vybraná literární díla Rozhněvaní mladí muži – Kinsley Amis, J,. Osborne Student popíše životní osudy vybraných G. Greene autorů Univerzitní román – D. Logde ženské autorky Student vysvětlí smysl daného díla kulturní pluralismus – S. Rushdie Popíše hlavní myšlenky vybraných Vývoj poezie literárních děl

Samostatná práce

Student vysvětlí smysl daného díla

Osobnosti – J. D. Salinger/ rebel / J. Kerouac, A. Ginsberg / beatníci/ J. Baldvin / černošská lit. / židovská literatura – S. Bellow, B. Malamud nonfiction-fiction – N. Mailer, T. Capote jižanská lit. -- W. Styron beletristická historie – E. Doctorow, J. Updike postmodernismus – K. Vonnegut

Komentovaná ZSV, D, Z, VV – kulturní četba textu, dějiny a společenské výklad, řízený změny dialog, referát, samostatná práce

Téma války – Skupina 47 – H. Böll lit. SRN – G. Grass, M. Walser lit. NDR – Ch. Wolfová rakous. Lit. -- T. Bernhard švýcar. Lit. -- F. Důrrenmatt

Popíše hlavní myšlenky vybraných literárních děl

Projektová ZSV, D, Z, VV -- historie a činnost, společenské změny referáty, 2. poloviny 20. století výklad, návštěva divadla, analýza textu, samosta

Vysvětlí význam literárních osobností

tná práce

Popíše hlavní myšlenky vybraných literárních děl Definuje daný literární žánr Vysvětlí význam literárních osobností Vypráví o jejich životě a díle

Německy psaná Reprodukuje vybraná literární díla literatura Vyhledá informace o daném tématu v literárních příručkách Student vysvětlí smysl daného díla

Vypráví o jejich životě a díle

45

Analýza textu

ZSV, D, Z, VV -- historie a společenské změny 2. poloviny 20. století

Tematický celek

Ruská literatura

Výstupy

Student vysvětlí smysl daného díla Popíše hlavní myšlenky vybraných literárních děl Vysvětlí význam literárních osobností Vypráví o jejich životě a díle

Učivo

Období 1946 - 1953 –V. Někrasov období po Stalinovi – B. Pasternak, A. Solženicyn zpívaná poezie – B. Okudžava, V. Vysockij almanach Metropol vesnická próza – V. Šuškin exilová, samisdatová lit. nová vlna prózy

Metody Aktivity

Mezipředmětové vztahy

Projektová ZSV, D, Z, VV -- historie a činnost, společenské změny referáty, 2. poloviny 20. století výklad, návštěva divadla, analýza textu,

samostatná práce

Drama a divadlo

Student vysvětlí smysl daného díla Popíše hlavní myšlenky vybraných literárních děl Vysvětlí význam literárních osobností Vypráví o jejich životě a díle

České země v 2. polovině 20. století Obecný přehled české literatury Umělecké směry

Prolínání žánrů a forem – antiiluzivnost, psychologické drama, absurdita, angažované drama, coolness dramatika T. Williams, A. Miller, S. Beckett, E. Ionesco, f. Dúrrematt

Projektová činnost, referáty, výklad, návštěva divadla, analýza textu

ZSV, D, Z, Hv – myšlenkové proudy 2. poloviny 20.století

Referáty, výklad, analýza textu

VV, D, HV, ZSV – společenskopolitický vývoj

Osobnosti české literatury : J.Seifert, I. Blatný, J. Kolář, F. Hrubín, V. Holan, M. Procházka, L. Vaculík, O. Pavel, V. Havel, M. Kundera, J. Škvorecký , B. Hrabal, P. Kohout, L. Fuks, J. Skácel, J. Suchý, I. Vyskočil, I. Wernisch, E. Hostovský, M. Holub, I. Diviš, J, Zábrana, V. Páral, V. Hrabě, folková poezie

Projektová činnost, referáty, výklad, analýza textu

VV, D, HV, ZSV -multikulturní pohledy umění

V. Nezval, J. Suchý, F. Hrubín, V. Havel, P. Kohout, Cimrmann, I. Vyskočil, J. Topol absurdita, modelovost dramatu

Projektová VV, D, HV, ZSV – hledání činnost, nových úhlů náhledu referáty, výklad, návštěva divadla, analýza textu, samosta

Student popíše vývoj společenského dění Historickopolitický přehled v této době, jeho vliv na změny názorové, Vývoj od 1948 do 1968 na umění a kulturu. Určí a definuje vybrané umělecké směry generace Literárních novin Student definuje literární pojmy Student popíše vybraná díla a literární směry Určí společné a odlišné prvky uvedených žánrů Zdůrazní jejich typické znaky

literatura poválečná socialistický realismus změny 60.let – nové směry underground 4. sjezd svazu spis. emigrace vnitřní a zahraniční Normalizace exil Literatura po roce 1989

Student vysvětlí smysl daného díla

Autorské profily české literatury 2.poloviny 20.století

Popíše hlavní myšlenky vybraných literárních děl

Drama a divadlo

Student vysvětlí smysl daného díla

Vysvětlí význam literárních osobností Vypráví o jejich životě a díle

Popíše hlavní myšlenky vybraných literárních děl Vysvětlí význam literárních osobností Vypráví o jejich životě a díle

tná práce

46

Charakteristika vyučovacího předmětu ANGLICKÝ JAZYK (cizí jazyk) Obsahové vymezení předmětu Předmět Anglický jazyk je součástí vzdělávací oblasti JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE podrobně charakterizované v RVP G. Jeho výuka navazuje na výuku anglického jazyka na nižším stupni gymnázia, přičemž dochází k výraznému prohlubování kompetencí i znalostí v této oblasti. Předmět úzce souvisí s těmito předměty – Český jazyk a literatura a jiné cizí jazyky.

Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty jsou koncipovány podle potřeb a požadavků žáků, jedná se především o volitelnou konverzaci AJ, která navazuje na konverzaci v rámci povinného předmětu. Podle zájmu žáků dále můžeme nabídnout tematické jazykové semináře prováděné v anglickém jazyce (např. „Dějiny USA“). Program těchto předmětů je součástí přílohy ŠVP.

Formy realizace předmětu Základní formou realizace předmětu je vyučovací hodina (45 minut). Vyučovací hodiny jsou spojeny do devadesátiminutových bloků, uvnitř kterých vyučující poskytuje studentům pětiminutovou přestávku (toto vychází ze specifických potřeb školy a především studentů).

Časové vymezení předmětu Předmět Anglický jazyk disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 15 hodin pro poslední čtyři ročníky osmiletého gymnázia (kvinta - oktáva): ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 3 4 4 4

Obecně můžeme počítat v každém ročníku (kromě kvinty) s přibližně 140 vyučovacími hodinami (70 dvouhodinových bloků) a to s přihlédnutím k různým školním prázdninám, svátkům a mimořádným situacím.

Organizace předmětu Výuka předmětu Anglický jazyk je rozdělena na dvě části se stejnou časovou dotací (vyjma kvinty) – 1. GRAMATIKA a 2. KONVERZACE. V první části se studenti seznamují s gramatikou cizího jazyka, kterou dále ústně i písemně procvičují v rámci jednotlivých tematických okruhů. Druhá část navazuje na první a zaměřuje se na použití gramatiky v konverzaci s rodilým mluvčím a také na rozšiřování slovní zásoby. Organizační formy jsou individuální i skupinové. V kvintě platí, že gramatická část výuky zahrnuje dvě vyučovací hodiny týdně, konverzační jednu, v určitých fázích školního roku lze plánovaně tento poměr obrátit.

47

Výchovné a vzdělávací strategie Výchovné a vzdělávací strategie se obecně soustřeďují na následující oblasti výukového procesu: - verbální poznání (demonstrace, vysvětlení, seznámení s problematikou) - ovládnutí psaného projevu (demonstrace, vysvětlení, seznámení s problematikou) - praktická fixace znalostí a kompetencí (procvičování, konverzace, hry) Rozvoj klíčových kompetencí Kompetence k učení Učitel využívá v hodině početné a různorodé metody (výklad, konverzace, poslech, projekce aj.), vede žáky k jejich osvojení a co nejlepšímu samostatnému využití. Učitel vede žáky k využívání osvojených dovedností a znalostí i prostřednictvím zadávané domácí práce (jejím charakterem a formou). Učitel zadává (dle schopností a potřeb žáků) náročnější problémové úkoly (individuální i skupinové), při jejichž plnění jsou žáci nuceni vytvářet si vlastní systém získávání a osvojování dovedností a znalostí. Vyučující se žáky procvičuje techniky využívání informačních zdrojů a získávání informací. Žáci jsou vedeni k jejich využívání z hlediska stanovených úkolů. Vyučující zadává žákům úkoly podporující rozvoj dovednosti pracovat s cizojazyčným textem (edukačního jazykového, beletristického, žurnalistického a s postupným narůstáním profilace a kompetence žáků i odborného charakteru) a porozumět mu (vyhledávání podstatných informací, klíčových slov, tvorba výpisků, výtahu z textu, samostatná reprodukce). Vyučující žáky hodnotí, poskytuje však též prostor jejich vlastnímu hodnocení, které vede k zamyšlení se nad vlastními nedostatky a způsobem jejich nápravy. Kompetence k řešení problémů Učitel vede žáky k samostatnému řešení problémů. Učitel demonstruje řešení lingvistických problémů za využití vhodných frází a vede žáky k jejich používání a řešení analogických problémů. Vyučující poskytuje žákům dostatek námětů k samostatnému uvažování a řešení problémů (jazykových i faktografických v cizím jazyce) v průběhu výuky, zadává problémové úkoly. Vyučující zadává problémové úkoly vyžadující velkou míru domácí (mimovýukové) aktivity. Vyučující sleduje u žáků rozvoj jejich dovedností a znalostí (a také specializaci), přičemž (především) žáky s vyšší mírou osvojení jazykových znalostí a kompetencí vede k získání schopnosti některé problémové úkoly si formulovat samostatně. Kompetence komunikativní Učitel vede studenty ke komunikaci a co největšímu využití znalostí anglického jazyka (ve styku s vyučujícím, se spolužáky - časté využívání metody diskuse, zapojování žáků do pracovních skupin, začleňování interaktivních her a aktivit - i s ostatnímu osobami ovládající tento jazyk). Vyučující žáky učí formulovat a obhajovat svůj názor, vhodně argumentovat (vše v cizím jazyce), ale též respektovat názor ostatních. Kompetence sociální a personální Učitel zapojuje do konverzace v cizím jazyce všechny studenty, snaží se navozovat situace, které jsou studenti nuceni řešit spolu navzájem (ve vzájemné interakci). Vyučující na jedné straně zapojují žáky do skupinových (s nehierarchizovanými role,mi uvnitř skupiny) a týmových (s určitou hierarchií rolí) úkolů a projektů, a tím podporují jejich schopnost spolupracovat a začlenit se do kolektivu, na druhé straně respektují individualitu žáka a poskytují mu dostatek příležitostí ji v průběhu plnění samostatných 48

úkolů projevit a rozvíjet. V případě potřeby umožňují žákům výrazně individualizovanou formu vyučování. Kompetence občanské Učitel v rámci výuky porovnává vzdělávací a politické systémy ČR a anglicky hovořících zemí, snaží se v konverzaci navozovat různé problémové situace a pomáhá studentům s jejich řešením. Vyučující vedou žáky k zaujímání postojů a otevřenému vyjadřování vlastních názorů v cizím jazyce, snaží se, aby poznatky osvojené během hodin anglického jazyka (fungování a život společnosti v anglicky mluvících zemích) vedly žáky k přesvědčení o nutnosti aktivně se účastnit života naší společnosti (v rámci bydliště, regionu, státu i Evropy). Poznatky a dovednosti osvojené během hodin cizích jazyků obecně by měly žáky též vést k vybudování tolerantního postoje vůči jiným společnostem, kulturám, civilizacím, zároveň ale též k uvědomění si výrazného kulturního a společenského sepětí s „euroatlantickou“ civilizací. Žáci pod vedením vyučujícího sledují zpravodajství v příslušném cizím jazyce (politické, kulturní a jiné zprávy), o zprávách debatují a zaujímají k nim postoje (vše v cizím jazyce). Kompetence k podnikavosti Učitel žákům zdůrazňuje význam znalosti cizích jazyků pro jejich budoucí odborné zaměření, přibližuje a vysvětluje význam cizích jazyků v jednotlivých oborech (vědeckých, uměleckých aj.), ve službách, v politické oblasti a v dalších možných oblastech budoucího směřování žáků. Učitel žákům zdůrazňuje význam znalosti cizích jazyků pro jejich budoucí profesní uplatnění, jeho šíři, atraktivitu a též ohodnocení. Vyučující zadávává žákům menší projektové úkoly, při jejichž plnění si žáci osvojí principy plánování, zpracovávání dat, vedení agendy aj. v cizím jazyce. Žáci jsou vedeni k zpracovávání různých školních prací (či jejich částí – abstrakt, resumé aj.) v cizím jazyce.

Evaluace předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Konkrétní hodnocení žáků závisí především na jejich aktivitě v hodinách, výsledcích písemných testů, schopnosti komunikace v anglickém jazyce (porozumění psanému i mluvenému slovu, samostatné tvoření vět s použitím správné gramatiky, schopnost vedení rozhovoru, debaty). Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované MŠMT) a části profilové garantované školou). Maturitní zkouška ve společné části je volitelná, je koncipována jako komplexní (didaktický test, písemná práce, ústní zkouška). Profilová maturitní zkouška je volitelná a skládá se z kombinace dvou forem, písemné a ústní. V konečném celkovém hodnocení má písemná část váhu 30% a ústní váhu 70%. Písemná část je obdobou gramatické zkoušky „English In Use“ na úrovni CAE a ústní 49

probíhá dle obdobného zadání (diskuzí) na komplexní témata. K úspěšnému složení zkoušky musí maturanti prokázat znalosti a dovednosti na úrovni C1.

50

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Kvinta/Sexta žák:

Porozumění Porozumí hlavním bodům a mluvenému myšlenkám autentického čtenáře textu. i písemnému projevu

Světová literatura, zprávy a aktuality ze světa

Konverzace, poslech či čtení s porozuměním

Čtený či smyšlený text, kratší i delší Vyhledávání informací Vyhledávání Vyhledá a shromáždí informace z informací a textů na standartní témata a pracuje písemný projev se získanými informacemi práce s nimi

Literatura, ZSV, Dějepis

ZSV, Literaturta

Odvodí význam neznámých slov na základě již osvojené slovní zásoby, kontextu, znalosti tvorby slov a internacionalismů

Gramatika, lexikologie, fonetika

Rozšiřování slovní zásoby

Využívá různé druhy slovníků, informativní literaturu a internet

Jazykové zvláštnosti a odlišnosti

Práce se slovníky a využívání médií

IVT

Čte s porozuměním literaturu, zprávy Literatura, jazykové zvláštnosti a Čtení s porozumě- a aktuality na odpovídající úrovni ve odlišnosti studovaném jazyce ním

Čtení s porozuměním

Literatura, dějepis, ZSV

Porozumění Pochopí zápletku i sled událostí ve mluvenému filmu či hře slovu

Charakteristika ekonomiky, společnosti a kultury

Porozumění mluvenému slovu Literatura, estetika

Svůj názor vyjádří srozumitelně, gramaticky korektně a plynule

Gramatika, lexikologie, fonetika

Vysvětlení gramatiky, procvičování na příkladech

Český jazyk

Popis

Své okolí, zájmy a činnosti dokáže popsat na odpovídající úrovni.

Samostatný ústní i písemný projev

Popis

Český jazyk

Slovní zásoba

Používá adekvátní slovní zásobu na mnoho rozdílných témat

Fonetika, pravopis

Rozšiřování slovní zásoby

Využívá počítačové, výkladové a odborné slovníky při zpracování písemného projevu na neznámé téma

Autentické materiály

Práce se slovníky a jinými písemnými materiály

Odvozování slov z kontextu Práce se slovníky a využívání médií

Správné tvoření vět

Práce se slovníky

51

IVT

Tematický celek septima

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

žák:

Porozumění mluvenému i písemnému projevu

Porozumí hlavním bodům a Emoce, morální postoje a myšlenkám autentického čtenáře funkce textu či písemného projevu složitějšího obsahu na aktuální téma

Konverzace, poslech či čtení s porozuměním

Vyhledávání informací a práce s nimi

Vyhledá a shromáždí informace z různých textů na méně běžné , konkrétní téma a pracuje se získanými informacemi

Čtený či smyšlený text, kratší i delší písemný projev

Vyhledávání informací

Odvozování slov z kontextu

Odvodí význam neznámých slov na základě již osvojené slovní zásoby, kontextu, znalosti tvorby slov a internacionalismů

Gramatika, lexikologie, fonetika

Rozšiřování slovní zásoby

Využívá různé druhy slovníků, informativní literaturu, encyklopedie a média

Jazykové zvláštnosti a odlišnosti

Práce se slovníky a využívání médií

Čte s porozuměním literaturu ve Čtení s porozumě- studovaném jazyce ním

Literatura, jazykové zvláštnosti a odlišnosti

Čtení s porozuměním

Literatura, dějepis

Porozumění Postihne zápletku i sled událostí mluvenému ve filmu či hře slovu

Charakteristika ekonomiky, společnosti a kultury

Porozumění mluvenému slovu

Literatura, estetika

Český jazyk

Práce se slovníky a využívání médií

Správné tvoření vět

Formuluje svůj názor srozumitelně, gramaticky správně, spontánně a plynule

Gramatika, lexikologie, fonetika

Vysvětlení gramatiky, procvičování na příkladech

Popis

Podrobně popíše své okolí, své zájmy a činnosti s nimi související

Samostatný ústní i písemný projev

popis

Používá bohatou všeobecnou slovní zásobu

Fonetika, pravopis

Rozšiřování slovní zásoby

Využívá výkladové a odborné slovníky při zpracování písemného projevu na neznámé téma

Autentické materiály

Práce se slovníky a jinými písemnými materiály

Slovní zásoba Práce se slovníky

Správné tvoření vět

Konverzace, správné tvoření vět

Reaguje spontánně a gramaticky Gramatika, lexikologie správně v složitějších, méně běžných situacích užitím vhodných výrazů a frazeologických obratů Při setkání s rodilými mluvčími zahájí, vede a zakončí dialog a zapojí se do živé diskuse na různá témata týkající se odbornějších zájmů

Konverzace, reagování na

Vyjádření postoje, názoru, konverzace stanoviska, stručná charakteristika ekonomiky, společnosti a kultury

52

Konverzace v cizím jazyce

Tematický celek Oktáva

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

žák:

Porozumění mluvenému projevu

rozliší v mluveném projevu jednotlivé mluvčí, identifikuje různý styl, citové zbarvení, názory a stanoviska jednotlivých mluvčích

Akcenty, dialogy, reálie anglicky mluvících zemí, slovní zásoba

Poslech, rozšíření slovní zásoby, nauka reálií, výuka v angličtině.

Historie, zeměpis

Porozumění čtenému text

porozumí hlavním bodům a myšlenkám autentického čteného textu či písemného projevu složitějšího obsahu na aktuální téma

Odborná literatura, jazykové anomálie, četba odborných článků

Čtení, využití anglické literatury a novinových článků, práce se slovníkem.

Literatura

Konverzace a schopnost vyjadřování

přednese souvislý projev na zadané téma

Konverzace, logopedie

Konverzace, dialogy, monology

Český jazyk

Vlastní slohové útvary, práce se slovníky a médii,gramatika

Práce se slovníkem, psaní slohu, četba.

Literatura, český jazyk

logicky a jasně strukturuje Vlastní písemný projev formální i neformální písemný projev různých slohových stylů

Práce s získanými informacemi

s porozuměním přijímá a srozumitelně i gramaticky správně předává obsahově složitější informace

Práce se slovníky, autentické materiály, odborná literatura, slovní zásoba, gramatika

Poslech, sledování Dle odbornosti autentických prezentaci v angličtině, četba, práce se slovníkem, rozšiřování slovní zásoby, vlastní prezentace.

Práce se slovníky při písemném projevu

využívá výkladové i odborné slovníky při zpracování písemného projevu na neznámé téma

Práce se slovníky, formální angličtina, precizní gramatika

Práce se slovníkem, vlastní písemná prezentace.

Ústní projev na formálníodborné úrovni

adekvátně a gramaticky správně okomentuje a prodiskutuje odlišné názory různých faktografických i imaginativních textů

Konverzace, autentické i zábavné Konverzace, materiály, slovní zásoba, prezence prezentace vlastních subjektivních i objektivních názorů. názorů, práce s

Konverzace a (ne)formální komunikace

Základy společenských věd, filozofie

informacemi, kolektivní spolupráce

komunikuje plynule a foneticky Konverzace, logopedie, kreativita správně na téma abstraktní i konkrétní v méně běžných i odborných situacích

53

Konverzace, dialogy, monology, slovní zásoba

Český jazyk

Charakteristika vyučovacího předmětu [Další cizí jazyk] Obsahové vymezení předmětu Výuka cizích jazyků prohlubuje komunikační schopnosti (znalosti lingvistické, sociolingvistické, pragmatické) žáků nabyté již dříve na nižším stupni gymnázia (či na základní škole). Výuka cizích jazyků je součástí vzdělávací oblasti “Jazyk a jazyková komunikace” (podrobně charakterizované v RVP G), přičemž úzce souvisí s předmětem český jazyk a literatura, osvojení cizích jazyků navazuje na poznání českého jazyka, s nímž má totožné či podobné některé hlavní cíle – především postupné zvládání mluvených i psaných projevů a vytváření komplexní komunikační kompetence. Výuka cizích jazyků souvisí i s dalšími předměty – v oblasti reálií často s dějepisem a zeměpisem, v oblasti tematických okruhů a komunikačních situací jsou to především ZSV, člověk a svět práce, IVT, přírodní a estetické obory aj, jejich osvojení se promítá i do průřezových témat. Specifické cíle výuky cizích jazyků: zvýšení mobility a schopnost širší a rychlejší orientace žáka, schopnost aktivní komunikace v cizím jazyce (v mluvené i písemné podobě) v současnosti nezbytná z hlediska globálního i osobního (schopnost mezinárodní formální komunikace, schopnost v mezinárodní rovině navazovat společenské i osobní kontakty a vztahy. Porozumění jiným kulturám a zvykům a jejich respektování, zjednodušení a rozšíření přístupu k informacím, v budoucnosti výrazně větší možnosti atraktivního pracovního uplatnění). Vzdělávání v oboru Další cizí jazyk dle RVP G „navazuje na úroveň jazykových znalostí a komunikačních dovedností odpovídajících úrovni A1 podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky, které žák získal v předchozím vzdělávání, a směřuje k dosažení úrovně B1 podle tohoto rámce.“ Pokud je žák ve zvoleném cizím jazyce začátečníkem, je tomu uzpůsoben obsah učiva, cílem je však dosáhnout i v tomto případě jazykových znalostí a komunikačních dovedností minimálně na úrovni B1. Naše škola pokládá dosažení úrovně B1 za nezbytné minimum, cílem výuky cizích jazyků je dosažení vyšších úrovní jazykových znalostí a komunikačních dovedností u naprosté většiny žáků.

Koncepce volitelných předmětů V základní nabídce volby cizích jazyků jsou (kromě povinného anglického jazyka): francouzský jazyk, německý jazyk, ruský jazyk, španělský jazyk. Kromě těchto jazyků nabízíme v rámci volitelných předmětů i další jazyky (latina, japonština, italský jazyk), jejichž „otevření“ se každoročně řídí zájmem žáků.

Formy realizace a organizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je v „gramatické“ i „konverzační“ části výuky spojována do dvouhodinového devadesátiminutového bloku (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou či učebnu informatiky. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou přednášky, programy a exkurze v jazykových institucích a centrech (i v jazykových, propagačních a 54

kulturních centrech států, kde se příslušný jazyk používá) zajišťované odbornými pracovníky příslušných pracovišť, návštěvy kulturních (i jiných akcí) v příslušném cizím jazyce (divadelní a filmová představení, koncerty, přednášky aj.), zapojení se do mezinárodních výměnných pobytů a dalších programů a soutěží. Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Důležitou roli hrají též záměry vyučujícího. Výuka je rozdělena do dvou částí – gramatické a konverzační. Charakteristickým prvkem života naší školy je též rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se žáky. Významnou složkou samostatné práce žáků je četba cizojazyčné literatury, tisku, poslech cizojazyčného zpravodajství aj.

Časové vymezení předmětu Předmět dějepis disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 12 hodin (po 45 min.) čerpanou v pátém až osmém ročníku osmiletého gymnázia. Obecně platí, že gramatická část výuky zahrnuje dvě vyučovací hodiny týdně, konverzační jednu, v určitých fázích školního roku lze plánovaně tento poměr obrátit.

Výchovné a vzdělávací strategie K osvojení klíčových kompetencí při výuce cizích jazyků uplatňují vyučující řady postupů, z nichž některé vycházejí z definice výchovných a vzdělávacích strategií na úrovni celé školy (viz. str.…), jiné jsou pro daný předmět specifické. Tyto postupy (strategie) jsou zabezpečovány za pomoci široké š ročník týdenní hodinová dotace kvinta 3 sexta 3 septima 3 oktáva 3 kály konkrétních edukačních metod práce. Vedle níže uvedených postupů a metod je na jednotlivých vyučujících (a také na aktivitě žáků) zapojení dalších strategií a metod. Rozvoj klíčových kompetencí Kompetence k učení Učitel využívá v hodině početné a různorodé metody (výklad, konverzace, poslech, projekce aj.), vede žáky k jejich osvojení a co nejlepšímu samostatnému využití. Učitel vede žáky k využívání osvojených dovedností a znalostí i prostřednictvím zadávané domácí práce (jejím charakterem a formou). Učitel zadává (dle schopností a potřeb žáků) náročnější problémové úkoly (individuální i skupinové), při jejichž plnění jsou žáci nuceni vytvářet si vlastní systém získávání a osvojování dovedností a znalostí. Vyučující se žáky procvičuje techniky využívání informačních zdrojů a získávání informací. Žáci jsou vedeni k jejich využívání z hlediska stanovených úkolů. Vyučující zadává žákům úkoly podporující rozvoj dovednosti pracovat s cizojazyčným textem (edukačního jazykového, beletristického, žurnalistického a 55

s postupným narůstáním profilace a kompetencí žáků i odborného charakteru) a porozumět mu (vyhledávání podstatných informací, klíčových slov, tvorba výpisků, výtahu z textu, samostatná reprodukce). Vyučující žáky hodnotí, poskytuje však též prostor jejich vlastnímu hodnocení, které vede k zamyšlení se nad vlastními nedostatky a způsobem jejich nápravy. Kompetence k řešení problémů Učitel vede žáky k samostatnému řešení problémů. Učitel demonstruje řešení lingvistických problémů za využití vhodných frází a vede žáky k jejich používání a řešení analogických problémů. Vyučující poskytuje žákům dostatek námětů k samostatnému uvažování a řešení problémů (jazykových i faktografických v cizím jazyce) v průběhu výuky, zadává problémové úkoly. Vyučující zadává problémové úkoly vyžadující velkou míru domácí (mimovýukové) aktivity. Vyučující sleduje u žáků rozvoj jejich dovedností a znalostí (a také specializaci), přičemž (především) žáky s vyšší mírou osvojení jazykových znalostí a kompetencí vede k získání schopnosti některé problémové úkoly si formulovat samostatně. Kompetence komunikativní Učitel vede studenty ke komunikaci a co největšímu využití znalostí cizího jazyka (ve styku s vyučujícím, se spolužáky - časté využívání metody diskuse, zapojování žáků do pracovních skupin, začleňování interaktivních her a aktivit – s rodilými mluvčími i ostatními osobami ovládající tento jazyk). Vyučující žáky učí formulovat a obhajovat svůj názor, vhodně argumentovat (vše v cizím jazyce), ale též respektovat názor ostatních. Kompetence sociální a personální Učitel zapojuje do konverzace v cizím jazyce všechny studenty, snaží se navozovat situace, které jsou studenti nuceni řešit spolu navzájem (ve vzájemné interakci). Vyučující na jedné straně zapojují žáky do skupinových (s nehierarchizovanými rolemi uvnitř skupiny) a týmových (s určitou hierarchií rolí) úkolů a projektů, a tím podporují jejich schopnost spolupracovat a začlenit se do kolektivu, na druhé straně respektují individualitu žáka a poskytují mu dostatek příležitostí ji v průběhu plnění samostatných úkolů projevit a rozvíjet. V případě potřeby umožňují žákům výrazně individualizovanou formu vyučování. Kompetence občanské Učitel v rámci výuky porovnává vzdělávací a politické systémy ČR a zemí s příslušným cizím jazykem, snaží se v konverzaci navozovat různé problémové situace a pomáhá studentům s jejich řešením. Vyučující vedou žáky k zaujímání postojů a otevřenému vyjadřování vlastních názorů v cizím jazyce, snaží se, aby poznatky osvojené během hodin příslušného cizího jazyka (fungování a život společnosti v zemích, kde se používají příslušné cizí jazyky) vedly žáky k přesvědčení o nutnosti aktivně se účastnit života naší společnosti (v rámci bydliště, regionu, státu i Evropy). Poznatky a dovednosti osvojené během hodin cizích jazyků obecně by měly žáky též vést k vybudování tolerantního postoje vůči jiným společnostem, kulturám, civilizacím, zároveň ale též k uvědomění si výrazného kulturního a společenského sepětí s „euroatlantickou“ civilizací. Žáci pod vedením vyučujícího sledují zpravodajství v příslušném cizím jazyce (politické, kulturní a jiné zprávy), o zprávách debatují a zaujímají k nim postoje (vše v cizím jazyce). Kompetence k podnikavosti Učitel žákům zdůrazňuje význam znalosti cizích jazyků pro jejich budoucí odborné zaměření, přibližuje a vysvětluje význam cizích jazyků v jednotlivých oborech (vědeckých, uměleckých aj.), ve službách, v politické oblasti a v dalších možných oblastech budoucího směřování žáků. 56

Učitel žákům zdůrazňuje význam znalosti cizích jazyků pro jejich budoucí profesní uplatnění, jeho šíři, atraktivitu a též ohodnocení. Vyučující zadávává žákům menší projektové úkoly, při jejichž plnění si žáci osvojí principy plánování, zpracovávání dat, vedení agendy aj. v cizím jazyce. Žáci jsou vedeni k zpracovávání různých školních prací (či jejich částí – abstrakt, resumé aj.) v příslušném cizím jazyce.

Evaluace předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Konkrétní hodnocení žáků závisí především na jejich aktivitě v hodinách, výsledcích písemných testů, schopnosti komunikace v příslušném cizím jazyce (porozumění psanému i mluvenému slovu, samostatné tvoření vět s použitím správné gramatiky, schopnost vedení rozhovoru, debaty). Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované MŠMT) a části profilové garantované školou). Maturitní zkouška ve společné části je volitelná, je koncipována jako komplexní (didaktický test, písemná práce, ústní zkouška). Profilová maturitní zkouška je volitelná a skládá se z kombinace dvou forem, písemné (gramatický test) a ústní (konerzační témata). V konečném celkovém hodnocení má písemná část váhu 30% a ústní váhu 70%.

57

Tematický celek

Výstupy

žák:

Receptivní řečové dovednosti

Rozumí hlavním bodům či myšlenkám autentického ústního projevu i psaného textu na běžně známé téma. Identifikuje strukturu jednoduchého textu a rozliší hlavní informace. Rozliší v mluveném projevu jednotlivé mluvčí, identifikuje různé styly a citová zabarvení promluvy. Odhadne význam neznámých slov na základě již osvojené slovní zásoby a kontextu. Užívá různé techniky čtení dle typu textu a účelu čtení. Využívá různé druhy slovníků při čtení nekomplikovaných faktografických textů

Produktivní Srozumitelně reprodukuje přečtený nebo vyslechnutý, méně náročný autentický text se řečové slovní zásobou na běžná témata. dovednosti Ústně i písemně formuluje svůj názor na jednoduché, běžné téma – srozumitelně, stručně a gramaticky správně. Logicky a jasně strukturuje středně dlouhý písemný projev, formální i neformální text na běžné či známé téma. Sestaví ústně i písemně souvislý text na jednoduché téma jako lineární sled myšlenek. Jednoduše a souvisle popíše své okolí, své zájmy a činnosti s nimi související. Shrne a ústně i písemně sdělí běžné, obsahově jednoduché informace. Využívá překladové slovníky při zpracování písemného projevu na méně běžné téma. Interaktivní Vysvětlí gramaticky správně své názory a stanoviska písemnou i ústní formou a v krátkém a řečové jednoduchém projevu na téma osobních zájmů či každodenního života. dovednosti Reaguje adekvátně a gramaticky správně v běžných, každodenních situacích užitím jednoduchých, vhodných výrazů a frazeologických obratů. S jistou mírou sebedůvěry komunikuje foneticky správně s použitím osvojené slovní zásoby a gramatických prostředků. Zapojí se, případně s menšími obtížemi, do rozhovoru s rodilými mluvčími na běžné a známé téma v předvídatelných každodenních situacích.

58

Oblasti

Jazykové prostředky, funkce jazyka, typy textů, tematické celky

Jazykové fonetika prostředky a funkce

Jevy, situace, témata

Distinktivní rysy, slovní přízvuk, tónový průběh slova, struktura slabiky, rytmus, intonace, slabé a silné formy výslovnosti

pravopis

Interpunkce, pravidla u běžných slov, stažené tvary, běžně používané litografické znaky, konvence používané ve slovníku k prezentaci výslovnosti

gramatika

Jednoduché slovní tvary, alternace samohlásek a modifikace souhlásek, nepravidelné a nulové tvary slovních druhů, synonyma, antonyma, základní vyjádření přítomnosti, minulosti a budoucnosti, trpný rod přítomný, slova složená, sousloví, rozvité věty vedlejší, souřadné souvětí, supletivnost, řízenost, shoda

lexikologie

Ustálená slovní spojení, přirovnání, složené předložky

Komunikati postoj, názor, vní funkce stanovisko jazyka a typy textů emoce

Souhlas, nesouhlas, svolení, prosba, odmítnutí, zákaz, příkaz, možnost, nemožnost, nutnost, potřeba Libost/nelibost, zájem/nezájem, radost/zklamání, překvapení, údiv, obava, vděčnost, sympatie, lhostejnost, strach

morální postoje

Omluva, odpuštění, pochvala, pokárání, lítost, přiznání

kratší písemný projev

Pozdrav, vzkaz, přání, blahopřání, pozvání, odpověď, osobní dopis, jednoduchý formální dopis, žádost, jednoduchý inzerát

delší písemný projev

Stručný životopis, příběh, stručný popis

čtený či slyšený text

Jazykově nekomplikované a logicky strukturované texty, texty informační, popisné i umělecké

samostatný ústní projev

Popis, srovnání, vyprávění, krátké oznámení, jednoduše formulovaná prezentace, reprodukce kratšího textu

interakce

Formální i neformální rozhovor, diskuse, korespondence, strukturovaný pohovor

informace z médií

Tisk, rozhlas, televize, internet, film, audionahrávky, videonahrávky, veřejná prohlášení, telefon

59

Metody Mezipřed Aktivit mětové y vztahy

Oblasti

Jazykové prostředky, funkce jazyka, typy textů, tematické celky

Tematické oblast veřejná okruhy a komunikační situace

Jevy, situace, témata

Metody Mezipředm Aktivity ětové vztahy

Služby, obchody, nákupní střediska, trhy, zboží, nálepky a obaly, veřejná doprava, jízdní řády, lístky, pokuty, divadlo, kino, programy, zábavní podniky, restaurace, jídelníčky, hotely, formuláře, běžné události, zdravotní služby, oznámení, letáky

oblast pracovní

Zaměstnání, běžné profese, běžné podniky, běžné vybavení pracoviště, obchodní administrativa, obchodní dopis, nákup a prodej, jednoduchý návod a popis práce, orientační značení, jednoduché recepty

oblast vzdělávací

Škola, učebny, školní prostory, učitelé, pomocný personál, vybavení školy, méně běžné školní pomůcky, významné školní dny a události, výuka, domácí úkoly, diskuse, videotexty, texty na obrazovce počítače, slovníky, příručky

oblast osobní

Rodina a její sociální vztahy, přátelé, příbuzní, vybavení domácnosti, život mimo domov: kolej, hotel, domov přátel, okolní krajina; jednoduché vybavení pro sport a zábavu, život na venkově a ve městě, dovolená, svátky, osobní dopisy

oblast osobnostní

Koníčky, zájmy, názory a postoje k blízkému okolí

oblast společenská

Příroda, životní prostředí, kultura, tradice, sport, média

Reálie zemí geografické zařazení studovaného a stručný popis jazyka

ZE

významné události a osobnosti z historie

DĚ, ZE

životní styl a tradice v porovnání s ČR

ZE, ZSV

kultura, umění a sport, některé známé osobnosti a jejich úspěchy

ZSV, ČJ a LIT, VV, HV, TV, DĚ

ukázky významných literárních děl

ZSV, ČJ LIT, DĚ

60

a

MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE Charakteristika vyučovacího předmětu Matematika Obsahové vymezení předmětu Obsah a náplň předmětu Matematika je tvořen obsahem vzdělávací oblasti Matematika a její aplikace popsaným v RVP GV. Vzdělávací obsah předmětu úzce souvisí s řadou dalších oborů – především s informatikou a výpočetní technikou, fyzikou, ale i chemií a dalšími předměty. Pro většinu žáků matematika a její obory nejsou směrem jejich další (vysokoškolské) specializace, je však třeba si uvědomit, že znalost matematických zákonitostí, matematických dovedností, logických postupů a též osvojení si určitého penza matematických znalostí je důležitým prostředkem a pomocníkem pro studium velkého množství dalších (i s matematikou zdánlivě nesouvisejících) oborů. Časové vymezení předmětu Předmět Matematika disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 10 hodin, po třech hodinách v pátém a šestém ročníku, čtyři hodiny pak v ročníku sedmém. ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 3 3 4 -

Formy realizace a organizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají běžné školní třídy, velmi často pak v multimediálních učebnách (datový projektor, interaktivní tabule…). V případě některých specifických činností (např. výuka tematického okruhu Závislosti, vztahy a práce s daty aj.) lze využít počítačovou učebnu (učebna informatiky). Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Důležitou roli ve skladbě organizačních forem hrají též záměry vyučujícího. Charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se studenty.

Výchovné a vzdělávací strategie Rozvoj klíčových kompetencí Kompetence k učení Vhodné způsoby učení si žák osvojuje při kontaktu s učitelem, který je navrhuje s ohledem na individualitu žáka. Učitel požaduje po žákovi zápisy do sešitu v kvalitě dostatečné pro pozdější nahlížení. Učitel v osobním kontaktu se žákem poskytuje vlastní reflexi žákovských pozorování, zodpovídá dotazy, upozorňuje na další souvislosti a možné problémy. Vyzdvihuje pokroky žáka. 61

Kompetence k řešení problémů Učitel žádá, aby žák směřoval k přesné formulaci problému, nastínil vlastní představu o strategii řešení a vypracoval řešení. Učitel povzbuzuje žáka k hledání vlastního řešení, poskytuje mu potřebné informace, vysvětlí případně důvody nezdaru a dále trvá na tom, aby žák pokračoval v hledání řešení. Učitel vyzývá žáka k ověřování závěrů. Kompetence komunikativní Učitel předvádí žákům přesné formulace argumentů, řádné užívání vymezených pojmů, upozorňuje na kauzální souvislosti argumentů. Po žácích žádá přiměřeně jejich věku a schopnostem totéž, kriticky reaguje na nedostatky a na případnou lhostejnost k jasnému a výstižnému vyjadřování. V tomto smyslu řídí komunikaci a diskusi ve třídě. Kompetence sociální a personální Učitel žádá, aby žáci spolupracovali při řešení problémů, ozřejmuje jim pravidla práce v týmu. Dbá na to, aby ve třídě vznikala atmosféra volné výměny ideí a nápadů a jejich svobodného kritického posuzování. Po žácích požaduje kritiku zásadně věcnou, zamezuje osobním výpadům. Vyzdvihuje hodnotné žákovské vstupy do diskuse, všímá si každého žáka individuálně a rozpozná a oceňuje u něj nadprůměrný výkon (nad běžnou úrovní výkonů u daného žáka). Kompetence občanské Učitel poukazuje na širší souvislosti probíraného učiva, metod a výsledků: jejich význam filosofický, kulturní, estetický, etický, ekonomický a historický. Zdůrazňuje osobní a společenské motivace pro objevování matematických pravd, pro hledání efektivních postupů a řešení problémů, pro objevování problémů nových. Kompetence k podnikavosti Učitel svým vystupováním podporuje v žácích vědomí úzké souvislosti mezi úspěchem (při řešení problému) a osobní disciplínou, vybaveností teoretickými poznatky, praktickými zkušenostmi z předchozích problémů, vytrvalostí, ochotou komunikovat a kriticky myslet, což je velmi významné pro jejich další profesní směřování. Žáci ovládají matematické postupy a umí jich využít v praktickém i profesním životě. Žáci umí matematicky podložit a zdůvodnit (v jednodušší podobě) své případné záměry pracovní podnikatelské podstaty. Metody: Pro naplňování konkrétních vzdělávacích záměrů a cílů mohou jednotliví vyučující využít řadu konkrétních metod práce (v hodinách možno použít jednu, ale i využít kombinaci několika metod práce). Důraz je kladen na následující metody práce:  Samostatné řešení problémů a procvičování konkrétních dovedností za supervize učitele. 

Učitel rozděluje svou pozornost mezi žáky pružně na základě jejich momentálních potřeb, poskytuje odpovědi na dotazy, vysvětlení, vhodně intervenuje při zpozorování nežádoucích jevů v žákově činnosti.



Učitel vyzývá žáky, aby spolupracovali při kontrole výsledků práce, kriticky posoudili dosažená řešení u spolužáků, srovnávali je s vlastními řešeními, poskytovali pomoc a reflexi svým spolužákům. 62



Společná diskuse o tématu (učivu, problému), které se má v hodině probrat, řízená učitelem. 

Učitel vhodným způsobem nastolí téma hodiny, přičemž klade důraz na úzkou spojitost s již osvojenými poznatky a s praktickými problémy.



Učitel povzbuzuje žáky k vlastním vstupům, přesvědčuje je, že v předešlých hodinách osvojené poznatky vyvolávají potřebu zodpovídat nové otázky, řešit nové problémy.



Učitel ukazuje ve svých vstupech žákům, jak se na známé poznatky dá nahlížet novým způsobem, reaguje na jejich návrhy kriticky a vyzdvihuje hodnotné žákovské postřehy.



Učitel vyzývá žáky k pozornému zvážení i ke kritickým reakcím na vstupy učitele i na vstupy spolužáků.



Učitel směřuje diskusi ke konkrétním výstupům a uzavře ji po dosažení cíle zejména funkční (dostatečně přesnou a srozumitelnou) formulací cílových tvrzení nebo funkčním popisem algoritmu, který si žáci mají osvojit.

Další metody vyučující volí s ohledem na konkrétní učivo a měly by sloužit k narušení monotónnosti, případně k metodickým experimentům odhalujícím nové možnosti a nová pojetí.

Koncepce volitelných předmětů: Základním cílem výuky volitelných předmětů v matematice je prohloubení kompetencí a znalostí žáků v oboru, příprava zájemců ke zdárnému složení maturitní zkoušky z matematiky a dosažení vhodného „odrazového můstku“ pro studium na vysokých školách souvisejících oborů. V nabídce volitelných předmětů jsou  Matematika – maturitní úroveň pro septimu (probíhá souběžně se základní úrovní matematiky)  Matematika – maturitní úroveň pro oktávu  Další volitelné semináře (jejich konkrétní charakteristika a náplň je součástí každoročně aktualizované přílohy k švp) Tematický plán je vypracováván jako dvouletý tak, aby se témata ve dvou po sobě jdoucích školních rocích neopakovala. Náplň volitelných předmětů volí vyučující tak, aby  byla vyvážená skladba témat (algebra, diskrétní matematika, geometrie, teorie čísel aj.).  byl kladen hlavní důraz na témata svou povahou středoškolská.  podporovala a motivovala žáky k účasti v matematických soutěžích, a tím k reprezentaci školy navenek.

Evaluace v předmětu Matematika Slovní (kriteriální) a bodové hodnocení se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v úvodní části ŠVP. Slovní hodnocení učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí způsoby uvedenými výše. 63

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Maturitní zkouška společné části je volitelná a sestává se z didaktického testu. Maturitní zkouška z matematiky v profilové části je volitelná, je konána ústní formou před zkoušky před zkušební komisí.

64

Tematický celek kvinta

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

žák: operuje s množinami a intervaly

množiny a množinové operace intervaly

užívá správně logické spojky a kvantifikátory výroky, složené výroky, objasní stavbu matematické věty kvantifikované výroky logická výstavba matematiky definice, věta důkazové metody užívá vlastnosti dělitelnosti přirozených čísel

obor přirozených a obor celých čísel systematizace poznatků o dělitelnosti

upravuje číselné výrazy

obor racionálních a obor reálných čísel druhá a třetí odmocnina absolutní hodnota reálného čísla

aplikuje geometrický význam absolutní hodnoty upravuje číselné výrazy provádí operace s mocninami a odmocninami odhaduje výsledky numerických výpočtů a efektivně je provádí, účelně využívá kalkulátor

mocniny s celočíselným exponentem semilogaritmický tvar čísla

upravuje efektivně výrazy s proměnnými

operace s mnohočleny: sčítání, odčítání, násobení, dělení, rozklad na součin

upravuje efektivně výrazy s proměnnými, určuje definiční obor výrazu

operace s lomenými výrazy: sčítání, odčítání, násobení, dělení vyjádření neznámé ze vzorce

rozkládá mnohočleny na součin vytýkáním a užitím vzorců, aplikuje tuto dovednost při řešení rovnic a nerovnic řeší lineární a kvadratické rovnice a jejich soustavy rozlišuje ekvivalentní a neekvivalentní úpravy graficky znázorňuje řešení rovnic, nerovnic a jejich soustav

lineární rovnice a jejich soustavy, lineární nerovnice a jejich soustavy kvadratická rovnice vztahy mezi kořeny a koeficienty kvadratické rovnice rovnice a nerovnice v součinovém a podílovém tvaru rovnice s absolutní hodnotou, rovnice s neznámou ve jmenovateli rovnice s neznámou pod odmocninou

diskutuje řešitelnost nebo počet řešení rovnice a soustavy rovnic

rovnice s parametry

Planimetrie určuje geometrické pojmy, zdůvodňuje a

využívá vlastnosti geometrických útvarů v rovině

definice a vlastnosti základních planimetrických pojmů: bod, přímka a její části trojúhelník čtyřúhelník kružnice

zdůvodňuje a využívá vlastnosti geometrických útvarů v rovině využívá náčrt při řešení rovinného problému v úlohách početní geometrie aplikuje funkční vztahy

úhly v kružnici

zdůvodňuje a využívá vlastnosti geometrických útvarů v rovině určuje vzdálenosti a odchylky využívá náčrt při řešení rovinného problému v úlohách početní geometrie aplikuje funkční vztahy, pracuje s proměnnými a iracionálními čísly řeší polohové a nepolohové konstrukční úlohy

Euklidovy věty

zdůvodňuje a využívá vlastnosti geometrických útvarů v rovině využívá náčrt při řešení rovinného problému

65

IVT: číselné soustavy o základu jiném než 10

Tematický celek

Výstupy

Učivo

v úlohách početní geometrie aplikuje funkční vztahy pracuje s proměnnými a iracionálními čísly řeší polohové a nepolohové konstrukční úlohy

mocnost bodu ke kružnici

zdůvodňuje a využívá vlastnosti geometrických útvarů v rovině využívá náčrt při řešení rovinného problému řeší polohové a nepolohové konstrukční úlohy užitím všech bodů dané vlastnosti

množiny bodů dané vlastnosti konstrukční úlohy konstrukce na základě výpočtu

využívá náčrt při řešení rovinného problému řeší polohové a nepolohové konstrukční úlohy pomocí shodných zobrazení

Shodná zobrazení v rovině: osová souměrnost středová souměrnost posunutí otočení skládání shodných zobrazení

řeší polohové a nepolohové konstrukční úlohy užitím stejnolehlosti

stejnolehlost v rovině stejnolehlost kružnic

66

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

výtvarná výchova: zlatý řez – numerické vyjádření a konstrukce

Tematický celek Sexta

Výstupy

Učivo

žák: Obecné poznatky o funkcích – pojem funkce, definiční obor a obor hodnot, graf funkce, inverzní funkce

Funkce

vlastnosti funkcí: monotónnost, omezenost, extrémy, sudost/lichost

Posloupnosti

načrtne grafy požadovaných funkcí (definovaných jednoduchým vzorcem) a určí jejich vlastnosti formuluje a zdůvodňuje vlastnosti studovaných funkcí

lineární funkce, kvadratická funkce, funkce absolutní hodnota, lineární lomená funkce, mocninné funkce, funkce druhá odmocnina, exponenciální, logaritmické a goniometrické funkce: vlastnosti, konstrukce grafu

využívá poznatky o funkcích při řešení rovnic a nerovnic, při určování kvantitativních vztahů � aplikuje vztahy mezi hodnotami exponenciálních, logaritmických a goniometrických funkcí a vztahy mezi těmito funkcemi

Aplikace vlastností elementárních funkcí: grafické řešení rovnic a nerovnic exponenciální a logaritmické rovnice

� aplikuje vztahy mezi hodnotami exponenciálních, logaritmických a goniometrických funkcí a vztahy mezi těmito funkcemi

Operace s odmocninami Definice mocniny s racionálním exponentem, s reálným exponentem

využívá poznatky o funkcích při řešení rovnic a nerovnic, při určování kvantitativních vztahů � aplikuje vztahy mezi hodnotami exponenciálních, logaritmických a goniometrických funkcí a vztahy mezi těmito funkcemi

Operace s logaritmy

využívá poznatky o funkcích při řešení rovnic a nerovnic, při určování kvantitativních vztahů aplikuje vztahy mezi hodnotami exponenciálních, logaritmických a goniometrických funkcí a vztahy mezi těmito funkcemi modeluje závislosti reálných dějů pomocí známých funkcí řeší aplikační úlohy s využitím poznatků o funkcích interpretuje z funkčního hlediska složené úrokování, aplikuje exponenciální funkci ve finanční matematice

Úlohy z praxe – matematické modely užívající elementární funkce

Obecné poznatky o posloupnostech pojem posloupnosti, graf posloupnosti vzorec pro n-tý člen, rekurentní vyjádření načrtne grafy požadovaných posloupností vlastnosti posloupností: (definovaných jednoduchým vzorcem) a určí monotónnost, omezenost jejich vlastnosti formuluje a zdůvodňuje vlastnosti studovaných posloupností načrtne grafy požadovaných posloupností aritmetická a geometrická (definovaných jednoduchým vzorcem) a určí posloupnost jejich vlastnosti formuluje a zdůvodňuje vlastnosti studovaných posloupností

67

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Tematický celek

Výstupy

Učivo

modeluje závislosti reálných dějů pomocí Úlohy z praxe – matematické známých posloupností modely užívající posloupnost, řeší aplikační úlohy s využitím poznatků o zvláště AP a GP funkcích interpretuje z funkčního hlediska složené úrokování, aplikuje geometrickou posloupnost ve finanční matematice

Goniometrie formuluje a zdůvodňuje vlastnosti studovaných funkcí

Goniometrické funkce: definice, vlastnosti

načrtne grafy požadovaných funkcí Grafy jednoduchých harmonických (definovaných jednoduchým vzorcem) a určí funkcí jejich vlastnosti

aplikuje vztahy mezi hodnotami goniometrických funkcí a vztahy mezi těmito funkcemi využívá poznatky o goniometrických funkcích při řešení rovnic a nerovnic, při určování kvantitativních vztahů modeluje závislosti reálných dějů pomocí goniometrických funkcí řeší aplikační úlohy s využitím poznatků o goniometrických funkcích v úlohách početní geometrie aplikuje funkční vztahy, trigonometrii a úpravy výrazů, pracuje s proměnnými a iracionálními čísly

Goniometrické vzorce

v úlohách početní geometrie aplikuje funkční vztahy, trigonometrii a úpravy výrazů, pracuje s proměnnými a iracionálními čísly

Trigonometrie pravoúhlého a obecného trojúhelníku; sinová a kosinová věta; oblouková míra a orientovaný úhel Užití v úlohách z praxe

68

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Tematický celek Septima Úroveň nematuritní Stereometrie

Výstupy

Učivo

žák:

zobrazí ve volné rovnoběžné projekci hranol a jehlan

Volné rovnoběžné promítání

určuje geometrické pojmy, Vzájemná poloha bodů, přímek a zdůvodňuje a využívá vlastnosti rovin v prostoru geometrických útvarů v rovině a v prostoru určuje vzájemnou polohu lineárních útvarů využívá náčrt při řešení rovinného nebo prostorového problému Určuje vzájemnou polohu lineárních Průnik přímky a roviny s tělesem útvarů využívá náčrt při řešení rovinného nebo prostorového problému sestrojí a zobrazí rovinný řez těchto těles nebo jejich průnik s přímkou aplikuje poznatky z planimetrie ve stereometrii aplikuje vztahy mezi hodnotami Vzdálenosti bodů, přímek a rovin exponenciálních, logaritmických a Odchylky přímek a rovin, kolmost goniometrických funkcí a vztahy mezi těmito funkcemi určuje vzájemnou polohu lineárních útvarů, vzdálenosti a odchylky využívá náčrt při řešení rovinného nebo prostorového problému v úlohách početní geometrie aplikuje funkční vztahy, trigonometrii a úpravy výrazů, pracuje s proměnnými a iracionálními čísly řeší planimetrické a stereometrické problémy motivované praxí, aplikuje poznatky z planimetrie ve stereometrii aplikuje vztahy mezi hodnotami Tělesa: klasifikace hranolů, jehlanů, exponenciálních, logaritmických a částí koule; válec a kužel goniometrických funkcí a vztahy Povrch a objem těles mezi těmito funkcemi určuje geometrické pojmy, zdůvodňuje a využívá vlastnosti geometrických útvarů v rovině a v prostoru, na základě vlastností třídí útvary využívá náčrt při řešení rovinného nebo prostorového problému v úlohách početní geometrie aplikuje funkční vztahy, trigonometrii a úpravy výrazů, pracuje s proměnnými a iracionálními čísly řeší planimetrické a stereometrické problémy motivované praxí, aplikuje poznatky z planimetrie ve stereometrii

Kombinatorika

řeší reálné problémy s kombinatorickým podtextem (charakterizuje možné případy, vytváří model pomocí kombinatorických skupin a určuje jejich počet)

Skupiny bez opakování Variace s opakováním

upravuje výrazy s faktoriály a kombinačními čísly

Operace s faktoriály a kombinačními čísly Binomická věta Pascalův trojúhelník

69

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Pravděpodobnost využívá kombinatorické postupy při Klasická definice pravděpodobnosti

Statistika

výpočtu pravděpodobnosti rozezná vzájemně se vylučující jevy hodnotí nezávislost a podmíněnost jevů vyčíslí pravděpodobnost jevu

Pravděpodobnost sjednocení a průniku jevů Nezávislé jevy Bernoulliho schéma Podmíněná pravděpodobnost

diskutuje a kriticky zhodnotí statistické informace a daná statistická sdělení,

Analýza a zpracování dat v různých reprezentacích Statistický soubor a jeho charakteristiky: průměr, rozptyl, směrodatná odchylka

vytváří a vyhodnocuje závěry a předpovědi(hypotézy) na základě dat volí a užívá vhodné statistické metody k analýze a zpracování dat (využívá výpočetní techniku) reprezentuje graficky soubory dat, čte a interpretuje tabulky, diagramy a grafy, rozlišuje rozdíly v zobrazení obdobných souborů vzhledem k jejich odlišným charakteristikám

posunutí v soustavě souřadnic

Analytická geometrie

vektory a operace s vektory užívá různé způsoby analytického vyjádření přímky v rovině (geometrický význam koeficientů)

parametrické vyjádření přímky, obecná rovnice přímky, směrnicový tvar

rozlišuje analytické vyjádření útvaru od zadání funkce vzorcem řeší analyticky polohové a metrické úlohy o lineárních útvarech v rovině využívá metod analytické geometrie při řešení komplexních úloh a problémů využívá charakteristické vlastnosti kuželoseček k určení analytického vyjádření

kružnice, elipsa, parabola a hyperbola, ohniskové definice kuželoseček

z analytického vyjádření (z osové nebo vrcholové rovnice) určí základní údaje o kuželosečce řeší analyticky úlohy na vzájemnou polohu přímky a kuželosečky (diskusí znaménka diskriminantu kvadratické rovnice)

vzájemná poloha přímky a kuželosečky, tečna

70

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Tematický celek Septima Úroveň maturitní Stereometrie

Výstupy

Učivo

žák: zobrazí ve volné rovnoběžné projekci hranol a jehlan

Volné rovnoběžné promítání

určuje geometrické pojmy, Vzájemná poloha bodů, přímek a zdůvodňuje a využívá vlastnosti rovin v prostoru geometrických útvarů v rovině a Kritéria rovnoběžnosti v prostoru určuje vzájemnou polohu lineárních útvarů využívá náčrt při řešení rovinného nebo prostorového problému Určuje vzájemnou polohu lineárních Průnik přímky a roviny s tělesem útvarů využívá náčrt při řešení rovinného nebo prostorového problému sestrojí a zobrazí rovinný řez těchto těles nebo jejich průnik s přímkou aplikuje poznatky z planimetrie ve stereometrii aplikuje vztahy mezi hodnotami Vzdálenosti bodů, přímek a rovin exponenciálních, logaritmických a Odchylky přímek a rovin goniometrických funkcí a vztahy Kritéria kolmosti mezi těmito funkcemi určuje vzájemnou polohu lineárních útvarů, vzdálenosti a odchylky využívá náčrt při řešení rovinného nebo prostorového problému v úlohách početní geometrie aplikuje funkční vztahy, trigonometrii a úpravy výrazů, pracuje s proměnnými a iracionálními čísly řeší planimetrické a stereometrické problémy motivované praxí, aplikuje poznatky z planimetrie ve stereometrii

Kombinatorika

aplikuje vztahy mezi hodnotami exponenciálních, logaritmických a goniometrických funkcí a vztahy mezi těmito funkcemi určuje geometrické pojmy, zdůvodňuje a využívá vlastnosti geometrických útvarů v rovině a v prostoru, na základě vlastností třídí útvary využívá náčrt při řešení rovinného nebo prostorového problému v úlohách početní geometrie aplikuje funkční vztahy, trigonometrii a úpravy výrazů, pracuje s proměnnými a iracionálními čísly řeší planimetrické a stereometrické problémy motivované praxí, aplikuje poznatky z planimetrie ve stereometrii

Tělesa: klasifikace hranolů, jehlanů, částí koule; válec a kužel Povrch a objem těles: jednoduchá tělesa a tělesa vzniklá jejich sjednocením

řeší reálné problémy s kombinatorickým podtextem (charakterizuje možné případy, vytváří model pomocí kombinatorických skupin a určuje jejich počet)

Skupiny bez opakování a s opakováním

upravuje výrazy s faktoriály a kombinačními čísly

Operace s faktoriály a kombinačními čísly Binomická věta Pascalův trojúhelník

Pravděpodobnost využívá kombinatorické postupy při Klasická definice pravděpodobnosti výpočtu pravděpodobnosti

Pravděpodobnost sjednocení a

71

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Tematický celek

Statistika

Výstupy

Učivo

rozezná vzájemně se vylučující jevy hodnotí nezávislost a podmíněnost jevů vyčíslí pravděpodobnost jevu

průniku jevů Nezávislé jevy Bernoulliho schéma Podmíněná pravděpodobnost

diskutuje a kriticky zhodnotí statistické informace a daná statistická sdělení,

Analýza a zpracování dat v různých reprezentacích Statistický soubor a jeho charakteristiky: průměr, rozptyl, směrodatná odchylka

vytváří a vyhodnocuje závěry a předpovědi(hypotézy) na základě dat volí a užívá vhodné statistické metody k analýze a zpracování dat (využívá výpočetní techniku) reprezentuje graficky soubory dat, čte a interpretuje tabulky, diagramy a grafy, rozlišuje rozdíly v zobrazení obdobných souborů vzhledem k jejich odlišným charakteristikám

posunutí v soustavě souřadnic

Analytická geometrie

vektory a operace s vektory užívá různé způsoby analytického vyjádření přímky v rovině (geometrický význam koeficientů)

parametrické vyjádření přímky v rovině, obecná rovnice přímky, směrnicový tvar

rozlišuje analytické vyjádření útvaru od zadání funkce vzorcem řeší analyticky polohové a metrické úlohy o lineárních útvarech v rovině využívá metod analytické geometrie při řešení komplexních úloh a problémů parametrické vyjádření přímky v prostoru parametrické vyjádření roviny, obecná rovnice roviny řeší analyticky polohové a metrické vzájemná poloha přímek a rovin úlohy o lineárních útvarech v v prostoru prostoru vzdálenosti a odchylky přímek a rovin využívá metod analytické geometrie při řešení komplexních úloh a problémů využívá charakteristické vlastnosti kuželoseček k určení analytického vyjádření z analytického vyjádření (z osové nebo vrcholové rovnice) určí základní údaje o kuželosečce

kružnice, elipsa, parabola a hyperbola, ohniskové definice kuželoseček

řeší analyticky úlohy na vzájemnou polohu přímky a kuželosečky

vzájemná poloha přímky a kuželosečky, polára kuželosečky rovnice tečny

72

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Tematický celek

Výstupy

Učivo

žák: Oktáva maturitní matematika

Komplexní čísla

provádí základní početní operace s algebraický tvar komplex. čísla komplexními čísly v alg. tvaru absolutní hodnota komplex. čísla násobí, dělí a umocňuje komplexní goniometrický tvar komplex.čísla čísla v gon. tvaru Moivreova věta převádí algebraický goniometrický a naopak

tvar

na

řeší lineární rovnice a kvadratické lineární rovnice a kvadratické rovnice s reálnými koeficienty v oboru rovnice s reálnými koeficienty komplex. čísel řeší binomické rovnice

binomické rovnice kvadratická rovnice s komplexními kvadratická rovnice s komplexními koeficienty koeficienty pojem odmocnina z komplexního čísla znázorňuje komplexní Gaussově rovine

číslo

v Gaussova rovina

provádí základní početní operace jako zobrazení v Gaussově rovině graficky řeší rovnice a nerovnice s absolutní hodnotou v komplexním oboru

Diferenciální v jednoduchých případech najde limita posloupnosti vlastní či nevlastní limitu počet posloupnosti

užívá definici neexistence limity

k

zdůvodnění

v jednoduchých případech součet nekonečné řady

najde nekonečné řady součet nekonečné geometrické řady najde součet nekonečné geometrické řady zdůvodňuje neexistenci součtu nekonečné geometrické řady najde limitu funkce

limita funkce v bodě limita funkce v nevlastním bodě v jednoduchých případech užívá nevlastní limita funkce definici k zdůvodnění neexistence věty o limitách limity asymptota grafu funkce najde asymptoty grafu funkce vypočte derivaci funkce najde rovnici tečny grafu funkce rozhodne funkce

o

derivace funkce v bodě a v intervalu geometrická interpretace derivace vzorce pro výpočet derivace

monotónnosti

dané vztah monotónnosti a derivace funkce lokální a globální extrémy funkce najde lokální a globální extrémy funkce rozhodne o tom, zda je daná funkce v funkce konvexní a konkávní v bodě daném bodě/intervalu konvexní či a v intervalu konkávní druhá derivace konvexní a konkávní funkce najde inflexní body funkce inflexní body funkce s využitím osvojených poznatků průběh funkce načrtne graf funkce a popíše její vlastnosti

73

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Tematický celek

Výstupy

Učivo

řeší slovní úlohy, kde se požaduje extremální úlohy nalezení extrému funkce

Integrální počet

primitivní funkce v jednoduchých případech najde věty o primitivní funkci primitivní funkci k zadané funkci, metody integrace per partes a užívá přitom osvojené vzorce a substitucí početní postupy v jednoduchých případech najde určitý integrál určitý integrál zadané funkce, užívá přitom osvojené vzorce a početní postupy v jednoduchých případech vypočte obsah části roviny obsah části roviny ohraničené úsečkami a částmi grafů funkcí, užívá přitom osvojené vzorce a početní postupy v jednoduchých případech vypočte objem rotačního tělesa objem rotačního tělesa, užívá přitom osvojené vzorce a početní postupy

74

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE Charakteristika vyučovacího předmětu Informatika Obsahové vymezení předmětu Předmět informatika se vyučuje v rámci vyučovacího oboru IVT (Informatika a výpočetní technika) a navazuje na oblast ICT v základním vzdělávání. Informatika je ve všeobecnosti obor zabývající se zpracováním informace a v dnešní době můžeme pojem informatika chápat jako obor o možnostech zpracování informace moderními informačními technologiemi resp. výpočetní technikou. Tento obor má vzhledem k jeho prudkému rozvoji za posledních 20 let množství odvětví a zaměření a studenti gymnázia se s mnohými setkají a naučí se efektivně využívat jejich principy a postupy v praxi i teoreticky. Konkrétně můžeme zmínit počítačovou grafiku, počítačové sítě, operační systémy, základy algoritmizace, relační databáze, internet a komunikace nebo bezpečnost a šifrování dat, ...atd. Informatika svým záběrem zasahuje i do některých dalších oborů a to především do matematiky (např. počítání v jiných číselných soustavách, binární operace, statistické zpracování údajů, průběhy funkcí, řešení rovnic, matematická logika) a elektrotechniky (např. uchovávání informací, přenos informace, elektronické součástky, technologie výroby). Z hlediska vyhledávání a získávání informací však informatika díky internetu zasahuje v dnešní době do každého jednoho oboru a i tímto tématem se budou studenti gymnázia zabývat a využívat jej nejen pro potřeby v předmětu informatika. Vzdělávací oblast Informatika a ICT vytváří platformu pro ostatní vzdělávací oblasti i pro mezipředmětové vztahy, vytváří žákovi prostor pro tvořivost, vlastní seberealizaci i pro týmovou spolupráci, zvyšuje motivaci k tvorbě individuálních i skupinových projektů, vytváří příležitost k rozvoji vlastní iniciativy žáků, prohlubuje jejich smysl pro inovativnost a iniciuje využívání prostředků výpočetní techniky a internetu k přípravě na vyučování. Oblast Informatika na gymnáziu prohlubuje u žáka schopnost tvůrčím způsobem využívat informační a komunikační technologie, informační zdroje a možnosti aplikačního programového vybavení s cílem dosáhnout lepší orientaci v narůstajícím množství informací při respektování právních a etických zásad používání prostředků ICT. Žák je veden ke schopnosti aplikovat výpočetní techniku s využitím pokročilejších funkcí k efektivnímu zpracování informací, a přispět tak ke transformaci dosažených poznatků v systematicky uspořádané vědomosti. Dynamický rozvoj oblasti ICT vyžaduje od žáka flexibilitu při přizpůsobování se inovovaným verzím digitálních zařízení a schopnost jejich vzájemného propojování.

Koncepce volitelných předmětů Seminář z programování (úroveň 1) Předmět se zaměřuje na základy algoritmizace a programování. Je určen všem studentům, vyššího stupně gymnázia, kteří se hodlají s programováním začít, nebo si obnovit své znalosti v této problematice. Zavádí se pojmy proměnná, identifikátor, pole, funkce, návratová hodnota, cyklus, podmínka a implementace se vysvětluje v programovacím jazyku C. Probírají se základní metody třídění a vyhledávaní, základní datové struktury pro reprezentaci dat (spojový seznam, binární strom, fronta, zásobník) a řeší se zajímavé algoritmické problémy. Seminář je určen jak úplným začátečníkům v programování, tak i studentům, kteří se již s programováním setkali. Výsledkem semináře by mělo být samostatné uvažování studenta nad algoritmickým problémem, návrh vhodné datové reprezentace pro řešení a s použitím veškeré možné dostupné 75

literatury nebo internetu navrhnout jeho algoritmické řešení. Seminář z programování (úroveň 2) Předmět se zaměřuje na řešení složitějších algoritmických úloh a komplexnějších softwarových aplikací. Předpokladem pro jeho absolvování jsou minimálně znalosti z předmětu Seminář z programování úrovně 1. Je určen pro studenty, kteří se chtějí v budoucnosti programování věnovat na vysoké škole nebo v praxi. Pro řešení úloh se používají pokročilé algoritmické metody, grafové algoritmy (kostry, DFS, BFS, nejkratší cesty, toky), dynamické programování, rekurzivní algoritmy, stromové algoritmy, zavádějí se pojmy operační a paměťové složitosti, seznámení s třídami problémů P, NP, NPC. Dobrým zdrojem zadání a motivací pro studenty je KSP (Korespondenční seminář z programování) na MFF UK (ksp.mff.cuni.cz). Výsledkem absolvování tohoto předmětu je zlepšení analytického myšlení při řešení složitějších algoritmických úloh. Student vzhledem k složitosti problematiky není nucen k nalezení nejlepšího řešení, ale jeho postoj a schopnost navrhnout možné řešení, které je schopný na základě argumentů a vědomostí obhájit. Seminář z informatiky Předmět rozšiřuje vzdělání v oboru informatika nad rámec povinné výuky během studia. Na semináři se probírají aktuální problémy v oblasti IVT (nové hardwarové komponenty, porovnání výkonu, technologické novinky, softwarové standardy, ...). Předmět nemá přesně vymezená témata, spíš reaguje na aktuální dění v technologickém a informatickém světě a přidáním znalostí o předchozím vývoji rozšiřuje vědomosti studenta. Určen je všem studentům vyššího gymnázia, kteří mají zájem o informatiku ve větším rozsahu a snaží se jít v tomto oboru s dobou. Hodinová dotace jsou 2 hodiny týdně.

Formy realizace a organizace předmětu Výuka informatiky se v první řadě opírá o nabytí určitých teoretických znalostí, které si následně žáci zafixují procvičením a použitím v praxi a prostřednictvím souhrnu těchto aktivit si žáci osvojují a prohlubují příslušné kompetence. Teoretická část je v případě nového učiva realizována většinou formou frontální výuky spojenou s řízeným rozhovorem se studenty. Vzhledem k rozdílným kompetencím a vědomostem žáků a častému výskytu zkušených uživatelů PC vede často tato metoda k plodné diskusi o daném problému včetně argumentace pro a proti nastíněnému řešení problému. Samostatnou činností (domácí úkoly, práce na hodinách) pak u žáků zdokonalujeme schopnost řešit zadaný problém samostatně a vedeme je k efektivnímu využívání informačních zdrojů. Praktické znalosti vysvětlíme konkrétním řešením určitého problému, ať už vytvořením modelové situace, anebo řešením konkrétního existujícího problému. Při tématech, které jsou již některým žákům dobře známé, se dávají vypracovávat referáty, kde po jeho vypracování daný žák (žáci) přebírá dočasně roli vyučujícího a vede hodinu, pomocí připravené multimediální prezentace obeznámí ostatní s danou problematikou. Tyto prezentace pak slouží jako pomocný zdroj informací při přípravě žáků ke komplexní evaluaci kompetencí a znalostí (t.j. písemné práce či testu). Jako metody používáme: výklad, reproduktivní metody, řízený rozhovor (otázky a odpovědi), zadávání úkolů, skupinové práce , individuální úkoly. Výuka se typicky uskutečňuje v učebně informatiky (vybavená počítačovou technikou s nainstalovanými operačními systémy Windows i Linux a přístupem k internetu a dalším softwarovým vybavením –zajištěno open source softwarem či jinou volnou licencí. Tyto 76

volné licence jsou významné pro domácí práci žáků, protože ti se nenaučí programy a postupy efektivně využívat pouze prostřednictvím vyučování, ale právě samostatnou činností a opakovaným používáním programu. Výuka se uskutečňuje většinou v celých třídách bez dělení, v budoucnosti se budeme snažit dosáhnout vyšší míry dělení tříd do menších pracovních skupin.

Časové vymezení předmětu Hodinová dotace předmětu informatika jsou na vyšším stupni gymnázia 2 hodiny týdně v kvintě a 2 hodiny týdně v septimě. ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 2 2 -

Výchovné a vzdělávací strategie Vyučující využívají v předmětu širokou škálu postupů a metod, pomocí nichž si žáci prohlubují znalosti a rozvíjejí níže uvedené kompetence. Část výuky – spíše teoretické oblasti IVT (HW, počítačové sítě, databázové systémy ...) – se uskutečňuje pomocí frontální výuky. Učitelé při výkladu často využívají tabuli a připravují tak dostatečný podklad pro vytváření zápisu. Samozřejmostí je využívání vlastních předem připravených prezentací pomocí projektoru, které pak žákům slouží jako studijní materiál a východisko pro další práci. Řízený rozhovor využíváme často v oblastech, které jsou žákům (nikoliv nutně všem) známé. Touto metodou (řízeným rozhovorem) se snažíme, aby danou problematiku vyřešili studenti sami a jen na závěr pedagog toto řešení napomáhá upravit do finální podoby. Diskuze – při řešeních problémů s větším počtem možných řešení (např. „Jakou konfiguraci by měl mít v současnosti multimediální počítač?“) je vhodné nechat přejít řízený rozhovor do diskuze, kde pedagog zastává jen úlohu moderátora diskuze. Nejenom, že se tímto způsobem dostaneme v problému do rámce širších souvislostí, ale diskuze zaujme i žáky, kteří se řízeného rozhovoru nezúčastňovali. Individuální řešení úloh je další základní metodou, přičemž příprava prezentací na hodinu a řešení domácích úkolů vede žáky k samostatnému postupu při řešení problémů a efektivnímu využívání internetu jako zdroje informací. Skupinové řešení úloh vede žáky kromě předchozích kompetencí ke kooperaci v rámci pracovní činnosti, prohlubuje schopnost plánování a přirozeného rozdělování pracovních rolí. Zároveň (jelikož skupiny žáků prezentují své výsledky práce ostatním) podporuje tato metoda princip (často velice efektivní) vzájemného učení žáků. Kompetence k učení Žák za pomoci vyučujícího a spolužáků efektivně využívá různé strategie učení k získání a zpracování poznatků a informací, hledá a rozvíjí účinné postupy ve svém učení, reflektuje proces vlastního učení a myšlení kriticky přistupuje ke zdrojům informací, informace tvořivě zpracovává a využívá při svém studiu a praxi Kompetence k řešení problémů Žák za pomoci vyučujícího a spolužáků vytváří hypotézy, navrhuje postupné kroky, zvažuje využití různých postupů při řešení problému nebo ověřování hypotézy. Uplatňuje při řešení problémů vhodné metody a dříve získané vědomosti a dovednosti, kromě 77

analytického a kritického myšlení využívá i myšlení tvořivé s použitím představivosti a intuice je otevřený k využití různých postupů při řešení problémů, nahlíží problém z různých stran zvažuje možné klady a zápory jednotlivých variant řešení, včetně posouzení jejich rizik a důsledků. Kompetence komunikativní Vyučující napomáhá žákům používat s porozuměním odborný jazyk a symbolická a grafická vyjádření informací různého typu, efektivně využívat moderní informační technologie, prezentovat vhodným způsobem svou práci i sebe sama před známým i neznámým publikem. Žáci díky vedení vyučujícího a vlastnímu úsilí rozumí sdělením různého typu v různých komunikačních situacích, správně interpretují přijímaná sdělení a věcně argumentují. Kompetence sociální a personální Žák za pomoci vyučujícího a spolužáků posuzuje reálně své fyzické a duševní možnosti, je schopen sebereflexe aktivně spolupracuje při stanovování a dosahování společných cílů. Kompetence občanská Prostřednictvím spolupráce s učitelem a spolužáky a pomocí dalších získaných informací žák zvažuje vztahy mezi svými zájmy osobními, zájmy širší skupiny, do níž patří, a zájmy veřejnými, rozhoduje se a jedná vyváženě respektuje různorodost hodnot, názorů, postojů a schopností ostatních lidí promýšlí souvislosti mezi svými právy, povinnostmi a zodpovědností. K plnění svých povinností přistupuje zodpovědně a tvořivě, hájí svá práva i práva jiných, vystupuje proti jejich potlačování a spoluvytváří podmínky pro jejich naplňování. Kompetence k podnikavosti Vyučující žákům napomáhá v prohlubování kompetencí v oblasti informatiky směrem k budoucímu praktickému (pracovnímu) využití výpočetní techniky (rostoucí náročnost a samostatnost ve vypracování zadaných úkolů). Seznamuje žáky se škálou možností použití informační zdrojů a výpočetní techniky v podnikatelské a pracovní sféře.

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Konkrétní evaluace v předmětu z větší částí probíhá formou písemných prací, které uzavírají probíraný tematický okruh. Další součástí evaluace jsou hodnocené domácí úkoly a příprava prezentací na vybrané téma. Při prezentacích se hodnotí nejen jejich zpracování (kterých tvorbu studenti ovládají z nižšího stupně gymnázia), ale také obsahová stránka a forma výkladu (jestli se jedná o prezentaci spojenou s výkladem). Při probírání praktického ovládání počítače (př. OS Windows, kancelářské balíčky, práce s internetem) je vhodné hodnotit i práci v hodině - buď elektronickým zasláním vypracovaného úkolu z hodiny na učiteli či hodnocením úkolu přímo v hodině.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.

78

ČLOVĚK A PŘÍRODA Charakteristika vyučovacího předmětu Fyzika Obsahové vymezení předmětu Předmět Fyzika je součástí vzdělávací oblasti Člověk a příroda, úzce souvisí s ostatními předměty této oblasti, velké styčné plochy má též s matematikou. Z průřezových témat souvisí především s environmentální výchovou. Vyučovací předmět Fyzika vede žáky k hledání a poznávání fyzikálních faktů a jejich vzájemných souvislostí. Prostřednictvím laboratorních prací rozvíjí dovednost objektivně pozorovat a měřit fyzikální vlastnosti a procesy. Otevírá žákům cestu ke zkoumání příčin přírodních procesů, souvislostí a vztahů mezi nimi a podporuje logické uvažování. Žáci si osvojují základní fyzikální pojmy a odbornou terminologii.

Koncepce volitelných předmětů Studenti mají možnost přihlásit se v kvintě a sextě do nadstavbového Semináře z fyziky, který rozvíjí základní učivo probírané v povinném předmětu Fyzika. Zejména pro zájemce o maturitu z fyziky a studium technicky nebo přírodovědně orientovaných VŠ je pak určen volitelný předmět pro septimu a oktávu Maturitní fyzika. V každoroční (proměnlivé) nabídce klasických volitelných předmětů se mohou objevovat i další volitelné předměty z oboru fyzika.

Formy realizace a organizace předmětu Předmět je realizován formou dvouhodinových (2 x 45 minut) bloků jednou týdně. Výuka probíhá z větší míry v kmenových třídách, podle potřeby se realizuje v počítačové učebně, kde žáci samostatně pracují na daném problému. Součástí výuky jsou také laboratorní práce a exkurze. Průběžně jsou žákům zadávány samostatné práce, některé z nich mohou být prezentovány formou referátů.

Časové vymezení předmětu Týdenní hodinová dotace předmětu činí pro kvintu a sextu dvě vyučovací hodiny (po 45 minutách) týdně. ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 2 2 -

Výchovné a vzdělávací strategie Vzdělávání v předmětu Fyzika směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí. Toto je realizováno prostřednictvím různých výchovných a vzdělávacích strategií.

79

Kompetence k učení Vyučující -

poukazuje na souvislost probíraného učiva s každodenní zkušeností žáků a tím je vede k poznání, že poznatky fyziky jsou užitečné pro praktický život.

-

zadává samostatné úkoly, při jejichž řešení se žáci učí vyhledávat a zpracovávat informace a řídit si svou vlastní práci.

-

provádí demonstrační pokusy (případně k tomuto využívá počítačových simulací a modelů) a tím zvyšuje zájem žáků o fyziku.

Kompetence k řešení problémů Vyučující -

vede žáky k vyjádření nebo zformulování fyzikálních problémů.

-

sám navozuje problémové situace, které vedou žáky k formulaci hypotéz a jejich kritickému ověřování.

-

podporuje vlastní neotřelé postupy řešení úloh (pokud vedou k cíli).

-

koriguje chybná řešení problému učí žáky využívat jich jako zdroje poučení.

-

učí žáky využívat zjednodušených modelů, odlišovat podstatné od nepodstatného, ale dohlíží na to, aby žáci dokázali rozlišovat model od složité a komplexnější reality.

-

poukazuje na možnost využití osvojených metod i v jiných oblastech.

-

klade i při hodnocení důraz na to, jak žáci řeší praktické úlohy a problémy.

Kompetence komunikativní Vyučující -

vytváří příležitosti pro vzájemnou komunikaci žáků a jejich spolupráci při řešení úloh.

-

vede žáky k formulování jejich myšlenek v písemné i mluvené podobě.

-

při diskusích vede žáky k tomu, aby své postupy a závěry dokázali obhájit, ale také aby chápali diskusi jako prostor pro nalezení nedostatků ve vlastním úhlu pohledu.

-

vede žáky k tomu, že k vyřešení úkolu nedílně patří i srozumitelné a přesvědčivé sdělení výsledku ostatním.

-

umožňuje žákům využívat moderní komunikační a informační prostředky a technologie při zpracování zadaných úloh, případně laboratorních prací.

Kompetence sociální a personální Vyučující -

vede žáky k práci v menších či větších skupinách, čímž rozvíjí jejich schopnost spolupracovat.

-

podporuje skupinovou práci a tím vytváří prostor pro uvědomování si sociálních vztahů a rolí.

-

při diskusích učí žáky obhájit vlastní názory ale také přijmout názory spolužáků, pokud jsou podloženy přesvědčivými důkazy.

Kompetence občanské Vyučující -

diskutuje se žáky o užitečnosti technických vynálezů pro člověka. 80

-

diskutuje se žáky otázky ochrany životního prostředí.

-

vede žáky k tomu, aby vnímali úkoly a povinnosti jako přirozenou součást života.

Kompetence k podnikavosti Vyučující -

vede žáky ke správným způsobům použití techniky a přístrojů.

-

vyžadováním plnění zadaných úkolů vytváří v žácích pocit zodpovědnosti.

-

neustálým posilováním role samostatných pracovních úkolů a skupinové práce ve výukovém procesu podporuje na jedné straně samostatnost při řešení problémů, na druhé straně schopnost kooperace u žáků, vede je k lepšímu sebepoznání (schopnosti, silné a slabé stránky…).

Metody V souladu s cíli výuky, obsahem učiva, učebními možnostmi žáků a dostupnými prostředky, jsou voleny různé výukové metody, které se mohou vzájemně kombinovat a doplňovat. Důraz je kladen na aktivní účast žáků na výuce. -

Žákovský referát

-

Diskuse

-

Práce s učebnicí nebo jiným textovým materiálem

-

Pozorování

-

Demonstrace

-

Projekce

-

Žákovské pokusy

-

Laboratorní práce

-

Řešení úloh

-

Řešení početních příkladů

-

Metoda problémových úloh

-

Heuristická metoda

- Výklad Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Především slovní hodnocení informuje žáka, do jaké míry zvládl požadované kompetence, v čem se má zlepšit, jak by měl postupovat při odstraňování nedostatků, a má také povzbuzovat žáka k další práci.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.

81

Tematický celek Kvinta

Základní poznatky molekulové fyziky a termiky

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezipředmětové vztahy

žák: Uvede příklady potvrzující kinetickou teorii látek Převádí teplotu z Celsiovy stupnice do Kelvinovy stupnice a naopak

Zná složky vnitřní energie a uvede Vnitřní příklady její změny energie, práce, teplo Řeší úlohy na změnu vnitřní energie

Kinetická teorie látek Stavové veličiny, rovnovážný stav Teplota a její měření Termodynamická teplota

Návaznost chemie

na

učivo

Vnitřní energie a její změna konáním práce a tepelnou výměnou Teplo, tepelná kapacita, měrná tepelná kapacita Kalorimetrická rovnice První termodynamický zákon Přenos vnitřní energie

Laboratorní práce: Určení měrné tepelné kapacity pevné látky kalorimetrem

Struktura a Využívá stavovou rovnici ideálního plynu o hmotnosti při řešení problémů vlastnosti stálé spojených s jeho stavovými změnami plynů

Ideální plyn Tlak ideálního plynu Základní stavová rovnice ideálního plynu o konstantní hmotnosti Jednoduché děje s ideálním plynem Stavové změny ideálního plynu z energetického hlediska, adiabatický děj

Práce s grafy

Kruhový děj Graficky určí práci plynu pro jednoduché s ideálním tepelné děje plynem

Práce plynu při stálém a proměnném tlaku Kruhový děj Druhý termodynamický zákon

Práce s grafy

Krystalické a amorfní látky Deformace pevného tělesa, normálové napětí Hookův zákon, mez pružnosti, mez pevnosti Teplotní roztažnost pevných těles

Práce se Návaznost na učivo tabulkami chemie a geologie (typy krystalů) Laboratorní práce: Ověření Hookova zákona

konáním práce a tepelnou výměnou Sestaví kalorimetrickou rovnici a řeší úlohy na její použití Řeší úlohy z praxe na použití 1. termodynamického zákona

Vyjádří graficky závislost stavových veličin u jednotlivých tepelných dějů (p-V, p-T a V-T diagramy)

Struktura a vlastnosti pevných látek

Rozlišuje jednotlivé druhy pevných látek dle struktury Uvede příklady jednoduchých typů deformací Řeší úlohy s použitím Hookova zákona Řeší úlohy na teplotní délkovou a objemovou roztažnost pevných těles

Vypracování protokolu s využitím počítače

Uvede příklady praktické aplikace teplotní roztažnosti

Struktura a Uvede vlastnosti povrchové vrstvy vlastnosti Uvede příklady z praxe na kapilární elevaci a depresi kapalin

Změny skupenství látek

Vyjmenuje změny skupenství

Elektrický náboj a elektrické pole

Řeší úlohy na výpočet síly z Coulombova zákona

Řeší úlohy s použitím vztahů pro skupenské teplo

Povrchová vrstva kapaliny Povrchová síla, povrchové napětí Jevy na rozhraní pevného tělesa a kapaliny, kapilarita Teplotní objemová roztažnost kapalin Tání a tuhnutí Sublimace a desublimace Vypařování, var, kapalnění Sytá a přehřátá pára

Elektrický náboj, elektrostatické silové působení, Coulombův zákon Elektrické pole, intenzita Popíše elektrické pole pomocí veličin E, U elektrického pole Práce v elektrickém poli, elektrické Řeší úlohy na výpočet kapacity napětí deskového kondenzátoru a na

82

Práce s tabulkami Laboratorní práce: určení měrného skupenského tepla tání ledu Skupinová práce: Elektrování těles

Tematický celek

Výstupy jednoduchá zapojení s kondenzátory

Nakreslí schéma jednoduchého Vznik elektrického elektrické obvodu zapojí obvod podle tohoto schématu proudu Změří napětí a proud v elektrickém obvodu

Elektrický proud v kovech

Využívá Ohmův zákon pro část obvodu i pro uzavřený obvod při řešení úloha praktických problémů Vysvětlí pokles napětí zdroje při jeho zatížení Řeší úlohy na vztah pro odpor, práci a výkon Řeší jednoduché úlohy s použitím Kirchhoffových zákonů

Učivo

Metody Aktivity

Mezipředmětové vztahy

Elektrostatická indukce Kapacita vodiče, kondenzátor, spojování kondnzátorů, energie kondenzátoru Elektrický proud jako děj a jako veličina Elektrický zdroj napětí, přeměny energie v jednoduchém obvodu

Laboratorní * Člověk a svět práce práce: Měření elektrického napětí a proudu

Ohmův zákon pro část obvodu, elektrický odpor, rezistivita Odpor kovu jako funkce teploty, supravodivost Spojování rezistorů Ohmův zákon pro uzavřený obvod Regulace proudu a napětí Kirchhoffovy zákony Elektrická práce a elektrický výkon

Řešení příkladů

Polovodič, termistor, fotorezistor Vlastní a příměrové polovodiče Přechod PN, polovodičová dioda, diodový jev Usměrňovač Tranzistor, tranzistorový jev Zesilovač

Laboratorní práce: Určení charakteristik y polovodičové diody

Elektrolyt, elektrolytická disociace, elektrolýza Faradayovy zákony pro elektrolýzu Galvanické články, akumulátory

Vyhledání Návaznost informací o chemie nejmodernějš ích galvanických článcích a akumulátorec h

Práce tabulkami

s

Používá reostat a potenciometr k regulaci U, I

Elektrický proud v polovodičíc h

Vysvětlí pojem polovodič Nakreslí schéma zapojení diody a provede zapojení Objasní funkci polovodičové diody jako usměrňovače Vysvětlí podstatu tranzistorového jevu

Elektrický Umí reprodukovat Faradayovy zákony proud v Zná princip galvanického článku a kapalinách akumulátoru Vysvětlí praktické použití elektrolýzy

Elektrický proud v plynech

Stacionární magnetické pole

Popíše jednotlivé druhy výboje a uvede příklady praktického využití výbojů v plynech Uvede příklady použití vlastností elektronového svazku v praxi Popíše chování magnetky v magnetickém poli permanentního magnetu, vodiče s proudem a v magnetickém poli Země Znázorní indukčními čarami magnetické pole permanentního magnetu, vodiče s proudem a cívky s proudem

Vyhledání informací o integrovaných obvodech jejich využití

Nesamostatný samostatný výboj v plynu Samostatný výboj v plynu za atmosférického a sníženého tlaku Katodové a kanálové záření, emise elektronů Obrazovka Magnetické pole vodiče s proudem Řešení Magnetická síla, magnetická příkladů indukce Magnetické pole rovnoběžných vodičů s proudem Magnetické pole cívky Částice s nábojem v magnetickém poli

Určí směr a velikost magnetické síly působící na vodič s proudem a částici s nábojem

Nestacionár ní magnetické pole

Vysvětlí podstatu jevu elektromagnetická Elektromagnetická indukce indukce Magnetický indukční tok Faradayův zákon Určí směr indukovaného proudu užitím elektromagnetické indukce Lentová zákona Indukovaný proud Řeší jednoduché úlohy užitím Faradayova Vlastní indukce, indukčnost zákona

83

Skupinová práce: Demonstrace vzniku indukovaného proudu

na

učivo

Tematický celek Sexta

Výstupy

Učivo

Mezipředmětové vztahy

žák:

Mechanické Popíše souvislost harmonického pohybu s rovnoměrným pohybem bodu po kmitání kružnici

Řeší úlohy s použitím vztahu pro okamžitou výchylku kmitavého pohybu tělesa Řeší úlohy s použitím vztahu pro dobu kmitu pružiny a matematického kyvadla

Kmitavý pohyb, harmonické kmitání Veličiny popisující kmitavý pohyb Dynamika kmitavého pohybu, síla pružnosti Přeměny energie v mechanickém oscilátoru, tlumené kmitání Nucení kmitání mechanického oscilátoru, rezonance

Mechanické Popíše vznik vlnení v pružném látkovém prostředí vlnění

Vznik a druhy vlnění, vlna, vlnová délka, frekvence Interference vlnění Vyjmenuje druhy vlnění Odraz vlnění v řadě bodů, stojaté Využívá vztahu mezi , f a rychlostí vlnění vlnění, chvění Odraz a lom vlnění, Snellův zákon při řešení konkrétních úloh Ohyb mechanického vlnění Řeší úlohy na Snellův zákon

Zvukové vlnění

Metody Aktivity

Rozliší pojmy zvuk, ultrazvuk, infrazvuk Řeší úlohy, ve kterých se vyskytuje veličina rychlost zvuku

Laboratorní práce: Určení tíhového zrychlení pomocí kyvadla Počítačové modelování kmitavých pohybů Počítačové modelování vlnění

Zdroje, šíření a rychlost zvuku Vlastnosti zvuku Ultrazvuk a infrazvuk

Vazba na učivo biologie ! Člověk a zdraví

Zná základní charakteristiky tónu Uvede příklady využití ultrazvuku Dovede se chránit před nadměrným hlukem

Střídavý proud

Nakreslí grafy závislosti proudu a napětí na čase pro jednoduché obvody střídavého proudu s R, L, C Rozlišuje okamžitou, maximální a efektivní hodnotu proudu

Obvod střídavého proudu s rezistorem, s cívkou a s kondenzátorem Výkon střídavého proudu v obvodu s cívkou a s impedancí

Řešení příkladů

Generátor střídavého napětí (alternátor) Trojfázový generátor a trojfázová soustava střídavého napětí Elektromotor Transformátor Přenos elektrické energie

Exkurze do Vazba na učivo biologie vybrané ! Člověk a ŽP elektrárny

Řeší úlohy na výpočet střední hodnoty výkonu střídavého proudu a na výpočet práce z činného výkonu

Střídavý proud v energetice

Popíše a objasní činnost alternátoru, trojfázového generátoru, elektromotoru, transformátoru Rozlišuje fázové a sdružené napětí, zná tyto hodnoty u spotřebitelské sítě Uvede příklady elektromotorů v domácnosti, praxi

Samostatná práce

Řeší úlohy na použití rovnice transformátoru Zdůvodní transformaci nahoru při dálkovém přenosu elektrické energie

Elektromagn Popíše jevy v oscilačním obvodu LC etické Vypočítá vlastní frekvenci kmitání a vlnění

Elektromagnetický oscilátor, jeho perioda

Ekologická výchova (ochrana před elektromagnetickými vlnami)

Vznik elektromagnetického vlnění, postupná a stojatá elektromagnetická vlna Vlastnosti elektromagnetického vlnění, přenos energie

Základní Vypočítá rychlost světla v optickém pojmy optiky prostředí Nakreslí odražený a lomený paprsek Řeší úlohy na odraz a lom světla

Světlo jako elektromagnetické Laboratorní vlnění, frekvence, vlnová délka, práce: Měření index lomu indexu lomu Odraz a lom světla, úplný odraz Rozklad světla hranolem, disperze

84

Řešení příkladů

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezipředmětové vztahy

světla

Vlnová optika

Stanoví podmínky pro zesílení a zeslabení světla Pozná jevy způsobené interferencí světla Popíše výsledek ohybu světla na hraně a na mřížce v bílém a v monofrekvenčním světle

Koherentní záření, interference Řešení světla, interferenční maxima a příkladů minima Počítačová Ohyb světla na hraně, na štěrbině a simulace na optické mřížce interferenčníc h jevů Polarizace světla

Rozliší spektrum vytvořené hranolem a mřížkou Vysvětlí způsob polarizace světla a podstatu i použití polarizačního filtru Sestrojí obraz předmětu pomocí Optické a kulového zrcadla a pomocí zobrazování rovinného tenké čočky a uvede jeho vlastnosti Řeší úlohy použitím zobrazovací rovnice pro kulové zrcadlo a pro tenkou čočku Popíše oko jako optickou soustavu Zná podstatu lupy, mikroskopu a dalekohledu

Elektromagn Uvede příklady praktického využití druhů elektromagnetického etické záření různých záření Uvede příklady užití rentgenového záření

Základní poznatky kvantové fyziky

Zobrazování rovinným a kulovým Laboratorní Vazba na učivo biologie zrcadlem, zobrazovací rovnice práce: Měření zrcadla ohniskové vzdálenosti Zobrazování tenkými čočkami, čočky zobrazovací rovnice tenké čočky Počítačové Oko, konvenční zraková vzdálenost modelování Subjektivní a objektivní optické přístroje Přehled elektromagnetického Vyhledání Vazba na učivo chemie záření, spektra informací o ! Člověk a zdraví využití Přenos energie zářením elektromagne Rentgenové záření a jeho praktické tického záření využití

Vypočítá energii kvanta pomocí frekvence a konstanty h

Kvantová hypotéza, konstanta h

Planckova

Popíše fotoelektrický jev a zná jeho základní vlastnosti

Fotoelektrický jev (vnější, vnitřní), Einsteinova rovnice pro fotoefekt

Řeší úlohy na Einsteinovu rovnici pro fotoefekt

Foton, vlnové vlastnosti částic, de Broglieho vztah

Zná vlastnosti fotonu, určí jeho energii a hybnost Řeší úlohy použitím de Broglieho vztahu

Atomová fyzika

Jaderná fyzika

Částicová fyzika

Uvede vztahy mezi spektrálními zákonitostmi a stavbou atomu

Kvantování v atomu

energie

elektronů Využití Vazba na učivo chemie počítače pro modelování zobrazení orbitalů

Popíše kvantově mechanický model atomu

Lasery

Uvede základní charakteristiky atomového jádra

Vlastnosti atomových vazbová energie jádra

Uvede příklady základních částic a elementárních částic

Experimentální metody výzkumu Vyhledání částic nejnovějších objevů Systém částic v oboru částicové Interakce mezi částicemi fyziky na internetu

jader, Skupinová Vazba na matematiku práce ! Člověk a zdraví s materiály Uvede typy radioaktivních přeměn a Radioaktivita ČEZ příklady praktického využití radioaktivity Zákony radioaktivních přeměn Exkurze – Řeší úlohy s využitím zákona radioaktivní jaderná Jaderné reakce přeměny elektrárna Jaderné štěpení Používá symboliku zápisu jaderných Diskuse o reakcí Jaderné elektárny výhodách a nevýhodách Objasní získávání energie štěpením jaderné těžkých jader a popíše princip činnosti energie jaderných reaktorů a elektráren

Zná základní druhy detektorů částic a vysvětlí stručně princip jejich činnosti Zná základní typy urychlovačů částic a vysvětlí stručně princip jejich činnosti

85

Tematický celek Speciální teorie relativity

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Uvede příklady platnosti principu relativity

Základní principy speciální teorie relativity

Interpretuje princip stálé rychlosti světla

Základní dynamiky

pojmy

relativistické

Vztah mezi energií a hmotností

Astrofyzika Objasní s využitím poznaných fyzikálních Sluneční soustava

Exkurze do zákonů pohybu těles a jejich vzájemného planetária Základní údaje o hvězdách působení pohyby planet a dalších objektů nebo sluneční soustavy Zdroje energie, stavba a vývoj hvězdárny hvězd Počítačová simulace (sluneční soustava, planety)

86

Mezipředmětové vztahy

Charakteristika vyučovacího předmětu Nadstavbový seminář z fyziky Obsahové vymezení předmětu Seminář rozvíjí učivo probírané v povinném předmětu fyzika. Je koncipován jako dvouletý blok pro žáky kvinty a sexty. Obsahem prvního roku je učivo mechaniky, konkrétně kinematika a dynamika hmotného bodu a tuhého tělesa, pohyby v poli centrální síly, hydromechanika. Druhým blokem probíraným v prvním roce jsou základy termodynamiky a molekulové fyziky. Druhý rok semináře je věnován rozšíření učiva povinného předmětu fyzika, konkrétně učiva elektřiny a magnetismu. Zařazen je také blok elektroniky (resp. praktické elektroniky). Žáci se aktivně seznámí s měřícími přístroji a metodami v elektřině a magnetismu (např. práce s multimetry, osciloskopem, paměťovým osciloskopem, měřícím systémem ISES, LabQuest apod.) Důležitým prvkem výuky je odhalit žákům základní miskoncepce (chybné intuitivní představy, které jsou hlavní překážkou správného chápání fyzikálních jevů) a uvědoměle je s pomocí žáků odstraňovat. Výuka je postavena na experimentálním základě. Žáci pracují ve studentských laboratořích MFF UK. Důležitým cílem výuky je propojování jednotlivých celků a poznávání souvislostí probíraných témat. Dalším stěžejním cílem je propojování teoretických poznatků se známými zkušenostmi z každodenního života, tedy poukazování na aplikace fyziky.

Koncepce předmětu Předmět je koncipován jako dvouletý blok který rozvíjí učivo probírané v povinném předmětu fyzika v kvartě a kvintě. Není tedy problémem přihlásit se do něj až v sextě, resp. navštěvovat jej pouze jeden rok, ať už je ve fázi prvního, či druhého roku jeho běhu. Je otevírán pouze jeden dvouletý běh. Neprobíhá tedy paralelně pro kvintu a sextu, ale běží pouze jeden blok do něhož v optimálním případě každý rok přistupují noví zájemci z kvinty. Důležitým prvkem výuky jsou žákovské experimenty. Výuka probíhá ve studentských laboratořích KDF MFF UK (V Holešovických 2, Praha 8). Seminář je optimální průpravou pro volitelný předmět Maturitní fyzika a pro následnou maturitu z fyziky a pro studium na VŠ přírodovědného a technického směru. Vzhledem k tomu, že je vyučován akademickými pracovníky MFF UK v prostorách této fakulty, je samozřejmě také ideální průpravou pro studium fyziky odborného či učitelského směru) na MFF UK.

Formy realizace předmětu, organizace předmětu Seminář probíhá formou dvouhodinových bloků jedenkrát týdně v prostorách MFF UK V Holešovickách 2 v Praze 8. Nové poznatky jsou důsledně vyvozovány z experimentů, které žáci provádí ve studentských laboratořích KDF MFF UK. Součástí výuky jsou také dobrovolné domácí experimenty a pozorování a jejich prezentace v semináři.

87

Časové vymezení předmětu 1. rok dvouletého bloku: září-říjen: kinematika a dynamika těles v modelové představě hmotného bodu listopad-prosinec: mechanika tuhého tělesa prosinec-leden: pohyb v poli centrální síly únor: hydromechanika březen-červen: termodynamika a molekulová fyzika 2. rok dvouletého běhu bloku: září: elektrostatika, elektrické pole říjen-listopad: elektrický proud, elektrické obvody prosinec-březen: magnetické pole (stacionární, nestacionární), elektromagnetické pole duben-červen: základy elektroniky, praktická elektronika

Výchovné a vzdělávací strategie Výuka probíhá heuristickou metodou, typicky následujícím způsobem: experiment  diskuse výsledků  hypotéza  ověření  závěr Hlavními cíli výuky jsou odbourání chybných miskoncepcí, provázání jednotlivých fyzikálních témat mezi sebou navzájem a poznávání vazeb mezi fyzikou a dalšími přírodovědnými a technickými disciplínami. Důležitým cílem jsou ukázky přirozených vazeb mezi fyzikou a každodenním životem a praktické ukázky užitečnosti fyzikálních poznatků v běžném životě.

Kompetence Rozvoj kompetencí se odvíjí ve stejných intencích jako u předmětu fyzika.

Metody -

heuristická metoda řešení problémů experimentální metody ve fyzice statistický přístup k experimentálním datům induktivní a deduktivní metoda získávání poznatků

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Především slovní hodnocení informuje žáka, do jaké míry zvládl požadované kompetence, v čem se má zlepšit, jak by měl postupovat při odstraňování nedostatků, a má také povzbuzovat žáka k další práci.

88

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Kinematika

Naučí se rozumět grafům a vyčíst z nich důležité údaje (okamžitou rychlost, zrychlení, dráhu) – základ pro zavedení diferenciálního a integrálního počtu.

Rychlost a zrychlení v grafech, geometrické určení dráhy rychlosti a zrychlení z grafů, kartézská, válcová a sférická soustava souřadnic, rychlost a zrychlení jako vektorové veličiny.

Experimentální činnosti, práce s grafem.

Dynamika

Odbourávání chybných miskoncepcí o pohybu a síle v myšlení žáků. Žáci správně rozpoznávají síly a jejich účinky v inerciálních a neinerciálních soustavách.

Newtonovy zákony jako základní principy dynamiky, setrvačná hmotnost, pohybová rovnice, dynamika křivočarého pohybu, moment síly, moment hybnosti, zákony zachování hybnosti a momentu hybnosti.

Experimentální činnosti, deduktivní a induktivní metody poznávání.

V+VI (1. rok)

Metody Aktivity

Mezipředmětové vztahy

žák: geometrie

Mechanika tuhého Žáci dokáží propojit dynamiku Kinematika tuhého tělesa, translačního pohybu tělesa a impulsové věty, tělesa

Experimentální činnosti, rotace tělesa kolem pevné osy. moment setrvačnosti, transfer Chápou souvislost a formální rotace tělesa kolem pevné a volné vědomostí, shodnost 2. Newtonova zákona osy, zobecňování a 2.věty impulsové. mechanická energie tuhého tělesa. poznatků.

Pohyb v poli centrální síly

Žáci rozumí konceptu skalárního a vektorového popisu silového pole. Poznávají mj. historii objevu Keplerových zákonů v Praze doby Rudolfa II.

Intenzita a potenciál, práce a energie, pohyb těles v centrálním silovém poli – kosmické rychlosti, Keplerovy zákony.

Transfer vědomostí, práce s literaturou.

Hydromechanika

Žáci pronikají do konceptu zákona zachování energie v mechanice a hydromechanice. Poznávají aplikace hydrodynamiky a aerodynamiky v letecké dopravě a v produktovodech.

Hydrostatika, ZZE pro ideální a reálnou kapalinu, Bernulliho rovnice, viskozita, laminární a turbulentní proudění, proudění reálné kapaliny, Reynoldsovo číslo, výtok kapaliny z nádoby.

Experimentální činnosti, zobecňování poznatků.

Termodynamika

Žáci dále pronikají do konceptu zákona zachování energie – tentokrát již i za hranicemi mechanické energie.

Termodynamické věty, důsledky 1. věty termodynamické, entropie a další termodynamické potenciály, zákony reálného plynu (Van der Dokáží kriticky zhodnotit návrhy Waalsova a viriálová rovnice), tepelných strojů s velkou kruhové děje, účinností resp. perpetua mobile Carnotův stroj a Carnotův cyklus. prvního a druhého druhu.

Návrh a provedení chemie experimentu, heuristické metody.

Molekulová fyzika

Žáci aplikují znalosti z matematiky na kinetickou teorii plynů. Poznávají statistický přístup k fyzice souborů mnoha částic.

Maxwellovo rozdělení rychlostí molekul, nejpravděpodobnější, střední a střední kvadratická rychlost molekul plynu, model plynu jednoatomových a dvouatomových molekul, tlak a teplota plynu v interpretaci kinetické teorie.

Transfer znalostí, chemie, matematika induktivní a deduktivní metody poznávání.

Elektrostatická indukce a polarizace, měření elektrického náboje, historické experimenty z elektrostatiky (Voltův elektrofor, Guerickova třecí elektrika,...), aplikace elektrostatiky (kopírky, fax, elektrostatické filtry).

Experimentální činnosti, hledání fyzikálních aplikací v běžném životě.

V+VI (2. rok)

Elektrostatika

žák: Žáci jsou seznámeni s úlohou fyzikálního modelu v procesu poznávání přírody. Znají aplikace znalostí z elektrostatiky v kopírovacích strojích a při odlučování kouřových částic v elektrostatických filtrech – aplikace fyziky v ekologii.

89

dějepis

Tematický celek

Výstupy

Elektrické pole

Žáci chápou jednotný přístup k popisu konzervativních polí (identičnost popisu tíhového, gravitačního a elektrického pole)

Intenzita a potenciál elektrického pole, práce a energie v elektrickém poli elektrické pole různých vodičů, elektrické pole kondenzátoru, experimentální vyvození Coulombova zákona, elektrolytické kondenzátory, měření náboje elektronu (Millikanův pokus).

Experimentální činnosti, zobecňování poznatků.

Elektrický proud

Žáci rozumí konceptu elektrického proudu jako přenosu náboje vodivostními částicemi.

Elektrický proud v plynech a ve vakuu (experimenty s výboji za různého tlaku, katodové a kanálové záření, ionizace plynu, objev rentgenova záření), elektrický proud v kapalinách, elektrolýza, rozkladné napětí, základy elektrochemie, zdroje elektrického proudu, elektrický proud v kovech, elektrický proud v polovodičích, náznak pásové teorie kovů a polovodičů.

Návrh a provádění chemie experimentů, měření elektrického proudu, konstrukce vlastních elektrických zdrojů.

Jsou seznámeni se budovaného modelu u Kvalitativně dokonalejší model teorii).

Učivo

slabinami (obzvláště kovů). poznávají (pásovou

Metody Aktivity

Elektrické obvody

Učí se aplikovat dříve nabyté znalosti na složitější situace. Znají základní zákony v elektrických obvodech a jejich zobecnění pro různé situace.

Aplikace Ohmova zákona, Kirchhoffovy zákony a jejich aplikace, Nortonův a Theveninův teorém.

Návrh experimentu a jeho provedení, transfer znalostí.

Magnetické pole (stacionární)

Poznávají magnetismus v širších souvislostech. Umí dát do vzájemných souvislostí vlastnosti atomů a makroskopických objektů (spinový magnetický dipólový moment a magnetický moment makroskopického tělesa).

Magnetické pole vodičů a cívek, Ampérův zákon, magnetická indukce, vzájemné působení vodičů s proudem, pokusy s reálnými cívkami, měření magnetického pole Země, paramagnetismus, diamagnetismus, feromagnetismus.

Experimentální činnosti,

Poznávají symetrii magnetických jevů a náznak úlohy symetrií ve fyzice. Poznávají řadu praktických aplikací elektromagnetické indukce, obzvláště při výrobě elektrického proudu v elektrárnách.

Faradayův zákon elektromagnetické indukce, indukované napětí a proud, Lenzův zákon, vlastní indukce, přechodové děje, R,L,C v obvodu střídavého proudu, sériová a paralelní rezonance.

Experimentální činnost, výroba elektromotoru a dalších jednoduchých zařízení.

Magnetické pole (nestacionární)

Elektromagnetické Poznávají úlohu matematické Elektromagnetické pole teorie ve fyzice a vztah Lecherových drátů – pole teoretické a experimentální elektromagnetické vlny, fyziky. Na případě Maxwellových rovnic (intuitivní kvalitativní popis) poznávají sílu teorie (předpověď elektromagnetických vln, sjednocování poznatků).

Lorentzova síla, měření měrného elektrického náboje elektronu Thompsonovou metodou, kvalitativní přiblížení Maxwellovy teorie.

Základy elektroniky Poznávají rozsáhlou aplikační Základní prvky elektronických oblast fyziky – elektroniku. Rozumí základním principům funkce důležitých elektronických součástek.

Praktická elektronika

obvodů (rezistor, cívka, kondenzátor, dioda, tranzistor), základní elektronické obvody – usměrňovače, stabilizátory proudu, klopné obvody, oscilátory, zesilovač, přijímač, vysílač.

Umí navrhnout a vyrobit Návrh a výroba elektronických jednoduchý elektronický přístroj obvodů (zesilovač, generátor tónů, (resp. obvod) časový spínač apod.).

transfer vědomostí, deduktivní metoda získávání nových poznatků, heuristická metoda poznávání.

Heuristická matematika metoda poznávání, deduktivní a induktivní metoda, získávání nových poznatků.

Experimentální činnosti, heuristické metody poznávání, transfer vědomostí. Návrh elektronického obvodu a jeho výroba, učí se pájet.

90

Mezipředmětové vztahy

Charakteristika vyučovacího předmětu Maturitní fyzika Obsahové vymezení předmětu Maturitní fyzika je určena pro studenty septimy a oktávy. Předmět je koncipován tak, aby se probíraná témata v průběhu dvou let neopakovala. Tvoří tedy dvouletý blok. V rámci výuky probíhají tři větší celky:  Moderní fyzika (1. rok bloku - relativistická fyzika, astrofyzika; 2. rok bloku fyzika mikrosvěta, elektronika, fyzika pevných látek)  Rozšíření základního učiva fyziky (témata rozšiřující učivo mechaniky, termodynamiky, optiky, elektřiny a magnetizmu, které bylo probíráno v hodinách fyziky v primě – sextě)  Přednášky odborníků z různých pracovišť MFF UK a exkurze do laboratoří MFF UK.

Koncepce předmětu Maturitní fyzika je koncipována jako dvouletý blok pro žáky septimy a oktávy. Předpokládá se, že každý rok do tohoto dvouletého bloku přistoupí noví zájemci z aktuální septimy. Obsah předmětu je koncipován tak, aby se v průběhu dvou let látka neopakovala. Učivo rozšiřuje poznatky, které žáci získali do konce sexty (v povinné fyzice resp. v dvouletém fyzikálním semináři pro kvintu a sextu). Absolvování tohoto předmětu je žádoucí u žáků, kteří pomýšlí na maturitní zkoušku z fyziky.

Formy realizace předmětu, organizace předmětu Předmět je realizován formou dvouhodinových bloků jedenkrát týdně. Probíhá ve studentských laboratořích KDF MFF UK (budova MFF UK V Holešovických 2, Praha 8) a je veden akademickými pracovníky MFF UK.

Časové vymezení předmětu V následujícím stručném časovém plánu nejsou uvedeny přednášky zvaných odborníků z MFF UK a exkurze do laboratoří MFF UK. Tyto přednášky a exkurze jsou zařazovány zhruba jedenkrát měsíčně. Jejich časové zařazení záleží na časových možnostech jednotlivých odborníků. Jde o přednášky pracovníků z Katedry fyziky nízkých teplot, Ústavu částicové a jaderné fyziky, Ústavu teoretické fyziky, Katedry fyziky materiálů, Katedry elektroniky, Astronomického ústavu UK, Katedry meteorologie a ochrany životního prostředí atd. Exkurze proběhnou u zkapalňovačů helia a dusíku v těžkých laboratořích MFF UK, u transmisního elektronového mikroskopu, v laboratoři mechanických vlastností kovů, u rentgenu, v meteorologické observatoři Karlov (pracoviště Hydrometeorologického ústavu), u pokusné sluneční elektrárny MFF UK apod. Časový rozvrh probíraných témat v prvním roce bloku: a) moderní fyzika září, říjen – základy speciální teorie relativity: postuláty, Lorentzova transformace, relativita současnosti, kontrakce délek, dilatace času, skládání rychlostí listopad, prosinec – éter, Michelsonův pokus, relativistická dynamika, hmota a energie leden – základní myšlenky obecné teorie relativity únor – vývoj kosmologických modelů 91

březen – hvězdy a galaxie, vznik a vývoj hvězd duben – základy nebeské mechaniky květen – relativistická astrofyzika červen – počítačové modelování (tvorba jednoduchých počítačových modelů tématicky svázaných s učivem probíraným v tomto školním roce) b) rozšíření základního učiva září, říjen – mechanika v neinerciálních soustavách listopad, prosinec – termodynamika (1., 2. a 3. věta termodynamiky, stavová rovnice reálného plynu, binární fázové diagramy, termodynamické potenciály) leden, únor – pohyby v centrálním silovém poli, soustava hmotných bodů a tuhé těleso březen, duben – složitější elektrické obvody, elektronické součástky květen, červen – kmitání a vlnění (tlumené kmity, mechanické a elektromagnetické kmity, hudební akustika) Časový rozvrh probíraných témat v druhém roce bloku: a) moderní fyzika září, říjen – experimenty vedoucí ke vzniku kvantové fyziky; krize klasické fyziky na konci 19. století – Brownův pohyb, spektra plynných prvků, záření černého tělesa, fotoefekt; modely atomů; kvantová hypotéza listopad, prosinec – fotoelektrický jev, foton, vlnové vlastnosti částic, kvantová mechanika leden – kvantování energie atomů, atom vodíku, periodická soustava prvků, chemické vazby únor – Franck-Hertzův pokus, Bragův rozptyl, Comptonův rozptyl, urychlovače částic, CERN, FERMILAB březen – štěpení jader, syntéza jader, jaderný reaktor, tokamak, stelerátor duben – jaderná energetika, ekologické aspekty fyziky, květen – stavba pevných látek, elektrony v pevných látkách, polovodiče, supravodivost, červen – fyzikální základy krystalografie b) rozšíření základního učiva září, říjen – infinitesimální počet ve fyzice listopad, prosinec – pohybové rovnice v mechanice leden, únor – numerické metody ve fyzice (numerické řešení pohybových rovnic pomocí PC) březen, duben – optické zobrazování květen, červen – fyzikální principy běžných zařízení (domácí elektronika apod.)

Výchovné a vzdělávací strategie Při výuce tohoto předmětu jsou používány heuristické výukové metody. Důležitou složkou práce v Maturitní fyzice jsou experimenty se špičkovými přístroji určenými pro studentské experimenty z kvantové fyziky a dalších oblastí. Tyto přístroje renomovaných firem (Leybold, Phywe) jsou na většině gymnázií a SŠ v ČR nedostupné, čímž je výuka fyziky pro Gymnáziu Buďánka na MFF UK svým způsobem unikátní.

Kompetence Rozvoj kompetencí se odvíjí ve stejných intencích jako u předmětu fyzika.

Metody 92

-

heuristická metoda řešení problémů experimentální metody ve fyzice statistický přístup k experimentálním datům induktivní a deduktivní metoda získávání nových poznatků

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Především slovní hodnocení informuje žáka, do jaké míry zvládl požadované kompetence, v čem se má zlepšit, jak by měl postupovat při odstraňování nedostatků, a má také povzbuzovat žáka k další práci.

93

Tematický celek VII+VIII (1. rok)

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezipředmětové vztahy

žák:

a) moderní fyzika Základy STR

Umí aplikovat geometrické poznatky na fyzikální problém, seznámí se s relativitou prostoru a času, aplikuje základní kinematické znalosti ve složitějších situacích.

Postuláty, Lorentzova transformace, relativita současnosti, kontrakce délek, dilatace času, skládání rychlostí.

Aplikace geometrických metod, deduktivní a induktivní metoda, transfer vědomostí.

Éterová hypotéza, Michelsonův pokus

Získává představu o historickém Éter, strhávání éteru, Michelsonův vývoji představ o čase a prostoru. interferometr, Michelsonův Aplikuje poznatky z fyzikální optiky experiment a jeho důsledky. (interference) na složitější systémy.

Deduktivní induktivní metoda.

Relativistická dynamika

Aplikuje znalosti klasické dynamiky Relativistická hmotnost, na složitější situace. Získává relativistická hybnost, pohybová představu o limitě platnosti rovnice, čtyřrozměrný prostor. Newtonových zákonů. Aplikuje geometrické znalosti na složitý případ popisu časoprostorových souřadnic.

Transfer vědomostí, induktivní deduktivní metoda.

Induktivní Hmota a energie Prohlubuje své znalosti o ZZE, ZZH. Vztah mezi hmotností a energií, Umí se kriticky vyjádřit kinetická energie v STR, ZZE a ZZH, deduktivní ve STR k problematice alternativních zdrojů anihilace částic. energie a k různým pseudovědeckým teoriím operujícím s pojmem energie.

Základní myšlenky OTR

Seznamuje se s hlubším vhledem do problematiky času a prostoru, získává znalosti alternativního přístupu k problematice gravitační interakce.

Kosmologické modely

Získává představu o kosmologickém Vývoj kosmologických modelů, a kosmogonickém přístupu rozpínání vesmíru, Velký třesk, k vysvětlení světa. reliktní záření, stacionární, uzavřený a otevřený vesmír, Hubbleův zákon, „dějiny vesmíru“. optiky na složitější systém hvězd a galaxií. Získává představu o mechanismech, které vedly ke vzniku těžších prvků, Sluneční soustavy a života.

vzdálenost, spektra hvězd a galaxií, vznik hvězd, HR diagram a vývoj hvězd, konečná stádia hvězd, typy galaxií, Galaxie, cizí galaxie.

a dějepis

a

a chemie, biologie

metoda.

Setrvačná a gravitační hmotnost, Deduktivní princip ekvivalence, obecný princip induktivní relativity, Einsteinův princip metoda. ekvivalence, stáčení perihélia planet, ohyb světelných paprsků v blízkosti velmi hmotných těles, gravitační vlny, černé díry.

Hvězdy a galaxie Aplikuje poznatky z mechaniky a Hvězdná velikost, paralaxa a

matematika

a geometrie

Induktivní deduktivní metoda.

a ZSV

Induktivní deduktivní metoda, transfer poznatků.

a chemie, biologie

Základy nebeské mechaniky

Aplikuje geometrické poznatky na Souřadnice v astronomii, složitější prostorovou strukturu. azimutální souřadnice, rovníkové souřadnice 1. a 2. druhu, ekliptikální a galaktické souřadnice, Keplerova úloha a důsledky jejího řešení.

Indukce, dedukce.

geometrie, zeměpis

Relativistická astrofyzika

Aplikuje znalosti STR a OTR na Dopplerův jev, zdánlivě novou situaci, Hlouběji proniká do nadsvětelné rychlosti, gravitační některých aspektů chápání světa. čočky, quasary, černé díry. Učí se konfrontovat fyzikální a filosofické teorie. Umí se kriticky vyjádřit k nevědeckým a mylným teoriím (telepatie, psychotronika,…).

Indukce, dedukce, transfer znalostí.

ZSV

Umí kriticky rozebrat nápady autorů sci-fi.

94

Tematický celek Počítačové modelování

Výstupy

Učivo

Učí se používat počítač a znalosti Vybraný software pro modelování práce s ním na řešení fyzikálních fyzikálních jevů a práce s ním problémů. (tvorba jednoduchých modelů – řešení pohybových rovnic numerickou integrací.

Metody Aktivity Transfer aplikace poznatků.

Mezipředmětové vztahy a informatika, literatura

b) rozšíření základního učiva Aplikuje poznatky z dynamiky a Mechanika na složitější případ v neinerciálních geometrie neinerciálního vztažného systému. soustavách Rozpozná některé typické miskoncepce o síle a pohybu.

Dynamika v inerciálních a neinerciálních soustavách, setrvačné síly, Coriolisova a Eulerova síla.

Termodynamika Rozšiřuje své znalosti ohledně ZZE. Základní termodynamické věty,

Pohyb v poli centrální síly

Umí kriticky posoudit možnost konstrukce strojů s vysokou účinností, nebo dokonce návrhy perpetua mobile. Získává podklady pro zaujetí kritického postoje k návrhům alternativních zdrojů energie. Získává poznatky potřebné ke zhodnocení různých přístupů k problematice globálního oteplování.

aplikace 1. věty termodynamické, entropie a další termodynamické potenciály, Carnotův stroj a Carnotův cyklus.

Umí pracovat s pojmy potenciál a intenzita. Aplikuje základní znalosti diferenciálního a integrálního počtu při výpočtu práce v poli proměnné síly.

Potenciál a intenzita v poli centrální síly, Newtonův a Coulombův zákon, pohyby v poli centrální síly, kosmické rychlosti, Keplerovy zákony, energie a práce v poli centrální síly.

Experimentální činnosti, transfer vědomostí.

geometrie

Experimentální činnosti, transfer znalostí, induktivní metoda.

geografie, biologie

Experimentální činnosti, modelování, transfer znalostí.

Aplikuje základní znalosti 1. a 2. věta impulsová, hmotný Experimentální Soustava hmotných bodů kinematiky a dynamiky na složitější střed a těžiště, těžišťová soustava, činnosti,

Mechanika tuhého tělesa

Elektrické obvody

Polovodičové součástky

systém. Učí se zjednodušovat redukovaná hmotnost. přístup ke složitějším systémům, aplikuje matematické znalosti.

deduktivní přístup.

Aplikuje znalostí z dynamiky Pohyb tuhého tělesa kolem pevné hmotného bodu a soustavy a volné osy, moment setrvačnosti, hmotných bodů. Učí se zobecňovat Steinerova věta. konkrétní poznatky na obecnější situaci.

Experimentální činnosti, deduktivní přístup.

Aplikuje znalosti z geometrie a Elektrické sítě, topologie fyzikální znalosti o elektrických elektrických sítí, Kirchhoffovy obvodech. Učí se zobecňovat zákony. konkrétní poznatky na obecnější situaci.

Experimentální činnosti, deduktivní přístup.

Aplikuje znalosti z elektřiny a magnetismu na nové případy. Umí měřit multimetry různého druhu a osciloskopem. Ovládá základy pájení.

Měření multimetry a osciloskopem, pájení.

Polovodičová dioda, LED, fotodioda, bipolární a unipolární tranzistor, tyristor, diak, triak, varistor, termistor, hradla (invertor, AND, OR, Ex-OR, NAND), číslicové IO.

Kmitání a vlnění Aplikuje znalosti z mechaniky. Učí se Lineární harmonický oscilátor, používat matematický model vlnová rovnice, interference. k efektivnímu popisu harmonického kmitavého pohybu.

VII+VIII (2. rok)

Experimentální činnosti, deduktivní přístup.

matematika

geometrie

matematika

žák:

a) moderní fyzika Aplikace poznatků z dřívější výuky Experimenty vedoucí ke vzniku Základy kvantové fyziky fyziky. Učí se zobecňovat a hledat kvantové fyziky, krize klasické

souvislosti v probraném učivu fyziky. fyziky na konci 19. století – Umí zasadit zásadní fyzikální objevy Brownův pohyb, spektra plynných do dějinného kontextu. prvků, záření černého tělesa, fotoefekt, rentgen, modely atomů.

95

Experimentální dějepis činnosti, deduktivní a induktivní přístup.

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Kvanta ve fyzice Z dříve poznaných skutečností Fotoelektrický jev, foton, vlnové

Experimentální činnosti, deduktivní přístup.

Atomová fyzika Získá představu o stavbě atomu. Kvantování energie atomů, atom

Transfer poznatků.

dokáže vyvodit nové závěry. Na vlastnosti částic. základě dříve získaných vědomostí kriticky posoudí výsledky fyzikálního experimentu.

Nově získané poznatky o fyzikálních vodíku, periodická soustava prvků, vlastnostech atomů umožní chemické vazby, lasery. pochopit výstavbu periodické soustavy prvků.

Experimenty ve fyzice mikrosvěta

Pomocí experimentů se školním rentgenem a dalšími aparaturami ověří poznatky o kvantech a částicově vlnové povaze elektronů.

Franck-Hertzův pokus, Bragův rozptyl, Comptonův rozptyl, urychlovače částic, CERN, FERMILAB.

Jaderná fyzika

Poznává perspektivní zdroje Štěpení jader, syntéza jader, energie, které pravděpodobně jako jaderný reaktor, tokamak, jediné mají šanci vyřešit stelerátor. energetickou krizi. nejnovější modely Systém částic, interakce mezi mikrosvěta a fundamentální částicemi, standardní model. základy stavby světa.

Mezipředmětové vztahy

chemie

Experimentální činnost, experimenty se školním rentgenem. Transfer poznatků.

Částicová fyzika Poznává

Transfer poznatků, práce s literaturou.

Aplikace jaderné Poznává významné aplikace fyziky. Jaderná energetika, ekologické Získává podklady pro kritické aspekty fyziky. fyziky hodnocení nejrůznějších zpráv a

Transfer poznatků, práce s literaturou.

novinových článků ohledně jaderné energetiky. Umí se také vyjádřit k protestním akcím proti jaderné energetice apod.

Základy fyziky kondenzovaných látek

Získává nový vhled do problematiky vnitřní stavby látky. Získává poznatky k tomu, aby se mohl (mohla) vyjádřit k reálnosti školních modelů krystalických látek a jejich fyzikálních vlastností.

Fyzikální základy krystalografie, stavba pevných látek, elektrony v pevných látkách, polovodiče, supravodivost.

Transfer poznatků, induktivní deduktivní metoda získávání nových poznatků.

Derivace a integrál – názorný význam a využití v dynamice, nástin problematiky diferenciálních rovnic.

Transfer poznatků, induktivní deduktivní metoda získávání nových poznatků.

geologie a

b) rozšíření základního učiva Infinitesimální počet ve fyzice

Pohybové rovnice v mechanice

Seznamuje se s infinitesimálním počtem a s jeho užitečností ve fyzice. Poznává důvody, které vedly ke vzniku této matematické disciplíny.

Aplikuje 2. Newtonův zákon na Pohybová rovnice tělesa v tíhovém složitější problémy dynamiky. poli, pohybová rovnice lineárního harmonického oscilátoru (bez tlumení a s tlumením).

matematika a

Transfer matematika poznatků, aplikace matematiky ve fyzice.

Umí použít PC k řešení fyzikálních Numerické integrování pohybových Aplikace informatika, Numerické matematiky ve matematika metody ve fyzice problémů a to i analyticky rovnic, praktické úlohy s běžně

Optické zobrazování

neřešitelných.

dostupným software na PC.

fyzice.

Aplikuje poznatky z geometrické optiky na praktické případy (dalekohled, fotoaparát, kamera, mikroskop).

Geometrické a analytické metody, přesnější přístup k vysvětlení zobrazení čočkovými a zrcadlovými objektivy, zobrazení ve fotografické technice.

Experimentální činnost, aplikace geometrie.

Rozumí základním principům Audiovizuální technika, rozhlasový Fyzikální funkce běžných domácích (převážně a televizní přenos informace, principy běžných princip rozhlasového přijímače,

96

Experimentální činnost, aplikace

geometrie

Tematický celek zařízení

Výstupy elektronických) přístrojů.

Učivo princip televizního přijímače, zaznamenávání zvuku a obrazu.

97

Metody Aktivity znalostí z elektroniky.

Mezipředmětové vztahy

Charakteristika vyučovacího předmětu [Biologie] Obsahové vymezení předmětu Biologie jako vyučovací předmět je součástí vzdělávací oblasti Člověk a příroda a ve svém obsahu učiva navazuje na klíčové kompetence přírodopisu ze ŠVP pro nižší stupeň gymnázia. Tyto obsahy učiva resp. klíčové kompetence biologie celkově prohlubuje a vytyčuje klíčové kompetence nové. Učivo a z něho vyplývající klíčové kompetence zahrnují informace z následujících dílčích vědních oborů: obecná biologie, virologie, bakteriologie, mykologie, botanika, zoologie, biologie člověka, genetika a ekologie. Významná část obsahové problematiky biologie člověka je integrována do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví – do předmětu výchova ke zdraví, který je na jedné straně svázán s přírodními vědami, na druhé straně prohlubuje některé klíčové kompetence rozvíjené předměty oblasti Člověk a zdraví. Biologie dále úzce souvisí s dalšími předměty této vzdělávací oblasti (především s chemií a fyzikou), souvisí také úzce s průřezovým tématem Environmentální výchova.

Koncepce volitelných předmětů Učivo a klíčové kompetence předmětu biologie jsou nadále rozšiřovány a prohlubovány řadou volitelných předmětů: v kvintě a sextě je to nadstavbový volitelný seminář biologie I + II, v septimě a oktávě se jedná o povinně volitelný seminář maturitní biologie, další prohloubení poznatků z oboru je poskytováno formou nabídky specializačních volitelných seminářů, které jsou vypisovány a následně otevírány v případě zájmu žáků – jedná se např. o seminář ze zoologie, seminář z biologie člověka aj. (studijní program těchto volitelných seminářů je v případě jejich otevření součástí každoročně aktualizované přílohy k švp). Charakteristika volitelných předmětů: Nadstavbový seminář biologie I + II: Je určen pro studenty se zájmem o prohloubení znalostí a kompetencí z biologie. Program předmětu se opakuje v dvouletých cyklech. Obsah učiva prvního roku je zaměřen na biologii rostlin (prohloubení kompetencí a učiva z oblasti anatomie, morfologie a fyziologie rostlin). Pokud jde o organizační formy, důraz je kladen na laboratorní cvičení a poznávání rostlin v přírodním terénu, v rámci výuky se žáci naučí pracovat se základní botanickou odbornou literaturou a dalšími informačními zdroji. Obsah učiva druhého roku je zaměřen na prohloubení znalostí a kompetencí z biologie živočichů. Pokud jde o organizační formy, důraz je kladen na laboratorní cvičení, pozorování a určování živočichů v přírodě, za pomoci kapalinových preparátů, formou pitevních praktik aj. Žáci se naučí pracovat se základní zoologickou odbornou literaturou, dalšími informačními zdroji, pracovat s pitevními nástroji. Součástí semináře budou i návštěvy odborných pracovišť a expozic (zoologická zahrada, Národní muzeum aj.).

98

Maturitní seminář z biologie: Volitelný předmět je určen žákům sedmého a osmého ročníku, především těm, kteří chtějí z biologie maturovat a poté studovat přírodovědné obory či medicínu na vysoké škole. Předmět svou náplní rozšiřuje a upevňuje klíčové kompetence a znalosti nabyté v nižších ročnících. Důraz je kladen na teoretické i praktické zvládnutí učiva biologie na středoškolské úrovni a nadstandardní schopnost orientace v dílčích biologických oborech a problémech. Seminář ze zoologie: Obsahuje podrobnější informace z biologie živočichů, navazuje na obsah učiva druhého ročníku nadstavbového semináře. Seminář je vhodný jako průprava pro pozdější studium zaměřené na zoologii na vysoké škole. Součástí semináře je vypracování práce na úrovni ročníkové práce (nepředpokládá se pouze kompilační charakter). Seminář z biologie člověka: Náplň semináře zahrnuje učivo biologie člověka, přičemž větší důraz je kladen na podrobnější pochopení dějů probíhajících v lidském těle. Seminář navazuje na obsah předmětu výchova ke zdraví, je tedy určen zájemcům ze sedmého a osmého ročníku – především těm, kteří mají v úmyslu dále studovat medicínu. Součástí semináře bude návštěva antropologických expozic NM a Hrdličkova muzea člověka.

Časové vymezení předmětu Časové vymezení předmětu biologie je 2 hodiny týdně v ročnících kvinta a sexta. Předmět výchova ke zdraví ze vzdělávací oblasti Člověk a zdraví, do něhož je integrována část obsahové problematiky biologie člověka má časovou dotaci 1 hodina týdně v ročnících kvinta a sexta. Biologie ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace biologie 2 2 -

Nadstavbový seminář biologie I + II (volitelný) ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace biologie I+II 2 2 -

99

Maturitní seminář z biologie ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace mat. biologie 2 2

Nadstavbový seminář má časovou dotaci 2 hodiny týdně v kvintě i sextě, maturitní stejnou dotaci v septimě a oktávě.

Organizace a formy realizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají školní třídy, ve většině případů třída specializovaná na výuku biologie a chemie. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: exkurze (programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí, vycházky a exkurze do různých přírodních terénů, návštěvy muzeí a dalších tematicky zaměřených expozic aj.), přednášky odborníků, výuka v učebně informatiky aj. Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Významnou složkou vzdělávacího procesu v biologii jsou praktické činnosti (laboratorní práce, experimenty, poznávání a určování jednotlivých rostlinných i živočišných druhů aj.). Propojení teoretických znalostí s praktickými dovednostmi je zažito a prohloubeno během vycházek do přírody a práce v terénu. Důležitou roli ve skladbě organizačních forem hrají též záměry vyučujícího. Nedílnou součástí předmětu je samostatná práce žáků – nebo pracovních žákovských týmů - na projektech, seminárních a ročníkových pracích – částečně v rámci výuky, především však mimo ni, či možné zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů. Charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se studenty. Významnou složkou samostatné práce žáků je domácí příprava a četba a studium odborné literatury (potřebná mimo jiné pro úspěšné splnění výše uvedených pracovních úkolů).

Výchovné a vzdělávací strategie K osvojení klíčových kompetencí v předmětu biologie uplatňují vyučující řady postupů, z nichž některé vycházejí z definice výchovných a vzdělávacích strategií na úrovni celé školy, jiné jsou pro daný předmět specifické. Tyto postupy (strategie) jsou 100

zabezpečovány za pomoci široké škály konkrétních edukačních metod práce. Vedle níže uvedených postupů a metod je na jednotlivých vyučujících (a také na aktivitě žáků) zapojení dalších strategií a metod. Postupy: Kompetence k učení Učitel se snaží žáky kladně motivovat ke studiu biologie a ostatních přírodních věd, učí je vyhledávat a kriticky vyhodnocovat informace z různých informačních zdrojů (odborná literatura, internet, televize aj.) a tyto zpracované informace dále prezentovat. Učitel vede žáky k samostatnosti při vytváření prezentací, referátů, posterů, v tomto procesu hraje pouze roli poradce. Žáci jsou tímto vedeni k nalezení vlastního stylu a technik učení. Učitel podporuje to, aby si žák nové dovednosti, zkušenosti a znalosti zabudoval do svého chápání daného jevu či problematiky (otázky, diskuse, vzájemné hledání odpovědí, porovnávání s dosavadním poznáním, společné vyvozování a formulování závěrů). Učitel volí metody a aktivity napomáhající žákům v rozvíjení se schopnosti učit se. Kompetence k řešení problémů Učitel volí takové postupy, které žákům napomáhají rozpoznat problém, nabádá je k objasnění jeho podstaty (případně k rozčleňování zkoumaných problémů na dílčí a lépe uchopitelné podproblémy). Učitel učí žáky formulovat pracovní hypotézy, dále navrhování postupů a dílčích kroků vedoucích k jejich potvrzení (či vyvrácení), učí je „biologicky myslet“. Učitel vede žáky ke správnému výběru vhodných metod pro řešení problémů. Vedle analytického a kritického myšlení podporuje učitel u žáků i kreativní (tvořivé) myšlení, zapojení představivosti při práci. Kompetence komunikativní Učitel vede žáky k efektivnímu využívání dostupných prostředků komunikace – verbální i neverbální (včetně symbolických a grafických vyjádření různého typu. Učitel koriguje nedostatky při prezentaci výsledků práce jednotlivých žáků i pracovních týmů (referáty, prezentace, postery, výsledky laboratorních prací). Učitel se žáky procvičuje prostřednictvím probíraných biologických jevů či problémů z oboru schopnost vést dialog a diskusi, používat vhodnou argumentaci, podporuje skupinovou, týmovou i celotřídní komunikaci (většinou vystupuje v roli moderátora takové komunikace). Učitel dbá na správné vyjadřování žáků z hlediska odborného i jazykového resp. rétorického (v oblasti mluveného i psaného slova). Seznamuje žáky s některými metodami zvládání trémy. Cílem učitelovy snahy je podnítit žáky k citlivé komunikaci (ve vztahu k partnerům v komunikaci), po formální i obsahové stránce věcné komunikaci (zvláště, pokud jde o některé sporné či nevyřešené problémy), zároveň však podporovat schopnost polemizovat (v názorové, nikoliv osobní, rovině). Učitel vede za využití problematiky přírodních věd žáky k tomu, aby se vyhýbali kategorickým soudům a předsudkům. Kompetence sociální a personální Učitel podporuje častou spolupráci žáků v rámci skupin (rozdělení rolí dle zájmu, 101

schopností, možností a potřeb), vede je k pečlivému společnému plánování pracovního postupu (laboratorní práce, skupinové vyučování). Učitel vede žáky k odpovědnému a promyšlenému stanovování pracovních cílů a priorit s ohledem na vlastní zájem, schopnosti aj. Učitel podněcuje žáky k tomu, aby se snažili zlepšovat i své méně rozvinuté dovednosti (jako jednotlivci i ve skupině). Učitel se snaží, aby žáci byli schopni odhadnout důsledky svého jednání a chování v různých životních situacích a aby své počínání korigovali podle nich. Učitel učí žáky vědomě pracovat s chybou, učí je sebereflexi. Učitel vede žáky k zodpovědnosti za místo, kde žije, vede je k spoluzodpovědnosti za „svoje“ životní prostředí a ochraně přírody, vede je k tomu, aby byli schopni a ochotni jít v tomto ohledu příkladem. Učitel usiluje o to, aby žáci mezi udržovali bezproblémové mezilidské vztahy (kamarádství, vzájemná úcta, tolerance, empatie). Kompetence občanská Učitel učí studenty zvažovat vztahy mezi svými zájmy osobními a zájmy širší skupiny, kam patří i zájmy veřejné (především při ochraně životního prostředí). Učitel seznamuje žáky se zásadami udržitelného rozvoje, vštěpuje jim jeho význam, především v souvislosti s ochranou přírody a přírodního bohatství. Učitel učí žáky orientovat se v vědeckých, etických i právních otázkách ochrany přírody. Učitel za pomoci přírodovědné problematiky vede žáky k vyváženému životnímu stylu při respektování plurality hodnot, názorů, postojů a schopností ostatních lidí (např. při diskusi o umělém oplodnění, interrupci, euthanasii, nebezpečí užívání drog, obecně o závislostech). Učitel se u žáků snaží podporovat jejich schopnost identifikovat předsudky, mylné představy a zaujímat vůči nim postoj. Učitel seznamuje žáky se zásadami první pomoci (teoreticky i prakticky) v propojení s učivem. Kompetence k podnikavosti Učitel vede žáky k zodpovědnému a cílevědomému rozhodování a dalším vzdělávání a budoucím profesním zaměření (zhodnocení vlastních osobnostních i odborných předpokladů, potřeb svých i společenských). Učitel vytváří prostor pro kladnou motivaci i „sebemotivaci“ žáků i v předmětech, které nepatří do okruhu jejich zájmů. Učitel učí žáky plánovat a projektově myslet, definovat pracovní priority a cíle – především prostřednictvím projektové výuky a při práci v terénu. Metody: K naplňování jednotlivých kompetencí vyučující využívají v předmětu biologie (a souvisejících předmětech) řadu konkrétních metod práce, mezi něž patří např. přednáška, výklad, vysvětlování, dialog, dialog v kruhu, sokratovský dialog, evaluační metody (písemné testy aj.), vytváření a provádění prezentací (individuální i skupinové), heuristická metoda, beseda s odborníky, brainstorming, pojmová mapa, vrstevnické vyučování, experiment, pozorování v živé přírodě, didaktické hry a mnohé další.

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho 102

kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria. Hodnocení v biologii se odvíjí v prvé řadě od aktivity žáka, může si z nabízených úkolů vybírat ty více mu vyhovující. Pokud jde o evaluační postupy, významnou roli hraje písemné prověřování znalostí a kompetencí (písemné práce a testy), v oblasti verbální upřednostňujeme spíše samostatný projev žáků (po předchozí přípravě) v podobě prezentací posterů, prezentací za využití výpočetní techniky a referátů (minimálně jedna taková práce za pololetí). Pokud jde o skupinové práce a laboratorní práce, kritérii hodnocení jsou především: správnost, pečlivost, postup práce se všemi náležitostmi a aktivita při plnění zadání. Hodnocení by mělo především vyprovokovat sebereflexi žáků, uvědomění si vlastních slabin a rezerv a jejich odstraňování.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.

103

Tematický celek

Výstupy

[kvinta]

žák:

Obecná biologie

Odliší živé soustavy od neživých podle jejich typických vlastností. Porovná hypotézy o vzniku a evoluci živých soustav na Zemi.

Učivo

Metody Mezipředměto Aktivity vé vztahy

Živý organismus a neživá soustava. Tvorba posterů, Vznik a vývoj života a evoluce. ppt, pojmová Buňka prokaryotní a eukaryotní – jejich mapa, stavba a funkce. vyhledávání Buňka – tkáně-orgány-orgánové soustavy- informací z Objasní stavbu a funkci strukturních složek organismus. Společenstva vyššího řádu. různých a životní projevy prokaryotních a Biologické vědy, taxonomie a informačních eukaryotních buněk. nomenklaura, taxony, druh, rod, čeleď, řád, zdrojů. třída, kmen, říše, domény Archea,Prokarya, Vysvětlí význam diferenciace a Eukarya. specializace buněk pro mnohobuněčné organismy. Odvodí hierarchii recentních organismů ze znalostí o jejich evoluci.

Biologie virů Charakerizuje viry jako nebunečné

Viry – stvaba, elikost, životní projevy, Tvorba posterů, Biologie člověka a soustavy. Zhodnotí způsoby ochrany proti rozdělení virů: DNA a RNA viry; virová pojmová mapa, výchova ke zdraví – virovým onemocněním a metody jejich onemocnění, bakeriální viry (bakteriofágy), diskuze nad virové choroby léčby. Zhodnotí pozitivní a negativní živočišné viry, viry rostlin. prevencí virových význam virů. nemocí zvláště AIDS

Biologie baktérií

Charakterizuje bakterie z ekologického, Stavba a funkce baktérií, význam baktérií, zdravotnického a hospodářského hlediska. bakteriální nemoci člověka dle způsou Zhodnotí způsoby ochrany proti jejich přenosu. Sinice – stavba, význam a bakteriálním chorobám a metody jejich systém. léčby.

Biologie Popíše stavbu rostlinné buňky. rostlin: Popíše stavbu a funkci rostlinných pletiv. rostlinná Popíše stvabu a funkci orgánů rostlin. buňka rostlinná Objasní a popíše funkci fotosyntézy a dýchání. Popíše prvkové složení pletiva rostlinného těla. rostlinné orgány Popíše úlohu vody a její koloběh v rostlinnách. látkový a energetický Vysvětlí vnitřní a vnější faktory růstu rostlin. Popíše ontogenezi rostlin. metabolism Objasní princip životních cyklů a způsoby us vodní režim rozmnožování rostlin. rostlin růst a vývoj Porovná společné a rozdílné vlastnosti rostlin stélkatých a cévnatých rostlin. rozmnožová ní rostlin a pojmenuje (s možným využitím systém a Pozná informačních zdrojů) významné rostlinné evoluce druhy a uvede jejich ekologické nároky. rostlin

biologie

Tvorba posterů, Biologie člověka a referátů, výchova ke zdraví – pojmová mapa. bakteriální nemoci LP – pozorování sinic z „vodního květu „ rybníka.

Stavba rostlinné buňky. Pletiva a jejich rozdělení ( dělivá, krycí, provětrávací a nasávací, vyměšovací, vodivá,, zpevňovací, asimilační a zásobní. Kořen, stonek, list a květ. Fotosyntéza, dýchání. Minerální výživa rosltin, heterotrofie u rostlin. Význam vody pro rosliny. Vodní režim rostliny – difúze, osmoza, kořenový vztlak, transpirace. Růst rostlin – vnitřní a vnější faktory růstu, periodicita růstu. Celistvost rostlin, ontogeneze rostlin, pohyby rostlin. Pohlavní a nepohlavní rozmnožování rostlin, rodozměny rostlin. Klasifikace rostlin, botanická nomenklatura, současné pojtí systému rostlin.

ppt, tvorba posterů, pojmová mapa, LP rostlinná buňka (pozorování buněk suknice cibule kuchyňské)

Charakteristika řas, stélka a její typy.

LP vegetativní rozmnožování rostlin ve třídě a v domácnosti.

Říše Chromista – znaky skupiny a rozdělení. Říše Rostliny- znak skupiny, systémruduchy, zelené řasy, parožnatky, mechorosty, Vyšší rostliny – charakteristika skupiny a rozdělení (psilofytní rostliny, kapra´dorosty/plavuně, přesličky, Pozná a pojmenuje ( s možným využitím kapradiny/. Semenné rostliny – informačních zdrojů) významné zástupce nahosemenné (cykasy, jinany, jehličnany) – hub a lišejníků. krytosemenné – magnoliopsida, rosopsida, hub liliopsida. Posoudí ekologický, zdravotnický a hospodářský význam hub a lišejníků. Stavba funkce hub. Stavba a funkce lišejníků.

Chemie – metabolismus sacharidů, lipidů a bílkovin. Biogenní prvky – důkazy – kvalitativní anylytická LP pletiva rostlin chemie. (parenchym, Chemie – difúze, kolenchym, osmotický tlak. sklerenchym, trichomy, stavba pokožky listu,) LP rostlinné orgány

LP pozorování

104

Výživa – význam kořene, stonku a listu z hlediska výživy.

VV – estetika řas, mechorostů, palvuní, přesliček, kapradin, jehličnanů a krytosemenných rostlin. Morfologie tvarů.

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Mezipředměto Aktivity vé vztahy řas z akvária či Chemie – rostlinné rybníku. jedy a jeich význam v Pojmová mapa. přípravě léčiv.

Ppt, pojmová mapa, postery. LP pozorování lístku mechu měříku. Esej význam mechorostů. Určování mechorostů, plavuní, přesliček a kapradin. Exkurze botanická zahrada.

Jehličnany – určovací praktikum jehličnanů v okolí školy.

Krytosemenné určování rostlin, botanická vycházka do Prokopského údolí a Radotínského údolí – jarní aspekt.

Určování hub a lišejníků.

Sexta Biologie Protist Biologie živočichů

Žák: Charakterizuje protista z ekologického, Stavba a funkce a systém protist. zdravotnického a hospodářského hlediska. Živočišná buňka, tkáně a jejich rozdělení. Charakterizuje hlavní taxony živočichů a Embryogeneze, morfogeneze, jeijich významné zástupce. Popíše evoluci rozmnožování. Systéma evoluce živočichů a adaptaci jednotlivých orgánových – houbovci, žahavci, žebernatky, ploštěnci, soustav. Objasní principy základních hlísti, vířníci, kroužkovci, želvušky, způsobů rozmnožování a vývoje živočichů. drápkovci, členovci (pavoukovci, korýši, Pozná a pojmenuje (s možným využití vzdušnicovci), měkkýši(plži, mlži, informačních zdrojů) význmné živočišné hlavonožci, kelnatky), ostnokožci. druhy a uvede jejich ekologické nároky. Strunatci pláštěnci, bezlebeční, kruhoústí, Posoudí význam živočichů v přírodě a v paryby, ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, různých odvětvích lidské činnosti. savci. Charakterizuje pozitivní a negativní působení živočišního druhu na lidskou populaci.

Tvorba ppt, posterů, pojmová mapa, LP prvoci senného nálevu, ppt,, tvorba posterů, pojmová mapa, demonstace biologického materiálu, pitva škrkavky, žížaly, hlemýždě, kapra, virtuální pitva mihule, žraloka, žáby, hada, želvy, holuba, potkana. Exkurze do sbírek NM a zoologické zahrady.

105

Biologie člověka a výchova ke zdraví – nemoci, které způsobují prvoci (malárie, spavá nemoc, toxoplasmóza).

Biologie člověka a výchova ke zdraví – paraziti člověka (tasemnice, motolice, hlístice)

Charakteristika vyučovacího předmětu [Chemie] Obsahové vymezení předmětu Předmět chemie je součástí vzdělávací oblasti Člověk a příroda, navazuje přitom na získané klíčové kompetence a znalosti žáků nižšího stupně gymnázia. Chemie úzce souvisí s dalšími předměty této vzdělávací oblasti (především s biologií a fyzikou), dále úzce souvisí s průřezovým tématem Environmentální výchova. Obsahem předmětu je obecná, anorganická a organická chemie se stručnými základy fyzikální chemie a biochemie. Další prohloubení klíčových kompetencí a znalostí poskytuje široká škála volitelných předmětů.

Koncepce volitelných předmětů K předmětu chemie se pojí a úzce na něj navazují následující volitelné předměty: nadstavbový seminář – chemie I + II a maturitní seminář z chemie. Jejich cílem je poskytnout hlubší a ucelenější pohled na problematiku oboru a poskytnout žákům, kteří se o chemii zajímají, i četné mezioborové vazby, a to jak v pátém a šestém ročníku, tak i v posledních ročnících vyššího gymnázia. Charakteristika volitelných předmětů: Nadstavbový seminář chemie I + II: Je určen pro žáky se zájmem o prohloubení znalostí a kompetencí z chemie. Program předmětu se opakuje v dvouletých cyklech. Obsah učiva prvního roku je zaměřen na prohloubení vědomostí a dovedností z oblasti anorganické chemie. Pokud jde o organizační formy, důraz je kladen mimo jiné také na laboratorní cvičení. Obsah učiva druhého roku je obdobným způsobem zaměřen na prohloubení vědomostí a dovedností z oblasti organické chemie. Obdobně i zde je důraz kladen na laboratorní cvičení z oblasti této problematiky. Maturitní seminář z chemie: Volitelný předmět je určen žákům sedmého a osmého ročníku, především těm, kteří chtějí z chemie maturovat a poté studovat chemii, další přírodovědné obory či medicínu na vysoké škole. Předmět svou náplní rozšiřuje a upevňuje klíčové kompetence a znalosti nabyté v nižších ročnících. Důraz je kladen na teoretické i praktické zvládnutí učiva chemie na středoškolské úrovni a nadstandardní schopnost orientace v dílčích oborech chemie. Učivo bude především zahrnovat problematiku biochemie a dále prohloubení dosavadních znalostí a kompetencí v obecné, fyzikální, anorganické i organické chemii. V rámci předmětu je hodnocena (v komisi) i případná ročníková práce (neměla by být ryze kompilačního charakteru).

Formy realizace a organizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). 106

Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají školní třídy, ve většině případů třída specializovaná na výuku chemie a biologie. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující využívají i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: laboratorní práce na odborných pracovištích, exkurze (programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí, návštěvy chemických závodů, muzeí a dalších tematicky zaměřených expozic aj.), přednášky odborníků, výuka v učebně informatiky aj. Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Významnou složkou vzdělávacího procesu v chemii jsou praktické činnosti - laboratorní práce, experimenty – během nichž dochází k propojení teoretických znalostí s praktickými dovednostmi. Důležitou roli ve skladbě organizačních forem hrají též záměry vyučujícího. Nedílnou součástí předmětu je samostatná práce žáků – nebo pracovních žákovských týmů - na projektech, seminárních a ročníkových pracích – částečně v rámci výuky, především však mimo ni, či možné zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů. Charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se studenty. Významnou složkou samostatné práce žáků je domácí příprava a četba a studium odborné literatury (potřebná mimo jiné pro úspěšné splnění výše uvedených pracovních úkolů).

Časové vymezení předmětu Časové vymezení předmětu chemie je 2 hodiny týdně v ročnících kvinta a sexta. Chemie ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace chemie 2 2 -

Nadstavbový seminář chemie I + II (volitelný) ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace chemie 1+2 2 2 -

107

Maturitní seminář z chemie ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace mat. chemie 2 2

Nadstavbový seminář má časovou dotaci 2 hodiny týdně v kvintě i sextě, maturitní stejnou dotaci v septimě a oktávě.

Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k učení Učitel se snaží žáky kladně motivovat ke studiu biologie a ostatních přírodních věd, učí je vyhledávat a kriticky vyhodnocovat informace z různých informačních zdrojů (odborná literatura, internet, televize aj.) a tyto zpracované informace dále prezentovat. Učitel vede žáky k samostatnosti při vytváření prezentací, referátů, posterů, v tomto procesu hraje pouze roli poradce. Žáci jsou tímto vedeni k nalezení vlastního stylu a technik učení. Učitel podporuje to, aby si žák nové dovednosti, zkušenosti a znalosti zabudoval do svého chápání daného jevu či problematiky (otázky, diskuse, vzájemné hledání odpovědí, porovnávání s dosavadním poznáním, společné vyvozování a formulování závěrů). Učitel volí metody a aktivity napomáhající žákům v rozvíjení se schopnosti učit se. Kompetence k řešení problémů Učitel volí takové postupy, které žákům napomáhají rozpoznat problém, nabádá je k objasnění jeho podstaty (případně k rozčleňování zkoumaných problémů na dílčí a lépe uchopitelné podproblémy). Učitel učí žáky formulovat pracovní hypotézy, dále navrhování postupů a dílčích kroků vedoucích k jejich potvrzení (či vyvrácení), učí je „chemicky myslet“. Učitel vede žáky ke správnému výběru vhodných metod pro řešení problémů. Vedle analytického a kritického myšlení podporuje učitel u žáků i kreativní (tvořivé) myšlení, zapojení představivosti při práci. Kompetence komunikativní Učitel vede žáky k efektivnímu využívání dostupných prostředků komunikace – verbální i neverbální (včetně symbolických a grafických vyjádření různého typu. Učitel koriguje nedostatky při prezentaci výsledků práce jednotlivých žáků i pracovních týmů (referáty, prezentace, postery, výsledky laboratorních prací). Učitel se žáky procvičuje prostřednictvím probíraných chemických jevů či problémů z oboru schopnost vést dialog a diskusi, používat vhodnou argumentaci, podporuje skupinovou, týmovou i celotřídní komunikaci (většinou vystupuje v roli moderátora takové komunikace). Učitel dbá na správné vyjadřování žáků z hlediska odborného i jazykového resp. 108

rétorického (v oblasti mluveného i psaného slova). Seznamuje žáky s některými metodami zvládání trémy. Cílem učitelovy snahy je podnítit žáky k citlivé komunikaci (ve vztahu k partnerům v komunikaci), po formální i obsahové stránce věcné komunikaci (zvláště, pokud jde o některé sporné či nevyřešené problémy), zároveň však podporovat schopnost polemizovat (v názorové, nikoliv osobní, rovině). Učitel vede za využití problematiky přírodních věd žáky k tomu, aby se vyhýbali kategorickým soudům a předsudkům. Kompetence sociální a personální Učitel podporuje častou spolupráci žáků v rámci skupin (rozdělení rolí dle zájmu, schopností, možností a potřeb), vede je k pečlivému společnému plánování pracovního postupu (laboratorní práce, skupinové vyučování). Učitel vede žáky k odpovědnému a promyšlenému stanovování pracovních cílů a priorit s ohledem na vlastní zájem, schopnosti aj. Učitel podněcuje žáky k tomu, aby se snažili zlepšovat i své méně rozvinuté dovednosti (jako jednotlivci i ve skupině). Učitel se snaží, aby žáci byli schopni odhadnout důsledky svého jednání a chování v různých životních situacích a aby své počínání korigovali podle nich. Učitel učí žáky vědomě pracovat s chybou, učí je sebereflexi. Učitel vede žáky k zodpovědnosti za místo, kde žije, vede je k spoluzodpovědnosti za „svoje“ životní prostředí a ochraně přírody, vede je k tomu, aby byli schopni a ochotni jít v tomto ohledu příkladem. Učitel usiluje o to, aby žáci mezi udržovali bezproblémové mezilidské vztahy (kamarádství, vzájemná úcta, tolerance, empatie). Kompetence občanská Učitel učí studenty zvažovat vztahy mezi svými zájmy osobními a zájmy širší skupiny, kam patří i zájmy veřejné (především při ochraně životního prostředí – někdo např. znečišťuje pole, zakládá černou skládku, vyhazuje chemický odpad – zaujímání postojů a aktivní ochrana). Učitel seznamuje žáky se zásadami udržitelného rozvoje, vštěpuje jim jeho význam, především v souvislosti s ochranou přírody a přírodního bohatství, kontrolou emisí chemických látek aj. Učitel učí žáky orientovat se v vědeckých, etických i právních otázkách ochrany přírody. Učitel za pomoci přírodovědné problematiky vede žáky k vyváženému životnímu stylu při respektování plurality hodnot, názorů, postojů a schopností ostatních lidí (např. při diskusi o problematice jaderné energetiky, ozónové díry, znečišťování vody, půdy a vzduchu, nebezpečí plynoucích z drogové a jiných závislostí). Učitel se u žáků snaží podporovat jejich schopnost identifikovat předsudky, mylné představy a zaujímat vůči nim postoj. Učitel seznamuje žáky se zásadami první pomoci (teoreticky i prakticky) v propojení s učivem. Kompetence k podnikavosti Učitel vede žáky k zodpovědnému a cílevědomému rozhodování a dalším vzdělávání a budoucím profesním zaměření (zhodnocení vlastních osobnostních i odborných předpokladů, potřeb svých i společenských). Učitel vytváří prostor pro kladnou motivaci i „sebemotivaci“ žáků i v předmětech, které nepatří do okruhu jejich zájmů. Učitel učí žáky plánovat a projektově myslet, definovat pracovní priority a cíle – 109

především prostřednictvím projektové výuky a při práci v terénu. Metody: K naplňování jednotlivých kompetencí vyučující využívají v předmětu chemie (a souvisejících předmětech) řadu konkrétních metod práce, mezi něž patří např. přednáška, výklad, vysvětlování, dialog, dialog v kruhu, sokratovský dialog, evaluační metody (písemné testy aj.), vytváření a provádění prezentací (individuální i skupinové), heuristická metoda, beseda s odborníky, brainstorming, pojmová mapa, vrstevnické vyučování, experiment, laboratorní práce jako sled experimentů s komplexnějšími cíli, didaktické hry a mnohé další. Důraz v užití metod je kladen na vytvoření pozitivního vztahu k chemii a k vysvětlování některých chemických jevů a problematik v ochraně přírody a využití chemie v běžné denní praxi (např. tenzory, léčiva, výbušniny apod.). Tyto metody by měly vést k zájmu o poznávání chemických jevů a zákonitostí, měly by vést k přemýšlení v intencích trvale udržitelného rozvoje, ochrany životního prostředí doma i v okolí školy.

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria. Hodnocení v chemii se odvíjí v prvé řadě od aktivity žáka, může si z nabízených úkolů vybírat ty více mu vyhovující. Pokud jde o evaluační postupy, významnou roli hraje písemné prověřování znalostí a kompetencí (písemné práce a testy), v oblasti verbální upřednostňujeme spíše samostatný projev žáků (po předchozí přípravě) v podobě prezentací posterů, prezentací za využití výpočetní techniky a referátů (minimálně jedna taková práce za pololetí). Pokud jde o skupinové práce a laboratorní práce, kritérii hodnocení jsou především: správnost, pečlivost, postup práce se všemi náležitostmi a aktivita při plnění zadání. Hodnocení by mělo především vyprovokovat sebereflexi žáků, uvědomění si vlastních slabin a rezerv a jejich odstraňování.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.

110

Vzdělávací obsah předmětu

Tematický celek

Výstupy

Učivo

[kvinta]

žák:

Obecná chemie

Využívá odbornou terminologii při popisu Chemie jako věda. látek a vysvětlování chemických dějů. Metody v chemii. Soustavy látek a jejich složení. Provádí chemické výpočty a uplatňuje je Veličiny a výpočty v chemii. Stavba atomu. při řešení praktických problémů. Periodická soustava chemických prvků. Předvídá vlastnosti chemických prvků a Chemická vazba a vlastnosti látek. jejich chování v chemických procesech Tepelné změny při chemických na základě poznatků o periodické reakcích. soustavě prvků. Rychlost chemických reakcí a chemická rovnováha. Využívá znalosti o částicové struktuře látek a chemických vazbách k předvídání některých fyzikálně chemických vlastností látek a jejich chování v chemických reakcích.

Anorganická Využívá názvosloví anorganické chemie Vodík a jeho sloučeniny. při popisu sloučenin. S – prvky a jejich sloučeniny. chemie

p – prvky a jejich sloučeniny. Charakterizuje významné zástupce prvků d a f prvky a jejich sloučeniny. a jejich sloučenin, zhodnotí jejich surovinové zdroje, využití v praxi a vliv na životní prostředí. Předvídá průběh typických anorganických sloučenin.

reakcí

Využívá znalostí základů kvalitativní a kvantitativní analýzy k pochopení jejich praktického významu v anorganické chemii.

111

Metody Aktivity

Mezipředmětov é vztahy

LP - metody oddělování látek a směsí (filtrace, destilace, krystalizace, sublimace). Výpočty n Mr, výpočty z chemických vzorců a rovnic, skupinová práce, prezentace, výklad, demonstrační pokusy příprav anorganických prvků a jejich sloučenin. LP – kvalitativní analýza

Částicová a kvantová fyzika, stavové veličiny. Koloběh prvků v životním prostředí. Toxikologie prvků a jejich sloučenin v ochraně přírody (biologie, environmentální výchova). Elektrolýza - fyzika

Tematický celek [sexta]

Organická chemie

Výstupy

Učivo

žák: Zhodnotí vlastnosti atomu uhlíku Uhlovodíky a jejich klasifikace významné pro strukturu organických (alkany, alkeny, alkedieny, areny), sloučenin. ropa, zemní plyn. Deriváty uhlovodíků a jejich klasifikace (halogenderiváty, alkoholy, fenoly, ethery, grignardovy sloučeniny, karboxylové sloučeniny, funkční a substituční deriváty karboxylových Charakterizuje základní skupiny kyselin, nitrosloučeniny, aminy). organických sloučenin a jejich významné zástupce, zhodnotí jejich surovinové Heterocykly, syntetické zdroje, využití v praxi a vliv na životní makromolekulární látky . prostředí. Aplikuje pravidla systematického názvosloví organické chemie při popisu sloučenin s možností užití triviálních názvů.

Léčiva, pesticidy, barviva, Aplikuje znalosti o průběhu organických detergenty. reakcí na konkrétních případech. Využívá znalosti základů kvalitativní a kvantitativní analýzy k pochopení jejich praktického významu v organické chemii.

Biochemie

Metody Mezipředmětové Aktivity vztahy

Objasní sturkturu a funkci sloučenin Lipidy, sacharidy, proteiny, nezbytných pro průběh důležitých nukleové kyseliny, enzymy, chemických procesů v organismech. vitamíny, hormony Charakterizuje základní metabolické procesy a jejich průběh

112

LP, příprava a provedení prezentace (Ppt prezentace, tvorba posterů aj.), skupinová práce, prezentace, výklad, demonstrační pokusy příprav organických prvků a jejich sloučenin.

Ropa a ochrana přírody, skleníkový efekt a freony, tenzidy a znečištění vody – biologie, výchova ke zdraví, environmentální výchova léčiva - biologie, výchova ke zdraví organická barviva –VV výbušniny (dějepis)

–

fyzika,

Charakteristika vyučovacího předmětu Zeměpis Obsahové vymezení předmětu Vyučovací předmět zeměpis vychází obsahově ze vzdělávací oblasti „Člověk a příroda“ a ze vzdělávacího oboru zeměpis (geografie), velmi úzce však též jeho obsah souvisí s obory vzdělávací oblasti Člověk a společnost, dá se označit za jakýsi mezní obor. Předmět slouží studentům k nabývání klíčových kompetencí vymezených RVP GV, a to prostřednictvím geograficky tematizovaného vyučovacího procesu. Vzdělávání v předmětu zeměpis směřuje k: 

hlubšímu porozumění zákonitostí přírodních a společenských procesů



respektování přírodních hodnot, lidských výtvorů a k podpoře ochrany životního prostředí



získávání a rozvíjení dovedností pracovat se zdroji geografických informací



rozvoji trvalého zájmu o poznávání místního regionu i regionů světa



aplikování geografických poznatků v praktickém životě

Kromě sociálních a přírodních věd předmět integruje znalosti a dovednosti získané v jiných předmětech. Tímto způsobem přispívá k dosažení kompetencí vymezených v průřezových tématech RVP GV, tzn. environmentální výchova, multikulturní výchova, výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Mediální výchova a Výchova demokratického občana. V rámci předmětu je nutné projít i určitým faktografickým penzem, které navazuje a rozšiřuje znalosti a dovednosti osvojené v průběhu předchozího studia. Žák si tak nadále osvojuje a rozšiřuje tzv. geografický pohled na svět. Koncepce volitelných předmětů V pátém a šestém ročníku bude pro zájemce o společenskovědní obory doplňovat a prohlubovat výuku zeměpisu (a též dějepisu) nadstavbový historicko-geografický seminář, v sedmém a osmém ročníku na dějepis navazuje maturitní seminář ze zeměpisu (je určen pro studenty septimy a oktávy, kteří projeví zájem o hlubší studium geografie a pomůže jim tak i v přípravě na maturitní zkoušku ze zeměpisu, jednotlivá dílčí témata budou rozvržena do dvou ročníků semináře). Výuku dále doplňují specializované volitelné předměty, z nichž za klíčový považujeme předmět Politická geografie (tento předmět by měl zájemcům z řad studentů představit zejména jednotlivé formy vlády, volební systémy, ohniska napětí ve světě, ale i celkový globální pohled na současný svět, jednotlivá dílčí témata budou rozvržena do dvou ročníků semináře, přehled vzdělávacího 113

obsahu je – kvůli zařazování aktuálních témat - součástí každoročně aktualizovaných příloh švp), který je součástí nabídky trvale. Pokud jde o další volitelné předměty – jejich nabídka, charakteristika i vzdělávací obsah jsou součástí každoročně aktualizovaných příloh švp. Formy realizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní metody (výběr doporučených metod): 

frontální výuka s demonstračními pomůckami, obrazovým materiálem atd.



párová /skupinová práce s využitím map, pracovních listů, odborné literatury, časopisů atd.



metoda problémového výkladu (cíl: osvojení algoritmu řešení problému)



vyučující experti



využití filmového (či zvukového) dokumentu



přednáška



beseda, diskuse (různé formy)



”hraní rolí”



brainstorming



myšlenková mapa



průzkum “veřejného” mínění (ankety)



esejistická metoda – úvaha



I. N. S. E. R T.



zeměpisné vycházky s pozorováním (pracovní listy)



projektové vyučování

114

Časové vymezení předmětu Předmět dějepis disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 4 hodiny (po 45 min.) čerpanou v pátém a šestém ročníku osmiletého gymnázia. V těchto ročnících bude probíhat společná základní výuka týkající se geografické problematiky.

kvinta sexta septima oktáva

Hodinová dotace 2 2 -

Obecně můžeme počítat v pátém a šestém ročníku vyššího gymnázia s přibližně 66 vyučovacími hodinami (33 dvouhodinovými bloky) v každém ročníku – to vše s přihlédnutím ke školním prázdninám, mimořádným situacím aj. Počet hodin není konstantní každý školní rok, při plánování konkrétní výuky je třeba pracovat s určitou rezervou.

Organizace předmětu Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu informatiky, která umožňuje využití interaktivních aplikací. Doplňkem výuky je pak terénní výuka, návštěvy výstav, projekcí a v neposlední řadě geografická exkurze. Ambicí by přitom měla být odborná zeměpisná učebna, vybavená zeměpisnými pomůckami a odpovídající technikou. Výchovné a vzdělávací strategie Předmět slouží žákům k dosažení klíčových kompetencí RVPGV ve dvou rovinách. 

V rovině přímé. Užití zvolených metod a forem vyučování s použitím vhodně volených vyučovacích prostředků pomáhá žákovi k dosažení očekávaných klíčových kompetencí „samo o sobě“, zařazené učivo je „pouze“ tématickým rámcem. Takto dosahované cíle mají především charakter výchovný a výchovně-vzdělávací resp. „osobnostně formační“.



V rovině nepřímé. K dosažení klíčové kompetence napomáhá především naplňování cílů (resp. očekávaných výstupů) vzdělávacích oborů RVPG do předmětu zahrnutých. Volené metody, formy a prostředky vyučování (jakož i

115

následná evaluace) mají funkci podpůrnou. Tímto způsobem se dosahují především cíle vzdělávací. Výsledkem práce učitele je vyučování, ve kterém žáci dosahují cílů vycházející z obou principiálních rovin, a ve kterém tyto cíle nabývají reálné jednoty. Práce učitele spočívá především v úloze obě zde uvedené roviny výchovných a vzdělávacích strategií tvořivě skloubit v harmonický celek. Učitel přitom bere do úvahy současně: 

Rámec RVPGV a ŠVP (i s jeho pozadím v geografických a pedagogických vědách a společenské objednávce).



Psychologické a pedagogické charakteristiky konkrétní třídy, vnímané vždy jako celek, i jako soubor tvořený konkrétními jedinci.

K realizaci výchovných a vzdělávacích strategií je na škole k dispozici zpětný projektor, počítač s napojením na internet, datovým projektorem, ozvučením učebny, interaktivní elektronickou tabulí a VHS. Je možné využívat sbírku hornin, map a atlasů a školní knihovnu. Konkrétní volba výchovně-vzdělávací strategie je věcí učitele, který je za svou výuku odpovědný. V předmětu Zeměpis se však většinou používají tyto metody, formy a prostředky výuky (uvedené ve vztahu ke klíčovým kompetencím RVPGV): Kompetence k učení 

vyhledávání zdrojů informací (učebnice, odborná literatura, turistické průvodce, populárně vědecké geografické časopisy, www stránky vědeckých institucí, kartografické zdroje na papírových i elektronických médiích, fotografie, statistické zdroje na www v českém i anglickém jazyce – data tabelovaná v grafech a tématických mapách, návštěva muzea)



rozhodování o věrohodnosti informačního zdroje, zachování pravidel citačních norem



práce s textem, atlasem, vypracování referátů



účast na soutěžích a olympiádách

Kompetence k řešení problému 

využívání atlasu, čtení grafů, tabulek



schopnost argumentace, diskuse a obhajoby svých výroků



tvorba prezentací, plakátů

Kompetence komunikativní 

používání geografické terminologie i pojmů z jiných vědních oborů



formulace a vyjádření svých myšlenek a názorů



souvislý, logický a kultivovaný projev 116



naslouchání a respektování názorů druhých



prezentace výsledků vlastní práce



účast na besedách s cestovateli a odborníky, v panelových diskusích atd.

Kompetence sociální a personální 

spolupráce ve skupinách na základě domluvených pravidel, ochota pomoci



pocit zodpovědnosti za své jednání



respektování slušného chování, úcta k ostatním



hodnocení a sebehodnocení

Kompetence občanské 

respektování názoru ostatních, schopnost uvědomit si svá práva i povinnosti



zodpovědné rozhodování se podle dané situace



pochopení nutné mezinárodní spolupráce při řešení globálních problémů společnosti



geografické poznatky žákům jako prostředek k porozumění politickému a ekonomickému dění a k lepšímu zapojení do místní, regionální i celostátní politiky



zapojení se do činností místního regionu v zájmu trvale udržitelného rozvoje

Kompetence pracovní 

zodpovědnost za splnění úkolů i termínů úkolů



samostatnost při práci, naplánování efektivní práce

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria. Významnou součástí hodnocení v průběhu školního roku je závěrečný povinný test zaměřený na základní přehled znalostí a na osvojení kompetencí předchozího pololetí, v závěrečném hodnocení se promítne dvojitým hodnocením (znalosti, kompetence) – v obou případech slovním a bodovým - o váze 1.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.

117

Vzdělávací obsah předmětu Tematický celek

Výstupy

KVINTA

žák:

Země jako vesmírné těleso

Popíše vznik vesmíru a Sluneční soustavy. Rozliší hlavní kategorie těles sluneční soustavy, porovná planety vnější a vnitřní co do stavby, velikosti a vzdálenosti. Používá terminologii a poznatky planetologie. Určí polohu místa na Zemi zeměpisnými souřadnicemi.

Základy geografické kartografie a topografie

Používá atlasy, topografické mapy (zejména turistické a autoatlasy) a mapy s tématickým obsahem. Pracuje s elektronickými mapami dostupnými na www. Využívá jejich doplňkového aparátu (legenda, zoom, rejstřík atp.).

Učivo

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Teorie velkého třesku, elementární planetologie, Keplerovy zákony. Tělesa sluneční soustavy – Měsíc, satelity, planetky, komety, meteority.

Práce se zeměpisnými atlasy, mapou hvězdné oblohy, zemským globem, modely sluneční soustavy a stavby Země, buzolou

Fy, Dě – astronomie, vývoj názorů a kalendáře

planetárium

Fy – slapové jevy

Práce s mapami (topografické, tematické – katastrální), leteckými a družicovými snímky, různými typy atlasů

Ma délkové jednotky, měřítko, nadmořská výška

Pohyby Země a jejích důsledky, tvar Země, zeměpisné souřadnice, časová pásma. Exkurze -

Mapa. Měřítko mapy. Kartografická zobrazení. Druhy map podle měřítek, obsahu, počtu mapových listů, hodnověrnosti. Zobrazovací metody polohopisu, výškopisu a popisu, konstrukční prvky map. Generalizace na mapách, mentální mapa.

Určí základní kartografická zobrazení, dbá zkreslení vyplývající z jejich použití – u map, snímků DPZ a ortofotomap.

Bi – střídání ročních období Ma – jednotky délky, času, Ma - úhly, souřadnice, poloměr, průměr, výpočty na kouli

Čj – glóbus (skloňování), popis (názvosloví) IVT – mapové editory, www aplikace (GoogleEarth)

Zhotovení Vv - kompozice vlastní mapy mapy (náčrtek, schéma, Dě – tematické mapy nákres)

Exkurze mapové PřF

do sbírky

Převádí vzdálenosti podle měřítka. Čte obecně geografické a topografické mapy s použitím znalostí metod zobrazování polohopisu, výškopisu a popisu. Přírodní obraz Země

Porovná na příkladech mechanismy působení endogenních a exogenních procesů a jejich vliv na utváření zemského povrchu a na život lidí.

Litosféra

Porovná složení a strukturu jednotlivých zemských sfér. Objasní vliv jednotlivých zemských sfér na vznik a trvání života. Terminologicky správně popíše jednotlivé sféry a diskontinuity vnitřního

Geosféry, složky fyzickogeografické sféry a jejich rozložení na zemi.

Seismický model Země, geomagnetizmus. Složení Země. Desková tektonika, konvergentní (subdukce) a divergentní rozhraní.

118

Bi - ekologie

Bi - , stavba a složení Země, geologie – pohyb kontinentů v čase

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

složení Země. Popíše princip tvorby zemského magnetismu, vyjmenuje jeho důsledky. Vulkanismus a zemětřesení

Vulkanismus a plutonismus. Se znalostí mechanismu Zemětřesení a tsunami. deskové tektoniky lokalizuje a Richterova stupnice. Tvary vysvětlí jevy na rozhraní oceánského dna. litosférických desek. Mechanismy orogeneze. Uplatňuje principy deskové Vrásnění, zlomová činnost, tektoniky při vysvětlení sopečná pohoří. zemětřesení a vulkanismu. Rozpozná a správně pojmenuje tvary vulkanického reliéfu. Lokalizuje nejvýraznější vulkanické jevy světa. Popíše a načrtne mechanizmus vrásnění, zlomové činnosti. Vyvodí důsledky přírodních katastrof (zemětřesení, tsunami, exploze vulkánu) pro život lidí. Zvládá způsoby chování při těchto katastrofách.

Atmosféra

Objasní mechanismy globální cirkulace atmosféry a její důsledky pro vytváření klimatických pásů.

Meteorologické prvky a jevy, globální cirkulace, atmosférické fronty.

Popíše procesy v atmosféře tak, aby mohl vysvětlit jevy každodenního počasí. Používá meteorologickou terminologii předpovědi počasí. Interpretuje synoptickou situaci podle synoptické mapy.

Znečištění ovzduší, teplotní inverze, kouřové vlečky lokálních zdrojů.

Složení atmosféry, ozónová vrstva.

Globální oteplování

Klimadiagram Rozlišuje úroveň makroklimaAlisovova klimatická mezoklima-místní klimaklasifikace. mikroklima. Uvede příčiny a důsledky globálního oteplování, mechanismus teplotních inverzí a vznik kyselých dešťů. Vymezí podle charakteristik uváděných v klimatodiagramech základní klimatické pásy na zemi a jejich genezi podle Aloisova Objasní velký a malý oběh vody.

119

Vlastní Fy – experinemt – vertikální měření teploty – atmosféry, znázornění tlak grafem Che – atmosféry

jednotky, stavba teplota, složení

ZSV – vliv člověka na znečištění ovzduší

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Hydrosféra

Lokalizuje hlavní oceánské proudy, jmenuje příčiny znečištění oceánů a jejich význam pro život lidí.

Světový oceán, chemické a fyzikální vlastnosti mořské vody, znečištění světového oceánu, vzestup hladiny světovým oteplováním. Dopravní a ekonomický význam oceánu. El Niňo.

Možnost exkurze Fy, Che – vlastnosti do ČHMÚ vody, mořské vody

Přiřadí jezera ke genetickému typu. Popíše mechanismus působení řek jako geomorfologického činitele a jejich roli v horninovém i hydrologickém cyklu. Zhodnotí jednotlivé typy antropogenních zásahů do říčního koryta a jejich funkci v krajině a ve vodním hospodářství. Rozlišuje podzemní prosté a minerální vody. Pedosféra

Biosféra

Rozliší hlavní půdní typy a půdní druhy. Porovná význam půdotvorných činitelů pro znik půdy. Rozliší půdní profily příslušných půdních typů, stanoví rizika ohrožení půd – eroze a degradace. Rozliší hlavní biomy světa. Vysvětlí vzájemnou závislost klimatu a biotické složky, vlivy klimatu na hydrosféru a odtokové režimy řek.

Mezioborové vztahy

Bi – malý a velký oběh vody

Geneze jezer a jejich funkce v krajině, rybníky. Řeky, znečištění řek, odpadní vody, regulace řek, revitalizace říčních toků. Přehrady, jezy, zdymadla, regulace a revitalizace vodních toků. Hydrogeologická klasifikace pramenů, podzemní vody prosté a minerální. Zásobování obyvatelstva pitnou vodou.

Půdní druhy a typy, pedogeneze, změna půdního profilu s nadmořskou výškou a zem. šířkou. Ohrožení půdy eroze a degradace půd.

Tropické deštné lesy – biom, půda, zmenšování rozlohy vlivem zemědělství.

Bi – půdy ZSV – hospodaření s půdou

Bi – fauna a flóra jednotlivých biomů

Savany Pouště Mediteránní vegetace Lesy mírného pásu, mimotropické stepi Kras – azonální ekosystém – vzájemná interakce všech složek ekosystému. Velehorská vegetace – glaciální reliéf, výšková stupňovitost. Tajga – periglaciální reliéf Polární oblasti

Krajinná ekologie Používá a rozlišuje termíny ekosystém, krajina, biom, biocenóza, společenstvo, populace. Popisuje vzájemné vazby v toku látek a energií mezi biotickým a abiotickým prostředím. Posoudí činnost

Základní pojmy ekologie a krajinné ekologie. Právní zajištění ochrany životního prostředí. Mozaikovitá struktura krajiny, 120

Bi – ekologie ZSV – právní normy; vliv člověka na ŽP

Tematický celek

Výstupy

Učivo

člověka na krajinu.

významný krajinný prvek, územní systém ekologické stability.

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Zdroje poškozování životního prostředí, limity využití krajiny. Obyvatelstvo světa

Rozliší přírodní faktory příznivé a nepříznivé pro osídlení. Lokalizuje na mapách vhodné oblasti pro vyšší koncentraci obyvatelstva.

Hustota zalidnění Struktura obyvatelstva v různých částech světa. Reprodukční chování obyvatelstva a jeho vyjádření pomocí základních Graficky znázorní vývoj počtu demografických dat – ukazatele, hrubé míry a indexy. lidstva, kvalifikovaně vysloví Klasifikace demografického prognózu vývoje počtu chování skupin obyvatelstva – obyvatel do budoucna. zobrazení věkovými Analyzuje demografická data. pyramidami. Demografická Porovná demografické revoluce, její fáze, odlišnost charakteristiky různých skupin průběhu v různých částech obyvatelstva na Zemi. světa, nerovnoměrnost jejího průběhu. Z demografických ukazatelů určuje fázi demografické Hlavní rasové skupiny, míšenci. revoluce u různých skupin Vymezení národů, etnik, obyvatelstva Země. etnických skupin a nářečí. Rozliší a pojmenuje hlavní Jazyky, jazykové rodiny a rasové, jazykové a náboženské skupiny. Nejrozšířenější jazyky skupiny obyvatelstva. světa. Systémy písma – Zařazuje významné světové a problémy s překladem a přepisem geografických názvů. evropské jazyky do jazykových rodin. Rozlišuje náboženství na monoteistická a polyteistická. Vymezí směry jejich šíření a oblasti jejich rozšíření. Uvede základní prvky příznačné pro jejich vyznavače. Objasní příčiny rozdílného vývoje sídelní sítě i vnitřní struktury sídel v různých částech světa, dokáže zobecnit jejich základní charakteristiky.

Světové hospodářství – zemědělství, průmysl, doprava, služby

Rozlišuje rozdílné faktory ovlivňující vývoj světového hospodářství v minulosti a v současnosti, proměny ve struktuře. Identifikuje základní kvalitativní a kvantitativní rozdíly mezi jádrem a periférií. S pomocí map a dalších datových zdrojů určí nejdůležitější jádrové a

Dě – populační růst, demografická revoluce, urbanizace Ma – statistické ukazatele, rozbor grafů, kartogramů, hustota zalidnění Bi – rasy, etnika Čj – jazykové rodiny ZSV – náboženství

světová

Náboženské systémy, jejich klasifikace oblasti vlivu. Proces urbanizace, suburbanizace, deurbanizace, další urbanizační procesy, nejdůležitější teoretické modely sídelní sítě (Christallerova teorie).

Charakteristika historického vývoje světového hospodářství, základní tendence vývoje. Struktura hospodářství, rozdíly mezi jednotlivými makroregiony. Jádro a periferie. Světová spotřeba potravin, typy zemědělství v různých částech světa, problém hladu a podvýživy. Lokalizační faktory průmyslu. 121

Dě, ZSV – hospodářské dějiny – vývoj zemědělství, průmyslová revoluce, ekonomické teorie Bi, Che – obnovitelné, neobnovitelné zdroje a jejich využití Fy - elektrárny

Tematický celek

Výstupy

Učivo

periferní oblasti současnosti.

Nejdůležitější průmyslové oblasti světa, jejich charakteristika, struktura průmyslové výroby, rozdíly v podílu jednotlivých průmyslových odvětví v různých částech světa.

Rozlišuje jednotlivé typy zemědělství. Dokáže vysvětlit tzv. bludný kruh podvýživy. Objasní sektorovou a odvětvovou strukturu hospodářství.

Lokalizuje nejdůležitější surovinové oblasti světa. Kvalifikovaně předpovídá možnosti využití energetických zdrojů do budoucna a nutné změny ve struktuře využívání. Mezinárodní integrační uskupení Evropská unie

Rozlišuje integrace hospodářské, vojenské a politické. Odlišuje vládní a nevládní organizace. Aplikuje princip subsidiarity na realitu EU, odliší oblasti života normované EU, národním státem, regionem a obcí. O změnách a o vývoji EU rozhoduje občansky odpovědně, kvalifikovaně, se znalostí věci.

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Nejdůležitější surovinové a energetické zdroje současného světa, oblasti jejich těžby, možnosti využití. Obnovitelné zdroje – různé podoby, možnosti využití v různých částech světa, ekonomické klady i zápory využívání obnovitelných zdrojů.

Dě – souvislosti hist. vývoje ve 20. století,

Přehled politických, hospodářských a vojenských integračních uskupení ve světě. Nevládní organizace.

vznik a vývoj evropské integrace

Geneze EU, orgány EU, rozhodovací proces v EU.

SEXTA

žák:

Česká republika Geografická poloha, hranice Česka

Hodnotí a porovnává polohu Geografická poloha, hranice Česka. Rozlišuje a popisuje Česka matematickou, fyzickogeografickou a socioekonomickou polohu Česka. Vyvodí z ní přednosti v souvislosti s členstvím v EU. Popíše průběh hranic Česka ve vztahu k přírodním celkům a okolním státům.

Územní vývoj Česka

Popisuje základní historické mezníky územního vývoje.

Územní vývoj Česka

Vývoj krajiny

Rozlišuje základní krajinné

Geomorfologické členění

122

metoda výkladová (informační) práce s mapou (topografické i tematické), slepou mapou, globem

Ma – porovnávání rozlohy

Dě – vývoj hranic našeho státního území

Bi – geologická problémové stavba metody, osvojení učiva skrz řešení Fy – atmosférické problémů prvky seminární práce zadávané jako dlouhodobé problémové samostatné

Bi – půdy, biota, ochrana přírody

Tematický celek

Výstupy

Česka

typy v Česku. Na mapách lokalizuje nejvýznamnější orografické jednotky a přírodní zajímavosti v Česku

Klima Česka

Hydrologické poměry Česka

Učivo

Charakterizuje podnebné oblasti Česka v závislosti na reliéfu. Z této znalosti odvozuje příčiny rozdílů klimatu v jednotlivých regionech Česka.

Podnebí Česka

Na slepé mapě identifikuje významné české řeky, popíše jejich tok ve vztahu k největším městům a horopisným celkům na jejich toku.

Vodstvo Česka

Rozlišuje základní půdní typy a půdní druhy.

Ochrana Rozlišuje stupeň ekologické životního zachovalosti běžných prostředí v Česku ekosystémů v Česku. Rozlišuje velkoplošná a maloplošná chráněná území v Česku, uvádí jejich příklady. Orientuje se v základní problematice ochrany přírody Obyvatelstvo Česka

Posoudí aktuální trendy demografického vývoje obyvatelstva v Česku, zhodnotí rozmístění obyvatelstva ČR v souvislosti s přírodními podmínkami a historickým vývojem.

Mezioborové vztahy

písemné práce, nebo ppt prezentace žáků

Ma – hustota zalidnění, vývoj, grafy Bi - vliv přírodních poměrů na osídlení, vliv osídlení na krajinu Dě - vznik prvních měst, vývoj urbanizace

skupinová práce (skupiny mohou být proměnlivé i stálé, skupiny – různě početné, možnost kombinace skupin a individuálních zadání) využití filmového (či zvukového) dokumentu metoda reproduktivní (procvičování, aplikace učiva)

Ch – využití nerostných surovin, chemický průmysl, petrochemie Dě – historie průmyslu Che – nerostné suroviny Fy – elektrárny

ZSV – systém ČR

politický

vysvětlování

Lokalizuje rybniční oblasti a významné přehradní nádrže Česka a uvede jaké funkce plní rybníky a jaké přehradní nádrže. Půdy a biosféra Česka

Metody Aktivity

přednáška beseda, diskuse (různé formy) ”hraní rolí”

Dě – historie regionů, významné kulturní památky

práce s odbornou publikací (po stránce obsahové i “technické”)

Ma – práce s daty za region, grafy Čj– nářečí, významné osobnosti

„pětilístek“ a „diamant“

Dě – historické vazby Česka, resp. Československa

Půdy Česka, půdní typy a půdní druhy. brainstorming Ochrana životního prostředí v Česku. Chráněná území Česka. Problémy ochrany přírodního prostředí v Česku.

Vývoj počtu obyvatel Česka. Demografická charakteristika obyvatelstva, minority, religionizita v Česku

Uvede příklady sociálních vlivů tvořících problematiku jednotlivých menšin na našem území. Zhodnotí míru religionizity obyvatelstva a její rozdíly podle regionů Česka.

myšlenková mapa metoda expertních skupin kmen a kořeny průzkum “veřejného” mínění (ankety s historickou tématikou) esejistická metoda – úvaha I. N. S. E. R T.

Bi – vliv přírodních podmínek na osídlení Dě – vznik států v minulosti, vývoj počtu států, historické souvislosti Dě – nejstarší osídlené oblasti, historický vývoj regionů urbanizace, význam objevných plaveb Ma - čtení a znízorňování pomocí grafů a map, porovnávání rozdílností makroregionů světa na základě statistických dat Bi – přírovní podmínky, endemité ZSV – různé životní styly

123

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Urbanizace, Klasifikuje sídla v Česku podle Vývoj osídlení na území Česka, sídelní struktura v velikosti. procesy urbanizace a Česku suburbanizace. Vysvětlí pojmy urbanizace, suburbanizace a jejich historické a hospodářské pozadí v Česku. Jádrové a periferní oblasti. Rozlišuje jádrové a periferní oblasti v Česku, vyjmenuje některé důležité podmínky regionálního rozvoje.

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy Čj – základní konverzační témata, pozdrav v cizích jazycích, zdroj informací, mezinárodní a česká forma názvosloví, jižní Afrika x Jižní Afrika Aj – rozdílnosti v angličtině Che, Fy – mořské proudy, znečištění oceánu

Hospodářství Česka – vývoj a problémy, zemědělství, průmysl, doprava, služby a cestovní ruch

Popíše vývoj českého hospodářství v průběhu 20. století, vysvětlí pojmy znárodnění, restituce, privatizace. Posuzuje a odvozuje vhodnost zemědělské výroby vzhledem k fyzickogeografickým podmínkám.

Vývoj a problémy českého hospodářství

Zemědělství Česka

Vývoj a současný stav českého průmyslu a energetiky Vývoj služeb a cestovního ruchu v Česku Doprava v Česku

Územněsprávní členění Česka

Rozlišuje základní kategorie územně-správního členění Česka.

Státní správa, samospráva a jejich úrovně v Česku

Hlavní město Praha

Odlišuje výjimečné postavení Prahy vůči ostatním sídlům regionům – správní úřady, kultura, doprava, hospodářský význam metropole.

Hl. m. Praha – historické, kulturní, hospodářské, správní centrum Česka.

Orientuje se ve správním členění města. Regiony Česka

Administrativní členění, magistrát, daná městská část.

Komplexně srovná jednotlivé regiony Česka.

Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Charakterizuje přírodní a Karlovarský kraj hospodářské poměry Ústecký kraj jednotlivých krajů Česka, Liberecký kraj uvede významná města a cíle Královéhradecký kraj cestovního ruchu v regionech. Pardubický kraj Objasní rozdíly mezi správním Kraj Vysočina regionem, kulturním regionem Jihomoravský kraj a historickou oblastí. Zlínský kraj Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj

124

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Mezinárodní integrace a zahraniční vztahy ČR

Uvede příklady účasti a Mezinárodní integrace a působnosti Česka v zahraniční vztahy ČR mezinárodních a nadnárodních institucích, organizacích a integracích států, zhodnotí jejich zaměření a význam.

125

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Tematický celek Regiony světa – Evropa

Střední Evropa Severní Evropa Západní Evropa Jižní Evropa Jihovýchodní Evropa (Balkán) Pobaltské státy Východní Evropa

Výstupy

Určí hranici mezi Evropou a Asií. Srovná Evropu s ostatními světadíly a vyvodí historické, náboženské, kulturní a sociální odlišnosti. Podle mapy vyhodnotí členitost pobřeží, rozliší významné prvky pobřeží. Rozliší hlavní tvary povrchu, objasní vznik nejvyššího pohoří Evropy. Dokáže rozlišit základní podnebné oblasti. Zná příklady místních větrů. Vysvětlí co ovlivňuje počasí v Evropě během roku. Uvádí příklady využití vodních toků. Zná původ většiny jezer v Evropě. Dokáže odůvodnit výskyt přírodních krajin. Uvede typické zástupce fauny a flóry. Vysvětlí současné rozmístění obyvatelstva, Na mapě umí vyhledat oblasti s největšími koncentracemi obyvatel a uvést důvody proč tomu tak je. Umí vysvětlit tvrzení, že „Evropa stárne“ a přitom jako důkazy použít některé demografické ukazatele celé Evropy, případně vybraných států. Rozlišuje jednotlivé směry v křesťanství.

Učivo

Fyzická geografie Evropy vymezení, hranice, povrch, vodstvo, klima, biota

Obyvatelstvo Evropy

Politická mapa Evropy Evropská unie

Umí jmenovat hlavní orgány Evropské unie a jejich funkci. Ukázat na mapě členské státy. Dokáže formulovat základní principy sjednocování Evropy. Dokáže formulovat hlavní Jednotlivé regiony a státy význam sjednocování Evropy. Evropy Formuluje základní geografické rysy regionu. Za pomoci map v atlase popíše přírodní podmínky, rozmístění obyvatelstva i zaměření hospodářství států v regionu. Ukáže na mapě a charakterizuje vybrané objekty. Přiměřeně hodnotí kulturní, společenské, politické a hospodářské poměry, zvláštnosti. Umí na mapě ukázat významné objekty a turistické cíle.

126

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Tematický celek Regiony světa Asie

Severní Amerika

Výstupy

Učivo

Asijské Rusko Střední Asie Rozlišuje přírodní a Jihozápadní Asie socioekonomické atributy jako Jižní Asie kritéria pro vymezení a Jihovýchodní Asie ohraničení jednotlivých Východní Asie makroregionů. Kanada, USA

Latinská Amerika Umí vyjmenovat, ukázat na mapě a porovnat základní prvky horizontální a vertikální členitosti, vodstva, klimatu a biomů daného makroregionu.

Střední Amerika – Mexiko, Panamská oblast, Karibik Jižní Amerika – Brazílie, Laplatské státy, Andské státy

Afrika

Severní Afrika Subsaharská Afrika, JAR

Austrálie a oceánie

Hodnotí polohu a členění makroregionu z hlediska fyzickogeografického, socioekonomického, politického a náboženského.

Polární oblasti

Australský svaz, Nový Zéland

Antarktida, Arktida Pomocí geografické terminologie popíše na příkladu vybraných modelových států specifické znaky daných regionů. Zhodnotí hospodářskou vyspělost makroregionu, lokalizuje hlavní surovinové a energetické zdroje. Srovná vzájemné postavená světových makroregionů a určí jejich rozvojová jádra a periferní oblasti. Na základě znalosti přírodních podmínek vysvětlí nerovnoměrné rozmístění obyvatelstva.

Světový oceán

Označí kolébky světových civilizací, uvede jejich přínos a Problematika světových oceánů zhodnotí jejich současné a moří postavení. Uvede potenciální ohniska napětí ve světě a vysvětlí příčiny jejich nestability.

Lokalizuje na mapě oceány, jejich okrajová moře. Posoudí obecný význam a hospodářské využití oceánů, stav a aktuální problémy životního prostředí

127

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Charakteristika vyučovacího předmětu [Maturitní zeměpis – volitelný seminář] Obsahové vymezení předmětu Volitelný seminář Maturitní zeměpis je součástí vzdělávací oblasti “Člověk a příroda” podrobně charakterizované v RVP GV. Navazuje na předmět Zeměpis a nadstavbový historicko-geografický seminář (oba předměty jsou realizovány v pátém a šestém ročníku (kvintě a sextě). Maturitní zeměpis dále souvisí s jednotlivými obory vzdělávací oblasti člověk a příroda, ale rovněž s obory vzdělávací oblasti člověk a společnost. Na vyšším stupni gymnázia je i maturitní zeměpis propojen s řadou volitelných předmětů a významně se podílí na integraci průřezových témat (Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova a Výchova demokratického občana) podrobněji vymezených v RVP a začleněných do jednotlivých předmětů. Cíle předmětu Cílem předmětu je prohloubit znalosti z oblasti geografie, umožnit žákům, aby alespoň částečně pochopili hlubší vnitroodborové i mezioborové souvislosti. Zároveň mají žáci řadu možností při práci v maturitním semináři dále procvičovat již osvojené dovednosti (kompetence). Dalším základním cílem úzce svázaným s předchozími je příprava zájemců o maturitní zkoušku z dějepisu k této zkoušce a také pomoc (osvojování si souvislostí) zájemcům o maturitní zkoušku z příbuzných oborů.

Koncepce volitelných předmětů (začlenění) Předmět patří mezi klíčové volitelné semináře v oboru Zeměpis.

Formy realizace předmětu, Organizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: výuka v učebně informatiky (případně v knihovně), přednášky odborníků (resp. besedy), exkurze (úkoly zadané vyučujícím, připravená prezentace žáků– jednotlivců či skupin, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.). Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků ve výuce se v maturitním zeměpisu uplatňuje celá škála organizačních forem: především frontální vyučování, které je však velmi často doplňováno vyučováním párovým a skupinovým. Vedle těchto „klasických“ forem však do předmětu více vstupuje i vyučování individualizované (samostatné plnění zadaných úkolů či řetězců zadaných úkolů, kdy vyučující hraje úlohu spíše zprostředkovatele zdrojů informací, konzultanta a úlohu kontrolního orgánu). Zapojení této organizační formy je velice vhodné z hlediska osobnostní individuality žáků a především také z jejich různých „pozic a zájmů“: někteří počítají s maturitou ze zeměpisu, jiní nikoliv, někteří jdou k maturitní zkoušce ve stávajícím školním roce, jiní až v následujícím. I pro vyučujícího je výhodná možnost připravit dlouhodobější individuální pracovní programy pro část žáků v semináři a s druhou částí se např. zaměřit na bezprostřední předmaturitní procvičování a generalizace. Tuto formu je možné samozřejmě využít i v jiných situacích. 128

Časové vymezení předmětu Předmět Maturitní zeměpis disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 4 hodiny (po 45 min.) čerpanou v sedmém a osmém ročníku osmiletého gymnázia. ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 2 2

Obecně můžeme počítat v sedmém ročníku vyššího stupně gymnázia s přibližně 66 vyučovacími hodinami (33 dvouhodinovými bloky), v osmém ročníku s přibližně 52 vyučovacími hodinami (26 dvouhodinovými bloky) v předmětu – to vše s přihlédnutím ke školním prázdninám, mimořádným situacím aj. Počet hodin není konstantní každý školní rok, při plánování konkrétní výuky je třeba pracovat s určitou rezervou.

Výchovné a vzdělávací strategie V předmětu maturitní zeměpis se využívají stejné postupy k rozvíjení klíčových kompetencí i konkrétní metody práce jako v kmenovém předmětu zeměpis (viz. str. …). Rozdíl je pouze v určité míře (proporcích) jejich využití. Významnou v tomto ohledu je samozřejmě též osobnost konkrétního vyučujícího, který může k postupům a metodám uvedeným v švp připojovat další dle svých zkušeností a edukačních záměrů.

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další doplňující – kritéria.

Charakter profilové maturitní zkoušky Profilová maturitní zkouška ze zeměpisu bude prováděna formou ústní zkoušky

Vzdělávací obsah předmětu Vzdělávací obsah předmětu a rozvržení učiva se bude odvíjet od konkrétního složení maturitních okruhů, které nebude neměnné. Maturitní okruhy lze rozdělit do dvou skupin – první z nich představují základní okruhy z planetární, fyzické, sociální a regionální geografie, okruhy druhé z nich jsou složeny z problémových témat sledovaných v globálním kontextu. Seznam maturitních okruhů i konkrétní tematický plán na daný školní rok je součástí příloh k švp (každoročně aktualizovaných).

129

ČLOVĚK A SPOLEČNOST Charakteristika vyučovacího předmětu ZSV Předmět Základy společenských věd navazuje na stejnojmenný předmět vyučovaný v rámci nižšího gymnázia. Na vyšším stupni gymnázia je předmět složen ze základů jednotlivých společenskovědních oborů (psychologie, sociologie, ekonomie, právo, politologie, filozofie a etika). Jejich charakteristiky jsou obsahem následujících subkapitol.

Časové vymezení předmětu (celkové) ZSV ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 2 2 2 -

Maturitní semináře ZSV ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 2 2

Charakter profilové maturitní zkoušky Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí. Jedním ze základních cílů naší školy je umožnit co největší profilaci studentů. Tomuto odpovídá i charakter profilové zkoušky ze ZSV. Maturanti mohou volit mezi jednooborovou a dvouoborovou (průřezovou) variantou zkoušky. Možné kombinace a specifikace jsou uvedeny níže: Jednooborová maturitní zkouška (obory): Filozofie Psychologie Sociologie Ekonomie Právo Politologie V případě, že student zvolí jednooborovou maturitní zkoušku, zodpovídá otázku, která vychází pouze ze zvoleného oboru podle pravidel stanovených zkoušejícím. Součástí jednooborové maturitní zkoušky může být předložení maturitní práce, seznamu prostudované odborné literatury apod. podle kritérií předem stanovených v rámci jednotlivých oborů.

130

Průřezová (dvouoborová) maturitní zkouška (možné oborové kombinace): Psychologie/sociologie Psychologie/filozofie Sociologie/filozofie Ekonomie/právo Ekonomie/politologie Filozofie/politologie Politologie/právo Politologie/sociologie Sociologie/ekonomie V případě, že student zvolí průřezovou maturitní zkoušku, vybírá z jedné z výše uvedených kombinací. Pro každou kombinaci existuje speciální seznam maturitních témat, která prověřují zejména celkovou humanitní a společenskovědní orientaci studenta v rámci oborů kombinace.

131

Charakteristika vyučovacího předmětu ZSV - psychologie

Obsahové vymezení předmětu Předmět vychází z tematického vymezení RVP pro vzdělávací oblast Člověk a společnost, předmět Občanský a společenskovědní základ, tématické celky Člověk jako jedinec a Člověk ve společnosti. Zprostředkovává studentům základní poznatky o psychologii jako vědě, o vybraných psychologických disciplínách, o psychických procesech a významných psychologických školách.

Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí: ze specializovaných psychologických disciplín (příklad: psychologie práce; základy psychopatologie; mentální hygiena...) z aplikovaných psychologických disciplín (příklad: úvod do arteterapie; kurz sebepoznání; zvládání stresových situací...) z teoretické platformy jednotlivých škol (příklad: úvod do psychoanalýzy, kognitivněbehaviorální terapie, transpersonální psychologie...) z věd a oborů, které se běžně na střední škole nevyučují (příklad: úvod do speciální pedagogiky, vědy o výchově a vzdělávání, úvod do (různého, adekvátně zaměřeného) poradenství...)

Formy realizace předmětu Předmět je dělen podle tématického plánu aktuálního v daném školním roce. Tento plán by měl zahrnovat poznatky ze základní psychologické terminologie, psychologie osobnosti, psychologických procesech, biologických a sociálních základech psychiky, základy sociální psychologie, psychopatologie a mentální hygieny. Studenti by se rovněž měli seznámit s myšlenkami významných psychologických směrů a škol.

Časové vymezení předmětu První pololetí pátého ročníku vyššího gymnázia; 2 vyučovací hodiny/týden

Organizace předmětu Předmět je vyučován v blocích trvajících dvě vyučovací hodiny. V každém bloku musí proběhnout přestávka, o jejímž začátku rozhoduje učitel podle tématického členění právě probírané látky. Přestávka by měla trvat 5-10 minut, podle rozhodnutí vyučujícího. Vyučující užívá ve výuce nejen přednášky a řízené diskuze se studenty, ale i skupinovou práci a projektovou výuku. Je žádoucí zařazovat psychologické hry a hry na rozvoj sociálních dovedností.

Výchovné a vzdělávací strategie Vzhledem k povaze psychologie je důležitý nejen způsob vedení výuky a forma vyučovacích bloků (je zřejmé, že žák rozvíjí komunikativní kompetenci v diskuzi se spolužáky nebo při prezentaci referátu), ale i obsah, který nezřídka otevírá témata, na nichž rozvoj klíčových kompetencí stojí. 132

Kompetence Kompetence k učení – je rozvíjena zejména tématy vážícími se k učení jako psychologickému procesu a k tématům mentální hygieny. Studenti mohou své metakognitivní strategie konfrontovat s teoretickými poznatky z hodin a příslušně je upravit, aby dosáhli vyšší efektivity. Kompetence k řešení problémů – témata týkající se mentální hygieny přispívají k osvojení poznatků, které studentům umožní lépe zvládat psychickou zátěž. To jim umožní lépe zvládat problematické situace. Psychologie jako věda obecně učí specifickému pohledu na sebe i okolní svět, což může studentům přinést větší klid a vyrovnanost. Kompetence komunikativní – v rámci výkladu o myšlení a řeči mohou být probrána témata týkající se teorie komunikace. Kapitoly věnované emocím a sociální psychologii zase pomohou v umění vést konstruktivní dialog bez nežádoucího emocionálního zabarvení. Studenti se seznámí i se základy nonverbální komunikace. Kompetence občanská – studenti pochopí podstatu a význam, jaký má pro jedince skupina v níž se pohybuje. Pochopí mechanismy, jimiž jsou jedinci zprostředkovávány hodnoty dané skupiny a může tak lépe odolávat tlakům, které jsou v rozporu s ideály občanské společnosti, a které na něj mohou být vyvíjeny specifickými skupinami. Témata sociální psychologie obecně přispívají k rozvoji této kompetence. Kompetence k podnikavosti – žáci si v kapitolách věnovaných vývoji sebepojetí a sebehodnocení osvojí znalosti týkající se důvěry v sebe sama. Tato důvěra jim pak dopomůže k činorodosti a víře ve vlastní síly. Důležitá je zde samozřejmě i mentální hygiena.

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria. Hodnoceny jsou především testy, v nichž student osvědčí znalost probírané a aktuálně zkoušené látky. Další formou hodnocení je ústní zkoušení (po domluvě studenta se zkoušejícím – ústní zkoušení bez předchozí domluvy je nežádoucí). Studenti mohou rovněž vypracovávat referáty a menší práce, jejichž obsahem by měly být zejména témata rozšiřující látku. Známku lze získat i za práci v hodině (zejména je-li hrána didaktická hra). Hodnotí se na procentuální škále od 0-100 b. podle míry zvládnutí dané problematiky.

133

Charakter profilové maturitní zkoušky Student maturující z jednooborové psychologie by měl osvědčit hlubší znalosti z oboru. Student, který zvládne všechny okruhy stanovené pro maturitu z psychologie by měl získat dobrý základ pro budoucí studium humanitních a společenskovědních oborů na VŠ a VOŠ, zejména psychologie, pedagogiky, andragogiky, speciální pedagogiky a sociální práce.

Tematický celek Kvinta

Člověk jako jedinec

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Žáci by po absolvování předmětu „Člověk jako jedinec“ měli být schopni charakterizovat psychologii jako vědu a stručně nastínit její vývoj. Dále by se měli orientovat ve vybraných oborech vývojové psychologie, psychologie osobnosti, sociální psychologie a pedagogické psychologie. Měli by být schopni aplikovat do praktického života některé poznatky z psychohygieny a obecně chápat fungování lidské psychiky.

Úvod do psychologie – základní terminologie, psychologie jako věda ve vztahu k ostatním disciplínám, význam psychologie. Psychologické školy a směry – strukturalismus, funkcionalismus, behaviorismus, psychoanalýza, humanistická psychologie, neobehaviorismus, celostní psychologie, kognitivní psychologie. Biologické základy psychiky, vědomí, vnímání, učení, paměť, myšlení, motivace, emoce, osobnost, stres, základy psychohygieny Základy sociální psychologie – socializace, význam rodiny, klasifikace skupin, vliv společnosti na psychiku jedince. Základy vývojové psychologie – jednotlivé etapy vývoje jedince a jejich duševní a sociální kontext. Základy psychopatologie – poruchy osobnosti a jednotlivých duševních procesů.

Výklad, práce ve skupině, diskuse, brainstormin g, eseje

Vztahy především s ostatními předměty vzdělávací oblasti „Člověk a společnost“, především s předmětem “Člověk a společnost“. Dále se vzdělávací oblastí „Člověk a příroda“, předmět „Biologie“ (biologie člověka)

žák:

134

Charakteristika vyučovacího předmětu ZSV - sociologie Obsahové vymezení předmětu Předmět je součástí vzdělávací oblasti „Člověk a společnost“ a vychází z části „Člověk ve společnosti“ a „Občan ve státě“ v rámci oboru „Občanský a společenskovědní základ“. Zprostředkovává studentům základní znalosti ze sociologie.

Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí z: 

Příbuzných nevyučovaných oborů (např.: kulturní antropologie, sociální antropologie, metodologie sociologických výzkumů...)



Témat, která jsou probírána na hodinách (např.: sociologie náboženství, sociální patologie, sociologie edukace...)



Z přípravy na maturitní zkoušku – maturitní seminář

Formy realizace předmětu Předmět je dělen podle tématického plánu aktuálního v daném školním roce. Tento plán je zaměřen na základní znalosti makrosociologie, mikrosociologie a metodologie sociologických výzkumů.

Časové vymezení předmětu 2. pololetí (kvinta) 2 vyučovací hodiny/týden

Organizace předmětu Předmět je vyučován v blocích trvajících dvě vyučovací hodiny. V každém bloku musí proběhnout přestávka, o jejímž začátku rozhoduje učitel podle tématického členění právě probírané látky. Přestávka by měla trvat 10 minut, podle rozhodnutí vyučujícího. Vyučující užívá ve výuce nejen přednášky a řízené diskuze se studenty, ale i skupinovou práci a projektovou výuku. Vzhledem k povaze filozofie by měly hrát významnou roli i samostatné písemné úvahy na vymezené téma.

Výchovné a vzdělávací strategie Předmět zprostředkovává studentům základní znalosti ze sociologie. Na základě těchto znalostí mohou vypracovávat projekty a konkrétní práce sociologického zaměření. Každá taková práce, obzvláště konkrétní sociologické šetření, obzvláště rozvíjí některé klíčové kompetence. Kompetence Kompetence k učení: Sociologie je do praxe snadno aplikovatelný obor. Vyučující může studentům ozřejmovat příslušné sociologické pojmy prostřednictvím konkrétních příkladů a tak rozvíjet jejich schopnost aplikovat naučenou látku do praxe.

135

Kompetence k řešení problémů: Sociologické problémy jsou specifického charakteru. Při hraní didaktických her zaměřených sociologicky, vyvstávají specifické problémové situace, díky kterým si studenti mohou osvojit zcela nový způsob uvažování a přístupu k problémům. Kompetence komunikativní: Problém komunikace se dotýká mnoha oblastí sociologie. Studenti se naučí chápat nejen teorii komunikace ze sociologického hlediska, ale také chápat mechanismy předávání informací v rámci celé společnosti. Předmět rozvíjí i jejich vlastní schopnost komunikace, neboť možné didaktické hry jsou založeny především na schopnosti diskuze a prezentace svých myšlenek. Kompetence sociální a personální: K osobnímu rozvoji žáků přispějí jednak témata týkající skupin a socializace, dále témata, která ukazují některé sociální problémy (rasismus, xenofobie...) jako důsledek nedostatečné tolerance ve společnosti. Žáci pochopí širší kontext a důsledky určitého jednání. Kompetence občanská: Znalosti o společnosti, které předmět rozvíjí, umožňují studentům snáze pochopit pojem moci, společenského statutu a pozice v kontextu občanské společnosti. Kompetence k podnikavosti: Předmět rozvíjí znalosti o úloze vzdělání ve společnosti. Díky tomu se žáci mohou lépe rozhodovat o své budoucí kariéře. Témata týkající se multikulturality je mohou stimulovat ke studiu a budoucímu působení v zahraničí.

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria. Hodnoceny jsou především testy, v nichž student osvědčí znalost probírané a aktuálně zkoušené látky. Další formou hodnocení je ústní zkoušení (po domluvě studenta se zkoušejícím – ústní zkoušení bez předchozí domluvy je nežádoucí). Studenti mohou rovněž vypracovávat referáty a menší práce, jejichž tématem by měly být zejména aktuální sociologické otázky. Studenti tak prováží teorii s praxí a naučí se aplikovat získané vědomosti. Známku lze získat i za práci v hodině (zejména je-li hrána didaktická hra). Hodnotí se na bodové škále od 0-100 podle míry zvládnutí dané problematiky.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z makrosociologie, mikrosociologie, mezosociologie, demografie a metodologie sociologických průzkumů). Zkouška je zaměřena zejména teoreticky. Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium příslušně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů sociologie, demografie, kulturologie a andragogiky.

136

Tematický celek [ročník]

Člověk ve společnos ti; Občan ve státě

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Po zvládnutí předmětu se student orientuje v základní sociologické terminologii, chápe obecné principy a mechanismy fungování společnosti. Rozumí základním sociálním problémům.

Základní terminologie, mikrosociologie, vývoj názorů na společnost, makrosociologie, sociální procesy a fenomény, sociální deviace a patologie

Přednáška , řízená diskuze, brainstor ming, skupinové vyučování , didaktické hry

Dějepis: Proměny společnosti v průběhu dějin.

žák:

Psychologie: témata týkající se sociální psychologie Ekonomie: Teorie propojující ekonomii se sociologií (teorie K. Marxe) Politologie: Témata týkající se řízení společnosti Filozofie: Úvahy o společnosti antických a osvíceneckých autorů. Zeměpis: Témata týkající se demografie a sídel

137

Charakteristika vyučovacího předmětu ZSV - ekonomie Obsahové vymezení předmětu Předmět je součástí vzdělávací oblasti Člověk a svět práce a vychází z části Trh práce a profesní volba; Tržní ekonomika; Národní hospodářství a úloha státu v ekonomice, Finance. Zprostředkovává studentům základní znalosti ekonomie a ekonomiky.

Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí: z konkrétních podtémat ekonomie jako vědy (příklad: Mikroekonomie, makroekonomie, hospodářská politika...) z oborů s ekonomií souvisejících (příklad: Základy účetnictví, teorie organizace a řízení, řízení lidských zdrojů...)

Formy realizace předmětu Předmět je dělen podle tématického plánu aktuálního v daném školním roce. Tento plán by měl zahrnovat poznatky z obecného úvodu do ekonomického myšlení, mikroekonomie, makroekonomie, hospodářské politiky a sociologicko-ekonomických teorií (v tomto pořadí). Převažující výukové metody by měly být: výklad, řízená diskuze, práce s učebnicí a skupinová práce.

Časové vymezení předmětu První pololetí šestého ročníku (sexty) vyššího gymnázia; 2 vyučovací hodiny/týden

Organizace předmětu Předmět je vyučován v blocích trvajících dvě vyučovací hodiny. V každém bloku musí proběhnout přestávka, o jejímž začátku rozhoduje učitel podle tématického členění právě probírané látky. Přestávka by měla trvat 5-10 minut, podle rozhodnutí vyučujícího. Vyučující užívá ve výuce nejen přednášky a řízené diskuze se studenty, ale i skupinovou práci a projektovou výuku. Ekonomie umožňuje dobrou práci s běžným denním tiskem, jehož občasné využití poslouží ke zpestření výuky.

Výchovné a vzdělávací strategie Předmět rozvíjí všechny klíčové kompetence. Zaměření předmětu je teoretické, přesto však aktuální a učitel by měl čas od času užívat ve výuce článků z odborných periodik. Kompetence Předmět rozvíjí všechny klíčové kompetence. Současná tržní ekonomika a podnikatelské prostředí klade nároky alespoň na základní teoretickou připravenost z ekonomie na každého občana. Kompetence k učení - je rozvíjena samotným předmětem. Díky specifické provázanosti společenskovědních otázek a matematiky mají studenti příležitost rozvíjet metakognitivní strategie zcela odlišného typu, než u většiny jiných předmětů. 138

Kompetence k řešení problémů – ekonomie přináší mnoho otázek, na které existují rozdílné názory i ve své zjednodušené školní verzi. Studenti si díky poznání odlišných postojů, směrů a teorií mohou udělat své vlastní názory, nahlédnout, z čeho vycházejí a z čeho vycházejí zastánci opačných stanovisek. Kompetence komunikativní – studenti narazí během ekonomie na mnoho témat, která dávají možnost k diskuzi a tudíž rozvíjení komunikativních kompetencí. Jedná se zejména o otázky hospodářské politiky a sociálně ekonomických teorií. Učitel může při výuce využít i velké množství skupinových didaktických her, kde se žáci učí zásadám správné diskuze a argumentace. Kompetence sociální a personální – studenti se seznámí s konceptem „homo oeconomicus“, pochopí úlohu člověka v ekonomickém systému a budou mít příležitost posoudit nejen ekonomické, ale i sociální důsledky nezaměstnanosti. Kompetence občanská – studenti si uvědomí hospodářko-politické souvislosti současné společnosti. Pochopí spojitost mezi současným politickým zřízením a ekonomickým systémem. Kompetence k podnikavosti – je rozvíjena zaměřením celého předmětu, především tématy mikroekonomie a makroekonomie.

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria. Hodnoceny jsou především testy, v nichž student osvědčí znalost probírané a aktuálně zkoušené látky. Další formou hodnocení je ústní zkoušení (po domluvě studenta se zkoušejícím – ústní zkoušení bez předchozí domluvy je nežádoucí). Studenti mohou rovněž vypracovávat referáty a menší práce, jejichž tématem by měly být zejména aktuální ekonomické problémy. Studenti tak prováží teorii s praxí a naučí se aplikovat získané vědomosti. Známku lze získat i za práci v hodině (zejména je-li hrána didaktická hra).

Charakter profilové maturitní zkoušky Student maturující z jednoborové ekonomie by měl projevit hlubší znalosti z dějin ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, hospodářské politiky a ekonomickosociologických teorií. Student, který zvládne všechny okruhy stanovené pro maturitu z ekonomie by měl získat dobrý základ pro budoucí studium této vědy VŠ a VOŠ. Tematický celek

Výstupy

Učivo

139

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Tematický celek sexta

Trh práce a profesní volba; Tržní ekonomik a; Národní hospodářs tví a úloha státu v ekonomi ce, Finance

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Po zvládnutí předmětu se student orientuje v základní ekonomické terminologii, chápe obecné ekonomické principy a postupy hospodářské politiky a dokáže své poznatky převést do praxe

Ekonomie jako věda, základní terminologie, mikroekonomie, makroekonomie, národní hospodářství, hospodářská politika

Přednáška , řízená diskuze, práce s odborný m textem a učebnicí, skupinová práce, didaktické hry

Mezioborové vztahy

žák:

140

Politologie – politickoekonomické teorie Dějepis – zejména témata týkající se průmyslové revoluce, hospodářské krize a 70. a 80. let 20. století

Charakteristika vyučovacího předmětu ZSV - politologie Obsahové vymezení předmětu Předmět se zabývá politologickou teorií i praxí. Vychází z tématického vymezení RVP pro vzdělávací oblast Člověk a společnost, předmět Občanský a společenskovědní základ, tématické celky Občan ve státě, Občan a právo, Mezinárodní vztahy a globální svět a Úvod do filozofie a religionistiky. Má studentům zprostředkovat základní politologickou terminologii, základy státovědy a diplomacie a znalost aktuálního politického uspořádání světa.

Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí: Z hospodářsko – politických dějin druhé poloviny 20. století a z 21. století. Jsou ovšem organizovány problémově, nikoliv chronologicky (příklad: Zahraničně politická orientace supervelmocí v období studené války; Teroristické organizace v Evropě druhé poloviny 20. století; Vojenské mise NATO od vzniku do současnosti...) Z filozofické platformy politologie. Tyto semináře by měly vycházet z četby a interpretace politologických textů vybraných autorů (příklad: Pojetí státu ve starověku, Pojetí státní moci v osvícenství, stát a postmoderna...) Z kulturně, sociálně a historicky podmíněného chápání státní moci (příklad: Státní aparát ve středověké Evropě, náboženské státy a jejich organizace, proměny občanské společnosti...) Z politologické teorie. Tyto semináře rozšiřují konkrétní učivo probírané na hodinách (příklad: dějiny ústavnosti, státní zřízení a aparát vybraných států, teorie zastupitelské demokracie...) Z politické praxe (příklad: problémy současného světa, zahraničně politická orientace, volební kampaň a budování politické image...)

Formy realizace předmětu K předmětu neexistuje jednotící česká učebnici na požadované úrovni. Možnost kombinovat: Roman David: Politologie (Olomouc, 1995; většinou ukázky textů z dějin politického myšlení), dále publikace L. Křížkovského a K. Adamové: Politologie (Praha 1991, 1997 – několikanásobně rozšířené vydání); pro systematický výklad je však možné doporučit jedině vysokoškolské učebnice: Andrew Heywood: Politologie (Praha, 2004), Ladislav Cabada: Úvod do studia politické vědy (Praha, 2004). Dále lze využívat politologické texty a texty z dějin politického myšlení z různých zdrojů

Časové vymezení předmětu Druhé pololetí šestého ročníku (sexty) vyššího gymnázia; 2 vyučovací hodiny/týden

Organizace předmětu Předmět je vyučován v blocích trvajících dvě vyučovací hodiny. V každém bloku musí proběhnout přestávka, o jejímž začátku rozhoduje učitel podle tématického členění právě probírané látky. Přestávka by měla trvat 5-10 minut, podle rozhodnutí vyučujícího. Vyučující užívá ve výuce nejen přednášky a řízené diskuze se studenty, ale i skupinovou práci a projektovou výuku. 141

Je žádoucí, aby byly zařazovány doplňkově vzdělávací akce jako návštěvy specializovaných pracovišť (příklad: redakce deníků a politologicky zaměřených časopisů, český statistický úřad, ústředí politických stran...) a přednášky renomovaných externistů.

Výchovné a vzdělávací strategie Studenti by si měly látku osvojovat aktivně, je proto vhodné využívat ve výuce ukázek z konkrétních politických dokumentů (příklad: Lisabonská smlouva, ústava ČR...) a aktuálních ukázek z tisku. Studenti tak snadno pochopí důležitost probírané látky. Kompetence 1) Kompetence k učení může být v rámci tohoto předmětu výhodně rozvíjena tzv. aktualitami. Studenti sledují celý rok nějaké téma (nebo několik témat) v rozmanitých informačních mediích. Každou hodinu (nebo každé dvě hodiny) má na začátku jeden z nich krátký vstup (5-10 minut), ve kterém ostatním představí, co aktuálního pojícího se nějak k základnímu tématu se událo. Student v ideálním případě čerpá z různých zdrojů a konfrontuje jednotlivá podání faktu (učí se kritickému přístupu k informacím). Při prezentaci se vystavuje posouzení ostatních studentů a učitele, kteří téma také sledují. Na základě prezentace se rozvíjí krátká diskuse, ve které studenti prezentují, jak informace z různých zdrojů tak i své vlastní názory na problém. Učí se tak zároveň i komunikačním dovednostem i vzájemné úctě a toleranci. Zvláště důležitá je pak tato aktivita pro rozvoj sociálních dovedností, konkrétně pro schopnost odolávat společenským a mediálním tlakům a vytvářet si, sice na základě medií, ale přesto svůj vlastní, z různých zdrojů pramenící a v diskusi s ostatními potvrzovaný nebo korigovaný názor. S výhodou lze jako jedno ze zastřešujících témat vyhlásit otázku postavení žen ve společnosti a v politice: budou-li se studenti rok střetávat s takovým tématem, jistě to pomůže vyprovokovat u nich nové názory na gendrové stereotypy. 2) Pro rozvoj kompetence k řešení problémů lze využít jedné z forem řízené diskuse. Studentům je zadán problém (např. při tvorbě státního rozpočtu, které položky zařadit a které ne), rozdělí se na dvě nebo více skupin a jejich úkolem je připravit řešení a argumentační strategii pro něj. Jednotlivé skupiny se pak střetají v diskusi, kterou učitel řídí a vede je při tom k vzájemné úctě a naslouchání. Kromě občanské kompetence (zvažování společenských a vlastních zájmů, respekt k živostnímu prostředí, kultuře a trvalému rozvoji, úcta k různorodosti hodnot) zde může být rozvíjena také podnikavost (vlastní iniciativa, tvořivost), zvláště v případě, že studenti jsou již dobře seznámeni s fungováním státu, a hledání řešení se tak stává skutečným a zajímavým problémem. Je zřejmé, že řízená diskuse musí být spojena s předchozím nabytím vědomostí o fungování státu, formách vlády, politických stranách apod. Na aktuálnosti celá věc získá kryje-li se časově s některou skutečnou společenskou událostí (v našem příkladu schvalování rozpočtu parlamentem). 3) Komunikativní kompetenci lze rozvíjet tím, že se do výuky zapojí společná nebo referovaná četba politologických textů nebo textů z dějin politického myšlení. Studenti dostanou předem krátký odborný článek (přiměřený poslednímu ročníku gymnázia), který si doma všichni přečtou a někteří z nich (2, 3 nebo 4) text buď po úsecích nebo společně referují. Shrnou hlavní body jeho výstavby, poukáží na nejasná místa, pokusí o jejich interpretaci i o interpretaci textu jako celku, vznesou na jeho základě otázky k diskusi. Ostatní jsou předem vyzvání, aby zaujali k textu vlastní postoj a konfrontovali jej s 142

postojem referujících (za aktivitu jsou positivně hodnoceni). Rozvíjí se tak celé spektrum komunikačních dovedností: porozumění odbornému jazyku a jeho interpretace, srozumitelný a jasný projev, věcná argumentace za své stanovisko k textu a nakonec také respekt k tvrzením druhých. Je to pro studenty jedna z příležitostí, jak si na přiměřené úrovni vyzkoušet interpretační práci s textem, která tvoří nosnou část vysokoškolského studia řady humanitních oborů. Četbu textů lze vhodně spojit především s výkladem o politických idejích (spravedlnost, rovnost, svoboda), ale také s výkladem o státu, o demokracii, o vztahu politiky a politologie nebo o politických stranách. 4) Personální, sociální a občanské kompetence pak rozvíjí především druhá verse řízené diskuse. Jde o to simulovat předvolební diskusi politických stran (nebo i jednotlivců). Studenti se rozdělí podobně jako v první versi. Jednotlivé skupiny zastupují politické strany nebo zájmové skupiny. Diskusi opět řídí vyučující a dohlíží především na vzájemný respekt a snahu o pochopení druhé strany. Mohou diskutovat také jednotlivci a pak lze uspořádat malé třídní volby. Tato aktivita rozvíjí schopnost dosahovat společných cílů, zvažovat vztahy jednotlivých zájmů a vědomí různorodosti hodnot, názorů a postojů. S výhodou ji lze spojit s výkladem o politických stranách a volebních systémech, nejlépe v kombinaci s právě se blížícími skutečnými volbami. 5) V rámci seznamování studentů s jednotlivými okruhy předmětů Občan ve státě, Občan a právo a Mezinárodní vztahy, globální svět je na místě otevírat často diskusi se studenty i řízenou diskusi mezi studenty, pokud látka vyvolává různorodé reakce, popř. emoce, tak aby různorodost názorů nebyla potlačena, aby však studenti dokázali pochopit a přijmout také názor druhých (jde o řadu témat v rámci těchto předmětů, které k zaujímání různorodých postojů přímo vybízejí; zároveň však nepochybně existuje jisté kostra poznatků, které studenti musí prostě pochopit). Zároveň výklad směřuje k sebepochopení studentů jako občanů a členů určitých sociálních skupin.

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria. Studenti mohou být zkoušeni písemně (formou testů i esejí na určené téma), dále ústně po dohodě s vyučujícím, známku mohou obdržet i za referáty na dohodnuté téma a zohledněna může být i práce v hodině. Zřetel by měl být brán i k tomu, zda student píše v aktuálním roce seminární práci na společenskovědní nebo dějepisné téma.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z dějin politologie, politologické teorie, státovědy, politické a diplomatické terminologie a orientace v aktuálních politických problémech.

143

Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium humanitně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů politologie, sociologie, ekonomie a žurnalistiky. Tematický celek sexta

Občan ve státě, Občan a právo, Mezinárodní vztahy, globální svět, Úvod do filozofie a religionistiky

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Vývoj názorů na přerozdělení moci ve společnosti od starověku do současnosti. Vývoj demokracie a ústavnosti ve světě a v ČR. Popis současného státního zřízení v ČR. Znalost struktury a organizace významných mezinárodních institucí (EU, OSN, NATO...). Problematika lidských práv. Současné tendence v politickém vývoji dnešního světa.

Vývoj názorů na přerozdělení moci ve společnosti od starověku do současnosti. Vývoj demokracie a ústavnosti ve světě a v ČR. Popis současného státního zřízení v ČR. Znalost struktury a organizace významných mezinárodních institucí (EU, OSN, NATO...). Problematika lidských práv. Současné tendence v politickém vývoji dnešního světa.

Přednáška, diskuze, skupinová výuka. Žádoucí je hraní aktivačních her (vytvoření programu vlastní politické strany apod.) a práce s denním tiskem a mediálním zpravodajství m

1. Filosofie: a) dějiny politického myšlení (stručné představení nejdůležitějších politických koncepcí Platóna, Aristotela, Machiavelliho, Hobbese, Locka, Montesquieua, Rousseaua, Milla, Tocquevilla a Marxe) b) politická filosofie: politické ideje (svoboda, rovnost, spravedlnost), filosofické otázky politické vědy (moc) c) názory myslitelů na demokracii

žák:

2. Národní hospodářství a úloha státu v ekonomice: formy vlády, způsob výkonu vládu (navrhování rozpočtu apod.), hlasování o výši daní atd. 3. Tržní ekonomika: význam učení Karla Marxe (nepominutelný např. z hlediska rozvoje akademické politologie, ale ani z hlediska současných ekonomických a politologických teorií) 4. Dějepis: řecká polis

a)

b) francouzská revoluce (původ pojmů „pravice“ a „levice“) c) dějiny dvacátého století, soudobé dějiny (totalitní režimy, vývoj demokracie, volební právo, převraty, emancipace, utváření občanské společnosti, rok 68 atd.)

144

Charakteristika vyučovacího předmětu ZSV - filozofie Obsahové vymezení předmětu Předmět je součástí vzdělávací oblasti „Člověk a společnost“ a vychází z části „Úvod od filozofie religionistiky“ v rámci oboru „Občanský a společenskovědní základ“. Zprostředkovává studentům základní znalosti z filozofie a příbuzných disciplín.

Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí: Z četby základních filozofických textů Z užšího zaměření na filozofické disciplíny, kterým není na hodinách věnováno tolik času (příklad: Filozofie dějin, Estetika, Etika, Religionistika...) Z rozboru vybraných filozofických otázek a směrů (příklad: problém vztahu bytí a jsoucna ve filozofii, postmoderní filozofie, filozofický způsob tázání...)

Formy realizace předmětu Předmět je dělen podle tématického plánu aktuálního v daném školním roce. Tento plán by měl být v prvním pololetí zaměřen především na osvojení základních znalostí a terminologie, ve druhém pak na rozvoj samostatného myšlení v rámci filozofických témat.

Časové vymezení předmětu 1 rok – sedmý ročník (septima) vyššího gymnázia; 2 vyučovací hodiny/týden

Organizace předmětu Předmět je vyučován v blocích trvajících dvě vyučovací hodiny. V každém bloku musí proběhnout přestávka, o jejímž začátku rozhoduje učitel podle tématického členění právě probírané látky. Přestávka by měla trvat 5-10 minut, podle rozhodnutí vyučujícího. Vyučující užívá ve výuce nejen přednášky a řízené diskuze se studenty, ale i skupinovou práci a projektovou výuku. Vzhledem k povaze filozofie by měly hrát významnou roli i samostatné písemné úvahy na vymezené téma.

Výchovné a vzdělávací strategie V předmětu jsou rozvíjeny všechny klíčové kompetence. Filozofie otvírá mnoho příležitostí k úvahám a diskuzím, které příslušné kompetence rozvíjejí. Kompetence Kompetence k učení: předmět rozvíjí především schopnost kriticky zpracovávat informace. Po výkladu daného problému následuje diskuse, kde si studenti mohou osvojit uvažování o věci z různého úhlu pohledu. Během prvních hodin je objasněno, že kritický přístup k informacím (jakkoliv nabytým) je základ filozofování. Kompetence k řešení problémů: Studenti během výuky poznají, jak přistupovali k jednotlivým otázkám ontologie, noetiky, etiky a estetiky jednotlivý myslitelé v dějinách a uvědomí si závislost způsobu myšlení na kulturně-historickém kontextu. Během výuky jsou průběžně zadávány dobrovolné domácí úlohy, ve kterých si žáci mohou vyzkoušet řešení nejrůznějších „filozofických“ hádanek a úkolů (např. „Lze se dozvědět, co je v uzavřené krabičce od sirek?“ „Jaké poznání leží mimo empirickou zkušenost?“, 145

„hra ´Abigail´ naopak“…), které rozvíjejí jejich schopnost objasnit podstatu problému a následně dojít k řešení. Během předmětu se žáci seznámí se základy aristotelské logiky. Kompetence komunikativní: Je rozvíjena v diskusi, která dostává prostor ve většině hodin. Studenti jsou vedeni k tomu, aby respektovali zásadu udržet tématickou linii diskuse, nechali vyjádřit oponenta, brali v ohled jeho názory a pokud možno se vyvarovali „kvaziargumentace“. Studenti si rovněž osvojují schopnost prezentovat své myšlenky před třídou při přednášení referátu na zvolené téma. Výuka také rozšiřuje slovní zásobu o základní filozofické termíny. Kompetence sociální a personální: Studenti poznají různé směry a tendence ve filozofické antropologii a mohou se k nim kriticky vyjádřit. Seznámí se se základy existencialismu, postmoderny, filozofie náboženství a protestantské ateistické teologie, což jim může pomoci s orientací v mezilidských vztazích. Rovněž se mohou vyjádřit ke všem probíraným tématům etiky a tím tříbit své postoje i učit se respektovat postoje druhých. Kompetence občanská: I tato kompetence je rozvíjena především diskusí o tématech filozofické antropologie a etiky, ale je zvláště rozvíjena, dotknou-li se studenti ve svém referátu témat politické filozofie. Kompetence k podnikavosti: Studentům jsou zadávány občasné dobrovolné domácí úlohy, které jim umožňují samostatně vypracovat a rozvinout vlastní přístup k problému. Rovněž téma referátu vybírá student samostatně, což ho má podpořit v aktivním přístupu k četbě a získávání informací.

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria. Znalosti v předmětu jsou hodnoceny slovně a bodově v souladu s hodnocením užívaným na škole. Užíváno je především písemné zkoušení, ústní jen výjimečně na výslovné přání studenta. Výborné hodnocení student získává za vypracování dobrovolného domácího úkolu a za prezentování referátu před třídou. Hodnocení by mělo především pozitivně motivovat. V písemných pracích je procentuálně hodnocena každá otázka zvlášť a nakonec se spočítá aritmetický průměr.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z dějin filozofie a obecné problematiky jednotlivých 146

filozofických disciplín (ontologie, gnoseologie, etiky, hermeneutiky, estetiky a filozofické antropologie). Zkouška je zaměřena zejména teoreticky. Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium humanitně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů filozofie, etiky, estetiky a religionistiky.

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Podstata filozofie – základní filozofické otázky, vztah filozofie k mýtu, náboženství. vědě a umění Filozofie v dějinách – klíčové etapy a směry filozofického myšlení Víra v lidském životě – podoby víry, znaky náboženské víry, náboženské systémy, církve, sekty

Výklad, práce ve skupině, diskuse, brainstormin g, referáty (žáci volí téma samostatně na základě své četby), eseje

Český jazyk a literatura: Předmět podporuje u studentů zájem o četbu prostřednictvím referátů. Na hodinách jsou čteny ukázky z některých literárních děl, na kterých lze ukázat různé filozofické přístupy zejména k etice a filozofické antropologii, jsou to například:

Septima

Úvod do Studenti by po absolvování filozofie a předmětu Úvod do filozofie a religionistiky religionistiky měli umět charakterizovat filozofii jako specifickou sféru lidské činnosti. Měli by být schopni erudovaného přemýšlení o jednodušších filozofických problémech a zvládnout čelit pokusům o náboženskou, politickou nebo všeobecně ideologickou manipulaci. Měli by se rovněž orientovat v základních přístupech ke specifickým problémům nejvýznamnějších filozofických škol a myslitelů a znát jejich přínos ke světovému vědění.

J.-P. Sartre: Zeď (filozofická antropologie) L. Klíma: Putování slepého hada za pravdou (etika) M. Ende: Nekonečný příběh (ontologie, noetika, filozofie času) Děvčátko Momo a ukradený čas (ontologie) F. Kafka: Proces (filozofická antropologie) A další dle potřeb konkrétní hodiny. Studenti tím získají širší pohled na beletrii. V případě, že se rozhodnou rozpracovat nějakou knihu obšírněji, mohli by být za tuto práci hodnoceni nejen ve filozofii ale i v literatuře. Obzvláště užitečná je i četba východoasijské literatury (např. japonská haiku). Je-li jí v literatuře vymezen určitý prostor, bylo by 147

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy užitečné propojit výuku literatury s filozofií přímo v hodině dvěma vyučujícími. Dějepis: Během výuky se žáci stručně seznámí s dějinami filozofie, které v mnohém korespondují s dějinami politickohospodářskými. Zejména výklad o antické filozofii přispívá k naplnění očekávaných výstupů předmětu „dějepis“. Bez dostatečných znalostí o renesanci není možné pochopit renesanční filozofii (základní rozvržení problémů noetiky – racionalismus x empirismus, renesanční obrat v etice) a zároveň proces modernizace společnosti na počátku 19. století je základem k porozumění výrazných změn ve filozofickém nazírání na člověka. Během výuky filozofie jsou probírány i etickofilozofické dopady světových válek ve 20. století. Seznámení s některými přístupy filozofie dějin (Hegel, Marx, Popper) umožňuje vnímat dějiny a jejich studium v širším kontextu. Umění a kultura: Základy estetiky umožní žákům lépe porozumět umění.

148

Charakteristika vyučovacího předmětu Maturitní seminář - ekonomie

Obsahové vymezení předmětu Obsahové vymezení je totožné s příslušným předmětem ZSV. Žáci jsou zde připravováni k maturitní zkoušce, která vyžaduje větší rozsah znalostí než je běžně probírán na hodinách.

Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí z příslušného předmětu ZSV. Maturitní seminář je rozšiřující předmět, sloužící k prohloubení látky probírané v hodinách ZSV.

Formy realizace předmětu Viz. ŠVP – ZSV - ekonomie

Časové vymezení předmětu 1-2 roky (septima, oktáva), 2 vyučovací hodiny/týden ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 2 2

Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány. Dále viz. ŠVP - ZSV – ekonomie.

Výchovné a vzdělávací strategie Viz. ŠVP - ZSV - ekonomie

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.

Charakter profilové maturitní zkoušky Student maturující z jednoborové ekonomie by měl projevit hlubší znalosti z dějin ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, hospodářské politiky a ekonomickosociologických teorií. Student, který zvládne všechny okruhy stanovené pro maturitu z ekonomie by měl získat dobrý základ pro budoucí studium této vědy VŠ a VOŠ.

149

Charakteristika vyučovacího předmětu Maturitní seminář - filozofie Obsahové vymezení předmětu Obsahové vymezení je totožné s příslušným předmětem ZSV. Žáci jsou zde připravováni k maturitní zkoušce, která vyžaduje větší rozsah znalostí než je běžně probírán na hodinách.

Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí z příslušného předmětu ZSV. Maturitní seminář je rozšiřující předmět, sloužící k prohloubení látky probírané v hodinách ZSV.

Formy realizace předmětu Viz. ŠVP – ZSV - filozofie

Časové vymezení předmětu 1-2 roky (septima, oktáva), 2 vyučovací hodiny/týden ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 2 2

Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány. Dále viz. ŠVP – ZSV – filozofie.

Výchovné a vzdělávací strategie Viz. ŠVP – ZSV - filozofie

Evaluace v předmětu

Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z dějin filozofie a obecné problematiky jednotlivých filozofických disciplín (ontologie, gnoseologie, etiky, hermeneutiky, estetiky a filozofické antropologie). Zkouška je zaměřena zejména teoreticky. Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium humanitně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů filozofie, etiky, estetiky a religionistiky. 150

Charakteristika vyučovacího předmětu Maturitní seminář - politologie Obsahové vymezení předmětu Obsahové vymezení je totožné s příslušným předmětem ZSV. Žáci jsou zde připravováni k maturitní zkoušce, která vyžaduje větší rozsah znalostí než je běžně probírán na hodinách.

Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí z příslušného předmětu ZSV. Maturitní seminář je rozšiřující předmět, sloužící k prohloubení látky probírané v hodinách ZSV.

Formy realizace předmětu Viz. ŠVP – ZSV - politologie

Časové vymezení předmětu 1-2 roky (septima, oktáva), 2 vyučovací hodiny/týden ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 2 2

Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány. Dále viz. ŠVP – ZSV - politologie.

Výchovné a vzdělávací strategie Viz. ŠVP – ZSV - politologie

Evaluace v předmětu

Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z dějin politologie, politologické teorie, státovědy, politické a diplomatické terminologie a orientace v aktuálních politických problémech. Zkouška je zaměřena zejména teoreticky a otázky zaměřené právě na aktuální politické dění by neměly přesáhnout počet 2 otázek. Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium humanitně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů politologie, sociologie, ekonomie a žurnalistiky. 151

Charakteristika vyučovacího předmětu Maturitní seminář - psychologie Obsahové vymezení předmětu Obsahové vymezení je totožné s příslušným předmětem ZSV. Žáci jsou zde připravováni k maturitní zkoušce, která vyžaduje větší rozsah znalostí, než je běžně probírán na hodinách.

Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí z příslušného předmětu ZSV. Maturitní seminář je rozšiřující předmět, sloužící k prohloubení látky probírané v hodinách ZSV.

Formy realizace předmětu Viz. ŠVP – ZSV - psychologie

Časové vymezení předmětu 1-2 roky (septima, oktáva), 2 vyučovací hodiny/týden ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 2 2

Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány. Dále viz. ŠVP – ZSV - psychologie.

Výchovné a vzdělávací strategie Viz. ŠVP - ZSV - psychologie

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.

Charakter profilové maturitní zkoušky Student maturující z jednooborové psychologie by měl osvědčit hlubší znalosti z oboru. Student, který zvládne všechny okruhy stanovené pro maturitu z psychologie by měl získat dobrý základ pro budoucí studium humanitních a společenskovědních oborů na VŠ a VOŠ, zejména psychologie, pedagogiky, andragogiky, speciální pedagogiky a sociální práce.

152

Charakteristika vyučovacího předmětu Maturitní seminář - sociologie Obsahové vymezení předmětu Obsahové vymezení je totožné s příslušným předmětem ZSV. Žáci jsou zde připravováni k maturitní zkoušce, která vyžaduje větší rozsah znalostí než je běžně probírán na hodinách.

Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí z příslušného předmětu ZSV. Maturitní seminář je rozšiřující předmět, sloužící k prohloubení látky probírané v hodinách ZSV.

Formy realizace předmětu Viz. ŠVP – ZSV - sociologie

Časové vymezení předmětu 1-2 roky (septima, oktáva), 2 vyučovací hodiny/týden ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 2 2

Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány. Dále viz. ŠVP – ZSV – sociologie.

Výchovné a vzdělávací strategie Viz. ŠVP – ZSV – sociologie

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z makrosociologie, mikrosociologie, mezosociologie, demografie a metodologie sociologických průzkumů). Zkouška je zaměřena zejména teoreticky. Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium příslušně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů sociologie, demografie, kulturologie a andragogiky.

153

Charakteristika vyučovacího předmětu Maturitní seminář - právo

Obsahové vymezení předmětu Žáci jsou v rmci semináře připravováni k maturitní zkoušce, která vyžaduje rozsah znalostí, který je podstatně větší než požadavky stanovené RVP.

Koncepce volitelných předmětů Maturitní seminář je rozšiřující předmět, sloužící k prohloubení látky probírané v hodinách ČSP a ZSV.

Formy realizace předmětu Předmět je dělen podle tematického plánu aktuálního v daném školním roce. Tento plán by měl zahrnovat poznatky z oblasti práva a právního myšlení. Převažující výukové metody by měly být: výklad, řízená diskuze, práce s učebnicí a skupinová práce.

Časové vymezení předmětu 1-2 roky (septima, oktáva), 2 vyučovací hodiny/týden ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 2 2

Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ČSP a ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány.

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.

Charakter profilové maturitní zkoušky Řídí se podle obecných kritérií.

154

Charakteristika vyučovacího předmětu [Dějepis] Obsahové vymezení předmětu Předmět Dějepis je součástí vzdělávací oblasti “Člověk a společnost” podrobně charakterizované v RVP GV. Dějepis v mnoha ohledech úzce souvisí s druhým předmětem této vzdělávací oblasti – se Základy společenských věd (ZSV), dále také souvisí s předměty Zeměpis, Český jazyk a literatura, Estetická výchova a dalšími předměty. Na vyšším stupni gymnázia je dějepis propojen s řadou volitelných předmětů a významně se podílí na integraci průřezových témat (Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova a Výchova demokratického občana) podrobněji vymezených v RVP a začleněných do jednotlivých předmětů. Cíle předmětu Koncepce výuky Dějepisu má pomoci studentům získat schopnost základní orientace v dějinách. Žáci by si během studia měli osvojit základní historickou terminologii, přiměřené množství znalostí a řadu dovedností a metod práce (naučit se pracovat se zdroji historických informací – písemné a hmotné prameny, sekundární odborná literatura,mapy, ikonografický materiál, filmový dokument aj., shromažďovat a třídit historické informace a především kriticky s nimi pracovat). Souběžně by však měli pochopit, že fakta jsou pouze prostředkem, nikoli cílem výuky Dějepisu. Žáci „nedělají“ historickou vědu, nemusí znát podrobnou chronologii jednotlivých událostí, měli by však porozumět jejich podstatě a smyslu, příčinám i důsledkům, měli by uvědomit rozmanitost dějin a získat pozitivní vztah k poznávání historie a pochopit jeho význam. Žáci se učí srovnávat jednotlivé epochy a dějinné zvraty a snaží se pochopit základní odlišnosti i vazby mezi nimi. Výuka Dějepisu by u žáků též měla rozvíjet schopnost diskutovat a obhajovat svůj názor a též schopnost prezentace. Důležitou součástí výuky dějepisu je také formativní složka, měla by spoluvytvářet a pomáhat formovat a rozvíjet určité postoje (úcta k lidským i občanským právům, pluralitě názorů, uvědomění si nebezpečí plynoucího z nesvobody a totalitarismu, rizik zneužívání svobody…), modely uvažování (či jednání), které lze získávat též na základě seznámení se a porozumění dějinám, usilovat o porozumění a vstřícnost k jiným etnikům, kulturám a civilizacím, jejich specifikům, odlišnostem. Předmět dějepis v níže popisovaném rozsahu představuje pevnou a významnou složku všeobecného vzdělanostního základu, jež si musí osvojit všichni žáci naší školy, jeho obsah je minimalizován, tak aby splnil uvedený záměr při respektování všech závazných požadavků RVP GV. Prohloubení dovedností a poznatků v oblasti historie lidské společnosti umožňuje zájemcům o oblast společenských věd řada volitelných předmětů a dalších aktivit.

Koncepce volitelných předmětů V pátém a šestém ročníku bude pro zájemce o společenskovědní obory doplňovat a prohlubovat výuku dějepisu (a též zeměpisu) nadstavbový historicko-geografický seminář, v sedmém a osmém ročníku na dějepis navazuje maturitní seminář z dějepisu. Výuku dále doplňují specializované volitelné předměty, z nichž za klíčový považujeme předmět Moderní dějiny, který je součástí nabídky trvale. Pokud jde o další volitelné předměty – jejich nabídka, charakteristika i vzdělávací obsah jsou součástí každoročně aktualizovaných příloh švp. 155

Formy realizace předmětu, organizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: výuka v učebně informatiky (případně v knihovně), přednášky odborníků či pamětníků (resp. besedy), exkurze (úkoly zadané vyučujícím, připravená prezentace žáků– jednotlivců či skupin, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.). Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Důležitou roli hrají též záměry vyučujícího. Nedílnou součástí předmětu je samostatná práce žáků – nebo pracovních žákovských týmů - na projektech, seminárních a ročníkových pracích – částečně v rámci výuky, především však mimo ni, či možné zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů. Charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se studenty. Významnou složkou samostatné práce žáků je četba a studium populárně naučné a odborné historické literatury (potřebná mimo jiné pro úspěšné splnění výše uvedených pracovních úkolů).

Časové vymezení předmětu Předmět dějepis disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 4 hodiny (po 45 min.) čerpanou v pátém a šestém ročníku osmiletého gymnázia. V těchto ročnících bude probíhat společná základní výuka týkající se historické problematiky. ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 2 2 -

Obecně můžeme počítat v pátém a šestém ročníku vyššího gymnázia s přibližně 66 vyučovacími hodinami (33 dvouhodinovými bloky) v každém ročníku – to vše s přihlédnutím ke školním prázdninám, mimořádným situacím aj. Počet hodin není konstantní každý školní rok, při plánování konkrétní výuky je třeba pracovat s určitou rezervou.

Výchovné a vzdělávací strategie K osvojení klíčových kompetencí v předmětu dějepis uplatňují vyučující řady postupů, z nichž některé vycházejí z definice výchovných a vzdělávacích strategií na úrovni celé školy (viz. str.…), jiné jsou pro daný předmět specifické. Tyto postupy (strategie) jsou zabezpečovány za pomoci široké škály konkrétních edukačních metod práce. Vedle níže uvedených postupů a metod je na jednotlivých vyučujících (a také na aktivitě žáků) zapojení dalších strategií a metod. 156

Postupy: Kompetence k učení Vyučující seznamuje žáky se základní faktografií a základní (přiměřenou věku) odbornou terminologií (v některých případech se jedná o informace prohlubující dosavadní kompetence a znalosti), přičemž je významná vzájemná kooperace. Vyučující se žáky procvičuje techniky využívání informačních zdrojů a získávání informací. Žáci jsou vedeni k jejich využívání: k jejich vyhledávání, utřídění, kritice a ověřování a dalšímu zpracování (např. interpretování) z hlediska stanovených úkolů. Postupně se v této oblasti výrazně zvyšuje samostatnost žáků. Vyučující zadává žákům úkoly podporující rozvoj dovednosti pracovat s textem (současným i dobovým) a porozumět mu (vyhledávání podstatných informací, klíčových slov, tvorba výpisků, výtahu z textu, samostatná reprodukce). Vyučující žáky hodnotí, poskytuje však též prostor jejich vlastnímu hodnocení, které vede k zamyšlení se nad vlastními nedostatky a způsobem jejich nápravy. S prohlubujícími se dovednostmi a socializací vyučující žáky nabádá k vzájemnému kolegiálnímu hodnocení vybraných aktivit. Vyučující však musí brát v úvahu vztahy v kolektivu i specifické studijní potřeby jednotlivých žáků . Kompetence k řešení problémů Vyučující poskytuje žákům dostatek námětů k samostatnému uvažování a řešení problémů v průběhu výuky, zadává problémové úkoly (jednotlivcům i pracovním skupinám různé velikosti i složení). K rozvoji kritického myšlení žáků využívá např. aktivity zaměřené na práci s historickým dobovým materiálem a sekundární historickou literaturou různého původu, podoby a zaměření, aktivity zabývajícími se rozdílným hodnocením jednotlivých historických jevů a problémů v různých obdobích a mnohé další. Vyučující zadává problémové úkoly vyžadující velkou míru domácí (mimovýukové) aktivity (individuální práce – např. esejistického charakteru, skupinové domácí práce, výzkumné úkoly, experimenty, projekty aj.). Vyučující sleduje u žáků rozvoj jejich dovedností a znalostí (a také specializaci), přičemž humanitně zaměřené vede ke schopnosti některé problémové úkoly si formulovat samostatně. Kompetence komunikativní Vyučující vyžaduje u žáků kultivovaný ústní i písemný projev za využití základní odborné historické terminologie (přiměřené věku) a základní oborové faktografie a vyžadující (dle specifický potřeb a možností jednotlivých žáků) prohlubující se kvalitu a šíři obecné slovní zásoby. Vyučující podporuje vzájemnou komunikaci žáků (častým využíváním metody diskuse, zapojováním žáků do pracovních skupin, začleňováním interaktivních her a aktivit aj.), společně se žáky stanovuje zásady komunikace s vyučujícími a ostatními dospělými. Vyučující je s žáky v kontaktu též elektronickou formou. Vyučující žáky učí formulovat a obhajovat svůj názor, vhodně argumentovat, ale též respektovat názor ostatních. Kompetence sociální a personální Vyučující na jedné straně zapojují žáky do skupinových (s nehierarchizovanými role,mi uvnitř skupiny) a týmových (s určitou hierarchií rolí) úkolů a projektů, a tím podporují jejich schopnost spolupracovat a začlenit se do kolektivu, na druhé straně respektují individualitu žáka a poskytují mu dostatek příležitostí ji v průběhu plnění samostatných úkolů projevit a rozvíjet. V případě potřeby umožňují žákům výrazně individualizovanou formu vyučování. Kompetence občanská Žáci se ve spolupráci s vyučujícím seznamují s historickými formami uspořádání a fungování společnosti. Dokáží je (v komplexnosti a náročnosti přiměřené věku) popsat a 157

charakterizovat. Zamýšlejí se nad perspektivními a neperspektivními historickými vývojovými trendy v této oblasti. S využitím mezipředmětových vztahů žáci srovnávají tyto historické formy se současnou podobou občanské společnosti a se současným vývojem v různých regionech a objasňují rozdíly mezi nimi. Zamýšlí se nad výhodami i slabinami různých forem uspořádání společnosti. Snaží se formulovat na základě informací, jejich zpracování a vlastních zkušeností a uvažování pozitivní a negativní stránky vývoje společnosti i jejího současného stavu (s právem na zjednodušení, omyly aj.), vyučující by v této oblasti měl být spíše než mentorem konzultantem a informovaným oponentem. Vyučující vedou žáky k zaujímání postojů a otevřenému vyjadřování vlastních názorů, snaží se, aby poznatky osvojené během hodin dějepisu vedly žáky k přesvědčení o nutnosti aktivně se účastnit života naší společnosti (v rámci bydliště, regionu, státu i Evropy). Poznatky a dovednosti osvojené během hodin dějepisu by měly žáky též vést k vybudování tolerantního postoje vůči jiným kulturám, civilizacím. Kompetence k podnikavosti… Vyučující umožňují žákům seznámit se s různými formami podnikavosti a podnikání v minulosti lidské společnosti, napomáhají tomu, aby se žáci naučili tyto formy hodnotit, porovnávat i vztahovat k současnosti. Vyučující zadávají žákům takové úkoly, které je vedou k samostatnému organizování pracovních činností (ať již v individuální rovině či při práci v týmu), stanovování si realistických a rentabilních dílčích cílů (z hlediska vlastních možností i vymezeného času). Vyučující připravuje žákům situace, které vyžadují, aby se ztotožnili s cíli, které stanovila druhá osoba. Vyučující některé úkoly stanovuje takovým způsobem, aby byli žáci během jejich plnění nuceni rozvíjet nápady své i jiných osob, aby byli v určitých situacích nuceni pracovat v týmu a aby byli motivováni hledat vždy efektivnější řešení problémů.

Metody: Pro naplňování konkrétních vzdělávacích záměrů a cílů mohou jednotliví vyučující využít řadu konkrétních metod práce (v hodinách možno použít jednu, ale i využít kombinaci několika metod práce). Předmětová komise nepokládá za nutné některé metody upřednostňovat či považovat za závazné pro všechny vyučující, pouze nabízí a doporučuje určitou škálu dobře fungujících a již osvědčených metod práce, jichž se vyučující může držet, avšak je na jeho rozhodnutí, jakých využije (případně: jaké další doplní). Každý vyučující předmětu by však měl dbát některých zásad:  Ve výuce budou mít významné místo problémové úlohy vyžadující aktivní přístup studentů a jejich část bude zpracovávaná ve skupinách či týmech, výklad nebude užíván jako jediná základní metoda. 

Důležitým kritériem pro aplikaci jednotlivých metod práce je přiměřenost metod věku žáků.



Je nutné se snažit žáky aktivně zapojit do průběhu hodin (“žák hledá informace”, “žák řeší problémové zadání”, “žák učí žáky”, “žák spolupracuje ve skupině”, “žák prezentuje výsledky své činnosti”, “žák hodnotí svou práci i práci spolužáků” aj.) .



Vyučující musí brát ohled na specifické studijní dispozice (někdy i problémy) některých žáků.



Vyučující by se měl snažit umožnit (často už i na nižším stupni gymnázia vyhraněným) žákům využívat více “studijních rychlostí” – náročnější cíle klást humanitně 158

zaměřeným žákům, méně náročné žákům s jiným zaměřením, to vše však při jasně daném kompetenčním a vědomostním “základu” vyžadovaném po všech žácích. Je si třeba uvědomit, že dějepis v pátém a šestém ročníku vyššího gymnázia je společný (a povinný) pro všechny žáky a jeho vzdělávací obsah je do značné míry tímto „kompetenčním a vědomostním základem“. Vyučující by měl kombinovat více různých způsobů prověřování kompetencí a znalostí. Metody (výběr doporučených metod): metoda problémového výkladu (cíl: osvojení algoritmu řešení problému) problémové metody, osvojení učiva skrz řešení problémů rozsáhlejší problémové úlohy zpracovávané v několikačlenných týmech seminární práce zadávané jako dlouhodobé problémové samostatné písemné práce žáků metoda reproduktivní (procvičování, aplikace učiva) vysvětlování přednáška beseda, diskuse (různé formy) heuristická metoda (práce s historickými prameny, vyhledávání informací, jejich zpracování, interpretace) ”hraní rolí” práce s odbornou publikací (po stránce obsahové i “technické”) práce s uměleckým textem práce s mapou (především historickou, příp. se “slepou” mapou) využití filmového (či zvukového) dokumentu využití uměleckého filmového díla vlastní dramatizace (často součástí prezentace skupinové práce) skupinová práce (skupiny mohou být proměnlivé i stálé, skupiny – různě početné, možnost kombinace skupin a individuálních zadání) brainstorming myšlenková mapa metoda expertních skupin (“pětilístek”) kmen a kořeny průzkum “veřejného” mínění (ankety s historickou tématikou) metoda výkladová (informační) esejistická metoda – úvaha I. N. S. E. R T. S.V.O.D. analýza

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části 159

ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria. Významnou součástí hodnocení v průběhu školního roku je závěrečný povinný test zaměřený na základní přehled znalostí a na osvojení kompetencí, v závěrečném hodnocení se promítne dvojitým hodnocením (znalosti, kompetence) – v obou případech slovním a bodovým - o váze 1.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.

160

Vzdělávací obsah předmětu Dle specifických potřeb jednotlivých tříd jako celku s přihlédnutím na individuální specifické potřeby jednotlivých studentů lze uzpůsobit „tempo“ edukačního procesu. Poslední tematické okruhy v kvintě lze přesunout v odůvodněných případech do rámce výuky dějepisu v následujícím ročníku, je však nutné, aby výuka byla v těchto případech uzpůsobena tak, aby byl učební plán dějepisu v rámci vyššího stupně gymnázia splněn. Tematický celek [KVINTA]

Výstupy

Metody Aktivity

Mezipředmět ové vztahy

žák:

ÚVOD DO Charakterizuje smysl STUDIA historického poznání a jeho HISTORIE povahu jako poznání neuzavřeného a proměnlivého. Rozlišuje různé zdroje historických informací, způsob jejich získávání a úskalí jejich interpretace. PRAVĚK

Učivo

Objasní ve shodě s aktuálními vědeckými poznatky materiální a duchovní život lidské společnosti v jednotlivých vývojových etapách pravěku; charakterizuje pojem archeologická kultura.

Význam historického poznání pro současnost Odborná historická práce a její atributy (opak., doplnění)

Doba kamenná, bronzová a železná

rozsáhlejší problémové úlohy zpracovávané v několikačlenných týmech seminární práce zadávané jako dlouhodobé problémové samostatné Che, Bi, Fy, Ze – přírodní podmínky a písemné práce žáků

vysvětlování přednáška beseda, diskuse (různé formy)

jejich proměny, vlastnosti materiálů, výskyt a naleziště surovin, Est – výtvarné postupy ZSV – náboženské představy

heuristická metoda (práce s historickými prameny, vyhledávání informací, jejich zpracování, interpretace) ”hraní rolí” práce s odbornou publikací (po stránce obsahové i “technické”)

Zařadí časově a prostorově hlavní archeologické kultury pravěku.

Objasní židovství (vazbu mezi židovstvím a křesťanstvím) a další neevropské náboženské a kulturní systémy.

problémové metody, osvojení učiva skrz řešení problémů

metoda reproduktivní (procvičování, aplikace učiva)

Vysvětlí zásadní zlom ve vývoji lidstva v důsledku cílevědomé zemědělské a řemeslné činnosti.

STAROVĚK Zdůvodní civilizační přínos vybraných starověkých společenství, antiky a křesťanství jako základních fenoménů, z nichž vyrůstá evropská civilizace.

metoda problémového výkladu (cíl: osvojení algoritmu řešení problému)

práce s uměleckým textem

Staroorientální státy (modelová civilizace) antická civilizace (stěžejní kapitoly z dějin antického Řecka a Říma, antická kultura) Naše země a ostatní

161

práce s mapou (především historickou, příp. se “slepou” mapou) využití filmového (či zvukového) dokumentu využití uměleckého filmového díla vlastní dramatizace (často součástí prezentace skupinové práce) skupinová práce (skupiny mohou být

Lit – starověká literatura Est – hudba, výtvarné umění, architektura ZSV – náboženství a mytologie, judaismus, křesťanství, filozofie starověká Přírodovědní obory + matematika –

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Popíše určující procesy a Evropa v době události, uvede významné římské; osobnosti starověkých dějin. civilizovanost a barbarství, limes romanus jako civilizační hranice

162

Metody Aktivity

Mezipředmět ové vztahy

proměnlivé i stálé, skupiny – různě početné, možnost kombinace skupin a individuálních zadání)

úroveň vědeckého poznání jednotlivých starověkých civilizací

Tematický celek [KVINTA]

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

žák:

STŘEDOVĚK Objasní proces christianizace a její vliv na konstituování raně středověkých států v Evropě; vysvětlí podstatu vztahu mezi světskou a církevní mocí v západním i východním kulturním okruhu i projevy vlivu náboženství a církve ve středověké společnosti.

Definuje proměny hospodářského a politického uspořádání středověké společnosti 5. – 15. století a jeho specifické projevy ve vybraných státních celcích. Charakterizuje základní rysy vývoje na našem území. Objasní proces christianizace a její vliv na konstituování raně středověkých států v Evropě; vysvětlí podstatu vztahu mezi světskou a církevní mocí v západním i východním kulturním okruhu i projevy vlivu náboženství a církve ve středověké společnosti. Vymezí specifika islámské společnosti.

Utváření středověké Evropy a její vývoj v jednotlivých fázích středověku islám a arabská říše, mongolská a turecká expanze český stát jako součást středověké Evropy křesťanství jako nové kulturní a společenské pojítko, vnitřní nejednota křesťanství, papežství a císařství, křížové výpravy, kacířství, husitství středověká společnost venkov a zemědělství, fenomén kolonizace; rozvoj řemesel a obchodu, urbanizace středověká kultura a vzdělanost

Vysvětlí důsledky tatarských a tureckých nájezdů, zejména pro jižní a východní Evropu.

163

brainstorming myšlenková mapa metoda expertních skupin (“pětilístek”) kmen a kořeny průzkum “veřejného” mínění (ankety s historickou tématikou) metoda výkladová (informační) esejistická metoda – úvaha I. N. S. E. R T.

Mezipředmětové vztahy

Tematický celek [KVINTA]

Výstupy

Učivo

žák:

POČÁTKY Rozpozná nové filozofické a Renesance a NOVOVĚKU vědecké myšlenky, které humanismus byly zformulovány ve 14. – 17. století; zhodnotí jejich Zámořské plavby praktické dopady. reformace Porozumí důsledkům zámořských objevů, jež vedly k podstatným hospodářským i mocenskopolitickým změnám.

rivalita a kooperace evropských velmocí v raném novověku; třicetiletá válka absolutismus a stavovství

Popíše základní rysy reformace a protireformace, barokní kultura, politika vysvětlí důsledky pro další a náboženství evropský i světový vývoj. český stát v raném Popíše základní rysy reformace a protireformace, novověku, počátky podunajské monarchie vysvětlí důsledky pro další evropský i světový vývoj. Vymezí základní znaky stavovství a absolutismu; uvede konkrétní projevy v jednotlivých zemích a příklady střetů. Posoudí postavení českého státu uvnitř habsburského soustátí a analyzujte jeho vnitřní sociální, politické a kulturní poměry.

164

Metody Mezipředmětové Aktivity vztahy

Tematický celek [KVINTA]

OSVÍCENSTVÍ, REVOLUCE A IDEA SVOBODY, MODERNIZACE SPOLEČNO -STI

Výstupy

Učivo

Určí a zhodnotí hlavní myšlenky a principy osvícenství, rozpozná jejich uplatnění v revolucích 18. a 19. století.

Osvícenství a osvícenský absolutismus

žák:

Na konkrétních příkladech jednotlivých států demonstruje postupný rozklad, zánik a proměny dosavadních systémů přes úsilí mocenských struktur o jejich udržení. Posoudí význam ústavy a novou organizaci státu, uvede základní typy parlamentních státních systémů. Vysvětlí emancipační hnutí národů i jednotlivých společenských vrstev; vymezí místo utváření českého novodobého národa v tomto procesu, včetně jeho specifických rysů. Charakterizuje proces modernizace, vysvětlí průběh industrializace a její ekonomické, sociální a politické důsledky; rozpozná její ekologická rizika; určí základní příčiny asymetrického vývoje Evropy a světa v důsledku rozdílného tempa modernizace. Vysvětlí expanzivní záměry

velké revoluce – Velká francouzská revoluce, vznik USA, revoluce roku 1848 Napoleonská epocha, vídeňský kongres a Evropa po vídeňském kongresu rozvoj výroby a vědy, proměna agrární společnosti ve společnost průmyslovou, změny v sociální struktuře utváření moderních národů; emancipační hnutí sociálních skupin vnitřní vývoj a mezinárodní vztahy velmocí do 1. světové války, kolonialismus konfliktní vývoj před 1. světovou válkou proměny životního stylu, vzdělanost, věda umění přelomu 19. a 20. století

velmocí v okrajových částech Evropy a v mimoevropském světě, jež byly příčinou četných střetů a konfliktů daného období.

165

Metody Mezipředmětové Aktivity vztahy

Tematický celek [SEXTA]

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

žák:

MODERNÍ Charakterizuje dvě světové DOBA I – války, dokumentuje sociální, SITUACE hospodářské a politické V LETECH důsledky. 1914 – 1945 Uvede příčiny a projevy politického a mocenského obrazu světa, který byl určen vyčerpáním tradičních evropských velmocí, vzestupem USA a nastolením bolševické moci v Rusku. Vymezí základní znaky hlavních totalitních ideologií a dovede je srovnat se zásadami demokracie; objasní příčiny a podstatu agresivní politiky a neschopnosti potenciálních obětí jí čelit. Vysvětlí souvislost mezi světovou hospodářskou krizí a vyhrocením politických problémů, které byly provázeny radikalizací pravicových a levicových protidemokratických sil. Popíše a zhodnotí způsob života v moderní evropské společnosti, zhodnotí význam masové kultury.

První světová válka revoluce v Rusku, upevňování bolševické moci české země za 1. světové války, I. odboj, vznik ČSR versailleský systém a jeho vnitřní rozpory ČSR v meziválečném období Evropa a svět ve 20. a 30. letech, světová hospodářská krize ve světě i v ČSR, růst mezinárodního napětí a vznik válečných ohnisek mnichovská krize a její důsledky kultura 1. poloviny 20, století (zrod moderního umění, vznik masové kultury, sport) druhá světová válka, Protektorát Čech y a Morava; II. odboj

metoda problémového výkladu (cíl: osvojení algoritmu řešení problému) problémové metody, osvojení učiva skrz řešení problémů rozsáhlejší problémové úlohy zpracovávané v několikačlenných týmech seminární práce zadávané jako dlouhodobé problémové samostatné písemné práce žáků metoda reproduktivní (procvičování, aplikace učiva) vysvětlování přednáška beseda, diskuse (různé formy) heuristická metoda (práce s historickými prameny, vyhledávání informací, jejich zpracování, interpretace) ”hraní rolí” práce s odbornou publikací (po stránce obsahové i “technické”) práce s uměleckým textem práce s mapou (především historickou, příp. se “slepou” mapou) využití filmového (či zvukového) dokumentu využití uměleckého filmového díla vlastní dramatizace (často součástí prezentace skupinové práce) skupinová práce (skupiny mohou být proměnlivé i stálé, skupiny – různě početné, možnost kombinace skupin a individuálních zadání)

166

Mezipředm ětové vztahy

Tematický celek [SEXTA]

MODERNÍ DOBA II – SOUDOBÉ DĚJINY

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

žák:

Charakterizuje vznik, vývoj a rozpad bipolárního světa, jeho vojenská, politická a hospodářská seskupení, vzájemné vztahy a nejvýznamnější konflikty..

Vysvětlí základní problémy vnitřního vývoje zemí západního a východního bloku; zejména se zaměří na pochopení vnitřního vývoje a vzájemných vztahů supervelmocí USA a SSSR, na situaci ve střední Evropě a v naší zemi.

Porovná a vysvětlí způsob života a chování v nedemokratických společnostech a v demokraciích. Porovná a vysvětlí způsob života a chování v nedemokratických společnostech a v demokraciích. Popíše mechanismy a prostředky postupného sjednocování Evropy na demokratických principech, vysvětlí lidská práva v souvislosti s evropskou kulturní tradicí; zná základní instituce sjednocující se Evropy, jejich úlohu a fungování.

Evropa a svět po válce (OSN, princip sociálního státu) Mezinárodní vývoj po roce 1945 a vznik „bipolárního světa“ SSSR jako světová velmoc, Východní blok (RVHP, Varšavská smlouva) ČSR – od omezené demokracie k totalitě, opevňování komunistického režimu USA jako světová velmoc, euroatlantická spolupráce životní podmínky na obou stranách „železné opony“ dekolonizace, „třetí svět“ a modernizační procesy v něm, konflikty v nekolonizovaných oblastech (Blízký východ, výběr z dalších oblastí), problematika postavení Číny Mezinárodní vývoj v poválečném období Československo v poválečném období (od 60. let)

167

brainstorming myšlenková mapa metoda expertních skupin (“pětilístek”) kmen a kořeny průzkum “veřejného” mínění (ankety s historickou tématikou) metoda výkladová (informační) esejistická metoda – úvaha I. N. S. E. R T.

Mezipředmě tové vztahy

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Objasní hlavní problémy pád komunistických dekolonizace a specifické režimů a jeho důsledky, cesty vývoje významných sjednocovací evropský postkoloniálních proces (jeho úspěchy i rozvojových zemí; objasní úskalí) význam islámské, židovské a některé další neevropské Vývoj našeho státu po kultury v moderním světě. roce 1989 Vymezí základní problémy Mezinárodní vývoj a soudobého světa a možnosti globální problémy jeho dalšího vývoje v současnosti

168

Metody Aktivity

Mezipředmě tové vztahy

Charakteristika vyučovacího předmětu [Historicko-geografický seminář - Volitelný nadstavbový seminář kvinta sexta] Obsahové vymezení předmětu Historicko-geografický seminář je součástí vzdělávací oblasti “Člověk a společnost” podrobně charakterizované v RVP GV. Primárně je určen jako volitelný předmět pro žáky kvint(y) a sext(y), pro něž představuje nadstavbový seminář k obsahu základního společného předmětu dějepis. Sekundárně funguje též jako jeden z volitelných předmětů pro studenty septimy a oktávy.V předmětu jsou integrovány očekávané výstupy a učivo především z předmětů Dějepis a Zeměpis (Geografie), ale i dalších oborů. Historicko-geografický seminář úzce souvisí se svými „kmenovými“ předměty – s Dějepisem a Zeměpisem (Geografií), s volitelnými předměty těchto oborů a s dalšími předměty, jako jsou ZSV, Český jazyk a literatura, Estetická výchova a jiné. Je úzce propojen s řadou volitelných předmětů a velmi významně se podílí na integraci průřezových témat (Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova a Výchova demokratického občana) podrobněji vymezených v RVP a začleněných do jednotlivých předmětů. Cílem předmětu, kde jednotlivé tematické celky nejsou řazeny dle chronologického, nýbrž problémového hlediska, je prohloubení znalostí a další zdokonalování dovedností žáků v oblasti historie a geografie. Žáci by si měli uvědomit rozsáhlou vzájemnou provázanost obou oborů, nutnost zvládnout problematiku jednoho z nich pro plné pochopení a uchopení druhého.

Formy realizace předmětu, organizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: výuka v učebně informatiky (případně v knihovně), přednášky odborníků či pamětníků (resp. besedy), exkurze (úkoly zadané vyučujícím, připravená prezentace žáků– jednotlivců či skupin, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.). Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků ve výuce se v historicko-geografickém semináři bude využívat kombinace všech organizačních forem, přičemž se o jejich využití bude rozhodovat především vzhledem k potřebám, možnostem a schopnostem jednotlivých žáků a charakteru probírané problematiky (někdy bude vhodné využít spíše frontální přístup, jindy skupinovou práci, někteří žáci budou moci postupovat ve výuce do značné míry individualizovaně). Nedílnou součástí předmětu je samostatná práce žáků – nebo pracovních žákovských týmů - na projektech, seminárních a ročníkových pracích – částečně v rámci výuky, především však mimo ni, či možné zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů. Již zmiňovaným charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se studenty.

169

Významnou složkou samostatné práce žáků je četba a studium populárně naučné a odborné historické literatury (potřebná mimo jiné pro úspěšné splnění výše uvedených pracovních úkolů).

Časové vymezení předmětu Historicko-geografický seminář je realizován ve dvouleté periodě. Jelikož je organizován tematicky (nikoliv chronologicky), není stanoveno, které výstupy a učivo je realizováno v pátém a které v šestém ročníku, ale v prvním a druhém roce cyklu. Toto umožňuje každoroční přísun zájemců (někteří absolvují určitá témata v kvintě, jiní v sextě a naopak), přičemž se v organizaci i v naplňování vzdělávacího obsahu předmětu nevyskytnou žádné závažné problémy. Časová dotace předmětu je 2 hodiny týdně.

Výchovné a vzdělávací strategie V historicko-geografickém semináři se využívají stejné postupy k rozvíjení klíčových kompetencí i konkrétní metody práce jako v předmětech dějepis (viz. str. …) a zeměpis (viz. str. …). Rozdíl je pouze v určité míře (proporcích) jejich využití. Posílena je role především metod vlastní výzkumné a projektové práce žáků (ať už individuální či skupinové). Velký význam v tomto ohledu má i osobnost vyučujícího, který je garantem propojení historické a geografické složky a který může k postupům a metodám uvedeným v švp připojovat další dle svých zkušeností a edukačních záměrů.

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.

Historicko-geografický seminář - vztah k maturitním zkouškám Dovednosti a znalosti osvojené v rámci tohoto volitelného předmětu žáci využijí v přípravě především na profilovou část maturitní zkoušky (a to zejména pro maturitu z dějepisu a zeměpisu, případně též ze ZSV).

170

Vzdělávací obsah předmětu Tematický celek [kvinta/I. rok]

Výstupy

Metody Mezipředmětové Aktivity vztahy

žák:

Historie a geografie jako vědy Dějiny osídlení

Učivo

Vymezení a zařazení oborů, metody práce, informační zdroje (prameny, sekundární lit., webové portály), příbuzné a pomocné obory (PVH, kartografie, demografie) Žáci se orientují v proměnách osídlení našeho území v jednotlivých historických obdobích, etnikách, která naše území obývala; vysvětlí význam vnitřní a vnější kolonizace

Totožné s metodami využívanými v dějepisu a zeměpisu

Historický vývoj osídlení území Česka od pravěku do současnosti

Žáci si uvědomí souvislosti mezi Demografická revoluce, průmyslovou a demografickou revolucí, urbanizace, současné trendy urbanizací a společenskými změnami; vývoje sídelního systému uvedou dopady procesu urbanizace na česká města a dokáží vysvětlit současný proces suburbanizace

Historická geografie

Žáci se orientují v tom, která evropská, resp. světová města byla v jednotlivých historických obdobích populačně největší, uvedou světové megapole a vysvětlí problematiku chudinských čtvrtí

Česká a světová (velko)města – populační velikost měst ve středověku, novověku a současný vývoj problematika rozvoje současných měst, příčiny, problémy

Žáci vysvětlí příčiny vnější kolonizace ve středověku, porozumí souvislostem vysídlení německého etnika z našeho území (důvodům) a následného zanikání sídel v českém pohraničí

Vnější kolonizace; Vysídlení německého etnika a zanikání sídel po druhé světové válce

Žáci používají základní terminologii z oblasti historické geografie

Vymezení oboru v systému věd, vývoj předmětu studia, základní terminologie

Žáci porovnají územní rozsah českých zemí v jednotlivých hist. obdobích a v souvislosti s tím se orientují v otázce správy našich zemí;

HG - České země, historické země a oblasti, vývoj územněsprávního uspořádání

Popíší a vysvětlí vývoj územněsprávního uspořádání našich zemí po r.1848

Religiózní geografie

Žáci dokáží v rámci Evropy správně lokalizovat jednotlivá historická území (např. Bukovina, Vojvodina, ad.)

HG - Evropa

Žáci definují příčiny kolonialismu, uvedou kolonie jednotlivých evropských států a orientují se v proměnách pojmenování jednotlivých území, zejm. V Africe

HG – Afrika, Asie, kolonizační období, kořeny pozdějších konfliktů

Žáci určí nejstarší mapová díla mapující svět, Evropu a naše země, uvedou příklady českých atlasů sestavených během 20. století

Historická kartografie - Staré mapy a atlasy, výzmamná česká mapová díla a atlasy 20. století

Žáci používají základní terminologii z Vymezení pojmu, předmětu oblasti religionistiky, mají přehled o studia, základní terminologie, jednotlivých typech náboženství, podle typologie náboženství různých kritérií

171

Exkurze do mapové sbírky PřF UK

Tematický celek

Výstupy

Učivo

Žáci popíší chronologicky vznik hlavních světových náboženství, oblast vzniku a směry šíření těchto náboženství, charakterizují hlavní rysy, zásady a tradice jednotlivých nábožentví a uvedou a správně lokalizují jejich hlavní poutní místa

Dějiny, základní rysy , pojmy, tradice a pravidla, poutní místa, kvantifikace a lokalizace rozšíření jednotlivých náboženství: Hinduismus, judaismus, křesťanství, buddhismus, islám

Žáci znají nejvíce rozšířená nová náboženská hnutí, jejich odlišné charakteristiky, uvědomí si principy a rizika spojená s fungováním náboženských sekt

Nová náboženská hnutí a sekty

Źáci se orientují v nejvýznamnějších náboženských konfliktech 20. století, vysvětlí jejich příčiny

Náboženské konflikty

172

Metody Mezipředmětové Aktivity vztahy

Tematický celek [kvinta/I. rok]

Výstupy

Učivo

Metody Mezipředmětové Aktivity vztahy

žák:

Hospodářs ké dějiny

Žáci používají základní terminologii z oblasti hosp. dějin

Průřez dějinami starověku, středověku a novověku v čase a prostoru

Žáci se bez větších orientují v obecném přehledu dějin v daných obdobích, dokáží reprodukovat jejich periodizace a začleňovat do nich informace z předmětu dějepis.

Základní termíny a problémy hospodářských dějin Vybrané kapitoly z dějin hospodářství do počátku novověku Obecný přehled dějin v daných obdobích, jejich periodizace, učivo z tematického celku historická geografie

Žáci se v daných obdobích orientují v prostorovém vymezení dějů, bezpečně určí významné regiony a jejich názvy v historickém vývoji.

173

Totožné s metodami využívanými v dějepisu a zeměpisu

Tematický celek [sexta/II. rok]

Výstupy

Učivo

Metody Mezipředmětové Aktivity vztahy

žák:

Žáci dokáží charakterizovat oba Historie a geografie jako vědecké obory ve vzájemné souvztažnosti. vědy

historiografie – historické školy, filozofie dějin Čas a prostor ve vývoji světa a lidstva

Hospodářské a Žáci se orientují ve vývoji sociální dějiny hospodářských vztahů v dějinách

Základní termíny a problémy hospodářských dějin (opakování, prohloubení)

Žáci používají základní terminologii z oblasti hosp. dějin

Hospodářství v období 16. – první polovina 18. století

Žáci pojmenují základní změny v charakteru evropského hospodářství na prahu novověku.

Průmyslová a agrární revoluce – hospodářství ve 2. polovině 18. a v 19. stol.

Žáci vysvětlí význam průmyslové a Světová ekonomika v době první agrární revoluce pro vývoj světové války a do roku 1939 hospodářských a společenských vztahů a jeho nerovnoměrnost. Žáci si uvědomí rizika související s čistě liberálním pojetím hospodářství a na druhé straně s rozsáhlým státním intervencionismem.

Druhá světová válka a obnova světového hospodářství po roce 1945, role USA v poválečné ekonomice.

Žáci postihnou hlavní rysy hospodářského vývoje v první polovině 20. století, obecně vysvětlí problematiku Velké světové hospodářské krize.

Sovětská ekonomika v meziválečném období a hospodářství v sovětském bloku po r. 1945

Žáci dokáží charakterizovat hlavní Evropská integrace (důraz na její rysy a specifika vývoje ekonomiky hospodářskou stránku) států s totalitními režimy (především sovětský model a po roce 1945 východní blok). Žáci charakterizují problémy a pozitivní výsledky ekonomického vývoje „Západu“ po roce 1945.

Dekolonizace a hosp. vývoj a problémy zemí „třetího světa“

Žáci se orientují v problémech hospodářského vývoje oblastí „třetího světa“, odhalují jejich kořeny.

Rozpad sov. Bloku a světová ekonomika na přelomu 2O. /21. století

174

Totožné s metodami využívanými v dějepisu a zeměpisu

Tematický celek

Výstupy

[sexta/II. rok]

žák:

Formy vlády v dějinách

S porozuměním používá základní odbornou terminologii a dokáže vymezit základní problémy daného tematického celku.

Učivo

Obecná charakteristika problematiky a základní terminologie Pojetí a formy vlády ve starověku Proměny a stereotypy vládnutí ve středověku

Dokáže charakterizovat a porovnat jednotlivé formy vlády v dějinách, posuzovat a formulovat jejich pozitivní a negativní stránky.

Vývoj vládní struktury v novověku Moderní doba a vláda Různá pojetí vlády mimo euroamerickou zónu

„Jedna“ historie či „nekonečné množství“ historií

Žáci k dané problematice zaujímají – různé historické pohledy (např. postoje, které vychází z rozšířeného dobově podmíněné) na historické penza informací. události – tzv. „historické mýty“

Průřez moderními dějinami v čase a prostoru

Žáci se bez větších orientují v obecném přehledu dějin v daném období, dokáží reprodukovat periodizaci a začleňovat do ní informace z předmětu dějepis.

Historie a společenská, náboženská, politická objednávka

Obecný přehled dějin v daném období, jeho periodizace, učivo z tematického celku historická geografie

Žáci se v daném období orientují v prostorovém vymezení dějů, bezpečně určí významné regiony a jejich názvy v historickém vývoji.

175

Metody Mezipředmětové Aktivity vztahy

Totožné s metodami využívaným i v dějepisu a zeměpisu

Charakteristika vyučovacího předmětu [Maturitní dějepis – volitelný seminář] Obsahové vymezení předmětu Volitelný seminář Maturitní dějepis je součástí vzdělávací oblasti “Člověk a společnost” podrobně charakterizované v RVP GV. Navazuje na předmět Dějepis a nadstavbový historicko-geografický seminář (oba předměty jsou realizovány v pátém a šestém ročníku (kvintě a sextě) Maturitní dějepis dále úzce souvisí s jednotlivými obory druhého předmětu vzdělávací oblasti – s obory v rámci ZSV a též s předměty v rámci Zeměpisu (Geografie). Dále také souvisí s předměty Český jazyk a literatura, Estetická výchova. Na vyšším stupni gymnázia je i maturitní dějepis propojen s řadou volitelných předmětů a významně se podílí na integraci průřezových témat (Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova a Výchova demokratického občana) podrobněji vymezených v RVP a začleněných do jednotlivých předmětů. Cíle předmětu Cílem předmětu je prohloubit znalosti z oblasti historie lidské civilizace, umožnit žákům, aby alespoň částečně pochopili hlubší vnitroodborové i mezioborové souvislosti. Zároveň mají žáci řadu možností při práci v maturitním semináři dále procvičovat již osvojené dovednosti (kompetence). Dalším základním cílem úzce svázaným s předchozími je příprava zájemců o maturitní zkoušku z dějepisu k této zkoušce a také pomoc (osvojování si souvislostí) zájemcům o maturitní zkoušku z příbuzných oborů.

Koncepce volitelných předmětů (začlenění) Předmět patří mezi klíčové volitelné semináře v oboru Dějepis.

Formy realizace předmětu, Organizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: výuka v učebně informatiky (případně v knihovně), přednášky odborníků či pamětníků (resp. besedy), exkurze (úkoly zadané vyučujícím, připravená prezentace žáků– jednotlivců či skupin, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.). Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků ve výuce se v maturitním dějepisu uplatňuje celá škála organizačních forem: především frontální vyučování, které je však velmi často doplňováno vyučováním párovým a skupinovým. Vedle těchto „klasických“ forem však do předmětu více vstupuje i vyučování individualizované (samostatné plnění zadaných úkolů či řetězců zadaných úkolů, kdy vyučující hraje úlohu spíše zprostředkovatele zdrojů informací, konzultanta a úlohu kontrolního orgánu). Zapojení této organizační formy je velice vhodné z hlediska osobnostní individuality žáků a především také z jejich různých „pozic a zájmů“: někteří počítají s maturitou z dějepisu, jiní nikoliv, někteří jdou k maturitní zkoušce ve stávajícím školním roce, jiní 176

až v následujícím. I pro vyučujícího je výhodná možnost připravit dlouhodobější individuální pracovní programy pro část žáků v semináři a s druhou částí se např. zaměřit na bezprostřední předmaturitní procvičování a generalizace. Tuto formu je možné samozřejmě využít i v jiných situacích.

Časové vymezení předmětu Předmět Maturitní dějepis disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 4 hodiny (po 45 min.) čerpanou v sedmém a osmém ročníku osmiletého gymnázia. ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 2 2

Obecně můžeme počítat v sedmém ročníku vyššího stupně gymnázia s přibližně 66 vyučovacími hodinami (33 dvouhodinovými bloky), v osmém ročníku s přibližně 52 vyučovacími hodinami (26 dvouhodinovými bloky) v předmětu – to vše s přihlédnutím ke školním prázdninám, mimořádným situacím aj. Počet hodin není konstantní každý školní rok, při plánování konkrétní výuky je třeba pracovat s určitou rezervou.

Výchovné a vzdělávací strategie V předmětu maturitní dějepis se využívají stejné postupy k rozvíjení klíčových kompetencí i konkrétní metody práce jako v kmenovém předmětu dějepis (viz. str. …). Rozdíl je pouze v určité míře (proporcích) jejich využití. Významnou v tomto ohledu je samozřejmě též osobnost konkrétního vyučujícího, který může k postupům a metodám uvedeným v švp připojovat další dle svých zkušeností a edukačních záměrů.

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.

Vzdělávací obsah předmětu Vzdělávací obsah předmětu a rozvržení učiva se bude odvíjet od konkrétního složení maturitních okruhů, které nebude neměnné. Maturitní okruhy lze rozdělit do dvou skupin – okruhy první z nich chronologicky mapují významná období dějin světových i státních útvarů na našem území, okruhy druhé z nich jsou složeny z problémových témat sledovaných v různých časových obdobích. Seznam maturitních okruhů i konkrétní tematický plán na daný školní rok je součástí příloh k švp (každoročně aktualizovaných).

177

Charakteristika vyučovacího předmětu [Kapitoly z moderních dějin - volitelný seminář ] Obsahové vymezení předmětu Volitelný seminář „Kapitoly z moderních dějin“ je dle koncepce volitelných předmětů navazujících na dějepis prioritní volitelný předmět. Předmět navazuje na obsah předmětu dějepis, s nímž je úzce propojen, stejně jako s historicko-geografickým seminářem a seminářem maturitní dějepis. Z dalších předmětů souvisí především s Geografií a se Základy společenských věd (ZSV). Řadu styčných bodů má i s dalšími předměty – základními i volitelnými, velmi významně se též podílí na integraci průřezových témat (Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Environmentální a Mediální výchova). Cílem předmětu je prohloubení znalostí a další zdokonalování dovedností žáků v oblasti problematiky vývoje lidstva v posledních dvou staletích, v době utváření a vývoje moderní lidské civilizace. Hlavní pozornost je věnována pochopení hlubších souvislostí historických jevů, procesů, událostí tomto období, kauzálních a důsledkových vztahů mezi nimi. Nezbytností je osvojení příslušné odborné terminologie a také poměrně rozsáhlé faktografie. Hlavní osu výuky tvoří politické dějiny, zasazené však do širších vztahů hospodářských, společenských, kulturních aj. Velký význam má též prohlubování již osvojených dovedností žáky (např. různé formy práce s textem, s ikonografickým materiálem - ve formě dobových historických pramenů či sekundární odborné literatury aj.).

Formy realizace předmětu, organizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: výuka v učebně informatiky (případně v knihovně), přednášky odborníků či pamětníků (resp. besedy), exkurze (úkoly zadané vyučujícím, připravená prezentace žáků– jednotlivců či skupin, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.). Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce vhodně propojují forma frontálního vyučování (učitel či jiný odborník zabezpečuje výklad, přednášku, vede dialog se studenty aj.) se skupinovým vyučováním (především skupinové práce na zadaném tématu s využitím poskytnutých či vyhledaných zdrojů informací s následnou prezentací výsledků), dále za nedílnou součást předmětu považujeme samostatnou práci žáků (ať už individuální či skupinovou) mimo vyučovací hodiny (projekty, seminární a ročníkové práce), škola podporuje zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů - chceme rozvíjet, především na úrovni volitelných předmětů, spolupráci s odborníky na danou problematiku z vysokoškolského i akademického prostředí. Další významnou složkou práce žáků je také četba a studium populárně naučné a odborné historické literatury (potřebná mimo jiné pro úspěšné splnění výše uvedených pracovních úkolů). 178

Projekty: Kultura a proměny každodenního života v období moderních dějin (+ další možná témata).

Časové vymezení předmětu Předmět moderní dějiny disponuje časovou dotací dvě hodiny týdně je připraven v dvouletém cyklu pravidelně se opakujícím. Mezi oběma ročníky vyučovacího cyklu existuje v učivu chronologická návaznost. Předmět je prioritně určen pro žáky vyšších ročníků (sexta, septima, oktáva), v případě odůvodněného zájmu a odpovídající úrovně znalostí a dovedností lze do výukové skupiny zařadit i žáky nižších ročníků (kvarta – pouze výjimečně, kvinta). Pokud jde o studium problematiky moderních dějin, předpokládáme, že se žáci budou do předmětu zapisovat vždy do prvního roku dvouletého cyklu, není to však přímo podmínkou (je tedy možné, byť ne zcela šťastné) absolvovat oba ročníky v opačném pořadí a mohou nastat i situace, kdy žák neabsolvuje oba ročníky cyklu bezprostředně po sobě, anebo neabsolvuje předmět v kompletním dvouletém cyklu.

Výchovné a vzdělávací strategie V semináři kapitoly z moderních dějin dějepis se využívají stejné postupy k rozvíjení klíčových kompetencí i konkrétní metody práce jako v kmenovém předmětu dějepis (viz. str. …). Rozdíl je pouze v určité míře (proporcích) jejich využití. Posílena je role především metod vlastní výzkumné a projektové práce žáků (ať už individuální či skupinové), velmi významnou úlohu (především v oblasti rozvoje kompetencí) hrají vlastní prezentace žáků. Významnou v tomto ohledu je samozřejmě též osobnost konkrétního vyučujícího - v tomto semináři v jeho některých fázích hraje větší úlohu i výkladová metoda (či motaly přednášky),zároveň vyučující samozřejmě (tak jako u jiných předmětů) může k postupům a metodám uvedeným v švp připojovat další dle svých zkušeností a edukačních záměrů.

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.

Kapitoly z moderních dějin - vztah k maturitním zkouškám Dovednosti a znalosti osvojené v rámci tohoto volitelného předmětu žáci využijí v přípravě na společnou i profilovou část maturitní zkoušky (u profilové části zejména pro případnou maturitu z dějepisu, napomůže však i k přípravě na maturitní zkoušky ze zeměpisu či ZSV).

179

Vzdělávací obsah předmětu Tematický celek

Výstupy

Učivo

Metody Mezipředmětové Aktivity vztahy

[školní rok I] žák:

MODERNÍ DĚJINY

Obecně dokáže objasnit zkoumaného období.

význam Vymezení období - moderní dějiny

Používá odbornou terminologii související VFR jako vstup do „moderní doby“ s daným obdobím.

DĚJINY 19. Bezpečně se orientuje v hlavních Politické, společenské, problémech a událostech historického hospodářské proměny světa v 19. STOLETÍ vývoje v daném období.

století

Dokáže zařadit a charakterizovat Stěžejní okamžiky vývoje v 19. významné osobnosti období moderních století dějin.

DĚJINY 20. Řadu problémů a historických událostí „Velká válka“ jako akcelerátor (dle výběru učiva) ovládá do větších změn, výsledky a důsledky „velké STOLETÍ podrobností. války“ Interpretuje problémy a události daného Obecná charakteristika období v širších souvislostech. meziválečného vývoje V historických problémech, trendech a Totalitarismus, totalitní a událostech daného období nachází autoritativní režimy východiska pro současnou situaci, pro současný vývoj. Zpracuje řadu zadaných úkolů, přičemž Velká světová hospodářská krize a postupuje dle zásad vědecké odborné její důsledky práce. Výsledky své práce dokáže prezentovat a Vybrané kapitoly z mezinárodního vysvětlit v rámci širšího fóra. meziválečného vývoje Vybrané kapitoly z meziválečného vývoje významných států a regionů (mimoevropský svět) Československý stát v meziválečném období – obecná charakteristika a vybrané kapitoly Cesta k nové světové konfrontaci

180

Totožné s metodami využívanými v dějepisu

Tematický celek [školní rok II]

Výstupy

Učivo

Metody Mezipředmětové Aktivity vztahy

žák:

DĚJINY 20. Obecně dokáže objasnit zkoumaného období. STOLETÍ

význam Příčiny 2. světové války

Používá odbornou terminologii související 2. světová válka a diplomacie, cíle s daným obdobím. a záměry významných aktérů Bezpečně se orientuje v hlavních Výsledky a důsledky 2. světové problémech a událostech historického války vývoje v daném období. Dokáže zařadit a charakterizovat Na cestě ke studené válce – významné osobnosti období moderních obecná charakteristika a vybrané dějin. kapitoly Řadu problémů a historických událostí Československo v období (dle výběru učiva) ovládá do větších „omezené demokracie“, nástup podrobností. komunistů k moci Interpretuje problémy a události daného Vývoj vztahů Východ – Západ období v širších souvislostech. v období „studené války“ V historických problémech, trendech a Vnitřní vývoj jednotlivých bloků událostech daného období nachází v období „studené války“, evropská východiska pro současnou situaci, pro integrace současný vývoj. Zpracuje řadu zadaných úkolů, přičemž Dekolonizace, „třetí svět“ a jeho postupuje dle zásad vědecké odborné problémy, „třetí svět“ a mocenské práce. bloky – základní otázky a vybrané kapitoly Výsledky své práce dokáže prezentovat a Československo v období vysvětlit v rámci širšího fóra. komunistického režimu – významné mezníky a vybrané kapitoly Vybrané problémy světových, evropských i domácích dějin od přelomu 80. a 90. let 20. století

181

Totožné s metodami využívanými v dějepisu

UMĚNÍ A KULTURA Charakteristika vyučovacího předmětu [Estetika - výtvarná výchova] >OBSAHOVÉ VYMEZENÍ PŘEDMĚTU Předmět Výtvarná výchova je součástí vzdělávací oblasti Umění a kultura podrobně charakterizované v RVP G na stranách 50-55. Spolu s Hudební výchovou, Literární výchovou, Dramatickou výchovou, Člověkem a jeho světem a Dějepisem seznamuje žáky s kulturními tradicemi různých kultur a historických epoch. Pomocí výtvarných aktivit, prací s reprodukcemi a literaturou a návštěvami výstav a kulturních památek učí žáky rozumět výtvarnému jazyku, který je nejen součástí umělecké tradice, ale i jakékoli vizuální komunikace člověka se světem. Vlastní výtvarná činnost není jen prostředkem k tvorbě výtvarných artefaktů (vizuálně obrazných vyjádření), ale především se stává jedním z činitelů v komunikaci mezi žákem-tvůrcem, žákem-partnerem a učitelem; výtvarný artefakt je pak sám způsobem komunikace využívajícím výtvarný jazyk, který je tvorbou žáka rozvíjen a chápán a je ověřován v konfrontaci s jinými výtvarnými artefakty ve třídě, na reprodukcích nebo na výstavách. Poznání výtvarného jazyka, exprese a symboliky se pak stává klíčem k chápání vizuální komunikace žáka-člověka se světem, pomáhá chápat a rozklíčovat podvědomé obsahy viděné přirozené nebo umělé skutečnosti (včetně současného lidového umění a všudypřítomných manipulativních obrazů produkovaných tržněekonomickou kulturou), orientovat se ve vizuální realitě a vytvářet nové esteticky hodnotné skutečnosti. Předmět Výtvarná výchova se ze své podstaty vztahuje ke světu v jeho celistvosti a tím pádem realizuje tématické okruhy všech průřezových témat s těžištěm v Osobnostní a sociální výchově a Výchově demokratického občana nesené nutností recepce, reflexe, prezentace a komunikace, jejichž tématy se stávají okruhy Výchovy k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchovy, Environmentální výchovy a Mediální výchovy. >KONCEPCE VOLITELNÝCH PŘEDMĚTŮ Obsah předmětu Výtvarná výchova rozšiřují volitelné semináře Dějiny umění, Výtvarná výchova, Objektová a akční tvorba, Počítačová grafika, Grafický design, Fotografie a další volitelné předměty a kroužky s přímo výtvarným, obecně uměleckým nebo širším humanitním zaměřením vypsané podle zájmu žáků a možností školy na začátku školního roku. Absolvování semináře Dějiny umění je podmínkou složení maturitní zkoušky z Výtvarné výchovy. Obsahem semináře jsou teorie a dějiny výtvarné kultury v jejím nejširším možném uchopení; cílem je budování širšího a hlubšího kulturního povědomí absolventů, tříbení vizuální citlivosti a prohlubování vnímání souvislostí kulturně-historických jevů.

182

>ORGANIZACE A FORMY REALIZACE PŘEDMĚTU Předmět je realizován ve vyučovacích hodinách dlouhých 45 minut, které jsou spojovány po dvou do devadesátiminutových bloků přerušených v případě potřeby učitelem vymezenou pětiminutovou přestávkou. Převahu v náplni hodin má výtvarná práce žáků motivovaná učitelem a koncipovaná do samostatných námětů, metodických nebo tématických řad nebo projektů, jejichž východiskem jsou společné preference žáků a učitele vedoucí k naplnění vzdělávacích potřeb předmětu. Závěrem každého vyučovacího bloku je společné hodnocení, které je vyvrcholením komunikace během tvorby a krystalizací vlastních vzdělávacích cílů a obsahů předmětu. Část vyučovacích hodin je věnována multimediální projekci, prezentaci žákovských prací, galerijním animacím nebo exkurzím. Ze specifických potřeb předmětu vyplývá, že jsou hodiny realizovány v budově školy ve speciálně zařízené výtvarné dílně vybavené nutnými pomůckami a prostředky pro širokou škálu výtvarných činností, v učebnách vybavených potřebnou multimediální technikou pro digitální projekci nebo výtvarnou práci s digitálními technologiemi, mimo budovu a areál školy v plenéru, v galeriích a na exkurzích v dostupných lokalitách. Pro samostatnou výtvarnou činnost je nutné, aby žáci byli vybaveni základními výtvarnými pomůckami, jejichž složení a rozsah sdělí žákům učitel podle potřeb své koncepce předmětu. V rámci zpracování některých témat a námětů může koncepce předmětu od žáků vyžadovat práci s literaturou, informačními médii a obrazovými reprodukcemi, prezentaci vlastních textů a podobně. Škola disponuje základní literaturou, povaha úkolů ale může vyžadovat vyhledání odborné literatury v knihovnách. Součástí výstupů předmětu může být instalace výtvarných prací třídy nebo výtvarné ztvárnění interiéru či exteriéru školy a účast na žákovských výstavách nebo výtvarných soutěžích. >ČASOVÉ VYMEZENÍ PŘEDMĚTU Předmět Výtvarná výchova disponuje úhrnnou hodinovou dotací 2 hodin týdně (nebo 1 devadesátiminutového bloku) pro 4 ročníky G2, které jsou distribuovány v blocích do ročníku Sexta. ročník

týdenní hodinová dotace

K V I N TA

0

S EX TA

2

SEPTIMA

0

OKTÁVA

0

Vzhledem k různým prázdninám, svátkům a mimořádným situacím je předpokládaný časový rozsah 70 vyučovacích hodin (35 devadesátiminutových bloků) pro jeden ročník G2. 183

> V Ý C H O V N É A V Z D Ě L Á VA C Í S T R AT E G I E Předmět Výtvarná výchova rozvíjí klíčové kompetence následujícím způsobem: KOMPETENCE K UČENÍ Učitel pomáhá žákům poznáváním výtvarného jazyka obohacovat jejich poznání světa a jeho principů. Výtvarný jazyk vztažený na psychologii vnímání odhaluje skryté podstaty přírodních a společenských jevů a otevírá nové škály látky k poznávání. Výtvarná práce v kolektivu vybízí k hledání a nacházení objevných řešení různých výtvarných i duchovních problémů a umožňuje žáku posoudit jeho přístupy, míru pochopení a zvládnutí řešení problémů, učit se od ostatních a chápat chyby i úspěchy jako nutný předpoklad jakéhokoli pokroku ve vzdělání. KOMPETENCE K ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ Vytvoření výtvarného artefaktu je v každém stádiu problémem, k jehož řešení žák užívá svých schopností a vědomostí, experimentuje a radí se s žáky i učitelem. V komunikaci jsou nalézány zlepšující alterace díla v každé jeho komunikované fázi, konfrontace vlastního žákovského díla s jinými díly vyžaduje také hledání souvislostí v odborné literatuře a v reprodukcích výtvarných děl. Prezentace hotového výtvarného artefaktu je zkouškou úspěšnosti řešení problémů, dílo se stává předmětem obhajoby a kritiky.

184

K O M P E T E N C E K O M U N I K AT I V N Í V hodnotící části vyučovacích bloků i v komunikaci během tvorby a v samostatných prezentacích žákovských prací mají žáci možnost ověřovat vlastní komunikační schopnosti, učí se vhodně formulovat své postřehy a pocity a prezentovat vědomosti formou srozumitelnou ostatním. Vlastní výtvarná činnost je svého druhu komunikací, žáci si osvojují výtvarný jazyk a s jeho pomocí sdělují formou výtvarného artefaktu své prekoncepty, prožitky, informace, příběhy, pocity a podobně. KOMPETENCE SOCIÁLNÍ A PERSONÁLNÍ Předmět Výtvarná výchova je založen na tvůrčí činnosti v kolektivu, kde je důležitá spolupráce a respekt k práci ostatních. Žák na sebe bere roli tvůrce i roli partnera ostatních žáků v jejich tvorbě, takže se nejen sám stává tvůrčí autoritou, ale také naslouchá názorům ostatních žáků a poskytuje jim zpětně své názory a postřehy. Sám hodnotí a je hodnocen, učí se přijímat názory ostatních, zpětnou vazbu, zrovna tak jako citlivě a ohleduplně sdělovat kritiku ostatním. KOMPETENCE OBČANSKÉ Učitel pomáhá žákům seznamovat se s dějinami výtvarné kultury a učit se formulovat estetické soudy prohloubené znalostmi a vlastní výtvarnou zkušeností, tím se seznamovat a učit chápat kulturní projevy jiných národností, seznamovat se s kulturou vlastního národa a rozeznávat estetické kvality přírody a svého životního prostředí. Učitel vede žáky k respektování pravidel výtvarné dílny, odborných tříd, chování v galerii a podobně, kultivovanému projevu a poskytování pomoci těm, kdo ji potřebují, naopak nechávání prostoru těm, kdo potřebují klid a soustředění. K O M P E T E N C E K P O D N I K AV O S T I Vlastní žákovskou výtvarnou činností vede učitel žáky k seznamování se s pracovními postupy potřebnými pro realizaci plošných i prostorových výtvarných artefaktů, se způsoby jejich adjustace a prezentace, chápání náročnosti tvorby a cenění si fyzické i duchovní práce vložené do každého artefaktu. Při tvorbě žáka seznamuje s různými nástroji, vybavením, materiály a postupy, jejich bezpečným, ekologickým a ekonomickým použitím. Pomáhá žákovi chápat vlastní práci jako extenzi jeho osobnosti a jako možnost budoucího uplatnění. > E V AL U A CE

V

P ŘE DM Ě T U

Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria. Žáci jsou hodnoceni podle zvládnutí učitelem vyžadované přípravy na hodinu a vlastní aktivity v hodinách. Součástí této aktivity je relativní míra a kvalita komunikace (dílem, o díle a nad dílem), relativní míra a snaha najít a zvládnout řešení problému, relativní kvalita a snaha o prezentaci vlastního názoru na problém a jeho řešení. Teoretické a faktické znalosti mohou být ověřovány ústním nebo písemným zkoušením (například 185

v semináři Dějiny umění). Podrobné informace o způsobu evaluace jsou uvedeny v úvodu ŠVP. > CH A R A KT E R

P RO F I LO VÉ

MA T UR IT N Í

Z KO UŠ K Y

Maturitní zkouška z předmětu Výtvarná výchova ověřuje individuální výtvarné (tvůrčí a technické) schopnosti žáka a teoretickou znalost výtvarné kultury (problematiku a dění současné umělecké scény na pozadí umělecké tradice), vhodná je proto účast na seminářích s teoretickým i praktickým zaměřením.

Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.

186

Charakteristika vyučovacího předmětu [Estetika - hudební výchova] Obsahové vymezení předmětu Předmět Hudební výchova je součástí vzdělávací oblasti UMĚNÍ A KULTURA podrobně charakterizované v RVP pro gymnázia. V mnoha ohledech úzce souvisí s těmito předměty – Výtvarná výchova, Dějepis a Literatura. Cílem předmětu je prohloubení znalostí o hudební historii a využití praktických dovedností – vše v návaznosti na výuku na předešlém stupni. Hudební výchova integruje tyto průřezová témata: osobnostní a sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova.

Formy realizace předmětu Předmět je realizován v devadesátiminutových blocích, které se jistě hodí pro tento typ předmětu více. Výuka probíhá v hudební učebně, kde jsou k dispozici hudeb. nástroje (klavír, kytara, rytmické nástroje), CD přehrávač k poslechu hudby a další potřebné pomůcky

Časové vymezení předmětu Předmět Hudební výchova disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 2 hodiny pro jeden rok 3.stupně (kvinta - sexta): ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 2 0 0 0

Obecně můžeme počítat s přibližně 70 vyučovacími hodinami (35 dvouhodinových bloků) a to s přihlédnutím k různým školním prázdninám, svátkům a mimořádným situacím.

Organizace předmětu Hudební výchova na 3.stupni vede žáka k hlubšímu porozumění hudebního umění, k uvědomění si úlohy hudby v běžném životě a k dalšímu rozvoji individuálních hudebních schopností. Samozřejmostí je hlasový výcvik, intonace, práce s rytmem.Doplňkovou formou organizace výuky jsou exkurze a případné návštěvy koncertů. Metody výuky Jelikož studenti již mají základní přehled o hudební historii z předešlého stupně, základním stavebním kamenem teoretické části bude diskuse s účelem prohlubování vědomostí a historických souvislostí. Dále budou využity stejné metody jako při výuce HV 187

na předešlém stupni. Mezioborové vztahy Předměty, které mají úzký vztah s hudební výchovou jsou tyto: dějepis, výtvarná výchova a literatura. Je třeba, aby dějiny hudby navázaly na poznatky z obecných dějin (společenská, politická a ekonomická situace určitých zemí v daném období – uměleckém směru) a dále byly porovnány se situací v ostatních uměleckých oborech (výtvarná výchova, literatura).

Evaluace předmětu Studenti jsou hodnoceni podle aktivity v hodinách (což zahrnuje zapojování se do hudebních aktivit i zapojování se do diskusí na probírané téma), podle výsledků testů a podle připravených referátů a aktualit. Podrobnější informace o evaluaci jsou k dispozici v úvodu ŠVP.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí. Další aktivity (kroužky) Nabízíme řadu kružků s hudebním programem, jejich nabídka vychází z předem zjišťovaného zájmu žáků (např. sborový zpěv, klavír aj.).

188

Vzdělávací obsah předmětu Tematický celek [ročník]

Výstupy

Učivo

žák:

Nácvik lidových i umělých písní, hlasová průprava, jednohlasý i vícehlasý zpěv

využívá svůj individuální pěvecký potenciál při zpěvu, při mluvním projevu vede svůj hlas zněle a přirozeně, správně artikuluje, logicky člení větu, uplatňuje zásady hlasové hygieny v běžném životě

zásady hlasové hygieny, správná artikulace textu a správné používání hlasu při zpěvu

Intonace, rytmus, hra na hudební nástroje

využívá jednoduché a podle vybavení školy i složitější hudební nástroje při individuálních či společných hudebních aktivitách a přiměřeně svým hudebním schopnostem a dovednostem používá hudební nástroje jako prostředek sdělování hudebních i nehudebních myšlenek a představ

hra na hudební nástroje v rámci estetické výchovy (klavír, kytara, rytmické nástroje) a výuka hry na hudební nástroj v rámci volitelného předmětu

Seznámení s lidovými i umělými tanci, pohybový doprovod hudby, Spojitosti mezi hudbou a jinými druhy umění

reaguje na hudbu pohybem, ztvárňuje ji úměrně svým hudebním schopnostem a pohybovým dispozicím; pohyb ve spojení s hudbou využívá k vyjádření vlastních představ a pocitů

vyjádření svých pocitů z poslouchané hudby pohybem či výtvarným dílem

189

Metody Aktivity

Mezipředmětové vztahy

Tematický celek [ročník]

Výstupy

Učivo

žák:

Hudební nauka

orientuje se v zápise jednoduchých, případně složitějších písní a skladeb, na základě svých individuálních hudebních schopností tyto skladby realizuje

prohlubování znalostí z hudební nauky

Hudebně výrazové prostředky

vyděluje podstatné hudební znaky z proudu znějící hudby, rozpoznává hudebně výrazové prostředky užité ve skladbě, uvědomuje si hudební formu díla a k dílu přistupuje jako k logicky utvářenému celku

hudební teorie – hudebně výrazové prostředky, hudební formy

Poslech hudby různých uměleckých slohů, její vnímání v historických souvislostech, hudebně výrazové prostředky

popíše a na vybraných praktické využití poznatků hudebních dílech ukáže důležité hudební teorie u konkrétních znaky tvorby a interpretace, skladatelů či slohů vysvětlí, v čem tkví originální a nezaměnitelná přínos skladatele a interpreta, možná poselství sdělovaná prostřednictvím hudby dešifruje a interpretuje

Hra na hudební nástroj, Vytváření jednoduchých doprovodů k písním, vlastní improvizace

interpretuje hudbu na základě vědomostí a individuálních hudebních schopností; vytváří vlastní soudy a preference, které dokáže v diskusi obhájit

interpretace hudebního díla, schopnost studenta posoudit dílo z odborného hlediska

190

Metody Aktivity

Mezipředmětové vztahy

Tematický celek [ročník]

Výstupy

Učivo

žák:

Orientace v uměleckých slozích, hudební žánry, skladatelé

orientuje se ve vývoji hudebního umění; uvědomuje si rozdílnost hudebního myšlení v jednotlivých etapách, rozlišuje hudební slohy podle charakteristických hudebních znaků, na základě historických, společenských a kulturních kontextů popíše podmínky a okolnosti vzniku hudebního díla

prohlubování poznatků z hudební historie, rozdíly mezi uměleckými slohy

Spojitosti hudby s jinými druhy umění a jinými odvětvími lidské činnosti

uvědomuje si roli hudebního průmyslu v současném světě; popíše možnosti využití hudby v mimohudební oblasti a je schopen poukázat na příklady jejího zneužívání

význam a funkce hudby v dnešním světě, vytvoření si vlastního, společností přijatelného názoru

Artificiální a nonartificiáln í hudba – individuální vnímání

uvědomuje si rozdílnost přístupů jednotlivých lidí k hudbě a hudební tvorbě, vnímá hudbu jako způsob prezentace vlastních idejí a názorů i pocitů a názorů ostatních lidí a na základě toho je schopen se s hudbou ztotožnit, či ji odmítnout

význam a funkce hudby v dnešním světě, vytvoření si vlastního, společností přijatelného názoru

191

Metody Aktivity

Mezipředmětové vztahy

ČLOVĚK A ZDRAVÍ Charakteristika vyučovacího předmětu Tělesná výchova Obsahové vymezení předmětu Tělesná výchova usiluje o trvalý vztah k pohybovým činnostem a o optimální rozvoj tělesné, duševní a sociální zdatnosti. Vychází především z motivující atmosféry, zájmu studentů a z jejich individuálních předpokladů. Využívá k tomu specifických emočních prožitků, sociálních situací a bioenergetických zátěží v individuálně utvářené nabídce pohybových činností (od zdravotně rekreačních až po výkonnostní). Z hlediska celoživotní perspektivy směřuje tělesná výchova k hlubší orientaci studentů v otázkách vlivu pohybových aktivit na zdraví. Vede je k osvojení a pravidelnému využívání konkrétních pohybových činností (kondičních a vyrovnávacích programů) v souladu s jejich pohybovými zájmy a zdravotními potřebami. Významná zůstává otázka bezpečnosti a úrazové prevence při pohybových činnostech. Velká pozornost je i nadále věnována rozvoji pohybového nadání i korekcím pohybových znevýhodnění (oslabení). Předmět tělesná výchova úzce souvisí především s druhým předmětem oblasti Člověk a zdraví: člověk a zdraví - biologie člověka, dále se vzdělávacími oblastmi Člověk a společnost (dějiny tělesné kultury) a Člověk a příroda (biologie). Předmětem prolínají průřezová témata: -

environmentální výchova (především oblast ekologie);

-

osobnostní a sociální výchova;

-

mediální výchova;

-

výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

Formy realizace a organizace předmětu 

vyučovací jednotka



letní a zimní výcvikové kurzy



turnaje

Vyučovací jednotky probíhají v tělocvičně, na venkovním hřišti a dalších sportovištích podle aktuální potřeby pro zajištění výuky (plavecký bazén, atletický ovál atd.). Studenti jsou rozděleni do skupin podle pohlaví. Do jednotlivých skupin mohou být spojovány navazující ročníky podle aktuálních možností školy a počtu studentů ve třídách. Výcvikové kurzy Jsou součástí výuky předmětu tělesná výchova a jsou pořádány po vzájemné dohodě mezi žáky, rodiči a školou takto: - letní výcvikový kurz je realizován pro každou třídu kvinta až septima zvlášť; vedením je pověřen třídní učitel, který zajišťuje organizaci ve spolupráci se sportovním instruktorem; - zimní výcvikový kurz je realizován pro zájemce z kvinty až oktávy; vedením a organizací jsou pověřeni instruktoři školního lyžování; 192

zaměření kurzu – lyžování, snowboarding.

Časové vymezení předmětu Předmět je vyučován jako samostatný od kvinty až do oktávy po dvou hodinách týdně.

Výchovné a vzdělávací strategie Formy a metody práce  frontální výuka (vysvětlení, instruktáž, demonstrace, rozhovor, beseda)  skupinová práce (kolektivní hry, soutěže, turnaje);  individuální nácvik a provádění pohybových činností;  problémové vyučování;  aktivní účast žáků na organizaci vyučovací jednotky; Kompetence V tělesné výchově se snažíme rozvíjet klíčové kompetence následně rozepsanými dílčími způsobilostmi. Kompetence k učení: -

poznávání různých metod, způsobů a postupů učení, následné uplatňování a případné upravení podle úrovně efektivity;

-

využívání teoretických i prakticky zjištěných znalostí o svém těle;

-

odhalování chyb a snaha o nápravu.

Kompetence k řešení problémů: -

řešení problémových úkolů, situací a taktiky při pohybových činnostech v roli jednotlivce i člena skupiny;

-

využívání schémat při řešení taktiky družstva;

-

analýza uplatněvané taktity či schématu, následné vyhodnocení a vyvození důsledků.

Kompetence komunikativní: 

vytvoření atmosféry pro vyslechnutí, domluvu v družstvu a realizace pokynů;



umění přizpůsobení komunikace mezi jednotlivými členy družstva podle určené role;



využívání povelů a signalizace na úrovni hráče, trenéra i rozhodčího;



ponechání rozhodnutí na rozhodčích a kapitánech družstev při nejasných nebo sporných situacích.

Kompetence sociální a personální: 

rozdělení a přijímání rolí v družstvu;



uvědomění si svých schopností, dovedností a snaha o pozitivní pohled na sebe i ostatní;



určení vhodného zapojení do kolektivní hry;



pochopení a dodržování myšlenky fair play nejen při sportu;



nacházení optimální cesty ke zdravému životnímu stylu.

Kompetence občanské: 

využití a přizpůsobení osobních ambic pro úspěch družstva; 193



zapojení do organizace a řízení pohybových činností;



přebírání odpovědnosti za své zdraví i za zdraví a bezpečnost spolužáků;



seznamování, zkoušení a hlavně uplatňování bezpečnostních předpisů pro různé sportovní aktivity, poskytování první pomoci;



respektování méně zdatných spolužáků a přizpůsobení některých činností podle nich;



respektování přístupu ostatních k dané pohybové aktivitě a přizpůsobení se tomu.

Kompetence k podnikavosti: -

zařazování pravidelné sportovní činnosti jako relaxačního a stmelovacího prvku;

-

uspořádání pohybového režimu podle formy zátěže a využití kompenzačních cviků;

-

zhodnocení a uvážené jednání podle pokynů (učitele, vedoucího družstva, spolužáka);

-

spolupráce při přípravě letních a zimních výcvikových kurzů;

-

seznamování s možnostmi uplatnění ve sportu (aktivní sportovec, management atd.).

Evaluace v předmětu Při hodnocení bude přihlédnuto v rámci obecně stanovených evaluačních kritérií spíše k osobnímu pokroku jednotlivých žáků než k výkonnostnímu plnění výstupů daných vzdělávacím programem.

194

Tematický celek kvintaoktáva

ČINNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ ZDRAVÍ

Výstupy

Učivo

organizuje svůj pohybový režim a využívá v souladu s pohybovými předpoklady, zájmy a zdravotními potřebami vhodné a dostupné pohybové aktivity

zdravotně orientovaná zdatnost – složky ZOZ (kardiovaskulární zdatnost, svalová zdatnost, kloubní pohyblivost a složení těla); kondiční testy (UNIFITTEST – opakované zadávání, sledování vývoje) svalová nerovnováha – příčiny svalové nerovnováhy (prevence jednostranné zátěže); testy svalové nerovnováhy (opakované zadávání, sledování vývoje) zdravotně zaměřená cvičení – pravidelné zařazování strečinku do hodin, spinální cviky, strečink s postizometrickou relaxací organismus a pohybová zátěž – způsoby zatěžování; kompenzace jednostranné zátěže individuální pohybový režim hygiena pohybových činností a cvičebního prostředí rizikové faktory ovlivňující bezpečnost pohybových činností – zásady jednání a chování v různém prostředí; úprava pohybových činností podle aktuálních podmínek (možných rizik)- význam bezpečnostních pravidel jako jsou např. pravidla FIS atd. první pomoc při sportovních úrazech – závažná poranění a život ohrožující stavy; improvizovaná první pomoc v podmínkách sportovních činností

žák:

ověří jednoduchými testy úroveň zdravotně orientované zdatnosti a svalové nerovnováhy usiluje o optimální rozvoj své zdatnosti; vybere z nabídky vhodné kondiční programy nebo soubory cviků pro udržení či rozvoj úrovně zdravotně orientované zdatnosti a samostatně je upraví pro vlastní použití vybere z nabídky vhodné soubory vyrovnávacích cvičení zaměřených na kompenzaci jednostranného zatížení, na prevenci a korekci svalové nerovnováhy a samostatně je upraví pro vlastní použití využívá vhodné soubory cvičení pro tělesnou a duševní relaxaci připraví organismus na pohybovou činnost s ohledem na následné převažující pohybové zatížení uplatňuje účelné a bezpečné chování při pohybových aktivitách i v neznámém prostředí poskytne první pomoc při sportovních či jiných úrazech i v nestandardních podmínkách

ČINNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ ÚROVEŇ POHYBOVÝC H DOVEDNOST Í

provádí osvojované pohybové pohybové odlišnosti a handicapy – dovednosti na úrovni individuálních věkové, pohlavní, výkonnostní – předpokladů odstraňování bariér a důraz na kooperaci při činnostech zvládá základní postupy rozvoje v hodinách TV osvojovaných pohybových dovedností průpravná, kondiční, koordinační, a usiluje o své pohybové tvořivá, estetická a jinak zaměřená sebezdokonalení cvičení - nácvik pohybových posoudí kvalitu stěžejních částí dovedností ve sportovních hrách, pohybu, označí zjevné příčiny gymnastice, aerobiku a tancích. nedostatků a uplatní konkrétní pohybové hry různého zaměření – osvojované postupy vedoucí k jsou součástí úvodních částí hodin gymnastika – akrobacie; přeskoky potřebné změně a cvičení na nářadí; cvičení respektuje věkové, pohlavní, s náčiním – kotoul vpřed, vzad, stoj výkonnostní a jiné pohybové rozdíly a na rukou, přemet stranou, cvičení přizpůsobí svou pohybovou činnost na kruzích a hrazdě dané skladbě sportujících kondiční a estetické formy cvičení s hudbou a rytmickým doprovodem (určeno především děvčatům – alespoň dvě formy cvičení podle podmínek a zájmu žákyň, případně žáků) – aerobik, tance – seznámení se základním rytmem a jeho dodržování, samostatné cvičení naučené sestavy úpoly – sebeobrana; základy džudo; aikido; karatedo (základem je sebeobrana, rozsah ostatních činností je stanoven v návaznosti na připravenost vyučujícího a

195

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Tematický celek

Výstupy

Učivo zájem žáků) – k výuce může být přizván externista nebo proběhne v rámci sportovního kurzu návštěva sportovního klubu atletika – běh na dráze a v terénu (sprinty, vytrvalý běh, štafetový běh); hody, vrh koulí sportovní hry – herní systémy, herní kombinace a herní činnosti jednotlivce v podmínkách utkání (alespoň ve dvou vybraných sportovních hrách podle podmínek školy a zájmu žáků) – fotbal, florbal, basketbal, volejbal a házená turistika a pobyt v přírodě – příprava turistické akce a pobytu v přírodě – aspoň jeden letní výcvikový kurz si studenti zkusí připravit a zorganizovat (doprava, ubytování, program); orientace v méně přehledné krajině, orientační běh (zařazován v rámci sportovních dnů na škole), příprava a likvidace tábořiště (zařazeno v rámci letního výcvikového kurzu - vodáckého) plavání – základní i zdokonalovací trénink proběhl na nižším stupni lyžování – (v rámci zimních výcvikových kurzů) běžecké, sjezdové; snowboarding (jednotlivé formy lyžování jsou zařazovány podle aktuálních sněhových podmínek) badminton, stolní tenis, ringo, nohejbal netradiční hry a sporty

ČINNOSTI PODPORUJÍ CÍ POHYBOVÉ UČENÍ

užívá s porozuměním tělocvičné názvosloví (gesta, signály, značky) na úrovni cvičence, vedoucího pohybových činností, organizátora soutěží volí a používá pro osvojované pohybové činnosti vhodnou výstroj a výzbroj a správně ji ošetřuje připraví (ve spolupráci s ostatními žáky) třídní či školní turnaj, soutěž, turistickou akci a podílí se na její realizaci respektuje pravidla osvojovaných sportů; rozhoduje (spolurozhoduje) třídní nebo školní utkání, závody, soutěže v osvojovaných sportech respektuje práva a povinnosti vyplývající z různých sportovních rolí – jedná na úrovni dané role; spolupracuje ve prospěch družstva sleduje podle pokynů (i dlouhodobě) pohybové výkony, sportovní výsledky, činnosti související s pohybem a zdravím – zpracuje naměřená data, vyhodnotí je a výsledky různou formou prezentuje aktivně naplňuje olympijské myšlenky jako projev obecné kulturnosti

vzájemná komunikace a spolupráce při pohybových činnostech – důraz na přátelskou atmosféru nejen v družstvu, ale i mezi soupeři, volba taktiky podle vývoje zápasu sportovní výzbroj a výstroj – účelnost, funkčnost, bezpečnost, finanční dostupnost a kvalita – charakteristické prvky obuvi a oblečení pro různé sporty, užití ochranných pomůcek pohybové činnostní, sportovní a turistické akce – organizace, propagace, vyhodnocení, dokumentace (v rámci přípravy a organizace letních a zimních výcvikových kurzů) – termín, rozpočet, podání informací účastníkům, doprava, ubytování, zdravotní deník) pravidla osvojovaných pohybových činností – vysvětlování pravidel, upozorňování na jejich změny a důležitost i z hlediska bezpečnosti sportovní role – jak se kdo chová a jak se má chovat v roli hráče, spoluhráče, soupeře, rozhodčího, organizátora měřitelné a hodnotitelné údaje související s tělesnou výchovou a sportem – zaznamenávání výkonů v atletice, kondičních testech atd. olympismus v současném světě: jednání fair play – spolupráce ve sportu a pomoc soupeři, pomoc pohybově znevýhodněným, sport pro každého, sport a ochrana přírody, odmítání podpůrných látek

196

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Tematický celek

Výstupy

Učivo neslučitelných s etikou sportu (seznamování studentů se zásadami zdravého životního stylu) úspěchy našeho sportu na pozadí nejdůležitějších historických sportovních událostí (sledování aktuálního dění, rozebírání situací, připomínání si významných výkonů jednotlivých sportovců i celých družstev)

197

Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

Charakteristika vyučovacího předmětu Výchova ke zdraví- biologie člověka Obsahové vymezení předmětu Výchova ke zdraví–biologie člověka v sobě zahrnuje a integruje dva vyučovací předměty, a to biologii člověka a předmět Výchovu ke zdraví, který je složen z několika tematických celků, jsou to : Zdravý způsob života a péče o zdraví, Vztahy mezi lidmi a formy soužití, Změny v životě člověka a jejich reflexe a Rizika ohrožující zdraví a jejich prevence. Jako polytematický a tudíž i integrovaný vyučovací předmět ve svém obsahu učiva navazuje na klíčové kompetence studentů z třetího ročníku RVP pro nižší gymnázia, kde navazuje a rozšiřuje učivo biologie člověka a kvalitativně rozšiřuje klíčové kompetence z biologie člověka, dále navazuje na učivo ze čtvrtého ročníku předmětu chemie, a to na téma týkající se nebezpečných a zdraví ohrožujících látek. Tyto obsahy učiva respektive klíčové kompetence ve svém obsahu celkově prohlubuje a vytyčuje KK nové. Kromě toho obsahuje i nová témata týkající se života v rodině, první pomoci, lidské ontogeneze, výchově k rodičovství, zvládání stresových situací, prevencí před pohlavními chorobami, prevencí a rizikem užívání návykových látek a ohrožujícího chování a v neposlední řadě učí studenta žít, tak aby si byl vědom některých rizik na své životní cestě, a aby dovedl zaujmout postoj ve své reflexi na tato témata. A aby žil zdravý plodný a svobodný život.

Koncepce volitelných předmětů Jako základní volitelný předmět týkající se lidského těla a jeho fungování funguje seminář z biologie člověka. Seminář z biologie člověka. Učivo semináře zahrnuje učivo biologie člověka a klade větší důraz na podrobnější studium a pochopení dějů v lidském těle. Navazuje na předmět Výchova ke zdraví v kvintě a sextě. Je určen studentům septimy až oktávy, kteří chtějí po absolvování gymnázia pokračovat ve studiu medicíny. Součástí semináře bude návštěva antropologických expozic NM a Hrdličkova muzea člověka případně dalších ústavů AV. V případě zájmu mezi žáky je možné každoročně nabídnout některé nadstandardní volitelné předměty: Seminář: stres a jeho zvládání. Učivo semináře zahrnuje učivo současné psychologické a biologické znalosti o stresových reakcí. Navazuje na předmět Výchova ke zdraví v kvintě a sextě. Je určen všem studentům od kvinty po oktávu, a to proto, protože se s ním setkáváme všichni, v dnešní postmoderní společnosti. Seminář: Kurz první pomoci. Zde je nutná finanční účast žáků. Seminář - Přežití. Tento nutně potřebný seminář bude jaksi polytematický a bude zahrnovat teoretickou a hlavně praktickou přípravu z mnoha oblastí lidské činnosti. Z mnoha činnosti lze zmínit topografie aneb jak se vyznat v terénu v mapě či bez mapy, bivakování, nocování v přírodě, jídlo z přírody, první pomoc, překonávání terénních nerovností, zdravoděda, rozdělávání ohně všemi možnými způsoby, příprava jídla pro přežití, znalosti jedlých a 198

jedovatých rostlin a živočichů, signalizace v nouzi, základy lezení, základy lyžování, základy plavání, orientaci na moři, sebeobrana proti útočníkům i zvířatům, získávání vody v přírodě vaření v přírodě a mnohé další dovednosti předpovídání počasí, znalost stop zvířat, stavby stanu, iglú, základy jízdy na kole, lodí, běhu terénem, střelba z luku, psychologie života v přírodě atd. Seminář je určen pro každého, kdo chce přežít v přírodě i mimo ni, kdo je trochu dobrodružnějšího charakteru a povahy, kdo se nebojí a chce se naučit základním dovednostem přežití.

Formy realizace předmětu Monologické vyučovací metody v biologii člověka zahrnují vysvětlování, přednášku, popis. Na ně navazující dialogické metody, které studentům dávají příležitost pro aplikaci naučeného a pochopeného. Umožňují žákům sdělit své názory, stanoviska, postoje a pocity k různým problematikám v učivu. Studenti se učí naslouchat názorům druhých a tím se učí podstatě dialogu. Dialogické metody budou spíše uplatňovány v seminářích, zahrnují rozhovor, diskuzi, sokratovskou metodu, heuristickou metodu a besedu s odborníky z praxe (vědci, pracovníci muzeí atp.) Pro počáteční fázi poznání budou užity metody názorně demonstrační. S demonstračními metodami pak úzce souvisí pozorování, zejména pozorování lidského chování v určitých rizikových i běžných i ve stresových situacích. Nedílnou součástí je metoda práce s učebnicí a literaturou a s vyhledáváním a zejména rozlišováním validních informací z internetu. Z participativních metod pak dialog v plénu skupiny, dialog na písemných dotazech, dialog v kruhu, brainstorming. Při opakování a prohlubování učiva pak bude užita metoda pojmové mapy. V maturitních seminářích se bude nejvíce užívat metoda vrstevnického vyučování aneb učení se vyučováním. Důraz v užití metod je kladen na vytvoření kladného a tudíž pozitivního vztahu k lidskému tělu a celkových znalostí o nemocech a jejich prevenci o praktických dovednostech základů první pomoci a o praktickém žití zdravého životního stylu. Užité metody by tedy měly směřovat ke kladné motivaci k poznávání lidského života a měly by vést k přemýšlení o trvale udržitelném rozvoji a vést k ochraně lidského zdraví. Z organizačních forem pak bude vyučováno v běžných vyučovacích hodinách, v laboratorních pracích, formou semináře, exkurzí, soutěží, besed s lidmi z oboru a praxe, filmového promítání. Důraz je opět kladen na vytvoření vztahu k našemu tělu a jeho zdraví. Největší důraz je kladen na exkurze, výlety, vycházky a v seminářích také na domácí učební činnost při vytváření seminárních a ročníkových prací. Propojení teoretických dovedností je zažito a prohloubeno v životě samém.

Časové vymezení předmětu Časové rozvržení předmětu je jedna hodina týdně v pátém a šestém ročníku (v kvintě a sextě). ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 1 1 0 0

199

Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k učení: Učitel si počíná tak, aby kladně motivoval studenty ke studiu biologie člověka, učí studenty vyhledávat a kriticky vyhodnocovat informace z různých informačních zdrojů ( odborná literatura, internet, rozhlas, TV apod.) a tyto nabyté a vyhledané informace prezentovat Učitel vede studenty k samostatnosti při vytváření referátů či posterů a do tohoto procesu vstupuje jen jako poradce. Tímto je vede k tomu, aby si našli svůj vlastní styl učení a naučili se sami učit. Učitel klade studentům otázky o způsobu a příčinách různých procesů a jevů v našem těle a i v našem mezilidském soužití, společně o nich hovoří a diskutují a vzájemně hledají odpovědi. Učitel vyžaduje, aby student své odpovědi zhodnotil a porovnal se svými dosavadními znalostmi a zkušenostmi a dovedl vyvozovat a formulovat závěry. Učitel tedy dbá na to, aby student si nové získané dovednosti, zkušenosti a znalosti zabudoval do svého chápání daného jevu či problematiky. Učitel učí studenty se učit, volí proto takové metody a aktivity, které studentům pomáhají jak toho dosáhnout. Kompetence k řešení problémů: Učitel učí studenty, aby rozpoznali problém, vysvětlili jeho podstatu případně ho rozčlenili na jednotlivé dílčí problémy. Učitel učí studenty formulovat hypotézy a navrhování postupných cest, kroků a postupů vyžadující jejich řešení či ověření. Učitel učí studenty myslet, tak aby svoje tělo poznávali a dobře s ním zacházeli. Učitel ukazuje různé možnosti řešení problémů.Učitel učí studenty vybírat vhodné metody při řešení problému. Vedle analytického a kritického myšlení učí studenty využívat i myšlení tvořivé čili kreativní s užitím intuice, představivosti (imaginace). Kompetence komunikativní: Učitel učí studenty efektivně využívat dostupné prostředky komunikace, a to verbální i neverbální, včetně symbolických a grafických vyjádření informací různého typu. Učí studenty prezentovat svoje referáty, ppt, vytvořené postery či výsledky laboratorních prací. Učitel učí studenty dostatečně vhodně argumentovat, učí dialogu i diskuzi o daném biologickém problému či jevu. Učitel učí studenty se správně vyjadřovat, a to jak ve slově mluveném, tak i ve slově psaném. Učitel učí studenty rozlišovat co komu a kdy a kde řeknou a sdělí, učí je býti citlivými k míře zkušeností a znalostí partnerů v komunikaci. Učitel učí komunikovat o některých spornějších či nevyřešených problémech věcně. Učitel učí studenty polemizovat s názory autorů a ne s osobami jejich autorů. Učitel učí studenty, aby se vyhýbali kategorickým soudům a předsudkům v komunikaci. Učitel učí studenty se vyjadřovat tak, aby studenti při prezentacích zaujali publikum svých vrstevníků, učí studenty zvládat některé prvky rétoriky a některé metody zvládání trémy. Učitel učí studenty, aby uměli komunikovat ve dvojici či ve skupinkách a zvládali týmovou komunikaci. Kompetence sociální a personální: Učitel učí studenty pracovat a spolupracovat ve skupině, kdy studenti si vyberou svoje místo podle svých možností a dovedností a schopností a studenti společně plánují vhodný postup k vyřešení daného úkolu např. během laboratorních pracích či skupinovém 200

vyučování. Učitel učí studenty, aby si sami stanovovali svoje cíle a priority s ohledem na vlastní schopnosti a svůj vlastní zájem i životní podmínky např. tím, že si student vybere sám takové téma, které je mu vlastní a na které stačí. Učitel vede studenty k tomu, aby se nevyhýbali i svým méně rozvinutým dovednostem a aby se je snažili překonávat, a to nejen ve skupině, ale i sami před sebou. Učitel se snaží, aby student byl schopen odhadnout důsledky svého jednání a chování v nejrůznějších životních situacích, a aby své jednání a chování korigoval podle těchto situací. Učitel učí studenty vědomě pracovat s chybou a s chybným jednáním a chováním a učí studenta sebereflexi. Učitel učí studenty zodpovědnosti za místo, kde žije, vede studenta k spoluzodpovědnosti za svoje životní prostředí a ochraně přírody a učí ho, aby svým jednáním šel příkladem. Učitel učí studenty vzájemně mezi sebou spolupracovat zejména při práci v přírodě a při návštěvách muzea a zoologické zahrady. Učitel učí studenty si vzájemně pomáhat a udržovat mezi sebou hodnotné mezilidské vztahy, které jsou založeny na vzájemné úctě, toleranci a empatii. Kompetence občanská: Učitel učí studenty zvažovat vztahy mezi svými osobními zájmy a zájmy širší skupiny, do které patří i zájmy veřejné např. při ochraně svého životního prostředí. Učitel učí studenty vyváženému životnímu stylu při respektování plurality hodnot, názorů, postojů a schopností ostatních lidí např. při diskuzích o umělém oplodnění, přerušení těhotenství, euthanazii, o nebezpečí užívání drog a různých závislostech. Učitel učí studenty ve svém myšlení odhalovat předsudky a mylné představy a bránit se jejich vlivu na svůj rozvoj osobnosti. Učitel učí studenty orientovat se v právních otázkách při nakládání s rizikovými látkami a rizikovým chováním. Učitel učí studenta, aby v krizových životních situacích student dovedl poskytnout první pomoc. Kompetence k podnikavosti: Učitel učí studenta, aby dovedl zodpovědně a s ohledem na své potřeby a osobní předpoklady a možnosti se rozhodovat o svém dalším vzdělávání a budoucím profesním zaměření. Učitel učí studenta se kladně motivovat i v těch předmětech, které zrovna nepatří k jeho zájmům. Učitel učí studenta projektově myslet a plánovat, definovat priority zejména při různých projektech a práci v terénu.

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria. Specifická evaluační kritéria vychází z kritérií evaluace předmětů biologie a chemie. 201

Charakter profilové maturitní zkoušky Z obsahu toho předmětu je součástí maturitní zkoušky učivo týkající se biologie člověka v rámci maturitního předmětu biologie.

202

Vzdělávací obsah předmětu Tematický celek [kvinta-sexta]

Biologie člověka

Výstupy

Učivo

Metody Aktivity

Mezipředmětové vztahy

žák: Využívá znalosti o orgánových soustavách pro pochopení vztahů mezi procesy probíhajícími v lidském těle

Opěrná a pohybová soustava. Soustavy látkové přeměny. Soustavy regulační. Soustavy rozmnožovací.

charakterizuje individuální vývoj člověka a posoudí faktory ovlivňujících jej v pozitivním i negativním smyslu.

Pojmová mapa, pracovní listy, tvorba posterů, referátů,¨návštěva Hrdličkova muzea, antropologická expozice Národního muzea v Praze.

Podle předloženého schématu popíše a vysvětlí evoluci člověka.

Výchova ke zdraví: Zdravý způsob života a péče o zdraví

Vztahy mezi lidmi a formy soužití

Změny v životě člověka a jejich reflexe

Usiluje o pozitivní změny ve svém životě souvisejícím s vlastním zdraví a zdravím druhých.

Vliv životních podmínek a životního stylu na zdraví v rodině, škole, obci. Zdravá výživa – specifické potřeby výživy podle věku, Zařazuje do denního režimu zdravotního stavu a profese. osvojené způsoby relaxace; v Hygiena pohlavního styku, zátěžových situacích uplatňuje hygiena v těhotenství. osvojené způsoby regenerace. První pomoc při úrazech a náhlých zdravotních příhodách. Podle konkrétní situace Psychohygiena – předcházení zasáhne při závažných poraněních a život ohrožujících stresům v mezilidských vztazích, zvládání stresových stavech. situací, efektivní komunikace, hledání pomoci a východiska. Vztahy v rodině, mezigenerační soužití, pomoc nemocným a handicapovaným lidem. Korektně a citlivě řeší Partnerské vztahy, manželství, problémy založené na rodičovství, neúplná rodina; mezilidských vztazích. náhradní rodinná péče a její formy, ústavní péče. Posoudí hodnoty, které mladým lidem usnadňují vstup Rizika spojená s volbou životního partnera, krizové do samostatného života, situace v rodině. partnerských vztahů, Rozvoj sociálních dovedností manželství a rodičovství, a pro život s jinými lidmi – usiluje ve svém životě o jejich otevřenost vůči druhým, naplnění a prožívání. vyjednávání, obhajování a Projevuje etické a morální prosazování vlastních názorů, postoje k ochraně matky a odmítání nelidských postojů. dítěte. Modely sociálního chování v intimních vztazích – otevřenost, tolerance, respektování druhého, empatie, trpělivost, odpovědnost, sebepoznání a sebeúcta. Změny v období adolescence – tělesné, duševní a společenské; hledání osobní identity, orientace na budoucnost, hledání partnera, prožívání emočních stavů a hlubších citových vztahů. Způsoby reflexe a kontroly emocí. Péče o reprodukční zdraví faktory ovlivňující plodnost; preventivní prohlídky; osvěta spojená s abúzem nikotinu, Orientuje se ve své osobnosti, alkoholu, drog a sexuálně emocích a potřebách přenosnými chorobami. Uplatňuje odpovědné a etické Metody asistované reprodukce, přístupy k sexualitě, rozhoduje její biologické, etické,

203

Vyhledávání validních informací z různých informačních zdrojů. (populárně naučná literatura, odborná literatura, internet)

Biologie člověka. Psychologie – stress, motivace, emoce atp. Sociologie.

Praktické vyučování první pomoci. Praktické vyučování relaxačních a antistresových metod. Dramatická výchova. Metodika antikoncepce. Psaní esejů, referátů tvorba ppt a posterů, projektové vyučování, diskuze v kruhu, besedy s odborníky.

Inscenační metody, hraní rolí, diskuze v kruhu, skupinové vyučování, projektové vyučování, tvorba posterů, referátů,obhajoba esejů.

Psychologie Filosofie Sociologie

Ontogeneze člověka

Tematický celek Rizika ohrožující zdraví a jejich prevence

Výstupy se s vědomím možných důsledků. Orientuje se v problematice reprodukčního zdraví z hlediska odpovědnosti k budoucímu rodičovství. Zná práva každého jedince v oblasti sexuality a reprodukce.

Učivo psychosociální a právní aspekty. Modely vzájemného chování související s etickými a psychosociálními aspekty partnerského a sexuálního života – odpovědnost, sebeúcta, respekt, rozhodování.

Civilizační choroby, poruchy příjmu potravy, choroby přenosné pohlavním stykem, HIV/AIDS, hepatitidy, kapavka, syfilis ad. Zátěžové situace, stress a způsoby jeho zvládání; důsledky stresu v oblasti fyzického, duševního a sociálního zdraví. Rizika v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví – promiskuita, předčasné ukončení těhotenství. Sexuálně motivovaná kriminalita – pornografie, Projevuje odolnost vůči výzvám pedofilie, dětská prostituce, k sebepoškozujícímu chování a obchod s ženami. Skryté formy a stupně rizikovému životnímu stylu. individuálního násilí a Zaujímá odmítavé postoje ke zneužívání – šikana, brutalita, všem formám rizikového zanedbávané a týrané děti chování. (CAN). Autodestruktivní závislosti a Uvede důsledky porušování kriminalita související s těmito paragrafů trestního zákona jevy – zdravotní a souvisejících s výrobou a psychosociální rizika. držením návykových látek a s Výroba, držení a činností pod jejich vlivem, zprostředkovávání nelegálních sexuálně motivovanou kriminalitou,skrytými formami návykových látek; návykové individuálního násilí a vyvozuje látky a bezpečnost v dopravě. Sociální dovednosti potřebné z nich osobní odpovědnost. při řešení problémů v Rozhoduje podle osvojených nečekaných, složitých a modelů chování a konkrétní krizových situacích – duševní situace o způsobu jednání v hygiena v dlouhodobých situacích vlastního nebo cizího zátěžových a stressových ohrožení. situacích, rozhodování se v eticky problematických situací.

204

Metody Aktivity

Mezipředmětové vztahy

Tvorba posterů, diskuze v kruhu, vyhledávání informací z validních Psychologie, informačních zdrojů, Chemie – toxikologie nikotinu, alkoholu a drog a jejich metabolismus Virová a bakteriální choroby člověka Právo Biologie metody asistované reprodukce

besedy s odborníky, eseje,

Biologie člověka Biologie virů a bakterií Psychologie tvorba posterů, vyhledávání informací Český jazyk : J. Havlíček : o léčbě těchto nemocí, Petrolejové lampy. Sociologie. vyučování učením , diskuze v kruhu, besedy s odborníky projektové vyučování

Právo.

ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE Charakteristika vyučovacího předmětu [Člověk a svět práce] Obsahové vymezení předmětu Předmět Člověk a svět práce je součástí stejnojmenné vzdělávací oblasti podrobně charakterizované v RVP GV. Předmět v mnoha ohledech obsahově úzce souvisí s předměty vzdělávací oblasti „Člověk a společnost“, především se Základy společenských věd (ZSV), přičemž část vzdělávacího obsahu předmětu člověk a svět práce je integrována do ZSV (dílčí obor ekonomie v šestém ročníku vyššího gymnázia). Pokud jde praktické (technické) zabezpečení a provádění úkolů předmětu, dochází k propojení s předmětem IVT. Ve sféře tvorby a porozumění textů z oblasti pracovněprávní předmět též souvisí s Českým jazykem. Nepřímo souvisí i s dalšími vyučovacími předměty, protože otázka dobré profesní volby a orientace v pracovněprávních a ekonomických vztazích musí být propojena s jednotlivými obory (předměty zájmu žáků). Na vyšším stupni gymnázia může být předmět Člověk a svět práce propojen s řadou volitelných předmětů (dle jejich měnící se nabídky) a významně se podílí na integraci dílčích problematik průřezových témat (Osobnostní a sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova a Výchova demokratického občana) podrobněji vymezených v RVP a začleněných do jednotlivých předmětů. Cíle předmětu Koncepce výuky předmětu Člověka svět práce má pomoci žákům především získat a procvičit schopnost orientovat se v oblasti pracovněprávních a ekonomických vztahů (realita pracovněprávních a ekonomických vztahů v současnosti a výhledy do blízké budoucnosti, osobní možnosti v těchto sférách). Dále má žákům pomoci umět se prezentovat na veřejnosti (pokud jde o výsledky vlastního studia a práce) a pomoci jim (i díky této osvojené kompetence) získat „zdravé – nikoliv však nesoudné - sebevědomí“ v oblasti dalšího zamýšleného studijního a profesního uplatnění Pokud jde o propojení s praxí, je pro žáky nejvyšších ročníků velmi významná spolupráce (kromě vyučujícího charakterizovaného předmětu) s výchovným poradcem, vedením školy i ostatními vyučujícími.

Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty mající přímou návaznost na předmět Člověk a svět práce budou zařazeny do nabídky, která bude součástí každoročně aktualizované přílohy.

Formy realizace předmětu, organizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. Často by měla být využívána i učebna informatiky a učebna vybavená multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: přednášky odborníků z praxe na daná témata, exkurze (výuka na odborných pracovištích, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.). 205

Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Důležitou roli hrají též záměry vyučujícího. Nedílnou součástí předmětu je samostatná práce žáků – nebo pracovních žákovských týmů - na projektech, seminárních a ročníkových pracích – částečně v rámci výuky, především však mimo ni, či možné zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů. Charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se žáky.

Časové vymezení předmětu Předmět člověk a svět práce disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 4 hodiny (po 45 min.) čerpanou v sedmém a osmém ročníku osmiletého gymnázia. ročník kvinta sexta septima oktáva

týdenní hodinová dotace 2 2

Obecně můžeme počítat v pátém a šestém ročníku vyššího gymnázia s přibližně 66 vyučovacími hodinami (33 dvouhodinovými bloky) v každém ročníku – to vše s přihlédnutím ke školním prázdninám, mimořádným situacím aj. Počet hodin není konstantní každý školní rok, při plánování konkrétní výuky je třeba pracovat s určitou rezervou.

Výchovné a vzdělávací strategie K osvojení klíčových kompetencí v předmětu uplatňují vyučující řadu postupů, z nichž některé vycházejí z definice výchovných a vzdělávacích strategií na úrovni celé školy (viz. str.…), jiné jsou pro daný předmět specifické. Tyto postupy (strategie) jsou zabezpečovány za pomoci široké škály konkrétních edukačních metod práce. Vedle níže uvedených postupů je na jednotlivých vyučujících (a také na aktivitě žáků) zapojení dalších strategií a metod. Pro rozvoj klíčových kompetencí v předmětu vyučující používá stejné strategie, jaké jsou uvedeny v obecném úvodu ŠVP a v předmětu ZSV. Kompetence k podnikavosti Vyučující napomáhá prostřednictvím výuky, zadaných úkolů i praktických činností žákům získat teoretické znalosti i praktické zkušenosti z oblasti různých profesí, finančnictví a z podnikatelské sféry.

206

Evaluace v předmětu Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.

Charakter profilové maturitní zkoušky Profilová maturitní zkouška z předmětu Člověk a svět práce bude prováděna formou ústní zkoušky (pokud bude předmět vypsán jako maturitní).

Vzdělávací obsah předmětu Vzdělávací obsah předmětu navazuje na řadu výstupů z nižšího stupně gymnázia i nižších ročníků vyššího stupně gymnázia, především na výstupy: reálné sebehodnocení v osobnostní sféře (vlastní schopnosti), reálné sebehodnocení v oblasti vlastních zájmových sfér – oba v rámci prvního roku realizace předmětu – a základy fungování státního aparátu – významný především pro druhý rok realizace předmětu. Část očekávaných výstupů a učiva vzdělávací oblasti člověk a svět práce je naopak integrována do předmětu ZSV (ekonomie). Časová realizace hlavních cílů předmětu První ročník realizace předmětu: zodpovědné využití možností sociálního státu uplatnění profesních předpokladů zodpovědným výběrem povolání rozpoznávání aktuálních požadavků mezinárodního trhu práce a schopnost na ně pružně reagovat efektivní předcházení negativnímu dopadu nezaměstnanosti, využití moderních informačních technologií a nabídek státních i nestátních institucí k hledání zaměstnání, rekvalifikaci, vytváření profesní kariéry a celoživotnímu vzdělávání vytváření předpokladů pro kvalitní profesní a zaměstnanecké vztahy dovednosti vhodně se prezentovat na veřejnosti, prezentovat výsledky své práce a svou práci adekvátně hodnotit volba pracovního režimu zohledňujícího lidské zdraví, mezilidské vztahy a ochranu životního prostředí Druhý ročník realizace předmětu: pochopení mikroekonomických a makroekonomických vztahů a jejich praktické využívání 207

zodpovědné zacházení s finančními prostředky s ohledem na vlastní možnosti a potřeby schopností analyzovat působení médií v ekonomickém světě a využít aktuální mediální informace při analýze české i světové ekonomiky pochopení a kritická analýza přínosů a rizik globalizace světové ekonomiky

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.

208

Tematický celek [septima]

Výstupy

Učivo

Metody Mezipředmětové Aktivity vztahy

žák:

TRH PRÁCE kriticky posoudí své zdravotní, A PROFESNÍ osobnostní a kvalifikační předpoklady pro volbu dalšího studia VOLBA, PRACOVNĚPRÁVNÍ VZTAHY

Nabídka vzdělání v rámci ČR, EU i dalších regionů ( nástavbové studium po maturitě, vzdělání vysokoškolské, nabídka dalšího vzdělávání po VŠ a nabídka rekvalifikací, nabídka zahraničního studia, mezinárodní nabídka stipendií), celoživotní vzdělávání, dobrovolnictví

posuzuje profesní a vzdělávací Pracovní trh (nabídka práce v rámci nabídku vztahující se k jeho profesní ČR i EU), poptávka po práci, volbě a kariéře globalizace pracovního trhu, pracovní mobilita, rekvalifikace

posoudí profesní poptávku na českém i evropském trhu práce a pružně na ni reaguje dalším vzděláváním

prezentace vlastní osoby při přijímacím řízení, přijímacím pohovoru, vyhotovení dokumentace k přijetí k dalšímu studiu, výběrové řízení

vyhotoví potřebnou dokumentaci pro přijímací řízení k dalšímu studiu i ve zvolené profesi vhodně prezentuje vlastní osobu a tvorba vyváženého pracovního práci, vhodně vystupuje při rozvrhu, obsah manažerské práce, přijímacím pohovoru nebo konkurzu mezilidské vztahy na pracovišti, zaměstnání a rodina reflektuje význam práce pro Evropská unie psychické zdraví člověka, vytvoří si (pracovní podmínky, zvyklosti aj.) vyvážený pracovní rozvrh s ohledem na své osobní vztahy uvede postup, jak uzavřít pracovní základy obecného práva občanského smlouvu a podat výpověď uvede svá pracovní práva a vyžaduje pracovní právo jejich respektování od ostatních, respektuje své pracovní povinnosti objasní funkci odborů

právo sociálního zabezpečení, odbory

volí bezpečné pracovní postupy šetrné k životnímu prostředí, používá adekvátní pracovní pomůcky chová se poučeně a adekvátně situaci v případě pracovního úrazu

209

Obecně: především ZSV, IVT, M, ČJ, ZE

Tématický celek [oktáva]

TRŽNÍ EKONOMIKA, FINANCE, NÁRODNÍ HOSPODÁŘS TVÍ

Výstupy

Učivo

Metody Mezipředmětové Aktivity vztahy

žák: vysvětlí na základě konkrétní, reálné a Odborná ekonomie zaměřená na aktuální situace ve společnosti typy ekonomik, mechanismy mechanismy fungování trhu fungování trhu, marketing, náklady, výnosy, DPH, tvorba a stanoví cenu jako součet nákladů, zisku stanovení ceny, globální a DPH, vysvětlí, jak se cena liší podle ekonomické otázky typu zákazníků, místa či období, objasní důvody kolísání cen zboží či pracovní síly na trhu podle vývoje nabídky a poptávky rozpozná běžné cenové triky (cena bez DPH aj.) a klamavé nabídky rozlišuje a porovnává praktické využití jednotlivých forem podnikání, posoudí, která forma podnikání je v konkrétní situaci nejvýhodnější

základy podnikání (podnikatelské subjekty, podnikání versus zaměstnání, nekalá soutěž, základní právní normy týkající se podnikání), marketing a reklama

posoudí výhody a rizika podnikání v porovnání se zaměstnáním uvede, jak postupovat při zakládání vlastní podnikatelské činnosti a jak zažádat o živnostenské oprávnění analyzuje skrytý obsah reklamy, kriticky práva duševního vlastnictví posuzuje podíl marketingu na úspěchu výrobku na trhu rozlišuje základní typy daní, rozlišuje, na peníze, formy platebního styku, které činnosti se zdaňovací povinnost cenné papíry, akcie, burza vztahuje používá nejběžnější platební nástroje, hospodaření domácnosti, práva smění peníze za použití kursovního spotřebitele, spotřební výdaje lístku uvede principy vývoje ceny akcií a Typy rozpočtu a jejich rozdíly možnosti forem investic do cenných papírů rozliší pravidelné a nepravidelné příjmy obchodní právo a výdaje a na základě toho sestaví rozpočet domácnosti na příkladu vysvětlí, jak uplatňovat finance a finanční právo práva spotřebitele (při nákupu zboží a služeb, včetně produktů finančního trhu) navrhne způsoby, jak využít volné daňové právo finanční prostředky (spoření, produkty se státním příspěvkem, cenné papíry, nemovitosti aj.), vybere nejvýhodnější produkt pro investování volných finančních prostředků a vysvětlí proč

210

Obecně: především ZSV, IVT, M, ČJ, ZE